péče o fyzické a dušeVní zdraVí - SKP

VzděláVací program V rámci projektu
„Sám pro Sebe, Sám za Sebe! – zíSkání základních
Sociálních a profeSních doVednoStí“
reg. č. cz.1.04/3.1.02/67.00044
péče o fyzické
a dušeVní zdr aVí
„čiSté tělo a mySl“
mgr. phdr. josef kasal
Péče o fyzické
a duševní zdr aví
„Čisté tělo a mysl“
Mgr. PhDr. Josef Kasal
Vzdělávací program v rámci projektu
„Sám pro sebe, sám za sebe! – získání základních
sociálních a profesních dovedností“
reg. č. CZ.1.04/3.1.02/67.00044
1
OBSAH
1 Historie hygieny
3
3
1.1Antika
2 Zdraví a základní hygienické návyky
5
3 Základní hygienické návyky
8
3.1Základní hygiena
8
3.2Péče o domácnost
10
4 Co bychom měli vědět o rizicích a mechanismu nákaz?
12
4.1Mikroorganismy a viry – původci nákazy a nemocí
12
4.2Imunita
14
4.3Infekce
14
4.4Očkování
15
5 Prevence nejčastěji se vyskytujících neinfekčních onemocnění
17
6 Prevence infekčních onemocnění
18
7 Stres, stresová reakce
20
7.1Nejčastější příčiny stresu
8 Zásady pro zdravý a kvalitní život
21
22
9 Stravování jako zdravotní a hygienický faktor
23
Závěr
27
Seznam použité literatury
28
2
1 Historie hygieny
1.1 Antika
Řecká péče o tělo a duši
Východiskem pro naše téma je řecké pojetí těla, a to především duše.
Jedná se o probuzení vědomí člověka o tom, co je pro něho dobré. Toto
poznání, by se zdá jednoduché a nijak překvapující, má i pro naše současné
bytí podstatnou hodnotu. Chceme-li totiž žít spokojeně, potřebujeme
k tomu nutně dva hlavní předpoklady: „zdravé tělo“ a „zdravou mysl“.
K obojímu se můžeme dopracovat pouze jasným vědomím sebe sama
a vědomím, že tím je tvořen základ našeho bytí. Člověk je zřejmě jediný tvor
na Zemi, který si plně uvědomuje sebe sama. Protože si uvědomuje sebe
sama, je jeho „přirozeností“, že je schopen ovlivňovat kvalitu svého života.
K tomuto ovlivňování mu slouží také to, co člověk vytvořil jako společenský
tvor. Věda a medicína postupně vytvořila široké pole znalostí o světě,
o přírodních zákonech a tím samozřejmě také o tom, jak pečovat o tyto
dvě základní složky našeho života – tělo a duši. Postupným poznáním se
člověk dopracoval k jasnému přesvědčení, že lze vlastními silami prodloužit
lidský věk absolutně, ale také kvalitativně. Jde totiž zvláště o to, jak dlouho
budeme schopni žít aktivně bez zásadních zdravotních problémů. Řekové
dospěli ve svém přemýšlení a na základě praktických zkušeností k ideálu
harmonie těla a duše, kterou nazvali kalokagathia (z řeckého kalós –
krásný, kaí – spojka „a“, agatós – dobrý). Pojem tedy vyjadřuje přesvědčení,
že krása a ctnost patří nerozlučně k sobě. Kalokagathia v sobě nese i další
hlubší smysly vážící se k našemu životu. Patří k němu fascinace krásným,
čistým, zdravým a „výkonným“ tělem. Neodlučitelně k tomu patří i „krása
duše“, kterou můžeme chápat jako ctnost, dobrotu, schopnost pečovat
o sebe i druhé ve smyslu pozvedání úrovně lidského bytí.
Neodmyslitelně k němu patří i výrok, který byl vepsán nad vchodem
do Delfské věštírny „Gnóthi sauton!“ – „Poznej sám sebe!“. Výrok, který by
nás měl vést k neustálému přehodnocování postojů sama k sobě a tím
i k ostatním. Vždy člověk sám sebe poznává skrze ostatní.
Tělo, řecky sóma, není pro Řeky jen vnějškem naší tělesnosti. Sóma je
sama vnějškovost našeho života, ke které patří všechny předsudky. Tak je tělo,
řeckým vnímáním, určitým „vězením duše“, vězením naší svobody, do něhož
se uzavíráme každým obratem k vnějšímu. Pokud si dovolíme velmi volně
parafrázovat řecký přístup k tělu, potom můžeme říci, ve smyslu našeho
tématu, že člověk má činit maximálně vše pro to, aby tělo nebylo vězením
duše. Aby nám neznemožňovalo realizovat naše touhy a sny. Všichni jsme
prošli zkušeností, že pokud je tělo nemocné, není v pořádku, je omezena
i naše duševní činnost. Nemocné a selhávající tělo znepříjemňuje pobyt
na světě a v kritických chvílích může vést i k touze člověka po ukončení
života. K tomu je možné dodat výrok německého filosofa A. Schopenhauera,
že hlavní snahou člověka by mělo být vyhýbání se bolesti.
3
Slovo sóma je základem slovesa somatizovat, které užíváme např.
ve smyslu vlivu dlouhodobé psychické zátěže na lidský organismus
(dlouhodobý stres např. může způsobit zvýšení krevního tlaku, žaludeční
neurózu atp.).
Duše, řecky psyché, je vnímána jako životní pohyb. Duše je principem
dechu a pohybu těla, sama je prostředím pohybu myšlenek. Duše je
principem celistvosti života. Pro Platóna (řeckého filosofa) je „smyslem“
(orientací) životního pohybu (pohybu duše) idea Dobra. Pohyb duše je
příklon k Dobru, pravému, původnímu. Tento vztah je vztahem lidské
svobody, lidské pravosti. V řecké filosofii se také objevuje snaha o „péči
o duši“. Duše není idylickým zdrojem životní harmonie, ale cosi v ní má
pečovat o harmonii duše, o harmonii života, o orientaci života. Je to péče
o „náležité uspořádání duše“, o uspořádání jejích stavů nebo složek.
Z uvedeného je zřejmé, že naši předkové již před dvěma a půl tisíci
lety jasně rozpoznávali vztah těla a duše a duši chápali jako konkrétní
a bytostnou součást svého života, součást, která neexistuje jako něco
mimo dosah našeho reálného bytí, a která je tudíž ovlivnitelná – lze o ni
pečovat.
O „duši“ se dnes zajímá vědní disciplína psychologie, v jejímž názvu je
řecké slovo duše přítomno (z řeckého psyché – duše, logos – věda).
Řecká medicína postupně došla k závěru, že úspěch na poli léčení zcela
závisí na přesném pozorování detailů a neúspěch je otázkou života lidské
bytosti. „Ne, co je člověk v sobě samém, nýbrž, co se vztahuje k tomu, co jí
a pije a jak žije a jak to vše na něj působí.“
Řekové tak také pracovali s kauzalitou (příčinností) lidských neduhů
a nemocí. Toto jejich chápání dnes nacházíme např. v harmonizaci životního
stylu.
4
2Zdraví a základní hygienické
návyky
Odmalička slyšíme od svých rodičů, babiček a dědečků, učitelů: „Umyj
si ruce, učeš se, převlékni si to špinavé tričko, dbej o sebe trochu, podívej,
jak vypadáš – uprav se a tak podobně.“ Přitom si ani neuvědomujeme, že
tyto základní pokyny nejsou vlastně nic jiného než učení se základním
hygienickým návykům, které s námi jsou celý život a které zase budeme
učit své děti.
Hygiena je pojmenována podle bohyně zdraví, kterou byla podle
řecké mytologie Hygieia. Je znázorňována v podobě sličné ženy. Jejím
symbolem je had pijící z misky, kterou bohyně drží v ruce. Původně se
hygiena zabývala všemi faktory týkajícími se zdraví. V současné době je
hlavně vnímána jako činnosti, které vedou k čistotě a pořádku. Za znaky
hygieny je obvykle pokládána absence viditelné špíny (včetně prachu a
skvrn na šatech) a zápachu. Dobrá hygiena pomáhá zdraví, kráse, pohodlí
i sociálnímu styku. Přímo podporuje prevenci a izolování nemocí. Tedy, jsteli zdravý, dobrá hygiena vám pomůže vyhnout se nemoci, a jste-li nemocen,
dobrá hygiena může redukovat rozšiřování nákazy od vás na druhé.
Na druhou stranu přehnaná hygiena může vést ke snížení přirozené
odolnosti a obranyschopnosti a ke zhoršení zdravotního stavu.
Čistota půl zdraví
Nejčastějším příkladem hygieny je mytí, a již je to mytí mýdlem, nebo
saponáty. Mýdlo napomáhá narušení nečistoty, např. na těle a rukou,
rozpouští mastnotu. Dodržování hygienických zásad je prevencí řady
onemocnění vznikajících z mikrobiální nákazy. Do hygienických zásad patří
i další činnosti – jako je např. převáření vody kvůli eliminaci rizika nákazy,
sterilizace a další očistné techniky.
V našem civilizačním okruhu je dodržování hygienických zásad jedna
z běžných záležitostí a s lidmi, kteří zásady hygieny nedodržují, ostatní
přerušují kontakt nebo s nimi ani kontakty nenavazují. Důraz na hygienu,
na upravený, čistý a voňavý zevnějšek je výsledkem historického vývoje,
kdy péče o pořádek ve městech, v domácnostech o tělesnou čistotu
se nadlouho ukázala jako jediný účinný prostředek proti velkým nákazám.
Vlny morů, které se přehnaly Evropou ve středověku, i novověké pandemie
postupně vedly k hygienické ukázněnosti. Historicky zde má vliv i estetické
hledisko. Řecký ideál krásy je založen na čistém a upraveném zevnějšku.
Upravený zevnějšek se stále více stává i základním předpokladem
společenského úspěchu. Chlapec nebo dívka, kteří jsou cítit potem, mají
nemyté vlasy, špinavé nehty a nečistý oděv, si zřejmě budou hůře hledat
partnera. Jednoznačně je zevnějšek prvním předpokladem úspěšného
ucházení se o zaměstnání. Náš zevnějšek totiž napovídá i o našich dalších
5
vlastnostech, jako jsou pořádkumilovnost, spolehlivost, cit pro detail,
ukázněnost a vlastně i pracovitost. Lidé kolem nás předpokládají, že pokud
nejsme schopni postarat se o svůj zevnějšek, o pořádek a čistotu ve svém
bytě, nebudeme ani schopni plnit zodpovědně své pracovní úkoly.
K základním hygienickým náv ykům patří i mytí ovoce, zeleniny
a ostatních potravin před konzumací nebo tepelnou úpravou. Všichni si
vzpomínáme na případ epidemie způsobené bakteriemi z řádně neomyté
zeleniny, konkrétně fazolových lusků. Mytí ovoce a zeleniny je často
podceňováno s poznámkou, že jsme si jablka a jiné ovoce nikdy neomývali.
Zde je třeba mít na paměti zhoršující se kvalitu životního prostředí, ke které
patří zvýšená prašnost a vyšší koncentrace škodlivých emisí ve vzduchu.
Co je zdraví?
Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako: „Stav úplné
tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost
nemoci nebo vady.“ Pokud se zaměřujeme na své zdraví, měli
bychom každý z nás provést jakousi inventuru svého dosavadního
životního stylu, hygienických a zdravotních návyků. Zejména je nutné se
zaměřit na redukci tzv. civilizačních onemocnění:
nn
ozdravění výživy;
nn
omezování kuřáctví;
nn
omezování a zvládání nadměrného stresu;
nn
zlepšení reprodukčního zdraví;
nn
omezování spotřeby alkoholu;
nn
optimalizace pohybové aktivity.
Faktory, které působí na naše zdraví
Pohlaví, věk a vrozené předpoklady jsou faktory, které nelze ovlivnit.
Měli bychom však o nich vědět a podle nich upravit způsob života nebo
směřovat zdravotní péči. Např. lidé s vrozenými riziky by měli být cíleně
preventivně vyšetřováni nebo chráněni před větší zátěží.
Zdravotní péče. V pojmu zdravotní péče je obsažena péče preventivní,
léčebná a rehabilitace. I když samotná zdravotní péče ovlivňuje zdraví
ve srovnání s dalšími vlivy jen z 20 %, je pro nás velmi důležitá.
Životní prostředí a životní podmínky zahrnují celý soubor faktorů,
které působí na zdraví v trvalém komplexu. Do kvality životního prostředí
zahrnujeme úroveň bydlení, úroveň zásobování nezávadnou pitnou
vodou, čistotu ovzduší, hluk, sluneční záření. Nejdůležitějšími životními
podmínkami jsou výchova, vzdělávání, podmínky pro naplnění volného
času. Důležité je zvolit optimální způsob života, který je nejdůležitější
ze všech oblastí ovlivňujících zdraví. Jsou to výživové zvyklosti, úroveň
pohybové aktivity, škodlivé návyky a závislosti, prožívání a zvládání stresu,
osobní hygiena, sexuální chování a spotřební chování.
6
Sociální gradient – materiální nedostatek, nejistota, úzkost a nedostatek
sociální integrity.
Stres – trvalá úzkost, nejistota, ztráta sebevědomí, sociální izolace
a ztráta uspokojující práce a klidu domácího života. Opakující se a trvalý
stres podmiňuje zdravotní poruchy, jako jsou deprese, snížená odolnost
vůči infekcím, diabetes, zvýšená hladina cholesterolu a tuků v krevním
séru, zvýšený krevní tlak. Zvyšuje se riziko infarktu myokardu a cévních
mozkových příhod.
Dostatek sociálních kontaktů (sociální opora). Je důležité vytvořit
si okruh přátel a známých, na které je možné se obrátit nejenom
se svými problémy, ale trávit s nimi i chvíle volna a klidu. Nedostatek
sociálních kontaktů má často za následek alkoholismus, nezaměstnanost,
bezdomovectví, deprese.
Práce – prověřuje naše schopnosti. Prostřednictvím práce máme
možnost prokazovat své vlastní schopnosti a tím i posilovat sebevědomí.
Uspokojující práce se dobře snáší i při vysokých nárocích.
7
3 Základní hygienické návyky
3.1 Základní hygiena
Mytí rukou (mýdlem) před každým jídlem, po použití WC, před přípravou
pokrmů i během této přípravy (možný přenos bakterií ze syrové zeleniny
na již tepelně upravené pokrmy), po skončení prací, ve kterých přijdeme
do styku s různými druhy produktů a materiálů (práce na zahradě,
natírání, údržba auta atp.), před kontaktem s malými dětmi, po cestě
v prostředcích hromadné dopravy, před kontaktem s nemocnými osobami
a po něm, před poskytnutím první pomoci, po kontaktu se zvířaty a dalších
kontaktech, které mohou být rizikové. Pro udržování hygieny rukou lze
používat vlhčené ubrousky, kapesní balení desinfekčního roztoku na ruce.
K hygieně rukou patří pravidelné stříhání nehtů a udržování nehtů v čistotě.
Ošetřování drobných poranění a záděr.
Intimní hygiena. Je nutné udržovat intimní partie těla v čistotě
pravidelným mytím bu přímým, nebo s použitím žínky alespoň 1x denně.
K intimní hygieně patří pravidelná výměna spodního prádla.
Hygiena kůže. Kůže je vnější vrstva tkáně pokrývající celé lidské tělo
a oddělující a chránící vnitřní orgány před vnějším prostředím. Kůže je
vlastně největším orgánem našeho těla. Její buňky jsou trvale obnovovány.
Nejdůležitější funkcí kůže je funkce ochranná, chrání před poraněním,
škodlivými účinky slunečního záření i invazí infekčních mikroorganismů.
Pro její správnou funkci je nutné kůži věnovat také patřičnou pozornost.
Pravidelným a šetrným mytím a kosmetickou péčí udržujeme kůži
elastickou, zbavujeme jí odumřelých buněk, zlepšujeme prokrvení
a v neposlední řadě zvyšujeme její estetickou přitažlivost.
V kůži jsou také uloženy potní žlázy a jejich úkolem je produkovat pot.
Aktivitou potních žláz je regulována tělesná teplota (potřeba organismus
ochladit). Pot sám je bez zápachu; typický tělesný odér vzniká teprve
tehdy, rozkládá-li se pot působením bakterií. Intenzita zápachu do velké
míry signalizuje, nakolik jedinec dodržuje hygienické zásady, tedy myje-li
pravidelně celé tělo. Dlouhodobé nemytí kůže může způsobovat
alergické reakce na nečistoty smíšené s rozkládajícím se potem. Zápach
rozkládajícího se potu zůstává v oblečení. K hygieně tedy patří i pravidelná
výměna použitého oblečení.
Péče o chrup. Chrup se nachází v ústní dutině, která je první částí
trávicího systému, kde dochází k rozmělňování potravy, aby mohla být
polknuta. Zdravý chrup tak výrazně ovlivňuje naši tělesnou i duševní
pohodu. Stačí si vzpomenout na bolest zubů nebo si ji představit. Hygiena
chrupu je nám vštěpována odmalička. Bez čištění zubů si již jen málokdo
dokáže představit péči o sebe sama. Ústní hygiena je opatření směřující
k zachování čistoty a zdraví ústní dutiny a zubů. Dobrá ústní hygiena
8
snižuje vznik zubního kazu, předchází onemocnění dásní a napomáhá
též v prevenci zápachu z úst. Nejdůležitější součástí osobní hygieny je
každodenní odstraňování zubního povlaku (obsahujícího škodlivé bakterie)
pomocí zubního kartáčku, event. hedvábí. Užitečná je rovněž aplikace
ústních vod s obsahem fluoru. Zvláště pečlivě je třeba udržovat čistotu
zubních protéz. Nedostatečná hygiena zubů může vést k onemocnění
dásní – parodontóze. Pokud pravidelně neodstraňujeme zubní povlak,
dochází k postupné tvorbě zubního kamene, který se tvoří u krčku zubu
pod dásní. Ten způsobuje zánět dásní, který se projevuje zvýšenou
krvácivostí a posléze uvolňováním zubů v dásni. Dnes již není problém
ani v komplikovanějších sociálních podmínkách dodržovat zásady ústní
hygieny. Nejmodernější stomatologické poznatky prokázaly, že pro čištění
zubů je nejdůležitější typ kartáčku a způsob čištění, které lze provádět
i bez použití zubní pasty. Při čištění zubů je třeba zvláště dbát na čištění
mezizubních prostor. K tomu výborně slouží mezizubní kartáčky nebo
dentální nit. Zdravý a čistý chrup je vizitkou kultivovanosti a přístupu
k osobní hygieně.
Péče o vlasy. Vlasy slouží k tepelné regulaci pokožky hlavy, ale především
ji chrání před účinky slunečního záření. Přesto nejvýznamnější funkcí vlasů
je funkce estetická. Vlasy mohou ovlivnit i sebevědomí (vypadávání vlasů)
a často se na nich odráží fyzický stav člověka – onemocnění (nedostatek
vitaminů, cukrovka, poruchy štítné žlázy – nadměrné vypadávání vlasů).
Vlasy mají několik složek, součástí jsou i mazové a potní žlázy a cévní
zásobení pokožky hlavy. Právě mazové a potní žlázy způsobují maštění
vlasů hlavně blízko pokožky hlavy. Přílišnému maštění vlasů lze předejít
pravidelným česáním (maz se rozprostře po celé délce vlasů) a pravidelným
mytím šamponem. Mastné vlasy jsou ideálním prostředím pro vši, které se
přenáší pouhým dotykem a usazují se výhradně ve vlasech, kde sají krev
a kladou vajíčka. Prevencí je pravidelné mytí vlasů šampony, při postižení je
nutné použít přípravky z lékárny. Nedostatečná hygiena často zapříčiňuje
i výskyt lupů. Lupy jsou malé odumřelé částečky kůže, které způsobují silné
svědění hlavy a v některých případech i ekzém a lupenku.
Podle typu vlasů by jim měl člověk věnovat příslušnou péči – mytí,
česání. Doporučuje se mýt si vlasy 2–3 týdně, u silně se mastících vlasů
častěji.
Péče o domácnost – úklid. Péče o domácnost je součást hygienických
návyků. Můžeme ji označit za soubor opatření, kterými zamezujeme vzniku
ohnisek s přemnoženými mikroorganismy, které mohou způsobovat
zdravotní problémy.
Co je mikroorganismus? Je to miniaturní, jednobuněčný organismus,
většinou příliš malý na to, aby mohl být pozorován pouhým lidským okem.
Z lékařského hlediska mají největší význam mikroorganismy patogenní
(choroboplodné). Nejvýznamnějšími patogenními mikroorganismy jsou
bakterie, jež způsobují poměrně velké množství onemocnění, včetně
některých typů pneumonie nebo záškrtu; viry (řazené k mikroorganismům,
9
ačkoli jejich buňky nejsou plnohodnotné), které vyvolávají řadu chorob
včetně AIDS, běžné chřipky nebo spalniček; prvoci vyvolávají např. malárii;
plísně skrývající se za chorobami jako lišej; rickettsie vyvolávající tyfus;
a konečně chlamydie způsobující nejrůznější genitální, oční a respirační
infekce.
3.2 Péče o domácnost
Péči o domácnost z hlediska hygienického můžeme rozdělit na tři základní
části:
1)Příprava a konzumace stravy (kuchyně, jídelna, popř. spíž).
2)Provádění osobní hygieny (koupelna, WC).
3)Odpočinek (obývací pokoj, ložnice).
ad. l. Kuchyňská hygiena
Činnosti spojené s přípravou stravy jsou zřejmě nejexponovanější
částí obydlí z hlediska prevence různých typů chorob. Zde je třeba dbát
na následující:
a) Dbát o vhodné skladování potravin, o čistotu skladovacích prostor.
Neskladujeme společně ovoce a zeleninu s ostatními potravinami z důvodu
snadné kontaminace. Ovoce a zeleninu skladujeme bu ve schránkách
ve spodní části chladničky, nebo na suchých, tmavých a chladných místech
(např. sklep). Zde je nutné zajistit skladovací prostory před hlodavci. Maso,
masné výrobky, máslo, sýry a další rychle se kazící potraviny skladujeme
ve vhodných obalech v chladničce. Zvláštní pozornost věnujeme
skladování vajec, které by ideálně měla být uložena mimo dosah ostatních
potravin (snadná kontaminace z povrchu vajec). Pokud skladujeme vejce
v chladničce, zajistíme, aby se jiných potravin nedotýkala. Slouží k tomu
schránky ve dveřích chladniček. Chladničku pravidelně (1x týdně) vymýváme
např. octovou vodou. Používání saponátu není vhodné. Mouku, luštěniny,
cukr apod. skladujeme na suchém místě. Zde je nutné provádět pravidelné
kontroly kvality těchto produktů a balení napadená škůdci (mouční moli)
včas odstraňujeme. Protože tento druh potravin je dnes náchylný k přenosu
těchto škůdců, doporučuje se nenakupovat toto zboží do zásoby.
b) Zamezit tzv. křížení při přípravě pokrmů. Jedná se o to, aby suroviny,
které se bu budou čistit, nebo ty, které nebudou tepelně zpracované,
nepřišly do styku s potravinami již tepelně upravenými. Zjednodušeně
řečeno: na místě, kde jsme čistili a krájeli zeleninu, nemůžeme následně
např. krájet upečené maso. Mikroorganismy z nečistot zeleniny by mohly
kontaminovat pokrm, který již neprojde tepelnou úpravou. Proto se při
přípravě pokrmů postupuje od očištění všech surovin přes jejich omytí
a následné zpracování, a již tepelné, nebo do studené kuchyně (saláty).
Opět bedlivý pozor dávat na práci s vejci. Vejce bychom měli tlouci tak,
aby skořápky nepřišly do kontaktu s povrchem, kde se budou připravovat
10
další pokrmy. Mezi jednotlivými fázemi přípravy pokrmů je nutné neustále
umývat pracovní plochu i nářadí. Vyplatí se používat zvláš prkénko
na tepelně upravené suroviny a uzeninu a zvláš na zeleninu. Při přípravě
pokrmů dbáme zvýšené hygieny rukou. K přípravě pokrmů by neměla být
připuštěna osoba se zánětlivými onemocněními na rukou a v ústní dutině,
osoba, která by mohla pokrm nakazit prostřednictvím kapénkové nákazy.
c) Úklid provádíme za použití mycích a čisticích prostředků,
kterých je na trhu nepřeberné množství. Dodržujeme zásadu, že mycí
prostředky (hadry, houbičky, utěrky) rozdělíme na prostředky, kterými
umýváme podlahy, a na ty, kterými myjeme pracovní plochy, a utěrky
na utírání nádobí. K mytí pracovních ploch v kuchyni je zase velmi vhodná
octová voda.
ad. 2. Hygienická zařízení
Zřejmě nic není odpudivější než neumytá záchodová mísa a špinavé
umyvadlo či sprchový kout. K udržení čistoty těchto zařízení je jednoduchá
rada: po každém použití zařízení je očistit, umýt. U záchodové mísy
musí být k dispozici záchodová štětka, kterou čistíme mísu po každém
použití. Podle frekvence používání myjeme mísu v časových intervalech
dezinfekčními prostředky. Jen tak zamezíme tvorbě vodního kamene
na sanitární keramice. V koupelně dbáme zejména na čistotu hůře
přístupných míst, kde se drží vlhkost a mohou se tam tvořit plísně. Opět,
na trhu je spousta prostředků i s rozprašovači, které usnadňují manipulaci
s čisticími prostředky a zajistí jejich účinnost.
ad. 3. Odpočinkové místnosti
Ložnice slouží odpočinku po celodenním shonu. Místem, kterému bývá
věnováno velmi málo pozornosti, je postel. Je paradoxem, že v posteli
trávíme třetinu dne, ale tomuto významu nepřikládáme patřičnou péči.
Matrace, na kterých spíme, bychom měli pravidelně čistit a větrat, po době
životnosti je vyměnit. V matracích (stejně jako v lůžkovinách) se množí
roztoči – mikroorganismy, které mohou způsobovat různé alergické potíže.
Pozornost věnovat výběru přikrývek a polštářů, preferovat ty typy, jejichž
náplně a složení odpovídají přísným hygienickým standardům a potřebám.
Pravidelná výměna lůžkovin je samozřejmostí. Lůžkoviny bychom měli
měnit pravidelně 1x týdně. Úklid ložnice slouží k odstranění prachu
z podlah i nábytku, místnost musí být pravidelně větrána.
11
4Co bychom měli vědět
o rizicích a mechanismu
nákaz?
4.1Mikroorganismy a viry – původci
nákazy a nemocí
Bakterie – jsou jednobuněčné mikroorganismy, z nichž některé
způsobují různá onemocnění. Bakterie jsou přirozenou součástí našeho
organismu a plní důležitou roli např. v trávení potravy a umožňují, aby se
z potravy do organismu mohly uvolňovat živiny. Choroboplodné bakterie
vyvolávají různá zánětlivá onemocnění (zánět mandlí, zánět plic, zánět
mozkových blan, zánět vnitřní vrstvy srdečního svalu). Bakterie také
zodpovídají za pohlavně přenosné choroby, jako jsou kapavka, syfilis.
Vstup do organismu: Bakteriemi a dalšími mikroorganismy je
prostoupeno naše životní prostředí. Bakterie tedy vstupují do organismu
během běžných činností, a to: dýchacími cestami a plícemi (vdechnutí
kapének vydechnutých nebo vykašlaných nakaženou osobou – záškrt,
černý kašel), trávicím traktem prostřednictvím bakteriálně znečištěných
potravin (bakterie se do organismu zanesou špatně umytými potravinami,
potravinami znečištěnými neumytýma rukama nebo např. mouchami),
močopohlavním ústrojím – zde se jedná o choroby sexuálně přenosné
(syfilis, kapavka) nebo zánětlivá onemocnění pánevní oblasti.
Viry – nejmenší typ infekčního původce onemocnění. Virion je částicí
živé hmoty, která nemá vlastní metabolismus – rozmnožuje se pouze
v živých buňkách. Viry způsobují infekce. Tyto infekce mohou být jednoduché
a vcelku neškodné (např. bradavice, nachlazení, mírnější infekce dýchacího
systému), ale také mohou být velmi vážné (např. AIDS, některé druhy
rakoviny). V prostředí mimo živé buňky jsou viry zcela pasivní a nečinné.
Jak viry vstupují do organismu a vyvolávání onemocnění? Cesta
vstupu je podobná jako u bakteriální nákazy, tedy inhalací kapének
ze vzduchu, polknutí s jídlem či pitím, dále mohou být zaneseny do organismu
štípnutím či bodnutím hmyzu nebo infikovanými injekčními jehlami,
eventuálně přímo přes sliznici pohlavních orgánů. Když virus pronikne
do organismu, začíná se rozmnožovat v místě blízkém jeho vstupu. Některé
však pronikají do lymfatických cév a mohou se šířit do lymfatických uzlin.
Po tomto průniku se mohou začít množit uvnitř a napadat různé orgány.
Léčba: Léčba virových onemocnění pomocí léků je mnohem obtížnější
než u infekcí bakteriálních. Je obtížné vyrobit lék schopný zabíjet viry,
avšak nepoškodit buňky. Nicméně se daří v současné době léčit stále více
onemocnění léky – antivirotiky.
12
Mikrobiální osídlení zdravého člověka: Mikroorganismy jsou
přirozenou součástí organismu již od narození. Lidský organismus se
setkává s bakteriemi již v porodních podmínkách. Po narození nastane
stabilizace počtu mikroorganismů. Množství a zastoupení mikrobů se liší
v závislosti na: věku, pohlaví (hormony), výživě, zdravotním stavu, imunitě
jedince, prostředí či na chemických vlivech.
Mikroorganismy urychlují vyzrávání imunitního systému, podporují obranné
funkce. Pozor na patogenní (onemocnění způsobující) mikroorganismy!
Zastoupení mikroflóry: Podívejme se na výskyt mikroflóry v lidském
organismu z hlediska hygieny. V předcházející části jsme se dozvěděli,
jaké druhy mikroorganismů známe a jak ovlivňují naše zdraví. Tyto drobné
organismy však také vstupují do pocitů tělesné a duševní pohody. Jako
příklad můžeme uvést ústní dutinu, kde se nachází zhruba 20 druhů, mezi
nimi i patogeny a kvasinky, kterých je nejvíce ráno. Zde je nutné upozornit
na vliv zubní hygieny na agresivní druhy bakterií. Nepravidelně
prováděná nebo neprováděná zubní hygiena ve spojení se zubním kazem
zvyšuje počty patogenů a kvasinek! Další místa, kde se nachází vysoký
počet bakterií, jsou na mandlích a na sliznicích nosu. Oba tyto orgány
slouží jako záchytný filtr nežádoucích mikroorganismů a zabraňují jejich
průniku do organismu. Na mandlích mohou také vznikat záněty, které
jsou potom samy zdrojem nákazy. Tu je nutné upozornit na blízký kontakt
s nemocnými osobami nebo s těmi, které (kvůli nedodržování osobní
hygieny, pobytem v nezdravém a mikrobiologicky znečištěném prostředí)
mohou přenést nákazu na zdrav ý organismus. Zde je nutné zmínit
i tzv. bacilonosičství, tedy osoby, které jsou zdrojem patogenních mikrobů,
mohou šířit různá onemocnění, ale samy jsou zdravé či nevykazují známky
nemoci. Účinnou prevencí je vyhnout se kontaktu s takovými osobami
nebo omezit na minimum užší tělesný kontakt, ve zvláštních případech
používat obličejovou roušku.
V dýchacím ústrojí je tvořen hlen, produkovaný buňkami vystýlajícími
hrdlo, průdušnici a průdušky. Hlen zachytává mikroby. Ty pak odstraňují
z dýchacích cest řasinky (chloupky na výstelkových buňkách) nebo jsou
pohlceny fagocyty (druhem bílých krvinek). Vypuzování mikrobů napomáhá
též kašlací reflex. Takto fungující dýchací ústrojí tedy významně brání
vstupu mikroorganismů do těla. Pokud však narušíme řasinkovou stěnu,
sníží se její záchytná schopnost a ztíží se vylučování mikroorganismů.
Těžce je vystýlka dýchacího ústrojí poškozována dlouhodobým kouřením,
což samozřejmě s sebou nese řadu dalších zdravotních rizik.
Za další orgány s v yšším v ýskytem mikroorganismů můžeme
označit plíce, močové cesty, krev, centrální nervovou soustavu (u ní jsou
mikroorganismy sterilní). Neškodné bakterie v pochvě a močové trubici jsou
chráněny hlenem a brání vstupu nežádoucích mikroorganismů. Nejvyšší
počet mikroorganismů se vyskytuje v tenkém a tlustém střevě. Je to dáno
funkcí těchto orgánů – rozkládání a trávení potravy. Na vyváženém složení
střevních mikroorganismů je závislý náš imunitní systém. Ve střevech
13
žijí neškodné (symbiotické) bakterie, které potlačují bakterie škodlivé.
Vhodným složením stravy do velké míry můžeme ovlivnit správné vnitřní
střevní prostředí a jeho výkonnost.
4.2 Imunita
Je to soubor vrozených a získaných schopností jedince, které mu
zajišují obranu vůči nákaze.
Přirozená imunita je vrozená a tvoří první linii obrany organismu proti
většině choroboplodných mikroorganismů.
Získaná imunita tvoří druhou linii obrany těla. Ta se vyvíjí postupně,
na základě kontaktu organismu s mikroorganismy pronikajícími do něj zvenčí.
4.3 Infekce
Infekce je nákaza; proniknutí choroboplodných zárodků (bakterií, virů
a plísní) do organismu a jejich usazení se v něm. Tyto mikroorganismy
se rychle rozmnožují a vyvolávají onemocnění organismu, a již přímo
poškozováním určitých buněk, anebo nepřímo prostřednictvím uvolňovaných
toxinů (jedů, škodlivin). V normálním případě infekce vyvolává reakci
imunitního systému, která tak vlastně způsobuje většinu příznaků infekčních
onemocnění. Výrazem infekčních chorob jsou teplota, celková slabost nebo
bolesti v kloubech. V takových případech mikroorganismy pronikají do celého
těla. Infekce může být lokalizována – postihne jen určitou tkáň nebo oblast
těla. Jinou častou příčinou místních infekcí je proniknutí mikroorganismů
do otevřené rány.
Infekční nemoc - chorobný stav způsobený patogenními organismy, je
přenosný na další osoby. Po prodělání nemoci zanechává v těle následky
= imunitu = odolnost.
Proces šíření nákazy se nazývá epidemiologický proces a je rozdělen
do tří fází:
nn zdroj nákazy (nečisté ruce, znečištěné jídelní nádobí a příbory,
špatná ústní hygiena, neošetřené otevřené rány),
nn cesta přenosu (kapénková nákaza, polknutí mikroorganismu,
otevřené rány, sliznice),
nn vnímavý jedinec (nemá protilátky, nesetkal se ještě s nákazou).
Inkubační doba – doba od vniknutí patogenu do prvních projevů nemoci
(minuty, měsíce). Důležité pro epidemiologická opatření – izolace, karanténa.
Přenos nákazy: můžeme rozdělit do tří fází:
nn Dochází k vylučování zárodků infikovaného organismu do prostředí.
nn Přežívání v prostředí.
nn Vniknutí do dalšího organismu.
14
Přímý přenos: ze zdroje nákazy přímo do organismu vnímavého
jedince (ten, který nemá protilátky, nebo je jeho organismus oslaben
např. dlouhodobým strádáním). V přímém přenosu musí dojít k přímému
kontaktu se zdrojem (nemocná osoba, infikovaný hmyz atp.).
Brána vstupu a výstupu. K infikaci dochází bezprostředně
prostřednictvím doteku, polibku, sexuálním přenosem, přes placentu,
pokousáním.
Nepřímý přenos: zdroj nákazy => vnější prostředí => vnímavý jedinec,
- je zprostředkován:
1) předměty (hračky, prádlo, nádobí),
2) vzduchem – kapénky,
3) vektory – členovci (klíště).
Pro nepřímý přenos je typické, že k němu dochází nezávisle
na přítomnosti zdroje nákazy.
Léčba nemocného: Okamžitá izolace a doprava k lékaři. Zároveň s tím
je zahájeno epidemiologické šetření a vyhledávání kontaktů (které měl
nakažený v době před nakažením). Jsou stanovena preventivní opatření –
dekontaminace prostředí.
U zdravých osob se provádí opatření dle charakteru nákazy.
Profylaktická (preventivní) opatření: 1. očkování (dlouhá inkubační
doba), 2. podání sér, 3. chemoprofylaxe, 4. vyhledání nosičů => léčba,
5. osobní dezinfekce.
Co jsou karanténní opatření (karanténním opatřením je nutné se
podřídit v zájmu svého zdraví, ale zejména s ohledem na okolí):
1) lékařský dohled,
2) zvýšený zdravotní dozor.
4.4 Očkování
V České republice se problematika očkování řídí vyhláškou 573/2006
Sb. o očkování proti infekčním nemocem a vyhláškou 65/2009 Sb. Očkování
se dělí na povinné, které hradí plně stát, a nepovinné. Toto je v některých
případech částečně nebo zcela hrazeno zdravotními pojišovnami. Jsou však
případy, kdy není hrazeno vůbec, a celá platba tak přechází na zájemce
o očkování.
Očkování je proces, kdy je do lidského těla injekcí nebo polknutím
zaveden mikroorganismus za účelem tvorby ochranných protilátek. Ten
je předem umrtven teplem nebo chemickou látkou, oslaben či jiným
způsobem upraven.
15
Imunita proti chorobě nenastupuje ihned po vakcinaci, nýbrž až
po několika týdnech. Většinu očkovacích látek je třeba podávat několikrát,
aby se vytvořila dlouhodobá ochrana. Hovoříme tak o základním
očkování a přeočkování. Ochranný efekt jednotlivých vakcín je různě
dlouhý, ne u všech trvá po celý život.
Povinné očkování:
nn
nn
nn
nn
nn
záškrt, tetanus, černý kašel,
haemophilus influenzae b,
žloutenka typu B,
dětská obrna,
spalničky, příušnice, zarděnky.
Nemoci, proti kterým se očkujeme dobrovolně:
nn
nn
nn
nn
nn
nn
nn
nn
meningitida,
klíšová encefalitida,
žloutenka typu A,
pneumokoková infekce,
rotavirová infekce,
rakovina děložního čípku,
chřipka,
plané neštovice.
Řada těchto chorob má v posledních letech rostoucí tendence, co se
týče počtu nakažených. Jsou různě rizikové pro určité věkové skupiny lidí.
Všechna onemocnění mohou za sebou zanechat vážné trvalé následky
nebo vést k úmrtí (Zdroj: www.ockovani.zdrave.cz).
Typy očkování:
1)Pravidelné:
- stanoveno vyhláškou – povinné,
- očkovací kalendář – přesně stanovené termíny.
2)Zvláštní – u osob zvláš exponovaných nákaze, profesionální
vystavení nákaze.
3)Mimořádné – vznikne-li nebezpečí epidemie nebo jiné důležité
zdravotní zájmy.
4)Při úrazech – hradí pojišovna.
5) V ohnisku nákazy – např. spalničky.
6)Očkování osob odjíždějících do ciziny.
7)Na žádost jednotlivce (hradí si sám).
Za účast dětí na očkování zodpovídají rodiče nebo zákonní zástupci
a nemohou za ně podepsat revers, povinné očkování hradí stát. Je možné
vůči rodičům uplatnit sankce.
16
5Prevence nejčastěji
se vyskytujících
neinfekčních onemocnění
Nejčastější příčiny úmrtí v České republice:
nn
kardiovaskulární onemocnění (50–60 %);
nn
onemocnění nádorová (20–25 %);
nn
úrazy (10 %);
nn
ostatní onemocnění – nemoci dýchacích cest, nemoci trávicí
soustavy aj. se na vzniku poruch zdraví podílejí menším počtem.
Podle epidemiologických studií se na vzniku uvedených poruch zdraví
podílí především:
nn
nesprávný způsob života (50–60 %);
nn
nevhodné životní a pracovní prostředí (10–20 %);
nn
nesprávná či nedostupná lékařská péče (10 %);
nn
dědičné vlivy se na poruchách zdraví podílejí poměrně malým
procentem (10 %).
K docílení pozitivního vývoje zdravotního stavu lze dospět prostřednictvím
výrazné změny životního stylu. To znamená:
nn
docílit pozitivních změn ve výživových zvyklostech;
nn
výrazně snížit prevalenci kuřáctví;
nn
snížit spotřebu alkoholu;
nn
zvýšit podíl tělesné aktivity v denním životě;
nn
dodržovat zásady správného sexuálního chování;
nn
zaměřit se na důslednou prevenci drogových závislostí.
17
6Prevence infekčních
onemocnění
Přenos infekce:
A) Přímý přenos je přenos přímým kontaktem kůže nebo sliznic (např.
dotykem, sexuálním stykem, líbáním), přenos kapénkami při kýchání,
mluvením, kašláním apod., přenos pokousáním či poškrabáním
zvířetem.
B)U nepřímého přenosu nemusí být současná přítomnost zdroje
a vnímavé osoby. Může být zprostředkován: předměty (hračky,
kapesníky či jinými předměty denní potřeby, zdravotnickými nástroji),
tzv. vehikly (např. vodou, potravinami, mlékem, půdou), biologickými
produkty (např. krví, krevními produkty, transplantáty, darovaným
mateřským mlékem, spermatem), vektorem, a to bu mechanicky,
např. sosákem či končetinami členovců, nebo biologicky, vzduchem
(tj. přenosem aerosolů, které obsahují původce infekce).
Základním principem prevence je dekontaminace, která zahrnuje úklid,
dezinfekci, sterilizaci, antisepsi (ničení patogenních mikroorganismů na povrchu
nebo v dutinách těla – např. výplach antiseptickým roztokem), asepsi (postupy
k zachování sterilního prostředí), dezinsekci (ničení nebo potlačení škodlivých
členovců – hmyzu), deratizaci (ničení nebo potlačení hlodavců).
Prevence střevních nákaz:
1) Výběr nezávadných potravin.
2) Dokonalé provaření (70 °C).
3) Konzumace jídla ihned po uvaření.
4) Správné uchovávání potravin (pod 10 °C).
5) Důkladné ohřívání.
6) Zabránění kontaminace uvařených a syrových surovin.
7) Mytí rukou.
8) Čistota kuchyňského zařízení.
9) Ochrana jídla před hmyzem, hlodavci a jinými zvířaty.
10)Výhradní použití pitné vody.
Prevence respiračních infekcí (např. chřipky, angíny, spály, zánětů horních
i dolních cest dýchacích) - k nim patří zejména:
1) dostatečné větrání a zvlhčování vzduchu,
2) zdravá výživa, dostatečný přísun tekutin a vitaminů,
3) otužování, dostatek pohybu, nekouření,
4) dostatečná ochrana ostatních osob při smrkání, kýchání, kašli
(kapesníky, obličejové masky apod.),
18
5) používání papírových kapesníků,
6.)při vzniku onemocnění dohled na ostatní osoby, klid na lůžku
a včasná léčba,
7) při nebezpečí nebo vzniku epidemie omezení kontaktu s ostatními
osobami,
8) dodržování hygienického a protiepidemického režimu ve zdravotnických
zařízeních,
9) osvěta a zdravotní výchova široké veřejnosti.
19
7 Stres, stresová reakce
Stres je velmi jednoduše řečeno proces vznikající jako odpově
našeho organismu na nadměrné požadavky, které jsou kladeny na naše
tělesné a psychické rezervy. Adaptační mechanismy našeho organismu se
těmto požadavkům přizpůsobují velmi pomalu a my prožíváme ohrožení
rovnováhy.
Schopnost stresové reakce nás naučila evoluce. Aby člověk mohl čelit
rizikům vnějšího světa i rizikům ze strany jiných lidí, je vybaven ochrannými
a aktivizačními mechanismy. Stres je, zjednodušeně a populárně řečeno,
příprava na boj nebo útěk. Je velmi nelehké definovat pojem „stres“.
Při velkém zjednodušení lze označovat jako stres vše, co nás nutí
přizpůsobit se novým okolnostem, co nám nějakým způsobem působí
přetížení.
Stres je reakce organismu na nadměrnou zátěž, a to i psychickou.
Při řešení této zátěže jsou v pohotovosti naše psychické i neurobiologické
zdroje. Organismus reaguje na stres komplexně. Strach, obava, dlouhodobý
vztek, pocity neuspokojení a frustrace zatěžují naši nervovou soustavu,
negativně působí na naši psychiku a toto dohromady ovlivňuje i stav naší
fyzické pohody. Pokud žijeme dlouhodobě pod tlakem, může docházet
k tzv. psychosomatickým onemocněním (z řec. psyché – duše a soma –
lidské tělo).
Co je stres:
nn
nn
nn
nn
Je extrémní a neobvyklá situace, jejíž hrozba vyvolává významnou
změnu chování.
Vyjadřuje situaci člověka v napětí (tenzi) při řešení problému, když se
do cesty řešení tohoto problému postaví nepřekonatelná překážka.
Je nejen přímé, bezprostřední ohrožení člověka, ale i předjímání
takového ohrožení a s tím spojený strach, bolest, nejistota, úzkost.
Je následek traumatu (duševního úrazu) a velice intenzivní frustrace
(pocitu neuspokojení).
Stres je vnitřní stav člověka, který je bu přímo něčím ohrožován,
nebo takové ohrožení očekává, a přitom se domnívá, že jeho ochrana proti
nepříznivým vlivům není dostatečně silná.
Zde je nutné poznamenat, že určitá míra napětí, vnějšího tlaku stimuluje
naše činnosti i podporuje prospěšný fyzický stav.
Stres jako reakce na vnější podněty má dvě polohy:
1) Distres pociovaný jako negativní zátěž, také se mu říká „zlý stres“.
2) Eustres pociovaný jako stimulující a povzbuzující, tomu bychom
zřejmě říkali příznivý stres, který „nabudí“ náš organismus
k optimálnímu výkonu.
20
My se budeme věnovat stresu (distresu), který nás ohrožuje na zdraví
a často komplikuje mezilidské vztahy.
7.1 Nejčastější příčiny stresu:
nn
konflikty v mezilidských vztazích,
nn
neuspokojení potřeb,
nn
časová tíseň,
nn
neadekvátní požadavky na výkonnost,
nn
očekávání ohrožení (anticipace rizika),
nn
emoční a sociální deprivace (strádání v oblasti citové – neuspokojení
emočních potřeb – i v oblasti sociální – nedostatek příznivých
sociálních kontaktů, neuspokojivá komunikace s druhými atp.).
Na náš psychický stav působí mnoho sociálních situací. Jako lidé, jako
společenští tvorové, potřebujeme společnost. Připomeňme okřídlenou
definici: „Člověk je tvor společenský“. Tato „společenskost“ vyžaduje
od nás vynakládání úsilí při vyrovnávání se se životními událostmi.
21
8Zásady pro zdravý
a kvalitní život
Co je zdraví? Světová zdravotnická organizace vymezuje zdraví jako
stav úplné „fyzické, psychické a sociální pohody“. Kvalitou života potom
rozumíme to, jak jedinec vnímá své postavení ve světě, ve společenství,
ve kterém žije.
Centrum pro podporu zdraví v Torontu vymezuje kvalitu života takto:
„Kvalita života je stupeň, ve kterém jedinec využívá důležité možnosti
svého života“. Možnosti přitom vyvěrají z příležitostí a omezení, které
každý člověk v životě má. „Užívání si“ potom znamená zážitek spokojenosti
a dosažení určitého naplnění v rozhodujících životních oblastech.
Jaké tyto oblasti jsou?
nn
nn
nn
Bytí, do kterého patří fyzické bytí (fyzické zdraví, osobní hygiena,
výživa, tělesný pohyb, způsob oblékání a celkov ý vzhled),
psychologické bytí (psychologické zdraví, poznávání, cítění,
sebepojetí, sebeúcta a sebekontrola), spirituální bytí (osobní
hodnoty, přesvědčení a víra).
Přilnutí, které je složeno z fyzického přilnutí (k domovu, pracovišti,
sousedství, komunitě), z užšího sociálního přilnutí (k rodině,
přátelům, spolupracovníkům, sousedům), z přilnutí k širšímu
prostředí – komunitě (prostřednictvím pracovních příležitostí,
adekvátních finančních příjmů, zdravotní péče, vzdělávacích
a rekreačních možností).
Realizace – dosahování osobních cílů, nadějí a aspirací (skládá
se z placené práce, zájmových aktivit, péče o zdraví a sociálního
začlenění).
Dosahování výsledků v uvedených oblastech přináší podporu
sebevědomí a také tvoří přirozenou obranu proti stresu. Tyto oblasti
také zároveň mohou vést k zamyšlení a úvahám o možnostech změny
v činnostech, které mi nepřinášejí plné uspokojení. Na život nemusíme být
sami. Důležitou roli ve schopnosti „unést“ těžkosti, které nám život přináší,
hraje tzv. sociální opora, tedy lidé, kteří jsou nám nejbližší. Jejich blízkost je
měřena schopností a ochotou stát při nás, když se nedaří, jsou to ti, o které
se lze opřít v pravém i přeneseném slova smyslu. Uvědomme si však,
že tuto oporu spoluvytváříme se svým okolím, spoluvytváříme svým
vztahem k druhým lidem a také schopností být oporou na oplátku jim.
22
9 Stravování jako zdravotní
a hygienický faktor
Poznatky soudobé vědy jednoznačně prokazují neoddiskutovatelný
vliv stravování na naše zdraví, na naši fyzickou i duševní pohodu.
Gastronomie a vše, co se dotýká přípravy pokrmů, sehrává v tomto
úsilí jednu z významných rolí, ne-li nejvýznamnější. Dobré jídlo a pití patří
neodmyslitelně k evropské kultuře. Vaření je jednou z nejoblíbenějších
činností a také nejpestřejších. Dobře připravená jídla a nápoje, vkusně
servírovaná, vnášejí do našeho života nejenom libé pocity z jejich
konzumování, ale také radost z jejich přípravy. Ta radost je o to větší, pokud
se o ni můžeme s někým podělit, to znamená, pokud připravujeme jídlo
a nápoje ještě pro někoho dalšího.
Co je zdravá výživa?
Zdravá výživa je takové složení stravy a nápojů, které zajistí tělu potřebný
přísun všech živin pro správné fungování jednotlivých orgánů a celého
organismu. Správná výživa nevede ani k nadváze, ani k podvyživenosti.
Podporuje bio-psycho-sociální model zdraví.
ÚKOL: Napište, co považujete za správnou skladbu jídla, co jsou potřebné
živiny, co považujete ve stravě za rizikové.
Které skutečnosti související se zdravotním stavem mohou ovlivnit
skladbu jídelníčku?
nn Aktuální zdravotní stav; potíže s hybností (menší výdej energie);
případný sklon k obezitě; oběhové potíže (krevní tlak) apod.
Vhodná skladba potravin příznivě podporuje plnohodnotnost života.
Jaké zásady tedy dodržovat?
1)Nastolení vhodného pitného režimu, přednost stolním vodám,
minerálky by měly zahrnovat zhruba 30 % příjmu tekutin, bylinkové
čaje, dodržovat zásadu příjmu tekutin 2–2,5 l denně.
2)Omezit sůl. Váže vodu v organismu, podporuje vznik hypertenze.
Chuově nahrazovat kořením, pestrostí struktury jídla. Pozor
na kořenící směsi – obsahují 30–50 % soli!
3)Omezit živočišné tuky. Dávat přednost libovým masům, od ryb
přes drůbež, zvěřinu až k hovězímu a skopovému.
4)Omezit jednoduché cukry – tzv. rychlé kalorie. Zdrojem je kromě
cukru bílá mouka, sladkosti, slazené nápoje, také alkoholické
nápoje.
5)Zabezpečit dostatek vlákniny. Zajišuje dobré vyprazdňování střev,
váže na sebe tuky. Všeho moc škodí. Zvýšení příjmu vlákniny
na 50 g/den již pohyblivost střev neovlivňuje, ale naopak může
způsobit střevní potíže.
23
6) Snažit se zařazovat co nejvíce zeleniny kořenové, listové. Přednost
dávat tepelně opracované zelenině, zajištěna lepší stravitelnost
i chuově bývá výraznější.
7)Důležitá je estetická úprava jídel.
Základní živiny a energetická hodnota stravy
Za základní živiny označujeme sacharidy (cukry), proteiny
(bílkoviny) a lipidy (tuky). Vyvážená strava by měla obsahovat 25–30 %
tuků, 60 % sacharidů a 15 % bílkovin. Některé potraviny obsahují hlavně
sacharidy (např. pečivo), jiné zase spíše bílkoviny (např. krůtí maso) a jako
čistý tuk můžeme označit např. olivový olej nebo sádlo. Většina potravin
však obsahuje kombinaci dvou nebo všech živin a různě velký podíl vody
(dobrým příkladem je plátek pizzy).
Kolik energie potřebujeme?
Jednotkou energie jsou kcal (kilokalorie) nebo kJ (kilodžauly) 1 kcal = 4,2 kJ
Obsah energie v 1 g živin:
nn
Sacharidy 4 kcal
nn
Bílkoviny 4 kcal
nn
Tuky 9 kcal
ÚKOL: Přepočítejte si energetické hodnoty uvedených živin na kJ.
Kolik kalorií potřebujeme?
Denní potřeba je závislá na věku, pohlaví, pohybové aktivitě, zdravotním
stavu atd. Pokud chceme zhubnout, neměli bychom nikdy přijímat více
energie, než spálíme.
Denní požadavky na příjem energie
1200 kcal
(5040 kJ)
pro lidi, kteří chtějí zhubnout. Menší příjem energie lze
konzumovat jedině pod lékařským dohledem
1600 kcal
(6720 kJ)
pro ženy se sedavým zaměstnáním a pro starší mládež
2200 kcal
(9240 kJ)
pro děti, dospívající dívky, aktivní ženy a pro muže se sedavým
zaměstnáním
2800 kcal
(11760kJ)
pro dospívající chlapce, aktivní muže, pro velmi aktivní ženy –
těhotné a kojící ženy mají zvýšené dávky energie, podle stupně
těhotenství a délky a frekvence kojení
24
Spalování energie:
Činnost
Množství spálených
kcal za 1 hodinu
Počet hodin na 1 kg váhy
chůze rovný terén
330–420
16–21
chůze do kopce
660–900
7–10
kolečkové brusle
500–600
7–8
jízdní kolo
600–900
11–23
tenis
560–660
11–13
plavání
550–750
9–13
badminton
430–490
15–17
plážový volejbal
490–570
13–15
Potravinová pyramida
potravinová pyramida je jednoduchá pomůcka pro vytvoření představy
o správné skladbě jídla konzumovaného během dne.
Potravinové skupiny
následující seznam si můžete porovnávat s obrázkem. postupujte
odspoda nahoru a zleva doprava.
1) Skupina obilnin, pečiva, těstovin a rýže: denně snězte 6–7 porcí.
2) Skupina zeleniny: 3–5 porcí.
3) Skupina ovoce: 2–4 porce.
4) Skupina mléka a mléčných výrobků: 3–4 porce.
5) Skupina masa, vajec, luštěnin a ostatních potravin s vyšším
obsahem bílkovin: 1–2 porce.
6) Skupina tuků, jednoduchých cukrů, sladidel, soli. konzumujte velice
střídmě, asi 0–2 porce denně.
25
Co je to porce?
1) Obilniny: 1 krajíc chleba (60 g) nebo 1 rohlík, 1 miska ovesných
vloček, 1 kopeček vařených těstovin či rýže (125 g).
2) Zelenina: 1 mrkev, velká paprika nebo 2 rajčata, miska čínského
zelí či salátu, půl talíře brambor (125 g) nebo sklenice neředěné
zeleninové šávy.
3) Ovoce: 1 jablko, pomeranč či banán (100 g), miska jahod, rybízu
či borůvek nebo sklenice neředěné ovocné šávy.
4) Mléko a mléčné výrobky: 1 sklenice mléka (300 ml), 1 kelímek
jogurtu (200 ml), sýr (55 g).
5) Ryby, drůbež, maso, vejce, luštěniny: 125 g drůbežího, rybího
či jiného masa, 2 vařené bílky, miska sójových bobů nebo porce
sójového masa.
6) Sůl, tuky, cukry: 10 g cukru, 10 g tuku (Pozor – i skrytých! – je třeba
počítat s cukrem v limonádách, tukem v cukrovinkách, omáčkách
apod.).
ÚKOL: Složte si podle výše uvedených rad jídelníček na jeden den. Složení:
snídaně, přesnídávka, oběd, svačina, večeře. Použijte barevné tužky
na odlišení jednotlivých skupin potravin. Vedle toho si napište běžnou
skladbu svého denního jídelníčku, zase barevně odlište skupiny. Porovnejte
doporučený stav se svým konkrétním a přijměte řešení k optimalizaci
svého stravování.
Jak odměřovat množství surovin při vaření
Dávkování surovin s použitím pomůcek. Pokud chceme mít energetické
složení potravy pod kontrolou, měli bychom znát základní dávkování.
Uvedené pomůcky také urychlují přípravu pokrmů.
Kolik čeho na 1 porci, jak odměřit?
Zahuštěné polévky, omáčky:
Surovina
Mouka hladká
Tuk, máslo
Váha v gramech
10
5
10
Odměřit
vrchovatá polévková lžíce
kávová lžička
kávovou lžičkou odkrojit na výšku
másla
Další suroviny:
Surovina
Cukr
Káva
Rýže
Vejce
Rohlík
Váha v gramech
15
7
70
1 ks 30–40
60
Odměřit
polévková lžíce
3 kávové lžičky
1 kávový šálek
26
Závěr
Začínali jsme u antických Řeků, kteří se zamýšleli nad člověkem,
nad jeho osudem a také nad smyslem jeho bytí. Došli k poznání, že člověk
se vymyká přírodě tím, že překonává způsob bytí, který nevede nikam
jinam než k zajišování potravy a potomstva. Překonává ho svou schopností
uvažovat o sobě, klást si otázky a odpovídat na ně. Řekové dali evropské
civilizaci filosofii, kde se tázali po smyslu našeho bytí. V ní definovali otázku
dobra a dobro postavili do centra lidského smyslu a snažení. Sokrates
mluví o tom, že dobru se lze učit, že ten, kdo ví, co je dobré, nemůže
dobro nekonat. Věří v člověka a v jeho touhu po dobrém životě. Řekové
aplikovali toto dobré do všech rozhodujících oblastí svého života. Mezi
základní dobra postavili vzdělání, jehož prostřednictvím člověk pěstuje
moudrost. Dále dovednost, jako schopnost nejenom obstarat si živobytí,
ale také vytvářet a krášlit lidský svět. Na to navazuje krása, která zahrnuje
krásu, jež z dobrého člověka vyzařuje, i krásu v objektech vnějšího světa.
O tu pečovali zvláště pečlivě. Dodržování tělesné hygieny, upravenost,
vytříbený vkus v oblékání, stravování i v zábavě bylo každodenní nutností.
Jistě nejopěvovanějším dobrem je láska. A to nejenom láska partnerská,
ale také láska k lidskému životu, ke všemu pozitivnímu, co člověk dokáže.
Došli také k poznání, že život je dar a že s osudem, který nám život
(bohové) přichystal, se má bojovat, snažit se jej měnit, jen touto aktivitou
se člověk stává bytostí, která může osud změnit. Pasivita a nečinnost je
jenom cestou k vnitřní nespokojenosti, ale také k závisti a zlobě.
K tomu, být aktivní, stačí relativně málo. Je jen potřeba vzbudit v sobě
touhu po dobrém a krásném. Začít více dbát o svůj zevnějšek, více se starat
o lidi kolem sebe, navazovat přátelství a chtít pomáhat.
27
Seznam použité literatury
1 SPUNAR, P. Kultura středověku.
2. vyd. Praha: Academia, 1995.
2 KRATOCHVÍL, Z. Výchova, zřejmost, vědomí.
Praha: Herrmann&synové, 1995.
3 PAYNE, J. Kvalita života a zdraví.
Praha: Triton, 2005.
4 GOFF, J. Tělo ve středověké kultuře.
Praha: Vyšehrad, 2006.
5 WASSERBAUER, S. Výchova ke zdraví.
Praha: Státní zdravotní ústav, 2001.
6 Rodinná encyklopedie zdraví.
Praha: Gemini, 1993.
28
2. rozšířené a upravené vydání
Vydal: SKP-CENTRUM, o.p.s.
Vydáno v roce 2012
Sazba, grafické práce a tisk: Commservis.com, s.r.o.
Publikace je financována z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu
Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.
Neprodejná publikace