Hlucké noviny 3/2012
Transkript
Hlucké noviny 3/2012
HLUCKÉ Hlucké noviny noviny ČERVENEC - SRPEN - ZÁŘÍ 2012 číslo 3/2012 Vydává Městský úřad Hluk • Cena 15 Kč Léto skončilo V průběhu 52 dnů navštívilo městské koupaliště více než 26000 návštěvníků www.mestohluk.cz 1 www.mestohluk.cz Hody ve fotografiích Foto: Štěpán Mitáček Hlucké noviny 3 Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou třetí číslo Hluckých novin. Tentokrát jsme si dali na čas s jejich vydáním, neboť jsme do předposledního čísla chtěli zařadit vše podstatné, co se v Hluku událo. A že toho nebylo málo, můžete posoudit sami. Závěrem bych vás ráda pozvala na níže avizovaná divadelní představení, besedy i společenské akce. Věřím, že každého z vás alespoň jedna osloví. Iveta Mátlová Se začátkem školního roku přivítala základní škola nové prvňáčky; na žáky vyšších tříd čekaly po prázdninách v suterénu nové šatny, jejichž fotografie naleznete v novinách. V minulém čísle jsme se věnovali školním sportovním úspěchům, nyní přinášíme seznam nejúspěšnějších žáků z vědomostních soutěží. V Hluku působí mnoho zájmových organizací a spolků. Zavítali jsme mezi myslivce, včelaře i do občanského sdružení Stanice ochrany fauny a přinášíme vám krátké reportáže o jejich činnosti. V průběhu léta proběhlo v Hluku mnoho sportovních i kulturních akcí, jejichž organizace se ujala spousta dobrovolníků, kteří svůj volný čas proměňují v zábavu pro druhé. Díky jejich nasazení je život v Hluku rozmanitý a pestrý, za což jim patří velké poděkování. Slova díků patří také vám, divákům, kteří hojně navštěvujete připravované akce. Foto: Štěpán Mitáček Pozvánka na kulturní akce 27. 9. Den otevřených dveří v základní škole 8:00 - 16:00 Základní škola 30. 9 . Luhačovická romance. Hraje Ostrožsko-lhotské divadlo. 16:00 Tvrz 5. 10. Koníčky. Hraje ochotnický spolek HROZEN z Hroznové Lhoty. 19:00 Tvrz 5. 10. Burza knih 16:00 Tvrz 12. 10. Beseda o knize „Žítkovské bohyně“ 18:00 Městské kino 12. 10. Výtečníci. Hraje divadelní soubor Bumbác 20:00 Tvrz 14. 10. Dětské odpoledne a drakiáda na kopci sv. Antonína 14:30 kopec sv. Antonína (za deště se akce nekoná) 27. 10. Hubertská mše 15:00 kostel sv. Vavřince 27. 10. Helena Vondráčková 11. 11. Dětská pyžamová párty 15:00 Tvrz 2. 12. Setkání se staršími občany 14:00 Tvrz 2. 12. Vánoční jarmark 14:00 postranství před tvrzí 15. 12. Čechomor a Smíchovská komorní filharmonie www.mestohluk.cz Sportovní hala Sportovní hala 4 Hlucké noviny Hodové ohlédnutí Letošní svatovavřinecké hody jsou již minulostí, přesto bych se k nim ráda vrátila nejen slovem, ale také obrazem, neboť si to bezesporu zaslouží. Pro občany i návštěvníky Hluku byl přichystán velmi bohatý program, ze kterého si mohl vybrat každý. Organizaci, přípravám a výslednému programu se věnovalo mnoho nadšenců, kteří si zaslouží poděkování. Velmi ráda bych je vyjmenovala všechny. Bohužel to není možné, nestačilo by nám ani jedno celé číslo Hluckých novin, a také bych mohla na někoho neúmyslně zapomenout. PODĚKOVÁNÍ proto patří VŠEM DOBROVOLNÍKŮM a NADŠENÝM OCHOTNÍKŮM, kteří se jakýmkoliv způsobem zapojili do příprav a průběhu svatovavřineckých hodů. Domnívám se, že právě ochota a nadšení některých Hlučanů je pojítkem pro církevní, kulturní a sportovní akce, jež dohromady utvářely letošní hody. Text: IMat, Foto: Š. Mitáček Martin Polách a Tomáš Křižan se rozhodli uspořádat v rámci hluckých hodů první hodový košt vína. I přes nepřízeň počasí, kdy se museli vinaři z nádvoří tvrze přestěhovat do velkého sálu, se košt vydařil. Milovníci dobrého vína mohli ochutnat na 230 vzorků. Svátečními bohoslužbami oslavili věřící svátek sv. Vavřince. Páteční mši svatou celebroval Monsr. Pavel Posád, biskup z Českých Budějovic, a nedělní mši svatou celebroval Monsr. Josef Nuzík, generální vikář z Olomouce, spolu s otcem Jaroslavem, rodákem Antonínem Bachanem a františkánem Antonínem Dohnalem. Chrámový sbor, složený z mnoha dobrovolných muzikantů, zpěváků a zpěvaček, všem připravil pod vedením Davida Štefaníka nevšední zážitek. Divadelní spolek Bumbác odehrál v páteční podvečer premiéru divadelní hry Výtečníci. Autorem původní hry je bývalý ministr kultury Pavel Dostál. Divadelní spolek hru nastudoval pod vedením režisérky Hany Jackivové. Na hercích se zračilo nadšení a radost ze hry. Pozorný divák zajisté poznal, že některé postavy mají svoji reálnou předlohu v pedagogickém sboru. Ocenění si zaslouží především pěvecké výkony! Kdo jste hru neviděli, přijďte se podívat na její reprízu 12. října 2012. Také dramatický kroužek ZŠ potěšil pohádkou Sněhurka a sedm trpaslíků v režii Hany Jackivové. Po divadelním představení následovalo vystoupení dětských folklorních souborů. Vedle domácích souborů přijali pozvání hosté z Veselí nad Moravou a okolí. www.mestohluk.cz Hlucké noviny Hodový oběd našéj kmotřejky byla bezesporu největší společenská událost letošních svatovavřineckých hodů. Vyžádala si nejvíce příprav a mnoho ochotných pomocníků. Hodový oběd připravovalo přes 12 kuchařek a pomocnic, více jak 18 lidí roznášelo jídlo a ještě rukou chybělo. Na pomoc přispěchaly Klebetnice, které se ze zpěvaček proměnily v číšnice. Občas se z kuchyně ozvalo zvolání, že chybí misky na salát či příbory, ať si „myčky nádobí“ pohnou. V zákulisí 5 památkových domků se to jen hemžilo a světe div se, vše probíhalo rychle, ale plynule. Během dvou hodin bylo prodáno všech 300 porcí jídla. Zbyly jen vzpomínky a otázky, co přivádí lidi do památkových domků. Atmosféra, touha okusit starodávná jídla? Poděkování patří všem, kteří připravovali a pomáhali na památkových domcích, i těm, kteří nevěděli, že jejich pomoci bude třeba. Děkujeme. David Hájek Letošní hodový oběd na památkových domcích v Hluku Když k nám přišel v dubnu letošního roku místostarosta s návrhem na přípravu hodového obědu, manželka moc nadšená nebyla. Na hody k nám totiž přijíždějí příbuzní, přátelé i známí a je přece slušné se jim věnovat. Představte si, že si pozvete někoho na hody nebo k Vám přijede někdo i bez vašeho pozvání, protože o hluckých hodech slyšel v rozhlase nebo četl reklamu na internetových stránkách. A vy teď namísto laskavého přijetí návštěvy máte dát přednost potřebám města a máte vařit oběd pro 300 lidí. Málokdo je natolik obětavý, aby se rozhodl v takové situaci věnovat svoje síly ve prospěch veřejnosti. „Teto, uvažujte o tom. Nikdo vás do toho nenutí, ale dobré by to bylo. Vše záleží jen na vás, které to budete dělat,“ říká místostarosta města, který sondoval u nás možnosti uspořádání hodového oběda. Při podobných akcích se na památkových domcích vařívalo tak sto jídel. Ale 300 porcí a přitom 3 různé druhy hlavního jídla s polévkou a s nějakým pečivem? Manželka měla obavy, že se ostatní ženy budou takové akce bát. Po několika individuelních kontaktech se sešla skupina žen, které spolu již několikrát vařily a teď znovu byly ochotny tuto „kalvarii“ podstoupit. Byla to již známá a několikrát osvědčená skupina žen-kuchařek, které již několikrát obětovaly svůj čas a síly nejen vaření, ale i přípravě krojů k folklorním akcím v Hluku: Marie Hejdová, Eva Pokorná (roz. Hejdová) s dcerou Michalou Zlata Hejdová Ludmila Hrdinová Jana Mahdalová (roz. Hrdinová) www.mestohluk.cz Magdalena Říhová ( roz. Melounová) Silvie Hájková (roz. Šimčíková) Zuzana Poláková Josefa Štefaníková Božena Kotačková Marie Lekešová Sestavení skupiny ochotných „kuchařek“ byl první a nejdůležitější krok. Pak následovalo sestavení jídelníčku, uvaření jídel a jejich fotografování pro reklamu a nakonec soupis potřebných potravin. To byl úkol pro Marii Lekešovou, která podobné práce dělala celý svůj profesní život. Kde uvařit takové množství jídel, zajistit jejich převoz do památkových domků a další technické problémy s doplněním potřebného zařízení na ohřívání připravených jídel, vyřešil místostarosta města. Když se již blížila sobota 11. srpna, začaly přípravné práce: část domácích nudlí udělala Božena Kotačková a slepice na vaření polévky připravila Josefa Štefaníková. Pečivo se peklo v pátek od 16. hodiny do 22. hod. V sobotu se začalo vařit jídlo již ve 4 hodiny ráno, aby v 10.30 hod. mohlo být převezeno na památkové domky. Vydávání jídel a mytí nádobí probíhalo plynule. Prodej lístků na obědy a servírování bylo v režii města. Z popsaného průběhu a vlastní přípravy hodového obědu je vidět, že to byla pro zúčastněné ženy práce velmi únavná. Proto si všechny za tuto svou práci zaslouží velký dík od Marie Lekešové, která za celý průběh vaření odpovídala. A pokud se snad některé z nich zdálo, že je někdy trochu napomínala, tak se jim dnes omlouvá. Snad je aspoň trochu potěšilo pomyšlení, že si odnesly dobrou zkušenost z průběhu příprav slavnostních obědů tak širokého rozsahu. Ing. Josef Lekeš 6 Hlucké noviny Beseda o knize Žítkovské bohyně Městká knihovna pořádá v pátek 12. října 2012 v 18.00 hodin v městském kině besedu o knize „Žítkovské bohyně“. Přednášet bude autorka románu Kateřina Tučková, která svůj výklad doplní promítáním. Kdo byly žítkovské bohyně Ženy, které dle vzpomínek a vyprávění mnoha lidí, oplývaly jasnozřivostí, léčitelskými schopnostmi a tajemností. Žily v Bílých Karpatech, zejména na Žítkové a chodilo za nimi neuvěřitelné množství lidí, kteří potřebovali uzdravit na těle či na duši. O bohyních bylo napsáno mnoho knih a článků, ale i přes to zůstává jejich um tajemstvím a námětem pro literaturu. Kdo je Kateřina Tučková spisovatelka, laureátka Magnesie Litery 2010 za román Vyhnání Gerty Schnirch. Narodila se v roce 1980 v Brně. Vyrůstala v jihomoravské vesnici Moutnice. Nyní žije v Praze a v Brně. Vystudovala Gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně a dějiny umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době je doktorandkou Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na české umění druhé poloviny dvacátého století. Je autorkou řady odborných publika- cí z oblasti umění. V řadě z nich propojuje své odborné zkušenosti s literární tvorbou – kniha Můj otec Kamil Lhoták je beletrizovaným životopisem malíře Kamila Lhotáka nahlíženého očima vlastního syna (vydalo Nakladatelství Vltavín, 2008). Je autorkou monografie o spisovatelce Věře Sládkové – Věra Sládková, prozaické dílo (vydalo Nakladatelství Vltavín, 2009). IMat dle http://www.katerina-tuckova.cz Burza knih V rámci týdne knihoven se uskuteční v pátek 5. října 2012 BURZA KNIH. Chcete-li vyměnit, darovat nebo prodat již přečtené knihy, přijďte od 16:00 hodin na hluckou tvrz, kde si můžete vyzkoušet kouzlo pravé burzy. Městská knihovna knihy pro burzu nepřebírá, každý zájemce si knihy bude měnit a hlídat sám. MĚSTSKÝ ÚŘAD HLUK INFORMUJE Vážení spoluobčané, Město Hluk pro vás od 1. 10. 2012 zavádí dvě nové služby. V rámci svého odpadového hospodářství se začne separovat nový druh odpadu a to nápojové kartony - tetrapak. Tento druh separovaného odpadu se bude skladovat v oranžových pytlích a bude svážen firmou Rumpold při svozu žlutých pytlů na plast tzn.1*měsíčně. V případě, že se vám podaří vyseparovat větší množství tohoto odpadu, je možné ho odevzdat na sběrném dvoře. Toto ostatně platí u všech složek vyseparovaného odpadu (papír, plast, sklo, kovy). Oranžové pytle je možno si vyzvednout na městském úřadě v pokladně. Do oranžového pytle patří nápojové kartony aneb veškeré krabice od džusu, mléka, vína, kefíru, smetany, šlehačky atd. Kartonu rozložte rohy a stlačte! Druhá služba, kterou město zavádí, je možnost přistavení a pronájmu kontejneru na sypký materiál. Této služby lze využít při jakýchkoliv pracích v domácnosti. Například při rekonstrukci domu – odvoz stavební suti…, nebo při úklidu zahrady – odvoz biologicky rozlo- žitelného materiálu (větve, listí tráva…) Kontejner je o objemu 3 nebo 9 m3 a jeho přistavení je možné domluvit na MěÚ s p. Miroslavem Jelénkem, tel. 602 503 185. Cena za pronájem kontejneru je 60Kč/den plus doprava, což je 24Kč/km. - V průběhu října začne oprava kanalizace v ulici Kostelní, která potrvá do konce roku. Je nutné počítat s dopravními omezeními. - V současné době se dokončuje výstavba dětského hřiště v parku za starou základní školou. Hřiště bude přístupné široké veřejnosti. www.mestohluk.cz Hlucké noviny 7 Skončilo medobraní, zkoušejí medovinu… Nejsou sice tak známí jako myslivci či hasiči, ale jsou mezi námi a jejich počet roste. Ráda bych vás seznámila se spolkem hluckých včelařů. Po dlouhé době o sobě dali vědět v roce 2011 o Dolňáckých slavnostech, kdy uspořádali jednu z největších výstav v jejich více jak devadesátileté historii. Domnívám se, že touto výstavou mnohé překvapili a především zaujali. Možná i díky ní se zájem o včelařství v Hluku zvýšil. V posledních letech zaznamenávají téměř stoprocentní nárůst členů. Zatímco v roce 2010 jich bylo jen 16, o rok později už 24. V letošním roce se příchodem mladé generace spolek rozrostl na 31 členů z Hluku a Boršic, kteří obhospodařují přibližně 350 včelstev. O medobraní a práci včelařů mi vyprávěli předseda spolku Milan Ježek, jednatel Bohuslav Šesták a pokladník Zdeněk Mitáček. Až při psaní těchto řádků jsem si uvědomila, jak nedokonalý je písemný záznam. Chtěla bych vám více přiblížit nadšení a práci včelařů, ovšem tyto řádky nevyjádří to, co se zračilo v nadšených tvářích a zapáleném povídání včelařů. V době našeho setkání bylo již po medobraní – nejpříjemnějším okamžiku každého včelařského roku, jak svorně všichni tři tvrdili a říkali: „Medobraní probíhá většinou několikrát za rok a závisí na mikroklimatických podmínkách. První med bývá květový, další medy jsou smíšené, většinou z květů ovocných stromů. Med vytočený v červenci mívá www.mestohluk.cz lipové aroma, ovšem nejde o čistě lipový med, bývá smíchán s medovicí, nektarem z malin a lesního ovoce, bývá tmavší než květový med.“ Dále jsem se dozvěděla, jak jsou včely prospěšné a jak moc si je chválí nedaleký statek, neboť díky hluckým včelkám vykazuje velmi dobrou úrodu řepky. Tato spolupráce je vzájemná, protože opylením řepky mají zase včelaři větší výnosy medu. Kromě medu, který stáčí všichni včelaři, zkouší vyrábět medovinu jen někteří. Na otázku, co dělají včelaři v zimě, odpověděl pan Šesták: „V zimě také nezahálíme, zaměstnáváme se tavením vosku a opravou úlů.“ Při povídání pánové několikrát zmínili vstřícný přístup městského úřadu, neboť včelařský spolek pracuje za podpory města. V rámci brigádnických hodin se včelaři snaží být městu prospěšní. V roce 2011 vysadili mladé stromy u Niobu, v letošním roce vysadili 40 tújí kolem hřbitova. Na provoz spolku využívají včelaři dotace z Českého svazu včelařů a také sami přispívají prostřednictvím členských příspěvků. Ani takto malé spolky nejsou ušetřeny „papírování“. „Většinu volného času musím věnovat administrativě, vypisuji nejrůznější hlášení. Rovněž s přihlášením nových členů je spojeno mnoho úřednické práce,“ dodal předseda spolku Milan Ježek. Včelařský spolek také pořádá odborné přednášky pro včelaře z okolí, většinou dvě za rok. Tematicky jsou zaměřeny na léčení včel (zejména problémy varroázy) a včelí produkty. Letošní rok je pro včelaře velmi špatný, neboť za 52 let nebylo teplejšího počasí. „Teplé, vlahé noci nejsou pro včely dobré,“ podotýká Zdeněk Mitáček. Přejme tedy, ať je příští včelařský rok lepší, ať se včelařům v Hluku daří a přibývá včelínků. Iveta Mátlová Foto: Štěpán Mitáček Historie spolku Včelařský spolek Hluk byl založen 30. listopadu 1919 a sdružoval včelaře z Hluku, Dolního Němčí, Boršic u Blatnice, Slavkova a Blatničky. Předsedou se stal Jan Mitáček z Hluku (č. p. 67), jednatelem byl nadučitel Filip Pittner z Dolního Němčí. U zrodu spolku stál také Ferdinand Herud, hospodářský správce na knížecím velkostatku Hluk. V sedmdesátých letech předsedal spolku MUDr. Miroslav Veselý a jednateli postupně byli Alois Omelka a Josef Albert. V dalších letech byl předsedou J. Machala, Petr Pavelka a jednatelem Mgr. Josef Ronďoš. V současné době je nejstarším členem Jan Dohnal (narozen 1927) a nejmladším členem Ondřej Halík z Boršic (narozen 1990). Počet včelstev v roce 2011 při počtu 22 členů byl 309. V letošním roce je to zhruba 350 včelstev. 8 Hlucké noviny Myslivci Po delším čase přinášíme aktuální informace od hluckých myslivců. Mohlo by se zdát, že v letním období se v jejich spolku nic neděje, opak je však pravdou. Stejně jako včelaři či rybáři také myslivci zaznamenali za poslední období nárůst nových členů. V současné době evidují 45 členů, z nichž 8 je nováčků, tzv. adeptů. Adepti nyní prochází školícím kurzem, ve kterém se necelé dva měsíce věnují teorii. Během roku získávají praktické zkušenosti, které završí zkouškami. O myslivcích, jejich práci a povinnostech jsem si povídala s předsedou spolku Zdeňkem Mitáčkem. Myslivci se scházejí každý měsíc při schůzích, na nichž jsou informováni o novinkách a rozdělují si úkoly. Každou neděli brigádničí na Býčině, kde se starají o svou chatu a její okolí, stejně jako o honitbu. Tu mají rozdělenou na tři části, z nichž každá má svého hospodáře. Hospodáři pak úkolují své členy, a pokud je třeba, vyráží do přírody i během týdne. Zejména v zimním období je nutné zásobit krmelce, v létě zase opravit, co bylo poškozeno. V hluckém revíru můžete potkat zajíce, srnky, bažanty, ale také divoké prasata a příležitostně se objeví i dančí. V revíru se pohybuje rovněž škodná v podobně lišek. Vlivem moderního zemědělství a měnícího se podnebí zaznamenávají myslivci za poslední léta nízký stav zvěře. Z těchto důvodů se musí zvířata nakupovat – za poslední období to bylo 6 párů koroptví a 50 kusů dospělé bažantí zvěře. Myslivci vykazují také individuální chov divokých králíků, kterých bylo zakoupeno 20 kusů. Myslivci spolupracují s Okresním mysliveckým spolkem, který v Hluku každoročně pořádá zkoušky z norování a zkoušky ohařů. Ty letošní proběhly 8. září. Myslivecký spolek pravidelně pořádá dětské dny pro mateřskou školu. Pozvou děti na Býčinu a připraví pro ně zajímavý program. Zapojují se také do akcí pořádaných městem Hluk. O vyhlášeném mysliveckém plese, kterým bývá zahájena hlucká plesová sezóna, se nemusím rozepisovat, neboť většina labužníků přes zvěřinové speciality se jistě nemůže dočkat nového roku. V loňském roce navázali myslivci družbu s mysliveckým sdružením v Plané nad Lužnicí. V družebním městě je velmi oblíbená hra na lesnice. Hlučtí myslivci se nenechali zahanbit, dva mladí adepti – Petr Rybnikář a Josef Kotačka – se naučili hrát na lesní roh. Jak jim hraní jde, se můžete přijít přesvědčit v říjnu. Oba myslivecké spolky vás srdečně zvou na Hubertskou mši, která se uskuteční 27. října 2012 v kostele sv. Vavřince v Hluku. Iveta Mátlová Foto: Štěpán Mitáček Honební společnost Hluk Honební společenstvo je sdružení vlastníků honebních pozemků a je založeno za účelem tvorby a využití společenství honitby. Hlavním úkolem honební společnosti je pronajmout honitbu, a to vždy na dobu 10 let. V roce 1992 bylo z vlastníků honebních pozemků, v katastru města Hluk, utvořeno honební společenstvo Hluk, které vytvořilo honitbu a tuto následně pronajalo myslivecké společnosti Hluk. Starostou honební společnosti se stal Jaroslav Rybnikář. V roce 2002 byli osloveni všichni vlastníci honebních pozemků v katastru města Hluk. Kdo tehdy podepsal přihlášku stal se členem honebního společenstva. Na valné hromadě v témže roce byly schváleny sta- novy honebního společenstva. Byl zvolen 5 členný výbor a starostou se stal Petr Křiváček. Honitba byla pronajata myslivecké společnosti Hluk na dobu od 1. 4. 2003 do 31. 3. 2013. Hranice honitby jsou zaktualizovány a rozloha je 1993 ha. V současné době má honební společenstvo 689 členů. Letos 5. září se uskutečnila valná hromada Honebního společenstva Hluk. Výbor byl zvolen ve stávajícím složení a valná hromada rozhodla, že honitba bude i na další období pronajata myslivecké společnosti Hluk. Petr Křiváček a IMat www.mestohluk.cz Hlucké noviny 9 Stanice ochrany fauny sídlí v Hluku Nejčastěji je znají na hradech a zámcích nebo v amfiteátru v Popovicích, kde jsou téměř stálými hosty. V Hluku jsou takřka neznámí, veřejnosti se poprvé představili první zářijovou neděli na pohádkovém putování Hlukem. Na stanovišti před koupalištěm ukazovali dravce a seznamovali zájemce se svou činností. Představujeme vám občanské sdružení Stanice ochrany fauny Hluk, které vzniklo v roce 2009 a jehož předsedou je Antonín Koňařík. Stanice sídlí v zástavbě rodinných domů v ulici Hlavní na „Horním konci“. Cílem Antonína Koňaříka a všech členů sdružení je záchrana handicapovaných a zraněných ptáků, zejména dravců, a jejich návrat do volné přírody. Na zahradě rodinného domku předsedy sdružení nacházejí přístřeší sokoli stěhovaví, jestřábi lesní, káňata harrisové, výři velcí, poštolky, sovy a mnoho dalších. Jak se všechna zvířata na stanici dostanou? „Většinou nám lidé zavolají, že našli mládě, které vypadlo z hnízda nebo zraněného ptáka. Někdy zvířata přivezou, ale častěji si pro ně jedeme. My jsme na telefonu Jak vlastně vypadá den na stanici? „Za dravci docházím denně. Postupně lítám orla stepního a Haryho. Podstatné je také krmení. Dravci jsou krmeni malými kuřaty, která stanice získává z líhně v Uherském Ostrohu. Zde si je odebírám dle potřeby,“ říká Koňařík, který ještě zdůrazňuje veterinární péči. Dle něj je důležitá. Ptáci jsou proto pod veterinárním dohledem a nejméně dvakrát ročně jsou odčervováni. Kromě záchrany poraněných dravců a plašení holubů provádí stanice také ukázky dravců. Nejčastěji dravce předvádí školám, ale ukázky sokolnictví bývají také součástí programů na hradech a nejrůznějších akcích. Při ukázkových programech pomáhá Antonínu Koňaříkovi jeho mladý soused, čtrnáctiletý Honza Špaček, který dochází „zalétávat“ a krmit dravce více jak rok. Pan Koňařík Honzu postupně zasvěcuje do tajů a krás sokolnictví. Iveta Mátlová Foto Michaela Beníčková 24 hodin. Kvůli zraněnému zvířeti nám můžete zavolat kdykoliv,“ sděluje Koňařík a dále říká: „Nedávno jsme zachraňovali výra, který spadl do dutiny stromu šest metrů hluboko. Trvalo nám dvě hodiny, než jsme jej vytáhli z dutiny. Byl sice celý potlučený, ale budeme jej tak dva měsíce krmit a pak ho pustíme zpět do volné přírody.“ Právě vypuštění do volné přírody je členům sdružení odměnou za jejich snažení. Ne vždy je však možné zraněného dravce vyléčit a vrátit do jeho normálního života. Vyléčená, avšak poraněná „invalidní“ zvířata zůstávají na stanici k chovu. Z vlastního odchovu má občanské sdružení orla stepního. Mediálně známé káně harrisova bylo zakoupeno a nejčastěji pomáhá plašit holuby, kteří škodí historickým objektům. Služby „Haryho“, jak jej nazývá chovatel, využívají v Uherském Hradišti. Zde se Haryho bojí všichni holubi. www.mestohluk.cz 10 Hlucké noviny 10 a 100 let skautingu Letošní rok slaví Junák sto let od svého vzniku. Není to zanedbatelné číslo, naopak je to obrovský úspěch této největší české organizace pro děti, mládež i dospělé. Počátky vzniku tohoto hnutí nebyly nikterak růžové... Píše se rok 1911. Neexistují asfaltové silnice, dopravní prostředky jsou stále pomalé, obyčejní lidé nemají dostatek informací o novinkách ve světě, přenos zpráv je stále pomalý, materialismus i technický pokrok jsou na svou dobu u svého vrcholu, ženy prodírající se mlhou stísněnosti doby a v monarchii dochází k četným roztržkám či vznešeným požadavkům mnoha národů v jejím područí. Do takové doby se má narodit budoucí česká skautská organizace. Ing. Meilbeck upozornil profesora na žižkovské reálce v Praze Antonína Benjamina Svojsíka, budoucího zakladatele Junáku, na tento nový a mnohem přitažlivější druh výchovy mladých lidí, než-li byl Sokol. Svojsík naštěstí dlouho neváhal a dal se do poznávání této nové výchovné metody. Zprávy o skautingu do českých zemí pronikaly vlivem cest intelektuálů do zahraničí, především do Velké Británie. Téhož roku (1911) odjel Svojsík do Velké Británie, aby se se skautingem osobně důkladně seznámil. Vznik skautingu podporoval i sám Svojsíkův přítel a budoucí prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který mu zdůrazňoval životnost skautského hnutí v Anglii a poukazoval na jeho mimořádné klady. Domů přijel velmi nadšený a neváhal založit českou skautskou organizaci. Celé léto překládal příručku „Scouting for Boys“ od zakladatele světového skautingu Badena-Powella a na konci prázdnin sestavil z žáků žižkovské reálky první českou skautskou družinu, se kterou začal provádět skautský výcvik. Jeho žáci byli prvními českými skauty a část prázdnin (byly to čtyři týdny) strávili na svém prvním táboře v životě. V těchto řadách byl přítomen například i Jiří Wolker. I když vznik skautingu zní možná idylicky, Svojsík to v konzervativních českých kruzích neměl vůbec lehké. Prvně smýšlel, že se skauting stane součástí Sokola, což se nestalo, protože si myslel, že výchova sokolského dorostu byla jen pouhou kopií tělocviku dospělých a pro výchovu mládeže byla tato sokolská výchova příliš úzká. Vedení Sokola jakožto největší hnutí mladých jeho myšlenku zcela odmítlo. Nakonec se rozhodl hledat svou vlastní cestu... Dalo by se o vzniku skautingu psát ještě mnoho řádků, ale v novinách má každý pisatel vymezený prostor, přesuneme se proto jinam. Sto let je dlouhá doba a český skauting si prošel období radostná i smutná. Mnozí skauti, jež bránili svou vlast, přispívali k obnově „demokracie“ a samostatnosti, zaplatili svým životem. I přes všechna těžká období nebyl skauting nikdy zrušen, byl pouze zakázán, a i přes jeho zákaz fungovaly skautské oddíly v ilegalitě. Skauting je jedinečný v tom, že se snaží vychovávat člověka v každém věku, uzpůsobovat program jeho individuálnímu vývoji i pokroku doby, drží se tradičních myšlenek a ideálů. Díky těmto jmenovaným skutečnostem se dá říci, že se skauting doposud udržel a drží. Stále uchvacuje tisíce mladých, dětí i dospělých. Potvrdit tuto vyřčenou skutečnost může i Tomáš Garrigue Masaryk, který při rozboru české otázky dospěl k závěru, že státy se udržují těmi ideály, o které se opíraly při svém vzniku. Ostatně toto platí i o různých společenstvích a organizacích. V Hluku se historie skautského oddílu píše od září roku 2002. Udržet kontinuální fungování skautského oddílu v Hluku se pokoušelo několik nadšených lidí, ovšem vždy se objevila nějaká skutečnost, která to nadšení doslova zmařila. Dali přednost něčemu jinému. Asi se to dá chápat, protože udržet neustálou skautskou činnost může dle mého názoru spíše zainteresovaný jedinec, skautingem „odkojen“. Po několika nezdarech přišel rok, kdy skauting znovu v Hluku zapustil kořeny. To byl právě rok 2002. O tehdy dosti nejednoduché začátky a fungování skautského oddílu se začala starat generace mladých patnáctiletých a třináctiletých „výhonků“. Bez klubovny, bez ochoty přispění sponzorů na činnost, s malým počtem členů. I přes tyto skutečnosti vzklíčil skautský strom, který je dnes už ve stáří deseti let. Stále se setkáváme s určitými problémy - nepochopením, nepřízní, vysmíváním, závistí... Naštěstí náš strom, má už docela dost silné kořeny a s problémy si už nějak dokáže poradit. Deset let není nijak dlouhá doba, ale pro mne jakožto vůdkyni skautského oddílu má nesmírnou cenu. Skrývá se za ní neustálá práce, vylepšování, hledání cest, zážitků, radosti druhých, obětování a odříkání, krásných vzpomínek... Je to poklad, který vám už na věky zůstane v srdci. I dnes má skauting dětem i mladým co nabídnout. Cesty ke skautingu jsou dostupné, ale jen málo je těch, kteří o nich uvažují, protože mají pochybnosti, co by jim tato vybraná cesta přinesla. Slovy Jiřího Tillicha „je dnes více než kdy jindy obtížné, si přes nepřeberné množství zábavy, zážitků, po kterých dneska vlivem trendů ve společnosti mladí touží, vybrat hodnotnou cestu. Způsobů jak se bez problémů jen bavit, užívat si, je zato velmi mnoho a tedy se můžeme bez problémů „ubavit k smrti“ či třeba prožít celý život u počítače.“ Skauting je živé společenství, které nabízí trochu jinou dimenzi. Jitka Bartošová Foto: Štěpán Mitáček www.mestohluk.cz Hlucké noviny 11 Na cestách za krásami Letošní léto bylo výjimečné na slunné dny a každý si jistě užil podle svých zájmů čas dovolené. Pomalu, ale jistě se s létem loučíme a zůstávají nám již jen pěkné vzpomínky prožité na dny dovolené. A teď už již prohlížíme jen fotografie z míst, které jsme navštívili. Již několikrát jsem měla možnost prožít krásné chvilky na cestách s Domem mládeže z Hluku, které jsou vždy pečlivě organizované a tak tomu bylo i koncem července, kdy nás autobus odváží na sever naší republiky a překračujeme hranice Německa. Cílem naší turistické cesty bylo Saské Švýcarsko. Krajina, kterou protéká Labe a kolem se tyčí velké skalní masivy a stolové hory. Ubytovaní jsme byli v turistické chatě Juka, žádný inclusive na což jsme vždy připraveni, co nás čeká. O to víc byla nad naše očekávání malebná krajina a tam se zážitky umocňují a vyvažují nad krásami krajiny. Každodenní turistika, když jsme našlapali několik kilometrů, nám nabízela své přírodní úkazy. Protahovat se skalními útesy, zdolávat výškové výstupy, to vše jsem absolvovala. Musím se přiznat, že jsem byla nejstarší turistkou, ale všude musí být někdo nejmladší a nejstarší. Tímto chci vyjádřit poděková- INFORMAČNÍ CENTRUM MĚSTA HLUK Od 1. 9. 2012 zahájilo svou činnost Informační centrum města (ICM). Hlucké ICM sídlí v městské knihovně na tvrzi a je otevřeno od pondělí do pátku vždy od 9:00 do 13:00 hodin. ICM nabízí bezplatný přístup na internet, tisk dokumentů, laminování a skenování až do velikosti A4 dle platného ceníku. V informačním centru si můžete zakoupit publikace pojednávající o historii Hluku a nejbližším okolí. Úplnou nabídku služeb ICM naleznete na webových stránkách města Hluk v záložce informační centrum. Zde budou postupně doplňovány informace nejen pro turisty. Veškeré další otázky a informace vám ráda zodpoví pracovnice ICM Michaela Beníčková. V současné době aktualizuje ICM databázi služeb a živnostníků v Hluku. Ti z vás, kteří budete mít zájem být v databázi uvedeni, kontaktujte Michaelu: ICM Hluk (Tvrz) Nám. Komenského 162 Tel: 608 04 99 83 687 25 Hluk email: [email protected] www.mestohluk.cz ní mým bodyguardům, kteří se s velkou péčí o mě starali, abych se nezranila pro náročnost terénu. Jeden den jsme se rozjeli do Drážďan a tam jsme měli možnost navštívit galerii mezi nádhernými obrazy slavných malířů z celého světa, prohlídka kulturních památek, kostelů a jiné. Každý den jsme se vraceli unaveni, plni zážitků za celý den a těšení se na teplou večeři. O spokojenost našich žaludků se starali manželé Liduška a Joška Vaškových, kteří s velkou láskou připravovali vždy chutná jídla. Po večeři se o kulturu postaral Vlastík Ježek, co přes den nafotil, dal na plátno a s chutí jsme se zasmáli, co se za den událo. Moje vzpomínání je u konce a tak bych chtěla za celý kolektiv zúčastněných poděkovat organizátorům, popřát pevné zdraví, mnoho úspěchů v jejich práci a dobrý výběr dalších cest za krásami naší země. V neposlední řadě, patří velké poděkování panu řidiči za bezpečnou jízdu po celý týden našeho putování a přivezl nás tam, kde nás naložil „Domů“. Emilie Morozová Městská knihovna Hluk má vlastní webové stránky a prodlužuje otevírací dobu Na konci června byly zprovozněny nové webové stránky městské knihovny (www.hluk.knihovna.cz). V novém webovém prostředí, které vytvořila hlucká knihovnice a kronikářka Marie Plačková, se můžete seznámit s historií knihovny a jejími službami. Naleznete zde aktuální informace nejen o nových besedách a aktuálním dění v knihovně, ale také oznámení o novinkách ve fondu. Od září pro Vás knihovna rozšířila výpůjční dobu: Den Doba Pondělí 9:00 - 17:00 Úterý 9:00 - 16:00 Středa 9:00 - 16:00 Čtvrtek 9:00 - 17:00 Pátek 9:00 - 14:00 Polední přestávka 11.15-12.00 12 Hlucké noviny Už je září v kalendáři aneb vítejte ve školce Všechno, co opravdu naše děti potřebují znát, o tom jak žít, co dělat a jak vůbec být, se naučí v mateřské školce. Moudrost děti nečeká na vrcholu hory zvané Postgraduál, ale na pískovišti v naší školce. Den dětí 2012 Během minulého školního roku byly pro naše děti připraveny různé akce, pojďme si tedy zavzpomínat, co vše naše děti ve školce prožily. Únor: Na konci měsíce byl pro děti připraven karneval, součástí tohoto zábavného dne byl také kouzelník, který dětem zpestřil hravé dopoledne. Pro děti byly připraveny různé hry a soutěže, děti si donesly plno zážitků, úsměvů a radosti. Karneval pro naši školku zorganizovaly paní učitelky Marie Oharková, Ludmila Habartová, Bc. Hana Pavlačková. Myslivci 2012 Březen: Naše školka navštívila městské kino, kde nás čekal pan Kupec s pásmem pohádek. Do naší školky také zavítaly děti ze základní umělecké školy, které nám předvedly své hudební vystoupení, také nás seznámily s různými hudebními nástroji a naše děti si s nimi rády zazpívaly. Následovalo vítání jara, paní učitelka Marcela Šáchová pro nás zorganizovala pouštění Moreny po vodě, děti s napětím očekávaly, zda Morena odplave a my budeme moci přivítat jaro. Duben: 17.4- 19.4 se uskutečnil zápis do MŠ. U zápisu bylo 44 dětí, z nichž bylo přijato 35. Vzhledem k tomu, že se v MŠ uvolnilo místo, bylo možné během prázdnin přijat dalších pět dětí. Květen: V tomto měsíci každoročně zveme maminky, babičky a tety na besídku ke svátku matek. Děti si pro své blízké nacvičily řadu písní, básní, pohádek a také zhotovily dárky pro své maminky. Dále byl pro děti naplánován celodenní výlet 1., 2., 3., 6. třída navštívila zoologickou zahradu v Hodoníně, kde jsme viděli mnoho zajímavých a exotických zvířat, děti byly nadšené a dovezly si spoustu zážitků. Předškoláci měli výlet poněkud jiný. Absolvovali výšlap na Buchlov, i prohlídku zámku Buchlovice. Děti se také fotily na společné fotografie. Předškoláci, kteří jdou po prázdninách do školy, se fotili také na tablo, které je vystaveno ve vestibulu MŠ. Dále jsme pro děti připravili hudební vystoupení s diskotékou a soutěžemi na školní zahradě. Každoroční setkání s hasiči nebylo ani letos výjimkou, hasiči měli pro děti připraven požární poplach, ukázku požárního zásahu, poté jsme měli možnost prohlédnout si hasičskou uniformu, vysílačku aj. Na závěr měli hasiči pro všechny děti dárkový Výlet předškoláků 2012 balíček. Za tuto akci patří všem místním hasičům velký dík. Červen: Nesmí být opomenuta ani vycházka za myslivci. Děti vyšly až na Býčinu, kde nás čekali myslivci s občerstvením a měli pro nás připravené povídání o zvířatech a přírodě. Myslivcům patří naše velké poděkování. Na konci měsíce se pořádaly olympiády a sportovní hry. Děti soutěžily v běhu, skoku z místa a v hodu kriketovým míčkem. Všechny děti byly odměněny medailemi a diplomy. Ti nejzdatnější předškoláci se zúčastnili Sportovních her v Uherském Hradišti. V krátkém běhu získali 3. místo Michaela Šimčíková a Maxmilián Širůček. Na závěr roku také tradičně připravujeme Rozloučení s předškoláky. Na tuto akci zveme rodiče, paní ředitelky, paní učitelky, zástupce města, zástupce Domu dětí a další hosty. Poté společně prožijeme slavnostní pasování dětí na školáky. Našim dětem přejeme mnoho úspěchů do první třídy základní školy. Teď už se jen s radostí můžeme těšit na šťastné vykročení do dalšího školního roku 2012 / 2013. Chceme všem popřát hodně síly, zdaru a zážitků v novém školním roce. Naše poděkování rovněž patří všem příznivcům a sponzorům MŠ. Veronika Zimčíková www.mestohluk.cz Hlucké noviny 13 Zastavme se na chvíli v Památkových domcích a připomeňme snad jen ty větší, nejvíce navštívené akce ... Třeba „Malované vajíčko“ na Velikonoce, letos spojené s velikonočním jarmarkem. Jak se stalo již tradicí, zejména dětský pořad byl tematicky zaměřený na jaro a s ním spojené tradice : pletení žil, malování, zdobení vajíček různými technikami ... Nebo „Hodovou besedu u cimbálu“ a sobotní hodový oběd paní Lekešové. Blíže popisovat atmosféru obou jistě není zapotřebí, každý asi podobnou akci navštívil. Snad jen to, že starodávný oběd ochutnali i specialisté Školy vaření z Japonska a chválou nešetřili ... Akcím přálo počasí, i když v hodovou sobotu bylo trochu „uplakané“. To je moc důležité, protože vnitřní prostory domků – i když připočítáme ty nové – nepojmou tolik návštěvníků : nakonec i posezení venku, pod letní oblohou, má své kouzlo ... Počasí přálo televizním štábům, které uvnitř a v průčelí domků natáčely. Pro televizi NOE natáčela cimbálová muzika ŠEFRANICA s hosty obrazový materiál pro oblíbený dětský pořad SEDMIHLÁSEK. Mimochodem – ve studiu Rajchman si natočili i své zvukové vstupy, a pokud můžeme jako první posluchači soudit, zdařilé! Druhou televizí, kterou Památkové domky po hodech přivítaly, byl štáb televize PAPRIKA. Pro přiblížení – TV PAPRIKA je gastronomický kanál (Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko), který představuje klasickou středoevropskou kuchyni: usměvaví kuchaři a jejich asistenti servírují nejen dobrá jídla, ale i příjemné zážitky s vařením či receptem spojené. V konkrétním případě šlo o natáčení jednoho z dílů pořadu „Česko-slovenské extra recepty“, zaměřený na dokumentaci receptů, spojených se sběrem a úpravou trnek, tedy švestek. U nás štáb natáčel o výsadbě a údržbě trnkového sadu, pálení slivovice a takovou „malou šou“ o starodávném vaření s paní Lekešovou. A jaký byl jídelníček? „Jak jaký? No přeca hodový : kačena s trnkovú omáčkú, hucké pěry, pavúvkové vdolky a fazulová polévka s lokšama!“ pravila kuchařka ... www.mestohluk.cz Kdy se bude seriál vysílat, nevíme. Ale máme příslib přednostního oznámení termínu, který zveřejníme. Pravděpodobně konec září ... Památkové domky ale žijí i svými „všedními dny“. Navštěvují je nejen náhodně kolem jedoucí či jdoucí, ale i „naplánovaní“ návštěvníci. Kupříkladu - poslední týden v srpnu tu oslavili své jubileum rovníci ročníku 1934 se svými hosty. Atmosféru domků si pochvalovali, a i když tentokrát pršelo, „podnávratí jsme o tom ani nevěděli“, tvrdili. A tolik zpěvu, a zejména starodávných a zapomínaných písniček, s harmonikami či bez nich, k nám přes járek už dlouho nedolehlo ... Dávno jsme chystali rekonstrukci přístřešku, pergoly, jak říkáme. Konstrukce byla již prohnilá a zdálo se, že musí každým dnem spadnout. O zařazení do plánu oprav jsme žádali už delší dobu a letos to vyšlo. Cílem bylo zachovat její původní charakter, ale i zapracovat drobné změny. Konstrukci – s ohledem na tanečníky, verbíře či cifrující zpěváky – jsme „o něco málo“ zvedli, protáhli a nadkryli i prostor u zdi tak, aby byl chráněný před deštěm. Za významné podpory vedení radnice, technické složky služeb města a pod režijním vedením zkušeného odborníka jsme začali. Dřevo pochází ze „zásob“ bývalého statku, zčásti je vytěžené z městského lesa. Stavební úpravou prošla i část nádvoří, protože kamenný dvůr, položený jen tak „na sucho“ do hlíny, nevydržel ... Letos nás již další opravy nečekají a rádi otevřeme vrata domků děckám ze školky, školákům, folklorním kroužkům, rádi nabídneme i technickou výpomoc, chtějí-li si realizovat svůj vlastní program. Samozřejmě nás těší i zápisky do Knihy návštěv, psané anglicky, německy, rusky, polsky, maďarsky a dnes už i v japonštině. Přesto si ale nejvíce vážíme návštěvníků místních, těch, kteří přicházejí pravidelně a – podle nás - tu byli už „posté“ a přicházejí zas, mnohdy se svými známými. Třeba jen tak posedět, pobesedovat a zavzpomínat, na chvilku zastavit čas v dnešní uspěchané době ... Jelénkovi, foto Dohnalovi 14 Hlucké noviny Prezentace jízdy králů ve Strážnici aneb novinky ve strojení koní V posledním čísle Hluckých novin jsme avizovali návrat k prezentaci hlucké jízdy králů. Po vydání novin se hlucká jízda připravovala na své představení ve Strážnici na Mezinárodním folklorním festivalu. V pátek večer převzal starosta Hluku spolu se zástupci z Vlčnova, Kunovic a Skoronic certifikát o zápisu jízdy králů do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Všechny čtyři královské družiny se předvedly v sobotním průvodu městem a strhávaly na sebe velkou pozornost. Divákům se naskytla jedinečná příležitost spatřit výjimečnosti jednotlivých družin a zaposlouchat se do originálních vyvolávek. Velké poděkování patří chlapcům za důstojnou reprezentaci města a všem, kteří se podíleli na přípravě jízdy králů. Výroba růží a příprava krojů není vždy jednoduchá a samozřejmá. V souvislosti se zapsáním jízdy králů na reprezentativní seznam byly mnohokrát zmiňovány obavy o osud, význam a dopad cestovního ruchu na tuto tradici. Několikrát jsme se mohli dočíst, že bude záležet na každém městě, jak si tento zvyk uchová… Domnívám se, že je nutné zvyky uchovávat, ale je také třeba přizpůsobovat je současným možnostem a potřebám. V této souvislosti bych ráda ocenila a poděkovala přípravnému výboru jízdy králů, který se zamyslel nad zdobením koní a toto „zjednodušil“. Časté předvádění jízdy králů a zdobení koní „na koleně“ v cizím prostředí donutilo Pospíškovy, Šuránkovy, místostarostu Davida Hájka a čalouníka Josefa Bachana sjednotit a ulehčit zdobení koní, aniž by tím utrpěla tradice či vzhled koní. Právě naopak. Na základě dobových fotografií bylo rozhodnuto o jednotné bílé plachtě určitého rozměru s našitým pásem poutek, do kterých budou připevňovány papírové růže. Na plachtě je po obou stranách vyšita hlucká růže z šikovných rukou paní Šuránkové. Rovněž byly ušity popruhy pod krk a pod ocas koně, čímž se urychlilo zdobení. Těmito „pomůckami“ bylo docíleno zdobení bez koně. Teprve ozdobená plachta, ohlávka a popruh se mohly dát na koně a přímo na něm dozdobit. Tento způsob zdobení koní měl svou premiéru právě ve Strážnici a myslím si, že se velmi osvědčil. Všichni koně měli stejnou bílou plachtu přes hřbet, odlišovali se pouze vyšíváním a růžemi. Výsledný efekt můžete posoudit sami na příští jízdě králů. IMat Foto: NÚLK a L. Fojtíková www.mestohluk.cz Hlucké noviny 15 Setkávání rodů, tentokráte vzpomínka na setkání rodu Bachanů V minulém roce se Jízdy králů v Hluku zúčastnila i autobusová výprava důchodců z Uničova. Uničováci byli s programem spokojeni a řada z nich tu nádheru viděli poprvé. To jenom tak na okraj. Mě mimo jiné zaujaly výstavky v základní škole, kde jsem si prohlédl i spoustu fotografií, které mě přenesly do mého dětství. Na chodbě školy, u třetí třídy od vchodu z náměstí, která byla mojí osmou třídou „měšťanky“, jsem zahlédl nádherně zpracovaný strom rodu Bachanů. Pozorně jsem si jej prohlížel a na jedné jeho větvi jsem vyčetl jméno Terezie 1882. Po vyslovení tohoto jména jsem radostí vykřikl: „Jé, vždyť to je moje babička, ta se za svobodna jmenovala Bachanová.“ Dodávám, že Uherkovou se začala jmenovat až po provdání za Vavřince Uherku a bydlela v Boršické ulici v čísle 638. Když jsem si tato fakta v hlavě trochu srovnal, vzal jsem do ruky fotoaparát s úmyslem ten nádherný strom rodu zaznamenat. Při fotografování mě najednou oslovila neznámá žena s dotazem zda mám s rodem Bachanů něco společného. Odpověděl jsem, že na jedné větvi rozvětveného rodokmenu jsem vyčetl jméno Terezie 1882, a že je to moje babička.V krátkém rozhovoru jsem se dověděl, že tato žena se jmenuje Jarmila Zoubková, rozená Bachanová a s rodinou žije v Ostravě. Po našem rozhovoru mě požádala o moji adresu a číslo telefonu. Asi po měsíci se paní Zoubková telefonem ozvala, že 5. listopadu bude v Hluku sraz rodu Bachanů a jestli mám zájem se jej zúčastnit. Takové pozvání přece nelze odmítnout a svoji účast jsem potvrdil. Sraz potomků rodu Bachanů se konal v restauraci ve sportovní hale. Po krátkém uvítání zúčastněných jsem byl představen a vyzván, abych se předsta- vil. Nejdříve jsem povídal o rodě Burianů, o své rodině a mé cestě dosavadním životem. Zmínil jsem se i o tom, že v místě vchodu do restaurace stával můj rodný domek, který však před léty, s dalšími jedenácti domky, musel ustoupit budované sportovní hale.V povídání jsem byl nečekaně přerušen jedním mladším Bachanem, kterého zajímalo jaké měl můj rodný domek popisné číslo. Odpověděl jsem, že 406 a vzápětí jsme se od něj dověděli, že číslem 406 je očíslován jeho nově postavený domek. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že moje maminka Marie Burianová, rozená Uherková, když se v roce 1925 provdala za mého otce Matěje Buriana, pečovala v tomto domku řadu let o svoji babičku, která byla z rodu Bachanů a je mojí prababičkou. Co ještě dodat? Říká se, že život „tropí“ hlouposti.Nebuďme však pesimisty a berme život i z té jeho lepší stránky. A tou jeho lepší stránkou je, že umí však připravit i různé a nečekané radosti.V tomto případě opravdu „utropil“ velikou a zajímavou radost, nejen pro mě, ale i pro rod Bachanů, když jsme se dověděli, že číslo popisné 406 prakticky již třetí století je spojeno s rodem Bachanů. Jan Burian 16 Hlucké noviny Milí přátelé a rodáci Jsou místa, kde jsme se narodili, kam se rádi vracíme, na které rádi vzpomínáme. Všechny tyto pocity prožívá náš rodák, pan Míšek, jenž se vyznává k rodnému městu….. Milí přátelé a rodáci Moje jméno je Jan Míšek. Narodil jsem se v prosinci 1943 v Hluku čp. 99. Mám 5 sourozenců Annu, Marii, Františku, Josefa a Václava. Pocházím z chudé rodiny kovozemědělce. Byl jsem požádán abych napsal svůj životní příběh, hlavně proto, že jsem žil 43 let v Kanadě a po tolika letech mám znovu možnost žít v mém rodném městě Hluku, kde jsem prožil mládí do svých 25. let. Moje dosti početná rodina se docela povedla, hlavně proto že všichni umíme zpívat a máme rádi dobrý humor. Moje mamička Františka byla velmi zbožná, veselá a pracovitá osoba a přesto že jsme byli chudí, byla vždy ochotná pomoct nejenom nám ale i druhým. Tatínek Jan byl vyučený kovářem a jeho těžkou ruku jsme pocítili velmi často. Nikdy se mu však nepodařilo kovárnu otevřít, přestože vím že o tom snil. Byl tiché povahy a proto musel poslouchat. Když jsem vycházel osmiletku, byly velmi těžké politické časy, ale přestože jsem vycházel školu s vyznamenáním a byl jsem přijat na stavební průmyslovku ve Zlíně, tehdejší předseda Místního Národního Výboru se zasadil o to, že jsem musel jít do zemědělství .Ve 14 letech jsem nastoupil do učení na zahradnickou školu obor zahradník-vinař ve Valticích. Po jejím absolvování jsem pokračoval na mistrovské škole vinařské a moje vzdělání jsem ukončil střední Technickou školou obor vinař ve Valticích. Pracoval jsem v JZD Boršice u Buchlovic jako agrotechnik a vedoucí vinic, sadů a sklepního hospodářství. Měl jsem svoji práci velmi rád a hlavně lidi kteří pro mě pracovali. Zdálo se, že vše v mém životě bude naprosto v pořádku, ale mýlil jsem se. Moje děvče, které jsem měl velmi rád se mi nečekaně provdala a další velkou ránu jsem obdržel v roce 1968 kdy po několika měsících naděje přijely armády Varšavské smlouvy a moje sny se rychle rozplynuly. Když jsem byl ke konci roku 1968 na zájezdu v Rakousku, rozhodl jsem se odejít z vlasti a hledat lásku a spokojenost v cizině. Po emigraci do Kanady jsem zažil nejtěžší chvíle mého života. Neznal jsem jazyk a připadal jsem si jako hluchoněmý. Kanada však v těchto nesmírně těžkých chvílích pomohla. Dostal jsem po 6 měsíců intenzivní kurz angličtiny, vše placené i mé ubytování a strava. Po ukončení kurzu a rozeslání resumé jsem dostal nabídku práce v překrásné provincii Britská Kolumbie kde jsem měl pečovat o 50 hektarů vinic. Zdálo se, že vyhlídky do života jsou výborné. Byl jsem ubytovaný poblíž vinice v pojízdném domku. Netušil jsem však, že příroda bude hrát velkou roli a při spánku v tomto domku se začal celý svět třást a hrozné zvuky z venku mě probudily. Při pohledu ven jsem viděl obrovského černého medvěda, hrabal v odpadcích a co chvíli třásl celým domkem. Asi cítil pochoutku. Po tomto strašidelném zážitku jsem se vrátil do Toronta, kde jsem měnil práce jak ponožky a neměl jsem v mojí duši klidu. Jednoho dne mně přišel nečekaný dopis od bývalého hluckého faráře otce Ignáce Černíka. Psal mně, jak těžce nese útěk do Argentiny a vím, že hrozně trpěl duševně i fyzicky. Doslova psal, že myslel, že ta diktatura nevydrží více než 2 možná 3 roky. Jak krutě se mýlil. Nikdy se nedočkal návratu a zemřel v Argentině, kde je taky pochován. V roce 1970 mně poslal 10 výtisků s prosbou rozeslat je mezi krajany a bude-li někdy možnost toto dílo rozmnožit a nějakým způsobem dodat Hlučanům, kterým knížku věnoval. Slíbil jsem mu, že to udělám, protože knížka mě nenásilně přesvědčila, že Bůh existuje a změnila moje myšlení do celého dalšího života. Při mé návštěvě v roce 2010 jsem si všiml pamětní desky na hřbitově, kterou otci Černíkovi ke 100 letému výročí jeho nedožitých narozenin nechali zho- tovit vděční občané, vzpomněl jsem si na slib, který jsem mu dal při naší korespondenci. V roce 1982 P. Černík v Argentině zemřel. Lidi hledají pokoj, spravedlnost a směr života v politice. Zde to však rozhodně nenajdou.V politice lze najít jen lež, závist, nenávist, falešné sliby, touhu po moci a nesmírnou korupci. Odpověď je ve víře v Boha a knížka Věřím v Boha vám vysvětlí, kde Boha hledat. Vydání knížky jsem financoval a podílel jsem se trochu při jejím textu a vzpomínkách. Knížka je k dostání v obchodě Duha a v místní knihovně a měla by být v každé rodině. Používaná by měla být při všech osobních a rodinných potížích. Po dvou letech bloudění a osobních chyb, kdy jsem zamýšlel vrátit se za každou cenu domů, mne naše úřady odepsaly, že bych dostal tři roky vězení za nelegální pobyt v cizině. Při jedné krajanské akci jsem potkal pěknou mladou dívku ze Slovenska a do roka byla svatba. Po více než roku manželství se nám narodil první syn, z čehož jsem měl nesmírnou radost. Dostal jsem novou velmi dobrou práci v pivovaře a s trochou štěstí a náhody jsem se přes tuto firmu opět dostal do vinařiny. Skupoval a prodával jsem farmy a s mojí ženou jsme vysadili vinice s evropskými odrůdami. Postupně jsme zvětšovali plochu vinic a začali jsme se specializovat na výrobu ledového vína. Vedlo se nám velmi dobře. Psal se rok 1980. Když mi bylo 65 let, odešel jsem do důchodu. Prodali jsme farmy a zařízení a nechali jsme si postavit krásný dům podle našich představ. Dohodli jsme se se ženou, že bychom mohli prožít stáří u nás v Hluku. Bohužel, nemoc mé ženy překazila tyto plány, alespoň pro nejbližší budoucnost. Máme spolu dva syny, jednu dceru a šest vnoučat. Všem se vede velmi dobře. Nejstarší syn je velmi úspěšný při práci na největší newyorské burze, na Wall Streat. Druhý syn je mechanický inženýr a pracuje v automobilovém průmyslu. Dcera dokončuje poslední ročník vysoké školy a specializuje se na www.mestohluk.cz Hlucké noviny dětskou psychologii a sociální práce. Moc lidí se mě ptá, jak se mi doma líbí po třiačtyřiceti letech v Kanadě. Odpovědí je: „velice moc“. Vidím pěkné a čisté městečko, krásné domy, velmi hezké květinové úpravy a moc hodných a pracovitých lidí. Vím velmi dobře, že někteří lidé mají spoustu existenčních starostí a tak tak že stačí jejich malé platy na přežití. Vidím však také, že mnoho lidí má nejen pěkné domy, ale i dvě až tři auta v domácnosti. Cítím s těmi, kteří mají málo a vím také, že ti, kteří mají nadbytek, moc nikomu nepomohou. Jsou výjimky a já osobně jich znám několik. Líbí se mi hlavně vaše kultura a různé akce jako seniorské večery, mužský sbor, dvě dechovky anebo několik cimbálových muzik. Jsem naprosto unesený souborem Františka Říhy „Šefranica“. Po kulturní stránce vám musí závidět celá Morava.Mrzí mě však, že hlucký fotbal živoří a sestupuje. Chybí nejen peníze a sponzoři, ale také propagace. Pak se mi nelíbí bývalý Penkův statek, jenž hyzdí krásný Hluk. Přímo ve středu města nesmírně cenný pozemek. Snad se dá něco dělat. Moc mě těší hlucký potok Okluky, který se opět hemží životem. Snad by se daly udělat v některých místech splávky, aby ryby mohly existovat v pohodě a dostatek vody by okrášlil celý potok. Vím však, že tyto věci by stály moc peněz a kde je vzít, to opravdu nevím. Nechci však jenom kritizovat, ale i pochválit. Máte velmi dobré vedení se starostou, který je velmi obětavý člověk. Je ho vidět při každé akci, ať už je to pohřeb či fotbalový turnaj. Jsem moc rád, že v zastupitelstvu Hluku jsou rozumní lidé, ať už z kterékoliv politické strany a že mají zájem o blaho a spokojenost občanů. Závěrem chci jen říci: vracím se do Kanady s pocitem lásky a radosti. Děkuji všem, kteří při setkání se mnou pozdraví a dají se do řeči. Přeji si, aby Hluk byl místem snášenlivosti a soudržnosti. Bůh vám všem žehnej a buďte trpěliví. Sebere to čas a těžké ekonomické chvíle se zlepší. Váš rodák a občan Jan Míšek www.mestohluk.cz 17 Po stopách Jacka Sparrowa aneb jak hlucké děti hledaly poklad v Horním Němčí Od středy 22. srpna do soboty 25. srpna se fara v Horním Němčí proměnila v pirátskou loď, na které se plavilo celkem 24 převážně hluckých dětí ve věku od 6 do 13 let. Tyto děti totiž sebraly odvahu a vydaly se spolu s hluckou mládeží, která tábor pořádala, po stopách Jacka Sparrowa. A že ta cesta nebyla jednoduchá: hned na začátku musel nejdříve každý projít prověrkou pirátských schopností a dovedností, bylo potřeba vyrobit si svoji vlastní loď i s vlajkou, kvůli ztroskotání nás čekalo prozkoumávání ostrovů, na kterých jsme se seznámili s místními domorod- ci, bouře nám vyplavila zásoby, a proto jsme museli lovit snídani ze stromů, dokonce jsme zažili i přepadení cizími piráty a únos vedoucích…. Vše ale nakonec dobře dopadlo, poklad se našel a na závěr se vše oslavilo velkou Karibskou párty. I když většina dětí byla na táboře poprvé, všichni to zdárně zvládli, a věřím, že si celé putování také náležitě užili, stejně jako táboroví vedoucí. A pokud byste si chtěli prohlédnout více fotek z tábora, nebo chtěli zjistit, jakou akci chystáme příště, podívejte se na www.mladez-hluk.cz. Text Alžběta Baroňová, Foto: Štěpán Mitáček Šefranica v TV NOE Mladá cimbálová muzika Šefranica, pracující při pobočce Základní umělecké školy v Hluku se stále častěji zapisuje do povědomí veřejnosti. Objevuje se v mnoha kulturních pořadech v Hluku i v regionu, narazíte na ni třeba při hudebním doprovodu domácích dětských folklorních souborů, nebo při reprezentaci města na některém z mnoha folklorních festivalů. Koncem srpna muzika využila nabídky realizačního štábu televize NOE pod vedením Evy Veselé a natočila sérii písní do pořadu Sedmihlásek. Mnozí tento pořad znáte - každá písnička je vysílána v týdnu několikrát, aby si ji diváci mohli zapamatovat, popřípadě zaznamenat a tak se ji naučili. Zvuková nahrávka byla pořízena ve studiu v Dolních Bojanovicích, obrazově doplněna v Hluku, zejména v památkových domcích na Rajčovně a blízkém okolí. V písničkách se s muzikou představí její sólisté – Lucie Rybnikářová a Radim Vojtek, v tanečních vstupech folklorní soubor Děcka z Kunovic. Termíny vysílání těchto nahrávek zatím nejsou určeny, rádi Vás o nich budeme informovat. František Říha 18 Hlucké noviny Vzpomínka na Tebe stále je živá, kdo v srdcích žije, neumírá. Dne 15. 9. 2012 jsme vzpomněli 1. smutné výročí úmrtí pana Františka Šimčíka. Za tichou vzpomínku děkuje celá rodina. Čas tiše plyne, jen vzpomínky zůstávají. Dne 5. 8.2012 jsme vzpomněli nedožitých 100 let pana Vavřince Pospíška. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi. Vzpomínají dcera Ludmila s rodinou, syn Jaroslav s rodinou a snacha Marie s rodinou. Vzpomínky Těžko se s Tebou loučilo, těžké je bez Tebe žít. Láska však smrtí nekončí, v srdci Tě stále budeme mít. Dne 15. 11. 2012 tomu budou 2 roky, co nás navždy opustil drahý manžel, tatínek a dědeček pan Antonín Kupec. S láskou vzpomínají manželka a dcery s rodinami. Odešels, ale zůstal jsi v srdcích těch, kteří Tě měli rádi, Dne 10. 8.2012 by se dožil 80 let pan František Uhlíř. Všem, kteří mu věnují vzpomínku děkuje manželka a synové s rodinami. V neznámý svět odešel jsi spát, zaplakal každý, kdo měl Tě rád. Řeky plynou jak tiché vody proud, kytičku na Tvůj hrob Ti dáme, se slzami v očích stále vzpomínáme. Dne 9. 10. 2012 tomu budou 2 roky od úmrtí našeho manžela, tatínka, dědečka, strýce a bratra pana Josefa Švandy z Hluku. S láskou vzpomíná manželka Božena, dcera Lenka s rodinou, syn Josef s rodinou, sestra Drahoslava a ostatní příbuzní. Kdo Tě znal, vzpomene, kdo Tě měl rád, nezapomene. Dne 26. 11. 2012 vzpomeneme 10. výročí úmrtí našeho tatínka a dědečka pana Ludvíka Kadlčka. Za tichou vzpomínku děkují dcery s rodinami. Tak rád měl život, tolik chtěl žít, osud ho předešel, musel odejít. Dne 11. 9. 2012 jsme vzpomněli 1. výročí úmrtí pana Antonína Minaříka. Za tichou vzpomínku všem, kteří vzpomenou s námi děkuje manželka Marie a celá rodina. Čas plyne a nevrátí, co vzal, jen vzpomínka v srdci zůstává dál. Dne 28. 9. 2012 vzpomeneme 10. smutné výročí úmrtí pana Miroslava Šuránka. Všem, kdo vzpomenou s námi, děkuje manželka, děti a celá rodina. Dne 2. 10. 2012 by se dožila naše milá maminka, babička a prababička paní Marie Konečná 100 let od svého narození. S láskou na ni vzpomínáme, na její dobrou a laskavou povahu. Kdo jste ji znali, vzpomeňte s námi. Za celou rodinu dcery Marie a Ludmila s rodinami. Dne 28. srpna 2012 jsme vzpomněli 1. smutné výročí úmrtí pana Jaroslava Lyčky. Za tichou vzpomínku děkují dcery s rodinami. Čas plyne, nevrátí, co vzal, jen bolest a vzpomínky zůstávají dál. Dne 8. 11. 2012 vzpomínáme nedožitých 70 let pana Stanislava Bobka. Odešel tiše, jako když hvězda padá, zůstala bolest, která neuvadá. Dne 26. 10. 2012 vzpomeneme smutné 16. výročí úmrtí našeho drahého manžela, tatínka, dědečka, bratra, švagra a strýce pana Jana Šimčíka. Za tichou vzpomínku děkují manželka, děti a celá rodina. Dne 11. 11. 2012 by se dožila 80 let naše manželka, matka a babička paní Jiřina Plačková. Stále vzpomínají manžel a dcera s rodinou. Zároveň 3. výročí úmrtí paní Aleny Bobkové. Za tichou vzpomínku děkuje syn Martin s rodinou a syn Radek. Čas tiše plyne, vzpomínky zůstávají. Dne 28. 10. 2012 tomu budou 2 roky, co nás navždy opustil náš manžel, tatínek, dědeček a pradědeček pan Antonín Nemrava. Za vzpomínku děkují manželka, syn a dcery s rodinami. www.mestohluk.cz Hlucké noviny 19 Společenská kronika červen – srpen 2012 NAROZENÍ: Lukáš Kunovský Terezie Šuránková Barbora Mošťková Matyáš Zalubil Nikolas Hampl Sebastian Krause Aneta Bojková Marie Hrdinová Daniel Mrázek ÚMRTÍ: Ludmila Kremrová Marie Machová Jan Malúš Jana Vavřínková Marie Kupcová Jan Galda Antonie Štěrbová Františka Uhlířová František Bachánek Marie Přibylová Josef Tarnoczy SŇATKY: Milan Novosad – Anastasija L. Kovalevskaja Jiří Galda – Michaela Walterová Martin Mléčka – Veronika Šimčíková Martin Goroš – Gabriela Charvátová Vítání občánků Sestavila Ludmila Horáková Foto: Vít Uhlíř 30. června v obřadní síni přivítáno 10 dětí BLAHOPŘÁNÍ 60 let společného života oslavili dne 19. 7. 2012 manželé Marie a František Malůšovi. Za lásku a starostlivost ze srdce děkují a do dalších let pevné zdraví, štěstí a Boží požehnání přejí dcera Marie a syn František s rodinami. Pravnoučata posílají velkou pusu. www.mestohluk.cz 20 Hlucké noviny HLUCKÉ sportování Oslava výročí oddílu kopané Na hodovou sobotu 11. 8. 2012 si oddíl kopané Spartak Hluk připomněl 80leté výročí své existence. Do fotbalového areálu byli pozvání všichni bývalí hráči, funkcionáři, a také fanoušci, včetně starosty města, hostů z družebních obcí Nemšová a Planá nad Lužnicí. Nechyběl ani zástupce okresního a krajského fotbalového svazu. Všichni jmenovaní se nejprve zúčastnili slavnostní schůze, které předcházela minuta ticha za již zesnulé hráče či funkcionáře. Předseda oddílu pan Uhlíř zhodnotil ze svého pohledu uplynulé 80leté období, kde vyzdvihl jednotlivé důležité etapy historie oddílu a vzpomněl významné sportovní úspěchy jak v minulosti tak i v současnosti. V závěru předali zástupci fotbalového svazu čestná uznaní panu Zlínskému, Kočímu, Strakovi, Prajzovi a Zdeňkovi Horákovi st. Jak připomínku této významné události si každý účastník oslav odnesl pamětní medaili. Již v 9:00 hodin proběhlo přátelské utkání starších a mladších přípravek ve kterém domácí Spartak Hluk podlehl Blatnici 1:6. Ihned po skončení slavnostních schůze se uskutečnila výstava dobových, ale i současných fotografií a fotbalových artefaktů FO v prostorách ubytovny. Vyvrcholením oslav byl turnaj starých pánů a premiérové domácí utkání A. mužů v 1.A třídě proti celku Žalkovic. Turnaj starých pánů: Hlučtí krajánci - Nemšová 3:3 (4:2 pokutové kopy) Hluk - Planá nad Lužnicí 3:1 o 3.místo Nemšová - Planá nad Lužnicí 4:0 finále: Hluk - Hlučtí krajánci 0:0 (4:2 pokutové kopy) Sestava vítězů: Uhlíř, Sopůšek, Marek, Mléčka, Habarta, Masařík, Kužela, Kuřina, Dvorský, Soviš, Ratajský, Křápek, Michalčík Martin Dostal foto: Lukáš Baroň www.mestohluk.cz Hlucké noviny 21 Sportovní odpoledne V pátek 22. června 2012 si mohly všechny děti vyzkoušet své sportovní dovednosti. Sportovní komise města Hluk, Tělovýchovná jednota Spartak Hluk a příspěvková organizace Sport Hluk pro děti připravila sportovní den. V průběhu sportovního odpoledne hrály děti fotbal, florbal, basketbal, házenou, volejbal, stolní tenis a kuželky. Zvídavci se mohli podívat nejen na ukázku canyoningu, ale také na demonstraci sebeobrany. Děti měly možnost poměřit síly s úspěšnými hluckými pákaři, mohly soutěžit v přetahování lanem a závodit v běhu na 400 metrů. Každý ze zúčastněných byl vítězem a odnesl si domů nejen dobroty, ale především sportovní zážitky. IMat Foto Štěpán Mitáček Fotbalový kemp Miroslava Kadlece 2012 Díky iniciativě Aleše Zlínského se v Hluku o prázdninách uskutečnil první fotbalový kemp Miroslava Kadlece. Pod dohledem profesionálních trenérů si více jak šedesát mladých fotbalistů v průběhu šesti dnů zdokonalovalo své sportovní dovednosti. www.mestohluk.cz 22 Hlucké noviny Úspěchy dosažené žáky ZŠ ve školním roce 2011/2012 EKOLOGICKÁ SOUTĚŽ poznej a chraň kolo krajské jména žáků Marek Mitáček, Antonín Polášek a Ondřej Hanus umístění 1. místo poznej a chraň krajské 2. místo poznej a chraň krajské poznej a chraň krajské poznej a chraň krajské Marek Mitáček, Karolína Hrdinová, Antonín Polášek Tomáš Abrhám, Lenka Hrdinová, Andrea Kubešová Ondřej Hanus, Adéla Janésková, Kristýna Kuchařová Aleš Kužela, Petr Vozár, Roman Tabarka 7. místo 10. místo 12. místo OLYMPIÁDA kolo krajské jméno žáka Marek Bařinka umístění 8. místo celkově 2. místo ze ZŠ kolo okresní okresní okresní okresní okresní okresní jméno žáka Natálie Bartyšová Lukáš Křižan Vojtěch Lenhart Roman Tabarka Filip Borýsek Vít Janečka umístění 9. místo ze 44 15. místo ze 44 9. místo ze 47 21. místo ze 47 2. místo ze 45 26. místo ze 45 matematická chemická chemická Anglický jazyk Anglický jazyk Anglický jazyk Zeměpisná Zeměpisná Zeměpisná Biologická Biologická Fyzikální kolo okresní okresní okresní okresní okresní okresní okresní okresní okresní okresní okresní okresní jméno žáka Marek Bařinka Marek Bařinka Martina Mitáčková Karolína Hrdinová Blanka Kohoutková Romana Ryšková Lukáš Křižan Simona Pfeiferová Ludmila Libosvárová Marek Mitáček Ondřej Hanus Marek Bařinka umístění 6. ze 46 4. z 28 11. z 28 10. ze 17 11. z 20 13. z 59 10. z 20 13. z 20 13. z 20 3. ze 41 11. ze 41 4. z 28 MATEMATICKÝ KLOKAN kategorie Kat. Cvrček Kat. Kadet kolo okresní okresní jméno žáka Antonie Beníčková Marek Bařinka umístění 1. místo 2. místo kolo národní jméno žáka Marek Bařinka umístění 1. místo kolo okresní okresní okresní okresní jméno žáka Natálie Bartysová Vojtěch Lenhart Vít Janečka Marek Bařinka umístění 17. z 67 11. ze 37 5. z 54 6. ze 46 Fyzikální MATEMATICKÁ OLYMPIÁDA Kat. Z6 Kat. Z6 Kat. Z7 Kat. Z7 Kat. Z8 Kat. Z8 OLYMPIÁDA BOBŘÍK INFORMATIKY druhý stupeň PYTHAGORIÁDA 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník www.mestohluk.cz Hlucké noviny 23 Umístění vycházejících žáků ve školním roce 2011-2012 Gymnázium Uh. Hradiště 6 žáků (1 chlapec, 5 dívek) SPŠaOA Uh. Brod - strojírenství 1 žák (1 chlapec) Gymnázium Velehrad 4 žáci (4 dívky) - mechanik - elektronik 2 žáci (2 chlapci) - obráběč kovů 1 žák (1 chlapec) - karosář 1 žák (1 chlapec) SOŠ a Gymnázium St. Město - gymnázium 3 žáci (2 chlapci, 1 dívka) - agropodnikání 1 žák (1 dívka) - stavitelství 1 žák (1 chlapec) - opravář zeměd. vozidel 1 žák (1 chlapec) OA Uh. Hradiště - informační technologie 2 žáci (2 chlapci) - obchodní akademie 2 žáci (1 chlapec, 1 dívka) SŠPHZ Uh. Hradiště - hotelnictví 2 žáci (1 chlapec, 1 dívka) - kuchař-číšník 1 žák (1 dívka) SŠ COPT Uh. Brod - technik puškař 1 žák (1 chlapec) - rytec 1 žák (1 chlapec) Policejní škola Holešov 2 žáci (2 chlapci) SŠ lesnická Bzenec - lesní mechanizátor 1 žák (1 chlapec) SŠ služeb Uh. Hradíště-Štěpnice - kosmetička 2 žáci (2 dívky) SPŠ stavební Brno - geodézie a katastr nemov. 1 žák (1 chlapec) Konzervatoř a G Ostrava - hudebně dramat. umění 1 žák (1 dívka) Poslední červnový den opustilo 37 (20 chlapců a 17 dívek) žáků základní školu. 30 z nic nastoupilo na střední školy s maturitou, 7 na učební obor bez maturity. Nové školní šatny V novém školním roce čekaly na žáky nové barevné šatny. www.mestohluk.cz Foto: Štěpán Mitáček 24 Hlucké noviny Antonín Nemrava-Pivnický (1910-1980)-hlucký podnikatel Život většiny lidí je provázen obdobím šťastným a také obdobím, kdy člověk se dostává do psychicky náročných situací. Pan Antonín Nemrava-Pivnický prošel těmito obdobími a o nich se bude psát v tomto příspěvku. Pan Antonín se narodil do rodiny hluckého tesařského mistra Vavřince Nemravy (1887-1977) a Terezie Nemravové, rozené Hladníkové (18901966). V rodině měli nakonec 7 dětí a to kromě Antonína také Františka (19121985), Jaroslava (1914-1998), Ludvíka (1920-1996), Terezii Kadlčíkovou (19212001), Marii Karáskovou-Sovišovou (1916-1995) a Antonii Šimčíkovou(19252010). Jeho dětství patřilo do normálu tehdejší doby a poměrů. Povinná pomoc na poli, pasení krav a také běžné klukovské hry včetně fotbalu. Již jako dítě řídil kluky a projevovala se zde v klukovském kolektivu jeho organizátorská a vůdcovská povaha. Jako chlapec chodíval do Sokola, hrával dětské divadlo a také byl dobrým zpěvákem. Je škoda, že tehdy nebyly běžné folklórní soubory. Po škole se šel učit tesařem a po vyučení se zapojil do party hluckých tesařů v čele s otcem. Stavěli školy a rodinné domy hlavně na Slovensku. Byl z party nejmladší, a proto se musel kromě práce starat i o vaření pro celou skupinu. Už tehdy, jako mladý kluk se projevoval jako schopný organizátor a tyto zkušenosti zúročoval v pozdějších dobách. Nastal čas vojny, kterou si odsloužil na letištích v Bratislavě Vajnorech a v Piešťanech. Tady poznal také kus městského života. Když vojnu dokončil, tak byla ještě doba krize a proto rád nastoupil do rozvíjející se botařské firmy Baťa ve Zlíně, do Baťovy školy. Když mu škola skončila, nastoupil do skladu, kde začal zastávat zodpovědné místo vedoucího. Přestože to bylo velmi zajímavé zaměstnání, přišel rok 1936, který trochu změnil život mladého pána. Pan Antonín se oženil, když si za svou vyvolenou vzal slečnu Annu Kozmíkovou (1915-1983).Také ona pracovala u Batě ve Zlíně a tady se také sblížili. Hned po svatbě začali v Hluku na Horním konci na rohu do ulice Hliníky stavět rodinný dům s hospodou a vinárnou. Když skončil s výstavbou, stal se podnikatelem v oboru dřevovýroby a pohostinství. Když vinárna, tak k tomu patří i víno a tak si na Babí hoře vysadili manželé vinohrad. V roce 1937 jim do rodiny přibyla dcera Helena, dnes Turčinková a v roce 1942 potom Josefka, dnes Stodůlková. Obě dvě bydlí spolu v jednom domě, který pan Antonín postavil, dodnes. Práci s manželkou měli rozdělenou tak, že přes den se o hospodu starala manželka a večer pan Antonín. Kromě toho se snažil být aktivní i v obci. Byl činný hlavně ve sportování, konkrétně ve fotbale. Sem tam si zahrál i divadlo, ale hlavně hrozně rád zpíval. Když skončila 2. světová válka, rozšířil svoji dřevovýrobu natolik, že musel zaměstnávat až 15 lidí. Po válce byla všude velká euforie hlavně potom, aby se lidé v Hluku měli kde zaměstnat. Do této doby byl Hluk zemědělská obec a příležitosti k práci bylo málo. Většina Hlučanů jezdila za prací do Ostravy, Brna, Prahy. Hlučtí živnostníci v čele s panem Antonínem se rozhodli, že se budou snažit zbudovat v Hluku fabriku. Návštěvy Ministerstva výstavby organizoval většinou sám, tak ho to stálo i hodně prostředků, které do toho vkládal. Věřil, že se snaží o dobrou věc a toto se pak ukázalo jako pravda. V roce 1950 se Autopal začal stavit a v roce 1951 se v něm už dělalo. On sám moc štěstí v tuto dobu neměl, protože v padesátých letech době znárodňování mu sebrali jeho dřevovýrobu a zařadili ji do družstva Lidová Tvorba Uherský Brod. Chvíli se snažil v Uherském Brodě i pracovat, ale ježdění do Kunovic a následně vlakem do Uherského Brodu bylo zničující. Zbývala ještě možnost dojíždění buď na motorce, nebo na kole. Kdo se přenese ve svých myšlenkách do začátku 50. let a zamyslí se nad stavem dopravní infrastruktury, přijde na to, že takové cestování nemá žádný význam. Proto se přihlásil do hlucké Pily, kde také dělal nějaký čas mistra. Přišel však na něho nátlak ke vstupu do KSČ. Člověk jeho myšlení, křesťan žijící podle rodinné tradice se nenechal zlákat, a raději opustil práci. To mu bylo řečeno v době, kdy se vracel po 6 měsících nemoci z množství práce a psychického vypětí. Při návratu mu bylo sděleno, že když nevstoupil do strany je jeho návrat nežádoucí. Podal žádost o přijetí do Autopalu, tam mu bylo sděleno to samé. Tolik se o výstavbu tohoto závodu zasloužil a toto mu udělali. Když zjistil, že za to, že byl 12. předsedou TJ a kdy byl také jeden z hlavních organizátorů výstavby stadio- nu v Kaštanci, kde ztratil při úraze 2 prsty, není už v Hluku žádoucí, bez jediného slova své aktivity ukončil. Přišla další část jeho života, část kdy prakticky opustil Hluk a pracoval ve světě. Nastoupil do zaměstnání u státních silnic v Uherském Hradišti. Pracoval jako tesař při výstavbě mostů, nejdříve na Uherskohradišťsku, posléze na severní Moravě. Přišla však jiná doba a také jiný zaměstnavatel. Přešel do Průmyslových staveb v Ostravě, kde pracoval nejdříve jako tesař, později jako mistr na stavbě. Podílel se také na výstavbě Železáren ve Veselí nad Moravou a po jejich vybudování pracoval v Praze, jako stavbyvedoucí. Tady prožil léta 1968 a 1969 a hned další rok v roce 1970 odešel do důchodu. Jednou za ním přišel jeho synovec Jožka Kadlčík s tím, že Vlčnovjané hledají stavbyvedoucího pro stavbu sportovní haly a hospody „U Krála“. Když přijeli Vlčnovjané vyjednávat, tak jim pan Antonín na jejich žádost kývnul. Po dokončení stavby pomáhal Vlčnovjanům také při stavbě obřadní síně na vlčnovském hřbitově. Teh- dy už i hlučané zjistili, že je pan Antonín schopný, tak ho přesvědčili, ať jde dělat na hluckou sportovní halu mistra. To se jednalo o dodělávku, protože hala byla na několik let dána do klidu. Pan Antonín byl člověk zásadový a neměnil svá pravidla a návyky a nikdy se nenechal přesvědčit. Když pracoval ve Vlčnově, tak nikdy nechodil v sobotu ani v neděli. Ti však měli vždycky potom bez stavbyvedoucího velké problémy při řízení stavby. V únoru 1980 při cestě z práce uklouzl na zledovatělém chodníku a poranil si hlavu. To mu způsobilo následně velké zdravotní potíže, kdy už nemohl vykonávat žádnou práci. Až přišel 22. červenec 1980 a pan Antonín Nemrava-Pivnický tento svět opustil. Pan Antonín žil se svoji manželkou ve velmi krásném vztahu a měl velmi rád svoji rodinu. Díky rodině a manželce, která mu vytvořila pěkné zázemí, mohl celý svůj život žít ve spokojenosti a mohl tak přežít i jeho trpké chvíle v životě. Antonín Zlínský www.mestohluk.cz Hlucké noviny www.mestohluk.cz 25 26 Hlucké noviny Penzijní Připojištění – program pro jistou budoucnost. Bude penzijní připojištění od 1. 1. 2013 stále výhodné? Nebo je výhodnější uzavřít smlouvu ještě letos za „starých“ podmínek? Tyto a další vaše dotazy Vám rád zodpovím každou středu od 13:30 do 15:30 v malé zasedací místnosti Městského úřadu v Hluku, na osobní schůzce nebo telefonicky. Jiří Žák +420 62 752 685, [email protected] Hlucký zpravodaj. Vydává Městský úřad Hluk, Hřbitovní 140, 687 25 Hluk, IČ: 00290939. Počet výtisků 800 ks. Grafické zpracování Vladimír Šopík, [email protected], tisk L. V. Print Uherské Hradiště tel.: 777 750 159, [email protected]. Autor ornamentů Vladimír Šácha. Příspěvky do zpravodaje zasílejte na MÚ Hluk Ing. Jitce Vackové, nebo Mgr. Ivetě Mátlové na E-mail: [email protected] Zpravodaj řídí redakční rada. Příspěvky čtenářů neprochází jazykovou úpravou. Redakce si vyhrazuje právo na krácení příspěvků. Uveřejněné názory a stanoviska nejsou vždy totožné s názory redakce. Vychází jedenkrát za dva měsíce. Povoleno referátem kultury ONV v Uh. Hradišti MK ČR E 131 01. Uzávěrka příštího čísla je 10. listopadu 2012. www.mestohluk.cz Z pohádky do pohádky První zářijový víkend spojilo síly 12 hluckých spolků a organizací (SRPŠ, skauti, myslivci, školní družina, divadelní spolek Emil, Dům dětí a mládeže, folklorní soubory, mládež Hluk, mateřská škola, hasiči, Fauna Hluk a Město Hluk), aby vytvořili pro děti pohádkovou cestu. Na jednotlivých stanovištích děti poznávaly pohádkové bytosti a plnily úkoly. Foto: štěpán Mitáček Funstorm freestyle jam 2012 (4. ročník) 28 Hlucké noviny Nové skoky, triky a kousky beroucí dech si připravili freestylisté pro své příznivce, kteří navštívili 25. srpna areál OAMcrew ve Starých horách v Hluku. Početnému publiku se v motocrossové exhibici představili závodníci na bmx kolech, pitbicích, motorkách, čtyřkolkách, ale také v autech. Nejvíce očekávanou a lákavou kategorií byly velké motorky, na kterých předvedli svůj um domácí Zdeněk Fusek a Petr Minařík. Z nejznámějších hostů přijal pozvání Petr Kuchař, jež ukázal neuvěřitelná freestylová čísla a Radek Nárovec, který se jako jediný předvedl na jamu se čtyřkolkou. Vyvrcholením letošního ročníku freestylové exhibice byl skok dvoučlenné posádky na motorce se side-károu, který byl úspěšnou tečkou za čtvrtým ročníkem. Do areálu byla dvakrát přivolána záchranná služba spolu s vrtulníkem k ošetření závodníků, kteří se zranili při tréninku. Nakonec však všechno dobře dopadlo a oba závodníci jsou již plně zdrávi a věnují se nácviku nových triků, se kterými se v Hluku představí na příštím jamu. IMat, Foto: FFJ