Číslo 2/2014 - téma: Hvězdy

Milí čtenáři, přinášíme vám další číslo časopisu
FORTe. Tentokrát září samými hvězdami: těmi na obloze, hvězdami hudebními
a filmovými, hvězdami z říše rostlinné i živočišné,
hvězdičkami na uniformách i v umění a literatuře.
Letošní rok je rokem astronomie, a právě vesmíru se
v tomto roce věnuje festival dokumentárních filmů Academia film Olomouc 2014. Univerzitu Palackého při té příležitosti navštíví několik hvězd současné vědy. Na stránkách
našeho časopisu se s nimi také setkáte. Dozvíte se rovněž
o skutečných hvězdách, jež vidíte každou noc na obloze,
o rostlinách, které se jako hvězdy jmenují či podobně vypadají, o houbě ve tvaru hvězdy, o mořské hvězdici a mnoho
dalších zajímavostí.
Hvězda se latinsky řekne astrum. Od tohoto slova je odvozeno mnoho názvů a pojmů používaných zejména
v přírodních vědách (třeba právě astronomie). Tak
se začtěte do všech článků, abyste se dozvěděli, kde všude nějaké ty „astry“ najdete.
Vaše redakce
5 AFO pronikne do vesmíru
i lidského mozku
6 Už v dětství jsem věděl, že budu hvězdář
8
Hvězdy na filmovém festivalu
9 Každý má tam nahoře svoji hvězdu
10 Pokus: Zrození kouzelných hvězd
12Kaleidoskop
14 Komiks: All stars
16
Vojtěch Šafařík
18
Nenápadnou „hvězdičku“
ukrýval prales na Borneu
19
Jak se na hvězdy dívá chemik?
20
Co má společného sedmikráska
s bodlákem?
21
Květinové hádanky
22 Jak jsem dostal hned čtyři hvězdy najednou!!!
23
Setkání s hvězdou
24
O jménech kosmických těles
26
Plechová slunce
27
Pěticípé hvězdičky z tropů
28
Data z hlubin vesmíru a želvušky
30
Kde se vzala Davidova hvězda?
32
Hvězdný kvíz
Především na výlet do kosmu zve letošní 49. ročník mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů
Academia film Olomouc. Koná se od 15. do 20. dubna a svým hlavním programovým blokem Kosmos vzdá
hold geniálnímu americkému vědci, astronomovi a popularizátoru vědy Carlu Saganovi, který by se letos
dožil 80 let. Kromě kosmu se ale festival zaměří třeba i na nespavost, domácí mazlíčky nebo podoby lásky.
Hlavní programový blok už samotným názvem
odkazuje na kultovní třináctidílnou televizní sérii
Cosmos: Cesta do neznáma z roku 1980, kterou psal
a osobně uváděl právě Carl Sagan.
„Carl Sagan je naprosto unikátní osobnost. Dokázal
velmi přívětivým, a přitom tvrdým způsobem bojovat
proti iracionalitě, pseudovědě a náboženství. Není pochyb o tom, že jeho schopnosti popularizovat vědu tak
poeticky, a přitom racionálně se dosud, snad s výjimkou výtečného Briana Coxe, nikdo ani zdaleka nepřiblížil,“ tvrdí dramaturg festivalu Jakub Ráliš. Publiku
se představí Saganův prvorozený syn Dorion, který
zavzpomíná na svého fenomenálního otce a představí
se také jako autor vědeckých knih.
„Přihlášené snímky jsou tematicky velmi různorodé. Od sociálně laděných dokumentů, které se zabývají přistěhovalectvím a porušováním lidských práv,
přes hraniční dokumenty o globálním oteplování až
po takzvané hard science dokumenty, které se zase věnují výzkumu temné hmoty či Higgsova bosonu,“ doplňuje hlavní dramaturgyně festivalu Jana Jedličková.
Bližší informace na www.afo.cz
(srd)
Mozek i domácí mazlíčci
AFO výročí: Cesta k apokalypse
Další osobnost, která vedla ke vzniku samostatné
programové sekce festivalu, je slavný matematik, logik a zakladatel moderní informatiky Alan Turing.
Letos uplyne 60 let od jeho úmrtí. „Byla to velmi zajímavá osobnost. Chceme ho představit jako jednoho
z nejvýznamnějších vědců dvacátého století, který stojí
za vznikem počítačů,“ uvedl ředitel festivalu Jakub Korda.
V centru pozornosti bude jedno z dosud neprobádaných území – lidský mozek a fungování paměti.
Do zorného pole se dostane i Alzheimerova choroba, o níž někteří vědci hovoří jako o nemoci 21. století. Opomenuto nebude ani výročí první světové
války a její dopady na život v Evropě. Odlehčujícím
protipólem je sekce, která se věnuje lásce z pohledu
vědy. „Do další sekce jsme převtělili naše věčné debaty
v kanceláři o tom, zda jsou jako domácí mazlíčci lepší psi nebo kočky. Vezmeme to samozřejmě z pohledu vědy. Například BBC má několik velmi zajímavých
dokumentů, v nichž se experimentuje s novými technologiemi. Díky dokumentárnímu záznamu tak bylo
možné zjistit, co zvířata dělají doma, když tam nejsou
jejich páni,“ nastínil jedno z témat ředitel festivalu.
Hlavní ceny:
Rekordní počet filmů!
Celkem 480 – přesně takovým počtem přihlášených
snímků se může pochlubit AFO 2014, který ve finále
tradičně předá Cenu RWE za nejlepší český populárně-vědecký film i Cenu za nejlepší světový populárně-vědecký film. Zhruba desetina z celkového počtu filmů je
přitom z české produkce!
Hlavní téma: Kosmos
Programové sekce: Podoby lásky, Paměť, Domácí
mazlíčci, Alan Turing, Insomnie, Dokudrama
Lawrence M. Krauss
Tvůrci pořadu The Nature of Things, cenu převezme producentka Sue Dando
Hlavní hosté:
Lawrence M. Krauss – jeden z nejuznávanějších teoretických fyziků v oblasti temné hmoty, popularizátor
vědy
Pamela Gay – americká astronomka, hlavní host
sekce Kosmos
Jennifer Gardy – mladá a velmi nadějná epidemioložka, vědu prezentuje v televizním pořadu The
Nature of Things
Alison Leigh – producentka vědeckých pořadů australské stanice ABC
Dorion Sagan – syn Carla Sagana, již zesnulé americké ikony popularizace vědy
Vybrané filmy:
Particle Fever - výjimečný dokument o vědcích
v CERNu a jejich pátrání po Higgsově bosonu
Retrospektiva televizní série Kosmos, která je jedním
z nejsledovanějších vědeckých pořadů všech dob
Čí je moje dítě – zřejmě první český dokument, který
usiluje o „BBC styl“ a zaměřuje se na téma genetického
testování rodičovství. Na AFO bude mít svou oficiální
premiéru.
5
Pokud mluvíme o hvězdách a zkoumání vesmíru, nelze vynechat předního českého astronoma a astrofyzika Jiřího Grygara. Zajímavosti a výsledky
vědeckých bádání z oblasti astronomie i astrofyziky přibližuje také laické
veřejnosti, za popularizaci vědy získal řadu ocenění. Věnuje se též otázkám
vztahu vědy a víry.
Kdy vás astronomie zaujala? Učarovala vám už v dětství?
Přišlo to zhruba v mých devíti letech. Tehdy jsem už věděl, že budu hvězdář, a říkal jsem to rodičům. Oni se mi smáli, protože si mysleli, že je to naprosto neperspektivní povolání. Přesvědčovali
mě o tom, že se tím neuživím.
Jste nejen vědec, ale u nás i jeden z nejznámějších popularizátorů vědy. Co vás na
tom baví přibližovat bádání laikům?
Protože se astronomií zabývám celý život, vidím, jak se dramaticky měnila. Je to opravdu neuvěřitelný pokrok. Ve mně je kantorská duše, protože moji předkové byli většinou učitelé. Takže
mi připadá jako naprosto nutné, aby o výsledcích vědecké práce věděli i všichni ostatní lidi. Jsou
to objektivní věci, které se nedají zfalšovat, matka příroda s námi hraje velmi poctivou, i když náročnou hru. U mě to tak bylo odjakživa. Už když jsem byl malý kluk a udělal si první dalekohled,
chodil jsem s ním na roh ulice a lákal lidi, aby se do něj šli dívat.
6
Byl jste v řadě observatoří. Kde jsou hvězdy nejhezčí?
Vždycky tam, kde je největší tma. Dnes se prakticky celá Evropa nehodí pro pozorování, protože
všude je nějaké světlo. To je jeden z důvodů, proč se většina pozorovatelů upíná k jižní Americe,
kde jsou ještě velké prostory bez civilizace a kde je tma.
Co se dá z oblohy vyčíst?
Rozhodně z ní nevyčteme budoucnost, ale naopak z ní čteme minulost. Paprsky přicházejí se
zpožděním. Rychlost světla je sice zdánlivě veliká, ale z hlediska kosmického prostoru je malá.
Když se díváte na nebe a vidíte ty nejslabší hvězdy, nevidíte jejich dnešní podobu, nýbrž to, jak
vypadaly v době Karla IV. nebo v době svatého Václava. Tisíc roků není žádná míra. V Argentině
vidíme očima na obloze dva mlhavé obláčky, kterým se říká velké a malé Magellanovo mračno.
To bližší je vzdáleno 160 tisíc světelných roků, čili to zpoždění je asi takové, jako když Homo sapiens začal osidlovat Asii. Malé Magellanovo mračno je vzdáleno asi 210 tisíc světelných let, což je
zpoždění, jako když se Homo sapiens na Zemi poprvé objevil. Pomocí dalekohledů dnes můžete
dohlédnout do minulosti 13 miliard let, kdy ještě neexistovala Sluneční soustava, a vy vidíte, jak
tehdy vesmír vypadal. Když se mluví ve vědeckofantastických knížkách o strojích času, tak stroj
času do minulosti je lidské oko a astronomický dalekohled. Ale stroj do budoucnosti ještě nikdo
nevymyslel a myslím si, že ani nevymyslí.
Máte čilé kontakty i s Univerzitou Palackého. Neuplyne rok, abyste zde
nepřednášel...
Jsem tady vícekrát za rok, protože část Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR je v Olomouci ve
Společné laboratoři optiky. Pracovní styky máme tedy velice hojné a všestranné.
Pravidelně jezdíte pracovat do observatoře Pierra Augera v Argentině, u jejíhož
zrodu jste stál. Jaké to je jezdit do takové pustiny? A na čem tam pracujete?
Jezdím tam pravidelně pozorovat jednou až dvakrát ročně. Observatoř je veliká, je jednou
z nejrozlehlejších na světě. Plocha, na níž se nacházejí detektory kosmického záření, je asi tři tisíce čtverečních kilometrů. Řídí se z jednoho místa z centrálního počítače. A naše práce? Ve dne
spíme a při západu Slunce nastupujeme. Na obrazovce vidíme ostatní stanice a dostáváme údaje
o jejich technických parametrech, na jiných obrazovkách vidíme pozorování. Vypadá to trochu
jako v atomové elektrárně. Sloužíme celou noc, končíme obvykle půl hodiny před východem
Slunce.
(srd)
foto: Pavel Konečný
Výňatek z rozhovoru, který v celém znění otiskl Žurnál UP
9. 12. 2013.
7
Letošní AFO představí popularizátora vědy
Doriona Sagana, syna slavného Carla Sagana
Carl Sagan (1934–1996) je dodnes nepřekonaným popularizátorem vědy, který ve 20. století motivoval řadu mladých lidí k tomu, aby se stali vědci především na poli astronomie. Jak sám
tvrdil, „každé dítě je od přírody rozeným vědcem, dokud to
z něj nevymlátíme. Je jen málo těch, kterým se podaří se prosmýknout systémem vzdělávání s neporušeným úžasem
a enthusiasmem k vědě“.
Saganova legendární televizní série Kosmos, která
před 35 lety změnila způsob, jakým se o vědě mluví
v médiích, se právě v těchto dnech dočká svého pokračování na českém kanálu National Geographic.
Sagan byl také úspěšným vědcem. Po 30 let vedl
většinu planetárního výzkumu NASA a řídil také mise
Pioneer, které se staly vzkazem, jejž vyslalo lidstvo do
kosmu.
Jeho neopakovatelné nadšení a poetické chápání
vědy je dodnes přitažlivé a inspirující pro všechny
věkové skupiny. Na letošní ročník Academia filmu
Olomouc dorazí Saganův nejstarší syn Dorion, který
je (jak jinak) úspěšným popularizátorem vědy.
Jádrem programu pro rodiny a mladší návštěvníky
budou školní projekce, které začínají každý den festivalu v 10 hodin v kině Metropol, a během velikonočních prázdnin také „family friendly“ projekce dokumentů pro celou rodinu.
***
Pro mladší publikum jsou určeny také například dokumenty světoznámého fyzika profesora Briana Coxe,
který dráhu hudební hvězdy vyměnil za kariéru vědce.
***
8
Letošní hlavní program týkající se kosmu bude spojen s rozsáhlou paletou doprovodných akcí.
Návštěvníci budou moci cestovat celým naším vesmírem v mobilním planetáriu ostravské hvězdárny, pozorovat Měsíc a Slunce pod dohledem odborníků
z brněnského planetária nebo se naučit s pomocí mobilu fotografovat nebeské objekty.
Na olomouckém Horním náměstí bude možné navštívit chemickou science show, vyfotografovat se na
povrchu Měsíce a Marsu a díky předním českým vývojářům z Bohemia Interactive si budou návštěvníci
moci zahrát Take On Mars, řídit misi na Mars a také
virtuálně ovládat vědecká vozítka na jeho povrchu.
V oblasti videoher se letošní ročník AFO zaměří také
na vzdělávací potenciál her, o kterém bude přednášet
odborník z Google či zástupce úspěšného českého studia Warhorse Games, který stojí za projekty Kingdom
Come nebo Mafie.
Nejmenší hosté si budou moci zařádit v nafukovacím
hradu RWE nebo si pohrát s interaktivními exponáty
Libereckého science centra IQLandia. Jendou z atrakcí budou také dálkově ovládané helikoptéry, s pomocí
kterých budou odborníci natáčet město Olomouc.
Zlatým hřebem festivalu bude nedělní promítání letošního vítěze Oscarů Gravitace ve 3D.
Jakub Ráliš
Naše hvězda
Noční obloha plná hvězd okouzlí snad každého člověka. Z jednoho
místa na Zemi jich můžeme vidět pouhým okem dohromady maximálně dva až tři tisíce. Je to jen zlomek z celkového množství asi dvou
set miliard hvězd, které tvoří naši galaxii. Vypadají jako drobné body,
protože jsou od Země vzdáleny nepředstavitelně daleko, ale ve skutečnosti jsou velké přibližně jako Slunce, naše nejbližší hvězda. Ve dne
nejsou hvězdy vidět, protože je Slunce všechny „přezáří“.
Souhvězdí
Již starověcí astronomové si všimli, že hvězdy vytvářejí na obloze
zřetelná seskupení. Těmto tvarům se říká souhvězdí a byly pojmenovány podle zvířat, mytologických postav či předmětů, kterým se podobají. Všem se jistě již někdy podařilo spatřit na noční obloze například Velký vůz.
Nejvýraznějším orientačním bodem na severní polokouli je Polárka,
též nazývaná Severka. Tato hvězda se nachází prakticky přímo nad severním pólem a zůstává skoro celou noc na stejném místě. Protože se
Země otáčí, může se nám zdát, že se hvězdy na noční obloze pohybují.
Polárka si však udržuje své místo, a proto se stala hlavním orientačním bodem pro mořeplavce.
Noční romantika
V současné době existuje několik aplikací a programů pro zobrazení noční oblohy. Virtuální detailní prohlídku nabízejí třeba webové
stránky hvězdáren, kde si můžete prohlédnout rozložení hvězd na obloze dle roční doby, měsíce či konkrétního dne. Do chytrých telefonů
lze nainstalovat například aplikaci Google Sky Map, která dle vaší aktuální polohy zobrazí mapu hvězdného nebe nad vámi. Stačí si večer
lehnout na co nejméně osvětlené místo, zadívat se na noční oblohu
a porovnat jednotlivá nebeská tělesa s digitální předlohou.
(jan)
Literatura:
1. Alen, Durward L., ed. a kol. ABC přírody: svět v otázkách a odpovědích.
1. vyd. Praha: Reader‘s Digest Výběr, 1996. 328 s. ISBN 80-902069-0-5.
2. Velká obrazová encyklopedie. 5. vyd. Londýn: Dorling Kindersley
Limited, 2000. 656 s. ISBN 80-242-0864-4.
Google Sky map
h t t p : / /w w w. g r e e n te a d e s i g n . c o m /t h e d e s i g n t r e e /c u l t u r e /
new-directions-in-exhibition-design/
9
Dřevěná hvězda
Co potřebuješ?
Krabičku se zápalkami, talíř, sklenici, injekční stříkačku, vodu.
Postupuj takto:
1. Pět zápalek nalom uprostřed a ohni do tvaru písmene V.
2. Takto upravené zápalky rozlož na talíř do kruhu, nalomenými konci k sobě.
3. Do injekční stříkačky nasaj trochu vody ze sklenice.
4. Stříkačkou nakapej 3–5 kapek vody do místa nalomení zápalek.
5. Pozoruj, co se bude dít.
Co se děje?
Voda vniká v místě nalomení zápalek do suchých buněk dřeva, čímž se tyto buňky rozšiřují. Díky tomu se zápalky narovnávají, až postupně vznikne pěticípá hvězda.
Dokázali jsme, že v suchých buňkách dřeva se voda pohybuje poměrně rychle. Rychlost pohybu vody v rostlině
totiž záleží na tom, kolik vody v sobě rostlina má (čím méně vody je v rostlině, tím rychleji ji natáhne).
Tipy & triky
• Pokud se zápalky přestanou hýbat, ale nevznikla ještě hvězda, přidej další kapky vody.
Bezpečnost
• Zápalky používej pouze k uvedenému pokusu!
10
Barevné hvězdy
Co potřebuješ?
10 kostek cukru, 2 talíře, 3 kalíšky nebo menší sklenice, 3 potravinářská barviva (například červené, oranžové
a modré), vodu.
Postupuj takto:
1. Do kalíšku nalij vodu a obarvi ji špetkou například modrého potravinářského barviva. Chceš-li, aby
bylo zbarvení chystané hvězdy výrazné, přidej více barviva (klidně 3 gramy – dokud bude voda přídavkem barviva měnit barvu).
2. Do barevného roztoku ponoř kostku cukru – krátce a jen částečně, aby se ti co nejméně rozmočila.
Obarvenou kostku odlož na talíř.
3. Do druhého talíře nalij tolik vody, aby pokryla dno.
4. Doprostřed talíře s vodou polož obarvenou kostku cukru.
5. Pozoruj, co se bude dít.
Co se děje?
Postupně dochází k rozpouštění cukru ve vodě, což můžeme pozorovat právě díky barvivu v kostce cukru.
Vzniká barevný cukerný roztok – modrá „hvězda“.
Tipy & triky
• Pokus proveď se třemi kostkami cukru. Každou kostku namoč v jiném barvivu.
• Pokud se ti hvězdy nedaří pozorovat, přidej do kalíšku s vodou více barviva – pro intenzivnější zbarvení.
Veronika Švandová a Ludmila Lněničková
foto: autorky
Použité zdroje:
1. https://sites.google.com/site/dochepo/seznam-pokusua/pohyb-vody
2. http://glehrer.wordpress.com/2013/11/18/the-colorful-sugar-star-chemistry-experiment/
11
Přímo na zemi, převážně v listnatých lesích, můžeme
v létě a teplém podzimu najít malé hvězdy. Jde o houby
několika rodů, které vyrůstají ze země nejprve jako kuličky, potom se rozpuknou a vytvoří až dvanáct (podle
druhu) cípů. Na vrcholku sedí další kulička ukrývající
výtrusný prach. Mají rády teplo, a i když jsou rozšířené po celém světě, u nás rostou jen na několika lokalitách. Jsou to houby stopkovýtrusné z čeledi břichatkovitých. Patří k nim mnohokrčka dírkovaná z rodu
Myriostoma, které se také říká zemní hvězda, hvězdák
vlhkoměrný nebo též vláhojevný z rodu Astraeus, několik hvězdnatek, například luční, řídká či prostřední z rodu Asterostroma, a početná skupina hvězdovek
z rodu Geastrum. Hvězdovek existuje na padesát druhů: kupříkladu hvězdovka brvitá, Pouzarova, smrková,
trojitá, klenbová, stepní, uherská, červenavá. Jsou to
všechno houby velmi vzácné. Dvacet z nich, které patří
k ohroženým druhům, je dokonce zapsáno v Červeném
seznamu hub ČR. Nejsou k jídlu, ale v lese nadělají
mnoho parády. Takže budete-li mít to štěstí a nějakou
hvězdu v lese najdete, vyfotografujte ji a zapište co nejpřesněji místo a datum nálezu. Mykologové tuto informaci jistě velmi ocení.
Hvězda je tělocvičný úkon, který se všichni učí už na základní škole. Patří
do gymnastiky a zejména děvčata ji mají ráda. Ovšem správná hvězda není
až tak jednoduchá, jak dokazují porotci na nejrůznějších gymnastických soutěžích: musí být rovná, ruce i nohy propnuté. Taky je důležité, jestli cvičenec
umí hvězdu na jednu i druhou stranu, tedy na levou i pravou výchozí ruku.
Takovou dovednost vyžaduje například Magistrát města Brna po lidech, kteří
se ucházejí o práci u tamní městské policie.
12
Mořská hvězdice je půvabný barevný tvor s obvykle pěti rameny (ovšem jeden druh má ramen dokonce dvanáct!). Patří mezi takzvané ostnokožce – povrch jejího těla totiž pokrývají ostny. Dorůstá
velikosti kolem dvaceti centimetrů a jejím nejbližším příbuzným je
mořský ježek. Hvězdic samotných existuje přes šest tisíc druhů. Tito
živočichové neumějí plavat, pohybují se velmi pomalým plazením,
díky kterému mohou vylézt i na břeh. Jejich potravou jsou měkkýši. Ovšem konzumují je specifickým způsobem: jsou velmi vytrvalí
a počkají si, až se lastura otevře třeba jen na několik setin milimetru.
V tom okamžiku vsunou dovnitř svůj žaludek, vypustí žaludeční šťávy a měkkýše celého stráví. Tento způsob se nazývá mimotělní trávení. Hvězdice jsou zvláštní i proto, že k přežití nepotřebují mnoho.
Ryby je rády okusují, zůstane-li jim ale středový terč a jedno z ramen,
celé opět dorostou. Co dalšího je na hvězdicích zajímavého? Nemají
oči, rozpoznávat světlo a tmu jim umožňují oční skvrny umístěné na
konečcích jednotlivých ramen. Kostra hvězdic je složená z velkého
množství malých destiček – právě to je činí ohebnými a umožňuje jim
plazení. Po celém jejich těle se nacházejí krátké tenkostěnné výrůstky
– žábry, jejichž prostřednictvím hvězdice dýchají.
Slunce je hvězda nejbližší Zemi. Proto se koneckonců našim
končinám říká Sluneční soustava. Slunce je hvězda stará zhruba 4,6 miliardy let. Z našeho pohledu je jejím hlavním úkolem
zásobovat pozemšťany světlem a teplem. Vědci odhadují, že
bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce
činí více než 5000 stupňů Celsia a jeho světlo přiletí k Zemi za
8 minut a 19 vteřin. Průměr má 1 400 000 kilometrů, což je přibližně 109 průměrů Země. Obsahuje asi 99,8 procent hmoty
celé Sluneční soustavy. Jeho vzdálenost od Země se pohybuje
mezi hodnotami 147 097 000 km a 152 099 000 km. Slunce je
základní zdroj života na Zemi, díky němu můžeme vidět, rostliny jsou schopné fotosyntézy, střídá se počasí, na různých místech je různé podnebí, voda může existovat v kapalném skupenství. Druhá Zemi nejbližší hvězda je Alpha Centauri. Její
světlo k nám doletí za 4,35 roku.
(jej)
13
All stars
Paní Asterová zrovna okopávala na zahrádce astry,
když jí cosi spadlo do schránky. Utřela si ruce do zástěry a šla se podívat. Našla pozvánku na koncert skupiny Ol stars. Konal se dnes. Paní Asterová se rozhodla, že oželí oblíbenou pohádku o princezně se zlatou
hvězdou na čele, která měla běžet večer v televizi, a šla
se převléci. Koncert začínal už za dvě hodiny.
Nejprve šla po ulici Pavola Orsága Hviezdoslava kolem dlouhé zdi plné plakátů. Z každé se zubila nějaká
filmová nebo hudební hvězda. Potom zahnula k hotelu Modrá hvězda. V okně jednoho z domů právě kvetl
hvězdník – měl krásnou růžovou barvu, paní Asterová
z něj nemohla spustit oči.
Ale musela pokračovat v cestě – koncert na ni nepočká. V duchu přemýšlela nad svými květinami: copak
asi dělá její vánoční hvězda? A jak se daří těm čerstvě
okopaným astrám? Taky si vzpomněla na krásně žlutou karambolu, ovoce ve tvaru hvězdy, kterou dnes
koupila dětem.
Paní Asterová se rozhodla zkrátit si cestu parkem.
Vešla mezi stromy a šla po cestičce mezi lavičkami.
Opodál si hrály děti. Chlapci běhali za míčem, děvčata
cvičila, dělala přemety, stojky a hvězdy. V trávě kvetly pampelišky, chrpy, sedmikrásky, čekanky, sem tam
nějaká kopretina. Do výšky se vypínaly vratiče, pcháče
a lopuchy. Všechno rostliny z čeledi hvězdnicovitých.
14
Cesta se stočila a pokračovala mezi stromy do kopce.
Paní Asterová vyšla z parku a náhle zaslechla houkání sirény. Za chvíli kolem ní rychle projelo několik aut
a z nich vyskákali vojáci. Paní Asterová si všimla, že
podle hvězdiček na ramenech to byli samí důstojníci.
Asi nějaká vojenská akce, pomyslela si a zahleděla se
do výlohy antikvariátu. Hned v první řadě ji upoutala
verneovka Hvězda jihu. Musí ji zítra koupit dětem.
Za rohem paní Asterová minula budovu jakéhosi
státního úřadu. Na žerdích se před ní plácaly ve větru dvě vlajky. Jedna byla červená, modrá a bílá, druhá
jen modrá – se spoustou malých žlutých hvězdiček.
A hvězdy nechyběly ani na několika historických znacích a erbech, které zdobily průčelí budovy.
Začalo se stmívat. Mezi domy se pomalu rozsvěcovaly lampy pouličního osvětlení. Kopec byl stále prudší. Paní Asterová přemýšlela, jestli přece jen neměla
raději zůstat doma, včerejší film Hvězda padá vzhůru
ji potěšil, stejně jako noční film s hvězdičkou. A špatné
nebyly ani Hvězdné války, které viděla před týdnem.
Míjela poslední domy města a náhle se jí nad hlavou
rozzářily miriády hvězd a hvězdiček, dosud skrytých
za světelným smogem.
Ještě kousek cesty mezi poli směrem na Šternberk
Před paní Asterovou už svítil jako betlémská hvězda
vchod do místa konání koncertu. Už slyšela, jak se hudebníci z Ol stars zvolna rozehrávají. Padesát metrů
– a prošla pod nápisem na štítu budovy: Hvězdárna
a planetárium.
15
ª Spojníkem mezi koncovkami -ný, -natý, -itý, -ičitý… a hvězdami je
osobnost Vojtěcha Šafaříka, českého astronoma a chemika.
ª Vojtěch Šafařík se narodil v srbském městě Novi Sad, v roce 1833
se s rodiči i mladší sestrou přestěhoval do Prahy. Služební byt jeho
otce Pavla Josefa Šafaříka, knihovníka pražské univerzity, se nacházel v Klementinu, kde zároveň působila i proslulá hvězdárna. To byla příležitost pro mladého Vojtěch Šafaříka, astronomie se stala jeho celoživotní zálibou. Při vysokoškolském studiu se však nakonec
zaměřil na chemii. Studoval v Praze, Berlíně a také na proslulé univerzitě v Göttingenu. Tam pracoval v laboratoři Friedricha Wöhlera,
který přeměnou kyanatanu amonného na močovinu dokázal, že
„k výrobě organických látek není potřeba živé síly“.
ª V roce 1860 vydal Šafařík první českou vysokoškolskou učebnici
Základové chemie čili lučby a podílel se na vytvoření českého chemického názvosloví – například se zasloužil o ukončení používání názvů
některých prvků: Cr – barvík, I – chaluzík, Co – ďasík, U – nebesník, P –
kostík, Ni – pochvistík, W – těžík. Také zavedl koncovky oxidačních stavů
I až VIII a poopravil tehdejší názvosloví tak, aby ten, „kdo zná vědecký význam těchto koncovek, mohl, čta jméno sloučeniny, napsat formuli její a naopak“. Tím položil základ koncovkám podle oxidačních
čísel tak, jak je známe dnes. V roce 1871 začal pracovat jako redaktor
časopisu Zprávy spolku chemiků českých a o rok později se stal spoluzakladatelem České společnosti chemické. V roce 1882, po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity, se stal prvním profesorem chemie
její české části.
ª Jako schopný chemik byl Šafařík také přizván, aby posoudil
pravost rukopisu Libušina proroctví. Poté, co se mu podařilo dokázat, že se jedná o podvrh, na něho nečekaly vavřínové věnce. Naopak
se dočkal nepřátelství mnoha vlivných osob, například Františka
Palackého, ale i profesora chemie Jana Staňka, pro kterého se jednalo
„o každému Čechu svaté památky“.
ª Vojtěcha Šafaříka ale neopouštěla ani láska k astronomii.
Publikoval astronomické články a dokonce vybudoval soukromou
observatoř ve svém domě na Královských Vinohradech. Mimořádnou
pozornost věnoval pozorování proměnlivých hvězd, planet a také Měsíce. Lásku k hvězdářství s ním sdílela i jeho druhá manželka Pavlína, autorka knihy Dějiny dalekohledu (1896). Na památku
Vojtěcha Šafaříka byly pojmenovány planetka (8336) Šafařík a kráter
Šafařík na odvrácené straně Měsíce.
Hana Ševčíková, Jana Pučová, Veronika Švandová
Literatura:
1. www.webchemie.cz/safarik.html.
2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_%C5%A0afa%C5%99
%C3%ADk
3. http://www.vscht.cz/homepage/soucasti/historie/vojtech_safarik
4. http://abicko.avcr.cz/archiv/2002/10/obsah/vojtech-safarik-26.-10.-1829-3.-7.-1902-.html
16
1. Rukopis, jehož nepravost pomohl prokázat Vojtěch Šafařík.
2. Rodné město Vojtěcha Šafaříka.
3. Univerzita, na jejíž české části se Vojtěch Šafařík stal prvním profesorem.
4. Malé těleso obíhající kolem Slunce nebo jiné hvězdy.
5. Místo, které slouží pro pozorování pozemských a nebeských jevů.
6. Dřívější název pro chrom.
7. Vojtěch Šafařík byl redaktorem časopisu Zprávy Spolku …….
8. Vojtěch Šafařík provedl změny v českém ……. sloučenin.
9. Dnešní pojmenování prvku, který byl dříve nazýván kostík.
10. Otec Vojtěcha Šafaříka, významný spisovatel, slavista a historik.
11. Německé město, ve kterém Vojtěch Šafařík studoval chemii.
12. Dřívější název wolframu.
13. Významný německý chemik, se kterým Vojtěch Šafařík spolupracoval.
17
Šesticípou hvězdu připomíná malá rostlinka, kterou našli loni odborníci z Přírodovědecké fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci při výzkumu v deštných lesích Bornea. Zcela nový, vědě dosud neznámý
druh dostal název Thismia hexagona. Zajímavý není zdaleka jen šestiúhelníkovým tvarem vrcholu květu.
„Rostlina již na první pohled vypadá velmi zvláštně, spíše jako houbička či podivný živočich. Je totiž
nezelená, na zdánlivě bezlisté lodyze má většinou jen
jeden květ s chapadélky. Je velmi nenápadná, vysoká
sotva deset centimetrů, barvou splývá s opadaným listím. Proto není jednoduché ji najít,“ popsal nový druh
flóry Martin Dančák z katedry ekologie. Thismia hexagona podle něj patří mezi mykoheterotrofní rostliny, což je skupina nezelených rostlin bez chlorofylu.
Zatímco většina nezelených rostlin se vyživuje paraziticky, Thismia hexagona využívá ke svému životu
symbiózu s houbovými vlákny.
Upadnout se někdy vyplatí
Nález má na svědomí student doktorského studia
katedry botaniky Michal Sochor. Přiznává, že mu pomohla náhoda. „Uklouzl jsem a upadl. Jak jsem tak
ležel na zemi, všiml jsem si zvláštního organismu.
V první chvíli jsem vlastně ani nevěděl, jestli je to
kytka nebo živočich. Utrhl jsem ji, schoval do krabičky a společně jsme ji hledali v literatuře. Po několika
dnech jsme zjistili, že je to zřejmě nepopsaný druh. Je
to pro mě velký osobní zážitek,“ řekl Sochor. V následujících dnech našli účastníci exkurse několik dalších
populací, na ploše jednoho hektaru rostlo přes dvacet jedinců. Přesto je podle Dančáka nalezený druh
v přírodě extrémně vzácný a nikde jinde na světě se
nevyskytuje.
18
Hypotézu potvrdilo
téměř detektivní pátrání
Výzkumníci z dostupných seznamů rostlin zjistili,
že rod, do kterého jimi nalezená květina patří, je v oblasti zcela neznámý. „Pak začalo takřka detektivní pátrání, kdy jsme zjišťovali, kolik druhů bylo popsaných
v oblasti jihovýchodní Asie, sháněli jsme k nim popisy a fotografie a z toho vyčlenili užší skupinu podobných rostlin. Poté jsme porovnávali jednotlivé znaky
s ostatními popsanými druhy. Dospěli jsme k závěru,
že naše rostlina má unikátní kombinaci znaků, kterou žádná jiná nemá. To nás ujistilo v tom, že se jedná o zcela nový druh,“ uvedl Michal Hroneš z katedry
botaniky.
Aby byl nový druh přijat vědeckým světem, musí se
popis publikovat. Zajímavou součástí je například jeho pojmenování. Nejprve chtěli botanici rostlinu nazvat podle místa nálezu. Další variantou bylo jméno
aster davidii, neboť květ se skládá ze šesti jasně žlutých trojúhelníkových cípů a připomíná tak Davidovu
hvězdu. „Nakonec se všem nejvíce líbilo jméno hexagona, což vychází také z jejího tvaru,“ objasnil Hroneš.
Mravenčí práce čeká ekology i letos. V lednu totiž
na Borneu bádali znovu a pravděpodobně tam nalezli další nové druhy živočichů i neznámou nezelenou
rostlinu. Exponáty musí ale nejprve pečlivě prostudovat. K velké radosti našli na místě opět i Thismii
hexagonu.
Martina Šaradínová
foto: Michal Hroneš
Pokud se podíváme na Slunce trochu blíž, můžeme je popsat
jako kouli žhavých plynů a plazmy, které drží pohromadě díky
velmi silnému gravitačnímu poli, jež vytváří. Chemik to vidí ještě jednodušeji. Kdo by čekal hromadu prvků a složitých sloučenin, plete se. Slunce se totiž v základu skládá jen ze dvou prvků
– vodíku a helia. Odhaduje se, že vodík představuje průměrně
asi 80 procent všech atomů Slunce, ale i většiny dalších hvězd.
Helium pak asi 20 procent atomů.
Abychom však byli spravedliví i k ostatním prvkům, vědci
předpokládají, že se zde vyskytují také kyslík, uhlík, dusík, neon,
železo, křemík, hořčík, síra a ve velmi malých (stopových) množstvích většina dalších prvků známých na Zemi. Dohromady však
tyto prvky představují jen asi dvě procenta v počtu atomů hvězd.
Jiné hvězdy obsahují i těžké prvky, v koncentraci do pěti procent.
Každý prvek má své barvy
Není ovšem jednoduché získat o složení hvězd takové informace. Uvědomme si, že na povrchu hvězd panují teploty od
několika tisíc do desítek tisíc stupňů Celsia. V nitrech hvězd je
ještě větší horko, teplota se zde může blížit i milionům stupňů.
Není proto možné vyslat sondu, která by nabrala a analyzovala
vzorky. Složení Slunce a hvězd se tak pouze odhaduje na základě
analýzy takzvaných spektrálních čar. Každému prvku odpovídá
určitá barevná spektrální čára. Vědci tedy analyzují světlo, které
Slunce a hvězdy vysílají k Zemi. Podle zjištěných spektrálních čar
odhadují, jaké prvky se na jednotlivých hvězdách vyskytují, případně kolik jich hvězda přibližně obsahuje.
Chemické složení hvězd navíc není neměnné.
Termonukleární reakce
Ještě obtížnější je zjistit obsah v jádru hvězd. Vědci předpokládají, že v jádru Slunce (a některé vědecké metody měření tento předpoklad podporují) je díky takzvaným termonukleárním
reakcím ve větší míře zastoupeno helium. Tyto reakce probíhají i na ostatních hvězdách. V zásadě se dají popsat jako reakce vodíku, při nichž vzniká helium a uvolňuje se teplo a světlo.
Předpokládá se, že každou vteřinu naše Slunce spotřebuje asi
700 milionů tun vodíku. Díky nim si Slunce a další hvězdy můžeme představit jako žhnoucí koule.
Takže pozor na hvězdy, abyste se nespálili!
Daniel Šrajbr
Zdroje:
1. http://hvezdy.astro.cz/charakteristika/9-chemicke-slozeni
2. http://www.observatory.cz/static/Encyklopedie/Hvezdy/hvezdy.
php
3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Slunce
19
Hvězdy se hojně vyskytují také mezi rostlinami. Jedna z nejpočetnějších čeledí se totiž jmenuje hvězdnicovité (Asteraceae), a dokonce patří do
řádu hvězdicotvarých.
Jsou to vyšší dvouděložné rostliny, kterým se říká také složnokvěté. A právě květy všechny druhy
hvězdnicovitých spojují. Jsou totiž velice drobné
a ve velkém množství vedle sebe vytvářejí květenství
zvané úbor. Čili to, co běžně považujeme za květ, třeba u sedmikrásky, je úbor složený z mnoha a mnoha
droboučkých kvítečků. Ty se dělí na jazykovité a trubkovité. Bílé lístky sedmikrásky jsou květy jazykovité,
žlutý střed vytvářejí květy trubkovité. Ovšem třeba
u pcháče osetu tvoří trubkovité květy celý úbor.
Naproti tomu například u pampelišky (smetanky lékařské) je celé květenství složeno z květů jazykovitých.
Květy také příbuznost jednotlivých druhů z čeledi hvězdnicovitých končí. Najdeme totiž mezi nimi rostliny jednoleté, dvouleté i trvalky, byliny, polokeře, keře i stromy, rostliny chlupaté, lysé,
s mléčnicemi, rostliny okrasné, užitkové, plevelné
i léčivky.
Které konkrétně? Jsou to například slunečnice roční,
kopretina bílá, sedmikráska chudobka, řebříček obecný, jestřábník oranžový, čekanka obecná, oblíbený salát locika, měsíček lékařský. Patří sem také aksamitníky, astry, jiřiny, chrpy, heřmánek, bodláky, lopuchy,
chryzantémy, pampeliška, podběl, pupava, pcháč, pelyněk nebo devětsil.
20
Celkem mají hvězdnicovité na 1300 rodů a přes dvacet tisíc druhů. Rostou po celé zeměkouli, v nížinách
i ve vyšších polohách. V České republice najdeme více
než sto rodů a přes 450 jednotlivých druhů.
Na následující stránce si můžeš vyzkoušet svoje pozorovací schopnosti – čekají tě čtyři květinové
hádanky.
(jej)
foto: Hana Martinková
Vidíš čtyři kvetoucí rostliny. Všechny patří do čeledi hvězdnicovitých. V levém sloupci je vždy celá rostlina, v pravém pak detail jejího květenství. Pokus se určit, ke kterému obrázku z levého sloupce patří detail ze
sloupce pravého.
1. hvězdnice alpská (Aster alpinus)
2. smetanka lékařská (Taraxacun officinale)
3. jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum)
4. řebříček obecný sudetský (Achillea millefolium)
21
Vždy jsem byl skromný obětavý kluk se smyslem pro
humor. Dobrovolných brigád a pomoci druhým lidem
jsem se nikdy nebál, proto jsem hned po svých osmnáctých narozeninách vyplnil přihlášku, donesl zápisné
a stal se tak řádným členem místního SDH (sboru dobrovolných hasičů). V kolektivu mě přijali dobře, dokonce se bratři smáli i mým vtípkům o pyromanech.
Hned rok po vstupu jsem dostal možnost vyzkoušet
svou odvahu, psychické a fyzické síly: byl jsem povolán
na pomoc obyvatelům při záplavách města.
Mezi šikovnými a pěknými hasičkami ze sousedního
sboru jsem si našel svou budoucí manželku. Role hlavy rodiny byla lehká jako peříčko oproti pozici, do které
jsem se dostal o pár let později.
Na každoročním slavnostním setkání všech členů
místního sboru se volil nový starosta. Stávající paní starostka důchodového věku již nezvládala náročnou elektronickou administraci a časté pochůzky po úřadech,
a proto se vzdala svého postu. Jakým překvapením pro
mě bylo, když jsem slyšel svoje jméno nejprve na kandidátní listině navržené členy a poté i při vyhlašování
výsledků tajných voleb. „Starostou místních hasičů byl
zvolen...” Udělaly se mi hvězdičky před očima.
Ani jsem se nenadál, a už mi švadlena brala míry na
krásnou tmavě modrou uniformu. Vzhledem k tomu, že
měřím pouhých 160 centimetrů, jsem nejmenší starosta v celém okrese, ba možná i v kraji či republice.
Případné vtípky, že místní sbor vede trpaslík, beru
s rezervou. Nesmírně si vážím důvěry svých kamarádů a členů sboru a s hrdostí nosím své čtyři hvězdy na
ramenou.
(jan)
OZNAČENÍ VÝZNAMNÝCH ČLENŮ SDH
vedoucí kolektivu dětí (mládeže)
člen výboru sboru, revizor
náměstek starosty, velitel
starosta sboru
22
Loni v červnu jsme se doma rozhodli, že pojedeme
do Varšavy na koncert Paula McCartneyho, člena legendární britské skupiny Beatles. A protože máme
velké auto, poptali jsme se v rodině i trochu dál, jestli by nechtěl jet někdo s námi. Chtěl: nakonec nás jelo
sedm, já, můj muž, švagrová, to byla starší část výpravy. Druhou, mladou část tvořili dcera, její kamarádka
a dva kamarádi.
Lístky jsme měli ty nejlevnější, „jen“ za 1300 korun.
A protože se koncert konal na novém varšavském
Národním fotbalovém stadionu, znamenalo to, že jsme
se museli vyšplhat až úplně nahoru na tribunu, odkud
pódium vypadalo jako menší list papíru a kamiony
stojící za ním jako krabičky od sirek. Lidi jsme sotva
rozeznávali.
Koncert měl začít asi za hodinu, ale naše starší
část výpravy už seděla na svých příliš vysoko položených místech. Mladí ještě venku obcházeli stánky
s beatlesovskými suvenýry a chlubili se svými tričky
s hlavami a jmény nejslavnějších brouků. Za chvíli vidíme, jak se hrnou za námi nahoru a vzrušeně gestikulují. Prý potkali nějakého staršího pána, jemuž se
moc líbily jejich trička i transparent zvoucí Paula do
Olomouce na pivo. „Kolik je vás ve skupině a kde sedíte?“ zeptal se jich (samozřejmě anglicky) ten pán.
Laskavě odvětili, že sedm a sedíme na nejvyšším
bidýlku. „Protože jste takoví sympatičtí fanoušci, dám vám lepší lístky,“ pravil ten kouzelný
dědeček a vytáhl sedm lístků do jakéhosi sektoru A3. Chvíli nás museli přemlouvat, protože
představa, že slezeme těch asi 500 schodů a pak
třeba budeme muset znovu nahoru, se nám starým
moc nelíbila. Nakonec jsme se ale nedůvěřivě uvolili,
že půjdeme najít ten sektor A3. A tak jsme se za chvíli
úplně dole prodírali davy lidí netrpělivě čekajících na
Paula. Sektor B1, B2, B3, A1, byli jsme pořád blíž pódiu.
Najednou se před námi objevila žlutá páska a pořadatelé, kteří se rozmrzele ptali, co tam děláme. Nesměle
jsme ukázali nové lístky. Pořadatel nadzdvihl pásku
a pustil nás do sektoru A2. Pak jsme konečně našli sektor A3: první řada, pro nás staré tři místa uprostřed,
mladí měli čtyři místa vedle sebe vlevo v druhé řadě.
Díky onomu kouzelnému dědečkovi jsme měli my tři,
já, manžel a švagrová, Beatla Paula pár metrů před sebou! Takže jsem ho mohla fotografovat celkem slušně
úplně obyčejným fotografickým automatem! Britská
hvězda sir Paul McCartney pak během asi 140 minut
zpíval a hrál, písně nové, ale hlavně ty staré, od Beatles.
A nám se zdálo, že jenom pro nás!
(jej)
foto: autorka
P. S. Po návratu do Olomouce jsme si ještě na internetu našli, že lístky do první řady stály skoro 7000 korun.
To jsme ale ušetřili!
23
Pohled na noční oblohu pro člověka vždycky byl něčím fascinujícím. I člověk dnešní,
který je na všelijaká světýlka, světla, neony a obrazovky dokonale zvyklý, cítí při pohledu na noční nebe, že se právě setkává s něčím tajuplným a kouzelným. Hlavně za letních
nocí, kdy je zvlášť pěkně vidět Mléčná dráha a kdy bývá i o půlnoci celkem teplo, takže si
pozorovatel tu krásu může nerušeně vychutnávat.
Záliba v pozorování oblohy a v odhadování, jaké je místo naší Země a nás lidí v tajuplném
vesmíru, vedlo už naše předky k tomu, aby se snažili na obloze lépe zorientovat a konkrétní orientační body přesně pojmenovali.
Luna je nebeská louč
Nejjasnějším objektem na noční obloze je Měsíc.
Na rozdíl od nejbližších planet a hvězd není ani moc
vzdálený – jen asi 380 000 km. Jeho jméno napovídá,
že doba mezi dvěma jeho úplňky se téměř (ale ne úplně) rovná jednomu kalendářnímu měsíci – trvá 29 dní,
12 hodin a 44 minut. Měření času a název Měsíce souvisejí velmi těsně – etymologové uvažují o tom, že slova Měsíc a měřit obsahují tentýž indoevropský slovní
kořen.
Ve starších básních se o Měsíci často píše jako
o Luně či Lůně. „Ouplné Lůny krásná zář / tak bledě
jasná, jasně bledá / jak milence milenka hledá / ve růžovou vzplanula zář…,“ veršuje například v roce 1836
ve svém známém Máji Karel Hynek Mácha. Luna se říká Měsíci i v dnešní slovinštině, chorvatštině, srbštině
nebo bulharštině, ale například v polštině nebo ukrajinštině znamená luna s malým l „zář“, „světlo“, a to
nejen od měsíce, ale třeba i od ohně. I ve starší češtině
se slovo luna vyskytuje nejdříve jen ve významu „světlo“ nebo „paprsek“. Slova Měsíc a luna významově
splynula asi díky tomu, že se často obě dvě vyskytovala ve spojení luna měsiečná „měsíční světlo, paprsek“.
Podle etymologů je v základu slova luna indoevropský
kořen leuk-, který je i v anglickém light a německém
Licht (světlo). Příbuzná jsou i česká slova louč (pochodeň) nebo lesknout se.
Krasopaní, Smrtonoš,
Hladolet a Dobropán
Druhým nejjasnějším světlem na noční obloze je
planeta Venuše, které se tradičně říká i jitřenka nebo
večernice – podle toho, v které denní době se na nebi objeví. I Venuše prochází fázemi podle toho, jak ji
Slunce, centrální hvězda celé naší soustavy planet,
24
osvěcuje. Někdy není vidět vůbec, pak dorůstá, je
v úplňku, couvá a zase mizí. Ve starší češtině se pro
ni příležitostně užívalo jména Krasopaní, které mělo připomenout úlohu bohyně Venuše v představách
starých Římanů – Venuše byla bohyní krásy, lásky
a plodnosti.
Podstatně hůř než Venuše se na nebi pouhým okem
hledá a pozoruje planeta Mars. Jmenuje se podle římského boha války, a ne náhodou: ostrý zrak dávných
astronomů odhalil, že Mars má nápadně načervenalou barvu. Jako by byl krvavý. Skutečná příčina jeho
načervenalého zabarvení je však ve značné koncentraci oxidů železa v prachu na jeho povrchu. Staří čeští
astronomové říkali Marsu Smrtonoš – možná i proto,
že podle horoskopů mají být lidé narození pod vlivem
této planety sice odvážní, ale i loupeživí a zlí.
Asi nejkrásnější pohled se naskytne při pozorování planety Saturn s prstenci – starší české
jméno pro tuto planetu bylo Hladolet. I to má odkazovat na příběh z antické mytologie. Saturn,
vládce času a celého světa, měl strach z toho, že
by ho jednou jeho děti mohly svrhnout z trůnu.
Rozhodl se proto preventivně všechny své děti spolykat. Přežilo jen jediné – Jupiter, který ho,
když dospěl, nahradil v jeho světovládné funkci.
A podle pověsti vládl dobře. Proto mu staří Čechové
říkali výmluvně Dobropán.
Běda, objeví-li se kometa
Asi největší pozornost však u našich předků vzbuzovaly komety – rychle se pohybující a špatně předvídatelné ledové balvany, z nichž sluneční záření
odfoukává někdy až milion kilometrů dlouhý svítící
ocas vodních kapiček. „Komety obyčejně nic dobrého neznamenají,“ varuje čtenáře díla Orbis pictus
už v 17. století Jan Amos Komenský. Ostatně ještě
téměř o tři sta let později, na počátku 20. století, se
věřilo, že komety přinášejí na Zemi zkázu a zmar –
nebo je alespoň předpovídají.
Slovo kometa je řeckého původu a souvisí úzce
s řeckým slovem komó, které znamená „kštice“,
„vlasový porost“. Výraz kometa byl tedy doslova
„vlasáč“, nepochybně právě díky světelnému ohonu, který komety mívají. Je zajímavé, že mužský
rod, který byl u tohoto výrazu v řečtině, přetrvával ještě ve starší češtině – psalo se například „ten
kometa na půlnoční straně viděný“. Asi nejslavnější kometou je Halleyova kometa – poprvé byla
pozorována roku 239 př. n. l. a naposledy se objevila
v roce 1986. Kolem Země poletí nejspíš až roku 2061.
Zlověstná kometa (vpravo nahoře) a ďábel pokoušející člověka (Orbis pictus, 1685).
A mnoho dalších…
Jmen kosmických těles je však ještě mnohem
víc – jména, většinou inspirovaná antickou mytologií, mají i další planety, planetky a měsíce
v naší sluneční soustavě (například Neptun, Pluto,
Phobos, Titan, Enceladus). Většinou arabská jména má necelá tisícovka nejjasnějších hvězd (Altair,
Betelgeuze, Deneb, Mirach, Rigel, Thuban), zatímco 88 souhvězdí má ustálená jména latinská. Aby
nebyl v pojmenovávání nebeských těles zmatek,
funguje při Mezinárodní astronomické unii speciální názvoslovná komise.
Ondřej Bláha
Schéma nebeské klenby z díla Orbis pictus J.
A. Komenského (vydání
z roku 1685).
25
Netradiční hudební nástroje
Od konce minulého století se i u nás velmi rozšířil prodej nápojů v plechovkách z hliníku či bílého
plechu. Tyto jednorázové nevratné obaly po použití
obvykle končí jako odpad na smetištích, a přitom si
z nich můžeme vyrobit netradiční, avšak velmi zajímavě znějící a efektně vyhlížející hudební nástroje
– plechová slunce. Budeme potřebovat jen obyčejné
nůžky a prázdné nápojové plechovky.
Pracovní postup:
1. Část plechovky s uzávěrem odstřihneme těsně
pod okrajovým lemem.
2. Tenké boční stěny plechovky nastříháme podélně
nůžkami na zhruba 1 cm široké lamely a jejich ostré
horní hrany zastřihneme do oblých tvarů.
3. Jednotlivé lamely ohýbáme od konce střídavě na
obě strany na asi 1 cm dlouhé dílky, které na závěr mírně natáhneme a vytvarujeme do tvaru trychtýře.
Způsob hry:
V každé ruce držíme jedno plechové slunce a rozezníváme je v kovově mrazivé zvuky třením či údery
paprsků o sebe, případně o desku stolu.
Varianta:
Plechové slunce držíme zdviženou paží dnem dolů.
Dlaní je prudce roztočíme a necháme zvolna slétnout
z výšky na zem. Při dopadu na tvrdou podlahu opět
vzniká zajímavý zvukový efekt, tentokrát obohacený
o vizuální zážitek z letu, a to zvláště, pokud takto současně a opakovaně roztáčíme více plechových sluncí.
Obdobně si děti kdysi hrávaly s natrhanými plastovými kelímky – ovšem bez kýženého zvukového efektu
při dopadu.
Jaromír Synek
foto: Gabriela Coufalová
26
Některé hvězdy jsou dokonce k jídlu. V tropických
nížinách Indonésie roste strom s nižším kmenem,
převislými větvemi dosahujícími až dvanácti metrů
a rozložitými stálezelenými listy. Jmenuje se karambola, latinsky Averrhoa carambola. Anglicky se jí
říká starfruit, u nás také čínská hvězdice. To kvůli
plodům, bobulím velikosti průměrné hrušky, které
mají na řezu tvar pěticípé hvězdy.
Květy této rostliny vytvářejí bohatá růžová až červenavá květenství v paždí listů. Ovšem jen z nepatrného zlomku květů se nakonec vyvinou plody. Ty mají
zelenavou až žlutou barvu, tenkou, průsvitnou, hladkou, voskově lesklou slupku. Dužnina je sklovitě žlutá,
velice šťavnatá, sladká až mírně nakyslá a voní lehce
po jasmínu. Kolem středu jsou drobná tmavá semena.
Plody obsahují velké množství vitamínu C, železa, fosforu, hořčíku a vápníku. Což je našemu zdraví prospěšné. Ale je v nich také přítomno značné množství kyseliny šťavelové (tu obsahuje i rebarbora nebo šťovík,
ovšem v nízkých koncentracích se vyskytuje takřka
v každém ovoci). Proto by karambolu neměli ve větším množství jíst lidé, kteří mají problémy
s ledvinami.
Karambola potřebuje k růstu především teplo a vlhko, ale můžeme ji pěstovat i doma nebo ve skleníku.
Její semena vyklíčí během jednoho týdne. Stromy dávají dvě až tři úrody za rok. Plody se sklízejí nezralé, při
pokojové teplotě pak rychle dozrávají.
Využití karamboly je velice pestré. Jako ovoce ji můžeme jíst přímo nebo přidávat do ovocných salátů,
proslazovat a sušit, zavařovat jako kompot nebo džem.
V Asii se plody karamboly jedí také prosolené nebo
kvašené, podobně jako naše zelí. Lidové léčitelství využívá plody, listy i kořeny na horečku, bolesti hlavy
a průjem. Šťávou z plodů dokonce vyčistíme skvrny na
oblečení nebo jí můžeme vyleštit mosazné předměty.
Exotický ovocný salát
Překvapte rodiče a sourozence osvěžující zdravou
pochoutkou!
Co budete potřebovat?
2 banány, 1 pomeranč, 2 mandarinky, 1 mango, 1 limetku, polovinu menšího ananasu, 1 karambolu, kousek čerstvého zázvoru, cukr dle potřeby, čerstvou mátu nebo meduňku.
Banány, pomeranč, mandarinky, mango a ananas
zbavte slupek a nakrájejte na malé kousky. V míse
vše dobře promíchejte, zakápněte limetkovou šťávou
a oslaďte podle chuti. Zázvor oloupejte, omyjte, jemně
nastrouhejte a vmíchejte do salátu – pozor, je velmi
ostrý, raději s ním šetřete! Nakonec oloupejte karambolu, nakrájejte ji na tenké plátky – hvězdy – a salát
v míse jimi ozdobte. Můžete podle chuti přidat mátové nebo meduňkové lístky.
Dobrou chuť!
(jej)
27
Vesmír k sobě poutá stále větší pozornost – čím více o něm víme,
tím méně poznatelný se jeví. K jeho poznání člověk využívá například kosmických sond, tedy umělých těles, která se vysílají do vesmíru bez lidské posádky.
V současné době jsou sondy třeba na oběžné dráze
Saturnu, zkoumají Titan nebo Mars a dosahují tak hranic Sluneční soustavy. Úkoly těchto sond jsou různé.
Jednak provádějí výzkum meziplanetárního prostředí a podmínek panujících na jednotlivých planetách
a zároveň zjišťují, zda by byl v těchto podmínkách
možný život. Hledají také odpovědi na otázku, zda
by bylo možné náš pozemský život přenést na jinou
planetu a jak by změněné podmínky pozemské organismy ovlivnily. A v neposlední řadě plní kosmické
sondy roli poslů, protože tato vesmírná plavidla nesou zprávu o existenci života na planetě Zemi v optimistické naději, že jednoho dne, třeba za tisíc let, je
nějaká cizí inteligence nalezne a rozluští. Sondy jsou
tak jakýmisi vyslanci lidí a zhmotňují dávné sny lidí
o dobývání vesmíru.
Želvuška není želva
jsou schopny bez úhony přežít mnohahodinové ponoření do kapalného helia, vydrží jak extrémní chlad
(–273 stupňů Celsia), tak i horko (150 stupňů Celsia),
dokonce přežijí více než stovku let v extrémním suchu. Právem se proto považují za nejodolnější obyvatele naší planety.
Řešením je hibernace
A jak takový mrňavý tvor souvisí s tématem vesmíru a kosmických sond? Vědci zjistili, že tento organismus je schopen přežít i v podmínkách, které panují
ve vesmírném prostoru a které jsou pro ostatní živé
tvory smrtící. A jakým způsobem želvušky přežívají?
Dělají něco podobného jako například hrdinové filmu
Avatar při cestě na vzdálenou planetu: uvedou se do
stavu hibernace a navíc ještě obrní své tělo zvláštní
Údaje z vesmíru, jež nám stále dodávají sondy vyslané před desítkami let, využívá ve svých uměleckých
experimentech a pozorováních umělec Andy Gracie.
Konkrétně pracuje s informacemi o magnetickém poli
ve vesmíru a na základě získaných dat simuluje podmínky panující mimo Zemi. Těmto podmínkám pak
umělec vystavuje pozemské formy života, konkrétně
kulturu želvušek. Ne, není řeč o malých želvách. Tímto
zvláštním jménem se označují nanejvýš zajímavé mikroorganismy. A čím jsou želvušky poutavé? Nejenže
mají zvláštní vzhled – hned osm nečlánkovaných
nohou s drápky, tenkou kutikulu (tvrdý povrch těla)
s chloupky a ústa s dlouhými děsivými bodci, kterými vysávají svou potravu. Navíc ještě disponují zvláštními schopnostmi, jako jsou odolnost vůči extrémním vlivům, schopnost přestát vysokou radiaci či
pobyt ve vakuu. Zdá se to neuvěřitelné, ale želvušky
Na obrázku z mikroskopu můžeme pozorovat
želvušku, podivuhodného tvora schopného přežít cokoliv.
28
Na archivním obrázku z března 1959 jsou zachyceni zástupci americké armády
a odborníci na fyziku a astronomii, jak kontrolují součásti vesmírné sondy Pioneer
IV, k jejímuž vybavení patřil mimo jiné radiový vysílač a přístroj na měření radiace.
látkou chránící jejich buněčné struktury. V tomto stavu pak přečkají jakékoliv nepříznivé podmínky.
Věda se stává uměním
Tato fascinující vlastnost želvušek zajímá nejen vědce, ale také výše zmíněného umělce, který v projektu
Deep data (Hluboká data) vystavuje tyto mikroorganismy silnému magnetickému poli a sleduje jejich reakce a mimořádnou schopnost přežít. Tento napohled
ryze vědecký pokus se však v rukou Andyho Gracie
stává uměním, a to proto, že odkazuje na další hlubší témata a starosti lidí. Kultury želvušek se v rukou
tohoto zajímavého umělce, využívajícího ve své práci
vědecké postupy, stávají obrazem pozemského života
a lidských problémů. Obrazem, v němž jsou tematizovány tajemství života na Zemi, možnost přežití nějaké
apokalyptické události nebo vliv různých druhů záření, jimž stále více vystavujeme svá těla. Tento umělecký projekt, stojící na pomezí umění a vědy, využívá
data vesmírných sond k hledání odpovědí na důležité
otázky týkající se budoucnosti lidstva.
Je možné, že se dokážeme od želvušek
naučit přežít v nepříznivých podmínkách, a otevře se nám tak cesta do dosud
nepřátelského vesmíru?
Petra Šobáňová
zdroj: NASA
Umělecká instalace autora Andyho Gracie, který v projektu Deep data (Hluboká data) vystavuje želvušky podmínkám,
jež panují ve vesmíru. Data pro svou simulaci získal umělec od
kosmických sond, vypuštěných do vesmíru před mnoha lety.
29
Pojďme si udělat výlet do Blízkého Orientu. Nebývá tu tak často zataženo a v noci
jsou krásně vidět hvězdy! Člověk si už od starověku všímal, jak se pohybují po obloze
po svých pravidelných drahách, v nádherném božském řádu podle hodiny i ročního
období...
Zvláště ve starověké Mezopotámii byly hvězdy,
Slunce a Měsíc uctívány jako božstva a k jejich uctívání
se stavěly chrámy. Lidé věřili, že hvězdný řád ovlivňuje
také svět lidí a jejich osudy se odvíjejí podle pohybu
nebeských těles.
Během 2. tisíciletí před naším letopočtem se na
scéně objevil nový, počtem nepatrný národ se svými
biblickými praotci Abrahámem, Izákem a Jákobem,
nazvaný později Izrael. Tímto jménem byli a jsou
označováni potomci jeho dvanácti synů, příslušníci dvanácti kmenů Izraele. Přišli do tehdejšího světa
s velmi pobuřující myšlenkou, že totiž hvězdy (a nejen
ony) nejsou božstvy, ale pouhým stvořením, nad kterým stojí jeden jediný Bůh, Stvořitel a jejich Hybatel,
Hospodin. Tomu je vše podřízeno.
Hvězdy a ochranný štít
Izraelskému národu bylo sděleno proroctví: „Vyjde
hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.“ Hvězda
se v této předpovědi stává obrazem pro krále vnášejícím světlo do tmy a tímto světlem nad tmou vítězícím... Izraelský národ pak vždy v komplikovaných
dějinných situacích očekává, koho mu Bůh pošle jako
vůdce a zachránce. Biblické příběhy vyprávějí, jak Bůh
30
skutečně povolává statečné a spravedlivé lidi, aby se
v těžkých dobách ujali vedení národa.
Jedním z takových je král David. Ještě jako chlapec se utkal s obrovským posměvačným a krutým
Pelištejcem Goliášem, kterého zasáhl prakem mezi
oči a pak mu jeho vlastním mečem usekl hlavu. Tento
příběh se dočteme v 17. kapitole biblické první knihy
Samuelovy.
David je nicméně nejen obratný v boji, ale umí hrát
také dovedně na citeru – tradice mu připisuje zkomponování mnoha písní, označených jako Davidovy
žalmy a zařazených v jakémsi zpěvníčku mezi biblické knihy. Tyto písně často odrážejí události, které David prožíval... Přirovnává v nich nejednou Boží
ochranu ke štítu, který býval součástí výzbroje starověkého bojovníka a sloužil k odrážení nepřátelských šípů a ran. K tomuto obrazu se David vrací
i v písni, kterou zpívá na konci svého života: „Podal jsi
mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila.“
Boží ochrana je Davidovi štítem před veškerým
nebezpečím. Slovo „štít“ zní v hebrejštině „magen“
a právě jako „magen David“ čili „Davidův štít“ je dnes
označována šesticípá hvězda, symbol Židů, judaismu
i státu Izrael, na jehož vlajce se nachází.
Znak se spojil se symbolem
V židovské náboženské tradici chybí ilustrace příběhů. Desatero zakazuje zobrazovat Boha a Židé tento
zákaz vztáhli i na zobrazování člověka, který je podle
Bible Božím obrazem. Teprve středověké židovské
legendy dávají průchod zvědavosti a představují si
krále Davida, chránícího se před nepřítelem obranným kruhovým štítem, na němž je patrná šesticípá
hvězda. Ta je tvořena ze dvou trojúhelníkových kusů
kůže, přetažených z protilehlých stran přes kruhový
rám. Ovšem tato hvězda se stává zástupným symbolem pro židovství až mnohem později. Velmi dlouho
v židovském světě existovaly termín „Davidův štít“
a grafický znak šesticípé hvězdy jen jako dvě oddělené,
na sobě nezávislé skutečnosti.
Pro odlišení kostela a synagogy
Grafický motiv šesticípé hvězdy je doložen v židovském prostředí už v 6. století před naším letopočtem na židovské pečeti nalezené v Sidónu, přístavním městě ležícím severně od Izraele v dnešním
Libanonu. Dále existují doklady z přelomu letopočtu, kdy se šesticípá hvězda objevuje jako dekorační prvek na některých synagogách a odvozeně
i na prvokřesťanských kostelech. V jihoitalském městě Taranto se nachází židovský hrob ze 3. století n. l.
s touto hvězdou na náhrobním kameni. Tak zvaný
Leningradský kodex, rukopis Hebrejské Bible (Starého
zákona) z roku 1008, nese na své titulní straně tuto
hvězdu, stejně jako první tištěná hebrejská modlitební kniha Sidur, vytištěná v Praze roku 1512. Tento
znak zdobil i prapor pražských Židů, a to podle jinde
nepodloženého záznamu v Hájkově Kronice české
už za vlády Karla IV. Po vítězství nad Švédy, obléhajícími Prahu roku 1648 v závěru třicetileté války, udělil
císař a zároveň český král Ferdinand III. Habsburský
pražským Židům za účast při obraně města vlajku
s Davidovou žlutou hvězdou v červeném poli.
Davidova hvězda se v Evropě postupně stává znakem židovských obcí a později zásadním židovským
symbolem. Od 17. století a významnou měrou pak
po francouzské revoluci na konci 18. století, kdy se
po zrovnoprávnění Židů začíná stavět více synagog,
je Davidova hvězda již používaná jako ekvivalentní
znamení ke křesťanskému kříži pro odlišení stavby
synagogy a kostela. V roce 1897 přijímá Davidovu
hvězdu za svůj znak Sionské hnutí, které mu vtiskuje význam více národního než náboženského
charakteru. Nacisté tento symbol použili za druhé světové války v podrobených zemích k rozlišení
a zároveň ponížení místního židovského obyvatelstva. Nicméně 28. října roku 1948 se stává oficiálním
a hrdým znamením na státní vlajce na jaře toho roku nově vyhlášeného izraelského státu.
Šest cípů a střed
Davidova hvězda je tvořena dvěma do sebe vetknutými rovnostrannými trojúhelníky se společným těžištěm. Oba mají jednu stranu ve vodorovné poloze a jí protilehlý vrchol směřuje
v jednom případě vzhůru a ve druhém případě dolů. Cípy hvězdy pak tvoří šest malých rovnostranných trojúhelníků s třetinovou délkou stran oproti
délce stran dvou velkých základních trojúhelníků.
Centrální tvar těla hvězdy tvoří pravidelný šestiúhelník. Uvnitř hvězdy tak vzniká sedm oddělených polí,
kdy jedno z nich je významnější než šest zbývajících.
Obrazec Davidovy hvězdy lze geometricky označit
také jako nekonvexní pravidelný dvanáctiúhelník.
Pavla Edita Hercíková
(Text vznikl v Izraeli, nedaleko Jeruzaléma,
kde je autorka na pracovním pobytu.)
31
Četli jste opravdu pozorně? Pokud ano, nebude pro vás
těžké správně zodpovědět všechny následující otázky.
A když se to nepodaří, stačí jen znovu nalistovat patřičnou stránku. Na ní najdete, jak je to správně.
Co je nejvýraznějším orientačním bodem na severní polokouli Země?
a) Polárka
b) Večernice
c) Alpha Centauri
Na čem záleží rychlost pohybu vody v rostlině?
a) na množství vody, které již rostlina v sobě má
b) na rychlosti vody
c) na teplotě vody
Jak se jmenuje mořský živočich, který se vyznačuje mimotělním trávením?
a) Patrik
b) hvězdice
c) hvězdnice
Jak se jmenuje ovoce, které má na řezu tvar pěticípé hvězdy?
a) karamba
b) caramba
c) karambola
Která z rostlin patří do čeledi hvězdnicovitých?
a) sasanka hajní
b) pupava bezlodyžná
c) lipnice luční
Co znamená starší české slovo lučba?
a) chemie
b) loučení se svobodou
c) sečení louky
Odkud pochází nová rostlinka objevená vědci z Univerzity Palackého?
a) z Belgie
b) z Baleár
c) z Bornea
Co je smetanka?
a) malá smetana
b) pampeliška
c) familiární označení hudebního skladatele Bedřicha Smetany
Jaký je původní rod slova kometa?
a) mužský
b) ženský
c) střední
Kolik nohou mají želvušky?
a) 6
b) 7
c) 8
32
Slovo závěrem
Příští číslo časopisu FORTe bude plné krystalů! Mimo
jiné i proto, že Organizace spojených národů
vyhlásila rok 2014 Rokem krystalografie.
Máte se na co těšit! Krystaly jsou totiž nejen předmětem zájmu například chemiků či mineralogů. Setkáváme se s nimi v běžném životě, i když si to třeba
mnohdy ani neuvědomujeme. Tak třeba: nesladíte
si čaj krystalovým cukrem? Nepoužívají rodiče pro
dezinfekci bazénu roztok krystalické skalice modré?
Možná víte i to, že krystaly v moči mohou naznačovat, že je člověk nemocný. FORTe vám odhalí řadu
dalších zajímavostí o krystalech a kromě poučení
nehodláme zapomenout ani na zábavu.
Na podobě časopisu se můžete sami podílet. Pokud
budete ve škole v hodinách chemie připravovat
například krystaly kuchyňské soli, neváhejte, pokus
vyfotografujte, popište a vše nám pošlete na adresu
[email protected]. Rádi vaše snímky uveřejníme.
A přivítáme i další náměty, připomínky
nebo celé články.
Těšte se na další číslo časopisu FORTe a na krystaly!
Vaše redakce
Redakce: Zita Chalupová (jej), Martina
Šaradínová (srd), Jana Prášilová (jan). Ilustrace:
Ondřej Plachký, Jakub Plachký. Fotografie:
Robert Mročka. Grafické zpracování:
Jakub Plachký. Sazba: Jiří Kraus. Náklad:
3500 ks. Kontakt: [email protected],
www.popup.upol.cz. Vytiskla Univerzita
Palackého v Olomouci 2014.
Časopis FORTe vzniká díky podpoře projektu Univerzita Palackého – centrum vědy pro
všechny CZ.1.01/2.3.00/35.0011.
34