Cesta do pekel - BajkerJakCyp.com

Cesta do pekel
(Ètvrtek, 12 kvìten 2005) - Pøíspìvek pøidal BOL•AS
Zde je vzpomínka na jeden z mých døívìjších výletù, a to z roku 2003.
Nikdy jsem si nelámal s pøípravou cesty hlavu. Dá se øíci, že mám alespoò „jistou" pøedstavu o tom, kde a na jak dlouho :).
V tomto pøípadì jsme s Horòasem mìli jasno! Na severu Èech byla „kýmsi" dána do reality unikátní myšlenka - otevøít
motorkáøské jeskynì.
Výjezd byl naplánován na páteèní veèer, a protože se domlouvali lidé, kteøí napadají do èasových smyèek :) nebylo na
koho èekat. Postihnut nemocí „špinavých papírù" dávám své Matyldì ( Honda Shadow VT600) sbohem a potupnì usedám
do tandemu za Horòase, jež nìjaký rok sedlá velice upovídanou „jedenáctku DRAGSTARA". Vybaveni dvìma spacáky,
nìjakou tou pláštìnkou a pochopitelnì dobrou náladou vyrážíme z Ostravy vstøíc PEKELNÝM DOLÙM. Po cestì pøes Opavu,
Bruntál, serpentinami pøed a za Skøítkem sjíždíme do Velkých Losin - konkrétnì do obce Maršíkov, kde má Horòas chatu. Na
zmínìné chatì pro nás dnes cesta konèí. Koupíme si pár „lahváèu" a sedíc na zápraží, vnímáme klid Jesenických hor.
Probuzení do sobotního rána bylo velice pøíjemné. Teplotka venku umožnila sednout na „bajk" a v trièeèku zajet pro
èerstvouèké rohlíèky, voòavý salámek, zkrátka pro nìjaký ten žvanec, na který se tìžko robí :). Pøíprava snídanì pro pìt lidí
nezabrala mnoho èasu. Ve chvíli naservírování voòavého papínka na stùl pøed chatou s výhledem na protìjší hornatý svážek, se
objevili oèekávaní hosté v podobì Dalibora, dùvìrnì pøezdívaného SAVAGE a jeho ženy Nadi. Po pravdì øeèeno jeden nám
ke snídani chybìl a tak ze slušnosti voláme panu ZENONOVI, jež mìl pùvodnì vyrazit souèasnì s Daliborem. Je nám sdìleno
a• jej neodvádíme od øízení jeho bubínku ( Intruder 1400 ), že pokud Skøítek :) dovolí mohl by být na pumpì za hodinu. Tak jo,
pustíme se do snídanì. Klábosíme, papáme, èas bìží, no a je èas vyrazit na zmínìnou pumpu - místo srazu s opozdilcem :).
Opravdu - pøijíždíme a Zenon na místì. Prohodíme pár slov a hurá na super cestu po jedenáctce do Hradce Králové.
Chopráckým tempem kolem kila, ukrajujem jeden kilometr za druhým. Žamberk - Vamberk - Hradec - zatáèky, stoupání,
klesání, „vraceèky" absolvují všechny tøi stroje bravurnì. I pro Dalibora, na svém stroji Suzuki Savage s Naïou v tandemu,
nebyla první dlouhá cesta trápením. Z Hradce na Jièín, z Jièína na Mnichovo Hradištì, Mimoò až do obce Sloup v Èechách,
kde jsme byli nuceni zastavit. Jednak nás zaujal pùsobivý hrad postavený na sklaním masivu a taky proto, že jsem jako
hlavní navigátor zaèínal propadat panice :). Nenajdu-li rychle cestu do jeskyní a neodkloním urputnou, motorkáøskou
skupinu ze smìru, kterým uhání, projede se svými ladìnými koncovkami èerstvì zpevnìním skalistým mìstem Høensko :). Zpùsobí
tam katastrofu, ovlivní mezinárodní vztahy s nìmci a hlavnì budou mít zase novináøi dùvod dìlat z „bajkerù" rebely :).
Prostudoval jsem místní mapu, na které jsem objevil spoustu silnic, které se zøejmì tvùrci mé mapy nechtìlo zakreslovat :).
Stanovil smìr cesty a hurá. Proplétáme se úzkou silnicí, kde by i "rikšovi" drožky ujeli v zatáèce cvièky :). Po obou
stranách cesty se zaèínají objevovat rùznì velké vchody do jeskyní, se kterých si místní nepoèetní obyvatelé zaèali dìlat
sklípky a v mnoha pøípadech i „regulerní bejváky" :). Mezi obcemi Svitava a Velenice jsme narazili na šipku, jež nesla nápis
motorkáøské jeskynì a ukazovala do prudkého kopce vlevo. Místo mi pøipadlo jako rozzuøený vosí úl. Koncentrace
„bajkerù" byla celkem hustá. Vyjedeme na horu a hle! Pískovcový skalní útvar s velkými vstupy a vjezdy do jeskynì.
„pekelné doly" jak byl nazván tento „objekt" musel udìlat na každého velký dojem!
Vjeli jsme tedy do jeskynì zaparkovat mašiny - stála teplota 9 stupòù byla po celodenním paøáku vítaným osvìžením. 3500
metrù ètvereèních velká jeskynì poskytovala vše na co jsou motorkáøi zvyklí. Živou kapelu, nalévárnu nápojù, teplou i
studenou kuchyni, místa k sezení, pøíjemnì èisté a moderní záchody s odvìtráváním, dokonce oddìlenou jeskyni na spaní s
možností vypùjèení spacáku. Tož udìlali jsme si pohodu. Na èepu Svijanský Máz ( 11°) a Svijanský Kníže ( 13°) a jakékoli
nealko i alko. Mázneme pár pivek a dáváme si teplé jídlo. Øíká se, že na smažáku a øízku není co zkazit, ale mohu
odpovìdnì øíci, že jsme se nejenom hutnì najedli, ale také si i pochutnali. No sedìli jsme celkem dlouho, podívali se ještì páru
Knížatem na zoubek :) i nìjaká „tequiluška" se pøichomejtla. Bìhem veèera se objevil Hustler s Bárou a tak nás bylo celkem
dost na pohodovej veèer pod širým nebem a celkem vlhkou jeskyní. Ráno jsme byli pøíjemnì potìšení teplou snídaní, pohodovým
personálem, pìkným prostøedím. Cestou zpátky domù navštìvujem Prachovské skály, na které jsme mimo jiné v
33°stupòovém vedru ani nevylezli - teplíèko, zbytkový alkohol a podobný hmyz :), byl nepøekonatelný protivník. Proè tedy
takticky neustoupit do nedaleko položeného kempu??? :)
Studená sprška, teplý obídek, všude pøítomní hluèní nìmci - však to znáte :). Byl èas zvednout kotvy a vydat se na pøes 400km
dlouhou cestu zpátky do Ostravy. Cesta by mohla probìhnout bez problémù, kdyby se øidièi velkých náklaïákù a
autobusù hloupì nedomnívali, že zpìtná zrcátka jsou urèená k oholení, maèkání bìïarù, ale ztrácet èas koukáním do
nich??? - proè??? Nastanuvší klasická situace dopadla naštìstí až na pár odøenin dobøe. Dalibor Savage to i s manželkou jak
se øíká položil . . . Pokud si myslíte, že „pan profesionální øidiè autobusu", kterému tímto dìkuji za nedìlní zpestøení zastavil,
máte bujnou fantazii. Co nadìláte, hlavnì že je zdravý! Domù scházelo necelých 100km, sedáme na „bajky" a s oèima na
š•opkách pøijíždíme domù! Najeli jsme pøes 850km, vidìli spoustu zajímavých vìcí, lidí, zvíøat, . . .
Možná se pøíštì nìkde potkáme
BOLTN
http://www.bajkerjakcyp.com - BajkerJakCyp.com
Powered by Mambo
Generated: 12 October, 2016, 23:30