Kronika původní německá Černá - Schwarzbach

1
D Í L
P R VN Í
Černá v Pošumaví - Schwarzbach
Dolní Vltavice
- Untermoldau
Bliţná
- Eggetschlag
2
Na úvod.
V archivu kronik Obce Černá v Pošumaví se dochovaly tři svazky německy psaných kronik
zachycujících historické události obce a psané v různých obdobích, tak jak bude dále vysvětleno.
Jedná se o Kroniku obce Černá, Kroniku obce Dolní Vltavice a Kroniku obce Bliţná.Všechny tři
kroniky přeloţil do českého jazyka a sepsal v létech 1994 a 1995 pan Stanislav JAGR z Horní
Plané.
Od roku 2003 se obecní kronika píše na počítači, je zaznamenána v elektronické podobě na CD-R
a v současné době je v celém rozsahu, tj.retrospektivně od roku 1990, zaznamenána na
internetových stránkách Obce Černá v Pošumaví.
Protoţe německy psané kroniky jsou uloţeny pouze v jedné verzi v archivu obce a v jedné verzi
v obecní knihovně, bylo rozhodnuto,ţe tyto kroniky budou přepsány do počítače, aby mohly být
pro budoucnost rovněţ k nahlédnutí přes elektronické verze a webové stránky.
Zhostil jsem se tohoto úkolu a v následujících stránkách předkládám široké veřejnosti přepis kniţní
podoby kronik, který ponechávám slohově i pravopisně tak, jak byl přeloţen.
Při přepisu jsem zjistil,ţe některá příjmení znějí v krátkém časovém úseku různě ( např.Reicheisen
– Reichseisen – Rexeisen );nevím zda je to správně anebo chyba při přepisu překladatele – proto
vše ponechávám v původní podobě.
Ing.František Záhora
kronikář obce
Fotografie obce Schwarzbach z roku 1904.
3
KRONIKA
Obce
ČERNÁ
Zaloţena a započata v roce 1924 učitelem Josefem R.HAHNELEM.
Přeloţil a sepsal v roce 1994 Stanislav JAGR.
4
Úvod překladatele.
Dne 30.ledna 1920 vyšel v Československé republice zákon o povinném vedení obecních kronik a
dne 9.června 1921 vyšlo k tomuto zákonu prováděcí vládní nařízení.Podle tohoto zákona měly
všechny obce a města povinnost vést obecní kroniky a začínat nejstaršími dochovanými zprávami a
po vyčerpání těchto pokračovat s událostmi a jevy běţného roku a to podle návodu a schématu
daného prováděcím nařízením.
Originál této kroniky byl psán do knihy ručně, německy a kurentem, jak bylo v německy
hovořících krajích tehdy obvyklé.V nejstarších zápisech, pokud se drţel kronikář originálu, ve
staroněmčině, znamenalo psané „Ss“ na začátku slova „sch“= š; dále uprostřed slova psané „w“/
hlavně v koncových slabikách/ se četlo jako „u“./příklady:Prossko a Sstifter-Mokrauer./
V německy hovořících krajích/ a také někde i u nás/ bývala a jsou ještě dnes uváděna jména domů,
která jsou vztahována na jejich obyvatele jako rozlišení jmen více rodin stejného jména v obci a
sousedství/ u nás se říkalo „ po chalupě“/.
V kronice jsou vedle vlastních jmen obyvatel uváděna v závorce tato jména domů, nebo čísla
domů, případně obojí.Jména byla ponechána překladatelem v německém originále a pokud jde o
jména obcí a měst, byla tato pokud moţno uvedena česky.
V překladu jsou uvedeny poznámky pisatele německé kroniky, které jsou označeny buď „ –H.“
nebo „ –J.R.H.“ a poznámky překladatele, které jsou označeny „.p.p.“.
V kronice se setkáte s peněţními částkami, které jsou uváděny v „K.M“ nebo“C.M“
/= konvenční měna/; „V.M“ nebo „W.W“ / = vídeňská nebo rakouská měna/, dále v Korunách a
konečně v Kč / koruna československá/.Rozdíly a přepočty těchto, jakoţ i jejich poměr a kupní sílu
je třeba prostudovat v některé odborné příručce.
V kronice je uvedena řada starých rakouských měr a vah, pro informaci uvádím přehled:
Míry délkové:
1 sáh
= 6 stop / střevíců/ = 1,8965 m
1 stopa
= 12 palců = 144 čárek = 0,3161 m
Míry plošné:
1 dráha / lán/ = 30 jiter = 16,8 ha
1 jitro
= 2 korce= 3 míry= 1600 čtver.sáhů= 5 754,642 m2
1 čtver.sáh
= 3,596652 m2
Míry prostorové:
1 krychlový sáh = 6,821 m3
1 krychlová stopa = 0,03158 m3
Míry duté:
1 korec
1 měřice
1 vědro
1 máz
1 ţejdlík
= 93,3623 l
= 61,486882 l
= 40 mázů=160 ţejdlíků=56,589 l
= 1,4147 l
= 0,3536 l
Váhy:
1 centýř
1 libra
1 lot
1 kventlík
= 100 liber= 56,006 kg
= 32 lotů = 0, 56 kg
= 4 kventlíky = 240 gránů = 17,5 g
= 4,375 g
5
Ž i vo t o p i s
p i sa t e l e
k r o n i k y.
Podle zákonných ustanovení provádím jako pisatel této obecní kroniky v krátkosti svůj ţivotopis:
Jako syn dráţního úředníka jsem měl velice proměnlivou ţivotní dráhu.V krajině chmele a
okurek jsem spatřil světlo světa dne 13.prosince 1888 na ţelezniční stanici Ţabokliky, leţící
nedaleko Ţatce.Potom jsem přišel do Biliny-Lázní, od 1.září 1894 do 4.listopadu 1897 jsem chodil
do 1. aţ 4. třídy obecné školy v Bilině-městě, potom na Šumavě v Horní Plané od 4.listopadu 1897
do 31.července 1899 do 4. aţ 5.třídy obecné školy.V době od 1.září 1899 do 17.prosince 1899 jsem
byl na „výměně“ v Čáslavi, ale protoţe české děti na „výměně“ se nechtěly učit německy, byl zde
můj pobyt brzo přerušen.Od 17.prosince 1899 do 30.července 1903 jsem navštěvoval měšťanskou
školu v Horní Plané, od roku 1903 do roku 1907 učitelský ústav v Budějovicích, kde jsem dne
14.června 1907 sloţil zkoušku zralosti a dne 28.listopadu 1909 zkoušku způsobilosti.Od 1.září
1907 do 31.srpna 1914 jsem působil jako učitel ve Svérázu u Krumlova.p Protoţe jsem byl jiţ od
roku 1910 voják, narukoval jsem dne 28.července 1914 k velkému zápolení národů ( pluk pěší
domobrany v Litoměřicích), na němţ jsem byl účasten do května 1915, pro nervové onemocnění
jsem byl jako „zbraně neschopný“ propuštěn.Od 1.září do 31.prosince 1915 jsem působil na
měšťanské škole v Horní Plané a dne 1.ledna 1916 jsem odešel do Černé, která se stala místem
mého působení ve všech směrech dodnes.Ve válečných letech i poválečných jsem byl stále činný
pro úřady jako komisař pro dodávky obilí, brambor a dobytka.
Josef R.Hahnel v.r.
P a m ě t n í c i , kteří mně mohli předat hodnotné údaje o historii obce:
Josef Gabriel, zemědělec na výměnku, Černá č.17
Albert Jungbauer, učitel na odpočinku, Černá č.47
Franz Horech, truhlářský mistr, Černá č.36
P Ř E D M L U V A.
Obecní zastupitelstvo v Černé mě pověřilo zaloţením a vedením obecní pamětní knihy.Při tom se
jedná především o události a příhody, které mohou také zachovat pro budoucnost pamětihodné věci;
tak jsem si uloţil zvláštní úkoly, také minulost obce vytrhnout ze zapomnění.A toto je rozhodně
nejobtíţnější část práce, neboť v obci samotné není k dispozici sebemenší záznam, který by nám
mohl vydat svědectví z historie.To znamená tedy vyhledat kaţdé místo, kde by se daly naleznout
záznamy o historii naší domoviny, vejít ve styk se všemi osobnostmi, které se věnovaly
historickému výzkumu naší domoviny.Jenom tak bylo moţné, sestavit podle historických pramenů,
poměrně bez mezer, historii vzniku a vývoje obce Černé a tuto jako uzavřenou kapitolu včlenit do
dnešní doby.Za správnost vyprávěného o minulosti musí být zárukou jména vědců a jména
pouţitých pramenů, která jsou uvedena u jednotlivých kapitol.Ţe události z naší doby jsou uvedena
podle pravdy a věcně, za to ručím já!
Tak ať je toto dílo pozdějším generacím věrným obrazem z minulosti jejich německé domoviny!
V létě 1924.
Josef R.Hahnel v.r.
6
Z MINULÝCH
DNŮ
Jméno
o b c e : původní jméno ( v roce 1268 ) bylo „ na černé řece“ ( psáno česky – p.p.),
později v letech 1445, 1483, 1495 se jmenovala obec jednoduše „ Černá“ ( psáno česky- p.p.),
v 16.století Černá ( Schwarzbach psáno jiţ německy – p.p.), z čehoţ vzniklo české „ Černý potok“
přeloţením z německého jména.
Pozemková
v r c h n o s t: původně patřila obec k panství Boletice, majetku českého krále,
darováním králem Václavem I.( zemřel 1253) nebo jeho synem Otakarem II., Hirzovi
z Klingenberku.Tento byl v letech 1241 aţ 1248 královským vrchním kuchařem, purkrabím na
Klingenberku v letech 1260 aţ 1268. Na darovaném zboţí zaloţil Dolní Vltavici, která byla po
něm pojmenována „ Hirzov“ a také Černou.Statek „Mokrá“, nazývaný také „ Praedium Hirzonsis“
vlastnil jiţ od roku 1263 a daroval ho dne 27.března 1268 klášteru Zlatá Koruna.Zemřel dne
13.března 1275 bez dědiců. (Jeho náhrobní kámen je ještě v zlatokorunském klášterním
kostele).Jeho manţelka Daricza je uváděna v roce 1268.
Byl také zakladatelem města Budějovice v roce 1265.(Dříve to byla pouze vesnice dnešního
Starého města).Klášteru Zlatá Koruna bylo dne 11.ledna 1284 potvrzeno drţení hirzovského zboţí
králem Václavem II. A toto bylo ve vlastnictví kláštera aţ to husitských bouří.Kdyţ byl klášter dne
11.května 1420 zpustošen husity, dva mniši byli upáleni a ostatní uprchli, zmocnil se Oldřich
z Roţmberka klášterního majetku a vymohl si na králi Zikmundovi, zastavení klášterního majetku
svému rodu.Roţmberkové také nevrátili zpět tento majetek, kdyţ se zlatokorunští mniši vrátili zpět
po svém útěku z Kremţe( Krems) v Dolním Rakousku, kde měli vinice, ponechali si tento
zastavený majetek a naopak nechali tento zapsat jako svoje vlastnictví králem Vladislavem( dne
6.dubna 1501).Petr Vok, poslední Roţmberk, prodal krumlovské panství s bývalým zámeckým
zboţím dne 11.září 1600 králi Rudolfovi II.,od toho přešel majetek v roce 1612 na krále Matyáše,
od toho v roce 1619 na krále Ferdinanda II.Tak se tento majetek stal opět majetkem korunním, aţ
ho dne 23.prosince 1622 daroval král Ferdinand II. Johanovi Oldřichovi z Eggenberku.V majetku
jeho rodu zůstal tento aţ do jeho vymření dne 4.dubna 1719, potom přešel na Schwarzenberky,
jimţ patřil aţ do zrušení poddanského svazku v roce 1848.
R y c h t a: původně patřila Černá k rychtě Mokrá, kde měl zlatokorunský klášter dvůr a správce
dvora; za Roţmberků byla sídlem rychty většinou Dolní Vltavice, tak v roce 1445,1483 a 1495.V
roce 1585 se objevuje poprvé jako samostatná rychta sama pro sebe Černá, protoţe zřízením
pivovaru, mlýna atd / v roce 1568/ získala na významu, ostatně jiţ v roce 1510 byl v Černé rychtář
jiţ usedlý.
R y c h t á ř i v Č e r n é:
Linhart, syn Reichhanslův, v roce 1510.Jemu a jeho synovi Michaelovi bylo dne 7.prosince 1510
přiřknuto Petrem z Roţmberka rybářské právo na části Olšovského potoka.
Georg Proschko v roce 1618.
Ambros Proschko v letech 1744 aţ 1751 ( z č.5)
Matthias Wattů v letech 1753 aţ 1764.
Adalbert Eduard v letech 1773 aţ 1780 ( z č.1)
Ú z e m í o b c e: obnášelo v roce 1445: 15 drah ( viz míry plošné ); v roce 1585 pouze jenom 11
drah – pravděpodobně byly v roce 1568 chybějící 4 dráhy vrchností staţeny.Velikost katastrálního
území obce: 5, 12 km2.
7
R ů s t o b c e:
V roce 1585 měla obec 16 usedlých, 2 domkáře a 2 hospody.
V roce 1595 mělo být 20 (?) usedlých.
V roce 1723 19 usedlých poddaných.
V roce 1789 35 čísel s pivovarem.
V roce 1840 35 domů s 341 obyvateli, kníţecí úřední budova, pivovar, palírna kořalky,1 hospoda.
V roce 1895 39 domů, 507 obyvatel ( 470 Němců a 37 Čechů ).
N á b o ţ e n s t v í: stálé římsko-katolické náboţenství se dostalo v 16.století do nebezpečí, kdyţ
v Hořicích, do jehoţ církevního obvodu Černá příslušela, luteránstvím svedený farář – Václav
Beitl ( zemřel 1572) a Johann Schlesinger ( zemřel 1588) – vedli duchovní správu.Od roku 1585,
jmenovitě od roku 1588 energicky proti luteránům zakročil Vilém z Roţmberka, tak, ţe se stará
víra brzo obnovila.
N á r o d n o st n í
p ř í s l u š n o s t: navzdory českému jménu obce povolal Hirzo
z Klingenberku právě Němce na své území; později byla Černá jistě ryze německá, to dosvědčují
jména uvedená rytířem Linhartem,, syna Reichhansla, v roce 1510 a 1595 Girgl na mlýně, Virbl
Olschpauer, Nyndt, Paul Schwarz, Simandl, Philips, Hansl Tersch( toto jméno je uváděno také
v roce 1592),Wenzel Partl, Wondra(Andreas), Bostl ( Sebastian), Stindl, Toml (Thomas), Benesch
( Benedikt),Gilek ( Egid), Esl, Hansl Tersch ( pokud se zde objevují také česká jména, patří tato
zde působícím vrchnostenským úředníkům).
F a r n o s t: původně byla Černá přifařena k Hořicím; dne 25.srpna 1787 byla odtud vyčleněna,
obdrţela vlastní kostel a vytvořila lokálii ( církevní obvod) od roku 1787; na farnost byla povýšena
dne 12.března 1858; vedení matriky započalo v roce 1787.
Přifařeny byly osady: Jámy,Plánička,Nová Lhota,Tuhové závody,Jestřábí,Nový mlýn,Massauer,
Slavkovice a Boxberg ( později ještě přibylo nádraţí).
Š k o l a: původně patřila Černá školou do Hořic; vlastní školu měla po zřízení lokálie.
První učitel: Franz Maurer v letech 1793 aţ 1795, později byl v Malšíně.
Druhý učitel: Wenzel Berger v roce 1797. ( O církvi a škole následují ještě vlastní, obsáhlé
kapitoly – H.)
V á l e č n é ú t r a p y: v husitských válkách Černá kaţdopádně utrpěla; husitské houfy přišly
v roce 1422 do Hořic a vydrancovaly tam také kostel.
V 30 ti leté válce táhly ve dnech 8.aţ 10.března 1641 císařské pluky Brnoy a Burnival ze Slezska
do Horního Rakouska přes Černou ( mimo toho 2000 jezdců) a vydrancovaly obec.
V červenci 1648 zde způsobily velké škody císařské pluky Werth a Dewald.Také Švédové přišli
v roce 1648 do krajiny a vydrancovali Pláničku. ( Alois Prager – „vesnický hostinský“ našel
v Olšovském lese jezdecké ostruhy z 30 ti leté války v roce 1925 – H.)
P o ţ á r y: dne 4.července 1886 vyhořelo následkem úderu blesku 5 domů.Dopoledne tohoto dne
byla silná bouře s krupobitím, které způsobilo velké škody v celém okolí.Blesk uhodil do domu
č.21 ( Anderl) a zapálil ho.Pět domů: č.21,22 ( Gali),23 ( Altrichter), 24 ( Zimmermann) a 25 (
Wattů) vyhořelo.Také v jiných obcích byly poţáry; V Horní Plané jedna ţena a v Jenišově jeden
selský chasník byli zabiti bleskem.
B ř e m e n a a d a n ě p o d d a n ý ch:
N e v o l n i c t v í: bylo zrušeno císařem Josefem II. Dne 1.listopadu 1781.
R o b o t a: byla zrušena dne 8.března 1786 a změněna na peněţité dávky; pouze „ dominikalisté“
8
( nájemci panské půdy – p.p.) zůstali robotou povinni.
P o d d a n s t v í : dne 26.července 1848 vznesl v rakouském říšském sněmu Hans Kudlich
poţadavek na jeho zrušení; dne 7.září bylo usneseno o odškodnění pozemkových pánů ( „ vyvázání
pozemků“).
O d ú m r t í: v případě úmrtí poddaných, kteří nezanechali poslední vůli anebo byli bezdětní,
připadla polovina jejich majetku vrchnosti a vdově připadla druhá polovina majetku.Také dědictví
zemřelých dětí nepřipadlo sourozencům, nýbrţ vrchnosti.V roce 1562 chtěl Vilém z Roţmberka
udělit svým poddaným osvobození od úmrtí – ale pouze proti zdvojnásobení dědické daně, coţ
občané Černé odmítli.Teprve dne 30.května 1709 byli poddaní rychty Černá od úmrtí osvobozeni
Johanem Christianem z Eggenberku.
N u c e n é m l e t í: všichni obyvatelé si museli nechat semlet obilí ve mlýně, který byl v Černé
zřízen v roce 1568.
N u c e n ý o d b ě r p i v a: všichni občané museli svoje pivo kupovat v pivovaře, který byl
zřízen v Černé v roce 1568 – jinak jim hrozily vysoké tresty.
D a n ě: vrchnosti byly odváděny daně dědické, pozemkové a domovní.
D e s á t k y: ( obilí, zelí, mák, vejce, sýry, ovčí vlna atd.). Také farář dostával část desátků, stejně
jako učitel.V roce 1848 bylo odvádění desátků zrušeno.
D a n ě: byly zpočátku vybírány nepravidelně, od roku 1552 pravidelně ( pozemky a dům byly
odhadnuty a z 1 kopy grošů odhadnuté částky bylo placeno 5 ½ feniku, později 6 pfeniků a potom
ještě víc ).Daně byly vybírány panstvím.
P i v o v a r: v roce 1568 byl zaloţen a postaven Krčínem, zdatným úředníkem Viléma
z Roţmberka pivovar a mlýn.Hospody v Horní Plané, Hořicích a Frymburku byly odkázány na
odběr piva z Černé.V roce 1605 odebíralo pivo z tohoto pivovaru 48 hospod.Aţ do sedmdesátých
let 19.století zde byla v provozu sladovna systému Poupě a proto mělo pivo příchuť po kouři.
Dne 16.prosince 1571 se zastřelil pivovarský písař ( jméno není známo).V roce 1591 se uvádí jako
pivovarský písař Bedva.V letech 1640 aţ 1652 byl pivovarským písařem Tobiáš Koller.
V ý s t a v p i v a: v letech 1603, 1650, 1700,: 24 sudů; 1750: 30 sudů; 1800: 33 a ¼ sudu;
V letech 1841 a 1850: 38 sudů; 1873: 120 věder ( 1 vědro = 56,589 litru – p.p.); 1880: 60
hektolitrů.
Vyr o b e n é
p i v o: v roce 1603: 2 160 sudů pšeničného piva, přitom vyrobená ředina(
patoky) byla pouţita pro čeleď v Olšovském dvoře a jinde.
V roce 1650: 768 sudů ječného ( červeného) piva, 696 sudů pšeničného ( bílého )piva a 474 věder
patoků.
V roce 1700: 1 512 sudů pšeničného piva.
V roce 1750: 1 290 sudů pšeničného piva.
V roce 1850: 2 280 sudů svrchně kvasinkového piva.
V letech 1862/63: 1700 věder ročně; 1871/72: 1500 věder; 1873: 17 700 věder; 1880: 10 200
hektolitrů ( hl); 1885: 14 000 hl; 1890: 17 500 hl; 1895: 14 800 hl;1895/96: 18 240 hl; 1897/98:
18 840 hl; 1899: 19 500 hl; 1900: 19 980 hl.
C e n y p i v a: v roce 1604 byl 1 sud za 3-4 kopy míšeňské; 1650: 1 sud za 7 zlatých říšských;
1700: za 9 zlatých; 1750: za 10 zlatých; 1800: za 12 zlatých 40 krejcarů; 1850: za 12 zlatých
konvenční měny. Ředina(patoky) v roce 1603 za 1 vědro 2 groše 4 pfeniky; v roce 1650 za 3
krejcary.
M l ý n: byl zřízen stejně tak Krčínem v roce 1568 pro mlečský poplatek.V roce 1595 se uvádí
jako mlynář Girgl ( Jiří – p.p.).
P a l í r n a
a 1841.
k o ř a l k y( lihovar) : byla kníţecí, byla v provozu a je uváděna v letech 1791
9
M y s l i v c i: lesníci v Černé: Andrea Stürzl v roce 1643.
R y b n í k y: v roce 1568 vyměřil Krčín pod pivovarem také 2 rybníky, které měly předčít
velikostí Olšovský rybník, tento plán ale padl.Tehdy byl právě Olšovský rybník vrácen
zlatokorunskému klášteru a on chtěl za něj pořídit náhradu.
D o l o v á n í t u h y: Březan, pisatel historie Roţmberků, píše o Krčínovi: „ a ty hory
neuţitečné také k uţitku připravil“ ( citát napsán česky- p.p.). Nebyl by to napsal, kdyby byl
nevěděl o pověstech o dolování. Dolování tuhy začalo ovšem teprve v roce 1812. ( Dne 22.září
1912 bylo slaveno 100.výročí zaloţení Tuhových závodů ).
V roce 1891: bylo zaměstnáno 630 dělníků, vytěţeno 73 926 q v hodnotě 392.500 zlatých.(
Podrobně ve zvláštní kapitole dále).
L o ţ i ska
země.
r a š e l i n y: v nejnovější době jsou vyuţívána k výrobě sypké rašelinové
Ţ e l e z n i c e: místní ţeleznice Budějovice – Ţelnava byla otevřena dne 3.července 1892.
C h m e l n i c e: pro pivovar byly u Mokré a Olšova zaloţeny chmelnice; byly opuštěny
koncem roku 1788.
P ř i f a ř e n é o s a d y:
J e s t ř á b í, kníţecí popluţní dvůr, vznikl teprve po roce 1768, v roce 1841 vznikla současně
ovčárna, kníţecí vápenka u Jestřábí v roce 1729 a 1841 vápencový lom.
B o x b e r g, světlinká farní část uváděná jiţ v roce 1668, farní část Černé vznikla od roku 1830.
J á m y, jsou poprvé uváděny v roce 1530; patřily s Pláničkou a Novou Vsí ke klášteru Vyšší Brod.
P l á n i č k a a N o v á V e s jsou uváděny poprvé v roce 1530.
N o v ý m l ý n u Jam, byl postaven vyšebrodským klášterem v roce 1746.
M a s s a u e r samota u Mokré, postavená v polovině 19.století, byla přifařena k Hořicím.
S l a v k o v, Hirzův statek, uváděný poprvé v roce 1284 ( Budeczlag).V roce 1375 uváděn jménem
„ Slawkow“, také „ Slabs“; tehdy byl nově usídlen na místě staré, zaniklé obce“ Budeczlag“.
T u h o v é z á v o d y přešly po svém zaloţení v roce 1812 k faře Černá.
N á d r a ţ í Č e r n á – H ů r k a, původně Sosnový les, bylo osídleno teprve po otevření ţeleznice
dne 3.července 1892.
V ý z n a m n í r o d á c i z Č e r n é:
D u c h o v n í:
Zlatokorunský cisterciák P.Josef Pauer ( zemřel 1770).
Kremsmünsterští benediktýni P.Paul Proschko, školní rada, narozen 1837, zemřel ?; P.Markus
Gabriel, narozen 1852, zemřel ?; P.Marian Fischbäck, narozen 1857, zemřel ?;
Linecký diecézní kněz Johann Eduard, narozen 1809, zemřel ?.
S v ě t š t í:
Proschko,světský učitel v Kremsmünsteru, bratr výše jmenovaného P.Paula Proschko.
Lesník a spisovatel Adolf Schimann, narozený 2.února 1850.
P o z n á m k a.
Tyto uvedené zprávy o vzniku a vývoji obce Černá pocházejí od známého daleko za hranicemi naší
domoviny – profesora P.Dr.Valentina Schmidta, který si vydobyl velké zásluhy výzkumem historie
jiţních Čech.Franz Schmidt( klášterník jménem „ Valentin“) se narodil dne 5.ledna 1863
v Roţmitále na Šumavě, vystudoval gymnasium v Krumlově, vysokou školu v Praze, působil na
různých středních školách, naposled jako profesor dějepisu na německém gymnaziu
10
v Budějovicích od roku 1902 do roku 1921.Jako archivář vyšebrodského kláštera působil potom aţ
do své smrti dne 28.března 1927.
P o u ţ i t é p r a m e n y:
Pangerl: Listář ze Zlaté Koruny
Schacherl: Statek Mokrá ( Lesní domovina)
Březan: Roţmberská kronika a klima
Březan: Ţivot Viléma Petra Voka z Roţmberka
Trajer: Historie budějovické diecéze
Mareš a Sedláček. Umělecká topografie okresu Krumlov
Schmidt: Provoz pivovarů a pivovary v jiţních Čechách
Schiller: Čechy ( 13 svazků)
Sommer: České království ( 9 svazků)
Některé zprávy z hořické matriky, českého musea a z archivu vyšebrodského kláštera.
H i st o r i c k é
d o p l ň k y.
Čerpáno ze „ Správa klášterního velkostatku, Zlaté Koruny do válek husitských“ / psáno česky-p.p)
( 1263 – 1420) od Emanuela Kubička, S.J.Praha 1914.Ústřední archiv č.4427.
S t r a n a 10 – 2 – a: V roce 1268 daroval Hirzo, purkrabí na Klingenberku, panství se 13
vesnicemi, které dostal za věrné sluţby od krále Václava I.. Přemysl Otakar II. Toto darování
potvrdil svou listinou sepsanou dne 27.března 1268 v Písku.Toto celé území, hraničící na jiho
východě se statkem Boletce, se táhlo jako úzký, dlouhý pruh od Boletic na jihozápad aţ na
zemskou hranici.V pozdější době bylo celé toto panství pojmenováno podle obce Mokrá.Tímto
územím vedla obchodní cesta podobná Zlaté stezce a na východě, sledujíc vltavským údolím
obchodní cestu z Horního Rakouska přes Krumlov do Zlaté Koruny a odtud do Netopíc, kde se
spojila se Zlatou stezkou.( V pojednání „ Obchodní cesty a obchodní centra v jiţních Čechách“ od
Dr.Valentina Schmidta se o tom píše na str.14: Silnice z Ilzstadt do Kolleschlag – Peistein –
Schlägl – Aigen – Dolní Vltavice – Černá – Krumlov – Budějovice byla původně pouze „boční“
cesta, teprve koncem 16.století byla uznána za „pravou“ cestu):
Jméno obce Mýto na Hirzově území, kde bylo ještě ve 13.století vybíráno mýto, vzniklo
z tohoto.Kdyţ byl ale kolonizací zlatokorunského kláštera vyklučen les aţ na zemskou hranici,
bylo vybírání mýta přeloţeno do Dolní Vltavice, která se tehdy jmenovala Hirzow.
Hirzovo území ( 1 ½ čtvereční míle) bylo původně úplně české, o čemţ svědčí jména obcí a právě
tak doba jejich zaloţení před rokem 1263;obyvatelstvo se ale přece brzo smísilo s německým
obyvatelstvem, které dosáhlo převahy; dnes je území ryze německé.
S t r a n a 3 6: na Hirzově území, které se stalo v roce 1268 klášterním, se nacházely v tomto
roce podle listiny tyto osady: ( bylo vyjmenováno 13 slovanských jmen, mezi nimiţ Na černé řece
– Na černém potoce – Černá.
S t r a n a 4 7: celý klášterní majetek byl rozdělen do zaokrouhlených území, tak zvaných
rycht.Toto rozdělení bylo s největší pravděpodobností rozděleno teprve, kdyţ byla ukončena
kolonizace, tedy asi na počátku druhé poloviny 14.století.
K rychtě „ Mokrá a Dolní Vltavice“ patřilo 10 osad, přitom 3 naposledy uvedené podléhaly daním
pouze
jednotlivě:
1.Černá,2.Radslav,3.Bliţná,4.Mokrá,5.Dolní
Vltavice,6.Hubenov,7.Slavkovice,8.Raveň,9.Vsoskyhof,10.Mirkovice.
S t r a n a 6 5: Podle daňového registru z roku 1445 měla Černá osevní plochu 15 lánů / 1 lán =
30 jiter ( 1 jitro = 57,546 arů – p.p.)/
Ze „ Fontes retům Austriacarum“ – Rakouských historických pramenů.Vydáno historickou komisí
císařské akademie věd ve Vídni.2.oddíl: Diplomataria et acta.37 svazek: listář bývalého
cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna v jiţních Čechách.Zpracováno Matthiasem Pangerlem.Vídeň
1872. ( Zámecký archiv v Krumlově č.1074,8).
11
S t r a n a 6 7 9: Černá měla následující slovanská označení: Na černé řece,Nachirnie, Černá a
byla označena jako „ villa“ = vesnice.
S t r a n a 17- 19: Dne 27.března 1268 potvrdil listinou král Otakar II.v Písku darování, které
Hirzo, purkrabí z Klingerberku, učinil klášteru Zlatá Koruna s následujícími vesnicemi:
Nakhlenwehore,Vgere,Vmladone,Naochruhle,Vyanka,Nabelem,Chume,Vdirka,Venice,Nemochric
h,Vhlini, Natschernerece a Nahirzowe.( Originál na pergamenu v c.k. státním a dvorním archivu ve
Vídni, s jednou na okraji visící, poněkud poškozenou mincovní pečetí z nezbarveného vosku, na
ţlutočervené hedvábné šňůrce.Líc pečeti: sedící král na trůně v celé korunovační nádheře; rub:
jeden doleva skákající jezdec s praporem a štítem, v němţ je příčné břevno, zatímco na koňské
dece viditelném erbu je dvouocasý lev, orel a panter).
Podle ústního sdělení ředitele archivu v Krumlově, pana Grosse, měla být Černá zaloţena
Hirzem, purkrabím z Klingerberku.
St r a n a
35: tento Hirzo musel patřit k pánům z Klingerberku od Rýna sem
přivandrovalým.Za jeho věrné sluţby vykonané králi Václavu I., obdrţel od téhoţ statek
Mokrou.On zahájil také německou kolonizaci, tento záměr ho konečně dovedl k darování statku
Zlaté Koruně.Zemřel dne 13.března 1275 a byl pohřben ve Zlaté Koruně.
S t r a n a 32 – 36: Dne 11.července 1284 potvrdil král Václav II. v Praze Hirzovo darování
statků
klášteru
Zlatá
Koruna,
za
uvedení
následujících
obcí:Mucstat,
Jenkezschlag,Diezohzlag,Zkalni,Zahzlini, Mokrie, Juriklag,Klenow, Irzenzlag,Nachirnie(Černá),
Budeszlag a Hirzow.V první listině z roku 1268 mají darované vesnice ještě veskrze praslovanské
označení, ve druhé ale právě některá německy znějící jména.Věkový rozdíl obou listin obnáší
pouze 16 let a tak musela být v této době provedena na Hirzově zboţí do roku 1284 ve větší míře
germanizace.
Srovnání jmen v listině roku 1268 se jmény v listině z roku 1284:
1268:
Naklenwe
1284:
Klenow
Nemochrich
Mokrie
Natschernerece
Nachirnie
Nahirzowe
Hirzow
Pouze u následujících jmen se nechá jednoznačně zjistit dnešní jméno vesnice:
Muczstat
Maustadt
=
Mýto
Jenkezlag
Janketschlag
=
Jankov
Zahzlini
Eisengrub
=
Zahliní
Mokrie
Mugrau
=
Mokrá
Nachirnie
Schwarzbach
=
Černá
Hirzow
Untermoldau
=
Dolní Vltavice
Zkalni
Pinketschlag
=
Skalní
Území Dolní Vltavice, potom vesnic Bliţná a Černá, tvoří jiţní a jihovýchodní hranici hirzovského
zboţí.
Hlavní obcí hirzovského zboţí byla aţ do 15.století, téměř v jeho srdci leţící vesnice
Mokrá.Později, pravděpodobně v roţmberských dobách – tedy zajisté během 16.století, přešlo
hlavní sídlo do Černé, která do dneška zůstala sídlem vrchnostenského úřadu a současně je součástí
panství Krumlov, jako vlastnictví kníţecí rodiny Schwarzenberků.
( Originál listiny z roku 1284, psané na pergamenu, je v c.k.dvorním a státním archivu ve Vídni.Na
textu je umístěna dvojitá pečeť z nebarveného vosku, zavěšená na zelené a ţluté hedvábné šňůrce).
St a n a
582 a: Černá patřila – podle daňového a desátkového registru roţmberského
důchodkového úřadu v Krumlově z roku 1513 – k rychtě Mokrá, kteráţto rychta spravovala
následující osady: Černá, Radslav,Roidschlag, Bliţná, Mokrá,Dolní Vltavice, Hubenov,
Klackern,Raveň a dvůr v Olšově.
12
S t r a n a 620: V listině ze dne 16.října 1483 – originál na papíře v krumlovském zámeckém
archivu pod signaturou 1-3 Rex 3 – jsou uvedeny poplatky placené o sv.Havlu.Z tétolistiny je
patrné, ţe Černá s vesnicemi uvedenými na straně 582 a, patří k rychtě Mokrá.
P o z n á m k a.
Oba výňatky uvedené v kapitole „ Historické doplňky“ z uvedených děl, byly opatřeny z kníţecího
Schwarzenberského zámeckého archivu v Krumlově..Dobročinným zprostředkováním vrchního
ředitele archívu panem Dr.Tannichem, starostou města Krumlova, bylo Jeho Jasností pisateli
obecní kroniky uděleno zvláštní povolení, provést potřebný výzkum pro tuto obecní kroniku.Pro
prostorovou vzdálenost byla tato část práce provedena panem učitelem Leopoldem Eichlerem
z Krumlova.
Josef.R.Hahnel.
DŘÍVĚJŠÍ
MAJETKOVÉ
P O M Ě R Y.
Ú V O D: Z nabídnutého historického přehledu je příslušnost osady Černá k současné vrchnosti
patrná.V této kapitole bude nyní vylíčeno, jak se z poddanského poměru vyvinul svobodný
majetek, jak se od dřívějších rodů převedla obydlí starousedlých na dnešní majitele a jak
pokračoval další vývoj dědictví.
Z prvních staletí po vzniku osady nemohlo být nic nalezeno, co by mohlo dát vysvětlení o jménech
a majetku obyvatel.První takový doklad je výtah z tak zvaného „svitku“ z roku 1654 ( uloţená
v zemském archivu v Praze), která uvádí jména tehdejších obyvatel a něco o jejich majetku.Nelze
ale zjistit spojitost těchto k majitelům pozdějším, neboť jména jsou odlišná, stejná jména jsou
uvedena často dvakrát a označení domů čísly ještě chybí. / Čísla domů byla přidělena teprve v roce
1772 /.
„ Josefinský katastr“ z roku 1713 a údaje vzaté ze staré pozemkové knihy ( uloţené u okresního
soudu v Horní Plané ) vedou v nepřetrţité řadě k nynějším majitelům a jejich majetku.
V ý t a h z e „ s v i t k u „ z r o k u 1 6 5 4:
S e d l á c i“
1.
Christof
Prossko
40 korců pole
2.
Simon
Gabryel
40 korců pole
3.
Jakob
Mokrawer
40 korců pole
( č.22)
4.
Urban
Uhrschläger
20 korců pole
5.
Simon
Mugkrawer
20 korců pole
( č.19)
6.
Andrea s
Fenzl
40 korců pole
( Fetzl ?)
7.
Martin
Waczl
20 korců pole
8.
Daniel
Paus
20 korců pole
9.
Bartholomäus
Postl
40 korců pole
( č.20 ?)
10.
Matthias
Gabriel
20 korců pole
11.
Nikolaus
Gabriel
20 korců pole
12.
Andrea s
Serauer
20 korců pole
13.
Simon
Fetzl
2O korců pole
14.
Matthias
Prossko
20 korců pole
15.
Adam
Tersch
20 korců pole
( č.9 ?)
16.
Thomas
Orchlygel
20 korců pole
O s m i n k o v í s e d l á c i:
17.
Bastel
Äsl
( bez pozemků)
18.
Wenzel
Heysl
( bez pozemků)
„ Kdyţ tito jeden druhému je ku pomoci, tak mohou dobře obstát s tkalcovstvím a chovem dobytka
dosáhnou velkého výnosu.Na půdě se daří pšenici.Sedláci mají jednoho, většinou 2, Postl 3 a Jakob
13
Mokrauer dokonce 4 koně; 2 – 6 volů, 3 – 7 krav, 2 – 10 telat, 4 – 8 ovcí, 2 – 7 prasat.Většinu
dobytka má Christof Prossko.
V ý t a h z „ T e r e z i á n s k é h o k a t a s t r u“ z r o k u 1713:
1.
Adalbert
Haffner
majitel
dnes dům č.15
2.
Tobias
Gabriel
majitel
dnes dům č.17
3.
Adam
Finkh
majitel
~ č.18
4.
Seywaldt
Mugrawer
majitel a povozník
~
č.19
5.
Bernhard
Postl
majitel a povozník
~
č.20
6.
Bartl
Gallistl
majitel
~
č.21
7.
Franz
Mugrauer
majitel
~
č.22
8.
Josef
Proschko
majitel
~
č.23
9.
Mathias
Mugrauer
majitel
~
č. 1
10.
Tobias
Gabriel
majitel
~
č. 3
11.
Gregor
Gabriel
majitel
~
č. 4
12.
Sebastian
Proschko
majitel
~
č. 5
13.
Gregor
Mugrauer
majitel a povozník
~
č. 6
14.
Kaspar
Proschko
majitel a povozník
~
č. 8
15.
Veit
Tersch
majitel a pláteník
~
č. 9
16.
Andreas
Watzl
majitel
~
č. ?
17.
Mathias
Kitzhofer
majitel a pláteník
~
č. 24
/ měl 5 korců vrchnostenské půdy – ne ale před rokem 1654 /
18.
Philipp
Watzl osminkový sedlák bez pozemků a krejčí ~
č. 25
19.
Stefan
Stürzl osminkový sedlák bez pozemků
~
č. 11
P o d r o b n ě j i k j e d n o t l i v ý m.
1.
Adalbert Haffner není povozník, ale vydělává potahem ročně 25 zlatých.
2.
Tobias Gabriel, právě tak.
5.
Bernard Postl, povozník, vydělával řemeslem a s potahem ročně 60 zlatých.
6.
Bartl Gallistl, právě takto vydělával ročně 70 zlatých.
13.
Gregor Mugrauer, právě tak ročně 60 zlatých.
14.
Kaspar Proschko, právě tak ročně 45 zlatých.
15.
Veit Tersch, pláteník, nemůţe ale vykonávat řemeslo, protoţe nemůţe být přijat do cechu,
jeho výnos z řemesla ale činil 15 zlatých ročně.
16.
Andreas Watzl, bez profese, výnos z tkalcovství pro domácí potřebu činil 10-20 zlatých.
17.
Mathias Kitzhofer, pláteník, vydělával ročně řemeslem 45 zlatých.
18.
Philipp Watzl, krejčí, neměl po celou dobu práci, proto ţádný výdělek.
( čísla uvedená před jménam jsou z roku 1713.Nejsou to čísla domů, tato byla zavedena teprve
v roce 1772 ).
Výtah ze
staré Pozemkové
k n i h y:
„ Není potřeba ţádného indexu, protoţe tento soudní obvod se sestává pouze z jedné
vesnice.Stávající index byl proto zde podle obvyklých klášterních přírustků podrobně veden,
protoţe se mnohokrát prodává, ţe příslušní posledního majetku neví uvést křestní jméno a
příjmení“.
V dřívějších dobách:
Číslo 15.
Wirth
17.
Primator
18.
Finken
19.
Schober
20.
Mugrauer
Číslo 1.
3.
5.
8.
24.
Handry
Stille
Schwarz Ander
Motzle
Zimmermann
14
21.
22.
23.
4.
25.
28.
Anderle
Galle
Alt Richter
Poirmigl
Watzl
Rechseisen Schusterhänsl
9.
10.
6.
11.
14.
Tersche
Ceyczer
Fetzl
Weber
Maurer
St r a n a
2: „Zmocněn od Jeho velkokníţecí milosti, nejjasnějšího kníţete a pána, pana
Johanna Christiana,
vévody na Krumlově a kníţete z Eggenberku, pokněţněného hraběte svaté říše římské na
Gradišce, hraběte s Adelsberku, pána na Aqulei a Ehrenhausen, vrchního dědičného maršála
v Rakousku pod a nad Emţí, vrchního dědičného komořího ve Steyeru, vrchního dědičného
nástupce v Kraňsku a Slovinské marce,skutečného tajného rady a komořího, jakoţ toho času
vládnoucího vévody na Krumlově, dolejším datem 8.října roku 1704 udělených nejmilostivějších
instrukcí pozemkovou knihu panství krumlovského s ohledem téhoţ od nepaměti, se zapsáním daní
a jiných smluv tak, aby byly uvedeny, tak aby nové připisování nemělo ţádnou míru více
obnoveno býti, především ale k cíli a konci, na to, aby se řádný výtah, co sirotkům na hotových
penězích a oddělitelném výtaţku patří.Jeho velkokníţecí milost od náboţenských a jiných
připadajících peněz tu a tam na rozličných listech z roku na rok vésti, tak sepsati a podle nich jedno
i druhé důkladně zpracované býti má.Nahlášeným sirotkům s vloţením jejich peněz na úroky,
přinášející kapitálové záruky, proto tedy, aby se neustále jejich jmění a dědičské částky
rozmnoţovati mohly, kterouţto hodnotu Jeho velkokníţecí milost, nejjasnější kněţna a paní, pani
Maria Ernestina, vévodkyně na Krumlově a kněţna z Eggenberku atd., takto uspořádati nechala,
aby ona její vykonání se slavnou zdrţenlivostí samotné uspořádati a neprodleně k její největší
chvále zde připadající vypracování s ocenění hodnou pílí zapraviti, jak potom nejposlušnějším
následkem uděleného nejmilostivějšího rozkazu tato pozemková kniha dne 6.června 1705
zhotovena byla“.
Osvobození od o d ú m r t í r y c h t y
Če r n á:
„ My, z Boţí milosti Johann Christian vévoda na Krumlově, kníţe z Eggenberku atd. dáváme ve
známost a na vědomí, ţe naše, k panství Krumlov náleţející rychta Černá zvaná, co nejponíţeněji
prosící, jsme My ráčili co nejmilostivěji a všechny se tam nacházející a k rychtě patřící poddané,
od břemene odúmrtí osvoboditi a svobodu jako ostatním našim stejnou svobodu rychtě a obci, jak
také plně jejich ţádost a nejponíţenější prosby pro jejich poslušnost a oddanost v milosti přísluší a
je od břemene odúmrtí, v níţ doposud byli uvázáni, osvoboditi a vyvázati, také všechny jejich
dědice a potomky muţské i ţenského pohlaví takové omilostiti, aby oni tímto jmenovaným
odúmrtím odbřemeněni byli;konáme také toto tímto činem tuto zprávu následující povahy a
jmenovanou danou podmínkou, ţe sice všichni a ti obyvatelé v uvedené rychtě Černá muţského i
ţenského pohlaví všechen jejich statek leţící a pohyblivý majetek při zdravém těle nebo na
úmrtním lůţku řádným testamentem a poslední vůlí ať mohou dát a odkázat a přece nikomu jinému
neţ takovému, který tedy a při úmrtí zůstavitele, naše nebo našich dědiců a potomstva skutečných
poddaných potom bude, přece ale milé dítko se tak stane poddaným a kdyby někam jinam bylo
propuštěno pryč, rozumí se pod výše uvedeným, ostatně bude takový bývalý poddaný stejně ať
našim trvalým poddaným byl, k otcovskému a mateřskému dědictví připuštěn byl.
2.V případě, ţe muţ a ţena z výše jmenované rychty Černá bez řádně vyhotoveného testamentu a
poslední vůle z tohoto světa odejde, tak má sice jejich pozůstalost z toho nám nebo našim dědicům
a potomkům podmíněným časem skutečně poddanými chtěli býti, aţ do sedmého pokolení
samotných připoutaně po vyloučení světského práva neprodleně se ujmouti, nepříznivě ale, jestliţe
takových pokrevně příbuzných, tak ale by děditi nechtěli, zemřelého přes sedmý stupeň
rozuměného by chtěli s pokrevním přátelstvím příbuzní pozůstalí našim dědicům a potomkům
úplně přistáti a náleţeti.
15
3.Mělo-li by se ale státi a přihoditi,ţe těmto obyvatelům z výše uvedené rychty Černá jeden smrtí
sejde a po něm nedospělé děti, které své věci u sebe mají, tak by měl ale sirotkům majetek po
jejich otci, ke Krumlovu do našich sirotčích knih zapsán býti a přátelé a uţivatelé dědictví těchto
sirotků, kteří si jednou tento majetek vezmou, mají takový jako pouţívaný daně přinášející dluţni
býti, aby tento dětem nezmenšovali, nýbrţ plně zachovati měli a aby všechno bylo věrně řádně
správcem sirotčího úřadu sirotkům ve vůli střeţeno.
4. Mělo-li by nyní a v budoucnu z nyní postavených domků, nacházející se podruhové, výše
jmenované rychty Černá toto vyprávěné jim v milosti udělené osvobození od odúmrtí na místo
úmrtí vedle jiných pořádku odpovídajícím a co zvláště jako věrní poddaní dělati a praktikovati mají
a sice bez všech jejich moţností mimo neúrodu, drahotu, škody počasím a mrazy a co jiného
náhoda přinese.Ţeny hašteřivé a jim podobné, bez úmrtí s ničím brzděny a omezovány býti mají,
k Havlovi 12 zlatých a 30 krejcarů a k Jiřímu 12 zlatých a 30 krejcarů do našeho krumlovského
důchodkového úřadu zaplatiti a správně činiti mají.Avšak je toto si pamatovati, kdy za to
s vrchnostenským povolením některé nové domácnosti v této rychtě postaveny budou, ţe titíţ
majitelé tuto svobodu nevyuţívat mají, nýbrţ daněmi zvýhodněni budou a novou poměrnou daň
z odúmrtí dosáhnouti musí, na listině této jsme se vlastnoručně podepsali a naši prostřední kníţecí
pečeť úmyslně přitlačiti nechali.
Tak dáno na zámku Krumlově 30.července 1709.
Pečeť
Johann Christian z E.“
(tento opis byl doslovně opsán; některá nečitelná slova nemohla být rozluštěna, byla proto
napsána přibližně – H. )
O d ka zy
Dům
číslo :
1697:
1 7 2 1:
1 7 4 2:
1 7 6 1:
1 7 9 9:
1 8 3 1:
1 8 9 7:
1 9 1 2:
1 9 1 2:
1 9 1 4:
1 9 1 8::
Dům
1 6 9 5:
číslo:
m a j e t ku:
1. / 2.
Jméno domu: „ Hanry“.
dne 10.dubna převzal dům Matthias Mugrauer za 524 kop ( 1 kopa = 1 zlatý 12 krej
carů konvenční měny = 1 zlatý 5 krejcarů rakouské měny).
Majetek: 3 koně, 2 voli, 2 krávy, 5 ovcí, 5 prasat, 1 tele, 6 slepic, 1 kohout, 3 okova
né vozy, 1 pluh, 1 brány.Tento předal svému synovi za 55O kop.
Thomas Mugrauer
Urban Pihale z „ Baumhof“( klášter Vyšší brod ) se oţenil se vdovou Katharinou a
zaplatil 785 kop 51 krejcarů 3 denáry.
Albert Erhart, z Mokré, koupil dům za 658 kop, dluh 311 kop.
Ignatz Erhart, jeho syn, převzal dům za 943 zlatých.
Franz Erhart, syn předchůdce, převzal dům za 1 500 zlatých.Manţelka Anna Erhart,
rozená Gabriel z č.15, jejich syn.
Johann Erhart převzal dům, oţenil se s Marií, rozenou Proschko ze Slavkovic č.1.
prodali toto hospodářství pro špatné hospodaření za 44 000 Korun likvidátorovi majetku Čapkovi a druhům.Tito prodali z tohoto hospodářství 31 ha 41 a 90 m2 pozemků.Dům, nádvoří s loukou a polem u domu zůstaly.Tento dům byl v roce 1912 vyměněn za dům č.6 s nádvořím, loukou a polem u domu s paní Katharinou Gabriel
( viz dům č.6.), která připlatila 6 000 korun, jiný vlastní pozemek od původního domu č.6 si ponechala.
dům předán synovi Johannovi Gabrielovi, ţenatému s Annou, rozenou Wenzl.
z Jam č.1 pocházející Johann Gabriel zemřel dne 3.listopadu 1914 v ruském válečném zajetí.
se oţenil Franz Gabriel, bratr Johanna Gabriela, se vdovou Annou Gabriel.
3.
Jméno domu: „ Stiedl“.
dne 27.ledna převzal tento dům Tobias Gabriel za 350 kop.
16
Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 roční volci, 3 dojnice, 2 ovce, 4 prasata, 6 slepic s kohoutem, 1 okovaný vůz a 2 vozy ţebřinové, 2 pluhy a brány.
Ignatz Gabriel, vnuk Tobiase Gabriela, převzal dům za 350 kop.
Franz Gabriel, jeho syn, převzal dům za 474 kop.
Johann Gabriel, jeho syn, převzal dům za 1 000 zlatých.
Ignatz a Maria Gabriel převzali dům za 2 226 zlatých.
zemřel Ignatz Gabriel,vdova Marie Gabriel se opět provdala v roce
jejímu muţi Josefu Gabrielovi nebyl na domě připsán ţádný podíl, nýbrţ pouze výměnek.
převzal dům Josef Gabriel jako syn z 1.manţelství, byl ţenatý s Marií, rozenou Refer z Bliţné č.1.
na domě bylo přistaveno poschodí nákladem 17 000 Kč.
1 7 5 2:
1 7 8 3:
1 8 1 1:
1 8 5 9:
1 8 7 4:
1 8 7 5:
1 8 9 7:
1 9 2 9:
Dům
číslo
4:
Jméno domu: „ Boir Migl“
dne 6.dubna převzal dům Gröger Gabriel za 150 kop.
Majetek: 1 kůň, 2 voli, 1 kráva, 5 slepic, 3 ovce, 1 okovaný vůz.
Sebastian Meisetschläger z Krejčovic ( okr.Prachatice – p.p.) se oţenil se vdovou,
která pro dluhy nemohla hospodařit, dům převzal za 156 kop.
Klement Reitinger převzal dům za 165 kop.
Mathias Gallistl z Černé se oţenil s vdovou po Klementovi Reitingerovi, za dům
vyplatil 247 kop 15 krejcarů 4 denáry.
Thomas Schöllner ( nejbliţší Gallistlův příbuzný) převzal dům za 388 zlatých.
Anton Schellner a Anna, rozená Kems z bělé.
Johann Schellner, syn předchůdce, prodal toto hospodářství likvidátorovi majetku
Čapkovi a druhům.Johann Schellner se zakoupil v Lindě u Německého Rychnova.
Prodejní cena 10 000 korun.Od tohoto hospodářství prodali likvidátoři majetku 17
ha 19 a 68 m2 pozemků.
Dům se zbytkem pozemků koupil Johann Scheiterbauer z č.29.Kupní cena 8 000 korun.Výměra pozemků 10,7378 ha.
číslo
Jméno domu: „ Schworz Oundri“
dne 1.dubna převzal dům Sebastian Proschko za 236 kop.
Majetek: 2 koně, 4 voli, 2 krávy, 1 tele, 3 ovce, 1 chovné prase, 1 okovaný vůz, 1
vůz ţebřinový, 1 pluh ţelezný.
Ambros Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 236 kop.
Mathias Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 250 kop.
Josef Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 400 zlatých.
Johann Pollak, převzal dům za 800 zlatých.
Josef Pollak, syn předchůdce, převzal dům po vdově Barbaře Pollak za 1 840 zlatých, jeho manţelka byla Josefa.
Franz Pollak, syn předchůdce, manţelka Josefa, rozená Faschingbauer z Černé č.25.
číslo
6:
Jméno domu: „ Fetzl“
dne 23.ledna nastoupil na majetek Gröger Muggerauer za 300 kop.
Majetek: 2 koně, 1 jednoroční hříbě, 2 velcí a 2 malí voli, 3 dojnice, 8 ovcí, 3 prasa
ta,1 ½ okovaného vozu, 1 vůz ţebřinový, 1 ţelezný pluh.
Kylian Muggerauer, syn předchůdce ( předal pro chudobu a dluhy).
Ambros Gabriel koupil dům za 300 kop.
Adalbert Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 472 kop.
Franz Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 600 zlatých.
1 6 9 0:
1 7 1 6:
1 7 3 4:
1 7 4 1:
1 7 7 7:
1 8 6 4:
1 9 0 4:
1 9 0 4:
Dům
1 7 0 1:
1 7 3 0:
1 7 5 7:
1 8 0 1:
1 8 3 5:
1 8 6 5:
1 8 9 7:
Dům
1 7 0 5:
1 7 3 4:
1 7 3 9:
1 7 7 4:
1 8 0 8:
5:
17
1 9 3 0:
Johann Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 1 200 zlatých, manţelka Marie.
Vdova Maria Gabriel se znovu provdala za Franze Schellnera, hospodáře v Černé.1
dne 14.dubna byl dům předán synovi z 1.manţelství Johannu Gabrielovi za 5 000
zlatých, byl ţenatý s Katharinou, rozenou Gabriel z Černé č.17.
po smrti Johanna Gabriela přebírá hospodářství vdova Katharina sama; odhadní cena 5 124 zlatých 74 krejcarů.
vyměňuje majitelka dům, dvůr, louku a pole u domu za dům č.1 se stejným příslu
šenstvím s podrţením vlastních pozemků proti doplacení 6 000 korun ( viz dům č.1)
a předala svému synovi Johannovi.
kupuje vyměněný dům likvidátor statků Čapek včetně pozemku u domu a sice včetně větší stranu domu kovářský mistr Johann Tschunko ( Jakschův syn z Kumu u Kájova) za 9 376 korun; jeho manţelkou je Anna Lepschi z Nové Vsi.
přebírá dům jejich syn Franz Tschunko, kovářský mistr, ţenatý s Marií Lang z Černé č.19.
přístavba a nadstavba poschodí nákladem 16 000 Kč.
Dům číslo
7:
Dům
Jméno domu: „ Motzl“.
dne 10.února přebírá dům Kaspar Proschko za 252 kop.
Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 krávy, 2 telata, 6 ovcí, 4 stará a 4 mladá prasata, 2 okované vozy a 1 vůz ţebřinový a 1 ţelezný pluh.
Wenzel Proschko, syn předchůdce.
Veit Proschko, starší syn předchůdce( mladší byl neschopný hospodařit) za 300kop
Adalbert Proschko,syn předchůdce,přebírá dům za 350 zlatých.
Josef Proschko, syn předchůdce, přebírá dům za 2 218 zlatých;zemřel v roce 1863
( Josef Proschko přebírá po Georgovo Proschko, který 1859 zemřel, ale majetek byl
ještě připsán na Adalberta Proschko).
Josef a Katharina Proschko převzali dům za 3 000 zlatých.
Franz Gabriel koupil majetek od Kathariny Proschko.
Anna Gabriel, dcera předchůdce, převzala dům a provdala se za Michaela Leichtnera z Dolní Vltavice.
Karl Osen z domu č.10 v Černé, původem ze Ţelnavy, se oţenil s dcerou Michaela
Leichtnera, Theresií Leichtner a převzal hospodaření na domě č.8
1 8 5 1:
8 1 8 8 7:
1 8 9 6:
1 9 1 2:
1 9 1 2:
1 9 2 6:
číslo
1 7 0 5:
1 7 4 0:
1 7 7 7:
1 8 14:
1 8 6 0:
1 8 6 3:
1 8 8 4:
1 8 8 7:
1 9 2 0:
Dům
1 6 7 6:
1 7 2 5:
1 7 2 9:
1 7 4 1:
1 7 7 9:
1 7 8 9:
1 8 1 4:
1 8 5 3:
1 9 0 8:
číslo
Kovárna
- viz str.
8:
9:
Jméno domu: „ Tersch“.
dne 17.června převzal dům Veit Tersch za 260 kop 30 krejcarů.
Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 krávy, 4 ovce, 2 prasata, 1 kohout se 3 slepicemi, 2 okované vozy, 1 pluh s branami.
Lukas Tersch, syn předchůdce, převzal dům za 266 kop 30 krejcarů.
Valentin Fink z Černé převzal dům za 353 kop 30 krejcarů, oţenil se s vdovou Kunigundou po Lukasovi Terschovi.
Lukas Kropshofer z rychty Polná, převzal dům za 315 kop 48 krejcarů, oţenil se s
nově ovdovělou Kunigundou.
Galle Fink, nevlastní syn předchůdce, převzal dům za 368 kop.
Johann Neubauer se oţenil se vdovou po Gallu Finkovi a převzal dům za 368 kop.
Franz Fink, nevlastní syn předchůdce, převzal dům za 368 kop.
Matthias a Maria Fink, převzali dům za 1 550 zlatých.Johann Weiss z Hůrky dům
koupil ( byl nějakou dobu poslancem zemského sněmu).
prodal Weiss hospodářství českému řezníkovi Franzovi Hyskovi z Černé č.38 a
18
Emanuelovi Massanetzovi z Velešína, kaţdému polovinu, za 20 000 Korun.Od
Hospodářství bylo prodáno 7,5299 ha pozemků.
prodal Franz Hysek dům se zbývajícími pozemky za 12 000 korun Franzovi Jungwirthovi z Pěkné č.15 a manţelce Anně, rozené Kolmberger z Pěkné.
zemřel Franz Jungwirth na následky války.
se vdova provdala za Johanna Winklera z Horní Borkové.
1 9 1 4:
1 9 1 5:
1 9 1 9:
Dům
číslo
Jméno domu: „ Tschejtscher“.
dne 7.ledna převzal dům Egydi Lang za 70 kop 50 krejcarů 6 denárů.
Majetek: 2 koně, 2 voli, 1 špatná dojnice, 1 ovce, 2 prasata, 1 kohout, 3 slepice,
3 korce ţita, 1 korec ječmene, 3 korce ovsa,1 korec lněného semene, ½ okovaného a ½ ţebřinového vozu; za 238 kop 24 krejcarů.
Andreas Watzl z Bliţné, který se včetně své ţeny poddal do odúmrtí / vdova po
Langovi dostala výměnek).
Urban Gabriel z Černé se oţenil, s vrchnostenským dovolením, se vdovou Elisabethou a za dům sloţil 311 kop 2 krejcary ţ denárů.
Jakob Guntzl z Mýta se sem poddal do odúmrtí, zaplatil za dům 249 kop 34 krejcarů 2 denáry.
Blasius Guntzl, syn předchůdce, převzal dům za 230 kop.
Franz Guntzl, syn předchůdce, převzal dům za 300 zlatých.
Johann a Katharina Wolf ( Katharina je dcerou předchůdce) převzali dům za
1 900 zlatých.
Raimund Watzl z Hořic ( Johann Wolf pod kurátorem Matthiasem Erhartem prodal dům za 3 376 zlatých); Wolf byl řezník a koupil si dům ve Frymburku.
prodala dům Katharina Wolf, rozená Guntzl, Josefovi Naderovi.
předal tento dům včetně hostinského řemesla svému synovi Wenzelovi Naderovi;
ten se v roce 1901 oţenil s Theresií Osen, rozenou Kloiber ze Ţelnavy.
dne 9.června zemřel Wenzel Nader, vdova Theresie Nader hospodařila se svými syny aţ do své smrti 21.září 1920.
dne 25.října přebírá dům její syn z 1.manţelství Johann Osen za 23 000 Kč; dne 29.
října 1920 se oţenil s Aloisií Pils z Mokré.
číslo
Jméno domu: „ Wognerheisl“
dne 1.ledna převzal dům Stephan Stierl za 100 kop.
Majetek: 1 kráva.
Matthias Nader se oţenil se vdovou předchůdce Sophií.Sloţil 101 kop 28 krejcarů.
Andreas Katzlinger ( muţ Barbary Nader, dcery předchůdce),pocházel z Dolní Vltavice, za dům sloţil 100 kop.
Mathes Katzlinger, syn předchůdce, převzal dům za 116 kop 40 krejcarů.
Johann Mayr převzal tuto „chalupu“ do 24 letého nájmu, oţenil se s vdovou po Josefu Katzlingerovi, sloţil jako pachtovní kauci 120 zlatých.
Leonard Schlabschy koupil od poručnictví Josefa Katzlingera hospodářství za 560
zlatých.
Matthias Pollak koupil dům od Leonarda Schlabschyho za 560 zlatých 6 krejcarů.
Matthias Pollak, syn předchůdce, převzal dům za 520 zlatých.
Katharina Pollak, vdova po předchůdci, převzala dům za 600 zlatých.
Johann Pollak, syn předchůdkyně, převzal dům za 600 zlatých.
Johann Tschunko, kovářský mistr z č.6 a 7, koupil dům za 2 186 zlatých 45 krejcarů
dům dědí jeho dcera Maria Tschunko, provdaná za Aloise Pöchmanna z Hor u Bělé
dne 28.srpna odnesla bouře střechu včetně krovu přes 50 m daleko k potoku.Nák-
1 6 9 9:
1 7 0 7:
1 7 1 2:
1 7 3 3:
1 7 7 6:
1 8 1 3:
1 8 4 9:
1 8 5 1:
1 8 5 5:
1 8 9 9:
1 9 1 1:
1 9 2 0:
Dům
1 6 9 9:
1 7 1 7:
1 7 4 6:
1 7 7 9:
1 8 2 4:
1 8 2 8:
1 8 2 9:
1 8 4 4:
1 8 5 1:
1 8 6 2:
1 8 9 9:
1 9 2 6:
1 9 2 8:
10:
11:
19
lady na opravu činily 4 180 Kč.
koupil dům Rudolf Hafner z č.21 za 19 000 Kč, provedl přestavbu za 12 000 Kč.
1 9 3 0:
Dům
číslo
Jméno domu: „ Hirterhäusel“.
Tento dům náleţel jako společný majetek 17 majitelům a byl těmito před staletími
postaven.Obýván byl současným pastýřem krav.Aţ do roku 1870 se páslo společně.
Poslední pastýř, který tu bydlel, se jmenoval Johann Erhart.Potom byl dům obýván
nájemníky.
dům vyhořel a byl opět postaven.
koupil dům dělník v pivovaru Karl Köppl za 10 000 Kč, který ho nechal nákladem
40 000 Kč úplně přestavět.
číslo
Jméno domu: „ Stiedl Luis“.
Tento dům byl jako č.12 starý pastýřský domek a majetkem 17 majitelů.Obýván byl
současným pastýřem volů, jako poslední je jmenován Wenzel Gabriel.
dům vyhořel.Spáleniště bylo prodáno za 600 zlatých synovi lázeňského z č.3 Aloisovi Gabrielovi, který nechal dům postavit.Jmenovaný byl zaměstnán jako horník
v tuhových dolech, kde byl při práci zasypán, utrpěl zlomeninu nohy a zhmoţděniny, které měly za následek trvalé ochrnutí.
číslo
14:
Jméno domu: „Schneiderpeter“.
dne 20.dubna bylo vdově po Tobiasovi Hauerovi uděleno povolení vystavět si na obecním pozemku domek č.14.
předala domek pro stáří své provdané dceři Barbaře Petermaier za 50 kop.
koupil dům Johann Pröll za 162 kop 51 krejcarů 3 denáry.
Nikolaus Mugrauer z Hostinova se oţenil s dcerou Magdalenou a převzal dům za
128 kop 34 krejcarů 2 denáry.
Lorenz Kropsbauer ( z kláštera Vyšší Brod ) se oţenil se vdovou a převzal dům za
152 kop 32 krejcary a 4 denáry.
se ţenatý syn před připsáním domu oběsil, jeho vdova se provdala za Galle Finka,
který dům převzal za 184 kop.
Adalbert Höpfler, dítě sestry Galle Finka, převzal dům za 150 zlatých.
Adalbert Höpfler, syn předchůdce, převzal dům za 100 zlatých.
Franz Wagner, 20 ti letý nájem, oţenil se s vdovou Theresií, převzal dům za 150 zl.
Rosalia Höpfler, dcera předchůdkyně Theresie Höpfler-Wagner.
Marie Watzl, rozená Höpfler, provdala se za Petera Watzla z Kyselova.
Franz Watzl, syn předchůdce, odprodal dům zpět za 3000 korun svému otci
Peterovi Watzlovi, protoţe jeho tchán pro něho koupil starou kovárnu v Bliţné.
Alois Watzl, syn Petera Watzla ţenatý s Marií, rozenou Wimberger z Kozí Stráně.
Marie, vdova po Aloisi Watzlovi, prodala dům Johannovi Kurzovi, krejčovskému
mistrovi z Černé ( pocházel ze Spálence, okr.Prachatice, byl ţenatý s Amálií, rozenou Iroschek z Radvanovic, okr.Prachatice ) za 10 000 Kč, který ve stejném roce nákladem 19 000 Kč úplně přestavěl.
číslo
15 / 16:
Jméno domu: „ Dorfwirt“.
dne 13.ledna převzal tento dům Adalbert Haffner za 500 kop grošů a na to sloţil
ihned 60 kop, v druhé splátce 30 kop 3 krejcary 20 denárů a v roce 1705 sloţil další
splátku 206 kop, zbytek v roce 1719 a dům byl zcela splacený.Poté, co tento Adalbert Haffner svůj majetek úplně zaplatil,zemřel, před svým koncem ale udělal testament a jmenovaný majetek odkázal včetně polí, luk a osetých ozimů, potom 1 pár
1 7 9 3:
1 9 2 8:
Dům
1 8 9 9:
Dům
1 6 7 7:
1 7 0 6:
1 7 3 0:
1 7 3 4:
1 7 4 3:
1 7 7 9:
1 7 8 7:
1 8 2 1:
1 8 2 7:
1 8 6 9:
1 8 7 9:
1 9 0 6:
1 9 1 3:
1 9 1 8:
1 9 2 4:
Dům
1 6 9 0:
12.
13:
20
koní,2 páry volů, 3 krávy, 1 okovaný vůz, 1 vůz ţebřinový, 1 pluh s branami a zbývající úplné domácí nářadí, svému manţelskému synovi Philippovi Hafnerovi a tento převzal dům v hodnotě předcházející částky 500 kop.
Philipp Hafner zemřel, dědičkou je jeho vdova Maria, převzala dům za 500 zlatých,
provdala se za Matthiase Watzla z Radslavi, který sloţil 531 zlatých.
Johann Watzl, převzal dům za 500 zlatých.
Albert Watzl, převzal dům za 2 035 zlatých 12 krejcarů.
Adalbert Watzl, převzal dům za 500 zlatých.
Marie Mündl, přijatá dcera předchůdcova, se provdala za Josefa Fischbäcka.Johann
Fuchs se oţenil po jeho smrti s jeho vdovou Marií.
Alois Payer z Kyselova z „ Modi „ se oţenil s manţelskou dcerou Josefa a Marie
Fischbäck – Fuchs a přiţeněním převzal toto hospodářství.
1 7 3 4:
1 7 7 8:
1 8 2 8:
1 8 4 8:
1 8 7 8:
1 8 9 9:
Dům
číslo
17:
Jméno domu: „ Primater“.
dne 26.července převzal dům Thobias Gabriel za 230 kop; zemřel v roce 1716.
Majetek: 3 koně, 1 pár středních volů, 2 krávy, 6 ovcí, 2 prasata, 2 okované a 1 ţebřinový vůz, 1 plu s branami.
Rudolf Gabriel, syn předchůdce, zdědil majetek za 230 kop, zemřel v roce 1747.
vdova Theresia se provdala za Matthiase Proschko, který převzal dům za 432 kop
28 krejcarů 4 denáry.
Mathes Gabriel, jako nevlastní syn předchůdce, převzal dům za 459 kop.
Albert Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 720 zlatých.
Franz Gabriel, syn předchůdce, převzal dům za 1 200 zlatých.
Josef Gabriel, syn předchůdce,jehoţena byla Marie, rozená Kindermamm z Jelmu
č.12 u Horní Plané.
Josef Gabriel, syn předchůdce, oţenil se s Katharinou Fischbäck ( dcera Widiho z
Pláničky č.7).
číslo
18:
Jméno domu: „ Fink“.
dne 3.dubna převzal dům Adam Fink za 460 kop.
Leonard Fink převzal dům za 460 kop.
Majetek: 2 koně, 4 voli, 3 krávy, 7 ovcí, 7 prasat, 1 kohout,6 slepic, 3 okované vozy
a 1 pluh s branami.
Ambros Proschko se oţenil s vdovou po Leonardu Finkovi, sloţil 540 kop 3 krej.
Josef Watzl koupil dům za 630 zlatých.
Albert Watzl, syn předchůdce, převzal dům za 630 zlatých.
Franz Watzl, syn předchůdce, převzal dům za 4 600 zlatých.
Johann Watzl, syn předchůdce, oţenil se s Krescentií, rozenou Hofman ze Ţlábku
č.8.
byly přestavěny jiţ zchátralé stáje nákladem 20 000 Kč.
číslo
Jméno domu: „ Schober“.
dne 14.května převzal dům Seywald Mugerauer za 200 kop.
Majetek: 2 koně, 2 voli, 2 krávy,6 ovcí, 2 prasata, 1 kohout, 2 slepice, 2 okované vozy, 1 ţelezný pluh.
Zacharias Muggrauer, převzal dům za 200 kop;zemřel roku 1759.
Albert Höpfler z Mýta se oţenil s Annou, dcerou Zachariase Muggrauera a převzal
dům za 200 zlatých.Pro stáří a špatné oči nemohl hospodařit, předal proto dům:
Klementovi Höpflerovi, svému synovi, za 233 zlatých 20 krejcarů.
Matthias Höpfler, syn předchůdce, převzal dům za 400 zlatých;zemřel roku 1866.
1 6 7 0:
1 7 1 6:
1 7 4 7:
1 7 7 1:
1 8 2 0:
1 8 5 1:
1 8 9 2:
1 9 2 8:
Dům
1 6 7 0:
1 7 2 4:
1 7 4 1:
1 7 7 3:
1 8 0 8:
1 8 5 6:
1 8 9 4:
1 9 2 3:
Dům
1 6 8 6:
1 7 2 4:
1 7 5 9:
1 7 7 9:
1 8 1 1:
19:
21
Johann a Theresia Höpfler převzali dům za 2 000 zlatých.
Vdova Theresia Höpfler, opět provdaná Lang, zůstala jí polovina za 1 730 zlatých
a tuto polovinu odstoupila jednomu ze synů – Franzovi a Konradovi – za 1 428 zl.
synovi Franzovi Höpflerovi, který zůstal svobodný.
převzal dům koupí Franz Woitschläger z Muckova, ţenatý s Hermínou Tschunko,
dcerou kovářského mistra v Černé č.6 za 20 000 Kč.Jmenovaná je neteř Franze Höpflera a byla předtím zaměstnána v jeho domácnosti.
1 8 6 6:
1 8 7 2:
1 9 0 1:
1 9 2 6:
Dům
číslo
20:
Jméno domu „ Mugrauer“.
dne 10 července převzal dům Bernard Postl za 240 kop 30 krejcarů.
Majetek. 3 koně, 1 pár volů, 2 krávy, 4 ovce, 3 prasata, 4 slepice, 1 kohout, 1 okovaný a 1 ţebřinový vůz, 1 pluh a brány.
Albin Postl, syn předchůdce, převzal dům za 248 kop 30 krejcarů.
Johannes Postl, syn předchůdce, převzal dům za 248 kop 30 krejcarů;pro stáří předal dům svému synovci:
Gregoru Erhardovi za 280 zlatých, po jehoţ smrti převzala dům vdova:
Anna Maria Erhard za 835 zlatých.
Valentin Erhard, syn předchůdkyně, převzal dům za 584 zlatých 20 krejcarů.
Matthias Erhard, syn předchůdce, převzal dům za 640 zlatých.
Theresia, dcera předchůdce, provdaná za Josefa Langa, převzala dům za 2 000 zl.
Wenzel Lang, jehoţ otec pocházel z Mladoňova, je ţenatý s Krestencií, rozenou
Gabriel z Černé č.17.
číslo
Jméno domu: „ Anderl“.
dne 10.února převzal dům Bartl Galistl za 369 kop.
Majetek: 1 kůň, 2 voli, 2 krávy, 5 ovcí, 5 prasat, 1 kohout, 6 slepic, 2 okované a 2
ţebřinové vozy, 1 pluh s branami.
Adalbert Galistl, syn předchůdce, převzal dům za 369 kop.
Johann Galistl, syn předchůdce, převzal dům za 494 kop 30 krejcarů.
Joseph Galistl, syn předchůdce, převzal dům za 450 zlatých.
Wenzel Galistl, kupec, převzal dům za 2 200 zlatých.
polovinu majetku dostala připsanou Josefa Galistl, manţelka Wenzela Galistl,
druhou polovinu jeho druhá paní, Marie, rozená Schöllner z Černé č.6.
se přivdala na dům a v roce 1906 ovdověla.
se tato opět provdala za Josefa Höfera z Dětochova ( dům Jürg ).Protoţe toto manţelství bylo bezdětné, byl dům odstoupen:
Rudolfovi Hafnerovi, obchodníku s vejci a máslem v Dolní Vltavici, původem z
Horní Borkové, ţenatému s Annou Nodes z Pestřice.Jako příbuzný převzal dům
za 50 000 Kč.
číslo
22:
Jméno domu: „ Galli“.
dne 10.ledna převzal dům Galle Mugrauer za 290 kop.
Majetek: 3 koně, 2 voli, 4 krávy, 1 kohout, 4 slepice, 2 chovná prasata, jehňata, 2
okované vozy, 1 pluh s branami.
Franz Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 290 zlatých.
Urban Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 290 zlatých.
Vinzenz Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 430 zlatých.
Franz Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 600 zlatých.
Anton Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 2 200 zlatých;zemřel 1894.
Anna Mugrauer, vdova po Antonovi Mugrauerovi, hospodařila se svým synem
1 6 6 4:
1 7 0 8:
1 7 4 3:
1 7 7 3:
1 7 9 0:
1 8 0 1:
1 8 3 6:
1 8 7 2:
1 9 1 9:
Dům
1 7 0 5:
1 7 4 8:
1 7 8 2:
1 8 1 2:
1 8 6 1:
1 8 7 8:
1 8 8 8:
1 9 0 7:
1 9 2 8:
Dům
1 6 6 9:
1 7 0 7:
1 7 4 7:
1 7 9 0:
1 8 1 4:
1 8 6 8:
1 8 9 4:
21:
22
Antonem dále.
Anton Mugrauer, syn předchůdkyně, se oţenil s Marií, rozenou Faschingbauer z
domu č.25; s druhou ţenou Annou Feyrer z Pláničky č.6 se oţenil v roce 1907.
1 9 0 6:
Dům
Jméno domu: „ Oltrichter“.
dne 9.srpna převzal dům Josef Proschko za 327 kop.
Majetek: 3 koně, 2 voli, 2 krávy, 6 ovcí, 6 prasat, 1 kohout, 4 slepice, 1 ½ okovaného a 1 ţebřinový vůz, 1 pluh s branami.
Valentin Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 327 kop.
Albert Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 382 zlatých.
Johann Proschko, syn předchůdce, převzal dům za 400 zlatých.
Wenzel Proschko a Josefa.Wenzel Proschko zemřel v roce 1878.
vdova Josefa se provdala za Josefa Finka z Jam a byla jí přivtělena polovina majetku.
dcera Josefa Finka se provdala za Franze Eberharda z domu „Hanry“ ( č.1 Černá).
zemřel Franz Eberhard, vdova Maria hospodařila se svým starším synem Franzem.
číslo 23:
1 7 0 3:
1 7 5 0:
1 7 9 2:
1 8 1 4:
1 8 6 6:
1 8 7 8:
1 8 9 9:
1 8 2 9:
Dům
číslo
24:
Jméno domu: „Zimmermann“.
dne 7.července převzal dům Matthias Kitzhoffer za 113 kop 18 krejcarů ( byl chalupník).
Majetek: 1 kráva, 1 jalovice, 1 ţebřinový vůz, 1 pluh s branami.
předal dům své dceři Marii ( její muţ je Veit Fischbauer ze Skalného).
Egyd Haur z Mokré se oţenil s jejich dcerou Marií a převzal dům za 113 kop a 18
krejcarů.
Johann Haur, syn předchůdce, převzal dům za 132 kop.
Jakob Haur, syn předchůdce, převzal dům za 500 zlatých.
Georg Mörtl se oţenil s dcerou Jakoba Haura Annou a převzal dům za 500 zlatých.
Marie Mörtl, „dospělá“ dcera předchůdce, převzala dům za 1 800 zlatých.
Josef Reif se oţenil s Marií Mörtl a stal se spolumajitelem.
Aloisia Reif, dcera předchůdce, se provdala za Wenzela Mündla z Hůrky, který obdrţel právo spolumajitele.
číslo
Jméno domu: „Watzl“.
převzal dům Philipp Watzl za 211 kop.
Majetek: 2 voli, 2 krávy, 3 ovce, 1 prase, 1 kohout, 3 slepice, 2 okované a 1 ţebřinový vůz,1 pluh.
Johannes Watzl, syn předchůdce, převzal dům za 211 kop.
Lorenz Mugrauer z Černé se oţenil s vdovou Sabinou a převzal dům za 211 kop.
Matthias Mugrauer, syn předchůdce, převzal dům za 680 zlatých.
Johann Faschingbauer, byl 17 let nájemcem domu, oţenil se s vdovou Elisabethou
a převzal dům za 500 zlatých.
Albert Mugrauer, syn Matthiase Mugrauera, převzal dům za 240 zlatých.
Michael a Anna Faschingbauer získali dům koupí za 1 900 zlatých.
Rupert Watzl, jako přijatý syn předchůdce, převzal hospodářství;pocházel ze Salzburku a byl synem sestry Anny Faschingbauer.Oţenil se s Annou Pachner ze Slavkovic.
podlehl doma Rupert Watzl zranění utrpěnému ve válce.
1 6 9 9:
1 7 1 2:
1 7 4 5:
1 7 7 9:
1 8 0 8:
1 8 4 0:
1 8 7 0:
1 8 7 1:
1 9 0 0:
Dům
1 7 0 4:
1 7 4 8:
1 7 5 7:
1 7 9 8:
1 8 2 2:
1 8 3 3:
1 8 6 8:
1 9 1 1:
1 9 1 9:
1 9 2 0:
25:
prodala vdova dům Antonu Watzlovi, synovi Migla, majiteli Miglova domu v Mokré.
23
Dům
číslo
1 7 9 7:
1 8 3 1:
1 8 5 2:
1 8 6 0:
1 8 7 3:
1 8 7 6:
Jméno domu: „Klarahäusl“,dříve Schusterhäusl.
koupil tento dům Josef Reicheisen od obce za 325 kop.
Georg Reichseisen převzal dům za 120 zlatých.
Mathias Rexeisen převzal dům za 300 zlatých.
se stala spolumajitelem Josefa Finger.
Franz a Klara Finger převzali dům za 1 800 zlatých.Klara,rozená Mayer z Dolní Vltavice ( z domu „Morhiasl“.
v tomto roce přistavili na tento dosud přízemní dům Franz a Klara Finger poschodí.
Po tomto zdědila tento dům Katharina Mayer z Dolní Vltavice.Byla provdána za
schwarzenberského hajného Spanna, bydlícího mimo obec,proto tento dům.V tomto
domě zřídil v roce 1873 Franz Finger obchod.Klara Finger vlastnila tento obchod aţ
do roku 1892, potom ho měl v nájmu aţ do roku 1922 Wilhelm Adler a po jeho smrti jeho prodavačka Regina, která se později provdala za Gerbera.
26:
27:
Jméno domu: „Primaterhäusl“.
Byl vystavěn předky jako tírna lnu asi počátkem 18 století.Později byl zabrán
finanční stráţí ( předjezdci) k bydlení, aby mohli odtud snáze střeţit bývalou pašeráckou cestu od
pivovaru přes Bílou studni ( vyprávěl Franz Gabriel v roce 1851).Potom slouţil dům podruhům
z č.17 jako ubytovna.
Dům
číslo
Š k o l a - dvě budovy, nová a stará škola.
Nachází se na východu z obce u silnice směrem k nádraţí.Jsou popsány v samostatné kapitole uvedené na str.30.
Dům
číslo
28:
Dům
číslo
Jméno domu: „Gröbelbauer“, také Brunnbauer.
byl tento dům postaven Johannem Gröblbauerem jako hostinec.Prodal ho Johannovi
Bergerovi,hostinskému, pekaři a páleníku kořalky.Tento pronajal dům později Johannovi Neubauerovi z Frymburka.Tento vozil s jednospřeţím v lehkém vozíku hrubý
písek( křemen ) a dostal od povozníků přezdívku „ kávový Johann“.
byl dům prodán Georgovi Brunnbauerovi, hostinskému a řezníkovi, rodákovi z Ilzerstadt u Pasova v Bavorsku.
byl dům postiţen poţárem.
koupil dům Gottfried Scheiterbauer, hostinský a řezník z Hůrky, za částku 18 000
zlatých ( Hůrka, dům „Hiedl“ č.3 ).
předal dům svému synovi Johannovi Scheiterbauerovi, který provozoval zemědělství, hostinec, řeznictví a výmlat parní mlátičkou ve mzdě.Majitel Johann Scheiterbauer byl po převratě v roce 1919 zvolen sociálně demokratickou dělnickou stranou
podle nového zákona o obecních volbách, obecním představeným.Mozková mrtvice
ukončila jeho ţivot dne 27.dubna 1923.Jeho paní, Marie Scheiterbauer, vedla dále
obchod ve stejném rozsahu za pomoci obou svých synů Gottfrieda a Adolfa.( Paní
Marie se narodila ve Volarech).
Budova, ve svém dnešním stavu, byla po poţáru vystavěna zčásti Brunnbauerem a
zčásti Gottfriedem Scheiterbauerem v roce 1885.Posledně jmenovaný provedl a v
roce 1892 dokončil přístavbu sálu nákladem 6 580 zlatých.Johann Scheiterbauer
postavil v roce 1894 za hřbitovem stodolu nákladem 740 zlatých.
číslo
30:
1 7 9 0:
1 8 6 2:
1 8 6 9:
1 8 8 3:
1 8 9 3:
Dům
29:
F a r a.
Historie fary a kostela je popsána ve zvláštní kapitole na straně 29.
24
Dům
číslo 31 a 32:
P i v o v a r.
Pivovar a k němu náleţející obytný dům jsou popsány na straně 36.
Dům
číslo
Jméno domu: „ Kullerschneider“.
postaven Johannem Kollerem, krejčím, nákladem asi 950 zlatých.
dům zdědil Rudolf Koller, pekař.
dům koupil Franz Mathuni za 100 zlatých.
číslo
34:
Jméno domu: „Schmiedhäusl“.
byl dům postaven Albertem a Marií (rozenou Mugrauer) Tschunko, kovářským
mistrem.Stavební náklady činily 2 000 zlatých.
byl Albert Tschunko omráčen úderem blesku a následující rok zemřel.
zdědili dům Johann a Marianne Tschunko.
převzala dům jejich dcera Maria Tschunko, která se provdala za Aloise Pöchmanna
z Hor u Bělé.
1 8 6 6:
1 9 0 2:
1 9 0 2:
Dům
1 8 6 1:
1 8 7 8:
1 8 7 9:
1 9 2 6:
33:
Jméno domu: „Hirschenhäusl“.
1 8 7 1:
byl dům postaven Franzem Hirschem nákladem 900 zlatých; tento pocházel z Černé.
Prací na domě při jeho stavbě vzniklo druhé právo na majetnictví tohoto.Spolumajibelem se stal horník Josef Hirsch.
1 8 7 4:
první polovinu domu zdědila Anna Hirsch a od ní v roce:
1 9 0 6:
zdědil dům horník Adolf Hirsch s manţelkou Annou.
1 9 2 0:
zdědila druhou polovinu domu Pauline Hirsch, švadlena
1 8 8 0 a 1 9 2 0: dům vyhořel sţ do základů.
1 9 2 8:
koupila Pauline Hirsch také druhou polovinu domu od Adolfa Hirsche za 12 000 Kč
a je od této doby jedinou vlastnicí celého domu.
Dům
číslo
35:
Dům
číslo
Jméno domu: „Hirschenhäusl“,“Hirschentischler“.
tento dům byl pstaven horníkem Josefem Hirschem a jeho paní Katharinou nákladem 1 200 zlatých,
odkázali dům svému synovi Franzovi Hirschovi, truhlářovi;manţelka Josefa.
Tento se narodil dne 9.října 1845, toho času v 87 letech byl ještě duševně a tělesně
čilý, jeden z nejstarších obyvatel Černé.Ve válce v roce 1866 narukoval jako voják
do Terezína.od roku 1892 vykonává úřad kostelníka.
číslo
37:
Jméno domu: dříve „Erhard“, nyní „Zochenhäusl“.
vystavěli dům Matthias a Barbara Erhard nákladem 1 000 zlatých.Matthias Erhard
byl tesař a pocházel z domu č.20; jeho paní je rozená Schilha.
prodali dům příbuzným Matthiasovi a Elisabeth Erhard, protoţe se vystěhovali do
Ameriky.Tento byl horník a pocházel z domu č.20.
byl dům prodán Franzovi Zochovi, domovníkovi na ředitelství dolů, pocházel z Mekince;koupil dům za 1 089 zlatých.
odkázal dům svému synovi Johannovi Zochovi, údrţbáři strojů v tuhových dolech,
ţenatému s Marií, rozenou Miesbauer, dcerou kovářského mistra v Černé.
číslo
Jméno domu: „Watzl Fritz“.
postavili dům manţelé Franz a Theresia Watzl ( rozená Fink z domu č.18) nákladem
1 629 zlatých a 88 krejcarů a sice pro svou dceru Marii, která byla provdaná za řezníka Franze Hyseka.Řemeslo provozoval v domě č.23, odkud dostal výpověď a protoţe nemohl sehnat ţádný vhodný byt, postavili rodiče jeho ţeny přízemní dům na
1 8 6 9:
1 8 7 7:
Dům
1 8 6 8:
1 8 7 5:
1 8 7 9:
1 9 0 3:
Dům
1 8 8 7:
36:
38 a 41:
25
parcele číslo 404/20 a 404/ 21.Poslední byla odkoupena od domu č.1.Franz Hysek
pocházel z Unterbreitensteinu, kde pracoval jako řeznický tovaryš u Brunnbauera,
v roce 1884 se osamostatnil a provozoval řemeslo nejprve v domě č.23 („Altrichter“), od roku 1887 do roku 1908 v domě č.38.Za úřadování představeného obce Josefa Gabriela ( dům č.17) byla:
udělena Franzovi Hysekovi pro dům č.38 koncese na hostinec.Na základě odkazovací listiny, odkázala domek testamentem Theresia Watzl, ještě za svého ţivota, svému nedospělému synovi Friedrichovi Watzlovi.Protoţe se ukázalo přetíţení ve výši
74 zlatých 2 krejcary a nastala moţnost,ţe by nedospělý Fritz Watzl toto nemohl zaplatit, byl testament zrušen.Protoţe ale nikdo z ostatních sourozenců nechtěl dům
převzít, byla Marie Hysek ujištěna poručníkem Michaelem Leichtnerem ( č.8), ţe
Friedrich Watzl po dosaţení věku 26 let můţe domek převzít s podmínkou, ţe uhradí náklady za provedené opravy a přístavby a účelná vylepšení domku.
postavili Franz a Maria Hysek v návaznosti na dům č.38 nádvorní budovu č.41 nákladem 6 000 Korun.V této byla umístěna jatka, stáje a hospodářská zařízení; v prvním patře byly byty.
úplně přestavěl a nastavil poschodí, náklady činily 33 600 korun.Během přestavby
bylo pohostinské řemeslo provozováno v letech 1910 aţ 1912 v dřevěném baráku
na zahradě u domu ( školy ) nájemcem Havlanem; takţe potom bylo provozováno
manţely Watzlovými v novostavbě.Řeznictví provozoval Fritz Watzl od roku 1908
do roku 1925, ale pro onemocnění obou manţelů bylo v roce 1925 zastaveno. Od
1.září 1930 do 30.září 1931 bylo řeznictví pronajato Franzovi Ziehfreudovi z Horní
Plané a do 31.prosince 1931 Johannovi Stadlbauerovi z Hůrky.
dne 28.srpna velká nepohoda poškodila střechu, jejíţ oprava stála 150 Kč.
1 9 0 0:
1 9 0 1:
1 9 1 1:
1 9 2 8:
Dům
1 5 6 8:
1 5 9 5:
1 8 8 0:
1 9 2 0:
1 9 2 6:
1 9 2 8:
1 9 3 0:
Dům
1 8 9 8:
číslo
Jméno domu: dříve „Mlýn“.
byl mlýn postaven Krčínem, kníţecím úředníkem Viléma z Roţmberka, zřízen byl
jako válcový mlýn pro pivovar.
je uváděn jako mlynář Girgl.
aţ do tohoto roku byl válcový mlýn součástí pivovaru.V tomto roce byl mlýn vyměněn za louku leţící u pivovaru, na níţ byl zaloţen horní pivovarský rybník;louka
včetně parcely Černého potoka, byla společným majetkem 17 majitelů.Od této doby
byl mlýn jako mlecí a šrotovací pronajímán různým mlynářům.K opatření peněz na
vyplacení úpisu válečné půjčky ze společného majetku ve jmenovité hodnotě 100
000 Korun, musel být mlýn s ostatním společným majetkem prodán.
byl mlýn opuštěn a v budově bylo umístěno zařízení na výrobu elektrického proudu
Osvětlovacím sdruţením v Černé, které ale – protoţe bylo nedostačující- bylo opět
v roce 1923 oppuštěno.
koupil obuvnický mistr Wenzel Stark, jehoţ otec se přistěhoval do Černé z Dolní
Vltavice a provozoval stejné řemeslo naposled v domě č.11,budovu včetně potoční
parcely za 20 000 Kč.Přestavěl mlýnici na světnici a kuchyň, ze strojovny udělal dílnu, kterou měl v nájmu zámečník Franz Dörfl od roku 1927 do roku 1930.
dne 28.srpna způsobila velká nepohoda značné škody na střeše a oknech.
prodal budovu Wenzel Stark svému dosavadnímu tovaryšovi Rudolfovi Schrimpfovi, který se osamostatnil, za částku 45 000 Kč.Stark si koupil dům v Německém Rychnově u Frymburka.
39:
číslo 40:
byl postaven ředitelstvím kníţecích schwarzenberských tuhových dolů v Černé.
Dole byly umístěny kanceláře ředitelství závodu a od roku:
26
také poštovní a telegrafní úřad;v 1.patře byli ubytováni zaměstnanci tuhových dolů.
byla kancelář ředitelství opuštěna.Správa budovy byla převedena na pivovar, byty
zařídil pivovar pro svoje zaměstnance.Poštovní úřad zde zůstal nadále.
1 8 9 9:
1 9 3 1:
Dům
číslo
41:
Patří k domu č.38 a je popsán společně s ním.
Dům
číslo
42:
Jméno domu: „Gallistl“.
byl postaven poštovním poslem Josefem Gallistlem nákladem 6 000 Korun.Po jeho smrti
následkem mozkové mrtvice, v roce:
byla při projednávání pozůstalosti předána polovina vdově Johanně, druhá polovina synovi
Josefovi, který byl zaměstnán na poštovním úřadě po odchodu jeho otce na odpočinek jako
výpomocný listonoš.
byl při bouřce poškozen bleskem komín.
byla bouří a nepohodou poškozena střecha a okna, oprava stála 500 Kč.
číslo
Jméno domu: „Wagner“.
byl postaven nákladem 8000 korun kolářským mistrem Johannem Gallistlem z Dürrnau u Hořic.
předal dům svému synovi Franzovi Gallistlovi za odhadní cenu 19 400 Kč.Tento se
oţenil v témţe roce s Marií Proschko z Jestřábí a provozoval jako mistr dále kolářství.
byla poškozena bouřkou okna a střecha.
číslo
44:
Jméno domu: „ Altrichterhäusl“.
byl postaven nákladem 7 000 korun Josefem Finkem, výměnkářem z domu č.23
/ „Altrichter“).
po smrti Josefa Finka byl při projednávání pozůstalosti dům předán jeho dceři Marii, provdané Erhard a náleţel k domu č.23.
číslo
45:
Jméno domu: „Jungwirt“.
byl postaven nákladem 6 000 korun horníkem Franzem Jungwirtem.
číslo
O b e c n í d ů m.
byl postaven obcí nákladem 56 000 Korun.
Přípravné práce:
dne 30.listopadu na schůzi obecního zastupitelstva rozprava o stavbě obecního domu, byl přijat plán stavitele Bublíka z Krumlova, rozpočet nákladů na 32 600 korun
v předrozpravě o pokrytí nákladů;zavedení pivního poplatku.
dne 5.prosince opatření pozemku, zakoupení luční parcely od p.Weisse naproti domu č.12 za 2 000 Korun, o výměře 300 čtverečních sáhů ( 1 čtvereční sáh = 3 5966
m2 – p.p.); kdyţ nebude stačit, další lze přikoupit od W.Nadera čtvereční sáh po 6
korunách.
dne 18.ledna projednání povolení stavby v roce 1906 podle plánu a rozpočtu stavitele Bublíka ve výši 36 950 korun.
dne 4.března předání stavby obecního domu zednickému a tesařskému mistrovi
Mayerovi z Horní Plané.
dne 16.března ukončení předání stavby zednickému a tesařskému mistrovi Franzovi Mayerovi z Horní Plané.
dne 17.srpna povolena stavba stáje a kolny u obecního domu podle náčrtu před-
1 9 0 1:
1 9 2 8:
1 9 1 5:
1 9 2 8:
Dům
1 9 0 2:
1 9 3 0:
1 9 2 8:
Dům
1 9 0 5:
1 9 0 8:
Dům
1 9 0 6:
Dům
1 9 0 7:
1 9 0 5:
-
-
1 9 0 6:
-
1 9 0 7:
43:
46:
27
1 9 0 9:
1 9 1 0:
30.4.1907:
28.10.1907:
21.2.1908:
20.4.1912:
12.4.1913:
25.4.1913:
6.9.1913:
30.11.1917:
22.5.1919:
21.5.1924:
6.2.1926:
16.2.1929:
17.10.1931:
8.11.1931:
Dům
číslo
Jméno domu: „Jungbauer“.
postavil řídící učitel na odpočinku Albert Jungbauer nákladem 10 000 korun.Tento
působil jako řídící učitel na škole v Černé od roku 1872 do roku 1905.Po jeho odchodu na odpočinek bydlel přechodně v domě č.44 aţ do ukončení stavby vlastního
domu.
nechal přistavit poschodí nákladem 40 000 Kč.
číslo
48:
Jméno domu: „ U Turka“.
postavil horník Franz Hable nákladem 2 000 Korun.
dům vyhořel.
odkoupeno horníkem Johannem Proschko za 6 700 korun.
dne 28.října způsobila bouře značné škody na střeše.
číslo
49:
1 9 0 7:
1 9 3 1:
Dům
1 9 0 8:
1 9 1 3:
1 9 1 4:
1 9 2 8:
Dům
loţeného stavitelem Mayerem.
dne 5.října vyúčtování stavby obecního domu – 44 213 Korun, bez nákladů na řemeslnické práce na hospodářské budově, oplocení zahrady a kanalizaci.
dne 19.března závěrečné vyúčtování za stavbu obecního domu a hospodářské budovy: 56 226 korun 56 haléřů.
Do obecního domu byl také zaveden vodovod / 1907/, který byl napojen na společný vodovod za úhradu jedné dvacetiny tj. za 2 000 korun.V roce 1925 bylo do obecního domu zavedeno elektrické osvětlení nákladem 3 756 Kč.
Výstavba obecního domu byla provedena proto, aby mohly být opatřeny odpovídající byty pro lékaře a četnictvo.
Přidělení bytů:
pro četnictvo v přízemí 2 pokoje, 1 kuchyň a příslušenství za roční nájem 260 korun.
pro Dr.Freierslebena celé patro za roční nájem 500 korun.
umístění ve dveřích číslo 18 – obecní kancelář; dvéře č.7 – obecní vězení; dvéře číslo 19 – obecní sluha.
četnický stráţmistr Klampfl v 1.patře 1 pokoj,1 kuchyň, 1 spíţ, ročně 160 korun.
zvýšen roční nájem z četnického bytu na 280 korun.
Dr.Böhmovi část 1.patra za roční nájem 300 korun.
stráţmistr Schönfelder dostal výpověď; nájem Dr.Böhmovi zvýšen na 380 korun.
byt přidělený zaměstnanci dráhy Gebauerovi byl přidělen pošmistrovi Cirhanovi.
zvýšení nájmu četnictvu na 350 korun.
zvýšení nájmu v důsledku zavedení elektrického osvětlení;četnictvu na 700 korun,
Cirhanovi na 900 korun.
zvýšení nájmu četnictvu na 900 Kč, pošmistrovi Cirhanovi na 1 100 Kč.
dělení bytů v 1.patře: vrchní pošmistr Cirhan 1 100 Kč; vrchní stráţmistr Draţka
740 kč.
pronájem bytu v 1.patře po vrchním stráţmistru Cirhanovi učiteli Johannovi Wagnerovi za 1 100 Kč.
další pronájem místnosti četnictvu za 2 000 Kč.
47:
Jméno domu: „ Bejtschek“.
Tento dům byl původně částí domu č.6.
1 9 1 2:
byla tak zvaná výměnkářská část odprodána likvidátorem majetku Čapkem horníkovi Johannovi Bejtschkovi za 6 994 korun a dostala číslo 49.Od domu č.1 „Hanry“
koupil Bejtschek parcelu č.575 - 2 jitra, 670 čtverečních sáhů a parcelu č.698/24 - 1
jitro, 654 čtverečních sáhů louky.
28
byla provedena přístavba obytné části nákladem 4 100 Kč.Johann Bejtschek byl v
prvním manţelství ţenatý s Eleonorou Philipp z Další Lhoty, ve druhém manţelství
s Aloisií Brom, rozenou Hanauer z Bliţné, porodní bábou a vdovou po pivovarském
dělníkovi, který zemřel v roce 1927.
přebírá dům jeho vdova Aloisia Bejtschek.
1 9 2 6:
1 9 2 7:
Dům
číslo
1 9 1 9:
Dům
číslo
číslo
číslo
53:
postavil Johann Wiener, cestář, nákladem 36 000 Kč.Tento předal dům ještě za svého ţivota:
v dubnu svému synovci Josefovi Kasbergerovi, pivovarskému dělníku.
1 9 2 8:
1 9 3 1:
Dům
52:
postavil Johann Robitschko, pivovarský dělník, nákladem 312 000 Kč.
1 9 2 8:
Dům
51:
postaven Karlem Hechtbergerem nákladem 23 000 Kč.
1 9 2 7:
Dům
50:
Jméno domu: „ Plach“.
postavil listonoš poštovního úřadu v Černé Franz Plach nákladem 22 000 Korun.Po
jeho sluţebním přeloţení do Chvalšin prodal dům horníkovi Franzovi Schnölzerovi z Luţního závodu za 30 000 Korun.Stavební pozemek pocházel od hostinského
Friedricha Watzla z č.38.
číslo
54:
postavil Josef Kalischko, listonoš poštovního úřadu v Černé, nákladem 75 000 Kč.
Tento pochází z Dolní Vltavice, kde byl dříve listonošem.
Stavební pozemky k domům č.51 aţ 54 pochází od domu č.22.
1 9 2 8:
Dům
číslo
postavil pivovarský kočí Wenzel Uretschläger nákladem 34 000 Kč.Stavební pozemek pochází rovněţ od č.22.
1 9 2 8:
Dům
číslo
56:
postavil Emil Stark, obuvnický mistr a jeho manţelka Anna, rozená Kurz, nákladem
41 000 kč.Stavební parcela pochází od rodičů manţelky od domu č.14.
1 9 2 9:
Dům
55:
číslo
57:
1 9 3 1:
postavil Franz Dörfl, zámečnický mistr, jako přízemní dílnu za 10 000 Kč; tuto dílnu měl předtím v domě č.39.
postavil na tuto dílnu, která měla jenom rovnou střechu, poschodí na bydlení.
Dům číslo
58:
1 9 3 0:
postavil Anton Poferl, bývalý kovář na opuštěných tuhových dolech v Hůrce, nákladem 26 000 Kč; byl ţenatý s Marií Kary ze Zvonkové.
Stavební pozemky k domům č.57 a č.58 pocházejí od domu č.20.
1 9 3 1:
Dům
1 9 3 1:
1 9 3 2:
číslo
59:
sourozenci Hedwig, Erna a Hans Schihansl zahájili stavbu domu – pekařství.Stavební pozemek získali výměnou za vlastní luční parcelu č.698/61 od domu č.29.
Vlastní parcela č.698/1 měla výměru 37 a 44 m2, odkoupená č.698/3 měla výměru
9 a 30 m2.
dům dokončen, stavební náklady včetně zařízení pekařství činily 90 000 Kč.
29
K
HISTORII
KOSTELA
A
F A R Y.
Obyvatelé Černé byli většinou římsko-katolického vyznání;pouze v 16.století, kdy
v Hořicích – do jejichţ církevního obvodu Černá patřila – luteránstvím svedení faráři ( Wenzel
Leitl, zemřel 1572 a Johann Schlesinger, zemřel 1588 ) pečovali o zdejší duše, byla také Černá
evangelická.Kdyţ ale Vilém z Roţmberka v roce 1588 energicky proti protestantům zakročil,
navrátila se opět brzo dřívější víra.
Dne 25.srpna 1787 byla Černá od Hořic odfařena a dostala vlastní kostel a byla vytvořena
samostatná lokalie tj.církevní obvod.Vedení matrik bylo započato v roce 1787. Kostel byl zasvěcen
ke cti „početí panny Marie“; patronem byl náboţenský fond, dílo císaře Josefa II.V roce 1787 byl
postaven dřevěný kostel, v roce 1798 kostel kamenný, který byl v roce 1799 vysvěcen.V roce 1902
byl kostel zvětšen a byla postavena nová věţ; vysvěcen byl dne 3.července 1904.
V roce 1794 byla zahájena výstavba fary, která byla dokončena dne 25.října 1795.V roce
1903 byla fara, která měla číslo 30, přestavěna nákladem 24 000 korun.Stavební náklady hradil ze
¾ náboţenský fond a z ¼ farnost.Stavba kostela / 1901 – 1904 / byla spolu se stavbou fary svěřena
stavitelovi Franzovi Sossnerovi z Krumlova.
Z bývalého farního kostela v Sopekau u Mühlhausen byly dne 29 listopadu 1788 přislíbeny
dva zvony, které sem byly dopraveny 9 prosince 1788.
Ke zdejší faře byly přifařeny následující obce: Černá, Plánička, Nová Ves, Jámy, Nový
mlýn, Boxberg č.29 a č.30, Slavkovice, z Mokré „Massauer“, Jestřábí, od roku 1894 tuhové doly,
nádraţí Černá a Luţní závod.
Počet duší ve farnosti:
Původně: 988; v roce 1894: 1 405; 1900: 1 363; 1920: 1 248; 1930: 1 254.
V roce 1912 bylo do kostela zavedeno elektrické osvětlení.
Ve světové válce 1914 – 1918 musela přinést oběti i církev.Dne 23.listopadu 1916 byly
odvezeny zvony: velký o váze 572 kg, malý 63 kg a sakristijní 1 kg a místní zvon 24 kg z Jam; dne
9.září 1917 ještě také střední zvon o váze 300 kg.Celkem byl odvezeny do zbrojních továren zvony
o celkové váze 960 kg, za které stát vyplatil odškodné ve výši 3 744 Korun.Bída světové války se
nezastavila ani před posvěcenými zvony.Toto byla výstraha, ţe tyto nemají vyzvánět k vítěznému
míru!
Ochota farnosti k obětem pořídila za tyto zvony náhradu.Dne 5.června 1928 byly
vysvěceny a zavěšeny 3 nové zvony.Váha jednotlivých zvonů ( bez armatury) je: 558, 318 ½ a 230
kg.Velký zvon zdobí obraz: „Jeţíš – král.Sv.Florián“ a nápis: „Od blesku a bouří ochraňuj nás ó
pane Jéţiši Kriste“.Druhý zvon: Obraz „Marie pomocné“, nápis: „Maria, pomoţ nám,tak volá
kaţdý zvuk vzhůru k tvému nebeskému trůnu“.Třetí zvon: Obraz „Sv.Terezie s dítětem Jeţišem“, a
Nápis: „Nech svoje růţe na nás pršet“.Pro opatření zvonů bylo vybráno: dary ve farnosti 25 186
Kč, dary mimo farnost 3 046 Kč, zvonový fond včetně úroků 4 676 Kč – celkem 32 908 Kč.
Duchovní
v
Č e r n é.
L o k a l i s t é:
1. Edibert Reichel
2. Ambros Adrian Schohbach
3. Ignaz Benisch
4. Anton Florian
5. Wolfgang Schrimpf
6. Wenzel Andreas Naschinez
7. Johann Jungwirt
8. Karl Ignaz Konstantin Podaný
S p r á v c i:
Ignaz Benisch do 13.7.1792
Ignaz Benisch
Klarus Neradius
Wenzel Jungwirth, po něm Laurenz Wenhart
7.10.1807 - 10.11.1808
Andreas Breitschopf
1.5.1809 - 3.11.1810 ( + ) Oswald Brix, kaplan z Hořic –
Johann Pscheidl,kaplan z D.Vlt.
23.2.1811 - září 1817
Karl Podaný do 7.4.1818
8.4.1818 - 2.11.1826
Franz Tonner
Od - do:
1787 – 1791
13.7.1792 – 21.12.1794
- 12.6. 1798
19.10.1798- červen 1807
30
9. Johann Scheifler
25.4.1827 - 2.1.1834
10.Johann Spora
3.7.1834 - 26.8.1850
11.Johann Mayer
21.11.1850- 1.5.1855
12.Franz Weywara
8.8.1855 - 10.12.1857
Dne 12.března 1858 byla lokalie Černá povýšena na farnost.
F a r á ř i:
Od - do:
13.Georg Metschl
16.3.1858 - 1866
14.Jakob Pascher
15.6.1866 - červen 1874
15.Franz Koller
7.10.1874 - květen 1876
16.Johann Steinko
5.11.1876 - 20.11.1879
17.Adalbert Ptáčník
26.2.1880 - 14.4.1893
18.Franz Bürger
19.9.1893 - 3.6.1901
19.Alois Winter
3.10.1901 - 20.6.1908 (+)
20.Wenzel Přibek,vikář v Černé
povolán jako probošt do Jindřichova Hradce
15.10.1908- 1.8.1930
Matthias Rabský
Wenzel Semmler
Josef Sigmond
Alois Bramberger
S p r á v c i:
Josef Schopper
Emanuel Kögler
Franz Tilp
Dr.Emil Potschlögl
Ludwig Kolarsch
Karl Zahradník
Johann Matuška
Blacidus
Hořic
Windhager,kaplan z
21.Georg Neubauer
1.1.1931
rodák z Budějovic,působil nejprve v několika šumavských obcích, potom jako děkan do 31.12.
1930 v Lovosicích v severních Čechách.
VÝ VO J
1 7 7 4:
1 7 9 4:
1 8 7 9:
1 8 7 9:
1 8 8 0:
1 8 8 1:
1 8 8 2:
1 8 8 3:
1 8 9 0:
1 8 9 1:
Š K O L Y.
podle všeobecného školského řádu z tohoto roku vznikla v Černé triviální
(středověký typ základní školy se třemi vyučovacími předměty: čtení,psaní, počtyp.p.) škola.Vlastní školní budova nebyla k dispozici.Vyučovalo se v domě
č.26.Prvním učitelem měl být jeden tkadlec.Stavba školy spadá do 80.let 18.století.
Před zřízením vlastní školy byla Černá přiškolena k Hořicím.Při zřízení lokalie byla
postavena také škola.Jako první učitel je uváděn: Franz Maurer 1793 – 95, odešel do
Malšína; druhý: Wenzel Berger 1797.
celá vesnice Černá vyhořela.
ve dnech 22. a 27.února byly takové sněhové závěje, ţe děti ze samotné vesnice
Černá nemohly dojít do školy.Sníh sahal aţ nad vstupní dveře do školní budovy
č.28.
výnosem ze dne 7.června bylo povoleno zřízení druhé školní třídy.Protoţe ale
nebylo ve školní budově místo byla pronajata jedna místnost v domě č.15 ( „ U
vesnického hostinského“).Počet ţáků byl v 1.třídě 70 a ve 2.třídě 71.
dne 29.června uděloval biskup Jirsík z Budějovic svátost biřmování.Cestou ze
Zvonkové do Ţelnavy se převrátil s vozem do zmoly a lehce se zranil.
bylo zavedeno vyučování ručních prací pro děvčata.
dne 11.června přijala místní školní rada usnesení k výstavbě nové školní budovy.
dne 17.května bylo započato se stavbou nové školní budovy, koncem srpna byla
stavba dokončena a dne 7.října slavnostně vysvěcena.Nová školní budova byla
postavena naproti staré a zhotovena jako hrubá kamenná stavba.Byla přízemní, měla
dvě školní třídy a 3 menší místnosti pro ubytování učitelů a učitelské kabinety.
výnosem zemské školní rady ze dne 14.března bylo povoleno zřízení třetí třídy.
počátkem května bylo započato s nadstavbou poschodí na přízemní školní
budovu.Střecha nebyla sejmuta, nýbrţ pomocí heverů a jiných zvedacích zařízení
byla vyzvednuta nahoru a potom bylo provedeno vyzdění poschodí.Počátkem září
byla stavba dokončena.Náklady činily 6 105 zlatých 91 krejcarů.Počet ţáků byl 199;
31
1 8 9 2:
1 8 9 3:
1 8 9 8:
1 9 1 1:
1 9 2 4:
1 9 2 7:
198 německých a 1 s příslušností k české národnosti.V nové školní budově byly
nyní prostory pro 4 třídy, 2 byty po 2 místnostech pro učitele, 1 kabinet, 1 kabinet
s rašelinou a dřevem a záchody.
Stará školní budova slouţila od postavení nové školy v roce 1883 zcela jako byt
vedoucího školy.Po dokončení nové školy byly podle toho byty pro všechny
učitelské síly k dispozici.
dne 30.srpna byla obec navštívena místodrţitelem hrabětem Franzem Thunem a
tento byl slavnostně přivítán školní mládeţí a obyvatelstvem.
byl pro školu vybudován místní školní radou vodovod nákladem 950
zlatých.Předtím byla na dvoře staré školy studna, jejíţ voda nebyla právě vhodná
k vaření a mytí.Ţelezným potrubím byla voda vedena z dobrého pramene
zachyceného na parcele číslo 638 Franze Jungwirta z domu č.45, leţící na silnici do
Pláničky.Tak získala škola dobrou, stále tekoucí pitnou a uţitkovou vodu.Pramen
byl zachycen do dubového sudu, který byl v roce 1927 nahrazen betonovou nádobou
s víkem.Náklady činily 623,30 Kč.Odškodnění bylo původně zaplaceno Franzovi
Jungwirtovi ve výši 6 korun,Franzovi Erhartovi 4 koruny, od roku 1926 dostává
Jungwirt 50 Kč, od roku 1931 40 Kč a má za povinnost skruţ udrţovat v čistotě a
dohlíţet na ni.Pozemkové odškodnění Erharta bylo v roce 1930 zastaveno jako
neodůvodněné.
V roce 1895 nebo 1896 byla povolena odbočka vodovodu pro faru o síle slámového
stébla a za to byl od roku 1926 vybírán roční poplatek 10 Kč.Za správy pana
řídícího učitele Wagnera bylo potrubí vodovodu vyčištěno hasiči; mrtvá ţába a
mrtvý krtek vyplavali na denní světlo.
Protoţe jednotliví soukromníci si osobovali právo na neomezený odběr vody a
nerespektovali předpisy místní školní rady, muselo být zahájeno soudní
řízení.Dotyčné rozhodnutí ze dne 4.prosince 1926, č.j.S 48-26/12 zní: „Jménem
republiky!Okresní soud v Horní Plané vedený vrchním zemským soudním radou a
předsedou soudu Josefem Röslerem jako soudcem v právní věci ţalující strany
místní školní rady v Černé, zastoupené notářem panem Hansem Nietsche z Horní
Plané, proti obţalovaným stranám: Marii Plach, manţelce listonoše v Černé a
Regině Gerber, manţelce obchodníka v Černé, zastoupené Dr.Ludvíkem Fuchsem,
advokátem z Krumlova, pro zjištění neexistujícího práva na odběr vody, právem
naznal: je zjištěno, ţe právo odběru pitné vody ze školní studny v Černé, které si
obţalovaní osobovali, těmto nepřísluší.Obţalovaní jsou povinni se v budoucnosti
odběru vody zdrţet, proti exekuci a ţalobci solidárně uhradit náklady spojené
s procesem ve výši 558,99 Kč proti jiné exekuci!“
Místní školní rada regulovala odběr vody ze školní studny pro soukromníky tím
způsobem, ţe tito při placení uznávacího poplatku 10 Kč ročně, musí podat ţádost o
povolení odběru.Vodovod byl v roce 1930 inţenýrskou kanceláří Karla Denka
z Prahy vyměřen; jeden plán byl uloţen ve školním archivu, druhý u okresního
úřadu v Českém Krumlově a bylo poţádáno o zápis do vodní knihy.Náklady na
vyměření a plány činily 751 Kč.
dne 10.září byla zavraţděna císařovna Elisabeth, coţ vzbudilo niternou účast
obyvatelstva.Také 50 leté jubileum vlády císaře Franze Josefa I. bylo důstojně
oslaveno dne 2.prosince mládeţí a lidem.
dne 1.září byla otevřena paralelní ( souběţná – p.p.) třída.Také vstoupilo v platnost
připojení Bliţné školou k Černé / dříve Dolní Vltavice/.Stav ţáků: 239.
dne 25.listopadu byla okresní školní radou zrušena paralelní třída/ 4.třída/.
dne 1.září byla paralelní třída opět povolena zemskou školní radou a sice pouze na
jeden rok.Pro následující léta se muselo pokaţdé znovu ţádat.
32
Š k o l n í l o u k a : parcela číslo 404/12; rozloha 33 a 74 m2.
Po rozdělení pastviny pro krávy bylo na základě výnosu místodrţitelství v Praze ze dne 23.června 1865, č.3561, přivtěleno vlastnické právo na parcelu č.404 / 12 škole v Černé.Výnosem z dubna 1868, č.1419, byla louka, obhospodařovaná nadučitelem Jungbauerem do roku 1906 k chovu
dobytka, od této doby je pronajatá.
Stavební parcela pro novou školní budovu byla přivtělena dne 16.dubna 1897; č.38.
1 9 3 0:
3 definitivní a 1 paralelní třída.Počet ţáků 165.
Přiškoleny: Černá, Slavkovice, Plánička, Nová Ves, Jámy, Bliţná, Jestřábí a Tuhové
doly.
Vyučující
na
škole
v
Č e r n é.
1. Franz Maurer, učitel
1793 – 1795
později v Malšíně
2.Wenzel Berger,učitel
1797 - ?
3.Franz Hödl,učitel
1794(?)- 1815
4.J.G.Riederer,učitel
1815 – 1827
5.Karl Holzinger,učitel
1827 – 1839
6.Michal Holzinger,učitel
1839 – 1857
7.Anton Zaunmüller,ved.školy
1857 . 1872
1872 odešel na odpočinek
8:Adalbert Jungbauer,ved.školy
1872 – 1906
od roku 1879 nadučitel, v roce 1906
odešel na odpočinek po 45 letech sluţby, z toho 34 let v Černé; majitel domu č.47;v
uznání a ocenění jeho zásluh o obec,školu a církev mu bylo uděleno čestné
občanství obce Černá ( 12.7 a 24.12 1930 ).
9.V.Anděl,podučitel
1879 - ?
10.Josef Koller,podučitel
?
- ?
11.Ernst Pable,podučitel
1884 – 1888
stal se provizorním vedoucím školy
v Račíně
12.Josef Slabschi,podučitel
1888 – 1891
stal se provozorním učitelem v
Křišťanově
13.Adolf Blaha,učitel
1891 – 1907
odešel 1.9 jako vedoucí školy do
Bednářů
14.Aloisia Slaviček,podučitelka
1892 – 1894
odešla do Chvalšin
15.Anton Neubauer,podučitel
1894 – 1897
odešel jako učitel do Přídolí
16.Franz Paar,podučitel
1897 – 1907
odešel jako učitel do Hořic
17.Paula Dick,učitelka 2.třídy
1907 – 1909
odešla jako učitel do Budějovic
18.Theodor Wagner,nadučitel
1.9.1906- 1.9.1925 - pocházel z Jablonce, působil jako učitel
v Jablonci, Pěkné, Uhlíkově, jako vedoucí školy na Jeleních Vrchách; po 19 letém působení jako nadučitel v Černé odešel na odpočinek a od této doby ţije v Krumlově.Dne 25.srpna 1925 upořádali učitelé čestnou slavnost na rozloučenou, jíţ se zúčastnili učitelé, školní mládeţ,místní
školní rada, zástupci přiškolených vesnic a obyvatelstvo.
19.Philipp Tobner,učitel 1.třídy
1.9.1907 – 5.1.1915 - byl zatčen pro nepříznivé výroky proti
Habsburkům a se zmenšenými poţitky poslán na odpočinek.
20.Alois Wimberger,učitel 2.třídy 1.9.1909 – 1.3.1911 - pocházel z Kyselova, odešel jako učitel
do Přídolí a toho času ( 1931) je odborným učitelem ve Vimperku.
21.Adolf Reininger,proviz.učitel 2 tř.-1.11.1910- 30.4.1911-odešel do Stoţce
22.Hans Glaser,učitel 2 třídy
1.11.1911 – 1914 - odešel do Přídolí.
Hans Glaser a Adolf Reininger padli dne 19.listopadu 1914 u Lajkrače v Srbsku hrdinnou
Smrtí. Čest jejich památce!
23.Johann Wagner.prov.učitel 2.tř. 1.11.1911 – 30.4.1912 – rodák z Račína, potom odešel do
Světlíku.
33
24.Marie Engelmaier,prov.učitelka 2 tř.
1.11.1912-30.4.1913- odešla do Dolní Vltavice.
25.Othmar Honzig,pr.učitel 2 tř.
1.11.1913- 20.6.1915- nastoupil válečnou sluţbu,po
skončení války se přiţenil na obchod v Aigenu.
26.Marie Mathe,pr.učitelka 2 tř.
1.9.1914- 1922- dcera bývalého nadučitele Mathe
v Dolní Vltavici;oţenila se s učitelem Hahnelem a zanechala povolání.
27.Josef R.Hahnel,učitel 1.tř.
1.1.1916 – 31.8.1931-od 1907 do 1914 učitel ve
Svérázu, potom ve válečné sluţbě; 1.9.- 31.12.1915 na měšťanské škole v Horní
Plané.
28.Johann Wagner,učitel 2 tř.
15.12.1918- dodnes (1932)- pochází z Rybářských
Domků,obec Pestřice; dříve byl proviz.vedoucím školy ve Smědči.
29.Hermine Goll,prov.učitelka
1.9.1923- 28.6.1924 .-odešla do Hořic
30.Theresia Jungbauer,pr.učitelka
1.7.1924-31.8.1924
–
jen
v prázdninách,jinak
v Perneku.
31.Eleonore Herzog,pr.učitelka
1.9.1924- 1.12.1924
- odešla do Hůrky.
32.Josef R.Hahnel,zastup.nadučitel
1.9.1925- 1.9.1927
viz pořadí 27. a 40.
33.Karoline Nitsche,pr.učitelka
1.9.1925- 1.2.1926
od 1.2.1926 na zdravotní
dovolené v Horní Plané.
34.Anna Schnölzer,výpomoc.učitelka
27.2.1926-30.6.1926 původem z Vejprt.
35.Hermine Reischl,výpomocná učitelka 1.9.1926 – 1.2.1927
odešla do Hořic, později
se provdala za Dr.Baugartla, lékaře v Jablonci.
36.Johann Holzhacker,nadučitel
1.2.1927 – 30.6.1930
- byl zpočátku učitelem
v Hořicích a odtud odešel jako nadučitel do Polné;pochází z kaplického okresu.
37.Adalbert Hochbereger,výpom.učitel
1.9.1927 - 1.9.1929
- přišel z Mokré a zase se
tam vrátil.
38.Johann Schinko,výpom.učitel
1.9.1927 – 20.9.1929
- odešel do Březovíku;syn
ředitele měšťanské školy ve Chvalšinách.
39.Martha Nechyba,výpom.učitelka
20.9.1929-31.8.1930
- odešla do Slavkova;dcera
nadučitele ve Světlíku.
40.Josef R.Hahnel,prov.nadučitel
1.9.1930 – 30.6.1931
- (viz poloţku 27 a 32);pochází ze severních Čech, naposled bytem v Horní Plané;odešel jako definitivní
nadučitel do Malé Černoce, okr.Podbořany.Č e s t n ý o b č a n obce Černá,
zakladatel a čestný ředitel pěveckého spolku v Černé, člen obecního zastupitelstva a
finanční komise, finanční referent a správce obecní pokladny, vedoucí obecní
knihovny, pisatel obecní kroniky, člen a jednatel místní školní rady, jednatel místní
skupiny svazu Němců v Čechách, svazu zemědělců a vodního sdruţení.( Dne
29.8.1931 působivý večírek na rozloučenou).
41.Amand Fuchs,učitelský čekatel
1.9.1930 – 31.8.1931
- přišel z Přídolí, odešel do
Pěkné.
42.Marie Schinko,učitelská čekatelka
1.9.1930 - pochází
z Litoměřic;manţelka nadučitele Ferdinanda Schinka v Mokré.
43.Emanuel Fuchs,nadučitel
1.7.1931 - pochází z prachatického
okresu, kde působil na mnoha místech, naposled jako nadučitel v Pěkné.
44.Karl Pankratz,učitelský čekatel
1.9.1931 – 30.6.1932
- odešel jako definitivní
učitel do Ondřejova, pochází z Křišťanova.
Učitelky
ručních
1. Slečna Eleonore Höpfl
2. paní Marie Rheder
z Hůrky.
p r a c í.
-
od 1.1.1881 do 1882.
1882 – 5.2.1899 (+);manţelka nadučitele Rhedera
34
3. sl.Marie Dwořak
od 1.3.1899 do 28.2.1930;přišla z Nové Pece,na
odpočinku ţije v Budějovicích.
4. sl.Hildegard Honzik
od 1.1.1927 do30.6.1929;z Horní Plané, odešla do
Svérázu.
5. sl.Anna Čapek
od 1.9.1929 do 30.6.1930; z Horní Plané, odešla do
Nové Pece.
6. sl.Amalia Rienmüller
pocházela jako její dvě předchůdkyně z Horní Plané a
rovněţ odešla do Nové Pece.
A.Dwořak a A.Rienmüller byly zaměstnány jako definitivní;Honzik a Čapek jako výpomocné síly.
Kapitola „Vývoj školy“ byla vyjmuta ze školní kroniky a doplňky pocházejí od pana
nadučitele Jungbauera a pisatele kroniky.
MÍSTNÍ
ŠKOLNÍ
R A D A.
V návaznosti na kapitolu „Vývoj školy“ píši o činnosti místního školního dohledu, případně o
místní školní radě.Z minulých desetiletí nejsou k dispozici téměř ţádné záznamy, proto není moţné
obsáhlejší zpracování.Co pozoruhodného se ve starých spisech objevilo, vyhledal pan učitel
Wagner a toto bylo následně zpracováno.
Členové
místního
školního
d o z o r u:
Franz Gabriel, místní školní dohlíţitel ( v kaţdém případě z domu č.17“Primater“).
Dozor převzal stát.Byl vypracován rakouský říšský školní zákon.Byly ustanoveny
místní školní rady.
1 8 7 0 – 1 8 7 4:
předseda
Franz Gabriel ( č.17)
místní školní inspektor
Wenzel Gallistl ( č.21)
členové
Matthias Stifter, P.Jakob Pascher(farář),
Johann
Fink,Anton
Zaunmüller
(vedoucí školy).
1 8 7 4 – 1 8 7 7:
předseda
Franz Gabriel (č.17)
místní školní inspektor
Lorenz Watzl
členové
P.Jakob Pascher ( farář ),Anton Jungbauer,nadučitel; Ing.Wesely,ředitel
( šlechtický hlas za kníţete Schwarzenberka ); Wenzel Schellner.
1 8 7 7 – 1 8 8 1:
předseda
Franz Gabriel (č.17)
místní školní inspektor
Franz Gabriel
členové
Leopold Balling,ředitel ( kníţecí hlas);
P.Johann Steinko,farář; Albert Jungbauer, nadučitel; Franz Wenk-Plánička;
Albert Watzl.
1 8 8 1:
předseda
Franz Gabriel ( č.17)
místní školní inspektor
Josef Lang ( č.20)
členové
P.Albert Ptačnik,farář; Albert Jungbauer
nadučitel; Leopold Balling,ředitel,kníţecí hlas; Frank Wenk- Plánička; Wenzel Gallistl.
1 8 9 0:
předseda
Johann Gabriel ( č.6)
místní školní inspektor
Josef Lang ( č.20)
1 8 5 7:
1 8 6 8:
35
členové
-
1 8 9 8:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
1 9 0 8:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
1 9 0 9 – 1 9 1 3:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
1 9 1 3 – 1 9 1 9:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
1 9 1 9 – 1 9 2 1:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
1 9 2 1 – 1 9 2 5:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
1 9 2 5 – 1 9 2 9:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
1 9 2 9 – 1 9 3 3:
předseda
místní školní inspektor
členové
-
P.Albert Ptačnik,farář; Albert Jungbauer,nadučitel; Wenzel Gallistl,Johann
Wenzel- Plánička.
Josef Gabriel ( č.17)
Josef Lang ( č.20)
P.Franz Bürger,farář; Albert Jungbauer,
nadučitel; Wenzel Gallistl; Josef WatzlPlánička.
Michael Leichtner ( č.8)
Josef Lang ( č.20)
P.Franz Bürger,farář; Albert Jungbauer,
nadučitel; Wenzel Gallistl; Josef Watzl;
kníţecí schwarzenberský správec Matuška, kníţecí hlas.
Alois Payer ( č.15)
Josef Lang ( č.20)
Karl Taschek, kníţecí schwarzenberský
správec, kníţecí hlas; Theodor Wagner,
nadučitel; Wenzel Přibek,farář; Michael
Leichtner ( č.8); Johann Watzl-Plánička
Ferdinand Lustig – Slavkovice.
Johan Watzl ( č.18)
Josef Lang ( č.20)
Eduard Eisenberger,kníţecí schwarzenberský správec,kníţecí hlas; P.Wenzel
Přibek,farář;Theodor Wagner,nadučitel
Johann Watzl; Michael
Leichtner ( č.8); Johann HammerlindlPlánička; Johann Jungbauer-Bliţná.
Johann Scheiterbauer (č.29)
Anton Mugrauer ( č.22)
Theodor Wagner,nadučitel;Wenzel Přibek,farář;Franz Koller,pivovarský kočí;
Johann Watzl-Plánička;Franz ErhardSlavkovice;Josef Jungbauer-Bliţná.
Theodor Wagner,nadučitel
Franz Gabriel ( č.1)
Karl Buckholz,pivovarský tovaryš;
Johann Wagner,učitel;Josef Stürzl-Plánička;Josef Filipp,horník z tuhodolů.
Johann Wagner,učitel
Franz Gabriel ( č.1)
Franz Koller,pivovarský kočí;Theodor
Wagner,nadučitel;J.R.Hahnel,zastupující nadučitel;Franz Bayer – Bliţná;Johann Stürzl-Plánička.
Franz Gabriel (č.1)
Josef Feyrer,Plánička
Johann Holzhacker,nadučitel – do 30.6.
36
1930;J.R.Hahnel,prov.nadučitel-od 30.6
1930 do 1.9.1931;Johann Wagner-učitel
Karl Schanda,zámečník ( pivovar);
Franz Beyer- Bliţná.
Ze zvláštní činnosti místní školní rady.
1882: dne 11.června rozhodla o stavbě nové školní budovy.
1883: dne 17.května byla zahájena stavba nové školní budovy.
1891: počátkem května bylo započato se stavbou poschodí na nové školní budově.Náklady činily
6 105 zlatých 91 krejcarů.
1893: v dubnu bylo zřízeno cvičiště.Stavba školního vodovodu – náklady 950 zlatých.
1911: dne 16.května byla obec Bliţná připojena školou k Černé.
1925: vydláţdění vchodu a silničních příkopů před oběma školními budovami,náklad:1368,40 Kč.
1926: obnovení nápisu na budově z kovových písmen – nákladem 412,50 Kč.
Výstavba a nové zastřešení kolny na dřevo a rašelinu – nákladem 5 621 Kč.
Roční náklady na školu.
1894: 565 zlatých 38 krejcarů a 51 zlatých 10 krejcarů vyplacená penze vdově po učiteli Anně
Holzinger; celkem 616 zlatých 48 krejcarů.
1910: 1 764 Korun
1920: 9 160 Korun
1930: 10 585,20 Kč.
KNÍŢECÍ
SCHWARZENBERSKÝ
P I V O V A R.
V roce 1568 zaloţil a postavil Krčín, nejzdatnější úředník Viléma z Roţmberka, pivovar (č.31) a
mlýn (č.39).Hospody v Horní Plané, Hořicích a Frymburku byly odkázány na odběr piva v Černé.
V roce 1605 odebíralo z tohoto pivovaru pivo 48 hospod.Aţ do 70.let 19.století byla v provozu
sladovna systému Poupě ( systém výroby sladu zůstal v principu do té doby stejný).Podstatné
změny postihly pouze zkvašování zeleného sladu.Potřebné obracení sladu bylo od elektrifikace
pivovaru v roce 1909 prováděno automatickými obraceči, proto mělo pivo kouřovou příchuť.
Dne 16.prosince 1571 se zastřelil pivovarský písař, jehoţ jméno nebylo uvedeno.V roce 1591 je
uváděn jako bývalý pivovarský písař, Bedva.V letech 1640 – 52 byl pivovarským písařem Tobias
Koller.
M l ý n
byl právě tak zřízen Krčínem v roce 1568.V letech 1595 je uváděn jako mlynář
Girgl.Mlýn byl zřízen pro potřeby sladovny.V roce 1880 byl tento mlýn, včetně vodního práva,
vyměněn za louku společného majetku a na této byl zaloţen hořejší rybník pro těţbu ledu.Všichni
poddaní museli v tomto mlýně nechat mlet svoje obilí, stejně tak odebírat svoje pivo z pivovaru –
proti vysokým trestům.
C h m e l n i c e
pro pivovar vznikly u Mokré a u Olšovského dvora;byly opuštěny
koncem roku 1788.
P a l í r n a
k o ř a l k y , kníţecí, je uváděna v provozu v letech 1791 a 1841.
Z a l o ţ e n í r y b n í k ů pro těţbu ledu:
Po roce 1568 vyměřil Krčín pod pivovarem také dva rybníky, které měly na velikosti překonat
Olšovský rybník, ale tento plán upadl.Tehdy se právě vracel Olšovský rybník zlatokorunskému
klášteru a chtěli za něho pořídit náhradu.
Před zaloţením vlastních pivovarských rybníků byl led získáván z rybníku v Jestřábí a u Nového
mlýna ( u Jam), eventuelně z Olšovského rybníka.K dopravě ledu byly vyuţívány selské
37
povozy.Před rokem 1880 byl zaloţen dolní rybník o rozloze asi 1 150 m2, okolo roku 1880 druhý,
horní rybník o rozloze asi 1 650 m2, jehoţ pozemek byl získán výměnou sladovnického mlýna se
17 majiteli.Před válkou v letech 1914 – 18 se pokusila správa rybářství v Krumlově chovat v obou
rybnících pstruhy, ale zůstalo pouze u pokusu, protoţe voda v rybnících byla příliš studená.
V přední části pivovaru, ve které jsou umístěny byty úředníků a kanceláře,měl být dříve umístěn
lovecký zámek.Na východní straně v 1.patře byl otevřený balkon, z něhoţ panstvo střílelo zvěř,
která jim byla naháněna honci.Les sahal tehdy od Pláničky aţ po č.26 ( „Klarahäusl“), jak
pamětník Josef Gabriel vyprávěl z vlastní zkušenosti.Stejně tak si ještě pamatuje na otevřený
balkon v pivovaře, který nechal zazdít pan ředitel Nikolaus Herrmann.V přilehlém bytě sládeckého
mistra byl balkon přestavěn na chodbu vedoucí k pokojům ( sděleno panem Josefem Gabrielem,
dům č.17, 1892 – 1928, podle vyprávění jeho otce Franze Gabriela).
V letech 1879 – 1880 byly v pivovaře vybudovány nové horní sklepy.Na popud pana Franze
Gabriela z č.17, byl vývoz zeminy pouţit k přeloţení okresní silnice v Černé obci ( sděleno
p.Josefem Gabrielem, č.17 – 1892 – 1928).
V roce 1931 bylo k dispozici 6 sklepních prostor s prostorovým obsahem 5 000 m3,které byly
kaţdý rok naplněny ledem z obou pivovarských rybníků.Potřebné mnoţství bylo 400 aţ 500
ţelezničních vagonů.K těţbě ledu bylo přijímáno 40 dělníků; náklady na zásobení pivovaru ledem
se pohybovaly od 10 000 do 20 000 Kč.
Vý r o b a p i va
- v ý s t a v:
Výlev: roky 1603,1650,1700: 30 sudů
1750: 30 sudů
1800: 33 ¼ sudu
1841, 1850 : 38 sudů
1873: 120 věder 1880 60 hl
„Výlev“ znamená mnoţství, které můţe být vyrobeno z jedné várky.Označení „sud“ by mohlo
odpovídat jednomu vědru ( 1 vědro = 56,689 litrů – p.p.), proto výlev v roce 1603 se rovnal asi 12
hektolitrům výlevu nebo várky.
Vy r o b e n é
p i v o.
V roce 1603: 2 160 sudů bílého piva, přičemţ vyrobené patoky ( ředina) byly pouţity pro čeleď
v Olšovském dvoře a jinde.
V roce 1650: 768 sudé ječného ( červeného) piva,696 sudů pšeničného ( bílého) piva a 474 věder
patoků.
V roce 1700: 1 512 sudů pšeničného piva r.1750: 1 290 sudů pšeničného piva
V roce 1800: 2 660 sudů ječného piva
r.1850: 2 280 sudů svrchně kvasinkového piva
1862 / 1863: 17 000 věder ročně
1871/72: 15 000 věder
V roce 1873: 17 700 věder
r.1880: 10 200 hektolitrů
V roce 1885: 14 000 hl
r.1890: 17 500 hl
V roce 1895: 14 800 hl
1895/ 6: 18 240 hl
1897 / 1898: 18 840 hl
r. 1899: 19 500 hl
1899 / 1900: 19 980 hl
r.1910: 20 800 hl
V roce 1920: 13 844 hl
r-1930: 20 500 hektolitrů.
C e n y p i v a.
V roce 1603 stál jeden sud 3 – 4 kopy míšeňské.V r.1650: 7 zlatých rýnských; 1700:10 zlatých;
1800: 12 zlatých 40 krejcarů;
1850: 12 zlatých konvenční měny.
Patoky: 1603: za 1 vědro 2 groše 4 pfeniky; 1650: 3 krejcary.
C e n y p i v a z a 1 h l z p i v o v a r u.
1900: 16 Korun sudové a 22 Korun lahvové pivo 1910: 17,50 Korun sudové a 20 K lahvové
1920: 154 Korun sudové a 223 Korun lahvové pivo
1930: 184,90 Kč sudové a 256,50 Kč lahvové pivo.
P o č e t h o s p o d o d e b í r a j í c í c h p i v o.
1605: 48
1900: 175
1910: 190
1920: 150 1930: 150
38
Počet
stálých
zaměstnanci
vedoucí úředníci
výpom. úředníci
zaměstnanci
dělníci
pomocní dělníci
R o č n í s p o t ř e ba
ječmene
sladu
chmele
z a m ě s t n a n c ů.
1900
2
2
3
25
9
1910
2
3
4
19
9
1920
2
3
3
20
5
1930
2
3
4
19
5
v q.
3 860
3 200
66
5 300
4 000
61
4 000
2 800
35
4 300
3 200
57
N á k u p n í c e n a z a:
chmel
ječmen
slad
353 Korun
19
Roční obrat
Za pivo
p i v o v a r u:
325 000 Korun
260 Korun
8 320 Kč
17,2
120-180
vlastní výroba
375 000 Korun
2 000 000 Kč
1 800 Kč
140
3 500 000 Kč
O d b ě r v o d y k v ý r o b ě p i v a.
V současné době se odebírá voda k výrobě piva z „ Bílé studny“, která leţí na Kostelní stezce
směrem na Jámy.Studna dávala denně okolo 2 000 hl vody, která je vhodná k výrobě piva, mohla
by být ale o několik stupňů měkčí.Pramen této studny vyvrhuje bílý písek, odtud jméno „Bílá
studna“.Toto prameniště bylo zakoupeno od společného majetku obce Slavkovice.Studna byla
původně vyloţena uvnitř dřevěnými fošnami, za pana správce Wegscheidera byla vyzděna.
P r o v o z n í v y l e p š e n í.
V roce 1901 byl postaven nový parní kotel;v roce 1909 byla obnovena stáčírna.Elektrifikace
závodu následovala v letech 1909/10;proud dodávala centrála tuhových dolů a byl veden
kabelem,který byl poloţen v silnici a veden do pivovaru.Někdejší strojní zařízení bylo po
provedené elektrifikaci opuštěno.Chladírny musely být v roce 1930 renovovány nákladem 38 000
Kč / staré pocházely z roku 1875/.
Ke zrychlení a zlevnění dopravy piva byl v roce 1931 zakoupen za 75 000 Kč nákladní automobil
s nosností dvě tuny.Do této doby bylo pivo dopravováno vlastními potahy ( 5 dvouspřeţných
potahů), částečně také drahou;ojediněle, v nutných případech, bylo pivo dopravováno zemědělci
z Černé; někteří hostinští si odváţeli pivo sami.Nákupem nákladního automobilu se mohl stav
potahů sníţit v pivovaře na tři.
Pokrok v pivovarském průmyslu přinesl ssebou během let mnoho změn.Docela byl pivovar
přestavěn v roce 1867; potom v roce 1856 byl zaveden stroj na drcení sladu; v letech 1859/60 byly
postaveny nové pivní a ledové sklepy ( sděleno správcem R.Kunschakem).
S t a v e b n í z a ř í z e n í p r o v o z u.
V letech 1879/80 bylo započato se stavbou nových skladovacích a kvasných sklepů.Tím se
uvolnily staré nevyhovující sklepy na frymburské silnici, do nichţ byly v roce 1917 umístěny
sklepy na ovocné šťávy.
39
V roce 1909 byl zakoupen pivovar v Hinterweissenbachu ( Horní Rakousko) manţely
Königsederovými a byl spravován pivovarem v Černé.Jedinečným sládkem byl Georg Königseder,
přes válečné období vrchní sládek Paul Blaschke, od roku 1919 Franz Winzig, syn bývalého
bednářského mistra v Černé Winziga.
Od 1.října 1915 byl zastaven provoz v městském pivovaře ve Frymburku a tento byl pronajat
pivovarem v Černé, který tam udrţoval pobočný sklad piva.
V roce 1931 byl tuhovými doly předán dům č.40 správě pivovaru, která zde zřídila byty pro své
zaměstnance.
V ý r o b n a o v o c n ý c h š ť a v.
Ke zhodnocení, ve vlastních kníţecích lesích se vyskytujících malin, byla v roce 1910 zřízena
v pivovaře výrobna šťav.Původně měla být tato výrobna postavena v Ţelnavě, kde byly jiţ
zahájeny přípravné práce.Po odřeknutí lesním ředitelstvím byla výrobna přičleněna k pivovaru.Má
se za to, ţe srdeční mrtvice, na níţ zemřel sládecký mistr Senf, byla zapříčiněna těmito spory.
Výroba v roce 1910 byla asi 200 q; v r.1920 asi 600 q; v r.1930 asi 400 q.
Odbyt byl v roce 1910 asi 75 q; v r. 1920 asi 1 200 q a v r.1930 asi 500 q malinového
výtaţku.Mimo to se prodávala oslazená malinová šťáva od 40 litrů výše.
V době nouze světové války v letech 1914/18 byla za vedoucího výrobny ovocných šťav Gebauera
vyráběna také borůvková šťáva a různé ovocné šťávy, které nacházely odbyt.
T ě ţ b a p a l i v o v é r a š e l i n y.
Na vlastním rašeliništi pivovaru v Dolní a Horní Borkové ( asi 20 ha ) a na Bedřichově luhu ( asi
35 ha ) bylo průměrně ročně těţeno 10 000 m3 palivové rašeliny.Roční potřeba pivovaru byla
8 000 aţ 12 000 m3.Náklady na výrobu jednoho prostorového metru/ prm/ palivové rašeliny činily
20 Korun, k tomu 7 Korun na dovoz a 0,7 Koruny pro vozače a rovnače.Dovoz byl prováděn
sedláky z Černé a okolí.
Mimo palivovou rašelinu potřeboval závod ještě asi 10 vagonů uhlí a 50 prm palivového dříví.
Z í s k á v á n í p o z e m k ů.
Pozemek pro dolní rybník a dolní sklepy byl vyměněn s domem č.20 ( „ Mugrauer“ ) před rokem
1880 za kus lesa v Gaisberku u Pestřice ( tento díl lesa byl v roce 1913 prodán zpět kníţeti
Schwarzenberkovi ).Pozemek pro horní rybník pochází od společného majetku, který byl v roce
1880 vyměněn za sladovnický mlýn ( dům č.39 ).
Další pozemek pro rozšíření pivovarské výroby byl získán od hospodářství č.1; 4; 6; 10; 18; a 22.
Johann Watzl ( dům č.18 – „Fink“ ) prodal pivovaru v roce 1913 své pole, které leţí v jiţním
sousedství pivovaru, za 4 000 Korun; výměra 1 jitro 505 čtverečních sáhů.
V roce 1926 byly československým pozemkovým úřadem v y v l a s t n ě n y tři kníţecí popluţní
dvory: Jestřábí, Olšovský dvůr a Valtrov, které byly pod stejnou správou jako pivovar a předány
českým majitelům za nepatrnou přidělovací cenu.Pivovaru bylo předáno do vlastnictví ode dvora
Jestřábí na obecních hranicích po 1 ha louky a pole.
Pro udrţení vlastních potahů ( 5 párů koní ) byly pivovaru přiděleny v roce 1929 od tuhových dolů
v Černé 1,5 ha velké „ Nové louky“ ( leţící na Olšovském potoce ).
Pozemky na rašeliništi obnáší v Horní a Dolní Borkové asi 20 ha a na Bedřichově luhu asi 35 ha.
V roce 1931 byla společně podílníky z Černé, Slavkovic a Pláničky zakoupena spojovací cesta „
veřejný majetek – Bílá studna“ za účelem odvozu dřeva v zimě a čistících prací na studni od
manţelů Breitschopfových z Pláničky za 1 700 Kč.
Z a m ě s t n a n c i z á v o d u v l e t e c h 1 9 3 1 / 3 2.
1 správec ( Rudolf Kunschak), 1 sládecký mistr ( Wenzel Šauer ), 1 správce pokladny ( Adolf
Blaschek ), 1 účetní ( Anton Měřička ), 1 bednářský mistr ( Ludwig Winzig ), 1 mladší sládek (
Josef Jáchym ), 1 sklepmistr ( Martin Hafner ), 1 vrchní sladovník ( Stanislav Šebesta ), 1
elektrikář ( Hans Winzig ), 1 řidič ( Karl Schanda ), 1 mistr kvašení ( Franz Robitschko ), 3
pivovarští tovaryši, 3 učni, 1 zedník, 1 tesař, 1 zámečník ( topič ), 4 kočí a 10 pomocníků – celkem
34 osob.
40
V e d o u c í ú ř e d n í c i.
Aţ do roku 1893 podléhal pivovar administrativnímu vedení ředitelství dolů, do roku 1928
ředitelství panství v Krumlově a dozor měl současně zemědělský správce popluţních dvorů
Jestřábí, Olšovský dvůr a Valtrov.
Od 1.ledna 1928 se stala správa pivovaru samostatnou sluţebnou a jako taková byla podřízena
přímo ústřednímu ředitelství na Hluboké.
Správa
S l á d e c k ý m i s t r.
Zach
Hauber
Swoboda
Kuba
Knöchl
Bělohabek
Josef Hrach 1902 - říjen 1909
Heinrich Skřidlo říjen 1909 - 1912
Franz Senft 1912 - 1913
Karl Špatný 1913 - 1926
Ing.Wenzel Šauer 1926 - 1933
O s t a t n í.
Vznikem Československé republiky ( 1918 ) a odloučení od dřívějšího Rakouska utrpěl pivovar
těţké ztráty na svém odbytu / odpadlo dodávání piva do příhraničních obcí Horního Rakouska /.
Výpadek za rok ve výši 4 000 hl není vysokým odhadem.
V letech 1930 / 31 bylo dodáno pivovaru ve Vyšším Brodě na 2 000 hl piva, protoţe klášterní
pivovar renovoval stáčírnu.
( Sestaveno podle údajů pana správce Rudolfa Kunschaka a pamětníka Josefa Gabriela z domu
č.17).
Několik
h i s t o r i c k ý c h z á z n a m ů o p i v o v a r n i c t v í.
/ z díla „Pivovarské závody a pivovary v jiţních Čechách“ od Dr.Valentina Schmidta z Vyššího
Brodu).
„ Várečné a sladovnické právo bývalo dříve všeobecné a bylo teprve později započítáváno k
„městské obţivě“.
Toto všeobecné várečné a sladovnické právo bylo ale brzo citelně omezeno tak zvaným „mílovým
právem“, privilegiem, které bylo propůjčováno králi jejich městům, pozemkovými pány jím
poddaným městům a městysům, a to určovalo, ţe určitá zaměstnání a řemesla uvnitř okruhu jedné
míle kolem města jsou vyhraţena měšťanům tohoto místa k „městské obţivě“.Mezi jiným nesměla
být trpěna v okruhu jedné ( nebo také půl míle )ţádná hospoda, nesmělo být vařeno ţádné pivo a
umístěna ţádná sladovna.
Názor, ţe vaření piva je privilegium a ţádné právo, získávalo stále více na platnosti ve 14 století –
byl to ovšem názor nesmyslný, který vznikl hojně vyvolávaným stávajícím mílovým právem a
šlechtou vyuţívaný pouze k jejímu prospěchu.
Velký roţmberský ekonom Krčín viděl zvláště v monopolizaci várečného a sladovnického práva
nejlepší zdroj příjmů pro kníţecí pokladnu.
Tak byl mezi jinými , zřízen kníţecí pivovar v roce 1568 v Černé.Okolo leţící obce byly odkázány
na odběr piva odtud, tak Hořice, Horní Planá atd.Poslední mohla vyjímečně v zimě roku 1569 vařit
pivo, kdyţ cesty do Černé byly zaváty sněhem.
Zaloţením pivovaru v Černé byly právě v roce 1568 poškozeny pivovary náleţející klášteru Vyšší
Brod ve skelné huti ( Skláře ) a v Hořicích, ano poslední byl zrušen, o to víc neţ se Roţmberkům
jako ochranným správcům a zakladatelům nemohlo zabránit, zaloţit hospody také na klášterních
pozemcích.
41
V roce 1590 poţadoval Vilém z Roţmberka od vyšebrodského kláštera přenechání práva vaření
piva na doţivotí a opat Anton Flaming musel dát souhlas také k opuštění klášterního pivovaru ve
skelné huti ( Skláře ). Celé hořické okolí bylo odkázáno na odběr kníţecího piva z Černé.
V roce 1651 nechal tehdejší opat vyšebrodského kláštera Georg Wendschuh v nově postavené
skelné huti opět vařit pivo a zde vyrobené klášterní pivo bylo ke škodě pivovaru v Černé čepováno
v okolí Hořic.Kníţe Eggenberk si na toto stěţoval u císaře.Tento dne 3.listopadu 1674 rozhodl, aby
kníţe ponechal klášteru staré právo čepování piva.Tu sáhl kníţe ke svépomoci.Dne 6.prosince
1674 asi o půlnoci vnikli kníţecí trubač spolu s vrchním lovčím a ještě s jinými slouţícími, kaţdý
s párem pistolí v rukou a s nimi dobře 100 muţů do skelné hutě, vtrhli do sklepa a nechali vytéct
pivo.Na rozbřesku dne přišel zase pivovarský písař z Černé s asi 30 sedláky a obsadili blízký
mlýn.Tento, následující léta trvající spor, byl konečně 20.září 1714 ukončen mezi panstvím
Krumlov a klášterem Vyšší Brod s tím, ţe v městysi Hořice, v rychtě Plánička má být čepováno
pivo z Černé, které nebude nadále vařeno ve skelné huti;smlouva byla dne 16.září 1715 potvrzena
císařem Karlem.
Nad pivovary na roţmberských statcích měl vrchní dozor regent nebo zámecký hejtman, zatímco
kaţdý pivovar měl svého pivovarského písaře, který se staral o finanční vedení pivovaru.
Vilém z Roţmberka odejmul v roce 1577 frymburským právo vařit pivo a šesti frymburským
hospodám přikázal odebírat pivo z Černé.Petr Vok z Roţmberka dal frymburským v pátek po
Obrácení Pavla v roce 1596 zpět pivovárečné právo pro vlastní spotřebu za poplatek 6 grošů
míšeňských z kaţdého vědra piva.
Kdyţ byl zřízen pivovar v Černé, byli také hořičtí ( poddaní kláštera ve Vyšším Brodě ) nuceni
zanechat vaření piva a krýt potřebu svého piva z Černé.Ale nedbali toho, vařili pivo dál nebo si
opatřovali pivo jinde; proto dostal rychtář dne 25.února 1569 znovu rozkaz, ţe uvnitř i vně městyse
má být čepováno pouze pivo z Černé.V roce 1577 se zdá, ţe bylo hořickým pivovárečné právo
vráceno.V roce 1590 opět toto právo stáhl zpět Vilém z Roţmberka, přestoţe se proti tomu opat
Flaming bránil.Hořičtí byli znovu upozorněni na to, ţe své pivo mají odebírat z Černé; přitom ale
také zůstalo, kdyţ v roce 1600 přešlo krumlovské panství na císaře.Dne 9.prosince 1621 pověřil
kníţe Karl z Lichtensteinu, jako odpověď na ţádost opata kláštera Vyšší Brod o potvrzení
pivovárečného práva pro Hořice, hořické přidrţeti k odběru piva z Černé; stejného obsahu byly
dopisy krumlovského hradního hejtmana Turnovského ze dne 9.února a Karla z Lichtensteinu ze
dne 24.května 1622.Hořičtí odebírali ale raději pivo z větší dálky ( Frymburk), neţ z Černé, coţ
dalo podnět k mnoha ţalobám.
Ke třem kníţecím pivovarům: v Krumlově, Černé a Plavnici, patřilo v roce 1600 právě 103
poddanských hospod ( k samotnému Krumlovu 43 ), které se cítily spíše ukřivděné.
V době,kdy byl zřízen pivovar v Černé,bylo zastaveno vaření piva také v Horní Plané.Protoţe ale
v zimě roku 1569 došlo k silnému sněţení a poddaní nemohli po nějakou dobu odebírat pivo
z Černé, nařídil dne 25.února 1569 Vilém z Roţmberka, aby rychtář nařídil roţmberskému
sládkovi,aby opatřil pro vaření piva v Horní Plané jednu pánev; mělo se tedy vniterně opět vařit
pivo ve prospěch panství.
Dne 7.září 1642 si stěţoval farář z Hořic opatovi ve Vyšším Brodě, ţe mu byly neprávem rozbity
dva sudy piva pivovarským písařem z Černé.
V roce 1568 byl pivovar v Černé zaloţen a postaven Krčínem, právě tak mlýn.V roce 1571
v neděli po Lucii se zastřelil pivovarský písař, právě kdyţ se vařilo pivo; v roce 1591 je jmenován
Bedva jako pivovarský písař.V roce 1569 byly hospody okolo Horní Plané a Hořic odkázány na
odběr piva ze zdejšího pivovaru; v roce 1598 také ty z okolí Frymburka; v roce 1605 odebíralo
z pivovaru v Černé své pivo 48 hospod.
V letech 1640 aţ 1652 byl v Černé pivovarským písařem Tobias Koller, který byl horlivým
zastáncem „ práva výhradního prodeje“.
42
KNÍŢECÍ
SCHWARZENBERSKÉ TUHOVÉ
Z Á V O DY.
Přestoţe tuhové závody neleţí na území obce Černá byly vzájemné vztahy oboustraně dobré;
ředitelství bylo přece umístěno aţ do odchodu pana ředitele Herrmanna v domě č.40 v Černé,
stejně tak i správa pokladny aţ do července 1931; horní ředitelé bydleli aţ do roku 19.. stále
v prvním patře pivovaru; také mnoho horníků bydlelo v obci Černá a zemědělci z Černé byli aţ do
otevření budějovicko – ţelnavské dráhy přepravci tuhy.Tyto souvislosti podmiňovaly také, ţe
vznik a vývoj tuhových dolů je zapsán v této pamětní knize.
Následující sdělení jsou převzata ze spisu: „Knížecí schwarzenberské tuhové závody u Černé
v jižních Čechách“./Historický zpětný pohled na 100 letou existenci – 1812 až září 1912.Sestaveno
důlním ředitelem Nikolausem Herrmannem./
Koncem 18.století přivedl černý krtčí kopeček k odkrytí tuhy.Byli to hůrečtí sedláci, kteří tuto
mastnou zemi začali pouţívat k mazání pluhů a dveřních pantů.Tato masa byla nazývána
„ţelezným mazem“.Důlní činnost zůstala aţ do roku 1811 omezena na docela nepravidelné kopání
hůreckých sedláků.Kdyţ se dostala tuha pod důlní právo, pojal kníţe Schwarzenberk úmysl těţit
tuhu hornickým způsobem.Současná těţba hůreckými sedláky v jamách, posilovala oboustranně
hornický duch a dala také podnět ke stálému početnému odkrývání loţisek.
Bylo to v té době, kdyţ obchodníci s minerálními barvami z Tyrolska a Bavorska začali jihočeskou
tuhu vyuţívat ve svém podnikání.
Nejstarší listina, která je k dispozici v krumlovském archivu, z níţ se dá vyjmout výše uvedený
zámysl,je rozhodnutí kníţete Johanna ze Schwarzenberku, daná dne 10.března 1787 ve Vídni,
kterou se pověřuje krumlovský hospodářský úřad „podle práva tak pozemkové vrchnosti hůrecké
vodní olovo nepochybně náleţí, nevydávati“.
Pravý podnět k zavedení kníţecí důlní těţby vzešel od ředitele krumlovského panství Ernsta
Mayera, který ve své hospodářské zprávě ze dne 8.března 1811 poţadoval, aby se spekulantům,
kteří by chtěli na základě kutací listiny přijít, nevyhovělo.
V roce 1813 vznikly četné povrchové jámy,rok 1814 dodal první písemný doklad o roční produkci
400 q z kníţecí tuhové těţby.V tomto roce došlo také k objevení schopnosti tuhy odolávat
vysokým teplotám a bylo pouţito 48 q tuhy ke zpracování v tavných kelímcích.Jiţ o rok později,
v roce 1815, poznal jiţ tehdy také vynikající vlastnosti tuhy jihočeský tuţkařský průmysl pro svoje
účely a zlatokorunská továrna zakoupila v roce 1815 celkem 96 q tohoto domácího materiálu.
Kníţecí hornictví, stojící stále přede všemi stejnými podniky, se vyvíjelo stále podle pravidel
dostupných technických prostředků, ke stále většímu významu.
V roce 1824 zde pracovalo 50 muţů a v roce 1825 dosáhly některé povrchové jámy jiţ hloubky 24
metrů.
Narůstající poptávka po tuze a bohuţel také přibývající voda v jamách, vedly v roce 1829
k prvnímu pouţití zvířecí síly u ţentourů a to k odčerpávání vody.Do této doby byl chod provozu
co nejprimitivnější.Koňské ţentoury podlehly brzy v boji s činitely nepřátelskými hornictví.Tu
vypomohla z nouze parní síla a rok 1834 zaznamenal postavení prvního parního stroje o síle 40
koňských sil na 30 metrů hluboké šachtě „Dům Schwarzenberk“.Činnost hůreckých sousedů hrála
od roku 1812 pouze podřadnou roli a dosáhla pouze stádia koňských ţentourů.
Do poloviny minulého století spadá nyní vlastní kníţecí hornictví těţby tuhy v jeho nynějším
rozsahu.Jako obraz rozkvětu tohoto hornictví v prvních třech desetiletích provozu, mohou být
uvedeny celkové výsledky hrubé produkce / v centýřích po 56 kg /:
1812 - 1820: 12 382 centýřů
1822 - 1831: 82 533 centýřů
1832 - 1841: 203 672 centýřů.
Také právě platný obsah tuby byl dobrý a činil, coţ potvrzují čísla: - v roce 1829: 7; 1833: 12;
a 1846: 16 hmoty.
43
Tehdy se rychle zvětšující potřeba parní síly pro odčerpávání vody a také pro dopravu z šachet,
způsobila, ţe šachty byly stále více ochuzovány o svůj geologický charakter a jejich vzhled, jako
zůstávající chatrná vestavěnost se stával postupně nutností.
V roce 1842 pronikla voda do dolů ještě udrţovanými „hůreckými“ v provozu a tak majitelé
pozemků krátce nato prodali veškerý svůj důlní majetek společnosti A.Eggert a spol., která potom
v pozdějších letech ( zvláště v roce 1846 ) získala četné nálezy a hmotu tuhy v blízkosti kníţecích
dolů a toto jí pozvedlo všeobecně náladu k těţení.
V roce 1847 byla také kutaniště hospodářů v obci Mokrá úspěšná a tak začala soutěţ mezi třemi
hornickými podniky na tuhu v obci.
Mezitím nalezla tuha uplatnění také v jiných průmyslových odvětvích, například při zpracování
skla ( mezi jinými také ve Vimperku) jako také pro rozličné hornické účely.S narůstajícím
vyuţíváním tuhy pro různé účely, vedle také jejích nestejných vlastností, k tvorbě „dortů“, které
ještě dnes jsou součástí obchodu.
Jiţ koncem třicátých let se rozlišovalo: prvotřídní,druhotné a střední jako přírodní zboţí s více či
méně velkou čistotou a mírností.Tyto produkty těţby byly sušeny na ohních a ve stejné formě jako
dnes byly dodávány na trh.
Výskyt jihočeských tuhových specialit byl jenom sporadický a neposkytoval jistou záruku
stálosti.Nejbohatší loţiska obsahovala tvrdou tuhu, jejíţ metoda přípravy měkkého přírodního
zboţí nebyla schopna učinit tuto vhodnou pro trh.V roce 1840 ukázaly pokusy s mokrým
ošetřením, které v principu ještě dnes jsou metodou zpracování mokrých stoup, usazovacích a
mísících truhlíků a následném sušení.Kaly ze stoup byly sušeny parou do forem a konečné sušení
bylo na vlastní půdě přenecháno slunečnímu teplu.Takto získaná, tak zvaná „propraná tuha“, byla
velice podobná dnešnímu druhu VR 1 ( 1.rafináda).
Uprostřed minulého století se nacházelo kníţecí schwarzenberské hornictví ve stadiu, které lze
charakterizovat následujícími závěry: průměrná roční produkce 5 000 q dávala jedna šachta s těţní
věţí a šest malých šachet s navijáky, jejichţ hloubka kolísala od 24 do 32 metrů; na šachtě s těţní
věţí stál balanční vodotěţný stroj o 24 koňských silách, dále těţní naviják o 12 koňských silách,
který byl také schopen obsluhovat čerpadlo, jako rezervu, pro odvodňování šachty. Od této doby
nepokračoval dále rozvoj tuhových dolů v poměrně klidném chodu první poloviny 19.století, nýbrţ
zrychleným rozkvětem, podmíněným jinými průmyslovými odvětvími všeobecně a průmyslu
ţeleza zvláště.
Obraz výše uvedeného rozkvětu a schopnosti velkého výkonu dokazují následující údaje o
desetiletých odbytech uvedených ve vagonech po 10 000 kg:
Od roku
1812 do 1822 - 221 vagonů
od 1823 do 1832 - 408 vagonů
1833 do 1842 - 496 vagonů
od 1843 do 1852 - 672 vagonů
1853 do 1862 - 1421 vagonů
od 1863 do 1872 - 1614 vagonů
1873 do 1882 - 2089 vagonů
od 1883 do 1892 - 6047 vagonů
1893 do 1902 - 9104 vagony
od 1903 do 1912 - 7889 vagonů
celkem tedy: 29 961 vagonů.
Boj s vodou měl za následek, ţe musely být nakupovány stále větší stroje a ještě dnes ovládá tento
problém velikost produkce tuhových závodů.
V roce 1856 bylo dáno do provozu vodní čerpadlo s výkonem 40 koňských sil, které je toho času
uloţeno na jiném místě v záloze; také všechny ostatní stroje, které byly zakoupeny později, byly
ještě donedávna v provozu, ale byly několikrát přemístěny a rekonstruovány, coţ mělo za následek
jejich sníţený výkon.Také k dopravě ze šachet bylo pozvolna uváděno do provozu stále víc a víc
parních navijáků, jejichţ počet dosáhl v roce 1879 pozoruhodného čísla šest.
Vynikající vliv na další vývoj tuhových závodů mělo vybudování úpravny tuhy;rozšiřováním
oblastí pouţívání tuhy vznikalo stále více druhů a jmenovitě odstupňování rafinád dosáhlo značné
šíře.
44
Jednoduchý proces čištění přírodního zboţí, tj. „setřásání“ je prováděno ještě dnes stejným
způsobem a toto vybírání provádělo například v roce 1898 ještě 80 mladistvých dělníků.
Způsob sušení těchto výrobků, pouţívaný aţ do roku 1870, na ohništích, byl později nahraţen
ohřívači ve dvou místnostech.Rafinační proces tvrdší těţené rudy doznal postupně změnu
zavedením rolnového posunu ( v roce 1874 ) místo stávajících stoup, správným seřazením
usazovacích a mísících truhlíků při předřazených pískových truhlících, při umístění strojních lisů,
jako náhrada dřívějšího odpařovacího procesu a konečně výstavbou sušících komor / v roce 1882 )
systému „Sturm-Würzburg“ jako provozně bezpečná náhrada slunečního tepla.
Nejpozoruhodnější na stálém rozvoji kníţecích tuhových dolů, ve vztahu k událostem na novinky
tak bohaté epoše druhé poloviny minulého století jsou:
1.
koupě sousedních tuhových dolů společnosti Eggert v roce 1886.Jak jiţ bylo
vzpomenuto, kladla tato společnost hlavní důraz své činnosti na obchod s tuhou, který
pod Lannovým vedením, téměř výlučně po dlouhá léta v tuze českého původu ovládala;
také otevření anglických trhů bylo Lannovým dílem.Koncem šedesátých let započaly
kníţecí tuhové závody, které aţ doposud, vyjma dodávek firmě Krupp, veškerou tuhu
přenechávaly k prodeji společnosti Eggert a tím se staly neblaze nesamostatné, ţe v roce
1870 se odbytové poměry náhle zhroutily a vyvinula se silná konkurence jako následný
přirozený jev.Protoţe kníţecí závody, s ohledem na „stálost“ výroby byly velice
nadřazeny a v konzervativním úsilí spatřily jediný prostředek k rozmachu, tak došlo
k tomu, ţe eggertské závody, jejichţ méně hodnotné podzemní kutaniště jim stály
k dispozici, upadly pro nedostatek produkce energie.
2.
koupě druhého sousedního závodu, tak zvaného selského závodu v Mokré, v roce
1892.Tento podnik byl stále ve spojení s obchodní společností Eggert a donucen
zhroucením této společnosti a stejně tak nejednotností sdruţených podílníků selského
závodu k předání majetku.
Mimo obou vynikajících závodů bylo zakoupeno také několik menších, mezi nimi byl
největší od Nevelkovského z Krumlova ( v roce 1879 ) a tím dnešní stav majetku
rozdělený na 14 obcí, zaloţený na 254 jednoduchých a 68 těţních jamách.
3.
tyto, níţe blíţe popsané, dílem ještě v současnosti slouţící důlní stavby a důleţitější
strojní zařízení, následovaly v řadě podle let:
1870: montáţ slapového odvodňovacího čerpadla o výkonu 100 koňských sil / dále KS / na
bývalé šachtě „Dům Schwarzenberk“.
1872: koupě těţní lokomobily ( v roce 1876 vyhořela tehdejší úpravna tuhy vedle těţní věţe).
1881: postavení parního těţního navijáku na šachtě kněţny Idy.Zahájení stavby sušících
komor.Zahájení vyzdívání chodeb v šachtách k dosaţení delší ţivotnosti.
1882/83: výstavba rafinerie v hlavním závodě, dále kanceláří, cechovny a dalších kůlen na
zásoby.
1884: zřízení úzkokolejné 1 km dlouhé koňské dráţky v závodě.
1885: montáţ druhého odvodňovacího čerpadla o výkonu 100 KS na hlavní
šachtě.Vybudování dílen v dnešní velikosti.
1886: otevření šachty Adolfa Josefa na bývalém eggertském těţebním poli.
1887: doplnění hlavního závodu o rafinérii a opatření hnacího stroje o výkonu 70
KS.Pokračování výstavby koňské dráţky k mokerskému závodu ( 2 km).
1888: rozšíření kanceláří.Otevření závodní cihelny u Luţního závodu.
1890: postavení závodních lázní.
1892: doplnění těţebních strojních zařízení na nově zakoupeném mokerském závodě.
1894: zahájení výstavby úzkokolejné dráţky pro lokomotivní provoz v závodě, která má nyní
délku 12 km.
45
Tato četná, nová zařízení a rozšíření závodu od roku 1870 byla podmíněna také odpovídajícímu
spolurozvoji pomocných provozů všeho druhu na závodě.Nejdůleţitější z nich v roce 1888
otevřené rašeliniště u 7 km vzdálené Horní Borkové.Jiţ v roce 1875 začalo být vytápění kotlů
dřevem nahrazováno lepším a lacinějším vytápěním rašelinou, která byla po dlouhou dobu
dodávána z mnoha sousedních cizích rašelinišť, většinou byla ale podřadného druhu.Pro tuhové
závody nastala, v důsledku stále se zvětšující spotřeby páry, ihned potřeba provozně jistého
opatřování paliva a k tomu byla vybrána jiţ výše uvedená rašeliniště o ploše asi 200 ha
s průměrnou mocností vrstvy rašeliny aţ 5 m, jako trvalá zásobárna paliva, získávaného vlastní
těţbou.V devadesátých letech minulého století dosahovala zde těţba rašeliny 88 000 m3 ročně a
v sezoně zde bývalo zaměstnáno 420 dělníků.Při této mohutné těţbě se naráţelo stále také na
přibývající mnoţství méně výhřevné vláknité rašeliny a vznikla otázka druhotného vyuţití této a
tak došlo k postavení továrny na výrobu stelivové rašeliny a spalovny odpadu v Dolní Borkové
v roce 1894, jako řešení tohoto problému.Současně také byla zde zpracována tato rašelina na
tepelnou izolační hmotu.
Další pobočky vzkvétajících tuhových závodů byly koncem roku 1897 cihelna v Langholzu ( dvě
komorové pece) a pila na prkna na Luţním závodě.Všechny tyto provozy ztratily mnohokrát svoji
původní závislost na důlní těţbě a presentovaly se jako víceméně samostatný průmysl.Jako
spojovací činitel všech těchto roztroušených provozů byla jiţ vzpomenutá 12 km dlouhá
úzkokolejná lokomotivní dráţka.Nejdůleţitějším jejím objektem je 220 m dlouhý dřevěný most
přes Vltavu, který je nejdelším mostem tohoto druhu v našem státě.
Výstavbou budějovicko-ţelnavské lokální dráhy v roce 1891, dostala hornická obec stanici „ČernáHůrka“ v bezprostřední blízkosti objektů hlavního závodu;také tato stanice byla v roce 1895
začleněna do interní dopravní sítě.Vliv provozu lokální dráhy na další vývoj tuhových závodů byl
přirozeně velice významný a znamenal nástup ke světové dopravní síti a tím podstatně zvýšil a
upevnil mocenské postavení kníţecích tuhových dolů.
Vhodné vlastnosti tuhy jako mazacího prostředku jí daly první vyuţití a je od této doby zájem
vrátit na přelomu století pouţívání druhů české tuhy.Na tomto se podílely: ţelezárny a ocelárny
70% váhy; vyzdívání bloků pecí 18%; tuţkárenský průmysl 6,5%; výrobci ohnivzdorných
materiálů 3% a pro rozličné jiné účely 2,5%.Stálé otevírání nových šachet dala v letech 1886/ 88
kníţecím tuhovým dolům nové prostředky k volnějšímu rozvinutí jejich sil.Otevřením slojí tuhy
bohaté na uhlík, jejichţ rafinády byly nabízeny ocelářskému průmyslu jako stejněhodnotné
ceylonské tuze, pozvedly produkční schopnost a váţnost Černé podstatně v oblasti různých druhů
ţelezářského průmyslu v letech 1898/90.Počet značek obnášel tehdy 60 s obsahem uhlíku od 50 do
90% a v ceně 2 do 36 zlatých za 100 kg.Na denních zásilkách 3 aţ 5 vagonů se podílely jako
odbytiště: Rakousko-Uhersko s 20%, Německá říše s 53%, Anglie se 14% a ostatní země se 13%.
Koupí eggertských dolů a mokerských selských dolů v letech 1886 a 1892 došlo po splynutí
s kníţecími doly k rozdělení na dnešní hlavní a Luţní závod na straně jedné a na mokerský závod
na straně druhé: kaţdá část podléhala potom časově zvláštnímu provoznímu vedení dolů ve smyslu
úředních předpisů.
Hlavní závod měl koncem roku 1897: 2 těţní šachty se strojním těţením, 2 těţební a umělé šachty
se strojní těţbou, 1 umělou šachtu, 3 navijákové šachty, 1 větrací šachtu s umělou ventilací a 1
větrací šachtu pro přirozenou ventilaci.Průměrná hloubka těchto deseti, většinou dřevem
vyloţených, šachet činila 65 metrů a dosahovala největší hloubky, z větší části vyzděnou šachtou,
86 metrů.11 kotelen s 11 parními kotly ( včetně 2 lokomobil ) o celkové výhřevné ploše 550 m2 (
všechny zařízené na vytápění rašelinou).4 těţební navijáky o celkovém výkonu 70 KS, 3
odvodňovací čerpadla s celkovým výkonem 242 KS ( jedno čerpadlo tohoto druhu o výkonu 100
KS bylo v reservě), 2 jiné parní stroje s celkovým výkonem 108 KS pro rafinérii a pomocné
provozy.V 18 zděných provozních budovách s celkovou plochou 5 600 m2 bylo umístněno mimo
uvedené parní stroje: 2 rafinérie s rolovacími dopravníky, 9 filtrových lisů, 146 dřevěných mísících
a usazovacích truhlíků, 4 sušící komory, 3 sušící pece, 4 parní sušící přístroje a 2 sítová zařízení;
46
dále 3 šachtové boudy a právě tak početné povrchové věnce.Mimo skladu na dynamit( na 100 kg),
měl závod 25 kůlen různého druhu, které pokrývaly plochu 6 000 m2.Pila na prkna v Luţním
závodě měla 2 rámové pily, které v roce 1896 pořezaly 1 725 m3 hranolů a 2 310 m3 prken, neboli
5 211 plm kulatiny.Kromě toho tam byly 3 okruţní pily, které slouţily hlavně k výrobě duţin na
sudy na tuhu.
Závod v Mokré měl: 2 strojně těţní a umělé šachty o průměrné hloubce 100 metrů, po jedné
navijákové, těţební a umělé šachtě o hloubce 24 metrů, 1 navijákovou šachtu o hloubce 54 metrů a
2 větrací šachty.Výrobu páry obstarávaly 2 kotelny s 5 parními kotly o celkové výhřevné ploše 310
m2, vedle jedné lokomobily o výkonu 10 KS.K odčerpávání vody bylo zapotřebí 90 KS.K provozu
patřily dále dvě šachtové a strojírenské budovy, 1 drtírna, 1 cechovna, 1 dílna, 1 sklad dynamitu a
četné kůlny různého druhu.V roce 1897 byla otevřena jedna štola v jihovýchodním území, která
koncem roku 1910 dosáhla v délce 1 270 m tzv.“Ferdinandova skladu“.Celkový počet
zaměstnaných dělníků( vyjma dělníků v těţbě rašeliny) dosáhl tehdy 630.
Rozšiřování hornictví zaznamenalo celkem délku otevřených slojí 5 177 m a jednoduchých
kolejí pro dopravu hmoty v jamách a na povrchu 7 340 m.
Na přelomu století započal technický a komerční rozmach tuhových dolů.Do této doby byly
produkce a odbyt přizpůsobeny jemnému přírodnímu zboţí, to znamená, ţe existence závodu
spočívala na jemné a mírné, na uhlík bohaté surové tuhy, která výrobu tuhy a její rozšíření těţby
zdůvodňovala.Nemoţnost uspokojit narůstající poptávku v mnoţství a stejně tak potíţe, docílit ze
surového produktu homogenní hotové zboţí ruční prací, zatlačovaly od roku 1890 aţ doposud
monopolní přírodní tuhy z Černé a sice značky Spe, SPg, AE a ME stále více do pozadí a měly
dnes pouze podíl na prodeji 1 % ( proti 20 % předtím).Kdyţ vezmeme v úvahu, ţe průměrná cena
těchto druhů v místě závodu byla 20 zlatých za 100 kg, tak se došlo k závěru, ţe se závod musí
přebudovat na výrobu polotvrdé a tvrdé tuhy.Jak v důlním, tak také v technicko-úpravárenském
směru byla potřebná opatření v prvním desetiletí našeho století.Toto můţe být povaţováno za
přechodné období s tím, ţe nakonec z dřívějších závodů je toho času viditelná sotva polovina,
zatímco rozsáhlé moderní novostavby a zařízení nastoupily na místo zaniklé poloviny.Přípravné
práce k této přestavbě trvaly ještě v letech 1898/99 a obsáhly modernizaci šachty prince Johanna,
postavení nové kotelny a montáţ podzemních odvodňovacích čerpadel tamtéţ;, tato, v roce 1902,
rozšířená těţní a umělá šachta slouţí ještě dnes rezervním účelům / odčerpávání vody/.
Z mnoha opatření přechodného období mohou být vyzvednuta:
1.
koncentrace veškeré podzemní důlní těţby na hlavním závodě při opuštění šachet:
Adolf Josef, Ida a Karoli.Toto nejdůleţitější ze všech těţebních oblastí bylo nyní
otevření 3 vyzděných šachet a sice: a) hlavní šachta / těţní a umělá/ 80 m hluboká, se 7
těţebními podlaţími
b) šachta prince Johanna / těţní a umělá 82 m hluboká, se 7 těţebními podlaţími
c) Paulova šachta ( větrací) 50 m hluboká, se 4 těţebními podlaţími.
2. koncentrace podzemní důlní těţby v dřívějších mokerských selských majitelů s uvedením
olšovských šachet do provozu při pozvolném vyřazování nadbytečných šachet: dolejší mokerské
šachty a dvou prozatímních olšovských šachet.Tato oblast byla otevřena následujícími šachtami:
a) horní mokerská šachta, vyzděná, 110 m hluboká s 8 těţebními podlaţími, slouţící k odvětrávání,
současně reservní umělá šachta,
b) Kateřinina šachta, vyzděná, 57 m hluboká, pouze šachta větrací,
c) nová olšovská šachta, v roce 1906 vyzděná, 73 m hluboká s 8 těţebními podlaţími, těţební a
umělá šachta,
d) stará olšovská šachta č.1, vyzděná, 37 m hluboká se 3 těţebními podlaţími, větrací šachta.
3. Tak zvaná Anenská důlní díla, před 60 lety blízká otevření, východně od Mokré, byla
dosaţena Josefinskou štolou / dlouhou 1 270 m / a novou větrací Ferdinandovou šachtou / 71 m
hluboká, vyzděná / a bylo zde nejdříve otevřeno Ferdinandovo loţisko.
47
Vedle těchto třech prostorově oddělených, podzemně nesouvisejících hornických oblastí,
byla časově téměř stále kutaniště v provozu, tak v roce 1898; šachta Franze Josefa v obci Hůrka,
v roce 1903 jedna štola v Bliţné, 22 m hluboká, jejichţ otevření vedlo k propojení dvou
jednoduchých jam.V roce 1912: jedna kutací jáma u Ţlábku.Ačkoliv ve všech těchto těţebních
oblastech, byly zjištěny těţení schopná loţiska tuhy, bylo upuštěno od zřízení trvalých zařízení,
protoţe hlavní oblasti nabízely postačující zásoby, takţe se nemusel brát ohled na odloučené
provozy.
Souběţně se vzpomenutou výstavbou šachet, následovala tato opatření na povrchu:
1903: zavedení nového zděného zařízení na mechanické propírání
1904: zavedení strojní těţby rašeliny
1905: zavedení podzemního strojního vrtání pomocí stlačeného vzduchu
1906/7: výstavba a elektrifikace nejdůleţitějších povrchových zařízení
1908: stavba nové sušárny tuhy na hlavním závodě; úplné zavrţení dřevěných usazovacích a
mísících truhlíků ve prospěch zděných nádrţí
1909: prodlouţení lokomotivní dráţní sítě k nové kruhové peci; zvětšení rafinerie na hlavním
závodě a rozmnoţení elektrických zařízení ( včetně kníţecího pivovaru v Černé)
1910: montáţ nového elektrického čerpadla na olšovské šachtě v Mokré; různá zlepšení a
rozšíření úpravny tuhy na hlavním závodě za účelem místního soustředění
1911: pokračování různých prací celkového soustředění úpravny rudy na hlavním závodě /
opuštění staré rafinerie na Luţním závodě; rozšíření elektrifikace na všechny strojní
úpravny/
1912: v lednu vyhořela továrna na stelivovou rašelinu v Horní Borkové a nebyla na tomto místě
znovu obnovena, nýbrţ adaptací bývalé kotelny na šachtě Adolf Josef při odpovídajícím
zvětšení a vylepšení / elektrifikace / byla posunuta blíţ k hlavnímu závodu.
V současnosti jsou na řadě:
a)
další zlepšení úpravny
b)
totéţ se týká vrtných zařízení
c)
zřízení šachty o 8 těţních podlaţích v oblasti hlavního závodu
d)
zavedení zaplavovací a usazovací metody.
Celkový rozsah závodu můţe být koncem prvního století provozu shrnut takto:
1.
124,344 ha pozemkové drţby,
2.
22 obytných budov ( v tom 2 kancelářské a 2 hostince),
3.
63 pomocných provozních budov a kůlen ( v tom 3 kotelny, 7 strojoven, 2 budovy
úpravny, 2 zařízení na umělé sušení, 2 na vzdušné sušení, 5 budov šachetních, 1 pila, 1
cihelna s kruhovou pecí, 1 továrna na stelivovou rašelinu a ostatní budovy pro motory,
transformátory a zásoby všeho druhu ),
4.
1 chemická laboratoř,
5.
12 km lokomotivní dráţky,
6.
8 parních kotlů s výhřevnou plochou 1 200 m2,
7.
5 lokomobil a polních kotlů,
8.
2 lokomotivy,
9.
1 elektrická centrála ( parní hnací stroj o maximálním výkonu 590 KS; třífázový
generátor 3 000 Voltů; 475 KVA,
10.
2 povrchová a 1 podzemní odvodňovací čerpadlo o celkovém výkonu 350 KS,
11.
4 podzemní, elektricky poháněná odvodňovací čerpadla ( odstředivá) o celkovém
výkonu 410 KS; z toho jedno v rezervě,
12.
3 parní a 1 elektricky poháněný těţní naviják,
13.
1 parní a 1 elektrický kompresor,
14.
30 různých elektromotorů,
15.
2 dílny, 1 podzemní sklad a 4 sklady dynamitu na povrchu, 1 lázně atd.
48
V komerčním ohledu byla léta 1868 aţ 1872 dobou, kdy tuhové závody u Černé byly ve
vedoucím postavení vzhledem ke svým technickým vybavením a musely také prorazit
v záleţitostech obchodních.Odstranění bývalého eggertského poručnictví v obchodě, se
podařilo především zavedením přímých obchodních styků jiţ s dříve osvědčenými firmami
v obchodě s tuhou: Anton Ferus v Budějovicích, Mathias Neven v Kolíně nad Rýnem a
Friedrich Roesch v Norimberku.S těmito se rozvinul pozvolna pevný smluvní poměr, takţe
byly uzavírány smlouvy na pět let.V podstatě byly tyto firmy zastupitelskými místy s podílem
provize na částečně zvýšené ceny.Jejich obchodní činnost byla zaměřena na tuhy z Černé se
zřetelem na cestu od výrobce ke spotřebiteli a měla především ten účel, odstranit
nekontrolovaný, často škodlivý, meziobchod.V letech 1897 a 1902 byla odbytová území těchto
firem ohraničena pozvolna v Evropě a sice takto:
Anton Ferus – Rakousko-Uhersko,Balkán, Itálie,východní Německo,
Mathias Neven – Velká Britanie, Švýcarsko a Rusko.
Vedle těchto hlavních prodejních poboček tuhy, spolupracovaly také tuhové závody přímo
s vlastními odběrateli ( například s Kruppem ), zatímco kníţecí schwarzenberský poboční sklad
výrobků v Praze kaţdoročně ovládal praţský trh.V posledních 30 letech minulého století,
zvláště pro francouzský tuţkárenský průmysl, byla ještě činná firma Austerliz / Slavkov –
p.p./a tato oblast byla po smrti majitele firmy přidělena firmě Roesch.Výhodná epocha pro
veškerý středoevropský průmysl v letech 1898 aţ 1900 uzavřela mezi jiným také všeobecnou
situaci toho druhu na trhu tuhy, ţe na všech místech poptávka převyšovala nabídku;neboť to
bylo znát také v kruzích rakouských výrobců tuhy po odstranění stálé soutěţivosti.Dotyčná
jednání vedla v tomto smyslu k nevelkému výsledku a pouze časově omezená smlouva mezi
tuhovými závody v Černé a krumlovskými tuhovými závody bratří Poráků mohla být označena
za výsledek.Ačkoliv nechyběly snahy o vytvoření ústředí rakouských producentů pro prodej
tuhy, podařilo se ale aţ teprve v roce 1907 sjednotit nejvýznamnější z těcho závodů.Dnem
1.ledna 1908 započal tento nový syndykát za vedoucí součinnosti filiálky Kreditního ústavu
v Praze svou činnost a sice takového druhu, ţe dříve jmenované, bývalé zastupitelské
firmy,prováděly své částečně pozměněné obchodní činnosti v rámci sjednocení.Aţ do roku
1912 se tomuto syndykátu nepodařilo začlenit do svého spolku všechny rakouské tuhové doly a
aţ do nedávna byly dva moravské a jeden český závod mimo sdruţení.Jako poslední z opatření
závodů v Černé, jímţ byla v syndykátě uvolněna nejvýznamnější místa, bylo zakoupení
mokerských tuhových dolů ( Gessner,Pohl a spol.) kníţetem Schwarzenberkem v červenci
1912.
V současné době jsou hlavním předmětem obchodu závodů v Černé:
Značka
Druh zboţí
Ztráta
Ţíháním v min.: Pouţití pro:
SPe
smíchané přírodní
70%
tuţkárenský průmysl
SPg
smíchané přírodní
65%
vyzdívání bloků pecí
SRo
rafináda
68%
tuţky, mazání dmychadel
STR
lesklá rafináda
65%
tavící tyglíky, el.-techn.účely
SR 1
rafináda
63%
jemné lití, barvící zboţí
SAo
rafináda
60%
ohnivzdor.mater.,barv.zboţí
SR 3
rafináda
57%
slévárenství, barvící zboţí
KrR
rafináda
55%
zvláště pro lití rour
SA
rafináda
50%
obyčejné slévárenství
SA 3
odpadová mouka
48%
různé hutnické účely
Tuhové závody v Černé vyrobily během prvního století provozu okolo 3 000 000 q
hotového zboţí, neboli 6 000 000 q surového zboţí a řídily přitom doly o průměrné hloubce 90
49
metrů.Závody si také současně opatřily všechny důleţité technické novinky a reprezentují dnes,
jak jiţ po řadu desetiletí, největší tuhové závody stojící v majetku jednoho majitele na světě.
Opodstatnění světového věhlasu těchto závodů lze vidět jako zásluhu důlního ředitele
F.Wesselyho ( 1860 – 1876 ) a právě tak musí být připsáno tomuto činorodému vedoucímu
zvyšování výnosů těchto závodů.
Bezprostřednímu následníkovi tohoto vedoucího úředníka a sice důlnímu řediteli F.Ballingovi
( 1876 – 1896) musí být připsána hlavní zásluha za vybavenost a zvětšení závodů v roce 1886
(A.Eggert) a v roce 1891 ( Mokrá).
Dodatkem k tomuto podrobnému a obsáhlému pojednání o historickém vývoji kníţecích
schwarzenberských tuhových závodů, které mají také své jméno po obci Černá, je výtah ze:
„ Slavnostního spisu k oslavě 50.leté existence vyššího státního gymnasia
v Krumlově.Vydali bývalí ţáci v roce 1921“.
Pojednání na straně 115 – 122: „ K historii tuhových dolů v Černé“, ( ze zanechaných
poznámek svého děda a otce sestavil Anton Balling, notář v Rýmařově):
V roce 1771 vznesli praţští majitelé továren na tuţky poţadavek na krumlovské ředitelství
panství, aby pro panství postavili továrnu na tuţky u Krumlova, tento poţadavek byl ale
kníţetem Josefem Schwarzenberkem pro trvalou skrovnost kníţecích rent zamítnut.
Tuha jako hornímu právu podléhající minerál, byla za jako takový vyhlášena císařským
patentem ze dne 25.září 1811.
V roce 1812 se usadil císařský důlní úřad v Dobré Vodě na 8 důlních polích, opustil je ale ještě
v témţe roce.
Skutečná důlní těţba tuhy započala teprve v roce 1817.Protoţe ale těţba při nepatrném odbytu
byla bezvýznamná, zřídil kníţe Schwarzenberk, aby pozvedl její zhodnocení, v této době
továrnu na tuţky a tavné tyglíky ve Zlaté Koruně, která byla ale v roce 1826 zase zastavena.
Z počátku byl těţební provoz tuhy v Černé veden společně vysoce zaslouţilým důlním
správcem Schindlerem a ředitelem krumlovského panství Ernstem Mayerem / po posledně
jmenovaném byla také nazvána vesnice, leţící u kníţecího rašeliniště „Mayerbach“ = Mayerův
potok, česky Horní Borková – p.p./.Neustálé spory mezi oběma muţi měly za následek, ţe se
brzo Schindler z vedení důlního provozu v Černé stáhl a přenechal ho zcela řediteli Mayerovi,
který také aţ do roku 1826 přivedl tento provoz na pokraj krachu a proto poprosil, aby byl
vrchního vedení závodu zbaven, přitom poukazoval, ţe se zde nic úspěšného nedá
podnikat.Nato bylo vrchní vedení předáno na, mezitím do šlechtického stavu a na důlního radu
povýšeného Schindlera, který přivedl brzo důlní těţbu k velké váţnosti, takţe jiţ v roce 1829
bylo z kníţecích šachet vytěţeno 28 702 q a z toho mohlo být prodáno 11 314 q.
V roce 1835 byla celá východní těţební oblast závodu zničena a zaplavena průtrţí mračen,
která se udála na štěstí ve sváteční den, ve kterém nebyl nikdo v práci.
V roce 1835 zřídil důlní rada Schindler v obci Černá vyplavovací závod, aby
z neprodejného druhu tvrdé tuhy dosáhl druh vhodný k prodeji, tak zvanou rafinádu.Koncem
roku 1837 odešel důlní rada Schindler na odpočinek.Po něm nastoupil do technického vedení
závodu porotce důlního soudu Anton von Weinzierl, zatímco administrativní vedení bylo
opětovně převedeno do kanceláře ředitelství panství.
Mezi východní a západní těţební oblastí závodu leţela v rukou hůreckých sedláků tak
zvaná floriánská důlní oblast.V roce 1842 se podařilo Weinzierlovi pohnout hůrecké sedláky
k prodeji této důlní oblasti, která leţela uprostřed kníţecího těţebního pole.Hůrečtí sedláci
obdrţeli za to kupní cenu ve výši 8 400 zlatých K.M. Kníţecí východní pole se dalo spojit se
západním a mohlo být zahájeno pravidelné otevírání šachet na těţbu tuhy.
V roce 1852 povolal kníţe Schwarzenberk do svých sluţeb ředitele adolfovských ţelezáren
Friedricha Ballinga, určil mu za bydliště Krumlov a pověřil ho vrchním vedením tuhových
závodů v Černé, zatímco porotce důlního soudu Weinzierler byl pověřen řízením dolů na
stříbro v důlním městečku Ratibořicích.
50
Balling přeloţil zdatné, v důlní těţbě zkušené dozorce a dělníky z dolů na stříbro z horního
městečka Ratibořice do Černé, kteří vedle svých hornických povinností přinesli do společenství
dělníků v Černé také hornické zvyky, pořádek, poctivost a stejně tak pilnost.Všichni tito
dozorci a dělníci, kteří přišli z českého prostředí, byli Češi.Mezi německým šumavským
obyvatelstvem se ale velice brzo poněmčili a pouze jména jejich dětí a vnuků svědčí ještě dnes
o jejich slovanském původu.
Se mzdovými poměry to nebylo nejlepší, kdyţ nastoupil závodní ředitel Balling
sluţbu.Zavedl zde pronikavý pořádek a spravedlivý mzdový systém.
Friedrich Balling zemřel v roce 1859 náhlou smrtí.Po jeho smrti převzal znovu technické
vedení tuhových závodů v Černé důlní správce Anton von Weinzierl, zemřel ale v příštím roce,
načeţ byl ředitelem tuhových závodů v Černé jmenován postoloprtský důlní správce Ignaz
Wessely, Ballingův zeť a převzal, stejně jako jeho tchán svého času, vrchní vedení všech
kníţecích důlních provozů.Důlní ředitel Wessely zemřel předčasně v roce 1876.Jeho
nástupcem se stal jeho švagr, syn stejnojmenného otce důlního ředitele Friedricha Ballinga.
Pro své dělníky zařídil Balling noclehárny, lázně a vodovod s pitnou vodou.Pokladna
důlního bratrstva se těšila jeho velké pozornosti a projevoval jí starostlivý zájem aţ do
posledního dechu.Při jeho jmenování ředitelem dolů v Černé udělil mu kníţe takové plné moci,
které ho učinily úplně nezávislým na ředitelství krumlovského panství a on jich vyuţíval
k tomu, aby mzdy jeho dělníků byly postaveny tak, ţe se s nimi dalo nejen dobře vyjít, nýbrţ
také při určité šetrnosti si mohli postavit domy.Stavební pozemek dostali většinou z majetku
důlního bratrstva; kameny, cihly, vápno, dřevo, střešní tašky dostali z kníţecích závodů za
reţijní ceny a pokud peněţní prostředky ještě nestačily, pak museli najít cestu, jak zbývající
částku získat za nízké úroky.Dovoz stavebního materiálu byl prováděn kníţecími potahy za
reţijní cenu.( Pan ředitel Balling mladší se těší mezi staršími obyvateli Černé, kteří ho znali a
jeho starostlivost, ještě dnes těm nejlepším vzpomínkám – H.).
Topení odpadním dřevem z kníţecích lesů z oblasti Plešného v parních kotlích bylo zavedeno
ještě v dobách Friedricha Ballinga staršího.Ředitel Wessely je nahradil topením rašelinou
z rašelinišť, která byla ve směru proti obci Černá.Při úmrtí Wesselyho byla tato rašeliniště jiţ
vyčerpána a Balling se rozhlíţel po dalších rašeliništích, která našel v okolí obcí Horní a Dolní
Borková.
Doplněk aţ do současnosti v roce 1932./Od důlního ředitele Dr.Waltera Lexe/.
Další vývoj od roku 1912:
S t a v e b n í r o z š í ř e n í:
1912:
rozšíření továrny na stelivovou rašelinu
1914:
prodlouţení dráţky k závodu v Mokré
1917:
zřízení zařízení na sušení parou
1918:
strojní cihelna v Dlouhém dříví;diverzní adaptace
R o z š í ř e n í p r o v o z u:
1927/28: Flinzova šachta/dříve šachta Franze Josefa a Herminina šachta v Hůrce/
1914:
zahájeny práce na Josefově štole v Mokré a pokračování od 1 200 do 2 800 m
P r o v o z n í v y l e p š e n í:
Různá vylepšení technického rázu v kotelně a přípravnách;
Od 11.8.1917 do 12.3.1918: stavba duderštedské parní sušárny;matcheggerské drtírny
tuhy;instalace Finkových mlýnů;bezezbytkové odpařovací zhodnocování pomocí protiproudu
páry, předehřáté v parní peci.
O d b o r n á a s t r o j n í z a ř í z e n í:
1923:
přemístění kompresoru v šachtě Agnes v Mokré
1927:
pořízení velkého kovářského bucharu;pořízení nádrţe na pitnou vodu a předehřívače
1927/28: pořízení drtiče tuhy a pokusy se zpracováním rakouské tuhy.
51
R a ţ e n í š t o l y v H o ř i c í c h:
Cílem mělo být odvodnění dne 24.února 1920 zatopené hlavní šachty v údolí Olšovského
potoka.S raţením se započalo dne 3.května 1920 v blízkosti hořického nádraţí, bylo ale
zastaveno dne 31.prosince 1921 pro tvrdost horniny/ prarula/. Vyrubaná délka obnášela 230
metrů, z čehoţ bylo v roce 1926 vyzděno do oválného profilu 92 metrů.Celková délka této
štoly měla být 6 940 m a doba raţby při stálém provoze by si vyţádala 15 aţ 20 let.Štola měla
plánovaný strojní provoz se současnou elektrifikací z Hořic, která byla urychlena.
O s t a t n í:
1914:
byly zaplaveny vodou olšovské šachty, velká těţební zařízení byla přemístěna na
hlavní závod / šachta prince Johanna /.
O m e z e n í a z a s t a v e n í p r o v o z u:
1920:
dne 24.února v ½ 5 hod.večer došlo k úplnému zastavení odčerpávání vody na
hlavních šachtách v údolí Olšovského potoka.Tyto šachty byly pro nerentabilitu a
vyčerpání loţisek tuhy v hloubce 90 m zatopeny.
1925:
dne 15.července byla zpracována poslední surová tuha z šachty Kateřina v Mokré
1929:
dne 29.července poslední surová tuha z hlavní šachty; úpadek kvality tuhy
v mokerské šachtě nastal jiţ v roce 1924.
Vyčerpání zásob tuhy v hlubších vrstvách, zmenšení kvality, jmenovitě ale útlum
říšskoněmeckého hospodářství, zvláště tuhu spotřebovávajícího ocelárenského a
slévárenského průmyslu ,nesmyslným versailským diktátem, způsobilo kulturní a hospodářský
úpadek Evropy a přivedlo také přes 100 let existující hornictví v Černé téměř k zániku!
P ř e h l e d:
1910:
1920:
1930:
1931:
Počet úředníků
11
12
10
6
Počet zaměstnanců
13
6
4
3
Počet dělníků
337
226 příp.
236
220 do 28.3
244
28 po 28.3
letní provoz 70
rašeliniště 120
R o č n ě v y r o b e n é m n o ţ s t v í v q:
Surová tuha
83 20
24 245
29 312
9 103
Rafináda
77 309
Ročně prodané mnoţství
v q:
64 100
50 400
32 500
25 700
Cena tuhy( průměrné
zboţí KrK):
8, 5 K
82 Kč
72 Kč
68 Kč
Sociální náklady na
1 dělníka a rok:
97,6 K
1 067,61 Kč
( za roky 1920,30 a 31)
H l a v n í v y u ţ i t í t u h y z Če r n é:
80 % pro ţelezářství, ocelářství, lití rour a strojírny
10 % na barvy, pouliční dráhy, sklárny a keramiku
5 % pro různé hutnické účely
5 % na tuţky, obaly a ostatní
D ů l n í ř e d i t e l é:
Friedrich Balling
1876 – 1896
z Postoloprt / severní Čechy /
Nikolaus Herrmann
1896 – 1.10.1925
z Leoben / Štýrsko /
Dr.Walter Lex
1.10.1925 z Göss / Štýrsko /
52
Vedoucí provozů tuhových
Ing.K.Holoubek
aţ 1890
Ing.Karl Cibulka
1890 aţ 1900
Josef Breitschopf
1900 aţ 1906
Ing.Franz Schenk
1903 aţ 1910
Ing.Josef Pleier
1910 aţ 1913
Ing.Hans Wurzinger
1913 aţ 1919
Ing.Dr.Walter Lex
1.1.1920 -
d o l ů:
z Prostějova / Morava /
z Pláničky / jiţní Čechy /
z Bedihoště / Morava /
z Vintířova u Sokolova /Čechy /
z Tudenburg / Štýrsko /
z Göss ú Štýrsko /
J i n é:
Od roku 1927 ţily velké závody u Černé z dovozu tuhy z dolnorakousko-moravského
pohraničí, kde koupil velké tuhové doly Jeho Jasnost dědičný princ Dr.Adolf Schwarzenberk,
jejíţ kvalita je vynikající a umoţnila, aby byly závody v Černé zachovány a mohly vyrábět
kvalitní tuhy, který jejich světový věhlas určovaly po celá desetiletí!
Pokusy s hledáním tuhy v loţiscích u Mokré, které si vyţádaly velké náklady, bohuţel
ztroskotaly, přinesly pouze malá mnoţství tuhy lepší kvality, ale pouze přechodně.Z hlavního
loţiska byla od roku 1920 těţena tuha z Josefovy štoly, z níţ se nechala získat pouze rafináda
s max.35 %, coţ je o 15 % pod nejniţší kvalitativní hranicí.Rakouská tuha má v průměru 55 aţ
58 % a je proto důleţitým vylepšovatelem kvality, ano docela ţivotně důleţitá surovina! Jenom
jí samotnou mohl být získán ztracený německý tuţkárenský průmysl a mohly být vyráběny
v Černé staré dobré tuhy ! Od 1.ledna 1927 do 31.prosince 1931 bylo dodáno do Černé 880
vagonů a zde zpracováno.----- Toto loţisko tuhy bylo nalezeno Ing.Dr.Walterem Lexem dne
19.července 1924 odpoledne ve ¼ na 4 hodiny po hledání, které trvalo řadu dní! Kupní cena
činila 62 000 rakouských šilinků, bez poplatků a daní.Jsou to největší povrchové doly se
zásobou tuhy v Evropě !! ( dne 13.července 1932 napsal Ing.Dr.Walter Lex /.
53
LISTINY A SPISY Z DŘÍVĚJŠÍCH DOB.
Jak jiţ bylo vzpomenuto v předmluvě, nenašly se na obci ţádné záznamy, z nichţ by bylo moţno
získat historickou minulost obce.Jenom málo listin a spisů z minulosti nalezl pisatel kroniky, které
opsal do této kapitoly, pokud měly historický význam.
Nejprve je zde seznam, který po zrušení nevolnictví císařem Josefem II. V roce 1781, měnil
vykonávanou robotu na náhradu v penězích.Tento zní:
Seznam:
jímţ jsoucí k rychtě Černá příslušní poddaní za doposud vykonávanou robotu, budou
napříště podle následující smlouvy, platit kaţdoročně částky do velkokníţecího krumlovského
důchodu jako peněţní náhradu.
Dům
Celoroční
dluţnost
Rychta a
vesnice
Číslo Černá
Obyčejná daň
Robotní dny
Náhrada za
odpadající
fen. den 1 2
ruční robotu
spřeţní
zlatých krejcarů
krejc.
15
17
18
19
20
21
22
23
1
3
4
5
6
8
9
10
24
25
11
Mathias Watzl
Mathias Gabriel
Josef Watzl
Klement Höpfl
Gregor Ehrhardt
Albert Kallistl
Urban Muggrauer
Valentin Proschko
Albert Ehrhardt
Frantz Gabriel
Mathias Schellner
Mathias Proschko
Albert Gabriel
Wentzl Proschko
Gallus Fink
Jakob Kunzl
Egedy Hauer
Lorentz
Muggrauer
Andreas
Közlinger
38
42
39
18
19
34
24
20
39
24
19
25
39
23
23
20
6
7
466
Vedle stojící dluţnosti
budou sraţeny následující
sluţebnosti:
Dům číslo:
17. Mathes Gabriel
D n y:
2 spřeţní:
156
ruční:
26
7
9
49
26
36
24
42
40
22
43
10
30
22
22
10
35
10
32
3
3
3
3
3
3
3
-
-
156
156
156
156
156
156
156
156
156
156
156
156
156
156
156
156
-
26
26
26
13
13
26
13
13
26
13
13
13
26
13
13
13
104
130
25
27
26
16
16
23
18
16
25
18
16
18
25
17
17
16
6
7
15
15
15
30
30
45
30
45
45
45
45
30
10
32
-
-
-
-
26
2
10
52
3
-
2496 546
341
22
N á h r a d n í č á s t k a:
zlatých:
krejcarů:
341
27
22
15
54
11. Andres Közlinger
26
2
10
--------------------------------------------------------------29
25
Zůstává rychtě a vsi Černá nyní platit
ve čtvrtletních splátkách:
Účtárna:
Johann Doleţal - ředitel
Franz Götz
-purkrabí
Přezkoušeno.
Pečeť.
311
57
Mathes Gabriel - rychtář
Mathes Proschko – přísedící
Albert Erhard
- přísedící
Razítko.
Vídeň dne 7.května 1785.
Johann kníţe ze Schwarzenberku
Zámek Krumlov dne 30.března 1784.
---------------------------------------------------
K doplnění této listiny o zrušení roboty in natura proti peněţité náhradě byla přiloţena listina, která
po úplném zrušení roboty v roce 1848 určuje náhradní částku za stávající výkony.Tato listina,
daná k dispozici panem Franzem Gabrielem z domu č.1, se vztahuje na jeho rodný dům č.6 a týká
se všech povinných robotou ve stejné míře, jak jsou uvedeni na předchozím seznamu.
Dům č.6.
Individuelní tabulka odbřemenění pozemků podle ministerského nařízení ze dne 27.června
1849.Doručeno dne 20.května 1850.
Bez platu: 120 kg sena pro jeleny
Za plat:
2 kuřata po 6 2/5 krejcaru = 12 4/5 krejcaru
za 2 spřeţní koňskou robotu 156 dní a ruční robotu 26 dní, relace v penězích=
25 zlatých 45 krejcarů
ve volné práci – 2 potaţní dny po 1 zl. = 2 zlaté
- 12 ručních dnů po 12 kr.= 2 zlaté 24 krejcarů
- za potah ¾ krejcaru = 4 krejcary
- daň o Jiřím a Havlovi = 1 zlatý 33 ¾ krejcaru
celkem
- 31 zlatých 57 6/10 krejcaru
Částka náhradního kapitálu 213 zlatých.
Následující spis se vztahuje na nedovolený prodej dřeva z vlastních lesů.Jak bude později
doloţeno, byl okolní les ještě rozsáhlejší neţ dnes, to znamená, ţe les sahal blíţe k vesnici.Podle
sdělení pamětníků podle ústního podání, je zřejmé, ţe občané Černé si brali dřevo pro svou potřebu
z lesů na Gaisberku u Pestřice.Zda tyto lesy byly vlastním majetkem, nebo na jakém právním
podkladě spočíval tento odběr dřeva, kdy a za jakých okolností tento nárok zanikl nebo byl zrušen,
nemohlo být zjištěno.Není vyloučeno, ţe následující psaní se vztahuje na odběr dřeva z Gaisberku.
O b ě ţ n í k
„ Četní majitelé lesů tohoto panství si dovolili prodat část svého dřeva bez vědomí vrchnosti, které
nejen Vámi známými nejvyššími patenty je přísně zakázáno, nýbrţ je za ně také vrchnost
zodpovědná.
V důsledku nejvyššího nařízení se Vám tímto ukládá:
55
1.) aby obce a majitelé lesů se po všechna léta hlásili u vrchnostenských revírníků o pro sebe
potřebné dřevo, na coţ byli vedoucí revírů od kníţecího lesního úřadu upozorněni.
2.) Kdyby některý majitel lesa dřevo prodati chtěl, týţ má o to poţádati na ředitelském úřadě
nebo na lesním úřadě, který uzná, zda a kolik z toho můţe prodat.
3.) Ohlášení u příslušného pana vedoucího revíru o dřevní průkaz musí být provedeno
kaţdoročně nejdéle do konce února.
Jestliţe by někdo chtěl proti tomuto jednat, bude týţ podle stávajícího zákona potrestán, který při
svémocném prodeji ztrátu dřeva nařizuje a při svémocném těţení dřeva samotného, pro vlastní
spotřebu nařizuje, ţe majitel obnos stejné hodnoty do invalidního fondu zaplatí, jako by dřevo
odcizil.
Máte za povinnost tyto výnosy dát na vědomí celé obci, s důrazem,ţe od nyní nebude na ţádné
výmluvy brán zřetel, jako by o tom jeden nebo druhý nevěděl.
Ředitelský úřad v Krumlově dne 9.února 1846.
Kutschera“.
Dále je uveden protokol, kterým se přenáší právo myslivosti a rybolovu z panství na obce a
současně obsahuje první předání práva myslivosti a rybolovu v Černé:
P r o t o ko l,
kolek 6
krejcarů
vydaný v budově rychty v Černé č.22 dne 28.května 1849, za přítomnosti podepsaných.
Předmět.
V důsledku nejvyššího patentu daného dne 7.března 1849, § 6-7 a oběţníkového nařízení, připadá
právo myslivosti a rybolovu uvnitř obecního pozemkového majetku za daných okolností území
obce jako vlastnictví, tj. všem členům obce, kteří vlastní pozemky a půdu a má být podle předpisů
v draţbě vyhlášeno, k vyuţívání na určité časové období v dotyčném protokole.Tomuto bude
následovat draţba, která bude provedena za následujících podmínek:
1./ všechny obsaţené podmínky a předpisy ve výše jmenovaném patentu ze dne 7.března 1849, má
nájemce přesně dodrţovat na svou zodpovědnost bez jakéhokoliv nároku na jak stále jméno mající
odškodnění.
2./ kaţdou škodu, kterou vydraţitel práva myslivosti způsobí lovem a rybařením na pozemcích
jejich majitelů, má jediný a sám po nestranném posouzení a podle beztoho stávajících zákonů
uhraditi.
3./ začíná-li nájemní období teprve ode dne, kdy bylo provedeno úřední potvrzení tohoto
protokolu a má od toho dne po tři roky platit.
4./ nájemné je určeno zákonem, v poměru pozemkového majetku jednotlivých majitelů pozemků
obce a při draţbě se sloţí ihned celé za jeden nájemní rok.
5./ nájemce přebírá myslivost této obce, výkon tohoto práva, pod vedením a za dozoru
pravodatného a praktického myslivce Josefa Reitingera z Pláničky.Odškodnění za tento dozor má
vydraţitel kaţdoročně sám jmenovanému lesníkovi a myslivcovi zaplatit.
Poté, co byly podmínky přečteny a vysvětleny všem přítomným účastníkům draţby,přikročí se
k draţbě.Jako účastníci draţby se objevili:
Lorenz Schauflinger,Lukas Habl, Franz Fink, Mathias Höpfler, Albert Watzl , Johann Gabriel.
Jako vyvolávací cena za právo myslivosti( rybářské právo bylo pronajato zvlášť) byla na 1
rok udána částka 2 zlaté C.M.Na to nabídli:
Lukas Habl:
2 zl.6 kr.- 2 zl.10 kr.- 2 zl.30 kr. – 2 zl. 50 kr. – 3 zl. 5 kr.
Albert Watzl:
2 zl.9 kr.- 2 zl.33 kr.- 2 zl.53 kr.
Franz Fink:
2 zl.12kr.-2 zl.39 kr.- 3 zl. 6 kr.- 3 zl.36 kr.- 3 zl.52 kr.
Mathias Höpfler:
2 zl.13kr.-3 zl.46 kr.
Lorenz Schauflinger:
2 zl.15kr.
56
Johann Gabriel:
3 zl.30kr.
Lukas Habl:
3 zl.40kr. – 4 zl.
Vydraţil pan Lukas Habl, úřední písař z Černé, pod kterým, kdyby tento protokol za
jakékoliv okolnosti by měl být závadný, vydraţiteli v poměru právě uţívaného mysliveckého práva
toho času hotově sloţená částka má býti vrácená zpět.
Lukas Habl v.r.
Na to bylo vyvoláno právo rybolovu za 3 zlaté C.M.Na to nabídli:
Johann Gabriel:
3 zl.1 kr.- 4.zl. – 5 zl. – 5 zl.4 kr. -5 zl.36 kr. – 5 zl.50 kr.
Josef Schauflinger: 3 zl.40kr. – 4 zl.30 kr. – 4 zl.50 kr. – 5 zl.40 kr.
Mathias Höpfler:
3 zl.36kr. – 4 zl.6kr. – 4 zl.42 kr. – 6 zl.6kr. – 6 zl.13kr.
Albert Watzl:
3 zl.3kr.
Josef Schelner:
3 zl.6kr.
Franz Fink:
3 zl.12kr.- 3 zl.50kr.- 4 zl.12kr.- 4 zl.36kr.- 4 zl.56kr.- 5 zl.6kr.- 5 zl.18kr.- 5
zl.30kr.
Lukas Habl:
3 zl.30kr. – 5 zl.12kr.
Franz Fink:
5 zl.46kr.- 6 zl.3kr.- 6 zl.10kr.- 6 zl.15kr.
Vydraţeno Franzem Finkem, sedlákem v Černé, dům č.9.
Franz Fink v.r.
Tím byl současný protokol uzavřen a podepsán.
Franz Mugrauer, rychtář
Joh.Michael Holzinger, aktuár
Johann Proschko, Johann Gabriel, Josef Galistl, Albert Watzl.
Poznámka kronikáře: skutečnost, ţe o právo rybolovu bylo víc uchazečů a také, ţe bylo dosaţeno
vyšší nájemné neţ za právo výkonu myslivosti, má za následek,ţe všechny
vody v oblasti obce- tedy Olšovský a Černý potok- připadly do jejího
vlastnictví.Toho času náleţelo právo rybolovu pouze v horní části Černého
potoka majitelům pozemků aţ do prodeje Wenzelovi Starkovi, zatímco
v dolní části, stejně tak na celém Olšovském potoce, měl toto právo kníţe
Schwarzenberk.V uvedeném protokole jsou právě místa, mající vztah
k právu rybolovu, dány tuţkou do závorek a tak je nutné mít za to, ţe obce se
dlouho z tohoto práva netěšily a ţe toto připadlo opět bývalému
pozemkovému pánovi.
Následující, z roku 1866 pocházející nařízení okresního úřadu, o stavu dobytka, zápřeţí a zásob,
mohlo mít svůj důvod ve válečných poměrech, nabízí ale současně přehled o tehdejším stavu
dobytka atd.
Panu obecnímu představenému v Černé !
Při úředním dnu dne 18.května 1866 uvedl pan obecní představený stav dobytka, zápřeţe a zásob
v obci takto.
35 koní - 92 volů - 116 krav - 12 povozů - 70 korců ţita - 1 417 korců ječmene - 100 centýřů sena - 100 centýřů slámy - 1 500 věder piva.
Podle vysokého místodrţitelského výnosu má mít c.k.okresní úřad v evidenci kaţdý pátý den
přírustek a úbytek těchto zásob pod nejpřísnější zodpovědnosti a má předkládat případný
výkaz.Pan představený se tímto pověřuje, kaţdý třetí den a to první výkaz předloţit dne 29.května
1866 a ihned aţ do odvolání, kaţdý třetí den tím jistěji zdejšímu úřadu doručit;v opačném případě
kaţdý nedodaný výkaz v pravý čas, bude odnesen prostřednictvím trestního a hlásného posla a pan
obecní představený bude volán k odpovědnosti.
Představený v Černé bude ve výkaze uvádět kaţdé tři dny zásoby piva.
57
Všichni pánové obecní představení mají své údaje svědomitě uvádět, přesně udávat a budou, za
u nich vzniklé nepřesnosti činěni zodpovědnými a budou nést následky.
C.k. okresní úřad v Horní Plané dne 25.května 1866.
c.k. okresní představený
podpis nečitelný.
Při srovnání stavu dobytka ze dne 18.května1866 se stavem zjištěným úředním sčítáním ze dne
27.května 1930, je patrno, ţe během uplynulých 74 let se mnoho nezměnilo:
Stav dobytka dne 18.května 1866 dne 27 května 1930
koně
voli
krávy
35
92
116
35
70
142
Stav koní zůstal nezměněn, počet velkého hovězího dobytka / 1866: 208 kusů – 1930: 212 kusů/ je
větší o 4 kusy; uvnitř stavu velkého hovězího dobytka bylo zaznamenáno sníţení stavu volů a
zvýšení stavu krav.Toto je moţné vysvětlit tím, ţe v roce 1866 byli koně pouţíváni k přepravě tuhy
a jiného obchodního zboţí,zatímco po výstavbě dráhy tyto vnější jízdy odpadly a koně byli
zaměstnáni v hospodářství, coţ způsobilo sníţení stavu taţných volů.
Z následující ţádosti obecního úřadu na okresní úřad lze usoudit, ţe území obce bylo postiţeno
v květnu roku 1867 těţkým nečasem, jehoţ popis jinak není nikde k nalezení.
„ S l a v n ý c. k. o k r e s n í ú ř a d !
Dne 31.května vyskytnuvší se povětrnostní pohroma silně zničila v obci Černá polní plodiny.Jiţ
dne 15.května po ranné silné bouřce následující silná námraza postihla tvrdě rašící ţito, které bylo
silně poškozeno a nynější krupobití způsobilo polehnutí osení tak, ţe lze sotva očekávat dvě třetiny
sklizně.
Protoţe nejpoddaněji podepsaný poţadovat o nápravu způsobených škod od krup a jinovatky,
ţádá o zákonitý odpis daní a tak předkládá prosbu slavnému c.k. okresnímu úřadu, zda by nenechal
laskavě provést komisionelní zjištění škody jako v okolních obcích.
Obecní představený v Černé dne 3.června 1867“.
Není známo, zda tato žádost byla úspěšná.
„ P r o t o k o l“ z roku 1795 nás seznamuje o velkých škodách způsobených poţárem, který vznikl
po úderu blesku a pojednává o úmluvě sedláků s obecním kovářem a znovupostavení kovárny.
„P r o t o k o l“
sepsaný v Černé dne 17.června 1795.
Franz Götz – hospodářský ředitel
Johann Watzl – rychtář
Paul Munkowitz – správce
Blasius Kunzl,Albert Gabriel,Klement Höpfler,Johann Kallistl,Vinzenz Muggrauer,Veit
Proschko,Albert Proschko,Frantz Gabriel – sedláci v Černé
Mathes Polak – kovářský mistr v Černé.
Kdyţ 21.června 1794 ve vsi Černá úder blesku zapálil a od něho vyhořelo všech 18 se
nacházejících selských domů, 15 s veškerým jejich majetkem a tím také obecní kovárna, tak
dohodli usedlí v Černé s obecním kovářem Mathiasem Polakem ústní dohodu, protoţe budou mít
sami s výstavbou svých obydlí dost práce a nebudou mu moci pomoci při stavbě obydlí a dílny, on
Polak má si sám tuto obecní kovárnu postavit na vlastní náklady s podmínkou, ţe mu obydlí a
obecní kovárna bude nadále zajištěna na dva ţivoty, ale po ukončení této doby má být obecní
kovárna opět bezplatně předána obci jako její majetek.Po té, ale obě ústně se domlouvající strany o
dvou ţivotech nebyly dokonale srozuměny a ústně bylo vyjádřeno, zda ty dva ţivoty mají být
rozumněny pro jeho Mathiase Polaka a jeho ţenu, nebo mají být rozumněny také pro jednoho syna,
58
tedy obě strany si chtěly toto vyloţit kaţdá podle svého zájmu, tak přítomní usedlí ve vsi Černá
smluvili s kovářem Mathiasem Polakem smír a dohodli se: ţe právě obec kovářskému mistrovi
Polakovi, který tuto budovu postaví, chce uhradit na hotových penězích podle vynaloţených
nákladů 224 zlatých 4 krejcary, coţ také podle svého přiznání vynaloţil.Neboť se ještě jenom
jednalo o to: ţe on Polak se svými tovaryši a ţenou provedli při této stavbě namáhavou ruční práci
a za při tom ztrávených 9 týdnů poţadoval náhradu 48 zlatých, tak mu bylo k ukončení této
záleţitosti uznáno zaplatit pouze pro něho a jeho tovaryše za kaţdý den 20 krejcarů, ţena ale byla
z toho úplně vyloučena, neboť pro obstarávání jiných prací v domácnosti se této práci nemohla
věnovat a nemohla si ani 20 krejcarů zaslouţit a také naproti tomu on, kovářský mistr potom a kdy
na ………. musel pracovat; proto mu bylo za 50 pracovních dnů po 40 krejcarech ihned právě obcí
do rukou vyplaceno 33 zlatých 20 krejcarů a on s tím byl úplně spokojen.S tímto zde provedeným
vyrovnáním jsou strany dokonale spokojeny a dokázaly toto podpisem svým.
Následují podpisy výše uvedených osob / potom a kdy jaké práce musel kovář vykonávat není
v kronice uvedeno, na tomto místě jsou skutečně tečky – p.p. /.
Ţe se také v dřívějších dobách pamatovalo na nebezpečí poţáru ve vesnicích, které byly vyvolány
často nepozorností a mohly způsobit nezměřitelné škody a toto nebezpečí podle moţností zmenšit,
dokazují obšírná nařízení z roku 1835, jejichţ dodrţování bylo obyvatelstvu co nejdůrazněji
uloţeno a tato jsou hodna veškeré pozornosti ještě dnes.
P r o t o ko l
číslo jednací 866 St.A.
sepsaný na úřadě panství Krumlov dne 1.prosince 1835.
Předmětem
je zřízení vlastního, místním poměrům ve vsi Černá přiměřeného, ohněhasebního řádu
z podnětu v důsledku c.k.krajského úředního okruţního psaní ze dne 27.prosince 1834, číslo
jednací 8 588, vydaného vysokým guberniálním nařízením ze dne 11.prosince 1834, číslo jednací
57 511.
za prvé: především ostatním se ukládá kaţdému jednomu majiteli domu a všem těm poddaným,
kteří někde budovu nebo jenom díl téţe postaví, vylepšiti, nebo změniti chtějí, pro městysy a
vesnice ve druhém oddělení § 46- 47 vyplývající a zdeúředně dne 16.dubna 1834 uveřejněný
stavební řád v Praze dne 17.března 1833 váţně a dostatečně na vědomí vzíti, a jehoţ přesné
uposlechnutí při minutí zákonitého násilí a trestních prostředků.
Ve smyslu těchto nařízení z vysokých míst se co nejdůrazněji zakazuje proto hlavně přístavba
stodol a ostatních hospodářských příslušenství na obytné budovy, tak jako sušících pecí v těchto a
jejich výstavba ve vzdálenosti od obytných budov, nebo přenesení těchto do odlehlých zahrad nebo
polí, aby tak bylo co nejdůrazněji uloţeno, kdyţ jenom tímto způsobem k odstranění příčin dojde,
jejichţ důsledky mohou přinést neštěstí a takto uspořádané nejen samotný vlastní, nýbrţ také
sousední majetek před veškerým moţným nebezpečím by mohly uchránit.Mezi domy stávající
uličky nesmí být zastavovány a od nynějška a pro všechny časy pro lehkou přístupnost při
nastalých případech neštěstí mají být volné ponechány a tam kde bez zúţení prostoru se to nedá
udělat,mají stromy vysázeny býti.
Kouření tabáku v ohni nebezpečných částech domu, jako ve stájích, stodolách, v prostoru dvora
mezi domy, nebo ostatně kdekoliv na otevřené ulici, se s odvoláním na nově dne 5.ledna 1835
publikovaný zákaz znovu co nejpřísněji zakazuje a sušení lnu v domovních pecích, střelba a dělání
ohňů v blízkosti domů – pouţívání volného světla bez luceren a pouţívání hořících dřevěných
loučů se tím přísněji zakazuje, kdyţ nejenom ta individua, která se takové trestné nedbalosti
dopustí, co nejpřísněni potrestána budou a za všechny následky budou muset zodpovědna učiněna
býti.
Nadměrné zásoby topných materiálů a jejich uloţení na návsích a před jejich domy se co
nejpřísněji zapovídají a také neuposlechnutí tohoto protipolicejního jednání bude pokutováno 5
zlatými ve prospěch chudobince.
59
Kdyby ale přece přes uposlechnutí všech zde popsaných opatření přece jen nějakým způsobem
poţár měl vzniknout, tak se jeví
za druhé: rychlé zjištění tohoto poţáru jako nezbytná povinnost velitelská, pročeţ také všichni
obyvatelé vesnice Černá se naléhavě vyzývají a co nejdůrazněji se pověřují, kaţdé vţdy zjištěné
nebezpečí poţáru, které kouřem – zápachem – nebo jinak zjištěné hrozící nebezpečí, neprodleně
k moţnému vyšetření a zjednání obecnímu představenému a domácím lidem oznámiti a
mimořádně trestaní by byli všichni ti obyvatelé, kteří v domnění, ţe vypuklý poţár sami uhasí,
nutné oznámení zanedbají a tak vzniklý poţár zatajit nebo zatušovat by chtěli.
Především zůstanou v noční době ti, kteří obstarávají noční stráţ obyvatel nebo tam, kde jsou
zvláštní noční hlídači, jsou tito k ohlášení v místě nebo v sousedství vznikajícího poţáru co
nejdůrazněji zavázáni a tito jako kaţdý jeden, který první takové nebezpečí odhalí, má zvoněním
na obecní zvon povyk udělati, načeţ potom příslušný obecní představený nutná hasební opatření a
všechna k ohraničení tohoto poţáru k dispozici jsoucí prostředky nasaditi má.
za třetí: aby ale hašení pokud moţno účelně provedeno bylo a poţár tak rychle jak moţno
ohraničen byl, má vesnice Černá 7 háků, 7 poţárních ţebříků a 35 košů v pouţitelném stavu
neustále udrţovati, a tyto v na předepsaném, příhodném, proti ohni zajištěném místě, přístupném a
v dobře střeţené místnosti vystavěného hasičského domu uloţiti, a o postačující vodu se postarati,
pročeţ se ukládá, aby vodní nádrţ zřízena byla – stávající zvětšena, aby přiměřená a patřičně
udrţovaná byla.Při vypuknuvším poţáru mají majitelé domu výhradně ţebříky a háky
k potřebnému hašení přinésti, přiloţiti, dále dělati, uchovati, a tak dále v pouţitelném stavu
udrţovati.Toto mají společně s těmi, kteří v obci bydlí, nebo náhodou pracují nebo na pomoc
přichvátajícími tesaři a zedníky, pročeţ tito obojí poslední zvláště na okrese tímto pověřeni jsou,
při odlamování a strhávání pracovně ruku přiloţiti mají, a všichni nájemníci a ţeny budou při
podávání vody ve vědrech a koších, které si ssebou přinesou, pomáhati,a přenechává se s důvěrou a
nadějí, ţe obyvatelé ne z pouhé zvědavosti na místě nebezpečí s prázdnýma rukama budou
postávat, nýbrţ se ihned podle pokynů obecního představeného u hasebního nářadí nebo při
podávání vody dobrovolně zaměstnají.Bude-li poţární poplach v noci, tak má jeden kaţdý majitel
domu okamţitě svůj dům do ulice hořící svíčkou a lucernou opatřiti.
Přijedou-li hasební stříkačky od úřadu, městysů, nebo od sousedních kníţectví na pomoc, tak
se mají obyvatelé místa neprodleně nařízením a dispozicemi komisaře nebo té které osobě
podříditi, která hasební stříkačky diriguje a opětovně se těmto obyvatelům vesnice Černá na mysl
klade, na pořízení přenosné hasební stříkačky nebo nejméně jejich dobročinným působením tak
mnohokrát osvědčenému, ruční hasební stříkačky vhodného druhu opatřiti.Ostatně se nařizuje, aby
obce dva hasební tlouky, to jsou dlouhé tyče, na kterých cáry hadrů nebo koště hrubým plátnem
připevněny jsou, opatřiti, aby těmito do vody namočenými jako velice vhodnými osvědčenými
rekvizitami létající oheň hasiti mohli.Tyto rekvizity jsou současně s ostatními rekvizitami
v hasičském domě uloţiti.
K odstranění a zásobování dobytka je ve vesnici se nacházející ustanovený obecní pastýř povinen,
aby on okamţitě ve všech domech, zvláště pak v těch nejblíţe poţáru leţících stájích dobytek
odvázal a vyhnáním na pastvu do bezpečí odvedl, týţ dále opatroval a střeţil.
Ke hlídání z ohně zachráněných nebo z opatrnosti předběţně odstraněných povozů bude
potřebný nemalý patřičný dozor a to zůstává příslušnému obecnímu představenému povinností
přenesenou, k tomu bez ovlivnění k hašení potřebných a schopných pracujících osob starších
neduţivých, nebo jinak k nošení vody neupotřebitelných určil, a hlavně v tom směru působiti má,
aby tyto povozy uvnitř návsi, nýbrţ mimo domy do obyčejně vzadu umístěných zahrad odvezeny a
zde hlídány byly.
za čtvrté: je-li nyní nebezpečí ohraničeno, nebo oheň sám udušen a uhašen, tak je do té doby
potřebná pozorná opatrnost, aby k opětovnému vzplanutí ţádná další potrava a prostor ponechán
nebyl.V tomto směru se všem obyvatelům vesnice Černá co nejdůrazněji ukládá od jím
přiděleného zaměstnání se svévolně nevzdalovati, dříve neţ obecní představený k tomu potřebné
60
povolení nedá, a pro další ostrahu spáleniště potřebná opatření nezavede.Pro přesnější dodrţování
tohoto stávajícího poţárního hasebního řádu zůstává příslušný obecní představený vesnice
zodpovědný.Úřad v různých dobách v roce nutnou prohlídku provede, aby přesvědčení si opatřil,
zda a jak dalece tak mnohostranné policejní předpisy dodrţovány jsou a jakým způsobem současný
poţární hasební řád, který jednoduše blaho poddaných zohledňuje, dodrţován je.Současný poţární
hasební řád je při kaţdém shromáţdění obce jejím obyvatelům přečísti, na rychtě uloţiti a od
jednoho představeného ke druhému předávati.
Čímţ protokol uzavřen a s připomínkami vyhotoven jest, aby takový po provedeném stvrzení
ctihodným c.k. krajským úřadem ve svém úplném rozsahu prováděn byl.
Dáno a podepsáno.
Alois Pfeffer v.r.
Johann Paukner
Joseph Kutschera
výběrčí daní
aktuár
ředitel
Stvrzuje
c.k.krajský úřad Budějovice dne 26.prosince 1835.
P e č e ť.
Svobodný pán von Schönau
krajský komisař
Naštěstí pro obyvatele Černé bylo málo důvodů, tento požární hasební řád vyzkoušet
v nebezpečí na jeho účinnost, protože od velkého požáru v roce 1794 / viz str. 58 / je historií
zaznamenán tento teprve opět v roce 1886/ viz str.7 /
– poznámka J.R.H.
Onemocněním domácích zvířat byla jiţ také v dřívějších dobách věnována určitá starostlivost a
byla k tomu vydávána potřebná vysvětlení, aby bylo zabráněno dalšímu rozšiřování.Následuje spis
takového nařízení:
„R y c h t á ř i v Č e r n é.
Tamnímu obyvatelstvu máte přiblíţiti a vysvětliti následující ochranný – preventivní
prostředek proti stále existující sněti slezinné bez ustání nejlepšímu Vašemu dosaţení pouţití.
Za prvé: snaţíme se proto zvířata zbavit vlivu slunečního svitu a veder, nevyhánět na pastvu
v denních dobách, kdy nejsilněji působí, a také z rána, večera a v noci omezit; rozumí se
samosebou vyhánět na pastvu v chladnech nebo námrazách.
Za druhé: právě tak musí být pobyt tak hodně jak je jenom moţné v čistotě, prostornosti, pokropení
studenou vodou, otevření dveří stáje a dílem zelenými pruty zakrytá okna a obyčejným průvanem (
aby vzduch byl bohatší na kyslík) bylo učiněno chladno.
Za třetí: zvířatům se má dávat postní, málo výţivné, v nouzi samé chudé krmení(sláma), nápoje ale
rozmnoţit a je jiţ známo s přidáním kyselých solí, Rochovu hořkou, dvojitou a Glauberovu sůl,
kyselinu siřičitou ale zředěné vodou, kterýţto nápoj bych musel připravit já sám, nejenom sladší a
chutnější, nýbrţ také silně léčivý.Nyní je na uvedený způsob dietické, čímţ právě působí proti
nepřátelským vlivům, pro splnění první podmínky léčení, to znamená příčinu události odstraniti, to
nejnutnější ať se stane, potom je teprve moţné, od ostatních chirurgických a lékárenských ošetření
očekávat příznivý výsledek, protoţe jinak ( právě jako u někoho, kdo by se například topil,
všechny oţivovací pokusy, kdyţ postiţený neštěstím jsou marné, kdyţ nebyl předtím vytaţen
z vody) všechny ostatní prostředky zůstanou neúčinné.Uvedeným dietním postupem bude většinou
dříve nebo později dobře učiněno, co se jako slezinná sněť projevilo, kdyţ pouţitím prostředků
obsahující zápalné látky nepoměr, jímţ převaha zápalných látek přešla na okraj, právě popsaným
prostředkem, dílem vyprázdněním krve, bude vyrovnána.Potom budeme dobytek, kterému nebylo
ještě pouštěno ţilou, v určený den pouštění ţilou přiváděti; tak jako podepsaný doufá, ţe
předepsané stavěcí prostředky budou pouţity všemi majiteli, kteří onemocnělé jako také přepadlé
ještě mé ordinaci jak známo mně měli hlásiti, přenutí, pět střevíců hluboko zakopati, zdravé od
61
nemocných odstraniti a postaviti do oddělené stáje, aby jim mohla být poskytnuta zvěrolékařská
pomoc.
Toto by byla nutná opatření, podle nichţ by se obyvatelstvo ve vesnici Černá mělo říditi, dokud
od c.k. krajského úřadu jiná, nebo stejná pravidla pro provádění nepřijdou.
Horní Planá 23.září 1841
Hermann Faschingbauer, zvěrolékař.
V předcházejícím se tedy jedná o jedinečná nařízení zvěrolékaře při vypuknutí nakažlivé
zvířecí epidemie.Je patrné, že tatojiž v tehdejších dobách byla pečlivě a obšírně propracována a že
byla snaha, takové škodlivé nemoci podle možností zvěrolékařských znalostí potlačovati a chrániti
se před nimi.
Tyto listiny a spisy byly zde uvedeny, protoţe jsou z nich patrny některé historické události, potom
duch doby jako také lidovost a hospodárnost.Uvedení bylo provedeno doslovně, aby bylo z toho
moţno poznat úřední styl a obvyklý pravopis.
Následuje opis, na obecním úřadě vedeného registru povolení sňatků v letech 1852 / 53.Tím jsou
staré nalezené spisy a listiny vyčerpány.
OBEC
Č E R N Á.
- Registr
vystavených
Č.exh Jméno
Její
místo Datum
osoby
narození
ohlašopro níţ je a charakter
vacího
povolistu
lení
vystaveno
1.
Johann
Gabriel
2.
Franz
Erhard
3.
Josepha
Pernecker
pokračování
3.
4.
Franz
Gabriel
5.
Albert
Erhard
6.
Mathias
majitel hospodářství v a z Černé
povolení
Jméno manţ.
partnera
12.1.1851 Maria
Gabriel,manţ.dcera
Johanna Gabriela v
Černé č.3
manţ.syn
30.1
Elisabeth
Wiplinger
Valentina Erharda
z Kugelwaldu,dcera
z Černé č.20
Simona
Wiplingera,domkáře
manţ.dcera
14.2
Franz
Grobauer,
Kathariny
domkář
v Horní
Pernecker z Černé
Borkové č.29
č.35
manţ.syn
21.4.1851 Theresia Galistl, selská
Adalberta
dcera z Černé č.21
Gabriela,
č.17,nyní
samostatný
majitel
manţ.syn Ignaze 17.4.1852 Marie Anna Müller,
Erharda, sedláka
manţ.dcera
Johanna
v Černé č.1
Müllera v Bliţší Lhotě
č.2
vdovec a sedlák 6.5
s ň a t k ů.
řemeslo,povolání
a
místo
pobytu
nast.manţelů
selské hospodářství v Černé
č.6
domkář v Horní
Borkové
domkář v Horní
Borkové
nadační statek
v Černé č.17
nadační
v Bliţší
č.2
statek
Lhotě
62
Erhard
Joseph
Galitscher
z Černé č.20
manţ.syn
Jos.Galitschera,
obyvatele Černé
8.
Johann
Hirsch
manţ.syn
Jos. 30.7
Hirsche, podruha
v Černé
9.
Wenzel
Gabriel
10.
Ignaz
Andraschko
11.
Gregor
Wazl
12.
Mathias
Fink
13.
Mathias
Gabriel
14.
Franz
Erhard
15.
Georg
Proschko
manţ.syn
2.10
Adalberta
Gabriela, sedláka
v Černé č.17
manţ.syn
6.11
Engelberta
Andraschko,
obecního pastýře
v Černé
syn
Theresie 15.2.1853 Agnes
Črkwa,
Wazl
z Černé
manţelská
dcera
č.18
Matheuse
Črkwy,Unterrinau č.30
manţ.syn Franze 29.10
Maria Baier,manţ.dcera
Finka,
sedláka
Mathiase
v Černé č.9
Baiera,sedláka
v Maňavě č.4
manţ.syn
27.1
Anna
Wazl,
dcera
výměnkáře
Marie Wazl, selské
v Černé č.3
dcery z Černé č.18
majitel
2.9
Anna Gabriel, manţ.
hospodářství
a
Adalberta
Gabriela,
syn Ignaze a
výměnkáře
v Černé
Marie Erhard v
č.15
Černé
nastávající majitel 2.2.1855 Elisabeth
Wenk,
hospodářství
manţ.dcera
Johanna
v Černé č.8
Wenka,
sedláka
v Pláničce č.4
7.
25.7
Amalia
Koller,
manţ.dcera
Joh.Kollera, obecního
pastýře v Černé
Katharina
Rozany,
dcera
Andrease
Rozanyho, obyvatele ve
Stemnitz,obec
Močerady
Elisabeth
Holzinger,dcera Karla
Holzingera, učitele v
Černé
Maria
Schinko,
nevlastní
dcera
obyvatele obce Světlík
obyvatel Černé
jako horník
obyvatel Černé
obyvatel Černé
obyvatel Černé
na hospodářství
obyvatel v Černé
selská usedlost
v Černé č.1
selská usedlost
v Černé č.8
63
1 9. S
Podle
záznamů,
T
podání
O
L
E
a záţitků
T
Í.
p a m ě t n í k ů.
Ústní
podání
pamětníka Josefa G A B R I E L A , majitele č.17. ; 1892 – 1928:
Co mně můj otec častěji vypravoval:
( Franz Gabriel 1851 – 1892 )
A) o pivovaru:
Předchozím panem důlním ředitelem Hermannem a panem sládeckým mistrem obývaná část
pivovarského domu bývala lovecký zámek.Na východní straně budovy v prvním poschodí – strana
do dvora – býval balkon / pamětník si ještě pamatuje sám otevřený balkon u ředitelského bytu.V
bytě sládeckého mistra byl tento přestavěn na chodbu, která spojovala vzájemně pokoje.)Z tohoto
balkonu měli dříve páni střílet zvěř, kterou honci přiháněli z pláničských lesů.Les samotný sahal aţ
ke „Klarahäusl“ ( Klárově domu – p.p.) č.26.
„Gronetwiesen ( = gronetské nebo Gronetovy louky – p.p.) naproti „Bílé studni“, napravo od cesty
do Jam a ke „Gallistlhäusl“ ( = Gallistlovu domu – p.p.) / ví sám pamětník / byl sosnový les.Od
nynějších luk Schobera, Mugrauera, Finka, Fetzla, Altrichtera, Boimigla, Schwarzondriho, bylo
všechno osázeno borovicemi.Poslední sosny od Fetzla, Altrichtera, Boimigla a Schwarzondriho
jsem s Fetzl-Gabriel Aloisem ( který se přiţenil do Bliţné na „Miesauerův dům“ ) a jedním
Anderlovým čeledínem dopravil v roce 1883 do Krumlova.
B) výměna pozemků s pivovarem:
Majitelé měli u pivovaru kus louky, právě tam, kde se dnes rozprostírá horní rybník pro těţbu
ledu.Tato louka byla vyměněna za sladovnický mlýn včetně vodního práva.
C) přeloţení silnice:
Kdyţ se stavěly nové sklepy v pivovaře bylo vykopáno mnoho země.Můj otec Franz Gabriel,
jako dlouholetý člen okresního zastupitelstva, projednal s panem důlním ředitelem Ballingem
bezplatné přenechání této země pro přestavbu silnice ven z vesnice a ten pohotově přislíbil.Můj
otec a pan Balling vymohli také v okresním zastupitelstvu v Horní Plané povolení za těchto
podmínek: řemeslníky a nádeníky zaplatí okres, zemi a kámen dodají zdarma majitelé v Černé.Po
dosaţeném a potvrzeném příslibu majitelů v Černé bylo započato s přestavbou časně na jaře roku
1880.U odbočky okresní silnice za starou farskou zahradou bylo započato s nasypáváním země,
pro stavbu dvou mostů bylo dodáno mnoho kamene, od domu č.20 aţ 22 a u č.23 byly odkopány
nejhorší kopce.Do nové silnice byla zabudována silná dlaţba a zatlučeno mnoho drobného
štěrku.Tato přestavba byla velkým ulehčením pro povozníky.Na staré silnici, která byla poloţena
vlevo od novostavby – více proti domu č.15 – nemohli dva voli vytáhnout nahoru jednu fůru
obilí.Provedení přestavby převzali můj otec a stavitelský mistr Franz Mayer z Horní Plané, náklady
na stavbu nejsou známy.
D) dřívější stavy polností:
Malý les, ale porostlý velkými borovicemi, byl na místě tírny lnu u domu č.15, která je nyní
v majetku domu č1.Tak zvané „Studniční louky“, vlevo od silnice do Mokré, byly porostlé lesem
borovic s několika smrky.Louka Boimgla, Schwarzondriho, Stielova, Motzlova, Fetzlova,
Primaterova, Zetscherova, Anderlova, Schoberova a Hanryho, které toho času vlastní obecní pastýř
jako pastvinu, byly také dříve lesem.Majitelé postupně stromy káceli a půdu přeměňovali
v louky.Poslední stromy odtud prodal Hanri.Johann Erhard, dům č.1, měl také krásný les se
silnými sosnami v „Hoareiterin“, vlevo od cesty pro pěší do Hořic.Tento prodal svůj dům
likvidátorům pozemků; od těchto koupili někteří domkáři díly pozemků, vykáceli stromy a udělali
si louky, tak Zoch,č.37, Mathuni č.33 a Blahusch – mokerský mlynář.
64
Malý les byl na tak zvané „kostelní louce“ a Hanriho louce u domu, leţícího naproti
Slavkovicím.Potom byl les vlevo od silnice na Jestřábí venku pod „Sackbühel“ ( pytlový vrch –
p.p.), dále malý les u luk u Bliţné na pozemku Primatera, Schobera a Mugrauera.Na našem
pozemku / Primater / jsem já ještě nechal vyndávat pařezy.Nad Jungwirthovým domem č.45 na
tzv.“Gronetwiesen“, vpravo od silnice na Pláničku, měl les Anderl.Těsně vedle silnice a lesa byl
pramen.Kdyţ byl z Jungwirthovy louky, vlevo od silnice, budován vodovod ke škole, horní
pramen zmizel; lidé toto dávali do souvislosti s výstavbou školního vodovodu, přestoţe oba
prameny leţí od sebe vzdáleny 25 aţ 30 metrů.
E) něco o Olšovském potoce:
Kdyţ byli ještě mokerští majiteli tuhových závodů a louky na Olšovském potoce, která je dnes
vlastnictvím kníţete Schwarzenberka, nechali koryto potoka, který se v malých zákrutech vinul
loukami, přeloţit, takţe odtékal rovným směrem.Potom vyzvali Černou aby koryto potoka upravili
stejně tak.Ti o tom nechtěli ani slyšet; tak se obrátili mokerští na úřad, který Černé uloţil, aby
koryto Olšovského potoka od hranice obce Mokré aţ po jez nad Olšovským mostem na okresní
silnici / louka Fritze Watzla, dříve Theresie Winkelbauer / přeloţili do rovného směru.Toto
přeloţení stálo Černou 180 zlatých.
Koryto potoka nebylo dříve tak široké, mohlo se lehce přeskočit.Kdyţ jsem byl ještě školák a
pasáček, tekla v Olšovském potoce jenom čistá voda a v potoce byl krásný písek.Tehdy, za pana
ředitele Ballinga se kopala ještě lepší tuha, která se neprala.Horší druhy musely být sice propírány,
ale bylo přísně dbáno na to, aby nebyla splavována ţádná tuha.Pan ředitel Balling byl přísný, ale
jinak velice hodný ( 1876-96).Za pana důlního ředitele Herrmanna ( 1896-1925( byla,v důsledku
stále se zhoršující kvality tuhy, propírána tato stále více, takţe byla voda stále špinavá, kalná a celý
Olšovský potok byl úplně rozbahněný.
F) silnice do Jestřábí:
Zákonitě zřízená cesta z Černé do Jestřábí, která ještě dnes podle zákona existuje, vedla přes
„Horskou stezku“, vlevo od „Sackbühelu“.Od hornoplánské okresní silnice, vpravo od
„Sackbühelu“, vedly do Jestřábí četnější cesty, protoţe v tomto místě byla jenom pastvina.Jeden
důlní ředitel / na jméno si nepamatuji/ jednal s majiteli hospodářství v Černé o výstavbě
silnice.Silnice byla vystavěna na účet kníţete Schwarzenberka; majitelé z Černé byli za dodaný
materiál a provedené potaţní práce, zaplaceni.Jak se ale zdá, zapomněli tehdy majitelé, písemně
stanovit, ţe kníţe Schwarzenberk, jako majitel popluţního dvora v Jestřábí, by měl také převzít
trvalou údrţbu sinice do Jestřábí, coţ by tehdy zajisté učinil, protoţe nevlastnil právo průjezdu
pastvinou.Na území obce dnes připadá údrţba silnice obci; neboť jak se věci dnes mají, není
moţné majitele zbytkového statku pohnout k přispívání na údrţbu silnice.
G) socha sv.Jana z Nepomuku:
Mezi starou farou a kostelem stávala kaplička, asi tak veliká jako Anderlova kaplička na
pláničské silnici.Podle vyprávění mého otce, byla tato postavena jedním stavitelem, který ji nechal
také vyzdobit sochou sv.Jana Nepomuckého.Kdyţ byla postavena nová fara / v roce 1903 /, byla
kaplička s povolením úřadu zbourána.Janova socha byla nejdříve postavena mezi stromy na přední
straně kostela naproti Scheiterbauerovu domu, odtud musela pryč a byla potom umístěna na vnější
zeď hřbitova.Kovářský mistr Johann Tschunko vytýkal často tento nedostatek nedůstojného
umístění svého patrona, které tak ze svatého učinilo hlídače mrtvých a navrhl, aby byl postaven na
mostě v obci.Tak se také stalo; při přemisťování přiloţil sám Johann Tschunko ruku k dílu.- Po
převratě v roce 1918 měla v jedné noci česká vojenská posádka soše urazit jednu ruku a část
kříţe.Tyto díly nebyly nalezeny a nebyly dodnes / 1932 / nahrazeny.
H) vesnické noviny:
Dříve vzpomenutá Janova kaplička byla oplocena plotem z dřevěných latěk, který byl upevněn
na dlouhých do čtyřhranu otesaných kamenných sloupků.V neděli odpoledne po poţehnání, které
bývalo dříve hojně navštěvováno sedláky, se tito shromaţďovali u kapličky a jeden správec
65
pivovaru / na jméno si jiţ nepamatuji /, opřen o plot, četl shromáţděným z novin novinky a
události ve světě.Z majitelů v této době neměl noviny ještě nikdo.Po tomto předčítání následovalo
vysvětlení a často také delší přednáška a výměna názorů./ Tato předčítání i přednášky působily
jistě – i kdyţ v omezeném mnoţství – povzbudivě a vzdělávacím způsobem). Můj otec si potom
objednal časopis „Ekonom“. Kdyţ jsem byl já na vojně, dostával také otec z Vídně „Světové listy“.
I) první pokusy o kultivaci půdy:
Tento jiţ vzpomenutý správec pivovaru byl také správcem popluţních dvorů.Jednou vyzval
sedláky z Černé, aby v zimě při sanici naváţeli zem na louky jestřábského dvora za mzdu za 2
koně včetně kočího denně 4 zlaté 50 krejcarů, za 1 koně včetně kočího 2 zlaté a 50 krejcarů.Lidi na
nakládání a skládání dodal správec.Na hůreckých lukách leţela velká rumiště po těţbě tuhy, tato
byla nyní naváţena na louky, které byly baţinaté.U kapličky řekli správcovi sedláci, kdyby on tato
rumiště naváţel na jejich louky, ţe by ho zahnali.Ten se ale smál tomuto názoru a řekl: „Jen
počkejte! V příštím létě jiţ uvidíte!“.Ve druhém roce, počátkem června pozval správec jedno
nedělní odpoledne sedláky k prohlídce luk u dvora.Ti všichni otvírali oči i ústa a nestačili se divit
úspěchu a byli zvědaví jak toho bylo dosaţeno.Správec se srdečně smál a podal jim vysvětlení.On
nechal materiál rozprostřít a dobře zapracovat branami, potom vysel semena.Velké kameny nechal
zasadit do hlubokých rýh, které nechal zarovnat a pokrýt zemí – odvodnění.Tak se sedláci také
trochu poučili o vylepšování půdy.
J) o domech a lidech:
V Anderlově domě č.21 byl dříve starý hostinec.Moje matka pocházela z tohoto domu a její
otec – můj dědeček Josef Gallistl / 1812 – 1861/ ještě vykonával hostinské řemeslo.Teprve mladší
Wenzel Gallistl / 1861 – 1878 /, který ţivnost převzal to vzdal.
Také dřívější majitel Mathuniho domu č.33 Johann Koller /1866-1902/ měl hostinec.On sám
byl krejčí, potom byl pěším poslem do Frymburka a byl současně hlídačem v pivovaru.Jeho
hostinec šel docela dobře.Horníci a svobodní pivovarští tovaryši tam byli stále.Bylo tam většinou
velice veselo a hostinská to nechávala silně rozběhnout a na ničem nešetřila.Měli jednoho syna,
který se vyučil pekařem a jednu dceru, bujné děvče,které mělo za ctitele řeznického tovaryše
z Brunnbauerova domu č.29.Kdyţ ten přišel, vařilo a peklo se co hrdlo ráčilo.Měla se svým
ctitelem, který brzo zemřel, dítě.Na stará kolena se hostinským nevedlo nejlépe, protoţe si nic
nezašetřili.Syn byl na vojně a potom několik let na vandru a v roce 1902 domek převzal a
provozoval vedle hospody také pekařství.Byl ţenatý s jednou ţenou z Hořic a dařilo se mu dobře,
ale náhle zemřel.Mladá paní prodala domek svému příbuznému Franzovi Mathunimu/ v roce 1903/
a vystěhovala se do Ameriky, tam se opět provdala a mělo se jí dařit velice dobře.
LISTINA
„Zpráva
O
VÝSTAVBĚ
K O S T E L A z roku 1800:
p o t o m k ů m“.
V roce 1787 byla na rozkaz Jeho c.k. majestátu císaře Josefa II. zřízena zdejší lokalie.Obec Černá
postavila rychle z nouze dřevěný kostel, který byl třetí neděli v říjnu roku 1787 vysvěcen velebným
pánem Adalbertem Wlčkem, děkanem z Německého Rychnova.Kostel stál 12 let.Konečně se uráčil
Jeho c.k.apoštolský majestát Franz Druhý vyčlenit z českého náboţenského fondu nejmilostivěji
částku 3 000 zlatých na nový zděný kostel.Stalo se to právě v době, kdy zuřila nejkrvavější a
nejstrašnější válka s rebelujícími Francouzi, kteří zavraţdili svého krále a královnu, všude
rozhlašovali svobodu a rovnost a chtěli vyvrátit všechny trůny, v době, kdy stát byl jiţ beztoho
v nejistých poměrech a všechno snaţení vyţadovalo všechny síly.Roku 1799 v květnu se podle
nejvyššího rozkazu začalo se vší váţností se stavbou současného kostela.Dítky církve nadšeny
horlivostí pro boţí uctívání, dobrovolně a bezplatně prováděly povoznické a ruční práce.Bylo
potěšením vidět tolik rukou spojených k jednomu a témuţ účelu.Poutník, cestující stál tiše plný
66
obdivu, kdyţ nyní viděl něţné děti, brzo vyspělé, chvějící se ruce, brzo opět slabé, stářím sehnuté
matky se šťastnými srdci a často se slzícíma očima vystupovat na lešení a přinášet kameny.Také
z přifařených obcí: jako obyvatelé Dolní Vltavice, někteří z Bliţné, Hůrky a Mokré také k tomu
přispěli.Právě tato velká horlivost dítek boţích a činnost řemeslníků způsobila to, ţe současný boţí
dům byl ještě v témţe roce tak dalece hotový, ţe dne 17 listopadu 1799 mohl být vysvěcen
velebným pánem Karlem Holzingerem, biskupským německorychnovským vikářem a farářem
v Horní Plané za jásotu obrovského mnoţství lidí.Úplné dokončení kostela a stavby věţe ale bylo
provedeno teprve v roce 1800.
Nejzaslouţilejší osoby o stavbu:
Zplnomocněným inspektorem celé stavby kostela byl vysoceurozený pan Franz Götz, toho času
kníţecí schwarzenberský ředitel v Krumlově.
Mistr tesařský: vysoce váţený pan Joseph Dräxler, který také současně byl dobrodincem kostela,
který nechal za své peníze zhotovit kříţ na věţ.
Jeho polír nebo vrchní tovaryš byl: Thomas Kotschädl z Krumlova, ještě z dalšími jinými čtyřmi
tovaryši.
Mistr zednický: pan Georg Dopost z Krumlova.
Jeho polír Pacho ještě s jinými 8 aţ 12 tovaryši.
Stavitel a zdobitel hlavního oltáře: pan Anton Wittmann a jeho syn Karl z Roţmitálu na Šumavě.
Církevní osoby:
Místním duchovním byl v době stavby: velebný pán Anton Florián, rodák ze svobodného horního
města Rejštejna.Byl to on, který jak psaními, tak svou činností přispěl nejvíce k postavení tohoto
domu boţího.Provozoval stavbu pomoci veleslavného gubernia a povzbuzoval dítky církve
k neplacené práci.
Učitel: pan Wenzel Berger, narozený v Horní Plané, současně ředitel kůru.
Kostelní otcové: 1. Franz Wenzel ze vsi Plánička, vyšebrodské panství, současně účetní a činorodý podporovatel zdejší lokalie.
2. Franz Gabriel, sedlák v Černé č.3
3. Albert Gabriel, sedlák v Černé č.6.
Nejzaslouţilejší osoby z pivovaru:
Správec: vysoce váţený vzácný pán Joseph Seidl, narozený nedaleko Trutnova.
Sládecký mistr: vysoce ctěný pán Veit Wisaly, který je také současně velkým dobrodincem
zdejšího kostela a při původním zřizování současné lokalie byl nejhorlivějším podporovatelem,
takovým, ţe si zaslouţí věčné poděkování.
Pisatel aktů nebo písař: pan Franz Dapsch, současně muzikant kůru.
Obecní představení:
Rychtář v Černé: Johann Watzl č.15.
Přísedící v Černé: Johann Gallistl č.22, Josef Wozl č.17.
Rychtář vyšebrodského panství: Albert Wenzl z Jam
Přísedící vyšebrodského panství: Georg Wenk z Pláničky.
Jiní dobrodinci:
Dobrodinci kostela byly všechny děti církve, které sloţily peníze na výzdobu hlavního oltáře a na
dláţdění.
Zvláštními dobrodinci byli: pan Veit Pihaly, Anton Hrzka z Nového mlýna a Thomas Wenzl
z Nové Vsi.
Sepsáno ve zdejší lokalii a k trvalé upomínce dáno do nové věţe dne 2.dubna roku 1800“.
Poznámka kronikáře: Tento spis byl nalezen v hlavici věţe starého kostela při výstavbě kostela a
věţe v roce 1903 a je uloţen ve farské kronice.
67
K A P L I Č K Y, K Ř Í Ţ E A
BOŢÍ
M U K A na území obce:
Wirto va
kaplička
byla postavena v roce 1856 směrem na Slavkov na parcele č.127
manţely Albertem a Marketou Watzl, majiteli domu č.15, ke cti „Marie pomocné“.Pohnutku ke
zřízení kapličky nelze zjistit.Kapličku udrţuje současný majitel domu č.15 – „Vesnický hostinský“.
Anderlo va
k a p l i č k a stojící na silnici do Pláničky na parcele č.630, byla postavena
Wenzlem a Josefou Gallistl, majiteli domu č.21 / 1861-78/; je v ní obraz Matky boţí s Jeţíškem.Je
udrţována majiteli domu č.21.
F e t zo va
k a p l i č k a / také Hanryho/, stojící u silnice do Bliţné na parcele č.534/16,
postavil jí neznámý stavitel.Protoţe tato kaplička nemá svého vlastního udrţovatele, byla před
několika málo lety opravena obecním úřadem.
W a t z l ů v k ř í ţ stojí proti Hubenovu, byl postaven majiteli Watzlova domu č.25 Michaela a
Josefy Faschingbauer / 1868-1901/.
M u g r a u e r ů v k ř í ţ stojí na silnici do Mokré.Předtím zde byl na jedné borovici umístěn
mariánský obraz od Franze a Anny Erhard, dům č.1 /1831-97/.Pozdější majitelé tohoto pozemku
Anton a Anna Mugrauer z domu č.22 / od roku 1906/, po vykácení lesa na pozemku parcely
č.515/2 postavili zde stojící kříţ.
Handriho
k ř í ţ stojí na ulici před domem č.1, tento by mohl být starší, neboť se o jeho
postavení nedá nic zjistit.
Mugrauerův
k ř í ţ na vrcholku „Pytlového vršku“ stojící u cesty, byl postaven na
parcele č.822 Josefem a Annou Lang z domu č.20 / 1872- 1919/.
J e s t ř á b s k ý k ř í ţ byl postaven na parcele č.599/II. Annou Kropatschek z Jestřábí ke cti
sv.Floriána.Tento pozemek patří nyní k domu č.15 v Černé.
Tyto kapličky a kříže / s vyjímkou Handriho kříže/ sloužily při polních procesích jako
zastavení k modlitbám.
K a m e n n á b o ţ í m u k a při východu z obce mezi domy Watzl č.25 a Mathuni č.33, na
parcele č.313/3.Kdy a proč byla postavena není známo.
P a m ě t n í k ř í ţ u Volského lesa na silnici do Pláničky.Byl postaven v upomínku na náhlý
skon Josefa Wenzla, sedláka v Jamách č.1 na tomto místě.
O tom vypráví Josef Gabriel /“Primater“,dům č.17, co sám zaţil:
„Dne 11.října 1890 jsem jel v poledne s povozem z Budějovic domů a dostal jsem od svého otce
příkaz, naloţit u obchodníka Adlera v Hůrce, fůru lněného semene a jiný náklad pro 3 koně a s ním
jet následující den do Lince.Dne 12.října jsem vyjel ve 2 hodiny v noci z domu, přijel jsem plný
nevědomosti na místo neštěstí.Zde jsem měl pocit, ţe vůz přejel přes větší kámen.S vozovou
lucernou jsem se odebral zpět, abych nohou odkopnul kámen na stranu.Tu jsem uviděl holou hlavu
a vedle ní dosti malou vycházkovou hůl.Ve světle lucerny jsem zde leţícího člověka nepoznal, šel
jsem proto se svým vozem a hlásil jsem tuto událost obecnímu představenému Johannovi
Wenzelovi /“Altrichter“/. Soudní komise zjistila: Josef Wenzel byl den předtím v Horní Plané,
strávil večer v Scheiterbauerově hostinci a odtud se vydal před druhou hodinou v noci na cestu
domů.Na místě neštěstí vykonal svou potřebu na silnici, coţ jsem ale neviděl.Při pitvě mrtvoly byl
zjištěn výron krve do mozku a silná podnapilost způsobená větším mnoţstvím piva a vína.Já jsem
byl osvobozen od jakéhokoliv zavinění, protoţe jsem měl podle předpisů rozsvícenou vozovou
lucernu a zemřelý byl nalezen na pravé straně jízdní dráhy“. ( do 2.října 1938 se zde jezdilo vlevo
– p.p. )
Ţena neštěstím postiţeného, Anna Wenzl, nechala na tomto místě postavit pamětní kříţ, který
má nápis: „Josef Wenzl, sedlák z Jam, zde zahynul dne 12.října 1890“.
68
ZVY KY
A
O B Y Č E J E.
A / v k r u h u r o d i n y:
N a r o ze n í k ř e s t.
Po narození nového světoobčánka byl tento co moţná nejdříve donesen do kostela ke
křtu.Kmotrovství bývalo většinou svěřováno příbuznému.Některým křtěncům byli vybráni dva
kmotři.V doprovodu kmotrů a otce byl křtěnec nesen porodní bábou do kostela.Po návratu
z kostela se doma v úzkém kruhu podávalo jídlo.Dříve dával kmotr kmotřenci 2 zlaté do peřinky –
peníze se nazývaly „řeřichové“.Svobodným matkám byla po porodu dávána „plotová kořalka“,
jaksi jako utišující prostředek za vystálé bolesti.Svobodnému otci dítěte se posílala domů „obruba
sýra“, často jako nepříjemná připomínka nové důstojnosti.Svobodná matka dítěte bývala
v dřívějších dobách v opovrţení, nyní, protoţe se tyto případy mnoţí, jsme se stali shovívavějšími.
P r vn í
p ř i j í m á n í.
Pro vyrůstající mládeţ je také obyčejně prvním výrazným záţitkem.Po delší přípravě jsou děti
vedeny, většinou o první neděli po velikonocích, na bílou neděli, ve slavnostním průvodu ze školy
do kostela.Děvčata jsou oblečena v bílém a v rozpuštěných, nakadeřených vlasech mají myrtový
věneček; hoši v novém, tmavém obleku, na levém rameni mají zastrčenou kytičku myrty s bílou
mašlí.Po skončení slavnostního dění v kostele se nechají všichni, kteří byli u prvního přijímání,
fotografovat se svým duchovním.Tato skupinová fotografie a obrázek svatého k přijímání od
duchovního, tvoří pěkný upomínkový předmět na tuto událost.
P r v n í v s t u p d o š k o l y.
Vstup stejně jako výstup z téţe je prováděn bez zvláštních slavností pro děti a bez zvláštní účasti
rodičů.
B i ř m o v á n í.
Pro mládeţ bývalo jiţ docela velkolepým záţitkem, protoţe toto bývalo zvlášť slavnostně slaveno
za přítomnosti biskupa a jiných duchovních hodnostářů, vţdy teprve po delším období a kaţdému
dítěti bylo proto stále něčím novým.Většina dětí čekala s biřmováním, aţ se toto konalo
v Černé.Přirozeně byla tato příleţitost vyuţívána, aby k biřmování přišly děti z blízkého i
vzdálenějšího okolí.Kmotři k biřmování byli zvoleni z okruhu příbuzných nebo dobrých známých,
v jednotlivých případech se hlásili kmotři sami.Návrat kmotra s biřmovancem do hostince a jeho
dobré pohoštění bylo samozřejmostí.K biřmování dostával od kmotra biřmovanec růţenec a
modlitební kníţku s několika obrázky svatých.O Všech svatých po biřmování dostávali biřmovanci
od kmotrů biřmovací dárek: věnec nebo velké srdce / od pekaře/, jablka – v nichţ byly často
zastrčeny peníze, sametovou vestu, hedvábný šátek na krk, košili nebo šaty nebo také hodinky –
hoši; děvčata dostávala také věnec nebo srdce, ale hezké šaty, hedvábný šátek na krk a
košili.Biřmovanci přinesli svým kmotrům odpovídající protidárek.
S v a t b a.
Dříve neţ došlo k váţnému rozhodnutí, konala se napřed prohlídka domů.Přitom byl dům a dvůr
podroben důkladné prohlídce a také se dovedlo do konce jednání o výši věna přiţenivší se části
páru; neboť ještě před sňatkem bylo provedeno připsání majetku v pozemkové knize, většinou na
půl.Neděle před svatbou je nedělí darovací; v tento den přinesli příbuzní do domu nevěsty různé
dary a příspěvky na svatební tabuli.Jako svatební hosté jsou zváni nejbliţší příbuzní
snoubenců.Pozvání obstarává druţba, jemuţ také přísluší veškerá organizace svatby, kterou
doprovází vhodnými průpovídkami.V den svatby se shromaţďují hosté; příbuzenstvo ţenicha u
něho a potom se odeberou do domu nevěsty, kde se právě sešlo její příbuzenstvo.Po nabídnutí
něčeho malého na zub se jde nyní spořádaným průvodem do kostela.Zde dojde ke sňatku a
závěrem odslouţí kněz mši.Jako svatební den se zvolí většinou úterý, ale také pondělí.Ostatní dny
přichází jiţ méně v úvahu.Nevěsta je většinou oblečena do barevných hedvábných šatů, její
druţičky také, někdy má také šaty bílé; ţenich, tak jako téměř všichni muţi, přijde v černém
69
svátečním obleku.Všichni jsou ozdobeni větvičkou myrty s bílou mašlí.Po opuštění kostela
„zatahují“ průvod známí a děti / dvě osoby napnou šňůru nebo pás přes cestu);ţenich a také ostatní
muţi svatebního průvodu si získají volný průchod dárky.Stejně tak se hází drobné mince mezi
shromáţděnou mládeţ, která se čile po nich pídí po zemi.Po zápisu na faře se odebere svatební
průvod nejprve do hospody a často také do více hospod, aby byl doma získán čas pro úpravu
svatební tabule.V poledne se jde potom domů k tabuli.Na jídle a pití se nešetří.Kaţdému stolu se
podá jeho díl jídla od kaţdého chodu; co sám nemůţe sníst, bude mu dáno ssebou jako „výsluţka“
pro jeho rodinné příslušníky.Později potom přijde hudba a do pozdní noci se holduje tanci.K tanci
přijdou potom večer také ještě známí z vesnice, kteří nebyli na svatbu pozváni.Při větších svatbách
doprovází jiţ hudba svatební průvod ke kostelu, stejně tak do hostince atd.Příští den se převáţí
svatební dary, koně jsou ozdobeni a kočí jedou s výskotem.Také jim je zatahováno a oni házejí
okolostojícím koblihy.Při skládání musí dbát ţenich, aby jako první odnesl do domu loţní prádlo,
aby také zde zůstal pánem.V neděli nato je odvezeno věno.
P o h ř e b.
Kdyţ se u některého člena rodiny zpozorují známky, ţe se jeho ţivotní běh brzo skončí,
nezanedbává se tomuto nechat udělit poslední náboţenskou útěchu – poslední pomazání.Dovede se
včas kněz, aby umírajícího „zaopatřil“.Při tomto zaopatřování zvoní na věţi kostela
„pozdvihovací“ zvonek.Je rozţehnuto světlo umírajících, rodinní příslušníci, příbuzní a známí
navštíví umírajícího a rozloučí se s ním.Zemřelému se obleče oblek mrtvých, obvykle černé
sváteční šaty, ţena musí vţdy dostat košili s dlouhými rukávy, zemře-li při porodu dítěte, dostane
na hlavu bílý šátek.Mrtvola je uloţena na máry, u hlavy hoří svíce mrtvých a je zde umístěna
kropenka v níţ je zastrčen svazek ţitné slámy s nimiţ návštěvníci pokropí mrtvého svěcenou
vodou.Večer se v domě zemřelého – při nedostatku místa a v jiných vyjímečných případech také
v kostele – koná hodina modliteb, na níţ přijdou téměř z kaţdé rodiny jeden nebo také více členů,
aby se pomodlili za spásu jeho duše růţenec a také jiné modlitby.Stráţ u mrtvého opatřují příbuzní,
přátelé a známí.Obecní chudí jsou pověřeni podat zprávu v blízkém a vzdáleném okolí bydlícím
příbuzným, známým a přátelům o jeho úmrtí a poprosit je o účast na pohřbu.Prosit o doprovod.Za
předání poselství obdrţí v kaţdém domě dar ( vejce, špek a podobně, také peníze).V den pohřbu,
který se koná vţdy dopoledne, je jiţ nyní rakev uzavřená, vynesena z místnosti před dům šesti
nosiči, u ţeny nosičkami, kteří jsou vyprošeni od známých nebo z kruhu stejného povolání.Při
překračování prahu domu se rakev na rozloučenou třikrát skloní.Před domem následuje první
zpívání kostelního sboru a první poţehnání knězem.Nato se vydá pohřební průvod do
kostela.Během zádušní mše stojí rakev vpředu v kostelní lodi.Po obětování se vydají všichni
návštěvníci kostela, nejprve muţi, potom ţeny na ofěru kolem hlavního oltáře, políbí tam visící
kříţ a poloţí do nádoby dárek.Po skončení zádušní mše zazpívá kostelní sbor druhou smuteční
píseň a kněz provede znovu poţehnání.Pak se odebere pohřební průvod na hřbitov.Po novém
poţehnání je rakev spuštěna do hrobu.Kněz se obvykle krátce se zesnulým rozloučí a po několika
modlitbách za zesnulého je pohřeb u konce.Část přítomných smutečních hostí navštíví během
obřadu na hřbitově hroby svých rodinných příslušníků.Je-li pohřbíváno malé dítě, tak je neseno
z domu rovnou k pohřbívání na hřbitov, potom je slouţena v kostele tak zvaná andělská mše.Při
pohřbech horníků a hasičů hraje hornická nebo hasičská kapela.Po pohřbu jsou příbuzní
pozůstalými pozváni ke smuteční hostině, která se koná většinou v hospodě.Jídlo se sestává
z guláše nebo plíčkové polévky, vyjímečně z pečeně, nápojů – piva, vína a podobně.
J m e n i n y.
Tyto se slaví jiţ méně jako rodinná slavnost, nýbrţ, kdyţ je čas a příleţitost, tak navštíví oslavenec
toho dne mši.
N a r o z e n i n y.
Zpravidla se neslaví.
70
P ř e d ţ e h n á n í.
Patří vlastně ke křtu.Několik týdnů po narození dítěte, kdyţ je matka opět v pořádku, vydá se
matka, kmotra a porodní bába s dítětem do kostela.Klečíc opřed oltářem s dítětem, dostane matka
poţehnání od kněze – očišťující poţehnání.Závěrem jsou zúčastnění pohoštěni.
B) b ě h e m r o k u:
Z v ý r o č n í c h d n ů je především slaveno svěcení kostela. Toto bývalo slaveno dříve 12.září
v den „Jména Marie“.Farář Bürger / 1893-1901/ je přeloţil na 8.září na den „Narození Marie“.V
tento den je v kostele slavena slavná bohosluţba, na prostranství před kostelem jsou postaveny
jarmareční boudy a prodejní stánky přespolních obchodníků s různým zboţím.Příchod přespolních
lidí, také z cizích církevních obvodů je v tento den většinou velice významný a provoz na
prostranství před kostelem trvá aţ do pozdních odpoledních hodin.K slavnosti svěcení kostela je
zváno přespolní příbuzenstvo a v poledne je podáván dobrý a bohatý oběd u něhoţ nesmí nikdy
chybět dobré selské koblihy.Hostům, kteří se vydávají na cestu k domovu teprve večer, je dávána
ještě domů bohatá výsluţka různých lahůdek ze slavnostní tabule.Večer je pro mládeţ pořádána
taneční zábava v sále hostince, při níţ docházívá v pokročilých hodinách a náladě k ruční výměně
názorů mezi hosty.
S t a r ý r o k.
Dne 31.prosince, v den ukončení roku, se podává zvláštní jídlo.
P o s t n í h r u b á n o c.
Tučná hrubá noc před slavností sv.Tří králů (6.ledna) se zde podává také lepší jídlo.Tento den se
vykuřují všechny části domu, stáj atd. kadidlem, vykropují se svěcenou vodou; na dvéře se píší
svěcenou křídou znamení jmen Tří králů a letopočet, na příklad: „19 +K+M+B+33“.Na přímluvu
sv.Tří králů se převáţně hodně dalo; často slyšíme prosbu: „Na přímluvu sv.Tří králů ochraňuj nás
Všemohoucí od ohně, války, nemoci, nouze a před veškerým neštěstím“.Vysvěcení a popsání
vzpomenutým způsobem, má dát dům a rodinu pod zvláštní ochranu těchto králů.
M a s o p u s t n í ú t e r ý.
Je to rovněţ výroční den, který také musí mít lepší jídlo s dvojím masem, je slaven stejně.Večer
holduje ještě jednou mládeţ tanci, většinou v některé selské jizbě, kteráţto zábava končí ale před
půlnocí.
K o b l i h y.
Jsou všeobecně oblíbené, dávají se mimo jiţ vzpomenuté příleţitosti ještě o velikonocích, o
sv.Janu ( 24.června), dále senosečné koblihy – po ukončení senoseče a doţínkové koblihy – po
skončení ţní ţita.
T a n e c.
Jiţ od dřívějška byly obvykle pořádány taneční zábavy v masopustu, o slavnosti svěcení kostela, o
Kateřinské neděli (25.listopadu); tyto se konaly většinou v sále hostince.O podzimních večerech,
také v době masopustu, byly pořádány malé taneční zábavy střídavě v různých selských jizbách,
většinou při tahací harmonice, které se nazývaly „přástkové“, které ale neměly nic společného
s dříve obvyklým „přástkovým“ tancem.V minulých desetiletích, před světovou válkou, se v době
od velikonoc do ukončení ţní ţita nesměly taneční zábavy vůbec konat.Nyní se jiţ také v selských
kruzích na toto omezení nedbá.
„P ř á s t k o v ý t a n e c“.
Je to cesta s kolovrátkem.Tento krásný obyčej se udrţel aţ do konce 19.století.Zlevněním a
nadbytkem továrně vyráběného plátěného a bavlněného zboţí, zjemněním ţivotního stylu a
zmizením nuzného stavu venkovských kruhů, ustalo předení a tkaní v selských domech a tím
nastal i konec „přástkového tance“,Zůstalo pouze zachováno jméno ve spojení s provozováním
tance, který se také ještě dnes tančí pod tímto jménem v selských jizbách.Tento tanec byl
provozován v době od vymlácení aţ do konce masopustu kaţdé úterý a čtvrtek odpoledne, střídavě
71
v různých domech.Děvčata se vydala po jedné hodině odpolední se svým sloţeným kolovrátkem
do domu, kam byla pozvána a tam se pilně spřádal len na přízi.Povídáním ( diskutovalo se ) a
zpěvem se zaháněl čas.O svačině, kolem 4 hodiny odpolední, dostalo kaţdé od paní domu kus
bílého chleba.Z něho byl kus sněden a zbytek odnesen domů.Při setmění se odešlo domů bez
kolovrátku ke krmení dobytka a po večeři se šlo opět do jizby, kde se aţ do 8 hodiny večer dále
vesele předlo.Nyní začali postupně přicházet vesničtí hoši a pak se „drţelo osum
hodin“.Kolovrátek se dal stranou a po práci má být také správná zábava.Nejdříve se hrála „běţící
láska“, po té „hledání boty“, „slepá myš“, hoši „rozbili hůl“, také se hrála „svatba“; nakonec se
tančilo při hře na foukací harmoniku aţ do ½ 11 hodiny, pak přišel poslední tanec.S pozdravem
„dobrou noc!“ opustili všichni, děvčata s kolovrátkem, jizbu, kde se předlo.
Následujícího rána po snídani byla upředená příze vyndána z varného kotle, vyprána, vytřepána a
pověšena na tyče nad kamna k usušení, neboť příze nesměla zmrznout.Po této práci bylo volno.
M a s o p u s t n í p r ů v o d.
Pravá, oblíbená lidová veselice, byl pro mladé a staré masopustní průvod, který se konal téměř
kaţdoročně, nebo nejvýše pouze s malou přestávkou. Válečná léta 1914-18 a jejich následky
způsobily přestávku delší.Poslední masopustní průvody byly v letech 1912/13. Teprve v roce 1931,
dne 15.února, byl opět uspořádán masopustní průvod z popudu a pod vedením obecního
představeného pana Johanna Osena/č.10/, který vynesl čistý zisk 1 700 Kč na zakoupení motorové
stříkačky.Byly předvedeny různé šprýmovné skupiny: jezdci, cigánské vozy, zvěřinec, honci
medvědů, zpěváci, oráči, obvyklí masopustní hudlaři a podobní.Toto představení mívalo dobrý
průběh, také návštěva ze všech stran byla uspokojivá.
M a s o p u s t n í ú t e r ý.
Tento den je v zemědělství volno, dělaly se pouze nejnutnější krmičské a stájní práce.Odpoledne se
šlo tancovat, coţ trvalo ale jenom do 12 hodin v noci; tento den bylo k obědu hovězí maso a šunka.
P o p e l e č n í s t ř e d a.
Je v zemědělství také volným dnem.Tento způsob týdenních svátečních dnů byl označován jako
„malé svátky“.O popeleční středě se odebrali všichni do kostela k „opopelnění“.Tímto jednáním
začalo postní období.
P o s t n í o b d o b í.
Toto bylo poměrně přísně dodrţováno.Ve středu a v pátek se napřipravovala masitá jídla.Tanec a
svatby docela odpadly.Po celé postní období se po večeři modlili ve všech domech růţenec na
střídavý způsob ( předmodlitby a střídavé modlitby).
K v ě t n á n e d ě l e.
V tento den byla vyráběna v kaţdém domě „květná kytice“.Tato byla dříve vyráběna pastýři volů a
krav a za to zaplatil kaţdý dům 10 krejcarů a kus chleba.Nyní výroba náleţí pasáčkům, k čemuţ
patří opatření devíti součástí a to lískové pruty, smrkové, jedlové a borové větve z poţehnaných
stromů, vrbové proutí, bukové listy, kočičky a modřínové větvičky.Čtrnáct dní před Květnou
nedělí se to doneslo domů a zde se to vyplétalo do víc jak jeden metr dlouhé metly, která je v horní
části ozdobená papírovými nebo hedvábnými mašlemi.Čím je dům delší, tím větší je zpravidla
metla a pro pasáčky je největší pýchou moci nést do kostela nejdelší metlu.Před kostelem se nosiči
shromáţdili a zde následuje jiţ vzájemná přehlídka, v kostele dochází většinou k malým šarvátkám
se špicemi těchto dlouhých metel, potom svěcení a průvod okolo kostela.Na Velký pátek se váţe
z jednotlivých dílů metla, která byla do této doby uloţena ve stodole, malé kříţky, z nichţ se po
třech zastrčilo do ţitného pole, stejně tak se upevňovalo po třech kříţcích na okna v domě, stodole
a kůlnách.
Na Květnou neděli malují selky a děvčata vejce.A sice tak: do hliněného hrnce se dal včelí vosk,
roztavil se nad dřevěným uhlím a udrţoval se stále horký.Do malé dřevěné násadky se zapíchla
jehla, do tekutého vosku se namočila hlava jehly a touto se malovaly na vejce různé vzory, listy,
květiny a jiné figury, více nebo méně krásné, podle schopnosti malířky.Vţdy byla dvě vejce
opatřována stejným vzorem, aby byla „párová.Po tomto pomalování, které je na vejci skoro
72
neviditelné, byla vejce barvena.Na místech pomalovaných voskem se barva neuchytila a tato místa
byla potom na pomalovaném vejci bílá.Aby se takto pomalované vejce lesklo, bylo leštěno
špekovou škárou.Dcery domu a sluţky dostávaly od selky vejce obyčejně jedno a ty, které měly
milého ( která by neměla?) nechávaly si malovat 4 aţ 6 vajec.Umění malování ovládalo jenom
málo ţen.K těmto se vejce nosila;ty pak vejce malovaly hranou ulomeného pilníku – květinové,
listové ornamenty, jména, průpovídky, ano dokonce i verše.Tato vejce nazývaná „strakáče“ jsou
často skutečnými uměleckými díly v malířském provedení; často se ale setkáváme s klopýtavými
verši a špatným pravopisem.
V E L I K O N O C E :
H o š i s ř e h t a č k a m i.
Jiţ nějakou dobu před velikonocemi přebírá jeden starší školák cvičení dorostu.Odpoledne se hoši
shromaţďují u tírny lnu a zde jsou svým učebním mistrem zaučováni do umění „řehtání“.Začátek,
konec a pěkně řehtat do taktu, to musí klapat; potom se musí dobře naučit modlitby a říkánky, je to
dost práce pro malého učitele a ještě jeho menší ţáky.Na Zelený čtvrtek v poledne vykročí poprvé
dobře seřazeni se svými klapačkami, řehtačkami a řehtavými trakářky přes vesnici ke kostelu,
ohlašujíc čas k modlitbě.Před jednotlivými domy se na znamení svého vůdce zastaví a celý sbor
hlásí: „My zvoníme, my zvoníme andělský pozdrav, ţe se musí kaţdý katolický křesťan
modlit!“.U kostelních vrat se potom pomodlí andělský pozdrav.Odpoledne na Velký pátek kolem
třetí hodiny „zvonili“ v jednotlivých domech a odnášeli si výsluţky.Byla jim dávána vajíčka a
peníze.Dělení prováděl jejich vůdce, nikoliv ale rovným dílem, ale podle „ranku a stáří“.
V e l i k o n o č n í t ý d e n.
Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota byly slaveny všude.Byly prováděny jen ty nejnutnější
práce, pilně byly navštěvovány všechny církevní obřady a zvláště návštěva svatého hrobu nebyla
nikým zanedbána.
S l a v n o s t v z k ř í š e n í.
Konala se v sobotu po setmění, kdy se sešlo veškeré obyvatelstvo.Přicházeli také přespolní i
z ostatních farností, tak zvláště z Hůrky sem přicházelo mnoho lidí.Vyrukovali hasiči z Černé a
Pláničky, hrála hudba a všechna okna zářila jasným svitem svíček.Po vzkříšení bylo doma dobré
jídlo.
M a l o va n á ve j c e a ve l i ko n o č n í b a l í č e k.
Ve večerních hodinách na Bílou sobotu nebo také velikonoční neděli, chodili chasníci jednotlivě,
nebo také ve skupinách k oknům loţnic děvčat pro malovaná vejce, která byla ráda dávána a sice
zpravidla v párech; jenom kdyţ dárkyně chtěla vyjádřit, ţe je na chasníka rozmrzelá nebo jím
znechucená, je na něho zlá nebo s ním nechce nic mít, potom mu dala vejce nepárová;v tomto
případě musela rychle zmizet od okna, protoţe zklamaný příjemce tohoto velice nevítaného daru,
švihem většinou vrátil okamţitě tento dar spanilé dárkyni.Vyvolený srdce se zastavil u dívčina
okna obyčejně sám, aby si vzal velikonoční balíček.Tento obsahoval, mimo různými milostnými
průpovídkami popsaných vajec,také rozličné přídavky: několik koblih, kus bábovky, pytlík na
tabák s malou hlavou k dýmce, dříve také mnohdy pěkně vyšívaný náprsní šátek, nyní místo něho
je to kravata.Po sesbírání vajec se odeberou chasníci do hospody a zde se hned s vejci závodí.Vţdy
dva a dva sráţí vejce proti vejci špicemi nebo zadními díly proti sobě;naraţené vejce patří
vítězi.Na naraţená vejce se háţe drobnými mincemi, odpadlé mince patří tomu, co vejce drţí.Tento
drţí vejce v dlani, pouze mezi palcem a ukazováčkem zůstane volná štěrbina k vrhu mincí.Zůstaneli mince vězet ve vejci, patří vejce tomu, co mince vrhal.Přitom mají mnozí prsty od drţení vajec
tak „rozstříleny“, ţe to způsobuje radost ostatním.K obveselení dochází také, kdyţ při házení na
vejce je zasaţeno zasmrádlé nebo neuvařené vejce.Mnozí se pokouší dosáhnout vítězství s vejcem
naplněným smolou, ale obyčejné házení má jenom tehdy úspěch kdyţ se hází na řádné vejce.Také
v ostatních velikonočních dnech jsou tyto obyčeje pilně provozovány.Mimo házení na vejce je
ještě obvyklé koulení vajec.Dvě hrabiště se poloţí v úzké šikmo souběţné pozici na zeď; ve
vzniklém ţlábku se nechá dolů válet vejce a druhé se nechá válet za prvním a kdyţ to druhé
73
dostihne cíle první, náleţí obě vejce vítězi.Tak nachází mladí i staří mnoho zábavy těmito lidovými
obyčeji a bude se muset dbát velice na to, aby tyto byly pilně provozovány, aby byly zachovány i
do budoucna.Na Bílou sobotu obdrţel kaţdý v domě 4, na velikonoce 20 barvených vajec.
Sva t o d u š n í svá t ky.
V sobotu před svatodušními svátky staví chasníci na návsi májku, dlouhý, štíhlý lesní strom, jehoţ
kmen je odvětven a odkorněn, jenom nejvyšší špička je ponechána a její větve jsou ozdobeny
pestrobarevnými mašlemi.Tento strom je většinou vyprošen chasníky od hajného z pláničského
panského lesa, ale někdy se stává, ţe je odnesen také bez vůle a vědomí majitele lesa.Kaţdá
vesnice je pyšná na to, ţe postavila nejvyšší májku.Přede ţněmi je skácena, prodána a výtěţek je
rozdělen mezi polní hlídače.
V uplynulých desetiletích panoval ještě obyčej, ţe kaţdému děvčeti byla v noci na svatodušní
neděli postavena před okno její komůrky zelená, pásy ozdobená májka.Našlo-li děvče před svým
oknem suchý stromek, tak to bylo odmítnutí milého, jehoţ láska k této krásce právě zanikla.
Tato noc nese také jméno „závorová“.Všechno je zavřeno, odstraněno z místa, co není
připevněno.I kdyţ tato věc je míněna jenom šprýmovně a ţertovně, kterou dělají chasníci
děvčatům, tak ale v jednotlivých případech dojde k činům, které jiţ nejsou ţert, nýbrţ se dají
označit za poškozování majetku.Zlomyslnosti nebyly ale v Černé zaznamenány, jako je převracení
záchodů, pump a podobně.- Děvčata si musí svoje věci dobře ohlídat, jinak budou odnesena
k májce, tak na příklad: stoličky k dojení, nosítka na hnůj, pometla, vidle na hnůj atd. Jsou-li
nalezeny dívčí šaty, tak je z nich udělána slaměná panna a postavena k májce; z prken se zhotoví u
májky stůl a k němu je panna posazena.
O jednom zvláštním výkonu vyprávěl panu Josefu Gabrielovi jeho otec: - v domě č.24 bydlel jeden
starý tesař, který byl známý jako urýpaný, nespokojený člověk.Chasníci vyvezli z jeho dvora
prázdný vůz na odvoz hnoje za dům, kde ho rozebrali a vynesli po kusech po ţebříku na střechu
stáje a sloţili ho opět na hřebeni střechy dohromady.Ráno bylo „haló“ po celé vesnici a hodně
smíchu.A to, ţe tesař měl ke škodě ještě posměch je docela pochopitelné.Pachatelé ale se ve
vesnici nenašli; ţádný z chasníků ve vesnici o tom nic nevěděl ( byli to cizí? ).
Tak jako o velikonoční neděli, tak také o svatodušní je na stole dvojí maso, hovězí a šunka; v tento
den jsou také koblihy; kaţdý slouţící dostává ve dnech, kdy se koblihy smaţí, ještě oddělených 20
kusů koblihů.
Ţ e h n á n í o b i l í.
Na velikonoční a svatodušní neděli a na den sv.Jana (24.června) vykropuje svěcenou vodou obilí
na polích kaţdého selského domu jeden člen rodiny.Účast na procesích do polí pod vedením
místního duchovního, prosebná procesí na sv.Marka a ve tři prosebné dny, je stále početná; kaţdý
dům je zastoupen nejméně jednou osobou.Modlí se za růst obilí, poţehnanou úrodu a ochranu před
povětrnostní pohromou.
B o ţ í
t ě l o.
Jako v den vzkříšení o velikonocích, tak také v tento den je také v Černé Boţí tělo slavně slaveno a
přichází sem hodně přespolních lidí se svými dětmi.Cesty jsou posypány čerstvou travou, čtyři
oltáře - / „u vesnického hostinského“ č.15 – u „Primatera“ č.17 – „Anderleho“ č.21 a u pivovaru /
jsou pěkně vyzdobeny a obklopeny mladými břízkami.Na čele procesí jsou bíle oděná děvčata,
potom jde ostatní školní mládeţ, hudba, pak nesou čtyři váţení sedláci baldachýn nad duchovním
s Nejsvětějším, po obou stranách baldachýnu jdou hasiči a následují v pestrém sledu ostatní
návštěvníci.Po ukončení slavnosti jsou mladým břízkám odlamovány větvičky, keré se doma
zastrkují za obrazy svatých jako ochrana proti blesku a nebezpečí ohně; venku také do polí, zvláště
do lnu, na ochranu před povětrnostními pohromami.- Říká se: jak o Boţím těle schne rozházená
tráva na silnici, tak se také vyvede senoseč.
74
Sl u n o vr a t n ý o h e ň.
Letní slunovrat se zde slaví – jako ve většině obcí na Šumavě dne 24.června / na den sv.Jana /, jen
v jednotlivých obcích se slaví pod vlivem německo – nacionálních spolků dne 21. června vlastní
slavnost slunovratu.
Vy h á n ě n í vl ků.
Provádělo se na den sv.Ondřeje 30.listopadu.Polní hlídači táhli o první večerní hodině vesnicí a
práskáním bičů a troubením na dětské trubky dělali velký kravál.Pro tento zvyk není dnes jiţ ţádné
vysvětlení, mohl by ale pocházet z dob, kdy na Šumavě byli ještě vlci ( označení „Vlčí jáma“ nebo
ve „Volském lese“ pochází zřejmě z těchto dob).Zajisté, ţe při blíţící se zimě, se vlci více
přibliţovali k vesnicím a tyto chtěli děláním takového kraválu vyhnati.- Nynější četníci nemají ale
pro takové zdomácnělé lidové zvyky ţádné pochopení.Tak bylo v roce 1927 šest polních hlídačů,
kteří se vyhánění vlků zúčastnili, udáno pro rušení nočního klidu a od okresního úřadu byli
potrestáni kaţdý pokutou ve výši 30 Kč!
V Á N O C E .
Štědrý den je dnem postním.V tento den se podává chléb ze suchých hrušek.Do tohoto chleba se
zapékají suché hrušky, hrozinky, fíky a ostatní ovoce; je velice chutný.Také vařené suché švestky
jsou velice oblíbené.
Na půlnoční mši jde většina obyvatel.O vánocích musí být k obědu hovězí maso a šunka se zelným
salátem.K dětem chodíval dříve „zlatý koník“; tento se ale nenechal vidět, nýbrţ dával o vánoční
noci do talířů poloţených do okna cukroví, jablka, ořechy a podobně.
Dnes jiţ však chodí do mnoha domů také „Jeţíšek“ – zajisté také pro děti neviditelný – a přináší
vánoční stromeček a k tomu nějaké dárky.
Na začátku vánočního měsíce, 6.nebo 5.prosince chodí také „Mikuláš a čert“ ( Mikuláš a čeledín
Ruprecht), přinášejí dětem nějaké dárky, mnohdy také shnilou řepu a brambory a čeledín Ruprecht
se obzvláště snaţí, se svou metlou vyprášit větším děvčatům sukni nebo je vytáhnout se svým
řetězem z jizby.
St ř í d a c í d n y.
Volný čas slouţících sahal od 26.prosince aţ do 6.ledna.Dne 27.prosince vystupovali slouţící ze
svých míst, opouštěli staré postavení a odebírali se domů.V den Tří králů nastupovali do nových
míst.Ve střídací dny mohl být některý dům bez slouţících.
C) o s t a t n í o b y č e j e :
B i t í n a p a vú zu.
Tento obyčej byl prováděn dříve o svatodušních svátcích, dnes jiţ není obvyklý.Dva chasníci nesli
na svých ramenou pavúzu / to je silná tyč nebo slabý kmínek stromu, který slouţil na upevnění
sena nebo obilí na ţebřiňák /, četní chasníci šli po stranách vedle nich a do taktu tloukli holemi do
stromu. Tak táhli ve svatodušní noci vesnicí a provozovali zcela vyjímečnou hudbu.Jaký význam
se tomuto průvodu připisoval, nelze dnes jiţ zjistit.
S t o d o l o v á s l e p i c e a „h ř e b í k b á c“.
Dříve se prováděl výmlat obilí pouze ručně. Kdyţ byly skončeny venkovní práce, započal
v pozdním podzimu výmlat obilí ve stodole a po všechny dny bylo slyšet klapot cepů do taktu.Toto
trvalo aţ do vánoc, také po nich aţ do poloviny ledna, dokonce se to mohlo táhnout aţ do Hromnic
a to podle mnoţství obilí a mlatců.
Kdo nyní po skončení výmlatu dal poslední ránu cepem, ten byl k lepšímu prohlášen za
„stodolovou slepici“ a kdo nebyl dostatečně rychlý a svůj cep pověsil na pro to určené hřebíky
poslední, byl škádlen názvem „hřebíkbác“.- S dnešním strojním výmlatem, který zkrátil dříve
týdny trvající práci na jeden, dva dny, zmizela také tato posměšná jména.
75
Vý m l a t e k.
Kdyţ se končil výmlat a byl hotový poslední „mlat“, pokoušeli se sousedé do poslední slámy něco
propašovat ( kobylince, shnilou řepu, mrtvou kočku a podobně).Byl-li pachatel při tom dopaden,
byl přísně potrestán; obyčejně byl důkladně „vymlácen“, „vycepován“ a postaven jako „výmlatek
veřejnému posměchu.- Také toto jiţ dnes více neexistuje.
D r a n í p e ř í.
Je-li v domě peří ke draní, sezvou se k tomu ţeny a děvčata.Za dlouhých zimních večerů, často jiţ
odpoledne,činí se pilné ruce, aby odtrhly praporky peří od brků, ale také ústa jsou v čilé činnosti a
tak jsou všechny události z vesnice, pravdivé i smyšlené, s větším či menším přikrášlením,
protřepávány. Za tuto dvojí práci nabízí domácí paní odpovídající svačinu.Po skončení draní peří je
tato svačina poněkud bohatší; k tomu se natrefí několik chasníků a malou taneční veselicí je
v tomto domě draní peří skončeno a pokračuje v některém jiném domě.
N á v š t ě v y u o k é n k a.
Tento obyčej býval dříve pilně prováděn, nyní je ještě stále prováděn a bude se ještě dále
prosazovat.Jak se cítí některý chasník muţně, vyhledá si v noční hodině okénko komůrky jednoho
děvčete u kterého chce vzbudit milostnou touhu.Různými řečičkami přiláká krásku k okénku a zde
– i kdyţ je oba dělí ţelezná mříţ- se projednají společně a proberou hladce záleţitosti obou
zamilovaných.Scházejí se u okénka v kaţdé roční době; sobota, neděle a čtvrtek jsou
nejobvyklejšími dny, ale také ostatní týdenní dny jsou vyuţívány.Pouze pátek je vynecháván;
v tento den chodí jenom „všiváci“ a ti jsou vyslyšeni jen ve vzácných případech.Chasníci chodí ve
vlastní vesnici, chodí i do sousedních vesnic, často i hodiny daleko ke své milé.Ţádná cesta, ţádné
počasí, také obvykle ţádná překáţka je nemůţe od jejich úmyslu odradit.Ţe při těchto nočních
toulkách dochází často k jedinečným, komickým nebo váţnějším událostem, můţe vyprávět kaţdý
z vlastní zkušenosti.Ale nechodí se jenom k okénku vyvoleného děvčete, navštěvují se také jiná
děvčata pro ukrácení chvíle.To vede často ke zlým rozmíškám, kdyţ sem náhoda přivede
skutečného milovníka děvčete.Obyčejně následuje ihned na místě samém ruční výměna názorů pro
domnělé rušení vlastnického práva, která potom pokračuje veřejně na nejbliţší taneční
zábavě.Často chodí chasníci ve skupině, jenom ze špásu na návštěvu k okénku děvčete, kdyţ při
tom překročí výsostné hranice jiné vesnice, dochází k obranné válce s neústupnými domácími.Zde
se hlavně jako zbraně pouţívá na drobno nasekaného palivového dřeva, které je u kaţdého domu
vyrovnáno do hranic k proschnutí a tím je lehce dosaţitelné.Tato zbraň ve vesnických „bojích o
ţenu“ je velice oblíbená.Je přirozené, ţe si také chasníci i jinak vzájemně dělají různé
taškařice.Kdyţ na sebe některý upozorní při milostném rozpoloţení v prvním patře u okénka, můţe
si být jistý, ţe zde jiţ potom po nějakém čase nenalezne ţebřík ke slezení dolů.Kdyţ jsou patrny
známky toho, ţe šťastlivec dosáhl příznivou odezvu na svou nabídku v komůrce, jsou obyvatelé
domu vzbuzeni ránami na vrata a okna, coţ donutí tajného návštěvníka k rychlému útěku, často
křivolakými cestami.K takovým „překáţkám v lásce“ dochází nejrozmanitějšími způsoby. --Jestliţe děvče nepodlehne vábivého volání tvrdnoucího venku, jestliţe nevstane, pokouší se tento o
to prováděním různých neškodných nepříjemností, které začínají jednoduchým spíláním a končí
rušením výše popsaným způsobem.Mezi dívkami jsou také rozdíly, jsou takové, které přijdou
k okénku pouze některým, nebo jenom jednomu, ale jsou i takové, které přijdou kaţdému.
Jak jiţ bylo naznačeno, neslouţí tyto noční návštěvy u okénka dívčí komůrky k uspokojení touhy
po lásce, ale také pro ukrácení dlouhé chvíle a pro špás.Naše mnohokrát osvědčená autorita, pan
Josef Gabriel z č.17, nám vyprávěl takový ţertovný příběh z dob svých mladých let a nezamlčel
také, ţe byl takové jedinečné události svědkem.Jména osob a domu nemohou být z dobrých
důvodů uvedena.
„Bylo to lehké, lásky lačné děvče, které ne jednomu, ale kaţdému chasníkovi rádo přišlo
k okénku.Tuto lehkomyslnost vyuţil jeden šprýmař, šel k okénku, zavolal k němu děvče a to
spěšně následovalo jeho volání.A tak seděli oba spolu na okénku ve sladkém milkování.Z velké
lásky jí hladil obličej, prsa, lýtka – a jinak ještě něco, co psát nesmím- při tom vţdy tajně sáhl do
76
kapsy, kde měl ukrytou tuhu.Kdyţ děvečka ráno krmila ve stáji a vstoupila tam selka, ulekla se,
protoţe myslela, ţe vidí čerta.Následující pohled děvečky do zrcadla jí přinesl vysvětlení; krátce a
dobře, tato jiţ nešla ţádnému k okénku a nebylo jí po několik neděl vidět v kostele“.
Š p r ý m a ţ e r t.
Chasníci tvoří vlastní vesnické společenství.V letních měsících se scházejí večer na silničních
pankejtech, v zimních měsících v určitých domech.Provádějí rozličné šprýmy, nebo zpívajíce
táhnou vesnicí.Dříve zachovávali ve svých řadách chasníci přísný řád; pasáčci a malí čeledínové se
nesměli dlouho zdrţovat venku, také u tanečních zábav měli velice omezená práva a museli po jim
povoleném čase domů do postele.Dnes se jiţ bohuţel s tímto řádem nesetkáme a mnohdy jsou tito
mladiství chasníčci v jejich bezuzdné zpupnosti příčinou nemilých událostí.-Pan Josef Gabriel nám
vyprávěl, také k tomuto oddílu, jednu pravdivou historku: „Měli jsme malého čeledína ( to je druhý
čeledín ), který byl mazaný chasník.Jednou šel, vzal dvě tyče, doprostřed přibil dva špalíky dřeva
na nasazení nohou a učil se na těchto chůdách chodit.Kdyţ měl jiţ jistý krok, odnesl Briminglerové
(z domu č.4 ) syrečky; tak také mnohým vesnickým kráskám odřezal karafiáty, které měly stát
v horních oknech, ty potom neměly ţádnou nedělní ozdobu pro svá panenská prsa“.
L i d o vé h r y.
Dříve prováděné hry, které se hrály při „přástkovém tanci“ ( viz Zvyky a obyčeje během roku)
dnes jiţ zapadly částečně v zapomenutí.Co se ještě zachovalo je zde následně zapsáno.
B ě ţ í c í l á ska.
Děvčata a chasníci utvořili po párech kruh.Jeden pár byl vylosován, aby hru zahájil.Chasník
z vylosovaného páru dělal „otce“ ( nebo děvče „matku“ ) pro ostatní páry v kruhu, šel od páru
k páru a ptal se děvčete, zda je se svým milým spokojená.Jestliţe některá řekla ne, byla dotázána,
kterého si přeje.Vyvolený milý si nyní musel rychle vyměnit místo s neţádoucím milým.Během
běhu se snaţil hraný otec se šátkem zavázaným do uzlu, kaţdému z obou uštědřit ránu.Tato hra
vyţadovala dobrou pozornost, dnes se jiţ nehraje.
Sl e p á m y š.
Známý způsob hry.Z párů se utvoří kruh.První pár vstoupí do kruhu, jeden hráč si zaváţe oči a má
za úkol chytit toho druhého.Otázkami: „Myško, kde jsi?“ ( také Anno nebo Jakube) a podle dané
odpovědi: „Zde jsem!“ se snaţí chytit druhého za kterým rychle běţí.Chytne-li ho, zavolá: „Mám
ho!“.
H l e d á n í b o t y.
Chasníci a děvčata sedí v kruhu na podlaze, nohy dovnitř a poněkud přitaţené k tělu.Hrací kartou
se vylosuje první hledající.Jeden pantofel se rychle předává pod koleny sedících od jednoho
k druhému, kaţdý příjemce udeří pantoflem o podlahu.Pantofel je předáván rychle, střídavě vpravo
a vlevo a hledající musí chvátat, aby ho dostihl.Komu botu odejme, ten musí hrát dále hledajícího.
H r a n a sva t b u.
Jak se tato hra hrála, si nemůţe jiţ pan Josef Gabriel vzpomenout – od něho pochází předchozí
sdělení.
TUHOVÉ
ZÁVODY
V
H Ů R C E.
Tyto neleţí sice, jako ostatně tuhové závody v Černé, na území obce, bylo zde ale v letech světové
války 1914 – 18 a po ní, zaměstnáno mnoho obyvatel z Černé.Podle současných známek, by mohl
být v těchto závodech zastaven provoz jednou provţdy a tyto by se mohly rozpadnout. Proto by
měla být jejich historie pro budoucí pokolení zde v krátkém přehledu zapsána.
Jak je patrno z historického vývoje tuhových závodů v Černé ( viz str. 42), těţili hůrečtí sedláci
jiţ tuhu na svých pozemcích pro vlastní potřebu, jako mazací prostředek, obyčejnou lomovou
těţbou.Na toto nepravidelné kopání se omezili aţ do roku 1811, kdy dostali lénem některá
77
kutaniště od kníţete Schwarzenberka, zůstalo hůreckým sedlákům těţební pole Johannova a
Wenzelova dolu / leţící naproti nádraţí Černá-Hůrka, vpravo od silnice do Horní Plané).Zde
otevřeli v roce 1848 sedláci jámu, v níţ pokračovali v těţbě v menším měřítku.Kaţdý ze
spolumajitelů sem měl dodat jako pracovní sílu jednoho důlního čeledína. (Tímto způsobem kopali
tuhu také sedláci v Bliţné, v předcházejících dobách východně od jejich vesnice na okraji lesa; tato
svobodná kutaniště byla potom později také zabrána tuhovými závody v Černé). Ve stejném roce
získal také Bartl Zach se svým bratrem Wenzelem těţební pole v „Birstwiesen“.Vybudoval prací
zařízení k čištění tuhy a tak také došlo k dobrému vyuţití, předtím nepotřebné tuhy.(V roce 1913
narazili dělníci při rozšiřovacích pracech nových důlních zařízení v jedné prohlubni na dřevěné
zdvihové čerpadlo, které pocházelo z počátečních let.Kdyţ se zatáhlo za táhlo, tak pracoval píst a
ventil jako u nového čerpadla).
Dne 1.března 1884 byl zahájen provoz tehdejších tuhových závodů v Hůrce, které byly v klidu po
15 let a sice společností: Matthias Zach – Hůrka, Nierstrass z Kolína n/ Rýnem a HofbauerLinec.Vedoucím provozu byl pan Hofbauer; práce byly ale brzo zastaveny.Tuha zde vytěţená byla
většinou dodávána do Pasova v Bavorsku a do Tirol.Na základě poţadavků získal pekař Franz
Zach z Hůrky podíly od Nierstrasse z Kolína n/Rýnem a zastavil vrtání na dolech Johann a
Wenzel a na hůreckých“Birstwiesen“.Nato byl tento závod koupen paní Wilhelminou Novotni a
panem Franzem Mühlederem z Vídně.Tato společnost získala podíly od Marie Hofbauer a od
dědiců Matthiase Zacha z Hůrky a to od Marie Schaffař, Elisabeth Kalischek, Kathariny Wrba a
Aloise Zacha a dále větší díl od Franze Zacha.Poslední dali podnět důlnímu Thomasovi Kuttnerovi
od kníţecích schwarzenberských tuhových závodů, převzít vedení tohoto vznikajícího tuhového
závodu, který se stále více zvětšoval a vyvíjel.Platební potíţe mezi podílníky vedly k tomu, ţe
jeden podílník, Vonwiller a dědicové, Vídeň I., strhli na sebe a tento závod pod jménem „Jihočeské
tuhové závody“ dosáhl velkého věhlasu.Dřívější majitelé před paní Novotni-Hartmann a Franz
Mühleder ( majitelé od 23.července 1907) dopravovali tuhu na povrch ještě ručním
navijákem.Mühleder byl majitelem aţ do roku 1914, Vonwiller aţ do roku 1919.
Nesporně je zvláštní zásluhou pekaře Franze Zacha z Hůrky, snaţivého, čestného, dobrého
německého muţe ( zemřel v roce 1931), ţe ovlivnil vývoj závodu zjištěním tuhového loţiska na
Johannově a Wenzelově dole, rozšíření tohoto nového důlního díla a tak zajistil mnoha horníkům
práci a chléb, coţ se přednostně promítlo ve válečné a poválečné době na blízké a vzdálenější
okolí.Bohuţel byl tento zdatný muţ připraven o plody svého snaţení a jiní vyuţili jeho dílo!
V roce 1919 byl na malém návrší u nádraţí postaven úřednický dům, který byl po staviteli a
vedoucím provozu Ing.Karlu Kordulovi nazván „Villa Karlovo zátiší“.( Tento byl v roce 1932
zakoupen počešťovacím spolkem pro Šumavu „Pošumavskou jednotou“ ).
Surová tuha byla za Novotné-Mühledera v letech 1907-12 prodána bratřím Porack
v Krumlově.V roce 1912 byla postavena nová úpravna tuhy.Válečná léta přinesla největší
výkony.V roce 1916 bylo vytěţeno 45 060 q surové tuhy, 25 000 q surové rafinády, 3 200 q
vločkové tuhy a 25 000 q tuhové mouky.V pouţívání byly dva parní stroje a jeden
elektromotor.Zaměstnáno bylo 9 úředníků, 9 dozorců, 350 dělníků a 30 zajatých Rusů.Aţ do roku
1914 byli majiteli Novotná a Mühleder; od roku 1914 do 1919 Vonwiller a spol.; od roku 1919
přešel závod pod jménem „České tuhové závody“ do majetku české banky „Česká zemská banka“.
Aţ do roku 1927 byl obchod výtečný, potom došlo v důsledku světové krize a odbytovým
těţkostem ke stále většímu poklesu.V roce 1932 došlo k zastavení provozu, zaměstnán zůstal
pouze jeden dělník.Z provozních zařízení a budov bylo jiţ mnohé prodáno.Pila postavená u
tuhových závodů, která byla jiţ také několik let mimo provoz, byla v roce 1932 koupena panem
Stassnim z Vyššího Brodu, který právě započal s přípravnými pracemi k uvedení do provozu.V
kotelně byla postavena lokomobila a vyhloubena studna pro její napájení.
V době od roku 1907 do 1932 se zde konala čilá výměna vedoucích provozu, jejich počet dosáhl
čísla 14.
78
Úřednický dům byl v roce 1932 zakoupen českou „Pošumavskou jednotou“.V něm je nyní
umístěn kontrolní důchodkový úřad se svými zaměstnanci ( dříve byl v Černé).Velitel četnické
stanice v Černé stráţmistr Draţka má zde také byt.( Tím se zmenšil počet Čechů v obci
Černá).Dále zde bydlí 2 české učitelky, majitel pily Slalky, jemuţ patří také bývalý lázeňský dům
tuhových závodů, dále penzionovaný nádraţní dělník Němeček a nádraţák Vavruška.
ZŘ I ZO VÁ N Í
Ú Ř A DŮ.
P o š t o v n í
ú ř a d:
V roce 1868 byl v Černé zřízen poštovní úřad s úředním označením „Černá v Čechách“.Umístěn
byl v pivovaře.Prvním zaměstnancem byl poštovní expeditor Josef Beer aţ do 28.března 1893.
Pořadí vedoucích poštovního úřadu:
1. Josef Beer
poštovní expeditor
1868 – 28.3.1893
2. Eulalia Ruschek poštovní expedientka
1893 – 1904
3. Aloisia Greipl
c.k.pošmistrová
1904 – 1913
4. Karl Cirhan
c.k.pošmistr
od 1913
Poslední má dnes titul: vrchní poštmistr.
Od 20.září 1898 byl poštovní úřad přemístěn z pivovaru do naproti leţící budovy ( č.40) ředitelství
kníţecích schwarzenberských tuhových závodů, kde se nachází ještě nyní.Od roku 1931 je tento
dům pod správou pivovaru.
Úřední označení poštovního úřadu v československém státě je od roku 1918:
„Černá na Šumavě – Schwarzbach im Böhmerwalde“.Poštovní úřad je zařazen nyní do třídy
označené: II./5. Nynějším vedoucím poštovního úřadu je: Karl Cirhan, vrchní poštmistr, v Černé
od 20.listopadu 1913.
V roce 1890 zde byl zřízen telegrafní a v roce 1927 telefonní úřad.
Po státním převratě v roce 1918 byl poštovní úřad v době od 19.listopadu do 29. listopadu 1918
pod správou ředitelství pošt v Linci, Horní Rakousko.
Počet hlášených posluchačů rozhlasu v obvodu pošty byl v roce 1931 – 25.
Doprava pošty (jízdy poslů) se prováděly aţ do roku 1892 2x denně do Krumlova a Horní
Plané.Od roku 1892 do roku 1916 1x denně Černá – Frymburk, 1x denně Černá – Dolní
Vltavice.Od roku 1923 byla jízda poslů do Dolní Vltavice prodlouţená aţ do Německého
Rychnova.Tato trasa se jezdila od roku 1932 osobním autem, do Frymburka se ještě stále jezdí
poštovním kočárem.
V roce 1892 byla zavedena doprava pošty drahou.Doprava pošty na dráhu a z dráhy byla dříve jako
dnes obstarávána jízdami poslů a pěšími posly.
Obvod poštovního úřadu tvoří tato místa: Černá, Plánička, Nová Ves, Jámy, Boksberg, Jestřábí,
Valtrov, Slavkovice, Tuhové závody, Nová Hůrka a Olšovský dvůr.
V roce 1904 byli zavedeni přespolní listonoši, do roku 1919 byl zaměstnán jeden, potom dva.
U poštovního úřadu jsou zaměstnáni tito listonoši: místní – Josef Kalischko; přespolní- Franz
Kalischko a Josef Gallistl.
Poštovní zásilky byly roznášeny: v Černé 2x denně, před rokem 1904 pouze 1x denně; v Tuhových
závodech, Nové Vsi, Hůrce a Olšovském dvoře 1x; v Pláničce, Jamách, Bockbergu, Slavkovicích,
Jestřábí a Valtrově kaţdý druhý den.
Roční výkon poštovního úřadu v roce 1930:
Přijato Doručeno
Doporučené dopisy
2 600
2 436
Balíkové zásilky
1 864
3 228
Poštovní poukázky
1 682
864
79
Vkladové listy
Telegramy
9 172
866
výplata šeků 2 046
528
Telefonní účastníci: 5
Zprostředkování telefonních hovorů: 8 819
Z uvedeného příkladu ročního výkonu za rok 1930 je patrný velký význam poštovního úřadu
pro Černou a její okolí.
Údaje o poštovním úřadě v Černé pocházejí od pana vrchního pošmistra Karla Cirhana.
Č e t n i c t v o:
Četnická stanice byla zřízena v Černé dne 10.listopadu 1881 a obsazena jedním muţem –
stráţmistrem Josef Königem.
Stanice byla umístěna v domě č.15 – 16 u „Vesnického hostinského“.Po dokončení obecního domu
č.6 byla tato tam přeloţena dne 1.ledna 1908 a nachází se tam ještě dnes (1933).
V roce 1901 byl počet četníků zvýšen na tři muţe, v roce 1921 na čtyři a v roce 1928 opět sníţen
na tři muţe.
Při dělnických nepokojích na tuhových závodech v Hůrce v roce 1920, sem bylo shromáţděno 18
četníků.
Od 28.března do května 1925 musela stanice drţet pohotovostní asistenci při dělnické stávce
v Pečkově mlýně.
Při všeobecné razii na cigány v jiţních Čechách v roce 1927, zatkli četníci z Černé 7 členů skupiny
Daniel u Kyselova, přičemţ cigáni pouţili střelné zbraně, aniţ někoho zranili.
Dne 21.září 1927 byla v konzumu, který byl umístěn v budově tuhových závodů, provedena krádeţ
zboţí s celkovou škodou ve výši 11 141,66 Kč.Jako pachatele se podařilo usvědčit syny kramáře
Johanna a Gottlieba Habichovy z Březí.
Postilionovi frymburské pošty byl dne 25.ledna 1929 ukraden u ranního vlaku na nádraţí poštovní
pytel s 26 000 Kč.Jako podezřelý z činu byl vzat do vyšetřovací vazby listonoš zdejšího poštovního
úřadu, po několikatýdenní vyšetřovací vazbě byl pro nedostatek důkazů propuštěn na svobodu, ale
ze sluţby byl propuštěn.
Četnická stanice byla dříve obsazována německými četníky.Poslední německý velitel stanice,
Franz Rothbart, zeť nadučitele na odpočinku Alberta Jungbauera, byl v roce 1926 přeloţen do
Čech.Od této doby je stanice obsazena samými Čechy.
D ů c h o d ko vý ko n t r o l n í ú ř a d:
Tento byl zřízen dne 1.ledna 1910 a byl obsazen třemi muţi a nacházel se nejdříve u Johanna
Scheiterbauera v č.29, od 1.července 1911 u Fritze Watzla v č.38 a přesídlil dne 1.října 1932 do
bývalého úřednického domu hůreckých tuhových závodů, tím také mimo zdejší obec.
S P O L K Y
A
S D R U Ţ E N Í:
Š u m a v s k ý s v a z.
Národohospodářský ochranný spolek, se sídlem hlavního vedení v Budějovicích pod dlouholetým
vedením posledního německého starosty v Budějovicích, Josefa Tascheka, který je majitelem
hospodářské usedlosti v sousední vesnici Mokrá.
Místní skupina Šumavského svazu zde byla zaloţena v roce 1894.Aţ do vypuknutí války v roce
1914 byl v jejím čele jako předseda pekařský mistr Peter Schilhansl.
Činnost byla zaměřena na vybírání a odvádění členských příspěvků, jako protihodnota byly
hlavním vedením místní skupině přiděleny 3 luční brány a ovocné stromky; 2 luční brány zůstaly
v Černé, 1 byly dány do Bliţné; ovocné stromky byly přenechány pláničským.
80
Ve válečných létech nebyla prováděna ţádná činnost a to vedlo k zastavení existence místní
skupiny v poválečné době.Hlavní vedení se opakovaně pokoušelo místní skupinu znovu vzkřísit
k činnosti, ale tyto pokusy byly aţ doposud bezvýsledné, protoţe se zde nesouhlasilo s určitými
machinacemi v Šumavském svazu a s liberální politikou jeho vedoucího.
D o b r o v o l n í h a s i č i.
Jiţ před rokem 1892 se plánovalo zaloţení hasičstva, ale chybějící finanční prostředky dělaly
toto provedení nemoţným.Kdyţ byl obecním představeným Michael Leichtner, majitel
hospodářství č.8, prosadil zaloţení hasičstva se stejně smýšlejícími muţi, zvláště pak opatřením
potřebných peněz a sice: 1 400 Korun od obce, 100 Korun od kníţete Schwarzenberka, výnosem
přiráţky k nápojům za 3 ½ roku a 2% obecní přiráţkou, dále příspěvky podporujících členů.
Dne 4.prosince 1892 došlo k zaloţení hasičstva se stavem 40 aktivních a 24 přispívajících
členů.Poţární zbrojnici postavilo 17 majitelů na horní návsi nákladem 2 400 Korun.Kaţdý majitel
dodal jeden sáh kamene, dva kmeny dřeva a navozil písek.
Předsedové dobrovolných hasičů v Černé:
1. Johann Gabriel (č.6)
od 1892 do 1895
2. Michael Leichtner (č.8)
od 1895 do 1910
3. Johann Watzl (č.18)
od 1910 do 1915
4. Anton Mugrauer (č.22)
od 1915 do 1927
5. Wenzel Lang (č.20)
od 1927
Zvláštními mecenáši a podporovateli hasičstva byla v první řadě samotná obec přísunem
potřebných peněţních prostředků, dále pivovar zajišťováním různých výhod a v neposlední řadě
samotní členové.
Účast hasičů na větších poţárech v okolí a zvláštní výkony v roce:
1893: v Hůrce, Staré Huti a Lesních Domcích u Perneku.
1894: v Horní Plané a Maňávce.
1898: v Maňavě, Hodňově, Hořicích, Kovářově, Kozí Stráni.
1904: v Bliţné; hasiči Johann Zach a Franz Hirschl zachránili selskou dceru Marii Käfer /Machtl/
od uhoření.
1905: Türkenhäusl – Černá 48 ( správně v roce 1913).
1906: poţár ve vápence v Černé.
1908: poţár u Havlana na nádraţí, Faschingshof, Světlík, Vojslavy, Bobovec,Blatná a tři
komínové poţáry v místě.Při poţáru ve Světlíku spadl hasič Johann Pollak (č.5) do studny a
mohl být zachráněn jen s velkými potíţemi.
1909: Račín.
1911: Jestřábí, Olšovský Dvůr, Dolní Vltavice.
1912: Polná.
1915: Hůrka.
1916: poţár ve vápence v Černé, Dolní Vltavice.
1920: Polná.
1923: Hůrka, Jenišov.
1925: Skláře, Slavkovice.
1926: Malé Skláře, Kramolín.
1928: Jelm.
1929: Fischer (Boar) v Kyselově.
1930: Zvonková, Světlík, Maňávka.
1931: Pernek,Pihlov.
Zásahy hasičů v samotné obci:
1895: u Aloise Gabriela (č.13), mohl být zachráněn pouze ţivý inventář.
1905: Türken häusl (č.48), byl celý dřevěný, také zde mohl být zachráněn jenom dobytek.
81
1908: byly v obci uhašeny tři komínové poţáry.
1920: Hirschenhäusl (č.35) bylo zachráněno veškeré zařízení.
1921: varna v pivovaře, byly ohroţeny sýpky s veškerými zásobami, rychlým zásahem mohlo být
všechno zachráněno.
- po úderu blesku vyhořela tírna lnu u domu č.1.
1922: stejně tak po úderu blesku vyhořela tírna lnu u domu č.17.
Od roku 1915 drţeli hasiči v noci stálou poţární hlídku.Taktéţ při kaţdé bouřce.
.
Stav členů v roce stálých výpomocné muţstvo přispívající členové
1910
1920
1930
57
66
40
6
10
9
20
22
24
Doplňky a nově pořízené věci:
1921: 60 m hadic za 400 Kč ( zemská podpora, příspěvek obce).
1924,1925,1930:
10 soukenných bluz za částku 3 072 Kč.
1930: 4 hasící přístroje značky „Panter“ za částku 880 Kč.
O p a t ř e n í v obci k zabránění a rychlému hašení poţárů:
Stavění poţárních hlídek při bouřkách; kaţdoroční poţární prohlídka domů; opatřování
vody; vodní nádrţ na návsi; Mlýnský potok; 4 poţární cvičení v roce.
V současné době se plánuje pořízení motorové stříkačky; za tímto účelem bylo doposud
( 1.března 1933) získáno na sbírkách a pořádáním zábav 8 213 Kč.
K doplnění zde uvádím ještě výsledek provedených voleb po zaloţení spolku dne 4.listopadu
1892:
předseda:
Johann Gabriel ( Fetzl( č.6
zástupce:
Michael Leichtner ( Motzl) č.8
jednatel:
Albert Jungbauer, nadučitel
pokladník:
Josef Reif ( Zimmermann ) č.24
vrchní lezec:
Franz Pollak ( Schwarzondri) č.5
péče o nářadí:
Johann Tschunko, kovářský mistr.
Sv a z
N ě m c ů v Č e ch á ch:
Místní skupina Černá – Hůrka.
Z podnětu pana nadučitele Theodora Wagnera zde byla v roce 1910 zaloţena místní skupina
Svazu Němců pro Černou a okolí.Tento spolek usiluje především o probuzení a oţivení národního
uvědomění, má ale také národohospodářské a národotvorné cíle.Svaz Němců je toho času
největším německonárodním ochranným spolkem v Čechách.
Vedení místní skupiny:
předseda:
Johann Watzl, zemědělec č.18
od roku 1910 doposud
účetní:
Anton Mugrauer,zemědělec č.22
od 1910 do 1932
jednatel:
Alois Wimberger, učitel, č.28
od 1910 do 1911
jednatel:
Johann Glaser, učitel, č.28
od 1911 do 1914
Válečnými poměry v letech 1914 – 1918 byla činnost svazu přerušena.
V roce 1919 z podnětu vysokoškoláků Hanse Herrmanna a Otto Wagnera bylo svoláno
shromáţdění do spolkového domu ( hostinec: Fritz Watzl) k opětovnému oţivení místní
skupiny.Místní československá okupační posádka obsadila větší část hostinské místnosti, aby
82
znemoţnila nerušený průběh shromáţdění.Hostinský uvolnil rychle vedlejší hostinskou místnost a
ve vší tichosti upozornil domácí hosty na tuto skutečnost.Tito se najednou zvedli a obsadili celou
vedlejší místnost.Zde probral pan Josef R.Hahnel cíl a účel Svazu: všichni přítomní, v počtu 66, se
ihned do Svazu přihlásili a kdyţ byly právě prováděny volby vedení spolku, objevil se ve vedlejší
místnosti velitel okupační jednotky a sdělil rychle: „Konec shromáţdění!“ a shromáţdění přešlo do
příjemnější části !
Do vedení spolku byli povoláni:
Předseda: Johann Watzl – účetní: Anton Mugrauer – jednatel: učitel Josef R.Hahnel od roku 1919
do roku 1932.
Místní skupina vyvíjela čilou činnost; v roce 1920 měl spolek právě 100 členů a v následujících
letech vzrostl počet členů na 130. Místní skupina plnila všechny úlohy a závazky stále podle svých
nejlepších moţností tak, ţe se tato ve svých výkonech objevila ve zprávě okresního svazu na 2.
nebo 3.místě, coţ je třeba hodnotit o to výše, neboť v obvodu okresního svazu Krumlov je víc
větších místních skupin.
Ze zvláštní činnosti místní skupiny:
Častěji byly prováděny přednášky se světelnými obrazy: různé pohádkové obrazy a zeměpisné
obrazy pro školáky; pro dospělé ve spolkovém domě ( hostinec Watzl): Šumava, Krkonoše, cesta
Porýním, osvobozenecké války v roce 1813, bitva u Gorlice v roce 1915, vznik novin, stavba
letadla, obrazy Ludwiga Richtera.
Výlety: na zřícenině Vítkova kamene na sv.Tomáši – národopisná slavnost frymburských .
Do Vimperka: přednáška kapitána Köhla – let přes oceán.
Do Krumlova: přednáška kapitána Kirchfleisse – na plachetnici kolem světa.
Do Horní Plané: přednáška kapitána Spindlera – cesta do Irska.
V roce 1926 byla svazová slavnost v Krumlově; na tuto vyslala místní skupina hornickou skupinu
30 muţů s 26 ti člennou hornickou kapelou; mimo těchto se slavnosti zúčastnilo ještě 100 členů
místní skupiny.
V roce 1930 byla okresní národopisná slavnost v Horní Plané; pro slavnostní průvod sestavila
místní skupina dvě skupiny: skupinu Gambrinus na slavnostním voze pivovaru a hornickou
skupinu z tuhových závodů.Místní skupina přepravila na tuto slavnost bezplatně nákladním autem
přes 200 účastníků z Černé do Horní Plané.
Rok 1930: počet členů – 127; příjmy – 2 956 Kč; - vydání – 2 411 Kč ; - majetek – 545 Kč.
Vedení spolku v roce 1932:
předseda:
Johann Watzl, zemědělec č.18
jednatel:
Johann Wagner, učitel
účetní:
Hans Winzig, strojmistr v pivovaru.
Jednatel Josef R.Hahnel ( od roku 1919 do roku 1931), který byl od roku 1923 místopředseda
okresního Svazu Němců v Čechách v Krumlově, se přestěhoval dne 1.září 1931 jako nadučitel do
Malé Černoce, okr.Podbořany.Co bylo v jeho silách pro místní skupinu vykonal.
O místní skupinu se také zaslouţil pan Ludwig Winzig, dlouholetý místopředseda místní skupiny a
od roku 1932 také místopředseda okresního svazu Němců v Čechách v Krumlově.
Činnost místní skupiny na různých úsecích byl vţdy úspěšná!
Ze m ě d ě l sko - l e sn i c ko h o sp o d á ř ský sp o l e k
/pro Černou a okolí/
Dne 10.května 1896 byl tento spolek zaloţen z podnětu zemědělců Johanna Watzla
z Pláničky a Michaela Leichtnera z Černé; k tomuto spolku byly přičleněny vesnice:
Plánička, Nová Ves, Jámy, Bliţná, Muckov, Rybáře, Bednáře, Slavkovice, Mokrá, Hubenov,
Hostinova Lhota a Kramolín.
Počet členů v roce zaloţení: 47; 1900: 47; 1910: 55; 1920: 44; 1930: 75; 1932: 85.
Jména předsedů a jednatelů:
Johann Watzl, Plánička
předseda
1896 – 1904
83
Michael Leichtner, Černá č.8 jednatel
1896 - 1904
Michael Leichtner, Černá č.8 předseda
1904 - 1920
Franz Gabriel, Černá č.1
1920 –
Karl Osen, Černá č.8
1925 –
Účelem spolku je společný nákup a prodej zemědělských produktů, zvelebování chovu
hovězího dobytka a prasat; pořádání shromáţdění, kurzů a přednášek zemědělskými odborníky
k poučení členů.Spolek je součástí zemské kulturní rady.
Zvláštní činnost a výkony spolku:
Počínaje rokem 1927 byl prováděn společný nákup umělých hnojiv a osiv.V roce 1928 bylo
společně prodáno členy spolku 1 200 plnometrů dlouhého dřeva firmě „praţský dřevoprůmysl“ (
správce Allmann), čímţ byl dosaţen pro členy větší výnos okolo 40 000 Kč.Ostatní odprodej zboţí
ve stejném roce činil 33 350 Kč.Také v roce 1929 byl opět proveden prodej dřeva, který vynesl
výnos okolo 28 600 Kč; prodej ostatního zboţí vynesl 28 000 Kč.
Zpráva o:
1930:
1932:
počtu členů
75
85
příjmu za členské příspěvky 500 Kč
532 Kč
nákupu semenářského zboţí 7 020 Kč 4 192 Kč
nákupu umělých hnojiv
17 240 Kč 4 763 Kč
Spolek svolává ročně jedno hlavní shromáţdění a 5 aţ 8 schůzí.Byl zprostředkován společný
prodej ječmene do pivovaru a výměna seťového ječmene.Dne 15.ledna 1911 přednesl Josef Reif
z Jam přednášku o melioracích a regulaci Olšovského potoka, která se stala podnětem k zahájení
přípravných prací k zaloţení vodního sdruţení v Černé.V letech 1896 aţ 1912 byl spolek zvláště
činný v prodeji zboţí a ve zvelebování chovu dobytka.V letech 1912 aţ 1925 byla činnost spolku
válečnými a poválečnými poměry velice omezena.
/Sděkeno jednatelem Karlem Osenem / Wotzl č.8 /.
S p o ř i t e l n í a ú v ě r o v á p o k l a d n a:
Z podnětu zemědělce Johanna Watzla z Pláničky ( Wostl) byla zaloţena dne 4.února 1896
spořitelní a úvěrová pokladna pro Černou a okolí.Účelem tohoto zaloţení bylo opatřit členům
pokladny úvěr za nízkou úrokovou sazbu a osvobodit venkovské obyvatelstvo z područí
jednotlivých lichvářských půjčovatelů peněz. Svépomocí a vzájemnou podporou měla být zaručena
a posílena hospodářská samostatnost kaţdého jednotlivce.
Při zaloţení měla Pokladna 44 členů.Jako předseda stál v čele Pokladny její zakladatel Johann
Watzl, sedlák v Pláničce a to od 18.února 1896 do 5.dubna 1904. Jako účetní a jednatel byl činný
podsládek Franz Jenne od 18.února 1896 do 28.března 1900.
V předsednictvu byli od roku 1896 do roku 1900:
Franz Bürger, farář, místopředseda; Johann Bürger, sedlák ve Slavkovicích; Ignaz Stürzl, sedlák
v Pláničce; Josef Pettmann, sedlák v Mokré; Josef Irro, sedlák v Muckově; Michael Faschingbauer,
sedlák v Černé; Johann Hammerlindl, sedlák v Jamách.
Změny v předsednictvu:
Účetní a jednatel:
od roku 1900 do 1917 Adolf Blaha, učitel, později vedoucí školy v Bednářích;
od roku 1917 do 1919 Theodor Wagner, nadučitel;
od roku 1919 do 1928 Johann Wagner, učitel;
od roku 1928
Franz Gramlinger, kolářský mistr.
Předseda:
od roku 1904 doposud Josef Gabriel, zemědělec ( výměnkář na č.17)
Místopředseda:
od roku 1904 do 1930 Johann Watzl, sedlák v Pláničce č.5;
od roku 1930
Karl Osen, zemědělec v Černé č.8.
84
Rok
Počet členů Výše vkladů
1896
1900
1910
1920
1930
44
31
49
49
56
7401 zl 71 kr
19 072,36 Korun
92 132,91 Korun
309 739,66 Kč
544 510,16 Kč
Úroková sazba Výše půjček
4%
3½%
3¾%
3%
4%
3370 zlatých
13 450 Korun
74 389 Korun
35 519 Kč
165 097 Kč
Úroková sazba
5%
4%
4¼%
4½%
6%
Úpisy na válečnou půjčku Spořitelní a úvěrové pokladny:
- v hotovosti 179 000 Korun u Německé agrární banky pro Rakousko;
- v hotovosti 5 000 Korun u Poštovní spořitelny ve Vídni.
Tyto válečné půjčky byly přeměněny na československé státní půjčky – ztráty při přeměně:
25% za 184 800 Korun…………………………………………….
36 487,75 Korun
ztráta úroků z válečných půjček 52 185,94 + 1 331 Korun……….
53 516, 94 Korun
ztráta při ztrátě kurzu
- odepsáno na pokrytí ztráty…………
4 463,- Korun
ztráta rezervního fondu - …………“…………………………
8 641, 74 Korun
ztráta dalších úroků
- …………“…………………………
600,- Korun
celková ztráta odepsání………………………………………………..
103 709,43 Korun
Dále vklad u banky pro Horní Rakousko
a Salzburk v Linzi/protoţe bezcenný/…………………………………..
7 085,- Korun
Celková všeobecná ztráta……………………………………………….110 794,43 Korun
Sanování těchto ztrát v poválečné době:
Podpora ze zvláštního fondu…………………………………………… 80 000,- Kč
Podpora v dalších letech:………………………………………………. 22 000,- Kč
C e l k e m ………………………………………………………………102 000,- Kč
Stav dluhů: umořovací konto ………………………………………….. 8 794,43 Kč
-----------------------V roce 1932 má Pokladna umořovací konto úplně odepsané a okolo 3 000 Kč nominální
hodnoty státní půjčky, tím tedy můţe postupně vést skutečný a řízený provoz.
Vo d n í
sd r u ţ e n í
v Č e r n é :
Louky leţící po obou stranách Olšovského potoka od Olšovského rybníka aţ po vústění
doVltavy, jsou velice baţinaté, takţe se z nich dá sklízet jenom méně hodnotné krmivo.K tomu
ještě připadá, ţe v době tání ledu a sněhu, při delším deštivém počasí nebo při silnýchbouřkových
deštích ve velké pramenné oblasti Olšovského potoka, Olšovský rybník nabere tak bohaté
mnoţství vody, jejíţ postupný odtok má za následek týdny trvající zaplavení olšovských luk.Tím je
ještě více podporováno rozbahnění, tak ţe krmení je často úplně shnilé a nemůţe být pouţito jako
krmivo, ale pouze jen jako stelivo; nebo kdyţ je jiţ pokosené je odplaveno vodou.Šetření, vedoucí
léta zpět ukázala, ţe kaţdé dva roky je ztracena jedna roční seč, kaţdé tři roky dvě roční seče.Jak
velká hospodářská ztráta tím vzniká, se dá lehce spočítat, kdyţ se uváţí, ţe na 7,8 km dlouhou
oblast potoka je přilehlých 180 ha luk.
Ředitel kníţecího schwarzenberského panství v Krumlově Riedl, do jehoţ správního území
patřily louky dříve kníţecích popluţních dvorů Olšov a Jestřábí, potom tuhových dolů a pivovarů,
dla podnět k zaloţení Vodního sdruţení, jehoţ posláním by mělo být regulování Olšovského
potoka a meliorace přilehlých luk.
V roce 1903 bylo zaloţeno Vodní sdruţení Černá.V plánu byla zahrnuta mimo regulace
Olšovského potoka ještě regulace Černého a Mokerského potoka s melioracemi všech přilehlých
luk.
85
Na sdruţení se podílely tyto vesnice:
Černá
s 27 členy
s
104,74 ha plochy luk;
Hůrka
s 23 členy
s
44,53 ha plochy luk;
Ţlábek
s 16 členy
s
35,00 ha plochy luk;
Olšov
s 10 členy
s
22,60 ha plochy luk;
Bliţná
s 7 členy
s
40,00 ha plochy luk;
Mokrá
s 11 členy
s
23,65 ha plochy luk;
Celkem
s 94 členy
s
270,52 ha plochy luk.
/ převzato ze seznamu účastníků zemědělského technika Ing.F.A.Zinka, 1906/.
Prvním předsedou Vodního sdruţení byl Johann Weiss, zemědělec v Černé č.9; jednatelem
Adolf Blaha,učitel v Černé, později vedoucí školy v Bednářích.
Projekt byl vypracován zemědělsko – technickou kanceláří civilního autorizovaného zemědělského
technika Ing.F.A.Zinka v Citolibi.Náklady činily 5 782 Korun. 2 000 Korun bylo zaplaceno ze
zemské subvence, 4 000 Korun bylo pokryto půjčkou od zdejší spořitelny.Tato půjčka byla
splacena zvýšením členských příspěvků.
Protoţe vypracování projektu bylo jiţ hotové v roce 1906, nedošlo z různých důvodů k jeho
uskutečnění:
1. ze strany tuhových závodů byly dělány těţkosti;
2. členové sdruţení Johann Bürger, Ţlábek 66; Franz Kindermann, Olšina a Anna Gayer
z Horní Plané ( pozemky seníkových sedláků) podali odvolání, jehoţ vyřízení trvalo dva
roky;
3. ze strany úřadů byly stále poţadovány nové změny projektu.
Ve válečných letech ( 1914 – 18) vzneslo předsednictvo Sdruţení a ředitelství panství
v Krumlově poţadavek, provést uskutečnění projektu pomocí válečných zajatců.Také tento pokus
ztroskotal.Nejprve nebylo vůbec moţné řádně jednat s vojenským zplnomocněncem, nějakým
majorem, protoţe byl Čech.Dále byly udané podmínky téměř nesplnitelné.200 muţů mělo být
stravováno – nemoţnost, protoţe sedláci museli všechno odevzdávat; 80 párů vodotěsných holínek
mělo být dáno k dispozici – kůţe se velmi těţko sháněla; ke zřízení zajateckého tábora mělo
Sdruţení připlatit, nést zodpovědnost za omezené moţnosti útěku a měsíčně nechat zajatce
prohlédnout lékařem z Hořic.
Teprve na hlavním shromáţdění dne 31.srpna 1924, na němţ přednesli vysvětlující přednášky
pánové z Ministerstva zemědělství / stavební rada Träger/ ze zemské kulturní rady / Taschek
z Mokré/ a ředitel panství Müller z Krumlova, bylo jednomyslně usneseno, provést přípravné
práce.Alois Payer, zemědělec z č.15, po Johannovi Weisovi od roku 1908 předseda Vodního
sdruţení, byl opět zvolen, nově byl povolán jako jednatel učitel Josef R.Hahnel.
Krátce shrnuté výsledky jednotlivých hlavních shromáţdění:
31.srpna 1924:
shromáţdění jednomyslně rozhodlo o zahájení přípravných prací.
19.června 1927:
hlavní shromáţdění rozhodlo o provedení regulace Olšovského potoka a
melioracích; pověřilo předsednictvo zahájit nutné přípravné práce; pro
bylo 269 hlasů, proti 5.
4.dubna 1929:
usnesení o dalších pracech; předsednictvo bylo zmocněno dovést co
nejdříve do konce úředně poţadované změny projektu a vypracovat
návrh rozpočtu;potřebné peníze obstarat u zdejší spořitelny / všech 413
hlasů pro!/.
31.března 1931:
povoleno usnesení předsednictva ze dne 21.září 1930 – nechat provést
nové vyměření podélného a příčného profilu Olšovského potoka za
cenu 2 000 Kč za 1 kilometr Ing.Karlem Denkem z Prahy; hlavní
shromáţdění pověřilo předsednictvo, aby po zhotovení projektu zahájilo
všechny další práce pro provedení projektu.
86
Nutné přepracování plánů převzala technická kancelář civilního inţenýra Karla Denka v Praze,
jde o přepracování plánů Ing.Zinka.Vyměřovací práce byly provedeny v době od 29.dubna do
30.května a od 29.září do 23.října 1930.
Náklady na přepracování projektu činily 64 627,60 Kč a to:
1.
účet za honorář projektanta 62 392,60 Kč,
2.
účet zemského úřadu za mechanickou půdní anylýzu 1 035 Kč,
3.
výdaje Vodního sdruţení při sepsání projektu 1 200 Kč.
Náklady byly pokryty: ze subvence k tomu povolené ve výši 28 000 Kč při doposud obdrţených
14 000 Kč; vybranou půjčkou u spořitelny dne 8.října 1931 u spořitelny ve výši 49 000 Kč.
Rozpočet na provedení celého projektu činil 2 200 000 Kč. V květnu 1932 byla provedena
pochůzka Ing.Siebenhühnerem ( zemědělsko-technická kancelář Budějovice).
Po jmenování jednatele Josefa Hahnela nadučitelem v Malé Černoci k 1.září 1931, převzal
jednatelství učitel Johann Wagner, který je předal na začátku roku 1933 správci Rudolfovi
Runschakovi.
Sdruţení ţivnostníků
pro Černou a okolí:
Toto bylo zaloţeno dne 2.června 1903 se 23 členy.Okruh jeho činnosti tvořily obce:
Černá, Mokrá, Hubenov, Plánička, Jámy a Nová Ves.Toto je zavazující pro kaţdou ţivnost,
vyjmuti jsou členové hostinského, kolářského a kovářského odborného sdruţení.
Stav členů v letech 1910 1920 1930
mistři
35
27
24
tovaryši
9
5
6
učni
9
14
6
celkem
53
46
36
Z tohoto desetiletého přehledu je patrný hospodářský pokles v pozdních poválečných letech,před
kterým nebyl ušetřen ţádný stav a ţádné povolání.Toho času / 1933/ je v Československé republice
okolo jednoho milionu nezaměstnaných, ceny všech zemědělských produktů jsou velmi nízké,
zaměstnancům byly podstatně zkráceny platy; tak je kupní síla všech podstatně sníţená, coţ se
přirozeně nepříznivě promítá do obchodu a ţivností.
P ř e d s e d n i c t v o:
Předseda: Johann Weiss ( č.9) od 2.6.1903 do 23.4.1904
Johann Scheiterbauer ( č.29) od 1904 do 19.3. 1922
Friedrich Watzl ( č.38/41) od 1922 do 30.9.1928
Wenzel Stark ( č.11 + 39) od 1928 do 8.3.1930
Emil Stark ( č.56) od 1930 –
Jednatel: Adolf Blaha, učitel od 1904 do 1917
Johann Wagner, učitel od 1919 do 1929
Gottfried Scheiterbauer ( č.29) od 1929 –
Zemský kníţecí komisař: nadučitel Theodor Wagner od roku 1925
učitel Josef R.Hahnel od roku 1925 do 31.srpna 1931.
P O L N O S T I, P O Z E M K O V Á A V O D N Í S P R Á V A.
Jména
p o l n o s t í:
Jména polností pochází jiţ z dřívějších dob; vznik některých jmen je ale dnešní generaci těţko
vysvětlitelné, protoţe o tom nejsou ţádné záznamy, mohou být o tom vyslovovány pouze
domněnky.
87
Od hostince Mathuni č.33 vpravo začínají „Kirchenäcker“ ( kostelní role – p.p.), pod nimi
„Kirchenwiesen“ ( kostelní louky – p.p.) aţ ven k pravotočivé zatáčce silnice do Slavkovic.Zde
vedla dříve, před postavením kostela v Černé, kostelní stezka do Hořic, proto toto jméno.
Mezi silnicí do Slavkovic a silnicí do Mokré od Mathuniho č.33 aţ k Hirschenhäusl č.36 jsou
„Sauwiesen“ ( sviní louky – p.p.), snad to zde bývala dříve pastvina pro svině; o tom ale není nic
jiţ známo.
Od obou Hirschenhäusl č.35 a č.36 dále aţ k Anderlovu poli jsou „Sauacker“ ( sviní role – p.p.),
odtud dále se jmenují pole „Steinlüsse“ ( vylosované kamení – p.p.).
Od kaple „Vesnického hostinského“ pod cestou k Watzlově kříţi je „Unterkapellenacker“
( role pod kaplí – p.p.), pod tímto je louka podél hranic se Slavkovicemi“Stodlwies“ (seníková
louka- p.p.) Vesnického hostinského aţ ven k Watzlovu kříţi, ven od kaple Vesnického
hostinského je „Kapellenfeld“ ( kaplová pole – p.p.), nad tímto aţ k „Bergu“ ( kopci – p.p.) jsou
„Bergacker“ ( role na kopci – p.p.); vpravo od Watzlova kříţe „Schwarzholzfelder“ (černodřevná
pole – p.p.) a „Schwarzholzwiesen“ ( černodřevné louky – p.p.); vlevo od kříţe jsou „Hanry a
Altrichter – Leichten“ ( Hanryho a Altrichterovy svahy – p.p.).
Podél cesty proti silnici do Mokré vpravo a vlevo jsou „Lackernfelder“ ( kaluţovitá pole – p.p.)
/ pojmenovaná podle vlhkých míst/, louky leţící pod nimi se jmenují „Hoarreiterin“ (vlasatá
jezdkyně – p.p.).
Na silnici od Mokré směrem do Černé, vpravo dole, louky – částečně les – jsou „Steinwiesen“ (
kamenité louky – p.p.), potom louka Vesnického hostinského ( dříve Hanriho) „Breite Wiese“ (
široká louka – p.p.)/ dobytčí pastvina/; odtud směrem do vesnice jsou „Brunnwiesen“ ( studniční
louky – p.p.) / jsou na nich prameny/ a docela u vesnice jsou
„Brunnacker“ ( studniční role – p.p.).Pod těmito polnostmi naproti Olšovskému potoku jsou
v napojení na Kamenné louky „Steinauen“ ( kamenité luhy – p.p.) a vedle nich „Brunnauen“
(studniční luhy – p.p.) / velice baţinaté/.
Přiléhajíce k hranicím obce jsou po obou stranách „Hofgartenfelder“ ( zádvorní zahradní pole –
p.p.) /přiléhající ke dvoru/, po obou stranách „Hofauen“ ( zádvorní luhy – p.p.) / také velice
mokré/.
Louky od Olšovského potoka nahoru, vedle Handriho kolny na len, se jmenují „Mühllandl“ (
mlýnské území – p.p.), zřejmě nazvány podle nad nimi leţícího mlýna č.39.Z vesnice vpravo od
silnice do Horní Plané za novou školou, dále ven jsou pastviny „Weidewiesen“ ( pastevní louky –
p.p.), také částečně „Weidefelder“ ( pastvinné pole – p.p.)
/ dříve byly společnými pastvinami pro dobytek – krávy/, které leţí vpravo a vlevo od
hornoplánské silnice.
Mezi místy, kde se těţila rašelina ( hranice k tuhovým závodům) a Olšovským potokem jsou
„Olschwiesen“ ( olšovské louky – p.p.), od mostu vpravo od silnice do Jestřábí je „Altrichter – und
Wotzl-Wies“ ( Altrichterova a Wotzlova louka – p.p.), aţ k hranicím s Jestřábím jsou opět pastviny
( dříve společné pastviny pro ovce).Mezi oběma rameny Olšovského potoka u Altrichterovy a
Wotzlovy louky leţí „Stierzipf“ (býčí cíp nebo roh- p.p.);odtud aţ opět k hranicím s Jestřábím jsou
„Erchtaauen“ ( Erchtovy louky – p.p.) a „Nuiwiesen“ ( nové louky – p.p.), zcela dole mezi
hranicemi s Jestřábím a Olšovským potokem je „Dorfwirth-Olschwiese“ ( olšovská louka
Vesnického hostinského – p.p.).Mezi Olšovským potokem a hranicemi s Hůrkou je 7 dílů „malé
olšovské louky“, vlevo od hornoplánské silnice leţí na pravém břehu Olšovského potoka louky
kníţete Schwarzenberka, které byly nyní dány do nuceného nájmu.Uprostřed leţí „Galli
Olschwiese“ ( Galliho olšovská louka – p.p.).
Pole vlevo od silnice do Jestřábí od hornoplánské silnice se jmenují „Olschacker“(olšovská role
– p.p.) aţ k Anderlovu lomu na kámen za „Pytlovým vrchem“.Odtud ven aţ ke stezce Černá –
Jestřábí jsou „Bergsteigacker“( role na horské stezce – p.p.); odtud jsou „Lüs“ (vylosovaná pole –
p.p.), která sahají od této cesty přes vršek aţ k silnici do Bliţné.
88
Louky od mostu ve vesnici vlevo od silnice do Pláničky aţ k pivovarskému rybníku se jmenují
„Bräuhuswiesen“ ( pivovarské louky – p.p.), aţ k Bílé studni dále jsou „Ochsenwiesen“ ( volské
louky –p.p.), od Bílé studny k silnici do Pláničky jsou „obere Ochsenwiesen“( horní volské louky –
p.p.), dříve bývaly zřejmě volskými pastvinami.Na místě Gallistlova domku č.42, bývaly také dříve
louky, odprodán byl jeden díl od č.3,jeden díl od č.9 a jedno pole od č.17; tyto tři díly se jmenují
„Kohlstadt“ ( uhelné město – p.p.), protoţe se zde dříve pálilo dřevěné uhlí, coţ je ještě dnes
patrné.Pole vlevo od „Kalkberg“ ( vápenný vrch – p.p.), nahoru od vápenky aţ k Handriho roli, se
jmenují „Kalkofenfelder“ ( pole u vápenky – p.p.), odtud aţ k hranicím s Bliţnou jsou
„Woisgarten“( = Wolfsgarten – vlčí zahrady – p.p.).Vlevo od polí u vápenky a Vlčích zahrad je
Volský les, vpravo Vápenný vrch.
Od pivovaru vlevo od silnice do Bliţné jsou „Kronetacker“ ( Kronetova (?) role – p.p.) aţ
naproti k Vápennému vrchu a aţ k Handriho Širokému poli, odtud aţ vlevo od Fetzlovy kapličky
jsou „Berglüs“ ( vylosovaná pole na kopci – p.p.), dále aţ k Proschkovu domku „Obergacker“( role
nad vrchem – p.p.), přiléhající aţ k hranicím jsou „Eggetschlagäcker“(blíţenská role – p.p.).
Louka vlevo od hornoplánské silnice za hřbitovem, patřící k č.20, se jmenuje „Friedhofwiese“ (
hřbitovní louka – p.p.), nad ní Scheiterbauerova louka se jmenuje „Sackwiese“ (pytlová louka –
p.p.) a pole nad aţ k Pytlovému vrchu a Anderlovu poli se jmenují „Sackacker“ (pytlová role –
p.p.) /tato jména: Pytlový vrch, Pytlové pole – se dnes nedají vysvětlit/.
Pojmenování polností pochází od pamětníka pana Josefa Gabriela z č.17, který k tomu dodal
ještě následující:
Kostelní role a Kostelní louky mají jméno od dřívější Kostelní cesty do Hořic, která vedla mezi
silnicí do Mokré a silnicí do Slavkovic.Území uprostřed nahoře bylo porostlé křovím a částečně
lesem, jinak bylo pokryto kamením.Poslední kácení bylo provedeno – jak vyprávěli moji rodiče –
Josefem Gallistlem z č.21 a Franzem Watzlem.
Na místě Černodřevních polí měl stávat před staletími les, od“Lackenfeldern“ ( není znám
původ jména – laková ? pole – p.p.).Vpravo od silnice z Mokré do Černé, kde dnes je les a louky,
bývala v dávných dobách pole; neboť v lese jsou ještě dnes částečně patrny stopy orby.Jméno
Studniční louky pochází od tam se nacházejících vydatných studní.Veškeré polnosti od vesnice,
vpravo a vlevo od hornoplánské silnice aţ k mostu přes Olšovský potok a odtud ven aţ k hranicím
s Jestřábím, bývaly dříve společné pastviny pro krávy.
Tak zvané Kraví pastviny, to jsou dnešní Školské louky, byly v letech 1842 -43 rozděleny.
Pivovarské louky aţ k Olšovským lukám byly rozděleny v roce 1845, polnosti od Školských luk
aţ k mostu přes Olšovský potok a odtud nahoru k hranicím s Jestřábím byly rozděleny v roce 1858.
Olšovské louky aţ ke Studničním lukám byly rozděleny v letech 1858 – 59.
Volský les sám byl jiţ dříve rozdělen a odděleně obhospodařován, ale bez zanesení do
pozemkové knihy. V letech 1921 – 22 bylo rozdělení nově přeměřeno a zaneseno do pozemkové
knihy.
K
o
v
á
r
n a.
Dům č. 7.
Kovárna bývala původně také společným majetkem a pokaţdé bývala kovářskému mistrovi
pronajímána.Z minulosti tohoto stavení není nic známo; stávala ale kaţdopádně jiţ před rokem
1794, neboť protokol, který je k dispozici / viz str.5-6) připomíná, ţe dne 21.června 1794 po úderu
blesku vyhořelo 15 selských stavení a také „obecní kovárna“ a proto byla vedena jednání s
„obecním kovářem Mathiasem Polakem“ o jejím znovupostavení.
Nájemci kovárny, kteří byli vypátráni:
Adalbert Tschunko
od roku 1856 do roku 1867
Wenzel Misbauer
od roku 1867 do roku 1894
89
Johann Tschunko
od roku 1894 do roku 1908
Franz Tschunko
od roku 1908 do roku 1926.
Válečnými půjčkami – upsáním do zástavy nastala nutnost prodeje společného majetku a tak
také kovárny, kterou v roce 1926 koupil nájemce Franz Tschunko za 35 000 Kč.
Nájemné za kovárnu s uţíváním jednoho pole a jedné louky, které byly pronajaty od kníţete
Schwarzenberka, muselo být zaplaceno 100 Korun ročně; mimo to měl kovář za povinnost
poskytnout kaţdému majiteli slevu jedné desetiny za pro něho účtované práce.
Toto pole a louka byly prodány současně s kovárnou.
S p o l e č n é p a s t v i n y.
Aţ do roku 1870 se páslo společně.Pastvina pro krávy byla naproti Jestřábí; pastvina pro voly
od Klarova domku aţ k a ve Volském lese, pastvina pro ovce a prasata byla u Bliţné, pastvina pro
koně byla na Pytlovém vrchu.Posledním pastýřem v domě č.12 byl Johann Erhard ( pásl krávy);
v domě č.13 Wenzel Gabriel ( pásl voly); ovce pásl Johann Horech a koně Franz Hirsch.
Rozdělení pastviny bylo provedeno v letech 1827, 1852 a 1879; v roce 1880 bylo teprve
všechno zaneseno do pozemkové knihy.
S p o l e č n ý m a j e t e k.
Společný majetek 17 majitelů byl dříve velice obsáhlý, ale v posledních staletích byla velká část
polností rozdělena.Záznamy o tom nejsou k dispozici a ústní podání nesahá tak daleko
zpátky.Posledními rozdělenými polnostmi byla pastvina pro krávy a Volský les.
V posledních desetiletích let 1900 – 1920 patřilo do společného majetku 32 ha pozemků; z toho
0, 5978 ha polí, 0,4553 ha luk, 1, 3771 ha pastvin, 0, 0328 ha zahrad, 0, 2708 ha rákosí v místě, 0,
1173 ha cest, 0, 0738 ha stavebních pozemků a 28,3290 ha lesa./ To je Volský les, který byl jiţ
dlouho předtím rozdělen, ale nebylo provedeno zanesení tohoto rozdělení do pozemkové knihy/.Z
budov patří ke společnému majetku kovárna č.7, pastýřský dům č.11 a mlýn č.39.Bez lesa byla
hodnota společného majetku před válkou kolem 15 000 Zlatých korun.
Tento majetek nebyl v předválečných dobách řádně hospodářsky vyuţíván: kovárna včetně
pozemků vynášela 90 Korun nájemného a cenové úlevy pro majitele za provedené kovářské práce;
pastýřský dům 80 Korun; mlýn 120 Korun včetně nájemného z pozemků.
Roční příjmy před válkou činily
290 Korun
Daně a dávky v průměru činily
350 Korun
Rozdíl dopláceli majitelé.
V důsledku přestavby okresní silnice od odbočky pod mostem aţ do obce nahoru, bylo
společným majetkem ( Sviní zahrada), vyměněn pozemek za staré silniční podloţí vlevo od nynější
silnice. Tento pozemek byl prodán sousedícím Friedrichovi Watzlovi č.38 a Aloisovi Payerovi č.15
v předválečných časech.
Ve válečných časech věnovalo 17 majitelů za společný majetek u Německé agrární a
průmyslové banky v Praze válečnou půjčku – zástavní úpis ve jmenovité hodnotě 100 000
Korun.Protoţe v československém státě nebyly válečné půjčky uznány, byly banky zbaveny vůči
upisovatelům svých závazků, dostaly ale právo, svoje poţadavky vymáhat.Na nátlak banky bylo 17
majiteli s bankou dosaţeno dohody, ţe za 100 000 Korun zástavního úpisu sloţí hotově 83 000
Kč.Aby tento obnos mohli dát dohromady, museli prodat větší část společného majetku.
Mlýn č.39 byl prodán v roce 1926 Wenzelovi Starkovi za 20 000 Kč( viz str.25).
Kovárna č.7 byla ve stejném roce prodána Franzovi Tschunkovi za 35 000 Kč( viz str.37).
Pastýřský dům č.12 byl prodán v roce 1928 Karlovi Köpplovi za 10 000 Kč ( viz str.19).
90
Pozemek z výměny za pozemek silnice / viz výše/ byl prodán Friedrichovi Watzlovi č.38 a
Aloissovi Payerovi č.15, stejně jako Sviní zahrada jako pozemek u domu Johannovi Kurzovi č.14 (
viz str.19).Za to bylo obdrţeno celkem 3 500 Kč; za ostatní pozemky bylo utrţeno 12 000 Kč.
S těmito příjmy nemohl být dohodnutý obnos 83 000 Kč ještě pokryt.Tento zbytek ve výši 6 000
Kč byl pokryt hotovým placením majitelů, z nichţ kaţdý musel sloţit částku 353 Kč.
Dnes se skládá společný majetek hlavně ze Sviních zahrad, kde byl zřízen výběh pro hříbata a
několik menších, nevýznamných pozemků.V roce 1930 činila plocha společného majetku 1,4521
ha. Roční příjmy 220 Kč, výdaje 150 Kč.Odhadní cena dnešního společného majetku činí 6 000
Kč.
Tak se tedy stal společný majetek obětí světové války 1914 – 18 !
V dřívějších dobách měl společný majetek kromě výběhu pro hříbata také výběh pro prasata.
Trojúhelníkové místo mezi školou, hostincem Watzl, farou a kostelem, bylo v roce 1921 vyţádáno
neodvolatelně výborem pro postavení pomníku padlým, k postavení pomníku padlým synům vlasti
ve světové válce 1914 – 18 a bylo věnováno bezplatně.
V o d o v o d 1 7 m a j i t e l ů:
Obyvatelé Černé neměli dříve ţádnou tekoucí vodu a měli pouze nepostačující studny, takţe
bylo ţivým přáním, zavést do vesnice tekoucí vodu.Kdyţ se zde zdrţoval jeden kníţecí inţenýr,
poţádali ho o pomoc. Nejprve byla provedena nivelace od Bílé studny ( pivovarská studna ), která
ukázala, ţe by se mohla vést voda jenom po Wotzla dům č.8. S tím ale nebyli spokojeni majitelé,
kteří bydleli nad tímto, kteří také chtěli tekoucí vodu.Tak bylo pátráno po výše poloţeném
prameni, který byl nalezen ve vesnici Pláničce, patřící k vyšebrodskému panství.Námitky
příslušnosti pramene do cizího panství zamítl inţenýr slovy:“Co si panství povede nahoru, patří
jemu; co teče dolů, si vezmeme my!“. Vyměření ukázalo, ţe voda můţe být vedena mezi dům č.1/2
a č.3 a tak byla vzata voda z tohoto pramene a vybudován vodovod.Kaţdý majitel musel dodat
roury ( borové kmeny), tyto byly společně provrtány a poloţeny, ale nebyly zakopány, nýbrţ byly
pouze poloţeny na povrchu země.Kaţdý majitel byl povinen, nadále pro vylepšení dodávat ročně
dvě takové roury.
Tento způsob uloţení měl mnohé nevýhody.Tyto roury dlouho nevydrţely, stále potřebné
náhrady prosvětlovaly borové porosty, které byly k dispozici, stále více, tak ţe potom byly
dodávány slabé roury, které nevydrţely silný tlak vody a často praskaly.Při silném mrazu zamrzala
voda a musela být rozmrazována ţhavými ţeleznými pruty( za rozţhavení těchto prutů se muselo
v kovárně zaplatit 3 krejcary za kus). – Mnohdy se také stávalo, ţe majitelé neměli vodu a tuto
museli brát z potoka.
Aby byl tento zlý stav definitivně odstraněn, podnítili majitelé Alois Payer z č.15, Josef Gabriel
z č.17, Michael Leichtner z č.8 a Josef Weiss z č.9 výstavbu vodovodu z ţelezných rour.Protoţe
nebylo moţno dosáhnout mezi majiteli sjednocení, převzali jmenovaní provedení na vlastní
zodpovědnost.Josef Weiss, toho času obecní představený, koupil u firmy Hoffmann v Plzni ţelezné
roury, trasa vodovodu byla vyměřena v přímé linii, byla dlouhá 1 400 m.Toto bylo rozděleno na 17
dílů, kaţdý díl byl označen číslem; kaţdý ze 17 majitelů si vylosoval jeden díl ke zpracování.
Příkop pro vedení by měl být vykopán do hloubky 75 cm a po poloţení rour by měl být
zasypán.Tak se také stalo.Na prameništi byl zřízen vodojem aby tak bylo zadrţeno více vody;
většina jí pocházela z Wostlovy louky.Poloţení rour provedl bývalý kovář tuhových závodů
Wrbsky ( ten se doţil 96 let) se dvěma pomocníky.Roury měly vnitřní světlost 8 cm, byly to hrlové
roury a byly zality olovem.Práce byla provedena dobře; od poloţení v roce 1904 nebylo potřeba
ţádných oprav do roku 1931.
Horní vodojem byl za starého vodovodu ponořen do země a horní majitelé museli vodu
čerpat.Pokusy u nového vodovodu ukázaly, ţe se dá voda dovést výše.Tak chtěli horní majitelé
vodojem zvednout, coţ se nepodařilo.Anderl z č.20 se proto obrátil na praktika v těchto věcech, na
91
Primatera, který se 3 muţi a 4 hevery toto těţké dílo zvládnul.Nyní měli také horní majitelé tekoucí
vodu v domě.
Vodovod stál – nepočítaje práci majitelů – 7 000 Korun, tento obnos byl získán od Okresní
úvěrové pokladny v Horní Plané na roční splátky.V roce 1904 bylo vedení poloţeno a v roce 1917
byl dluh splacen.Jedna dvacetina vodovodu byla přenechána obci za částku 2 000 Korun na
zavedení vody do obecního domu ( v roce 1907).Několik let později bylo vedení z horního do
dolního vodojemu poloţeno do ţelezných rour; od tohoto data byla část vody pouštěna do velkého
protipoţárního vodojemu.
Majiteli prameniště Johannovi Watzlovi z Pláničky, bylo zaplaceno poţadované odškodnění za
pozemek ve výši 600 Korun jednou provţdy.
Vynořující se poţadavky, aby tento vodovod byl zpřístupněn také dolní části obce, odmítlo 17
majitelů s poukazem na svá práva.
V roce 1930 byl vodovod vyměřen, vyhotoven plán a vodní právo 17 majitelů bylo zaneseno do
vodní knihy na okresním úřadě v Krumlově.
Kdy bylo provedeno první poloţení vodovodu není moţno přesně zjistit.Je moţné, ţe letopočet
1820, viditelný na vodojemu u Primatera je rokem výstavby, pokud neplatí pro postavení
vodojemu.
Pro dohled a pro provádění oprav a vylepšovacích prací na vodovodu byl zaměstnán jeden
údrţbář za roční plat 60 zlatých, jemuţ byli dáváni 2 muţi jako pomocníci 17 majiteli.Dřevo
z poškozených rour patřilo údrţbáři.
Jednou na Nový rok praskla dřevěná roura, v ostatních rourách voda zamrzla a tak musel kaţdý
z majitelů ve své stáji rozmrazit 15 aţ 20 rour.
Tento vodovod, zvláště jeho obnovení ţeleznými rourami, se stal pro horní část vesnice
neocenitelným, protoţe zde, zvláště při déletrvajícím suchu, nebývala ţádná voda.V dolní části
vesnice měl pouze pivovar a škola dobrou, tekoucí vodu z vlastního vodovodu.Ostatní domy
neměly buď vodu ţádnou, nebo měly špatnou studniční vodu.Zřízení skupinového vodovodu
s podporou obce by zde mohlo být provedeno při všeobecném porozumnění a dobré vůli.
Za sdělení o vodovodu je třeba poděkovat pánům Josefovi Gabrielovi z č.17 a Aloisovi Payerovi
z č.15.
S T A
V
M
A J
E T K
U
O
B C
E.
Předběţná poznámka:
V seznamu Stav majetku obce počátkem 20.století, uvedený na následujících stranách, je plošná
míra uvedena v hektarech.
Čistý katastrální výnos ( uveden jako ČKV ) je v pododděleních „Pole“ aţ „Zastavěná plocha“
uveden ve zlatých ( ZL.) a krejcarech ( kr.) v konečném oddělení „Celkem“ je přepočítán na
Koruny ( K) a haléře ( h).
K tomu zpráva:
Předcházející zápisy o rozdělení majetku v obci Černá pisatel kroniky opsal v roce 1919 z archů
pozemkového majetku, uloţených na Berním úřadě v Horní Plané a jsou tímto správnými podklady
majetkových poměrů v obci na počátku 20.století.
Je třeba připomenout, ţe v poloţce 34. uvedený stav lesa / Volský les/ o výměře 28.32 ha, se
objevuje právě rozdělený lesní majetek tak zvaných 17 majitelů.
Volský les, dříve společný majetek, byl jiţ sice rozdělen léta předtím, ale bez zanesení do
pozemkové knihy.V letech 1921 – 22 bylo stávající rozdělení zaměřeno a zaneseno do pozemkové
knihy.
Obec Černá má plošnou výměru 511, 79 hektarů.
N
Á
S
L
E
D
U
J
E
-
92
b u l k o v á
T a
STAV
Číslo poloţky
MAJETKU
OBCI
POČÁTK EM
2.
3.
4.
Povolání
Erhard
Marie
selka
Erhard
Franz
sedlák
Gabriel
Josef
sedlák
Gabriel
Franz
sedlák
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Jméno a příjmení
Číslo domu
Číslo
strany
Pole
Louky
Zahrady
1.
V
č á
5.
s
t:
2 0. S T O L E T Í.
6.
7.
Gabriel
Josef
sedlák
Höfer
Josef
sedlák
Höpfler
Franz
sedlák
Černá
Černá
Černá
44
23
3
1/2
17
21
19
poz.knihy
49
21
2
1
15
19
17
vloţky
102
18,52,91
38
125
16,60
14,48
plocha
O,91
7,64
10,16
13,47
15,27
ČKV
16,54
46,35
59,66
86,35
93,22
86,49
50,41
plocha
9,53
10,00
16,21
20,33
14,31
11,37
ČKV
61,42
62,02
114,34
130,72
100,73
62,99
plocha
1,15
0,35
1,84
0,98
2,63
1,38
ČKV
1,68
0,33
1,84
0,43
4,22
2,13
plocha
2,35
1,47
3,05
2,27
2,31
2,43
ČKV
8,62
1,37
2,83
9,89
7,78
8,51
0,01
0,03
0,08
0,16
0,12
0,11
0,07
0,92
20,74
22,09
34,75
38,99
32,58
23,35
16,54
236,14
256,86
427,26
475,02
398,44
248,08
12,46,72
13,19
8,08
plocha
ČKV
Pastviny
Lesy
Zastavěno plocha
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
93
Číslo poloţky
Jméno a příjmení
8.
9.
10.
11.
12.
13.
Povolání
Jungwirth Lang
Franz
Josef
sedlák
sedlák
Leichtner
Michael
sedlák
Mathuni Mugrauer
Franz
Anton
domkář
sedlák
Mündl
Wenzel
sedlák
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
9
20
8
33
22
24
8
18,20
7
31
20
22
vloţky
7,43
5,117
6,42,62,102
26,112
plocha
6,00
7,46
10,43
0,46
10,68
6,43
ČKV
40,09
46,94
60,21
2,38
58,05
34,38
plocha
5,42
12,32
9,39
1,30
17,59
4,01
ČKV
20,59
92,85
64,11
9,73
111,33
31,57
plocha
0,29
0,21
1,81
2,71
0,34
ČKV
0,20
0,04
3,53
3,87
0,42
plocha
1,27
3,14
2,58
2,06
1,01
ČKV
0,24
11,10
1,92
0,46
4,15
0,06
0,08
0,07
0,04
0,12
0,06
12,88
23,23
24,29
1,80
33,18
11,87
133,28
306,72
275,08
24,34
355,16
137,80
Číslo domu
Číslo
strany
Pole
Louky
Zahrady
poz.knihy
Černá
17,51,95
19,53,94
plocha
ČKV
Pastviny
Lesy
Zastavěno plocha
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
94
Číslo poloţky
Jméno a příjmení
14.
15.
16.
17.
18.
19.
Povolání
Nader
Wenzel
sedlák
Payer
Alois
sedlák
Pollak
Franz
sedlák
Scheiterbauer Tschunko Watzl
Johann
Franz
Johann
sedlák
sedlák
sedlák
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Číslo domu
Číslo
strany
Pole
Louky
Zahrady
Černá
Černá
10
15/16
5
29
6
18
9
14
4
27
5
16
vloţky
8,44,135
11,45,118
40
70,75,124
1,7
13
plocha
9,39
14,13
10,07
4,28
2,77
12,01
ČKV
56,35
87,28
57,89
22,90
12,88
81,59
plocha
8,21
21,74
10,92
3,66
2,44
10,18
ČKV
12,94
171,87
73,94
35,32
32,39
71,91
plocha
1,31
2,19
1,12
0,13
0,01
0,60
ČKV
2,00
2,98
1,62
12,97
0,02
0,80
plocha
3,46
2,94
2,28
4,07
1,46
1,46
ČKV
2,66
?
1,95
22,99
?
5,89
0,07
0,16
0,08
0,29
0,08
0,12
22,46
41,18
24,49
12,45
6,78
24,38
225,98
550,46
280,20
144,60
103,38
321,54
poz.knihy
plocha
ČKV
Pastviny
Lesy
Zastavěno plocha
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
95
Číslo poloţky
Jméno a příjmení
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
Povolání
Watzl
Friedrich
hostinský
Watzl
Anton
sedlák
Bejtschek Gabriel
Johann
Alois
domkář
domkář
Gallistl
Johann
domkář
Gramlinger Hirsch
Johann
Adolf
domkář
domkář
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
38/41
25
49
13
42
43
35
47
23
52
55
33
90,92,138
28
Číslo domu
Číslo
strany
poz.knihy
vloţky
Pole
Louky
Zahrady
Pastviny
Lesy
56,97,131 20,120
126
88,100
81,140
Černá
plocha
1,44
6,39
1,42
0,37
1,14
1,80
ČKV
12,39
31,25
6,91
1,78
3,59
8,46
plocha
4,86
4,35
0,92
0,69
1,07
0,61
0,06
ČKV
13,75
36,16
6,28
4,04
5,60
3,34
0,90
plocha
0,01
0,04
ČKV
0,05
0,23
plocha
0,10
0,55
0,01
0,10
ČKV
0,18
0,80
0,01
0,19
plocha
0,68
1,19
ČKV
0,83
4,33
0,19
0,07
0,02
0,01
0,03
0,05
0,03
7,29
12,48
2,41
1,08
2,26
2,58
0,10
53,86
143,16
26,84
11,64
18,40
24,22
1,80
Zastavěno plocha
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
96
Číslo poloţky
Jméno a příjmení
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
Povolání
Hirsch
Franz
domkář
Jungwirth Proschko Spann
Watzl
Franz
Johann
Katharina Alois
domkář
domkář
domkářka domkář
Zoch
Johann
domkář
Tschunko
Johann
domkář
Bydliště
Černá
Černá
Černá
Černá
Černá
26
14
37
34
24
13
21,131
10,87
57,84,98
3,27,79
Číslo domu
Číslo
strany
36
poz.knihy
vloţky
Pole
Louky
Zahrady
45
Černá
48
24
29,53,143 90,112
107
Černá
65
plocha
0,54
0,53
1,86
0,23
0,83
1,20
ČKV
3,55
3,64
8,77
0,35
4,81
11,04
plocha
0,04
0,98
0,22
0,36
0,34
1,05
1,27
ČKV
0,56
7,76
1,17
4,67
4,50
6,21
9,52
plocha
ČKV
Pastviny
Lesy
plocha
0,01
0,26
0,05
0,02
ČKV
0,03
0,10
0,06
0,05
plocha
ČKV
Zastavěno plocha
0,03
0,02
0,02
0,02
0,01
0,03
0,07
0,64
1,54
2,11
0,43
0,59
1,92
2,57
8,28
25,22
19,90
9,52
10,90
22,16
55,48
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
97
Číslo poloţky
Jméno a příjmení
34.
35.
Povolání
Společný
majetek
-
Bydliště
-
Černá
Číslo domu
-
18
Číslo
strany
Pole
Louky
Zahrady
Pastviny
Lesy
poz.knihy
36.
37.
38.
39.
40.
Watzl
Jungbauer Payer
Johann Albert
Alois
nájemník nájemník
-
Vápenka
Černá
Černá
Hůrka
Černá
15
-
48
12
115
104
139
132
Černá
47
-
Meininger Köppl
Ferdinand Karl
-
44
vloţky
58,91
47
plocha
0,19
0,24
0,59
0,78
0,46
ČKV
1,27
1,07
3,84
3,13
1,86
plocha
0,37
5,56
0,66
1,73
0,91
ČKV
1,36
17,12
1,25
9,04
1,28
plocha
0,02
0,04
ČKV
0,12
0,22
plocha
1,46
1,00
0,58
0,15
ČKV
2,54
1,46
1,02
0,03
plocha
22,32
0,79
0,76
ČKV
123,07
1,65
1,60
Zastavěno plocha
0,06
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
30,62
7,61
0,04
0,66
1,95
1,51
1,52
335,92
43,80
0,45
2,50
25,84
24,15
6,36
98
Číslo poloţky
Jméno a příjmení
Povolání
Bydliště
17
42.
43.
44.
45.
46.
Schvarzen- Škola
berk
-
Schilhansl Kostel
Peter
-
Watzl Johann
Gabriel Josef
-
Černá
Černá
Černá
31
Černá
28
29
Černá
30
18 a 17
poz.knihy
vloţky
Pole
Sager
Fillip
Černá
Číslo domu
Číslo
strany
41.
109
plocha
101
33
4,93
ČKV
Louky
Zahrady
Pastviny
Lesy
plocha
1,15
16,08
0,34
0,35
0,23
ČKV
7,10
50,18
4,46
3,36
1,24
plocha
1,03
0,01
0,01
ČKV
5,02
0,06
0,08
plocha
1,83
0,01
ČKV
3,02
0,06
1,56
0,09
1,15
24,35
0,45
0,35
0,05
0,23
6,36
119,16
9,16
6,72
0,16
2,48
plocha
ČKV
Zastavěno plocha
0,04
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
99
Číslo poloţky
Jméno a příjmení
1.
Gabriel Josef,
Gabriel Franz, Payer Payer
Alois,Watzl Johann
Alois
Povolání
-
Bydliště
Černá
Číslo domu
Číslo
strany
17-1-15-18
2.
3.
4.
5.
Mugrauer Mugrauer Tschunko Gallistl
Anton
Anton
Johann
Josef
v Bliţné
v Pláničce
Černá
Černá
15
22
v Mokré
Černá
22
v Bliţné
Černá
6
v
Pláničce
Černá
42
poz.knihy
vloţky
Pole
Majetek obyvatel Černé v přespolních obcích
47.
55
129
plocha
ČKV
Louky
Zahrady
plocha
3,93
ČKV
7,91
plocha
ČKV
Pastviny
Lesy
plocha
2,92
0,59
ČKV
5,09
1,04
plocha
0,77
0,89
5,05
0,20
0,20
ČKV
2,38
2,37
21,07
0,59
0,59
2,92
5,29
0,89
5,05
0,20
0,20
10,18
11,33
2,37
21,07
0,59
0,59
Zastavěno plocha
ČKV
C e l k e plocha
m
ČKV
100
PŘEHLED
ŘEMESEL
1
Druh činnosti
Kdo první zřídil
Rok zřízení
Původ zřizovatele
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
Provoz předán,prodán
dámská krejčová
Karoline
Gabriel
1910
Stielhaus č.3
č.3
1928
úmrtí
A
ŢIVNOSTÍ.
- 4
dámská krejčová
Franziska Gabriel
1928
Stielhaus č.3
č.3
hodinář
Johan
Kramer
?
neznám
č.4
sedlář
Dominik
Merwald
?
Volary
č.4
obchodník
Wenzel
Mugrauer
1922
Dolní
Vltavice
č.9
sedlář
Josef
Hulka
1926
Chvalšiny
po Karolině
Gabriel
Provoz přeloţen
Důvod přeloţení
Poznámka
5
Druh činnosti
Kdo první zřídil
obchodník
Johann Weiss
Rok zřízení
Původ zřizovatele
1890
Hůrka
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
č.9
1908
prodej
Provoz předán,prodán
Provoz přeloţen
Hysek a Massarek
-
8
obchodník
Emanuel
Massarek
1908
Velešín
č.9
v r.1927 do
č.15
výměna
bytu
Důvod přeloţení
Poznámka
č.9
1930
přestěhování
do Hořic
pobočka
obchodu
Černánádraţí
101
9
-
12
pekařství
Peter
Schilhansl
1882
Volary
č.10
holič
kolář
Matuschek Johann
Pollak
Provoz přeloţen
v r. 1890 do
č.29
v r.1888 do
č.24 a v r.
1890 do
č.38
Důvod přeloţení
Poznámka
výměna bytu
Druh činnosti
Kdo první zřídil
hostinec
Josef Nader
Rok zřízení
Původ zřizovatele
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
Provoz předán,prodán
1861
Pernek
č.10
1916
válečné poměry
-
16
Druh činnosti
Kdo první zřídil
obuvník
Franz Stark
krejčí
Johan Kurz
Rok zřízení
Původ zřizovatele
1899
Dolní Vltavice
1905
Brendert
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
č.11
1928
předal synovi
Emilovi
č.15
v r.1929 do
č.56
osamostatnění
v r.1924 do
č.14
koupě domu
č.14
Důvod přeloţení
Poznámka
Černá
č.11
1890
prodáno
Johannovi
Tschunkovi
odstěhoval
se do
Lokte
vdova Theresia
sama- všichni
synové narukovali
13
Provoz předán,prodán
Provoz přeloţen
neznám
č.10
obchodník
Lorenz
Höpfler
1865
Černá
č.15
1878
úmrtí
švec
Franz Stark
1890
Dolní
Vltavice
č.15
1897
v r.1897
do č.39
výměna
bytu
102
17
Druh činnosti
Kdo první zřídil
Rok zřízení
Původ zřizovatele
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
-
20
krejčová
Elisabeth
Steidl
1904
Hořice
švec
Wenzel
Stark
1920
Černá
krejčí
Johann
Kurz
1898
Brendert
č.15
1907
č.15
1930
stěhování do
Nového
Rychnova
č.34
Provoz předán,prodán
Provoz přeloţen
v r.1899 do
č.11
v r.1927 do
č.39
koupě domu
č.39
Důvod přeloţení
řeznictví
Franz
Hysek
1884
Unterbreitenstein
č.23
v r.1908
Fritzovi
Watzlovi
v r.1900 do v r.1905 do
č.25
č.15
výměna
bytu
Poznámka
21
-
24
Druh činnosti
Kdo první zřídil
obchodník
Franz Finger
kramářství
Anton Lall
Rok zřízení
Původ zřizovatele
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
Provoz předán,prodán
1873
Černá
č.26
1856
?
č.29
1899
v r.1876 předáno
Kláře Finger
v r.1892 pronajato
Wilhelmu Finger
v r.1922 pronajato
Regině Grober
1902 – 1905
Josef Hantl
1905 – 1910
Provinsky
Provoz přeloţen
Důvod přeloţení
v r.1887 do č.38
výstavba vlastního
domu
Poznámka
řeznictví
Georg
Brunnbauer
?
z Bavorska
č.29
1884
prodáno
1884 – 93
Gottfried
Scheiterbauer
1893-1933
Johann
Scheiterbauer
od r.1933
syn Gottfried
Scheiterbauer
kovář
Albert
Tschunko
1867
Rovenec
č.34
1879
předáno
Johannovi
Tschunko
v r.1926
Franz
Tschunko
103
25
-
28
Druh činnosti
Kdo první zřídil
truhlář
mlynář
Franz Hirsch Karl
Hechtberger
Rok zřízení
Původ zřizovatele
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
1870
Černá
36
Turkovice
39
1921
přestavba mlýna
na výrobu
elektřiny
švec
kolář
Rudolf
Johann
Schrimpf Grambinger
1930
1902
Černá
Hořice
39
43
Provoz předán,prodán
v r.1930
synovi Franzovi
Grambingerovi
Provoz přeloţen
Důvod přeloţení
Poznámka
mlýn byl předtím
pronajímán
pouze mlynářům
29
Druh činnosti
Kdo první zřídil
Rok zřízení
Původ zřizovatele
Vykonáváno v domě č.
Zrušeno v roce
Důvod zrušení
Provoz předán,prodán
Provoz přeloţen
Důvod přeloţení
Poznámka
-
33
švec
Emil
Stark
1929
Černá
zámečnictví
Franz
Dörfl
1927
Černá
hostinec
Johann
Gröblbauer
1790
?
hostinec
Franz
Mathuni
1905
Hořice
56
39
29
33
viz str.23
a dále:
v r.1930 do
1923-Maria
domu č.57
Scheiterb.
výstavba
vlastního domu 1933-Gottfr.
Scheiterb.
hostinec
Franz
Hysek
1900
Unterbreitenstein
38
viz str.25
104
STAV
DOBYTKA
A HOSPODÁŘSKÉHO
R O K
1 9 0 0
NÁ Ř A D Í.
Druh /
jméno
Johann
Erhard
Josef
Johann Franz
Gabriel Scholl- Pollak
ner
Katharina Gabriel
Johann
Michael Johann
Tschunko Leichtner Weiss
Wenzel
Nader
č.domu
1./ 2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hosp.
vozy
kočáry
pluhy
párů
bran
ţentour
řezač
řezanky
mlátička
ostatní
2
1
4
6
4
6
1
2
4
4
2
1
2
4
2
3
1
1
2
4
2
4
2
1
8
6
5
1
6
2
-
1
2
4
3
5
2
2
4
2
4
1
1
4
4
2
1
4
8
12
4
2
3
7
4
10
4
15
4
10
8
20
3
4
10
6
18
2
4
10
5
15
4
5
6
2
8
-
7
1
6
6
4
3
2
2
3
2
2
2
5
4
-
2
3
3
2
3
2
1
1
1
-
1
-
1
1
1
1
Druh /
jméno
Peter
Watzl
Alois
Payer
Josef
Johann
Gabriel Watzl
Franz
Höpfler
Josef
Lang
Marie
Gallistl
Anna
Franz
Mugrauer Erhard
č.domu
14.
15./16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
2
2
2
2 (x)
1
6
6
4
1
1
2
3
2
1
14
7
6
2
1
6
8
8
2
5
3
10
3
8
8
6
8
3
2
1
4
4
5
3
2
3
4
4
2
4
6
6
4
1
3
4
6
6
4
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
1 šrotov
ník -
2
1
(x )
4
105
slepice
husy
kachny
povozy
hosp.
vozy
kočáry
pluhy
párů
bran
ţentour
řezač
řezanky
mlátička
ostatní
8
22
16
4
15
4
10
14
14
10
15
3
1
9
3
9
1
8
1
4
6
2
6
1
7
1
6
4
4
5
5
4
3
2
2
2
2
3
3
3
3
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
( x ) - státní hřebci
Druh /
jméno
Wenzel Michael
Mündl Fasching
bauer
Johann Pivovar Franz
ScheiMathuni
terbauer
Johann
Adolf
Tschunko Hirsch
Franz
Hirsch
Franz
Zoch
č.domu
24.
29.
31.
34.
36.
37.
5
8
2
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hosp.
vozy
kočáry
pluhy
párů
bran
ţentour
řezač
řezanky
mlátička
ostatní
25.
2
33.
35.
1
2
3
2
2
4
2
2
4
2
3
4
2
1
2
6
4
16
4
10
4
3
3
1
1
2
2
2
2
1
1
1
2
2
60
1
10
5
10
3
1
1
2
5
1
1
1
1
6
106
druh /
jméno
Franz
Hysek
Nájemce
mlýna
č.domu
38.
39.
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hosp.
vozy
kočáry
pluhy
párů
bran
ţentour
řezač
řezanky
mlátička
ostatní
1
1
1
4
10
1
5
C
e l ke m
40
6
78
103
60
5
82
2
3
113
377
20
2
29
120
3
1
55
50
3
17
1
1
STAV
A H O S P O D Á Ř S K É H O N Á Ř A D Í.
R O K 1 9 3 0.
DOBYTKA
druh/jméno
Franz
Josef
Gabriel Gabriel
Franz
Pollak
Franz
Tschunko
Karl
Osen
Johann
Winkler
Johann
Osen
číslo domu
1./2.
3.
5.
6.
8.
9.
10.
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
2
1
1
1
1
4
6
6
2
4
4
2
4
2
4
1
2
8
1
6
2
6
2
1
4
4
2
1
4
6
3
3
107
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
9
20
6
4
10
2
4
15
5
10
6
20
6
3
17
3
2
7
20
3
4
8
5
1
7
3
3
1
1
2
2
povozy
hospod.vozy
kočáry
pluhy
párů bran
ţentour
řezač řezanky
mlátička
odstředivka
kráječ řepy
ţací stroj
odstonkovač
lnu
čistička obilí
elektromotor
okruţní pila
nákladní
automobil
poznámka
3
7
4
7
2
4
5
4
2
2
2
2
2
2
1
1
1
druh/jméno
Karl
Köppl
Alois
Gabriel
Johann
Kurz
Alois
Payer
Josef
Gabriel
Johann
Watzl
Franz
Woistschläger
číslo domu
12.
13.
14.
15./16.
17.
18.
19.
2
2
1
8
6
5
2
1
2
7
4
4
6
6
2
5
3
6
6
4
2
8
20
5
5
17
3
8
20
6
4
15
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
1
1
1
1
1
1
1
1
4
2
1
1
1
1
2
2
6
2
2
6
1
1
10
4
1
3
2
108
hospod.vozy
kočáry
pluhy
párů bran
ţentour
řezač řezanky
mlátička
odstředivka
kráječ řepy
ţací stroj
odstonkovač
lnu
čistička obilí
elektromotor
okruţní pila
nákladní
automobil
poznámka
1
9
9
8
5
4
7
6
1
1
5
3
1
1
2
2
druh/jméno
Wenzel Rudolf
Lang
Hafner
Anton
Marie
Mugrauer Erhard
číslo domu
20.
21.
22.
23.
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hospod.vozy
kočáry
pluhy
párů bran
ţentour
řezač řezanky
mlátička
odstředivka
1
3 (x)
2 (x)
1
2
5
2
1
6
6
10
4
1
2
2
7
3
2
4
2
2
3
2
2
4
2
5
3
3
5
16
1
8
15
2
14
15
4
12
2
4
10
5
2
2
6
15
2
4
1
1
1
1
1
1
1
1
6
2
2
2
7
1
3
3
1
2
8
1
4
3
1
1
Wenzel
Mündl
Anton
Watzl
Johann
Scheiterbauer
24.
25.
29.
4
2
16
8
10
7
3
4
6
4
3
2
3
1
1
1
2
2
2
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
4
109
kráječ řepy
ţací stroj
odstonkovač
lnu
čistička obilí
elektromotor
okruţní pila
nákladní
automobil
druh/jméno
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Pivovar Franz
Mathuni
Alois
Pauline
Pöchmann Hirsch
31.
33.
34.
2
2
1
35.
Franz
Hirsch
Johann
Zoch
Friedrich
Watzl
36.
37.
38./41.
2
2
3
1
2
5
2
6
4
10
1
1
4
číslo domu
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hospod.vozy
kočáry
pluhy
párů bran
ţentour
řezač řezanky
mlátička
odstředivka
kráječ řepy
ţací stroj
odstonkovač
lnu
čistička obilí
elektromotor
okruţní pila
nákladní
automobil
poznámka
6
1
2
90
1
10
6
2
1
2
1
2
8
3
5
1
1
1
1
1
1
1
1
1
110
druh/jméno
Rudolf
Schrimpf
Johann Franz
Gallistl Gramlinger
Franz
Johann
Jungwirth Proschko
Aloisia
Bejtschek
Franz
Schnölzer
číslo domu
39.
42.
43.
45.
48.
49.
50.
3
2
2
2
3
1
2
2
2
10
2
10
2
6
1
1
1
1
1
1
1
1
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hospod.vozy
kočáry
pluhy
párů bran
ţentour
řezač řezanky
mlátička
odstředivka
kráječ řepy
ţací stroj
odstonkovač
lnu
čistička obilí
elektromotor
okruţní pila
nákladní
automobil
poznámka
1
1
1
2
10
1
2
1
1
1
1
1
6
111
druh/jméno
Karl
Hochtberger
Johann
Robitschko
Johann
Wiener
Josef
Kalischko
Wenzel
Uretschläger
číslo domu
51.
52.
53.
54.
55.
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hospod.vozy
kočáry
pluhy
párů bran
ţentour
řezač řezanky
mlátička
odstředivka
kráječ řepy
ţací stroj
odstonkovač
lnu
čistička obilí
elektromotor
okruţní pila
nákladní
automobil
poznámka
1
1
1
1
4
2
5
1
4
1
1
1
4
2
5
Celkem
31
1
50
128
59
3
65
18
6
146
505
39
16
26
129
2
61
56
8
18
2
11
10
1
2
6
1
2
1
112
Porovnání stavu dobytka a hospodářského nářadí pro léta 1900 a 1930.
Druh / roky
1900
1930
Rozdíl + -
koně
hříbata
voli
krávy
jalovice
býci
ţír
ovce
kozy
prasata
slepice
husy
kachny
povozy
hosp.vozy
kořáry
pluhy
párů bran
ţentour
řezač řezanky
mlátička
odstředivka
kráječ řepy
ţací stroj
odstonkovač lnu
čistička obilí
elektromotor
okruţní pila
šrotovník
nákladní automobil
Celkem koně
Celkem hov.dobytek
40
6
78
103
60
5
82
2
3
113
377
20
2
29
120
1
55
50
3
17
1
1
46
328
31
1
50
128
59
3
65
18
6
146
505
39
16
26
129
2
61
56
8
18
2
11
10
1
2
6
1
2
1
32
305
-9
-5
-28
+25
-1
-2
-17
+16
+3
+33
+128
+19
+14
-3
+9
+1
+6
+6
+5
+7
+1
+11
+10
+1
+2
+6
+1
+2
-1
+1
-14
-23
S
t
a v
v
r o c e
1 8 6 6:
35 koní
92 volů
116 krav
12 povozů
113
Přehled
o domě
č.
1 7:
Stav dobytka a hospodářského nářadí v letech 1900 aţ 1930:
Druh/rok 1900
1901
1902
1903
1904
1905
1906
1907
1908
1909
1910
koně
hříbata
voli
krávy
býci
jalovice
ţír
ovce
prasata
slepice
husy
povozy
hospod.
vozy
pluhy
párů
bran
řezač
řezanky
ţentour
2
2
2
1
6
6
6
6
3
1
6
6
2
1
4
6
3
1
6
6
4
11
4
10
3
10
4
10
4
10
4
12
2
1
4
6
1
4
12
2
1
4
6
4
10
6
6
1
3
11
2
1
6
6
3
6
6
2
1
6
6
4
12
5
9
6
16
4
3
9
6
15
4
3
9
6
18
4
3
9
6
20
4
3
9
6
18
4
3
9
6
18
4
3
9
6
18
4
3
9
7
18
4
3
9
6
18
4
3
9
7
20
4
3
9
7
22
4
3
9
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
1
1
0
1
1
1
1
1
1
1
1
Druh/rok 1911
1912
1913
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
koně
hříbata
voli
krávy
býci
jalovice
ţír
ovce
prasata
slepice
husy
povozy
hospod.
vozy
pluhy
párů
bran
řezač
řezanky
ţentour
3
3
6
6
3
1
6
7
3
1
4
7
3
6
6
3
1
6
7
3
1
2
6
2
1
2
6
2
1
4
5
4
10
5
10
5
8
4
10
2
8
7
20
4
3
9
7
20
4
3
9
7
20
4
3
9
2
10
2
7
20
4
3
9
2
8
6
20
4
3
9
4
11
1
7
20
4
3
9
4
6
1
4
11
3
7
20
4
3
9
3
1
4
6
6
22
4
3
9
6
22
4
3
9
4
8
2
6
20
4
3
9
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
5
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
114
Druh/rok 1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
koně
hříbata
voli
krávy
býci
jalovice
ţír
ovce
prasata
slepice
husy
povozy
hospod.
vozy
pluhy
párů
bran
řezač
řezanky
ţentour
2
1
4
6
2
2
2
6
2
1
4
6
2
1
4
7
3
1
4
7
3
1
4
7
2
1
4
7
3
2
4
6
1
8
1
6
3
8
3
8
4
8
4
9
3
10
4
5
1
6
10
2
1
2
7
4
9
4
6
6
20
4
3
9
6
20
4
3
9
6
20
4
3
9
7
20
4
3
9
7
22
4
3
9
7
22
4
3
9
7
22
4
3
9
8
16
4
3
9
7
16
4
3
9
5
17
4
3
9
5
6
5
6
5
6
6
6
6
6
6
6
6
6
7
6
7
6
7
6
1
1
1
1
1
2
2
2
2
2
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
Z p r á v a k s e z n a m u „D o b y t e k a h o s p o d á ř s k é n á ř a d í“:
Poznamenává se, ţe tyto seznamy nejsou sčítáním dobytka a hospodářského nářadí v obci, nýbrţ pouze
shrnutí tohoto stavu majitelů pozemků – samotných sedláků a domkářů ( nájemníci nejsou zahrnuti), aby
mohl být zachován obraz o hospodářském vývoji v době od roku 1900 do roku 1930.
Jako doplněk je uveden přehledný list o domě č.17, ze kterého jsou patrné změny z roku na rok, které
probíhaly stejně i u jiných majitelů.
Zmenšení stavu koní bylo ovlivněno nákupem nákladního automobilu pivovarem a omezením chovu
hříbat, protoţe tato měla menší moţnost odbytu a byly dosahovány jen nepatrné ceny.
Stav hovězího dobytka se sníţil velice koncem světové války v roce 1918 válečnými dodávkami, po roce
1920 se opět zvyšoval a opět poklesl okolo roku 1930 a později, neboť špatná hospodářská situace
zemědělství ( len je téměř bezcenný) donutila k větším prodejům.
Ovce byly ve válečných dobách chovány pro vlnu, později pro nedostatek pastvin byl jejich chov opět
sníţen.
Chov drůbeţe se zvyšoval, protoţe na ní byl dobrý odbyt četnými obchodníky.
Hospodářské nářadí a stroje byly nakoupeny v málo dobrých letech po válce.
115
Z
Á V Ě R E Č N É
S L O V O
:
Během mého prázdninového pobytu v Dolní Vltavici v roce 1933 jsem předloţenou obecní kroniku
dokončil.Obsahuje všechny události, pozoruhodnosti a všechno jinak hodné vědění od prvního vynoření
jména Černá v historii ( 1268) aţ do roku 1900, které souvisí s vývojem obce a pokud to bylo moţné,
abych mohl vyhledat podklady a zpracovat je.
Mnoho času, námahy, pečlivosti a obezřetnosti vyţadovalo vyhledávání a shromaţďování velkého
mnoţství podkladů, dále jejich prohlédnutí a uspořádání tak, ţe vlastní zápis mohl být prováděn teprve po
létech.
Moje následné jmenování nadučitelem v Malé Černoci, okres Podbořany, mě zbavilo mé obsáhlé a
všestranné pracovní činnosti a opatřilo mě tak potřebný čas a klid, abych se mohl plně věnovat práci na
obecní kronice.
Zajisté byla tato vzdálenost spojena také s těţkostmi pro důkladné zpracování, protoţe některé
podklady byly schopné pro doplnění a rozšíření.Tyto práce byly doháněny dopisováním s obecními
úředníky.Dobrou podporu jsem přitom našel u pana obecního představeného Johanna Osena a pana
učitele Johanna Wagnera.Zvláště ale musím vyzvednout hodnotnou spolupráci s panem Josefem
Gabrielem st./Primater/, který byl stále ochotný vypomoci a svými obsáhlými vědomostmi tomuto dílu
velice poslouţil. – A přece se musím přiznat, ţe některé zpracování podkladů, zpracováním tímto
způsobem utrpělo.
Při prohlídce tohoto díla se musí mít především na mysli, ţe není věnováno samotné současnosti, ale
především budoucnosti a z tohoto pohledu musí být shrnutí podkladů posuzováno.
Současnému obecnímu úřadu naléhavě doporučuji, aby tuto knihu měl stále pečlivě uloţenou a zvláště
pak v pozdější době, kdyby toto písmo mělo vyblednout, aby se včas postaral o opis.Jenom těţko by
mohla taková kniha znovu vzniknout.
Dobrou budoucnost knize a obci !
Dolní Vltavice osmého dne měsíce ţní roku 1933.
Josef R. Hahnel v.r.
116
V
Ě C N Ý
R E J S T Ř Í K
Běţící láska
Biřmování
Bití na pavuzu
Boţí tělo
Břemena a daně poddaných
Ceny piva
Četnictvo
19.století podle pamětníků
Dobrovolní hasiči
Dolování tuhy
Draní peří
Duchovní v Černé
Důchodkový kontrolní úřad
Důlní ředitelé
Dům č.1 – č.59
Farnost
Historické doplňky
Historie kostela a fary
Hlavní vyuţití tuhy
Hledání boty
Hoši s řehtačkami
Hra na svatbu
Hřebíkbác
Chmelnice
Jména polností
Jméno obce
Jmeniny
Kapličky, kříţe a Boţí muka
Kníţecí Schwarzenberský pivovar
Kníţecí schwarzenberské tuhodoly
Koblihy
Kovárna
Květná neděle
Lidové hry
Listina o výstavbě kostela
Listina o zrušení roboty
Listiny a spisy z dřívějších dob
Loţiska rašeliny
Majetkové poměry
Malovaná vejce
Masopustní průvod
Masopustní úterý
Místní školní rada
Mlýn
Myslivci
Náboţenství
Nakaţlivé zvířecí epidemie
Národnostní příslušnost
Narozeniny
Narození – křest
Návštěvy u okénka
Nedovolený prodej dřeva
Odbyt tuhy
Odkazy majetku
Ohněhasební řád obce
Olšovský potok
Palírna kořalky
Pivovar
76
68
74
73
7
37
79
63
80
9
75
29
79
51
15 – 28
7
10
29
51
76
72
76
74
9, 36
86
6
69
67
36
42
70
88
71
76
65
53
53
9
12
72
71
70, 71
34
8, 36
9
7
60
7
69
68
75
54
43
15 – 28
58
64
8, 36
8, 63
117
Počet zaměstnanců pivovaru
Počet zaměstnanců tuhodolů
Pohřeb
Pokusy o kultivaci půdy
Popeleční středa
Postní hrubá noc
Postní období
Poštovní úřad
Pozemková vrchnost
Poţár obce v roce 1795
Poţáry
Právo myslivosti a rybářství
První přijímání
První vstup do školy
Přástkový tanec
Předmluva
Předsedové dobrovolných hasičů
Předţehnání
Přehled o domě č.17
Přehled řemesel a ţivností
Přeloţení silnice
Přifařené osady
Registr povolených sňatků
Roční náklady na školu
Roční obrat pivovaru
Roční výroba v tuhodolech
Růst obce
Rybníky
Rychta
Rychtáři v Černé
Sdruţení ţivnostníků
Silnice do Jestřábí
Slavnost vzkříšení
Slepá myš
Slunovratný oheň
Socha sv.Jana z Nepomuku
Společné pastviny
Společný majetek
Spolky a sdruţení
Spořitelní a úvěrová pokladna
Srovnání stavu dobytka a nářadí
Stav dobytka a nářadí v roce 1900
Stav dobytka a nářadí v roce 1930
Stav majetku obce
Stav zásob v obci v roce 1866
Stodolová slepice
Svatba
Střídací dny
Svatodušní svátky
Svaz Němců v Čechách
Škola
Školní louka
Šprým a ţert
Šumavský svaz
Tanec
Těţba palivové rašeliny
Tuhové doly v Hůrce
Učitelky ručních prací
Úvod překladatele
Území obce
38
51
69
65
71
70
71
78
6
57
7
55
68
68
70
5
80
70
113
100 – 103
63
9
61
36
38
51
7
9, 36
6
6
86
64
72
76
74
64
89
89
79
83
112
104 – 106
106 – 111
91 – 99
112
74
68
74
73
81
7
32
76
79
70
39
76
33
4
6
118
Válečné útrapy
Vánoce
Vedoucí pošty v Černé
Vedoucí tuhodolů
Velikonoce
Vesnické noviny
Velikonoční balíček
Velikonoční týden
Vodovod 17.majitelů
Vodní sdruţení
Vyhánění vlků
Výměna pozemků s pivovarem
Výkony pošty v roce 1930
Vyrobené pivo
Vyučující na škole v Černé
Výmlatek
Výroba ovocných šťav
Výroční dny
Výstav piva
Výtah z Tereziánského katastru
Výtah ze staré pozemkové knihy
Výtah ze svitku z roku 1654
Vývoj školy
Významní rodáci z Černé
Závěrečné slovo kronikáře
Z minulých dnů
Zemědělsko-lesnický spolek
Ze zvláštní činnosti školní rady
Zřizování úřadů
Zpráva k seznamu „Dobytek ….“
Zvyky a obyčeje
Ţádost obce z roku 1867
Ţehnání obilí
Ţeleznice
Ţivotopis kronikáře
7
74
78
52
72
64
72
72
90
84
74
63
78
8, 37
32
75
39
70
8, 37
13
13
12
30
9
115
6
82
36
78
114
68
57
73
9
5
D O SL O V:
S předcházejícím věcným rejstříkem byl ukončen 1.díl obecní kroniky s počtem 194 stran.
Po přečtení knihy byla tato dána do opatrování panu obecnímu představenému Johannovi Osenovi.
Tento díl obecní kroniky obsahuje minulost aţ po rok 1900.Ve druhé knize, kterou si nyní beru ke
zpracování, bude zpracováno období od roku 1900 do roku 1930; mně následující pisatel obecní
kroniky bude zpracovávat běţné události od roku 1931.
O ţních roku 1933.
Revize dne 27.dubna 1935.
Franz Fischer v.r.
ředitel měšťanské školy na odpočinku
Karl Feil v. r.
24.března 1938.
Josef R.Hahnel v.r.
119
Dodatek
překladatele:
Majitelé a obyvatelé obce Černá v Pošumaví koncem II.světové války:
Číslo domu - Majitel - Jméno domu :
1. Gabriel Franz ( Hanrie )
2. Jungbauer Johann ( horník ) 3. Pollak Josef (Stidl)
4. Mündl Josef ( Boirmig)
5. Pollak Franz ( Schwarzhanrie) 6. Tschunko Franz (Fezl)
7.Tschunko Franz (Schniede)
8.Osen Karl ( Motzl)
9. Winkler Johann ( Tersch)
10.Osen Johann (Zetscher)
11.Hafner Rudolf ( Anderl)
12. Köppl Otto
13.Gabriel Josef
14.Kurz Franz ( Schneider)
15. Payer Johann(Dorfwirt ) x
16.Steudl Karl
17.Gabriel Josef (Primator)
18.Nader Josef ( Fink)
19.Woitschläger Franz(Schober) 20.Lang Wenzel (Mugrauer)
21.Hafner Rudolf (Anderl)
22.Mugrauer Josef ( Galli)
23.Erhard Franz (Altrichter)
24.Mündl Franz (Zimmermann)
25.Watzl Anton (Watzl)
26.Span Katharina
27. patří k č.17
28.Obecná škola
29.Scheiterbauer Maria (Gastwirth 30. Fara
31.Pivovar
32.patří k pivovaru
33.Watzl Johann ( (Gastwirth)
34.Hirsch Karl (Tischler)
35.Hirsch Pauline
37.Zoch Johann
38 a 41.Watzl Friedster( Gasthaus zur grünen Wiese=hostinec u zelené louky)
39.Schrimpf Rudolf ( Schuster=švec) 40.patří k pivovaru
42.Gallistl Josef
43.Gramlinger Franz
44.Koller Mathilde
45.Jungwirth Franz
46.Obecní dům
47.Cirhan Maria
48.Proschko Maria
49.Bejcek Aloisia (Hebamme= porodní bába)
50.Schnelzer Franz
51.Robitschko Johann
52.Hechtberger ( Müller=mlynář) 53.Wiener Johann
54.Kalischko Franz
55.Uretschläger, kočí
56.Stark Emil
57.Dörfler Franz
58.Poferl Anton
59.Schilhansl Hans ,pekař
60.Hable Adolf, truhlář
61.Hafner Rudolf
62.Mugrauer Josef
64.Tussetschläger
Seznam obyvatel je převzat z knihy Ruperta Essla: „Der Kreis Krumau an der Moldau“,vydané
v roce 1983 v NSR./Pan Essl je rodák z Pihlova a bydlel dlouhá léta v Horní Plané a nyní žije u
Mnichova v NSR).
120
121
122