ČUVAČ OBECNĚ

---------- materiály zpracované chovatelskou stanicí Bílé království ----------
ČUVAČ OBECNĚ
obr. Jch Akki Bílé království
Slovenský čuvač je horský typ psa tvrdé povahy a statné
postavy s bílým huňatým kožichem. Plemenné skupiny těchto
horských psů pochází z vlků arktického typu. Podle stavby,
barvy a výměny srsti, ale i chování čuvače v zimě usuzujeme, že
je potomkem velkého bílého polárního psa. Tito původní psi se
udrželi po době ledové v evropských horských oblastech,
v nichž zůstaly pravěké ledové kry. Podobní psi se vyskytují
nejen na Slovensku, ale i v dalších zemích, kterými probíhá
karpatský horský masiv.
Slovenský čuvač, polský Podhalaňský ovčák, maďarský Kuvasz,
italský Maremmansko – abruzský pastevecký pes a francouzský
Pyrenejský horský pes mají velice podobnou povahu i využití
Bílá barva srsti, která je jejich společným znakem pomáhala
člověku v orientaci za tmy. Název plemene čuvač pochází ze
slovenského čuvat (slyšet, poslouchat). Lidé čuvače vysílali na
hlídkování stáda se slovy „bež čuvat“, což znamenalo – běž
poslouchat, jestli není nablízku nějaký nepřítel.
CHOV SLOVENSKÉHO ČUVAČE – od historie po současnost
Počátkem třicátých let minulého století byl čuvač hromadně vyvážen do Německa a Polska.
Zájem byl o tyto psy především pro jejich povahové vlastnosti a odolnost. Velcí bílí psi
z oblasti Tater zaujali také profesora Antonína Hrůzu z vysoké veterinární školy v Brně.
Snaha zachránit toto plemeno před zánikem a vytvořit základ čistokrevného chovu byla
korunována úspěchem – podařilo se získat ze starých chovů z Tater dvojici údajně
čistokrevných nepříbuzných čuvačských štěňat. Pes Jerry a fenka Kora dali základ
organizovanému chovu tehdy ještě Tatranského čuvače. První vrh byl zaznamenán 4. června
1929 v chovatelské stanici „ze Zlaté studny“ ve Skalici nad Svitavou. Narodili se v něm dva
psi a jedna fenka. Jejich rodiče – Jerry a Kora dali chovu dohromady 14 potomků.
Zpočátku se využívala jen úzká příbuzenská plemenitba, ale později se začali využívat i
jedinci z jiných původních odchovů. Poté, co se okruh chovatelů rozšířil, byl 23. září 1933
založen Spolek chovatelů tatranských ovčáckých psů v Brně s vlastní plemennou knihou.
Zpočátku byly uznány dva rázy :
- velký horský s kohoutkovou výškou psa 65 a feny 60 cm, s hmotností 35 – 45 kg,
- malý nížinný s kohoutkovou výškou 40 – 50 cm, štíhlejší s hmotností 20 – 25 kg.
Oba rázy se používaly v chovu čistokrevně i ve vzájemném křížení a výsledky byly pečlivě
sledovány. Tím, že se oba rázy křížily, zanikaly rozdíly a malý nížinný ráz se z chovu
postupně vytratil.
Do roku 1965 se čuvač choval pod názvem Tatranský čuvač. Mezinárodně bylo plemeno
uznáno 14. srpna 1965 FCI pod číslem 142 jako slovenský čuvač. Změnu názvu si vynutila
podobnost s plemenem uznávaným v Polsku pod označením „Tatra owczarek podhalanski“
což bylo v překladu velmi podobné slovenskému plemeni
Prosazování a obhajoba plemene Slovenský čuvač vyžadovala hodně úsilí. Rok po uznání
plemene vystavovali chovatelé z tehdejšího Československa v polské Poznani, kde bylo
přihlášeno 5 psů. Ty zařadili pořadatelé do katalogu i kruhu jako maďarské Kuvasze, protože
nebyli informováni o nově uznaném plemeni. Podané protesty našich vystavovatelů nebyly
uznány. Nakonec bylo kuriózně všech pět čuvačů hodnoceno jako nejlepší mezi všemi
předvedenými Kuvaszi.
---------- materiály zpracované chovatelskou stanicí Bílé království ----------
Další zkoušku muselo plemeno podstoupit koncem roku 1967, kdy Maďarsko podalo protest
proti uznání Slovenského čuvače. Protest byl v lednu 1969 v Bělehradě zamítnut a standart
Slovenského čuvače jako samostatného plemene byl s konečnou platností potvrzen.
V sedmdesátých letech se o dočasnou popularitu čuvače postaral seriál Bela a Sebastián.
Každý chtěl vlastnit „dokonalou Belu“. Módnost s sebou přináší vždycky problémy. Čuvači
postupně nahrazovali vesnické ovčáky, byli zcela nevhodně uvazováni k řetězům. Ostří a
neúplatní hlídači, kterým se v mnoha případech dostalo nevhodného zacházení a umístění,
vyrostli v některých případech v kousavé a nevyzpytatelné jedince. Jejich obliba rázem
pohasla a stali se terčem kritiky. Mnozí lidé si tento špatný postoj k čuvačům uchovávají
dodnes a považují je za špatné psy, na které není spolehnutí.
Dnes jsou však podmínky k chovu úplně jiné. Čuvači jsou především rodinní příslušníci a
svou ostrost a nebojácnost dokazují při hlídání rodinného majetku. Dávají svým chováním
jasně najevo, že nezvaný host nemá v jejich teritoriu co pohledávat. V přítomnosti pána se
však mění v poslušného beránka a návštěvu již nepovažuje za nepřítele. I proto je
v čistokrevném chovu velmi pečlivě sledována jejich povaha. Jakákoli agresivita je
nepřípustná a vyřazuje zvíře z chovu. Pozor na čistokrevná štěňata bez průkazu původu, po
rodičích s PP. Tito rodiče nemuseli být uchovněni právě pro svou povahu !!!
Uchovnění čuvače není nijak složité- postačí k němu rentgen dysplazie kyčelních kloubů,
posudek z výstavy, kde se zadává CAC s oceněním výborný nebo velmi dobrý a absolvování
bonitace. Svody mladých jedinců se neprovádějí a zkoušky pro chovnost jedince nejsou
potřebou.
VYUŽITÍ SLOVENSKÉHO ČUVAČE
Slovenský čuvač vyrůstal v drsných horských podmínkách a to u něj formovalo tvrdou a
nebojácnou povahu, hustou dlouhou srst a pevnou kostru. Slovenské hory byly domovem
mnoha druhů divoké zvěře a proto bačové a pastevci potřebovali psího pomocníka právě
těchto vlastností. I když podmínky pro pasení jsou už jiné, můžeme je vysledovat i
dnes.Hlavním posláním čuvače bylo střežení stáda, které dokázal uhlídat nejen před vlky,
ale postavil se i medvědovi. Jeho úkolem však nebylo škodnou zabít, ale jen ji zahnat do
bezpečné vzdálenosti od stáda, případně štěkotem přivolat člověka. Bílá barva jeho srsti byla
dobře vidět i ve tmě a pomáhala tak pastýři rozpoznat svého pomocníka od vetřelce, zároveň
působila kladně na ovce, které se neplašily. Čuvači hlídali svěřená stáda především v noci a
pastýři se na jejich tvrdou a nebojácnou povahu mohli plně spolehnout. Není pravdou, že
pastevecká plemena, k nimž patří i čuvač jsou tvrdohlavá a nehodí se k výcviku. Dokonalá
ovladatelnost psího pomocníka byla pro práci nutná, člověk se psem museli vytvořit tým a
spoléhat se jeden na druhého. Jedině tak mohli zdolat daleko silnějšího protivníka jakým byl
například medvěd.
Obr. Práce slovenských čuvačů u stáda
(foto převzato ze zpravodajů Klubu chovateľov slovenských čuvačov)
---------- materiály zpracované chovatelskou stanicí Bílé království ----------
Čuvač si pro své povahové vlastnosti získal mnoho příznivců. Drsné podmínky nedovolovaly
chovat choulostivé plemeno, a proto se čuvač stal velmi odolným psem, který je schopen
podat dobrý výkon ve velkých mrazech, v dešti a za teplých letních nocí.
I když původním posláním je střežení stáda, lidé pro něj hledali
uplatnění i jinde.Díky dokonalému sluchu a přehledu o okolí,
kterým bezesporu vyniká, pomáhali čuvači při střežení státní
hranice. Příliš se však neosvědčili a to z několika důvodů.
Čuvač je znám věrností svému pánovi, a tak si na střídání
psovodů jen velmi těžko zvykal. Další jeho nevýhodou při
strážní službě byla bílá barva srsti, kterou nepřítel mohl
zaregistrovat z velké dálky.
obr. Dasty Bílé království
Plemeno se však osvědčilo jako lavinový pes u horské služby.
Čuvač se projevil jako výborný lidský zachránce právě díky
houževnaté povaze a bohatému osrstění mezi prsty nohou, které umožňuje lépe snášet tvrdost
povrchu zledovatělého sněhu. Opět se však jeho barva srsti projevila jako nevýhoda – jeho
průvodci jej na lavinovém poli snadno ztratili z dohledu.
Čuvači se nenechali zahanbit ani ve služebním výcviku, ve kterém mnoho psů v 60 – 70
letech dokázalo složit zkoušky ZVV1 i ZVV 2, několik málo jedinců dosáhlo i nejtěžší
zkoušku ZVV 3, která je vrcholem všestranného výcviku. Za všechny zmíníme psa Egona
z Turčianských Košút majitele Stanislava Rakúse z Trnavy. Tento pes byl velice úspěšný na
výstavách, kde sbíral mnohá ocenění (mj. vítězství v memoriálu prof. A. Hrůzy 1974,
vítězství plemene BOB). Úspěchy měl i ve sportovní kynologii, kde se dopracoval až ke
zmiňované zkoušce ZVV3 a složil i speciální stopařskou zkoušku.
Dnes, kdy je velký výběr pracovních a služebních plemen, už není běžné, aby čuvač skládal
zkoušky všestranného výcviku sportovní kynologie. V poslední době se, ale pro majitelé
čuvačů, kteří se chtějí věnovat výcviku otevřela široká škála zkoušek, které jsou zaměřeny na
ovladatelnost psa a jeho chování v běžném prostředí.
Zkoušky ZOP, ZPU 1, ZZO nebo BH jsou čuvači schopní bez problémů složit a dnes už je
mnoho čuvačů, kteří to potvrzují. V těchto zkouškách se jedná především o ovladatelnost na
vodítku i bez něj nebo chování psa ve skupině lidí i jiných psů.
Při využití čuvače stojí za zmínku také to, že plemeno se podílelo na vzniku zatím
mezinárodně neuznaného plemene – Českého horského psa.
Jako základ pro toto plemeno byl využitý tažný pes importovaný z Kanady jménem Leif a
fena Slovenského čuvače Galka.První vrh štěňat Českého horského psa se narodil v srpnu
1977.
VÝCHOVA
Slovenský čuvač je velice přizpůsobivý. Nejlépe je mu venku, kde hlídá dům a zahradu. Ve
svém teritoriu by se měl pohybovat volně. Pokud nechcete nechat psa, aby se volně
pohyboval po celé zahradě, je vhodný velký kotec, kde má umístěnou i boudu. V žádném
případě neuvazujete čuvače na řetěz. Tento styl života je pro ně nepřirozený a může mít
negativní vliv na povahu psa.
Čuvači je třeba se dostatečně věnovat, aby se nestal příliš samostatným a nezávislým. Cviky
je třeba provádět formou hry, výcvik ale musí být naprosto důsledný. Vždy trvejte na splnění
zadaného úkolu, i když zpočátku nebude proveden přesně. Tvrdý přístup psovoda čuvače
nezlomí. Člověk se musí naučit pracovat se svým psem v týmu a vést v tomto duchu i svého
psa. Věnujete –li výchově čuvače dostatek času a pozornosti, podaří se vám vychovat psa,
---------- materiály zpracované chovatelskou stanicí Bílé království ----------
který s radostí plní vaše povely. Musí však poznat, že jsou k užitku. I když tyto povely
vykonává s radostí, nerad je dělá několikrát po sobě. Dobře vychovaný čuvač se může bez
problémů pohybovat na veřejnosti bez vodítka, dokonale plní obyčejné povely sedni, lehni,
vstaň. Naopak je brzy omrzí hry s míčkem a podobné aktivity.
PÉČE
Srst těchto psů patří k tzv. samočisticím, ale ten, kdo by si myslel, že nepotřebuje žádnou
péči, se mýlí. Péči potřebuje každá srst a samočisticí znamená jen to, že při pravidelné péči
není třeba používat šampon.Samozřejmostí musí být pravidelné česání srsti, alespoň jedenkrát
týdně. Větší pozornost je třeba věnovat srsti za ušima a na tzv. kalhotkách (srst na zadní
straně stehen, pod ocasem). Česáním nejen odstraňujeme odumřelou podsadu a pesíky, ale
také ji načechráváme a masírujeme pokožku. V době línání je třeba česání provádět denně.
V letních měsících je dobré umožnit psu koupání v řece nebo rybníku. Takovou koupel
čuvači milují a přírodní očista dodá srsti přirozenou lehkost. Když řádně proschne, je třeba ji
po koupeli dobře vyčesat, protože žádná voda kartáč nenahradí.
Samozřejmostí v péči o jakéhokoli psa je pravidelné očkování , kvalitní strava a kontrola
zdravotního stavu psa. Čuvače udržujeme v kondici tím, že mu dopřejeme opravdu dlouhé
procházky a umožníme mu přirozený pohyb. Každý majitel si musí uvědomit, že při svém
původním využití naběhal u stáda i 80 km denně.
POVAHA
Čuvači jsou vyrovnaní a hned tak je něco z míry nevyvede. Zpravidla jsou velmi sebevědomí.
I když venku dokáží být velmi aktivní, doma se chovají klidně. Přes den většinou spí, ale i tak
si dokáží udržet přehled o svěřeném prostoru na hlídání. Jejich aktivita narůstá se soumrakem.
Chrání své teritorium a také „své“ lidi a jejich dům. Vynikají věrností svému pánovi a jeho
rodině. Jsou však zároveň velmi samostatní, i když společnost lidí oceňují, jsou schopni se
velkou část dne zabavit sami. Pracovní náplní v době, kdy jsou lidé v zaměstnání, jim je
hlídání svěřeného majetku a zodpovědnosti za něj jsou si plně vědomi.
Dobře socializovaný čuvač velmi dobře vychází i s dětmi. Pozor však musíte dát na jeho
vynikající paměť. Jakmile mu kdokoliv trvale a úmyslně ubližuje, je schopen k němu
zaujmout velmi ostrý postoj. Jeho další vlastností je ochrana slabších jedinců před silnějšími,
proto se téměř vždy postaví na ochranu malého dítěte. V případě, že budou rodiče kárat svého
potomka, ať už slovně nebo gesty, mohou počítat s tím, že čuvač jim dá důrazně najevo na čí
straně je. A to i přesto, že svého pána jako vůdce smečky uznává.
Soužití s domácím zvířectvem a kočkami nebývá problém,
ale je důležité s nimi čuvače včas seznámit.Majitel musí dát
jasně najevo, kdy mu pomáhá a kdy už pomoc nepotřebuje.
Někdy se u čuvače mohou projevit pastevecké sklony i ve
volné přírodě, kdy se snaží sehnat dohromady stádo srn.
Pokud však majitel se svým psem tvoří správný tým,
ani tato situace není problémem.
obr. Lesy Huňošova Janin ranč
Chování čuvače vůči ostatním psům může být
dominantnější, ale šarvátky rozhodně nevyhledává.
Pokud se pustí do nějakého boje, dává najevo svou sílu a pokud se útočník dá na ústup, čuvač
v potyčce nepokračuje.
Nedůvěřivost typický pro pastevecká plemena se projevuje ve vztahu k cizím lidem. Je ve
střehu, ale pokud se páníček chová přátelsky, je mu tento postoj v krátké době také vlastní.
---------- materiály zpracované chovatelskou stanicí Bílé království ----------
PRO KOHO SE ČUVAČ HODÍ
Ten, kdo hledá pracovitého, silného, odolného a ostrého psa, který je neúplatným hlídačem
rodinného majetku, ale zároveň něžným společníkem a mazlíčkem celé rodiny, se u čuvače
rozhodně nezklame. Přes svou velikost je čuvač mimořádně rychlý a pohyblivý. Potřebuje
hodně pohybu a odpovídající zaměstnání. Nejlépe je mu na venkovských usedlostech či
v rodinných domcích se zahradou. Miluje dlouhé procházky s celou „svou smečkou lidí“.
Lze s ním absolvovat služební výcvik, používat ho o ochraně objektů i osob. Je mimořádně
odolný a otužilý, snáší dobře i extremní výkyvy počasí. Proto ho nemůžeme doporučit do
městského bytu ani typicky městského prostředí.
obr. Čuvačí hrádky ve sněhu
Essy Bílé království se svou matkou Zorou ze Žižkova rodiště