web-únor 2016

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA
Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já,
nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌únor- 2016  č. 156 ▌
Vychází od března 2003
11. únor - Panna Maria Lurdská - Světový den nemocných
Doufám, a jsem plný důvěry, že svátost pokání má budoucnost, a
bude znovu objevena. Stane se to v té míře, v jaké znovu objevíme
evangelium o milosrdenství. V té míře, v jaké lidi zasáhne, bude i
přístup ke svátosti pokání zase otevřen.
Ke znovuobjevení svátosti pokání mohou přispět soukromá zjevení
sr. Faustyny Kowalské. Soukromá zjevení nejsou předmětem víry,
nejsou součástí zjevení Ježíše Krista, to je uzavřené, dokonalé a
úplné. Soukromá zjevení nedoplňují zjevení Ježíše Krista. To by
bylo pošetilé. Mají za úkol zjevení Kristovo aktualizovat, činit ho
srozumitelnějším pro dnešek.
Církví uznaná soukromá zjevení jsou důležitou pomocí pro převádění evangelia do
dnešní doby. Jeden text z Deníku sestry Faustyny je zvlášť působivý. Jde o rozhovor
hříšné a zoufalé duše s Bohem:
Ježíš říká: Neboj se, hříšná duše svého Spasitele. Jako první se k tobě přibližuji,
protože vím, že sama o sobě nejsi schopna se ke mně povznést. Dítě,
neutíkej svému Otci, začni o samotě rozhovor se svým Bohem milosrdenství, který ti
sám chce říci slova odpuštění a zahrnout tě svými milostmi. Ó jak je mi tvá duše drahá.
Mám tě vepsanou ve svých dlaních. A vryla ses hlubokou ranou do mého srdce.
* Duše odpovídá: Pane, slyším tvůj hlas, který mně volá, abych
se vrátila ze špatné cesty, ale nemám ani
odvahu, ani sílu.
Ježíš na to: Já jsem tvá síla. Já ti dám sílu k boji!
* Duše namítá: Pane, vidím tvou svatost a bojím se tě.
Ježíš odpovídá: Proč se bojíš Boha milosrdenství, mé dítě? Má
svatost mi nebrání v tom, abych k tobě byl milosrdný. Podívej, duše, pro tebe jsem
zřídil na zemi trůn milosrdenství, tím trůnem je svatostánek, a z tohoto trůnu
milosrdenství toužím sestupovat do tvého srdce. Hleď, neobklopil jsem se ani družinou,
ani stráží. Jsem ti dostupný v každé chvíli, v každé denní době s tebou chci mluvit, a
toužím udílet ti milosti.
* Duše říká: Pane, bojím se, zda mi odpustíš tolik hříchů. Má ubohost mně naplňuje
strachem.
Ježíš duši ujišťuje: Mé milosrdenství je větší než ubohost tvá i celého světa. Kdo
změřil mou dobrotu? Pro tebe jsem sestoupil s nebe na zem,
pro tebe jsem se nechal přibít na kříž; pro tebe jsem si nechal kopím otevřít své
nejsvětější Srdce, a otevřel jsem ti zdroj milosrdenství. Přicházej a čerpej milosti z tohoto
zdroje nádobou důvěry. Pokorné srdce nikdy neodmítnu. Tvá ubohost se utopila
v propasti mého milosrdenství. Proč bys se mnou měla vést spor o svou ubohost? Udělej
mi tu radost, že mi odevzdáš všechnu svou bídu a celou ubohost, a já tě naplním
poklady milostí.
* Duše říká: Zvítězil jsi, ó, Pane svou dobrotou nad mým kamenným srdcem! Hle, s
důvěrou a pokorou se přibližuji k tribunálu tvého milosrdenství, sám mi
dej ruku svého zástupce rozhřešení. Ó Pane, cítím, jak do mé ubohé duše vstoupila
milost a pokoj. Cítím, že mně zcela zaplavilo tvé milosrdenství, Pane. Odpustil jsi mi víc,
než jsem se odvážila očekávat, nebo si dokázala pomyslet. Tvá dobrota překonala
všechny mé tužby. A nyní tě zvu do svého srdce, dojatá vděčností za tolik milostí.
Bloudila jsem jako marnotratné dítě po mylných cestách, a tys mi nepřestával být otcem.
Rozmnožuj ve mně tvé milosrdenství, vždyť vidíš, jak jsem slabá.
Ježíš odpovídá: Dítě, už nemluv o své bídě, neboť já jsem na ni už zapomněl. Poslyš,
mé dítě, co ti chci říci: Přiviň se na mé rány, načerpej ze zdroje
života všechno, co si tvé srdce přeje. Pij plnými doušky ze zdroje života, a pak se cestou
neunavíš. Hleď na jas mého milosrdenství, a neboj se nepřátel své spásy. Oslavuj mé
milosrdenství.
Kardinál Christoph Schönborn, Proglas
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu
Zůstávej v mé lásce
Interpret: Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
Místo abys žil jen pro sebe, snaž se zabývat
trochu více mými starostmi. Rozšiřuj stále víc a více své obzory. Dívej se
mým pohledem, mysli v mém duchu, miluj mým srdcem. Snaž se žít ve
mně. Cokoliv ve světě dělám, dělej se mnou; vše, co dávám, dávej se
mnou; cokoliv odpouštím, odpouštěj se mnou. Spoj se s ustavičnou chválou,
kterou nechávám miliony hlasů stoupat k mému Otci. Spoj se s mým ustavičným
spoluobětováním v těch, skrze něž doplňuji to, co ještě schází do plnosti mého utrpení.
Odevzdej se bez odporu mým nárokům. Říkej mi, že mně miluješ, a také to dokaž.
Láska roste tou měrou, jakou se projevuje skutky. Neztrácej čas jednáním bez lásky.
Podle lásky budeš souzen. Podle lásky tě soudí každá hodina. Nejkrásnější hodinou
tvého života je ta hodina, ve které budeš nejvíce milovat. Podle hodnoty a síly lásky,
oceňuj lidi v jejich vztahu k Otci. Přebývat v mé lásce, tzn. být stále připraven k oběti.
Je-li oběť zkušebním kamenem lásky, není většího důkazu lásky, než dát svůj život,
nebo část svého života pro toho, koho milujeme. Jestliže na tebe někdy dopouštím
tělesné nebo duševní utrpení, lehké či těžké, je to proto, že ti pomáhá uskutečnit jedno z
tvých poslání, připravit sérum lásky pro četné buňky mého mystického těla. Mé zásoby
tohoto séra jsou ale často vyčerpány. Je tolik duší vlažných a chudokrevných. Svatí,
kteří v nebi již nemohou přinášet oběti, to závidí svým pozemským bratřím. Jen vy
můžete dobrovolně s mou milostí dělat ve spojení s ovocem vykoupení něco
záslužného.
1 Sam 31, 1-13
Filišťané bojovali proti Izraelovi. Izraelité se dali před Filišťany na
útěk, a pobití leželi na pohoří Gelboe. Filišťané byli také v patách
Saulovi a jeho synům; zabili Jonatana, Aminadaba a Melchisuu, Saulovy syny. Boj se
rozzuřil proti Saulovi: lučištníci ho zasáhli a těžce poranili. Saul řekl svému zbrojnoši:
Vytas svůj meč a probodni mě, aby snad nepřišli tito neobřezanci a potupně mě nezabili.
Jeho zbrojnoš však nechtěl, protože se velice bál. Saul tedy chytil meč a vrhl se na něj.
Když zbrojnoš viděl, že Saul zemřel, také on nalehl na svůj meč a zemřel s ním. V téže
době spolu zemřeli Saul, jeho tři synové, jeho zbrojnoš i všichni jeho mužové. Když izraelští muži na druhé straně doliny a na druhé straně Jordánu viděli, že izraelští muži
utekli a že Saul a jeho synové zemřeli, opouštěli města a utíkali. Přišli Filišťané a usadili
se v nich.
Saulova smrt
Filišťané přišli druhého dne, aby obrali pobité, a našli přitom Saula a jeho tři syny padlé v
pohoří Gelboe. Uťali mu hlavu, vzali zbroj a poslali kolovat po celé zemi jako radostné
poselství pro dům svých modlářských stvůr i pro lid. Jeho zbroj uložili v Aštartině domě a
jeho mrtvolu přibili na hradby Betsanu. I uslyšeli o něm obyvatelé Jabeše v Gileadu, o
tom, co Filišťané se Saulem provedli. Všichni válečníci se vypravili, šli celou noc a sňali
mrtvolu Saulovu i mrtvoly jeho synů z betsanských hradeb. Když došli do Jabeše, spálili
je tam. Pak posbírali jejich kosti a pochovali je v Jabeši pod tamaryškem. Potom se
postili sedm dní.
Papež František: Jedině Bůh pomáhá nezabřednout do zesvětštění
Mějme se na pozoru před zesvětštěním, které způsobuje
zabřednutí do dvojího života – varoval papež František.
Stařec Eleazar se nenechal oslabit duchem zesvětštění a volil
raději smrt než příklon k apostazi jednosměrného myšlení. Takto
papež František komentoval liturgické čtení z druhé knihy Makabejské 2 Mak 6,18-31 a opět poukazoval na pokušení mondénního
života. Téměř devadesátiletý Eleazar odmítl jíst vepřové maso,
jak po něm chtěli jeho zesvětštělí přátelé, kteří se snažili mu
zachránit život. On si však šlechetně zachoval svoji důstojnost,
kterou měl od mládí a mučednictvím vydal svědectví - řekl František.
▌ Duchovní
zesvětštění odvádí od životní důslednosti, činí nás nekoherentními.
Člověk se tváří tak, ale žije jinak. Mondénnost je zpočátku obtížně rozpoznatelná,
protože je jako mol, který kazí pozvolna, rozkládá látku tak dlouho, až se stane
nepoužitelnou. Člověk, který zabředne do mondénnosti, ztratí křesťanskou totožnost.
Mol mondénnosti rozloží jeho křesťanskou identitu, takže je neschopen být koherentní.
Říká: Já jsem katolík, otče, chodím na mši každou neděli, jsem silně věřící. - A potom
pracuješ, děláš svoje řemeslo a říkáš: Něco za něco, dáš-li mi úplatek, přijdeš si na
svoje. Toto není důslednost, nýbrž mondénnost. Zesvětštění vede k dvojímu životu.
Jeden máš navenek a druhý je pravý; vzdaluje tě od Boha a pustoší tvoji křesťanskou
totožnost. Ježíš důrazně prosí Otce, aby chránil učedníky před duchem tohoto světa pokračoval papež. A příkladem opevnění proti tomuto duchu je právě Eleazar, který si
říká, že kdyby podlehl mondénnímu duchu, mohli by jeho vinou být svedeni mnozí mladí
lidé.
▌Naše
opora. Křesťanský duch, křesťanská totožnost nikdy není egoistická, vždycky
usiluje o důslednost, snaží se vyhýbat pohoršení, pečovat o druhé a dávat dobrý
příklad. Někdo řekne: Ale, otče, to není snadné žít v tomto světě, kde jsou tolikerá
pokušení. Dvojí život nás pokouší každý den. A pro nás to nejenom není snadné, nýbrž
nemožné. Jedině On je toho schopen a proto jsme se modlili v Žalmu: Hospodin mi
pomáhá. Naší oporou proti mondénnosti, která pustoší naši křesťanskou totožnost a
uvrhuje do dvojího života, je Pán. Je Jediným, kdo nás může zachránit – řekl dále papež
– a proto se pokorně modleme: Pane, jsem opravdu hříšníkem, všichni jsme hříšníky,
prosím tě však o podporu, buď mi oporou, abych se na jedné straně netvářil, že jsem
křesťanem, a na druhé straně žil jako pohan a světák.
▌Vezměte
si Bibli, druhou knihu Makabejskou, šestou kapitolu, a přečtěte si tento
Eleazarův příběh. Budete z toho mít užitek, dodá vám odvahu, abyste byli příkladem
pro všechny, zároveň vám dá sílu a bude oporou vaší křesťanské totožnosti, abyste ji
mig, radiovaticana
nesli dál, bez kompromisů a bez dvojího života.
Walter Nigg
Walter Nig
Sv. František z Assisi
-27
Skromný František předstoupil před mocného Inocence III. Byla to chvíle v dějinách církve,
kdy se tají dech. Čas jako by se zastavil. František, na pohled málo působivý, Inocence nejprve
zklamal, přesto se s ním dal do rozhovoru. Vládařský pán a prostý následovník Kristův se střetli v
duchovním souboji a zůstává nepochopitelné, jak
František plný svaté prostoty, chytrého papeže překonal, jak nad
ním nakonec zvítězil, a to jedině a pouze svou nevýslovnou
pokorou. Bylo to možné jen v síle nejvnitřnější podstaty evangelia. Papež mu nedal
žádný písemný dokument, to učinil teprve až Inocencův nástupce - povolení kázat mu
dal jen ústně, ale to Františkovi prozatím stačilo.
Při jednom pozdějším pobytu v Římě se František nečekaně setkal s
Dominikem, který rovněž žádal o schválení svého řádu. Památné setkání
zakladatelů obou žebravých řádů je opředeno mnoha legendami. Neni
však pouze legendární, opravdu k němu došlo. Celano o tom dosti
podrobně referuje ve svém druhém životopise. O čem spolu oba muži
hovořili, není v jednotlivostech známo; praví se jen, že spolu líbezně
rozmlouvali o Pánu. Potom prý se do rozhovoru vmísil kardinál a projevil
přání, že si bude v budoucnosti z jejich řad volit biskupy a preláty, protože potom dostane muže, kteří budou svou naukou a. příkladem zářit křesťanům jako
vzor. Dominik i František se biskupových slov ulekli a odmítli je stejně rozhodně jako
zdvořile, protože podle Františkova mínění jeho bratři vždycky mají zaujímat poslední
místo.
František viděl v Dominikovi jednoho z nejvýznamnějších lidí své doby. Tento Španěl
byl mlčenlivý, ale plánovitě postupující muž, který za sebou zahlazoval stopy své
existence, a proto není tak bohatě obklopen legendami jako Poverello. Byl o více než
deset let starší než František, tehdy už prošel mnoha zeměmi a byl rovněž naplněn
horoucí láskou, jak o tom svědčí jeho výrok: Jak můžete trávit čas nad mrtvými
pergameny, když vaši bratři umírají hladem! V odmítání církevní nádhery a v lásce k
chudobě byl Františkovi velmi blízký. Ve zmíněném rozhovoru Dominik řekl: Chtěl bych,
bratře Františku, aby se tvůj a můj řád spojily v jeden jediný a abychom žili v církvi
stejným způsobem života. Dominikův návrh byl jistě míněn vážně, a přece jej František
nebyl s to přijmout. Třebaže jejich cíle byly stejné, v cestě k nim se lišili. Dominik toužil
shromáždit kolem sebe kněze, kteří by sice žili chudě, ale studiem se stali schopnými
přesvědčovat v kázáních heretiky o pravdě víry, zatímco František byl laik a své bratry
vyzýval, aby věrným následováním Ježíše Krista burcovali křesťany, kteří se stali
lhostejnými.
Autor: P. Elias Vella, exorcista
Umývání nohou
Dnes večer budeme mít možnost začít zkušenost,
kterou nazveme umýváni nohou. Zakusíme, co je to láska a odpuštění.
Večer vám samozřejmě vysvětlím, z čeho bude tato zkušenost sestávat
a jak ji budeme prožívat. Nyní na to jen myslete a to je vše. Příběh o
umývání nohou popisuje svatý Jan ve třinácté kapitole svého evangelia.
U Židů nebylo zvykem umývat nohy jiným Židům. V té době se nikdo
neodvážil jen tak jednoduše se dotknout nohou jiného člověka. Byly pro to dva důvody.
Židé většinou chodili bosí a jejich cesty byly plné prachu a špíny. Nikdo se neodvážil
vstoupit do domu jiného člověka bez toho, aby si předtím umyl nohy. U vchodu do
každého domu stálo velké umyvadlo nebo velký džbán, nádoba s vodou, aby si
návštěvník vcházející do domu mohl umýt nohy. I před vstupem do chrámu byly nádoby
s vodou, v nichž si mohli návštěvníci chrámu omýt ruce a nohy. Nikdo se tedy neodvážil
umývat nohy nikomu jinému. To mohl udělat pouze otrok nebo ten, kdo měl otroky na
starosti, což byl také otrok. Vzpomeňme si, co řekl svatý Jan Křtitel: Jemu nejsem hoden
ani opánky přinést Mt 3,11. To byl úkol hlavního otroka, který za pánem nosil jeho obuv.
Další důvod, proč bylo nepříjemné dotknout se špinavých nohou jiného člověka, bylo
malomocenství, jedna z nejtěžších nemocí v Ježíšově době. Kromě toho bylo
malomocenství také velmi nakažlivé. Stát sám se staral o to, aby byli malomocni
soustředěni v oblastech vzdálených od míst, kde lidé běžně bydleli. Chtěl tak zabránit
rozšíření nemoci.
Židé se velice báli, že by malomocný člověk mohl zanechat virus v prachu na cestě. Měli
strach, že by se mohli chůzí po této cestě nakazit. Proto si často umývali nohy a nikdo se
ani neodvážil dotknout nohou jiného člověka. To, co Ježíš udělal, bylo opravdu něco
velmi neobvyklého. Byl to velký skutek pokory. Byl to takový skutek pokory, že mu Petr
řekl: Pane, ty mi chceš mýt nohy? Nikdy! Ale Pán mu odpověděl: Ne, Petře, když ti
neumyji nohy, nebudeš mít se mnou podíl na mém království. Ježíš tento skutek učinil
proto, aby později mohl učedníkům říct: To, co jsem udělal vám, totéž dělejte i vy jiným!
Takže kdo chce být učedníkem Pana Ježíše, musí jiným umývat nohy. Umývat někomu
nohy znamená sloužit mu, pomáhat mu - srov. Jan 13,1-15.
Co dnes budeme dělat, nebude nic symbolického, ale bude to skutečné. Tímto skutkem
budeme chtít naznačit něco opravdového. Umývání nohou pro mně bude znamením, že
chci odpustit nějaké konkrétní osobě. Když někomu umýváme nohy, odpouštíme mu.
Jedná se o úkon odpuštění. O co půjde prakticky?
Co zde budeme dělat, je věc dobrovolná. Nikdo vám neřekne, že se umýváni nohou
musíte zúčastnit. Uděláte to, když budete chtít, a udělejte to tehdy, když cítíte, že to
máte udělat. Pokud nemáte pocit, že byste se tohoto úkonu měli účastnit, tak to
nedělejte. To, co budeme dělat, nebude symbolika, ale něco, co bude mít skutečný
význam.
- Lk 15,18
Vstanu a půjdu k svému otci
▌Syndrom vyhoření… nálož hněvu.
Jeden kněz v Americe se věnuje pomoci kněžím a řeholním sestrám,
kteří prožili syndrom vyhoření nebo upadli do nějakých závislostí ve
svém životě a potřebují řešit směřování svého života. Tento kněz měl
přednášku: Obrácení od hněvu k vděčnosti. On tvrdí, že u většiny těchto
kněží, kteří měli třeba problém s alkoholem nebo se závislostmi jiného
typu, i řeholních sester, týkalo by se to samozřejmě i nás laiků naprosto
stejně, že u většiny těchto lidí se objevilo po čase, kdy žili v určité
depresi nebo pociťovali únavu…, že se objevila veliká nálož hněvu. Když se podařilo
s tímto hněvem pracovat, a byl to např. hněv vůči jejich rodičům, různé nevděčnosti se
strany lidí kolem apod. Když se podařilo toto ložisko nějak vyčistit, tak potom se
posouvaly nesmírným způsobem dopředu, jako kdyby seděla žába na prameni jejich
srdci a mohli se posunout do toho evangelijního postoje vděčnosti, vděčnosti za Boží
lásku, vrátit se k tomu prameni.
V Knize Zjevení se píše: Kéž bys byl studený nebo horký, ale protože jsi vlažný, vyplivnu
tě ze svých úst. Ono to není tak, že Pán Bůh ty lhostejné chce vymést z toho domu,
vůbec ne, jeho srdce se naopak svírá i nad těmito, ale je to s nimi potíž. V té lhostejnosti
je totiž potíž, jak je oslovit, čeho se zachytit.
▌ Pozor
na lhostejnost. Většinou s sebou nese vypočítavost, a to takovou, že toho Pána
Boha si držím daleko od těla, aby mi moc nemluvil do života. Jedna kamarádka, se
kterou jsme studovaly na vysoké ekonomické škole, ona měla jednu zásadu, že je totiž
potřeba s tím Pánem Bohem něco udělat, aby se propašovala nějak do nebe z co
nejmenšími náklady, aby to ještě bylo aspoň na ten očistec, ale ne už na peklo. Mnoho
lidí se ptá: kam až můžu zajít, aby to nebyl hřích? Kolik musím těch mší svatých
absolvovat, aby to bylo platné? Kolikrát za rok musím jít ke zpovědi, aby to ještě nebylo
na vyhazov z církve?…, aby jim to nějak alespoň těsně bez velkých investic a bez
námahy vyšlo. To je ta lhostejnost.
▌Duchovní
impotence. Na jedné rekolekci - duch. cvičení, jsme se ptali jeden druhého, co
koho přivedlo, když ne k obrácení, aspoň k přiobrácení - malému posunu k Bohu.
Jeden mladý muž říkal: Jednou jsem stal v kostele na mši, a protože mne to tam nudilo,
počítal jsem žárovky na velkém lustru. Najednou jsem zaslechl od kněze větu, která mne
úplně vyprovokovala: náš národ je národ duchovních impotentů. To mne tak namíchlo,
že od té doby jsem řekl: takhle tedy ne! A začal jsem makat na Bohu. Můžeme tomu
rozumět jako první obrácení, nebo aspoň ono přiobrácení, jak to zažil ten marnotratný
syn, který ze stavu, kdy ho Pán Bůh vůbec nezajímá, a to může být i některý návštěvník
kostela, ale v podstatě má Pána Boha na žebříčku hodnot hodně daleko, protože se
třeba narodil někde, kde se tyto věci praktikují. Z tohoto stavu, kdy se člověk nějak
vykývá, tomu říkáme první obrácení. Je to situace, kde mne začnou tyhle věci nějak
aktivně zajímat, začínám svůj život nějak řešit, začínám Boha nějak hledat, což je také
zajímavý termín, protože Pán Bůh se neztratil. On nás neztrácí nikdy ze svého srdce.
Je kategorie prvního obrácení, potom teologie mluví o druhém obrácení, ale mezi tím je
spousta těch našich přiobrácení, protože obrácení je proces, není to jednorázovka. Je to
změna smýšlení, která nemůže jít jedním střihem, ale postupně jak nás proniká
evangelium, jak dovolíme, aby pronikalo komůrky našeho srdce, aby nám rovnalo
hodnoty, aby nám rovnalo i náhled na sebe samé, na vztah s Bohem.
.
Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným, únor 2014. Převzato z Proglasu
Interpret: Magda H.
Drazí nemocní!
Mládí je ctižádostivé, ale najít své místo v dnešním hektickém
světě opravdu není snadné. Jak jim tedy můžeme pomoci?
Zdá se mi, že všeobecný a národní úmysl Apoštolátu modlitby
na měsíc únor jsou si podobné. Všeobecný zní: Aby církev a
společnost uznávaly moudrost a zkušenost starších lidí a národní:
Aby dobrotivý Bůh připravil srdce lidí, kteří nepoznali jeho lásku,
k přijetí poselství Kristova evangelia. V obou případech jde hlavně o vztah mezi mladou
a starší generací. Všichni moc dobře víme, ale platí to i všeobecně, že mladí příliš na tu
moudrost a zkušenost starších nedají. Mají teď přece mnohem širší možnosti vzdělání a
poznávání. Kam se na ně hrabeme. Na druhé straně jsou to zase právě nejvíc ti mladí,
kteří potřebují najít Boha a osobně poznat jeho lásku. Nabízí se jim najednou až příliš
mnoho, není snadné se v té přemíře vědomostí a poznatků vždy správně orientovat a
ještě těžší pak někde zakotvit. Mládí je ctižádostivé, ale najít své místo v dnešním
hektickém světě opravdu není snadné. Jak jim tedy můžeme pomoci? V adventních
úvahách z r. 2010 Prokop Siostrzonek uvádí pohádku o kruhu, která celý problém pěkně
vystihuje. Zde je:
Kruhu chyběl jeden díl. Byla z něj vyříznuta velká trojúhelníková výseč. Kruh chtěl být
úplný a tak se vydal hledat chybějící část. Protože ale byl neúplný a mohl se kutálet jen
pomalu, obdivoval květiny u cesty, klábosil s červy, vyhříval se na sluníčku. Našel
mnoho částí, jen žádná se mu nehodila. Hledal tedy dál. Jednou našel část, která seděla
dokonale. Byl celý šťastný. Konečně mohl být úplný, nic mu nechybělo. Včlenil do sebe
chybějící část a začal se kutálet. Teď, když byl opět dokonalým kruhem, se mohl kutálet
velmi rychle, příliš rychle, aby si stihl všimnout květin nebo si popovídat se žížalami.
Náhle si uvědomil, jak odlišně teď vypadá svět, když se po něm kutálí tak rychle. Proto
se zastavil, nechal nalezenou část u cesty a kutálel se pomalu dál jako dřív. Už chápete,
že?
Ten celý kruh - to jsou ti mladí. Většinou se řítí až šílenou rychlostí, že ani nevnímají, jak
jim opravdový život uniká. Třeba mají děti, spoustu starostí, či jsou až moc ctižádostiví,
stále chtějí víc, nebo jen užívají a čas prchá. Ten porouchaný kruh to jsme my. Někdy se
už ani nekutálíme, jen se tak belháme, ale díky tomu máme víc času naslouchat, dívat
se a hlavně - modlit se! Za ně a pro ně! Aby i oni se dokázali aspoň občas zastavit,
ztišit se, zamyslit se. Boží lásku jim můžeme těžko dokazovat, tu musí poznat sami, ale
jsme tu, abychom je milovali. Vždy a za všech okolností, jak jen můžeme, buďme tu
pro ně! Jak jinak by mohli uvěřit v lásku Boží, kdyby se jim nedostalo té naší? I když
třeba s mnoha věcmi v jejich životě nesouhlasíme, svěřme vše Boží lásce a vytrvale se
modleme. Pán je přece miluje mnohem víc, víc než my sami, čeká jen na naše modlitby.
A přímluvná modlitba má velikou sílu! Moc Vás zdraví
sestra Pavla
✙ O Svatém roku v dějinách církve.
Vatikán. Čas milosti, obrácení, odpuštění hříchů a bratrského
společenství - v tomto duchovním horizontu otevřel papež
František 8.12.2015 Svatou bránu a zahájil Svatý rok
milosrdenství. V dějinách se slavila Svatá léta dvojího druhu, buď
řádná, odpovídající kulatým výročím Kristova narození, kterých
bylo dosud 26, nebo mimořádná, při jiných příležitostech, kterých
bylo více než 90.
Inspirací odkazuje jubileum k židovské tradici, podle níž
každých 50 let vyhlašoval Svatý rok. Během něho
neobdělávala pole, vracela se zabavená půda, propouštěli
otroci. Samotný výraz jubileum se odvozuje z výrazu yobel trubky z beraního rohu, která začátek Svatého roku ohlašovala.
se
se
se
od
Křesťanský svatý rok nese hluboce duchovní významy. Má upevňovat víru, vést k
bratrské solidaritě a společenství uvnitř církve i ve společnosti. Volá a vybízí věřící k
upřímnějšímu a důslednějšímu vyznávání víry v Krista.
První Svatý rok v církevních dějinách vyhlásil roku 1300 papež Bonifác VIII. bulou
Antiquorum habet digna fide relatio datovanou 22. února na svátek Stolce sv. Petra. V
roce 1350 pak Klement VI. vyhlásil další jubileum a rozhodl, že se milostivá léta napříště
budou slavit každých 50 let. Posléze papež Pavel II. v roce 1470 ustanovil, že se jubilea
mají slavit každých 25 let.
Pokud se tedy jubileum váže na stanovené periody, označuje se za
řádné, pokud je spojeno s jinou událostí, mluví se o něm jako o mimořádném. Poslední mimořádná Svatá léta vyhlásil Pius XI. v roce
1933 a Jan Pavel II. v roce 1983 jako výročí Vykoupení. V nedávných dějinách pak papež Lev XIII. vyhlásil jubileum, které zahájilo
20. století, a v roce 1950 papež Pius XII. otevíral jubileum s odkazem na nedávno skončenou světovou válku v duchu velké modlitby
za mír: Mír v duších, mír v rodinách, mír ve vlasti, mír mezi národy…
Při jubileu 1975, vyhlášeném jako Svatý rok obnovy a smíření, připomínal papež Pavel
VI. že pro křesťana představuje novou životní etapu.
Jubilejní rok 2000 zahájil nové tisíciletí. Svatou bránu baziliky sv. Petra otevíral Jan
Pavel II. Naší branou je Kristus, zdůrazňoval: Buď pro nás Branou, která nás přivádí k
tajemství Otce. Učiň, aby nikdo nezůstával vyloučen z Jeho objetí plného milosrdenství a
pokoje.
A právě milosrdenství má vyznačovat tento nový mimořádný Svatý rok vyhlášený
papežem Františkem: Bude to Svatý rok milosrdenství. Buďte milosrdní jako Otec.
job, radiovaticana.cz, 7.12.2015
Svatý rok, ve kterém Pán opět ukazuje lidem cesty smíření.
✙ Pane, ať vidím! Jistě jsme rádi, že máme oči a vidíme, můžeme děkovat Bohu, že
nejsme slepí jako slepec u Jericha. Je to dar, a Bůh má eminentní zájem na tom, aby
člověk správně viděl v životě. Jde o to, aby člověk měl nejen správný pohled, ale často
také vhled do různých věcí, který nám často chybí, a to je nesmírně důležité. Vidíme
spoustu dobrých i zlých věcí, ale někdy se k nim stavíme, jako kdyby vůbec nebyly, jako
bychom je vůbec neviděli. Tak se nakonec podobáme i tomu slepému žebráku, který
sedí u brány Jericha. Žebrá, dělá, co může, neví, co si má o tom světě myslet, kudy se
má odebrat. Sympatické na tom slepém žebrákovi je, že on si to nejen vykřičel, ale
doslova vyřval. Nedal totiž na společenské konvence a ohledy: co si o tom druzí budou
myslet? Nevěděl, co se děje, a tak reagoval. Slyšel, díky určité gradualitě hlasů, že se
něco děje. Proto se ptá, co se tady děje? Odpověděli: Ježíš zde prochází. Slepec
okamžitě volá, využije té příležitosti, protože ví, že je to pro něho šance. Vykašle se na
všechny lidské ohledy a křičí, volá. Jsou tam ale takoví ti tzv. hodní a slušní, kteří
k němu přišli a říkají mu, aby nedělal povyk, ostudu, aby mlčel a byl potichu. Naštěstí ale
na ně nedá, protože kdyby na ně dal, zůstal by slepým až do smrti…
My jsme někdy také plní takových zdvořilostních ohledů, příliš bedliví na společenské
konvence: co na to řeknou lidi, co si o mně pomyslí ten nebo onen, nebo ona. Hlavně se
chovat tak, jako ti druzí, abych nebyl nějakou záminkou nějakých klepů a posuzování.
Každý máme se sebou co dělat. Jsou okamžiky, kdy člověk má právo, a dokonce je to
pud sebezáchovy: zavolat, zakřičet. Někdy to může být i němý výkřik o pomoc. Ten se
může projevovat mnohými určitými způsoby nebo možnostmi, dokonce i verbálními. A
Pán je na to velmi citlivý a vnímavý. Dokonce i pozná z doteků jeho šatu, že je tu někdo,
kdo křičí a volá o pomoc, potřebuje jeho milost. Kolikrát i my jsme plní němých výkřiků,
voláme o pomoc a máme pocit, že svět kolem nás je hluchý, že nevnímá, nereaguje,
neslyší. A proto ten slepý u té brány Jericha je sympatický, že se na různé lidské ohledy
vykašle, a jde si za svým.
Svatost jako taková není o tom, jestli je člověk hodný nebo není. Máme zafixovanou
představu, že být svatý, znamená být hodným, miláčkem, být jakousi Terinkou, která
toho příliš nenamluví, moc toho nepokazí, nikde nějak nevyčnívá z davu a nedělá potíže
a problémy… Bůh nám dal život k tomu, abychom byli svatí. Potřebujeme svátosti,
potřebujeme setkat se s Pánem, potřebujeme žít svátostný život k tomu, abychom byli
svatí. Nemohu dosáhnout svatosti, když se zády otočím k Božím věcem.
Všichni jsme nějakým způsobem slepí, a to v tom slova smyslu, že jsme Boha jako
takového nikdy neviděli, nemůžeme se divit. Už svatý Jan to říká v prologu evangelia:
Boha nikdo nikdy neviděl. K tomu jsme nebyli uschopněni. I sám Mojžíš musel skrýt svoji
tvář. Kdyby zahlédl tvář Hospodinovu, zemřel by. Neunesl by jako člověk, pohled na
Boží velikost a Boží krásu. To ještě ale neznamená, že když Boha nikdo nikdy neviděl,
že Bůh nedělá nic pro to, aby se nám dával poznat: Jednorozený Syn, který spočívá
v náručí Otcově, ten nám o něm vypověděl všechno, co o něm potřebujeme vědět.
 Příběh nastávající nevěsty: Mladá dívka přišla do obchodu s látkami pro svatební
šaty. Sledovala veliký výběr drahých a nádherných látek. Paní vedoucí se ptá, v čem jí
může pomoct? - Já se budu vdávat a potřebuju si nechat ušít šaty a hledám nějakou
vhodnou látku. Paní vedoucí začala vytahovat drahé satény, jedna látka dražší než
druhá. Když si budoucí nevěsta nemohla vybrat vhodnou látku, vedoucí prodejny se
zeptala: Tak co vlastně chcete, já vám už nemohu nic nabídnout. Dívka odpoví: Potřebuji
nějakou látku, která šustí. Nejde mi o to, jak to vypadá, ale hlavně to musí šustit. – My
tady máme jen nějaký taft za 55kč. To se vůbec na svatební šaty nehodí. – Ukažte mi
to… To je to, co hledám. – To není přece na svatební šaty, to se hodí leda na nějaký
maškarní ples. Co vás k tomu vede, že z této látky chcete šaty? – Mám k tomu prostý
důvod. Můj snoubenec je totiž od narození slepý. On mne neuvidí jako krásnou nevěstu.
Ale chci, až se budu blížit k oltáři, a půjdu k němu, aby mně slyšel, aby věděl, že jsem
mu nablízku, že jsem vedle něho. – Tak v tom případě tuto látku od nás přijměte jako
dar. Protože v tom případě, má hodnotu nevyčíslitelnou.
A tak nějak podobně s námi jedná Bůh. On ví, že my ho zatím, dokud jsme na světě,
nejsme schopni očima vidět. Zůstaneme slepí, ale dělá všechno pro to, aby to z jeho
strany šustilo, abychom jasně vnímali: On je tady, on se blíží, on je vedle mě, on je se
mnou. Jsou to věci, které si člověk musí vyprosit, díky té dobrotě Boží, doteku Božímu,
kdy člověk, i když nevidí, přesto má hluboký vhled, a nepochybuje o tom, že Pán je zde.
Pane, dej, ať vidím, dej, ať prohlédnu!
Homilie na TV NOE
✙ Otevřena cesta ke kanonizaci bl. Matky Terezy z Kalkaty.
Papež František přijal na soukromé audienci prefekta Kongregace pro
svatořečení, kardinála Angela Amata, a schválil promulgaci čtyř dekretů.
První se týkal zázraku na přímluvu bl. Matky Terezy z Kalkaty 19101997, zakladatelky sester misionářek lásky a bratří misionářů lásky.
Uznání zázraku otevírá bezprostředně cestu ke kanonizaci.
Jak informoval postulátor kanonizačního procesu matky Terezy,
Kanaďan o. Brian Kolodiejchuk z kongregace misionářů lásky, k
uznanému zázraku došlo před sedmi lety v brazilském Santos. Šlo o
uzdravení pacienta trpícího zánětem mozku virového původu. Jeho žena jej svěřovala
přímluvě bl. Terezy z Kalkaty, a když jeho choroba dosáhla kritického stádia, modlila se
za něho ve farnosti spolu s místním knězem. V téže době se její manžel, tehdy už
hospitalizovaný, náhle cítil lépe a ranní vizita na druhý den potvrdila zmizení symptomů
choroby. Uzdravený muž, který je technickým inženýrem, se mohl vrátit do práce, kterou
nadále vykonává. Navíc, přestože jeho choroba a testy prováděné v průběhu léčby
vykazovaly jeho neplodnost, je dnes otcem dvou zdravých dětí…
job, 18.12.2015
Copak záleží na tom, že nic nechápeš z duchovního života? Na cestě Páně je to láska,
která dává do pohybu kroky. Je to jako když dítě jí z lásky k mamince všechno, co mu
předloží, aniž by se jí na cokoliv ptalo.
Servi della Sofferenza – Služebníci utrpení
Nikdy
nepřestávej Bohu děkovat. Tvůj život je velkým darem - pro tebe i pro tvé blízké.
Dokonce i pro tobě zcela neznámé lidi.
Bůh
má vše ve své režii. Nepředělávej mu scénář.
Bůh
vidí vše z věčnosti a v jiných souvislostech a perspektivách. Zkus si vzít jeho
dalekohled a lupu.
Než
se pro něco rozhodneš, promluv si nejdříve s Bohem.
Neboj
se budoucnosti. Učiň, co je v tvých silách, aby vše dobře probíhalo – a jak to
nakonec dopadne, přenech Bohu.
SMS do života, J.P.
2.2.- svátek Uvedení Páně do chrámu * 5.2.- památka sv.
Agáty, panny a mučednice, první pátek v měsíci * 6.2.památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků * 10.2.Popeleční středa, den přísného postu * 22.2.- svátek Stolce sv. Petra, apoštola *
▍z Liturgického kalendáře ▍
** ** **
▌ Skupina
Mše svaté
St/3.2.- za nemocné osoby a za dar zdraví
muslimů hlídala kostel
Pá/5.2.- za dožité roky a ochranu Boží pro celou
při půlnoční. Francie. Skupina
rodinu
dvanácti muslimů se rozhodla držet
Ne/7.2.- na poděkování P. Bohu za dar zdraví,
stráž před kostelem během půlnoční
dožité roky, živou rodinu a duše v očistci
mše svaté. Stalo se to v Lens na seSt/10.2.- za Ludmilu Machů, dceru, rodiče,
veru Francie, v kostele sv. Františka
sourozence a živou rodinu
z Assisi. Idea vzešla od členů FedeNe/14.2.- za živé a† farníky
race muslimských sdružením regioSt/17.2.- za Cyrila Tkadlece, manželku a rodiče
nu Nord-Pas-de-Calais a stala se syz obou stran
mbolickým gestem, které místní křeNe/21.2.- za rodiče Sochorovy, dceru Anežku, zetě
sťané s vděčností přijali. V závěru
Otu, vnučku Milenu, živou rodinu a duše v očistci
bohoslužby místní farář muslimské
St/24.2.- za† rodiče a sourozence a duše v očistci
hlídce poděkoval a věnoval jí betNe/28.2.- za rodiče Kubáníkovy, dceru Zdeňku,
lémské světlo. Záznam události.
syny Rostislava a Josefa, živ. rod. a duše v očistc
Sekretář
Jednoty
muslimských
občanů v tomto regionu v televizním
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h.
prohlášení dodal, že tímto gestem
chtěli vyjádřit svou jednotu. Jsme na
První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede
jedné lodi. Pokud se tato loď potopí,
mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
potopíme se všichni. Pokud nás
chtějí vyšinutí lidé zabít, budou nás muset zabít všechny společně.
(job) radiovaticana.cz
** ** **
▌Král
Abdalláh: Křesťané jsou podstatnými partnery naší kultury a civilizace.
Jordánsko. Křesťané jsou integrální součástí naší minulosti, přítomnosti i budoucnosti – prohlásil jordánský král Abdalláh II. Jsou od počátku podstatnými
partnery pro naši kulturu, pro budování naší civilizace a při obraně islámu, řekl
mimo jiné jordánský panovník ve své promluvě 23. prosince v předvečer
islámského svátku Mohamedova narození, který letos připadl na 24. prosince,
tedy do blízkosti křesťanského svátku Narození Spasitele. Podobné přiblížení
těchto dat nastalo roku 1852 (25. prosince) a před tím v roce 1558 (24.
prosince). Jordánský král Abdalláh ve své promluvě zmínil symbolickou hodnotu tohoto
souběhu dat v dnešní době, kdy mnohé země sužuje extremismus a násilí, které je živeno
těmi, kdo zradili pravé principy islámu a křesťanství. Jordánský král Abdalláh prohlásil, že
islám je náboženstvím milosrdenství.
(mig) radiovaticana.cz
** ** **
Dobrý den, děkuji za návštěvu
Vašeho krásného chrámu při tak
pěkné příležitosti. Z celého srdce
přeji všem, kteří přijali Ježíšovo
poselství při biřmování, ať na tento
svůj krok nikdy nezapomenou a po
celý život jej odvážně naplňují.
Rodičům biřmovanců pak blahopřeji
k takové výchově svých potomků. Ne každému se to takto povede, i když se upřímně snaží...
Mgr. Jana Zehnalová, diecézní ředitelka PMD pro brněnskou diecézi
❉ Tříkrálová sbírka – 9.1.2016
 Kde se vzala tradice Tříkrálové sbírky? Česká Tříkrálová
sbírka navázala na sbírku, kterou začala po 2. světové
válce pro potřebné pořádat německá a rakouská charita.
Arcibiskupa Jana Graubnera tato aktivita velmi oslovila, a na
konci 90. let se obrátil na tehdejšího ředitele Arcidiecézní
charity Olomouc, zda by bylo možné zkusit uspořádat podobnou sbírku i u nás.
KT č.2/ 2011
Letos bylo vykoledováno 24 251Kč
Poprvé se tato sbírka uskutečnila v olomoucké arcidiecézi r. 2000. Tenkrát
se vybralo 4 621 119Kč.
Ostatní diecéze se připojily o rok později.
Také v naší vesnici se
začalo koledovat v roce
2000. Výsledek této sbírky není známý. Evidence
výtěžku sbírky se eviduje
od roku 2001. Tehdy se
vybralo 19 660Kč. Vloni se
vybralo 24 140Kč.
Snímek prozrazuje
koledníky, kteří procházeli naší vesnicí. Všichni pocházejí z naší vesnice, včetně těch,
které pomalovala Lucka Poláchova mírumilovnými barvami téměř k nepoznání, kteří
vystrkují na nás bradu, v tomto případě ne vzadu, ale vpředu. Nejedná se tedy o
imigranty z rovníkové oblasti. Na snímku chybí Petr Tomšů, který sólově obcházel
Chrámečné a Marcela se Staňou Válkovými, kteří koledovali na východní straně - na
Václaváku.
frch
*
*
*
Chrámové sbory Bratřejov, Vizovice a Študlov se letos
sešly v neděli 10.1.2016 ve Študlově, kde nás v kostele
sv. Matouše přivítala paní starostka Ladislava Šerá –
vlevo nahoře. Na závěr jsme přijali požehnání od o.
Jindřicha Peřiny a o. Františka Ponížila.
Poté všichni zúčastnění přijali občerstvení v tamním
kulturním domě.
✙ Ekumenická setkání.
setkání. - Ekumenismus je sbližování nebo sjednocování křesťanských církví. První proběhlo v Bratřejově v kostele 12.1.2016. Kázání přednesla paní
farářka evangelické církve Jiřina Kovářová. Při bohoslužbě se vybralo od přítomných na
Nadační fond Generace 21 – pro křesťany z Iráku a Sýrie, 2500Kč.
*
*
*
II. ekumenické setkání
bylo v Pozděchově
v modlitebně ČCE
19.1.2016. Homilii přednesl Petr Húšť. Také při
této bohoslužbě byla
sbírka, která bude
použita na dům pro
seniory na Vsetíně.
*
*
*
III. ekumenické
setkání proběhlo 26.1.2016 v Pr-
lově v kulturním
domě. Zde svou
promluvu přednesl P. Jindřich
Peřina. Sbírka na
tomto setkání bude použita jako v Bratřejově, na pomoc uprchlíkům z Iráku a Sýrie.
*
*
*
Starosta
Prlova
❁
❁
❁
❁
Všem patnácti koledníkům, a všem dárcům upřímné Pán Bůh zaplať!!
Pán Bůh zaplať i rod. M. Poláchové za vyprání ministrantských rochetek.
Děkuji i Adélce Geržové za aktivní pomoc při hledání malých králů a královen.
Díky naší mládeži za odstrojení vánoční výzdobu a úklid kostela.
*
 .Krátce
*
*
ze statistiky::
V uplynulém roce byly v naší farnosti pokřtěny 4 děti:
Rafael Gilg Ema Dorota Ponížilová Nikola Anna Slováková Kryštof Šrubař
Své celoživotní ANO si v naší farnosti řekly 2 snoubenecké páry:
Vítězslav Válek a Monika Hlobilová Mgr. Pavel Sochora a Alžběta Jochová
V uplynulém roce jsme se v našem kostele rozloučili při pohřební mši svaté s pěti
farníky: Jiřina Černá 1930 ✙ Stanislav Světlík 1944 ✙ Josef Číž 1946 ✙ Milena
Jančíková 1964 ✙ Svatopluk Olejník 1944.
K prvnímu svatému přijímání přistoupil společně s dětmi z Vizovic Vašek Tomšů.
Svátost biřmování přijalo od biskupa Josefa Hrdličky 11 mladých biřmovanců
Pokračování - 15. V tomto Svatém roce můžeme
učinit zkušenost otevření srdce
Bula vyhlašující
vůči těm, kdo žijí v těch nejvíce beznadějných
Mimořádný Svatý rok
existenciálních periferiích, jež moderní svět často
Milosrdenství - 25 bodů
dramatickým způsobem vytváří. Kolik je ošidných a
bolestných situací v dnešním světě! Kolik zranění na těle
nese množství těch, kdo nemají hlas, protože jejich křik zeslábl či zanikl v důsledku
lhostejnosti bohatých národů. V tomto Jubileu bude církev ještě více volána hojit tato
zranění, poskytovat úlevu olejem útěchy, obvazovat milosrdenstvím a léčit nezbytnou
solidaritou a pozorností. Neupadejme do lhostejnosti, která ubíjí, do zvykovosti, která
uspává duši a brání objevovat novost, do cynismu, který ničí. Otevřme své oči a
pohleďme na bídu světa, na rány tolika bratří a sester zbavených důstojnosti a nechme
se vyprovokovat jejich voláním o pomoc. Naše ruce ať stisknou jejich ruce. Přitáhněme
je k sobě, aby pocítili vroucnost naší přítomnosti, našeho přátelství a bratrství. Jejich křik
ať je i náš, abychom tak společně mohli prolomit bariéru lhostejnosti, která často
suverénně kraluje, aby zakrývala pokrytectví a egoismus.
Misericordiae Vultus
Vroucně si přeji, aby křesťanský lid během Jubilea přemýšlel o skutcích tělesného a
duchovního milosrdenství. To bude způsob, jak probouzet naše svědomí často
ukolébané pohledem na dramata chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, ve
kterém jsou chudí božským milosrdenstvím upřednostňováni. Ježíšovo kázání nám tyto
skutky milosrdenství prezentuje, abychom mohli chápat, zda žijeme jako Jeho učedníci
či nikoli. Objevme znovu skutky tělesného milosrdenství: dávat najíst tomu, kdo má hlad,
a napít žíznivým; odívat toho, kdo nemá, co na sebe; přijímat cizince, pomáhat
nemocným, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé. A nezapomínejme na skutky
duchovního milosrdenství: radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit
sklíčené, odpouštět urážky, trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i mrtvé.
Nemůžeme utéci před Pánovými slovy, podle nichž budeme souzeni: zda dáme najíst
hladovému a napít žíznivému; přijmeme cizince a oblečeme toho, kdo nemá, co na sebe;
zda budeme mít čas být s tím, kdo je nemocný a ve vězení srov. Mt 25,31-45. Stejně tak
budeme tázáni, zda jsme pomáhali vyvádět z pochybností, které stahují do strachu a
často jsou zdrojem osamocení; zda jsme uměli přemáhat neznalost, v níž žijí miliony lidí,
zejména děti, kterým se nedostává pomoci, aby mohly vyváznout z chudoby; zda jsme
byli nablízku tomu, kdo je osamocen a sklíčen; zda jsme odpustili tomu, kdo nás uráží, a
odmítli každou formu zášti a nenávisti vedoucí k násilí; zda jsme byli trpěliví podle
příkladu Boha, který má trpělivost s námi; a nakonec zda jsme Pánu v modlitbě svěřovali
svoje bratry a sestry. V každém z těchto nejmenších je přítomen sám Kristus. Jeho tělo
se stává znovu viditelným jako tělo, které je zmučené, bolavé, bité, podvyživené a na
útěku…, abychom jej rozpoznali, dotýkali se jej a poskytovali mu péči. Nezapomeňme na
slova svatého Jana od Kříže: Na sklonku života budeme souzeni podle lásky.
Papež František
/ Lidské
Lidské slovo
slovo - nejmocnější zbraň světa..
Dnes častěji, než kdy jindy, slyšíme o
míru a děsíme se válečných konfliktů.
Jaká je nejsilnější zbraň, kterou člověk vlastní? Jak účinné zbraně byly použity ve
světových válkách? A co všechno člověk dokáže ještě vymyslet, aby uškodil druhému?
Mnozí odborníci na válečnictví říkají, že nejnebezpečnější zbraň je ta, o níž nevíme, že ji
nepřítel vlastní. A já si dovolím tvrdit, že ještě horší je zbraň, o níž ani její držitel neví, že
ji má k dispozici. Zbraní, jíž jsme si i my lidé vědomi, a přesto ji tak hojně využíváme, je
lidské slovo. Osobně jsem přesvědčen, že slovo je nejmocnější zbraní světa. V dějinách
to byla právě nevhodná slova, nebo slova, která nebyla pochopena či nedostatečně
vyslyšena, která stála u zrodu válek.
Zbraň slova je vždy u počátku lidských bojů. Jak je tento arzenál nebezpečný a jak málo
s ním umíme zacházet, prozrazujeme vždy, když na svou omluvu říkáme: já jsem to tak
nechtěl říci, za jiných okolností bych toto nikdy neřekl, promiň, vím, že se to nedá vzít
zpět. Pokud Kristus v evangeliu říká, že rozsévač vyšel rozsévat slovo, které padlo na
různé druhy půdy, měli bychom si uvědomit, že půdou je v evangeliu právě lidské srdce.
Je polem, do něhož zapadá nejen slovo Boží, ale všechna slova, která denně slyšíme. A
ač si to neuvědomujeme, je jeho úrodnost a členitost nejvíce utvářena slovy, která my
sami směrem k druhým vyslovujeme. Z evangelia můžeme snadno vyčíst, že množství
dalších slov znemožní slovu Božímu přinést v lidském srdci plody. Ano, mohou to být
slova našich bližních, která nás od Boha zrazují, ale častěji to jsou naše vlastní slova,
vyřčená na adresu ostatních, a to nejen ústy, ale pouhou myšlenkou. Tak se kupříkladu
myšlenka povýšenosti nad druhého nebo myšlenka neupřímnosti v mé mysli, nebo
myšlenka plná vzteku, stává přípravkem, který hubí rostlinu Božího života v srdci již
v zárodku. Tak velkou zbraní je lidské slovo. Stačí, aby bylo přítomno pouze v myšlence,
a již dokáže odloučit od zdroje života, kterým je Bůh. Tak velkou zbraní je lidské slovo,
že častěji než protivníka, zasahuje toho, od koho pochází, a bere Boží život jemu
samému. Pane, nauč nás správně používat tuto mocnou zbraň, a oslav se ty sám
v našich slovech.
Myšlenka na radiu
Proglas
◩ Neklesej na mysli, pokud někdy bolest vyvstane na paměti a v duchu neobyčejně
překvapivě. S pokorou a mírností srdce bolest bez diskutování obejmi a dej ji s láskou
Ježíši, přestože je neodbytná. Tvá víra ti bude oporou v utrpení, naděje jistotou řešení a
Servi della Sofferenza
láska radostí z vítězství.
Dobré rady na
každý den
Noviny do dřezu.
Zašlé
a
špinavé
nerezové dřezy lze dobře vyčistit i bez chemických prostředků. Pokud je ještě vlhké
vydrhnete zmačkaným novinovým papírem, nezůstane na nich ani skvrnka.
Sůl na botách.
Mapy od soli na botách snadno a rychle odstraníte, když je otřete hadříkem
namočeným do octa. Nezapomeňte obuv potom nakrémovat. Zápach octa za chvíli
zmizí. Doporučuji tuhle radu do zimy nezapomenout!
Chrom vyčistí alobal.
Chromované části nábytku v domácnosti, jako třeba koupelnové stojany, nohy židlí,
stolů atd. můžete vyčistit pomocí alobalu. Z role si vždy utrhněte kousek a otírejte chrom
tou matnější stranou alobalu. Velmi rychle získá chrom zpět svůj původní lesk.
Věšák s přísavkou.
Praktické věšáky s přísavkou se dají umístit kamkoliv bez nutnosti vrtat nebo zatloukat
hřebíky. Aby dobře držely, postříkejte nejprve čistý podklad lakem na vlasy, počkejte
přibližně tři vteřiny a pak věšáček přitlačte. Už by neměl upadnout.
Bezpečně na hřebík.
Pokud máte obavy, že se při zatloukání hřebíku zraníte, použijte obyčejný hřeben.
Hřebík zasuňte mezi zoubky a držte za rukojeť. Pak už přitloukejte bez obav o svůj palec
či ukazováček.
Vízku, proč jsi nebyl včera ve škole? – Protože jsme měli
doma rodinnou oslavu, pane řídící – A co jste slavili? –
Táta dostal natvrdo dva roky – A to je důvod k oslavě? –
Ano, protože nejdříve mu hrozili pěti roky Autoškola: Tak
co, už to máš taky za sebou? – Nemám, vyhodili mně – A
proč? – No, přijeli jsme na kruhový objezd a tam byla
nějaká značka 30, tak jsem to třicetkrát objela a zato mně
vyhodili – A počítala jsi správně? Policista: Dědo, proč
nepoužíváte přechod? – A kde to je, synku? – Tam, co jsou
ty pruhy na silnici, co tam před hodinou auto srazilo chodce Když mám pravdu, tak můj
chlap to uzná – A když ji nemáš? – To se ještě za těch třicet let našeho manželství
nestalo Mám tolik práce, že bych potřeboval, aby měl den 25 hodin – Tak proč
nevstaneš o hodinu dříve, jelimánku? Pamatuj si, že už dávno před tebou jsem
poznala mnohem větší chytráky, než jsi ty! – To rád věřím. Proto si tě žádný z nich
nevzal Moje tchyně k nám přijela jen jednou po svatbě – Tak to máš teda štěstí –
Nemám, ona ještě neodjela Tati, paní učitelka je nespokojená s tvojí výchovou – Něco
ti o mně říkala? – Ne, ale dala mi trojku z chování Hrával jsem v první lize útočníka.
Když jsem se oženil, musel jsem přejít do obrany Ty jsi hrozný chlap, všecko děláš
obráceně – To je pravda, nejdřív jsem si tě vzal, a teprve potom jsem tě poznal Tati, já
už umím psát – No to je výborné. A cos napsal? – To nevím, já ještě neumím číst.