Matematická analýza KMI/MA2AI 8. p°edná²ka Diferenciální po£et

Transkript

Matematická analýza KMI/MA2AI 8. p°edná²ka Diferenciální po£et
Matematická analýza KMI/MA2AI
8. p°edná²ka
Diferenciální po£et funkcí více prom¥nných
7. 4. 2009
Na minulé p°edná²ce jsme se seznámili s pojmy parciální derivace a derivace
ve sm¥ru. Motivovali jsme je pot°ebou analogie derivace funkce jedné prom¥nné
(t°eba kv·li vy²et°ování lokálních extrém· funkcí více prom¥nných).
Minule jsme ov²em vid¥li, ºe derivace ve sm¥ru (a tedy i parciální derivace)
nejsou plnohodnotnou analogií k derivaci funkce jedné prom¥nné. Nap°íklad
funkce (více prom¥nných) mající v²echny sm¥rové derivace nemusí být v·bec
spojitá (zatímco z 1. semestru víme, ºe existence vlastní derivace funkce
jedné prom¥nné v bod¥ implikuje spojitost v tomto bod¥). Zavedeme si siln¥j²í
pojem neº parciální derivace totální diferenciál (nebo jen krátce diferenciál).
Název diferenciál by m¥l být známý z 1. semestru tam tento pojem byl
ekvivalentní s existencí vlastní derivace.
1
Totální diferenciál
1.1 Trocha lineární algebry
Nech´ V , W jsou reálné vektorové prostory. Zobrazení f : V → W nazveme
lineární zobrazení, jestliºe
∀α, β ∈ R ∀x, y ∈ V :
f (αx + βy) = αf (x) + βf (y).
Lineární zobrazení f : Rr → R (resp. f : Vr → R) budeme nazývat lineární
formou. M¥li bychom z algebry v¥d¥t, ºe lineární formy jsou reprezentovány
vektorem z Rr (resp Vr ).
V¥ta 1
Nech´ f : Rr → R je lineární zobrazení. Pak existuje práv¥ jedno
α ∈ R takové, ºe
r
f (x) = (α, x)
pro v²echna x ∈ Rr
( (·, ·) je standardní skalární sou£in tak, jak jsme ho denovali v jedné z
p°edchozích p°edná²ek).
1
D·kaz.
Z°ejm¥ pro kaºdé x ∈ Rr platí
x=
r
X
xi e[i] ,
i=1
kde e jsou prvky standardní báze, xi ∈ R jsou sou°adnice x vzhledem k této
bázi jsou ur£eny jednozna£n¥. Pak z linearity plyne
[i]
r
r
r
X
X
X
f (x) = f (
xi e[i] ) =
xi f (e[i] ) =
xi αi = (α, x),
i=1
i=1
i=1
kde αi = f (e[i] ), α = (α1 , . . . , αr ).
P°íklad 2
Uvaºujme lineární formu f : R2 → R denovanou p°edpisem
f (x) = x1 − x2 .
Její reprezentant je z°ejm¥ α = (1, −1).
1.2 Denice totálního diferenciálu
Z 1. semestru známe pojem diferenciálu funkce jedné prom¥nné. Nech´ f : D ⊂
R → R, U(a) ⊂ D. Lineární formu df (a) jsme nazývali diferenciálem funkce f
v bod¥ a, jestliºe platilo
f (a + h) − f (a) = df (a)(h) + o(h)
kde limh→0
o(h)
h
= 0. V tomto p°ípad¥
df (a) : R → R,
tedy existuje reprezentant α ∈ R takový, ºe
df (a)(h) = αh pro h ∈ R.
Také jsme dokázali, ºe funkce má v bod¥ a diferenciál práv¥ tehdy, kdyº existuje
vlastní f 0 (a) a v tomto p°ípad¥ platí
α = f 0 (a).
Tedy f 0 (a) je reprezentantem diferenciálu funkce jedné prom¥nné
Nyní se podívejme na funkci více prom¥nných.
Denice 3
Nech´ f : D ⊂ Rr → R, a ∈ U(a) ⊂ D. Lineární formu df (a)
nazveme totálním diferenciálem funkce f v bod¥ a, jestliºe
f (a + h) − f (a) = df (a)(h) + o(h)
kde
lim
h→0
o(h)
= 0.
khk
2
V tomto p°ípad¥ je diferenciálem lineární forma, tzn. je jednozna£n¥ ur£ena
svým reprezentantem α ∈ Rr , tzn. platí
df (a)(h) = (α, h) =
r
X
αi hi .
i=1
Bude nás zajímat, jestli lze (podobn¥ jako u funkce jedné prom¥nné) ur£it koecienty αi pomocí sm¥rových derivací.
P°íklad 4
Uvaºujme funkci f : Rr → R denovanou p°edpisem
f (x1 , x2 ) = x21 + x32 ,
a = (a1 , a2 ), h = (h1 , h2 ). Pak platí
f (a + h) − f (a) = f (a1 + h1 , a2 + h2 ) − f (a1 , a2 )
= (a1 + h1 )2 + (a2 + h2 )3 − a21 − a32
= 2a1 h1 + 3a22 h2 + h21 + 3a2 h22 + h32 .
Výraz 2a1 h1 + 3a22 h2 by mohl být diferenciálem df (a)(h). Tedy reprezentant v
tom p°ípad¥ by byl ur£en takto
α2 = 3a22 .
α1 = 2a1 ,
V na²em p°ípad¥ tedy platí
α1 =
∂f
(a),
∂x1
α2 =
∂f
(a).
∂x2
Musíme ale je²t¥ dokázat, ºe
h21 + 3a2 h22 + h32 = o(h),
tzn.
pro h → 0
h21 + 3a2 h22 + h32
= 0.
h→0
khk
lim
Snadno odhadneme (pouºijeme nerovností h2i ≤ khk2 , |hi | ≤ khk pro i = 1, 2)
2
h21 + 3|a2 |h22 + |h2 |h22
h1 + 3a2 h22 + h32
≤
−
0
khk
khk
2
khk + 3|a2 |khk2 + khk3
≤
= khk + 3|a2 |khk + khk2
khk
Limitním p°echodem h → 0 (neboli khk → 0) dostáváme to co jsme cht¥li...
Z tohoto p°íkladu bychom mohli usoudit, ºe diferenciál funkce f v bod¥ a je
lineární forma reprezentovaná vektorem
∂f
∂f
∇f (a) =
(a), . . . ,
(a) ,
∂x1
∂xr
který budeme nazývat gradientem funkce f v bod¥ a. To ale musíme dokázat
obecn¥.
3
V¥ta 5 Nech´ má funkce f v bod¥ a totální diferenciál. Pak je funkce f v bod¥
a spojitá, existují fxi (a) pro i = 1, . . . , r a platí
df (a)(h) = (∇f (a), h)
pro h ∈ Rr .
D·kaz.
(a) spojitost: P°edpokládejme, ºe funkce f má v bod¥ a diferenciál,
tzn. existuje α = (α1 , . . . , αr ) tak, ºe
f (a + h) − f (a) = df (a)(h) + o(h) = (α, h) + o(h)
kde limh→0
o(h)
khk
= 0 (z £ehoº plyne
lim o(h) = lim
h→0
h→0
o(h)
khk = 0).
khk
Pak podle CauchySchwarzovy nerovnosti platí
|f (a + h) − f (a)| ≤ |(α, h)| + |o(h)| ≤ kαkkhk + |o(h)|.
Pravá strana jde k nule pro h → 0. Tedy f je spojitá v bod¥ a.
(b) reprezentace diferenciálu: V denici diferenciálu poloºme h = te[i] , kde t ∈
R \ {0}. Pak platí
f (a + te[i] ) − f (a) = (α, te[i] ) + o(te[i] ) = tαi + o(te[i] ).
Pod¥líme t a p°ejdeme t → 0 a dostáváme
∂f
o(te[i] )
f (a + te[i] ) − f (a)
= αi + lim
.
(a) = lim
t→0
t→0
∂xi
t
t
Z faktu
o(te[i] ) o(te[i] ) =
t kte[i] k → 0 pro t → 0
plyne existence parciálních derivací i reprezentace diferenciálu.
V¥ta 6
a platí
D·kaz.
Máli funkce f v bod¥ a diferenciál, pak pro kaºdé ν 6= o existuje fν (a)
∂f
(a) = (∇f (a), ν).
∂ν
Pro ν 6= o platí
f (a + tν) − f (a)
∂f
(a) = lim
t→0
∂ν
t
(∇f (a), tν) + o(tν)
o(tν)
= lim
= (∇f (a), ν) + lim
.
t→0
t→0
t
t
Podobn¥ jako v d·kazu p°ede²lé v¥ty dokáºeme, ºe limita napravo je rovna nule.
4
Uv¥domímeli si geometrický význam skalárního sou£inu, m·ºeme odvodit
následující.
Poznámka 7 (Geometrický význam gradientu) P°edpokládejme, ºe f je denována na okolí U(a) bodu a a má v n¥m totální diferenciál. Jeli ∇f (a) 6= o,
pak udává sm¥r nejv¥t²ího r·stu funkce f (podobn¥ vektor −∇f (a) udává sm¥r
nejv¥t²ího úbytku/poklesu).
Vyplývá to z následujících dvou fakt·:
(i) Uvaºujme vektor kνk = 1 (protoºe jen pro takový má fν geometrický
význam rychlosti r·stu funkce). Pak platí
∂f
(a) = (∇f (a), ν) ≤ k∇f (a)kkνk = k∇f (a)k.
∂ν
Tedy funkce v ºádném sm¥ru nemá r·st vy²²í neº k∇f (a)k.
(ii) Poloºme
ν=
∇f (a)
k∇f (a)k
(jde o normovaný vektor ov¥°te!, který ur£uje stejný sm¥r jako gradient
∇f (a)). Pak
∂f
∇f (a)
1
(a) = (∇f (a),
)=
(∇f (a), ∇f (a)) = k∇f (a)k.
∂ν
k∇f (a)k
k∇f (a)k
Z toho plyne, ºe sm¥rová derivace ve sm¥ru normovaného vektoru ν majícího
stejný sm¥r jako ∇f (a) nabývá maximální hodnoty.
Poznámka 8
Existence v²ech parciálních derivací fxi (a) pro i = 1, . . . , r nesta£í k existenci totálního diferenciálu df (a).
Uvaºujme funkci

 x1 0 ≤ x1 ≤ x2 ,
x2 0 ≤ x2 ≤ x1 ,
f (x1 , x2 ) =

0
jinak.
Dokaºte, ºe neexistuje df (0, 0), p°itom
∂f
∂f
(0, 0) =
(0, 0) = 0
∂x1
∂x2
Zatím jsme se bavili o tom, co v²echno platí pro funkci mající v bod¥ totální
diferenciál, ale neukázali jsme si, jak efektivn¥ zjistit zda diferenciál v·bec existuje.
V¥ta 9
Máli funkce f v bod¥ a spojité parciální derivace podle v²ech prom¥nných, pak má f v bod¥ a diferenciál.
D·kaz.
viz Kopá£ek, str. 95
5
Poznámka 10 (geometrický význam diferenciálu) Vzpomeneme si op¥t na funkci
jedné prom¥nné. Existence diferenciálu funkce f v bod¥ x0 ∈ R (ozna£me
df (a)(h) = αh) byla ekvivalentní s existencí vlastní derivace α = f 0 (x0 ). Ta
m¥la geometrický význam ten, ºe p°ímka
y − f (x0 ) = α(x − x0 )
udávala rovnici te£ny ke grafu funkce f v bod¥ (x0 , f (x0 )). Vra´me se op¥t k
funkcím více prom¥nných konkrétn¥ k funkci f dvou prom¥nných x, y . Pak
se dá dokázat, ºe existence diferenciálu funkce f v bod¥ (x0 , y0 )
df (x0 , y0 )(h, k) = αh + βk =
∂f
∂f
(x0 , y0 )h +
(x0 , y0 )k
∂x
∂y
je ekvivalentní existenci te£né roviny ke grafu funkce f v bod¥ (x0 , y0 , f (x0 , y0 )).
Te£ná rovina je pak daná rovnicí
z − f (x0 , y0 ) =
P°íklad 11
∂f
∂f
(x0 , y0 )(x − x0 ) +
(x0 , y0 )(y − y0 ).
∂x
∂y
Uvaºujme funkci
f (x, y) = x2 + y 2
a bod (x0 , y0 ) = (1, 2). Najdeme rovnici te£né roviny ke grafu funkce f v bod¥
(x0 , y0 , f (x0 , y0 )).
e²ení. Platí
∂f
∂f
= 2x,
= 2y.
∂x
∂y
Pak rovnice te£né roviny je
z − f (1, 2) =
∂f
∂f
(1, 2)(x − 1) +
(1, 2)(y − 2),
∂x
∂y
tedy
z − 5 = 2(x − 1) + 4(y − 2).
6
2
Diferenciály vy²²ích °ád·
Podobn¥ jako se daly denovat parciální a sm¥rové derivace libovolného °ádu,
m·ºeme to samé provést s diferenciálem. Nap°íklad diferenciál 2. °ádu bychom
mohli nadenovat podobným zp·sobem jako totální diferenciál a posléze odvodit
jeho reprezentanta. My zvolíme opa£ný a pohodln¥j²í postup (nebude ov²em z
n¥j úpln¥ jasná motivace coº nám aº tak moc vadit nebude diferenciály
vy²²ích °ád· jsou stejn¥ t¥ºko uchopitelné podobn¥ jako derivace vy²²ích °ád·
umíme s nimi jednodu²e pracovat, ale jejich geometrický význam uº není v·bec
z°ejmý).
Následující úvahy provedeme nejprve pro diferenciál 2. °ádu, protoºe je
nejjednodu²²í a budeme ho pouºívat p°i vy²et°ování lokálních extrém· funkcí
více prom¥nných.
Podobn¥ jako totální diferenciál byl lineární forma, bude diferenciál 2. °ádu
tzv. kvadratická forma. Pro úplnost si zopakujeme n¥které pojmy z algebry.
2.1 Trocha algebry
Zobrazení f : Rr × Rr → R (resp. f : Vr × Vr → R) budeme nazývat bilineární
forma, jestliºe je lineární v obou prom¥nných, tzn. pro kaºdé x ∈ Rr je f (x, ·)
lineární forma a pro kaºdé y ∈ Rr je f (·, y) lineární forma.
Bilineární formy mají také svého reprezentanta tentokrát to je matice:
V¥ta 12
tak, ºe
D·kaz.
Nech´ f : Rr ×Rr → R je bilineární forma. Pak existuje B ∈ Mr×r (R)
pro x, y ∈ Rr .
f (x, y) = xBy T
Doma...
Denice 13
Bilineární formu nazveme symetrickou, jestliºe její reprezentant
je symetrická matice.
Zobrazení Q : Rr → R nazveme kvadratická forma, jestliºe existuje symetrická bilineární forma f : Rr × Rr → R tak, ºe
Q(x) = f (x, x) pro v²echna x ∈ Rr .
Poznámka 14
Jeli B reprezentantem f , pak
Q(x) = xBxT = (Bx, x) pro v²echna x ∈ Rr .
Kvadratické formy rozd¥lujeme na pozitivn¥ (negativn¥) denitní (semidenitní)
a indenitní. dod¥lat!!!
7
2.2 Denice diferenciálu druhého °ádu
Denice 15
Nech´ má funkce f v bod¥ a spojité v²echny parciální derivace aº
do druhého °ádu v£etn¥. Diferenciálem 2. °ádu funkce f v bod¥ a rozumíme
kvadratickou formu
r X
r
X
∂2f
d2 f (a)(h) =
(a)hi hj = (∇2 f (a)h, h).
∂x
∂x
i
j
i=1 j=1
Poznámka 16
Reprezentantem diferenciálu druhého °ádu je tedy £tvercová
symetrická matice

 2
∂2f
∂ f
∂2f
(a)
·
·
·
(a)
(a)
2
∂x1 ∂x2
∂x1 ∂xr

 ∂∂x2 f1
∂2f
∂2f


(a)
(a)
·
·
·
2
2
∂x2 ∂x1
∂x2 ∂xr (a)
∂x2
∇ f (a) = 


···


2
2
2
∂ f
∂ f
∂ f
(a)
(a)
·
·
·
(a)
2
∂xr ∂x1
∂xr ∂x2
∂x
r
tzv. Hessova matice (determinant této matice se nazývá hessián).
P°íklad 17
Uvaºujme funkci f (x, y) = x2 + y 2 . Pak
∂f
∂f
∂2f
= 2x,
= 2y,
= 2,
∂x
∂y
∂x2
Hessova matice v libovolném bod¥ je
2
0
∂2f
∂2f
∂2f
=
= 0,
= 2.
∂x∂y
∂y∂x
∂y 2
0
.
2
Nyní zadenujeme obecný diferenciál mtého °ádu.
Denice 18
Nech´ m ∈ N a funkce f má v bod¥ a spojité v²echny parciální
derivace aº do mtého °ádu v£etn¥. Diferenciálem mtého °ádu funkce f v bod¥
a rozumíme homogenní funkci (formu) stupn¥ m denovanou p°edpisem
r
X
dm f (a)(h) =
i1 ,i2 ,...,im
Poznámka 19
∂mf
(a)hi1 hi2 · him .
∂xi1 ∂xi2 · · · ∂xim
=1
Zobrazení
F : (Rr )m = Rr × Rr × · · · × Rr → R
nazveme mlineární formou jestliºe je F lineární v kaºdém svém argumentu.
Nap°íklad lineární forma je 1lineární forma a bilineární forma je 2lineární
forma dokaºte.
Jeli F mlineární forma, pak zobrazení
Q : Rr → R,
denované p°edpisem
Q(x) = F (x, x, . . . , x)
pro x ∈ Rr
nazýváme homogenní funkcí (formou) stupn¥ m. Nap°íklad kvadratická forma
je homogenní forma stupn¥ 2 dokaºte.
8
3
Taylor·v vzorec
U funkce více prom¥nných jsme schopni dokázat analogii Taylorova vzorce pro
funkci jedné prom¥nné.
V¥ta 20
Nech´ má funkce f : D ⊂ Rr → R (D je otev°ená) spojité parciální
derivace aº do °ádu m + 1 (m ∈ N ∪ {0}). Nech´ a, h ∈ Rr jsou takové, ºe
úse£ka
{x ∈ Rr : x = a + th : t ∈ h0, 1i}
je obsaºena v D. Pak existuje τ ∈ (0, 1) tak, ºe
f (a + h) = f (a) + df (a)(h) +
+
1 2
1 m
d f (a)(h) + . . . +
d f (a)(h)
2!
m!
1
dm+1 f (a + τ h)(h).
(m + 1)!
D·kaz. D·kaz najdete op¥t nap°. v Kopá£kovi je veden s pouºitím znalosti
derivování sloºené funkce více prom¥nných bylo by dobré to nastudovat kdyºtak ve cvi£ení...
Tuto v¥tu budeme pouºívat zejména p°i hledání extrém· funkcí více prom¥nných.
Doporu£ená literatura
KOPÁƒEK J. Matematická analýza pro fyziky II. Matfyzpress, Praha, 2005.
DO’LÁ, Z, DO’LÝ O.: Diferenciální po£et funkcí více prom¥nných, Masarykova
univerzita, Brno, 2003.
RACH—NKOVÁ I. RACH—NEK L.: Diferenciální po£et funkcí více prom¥nných, Univerzita Palackého, Olomouc, 2004.
Internetové odkazy:
http://www.math.muni.cz/~plch/mapm/hlavni.pdf
FAQ aneb £asto kladené otázky u zkou²ky
• Co je totální diferenciál a jaký má vztah ke sm¥rovým a parciálním derivacím.
Za jakých podmínek existuje. Co plyne z jeho existence?
• Jak se dají reprezentovat lineární, bilineární, kvadratické formy? (pop°,
jak lze reprezentovat homogenní formy stupn¥ m ∈ N)
• Co znamená o(h)?
• Jaký je geometrický význam gradientu (diferenciálu)?
• Co je Hessova matice jaký je její vztah k diferenciálu 2. °ádu?
9

Podobné dokumenty

II - Index of

II - Index of Masarykova univerzita, Brno, 2003. RACHŮNKOVÁ I. RACHŮNEK L.: Diferenciální počet funkcí více proměnných, Univerzita Palackého, Olomouc, 2004.

Více

Zadání 5. série

Zadání 5. série poda°ilo p°ijít na fígl, jak pomocí t¥chto p¥ti otázek vºdy zrekonstruovat celou tabulku. Dokázali byste to také?

Více

ZDE

ZDE Hlisnikovský D. (2015): Ferroviatická flóra okresu Ostrava-město. – Ms. – Bakalářská práce. [Depon. in: Knihovna Katedry biol. a ekol., PřF OU, Ostrava.]

Více

Graph theory

Graph theory souvislý není. Kdyby ov²em obsahoval hranu, která je na obrázku ozna£ena £erven¥, stal by se souvislým, tedy by mezi kaºdými dv¥ma jeho vrcholy existovala cesta. V rámci jednotlivých komponent graf...

Více

zde - LEE

zde - LEE 2. Obával se toho, že vztahy, které jsou obtížně traktovatelné matematicky, budou zanedbávány. 3. Obával se toho, že budeme sváděni na scestí „matematickými odbočkami“, tj. jak napsal Pigou (viz vý...

Více

Základní Definice

Základní Definice Efektivní permeabilita µe Efektivní permeabilita je permeabilita, kterou by měl mít hypotetický homogenní materiál, aby se dosáhla (za předpokladu neexistence rozptylových toků) při stejných rozměr...

Více

statnice_20_Analyza_..

statnice_20_Analyza_..  neboli  jde o kontrolu, zda-li daný produkt odpovídá výchozí specikaci Hoareova logika • wen: Hoare logic • ...v p°íkladech by David Stotts (UNC) • cílem je, aby se dala formáln¥ dokazovat kore...

Více

Základní operace s maticemi Determinant matice °ádu 2 × 2

Základní operace s maticemi Determinant matice °ádu 2 × 2 Determinant matice °ádu 2 × 2 Kaºdá £tvercová matice m·ºe být charakterizována £íselnou hodnotou, kterou nazýváme determinant. Determinanty jsou uºite£né nap°. p°i studiu inverzních matic nebo °e²e...

Více

Otázky ke státnicím

Otázky ke státnicím V p°ípadn¥, ºe je tento výraz roven nule, je f integrálem pohybu. Pokud tato funkce navíc j nezávisí na £ase (tj. f = f (q , pj )), vypadne £len s ∂ a bude platit zjednodu²ená podmínka: f je integr...

Více