Okénko 5/06 - Okénko Novojičínských farností

Okénko 5/06 - Okénko Novojičínských farností

ř í j e n 2006
5
DUCHOV NÍ
jáhen Antonín Urban
SL OVO
V
čase dušiček jsou i lidé, kteří běžně nechodí do kostela, blíže víře ve věčný život.
Proč by jinak chodili na hřbitovy a zapalovali svíčky, vzpomínali na zemřelé? Jistě, našli bychom lidi, kteří tak činí pouze ze služnosti či dokonce nutnosti – ohledu na
druhé – sluší se to, tak to učiním i já. Většinu však na hřbitov táhne láska – láska k člověku, který již není mezi námi, ale zaslouží si mou vzpomínku, kytičku, svíčku a slova
modlitby hledá mnohdy i ten, kdo si jinak na ni ani nevzpomene.
V
elmi výstižně toto vystihuje současný sv.otec Benedikt XVI. v knize Eschatologie
(nauka o smrti a věčném životu), kterou napsal ještě jako vysokoškolský profesor.
Píše, že věčný život nelze vysvětlit z izolované existence jednotlivce. Na světě nejsme
sami. Svět si ničíme hříchem – ničením našich vztahů (sobectvím, pýchou….) a naopak
činíme smysluplným láskou (vzájemná solidarita, pomoc, obdarovávání se, obohacování se o krásné zkušenosti a bohatství dobra…). Toto obdarovávání vytváří VZTAH.
Tento VZTAH LÁSKY pak překonává omezené hranice našeho lidského vnímání materiálních skutečností. Tento vztah lásky nás vede i po mnoha letech na hřbitov k člověku,
který již tak dlouho nežije mezi námi….. Skrze tento vztah lásky se setkává náš konečný lidský čas s nekonečným časem Božím. Bůh sám není atom, hmota, nýbrž VZTAH,
protože je LÁSKOU, a proto je životem. Proto také na vzájemnosti lidské lásky spočívá
lesk tajemství věčnosti. Z tohoto pojetí lidské existence vychází, že vztah činí otevřeným, což podmiňuje naše otevřenost k vztahu lásky, nikoliv uzavřenost. Je těžké popsat
tuto zkušenost na jedné vymezené stránce. Zkušení teologové o tom píší celé knihy s pečlivě promyšlenými slovy. Přitom však vždy zdůrazňují, že důležitější než tyto knihy jsou
pak chvíle meditace – prožití blízkosti u Boha ve chvílích ticha, v kterých Bohu předkládáme i naše lidské vztahy – se všemi jejich klady i zápory – nejsme andělé, ale lidé,
proto nejsme dokonalí (ten, kdo to o sobě tvrdí, nejlépe o sobě prokazuje opak). Vztah
s Bohem lze navázat skrze Krista (Bůh, který se stal člověkem). V jeho smrti na kříži,
přinášejícím usmíření viny našich hříchů, nastává dialog s Bohem, uvolňující lidský
jazyk. Bůh vstupuje v Kristu jako člověk do tohoto našeho hledání slov lásky. Proto
kříž je znamením Boží lásky k nám a skrze toto znamení – skrze tuto lásku, hledejme
spojení s jiným časem než je náš lidský čas – s nekonečným časem Božím.
P
ři uvědomění si těchto úvah teologa Ratzingera lépe pochopíme, že první encyklikou papeže Benedikta XVI. je „Deus caritas est (Bůh je láska), začínající stejnými slovy l.listu apoštola Jana a v závěru obsahující slova: „Ve svatých se objasňuje,
že ten, kdo směřuje k Bohu, se nevzdaluje lidem, nýbrž se jim stává opravdu blízký“.
Takto lépe i pochopíme, proč svátky dušiček a všech svatých jsou tak blízko sebe. Zkusme z tohoto pohledu promýšlet naše vztahy, aby naše láska zapálila skrze velkou Boží
lásku další – další světýlko vztahu lásky, přesahující náš lidský čas, a tedy umožňující
náš vstup do času Božího.
2
P Ř E D S TAV U J E M E
připravil A.Urban
V rámci desetiletí naší diecéze pokračujeme v seriálu rozhovorů s jejími nejvyššími
pastýři, jejichž cílem je přiblížit věřícím práci biskupství. Po rozhovoru s otcem biskupem a generálním vikářem, jsme položili několik otázek biskupskému vikáři pro pastoraci otci Mons.Rudolfovi Sikorovi.
Otče, co jako biskupský vikář pro pastoraci vlastně
děláte?
Biskupský vikář je kněz,
který pomáhá biskupovi v určité oblasti diecéze. Zabývá
se především pastorační
činností, vede a odpovídá za centra pro pastoraci
mládeže, rodin, katechetické centrum a další. Když
mne otec biskup jmenoval
vikářem pro pastoraci, nechtěl jsem sedět uzavřený
někde v kanceláři ve městě.
Proto jsem mu tehdy řekl,
že jmenování přijímám s
tím, že pastoraci budu v diecézi nejen řídit a koordinovat,
ale také prakticky i naplňovat v terénu mezi lidmi.
Proto jsemnadále zůstal v
Hnojníku jako farář a zároveň jsem děkanem ve frýdeckém děkanátu. No a
hlavně kromě toho lítám
po světě všude tam, kam je
toho potřeba – kam se musím a také, kde se chci podívat.
Co to vlastně znamená slovo pastorace?
Pastorace je působení ve
smyslu evangelizace – roznášení radostné zvěsti tak,
jak nám to přikázal sám
Pán Ježíš Kristus: „Jděte
do celého světa a hlásejte
evangelium“ (Mk 16,15). Je
to úkol nás všech – nejen
kněží, ale také všech laiků,
kteří jsou nositeli všeobecného kněžství. No a někde
se toto působení musí koordinovat, dávat tomu směr, aby
to nebylo chaotické. V naší diecézi je to úkol můj. Jako například výročí naší diecéze: také provází celá řada
pastoračních aktivit, o kterých věřím, že dle sv.Pavla není důležité, kdo zasel,
ale že další nástupci – až
přijde správný čas, budou
sklízet žeň. Podívejte se, za
totality, byla mnohdy velká beznaděj – nedalo se v
oblasti pastorace zdánlivě
dělat nic. Přesto se zasévalo. Díky tlaku moci se oddělilo zrno od plev. Pak je
tu ještě jedno nebezpečí –
jak odumře i to zrno – zda
přinese pak zdravé nové
rostliny – bohatou i něko-
likanásobnou úrodu, nebo
odumře a nepřinese nic.
Toto například připomínám
i Polákům (sám jsem polské národnosti): pozor, vy
jste ještě neprošli takovou
zkouškou jako my. O farářích se na Ostravsku říká:
„Odešel z kostela a ma odrobené“. Není tomu tak a je
důležité, aby si to uvědomili nejen kněží, ale i všichni věřící. Když se mne někdo zeptá, co vlastně dělám
jako farář v pastoraci, když
nesloužím mši svatou, odpovím mu - přivážu Tě za
ruku k sobě a nechám tě tak
24 hodin a uvidíš tu mnohotvárnou činnost. Je to konkrétní život v konkrétních
nejrůznějších situacích, která (je-li prožitá s Bohem)
se musí (někdy dřív, či později) projevit nejen na mne
samotném, ale i na mém
okolí. Takto mne například
zlobí, když mi lidé řeknou:
„Přišli jsme zaplatit tu mši,
co jsme si u Vás objednali“. Mši svatou – setkání s
Bohem, nelze zaplatit. Přišli jste přispět na provoz,
opravu kostela, přispět knězi a farnosti na jejich působení, na jejich aktivity.
Co tedy děláte konkrétně na
biskupství v oblasti pastorace?
Koordinuji pastorační radu,
3
které předsedá otec biskup. Ta má 17 členů a poradce, jímž je trvalý jáhen Pavel Ramík, starající
se i o zpracování údajů výpočetní technikou. Dále do
mé kompetence patří centrum pro rodinu, kam patří i
péče o seniory, a také katechetické centrum. Centrum
má i mládež se svým odloučeným pracovištěm ve
Staré Vsi nad Ondřejnicí.
Spadají sem i ministranti.
Sleduji i školství, byť v našem případě je přímo řídí
otec biskup, neboť tuto oblast má na starosti v rámci
České biskupské konference. Nemohu zapomenout na
mluvčího diecéze, který je
zároveň šéfredaktorem diecézního časopisu Okno.
V neposlední řadě mne zajímají i pastorační činnosti
jednotlivých farností a děkanátů.
Tato centra jsou určena pouze pro vybrané, vzorné věřící?
Ne. Jejich úkolem je jednak připravit animátory, ty,
co vedou nejrůznější místní
farní společenství a aktivi4
ty, ale také připravit programy širší – nad rámec farností. Skrze faráře, místní duchovní a aktivní věřící nebo
i přímo je možno se napojit na tato centra a ty pomohou každému jej směřovat
na správnou adresu či konkrétní akci. Takto lze získat kontakty i v činnostech,
které nejsou schopna zajistit
místní farní společenství.
A co pastorační činnost farností?
Snažím se farnosti navštívit a poznat. Nejsou to jen
oslavy – ty nejsou ideální příležitostí poznat farnost, jakým životem vlastně
žije. Když jedu například
na Jesenicko, jedu tam na
2-3 dny. Snažím se setkat
s lidmi, aktivními laiky,
pak duchovními. Společně
nakonec řešíme nastolené
otázky. Když hovořím o Jesenicku – je tam málo věřících, ale jsou zde velmi aktivní laici. Víte, církev do
budoucna nebude hodnocena podle toho co říká pan
farář, ale jak žije celá farnost. Aktivní musí být co
největší procento, duchovní
tuto činnost koordinují.
Jak to, otče, všechno zvládáte,
vždyť máte i svou farnost?
Mám kaplana, je u nás trvalý jáhen, který je ředitelem diecézní charity, a také
ve farnosti pracuje pastorační asistentka a pastorační asistent. Tak jako u Vás,
střídají se u mne také kaplani – každý přinese něco
nového a je to moc dobře.
Na druhé straně si také musím neustále i na ně zvykat.
Je to zkouška i pro mne, žít
sám a udělat si to po svém
je pro kněze snažší... Ale
učit se musíme celý život.
Mám radost z každého jejich úspěchu, z toho, jak
dokáží oslovit věřící i ostatní. S velkou vděčností pak
řeknu „Bohu díky!“ Vždyť
„Jděte ve jménu Páně“, vyřčené v závěru mše svaté je
výzva všem, nejen kněžím,
jáhnům, pastoračním asistentům, ale také všem laikům – rozdávat evangelium – radostnou zvěst.
Když máte na starosti pastoraci, jak vypadá podle Vás
ideální farnost?
Zahrnuje všechny generace, všichni cítí odpovědnost za život farnosti, zapojují se všichni – všechny
generace a skupiny nacházejí v tomto životě své
místo a vzájemně se tolerují. To je ideál daný životem, praxí. Proto nemám
u nás ani pastorační radu,
neboť pastoračním spolupracovníkem je pro mne
každý kdo se zapojuje. To
není úřad, kde se sepíše zápis, uvaří kafe, rozdají upečené buchty a jde se pak
domů. Do pastorační čin-
nosti se může zapojit každý – nejen prací, ale i dobrou myšlenkou, nápadem,
povzbuzením pro ostatní,
kteří něco dělají – jsou svému okolí pak povzbuzením
– zasetým semenem, které ve správný čas vzklíčí.
Velkou příležitostí jsou zde
i společenství. Pastorační
činnost provádíme i svým
působením v obci a svém
okolí, např. v různých složkách v obci. Roznášíme-li mezi lidi radost a naději
– rozléváme aktivitu, která se přelévá i mezi nevěřící. Pastorace je tedy život
mezi lidmi. Kdysi ve Staré
Vsi, kde jsem před mnoha
léty působil ještě za totality, řešili problém, že nemají hospodu a někdo jim
řekl, běžte za farářem –
my jen mluvíme, ale ten je
schopen ji zařídit. Hospodu jsem pochopitelně nestavěl, ale chci tímto zdůraznit, že pastorace je žít
s lidmi, čímž farnost sroste
nejen uvnitř mezi sebou, ale
zasévá semeno i ve svém
okolí.
Farnost tedy nežije jen svým
vlastním životem?
Ne, farnost nemůže žít jen
svým vlastním uzavřeným
vnitřním životem. Nemůže
žít pouze ze zakořeněných
zvyků, ale neustále se vyvíjí a přijímá i nové podněty.
Tak tomu je i např. s účastí malých dětí při bohoslužbách. I když rachotí – nevadí mi a vybízím rodiče,
aby je co nejvíce od malička do kostela vedli. Ideální je sice zasklenný prostor
uvnitř kostela, kde děti vidí
na dění uvnitř. Ale i když
tomu tak není, nic se neděje. Dítě musí poznat, že je
zde jeho domov, že patří do
tohoto společenství. Není-li
tomu tak, pak se nedivme,
že později s námi dítě diskutuje, proč má do kostela vůbec jít – necítí se tam
doma. Okřikujeme-li tyto
děti, nebudeme mít později koho okřikovat. Ideální
příležitostí ke stmelení farnosti jsou také opravy kostela – zde najdou své místo
i ti, kteří jinak příliš aktivní
nejsou a dochází zde k mnoha neformálním setkáním.
Zažívám to právě nyní při
probíhajících opravách našeho farního kostela.
Když tak vyprávíte o ideální
farnosti, jak vypadá ta Vaše
farnost v Hnojníku?
Naše farnost je dvojjazyčná – jsou zde i Poláci. Je to
živá farnost. Spolu s kaplanem otcem Markem Žukowským máme na starosti také Třanovice, Komorní
Lhotku, Horní Tošanovice a Vělopolí. Jsem rád,
že nejsem sám, že mladá
krev přináší nové podně-
ty, nápady. Je u nás mnoho obětavých aktivních lidí
včetně mládeže. Na druhé
straně demokracie přinesla i negativní věci, zejména
pocit, že si mohu dělat co
chci a nemusím do kostela, nemusím …… Z tohoto
pohledu je i nezdravá příliš veliká tolerance ve výchově, např. když se rodiče
s dospívajícími dětmi – sedmáky „dohodnou“, že nemusí do náboženství. Víte,
zde vzpomínám na jednoho havíře ještě z dob totality, kdy mu soudružka ředitelka domlouvala, aby jeho
dítě nechodilo do náboženství. On ji odpověděl: „Dokud moje dítě klade nohy
pod můj stůl, já jsem za něj
odpovědný – ne vy“. Nemůžeme děti nutit, ale příliš demokracie způsobí, že
se pak rodiče budou mnohému divit….
Můžete se s námi podělit o
nějakou dobrou zkušenost?
Dobrá zkušenost? Mít zázemí pro setkávání farnosti aby mohla aktivně spolu
žít. Mezi prvními věcmi,
které jsme v Hnojníku udělali (ještě před opravou
kostela) bylo, že jsme upravili farní stodolu pro tyto
účely. Máme tak kulturní
místnost pro 80 lidí, dále
klubovnu pro mladé a tzv.
„pinpongárnu“, tedy sportovní místnost. Nyní při
opravě kostela tam máme
sice uskladněny věci z kostela, ale jinak zde farnost
naplno žije. Pokud farnost
nežije pospolu, po vyjdení
z kostela se lidé nesetkávají
– je to špatné znamení po5
malého odumírání a lidé se
pak pomalu ztrácejí i ze samého kostela…
Otče biskupský vikáři, 8 let
jste působil pro Novojičiňáky v nedalekém Bílovci...
Když jsem v Bílovci vyšel na kostelní věž, vybavil
jsem si evangelium o pokušení Ježíše dáblem, který
mu ukázal svět a řekl mu,
že když se mu pokloní, vše
mu dá… Já když jsem se
podíval z kostelní věže, viděl jsem věže kostelů a kaplí,
které jsem spravoval kromě
Bílovce ve Velkých Albrechticích, Lubojatech, Bílově,
Bravanticích, Staré Vsi, Nových Dvorech a Braviném.
Takže jsem v duchu ďáblovi odpověděl – „Děkuji, už
všechno mám“. Když mne
tam biskup Vrána ustanovoval, slíbil mi kaplana,
kterého jsem nikdy neviděl, navíc jsem se musel
zeptat, kdeže ten Bílovec
vůbec leží, vůbec jsem tento kraj neznal. Byla to však
pro mne dobrá zkušenost.
Když mi chtěli v roce 1984
vzít státní souhlas, oznámil jsem to veřejně v kostele… a zůstal jsem, dokonce
jsem stihl připravit farnost i
na sv. biřmování, s čímž mi
pomáhal bohoslovec, který
se později stal na určitý čas
generálním vikářem naší
farnosti – otec Kufa. Zažil
jsem zde i listopadové události v roce 1989, kdy jsem
lidem pomáhal v počátcích
rozjet demokratické změny.
Kam jste šel pak?
Do dnešního mého působiště – do Hnojníka. Zavolal si mne otec biskup Va6
ňák a zeptal se mne, zda se
budu zlobit, když mne přeloží. Odpověděl jsem mu,
že jsem přece slíbil poslušnost, že tedy mám vždy připravený breviář, růženec
a kartáček na zuby, takže
půjdu kamkoli. Víte, jsou
věci, které nemáme příliš
plánovat a vložit vše do
Božích rukou – „buď vůle
tvá!“ – On pak něco vždy
udělá…..
Zkuste nám také něco říci o
sobě, své rodině.
Vyrůstal jsem v normální rodině v Milíkově, která patří
do farnosti Jablunkov. Bylo
nás pět dětí. Možná, že vás
překvapí, že jsem nikdy neministroval. Měli jsme do
kostela 8 km a chodili jsme
pěšky. Náš kraj byl chudý a
zapomenutý. První domky
(a to ne všechny) byly u nás
elektrifikovány až v roce
1957, takže si ještě pamatuji jak se zfoukávalo světlo „karbidky“ v místnosti. První televizi jsem viděl
u sousedů přes okno až v
sedmé třídě, na první svaté přijímání jsem šel bosky,
abych nové boty nezašpinil
a nazul jsem si je až před
kostelem… Základní školu
jsem navštěvoval v Milíkově a Jablunkově, maturoval
jsem na polském gymnáziu
v Českém Těšíně. Mým spolužákem, s kterým jsem seděl
v lavici, byl otec Adam Rucki, který je biskupským vikářem pro duchovní povolání.
Zažil jsem krátkou dobu semináře v Olomouci, který po
našem vysvěcení v roce 1974
byl opět zrušen a byl obnoven
až v roce 1990. Jako kaplan
jsem nastoupil v Bohumíně,
dva roky jsem pak vojančil
v Brně, odkud jsem se vrátil do Bohumína, a pak jako
kaplan byl v Českém Těšíně.
Jakou otázku byste si položil sám sobě?
Zdali spolu s přibývajícím
věkem a zdravotními potížemi bych neměl pustit někoho mladšího místo sebe
a přesunout se o pár budov dále do domova pokojného stáří sv. Kryštofa,
který jsme zde v Hnojníku vybudovali v bývalém
církevním objektu poté, co
nám jej vrátili, když se vybudovala škola jinde. Snad
mi pak zbude i čas na mou
zálibu – chytání ryb (i když
ryby nejím a vše rozdám).
A na závěr, jakou otázku byste
položil nám, čtenářům Okýnka?
Koukáte se jenom na své
nejbližší okolí, nebo vidíte i širší souvislosti? Apoštolové nejsme jenom mezi
sebou, ale i ve svém okolí. Navíc úkol II. Vatikánského koncilu – agiornamento – umění rozpoznání
znamení doby, do které nás
Bůh poslal, platí pro každého z nás. A poslal-li nás
do této doby, dal nám k tomu
i sílu, abychom rozdávali radost a naději – což je evangelium.
DIECÉZNÍ
Jolana Orlíková
C E N T R U M P R O K AT E C H E Z I
V
předchozím rozhovoru jsme mohli blíže poznat otce Rudolfa, který má na starost
pastoraci v diecézi. Zaměřme se na jednu ze zmiňovaných oblastí, a tím jsou pastorační centra. A jelikož nám ne až tak dávno začal školní rok, pojďme si blíže představit konkrétně, Centrum pro katechezi, které má v rámci Ostravsko-opavského biskupství své nezastupitelné místo.
A co nám o své práci napsali sami pracovníci centra?
Naší náplní práce je služba těm, kteří
chtějí růst k víře a ve víře, ale i těm, kteří
chtějí druhé doprovázet na cestě k Bohu.
Jsme tedy pomocí především pro kněze, učitele náboženské výchovy a katechety, kteří připravují druhé ke svátostem.
Nabízíme pomoc pro ty, kteří pomáhají při přípravě bohoslužeb nebo jakýmkoli jiným způsobem pracují s lidmi ve
farnosti, ale i pro vedoucí společenství
mladých, dospělých i seniorů nebo společenství předškolních dětí a rodičů.
Právě v „naší dílně“ vznikají nové
metodické materiály pro výuku náboženství, které mají celorepublikový charakter
a snaží se ulehčit nelehkou práci katechetů, kteří donedávna museli pracovat bez
systematických podkladů k výuce.
Naše centrum nabízí také základní
pomůcky pro výuku a katechezi a pořádá
duchovní cvičení a přednášky zaměřené
k dalšímu profesnímu růstu učitelů náboženské výchovy a katechetů.
Také vašim farnostem bychom rádi
letos nabídli semináře pro katechezi:
Slavíme svátek sv. Mikuláše:
Nové legendy o sv. Mikuláši. Náměty na
program slavení svátku sv. Mikuláše. Ve
společenství farnosti.
Mgr. Eva Muroňová, Mgr. Jarmila
Plačková středa 22.11.2006, 17.00-20.30
Vývoj vesmíru z hlediska moderní fyziky a biblická zpráva o stvoření? Základní poznatky moderní fyziky
spojené s konkrétními didaktickými postupy, jak s tímto tématem seznamovat
dětí a mládež v rámci výuky náboženství
a katechezí ve farnosti.
Mgr. Monika Klapková, sobota 24. 3.
2007, 9.00 – 14.30
Katecheze předškolních dětí a vedení společenství předškolních dětí s
rodiči: Inspirace pro práce s dětmi a ro-
diči ve společenství farnosti a v mateřské
škole. Setkání navazuje na semináře z minulých let.
Mgr. Eva Muroňová, pátek 9. 3. 2007,
16.00 – 20.00
Příprava mladších dětí ke svátosti smíření a svátosti eucharistie ve
spolupráci s rodiči a farností: Vícedenní seminář vhodný pro kněze a katechety připravující děti mladšího věku ke
svátostem a chtějí rozvíjet společenství a
spolupráce s rodiči.
P. Cyril Tomáš Havel, CFSsS, Mgr.
Eva Muroňová, Mgr. Jarmila Plačková,
pátek – úterý, 4. 5. – 8. 5. 2007, Český Těšín
Mimo výše uvedené vám nabízíme
přednášky na téma roku:
7
„Aktuální otázky výchovy“ Proč
a jak nabízet téma „Světová náboženství“věřícím a nevěřícím: Pokra-
čování přednášky k publikaci „Světová
náboženství ve službě české škole“ určené
zejména pro vyučující náboženství a společenských věd na církevních i státních
školách. Možnost zakoupení materiálu.
PhDr. Ludmila Muchová, Ph.D.,
Mgr. ThLic. Walerian Bugel, dr., sobota
4.11. 2006, 9.00-14.30
Kázeňské problémy – problémy
pouze dětí? Seminář analyzující příčiny
kázeňských problémů dětí školního věku
se zaměřením na výuku náboženské výchovy s náměty přiměřených výchovných
postupů.
Mgr. Jarmila Plačková, sobota 14.4.
2007, 9.00-14.30
Základy mediální gramotnosti:
Přednáška, ve které se dovíte, jak funguje virtuální svět informací a která nastíní,
jak se v něm vyznat a orientovat, tedy jak
se nenechat médii manipulovat.
Ivo Mludek, přednášející CMTF UP v
Olomouci, sobota 19.5. 2007, 9.00-14.30
Semináře se konají v budově biskupství,
přihlásit se můžete na adrese:
Biskupství ostravsko-opavské,
Centrum pro katechezi,
Kostelní nám.1,
728 02 Ostrava 1
tel. 596 116 522 linka 234, 235, mobil 731
625612
e-mail: [email protected],
J
ednou z velmi zdařilých akcí, pořádaných
katechetickým centrem je
již tradiční Pouť dětí s otcem biskupem na horu Prašivou, která se koná vždy 1.
července a je vždy tématicky zaměřen určitým směrem (desetiletí, František z
Assisi, ). Nabízí tak mnohým pěkný start do období prázdnin a dovolených.
Den začíná v areálu Kamenitá (pod horou Prašivá) je
zahájen mší svatou nejen pro děti, a následně se program, (i poutníčci) plný poučení, her a zábavy, přesouvá na vrchol
hory.
Je milé, že celý tento den prožívá spolu s dětmi i sám otec biskup, s kterým se
8
tak mohou děti setkat za zcela neformálních okolností.
Také naše rodina se každoročně na
tuto pouť vydává a děti se na ni velmi těší
a přinášejí si z ní mnoho pěkných zážitků.
NA P S A L I
JSTE NÁ M
Poděkování za úrodu
Jolana Orlíková
S
talo se v podzimní čas, v Šenovské
farnosti, již pěknou tradicí - děkovná
bohoslužba za ochranu a dary, které nám
ve své dobrotě Bůh v letošním roce daroval. Ne jinak tomu proto bylo i letos, kdy
zástupci z farnosti přinášeli plody země,
které na svých zahradách a polích vypěstovali, a celá mše svatá tak byla svým důstojným průběhem skutečným díkuvzdáním Hospodinu za Jeho dobrodiní. Po
mši svaté otec Josef podle starobylé tradice vítal chlebem a solí všechny účastníky bohoslužeb do krásného nedělního
dne, plného slunce a zlátnoucího listí.
Ve lké p o d ě ková ní
ní, začali jsme pracovat dosti pozdě, až
v měsíci září. Pracovalo se o sobotách, ale
také přes týden, např. v pondělky, pátky,
ale občasně také úterky a čtvrtky. Podle
momentální potřeby a důležitostí práce.
Chcete-li slyšet hrubý odhad odpracovaných hodin našich šenovských mužů, je to
nepředstavitelných - přes 700 hodin práce, a zdá se mi, že nijak moc nepřeháním!
Ušetřené peníze půjdou na další opravy,
např. oprava vitráže sv. Bartoloměje na
pravé straně presbytáře, nebo na nové
osvětlení v celém kněžišti, atd.
Také musím poděkovat ženám za jejich ochotu a pomoc v organizaci, nebo
za to, že naši muži měli dostatek sil, které
načerpali přímo z výsostných obědů, svačin a nápojů.
Samozřejmě jde o ekonomickou strán-
P. Josef Motyka.
M
ožná jste, milí čtenáři Okénka, slyšeli, že šenovští farníci se rozhodli
společnými silami obnovit a opravit kostel sv. Martina v Šenově u N. Jičína. Práce probíhaly i dále probíhají jak uvnitř,
tak venku. Na čem se nejvíce bylo potřeba
semknout a zapracovat, bylo odvodnění
a kanalizace kostela. A jak se dalo předpokládat, než dorazila potřebná dovole9
ku oprav kostela, ale také neméně důležité je, že lidi pracují spolu, že spolu přemýšlejí, že cítí zodpovědnost za kostel, že
se snaží vytvořit pěkné a důstojné podmínky pro to, aby mluvil Bůh sám.
Proč to všechno vzpomínám? S nataženou pravicí a s vděčností v srdci chci
tímto způsobem poděkovat každému za
každou tu vyhozenou hroudu hlíny, za
každý organizační krok a bystrou mysl,
za vše dobře ukuchtěné u zahřáté plotny
domova, za každou odtaženou větev padlého stromu, nebo dovezená kolečka kameniva, za každý přesčas, úsměv a dobrou náladu, každému z Vás děkuji.
Vnímejme ho, buďme mu vděčni a sami se
přesvědčíme, že práce za upřímné „Pán
Bůh zaplať;‘ je práce nejlépe placená.
Malování kostela v Kuníně
Nový kabát na faře v Libhošti
Jarmila Nevěřilová
Přiznám se, že když otec Alois na jaře
oznámil, že se v Kuníně bude malovat
kostel, měla jsem z toho obavy. Každý si
umí představit, co je kolem toho práce,
a u nás v Kuníně... ?
Na nedělní mši sv. chodí pravidelně
tak 70 lidí, z toho je asi 55 důchodců, na
úklid se sejde pět, šest babiček, silné chlapy
bys na prstech spočítal ... jenomže. ,,S Bohem začni každé dílo, podaří se ti až milo“.
I v Kuníně se podařilo!
Když jsem si v hlavě „sumírovala“ poděkování všem těm obětavým lidičkám,
vzpomněla jsem si na pouť v Mariazell v roce
2004. Tehdy se s námi z podia loučil nějaký kněz slovy: „Nedovedu vám dostatečně
poděkovat za to, že jste přišli, ale Matka
Boží vám určitě sama poděkuje“. O deset
dnů později měl manžel autonehodu, při
které se nikomu nic nestalo, a já jsem věděla, že je to dík-dar od Panny Marie.
Tak chci i těm kunínským (a nejen jim)
vzkázat, že nám Pán sám určitě poděkuje.
10
Martina Škarková
Vzhledem k tomu, že naše fara už potřebovala nový nátěr na střeše, bylo nutné zajistit tým dobrovolníků, kteří by byli
ochotni danou střechu očistit a natřít ji.
Otci Josefovi se to povedlo. Dal dohromady mládež, která byla ochotna tuto službu vykonat a obětovat tak svůj volný čas,
aby naše fara zase zářila a stála stejně tak
hrdě, jako náš opravený kostel.
Otec Josef zajistil vše potřebné (barvy, štětce, apod.), domluvil termín brigády na sobotu 2. září 2006 a práce na faře
mohla začít.
Brigádníci si nejprve položili na střechu žebříky, natáhli lana a začali ji čistit. Posléze vytáhli barvu a štětce. Vzápětí
však zjistili, že natírání je nekonečné a že
bude potřeba domluvit další brigádu.
Samozřejmě, že i v průběhu práce si
brigádnici museli odpočinout a občerstvit se. K obědu měli vynikající guláš, ke
kávě upečený koláč s buchtou a na večeři párek.
Jídelniček byl vytříbený. Holky se
snažily v kuchyni a kluci na střeše. Počasí nás drželo v otázce, ale vždy nás nechalo dodělat, co jsme měli naplánované. Když na to vzpomínám a dívám se
na strmost i velikost střechy fary, děkuji
Pánu Bohu, že se nám nic nestalo.
Konec zámecké sezóny
Milena a Jaroslav Zezulčíkovi
Závěr zámecké sezóny v Kuníně se
pomalu a jistě blíží ke konci. V polovině
měsíce září však zažili obyvatelé a návštěvníci Kunína skutečný vrchol sezóny.
V sobotu 16. září se večer v kostele Povýšení svatého Kříže uskutečnila obnovená světová premiéry oratoria významného hudebního skladatele Antonia Caldary
v podání uznávaného souboru barokní
hudby Hofmusici z Českého Krumlova.
Skladba, věnovaná poctě českého světce
svatého Jana Nepomuckého zazněla vůbec poprvé v roce 1726 v paláci Mirabell
v Salzburku. Slavný císařský skladatel ji
složil pro tamního knížete-arcibiskupa
Františka Antonína Harracha u příležitosti vysvěcení kaple v paláci Mirabell,
která je zasvěcena tomuto oblíbenému
českému světci.
Po dlouhých letech skladba zazněla
v rámci zámecké kulturní sezóny v Kuníně. Není to náhoda: zámek Kunín je v Rakousku nazýván „malý moravský Mirabell“ – jeho stavba započala v roce 1726
a stavitelem barokního zámku nebyl nikdo jiný než budovatel paláce Mirabell
– slavný Johann Lucas von Hildebrandt.
Zámek v Kuníně vybudoval pro arcibiskupova synovce hraběte Bedřicha Augusta
Harracha a jeho zahradní průčelí je malou zmenšeninou slavného salzburského
paláce.
Koncert, nastudovaný za podpory
Rakouského kulturního fóra v Praze, byl
naprosto mimořádný a posluchače strhnul k obrovským ovacím. Jeho pochvalnou recenzi si mohli posluchači poslechnout hned v průběhu dalšího týdne na
vlnách ČRo – 3 stanici Vltava. Po skončení koncertu se před zahradním průčelím zámku rozsvítilo pět hvězd z loučí –
symbol svatého Jana Nepomuckého. Byl
to mimořádný večer, na který budou návštěvníci koncertu dlouhou dobu vzpomínat. Kostel byl zaplněn téměř do posledního místa, škoda, že však přišlo jen několik
málo Kunínských ...
V neděli příštího dne se konala v Kuníně pouť. Mše svatá byla znovu ozdobena krásnou hudbou – tentokráte Korunovační mší slavného Wolfganga Amadea
Mozarta, jeho výročí narození si letos
připomínáme. Skladbu hrál a zpíval Chorus Odry a mše byla skutečně slavnostní. Otec děkan novojičínský Msgre. ThDr.
Alois Peroutka zde poděkoval přítomným
věřícím, německým krajanům a také dalším za pomoc při letošní obnově chrámu.
Do další krásy se však oděl také sousední
11
se uhradí z příležitostného prodeje ale
i z vlastních prostředků.
Misijní škola, Slovensko 2006
Patricie Plášilová
zámecký park, kde vyrostl spojovací most
mezi kostelem a zámkem, zámecká kuželna a také chodníčky vedoucí návštěvníky
do dalších zákoutí zámeckého parku. Zde
se letos poprvé konala po dlouhé době
opět skutečná pouť, za krásného počasí
sem příšly tisíce lidí z místa i okolí.
Charitní klub rukodělných prací
Anna Golichová
Charitní klub rukodělných prací, který se schází na faře v Novém Jičíně každou středu a pátek od 9.00 do 11.00 hodin
nabízí zájemcům (ženám i mužům, mladším i starším, včetně zdravotně postižených) pestrou činnost (pletení a háčkování hraček, vyšívání, výrobu pohlednic
apod. Týká se převážně žen, které chtějí
něco udělat pro sebe i druhé, pro radost
sobě i druhým, zaplašit deprese a nudu,
udělat krůček z tíhy samoty, udělat krůček k sebedůvěře a vidět cenu každého
člověka bez výjimky, i cenu sebe samého.
Týká se nezaměstnaných, nemocných, lidí
na invalidním či starobním důchodě i žen
na mateřské dovolené. Něco se tak naučí,
ušetří peníze a stanou se tak trochu umělcem, který tvoří téměř z ničeho malé zázraky a přitom vytváří společenství. Takto
zapojení lidé budou pracovat bez nároku
na finanční odměnu. Náklady na materiál
12
Sabinovské společenství Dom Júdov
o těchto letních prázdninách pořádalo
mezinárodní Školu evangelizace a misií.
Celá škola trvala šest týdnů, během kterých se mladí dozvídali něco blíž o Bohu,
k tomu jim pomáhali nejen kněží, ale taky
jejich svědectví a zkušenosti s Bohem.
A jaké jsou moje pocity a dojmy z celé
školy?
Mě samotnou už po příchodu učarovalo krásné prostředí na Domaši, kde se
vše odehrávalo. Jednotlivé dny byly poctivě rozděleny a každému ze zástupců své
země byla udělena nějaká přednáška, stejně tak měl každý z nich i den půstu. Každé
ráno započalo osobní motlitbou v kapličce, po které následovala společná motlitba s oslavováním našeho Pána. Nedělní
den se připravoval na večerní slavnost
Den národů.
Celé odpoledne se všichni připravovali jak nejlépe reprezentovat svou zem,
a tak jsem ani já nezahálela a vymyslela
asi to nejtypičtější pro ČR, vlajku. Všichni byly mým nápadem nadšeni, a proto si
vyrobili každý tu svou vlajku. Chýlil se večer a všichni byli plní napětí a očekáváni. Odbila šestá hodina večerní a my, Boží
děti, usedly ke slavnostnímu stolu. Večeře měla nádech typické slovenské kuchyně, podávaly se pirohy a halušky s brynzou, no a pak všechno začalo. Poláci měli
představení o drakovi, které hrály malé
děti, Cheryl z Ameriky upekla jejich tradiční koláče, abychom věděli, že Američané nejedí jen hamburgery. No a tak se
jednotlivé národy představovaly, až došla
řada na mne.
Řekla jsem něco málo o historii ČR
a o Praze, no a nakonec jsem měla zatančit polku. Jelikož mi byl přidělen jiný
partner, který je hotový herec, z mé „československé“ polky byla polka moderní.
A tak se celý večer nesl ve znamení dobré
nálady a přátelství stráveném v blízkosti Boha.
Další velkou akcí byl Královský večer, který se výrazně lišil od Večera národů. Každý z nás si měl připravit dar, který
večer po Královské hostině daruje Bohu.
Nastal večer a my byli pozváni na hostinu. Každý u Božího stolu měl své místo,
a tak každý z nás byl doveden až ke svému
místu. Hostina to byla velkolepá. Po po-
žehnání večeře bylo každému dáno kus
masa z prasete.
A tak se hodovalo a pilo (tedy bez alkoholických nápojů) až do pozdních večerních hodin a mezi tím se darovaly dary
Bohu. Každý krátce představil svůj dar,
který odevzdává Bohu, a položil jej před
kříž. Já osobně jsem dala kříž svázaný
trávou a na něm mrkvového Ježíše, který
se usmíval. To byl symbol toho, že Ježíš za
nás zemřel na kříži a má nás rád a chce,
abychom úsměv a radost rozdávali dál
k lidem, kteří Ježíše neznají. Také to měl
být zároveň dar pro mojí mamku.
Po týdnu, který jsem tam strávila, mě
to obohatilo na tolik, že jsem zas o krok
blíž k našemu nebeskému Otci a moje srdce poznalo jeho lásku a dobrotu.
Z at v r ze lost
J.Nevěřil
Zatvrzelost mužů je smutná, ale zatvrzelost žen je ještě smutnější, protože právě ony jsou nositelem života a jedním ze dvou stěžejních sloupů rodiny. V rodině, kde
měla vládnout výchova, ne jak já chci, ale jak Ty chceš. Tato věta vyjadřuje absolutně
pokoru k Bohu. Slova jako pýcha, lhostejnost, všednost, zloba, nevlídnost, zatvrzelost,
jsou produkty lidského smýšlení. My sami je vyrábíme ze svých životních situací. Je to
reakce na to, co my sami jsme zažili na vlastní kůži, za svého života, jak se na nás řítila pýcha, lhostejnost, všednost, zloba, které jsme zavšasu nedokázali odvrhnout pryč
z naší mysli. Když téměř celý život žijete v tomto prostředí, začínáte si vytvářet vlastní
názor na „lásku“ a stavá se z nás zatvrzelý člověk. Takový člověk zanevřel na celý svět
a uznává jen ten svůj. Takový člověk lásku nerozdává, ale ani ji nemusí mít. Takový
člověk potřebuje naši pomoc v podobě modlitby. I když on sám by určitě řekl: „Za mě
se nemusí nikdo modlit, dokážu se sám za sebe pomodlit“. Někdy nás svým chováním
opravdu až popouzí, ale záleží na nás, jak jsme sami pokorní. Ať je nám povzbuzením
ta skutečnost, že Bůh pro naše hříchy a pro naši nepokoru velice trpěl, nikomu neublížil
a přesto nám stále a stále odpouští. Z toho vyplývá, že pokud bude šlapáno po naší pokoře zatvrzelým člověkem, měli bychom mu stále a stále odpouštět a komunikovat
s ním Božím slovem. On sám musí poznat, že Boží slova jsou větším trumfem než dobře
formulovaná slova špatných myšlenek. Bůh bojuje o každého z nás proti zlu, aby nás
neztratil. Bojujme i my o ty zatvrzelé modlitbou k Duchu svatému, aby je osvítil lýskyplností a pokorou. Porosme a děkujme. Prosme Ducha svatého, ať narovná to, co je
zkřiveno, ať uzdraví to, co je nemocno, ne jen na těle, ale i na duši.
13
Z NA Š Í K N I HOV N Y
Připravuje Pavel Golich
Jean Guit ton: Por t rét M ar t y Rob inové
Život této skromné Francouzky z venkova byl opravdu neobyčejný. Od 26 let byla Marta úplně ochrnutá, nehybně ležela v posteli v přítmí malého pokoje v zapadlé
vesnici a víc než padesát let nepřijímala žádnou potravu,
jen jednou týdně Eucharistii. Měla stigmata a častá zjevení Matky Boží.
Marta přitahovala spoustu lidí, mezi nimiž byli významné osobnosti světského a církevního života a založila nové misijní společenství – Ohniska Boží lásky, která
se nacházejí ve všech koutech světa. Marta Robinová žila
v letech 1902-1981. V současné době probíhá její beatifikační proces.
P O Z VÁ N K Y
Troubená mše k poctě sv. Huberta v Kuníně
Milena a Jaroslav Zezulčíkovi
Konec zámecké sezóny v Kuníně bude již tradičně spojen s troubenou mší k poctě
svatého Huberta, patrona myslivosti. V sobotu 4. listopadu bude v kostele Povýšení
svatého Kříže sloužena troubená mše, kterou celebrují Mons. Mgr. Marcel Tesarčík,
generální vikář ostravsko-opavské diecéze a Mons. ThDr. Alois Peroutka, děkan novojičínský a mši sv. budou celebrovat nejen gen. vikář a děkan NJ a ostatní novojičínští
kněží. Hudební doprovod mše svaté obstarají opět již tradičně přerovští trubači, jeden
z nejlepších souborů lovecké hudby u nás a členové Campagnuollo barok ansamble.
Mše svatá začíná v 10. 00 hodin.
Již tradičně budou na zámku probíhat také prohlídky pokojů, doprovázené zvukem loveckých fanfár, v zámku se budou prohánět slavnostně odění jezdci na koních a letos poprvé se bude konat také skutečný zámecký hon, pořádaný Jeho magnificencí
panem rektorem VFU Brno. Výřad se uskuteční – kde jinde – než před zahradním průčelím zámku. Pro návštěvníky budou nachystány také zvěřinové speciality v zámecké
restauraci.
Zámek uzavře své brány pro turisty podobně jako před dávnými dobami – loveckou slavností, po níž majitelé zámku odjížděli za přezimováním do Vídně, tak aby zámek otevřel své brány návštěvníkům opět na jaře příštího roku ...
14
Ve č e r n í le g e n d a . . .
V roce 360 se stal knězem u sv. Hilaria v Poitiers a založil polopoustevnickou řeholní komunitu v Ligugé, první v Galii. Byl zvolen biskupem v Tours a v letech 370 –
371 žil na opuštěném místě poblíž svého sídelního města, postupně tam vznikl klášter
Marmoutiers. Mnoha uzdravení, mnohé zázraky, mnoho …
U příležitosti letošní pouti 2006 vás všechny srdečně zveme na:
Večerní legendu nejen pro Martina.
Kdy: v sobotu 11. 11. 2006 v 16,30h. Kde: v kostele sv. Martina v
Šenově u Nového Jičína.
Poutní mše sv. bude slavena v neděli 12.11.2006 v 10.15hod.
V E Z K R AT C E Z F A R N O S T Í
B i ř m ová n í
otec Alois Peroutka
Od 6.10., kdy bylo první modlitební setkání ve farním kostele, se připravuje 68 věřících z našich farností na přijetí sv. biřmování. Jsou rozděleni do čtyř skupinek. Příprava bude probíhat po stránce rozšíření poznání a prohloubení modlitebního života,
aby se z nich mohli stát učedníci Ježíšovi pro dnešní svět zapáleni pro věc Boží. Příprava bude probíhat s malými přestávkami do poloviny května, kdy nejpravděpodobněji v neděli 6.5. by mělo být dopoledne udělování sv. biřmování našim o. biskupem
Františkem. Přejeme všem, kteří se připravují, velkou odvahu a hlavně vytrvalost na
započaté cestě.
C o j s m e p ro ž ili
•
•
•
•
28.9. se uskutečnilo společné putování po studánkách zahájené mší sv. u kaple
Umučení Krista na Lamberku
6.10. byla zahájena příprava na sv. biřmování
7.10. se uskutečnila farní drakiáda, zahájená adorací ve Španělské kapli
14.10. byla ve spolupráci se zařízením Focus otevřena veřejnosti farní věž spojená se seznámením veřejnosti s liturgickým prostorem
C o n á s č e ká
•
•
•
•
•
Svátky našich zemřelých
Setkání na sv. Mikuláše
Adventní příprava
4.11. v 10.00 troubená mše sv. na ukončení zámecké sezony v Kuníne s gen.vikářem Mons.Mgr. Marcelem Tesarčíkem
25.11. v 15.00 mše sv. k posvěcení kaple v Bludovicích
15
S VÁT K Y V Š E C H S VAT Ý C H A D U Š I Č E K
Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných zemřelých
Tuto milost je možno získat od l. 11 do 8.11 každý den, když ten den:
• přijmeme sv. přijímání
• pomodlíme se na úmysl Sv. otce jakoukoliv modlitbu
• navštívíme hřbitov a třeba v duchu se pomodlíme za věrné zemřelé
• l.listopadu odpoledne a 2.11. celý den je možno podmínku modlitby za zemřelé učinit v kostele (Otče náš a Věřím v Boha), k tomu je potřeba splnit ostatní
výše uvedené podmínky
• Pro získání milostí je potřeba také přijmout sv.smíření a to může být kdykoliv
v tomto období.
• V ostatní dny v roce za splnění obvyklých podmínek získáváme pro duše
v očistci neplnomocné odpustky.
Příležitost k sv. zpovědi od 30.10 do 3.11. 2006 k získání
milostí pro naše zemřelé
29.10.
30.10.
31.10.
1.11.
2.11.
3.11.
4.11.
5.11.
během dopol. bohoslužeb ve far.kostele a v Kuníně, od 15.00 v Libhošti
6.15-6.40 far.kostel, 17.00-17.50 Španělská kaple
6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španělská kaple
6.15-7.30 far.kostel, 16.30-17.50 a během mše farní kostel, 14.30-16.00 a po
mši sv. v Libhošti, 16.15-16.55 v Kuníně
6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 a během mše farní kostel
6.00-8.00 far.kostel, 16.30-18.00 farní kostel
7.15-7.55 Žilina
během dopoledních bohoslužeb ve far.kostele.
B o h o s l u ž by
1.11.
2.11.
4.11.
Všech svatých: mše sv. 6.45 a 18.00 far.kostel, 17.00 Kunín, 17.00 Šenov,
18.15 Libhošť
Vzpomínka všech věrných zemřelých: mše sv. v 6.45 a ve 18.00 ve far.kostele, Dušičková pobožnost na městském hřbitově v Novém Jičíně v 15.00. 16.30
pobožnost za zemřelé na hřbitově v Kuníně a Šenově, 17.00 mše sv. Kunín a
Šenov, 18.15 Libhošť mše sv. s pobožností za zemřelé
Mše sv. s pobožností za zemřelé 8.00 v Žilině
Krátké zamyšlení:
„Uvažuj, jak nejistý je den tvé smrti, kdy to bude? O tom nevíme vůbec nic. Jisté je
jen to, že zemřeme dřív než si myslíme.”
Sv.František Saleský, Úvod do zbožného života. část I - O smrti.
Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698, e-mail: farnost.nj@cs-net, web:
www.farnost.cs-net.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu nebo na
faře, či u A.Urbana, tel.: 553 822 240, e-mail: [email protected]. nebo [email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro
vnitřní potřebu farnosti. Internotý přístup ke stažení Okénka a Farníčku v PDF formátu: www.okenko.pisla.org. Zaregistrováno u
Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.