Propozice a standardy skalár

Propozice a standardy
pro pořádání soutěží ryb rodu
Pterophyllum
vypracoval v prosinci 2007 - únoru 2008
Jan Burzanovský
Spolupráce
RNDr. Roman Slaboch, Kersten Opitz, Milan Pokorný,
Ing. Pavel Picka, Vojtěch Chvosta a Jiří Plíštil
Překlad do angličtiny:
Ing. Jarmila Bohmanova, PhD.
Překlad do němčiny:
Kersten Opitz
Výtvarný doprovod autor
-5-
Obsah:
Soutěžní propozice, podmínky a standardy pro šampionáty ryb rodu
Pterophyllum
1. Obecné podmínky platné pro strany zúčastněné
Práva a povinnosti pořadatele soutěže .................... str. 7
Podmínky pro soutěžící - vystavovatele (chovatele) .................... str. 9
Podmínky pro posuzovatele .................... str. 9
2. Kategorie
I. Divoké formy .................... str. 10
II. Chovatelské formy P.scalare - ryby bez tvarových odlišností .................... str. 10
III. Chovatelské formy P. scalare - ryby s tvarovými odlišnostmi .................... str. 10
3. Systém hodnocení
Velikost těla .................... str. 13
Tvar a harmonie těla .................... str. 13
Hřbetní ploutev .................... str. 13
Ocasní ploutev ..................... str. 15
Řitní ploutev .................... str. 15
Břišní ploutve .................... str. 15
Povrch těla .................... str. 16
Zbarvení těla / Kresba těla .................... str. 16
Oko / Skřele + žaberní víčko .................... str. 17
Vitalita .................... str. 17
Systém standardů chovatelských forem
1. skupina - čtyřpruhé .................... str. 18
2. skupina - jednobarevné .................... str. 21
3. skupina - duchové .................... str. 24
4. skupina - dvoubarevné .................... str. 27
5. skupina - flekaté .................... str. 28
6. skupina - mramorované .................... str. 30
7. skupina - tečkované .................... str. 34
8. skupina - vícepruhé .................... str. 36
9. skupina - zlaté .................... str. 39
Přílohy
Příloha 1: Hodnotitelský list .................... str. 41
Príloha 2: Interní výsledková listina .................... str. 42
Příloha 3: Veřejná výsledková listina .................... str. 43
Příloha 4: Popiska soutěžních nádrží .................... str. 44
-7-
Soutěžní propozice, podmínky a standardy pro
šampionáty ryb rodu
Pterophyllum
1. Obecné podmínky platné pro strany zůčastněné
Práva a povinnosti pořadatele soutěže:
Pořadatel soutěže: Pořadatel nese odpovědnost za vše, co se soutěže týká v celém jejím
rozsahu. S dostatečným časovým předstihem (vhodná je doba pět až šest měsíců před termínem)
vypisuje přesný termín a místo konání soutěže. Je povinen zajistit dostatečně odpovídající soutěžní
nádrže pro přihlášené kolekce. Doporučované jsou rozměry nejméně 30 x 40 x 40 cm (48 litrů) nejvíce pak maximálně 40 x 60 x 55 cm (132 litrů). Volba velikosti nádrží v rozmezí uvedených
rozměrů záleží na pořadateli, všechny soutěžní nádrže však musí být stejně veliké.
U každé nádrže je nutné zajistit patřičné osvětlení soutěžních exponátů, nikoliv však nádrže
přílišně přesvětlovat. Osvětlení nesmí zkreslovat barvy a kresby soutěžních exponátů a nesmí je svou
intenzitou ani šokovat. Pozadí, dno a alespoň jeden bok nádrže musí být jednobarevné a z nelesklého
a tmavého materiálu (matová barva, matové textilní pozadí, atd.) - optimální jsou tmavé odstíny
zelené, modré, hnědé barvy, ale i černá či tmavošedá.
Soutěžní nádrže musí být přikryté, aby bylo zabráněno případnému vyskočení ryb a
vybavené filtrační jednotkou a teploměrem. Pokud není v celé místnosti zajištěna stálá odpovídající
teplota, musí být každá nádrž vybavena minimálně poloautomatickým topením odpovídající kapacity
s dostatečným výkonem. Veškeré elektrické spotřebiče musí plně odpovídat příslušným
bezpečnostním normám toho státu, kde je soutěž prováděna.
Voda v soutěžní nádrži by měla odpovídat patřičným hodnotám vhodným pro vystavované
ryby, víceméně odpovídající běžné vodovodní vodě, v rámci norem odpovídajících pitné vodě. Je tak
nutné zajistit teplotu v rozmezí 26-29 °C, pH mezi 6-7, vodivost by se měla pohybovat mezi 200-500
µS. Pořadatel by měl jednak zajistit napuštění soutěžních nádrží nejméně 24 hodin před vložením
prvního exponátu a použít vhodně předočkovaná filtrační média nitrifikačními bakteriemi aby
nedocházelo k podkalování nádrží nálevníkem.
Kromě již výše zmíněných technických pomůcek je nanejvýš vhodné (nikoliv nezbytné)
vybavit nádrž alespoň jednou rostlinou umístěnou v pohyblivém a přenosném štěrkovém lůžku na
dně nádrže. Rostlina by měla být natolik dlouhá, aby vrcholky jejích listů dosahovaly minimálně 2-3
cm pod hladinu (vhodné jsou některé druhy širokolistých rostlin rodů Echinodorus, Cryptocoryne,
apod.). Bude-li se jednat o dlouholisté rostliny typu Vallisneria, neměla by délka listů být taková, aby
jejich konce nebo části zabíraly prostor hladiny. Jelikož soutěžní akce je pouze časově lokálně úzce
ohraničena a její trvání je předpokládáno v časovém horizontu několika dní, nemůžeme
předpokládat, že by rostliny získaly v nádrži jakýkoliv biologický vliv či účinek. Zde se jedná pouze o
estetickou záležitost a zlepšení psychických pocitů exponátů. Z těchto důvodů je i přípustné použití
rostlin plastových v odpovídajících velikostech a tvarech. Někteří zkušení pořadatelé soutěží
akvarijních ryb plastové rostliny po svých praktických zkušenostech vyloženě doporučují.
Každá soutěžní nádrž musí být čitelně označena svým pořadovým číslem, po vpuštění
soutěžního exponátu pak i jeho kódem zařazení do patřičné kategorie. Po ustanovení výsledků pak
musí být každá nádrž označena srozumitelnou a dobře viditelnou popiskou, na které bude opět
uvedeno číslo nádrže, správný název exponátu a jeho kategorie, jména vystavovatelů s uvedením
státu či organizace (soutěží-li ve jménu nějaké organizace), hodnoty bodů umístění v jednotlivých
kategoriích, hodnoty bodů v celkovém umístění a označení pořadí umístění (viz. Vzor).
-8Pořadatel je odpovědný za vložení těch ryb, u nichž bude zajišťovat poslední fázi přepravy
(nedohodne-li se přímo s jednotlivými vystavovateli na jiném postupu) a v propozicích soutěže určí
místo a čas osobního dodání ryb chovateli nebo cílovou stanici a čas příslušné železniční Sítě či jiného
veřejného přepravce. Pořadatel zajistí vhodnou dopravu exponátů z cílových stanic určených
veřejných přepravců. Pořadatel určí odbornou osobu, která bude oprávněna se starat o nádrže se
soutěžními exponáty, kontrolovat jejich zdravotní stav, odebírat případně uhynulé kusy, konzervovat
je mrazem a patřičně ukládat a toto případně dokladovat protokolem o uhynulém kusu v tom
případě, že se nedomluví s vlastníkem exponátu předem jinak či nebude-li toto jinak uvedeno v
přímých propozicích soutěže. Pořadatel může vykonávat tuto funkci i osobně. Je zde nutné při
jakékoliv manilulaci s pomůckami na údržbu dodržovat nejvyšší hygienická opatření a po každém
použití tyto pomůcky důkladně desinfikovat.
Soutěžní exponáty by měly být do přehlídkových nádrží umísťovány nejméně 24 hodin před
vlastním posuzováním, bude-li možné tuto dobu posunout až o dalších 24 hodin, bude to naprosto
optimální čas pro zvykání si zvířat na toto prostředí, jejich zklidnění po transportu a vybarvení se,
aniž by nějak výrazně utrpěla kvalita chemismu vody. Pořadatel by měl zajistit, aby po vložení
exponátů nebylo po celou dobu jejich setrvávání do prostředí nádrže jakkoliv zasahováno. Ryby v
průběhu celé akce až do jejího ukončení nebudou nijak krmeny a po ukončení akce připadnou
pořadateli, nedomluví-li se s vystavovatelem jinak. Zde plně záleží na vzájemné dohodě jednotlivých
vystavovatelů s pořadatelem. Pořadatel má právo v případě nadbytku připravených nádrží oproti
množství dodaných exponátů tyto ponechat prázdné nebo je může obsadit mimosoutěžními
exponáty, toto zde však musí být čitelně označeno tak, aby z tohoto jednoznačně vyplývalo, že se
nejedná o soutěžní exponáty.
Dále je pořadatel odpovědný za to, aby členové posuzovatelské komise nebyli při své práci
nikým rušeni a rozptylováni a je povinen zajistit dostatečný počet posuzovatelských listů pro členy
komise a další potřebné pomůcky pro hodnotitelský akt. Pořadatel je i povinen zajistit, aby soutěžní
exponáty v době posuzování měly náležitý klid, nebyly zbytečně stresovány návštěvníky (toto platí i
pro fotografování s pomocí blesku). Pořadatel musí až do řádného ukončení posuzování zajistit
dokonalou anonymitu ve vztahu vystavovatelů k exponátům.
Pořadatel také zajistí osobu (případně team s jednou osobou určenou jako vedoucí
zpracovatelského teamu, která bude za tuto činnost zodpovědná), která bude mít na starosti
administrativní součást soutěže - tj. zpracovávání výsledků soutěže, vyhotovení výsledkových listin
a diplomů. Zpracovatel výsledků nesmí být po dobu své činnosti jakkoliv ovlivňován a rušen.
Zpracovatel výsledků shromáždí všechny hodnotitelské listy a u hodnocení každého exponátu škrtne
nejlepší a nejhorší hodnocení, aby bylo dosaženo maximální objektivity ve výsledcích. Při sčítání
budou nejvyšší a nejnižší výsledky u každého exponátu škrtnuty. Na výsledkové listině určené
veřejnosti bude u každého exponátu uveden pouze celkový průměr hodnocení všech zúčastněných
posuzovatelů.
Pohárem soutěže budou oceňováni vítězové jednotlivých osmi soutěžních kategorií a
celkový vítěz soutěže (dle nejvyššího počtu bodového hodnocení). Všechny další exponáty pak
budou oceněny diplomem, na kterém krom základních a časových údajů o soutěži bude též uvedeno
jméno vystavovatele, jméno a soutěžní zařazení exponátu a jeho následné umístění v dané kategorii.
Nebude-li některá z kategorií obsazena alespoň třemi exponáty nebo kolekcemi, nebude v této
kategorii první cena udělena. Dojde-li v případě prvních třech umístění kterékoliv kategorie k
náhodné shodě v bodovém hodnocení., rozhodnou o následujícím umístění bodově shodných
exponátů i dvě původně vyškrtnutá "okrajová" hodnocení.
Pořadatel soutěže má kromě uvedených základních ocenění právo na vyhlašování dalších
speciálních soutěžních ocenění v rámci svých možností například - cena návštěvníků soutěže,
sponzorů, etc. Tato ocenění však nebudou mít žádnou hodnotu ani vliv v případě základní soutěže a
nejsou přenosná ani do základního hodnocení soutěže. Tyto doprovodné discipliny se v žádném
případě nedotýkají stanovisek práce hodnotitelů.
-9-
Podmínky pro soutěžící - vystavovatele (chovatele):
Vystavovatel si zajistí dopravu exponátů na místo určení - tj. buď osobně exponáty dopraví
na místo soutěže, nebo odešle řádně opatřené a zabezpečené exponáty pomocí provozovatele
patřičné veřejné přepravy a to tak, aby dorazily na místo v době určené pořadatelem. Kolekce
doručené po termínu, nemusí být pořadatelem převzaty nebo zařazeny do hodnocení. V případě
osobního dodání exponátu vystavovatelem na místo soutěže je vystavovatel odpovědný za vložení
exponátů do určených nádrží.
Soutěžní exponáty mohou být dvojího charakteru a to buď jednotlivé kusy, nebo páry. Ryby
by neměly být menší než 5 cm délky těla od rypce po ocasní násadec, i tak musí vystavovatel počítat
se sníženým hodnocením v rubrice "velikost a proporce těla". Na každém soutěžícím je, aby sám
dokázal posoudit, nakolik mají takové exponáty šance v soutěži. Nemá cenu do soutěže dávat rybky s
jakýmikoliv tělesnými deformacemi těla, žaberních víček, se zakalenýma očima, výrazně potrhanými
ploutvemi.
Ryby, u kterých bude patrné umělé přibarvování astaxantinovými krmivy (barva trusu) či
zastřihávání ploutví mohou být po dohodě hodnotitelské komise vyřazeny ze soutěže. Obdobná
situace může nastat i při zaslání skupiny příliš malých rybek (viz odstavec výše) nebo také jakkoliv
nemocných jedinců. Rizika spojená s přepravou až do chvíle kontroly po převzetí pořadatelem nebo
jím určenou odbornou osobou nese vystavovatel.
Podmínky pro posuzovatele:
Hodnotitelský team: Hodnotitelský team - posuzovatelskou komisi - či "jury" ustanovuje
hlavní pořadatel soutěže. Hodnotitelská komise musí mít nejméně pět - nejvíce devět posuzovatelů, z
nichž jeden je určen jako vedoucí posuzovatel - může být i presidentem soutěže. Pořadatel
ustanovuje presidenta soutěže, pokud jím není sám. V případě soutěže s mezinárodní účastí je
vhodné, aby alespoň třetina posuzovatelského teamu byli po právní stránce občané alespoň
některých dalších států, jejichž chovatelé se budou akce účastnit. Ani v rámci místní soutěže
probíhající pouze na národní úrovni není vyloučena aktivní účast občana jiného státu v
posuzovatelské komisi.
Pořadatel by měl vybrat z jím uvažovaných odborníků presidenta jury. Posuzovatelskou
komisi vybírá poté pořadatel a president soutěže nebo případně jen president a to v časovém
předstihu minimálně jednoho měsíce před termínem, aby všichni nominovaní měli řádnou možnost
se seznámit s proposicemi soutěže i standardy k posuzování rybek. Pro nominaci posuzovatelů by
měli být vybíráni především odborníci, kteří mají konkrétní teoretické a pokud možno i praktické
zkušenosti s jednotlivými zástupci rodu Pterophyllum.
Včas před soutěží je nezbytně nutné vykonat pracovní poradu, na které se dohodnou
veškerá kritéria a postupy vyplývající z jejich činnosti. V rámci porady jsou případně vyškolováni i
noví posuzovatelé. Pak by si měli společně členové celé komise prostudovat jednotlivé exponáty,
zkontrolovat, jestli odpovídá kondice a vzhled exponátů normám pro soutěž a důkladnou prohlídkou
také zkontrolovat popisky se zařazením jednotlivých exponátů do patřičných kategorií. Posuzovatelé
by se měli zavázat, že nebudou ovlivňováni při svém hodnocení jakýmikoliv možnými podněty
"zvenčí" či od osob mimo komisi a jejich hodnocení nebude komukoliv poskytováno k nahlédnutí.
Dále by měli striktně dodržovat daná pravidla v ohodnocování jednotlivých exponátů, která
jsou dána propozicemi i soutěžním standardem. Jelikož je předpokladatelné, že se může v soutěži
objevit naprosto nová, atraktivní forma, je třeba aby se posuzovatel oprostil od případných emocí a
posuzoval novinku stejnými hodnotami jako ostatní exponáty. Posuzovatelé by měli zohlednit
případné drobné poškození exponátu vzniklé jednoznačně při jeho přepravě (drobné odřeniny nebo
škrábance, mechanicky drobně poškozené ploutve).
Ihned po ukončení posuzování odevzdá posuzovatel hodnotitelské listy zpracovateli
výsledků šampionátu. Dle případné dohody, může posuzovatel hodnotitelské listy odevzdávat i
průběžně. Rozhodnutí jury o bodovém hodnocení jednotlivých exponátů a kolekcí, či jejich případné
diskvalifikaci, je konečné a nenapadnutelné. Posuzovatelské podklady jsou tajné a musí být do 6
měsíců po zveřejnění listiny výsledků zničeny.
- 10 -
2. Kategorie
I. Divoké formy
Do kategorie divokých forem patří nejen rybky odchytové, ale i rybky čistých přírodních linií
pocházející z umělých odchovů. Odůvodnění: každý chovatel, který se bude chtít profilovat svými
exponáty, si musí pohlídat, aby rybky vypadaly co nejlépe. Roztřepené ploutve, či deformované nebo
zkrácené v důsledku zacházení s rybami při jejich odchytávání v přírodě není argument, neboť žádný
seriozní chovatel nebude posílat rybky v tak krátké době po aklimatizaci v umělých podmínkách, aby
se trhliny v ploutvích nestačily zacelit, či ploutve regenerovat. Není tudíž důvodu, oddělovat do dvou
různých kategorií rybky odchycené a rybky odchované. Je plně na hodnotitelské komisi, aby u
sporných kusů druhu scalare - f. čtyřpruhá, rozhodla, patří-li ryby do kategorie divoká nebo již
chovatelská forma - tj. rybky, které prošly již mnoha lety domestikace u nichž je jasně a zřetelně
patrné, že jejich předešlé linie pocházejí z umělých chovů. V pojmenování jednotlivých kategorií
skupiny I. není úmyslně použit termín "druhy", ale v důsledku nejnovějších poznatků v oblastech
rozlišování validity druhů a možných budoucích intepretací po případné revizi rodu, je zvolen
technický termín "typ"!
I/A typ altum (obr. 1)
I/B typ leopoldi (obr. 2)
I/C typ scalare (obr. 3)
I/D typ ostatní divoké druhy - "nepopsaný - systematicky dosud nezařazený druh"
P.sp. "Nanay" (obr. 4)
*
*
*
*
*
II. Chovatelské formy P. scalare
- bez tvarových mutací
tzn. krátkoploutvé s úzkými i širokými ploutvemi bez dalších tvarových mutací
II/E ryby bez kresby s plošně rozvrženými barvami, zde se jedná o rybky jednobarevné
nebo o rybky s různě plošně zbarvenými místy plochy těla. Do této kategorie patří
zástupci skupin 2. - jednobarevné, 3. - duchové a 9. - zlaté. U "zlaté - lutino" i když
nepatří mezi zástupce s kresbou, se hodnotí "kresba", podíl a výraznost červených
prvků.
II/F ryby s kresbou - jako kresba jsou zde rozuměny rybky s tmavými, ohraničenými prvky
jakými jsou vertikální pruhy, mramorování, mapování, tečkování, skvrny. Jedná se
tedy o zástupce ze skupin 1. čtyřpruhé, 2. dvoubarevné, 4. dvojbarevné, 5.
flekaté, 6. mramorované, 7. tečkované a 8. vícepruhé.
*
*
*
*
*
III. Chovatelské formy P. scalare
- ryby s tvarovými odlišnostmi
tzn. dlouhoploutvé, závojové a s diamantově zvrásněnou pokožkou
III/G ryby bez kresby s plošně rozvrženými barvami, zde se jedná o rybky jednobarevné
nebo o rybky s různě plošně zbarvenými místy plochy těla. Do této kategorie řadíme
chovatelské typy ryb s dlouhými ploutvemi, závojové, s diamantově zvrásněnou
pokožkou nebo i jen ryby krátkoploutvé s diamantově zvrásněnou pokožkou a to
zástupce ze skupin 2. - jednobarevné, 3. - duchové a 9. - zlaté. U "zlaté - lutino" i
když nepatří mezi zástupce s kresbou, se hodnotí "kresba", podíl a výraznost
červených prvků.
- 11-
III/H ryby s kresbou - jako kresba jsou zde rozuměny rybky s tmavými, ohraničenými
prvky jakými jsou vertikální pruhy, mramorování, mapování, tečkování, skvrny. Do
této kategorie řadíme chovatelské typy ryb s dlouhými ploutvemi, závojové, s
diamantově zvrásněnou pokožkou a to zástupce ze skupin 1. čtyřpruhé, 4.
dvoubarevné, 4. dvojbarevné, 5. flekaté, 6. mramorované, 7. tečkované a
8. vícepruhé.
Jedná se tedy o osm základních kategorií, které jsou pevně ohraničené a jednotliví
zástupci druhů a forem jsou dobře zařaditelní.
*
*
*
*
*
Obr. 1: Pterophyllum altum
- 12 Obr.2: Pterophyllum leopoldi
Obr.3: Pterophyllum scalare
Obr.4: Pterophyllum sp. "Nanay"
- 13 -
3. Systém hodnocení
(viz vzor hodnotitelského listu)
Velikost těla
Třebaže je u ryb rodu Pterophyllum oficiálně deklarováno, že druh altum dorůstá v těle až 25
cm a druhy leopoldi a scalare až 15 cm (udávaný rozměr by měl odpovídat délce těla od špičky rypce
po kořen násadce ocasní ploutve, bez ploutví), je třeba vycházet z obecných a reálných skutečností.
Tato uváděná délka se týká samozřejmě extrémních případů. Dospělí jedinci běžně chovaní v
odpovídajících podmínkách dorůstají u P. altum v průměru 13 - 16 cm a takto bývají i prezentováni,
stejně tak druh leopoldi i scalare - samci mezi 7 - 10 cm; samice o něco méně. Výše uvedené rozměry
tedy odpovídají i běžné velikosti soutěžních exponátů, délka nepárových a břišních ploutví závisí na
tvarové formě. Posuzovatel bude hodnotit délku těla v cm dle výše popsaného.
Tvar a harmonie těla:
Tělo výstavního exponátu by mělo být maximálně souměrné v daném reálu stavby těla toho
kterého druhu. U samců bývá již od dob dospívání tu více tu méně výrazný tukový hrb na čele, u
starších plně vzrostlých samic P. scalare se toto může projevit také a tento fenomén není v žádném
případě hodnocen jako defekt. V této kategorii hodnocení je třeba, aby posuzovatelé brali na zřetel
celkovou stavbu těla i s ploutvemi dle daného ideálu (viz. kresba). Je také nutné vypozorovat
umístění (počátek i konec) dominantních nepárových ploutví i osu násadce ocasní ploutve.
Rypec - tlamka musí mít čisté linie, bez odřenin a zaplísněných míst. Zalomení čela, zvláště
pak u typu altum musí odpovídat daným kritériím přirozeného vzhledu těchto ryb (obr.) - týká se ale i
některých divokých populací druhu scalare či nepopsaných specií. Při bočním pohledu s výjimkou "V"
zalomení nad rypcem (je dobře patrné u všech forem scalare, markantní však především u typu
altum), musí na horizontu vnějšího tvaru vykazovat pouze obliny vystupující směrem ven! S
výjimkou tukového hrbu však nesmí rušivě přečnívat boční obrys tvaru těla ryby.
Hřbetní ploutev:(Obr.5)
Hřbetní ploutev nesmí být natržena a struktura měkkých
blanitých částí ploutve mezi ploutevními paprsky nesmí vykazovat
děrovitost. Viditelná mezera mezi jednotlivými paprsky (týká se
zejména mezer mezi počátečními tvrdými paprsky ploutve) může
být až ke hřbetu jen mezi prvními sedmi paprsky, mezi sedmým a
desátým by měla být maximálně do poloviny výšky jednotlivých
paprsků a mezery mezi desátým a čtrnáctým paprskem by měly
vykazovat mezeru o maximální hloubce do 3-5 mm (u plně
vyspělých jedinců). Celá struktura hřbetní ploutve musí působit
harmonicky, od pomyslné špičky u krátkoploutvých forem směrem
dozadu musí mít oblé linie. Zatímco toto platí i pro dlouhoploutvé
formy, u závojových forem je přípustné, aby prodloužené měkké
paprsky vytvářely volně vlající dlouhé niťovité výběžky. I zde by ale
měla být určitá pravidelnost v délce jednotlivých paprsků - závojů.
Kvalitativním a estetickým znakem projevujícím u všech forem je
výrazné krajkování v zadních partiích hřbetních ploutví.
- 14 -
Obr.6: Pterophyllum scalare - ideální tvar
- 15 -
Ocasní ploutev: (Obr.7)
Ocasní ploutev: Násadec ocasní ploutve má působit rovným dojmem. Osa těla by měla
procházet jeho přesným středem, stejně jako přesným středem celé struktury tvrdých paprsků
ocasní ploutve. Přechod z těla na kořen násadce ocasní ploutve
musí být plynulý a poslední zadní paprsky hřbetní a řitní ploutve by
měly být od přesného přechodu těla do ocasního násadce od této
partie stejně, souměrně vzdáleny. Konec ocasního násadce počátek paprsků ocasní ploutve by měl být rovný a s postranní
čárou, která končí v této partii (vypadá to jakoby ležaté velké T) by
měl svírat pravý úhel (90°). Plně rozvinutá partie ocasní ploutve
musí působit (paprsky se cca v jedné třetině své délky rozdvojují)
jako přesný půlkruh nebo vějířovitý půlkruh s jemně vystouplou
oblou střední částí vějíře. Třetí okrajové paprsky - resp. jejich
vnější části jsou protaženy do niťovitých výběžků, které mohou
být i delší, než je sama ocasní ploutev. U krátkoploutvých forem
zadní okraj ocasní ploutve musí být stejnoměrný mírně
obloukovitě prohnutý. U dlouhoploutvých forem by pak měly
protažené paprsky s blanitými mezerami, zakončené většinou
niťovitými výběžky působit pravidelným harmonickým dojmem. I
zde platí, že kvalitativním a estetickým mo-mentem je kontrastní
krajkování.
Řitní ploutev: (Obr.8)
Přední část řitní ploutve tvoří "svalový trojúhelník". Předních pět
tvrdých paprsků řitní ploutve tvoří samostatné "lupeny" tvrdých
paprsků. Mezi prvními pěti při plném roztažení ploutve mohou být
mezery až k základu, pátý paprsek je již spojený ploutevní blánou
minimálně od poloviny s přední částí plochy ploutve. Vnější - přední
část desátého tvrdého paprsku se na špičatém konci ploutve mění v
dlouhý, samostatně prodloužený ploutevní paprsek, která může být
dlouhá téměř stejně, jako je dlouhá ploutev od břišní partie až po
špičku. Zadní část ploutve má oblé tvary a podobně jako ploutev hřbetní
tvoří esovitě zaoblenou plochu s čistými liniemi. I u řitní ploutve u
nejlépe zbarvených kusů je patrné krajkování a to u všech typů
chovatelských forem skalár.
Břišní ploutve: (Obr.9)
Protneme-li tělo pomyslnou
vertikální přímkou (při pohledu z boku), začínající u prvního paprsku
hřbetní ploutve, pokračující podle skřelí přes kořen prsní ploutve na
místo, kde by tato přímka protknula obrys břicha, dostaneme se
přesně do partie, kde začínají kořeny břišních ploutví. První paprsek
břišní ploutve je jen mírně obloukovitě prohnutý směrem dozadu, je
mohutnější - připomíná jakoby trn a je svým kořenem napojen přímo
na svalový pohybový systém. Tento paprsek je krátký, tvoří však
hlavní oporu konstrukce celé břišní ploutve. Druhý paprsek je již
hlavním a nejdelším, jeho prostřednictvím je celá ploutev protažená
do dlouhého výrazně prodlouženého ploutevního paprsku, která
zabírá až dvě třetiny celkové délky. Od třetího paprsku se pak ostatní
paprsky prudce zkracují, zadní zakončení ploutve je opět oblých tvarů.
Břišní ploutve mají být až do míst, kde končí třetí paprsek ohnuté jen
do mírného oblouku ustupujícího dozadu, protažená niťovitá část se
může v čisté linii mírně vlnit, nesmí však být nijak "zalomena". U
výstavních jedinců by měly být obě břišní ploutve stejného tvaru a
především stejné délky!
- 16 -
Povrch těla:
Povrch těla u většiny výstavních jedinců má být na první pohled hladký - výjimku tvoří
horizontální vrásnění, způsobující u některých forem s lesklými šupinami diamantový (perlový) lesk.
Povrch těla ryb s maximálně průhlednými šupinami má být jednolitý, jakoby matový, bez poranění
nebo jizev. Na boku jsou velmi dobře patrné obě postranní čáry. Horní připomínající ležaté C obrácení
břichem nahoru je zakončena v tmavé partii třetího vertikálního pruhu, pod ní začíná na konec
ocasního násadce rovně se táhnoucí spodní postranní čára. U některých barevných matových" forem
s průhlednými šupinami jsou v břišních partiích plošky šupin s obsahem perleti - tzv. zrcátka. Je to
přirozená věc, v rámci hodnocení ale nehraje žádnou roli - tj. ani kladnou a ani zápornou!
Zbarvení těla / Kresba těla:
Tato hodnotitelská položka obsahuje v zásadě dva rozdílné typy v hodnocení, které se v
některých bodech ale i prolínají.
Zbarvení těla hraje velkou roli u typů skupin jednobarevných ryb a to kategorií II/E a III/G. U
představitelů těchto skupin záleží na sytosti a rozložení zbarvení, nesmí zde být příliš ostře
ohraničené přechody v případě více barev, barevné plochy musí být co nejméně skvrnité, ale naopak
co nejvíce kompaktní. Přechody mezi jednotlivými barvami tedy musí být jen velmi pozvolné,
přípustné je jen odlišné zbarvení případných "zrcátek" ve světlých břišních partiích, která bývají
stříbrná nebo tmavě bronzově červená až hnědá. Výjimku opět tvoří forma "zlatá - lutino", kde je
naopak velmi kladným jevem co největší množství co nejostřejších červených teček až čárek u
nejkrásnějších jedinců výjimečně i na celé ploše boků.
U rybek ostatních skupin neuvedených v předchozím odstavci o barvách se naopak kladně
hodnotí co nejkontrastnější kresba tmavých prvků, které bývají v rozpětí tmavohnědé až vysloveně
černé barvy.
U všech pruhovaných jedinců chovatelských forem tj. rybky čtyřpruhé, vícepruhé a patří
sem i forma bicolor mají být pruhy pokud možno harmonické, buď stejnoměrně široké nebo v
určitých partiích rovnoměrně se zužující či rozšiřující. Pruhy nesmí být přerušované a ani se nesmí
štěpit. První pruh u čtyřpruhých či několik předních pruhů u vícepruhých - maximálně však tři) může
být v mírném oblouku, přičemž největší oblouk smí tvořit pouze první vertikální pruh jdoucí přes oko.
U forem bicolor by měla být s ostrým ohraničením vertikální linie tmavá celá zadní třetina těla, u
naprosto dokonalých jedinců by se měla tato linie táhnout i do nižších až koncových partií hřbetní i
řitní ploutve, ploutev ocasní by měla být přinejmenším hodně tmavá. Posouvá-li se hranice světlé a
tmavé partie z pomyslné jedné třetiny dozadu či dopředu (mnohdy má některá rybka předěl až za
polovinou délky těla směrem dopředu k rypci), je to již estetická vada. Má-li bicolor patrný "první"
vertikální pruh (přes oko), i toto by u ideálního kusu být nemělo.
U divokých forem mohou být rozdíly v pruhování, na které je třeba brát zřetel - jedná se
kupříkladu o rybky taxonomicky označené jako synonymum Pt. scalare - historicky popsané jako Pt.
eimekei nebo Pt. sp. "Rio Nanay", které mají vertikální pruhování tenké a u některých kusů nejdou
dominantní druhý a třetí pruh až do břišní partie. U mnoha přírodních forem se první tři vertikální
pruhy často směrem dolů k břišní partii viditelně zužují, mnohdy také mění barvu z velmi tmavé do
světlejší.
- 17 U chovatelských forem Pt. scalare skupin 5. - flekaté a 6. - mramorované mají být skvrny
či mramorování výrazně kontrastní s plochou těla. Rybky flekaté - leopardi nesmějí mít zřetelné
pruhování (zebrovitost), ale jasně patrné flíčkování. Fleky mají být co nejkulatějšího charakteru,
mohou se dotýkat, nesmějí se ale slévat ve větší plochy. Fleky mohou být na svých okrajích mírně
"rozostřené". Mramorované skalárky mohou mít mramorování obojího barevného charakteru.
Světlé formy (od 50 % světlého povrchu těla) mohou mít různý podíl drobné mramorové kresby až po
pouze několik skvrnek, jako je tomu u některých forem Koi, tmavé formy jakoby mnohdy měly
naopak bílé mramorování a to až na podíl bílé pouhých 5-10 % na černém pozadí.
U skupiny 7. - tečkované jde o typy chovatelských forem P. scalare, jejichž boky zdobí
větší skvrny nebo mapování (forma mapová, kalifornská), kde je podíl tmavých mapových skvrn
nebo plochy od ocasu mnohdy až do tří čtvrtin boků těla, mapování nutně nemusí být kontrastně
tmavé, ale spíš stříbřitě tmavě šedé či až tmavohnědé. Boky některých forem této skupiny bývají
posety droboučkými tmavě červenými až hnědými tečkami (f. kalifornská a jaguáři), podobně jako je
tomu u mnoha přírodních populací.
Rybky všech zde zmíněných forem a druhů mohou mít i tzv. přídavné zbarvení, jež je
většinou významným estetickým jevem. U některých forem ať již chovatelských Pt. scalare, tak i
přírodních druhů se jedná o různobarevná čela (od jasně žluté, přes oranžovou a červenou až po
zlatavě hnědou se zelenomodrým či různobarevným leskem perleti šupin této partie těla). U mnohé
chovatelské, ale i divoké formy je takové trvalé zbarvení i přímo určujícím znakem samostatnosti
formy.
Divoké druhy a formy rodu Pterophyllum mají mnohdy podobné droboučké tečkování,
jako jsem toto uvedl v odstavci u skupiny 7. - tečkovaných. Některé druhy a formy mají na bocích těla
i větší růžové až jasně červené skvrny a flíčky těmto formám vlastní a tyto formy určující (viz. dosud
známé formy Pt. scalare "Red Spotted I", "Red Spotted II" a Pt. sp. "Rio Nanay",aj.).
Oko / Skřele + žaberní víčko:
Oko ryb rodu Pterophyllum má být kulaté, čisté, jasné a bez jakéhokoliv zákalu. Na
hlavové partii rybky mají být oči umístěny souměrně a harmonicky zapuštěny do reliéfu hlavy. Nesmí
být na jedné straně utopené a na druhé vychlípené. U dospělých rybek druhu scalare se velikost oka
pohybuje mezi 5 - 8 mm - oči Pt. scalare jsou jasně červené na většině plochy, minimálně však na
polovině. U dospělých rybek druhu leopoldi jsou oči jasně žluté až okrově oranžovonahnědlé. Pro
zbarvení plochy oka platí stejný poměr jako u druhu scalare. U druhu či ryb typu altum, jsou oči
zbarveny jakoby zrcadlově stříbřitošedě až hnědě. Oko může mít jednu či dvě velké malinově
tmavočervené skvrny, maximálně však do dvou třetin oka.
Skřele. Rybky mohou mít klasické žaberní víčko s obsahem perleťových pigmentů nebo
průsvitné až téměř průhledné ("Red Wedge"), kterým jasně červeně prosvítají žábry. Zde je tedy pro
harmonii jedince důležité, aby toto bylo v určitém souladu - tj. obě žaberní víčka v tomto směru
stejného charakteru. Žaberní víčka nesmějí být deformována nebo dokonce u výstavního jedince
absentovat, nesmějí odstávat a být nějak poškozena, nesmějí být "nedorostlá" ani přesahovat až nad
kořeny prsních ploutví.
Vitalita:
Hodnocení vitality je subjektivně pocitový pohled každého posuzovatele. Každý
posuzovatel by měl být nejen náležitě poučený o ideální té které formě, ale měl by mít alespoň
základní znalosti o zástupcích rodu a jejich formách a také schopnosti dokázat posoudit kvalitativní
znaky a tvary. Při hodnocení se bere ohled na chování jedince či skupiny jedinců, ladnost pohybů v
souvislosti s jeho tělesnými proporcemi. Ryby musí působit jako zdraví, dobře živení jedinci, nesmí
však působit těžkopádně.
*
*
*
*
*
- 18 -
Systém standardů chovatelských forem
1. skupina čtyřpruhé
Do této první skupiny jsem zařadil všechny formy nejvíce připomínající výchozí klasický
nominátní typ divoké Pterophyllum scalare. Jedná se o formy, u kterých je markantně patrný počet
všech čtyř dominantních vertikálních pruhů.
a. forma: čtyřpruhá
Čtyřpruhé skalárky mají jako základní barvu těla stříbrnou či stříbrobílou, čtyři dominantní
tmavé vertikální pruhy, více než v šedomodročené barvě kterou dnes známe u přírodních populací
spíše tmavohnědého až černohnědého charakteru. Mezipruhy buď u chovatelských čtyřpruhých
forem nejsou nikdy patrné a to ani při stresových situacích či onemocnění ryb při různých otravách
nebo bývají nezřetelné a velice špatně pozorovatelné. Čelo a hřbet těchto chovatelských populací
mohou být bezbarvé - tedy stříbřitobílé, častěji se ale setkáváme s populacemi, které již v juvenilním
věku mají čela a hřbety zbarveny nažloutle či okrově světle hnědě. Chovatelským čtyřpruhým
populacím chybějí i případné hnědé či červenavé tečky, jaké známe u mnoha populací divokých
skalár.
- 19 -
b. forma: čtyřpruhá kouřová
Pod tímto označením se skrývá konec
konců i kdysi oblíbený termín dodnes uznávaný
v severní Americe jako "černá krajka"
(vhodnější by bylo "tmavá krajka"). Kouřová
forma vypadá stejně jako základní typ, rybky
však působí celkově tmavším dojmem,
jednotlivé tmavé kresby na nepárových
ploutvích jsou zvýrazněné a kontrastnější.
Povrch těla někdy bývá také trochu tmavší.
Čtyři vertikální pruhy jsou téměř černé. Na
blanitých partiích nepárových ploutví bývá
jasně patrné krajkování.
c. forma: čtyřpruhá tmavá
Rybky se na první pohled jeví jako
černé, většinou působí matově sametovým
dojmem - minimum guanoforů. Při běžném
nasvícení však velice snadno poznáme, že
povrch boků ryb není dokonale jednobarevný a
jsou na něm jasně patrné čtyři tmavé vertikální
pruhy.
- 20 -
d. forma: čtyřpruhý albín
Rybky vypadají jako negativ
"čtyřpruhých tmavých" ryb. Boky těla mají
klasický stříbřitý povrch, čelo a hřbet ve
většině případů jsou zbarveny žlutooranžově,
oko je samozřejmě celé červené a čtyři
vertikální pruhy jsou jasně viditelně bílé.
e. forma: čtyřpruhá modrá
Relativně nejnovější chovatelská
barevná forma, do systému zařazená
dodatečně na jeře 2009. Jedná se o rybky, u
kterých byl šlechtitelem kladen důraz na co
nejvyšší podíl modré pigmentace (cyanofory)
ve škáře. Základní povrch těla i měkké blanité
části nepárových ploutví jsou jasně světle
modré (již jsou známi vyselektovaní jedinci,
kde je dominantní sytá modř). Vertikální
tmavé pruhy se jeví buď jako černé, nebo
hodně tmavošedé s nádechem do modra.
Forma ještě není plně stabilizovaná, což se
projevuje mnohdy přerušováním pruhování, u
některých jedinců některý pruh i chybí.
- 21 -
2. skupina jednobarevné
a. forma: bílá
První rybka v této skupině je rybkou
čistě bílou. Jedná se o xantorické jedince bez
jakýchkoliv stop tmavého pigmentu s
normálním černým okem, kteří mají absenci
guanoforů ve škáře a celý povrch těla působí
na první pohled sametově bíle. Rybky mohou
mít tu a tam po těle nažloutlé flíčky, někdy i
trochu nažloutlé čelo nebo hřbet. Nepárové
ploutve jsou též čistě bílé.
b. forma: stříbrná
De facto se jedná o shodnou rybu jako
je výše popsaná s rozdílem v množství
guanoforů, kterých je zde ve škáře zastoupen
vysoký podíl. Rybky působí jednolitě stříbřitě.
V zahraničí bývá tato forma nazývána také
jako "platinová". V ideálním případě by
neměly být na těle rybek patrné jakékoliv
tmavé skvrnky nebo flíčky.
- 22 -
c. forma: oranžovohlavá
Zástupci této formy vypadají shodně s
rybkami bílými, jejich čelo a hřbet ale mají
výrazné zbarvení od jasně kanárkově žluté až
po karmínově červenou. Rybky této formy
stejně jako je tomu u čistě bílých mají buď
úplnou absenci guanoforů nebo jen některé
populace vykazují především v břišních
partiích až cca 1 cm² velké skvrnky pocházející
se shluků guanoforů - zrcátka. Čím více se
zbarvení čela a hřbetu blíží k červené, tím jsou
rybky cennější.
d. forma: bílý albín
Rybky mají velice blízko ke xantorické
bílé s tím rozdílem, že mají červené oko. Na
těle se mohou objevovat nenápadné nádechy
žlutých skvrnek, nejmarkantnější na čele a
hřbetu. Vertikální pruhy ani jiné znaky nejsou
nikterak patrné.
- 23 -
e. forma: černá
V této skupině jsou zařazeny pravé,
matově sametové, ale i lesklejší čistě černé
ryby s různým podílem obsahu guanoforů ve
škáře. Čistota formy je velmi dobře
rozpoznatelná neboť rybky i ve stresových
chvilkách - úlekovém zbarvení mají povrch
boků těla čistě černý a nemají nikde patrné
jakékoliv skvrny či pruhy, které by
kontrastovaly nebo vystupovaly ze zbarvení
boků. Nejhezčí jedinci mají v blanitých
oblastech měkkých paprsků nepárových
ploutví dobře patrné krajkování.
f. forma: tmavá (kouřová)
Rybky na první pohled připomínají
předešlou - černou chovatelskou formu.
Intenzita černé melaninové pigmentace však
není stoprocentní a pokud rybky nejsou více
vybarvené - např. z důvodů nějakého
rozrušení, nejeví se povrch těla jako čistě
černý. Zaznamenáváme zde i velice malý
podíl guanoforů ve škáře. Rybky tak mají
spíše hodně tmavošedý matový povrch těla a
u většiny jedinců můžeme zaznamenat v
oblasti světlejších ploch těla nebo v hlavové
části okolo skřelí a očí jakoby tmavě
zelenomodré, až smaragdově nazelenalé
zbarvení pokožky. Nepárové ploutve bývají
čistě černé. Měkké blanité zadní partie
nepárových ploutví mohou mít zřetelné
krajkování.
- 24 -
3. skupina duchové
a. forma: duch pravý (průsvitný)
Jedná se o formu rybek, jejichž tělo
působí až esotericky průsvitně, což je
zapříčiněno pravděpodobnou ztrátou všech
pigmentů chromatoforů. U této první formy ve
skupině je tak průsvitná i pokožka - resp. její
větší část a to takovým způsobem, že bývají
mnohdy velice dobře patrné některé orgány či
části kostry rybek. Z výše uvedeného tedy i
vyplývá, že se u každého jedince setkáme s
"červeným žaberním víčkem" (Red Wedge).
Na některých partiích boků a těla mohou být i
nažloutlé skvrnky nebo i jen žlutavý nádech především v oblasti čela a hřbetu, ale vzácně i
poblíž ocasního násadce.
b. forma: duch hnědý
Druhým zástupcem této skupiny je
duch hnědý, také nazývaný tmavý nebo šedý.
Ve druhé polovině devadesátých let nejvíce u
nás chovaná forma duchů. Základní barva těla
je jakoby matově šedohnědá s tmavým
lemováním okrajů a špiček nepárových
ploutví. Tmavší může být i čelo a hřbet rybek.
V zadní partii těla bývá před ocasním
násadcem dobře patrná charakteristická
klínovitá tmavá skvrna.
- 25 -
c. forma: duch oranžový
Průsvitnost pokožky není ani zdaleka
tak dokonalá jako je tomu u duchů pravých,
naopak pokožka má žlutavě až oranžově
matové zbarvení, počátky tvrdých paprsků
nepárových mají žluto až oranžově hnědý
nádech. Rybky mají plně průsvitné žaberní
víčko - "Red Wedge". Na žlutooranžovém
zabarvení se podílí ve škáře částečně
dominující xantofory při absenci melanoforů a
erytroforů.
d. forma: duch růžový
U těchto rybek je ve škáře vyšší podíl
možností tvorby erytroforů (červených
pigmentů). Na dolních partiích boků a břicha
bývají zpravidla guanoforová "zrcátka"
klasických rozměrů. Pokožka těla má silně
narůžovělý - stříbřitý nádech, čelo a hřbet
mívají hnědou až hnědočervenou či
oranžovohnědou barvu, která ze hřbetních
partií přechází až do tvrdých paprsků hřbetní
ploutve. Tato forma je zástupcem skupiny
duchů s nejvyšším podílem guanoforů v
pokožce.
- 26 -
e. forma: červená (duch červený)
V čisté formě, se jedná o karmínově
až sytě malinově celoplošně matově červené
rybky, mnohdy s tmavšími lemy okrajů
nepárových ploutví. Rybky krmené laciným
umělým krmením s minimálním obsahem
vitamínů postupně ztrácejí svou červenou
barvu a zprvu žloutnou, pozdější populace
takto chovaných ryb se mění v různé "špíny"
někdy vzdáleně připomínající zlaté rybky nebo
se mohou obracet směrem k předešlé formě.
f. forma: modrá (modrý duch)
Rybky mají minimální množství
guanoforů, značnou absenci erytroforů a
pravděpodobně téměř žádné xantofory. Při
dobrém zacházení a krmení je jasně modré
zbarvení světlejších partií těla, tmavé pak na
čele, hřbetu a okrajích nepárových ploutví.
Bohužel mnoho dnešních populací
postrádajících kvalitní krmivo opět tu krásnou
modrou barvu ztrácí. Modrá přechází do jakési
šedé či popelavě šedomodré.
- 27 -
4. skupina dvoubarevné
a. forma: dvoubarevná černobílá
("Bicolor")
Základním zbarvením čistých forem
bicolorů je klasická stříbrobílá, rybky jsou
zhruba od poloviny těla až po ocas černé.
Předěl mezi stříbrobílou a černou je vertikální
a táhne se již od špičky hřbetní ploutve až po
špičku řitní ploutve hranicí mezi barvami je
třetí vertikální dominantní pruh. Nejčistší
populace mají přední dvě třetiny těla světlé a
zbylou zadní třetinu černou, jsou bez
jakýchkoliv jiných tmavých flíčků či
znamének. U většiny populací je však zřetelný
i první vertikální tmavý pruh táhnoucí se od
prvního paprsku hřbetní ploutve obloukovitě
přes oko do spodních partií skřelí.
b. forma: dvoubarevná zlatohlavá
(zlatohlavý bicolor)
Rybky jsou po všech stránkách
shodné s klasickými bicolory, jen ale s tím
rozdílem, že vyšší množství erytroforů a
xantoforů v pokožce zajišťuje, že mají
intenzivně oranžové čelo a hřbet.
- 28 -
5. skupina flekaté
a. forma: leopard
Rybky mají normální základní stříbrobílou barvu s modravými odlesky pokožky, ve které je
zastoupen dostatek guanoforů. Na bocích těla jsou rozesety nepravidelné tmavé flíčky - proto název
skupiny "flekaté". Čelo a hřbet hnědavého zbarvení mívají zpravidla jen starší plně dospělí jedinci,
většinou jsou tyto partie ale jen trochu tmavěji zabarveny.
- 29 -
b. forma: leopard kouřový
Jedná se opět o shodný typ, jako
předešlý, rybky jsou ale více a kontrastněji
probarveny, mívají i tzv. krajkové zbarvení
horizontálních proužků v plošných partiích
měkkých paprsků nepárových ploutví.
c. forma: leopard tmavý
Rybky se na první pohled jeví jako
černé a shodně jako pravá černá skalárka
působí matově sametovým dojmem - malý
podíl guanoforů ve škáře. Při běžném
nasvícení však velice snadno poznáme, že
povrch boků ryb není dokonale jednobarevný
a jsou na něm jasně patrné tmavé "leopardí"
flíčky či fleky.
- 30 -
6. skupina mramorované
a. forma: mramor světlý
Základním typem této skupiny je
klasická obyčejná mramorovaná skalárka. Na
stříbrobílém povrchu těla je patrné tmavé
žíhání, které může místy vytvářet i drobnější
nepravidelné flíčky. Žíhání zasahuje i do partií
nepárových ploutví, kde většinou postupuje i
po ploutevních paprscích.
U těchto základních typů mramorovaných skalár je přípustný poměr tmavých
ploch k plochám světlým do 40-50% povrchu
celého těla. Čelo a hřbet rybek je buď světlé,
nebo slabě nahnědlé. U některých populací se
mohou v pokožce břišních partií objevovat
shluky guanoforů - opět již několikrát výše
popisovaná "zrcátka".
b. forma: mramor tmavý
Rybky jsou vcelku totožné s předešlou
skupinou, jejich pokožka však oplývá větším
podílem melanoforové pigmentace, ale i
vyšším podílem erytroforů a xantoforů - tj.
nejen více tmavých skvrn a žíhání, v partiích
čela a hřbetu se nezřídka objevují oranžové až
krvavě červené tečky a skvrnky. Podíl tmavé
barvy na ploše těla může mít až cca 90-95 %.
Tento "tmavý" typ není možné srovnávat se
skalárkami tmavými, tmavými čtyřpruhými,
leopardy a zebrami - zbytkový procentuální
podíl světlého podkladu je jasně stříbrobílý!
- 31 -
c. forma: mramor zlatohlavý /
oranžovohlavý
Jedná se o klasické mramorované
skaláry s výrazně intenzivně žlutě až
žlutooranžově zbarveným čelem a hřbetem,
odkud u některých zvlášť pěkně probarvených
jedinců zasahuje oranžová barva často až do
spodních partií hřbetní ploutve. Rybky bývají
nazývány také jako "zlaté hlavy ("Gold Head"
- angl.; "Gold Kopf" - něm.).
d. forma: Koi
U této formy se jedná o pravý opak
tmavých mramorů. Na základní bílé až
stříbrobílé ploše povrchu těla je minimální
množství tmavých pigmentových skvrn nebo
jejich souborů. Paprsky nepárových ploutví
mohou mít tmavé zbarvení v některých
partiích. Procentuální poměr tmavé by u této
formy neměl překračovat 5-10 % zbarvení
těla. Čisté formy mají čelo a hřbet buď bílé,
nebo jen slabě okrově nahnědlé. Některé
populace mohou mít na spodních partiích boků
těla a na břiše nižší podíl guanoforů ve škáře,
rybky mohou spodní polovinou těla působit
matově bíle.
- 32 -
e. forma: Koi žlutohlavý
V základní tmavé kresbě na těle i
ploutvích se nijak neodlišuje od obyčejných
Koi. Na bílé až stříbrobílé ploše povrchu těla je
minimální množství tmavých melanoforových
pigmentových skvrn nebo jejich souborů.
Paprsky nepárových ploutví mohou mít tmavé
zbarvení v některých partiích. Procentuální
poměr tmavé by u této formy neměl
překračovat 5-10 % zbarvení těla. Čisté formy
mají čelo a hřbet jasně svítivě žluté díky
vyššímu obsahu xantoforů.
f. forma: oranžový Koi (medový
Koi)
Jedná se o rybky, které splňují
všechny popsané barevné vlastnosti
obyčejných Koi skalár s tím rozdílem, že na
čele a hřbetě ryb je výrazné oranžověžluté
zbarvení táhnoucí se až do břišních partií a ke
kořeni ocasní partie. Mnohdy oranžové
zbarvení převažuje stříbrobílý základ a
oranžové partie mají žlutavý lem.
- 33 -
g. forma: dalmatin
Povrch celého těla i ploutví je spíš bílý než stříbrobílý (nižší podíl guanoforů ve škáře), tělo
(případně i ploutve) je poseto černými drobnými skvrnkami nebo flíčky kulatého pravidelnějšího
tvaru o velikosti cca 23,5 mm. Boky rybek tak zbarvením dokonale připomínají do nedávna módní psí
plemeno.
- 34 -
7. skupina tečkované
a. forma: mapová
Základem barevného spektra mapových skalárek je stříbrobílá. V zadní polovině těla je
shluk tmavých (spíše více tmavohnědých než černých) skvrn, slévajících se do celku působícího na
pozorovatele jako mapa. Čelo a hřbet rybek má okrovou až hnědooranžovou barvu, která přechází
směrem dolů do světlejších odstínů až ke stříbrobílému základu.
- 35 -
b. forma: kalifornská
Ačkoliv se jedná o čistou stabilizovanou chovatelskou formu, v barvách
povrchu těla se objevují některé prvky známé
pouze u přírodních populací. V základu se
kalifornské skalárky shodují v podílu světlých
a tmavých ploch (spíše než černé, jsou tyto
plochy tmavošedé) i s ohraničením tmavých
částí se skalárami mapovými. Nepárové
ploutve a světlé části povrchu těla však nejsou
svítivě stříbrobílé, ale mají spíše stříbřitě
šedozelený nádech. Na světlých partiích boků
těla můžeme pozorovat zřetelné velmi
drobounké tmavé tečky, partie měkkých
paprsků nepárových ploutví mají krajkový
charakter. Čelo a hřbet bývají zabarveny
okrověhnědě, na přechodu do základního
zbarvení přechází okrověhnědá se třpytivě
modrozelenými odlesky do základní barvy. U
některých populací je základní šedostříbrná
plocha zabarvena výraznějším modrým
nádechem. Kalifornské skalárky stojí svými
barvami i prvky mezi skalárami mapovými a
jaguáry. V jejich škáře je patrně velmi vysoký
obsah guanoforů a to především v oblastech
hlavy a hřbetu ryb.
c. forma: jaguár
Tato forma je více spřízněna původem
se skalárkami kalifornskými, než mapovými.
Světlejší základní partie, které jsou ve
shodných barvách "kaliforňáků" mají větší
podíl jakoby lehce olivověnazelenalé barvy se
zlatavými odlesky (vysoký podíl guanoforů v
pokožce), na kterých jsou místo mapového
vzoru droboučké tmavošedé skvrnky, u
některých populací velmi málo zřetelné, zato
však je celá plocha boků těla poseta tmavým
tečkováním ne nepodobným známým
tečkováním u některých divokých populací, jde
pravděpodobně o úzce ohraničená místa s
velice vysokou koncentrací erytroforů.
- 36 -
8. skupina vícepruhé
a. forma: zebra
Prvním zástupcem této skupiny je klasická sedmipruhá zebra. Základní zbarvení nominátní
formy této skupiny je světle stříbrobílé, na bocích nalezneme sedm tmavých, spíše však tmavě
šedých než černých vertikálních pruhů. První, táhnoucí se od kořenů prvních paprsků hřbetní ploutve
obloukovitě před oko ke spodním partiím žaberního víčka je jediným obloukovitým pruhem ostatní
jsou rovné a přímo svislé až po poslední pruh na násadci ocasní ploutve, jako je tomu u všech
čtyřpruhých. Tyto vertikální pruhy jsou užší, než dominantní pruhy u čtyřpruhých populací. Čelo a
hřbet jsou u mladých rybek šedobílé, u dospělých jedinců může mít okrověnahnědlý nádech.
- 37 -
b. forma: zebra kouřová
Kouřová forma vychází samozřejmě
ze základního typu, rybky však působí celkově
tmavším dojmem, jednotlivé tmavé kresby na
nepárových ploutvích jsou zvýrazněné a
kontrastnější a v blanitých oblastech měkkých
paprsků bývá dobře patrná krajková kresba.
Povrch těla někdy bývá také trochu tmavší.
Všechny vertikální pruhy jsou téměř černé.
c. forma: zebra modrá
Rybky mají světlejší partie těla světle
šedostříbrné s výrazným jakoby kovově
bleděmodrým leskem. Tyto barvy jsou plně
výrazné již i u velmi maličkých rybek. U mláďat
od velikosti cca 1,5 cm těla se objevují drobné
tmavohnědé tečky na bocích (koncentrace
erytroforů), tak jak tomu bývá u mnoha
přírodních populací a jaké jsme zaznamenali i u
formy jaguár nebo kalifornské. U mladých již
plně vzrostlých jedinců bývají tyto tečky
výrazně intenzivní, jak ale postupně rybky
stárnou, tečky ztrácejí svou intenzitu. U
některých starších kusů bývají již stěží patrné.
- 38 -
d. forma: zebra tmavá
Rybky se na první pohled jeví jako
černé a shodně jako matově černé skalárky
působí matově sametovým dojmem minimum guanoforů. Při běžném nasvícení
však velice snadno poznáme, že povrch boků
ryb není dokonale jednobarevný a je na něm
jasně patrné větší množství užších tmavějších
vertikálních pruhů.
e. forma: tygr (zebra oranžová)
Tato rybka je unikátní nejen
vzhledem k své barevnosti - světlé partie
povrchu těla jsou místo klasicky stříbrobílé
spíše světle okrověhnědé až naoranžovělé a to
včetně tvrdých paprsků hřbetní a řitní ploutve
i okrajových tvrdých paprsků ploutve ocasní.
Vertikálních pruhů může být i více než deset a
jsou ještě užší, než je tomu u klasických zeber.
Celkově se tak dojem boků těla rybek blíží
podobě právě tygří kůže, oblasti měkkých
paprsků nepárových ploutví jsou navíc
krajkově zabarveny.
- 39 -
9. skupina zlaté
a. forma: zlatá
Základ barvy boků rybek tvoří
klasické stříbrobílé zbarvení, v břišních
partiích se mohou nalézat i místa s nižším
podílem guanoforů, takže některé populace
mohou mít břišní partie i matově bílé. Čelo a
hřbet jsou zbarveny jasně žlutě až
světleoranžově (díky vysoké koncentraci
xantoforů) a tato barva přechází u dobře
probarvených populací ve stříbřitě bílou až v
polovině boků těla. Do oblastí tvrdých paprsků
nepárových ploutví zasahuje žlutooranžové
zbarvení zřídkakdy a pokud ano, tak
především jen u základů paprsků. Prsní
ploutve jsou buď bělavé, nebo bleděmodré.
b. forma: zlatá - lutino
Jedná se o formu velice podobnou
předešlé s výrazně větším podílem erytroforů
především v partiích hlavy, hřbetu a předních
částí hřbetní a řitní ploutve. Blanité části mezi
měkkými paprsky obou ploutví mohou mít i
výrazné červené krajkování. Výše popsané
partie mají tudíž výrazné červené prvky.
Nejlépe probarvení jedinci mají bílé pouze
spodní břišní partie, žluté zbarvení zasahuje i
větší měrou do tvrdých paprsků nepárových
ploutví. Na bocích těla zvláště dobře
vyšlechtěných jedinců se nachází i ostře
ohraničené krvavě červené tečkování.
- 40 -
c. forma: oranžová
Jedná se o rybky celoplošně
okrovooranžově zbarvené vč. břišních partií.
Zbarvení zasahuje i nepárové a břišní ploutve,
měkké blanité oblasti nepárových ploutví mají
slabě zřetelné krajkování. Pokožka obsahuje
jen velice nízké zastoupení melanoforů a
guanoforů, zato xantofory a erytrofory jsou
zde zastoupeny v poměrně vysokých
koncentracích. Břicho může být žluté.
d. forma: bronzová
Podíl pigmentů v chromatoforech je
totožný s předešlou formou, oproti tomu je zde
ale i velmi vysoký podíl guanoforů, což dodává
rybkám bronzově kovový lesk.
- 41 Příloha 1: Hodnotitelský list
- 42 Příloha 2: Interní výsledková listina
- 43 Příloha 3: Veřejná výsledková listina
- 44 Příloha 4: Popiska soutěžního akvária
*
*
*
*
*