Dysplazie kyčelního kloubu – prevence a léčba

Dysplazie kyčelního kloubu – prevence a léčba

Veterina
O dysplazii kyčelních kloubů (DKK)
už bylo řečeno a napsáno tolik, že
mi jakýkoliv další článek na toto
téma připadá jako nošení dříví do
lesa. Zkusím se tedy k problému
postavit jinak, a to tak, že se tuto
problematiku budu snažit popsat,
jako bych ji úplnému laikovi vysvětlovala ve své ordinaci – tedy bez
složitých latinských termínů a hlubokých sond do anatomie kyčelního
kloubu, a zároveň se budu snažit článek obohatit o „novinky k tématu“,
aby si početli i ostřílení chovatelé,
pro které je často problematika
DKK, tak jak bývá rutinně popisována, stará vesta.
Celý tento problém se týká nejčastěji psů
velkých či obřích plemen, ale jelikož v přírodě a v medicíně není nic stoprocentní, tak je
třeba upozornit na fakt, že ani ostatní plemena nemusí být ušetřena. Obecně – u psů,
jejichž váha přesáhne v dospělosti 25 kg, je
třeba zvýšená ostražitost. Existují i – z hlediska rozvoje DKK – „profláknutá“ plemena
jako je například NO, labrador, rotvajler,
boxer a další. Onemocnění se nejčastěji
objeví ve dvou etapách života psa – u mladých rostoucích psů a u starších psů.
Na co se zaměřit do věku
dvanácti měsíců
V následujících kapitolách vše podrobně
rozebereme, nicméně je důležité si uvědomit, že když váš pejsek patří mezi ohrožené
jedince, tak to neznamená, že do jeho dvanácti měsíců, kdy se rutinně provádí vyšetření na dysplazii, budete sedět se založenýma rukama a doufat ve svou šťastnou hvězdu.
Je toho totiž mnoho, co pro svého miláčka
můžete udělat.
Výběr štěněte
Výběr vhodného chovného páru je ve většině klubů samozřejmostí, nicméně je
potřeba si uvědomit, že díky polygenní
dědičnosti DKK vám i perfektní rodičovský
pár, kdy oba jedinci jsou označeni jako
A (jinak i 0) – tedy v překladu dysplazie
prostí – nezaručují A potomka. Riziko vzniku dysplazie je u potomka áčkových rodičů
dokonce až 30%. Výběr správného rodičovského páru jen snižuje četnost výskytu,
a tak při výběru štěněte, chtě nechtě, hrajete loterii.
Inzerce
Dysplazie
kyčelního
kloubu –
prevence
a léčba
Kteří psi jsou ve zvýšeném
ohrožení?
Štěňata se rodí s normálně utvářeným kloubem,
pokud se ale u nich nevhodně protne genetická predispozice a některé faktory vnějšího prostředí, může
se u nich toto onemocnění během růstu vyvinout.
Co vlastně DKK znamená
Rozhodují i vnější vlivy
Jedná se o genetické vývojové onemocnění
kyčelního kloubu – to znamená, že štěňata
se rodí s normálně utvářeným kloubem,
pokud se ale u nich nevhodně protne genetická predispozice a některé faktory vnějšího prostředí, může se u nich toto onemocnění během růstu vyvinout. Pro zajímavost
– na rozdíl od dětí, ty se už se „špatnými
kyčlemi“ rodí.
Normální, zdravý, kyčelní kloub příroda
stvořila tak, že umožňuje jen krouživý
pohyb. Pokud ale struktury kyčelního kloubu vykazují určité anatomické abnormality,
tak je možný i pohyb boční, tím dochází
k rozvoji patologických změn kyčelního
kloubu.
Snažte se eliminovat i další vlivy, které k rozvoji DKK významně přispívají, to je moment, kdy chovatel může pokazit i napravit
mnohé:
a) způsob výživy: Naprosto nejvhodnější
je krmit rostoucího jedince obřího plemene
kompletní granulovanou stravou superprémiové kvality, a to v doporučené denní dávce, a nic dalšího ke krmné dávce nepřidávat
(pokud to nedoporučí váš veterinář), obzvláště je třeba vyhnout se tradičně rozšířenému přidávání vápníku, mléka a podobných
zvěrstev – věřte, že účinek bude silně kontraproduktivní. Ani vařená domácí strava
není v těchto případech vhodná. A protože
dopředu vím, že spousta chovatelů nebude
Pes přítel člověka 4/2010
57
58
Veterina
 Fyziologický kyčelní kloub
souhlasit, tak těm je třeba vzkázat, ať jdou se
svým roztloukáním vaječných skořápek, přidáváním tvarohu a podobně, k šípku, vědecké poznatky jednoznačně prokazují, že tím
svým svěřencům škodí.
b) stupeň zatížení: Rostoucí štěně velkého
či obřího plemene by mělo mít po dobu růstu kontrolovaný pohyb. Jinými slovy, desetikilometrový běh u kola není dobrý nápad, spíš
mu prospějete krátkou a častou procházkou,
kdy ho nebudete podněcovat k namáhavým
sportovním výkonům, jako je aport klacku
skokem přes potok a podobně. Na druhou
stranu to však neznamená, že štěněti pohyb
naprosto omezíte nebo že ho budete například vynášet do schodů. Prostě, jako většinou
v životě – oba extrémy (nadměrný pohyb
i nadměrné šetření) škodí. Je třeba zvolit zlatou střední cestu a své štěně v rozumné míře
seznamovat s pohybovou aktivitou, pro kterou je do budoucna určené.
Časná diagnostika – PennHIP
systém
Jde o relativní novinku a právě toto je moment, kdy si počtou i ostřílení chovatelé.Vyvinuli ho v USA, na Pensylvánské univerzitě.
Celá záležitost vychází z poznatku, že štěně
se rodí s plnohodnotným kloubem a dysplazie se u něj vyvíjí až později. Přitom jednoznačným ukazatelem toho, že je štěně
v budoucnu DKK ohroženo, je jako první
„volnost v kloubu“ – tedy vlastně možnost již
zmiňovaného bočního pohybu kloubu. V praxi to vypadá tak, že se štěně uspí, načež následuje „ruční“ ortopedické vyšetření v těsném
závěsu následované speciálním RTG vyšetřením, obě tato vyšetření mají za úkol odhalit
i minimální volnost kloubu. Po celou dobu
vyšetření i při rentgenování se s končetinami
uspaného štěněte různě manipuluje podle
předem určeného schématu a to vše právě
Pes přítel člověka 4/2010
 Změněný kyčelní kloub
proto, aby se možná pasivní volnost kyčelního kloubu odhalila. Následně se stav jakoby
oboduje, to je ale záležitostí ortopeda a nemá
smysl tuto stupnici rozebírat.
Do čtyř měsíců věku pomůže
minioperace JPS
Přínos celé věci je následující – pokud se tato
diagnostika provede nejpozději do čtyř měsíců věku (naprosto nejvhodnější doba pro
vyšetření je v posledním týdnu čtvrtého
měsíce věku) a riziko vzniku DKK v budoucnosti se potvrdí, je štěně vhodným adeptem
na jednu speciální operaci – tzv. JPS (juvenilní
pubická symfyziodéza) – jde o zákrok, kdy se
cíleně – teplem – poškodí růstová zóna pánve. Pánev tak v tomto místě přestává růst, ale
její zbytek samozřejmě roste dál. A právě tato
nerovnoměrnost v růstu ovlivní anatomické
poměry v obou KK tak, aby kloub v budoucnu fungoval správně. Operace je minimálně
invazivní a šetrná a pacient se velmi brzy
navrací k plné pohybové aktivitě. Nevýhodou
je, že se zákrok musí provést včas – do zmiňovaných čtyř měsíců věku, což vyžaduje hlubokou důvěru majitele ve svého lékaře, majitelovu poučenost i schopnost hledět do
budoucna, protože jde i o určitou finanční
zátěž a psovi „přece zatím nic není“. Věřím
ale, že kdyby majitelé psů postižených DKK
mohli vrátit čas, tak by mnoho z nich časnou
diagnostiku a zákrok podstoupilo, protože
DKK může být pro vašeho psa velmi limitující a bolestivá, a finanční částky na léčbu velkého jedince s DKK mohou opravdu zahýbat
rodinným rozpočtem.
ve: tuto metodu zmiňuji jen pro úplnost, protože už jde o daleko vážnější zákrok, kdy se
pánev ve třech místech poruší a jako trojrozměrné puzzle se poskládá tak, aby se poměry
v kloubu upravily, a následně se celé dílko
sešroubuje k sobě. Výhoda zákroku je snad
jen v tom, že se dá použít i u starších psů,
jinak je to metoda výrazně drastičtější – pro
pacienta i pro zručnost operatéra.
Po dvanáctém měsíci věku už ani tato operace – až na výjimky – nebývá prováděna,
a zbývá konzervativní léčba a další, pacienta
i peněženku více zatěžující chirurgické metody, a tak je dobré si uvědomit, proč se časné
diagnostice říká časná – není to proto, že by
se dělala brzy po ránu… Ještě je třeba zmínit,
že oba tyto zákroky by měly být zaznamenány psovi „do dokladů“, aby tato skutečnost
mohla být v budoucnu zohledněna, obzvláště
z hlediska dalšího rozmnožování jedince.
Když váš pes už hranici roku
překročil
Rady ohledně správné výživy a přiměřené
zátěže platí dál. Navíc v roce (u některých
plemen i v 16 či 18 měsících) je zvykem
a regulemi dané provádět diagnostiku DKK
dle pravidel FCI – mezinárodní kynologické
federace.Toto vyšetření je, na rozdíl od časné
diagnostiky, oficiální a slouží jako podklad pro
chovatelské selekční programy. Platí zde, že
psík musí dosáhnout určitého věku (12, 16 či
až 18 měsíců, dle plemene), musí mít trvalou
identifikaci (čip či tetování) a existuje přesný
postup diagnostiky (pes musí být uspaný
a zrentgenovaný dle určitých kritérií (což už
je starost toho, kdo snímek pořizuje).
U starších je pomoc složitější
Pokud váš pejsek překročil čtyři měsíce věku,
tak existuje ještě jeden možný chirurgický
zákrok, který může rozvoj DKK do budoucna ovlivnit, je to TPO (trojitá osteotomie pán-
Jak je to s vyšetřením dle FCI
Výsledkem celého snažení je rentgenový
snímek, který posuzuje ne jakýkoliv veterinář, ale takzvaný specialista na posuzování
Veterina
Pozor na „předrentgenování“
Také je potřeba dodat, že se často setkáváme s žádostí majitelů o zhotovení snímku
dle FCI dříve než ve 12 měsících věku, v praxi označované jako „předrentgenování“,
které ale není průkaznou metodou a lehčí
formy DKK neodhalí. Těžší formy však prokázat může a bohužel, tento poznatek pak
mohou někteří chovatelé zneužívat – štěně,
kterému takové předrentgenování špatně
dopadlo, už ve dvanácti měsících znova –
a teď už oficiálně, rentgenovat a posuzovat
nenechají a tím ho vyřadí ze statistiky.
Výsledky odchovů pak vypadají lepší, než ve
skutečnosti jsou. Proto, když narazíte na
situaci, kdy je například z osmi narozených
štěňat zrentgenováno ve dvanácti měsících
věku jen třeba pět, tak se určitě zajímejte,
proč je tomu tak.
Konzervativní léčba – terapie
na míru
Pokud už váš pes není vhodným adeptem na
nápravný chirurgický zákrok typu JPS, tak
vám pro zmírnění a zpomalení obtíží s DKK
spojených váš veterinář doporučí tzv. konzervativní léčbu.
Problém kloubu, který je namáhaný jinak,
než příroda zamýšlela, je hlavně rozvoj degenerativních změn na chrupavce.V rámci konzervativní léčby tedy děláme vše pro to, abychom rozvoj artrózy co nejvíce zpomalili
a příznaky opotřebení kloubu tak co nejvíce
zmírnili. Váš veterinář pro postiženého psa
ušije terapii na míru, která bude kombinací
následujících bodů:
 redukce hmotnosti: souvislost je nasnadě,
pokud je kloub nadměrně zatížený, tak se
neúměrně a zbytečně namáhá,
 omezení zátěže: zvolí se vhodná míra
a forma pohybové aktivity,
 výživa kloubní chrupavky: takzvaná chondroprotektiva: kvalitních preparátů je na
trhu celá řada a váš lékař vám doporučí
vhodnou formu, mohou být dokonce přímo součástí granulí,
léky ze skupiny nesteroidních antiflogistik:
jsou výborným a bezpečným doplňkem,
ale vždy prosím z rukou vašeho veterináře, protože je třeba zdůraznit jednu věc –
lidskými léky proti bolesti typu ibuprofen
a spol. můžete svému psovi fatálně ublížit,
psům může i jediná aplikace vážně poškodit zažívací trakt!
 další potravní doplňky: různé formy mastných kyselin atd.
U konzervativní léčby je ale potřeba uvědomit si jednu věc – jde pouze o zmírňování
a oddalování potíží, kdy se úspěšnost u každého pacienta velmi liší a u velkých plemen psů
se může jednat o vysoké každoměsíční finanční částky.

Když už tato léčba nestačí
Odezva na konzervativní terapii se hodně
liší, případ od případu, a míra obtíží psa
nemusí vždy souhlasit s tím, co vidíme na
RTG snímku. Pokud ale stav vašeho psa překročil možnosti konzervativní léčby, pořád
ještě zbývá možnost celou situaci řešit chirurgicky. V současné době se v takových
případech provádí resekce hlavice stehenní
kosti a i psům je možné pořídit totální
endoprotézu, jak ji všichni známe z lidské
medicíny. Výhody a nevýhody těchto metod
rozebírat nebudeme, bylo by to na celý další
článek. Týkají se totiž malého procenta pacientů, a pokud by je váš pes potřeboval, tak
vás se všemi plusy a mínusy seznámí váš
veterinář.
Inzerce
DKK a DLK (dysplazie loketního kloubu).
Tento specialista pak psíkovi oba klouby –
každý zvlášť, ohodnotí podle stupnice, kde
A neboli 0 kloub je bez postižení, B neboli 1
znamená hraniční DKK, C neboli 2 mírné
postižení, D neboli 3 střední postižení, E
neboli 4 těžké postižení. Celkové hodnocení se pak řídí podle horšího kloubu – tj. máli pes napravo 1 a nalevo 4, má celkově
výsledek 4.
Tato diagnostika dle FCI má ale jednu
zjevnou nevýhodu – pokud je DKK diagnostikována až takto pozdě, tak už nám pro
běžně dostupné a elegantní nápravné chirurgické zákroky nezbývá prostor a to, čím
prozatím můžeme pacientovi ulevit, je konzervativní léčba, která ale léčí pouze následky a ne příčinu.
Závěrečná rekapitulace
Pokud byste si z tohoto článku měli něco
odnést, tak by to asi bylo následující: Pokud
si pořizujete psa, který patří do rizikové skupiny, je třeba mít na mysli následující:
1) výběr štěněte je bohužel loterie,
2) pejska vhodně krmte superprémiovými
granulemi,
3) krmte ho doporučenou denní dávkou (ne
kolik se do něj vejde) a ke granulím nic
nepřidávejte,
4) dopřejte štěněti kontrolovaný pohyb,
5) zamyslete se nad možností podstoupit
časnou diagnostiku – v poslední týden
čtvrtého měsíce věku – a eventuální chirurgický zákrok, který může znamenat
trvalé odstranění potíží,
6) pokud jste věk pro operaci již prošvihli,
tak svého predisponovaného psa nechte
zrentgenovat, i když nejste budoucí chovatel – včasné odhalení DKK znamená, že
můžeme začít s vhodnou léčbou včas
a rozvoj nepříjemných projevů tak co nejvíce oddálit.
Nakonec bych všem chovatelům i majitelům chtěla popřát, aby jejich miláčci vyšli vždy
jen jako „áčkoví“, jakkoliv je jasné, že takové
přání přes genetické zákonitosti neprojde.
MVDr. Karolína Svobodová 
Foto: Veterinární klinika Mimoň
Pes přítel člověka 4/2010
59