Sluneční revoluce, jakou svět neviděl

SVĚT PLNÝ ENERGIE
Zemní plyn:
Středozemí zažívá boom,
o kterém nevíme
Zdroje:
Svět pálí zbytečně
spoustu plynu
Více na straně 3
Více na straně 8
Informace,
zpravodajství,
rozhovory a zajímavosti
ze světa plného energie
podzim | 2015
Sluneční revoluce, jakou svět neviděl
FOTOVOLTAIKA
Nejlidnatější země světa se rozhodla vsadit v energetice na nezvyklé zdroje. A uvidíme, zda se poučila z evropských chyb.
Oboru solární elektřiny hrozí nová „zlatá
horečka“. Investoři i výrobci pokukují se
zájmem po novém a ohromném trhu: Indii.
Řada z nich už nejen že opatrně zkouší
vodu, ale vydala se na cestu a riskuje své
peníze v jednom z nejambicióznějších projektů elektrifikace, který kdy historie pamatuje.
← Čištění panelů
v největším solárním
parku ve státě Gudžarát,
kde byl současný indický
premiér Nárendra Módí
dlouhé roky ministerským
předsedou.
V květnu 2014 zvolený předseda indické
vlády Nárendra Módí slíbil, že Indie dodá
elektřinu, která zemi v současné době zoufale chybí. „Je čas na oranžovou revoluci
(to je barva jeho politické Indické lidové
strany a tradiční barva hinduistů), a barva
energie je oranžová,“ prohlásil letos na jaře
na jednom ze svých mnoha politických
mítinků. Módí je také pevně rozhodnutý,
že v jeho úkolu mu pomůže z velké míry
elektřina ze solárních panelů. Vyhlásil velmi ambiciózní cíle na rozšiřování stávající
kapacity na objem, které výrazně převyšují výkon celé české energetiky.
Indie sice krátce experimentovala se stejným systémem podpory rozvoje energetiky, kterou používala Česká republika či
Německo, tedy podporovaných výkupních
cen, ale ustoupila od něj. Nyní se používají především aukce na vytipované lokality,
ve kterých vítězí ten, kdo nabídne nejnižší
cenu.
rické či japonské investiční společnosti
a banky.
Ta není dotovaná, přesto se solární boom
bez jisté státní pomoci neobejde. Nespočívá sice v přímo dotaci ceny, ale například
v měnové podpoře investorů (výkupní
ceny mohou dostávat v dolarech) či státních garancích půjček. Není divu, že po investici v této části světa se ohlížejí přední
firmy z oboru, ale třeba také velké ame-
Je čas na oranžovou revoluci,
a barva energie je oranžová.
Samozřejmě panují i obavy z opakování
bubliny z let evropského solárního boomu
kolem roku 2010. Ta se sice některým investorům vyplatila, ale v důsledku nejen
vedla k úpadku velké části producentů
panelů (hlavně těch evropských, kteří neměli vládní podporu jako v Číně), ale také
k oslabení důvěry v možnosti technologie.
Trh s fotovoltaikou je mnohem větší než
před pěti lety, a opakování stejného otřesu
by dnes přestál mnohem lépe. Indický „solární projekt“ je ovšem tak objemný, že jeho
zhroucení by mohlo mít podobné následky.
Zatím se však Indové bublině vyhýbají –
a to i přesto, že nabízené ceny padají ještě
rychleji, než mnozí analytici a komentátoři předpokládali.
Nárendra Módí, indický premiér
4 – 5
❞
Energetika je na rozcestí,
my vám ukážeme cestu
Co si Lenin přečetl v novinách o uhlí
TECHNOLOGIE
Ve vyspělém světě začíná nové kolo pokusu s technologií
podzemního spalování uhlí, které bylo dlouho sovětskou „specialitou“.
MALÉ ZDROJE
Způsob, jakým dostávámee uhlí pro naše
tepelné elektrárny a teplárny
lárny ze země
do jejich kotlů, budí v České
ké republice neustálé emoce. Těžba narušuje
uje krajinu, znečišťuje okolí a vzniká při ní odpad, kterého
je nutné se nějak zbavit. U drtivé
drtivé většiny
e navíc zcela
pozemských zásob uhlí je
neproveditelná či ekonomicky
cky
nesmyslná.
Už od předminulého
století technologové
nejen koketují, ale i experimentují či dokonce
využívají až překvapivě
jednoduchého způsobu, jakk
všechny tyto potíže odstranit.
anit.
Stačilo by spalovat uhlí přímo pod
zemí. Není tto až tak šílené, jak by se mohlo na první pohled
p
zdát. Nejde samozřejmě
o úplně nešk
neškodný proces, který by se mohl
nechat jen na přírodě,
n
ale provozní zkušenosti – byť zzatím dosti omezené – ukazují,
že je možn
možné ho provádět bezpečně.
Průkopn
Průkopníkem
v tomto ohledu byl v tomto ohle
ohledu bývalý Sovětský svaz, kde
bylo několik takových provozů.
Vznikly vlastně velkou historickou
Vznik
náhodou: jeho zakladatel V. I.
n
Lenin si o nápadu na podzemní spalování uhlí přečetl v novinách během svého
švýcarského exilu.
2
Výroba elektřiny v malých výrobnách je
trendem současnosti. Lumius vám poradí, jak na to.
Dotace na solární elektrárny už jsou snad
definitivně minulostí, ale neznamená to,
že by to platilo i o této technologii jako
takové. Technologický vývoj a setrvalá
poptávka v posledních letech přispěla
významně k tomu, že její ceny klesly
na zajímavou úroveň bez dotací. Elektřina
z nich i v českých podmínkách může být
výrazně levnější, než kolik je nejen cena
pro domácnosti, ale i cena pro podniky.
Může tak sloužit jako pojistka proti zvyšování ceny energií do budoucnosti.
Není to ovšem tak, že by se vyplatila
každá instalace, a stačí jenom dát pane-
ly na střechu, říká Petr Správka, šéf nové
divize společnosti Lumius – Energy Building Solutions (EBS). Platí to v případech, kdy se podaří vyrobený proud také
přímo spotřebovat, což nejlépe zajistí
kombinace s počítačovým systémem
řízení a vhodným využitím „přebytečné“
elektřiny (například k ohřevu vody).
Energetický trh tak čeká v blízké době
výrazný otřes, který může přinést řadě
spotřebitelů (a samozřejmě i výrobců)
nové příležitosti, ale možná také potíže.
7
www.svetplnyenergie.cz
2
SVĚT PLNÝ ENERGIE
TECHNOLOGIE
Proč si zapálit uhlí pod nohama
PODZEMNÍ LOŽISKA
Spalovat uhlí ještě pod zemí se může zdát nesmyslné, ale ve skutečnosti
nám může otevřít zcela nová ložiska paliv.
V Čechách jsme nechtěli, v Polsku to těžařům vyšlo. Na dole Barbara nedaleko Katowic letos úspěšně skončily zkoušky metody, kterou Češi a české Ministerstvo
životního prostředí u nás před třemi lety
odmítli. Geologové ve spolupráci s dalšími
odborníky do podzemí přivedli kyslík a zapálili část tamní podzemní uhelné sloje.
V rámci hledání nového, čistšího způsobu
získávání energie z uhlí.
Pokus v Polsku navazuje na poměrně dlouhou tradici. Postup zplyňování uhlí je známý
už od 19. století a běžně se používá. Ovšem
obvykle na povrchu, tedy ve speciálně připravených kotlech. Pod zem se přesunul až
později a v malém měřítku. Nápad přesunout zplyňování pod zem vznikl zřejmě
v různých hlavách, z nichž zmiňme alespoň
některé známé, jako Dmitrije Mendělejeva.
Ve Velké Británii se připravoval i zkušební
v roce 1934, a v době po první světové
válce bylo v SSSR v provozu pět podzemních „spaloven“. Po objevu velkých zásob
zemního plynu byla většina z nich uzavřena.
V posledních letech ale zájem o technologii znovu ožívá. Do ověřovacích projektů
se investovalo nejen v EU, ale také v Jižní
Africe, Austrálii či Číně. Chystá se po desetiletích i projekt v USA. Co je na pohled
na tak šíleném nápadu zajímavého?
Hodit sirku nestačí
V principu není proces vůbec složitý. Není
k němu zapotřebí žádného speciálního
vybavení, do vybraného ložiska se prostě
udělají dva vrty: jeden do něj přivádí okysličovadlo, které umožňuje hoření sloje. Lze
použít vzduch, ale z technologického hlediska je lepší používat třeba kyslík (hlavně
skryt v detailech, třeba v důkladném geologickém poznání a monitorování daného
ložiska, aby nedošlo k úniku plynů či spalin
z ložiska do okolí (což je pak ohromný
a těžko řešitelný problém), ke znečištění
podzemních vod a tak podobně.
Což není nic jednoduchého, protože zplodiny z hoření a jiné znečišťující látky z uhlí
se mohou při nevhodném zacházení šířit
velmi snadno. Geologové musí soustavně
sledovat kvalitu podzemní vody, její tlak
v okolních horninách a tak dále. Za těchto
předpokladů lze dosáhnout bezpečného
provozu, jak nasvědčuje alespoň většina
dosavadních zkušeností.
Dá se dělat chytře
Vrty ale nemusí být jen „díry kolmo
do země“. Vhodnou volbou místa a případně i navrtáním sloje lze zvýšit efektivitu
800 m
Jak prosté, Vladimíre Iljiči
Vzduch/kyslík a vodní pára
Energoplyn a zplodiny
Nadloží
Uhlí
Popel
↑ Zplyňování uhlí pod zemí není v principu nic složitého.
Probíhá při teplotách zhruba nad 400 °C v přímo v uhelných
slojích, do kterých se přivádí odkysličovadlo a odvádějí se
vznikající plyny. Foto: David Pakenham/CFA
Fotografie hořícího povrchového
australského lomu Hazelwood z roku 2014
dává představu o tom, kolik energie se může
uvolnit zapálením podzemní sloje.
Foto: David Pakenham/CFA
a níže jsou zhruba
hloubky, ve kterých
se podle odborníků
dá provádět
podzemní spalování
uhlí s velmi vysokou
mírou bezpečnosti.
Kdo ho bude chtít
Ve vyspělých zemích, a to nejen u nás v Karviné či na Kladensku, občané pokusy či
přímo provozy s podzemním zplyňováním
uhlí poměrně jednoznačně odmítají. V australském Queenslandu tamní regionální
vláda odmítla schválit přechod pilotního
provozu do plně komerčního, protože při
zplyňování došlo k úniku zplodin do půdy
nad slojí, která ležela méně než sto metrů
pod povrchem. (Tady zřejmě došlo k chybě
na straně provozovatele a toto riziko je
dalším důvodem, proč technologii používat
hlavně ve větších hloubkách.)
provoz, který měl vést Nobelovou cenou
ověnčený chemik William Ramsay.
Pokus překazila válka, ale stejně pomohl
technologii k prvnímu praktickému užití.
Článek o chystaném projektu si totiž přečetl ve svém švýcarském exilu jistý V. I.
Lenin a nezapomněl na něj. Myšlenka s Leninem nezemřela a na začátku 30. let se
Sověti pustili do experimentování s touto
metodou. První úspěšný pokus proběhl
❯ JAK TO DĚLÁME
NA POVRCHU?
Zplyňování uhlí se realizuje v tlakových
nádobách, tzv. reaktorech, ve kterých
se rozemleté uhlí za vysoké teploty
a tlaku zplyňuje chemickým procesem
blízkým hoření. Existuje několik typů
reaktorů, které se liší výší teplot a tlaků,
způsobem zplyňování i výslednou teplotou a složením vzniklého energoplynu.
Z hlediska ochrany životního prostředí
je důležité, že veškeré pevné částice,
které při klasickém spalování uhlí unikaly do vzduchu, se v generátoru mění
ve strusku nebo popel, v materiály
vhodné k dalšímu průmyslovému zpracování, mimo jiné na stavební hmoty.
Surový plyn je z generátoru odveden,
ochlazen a vyčištěn od síry a dalších
nečistot. Jde tedy o výrobu s poměrně
malým ekologickým dopadem. První
paroplynová elektrárna se zplyňováním
uhlí v České republice byla postavena
ve Vřesové. www.svetplnyenergie.cz
nebezpečí pro životní prostředí, tedy znečištění podzemních vod a případně i těsně
podpovrchových vrstev půdy. Nejlepším
řešením se zdá jednoduše přesun do větších hloubek, odkud se případné znečištění na povrch může dostat jen těžko. Vhodné se zdají být hloubky zhruba od 800
metrů níže. Další nevýhodou je, že provoz
vyžaduje vodu, a to v poměrně velkých
objemech, takže je nevhodný pro oblasti,
kde jí je nedostatek.
❞
Technologie se dostala do praxe
do značné míry díky tomu, že si
o ní Lenin přečetl v novinách.
v kombinaci s vodou), protože pak vzniká
čistší výsledný produkt. Tím je plyn, který
se odebírá z druhého zmiňovaného vrtu.
Jde v podstatě o tzv. energoplyn, což je
směs oxidu uhelnatého, uhličitého, vodní
páry, vodíku, metanu a dalších uhlovodíků.
Z energetického hlediska jsou zajímavé
hlavně právě uhlovodíky. Plyn unikající
z vrtu je nutné ještě zbavit nečistot
(do jaké míry, to záleží na tom, jak a v jakém zařízení se má spalovat), a pak ho lze
použít jako palivo například místo zemního
plynu.
Základní postup je sice jednoduchý, a proto se zplyňování uhlí používá už od 19. století, ale zároveň to není všechno. Ďábel je
hoření, a tím dosáhnout zvýšení efektivity
i snížení množství zplodin ve vznikajícím plynu. Jak ukázaly pokusy prováděné v 90. letech ještě v Evropě, významně může pomoci například vytváření vhodných podzemích
„kapes“ přímo v uhlí. Teplota spalování (spolu se složením uhlí) zase výrazně ovlivňuje
to, které zplodiny během spalování vznikají
a v jakém množství.
Mimochodem, stejné testy potvrdily i to,
že při procesu vzniká poměrně velké množství vodíku, který byl donedávna považovaný za odpad. Což ale dnes už rozhodně
neplatí: vodík je poměrně žádanou surovinou pro chemický průmysl a navíc se –
třeba právě v západní Evropě – reálně
uvažuje o jeho využití ke skladování energie. Například k uložení přebytků výroby
z větrných elektráren. Má to tu výhodu, že
by se mohlo využít stávající infrastruktury:
vodík by se mohl skladovat v plynovodech
se zemním plynem. I proto je evropský
projekt, který proběhl v Polsku, do značné
míry zaměřený na studium získávání vodíku touto metodou.
Technologie se považuje za „čisté spalování uhlí“. Pokud se plyn využívá k výrobě
elektřiny, je podstatně méně znečišťující
než klasická povrchová těžba a spalování
plynu v průměrné dnešní elektrárně: podle
pilotních projektů vzniká při zplyňování
uhlí zhruba o čtvrtinu méně skleníkových
plynů, o tři čtvrtiny méně oxidů dusíku
a o 95 procent méně sirných sloučenin.
Není to úplně korektní srovnání, protože
zcela nové uhelné elektrárny jsou účinnější a méně znečišťují, ale důležité je, že technologie je v podstatě dosti šetrná a má
potenciál úspory ještě zvýšit.
Když pomineme ekonomickou stránku věci,
která závisí hlavně na místních cenách
energie, nevýhodou může být zejména
Jak jsme viděli na polském příkladu, odmítání není jednoznačné. Hlavní důvod je ten,
že postup dokáže (zatím jen hypoteticky)
využít i zásoby uhlí, které se tradičním způsobem jednoduše využít nedají – což je
drtivá většina všech známých uhelných
slojí. Zhruba 85 procent z nich se tradičními technikami těžit nedá, ale podzemní
zplyňování uhlí by mohlo zpřístupnit velkou
část v nich skryté energie. Některé země
jsou na tom lépe, některé hůře, ale u velkých zemí (Čína, Indie) se poměr využitelných a nevyužitelných zásob blíží světovému průměru. V Evropě by se pomocí
zplyňování daly například využít ohromné
zásoby uhlí skrývající se pod Severním mořem.
Zastánci technologie se však spíše domnívají, že by mohla uspět v rozvojových částech světa. V místech, kde je poměrně
těžké sehnat investiční kapitál, je například
možné ocenit, že může jít v podstatě o poměrně jednoduchý postup. Odpadá stavba
samotného elektrárenského kotle, zapotřebí je „jen“ na separaci zplodin z plynu
a provoz na jeho spalování či distribuci
do míst spotřeby.
podzim | 2015
3
ENERGIE VE SVĚTĚ
Arabsko-izraelské energetické jaro
ZEMNÍ PLYN
Objev rekordního naleziště ve Středozemním moři je víc než jedna šťastná trefa.
Na přelomu srpna a září se žádné ekonomické zpravodajství v České republice
neobešlo beze zprávy, že ve Středozemním
moři bylo objeveno největší ložisko zemního plynu, jaké kdy bylo v této oblasti
známo. Moderátoři s nadějí v hlase kladli
odborníkům otázky, zda to neznamená
konec naší podle obecné shody geopoliticky riskantní závislosti na dovozech z Ruska (a byli zarmouceni, když slyšeli ne), ale
v tempu denního zpravodajství zanikla
mnohem důležitější informace: objev byl
ve skutečnosti jen jedním z mála projevů
velké a zásadní změny na energetické mapě
Blízkého východu, která probíhá už několik let.
průzkumné vrty odhalily, že plyn na místě
skutečně je, a odhad by měl být relativně
přesný.) Pro porovnání, roční spotřeba
České republiky je zhruba osm miliard m3
za rok. Plynové pole bylo nazváno Zohr.
V poměrech země typu té naší jde tedy
skutečně o fenomenální nález.
Středomořská bonanza
Středoevropané si ovšem většinou neuvědomují, že objev není v oblasti zdaleka
jediný. Nedaleko Zohru, ale v izraelských
vodách, leží například téměř srovnatelně
velké pole nazvané Leviathan, ve kterém
může být podle průzkumu zhruba 16 až
Egyptský obr
Začneme u události, která vše rozvířila.
Skutečně, na konci srpna 2015 italská společnost Eni prohlásila, že v egyptských
vodách Středozemního moře, kde má povolení k průzkumu a těžbě, narazila na obří
plynové pole. Nazývá se Zohr, leží na relativně malé ploše, cca 100 km2, a řečeno
ropnou terminologií je to „slon“ – gigantické pole s velkými zásobami a trefa do černého.
Zohr obsahuje možná až 850 mld. kubických metrů plynu. (Může to být i méně,
možná až o několik set miliard kubíků, ale
850
miliard kubických
metrů může obsahovat
naleziště Zohr
u Egypta. České
republice by stačil
na sto let současné
spotřeby.
↑ Učiní poklad pod hladinou Středozemního moře oblast ještě neklidnější, nebo
pomůže situaci spíše zklidnit? Foto: Oil and Gas
Ale když se oprostíme od naší středoevropské optiky, je jasné, že jedno, byť tak
obrovské pole samo o sobě změnu nedělá.
Vezměme si to v egyptských poměrech:
tato země ročně spotřebovává zhruba
55 mld. m3 zemního plynu. Z plynu se totiž
vyrábí více než polovina (cca 53 procent)
elektřiny. Zohr tak sám o sobě egyptskou
spotřebu nevyřeší – zvláště když tam má
kam růst a v případě hospodářského růstu
může růst ještě velmi výrazně.
Ještě menší bude jeho vliv v evropských
podmínkách. Vždyť jen Rusko každý rok
do Evropy vyváží cca 80 mld. m3 plynu,
a tento objem pokrývá zhruba čtvrtinu
evropské spotřeby. Nějakou zásadní změnu na evropském energetickém trhu je
od tohoto jediného pole pošetilé čekat.
❯ ZDROJE: Japonsko
Během srpna 2015 se v Japonsku
po více než dvouleté odstávce
rozběhl první jaderný reaktor.
Primát si připsal reaktor elektrárny Sendai o elektrickém výkonu
emě tak bez jaderné
846 MWe. Země
energetiky
vydržela
dva roky,
od odstavení dvou
reaktorů
elektrárny
Ói v srpnu
2013.
Během
tohoto období nový japonský
Úřad pro jadernou bezpečnost
(NRA) vypracoval nová, velmi
přísná bezpečnostní pravidla.
Velmi pečlivě se třeba rozhoduje,
zda v blízkosti jaderné elektrárny
není aktivní geologický zlom –
a „aktivní“ znamená, že se neozval stovky tisíc let. Elektrárna
22 mld. m3 zemního plynu. A to jsou sice
nejbohatší, ale také ne jediná naleziště
v oblasti, zajímavé zásoby objevil také například Kypr.
❯ GAZA BEZ
SVÉHO PLYNU:
Objevy zemního plynu
ve Středozemním moři nepřinášejí
jen samé dobré zprávy. Jedno
poměrně velké plynové naleziště
leží i ve vodách u města Gazy, kde
dnes vládne radikální palestinské
hnutí Hamás. K jeho objevení
došlo dávno před nástupem
Hamásu k moci, v roce 2000,
ale vzestup tohoto hnutí zcela
ochromil už tak složité
vyjednávání o případném
využití tohoto zdroje, který by
do ekonomicky zcela ochromené
Gazy mohl přinést peníze i energii.
Izrael ústy svých představitelů dal
jasně najevo, že nebude riskovat,
aby se peníze z případného
prodeje plynu dostaly do rukou
Hamásu a dalších radikálů,
a tak technicky vlastně relativně
jednoduchý (tedy na poměry
mořské těžby plynu) projekt
má k realizaci v podstatě stejně
daleko jako před 15 lety.
Bejrút
Východní Středomoří se tak zhruba
od roku 2009 stalo novou zemí zaslíbenou
pro prospektory a producenty zemního
plynu. Díky celé řadě menších a větších
objevů se tato donedávna energeticky chudá oblast může v blízké budoucnosti změnit na významnou produkční oblast. Například Kypr jednoznačně nasadil kurz
směrem k exportní surovinové politice,
a někdy po roce 2020 by se měl stát relativně významným vývozcem.
To je ten skutečný „objev“, který ve zprávách zanikl: Zohr není osamělá výjimka, ale
Libanon
Zohr
Damašek
Sýrie
vozce. Ve stejné době také navršila
miliardové dluhy, z velké míry právě díky
nákupu energií v zahraničí – a to navíc
ve chvíli, kdy vysychá zdroj příjmů z turistiky. Pole je dostatečně veliké na to, aby
mohlo Egypt změnit znovu na vývozce
a pomoci státní pokladně.
Zda to pomůže ke stabilizaci země, to je už
jiná otázka, ale současná vojenská vláda v to
evidentně doufá. Dává vysokou prioritu
ekonomickému rozvoji země a stabilizaci
zásobování elektřinou. Výpadky elektrického proudu byly v Egyptě od demonstrací
v roce 2011 prakticky běžnou záležitostí,
v letošním roce se jejich počty ale podařilo
velmi výrazně omezit, a Egypt také podepsal
smlouvy na stavbu velké tepelné elektrárny
o výkonu 4,4 gigawattu a dvou gigawattů
větrných elektráren.
Egyptský poklad ale nadělal vrásky jiné
blízkovýchodní zemi: Izraeli. Ten byl až
do letošního roku největším výhercem
v této geologické loterii a ve svých vodách
(a v menší míře i na souši) objevil v posledních letech celou řadu zajímavých nalezišť.
Některé z nich obsahují zhruba stovky
miliard kubických metrů zemního plynu,
a v Tel Avivu se proto vážně debatovalo
o možnosti, že významná část nalezeného
plynu bude země prodávat právě do Egypta. Objev Zohru ale tuto možnost v podstatě zabil.
Amman
Jeruzalém
Palestina
Káhira
Izrael
Jordánsko
Egypt
součást trendu. Samo o sobě ani takové
obří pole nemůže Egypt spasit, ale může
změnit jeho celkovou bilanci. Země se v posledních letech změnila z (malého) vývozce energetických surovin na čistého do-
Pro Evropu se tak otevírá lákavá možnost,
že by větší část izraelských exportů mohla směřovat právě k nám. Nic takového ale
není jisté, Izrael také bude vážně uvažovat,
kolik plynu si ponechat v zásobě pro zajištění vlastní energetické bezpečnosti.
Blízký východ si dnes neláme hlavu jen nad
situací v Sýrii a problémem Islámského
státu, ale i nad nečekaným geologickým
bohatstvím. Snad mu to dodá trochu
na klidu.
opět jaderné
musí být dostatečně odolná proti
největšímu předpokládanému
zemětřesení a tsunami, včetně
značného zvýšení vlnolamů proti
tsunami a zajištění vodotěsnosti
kritických mís
míst.
S
Sendai
je první
e
elektrárna,
která
o
o schválení
požádala další mají náslela,
d
dovat.
Regulátor má
v
v současné
době
n
na stole
žádosti
o o povolení
provozu
p 24 reaktorů
pro
v v 15 elektrárnách
(před havárií ve Fukušimě mělo
Japonsko 54 reaktorů), takže
„jádro“ by mělo i do budoucna
zůstat důležitou součástí japonské energetiky. Vládní energetická koncepce koneckonců počítá
s tím, že jaderné elektrárny by
měly v roce 2030 vyrábět kolem
20 procent elektřiny.
SPRAVUJEME ELEKTŘINU
A PLYN STOVKÁM KLIENTŮ
ZA TÉMĚŘ 10 MILIARD KORUN
VYZKOUŠEJTE NÁS!
Lumius, spol. s r.o. İ Ulice Míru 3267 İ 738 01 Frýdek-Místek
T: +420 558 438 581 İ E: [email protected] İ www.lumius.cz
www.svetplnyenergie.cz
4
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SOLÁRNÍ ENERGIE
V Indii je slunce za kačku
INDIE
V Asii startuje ohromný experiment, který by měl už definitivně odpovědět
na otázku, zda je solární energie připravená stát se běžnou součástí „velké energetiky“.
Indický premiér Nárendra Módí si do čela
federální indické vlády přinesl ze své minulosti „vroubek“, který mu některé západní vlády a nevládní organizace nechtěly (či
stále nechtějí) odpustit. Jde především
o jeho podporu hinduistického nacionalismu a velmi pasivní roli při náboženských
nepokojích ve státě Gudžarát, jehož byl
guvernérem.
Zároveň ale ve stejné funkci ukázal rysy,
které se na Západě mohou líbit více: Módí
je dobrým administrátorem, který přeje
hospodářskému růstu a zahraničním investicím a zároveň – a ano, to v českých
podmínkách zní opravdu podivně – velkým
propagátorem „zelených“ energetických
technologií. A zatímco na federální úrovni
❯ STÍNÍ
I ODDĚLUJÍ
Některé solární projekty jsou
na naše poměry hodně nezvyklé:
třeba indická armáda hodlá solárními panely nahradit denní provoz
dieselových generátorů o celkovém
objemu zhruba tisíc megawattů
a fotovoltaika by měla dodávat
energii i ochrannému plotu na indické severní hranici. Ve městě Čennaj se experimentuje s odsolováním
vody pomocí solární elektřiny.
V bývalém Módího státě Gudžarátu
také stojí první solární projekty, jež
se schválně umísťují kolem zavlažovacích kanálů, kde panely zároveň
mohou snižovat odpar vody, který
v tropickém podnebí není zanedbatelnou položkou. Hydrologickou situaci vody to zásadně nezmění, ale
rozhodně to není na škodu.
Zdaleka největší výhodou je to, že
solární panely představují relativně
jednoduchý a v důsledku tedy poměrně levný způsob, jak alespoň
částečně elektrifikovat odlehlé části Indie, jež dnes spoléhají především
na spalovací agregáty. Ty nejsou
drahé na pořízení, ale dovoz paliva
(které navíc Indie musí všechno dovážet) je v důsledku velmi prodražuje. Což také znamená, že mohou
sloužit jako občasný záložní zdroj
pro solární panely – protože tak
velkou cenu nákladů tvoří palivo,
v této funkci nejsou tak drahé.
www.svetplnyenergie.cz
❞
Podpora pomocí
pevných
výkupních cen
se ani v Indii
tolik neosvědčila.
Nejlepší výsledky
mají aukce
na konečnou
cenu elektřiny
ze solárních
projektů.
se mu daří jen pomalu, jak se dá u tak
ohromné země čekat, v podpoře alternativních zdrojů se na premiérském postu
ještě více rozmáchl.
Když se začíná od nuly
Módí mimo jiné v rámci svého volebního
programu slíbil, že zpřístupní elektřinu
všem třem stovkám milionů Indů, kteří
zatím žijí bez ní. V Gudžarátu se mu v malém měřítku něco takového povedlo,
do značné míry i s využitím solární energie.
Ve státě stojí jedna z největších solárních
farem na světě a celková kapacita dosáhla v roce 2014 zhruba jednoho gigawattu.
Protože dodávky elektřiny nejsou v Indii
příliš spolehlivou službou, nespolehlivost
fotovoltaiky tedy není tak velký problém
jako ve střední Evropě. Velké výpadky jsou
zcela pravidelnými událostmi a v mnoha
chudších oblastech není elektřina
k dispozici většinu dne, někdy
i 16 hodin denně. Energetický deficit země dosahuje ve špičkách odha-
dem kolem 10 až 15 procent a Indie má
na svém kontě například velmi nelichotivý
rekord největšího black-outu v dějinách
elektroenergetiky. Ve vedrech na konci
července roku 2012 se ocitlo bez proudu
hned dvakrát po sobě více než půl miliardy
lidí.
V takové situaci je solární energie se všemi
svými omezeními lákavá možnost. Má alespoň tu výhodu, že poskytuje největší výkon během dne, kdy kulminuje odběr průmyslu i klimatizačních jednotek, které jsou
poměrně „žíznivé“.
Velké plány
Po nástupu do funkce premiéra proto Módí
pokračuje v kurzu, který se mu osvědčil
v Gudžarátu. Už během prvních dní své
vlády dal jasně najevo, že se solární energií
počítá, a to velkém měřítku. Jeho cílem je
mít v roce 2022 175 gigawattů instalovaného výkonu v „zelených“ energiích, tedy
větrné, vodní a solární energetice. Největší část navýšení by měla být právě v solárních panelech, jejichž kapacita by se měla
zvýšit ze současných zhruba čtyř gigawattů
na asi 100 gigawattů, což je přibližně srovnatelné s celkovým instalovaným výkonem
španělské elektrárenské soustavy. Plány
předchozí vlády počítaly s tím, že by země
měla mít v roce 2022 zhruba 20 GW instalovaného výkonu v solárních panelech.
(Česká republika má v současné době instalovaný výkon ve fotovoltaice cca dvaa
gigawatty.)
Účet za vybudování indické solární energetiky by měl činit zhruba 200 miliard dolarů,,
tedy 5 bilionů korun, což je nejen zhrubaa
čtyřikrát více než roční český státní rozpo-
1,70 Kč
za kWh má činit
výkupní cena
z projektu kanadské
firmy Sky Power,
která vyhrála aukci
na zhruba 300MW
solární elektrárnu
ve státě Madhjapradéš
čet, ale třeba více než celý roční výkon vietnamské ekonomiky. V Indii se pohybujemee
v měřítkách, na které nejsme zvyklí.
Masivní objem projektu vynikne ještě více,,
když si uvědomíme, že v roce 2014 se
e
na celém světě do fotovoltaiky investovalo zhruba 140 miliard dolarů. Mimochodem,,
z této masivní investice celých 70 miliard
dolarů směřovalo na malé, distribuovanéé
solární projekty, jako jsou panely na střechách, takže šlo z velké části vlastně o in-
↑ Uvidíme, jestli by se sem nevešla
menší elektrárnička... Indický premiér
Nárendra Módí na návštěvě Seychel.
vestice jednotlivců – na takovou situaci
obor výroby elektřiny není vůbec zvyklý.
Spoléháme na aukce
Nejen Módího vláda, ale i jednotlivé federální indické státy v minulých letech spoléhaly
při podpoře obnovitelných zdrojů na různé
finanční nástroje, od podobného systému
výkupních cen, jaký se používal u nás, k aukcím na určenou kapacitu. Výkupní ceny se
ovšem příliš neosvědčily – znovu by se chtělo říci, že podobně jako v Evropě – a nejlepší výsledky mají dnes právě aukce.
Indický systém vládnutí je poměrně složitý
a byrokracie nepřehledná, podstatně náročnější než v Evropě, a tak i aukce probíhají
různě, například podle toho, zda je vyhlašují jednotlivé státy nebo federální úřady. Při
nich se investoři obvykle zavážou k tomu,
že budou energii z projektu dodávat za předem danou cenu – která je tedy pro zvýšení jejich ochrany svázána s dolarem (znovu,
toto pravidlo neplatí vždy, v Indii je máloco
tak jednoduché). Cena elektřiny není státem
Jak dlouho
Indům radost nad
fotovoltaikou vydrží?
5
podzim | 2015
nijak dotována, dotace jsou ale možné
na první investici do instalace. Dotace činí
na federální úrovni 20 % ceny.
Jak svítí v Indii
Výsledky jsou příznivé, a zdá se, že indický
solární boom může být pro ekonomiku
menší zátěž než například v Německu či
u nás. Během letošního léta se na některých lokalitách cena za jednu kilowatthodinu dostala zhruba na 1,70 Kč, tedy přesněji sedm amerických centů. (I v ČR se
může dostat cena ze solárních projektů
na podobné hodnoty, ale jen ve specifických případech. Více na s. 3.) Stále je to
více než dvojnásobek současné velkoobchodní ceny za elektřinu v Evropě, ale ta
je za prvé na historickém minimu, a za druhé v indických podmínkách jde o cenu
srovnatelnou s cenou z jiných zdrojů. Samozřejmě ovšem stále ne zcela předvídatelnou a jenom během dne.
Podle některých odborníků tyhle ceny naznačují, že Indii se nevyhnulo solární přehřátí. Ceny pod dvě koruny za kilowatthodinu někteří analytici považují za příliš
agresivní. Podle nich projekty vzniknou
jenom na papíře, a nakonec se nerealizují.
Nebo – a to by byl pro Indii ještě mnohem
černější scénář – spoléhají na nějakou formu státní pomoci při jejich realizaci.
Jiné hlasy zase upozorňují, že jde o projekty, které je těžko srovnávat s boomem
v západní Evropě. Společnosti, jež vyhrávají indické aukce, což jsou známé firmy,
jako například First Solar, si často kupují
právo na projekty řádově ve stovkách megawattů či dokonce jednotkách gigawattů.
Ty sice nevzniknou přes noc, ale už sám
jejich rozsah zvyšuje možnost hledání dalších úspor ve výrobě či nákupu komponentů i samotné instalaci.
Indie však, na rozdíl třeba od Číny, která
také má veliký program rozvoje fotovoltai-
❯ ZADLUŽENÁ
DISTRIBUČNÍ
SÍŤ
své relativně krátké doby už několik „bublin“, které sice všechny přečkal, ale na dlouhodobé kredibilitě mu nepřidaly. A už pomalu se blíží doba, kdy by se měl zbavit
alespoň největší části státní podpory,
o kterou se doteď opíral.
Indická vláda má při své snaze o dokončení elektrifikace země ještě jeden poměrně velký problém. Jen těžko může – nebo
spíše vůbec nemůže – čekat, že by ji v podpoře solární energetiky mohli pomoci distributoři elektřiny. A už je zcela mimo jejich
možnosti, aby platili provozovatelům tarifní ceny v dolarech, kterými chce vláda
do země přilákat zahraniční investory.
Distributoři jsou jako
sektor už nyní
ve ztrátě, protože mnozí jsou
nuceni prodávat energie
za nižší než
nákladové
ceny, aby 740
milionů Indů žijících za méně než dva
dolary za den si mohlo dovolit alespoň
nějakou energii. Bez ní se tito obyvatelé
těžko mohou zúčastňovat hospodářského
života, nemluvě o jejich případné nespokojenosti a sociálním třenicím.
Pokud se tak ale někde stane, Indie je
k tomu ideální místo. Na tuto zemi dopadá
více slunečního světla než na jakoukoliv
zemi ze společenství G20. Využití solárních
panelů je v některých případech až o více
než 50 procent vyšší než v českých podmínkách, a pohybuje se někde kolem 19 %
za rok. Znamená to, že panely vyrobí zhruba 19 procent maxima, které mohou za rok
vyrobit, a plánovaných 200 GW indických
panelů v roce 2022 bychom v objemu výroby mohli přirovnat zhruba ke 20 gigawattům v jaderných elektrárnách. Které
jsou sice o mnoho spolehlivější, a Indie
s nimi také počítá, ale na druhou stranu
jde o mnohem náročnější technologii a Indie nemá a v dohledné době nebude mít
tolik vyškoleného personálu.
Průměrné množství sluneční energie dopadající za rok (v kWh/m2, měřeno 2005–2010)
1250
1400
1550
1700
1850
2000
2150 >
kWh/m2
Množství slunečního záření dopadajícího na jednotlivé části Indie v kWh na metr
čtvereční za rok. V některých oblastech přesahuje i dvojnásobek českého průměru,
který je kolem 1000 kWh/m2.
ky (řádově kolem 10 GW za rok), ale programem ani tak nemíří na vytváření pracovních míst či podporu domácího
průmyslu, nýbrž především na vyřešení
energetických potíží. Velkou část článků
a panelů plánuje dovézt ze zahraničí, z velké části právě z Číny. Vzhledem k plánovanému rozsahu programu ale samozřejmě
snadno může dojít k tomu, že alespoň část
výroby (třeba kompletování panelů) bude
nakonec probíhat na indické půdě.
Na správném místě
Skeptici mají ovšem samozřejmě pravdu
v tom, že otázka, zda se projekty vyplatí,
je prostě klíčová. Solární sektor zažil během
Relativní jednoduchost instalace solárních
technologií je v podmínkách stále ještě
z velké části rozvojové země velkou výhodou. Mzdy jsou nízké, a tak ceny za instalaci panelů ve velkých solárních parcích se
prý pohybují dosti hluboko pod cenami
evropskými, údajně i pod 20 korunami
za watt instalovaného výkonu. (S českou
situací to prostě nelze srovnat, protože
u nás se dnes mohou reálně pořizovat jen
instalace na střechu, které vyjdou nejméně
na dvojnásobek za jednotku instalovaného
výkonu.)
Spojení s dolarem ale mnoha Indům dělá
vrásky na čele. Zákazníci žádné měnové
riziko nenesou a budou platit pevnou sazbu v rupiích, distributoři energetické společnosti (obojí hlavně vlastněné státem)
mohou velmi snadno utrpět významné
ztráty, pokud měnový vývoj nebude příznivý. Ti přitom nejsou v žádné dobré kondici: Jen státní distribuční společnosti ročně prodělávají 11 miliard dolarů ročně, tedy
zhruba čtvrt bilionu korun. Jejich akumulovaná ztráta činí zhruba 37 miliard dolarů, odhaduje indická vláda. I to je jeden
z důvodů, proč indická síť je v tak špatném
stavu. Zda fotovoltaika už dozrála, mohli bychom
zjistit v Indii pod obrazně řečeno „osvíceným“ vedením Nárendry Módího. Snad
Indové budou na svou cestu ke slunci s odstupem vzpomínat lépe než český daňový
poplatník.
Nainstalovaná kapacita fotovoltaických elektráren v zemích světa (GW)
Podíl „solární“ elektřiny v celkové spotřebě elektřiny (%)
37,5
9,0
40 GW
10 %
30 GW
7,5 %
4,7
20 GW
18,0
3,0
2,8
10 GW
2,7 0,3
Indie
3,6 1,2
4,7
Austrálie
Francie
2,0
ČR
12,7
0,3
Španělsko
USA
5%
13,0
2,5 %
1,0
4,7
5,3
18,2
Japonsko
0,1
Itálie
Čína
Německo
Země světa podle nainstalovaného výkonu a podílu fotovoltaiky na celkové výrobě elektřiny k začátku roku 2014. Indie začíná s velkým odstupem a její kapacita je zhruba jen o třetinu
větší než celkový výkon fotovoltaiky v ČR, ale chce se rychle vyšvihnout až na čelní pozice žebříčku. Zdroj: EPIA, Canadian Solar Analysis
❯ POHLED DO HISTORIE:
Spálí se jako Carter?
Módí samozřejmě není první politik, který sází
na slunce. Snaha o využití energie ze slunce si
poprvé získala větší vážnější veřejnou podporu
v 70. letech 20. století, kdy se západní země potýkaly s nedostatkem ropy vyvolaným politikou zemí
OPECu. Tehdejší prezident USA se s nedostatkem
paliva a frontami u benzínek pokusil vyrovnat
programem rozvoje domácí těžby z nekonvenčních
zdrojů (včetně dnes tak známých břidlic) či využití
alternativních energií.
Proslul mimo jiné i tím, že na střechu Bílého domu
umístil solární panely. Nešlo ovšem o fotovoltaické
panely na výrobu elektřiny, ale zařízení na ohřev
vody sluneční energií, které v češtině známe jako solární kolektory.
To, čemu dnes říkáme „solární panely“, tedy fotovoltaické panely,
se na střechu Bílého domu dostalo až za prezidentování Baracka
Obamy, a to v roce 2011. Toho se ovšem Carterovy kolektory nedočkaly. Po svém nástupu do funkce je nechal odstranit muž, který
„vrátil Americe optimismus“, tedy Ronald Reagan. I když upřímně
řečeno, velkou část dobré nálady Americe vrátil přebytek ropy
na trzích a následný pokles cen – a to s osobou amerického prezidenta až tak nesouviselo. ← Jimmy Carter v červnu 1979 při
odhalování solárních kolektorů na střeše
Bílého domu.
www.svetplnyenergie.cz
6
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SLOVENSKO
Distribútorov čaká nepríjemná kontrola
CENY
Regulátor si chce dôkladne skontrolovať, či distribučné firmy nepodvádzajú v účtovníctve.
Distribučné spoločnosti čaká väčšia kontrola zo strany Úradu pre reguláciu sieťových odvetví SR (ÚRSO). Predseda regulačného úradu Jozef Holjenčík už požiadal
na piatkovom stretnutí predsedu vlády
Roberta Fica o navýšenie rozpočtu úradu
pre potreby zvýšenia kontroly spoločností, ktoré distribuujú na Slovensku elektrinu
či plyn. „Prisľúbil som pánovi predsedovi
ÚRSO, že v rámci rozpočtu mu navýšime
určitú sumu peňazí, ktorá mu umožní urobiť objektívne zhodnotenie majetku distribučných spoločností,“ povedal po stretnutí premiér.
Podľa predsedu vlády má regulačný úrad
podozrenie, že distribučné spoločnosti si
dávajú do nákladov rôzne fiktívne majetky.
„Sú veľké podozrenia, že distribučné spoločnosti si do nákladov započítavajú fiktívne majetky. Môže sa stať, že spoločnosti
si niektoré nákladové položky vymýšľajú.
Chceme mať reálny pohľad na veci, preto
sa stotožňujeme s regulačným úradom,
keď hovorí, že najpodstatnejšie je ohodnotiť skutočný majetok distribučnej spoločnosti,“ povedal Fico.
Ide o ceny?
Po hlbšej kontrole distribučných spoločností by mohla podľa predsedu vlády a šéfa
❞
Vláda chce
týmto krokom
zrejme tlačiť
na znižovanie
cien elektriny.
regulačného úradu klesnúť aj cena energií.
O koľko by to mohlo byť, nechcel premiér
špekulovať. „Ak nebudeme kontrolovať
správanie sa týchto distribučných spoločností, tak cena elektriny či plynu pôjde
prudko hore, lebo budú naháňať svoj zisk,“
konštatoval Fico, ktorý rázne odmietol
akékoľvek úvahy iných politických strán
o zrušení regulácie cien energií, či už pre
domácnosti alebo pre malé podniky.
Predseda vlády je presvedčený, že regulácia má dôležitý význam pri udržiavaní dobrých cien plynu a elektriny pre domácnosti. „Do konca tohto volebného obdobia
budeme presadzovať veľmi jasnú regulačnú politiku. Rovnako budeme chrániť regulačný rámec, ktorý sme zakotvili
❯ FINANCIE:
!
Energetické firmy
by mali štátu ďalej
zarábať
Ministerstvo financií počíta aj v nasledujúcich štyroch rokoch
s dividendami od energetických podnikov, v ktorých štát vlastní
akcie. Všetky firmy by sa mali udržať v sledovanom období
v zisku.
Slovenským energetickým podnikom, v ktorých je štát
akcionárom, by sa malo v nasledujúcich rokoch dariť.
Ministerstvo financií SR predpokladá v návrhu rozpočtu verejnej
správy na roky 2016 až 2018, že všetky energetické podniky
s účasťou štátu budú v zisku aj v nasledujúcich štyroch rokoch,
vrátane tohto roku. Budú tak nemalou čiastkou prispievať vo
forme dividend do štátnej kasy.
Neľahké obdobie čaká podľa údajov zverejnených v návrhu
rozpočtu verejnej správy Slovenské elektrárne a firmu JAVYS.
Hospodársky výsledok slovenského dominantného výrobcu
elektriny by mal z tohtoročných 360 miliónov eur klesnúť
na budúcoročných 130 miliónov eur. V roku 2017 by sa mal
hospodársky výsledok Slovenských elektrární pohybovať už len
v objeme 35 miliónov eur.
www.svetplnyenergie.cz
V
Všeobecne
sa však špekuluje o tom, že vláda chce
lu
týmto krokom tlačiť
tý
na znižovanie cien elektrina
ny. Aj preto, že nad distribučnými spoločnosťami má pomerne
podrobný dohľad a má
napríklad svojich zástupn
cov v ich dozorných radách.
do príslušnej legislatívy. Ak sa nám podarí
byť súčasťou novej vlády po marcových
voľbách v roku 2016, tento regulačný rámec
budeme naďalej chrániť. Nebudeme robiť
žiadne útoky na regulačný úrad. Je to nezávislý inštitút,“ uzavrel Fico, podľa ktorého by sa mohol regulačný rámec v budúcnosti ešte posilňovať.
Úrad chce vša
však eny elektriny tlačiť nižšie aj inak. V minulom
V
roku pracoval
ÚRSO pr
pri stanovovaní tohtoročných cien elektriny pre domácnosti s ce
cenou silovej elektriny
na úrovni 35,3072 eura za mena úro
gaw
gawatthodinu, v tomto roku
to bude
b
o necelé dve eurá
menej. Regulačný úrad
m
oznámil, že na základe
priemernej ceny silovej
elektriny na pražskej
burze v prvom polroku
tohto roka bude pri stanovovaní budúcoročných
cien elektriny pre domácnosti pracovať s cenou 33,852 eura za megawatthodinu. O koľko by mohla vďaka tomu
koncová cena elektriny klesnúť, zatiaľ re
gulátor nechcel špekulovať.
Ťažba na nových ložiskách plynu
ŤAŽBA
Ročne by sa z nových ložísk mohlo vyťažiť niekoľko
miliónov kubických metrov plynu.
Spoločnosť Nafta chce v tomto roku začať
s ťažbou horľavého zemného plynu na východnom Slovensku v michalovskom
okrese v ložiskách Lastomír a Žbince.
„Ložisko horľavého zemného plynu Lastomír a Žbince bolo overené geologickým
prieskumom a na základe jeho výsledkov
sa preukázalo, že je to ložisko zemného
plynu, ktorého ťažba bude rentabilná,“
uviedla spoločnosť Nafta vo svojich investičných zámeroch, ktoré už predložila
na posúdenie vplyvov na životné prostredie (EIA).
Bohatšie je ložisko Žbince, kde sa celkové
počiatočné geologické zásoby plynu pohybovali na úrovni 28,5 milióna metrov
kubických. Ložisko Lastomír disponovalo
na začiatku geologickými zásobami plynu
v objeme 20 miliónov metrov kubických.
Okrem plynu chce spoločnosť Nafta ťažiť
z ložísk aj gazolín. V ložisku Lastomír ho
bolo na začiatku 602 ton a v ložisku Žbince takmer 234 ton. Ročná ťažba plynu
v lokalite Lastomír je naplánovaná na štyri milióny metrov kubických a v lokalite
Žbince na tri milióny metrov kubických.
Ročne by sa malo z oboch ložísk vyťažiť
aj 135 ton gazolínu.
Firma Nafta chce v tomto roku začať s ťažbou plynu aj v ložisku Palín, informoval
pred časom portál vEnergetike.sk. Spoločnosť, ktorá sa okrem prieskumu a ťažby uhľovodíkov zaoberá aj skladovaním
zemného plynu, zistila, že celkové počia-
točné geologické zásoby horľavého zemného plynu v ložisku Palín boli na úrovni
45,5 milióna metrov kubických. Ročne
chce Nafta vyťažiť pri obci Palín 5 miliónov
metrov kubických plynu. Okrem toho sa
v ložisku nachádza aj 628 ton gazolínu.
Toho by mal podnik za rok vyťažiť približne 70 ton.
Situáciu Slovenska však nové ložiská v zásade nezmenia a naďalej bude závislé
na dovoze. Domáca ťažba zemného plynu
sa na celkovej spotrebe podieľa približne
dvoma percentami. Ako uviedla pre portál
vEnergetike.sk hovorkyňa firmy Nafta
Monika Feráková, v minulom roku sa
na Slovensku vyťažilo 87 miliónov metrov
Slovenská republika
Žbince
Lastomír
Bratislava
kubických plynu. Ročná spotreba plynu
na Slovensku sa pritom pohybuje na úrovni okolo 5 miliárd metrov kubických.
Za celú približne storočnú históriu ťažby
uhľovodíkov na Slovensku sa celkovo vyťažilo niečo vyše 26 miliárd metrov kubických plynu. Firma Nafta predpokladá, že
aj v nasledujúcich rokoch sa bude ťažba
plynu na Slovensku pohybovať pod hranicou 100 miliónov metrov kubických. ↑ Situáciu Slovenska nové ložiská nezmenia, bude naďalej závislé na dovoze.
podzim | 2015
7
ROZHOVOR
Slunce se může vyplatit bez dotací
NOVÁ SLUŽBA
Obnovitelné zdroje mají být bez státní podpory, bude to jen dobře, říká ředitel nové
divize společnosti Lumius Petr Správka. A přesto už nemusí být drahé.
Začneme jednoduše: Proč? Proč teď
zakládat novou divizi?
Energetika je na technologické křižovatce.
Nově bude fungovat kombinace centralizované a decentralizované energetiky.
A my chceme nabídnout způsob, jak se
na tuto budoucnost připravit. A to už nyní.
Energetika, která tuto revoluci zaspí, může
mít výhledově celou řadu problémů a stát
se méně konkurenceschopnou. Role centralizovaných zdrojů a jejich postavení se
bude měnit. Cenu totiž netvoří jenom trh,
ale i mezní náklady na každou další vyrobenou jednotku energie – a ty jsou v případě obnovitelných zdrojů, hlavně FVE,
VTE, MVE, téměř nulové. Což u zdrojů,
vyrábějících energii z fosilních paliv, samozřejmě neplatí.
Z toho, co jsme si řekli předem, mě
nejvíce zaujalo, že vidíte v České
republice znovu velkou příležitost pro
nové efektivní fotovoltaické systémy.
Jaké to má důvody?
Ceny, návratnost a výkony fotovoltaických
systémů jsou dnes úplně jinde, než byly
v letech 2009 a 2010. Dnes můžete i bez
dotací dosáhnout velmi zajímavé investiční návratnosti a ceny vyrobené energie –
a to ceny v podstatě zafixované a bez regulačních poplatků státu za energie. Ale
jen v případě, že dokážete vyráběný proud
v maximální možné míře sami spotřebovat
a implementovat takovou kombinaci úsporných a systémových opatření, která to
zajistí.
Navíc, pokud nedojde k nějakým zásadním
změnám navrhované legislativy, od příštího roku by mělo být možné pořídit si efektivní střešní fotovoltaickou elektrárnu
do deseti kilowatt instalovaného výkonu
jednoduše i bez licence. Vzhledem k výkonovému omezení snižuje toto opatření
bariéry hlavně pro soukromníky, ale věříme,
že podobná opatření budou realizována
v i komerčním sektoru. Tam zvyšování podílu vlastní vyrobené energie ve spotřebě
ve výsledku povede ke snižování provozních nákladů objektů a výroby – a přesně
to bychom našim zákazníkům chtěli do budoucna nabídnout.
Takže to jde i bez dotací?
Ano, a je dobře, že už tohle období je
za námi. Myslím, že je jen správně, aby byla
výroba a spotřeba vlastní vyrobené energie
v budoucnosti bez výrazných bariér vstupu a finančních podpor státu. Aby vydělávala či prodělávala jen na základě svých
praktických provozních vlastností a výkonů – tedy na základě toho, co vyrobí nebo
nevyrobí. Budoucnosti tohoto sektoru
energetiky to jedině prospěje.
Za jakou cenu se tedy dají podobné
projekty pořídit a jaká je výsledná cena
elektřiny?
Záleží do značné míry na konkrétních okolnostech, ale cena 1 kWp efektivního fotovoltaického systému se pohybuje dnes
zhruba kolem 35 tisíc korun za jeden kilowatt instalovaného výkonu. Před pěti lety
se cena pohybovala kolem 3500 euro
za stejný výkon. Při rozpočtu na dobu životnosti panelu, tedy 20 až 25 let, vám dnes
vychází cena proudu pro vlastní spotřebu
Factory. Tyto chytré regulační systémy
budou schopny automaticky nejen plnit
roli optimalizátora toku vlastní vyrobené
energie v objektu, zároveň také umožní
optimalizovat náklady na vytápění a spotřebu energií a provoz objektu jednoduše
přes webové rozhraní.
❯ KDO JSME: LUMIUS
EBS
?
Nová divize společnosti Lumius, Energy Building Solutions,
zákazníkům nabídne služby, které jim umožní plně využít
technologický pokrok v energetice v posledních pěti letech.
Primárně zákazníkům nabízí řešení v implementaci a využívání moderních postupů, které snižují a optimalizují provozní
náklady objektů soukromého, komerčního a veřejného sektoru.
To vše při zajištění plného komfortu provozu či bydlení.
V našem portfoliu naleznete nejen služby a produkty nabízející řešení
spojené s optimalizací energií a úspor, ale i vývoj, projekci a realizaci zdrojů
vyrábějících tzv. šetrnou energii z obnovitelných zdrojů. Jejich následná
technická správa, servis a monitoring vyškoleným a odborně zdatným
týmem techniků je i pro nás základním předpokladem pro kontinuální
a dlouhodobě udržitelný rozvoj naší nové divize.
kolem 1,50 koruny za kilowatthodinu a někdy i méně. Avšak pod podmínkou, že jste
opravdu schopni pečlivě využívat všechnu
vyrobenou energii ve vlastní spotřebě – ale
to je dnes díky chytrým systémům řízení
možné.
Co si muže čtenář představit pod
pojmem chytré systémy?
K tomu, abychom opravdu mohli využívat
co nejefektivněji vlastní vyrobenou elektrickou energii ve spotřebě, je nutné vybavit FVE a objekt zařízením, které bude
schopno nejen mapovat aktuální spotřebu
elektrické energie v zařízeních instalovaných v objektu, ale hlavně i reagovat kupříkladu na redistribuci vyrobené energie,
a to do samotné spotřeby anebo akumulace do bateriových systémů, teplé užitkové vody apod. A k tomu, aby tento systém
byl co nejúčinnější, je potřeba mít i přehled
o chování objektu a zařízeních v něm. Proto pro naše zákazníky máme připravené
efektivní fotovoltaické systémy, které budou vybaveny našimi produkty Lumius
smartHome, Lumius Rack a Lumius smart-
❞
Ve spojení se systémem
Lumius smartHome
dokázala na ukázkovém
projektu fotovoltaika snížit
spotřebu ze sítě v létě
o 85 procent a za celý rok
o 58 procent.
Ceny elektřiny na burze jsou ale dnes
podstatně nižší, v podstatě poloviční?
Ovšem, ale to je jen cena samotné elektřiny, bez všech dalších poplatků, které
podléhají regulaci. Která je navíc
na historickém minimu, a nelze
spoléhat, že to tak zůstane. Při
pohledu do minulosti vlastně
musíte předpokládat, že cena
se bude hýbat. Elektřina z vlastního zdroje je pojistkou proti cenovým výkyvům. A má i tu velmi
podstatnou výhodu, že by ji neměla příliš
ovlivňovat ani rozhodnutí regulátora, třeba o změně poplatků za distribuci a podobně.
1,50 Kč
jen tolik můžete
ve výsledku zaplatit
za elektřinu z vlastní
fotovoltaické
elektrárny, pokud
je projekt dobře
připravený.
Ing. Petr Správka
Narodil se v roce 1979, vystudoval
Vysokou školu ekonomickou
v Praze. Má zkušenosti z manažerských pozic v soukromém sektoru
i státní správě. V oboru distribuovaných zdrojů se pohybuje už od roku
2010.
V čem se v poslední době panely
zlepšují? Ceny už nepadají tak rychle
jako v předchozích letech...
Ne, to ne, ale stoupá jmenovitý výkon. Jinými slovy, zvyšuje se účinnost panelů,
které mají vyšší účinnost. Místo hodnot
řekněme od 12 do 16 procent se pohybuje
až v hodnotách okolo 20 až 22 procent. To
se nezdá možná jako velký rozdíl, ale
na stejné ploše vyrobíte mnohem více elektřiny – vlastně téměř až dvojnásobek. A to
v důsledku samozřejmě také snižuje náklady na pořízení a instalaci.
Co se podle vás čeká v brzké době?
Zajímavý bude vývoj v akumulaci energií,
tedy hlavně baterií. Pokud dojde k avizovanému poklesu cen v nejbližších letech,
bude to opravdu významná změna.
Co můžou zákazníkům nabídnout
chytré systémy řízení energií? Jaké jsou
jejich možnosti?
Velmi mnoho. Pokud jsou správně nastaveny, znamená to, že je možné například
optimalizovat spotřebu energie tak, aby
zákazník co nejvíce využíval svou vlastní
elektřinu a neplatil elektřinu ze sítě. Rozdíly mohou být zásadní a použití podobných systémů je klíčové, pokud chcete
dosáhnout cen za kilowatthodinu, které
jsem zmiňoval, tedy řekněme pod korunu
padesát. V takovém případě musíte využít
nejlépe přes 90 procent energie, kterou
panely vyrobí, a to nejde bez chytrého řízení a a dalšího možného využití.
Jak to v praxi vypadá?
Uvedu jako příklad demonstrační projekt
na rodinném domku v Lužických horách,
kde „hloupá“ fotovoltaická výrobna bez
efektivního řízení – tedy v podstatě jen
panely na střeše a třífázový střídač – sice
vyráběly dostatek elektřiny, ale většina jí
odtékala zbytečně do sítě. Ve spojení se
systémem řízení Lumius smartHome dokázala fotovoltaika snížit spotřebu ze sítě
v létě o 85 procent a v celkové roční bilanci domu je 58 procent roční spotřeby energií pokryto z vlastních zdrojů FVE. Naším
hlavním cílem bylo nespotřebovanou energii akumulovat, a to buď do integrovaného
zásobníku teplé vody, ze kterého se využívala pro vytápění a potřebu teplé užitkové
vody. A zároveň jsme jí část ukládali
do elektromobilu, který jsme pro testování Lumius smartHome měli k dispozici. www.svetplnyenergie.cz
8
SVĚT PLNÝ ENERGIE
AKTUALITY
PLÝTVÁNÍ ENERGIEMI:
❯ ČÍSLO VYDÁNÍ:
Těžaři topí pánubohu do oken
1,6 mld. $
← Nigerijská žena suší nastrouhaný maniok v plamene živeného přebytečným plynem z ropného vrtu.
taková pokuta hrozí v souvislosti s korupčním skandálem brazilské státní
společnosti Petroleo Brasileiro SA, známé jako Petrobras, od amerických
úřadů, informovala s odvoláním na své zdroje agentura Reuters. Byla by to
největší pokuta, jakou
americké úřady za korupci
ve firmách udělily, a to její
výše údajně není zatím
omezena shora. Do obřího
skandálu, během kterého se
na úplatcích mohly podle
dosavadních výsledků
↓ Záběr termální kamery ukazuje teplo vznikající
spalováním unikajícího plynu na sibiřských ropných věžích. Rusko je v tomto ohledu dlouhodobě
„jedničkou“. Foto: NASA
SUROVINY Úniky plynu z ropných ložisek byl
pro těžaře v minulosti často osudný problém, a i dnes
představuje nebezpečnou komplikaci. A někdy také
nežádoucí odpad. V místech, kde není bezprostředně dostupná vhodná infrastruktura a odběratelé,
těžební společnosti plyn unikající z ropných ložisek
často raději zcela bez užitku spálí, než aby do nich
museli investovat.
Plyn se přitom nachází společně s ropou velmi často.
Pod zemí zůstává zachycován ve stejných geologických útvarech a obě suroviny nejsou v ložiscích
striktně odděleny. Protože jde tak o velmi častý
problém, spalování plynu není v celosvětovém měřítku vůbec malá záležitost. Ropný průmysl spálí
ročně zhruba 140 miliard metrů krychlových plynu,
což jsou zhruba čtyři procenta světové produkce.
Zhruba by to stačilo k pokrytí současné elektrické
spotřeby celé Afriky. Na tuto nevyužitou příležitost
a doslova mrhání zdroje už dlouhé roky upozorňuje
Světová banka, která hledá způsob, jak problém vyřešit. Podle všeho chce využít letošní klimatické
konference v Paříži, aby získala pro svůj plán co
nejširší podporu a přesvědčila k přijetí navrhovaných
pravidel všechny velké producenty ropy.
Několik zemí, včetně Ruska, Norska, Kazachstánu
a Angoly, a předních firem, jako Royal Dutch Shell,
Statoil a Total, se již k návrhům banky připojilo a slíbily, že ukončí obvyklé zapalování plynu v místech,
kde těží ropu, do roku 2030. Tito producenti jsou
zodpovědní za zhruba 40 procent spalování. Nicméně několik dalších velkých zemí a firem, jako Saúdská
Arábie, USA, Kanada, Nigérie, Exxon Mobil a Chevron,
plán zatím neschválilo.
Podle údajů vládního úřadu pro energetické informace EIA objem spáleného plynu vzrostl v roce 2013
na 7,4 miliardy krychlových metrů ze 4,7 miliardy
v roce 2010. Největším „rozhazovačem“ v tomto
❞
Těžaři ropy spálí
tolik plynu, že by
rozsvítil Afriku.
smyslu je podle údajů Světové banky Rusko (kterému
by se přitom příjmy velmi hodily). Za ním následují
Nigérie, Írán a Irák. Spalování se také v posledních
letech prudce zvýšilo v USA. Je to důsledkem těžby
z břidlic, která začala v roce 2010. Těžba se rozvíjela
tak prudce a ceny plynu na trhu v USA byly tak nízké, že u „mokřejších ložisek“ – tedy v místech, kde
byl velký podíl kapalných uhlovodíků – se těžaři soustředili jen na ropu a plyn nechávali unikat, protože
by se jeho zachycení a doprava nevyplatila.
❯ LETEM SVĚTEM ENERGETIKY
zdroje je zatím ale hodně nejistá: náklady na údržbu jsou zhruba sedmkrát vyšší než u pozemních
větrných elektráren a stále se jeví jako pravděpodobné, že bez velkých státních dotací mořské parky nikdy nebudou dávat ekonomický smysl.
Shell se probojoval
na Aljašku
Mořských
elektráren přibývá
Mořské větrné elektrárny v Evropě zažívají nebývalý rok. V prvním pololetí se jich připojilo
k síti 584 s celkovým výkonem 2,34 gigawattu.
To je o polovinu více než za celý loňský rok.
Ve výstavbě je dalších 4,27 gigawattu. Nyní je
v Evropě připojeno do sítě tři tisíce mořských
větrných turbín s celkovým výkonem přes 10
gigawattů. Budoucnost tohoto energetického
www.svetplnyenergie.cz
Britsko-nizozemská ropná společnost Royal Dutch
Shell dostala od americké federální vlády konečné
povolení k podmořským průzkumným vrtům pro
těžbu ropy a plynu v arktických vodách u Aljašky.
Shell tam bude moci vrtat hluboko pod mořským
dnem znovu od roku 1991. Společnost musela o povolení svést tvrdý boj se zájmovými ekologickými
organizacemi, které dokonce blokovaly její zařízení
v přístavech. Ropná havárie, podobná např. Deep
Space Horizons, by v Arktidě představovala mnohem větší problém, protože v tamním klimatu se
nedaří mikroorganismům, které by uhlovodíky mohly rozložit. Geologové ovšem považují Arktidu
za jednu z nejslibnějších oblastí se zatím neobjevenými zásobami ropy.
Na slevu pro průmysl
nedošlo
Naděje průmyslníků, že jim stát ještě letos uleví
od placení příspěvků na obnovitelné zdroje ener-
gie, zemřela rychle. Ministerstvo průmyslu a obchodu v polovině srpna stáhlo z jednání vlády
nařízení, které by velké průmyslové firmy zvýhodnilo. Ministerstvo původně navrhovalo, aby vláda
na letošní poslední čtvrté čtvrtletí rozdělila státní
dotaci na krytí podpory obnovitelných zdrojů podle napěťové hladiny, z níž firmy a domácnosti
proud odebírají. Firmám, které berou elektřinu
velmi vysokého napětí, by klesl příspěvek ze 495
na 200 korun za megawatthodinu. Celkem mohly
firmy ušetřit přes 1,3 miliardy korun. Krok ministerstva potvrdil varování Energetického regulačního úřadu, že příslušné cenové rozhodnutí nestihne vydat včas.
Ropy je dost pro
všechny – a za babku
Letošní spotřeba ropy se podle nového odhadu
organizace OPEC vyšplhá na 92,7 milionu barelů
denně. To je o 1,38 milionu barelů denně více než
v předchozím roce. Oproti předpovědi z července
OPEC odhad letošního růstu zvýšil o 90 tisíc barelů za den. Příští rok se má spotřeba ropy ve světě zvednout o dalších 1,34 milionu barelů za den
na nový rekord 94,04 milionu barelů denně. Organizace vyšší odhad vysvětluje rychlejším ekonomickým růstem ve světě. Dalším faktorem je probouzející se spotřeba v zemích, které patří
k hlavním konzumentům ropy. Zatím ale nic na trhu
nenaznačuje, že by zvýšená spotřeba nějak výrazně zahýbala cenou: ropy je na trhu dost. 20
Ceny akcií Petrobras ($)
10/2014 –2/2015
10
6,6 $
vyšetřování protočit možná
až čtyři miliardy dolarů,
jsou zapojeny brazilské
politické špičky. Část peněz
prý končila na účtech
vládnoucí Strany pracujících, a obliba současné
prezidentky klesla na těžko
uvěřitelných osm procent.
Ve velkých problémech je
(a to nejen kvůli skandálu,
ale třeba i nízké ceně ropy)
i samotný Petrobras, jehož
akcie klesají ke dnu a úvěrový rating klesl do pásma
rizikové investice. Což je
velmi špatná zpráva pro
celou brazilskou ekonomiku, protože Petrobras a další
firmy zapojené do skandálu
vytvářejí více než 10 procent HDP země.
podzim | 2015
přináší Lumius, spol. s r.o. –
obchodník s elektřinou a plynem
PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ:
Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32
150 00 Praha 5, IČ: 28473531
REDAKCE:
Josef Janků, Martin Kročil,
Antonín Hálek
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ:
Michael Ehrlich
TEXTY:
neoznačené materiály jsou redakční
FOTO:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock
TISK: Triangl, a.s., Praha
EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328
❯ www.svetplnyenergie.cz