Stáhnout seminární práci

LAUDEROVA MATEŘSKÁ, ZÁKLADNÍ ŠKOLA A GYMNÁZIUM PŘI ŽIDOVSKÉ OBCI V
PRAZE
Vliv druhé světové války na život Židů v Praze a v Budapešti
Srovnání vývoje postavení Židů a jejich životní situace
Autor: Olga Šalamounová
Školní rok 2010/2011
Vedoucí seminární práce: Barbora Pechová
Obsah
1. Úvod ............................................................................................................. 3
2.Praha .............................................................................................................. 4
2.1 Praha před druhou světovou válkou ....................................................... 4
2.2 Praha během druhé světové války .......................................................... 5
2.3 Praha po druhé světové válce ................................................................. 6
3. Budapešť ...................................................................................................... 8
3.1 Budapešť před druhou světovou válkou ................................................. 8
3.2 Budapešť během druhé světové války .................................................... 9
3.3 Budapešť po druhé světové válce ......................................................... 10
4. Srovnání obou měst .................................................................................... 11
5. Závěr ........................................................................................................... 13
6. Bibliografie a použité zdroje ...................................................................... 14
7. Přílohy ........................................................................................................ 15
7.1 Srovnání počtu židovského obyvatelstva v Praze a v Budapešti před 2.
světovou válkou a po ní .......................................................................................... 15
7.2 Ilustrační fotografie .............................................................................. 16
2
1. Úvod
Ve své seminární práci se pokusím popsat život židovské menšiny na území
dvou středoevropských měst, Prahy a Budapešti, s důrazem na vliv druhé světové
války. Mým cílem je porovnat životní situaci Židů v obou městech, popsat vývoj této
situace a nalézt určité rozdílné i společné rysy. Pokusím se odpovědět na následující
otázky: Jak ovlivnila 2. sv. válka židovskou populaci v Praze a v Budapešti. Jaké
významné události měly vliv na rozdíly a podobnost života židovského obyvatelstva
v těchto městech. Jak se historické události projevují v dnešní době a co jim
předcházelo.
V práci porovnávám historické události spojené s 2. sv. válkou v jednotlivých
městech a zemích, pokusím se naleznout jejich společné znaky a zamyslet se nad
jejich důsledky. Zajímá mě, zda jsou důsledky druhé světové války na židovskou
populaci v obou městech podobné či rozdílné a v čem.
Ve dvou kapitolách nejprve popíšu události spojené s 2. světovou válkou
v obou městech zvlášť a poté se v samostatné kapitole pokusím o srovnání. V práci
využiji grafy a tabulky pro přehlednější vyjádření demografických údajů, které se
týkají počtu obyvatel v jednotlivých městech v různých obdobích nebo které
znázorňují nárůst a pokles obyvatel v obou městech v určitých obdobích. Grafy a
tabulky mi pomohou odpovědět na následující otázky: V jakém z měst bylo nejvíce
židovských obyvatel v daném období a z jakého důvodu. Jak velké jsou výkyvy
v počtu obyvatel – jaký je rozdíl v těchto číslech před 2. sv. válkou, během 2. sv.
války a po ní. V práci využiji ilustrační fotografie spojené s tématem práce.
3
2.Praha
2.1 Praha před druhou světovou válkou
Vznikem Československé republiky v roce 1918 se Židé aktivně zapojili do
politického i hospodářského dění ve státě. Československá republika uznala Židy za
národ a Masaryk už 3. září 1918 ujistil ve Spojených státech, že Židé budou používat
stejných práv jako ostatní občané. Měsíc nato vzdal veřejně úctu sionismu, který, jak
napsal, „není hnutím prosáklým politickým šovinismem“, ale hnutím, které „
reprezentuje mravní znovuzrození [židovského] národa „. Zástupci pražských
židovských organizací předložili 28. října 1918 Národnímu výboru memorandum a
31. prosince téhož roku byli členové nové židovské rady přijati na Hradě
prezidentem. Masaryk je ujistil, že pohlíží příznivě na jejich cíle, zároveň je však
jemně upozornil, že Židé, kteří mají blíže k české či k německé tradici, mají možnost
svobodně prosazovat své názory.“1 V roce 1919 byla v Praze založená Židovská
strana. Ve volbách se jí však nepodařilo získat dostatečné hlasy, aby se dostala do
parlamentu. Později se jí povedlo získat dvě poslanecká křesla; v roce 1928 a
podruhé v roce 1935. Stále to však nebyl žádný velký obrat, v Praze volila valná
většina Židů Deutsche Demokratische Freiheitspartei (Německá svobodnědemokratická strana). Židovské obyvatelstvo nebylo homogenní, což výrazně
ovlivňovalo neúspěchy židovských stran ve volbách. Vzniklo i mnoho židovských
sportovních a sionistických spolků.
I přesto, že v českých zemích v roce 1921 žilo skoro 80 tisíc Židů, hlásilo se
jich k židovské národnosti pouhých 14,6 procent. Vedle sionistů v Československu
působili i asimilovaní čeští Židé, kteří se hlásili k české národnosti. Mezi ně patřilo i
mnoho česky a německy píšících spisovatelů a básníků, jako Karel Poláček, Jiří
Langer, Egon Hostovský, Jiří Orten, Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch
nebo sochař Otto Gutfreund.
1
Demetz, P. (1998): Praha černá a zlatá. Prostor, Praha, s. 416
4
Řada Židů v Československu také velmi úspěšně podnikala a stála u zrodu či
rozvoje podniků, které fungují dodnes (Avia, ČKD, Slezan, Solo Sušice, Moser aj.).
Hospodářská krize židovské podnikatele citelně zasáhla, navíc znovu přispěla k
vzestupu protižidovských nálad.
2.2 Praha během druhé světové války
Na počátku vzniku Protektorátu Čechy a Morava žilo na jeho území kolem
120 tisíc Židů. Zhruba 30 tisícům se podařilo emigrovat do zahraničí a zbylá většina
však byla převezena do vyhlazovacích táborů, kde bylo zavražděno kolem 80 tisíc
lidí.
V Protektorátu Čechy a Morava byli Židé nacistickou okupací postupně
vyřazováni z jakékoli hospodářské či společenské činnosti. Židovské otázky a
politiku vystěhovalectví měla na starost Ústředna pro židovské vystěhovalectví (něm.
Zentralstelle für jüdische Auswanderung), která byla založena v roce 1938 ve Vídni a
kterou vedl Adolf Eichmann. Českou Ústřednu vedl Hans Günther.
Ta se nejprve snažila Židy přimět k tomu, aby se odstěhovali do zahraničí.
Posléze však změnila plány a donutila pražskou židovskou obec, aby dodržovala
všechna nacistická protižidovská opatření. Deportace Židů započaly v roce 1941 a
v roce 1943 zůstalo v protektorátu pouze tři tisíce svobodných Židů. Ostatní byli
převezeni do Terezína, odkud byli později deportováni na území Sovětského svazu
nebo do Polska. Náklady na vystěhování financoval Vystěhovalecký fond pro Čechy
a Moravu, který také spravoval a likvidoval majetek vystěhovaných Židů.
V roce 1941 žilo v Praze přibližně asi 47 tisíc Židů. Židé v Protektorátu měli
být deportováni na okupovaná území Sovětského svazu. Na těchto územích již
docházelo k vyvražďování židovského tamějšího obyvatelstva. V plánu bylo pět
transportů, které směřovaly z Prahy do oblastí Sovětského svazu. Zbytek
vystěhovalců měl být převezen do terezínského ghetta.
5
2.3 Praha po druhé světové válce
Řada Židů se po válce odstěhovala do Palestiny. Významným problémem,
kterému museli Židé v českých zemích čelit, byly tzv. retribuční dekrety. Týkaly se
Židů žijících na území Československa, jež měli za svou mateřštinu němčinu nebo
maďarštinu.
Židé během 2. světové války a těsně po ní často sympatizovali
s Komunistickou stranou. „Zastoupení Židů v Komunistické straně Československa
bylo vzhledem k jejich podílu na celkovém počtu obyvatelstva neobvykle vysoké.
Mnoho Židů do KSČ vstoupilo mezi lety 1945 – 1948; někteří z nich podporovali
komunisty už před válkou, někteří komunismus vnímali jako protiklad nacismu.
Sympatie ke komunistické straně určitě ovlivnil i Sovětský svaz, který se podílel na
osvobození Československa.“2
Komunistický režim byl zprvu k Židům tolerantní a podporoval emigraci do
Palestiny, resp. do Izraele. Komunistická strana a její někteří představitelé v rámci
vymezení se vůči fašismu hlásali myšlenky proti antisemitismu. Tyto nálady ovšem
vydržely jen v těsném sepjetí s vyhrocenou poválečnou situací. Již v roce 1949 se
situace Židů zhoršila. Sionismus byl nově podle sovětského vzoru chápán jako
projev imperialismu a židovská obec začala být silně kontrolována. Nejvýraznější
antisionistické nálady se projevily v politických procesech s vedením spikleneckého
centra v čele s Rudolfem Slánským. V tomto vykonstruovaném procesu bylo
obžalováno celkem 14 osob, z toho 11 včetně Slánského židovského původu. Ačkoli
k výkonu tohoto procesu přišlo pověření z Moskvy, není možné popřít aktivitu
domácích vykonavatelů.3
Dalším projevem silné antisionistické nálady bylo zavedení evidence
židovských obyvatel Československa na počátku padesátých let. Evidovaly se zde
2
soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW: http://www.soudobedejiny.wz.cz,
Geussová, H.: Evropský antisemitismus, 2010, s. 4
3
soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW: http://www.soudobedejiny.wz.cz,
Svobodová, Jana: Zdroje a projevy antisemitismu v českých zemích 1948 – 1992, 1994,
s. 31
6
základní údaje, členství v (sionistických) organizacích, činnost před válkou, během
války a po ní, majetkové poměry, způsob života apod.
Na konci 50. a na začátku 60. let došlo ke zmírnění politické represe, což
napomohlo k mírnému rozvoji kulturního života a zvýšenému zájmu o tvorbu
židovských umělců. Období normalizace už pro Židy nebylo tak přívětivé: „Židé byli
označení za přívržence kontrarevolučních sil, za kosmopolity a sionisty, bez ohledu
na to, jestli se jimi cítili nebo necítili být. Novým pojmem zavedeným v této době byl
tzv. židovský intelektuál, tedy kombinace dvou negativ.“4 V období normalizace bylo
velmi rozšířené popírání myšlenky antisemitismu a popírání židovské otázky.
Antisemitismus a židovská otázka podle komunistů neexistovaly, ale pouze do té
míry, než bylo třeba označit viníka krizového vývoje ve společnosti. Tento dvojaký
postoj je jasně patrný z vyjádření komunistů ke vzniku Charty 77 z 12.1.1977
v Rudém právu. Článek „Ztroskotanci a samozvanci“ tvrdil, že Charta 77 vznikla
na objednávku antikomunistických a sionistických centrál.
Situace československých židů od 70. let se do revoluce v listopadu 1989
takřka nezměnila. V současné době žije v České republice zhruba 10 000 až 15 000
Židů, jen malé procento z nich je registrováno v nějaké židovské organizaci. V Praze
žije přibližně 4 500 Židů, přičemž 1 600 je registrováno na Pražské židovské obci.
4
soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW: http://www.soudobedejiny.wz.cz,
Geussová, H.: Evropský antisemitismus, 2011, s. 4-5
7
3. Budapešť
3.1 Budapešť před druhou světovou válkou
Židé tvořili před druhou světovou válkou téměř 5% obyvatel Maďarska.
Jejich největší koncentrace se nacházela v Budapešti, kde židovské obyvatelstvo
představovalo pětinu z celkového počtu obyvatel. Po 1. sv. válce bylo Maďarsko,
jako poražená země, velmi náchylné k politicky vyhroceným rozhodnutím a k moci
se dostala komunistická strana včele s představitelem židovského původu Bélou
Kunem. Antisemitismus byl ovšem v této době rozšířen prakticky po celé Evropě a
komunistická revoluce byla záhy potlačena a maďarská politika začala být zaměřena
výrazně pravicově a protižidovsky. Fašizující tendence se začaly rozmáhat hlavně
v souvislosti se Stranou ochránců rasy Gyula Gömböse, který se stal i maďarským
předsedou vlády. Maďarsko navazovalo stále užší styky s Německem z politických i
z ekonomických důvodů. Situace maďarských Židů se postupně zhoršovala
především kvůli pogromům, při kterých zemřely desetitisíce Židů. Ti, kteří přežili,
zůstali povětšinou bez domova. Na jaře 1938 byly přijaty protižidovské zákony
omezující podíl Židů na národní ekonomice na 20% resp. na 5%.
8
3.2 Budapešť během druhé světové války
Situace Židů za druhé světové války byla složitá, neboť židovská komunita
v Maďarsku a v Budapešti přesahovala půl milionu obyvatel. Protižidovské zákony
postupně omezovaly práva i důstojný život. Židé byli společně s Romy a Slováky
zapojeni do otrockých prací na stavbách či v boji. V prosinci 1942 premiér Kállay
odmítl přistoupit na naléhání nacistů na zahájení konečného řešení židovské otázky
stejně jako jinde v Evropě. Německo reagovalo hladkým obsazením Maďarska
v březnu 1944 a Kállaye nahradil pronacistický Döme Sztójay. Konečné řešení se
tedy začalo právě v roce 1944. Většina maďarských Židů byla deportována
do Osvětimi. Podle zprávy německého zmocněnce Edmunda Veesenmayera bylo
z Maďarska do Osvětimi deportováno 437 402 Židů, z nichž bylo 80% zavražděno.5
V Budapešti zůstala židovská komunita jako poslední v celé Evropě a na popud
neutrálních zemí Švédska a Švýcarska byla této komunitě poskytována pomoc.
Výraznou roli při zachraňování maďarských Židů sehrál švédský diplomat Raoul
Wallenberg, který pomocí lstí a vyjednávání dokázal zachránit zhruba 100 tisíc Židů,
kteří by jinak zemřeli v koncentračních táborech včetně několika dětí
z budapešťského ghetta.
5
holocaust.cz [online] Dostupné na:
WWW: http://www.holocaust.cz/cz2/history/countries/hungary
9
3.3 Budapešť po druhé světové válce
Budapešť ve druhé světové válce utrpěla velké ztráty. Řada významných
budov byla poničena a město se dlouho ze své škody vzpamatovávalo.
Koncentrační tábory a další útrapy nacistické politiky přežilo jen 150 tis.
maďarských Židů, z toho asi 100 tis. z Budapešti (viz příloha 7.1). Bohužel ani ty
nečekaly klidné chvíle. Ihned po válce totiž začaly poválečné pogromy.“ Rozbouřená
poválečná vlna doprovázená nedostatkem potravin a hladem přinášela antisemitské
nálady, jež ústily do protižidovských pogromů nejen na Slovensku, ale i v Polsku
(Kielce) a v Maďarsku (Miškovec) Do ČSR utíkali zejména polští Židé, na jih
Slovenska se zase uchylovali Židé z Maďarska. Židovská migrace z okolních států
zvyšovala v ČSR antisemitské napětí, neboť Židé z okolních států neovládali češtinu
ani slovenštinu a jejich komunikace s domácími Židy v hebrejštině (jidiš) anebo
v němčině či maďarštině vyvolávala u místního obyvatelstva podezření a odpor.6
Při těchto pogromech zemřel velký počet Židů, kteří se prohlašovali za maďarské
občany. Podle vlády ČSR měli být maďarští Židé trestáni stejně jako Němci či
Maďaři samotní.
6
Mlynárik J. (2005): Dějiny Židů na Slovensku. Academia, Praha
10
4. Srovnání obou měst
Těžko se popisuje židovská komunita ve městech bez toho, aniž by do toho
zasahoval popis situace v celém státě. Prameny, které by obsahovaly informace
o židovské komunitě v obou městech nejsou dostatečně podrobné, či nejsou běžně
dostupné.
Situace židovského obyvatelstva v Praze a v Budapešti si byla v řadě věcí
podobná. A to především proto, že často vycházela ze stejných zákonů, mírových
smluv atp., které se často týkaly jak Maďarska, tak i Československa.Stejně jako
židovské komunity v jiných zemích Evropy, byla i komunita v Československu i
v Maďarsku, respektive v Praze i v Budapešti vždy ve větší či menší míře vystavena
náboženskému, hospodářskému i fyzickému nepřátelství. Konec první světové války
v roce 1918 a Versailleská smlouva v roce 1919 byla pro maďarské i československé
Židy přínosem: „ Do Versailleské mírové smlouvy byly vepsány klauzule zaručující
uváděným menšinám (včetně Židů) rovná práva ve všech státech, které byly
na základě této smlouvy vytvořeny, rozšířeny nebo hraničně vymezeny: Polsko,
Rumunsko, Maďarsko, Rakousko, Československo, Jugoslávie, Turecko, Řecko,
Litva, Lotyšsko a Estonsko. Teoreticky tedy patřili Židé k těm, kteří měli mít
ze smlouvy největší prospěch – dostali svou národní domovinu v Palestině a pokud se
rozhodli ve svých původních domovech, dostalo se jim záruky, že budou
plnoprávnými občany.“7
Počet židovských obyvatel byl před druhou světovou válkou v Praze nižší,
než v Budapešti. V Praze bylo 80 000 židovských obyvatel. V Budapešti tvořili Židé
před druhou světovou válkou 5% obyvatelstva a jejich počet dosahoval 200 000.
V celém Československu byl počet Židů asi 120 000 a v Maďarsku necelých
500 000. Zde je vidět první velký rozdíl mezi oběma státy i jejich hlavními městy.
Židovská komunita v Maďarsku byla velmi početná, ale většina židovských obyvatel
žila mimo hlavní město. V Československu naopak většina žila právě v hlavním
7
Johnson, P. (1995): Dějiny židovského národa. Rozmluvy, Praha, s. 430
11
městě. Během války zahynulo v nacistických vyhlazovacích táborech asi 80 000
českých a 200 000 maďarských Židů. V Praze klesnul počet Židů z 80 000 na 4000,
tedy na pouhých pět procent z původní hodnoty. V Budapešti zbyla téměř polovina.
Jedním z důvodů je jistě odlišná politická situace. V Protektorátu Čechy a Morava
byl daleko více znát politický odpor a prioritou Německa bylo vyřešit
nekompromisně nejen židovskou, ale také českou otázku. Maďaři jako neslovanský
národ nebyli pro Hitlera nečistou slovanskou rasou jako jeho sousedé. Naopak
Maďarsko s nacistickým Německem více sympatizovalo, což také výrazně přispělo
k pozdějšímu odsunu maďarských, respektive budapešťských Židů. Praha i Budapešť
byla nakonec osvobozena ruskou Rudou armádou a oba státy se staly zeměmi
sovětského bloku. V poválečných letech se mnoho přeživších Židů z obou měst
vystěhovalo do Izraele a do jiných zemí. Odpor Maďarů proti komunistické vládě
byla byl mnohem silnější a hlavně mnohem dříve než odpor v Československu.
V Maďarsku se tyto tendence projevily již v 50. letech a málem skončily úspěchem.
Povstání v roce 1956 bylo velmi silné a došlo až na bombardování Budapeště, kde
zemřelo mnoho budapešťských obyvatel včetně Židů. Řada Židů po tomto povstání
emigrovala.
V Československu přišla také další vlna emigrace po sovětské invazi v letech
1968-1969. V Čechách zůstalo nakonec asi 12 000 Židů, největší komunitu
představovalo hlavní město.
Po celou dobu totalitního režimu, tedy od roku 1948 až do roku 1989,
Židovská obec v Praze a sionistické spolky a sdružení v Budapešti nepřestali
pod dohledem státních orgánů pracovat. Po pádu komunistů v roce 1989 se stali
základem pro obnovení židovského života v Praze i v Budapešti.
12
5. Závěr
V seminární práci jsem se zaměřila na židovské obyvatelstvo Prahy a
Budapešti, na to, jak bylo ovlivněno druhou světovou válkou. Snažila jsem se
vyzdvihnout důležité historické události a najít společná ohniska v obou městech.
V některých případech to bylo složitější v jiných zase jednodušší.
Podařilo se mi zjistit demografické údaje a jejich změny v obou
středoevropských městech. Informace, které se týkaly Prahy jsem zjistila na Pražské
informační službě a informace týkající se Budapešti jsem vyhledala v Maďarském
kulturním středisku v Praze. Údaje jsou však pouze přibližné, jelikož nebylo možné
zjistit přesnější informace. Nikde nejsou zaznamenána naprosto přesná čísla.
Doplňující informace a citace jsem čerpala z literatury uvedené v seznamu
bibliografie.
V dnešní době je v Maďarsku jedna z největších židovských komunit, žije zde
kolem 49 tisíc židovských obyvatel. Nachází se zde řada funkčních synagog, včetně
největší židovské synagogy v Evropě, židovských škol a košer řeznictví. V Česku
dnes žije kolem 4 tisíc židovských obyvatel a zdejší židovská komunita se snaží více
se seznamovat s židovskými dějinami.
13
6. Bibliografie a použité zdroje
1. Demetz, P. (1998): Praha černá a zlatá. Prostor, Praha.
2. Gilbert, M. (2003) Židé ve 20. století. Baset, Praha.
3. Johnson, P. (1995): Dějiny židovského národa. Rozmluvy, Praha.
4. Lange, N. (1996): Svět Židů. Knižní klub, Praha.
5. Mlynárik, J. (2005): Dějiny Židů na Slovensku. Academia, Praha.
6. Pěkný, T. (2001): Historie Židů v Čechách a na Moravě. Sefer, Praha.
8. en.wikipedia.org.[online] Dostupné na:
WWW:<http://en.wikipedia.org/wiki/Raoul Wallenberg>
9. soudobedejiny.wz.cz [online] Dostupné na:WWW:
http://www.soudobedejiny.wz.cz
10. holocaust.cz [online] Dostupné na:
WWW: http://www.holocaust.cz/cz2/history/countries/hungary
14
7. Přílohy
7.1 Srovnání počtu židovského obyvatelstva v Praze a v Budapešti
před 2. světovou válkou a po ní
Praha
Budapešť
80 000
200 000
4 000
100 000
Počet obyvatel před
2sv.
Počet obyvatel po 2sv.
Tabulka 1 Praha a Budapešť
Graf 1 Praha
Graf 2 Budapešť
15
7.2 Ilustrační fotografie
Obrázek 1 portrét Raula Wallenberga z roku 1944
Obrázek 2 portrét maďarské Židovky Kláry Swimmerové, zahynula v Osvětimi
16
Obrázek 3 Pražský Žid Arnošt Abeles, zahynul v Osvětimi
17