Sbírka příkladů obecné a prumyslové chemie FZP UJEP
Transkript
Sbírka příkladů obecné a prumyslové chemie FZP UJEP
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí Sbírka příkladů z obecné a průmyslové chemie Tomáš Loučka Miroslav Richter 1995 Předmluva V průběhu tvorby učebních plánů Fakulty životního prostředí došlo ke stabilizaci výukového programu zaměřeno na výuku chemie. Zejména v předmětech "Obecná chemie" a "Úvod do průmyslové chemie" stále zřetelněji vyvstávala potřeba sepsání vlastních skript, která by dostatečně zachytila požadavky kladené na studenty, zvláště na seminářích těchto předmětů. Stále jasněji vyvstávala nutnost vymezení hranic probírané látky. -#- 1. Chemické názvosloví Chemické názvosloví, označované také jako chemická nomenklatura představuje soubor pravidel, podle kterých se tvoří názvy a vzorce chemických látek. Umožňuje jednoznačné určení chemického vzorce z názvu chemické látky nebo naopak. Chemické sloučeniny se pojmenovávají názvy racionálními (systematickými), triviálními a technickými. Technické se užívají v běžné praxi, nemají charakter chemických názvů a nebudou zde proto zmiňovány. Jde o pojmenování jako modrá skalice, ledek amonný, líh, hašené vápno apod. Triviální názvy jsou historického původu, nepodávají informace o složení dané sloučeniny, a jejich počet je omezován. Příkladem jsou voda, acetylén, amoniak apod. Racionální neboli systematický název sloučeniny podává informaci o její struktuře, popisuje součásti sloučeniny a jejich stechiometrické poměry. Základní podmínkou tvoření názvů chemických sloučenin a psaní chemických vzorců je znalost: a) názvů a symbolů chemických prvků, b) oxidačních čísel všech prvků ve sloučenině, c) zakončení v názvech sloučenin podle hodnoty oxidačního čísla, d) názvoslovných a číslovkových předpon. Abecední přehled prvků podle českých názvů je uveden v tabulce I, kde jsou zařazeny i odpovídající názvy latinské a symboly prvků. Většina názvů sloučenin je odvozena od názvů českých( např. dusičnany nebo sírany) nebo názvů latinských ( např. oxidy, sulfidy). Některé sloučeniny dusíku, síry, antimonu a rtuti nemají názvy odvozené od latinských názvů uvedených v tabulce I. V případě dusíku mohou vycházet z francouzského pojmenování azote ( např. HN3 - kyselina azidovodíková), u síry z řeckého theion ( např. thiokyseliny), u antimonu a rtuti z jiných latinských názvů stibium a mercuri -#- Tabulka I. Abecední přehled prvků, jejich latinských názvů a symbolů. Uvedeny prvky do atomového čísla 100. +---------------------------------------------------------------+ - Český Latinský symbol - Český Latinský symbol ¦ název název název název ¦ +------------------------------+--------------------------------¦ ¦ Aktinium Actinium Ac ¦ Kobalt Cobaltum Co ¦ ¦ Americium Americium Am ¦ Krypton Kryptonum Kr ¦ - Antimon Antimonium Sb - Křemík Silicium Si ¦ Argon Argonum Ar ¦ Kyslík Oxygenium O ¦ ¦ Arsen Arsenicum As ¦ Lanthan Lanthanum La ¦ ¦ Astat Astatinum At ¦ Lithium Lithium Li ¦ ¦ Baryum Baryum Ba ¦ Lutecium Lutetium Lu ¦ ¦ Berkelium Berkelium Bk ¦ Mangan Manganum Mn ¦ - Beryllium Beryllium Be - Měď Cuprum Cu ¦ Bismut Bismuthum Bi ¦ Molybden Molybdaenum Mo ¦ ¦ Bor Borum B ¦ Neodym Neodymium Nd ¦ ¦ Brom Bromum Br ¦ Neon Neonum Ne ¦ ¦ Cer Cerium Ce ¦ Neptunium Neptunium Np ¦ ¦ Cesium Caesium Cs ¦ Nikl Niccolum Ni ¦ ¦ Cín Stannum Sn ¦ Niob Niobium Nb ¦ ¦ Curium Curium Cm ¦ Olovo Plumbum Pb ¦ ¦ Draslík Kalium K ¦ Osmium Osmium Os ¦ ¦ Dusík Nitrogenium N ¦ Palladium Palladium Pd ¦ ¦ Dysprosium Dysprosium Dy ¦ Platina Platinum Pt ¦ ¦ Einstein- Einstein¦ Plutonium Plutonium Pu ¦ ¦ ium ium Es ¦ Polonium Polonium Po ¦ ¦ Erbium Erbium Er ¦ Praseodym Praeseo¦ ¦ Europium Europium Eu ¦ dymium Pr ¦ ¦ Fermium Fermium Fm ¦ Promethium Promethium Pm ¦ ¦ Fluor Fluorum F ¦ Protakti- Protacti¦ ¦ Fosfor Phosphorus P ¦ nium nium Pa ¦ ¦ Francium Francium Fr ¦ Radium Radium Ra ¦ ¦ Gadolinium Gadolinium Gd ¦ Radon Radonum Rn ¦ ¦ Gallium Gallium Ga ¦ Rhenium Rhenium Re ¦ ¦ Germanium Germanium Ge ¦ Rhodium Rhodium Rh ¦ - Hafnium Hafnium Hf - Rtuť Hydrargum Hg ¦ ¦ Helium Helium He ¦ Rubidium Rubidium Rb ¦ ¦ Hliník Aluminium Al ¦ Ruthenium Ruthenium Ru ¦ ¦ Holmium Holmium Ho ¦ Samarium Samarium Sm ¦ - Hořčík Magnesium Mg - Selen Selenium Se ¦ ¦ Chlor Chlorum Cl ¦ Síra Sulfur S ¦ ¦ Chrom Chromium Cr ¦ Skandium Scandium Sc ¦ ¦ Indium Indium In ¦ Sodík Natrium Na ¦ ¦ Iridium Iridium Ir ¦ Stroncium Strontium Sr ¦ - Jod Iodum I - Stříbro Argentum Ag ¦ Kadmium Cadmium Cd ¦ Tantal Tantallum Ta ¦ ¦ Kalifor¦ Technecium Technetium Tc ¦ ¦ nium Californium Cf ¦ Tellur Tellurium Te ¦ +---------------------------------------------------------------+ -#- Tabulka I (pokračování) +---------------------------------------------------------------+ ¦ Český název Latinský Symbol - název Český ¦ název Latinský Symbol název ¦ ¦ +------------------------------+--------------------------------¦ ¦ Vodík Hydrogenium H ¦ ¦ Terbium Terbium Tb ¦ Vodík Hydrogenium H ¦ ¦ Thallium Thallium Tl ¦ Wolfram Wolframum W ¦ ¦ Thorium Thorium Th ¦ Xenon Xenonum Xe ¦ ¦ Thulium Thulium Tm ¦ Yttrium Yttrium Y ¦ ¦ Titan Titanum Ti ¦ Ytterbium Ytterbium Yb ¦ ¦ Uhlík Carboneum C ¦ Zinek Zincum Zn ¦ ¦ Uran Uranium U ¦ Zlato Aurum Au ¦ ¦ Vanad Vanadium V ¦ Zirkonium Zirconium Zr ¦ ¦ Vápník Calcium Ca ¦ Železo Ferrum Fe ¦ +---------------------------------------------------------------+ Název sloučeniny vychází většinou ze základu nebo části základu názvu prvku a koncovky určené oxidačním číslem. Např. dusík s oxidačním číslem tři tvoří oxid N2O3, název je tvořen kmenem dus- a příponou -itý, která odpovídá zakončení pro oxidy s oxidačním číslem tři. Název sloučeniny N2O3 je proto oxid dusitý. Zakončení odpovídající daným oxidačním číslům pro jednotlivé sloučeniny ( např. oxidy, kyseliny apod.), stejně jako určování oxidačního čísla bude probráno v následujících kapitolách. Základ kmene prvku může být doplněn nejen zakončením, ale i předponami, které jsou názvoslovné nebo číselné. Názvoslovné předpony se skládají ze slabik a vyjadřují přítomnost určitých atomů nebo jejich skupin. Např. kyselina thiosírová H2SO3S ( většinou uváděná jako H2S2O3) vyjadřuje předponou thio- náhradu jednoho atomu kyslíku v molekule kyseliny sírové H2SO4 sírou. Číslovkové předpony vyjadřují stechiometrické poměry ve sloučenině. Rozlišují se číslovkové předpony jednoduché a násobné.Jednoduché jsou uvedeny v tabulce II. -#- Tabulka II Přehled jednoduchých číslovkových předpon. +---------------------------------------------------------------+ ¦ Název ¦ Odpovídající ¦ Název ¦ Odpovídající ¦ - předpony číslo - předpony číslo +-------------+------------------+-------------+----------------¦ ¦ mono¦ 1 ¦ undeka¦ 11 ¦ ¦ di¦ 2 ¦ dodeka¦ 12 ¦ ¦ tri¦ 3 ¦ trideka¦ 13 ¦ ¦ tetra¦ 4 ¦ tetradeka- ¦ 14 ¦ ¦ penta¦ 5 ¦ pentadeka- ¦ 15 ¦ ¦ hexa¦ 6 ¦ hexadeka- ¦ 16 ¦ ¦ hepta¦ 7 ¦ heptadeka- ¦ 17 ¦ ¦ okta¦ 8 ¦ oktadeka- ¦ 18 ¦ ¦ nona¦ 9 ¦ nonadeka- ¦ 19 ¦ ¦ deka¦ 10 ¦ ikosa¦ 20 ¦ +---------------------------------------------------------------+ Např. Na2CS3 je molekula odvozená od uhličitanu sodného Na2CO3, v které byly všechny tři atomy kyslíku nahrazeny sírou. Záměnu kyslíku sírou vyjádříme názvoslovnou předponou thio-, počet vyměněných atomů kyslíku jednoduchou číslovkovou předponou tri-. Název se potom změní z původního názvu uhličitan sodný na trithiouhličitan sodný. Číslovková předpona mono- se zpravidla v názvu neuvádí. Násobné číslovkové předpony se používají k vyjádření počtu složitějších skupin v molekule zejména tam, kde by užití jednoduchých postrádalo jednoznačnost. Násobné číslovkové předpony se s výjimkou prvních tří tvoří pravidelně z uvedených jednoduchých číslovkových předpon přidáním -kis: tetrakis( čtyřikrát), pentakis ( pětkrát), ....ikosakis ( dvacetkrát). Dvakrát v násobné číslovkové předponě označujeme bis-, třikrát tris-. Všechny uvedené předpony ( názvoslovné i číslovkové) se píší dohromady se složkou názvu. Např. Ca5F(PO4)3 má název fluorid tris(fosforečnan) pentavápenatý. Pokud bychom použili názvu s jednoduchou číslovkovou předponou fluorid trifosforečnan pentavápenatý, jednalo by se o sloučeninu se vzorcem Ca5FP3O15. -#- 1.1. Oxidační číslo. Názvosloví anorganické chemie je vybudováno na pojmu oxidačního čísla, které je používáno v různém smyslu. Pro názvoslovné účely představuje oxidační číslo náboj, který by byl přítomen na atomu prvku, pokud by byly elektrony v každé vazbě přiděleny elektronegativnějšímu prvku. Pokud nejsou k dispozici údaje o elektronegativitě prvků ( stupnice elektronegativity), lze použít následující tabulky III. Tabulka III Pořadí prvků podle stoupající elektronegativity +-+ ¦ ¦ +-+ +-+ He¦ ¦ ¦ ¦ ¦ +-++-++--H Ne¦ Li¦ Be¦ B ¦C ¦N ¦ O--F Ar¦ Na¦ Mg¦+-++-++-++-++-++-++-++-++-++-+Al¦Si¦P ¦S-++--Cl Kr¦ K ¦ Ca¦Sc¦Ti¦V ¦Cr¦Mn¦Fe¦Co¦Ni¦Cu¦Zn¦Ga¦Ge¦As ¦Se¦ Br Xe¦ Rb¦ Sr¦Y ¦Zr¦Nb¦Mo¦Tc¦Ru¦Rh¦Pd¦Ag¦Cd¦In¦Sn¦Sb ¦Te¦ I Rn¦ Cs¦ Ba¦La¦Hf¦Ta¦W ¦Re¦Os¦Ir¦Pt¦Au¦Hg¦Tl¦Pb¦Bi ¦Po¦ At ¦ Fr¦ Ra¦Ac¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦ ¦ ¦ ¦ ¦ ¦ ¦¦ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ +---+ +-+ +-+ ++ Např. molekula vody může být znázorněna strukturním vzorcem - H - O¦ ¦ H V každé vazbě H - O je kyslík prvkem s větší elektronegativitou. Atom kyslíku tak kromě svých šesti valenčních elektronů získává navíc dva elektrony vodíku a má proto oxidační číslo -II. Každému atomu vodíku potom chybí jeden elektron, oxidační číslo atomu vodíku je proto I. Molekulu síranu sodného Na2SO4 lze znázornit strukturním vzorcem ¦O¦ ¦ Na - O - S - O¦ ¦ Na - O¦ , kde je atom kyslíku ve všech vazbách S - O elektronegativnějším prvkem než atom síry. Dva elektrony vazby S - O tak připadají atomu kyslíku. Také ve vazbě Na - O je elektronegativnějším prvkem kyslík, dva elektrony této vazby rovněž připadají atomu kyslíku. Každý z atomů kyslíku pak kromě svých šesti valenčních elektronů získává dva elektrony navíc. Všechny atomy kyslíku mají proto oxidační číslo -II. Atom síry v molekule síranu sodného ztrácí všech šest valenčních elektronů, které předá atomům kyslíku. Oxidační číslo síry je proto VI. Podobně každý z obou atomů sodíku měl původně jeden valenční elektron, který předal atomu kyslíku, a má proto oxidační číslo I. -#- Oxidační číslo bývá označováno jako Stockovo číslo, píše se římskými číslicemi. Je-li oxidační číslo kladné, znaménko + se neuvádí. Je-li záporné, znaménko se píše před římskou číslicí. Např. Na2IO-II. K určování oxidačních čísel lze používat následujících pravidel. 1) Oxidační číslo nula mají: a) volné atomy prvků v základním stavu ( např. He), b) atomy v molekulách ( např. H2), c) atomy v krystalech ( např. Na). 2) Oxidační číslo kyslíku ve sloučeninách je téměř vždy -II. Výjimkou jsou např. peroxidy,kdy je oxidační číslo kyslíku -I, a fluorid kyslíku OIIF2-I. 3) Oxidační číslo vodíku je téměř vždy I. Výjimkou je vodík ve sloučeninách s kovy, v nichž je oxidační číslo vodíku -I, např. hydrid lithia LiIH-I. 4) Součet všech oxidačních čísel v molekule je roven nule. Např. v kyselině dusičné HNO3 jsou oxidační čísla HINVO3-II a jejich součet 1.1 + 1.5 + 3.(-2) = 0. 5) Součet všech oxidačních čísel atomů ve vícejaderném iontu je roven náboji tohoto iontu. Např. pro chloristanový anion ClO4s oxidačními čísly VII pro chlor a -II pro kyslík platí 1.7 + 4.(-2) = - 1. V některých případech, zvláště u organických látek, je možné počítat průměrné oxidační číslo. Např. v molekule kyseliny šťavelové (COOH)2 je průměrné oxidační číslo uhlíku III, neboť označíme-li průměrné oxidační číslo uhlíku x, musí platit rovnice 2.x + 4.(-2) + 2.1 = 0. Úlohy k části 1.1. 1) Vyjmenujte všechny prvky, které ve svém symbolu obsahují písmena R nebo r ( celkem 16 prvků). 2) Vyjmenujte všechny prvky, jejichž symbol tvoří jedno písmeno ( celkem 14 prvků). 3) Vyjmenujte všechny prvky, jejichž český název neodpovídá symbolu, přitom nerozlišujte c - k - ch a i - j. ( celkem 18 prvků). 4) Určete oxidační čísla prvků oxidů: BaO, Na2O, N2O, ClO2, MnO2, CO, CO2, V2O5. -#- 5) Určete oxidační čísla prvků peroxidů: H2O2, BaO2, Na2O2. 6) Určete oxidační čísla prvků M u kyselin: H2MO2, H2MO4, H3MO5, H4MO3, H4MO4, H4MO5, H4MO6. 7) Určete oxidační číslo centrálního atomu v komplexech: K4[Fe(CN)6], K3[Fe(CN)6], K4[Ni(CN)4]. 8) Určete oxidační číslo: a) síry ve sloučenině Na2S2O7 b) fosforu ve sloučenině Na2H2P2O7 c) platiny ve sloučenině H2[PtCl6] 1.2. Racionální názvosloví sloučenin. Název většiny anorganických sloučenin je v českém názvosloví tvořen podstatným a přídavným jménem. Podstatné jméno udává druh sloučeniny ( např. oxid) a většinou je odvozeno od elektronegativní části ( v případě oxidu O-II). Přídavné jméno charakterizuje elektropozitivní část sloučeniny. Při čtení názvu se dodržuje pořadí podstatné jméno - přídavné jméno. Příklad: název vzorec podstatné jméno přídavné jméno oxid sodný Na2O 1.2.1. Názvosloví binárních sloučenin Pokud je elektronegativní část sloučeniny tvořena jen jedním prvkem, tvoří se název sloučeniny, t.j. podstatné jméno názvu, zakončením -id ( chlorid, fluorid apod.). Přehled nejčastějších skupin se zakončením -id je uveden v tabulce IV. -#- Tabulka IV Přehled skupin se zakončením -id Podstatné jméno Podstatné jméno +---------------------------------------------------------------+ ¦ hydrid ¦ N3¦ nitrid ¦ ¦ H¦ fluorid ¦ P3¦ fosfid ¦ ¦ F ¦ chlorid ¦ As3¦ arsenid ¦ ¦ Cl¦ bromid ¦ Sb3¦ antimonid ¦ ¦ Br¦ jodid ¦ C4¦ karbid ¦ ¦ I¦ oxid ¦ B3¦ borid ¦ ¦ O22¦ sulfid ¦ Se2¦ selenid ¦ ¦ S +---------------------------------------------------------------+ Název hydrid se používá u sloučenin vodíku s kovy. U binárních sloučenin vodíku s nekovy lze použít jednoslovný název, v němž se na prvním místě uvádí název prvku ( např. chlor) se zakončením –o ( chloro-) a připojuje se slovo vodík ( chlorovodík). Např. HCl chlorovodík HI jodovodík HF fluorovodík H2S sirovodík HBr bromovodík Podobně se tvoří i název kyanovodík pro HCN. Názvy sloučenin vodíku s prvky III. - VI. Podskupiny periodického systému se tvoří zakončením -an, připojeným buď ke kmeni nebo části kmene latinského názvu prvku. Např. AlH3 alan BH3 boran B2H6 diboran SiH4 silan Si2H6 disilan PH3 fosfan P2H4 difosfan H2S sulfan H2S2 disulfan H2Sn polysulfan H2Se selan H2Te telan Uvedené názvz se používají i pro pojmenování derivátů těchto sloučenin. Např. SiH2Cl2 dichlorsilan As(C2H5)3 triethylarsan -#- Elektropozitivní část binárních sloučenin se označuje přídavným jménem, vytvořeným z názvu prvku a přípony vyjadřující příslušnou hodnotu kladného oxidačního čísla. Přípony příslušející oxidačním číslům jsou uvedeny v tabulce V. Stejné zakončení se používá i pro hydroxidy, kationty a soli. Tabulka V Přehled přípon přídavných jmén názvů binárních sloučenin, hydroxidů a solí +---------------------------------------------------------------+ ¦ Hodnota oxidačního čísla - Přípony přídavných jmén názvů - binárních sloučenin, hydroxidů a solí- +-----------------------+---------------------------------------¦ ¦ I ¦ - ný ¦ ¦ II ¦ - natý ¦ ¦ III ¦ - itý ¦ - IV - - ičitý - - V - - ičný, - ečný - ¦ VI ¦ - ový ¦ ¦ VII ¦ - istý ¦ - VIII - - ičelý - +---------------------------------------------------------------+ Např. Cl2O7 je oxid chloristý, AlP fosfid hlinitý, NaCl chlorid sodný. V některých případech se u elektropozitivní části názvu binární sloučeniny užívá podstatného jména v druhém pádu: a) u peroxidů, např. H2O2 peroxid vodíku, BaO2 peroxid barya, b) u nevalenčních sloučenin, např. Fe3C karbid triželeza, CaC2 dikarbid vápníku. V ojedinělých případech se u binárních sloučenin užívají triviální názvy, např. u vody H2O, amoniaku NH3, hydrazinu NH2.NH2 resp. N2H4. Úlohy k části 1.2.1. 1) Napište vzorce oxidu kademnatého, železitého, rtuťnatého, ruthenistého,železnatého, rutheničelého, hlinitého, jodistého, vanadičného, siřičitého, osmičelého, fosforečného, galitého. 2) Napište vzorce sulfidu rhenistého, antimonitého, stříbrného, cíničitého, arseničného, antimoničného, olovnatého a amonného. 3) Pojmenujte: -#- a) AuCl3, CoCl2, PCl5, KI, FeBr2, NH4I, TlI3, EuCl3, MoCl5, YBr3, CaF2 b) Cu2O, Eu2O3, Sc2O3, BeO, SO3, NO2, Cl2O7 Li2O, Na2S, Al2S3, CS2, Tl2Se3, SiS2 c) AlN, Mg3N2, ZrN, TiN, HfN, Mg3P2, GaAs, Th3P4, Fe3C, B4C, YC2, Co3C, SiC 4) Napište vzorce látek: alan, diboran, silan, diarsan, stiban, sulfan, german, bismutan, polysulfan, bromsilan, chlorgerman, hexachlordisilan, hydrid draselný, hydrid hořečnatý, hydrid lithný. 5) Napište vzorce dikarbidu ceru, dikarbidu trichromu, karbidu triniklu, boridu niobičitého, hexaboru europia, nitridu zinečnatého, nitridu vápenatého, fosfidu železitého, fosfidu triwolframu. 1.2.2. Názvosloví kationtů Velikost náboje iontu ( aniontu i kationtu) se vyjadřuje Ewensovým-Bassettovým číslem, uvedeným jako pravý horní index. Píše se arabskou číslicí se znaménkem + nebo - za číslicí, např. Ti4+. A) Názvosloví jednoatomových kationtů Názvy jednoatomových kationtů se tvoří z kmene nebo části kmene českého názvu prvku a z přípon uvedených v tabulce V. Např. K+ kation draselný Al3+ kation hlinitý Ca2+ kation vápenatý Ce4+ kation ceričitý B) Názvosloví víceatomových kationtů. Jde o kationty vzniklé adicí protonu na sloučeninu prvku s vodíkem nebo jejich substitučních derivátů.Např. NH3 + H+ = NH4+. Název je odvozen od kmene názvu sloučeniny prvku s vodíkem a zakončením -onium nebo -ium. Např. NH4+ amonium SCl3+ trichlorsulfonium AsH4+ arsonium H3O+ oxonium Úlohy k části 1.2.2. 1) Pojmenujte kationty Na+, Ce3+, Bi3+, Mg2+, Fe2+, Fe3+, Sn4+, -#- Sb5+, Hg2+, Au3+, Ag+, Pt4+, Ru3+, Rh3+, Pd2+, NH4+ , H3O+, PH4+, SbH4+. 2) Napište vzorce: kation strontnatý, ceričitý, draselný, antimonitý, tetrachlorfosfonium, stibonium, jodonium. 1.2.3. Názvosloví kyselin A) Binární kyseliny Jde o kyseliny tvořené vodíkem a nekovem. Název se skládá z podstatného jména kyselina a přídavného jména, které se vytvoří složením českého názvu nekovu spojeného pomocí -o- s názvem vodík a příponou -ová. Např. kyselina jod-o-vodík-ová. HCl kyselina chlorovodíková HF kyselina fluorovodíková HBr kyselina bromovodíková HI kyselina jodovodíková H2S kyselina sirovodíková Pro přesnost je třeba podotknout, že označení kyselina se v těchto případech používá pro roztoky uvedených látek ve vodě. B) Složitější kyseliny Jde především o kyselinu kyanovodíkovou HCN a její deriváty. Název kyselina kyanovodíková je vytvořen spojením názvu skupiny kyan- ( CN) pomocí -o- s názvem vodík a zakončením -ová. Od kyseliny kyanovodíkové jsou odvozeny následující kyseliny: funkční vzorec strukturní vzorec kyselina kyanatá HOCN H-O-C-N kyselina isokyanatá HNCO H-N-C-O kyselina fulminová HONC H-O-N-C Jde o tři různé kyseliny, lišící se strukturou, která určuje pořadí prvků ve vzorci. C) Kyslíkaté kyseliny ( oxokyseliny) Názvy jsou tvořeny podstatným jménem kyselina a přídavným jménem, které se vytvoří ze základu českého názvu centrálního atomu a zakončení podle jeho oxidačního čísla. Např. název oxokyseliny dusíku s oxidačním číslem V se tvoří následovně: centrální atom přípona pro oxidační číslo V dus-ík -ičná kyselina dus-ičná Přípony tvořící názvy kyselin odpovídající kladným oxidačním -#- číslům, jsou uvedeny v tabulce VI, z níž je patrná i podobnost zakončení oxidů a kyselin. Tabulka VI Přípony přídavných jmén v názvech oxokyselin a oxidů podle hodnoty oxidačního čísla +---------------------------------------------------------------+ -Oxidační číslo - Přípony přídavného - Přípony přídavného ¦ ¦jména v názvu oxokyseliny¦ jména v názvu oxidu¦ +----------------+-------------------------+--------------------¦ ¦ I ¦ -ná ¦ -ný ¦ ¦ II ¦ -natá ¦ -natý ¦ ¦ III ¦ -itá ¦ -itý ¦ IV -ičitá -ičitý V -ičná,-ečná -ičný,-ečný ¦ VI ¦ -ová ¦ -ový ¦ ¦ VII ¦ -istá ¦ -istý ¦ VIII -ičelá -ičelý +---------------------------------------------------------------+ Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik kyselin s jedním atomem prvku v molekule ( např. HPO3 a H3PO4), připojuje se k názvu kyseliny předpona hydrogen spolu s číslovkou udávající počet atomů vodíku. Např. HPO3 kyselina hydrogenfosforečná H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná V názvech kyselin s jedním atomem vodíku se předpona mono- neuvádí. Pokud kyseliny obsahují více stejných centrálních atomů ( isopolykyseliny), je nutné počet centrálních atomů vyjádřit číslovkou. Např. H2S2O7 je kyselina dihydrogendisírová, H2S3O10 kyselina dihydrogentrisírová. Pokud je název kyseliny určen počtem atomů vodíku, počtem centrálních atomů a zakončením názvu centrálního atomu ( které je určeno oxidačním číslem), je počet atomů kyslíku jednoznačně určen. Např. název kyselina dihydrogensírová určuje dva atomy síry, dva atomy vodíku a oxidační stupeň síry VI. Protože je nutné dodržet podmínku, že součet všech oxidačních čísel v neutrální molekule je roven nule, musí být atomů kyslíku sedm. H2 S2 07 2.I+2.VI+7.(-II)=0 Jednoznačnost názvu kyseliny lze dodržet i obráceným postupem, tedy označením počtů atomů kyslíku a centrálních atomů, spolu s vyjádřením oxidačního čísla centrálního atomu zakončením. Potom lze uvedené kyseliny nazvat také takto: H2S2O7 kyselina heptaoxodisírová -#- H3PO4 kyselina tetraoxofosforečná H2S3O10 kyselina dekaoxotrisírová. D) Peroxokyseliny Peroxokyseliny jsou kyseliny vytvořené záměnou kyslíku - O dvěma atomy kyslíku - O - O -. Přítomnost skupiny - O - O - se vyjádří použitím předpony peroxo- před názvem kyseliny. Např. kyselina peroxosírová má vzorec H2SO5 - - ¦ O ¦ ¦O¦ ¦O - ¦ - S - O - ¦ H - ¦ O ¦ ¦ - - ¦O - S - O - O - H - ¦ - - ¦O¦ - - kyselina sírová kyselina peroxosírová U méně známých kyselin je vhodnější použít funkční vzorec místo vzorce sumárního. Sumární vzorec Název Funkční vzorec H2CO4 kyselina peroxouhličitá (HO)CO(OOH) H2CO5 kyselina diperoxouhličitá CO(OOH)2 H2S2O8 kyselina peroxodisírová H2S2O6(O2) Oba atomy kyslíku ve vazbě - O - O - mají dohromady oxidační číslo -II, tedy (O2)-II. Potom podmínka nulového součtu všech oxidačních čísel platí i pro peroxokyseliny, např. pro kyselinu peroxodisírovou: H2 S2 O6 (O2) 2.I+2.VI+6.(-II)+(-II)=0 E) Thiokyseliny Atomy kyslíku v oxokyselinách mohou být nahrazeny i atomy síry. Potom se jedná o thiokyseliny. V názvu se náhrada atomu kyslíku sírou vyjádří předponou thio-. Počet nahrazených atomů kyslíku se v názvu označí jednoduchou číslovkovou předponou. Předpona mono se neuvádí. Např. H2SO4 ..kyselina sírová H2SO3S ..kys. thiosírová H2CO3 ..kyselina uhličitá H2CS3 ..kys. trithiouhličitá HOCN ..kyselina kyanatá HSCN ..kys. thiokyanatá Často se u thiokyselin neužívá vzorec funkční, ale sumární. Sumární vzorec Funkční vzorec -#- H2S2O3 kyselina thiosírová H2SO3S H2S2O2 kyselina thiosiřičitá H2SO2S Úlohy k části 1.2.3. 1. Pojmenujte kyseliny HCN, HI, H2SeO4, HMnO4, HIO4, HReO3, H3IO5, H5IO6, HReO4, HBrO, H3ReO5, H3ReO4, H4Si2O6, H6Si2O7, H2Si2O5, H4P2O7, H5P3O10, H4P2O6. 2. Napište vzorce kyseliny bromité, bromičné, bromisté, tetrahydrogenkřemičité, hexaoxotelurové. 3. Napište vzorce kyseliny thiokyanaté, dithiotrihydrogenfosforečné, trithioarsenité, tetrathioarseničné, trithiouhličité. 4. Pojmenujte peroxokyseliny: NO(OOH), NO2(OOH), CO(OOH)2, H4P2O8, H3PO5, H2S2O8, H2SO5. 1.2.4. Názvosloví atomových skupin V některých anorganických sloučeninách je elektropozitivní částí sloučeniny atomová skupina. Bez ohledu na velikost náboje mají názvy těchto skupin zakončení -yl. V tabulce VII jsou uvedeny nejčastěji se vyskytující atomové skupiny. Tabulka VII Nejčastější atomové skupiny +-------------------------------------------------------------+ ¦ Skupina ¦ Název ¦ Skupina ¦ Název ¦ +-------------+----------------+--------------+---------------¦ ¦ OH ¦ hydroxyl ¦ UO2 ¦ CO ¦ karbonyl ¦ SO ¦ ¦ ¦ NO ¦ ¦ ¦ nitrosyl ¦ ¦ ¦ NO2 ¦ VO ¦ ¦ vanadyl ¦ SO2 ¦ thionyl ¦ ¦ sulfuryl ¦ ¦ nebo sulfonyl ¦ PO ¦ ¦ ¦ nebo sulfinyl ¦ ¦ nitryl ¦ uranyl ClO ¦ fosforyl ¦ chlorosyl ¦ ¦ +-------------------------------------------------------------+ Některé z uvedených skupin mohou být i elektroneutrální. Označení hydroxyl platí pro neutrální skupinu OH. Pro anion OHse používá označení hydroxidový anion. Mají-li atomové skupiny stejného složení různý náboj, uvádíoxidační číslo centrálního atomu nebo v případě iontu číslo Ewansovo-Bassettovo. Např. UO2+ uranyl (1+) nebo uranyl (V) -#- UO22+ uranyl (2+) nebo uranyl (VI) V názvech sloučenin se název atomové skupiny používá ve 2. pádě. Např. NO2F fluorid nitrylu Úlohy k části 1.2.4. 1) Napište vzorce chloridu karbonylu, sulfidu nitrosylu, chloridu nitrylu. 2) Pojmenujte NOHSO4, SOBr2. 1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin Formální záměnou skupiny OH v molekule kyseliny atomem halogenu získáme halogenkyseliny. Např. kyselina sírová kyselina chlorosírová funkční vzorec funkční vzorec stechiom. vzorec SO2(OH)2 SO2(OH)Cl HSO3Cl Záměnou skupiny OH v molekule oxokyseliny skupinou NH2 získáme amidokyseliny. Např. kyselina amidosírová SO2(OH)NH2 resp. HSO3NH2. Pokud je zaměněna skupina OH ve dvou molekulách oxokyseliny s vazbou na jednu skupinu NH, vznikají imidokyseliny. Např. (HSO3)2NH kyselina imido-bis(sírová). Pokud je zaměněna skupina OH ve třech molekulách oxokyselin s vazbou na atom dusíku vznikají nitridokyseliny. Např. (HSO3)3N kyselina nitridotris(sírová). Záměnou všech skupin OH ve vzorci oxokyselin získáme funkční deriváty kyselin. Záměnou všech skupin OH atomy halogenů vznikají halogenidy kyselin. Názvy halogenidů kyselin se tvoří použitím názvů atomových skupin ( část 1.2.4.). Např. SO2Cl2 vzniká záměnou dvou skupin OH v molekule kyseliny sírové SO2(OH)2 atomy chloru. Název vzniklé sloučeniny je chlorid sulfurylu. Záměnou všech skupin OH v molekule oxokyselin skupinami NH2 vznikají amidy kyselin. Název amidů kyselin se tvoří buď použitím názvů atomových skupin nebo uvedením podstatného jména amid před názvem kyseliny. Např. SO2(NH2)2 je amid sulfurylu nebo amid kyseliny sírové. Úlohy k části 1.2.5. 1) Napište vzorce chloridu fosforylu (V), fluoridu sulfurylu, amidu kyseliny siřičité, kyseliny amidosírové, kyseliny difluorofosforečné, dusičnanu nitrylu. 2) Pojmenujte PO(NH2)3, HSO3Cl, CO(NH2)2, HSO3F, UO2(NO3)2, SOBr2. -#- 1.2.6. Názvosloví aniontů Názvy aniontů jsou složeny z podstatného jména anion a z přídavného jména. V názvech jednoatomových aniontů je přídavné jméno vytvořeno z kmene (nebo části kmene) názvu prvku a zakončení -idový. Např. F- anion fluoridový Cl- anion chloridový I- anion jodidový S- anion sulfidový Stejný způsob tvoření názvů se používá i pro některé víceatomové bezkyslíkaté anionty. Např. CN- anion kyanidový OH- anion hydroxidový V názvech kyslíkatých aniontů je přídavné jméno vytvořeno z názvu příslušné kyseliny, v kterém se zakončení -á nahradí zakončením -anový. Např. HNO2 kyselina dusit-á NO2- anion dusit-anový Vyjímkou jsou anionty odvozené od kyselin s centrálním atomem s oxidačním číslem VI. V tomto případě se zakončení kyseliny -ová mění na zakončení aniontu -anový. Např. H2SO4 kyselina sírová SO4- anion síranový ( nikoli sírovanový) Stejné pravidlo platí i pro anionty odvozené od peroxokyselin, thiokyselin a isopolykyselin. Např. S2O82- anion peroxodisíranový S2O72- anion disíranový CS32- anion trithiouhličitanový Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik aniontů se stejným počtem atomů prvku, ličících se však počtem nábojů ( IO54- a IO65-), rozlišují se anionty: a) názvem uvádějícím počet atomů kyslíku ( anion pentaoxojodistanový nebo hexaoxojodistanový), b) názvem uvádějícím náboj aniontu ( Ewensovo - Bassettovo číslo). Např. IO53- anion jodistanový (3-) IO65- anion jodistanový (5-) Náboj se uvádí za názvem, arabskou číslicí v závorce. Pokud anion vznikl adicí protonů, uvádíme v názvu počet atomů vodíku, v případě, že atom vodíku je jen jeden, předponu mono neuvádíme. Např. -#- H2PO4- anion dihydrogenfosforečnanový HPO4- anion hydrogenfosforečnanový HSO4- anion hydrogensíranový Úlohy k části 1.2.6. 1. Pojmenujte anionty ClO-, ClO2-, ClO3-, ClO4-, SeO42-, Br-, F-, CO32-, PO33-, BO33-, S2O52-, S2O32-, SCN-, AsS33-, S2O22-, AsS43-. 2. Napište vzorce aniontu chloridového, dusičnanového, dusitanového, peroxodisíranového (2-), diperoxouhličitanového (2-), síranového, hydrogenfosforečnanového (2-), křemičitanový (4-), želazanový (2-), dekaoxotrisíranový (2-), oktaoxotrikřemičitanový (4-). 1.2.7. Názvosloví solí Názvy solí jsou tvořeny podstatným a přídavným jménem. Podstatné jméno je odvozeno od názvu kyseliny, přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu ( část 1.2.2.). A) Soli binárních kyselin Podstatné jméno názvu solí binárních kyselin se tvoří zakončením -id, připojeným ke kmeni nebo části kmene názvu prvku. Přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu: NaCl chlor-id sodný B) Soli složitějších bezkyslíkatých kyselin Tvoří se buď zakončením -id a připojením přídavného jména kationtu: KCN kyan-id draselný, nebo změnou zakončení kyseliny -á na zakončení -an a připojením přídavného jména kationtu: HOCN kyselina kyanatá KOCN kyanatan draselný HSCN kyselina thiokyanatá NH4SCN thiokyanatan amonný. C) Soli kyslíkatých kyselin Podstatné jméno názvu je tvořeno z názvu kyseliny, kde se zakončení -á nahrazuje -an. Např. kyselina siřičitá - siřičitan. Výjimkou jsou kyslíkaté kyseliny prvku s oxidačním číslem VI, kde se zakončení kyseliny -ová změní nahradí –an ( nikoli -ovan). Např. H2SO4 kyselina sír-ová a sír-an ( nikoli sírovan). Příklady: NaClO chlornan sodný LiNO3 dusičnan lithný KNO2 dusitan draselný Fe2(SO4)3 síran železitý -#- (NH4)2SO3 siřičitan amonný KMnO4 manganistan draselný Názvy solí odvozených od peroxokyselin, thiokyselin a isopolykyselin se tvoří stejným způsobem. Např. K2CS3 trithiouhličitan draselný KNO4 peroxodusičnan draselný Na2S2O5 disiřičitan disodný. Stejným způsobem se tvoří i názvy hydrogensolí. Např. KHSO4 hydrogensíran draselný K2HPO4 hydrogenfosforečnan didraselný KH2PO4 dihydrogenfosforečnan draselný D) Hydratované soli Jde o adiční sloučeniny solí s vodou. Vzorec hydratované soli se skládá ze dvou částí: ze vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Obě části se oddělují tečkou. Např. CuSO4.5H2O. V názvu se přítomnost vody vyjadřuje slovem hydrát, počet molekul vody číslovkovou předponou. Název soli je uveden v 2. pádu. Např. CuSO4.5H2O je pentahydrát síranu měďnatého. Úlohy k části 1.2.7. 1) Pojmenujte soli: K2S2O7, NH4NO2, K3PO4, KMnO4, Ca(HPO4)2, Al2(SO4)3, NaB5O8, Na7HNb6O19.15H2O, LiH2PO4, K2H4TeO6, K2Cr2O7, Al2(SiO3)3, Ba2Si2O6. 2) Napište vzorce těchto látek: chlornan sodný, uhličitan hořečnatý, chroman sodný, bis(fosforečnan) trivápenatý, hydrogenfosforečnan disodný, tris(fosforečnan) hlinitý, heptaoxotetraboritan sodný, heptamolybdenan trivápenatý, hydrogenuhličitan sodný, hydrogensulfid draselný, nonadekaoxohexamolybdenan sodný. 3) Pojmenujte tyto soli: PtCl4, CS2, Al2S3, AuCl3, Tl2Se3, SiS2. 4) Napište vorce těchto látek: thiokyanatan barnatý, trithiouhličitan vápenatý, trithioantimoničnan trisodný, tetrathicíničitan amonný, dithiomolybdenan vápenatý. 1.2.8. Názvosloví podvojných solí Podvojné soli obsahují dva různé kationty nebo dva různé anionty. A) Podvojné soli se dvěma různými kationty Ve vzorcích se kationty uvádějí v pořadí hodnoty oxidačního čísla kationtů, tedy podle velikosti náboje, např. KIAlIII(SO4)2. -#- Je-li oxidační číslo obou kationtů shodné, je určeno pořadí abecedně podle symbolů prvků, např. CaIIMgII(CO3)2. Je-li jedním z kationtů vícejaderný kation, např. NH4+, uvádí se jako poslední, např. Fe(NH4)2(SO4)2. V názvu se dodržuje pořadí ve vzorci, oba kationty se oddělují pomlčkou. Např. KAl(SO4)2 síran draselno-hlinitý CaMg(CO3)2 uhličitan vápenato-hořečnatý Fe(NH4)2(SO4)2 síran železnato-amonný B) Podvojné soli se dvěma anionty Anionty se řadí v abecedním pořadí symbolů prvků. Pokud se jedná o vícejaderné anionty, řadí se v pořadí symbolů centrálních atomů. Pořadí se dodržuje ve vzorcích i v názvech. Názvy jednotlivých aniontů se od sebe oddělují pomlčkou, např. Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý. Uvedená pravidla platí i pro soli potrojné a složitější, např. Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný. Úlohy k části 1.2.8. 1) Pojmenujte podvojné soli: PBrCl2, KMgF3, KNaCO3, Li2NiF4, NaNH4HPO4.4H2O, K2Cd(CN)4. 2) Napište vzorce látek: dichlorid-fluorid antimonitý, dusičnan sodno-thalný, hexahydrát fosforečnanu hořečnato-amonného , síran draselno-hlinitý, bis (uhličitan)-difluorid triměďnatý, tetrakyanid didraselno-zinečnatý, trikřemičitan draselno-hlinitý. 3) Určete, v čem jsou vzorec nebo pojmenování sloučenin chybné: Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-disíran hexasodný PSCl3 sulfid-trichlorid fosforitý 1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů Podvojné oxidy se skládají ze dvou oxidů. Vzorec se vyjádří buď formou vzorců jednotlivých oxidů oddělených tečkou ( např. FeO.TiO2) nebo sumárním vzorcem ( FeTiO3). Pro pořadí oxidů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli. Např. FeCr2O4 je tetraoxid železnato-dichromitý ( pořadí podle oxidačního stupně), FeTiO3 je trioxid železnato-titaničitý. -#- Úlohy k části 1.2.9. 1) Pojmenujte podvojné oxidy MgTiO3, Fe3O4, NaNbO3, KNbO3, Na2WO4, Mg2TiO4. 2) Napište vzorce trioxidu barnato-titaničitého, trioxidu olovnato-titaničitého, trioxidu lithno-niobičitého, tetraoxidu olovnato-diželezitého, tetraoxidu disodno-molybdenového. 1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí Hydroxid soli, resp. oxid soli, kromě dalších aniontů obsahují anionty hydroxidové OH-, resp. elektronegativní část molekuly odpovídající oxidům O2-. Pro psaní vzorců a tvoření názvů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli. Např. Cu2Cl(OH)3 chlorid-trihydroxid diměďnatý BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý ( v tomto případě musí být pro oxid použita závorka, jinak dojde k záměně s chlornanem) AlO(OH) oxid-hydroxid hlinitý Úlohy k části 1.2.10. 1) Pojmenujte PCl3O, LaF(O), CrCl2O2, MgCl(OH) 2) Napište vzorce látek: chlorid-oxid bismutitý, dichlorid-dioxid uranový, trifluorid-oxid fosforečný, dichlorid-trioxid dizirkoničitý, dichlorid-hexahydroxid tetracínatý. 1.2.11. Názvosloví koordinačních sloučenin Koordinační neboli komplexní částice představují molekulu nebo ion, sestávající z centrálního atomu, ke kterému náleží několik atomových skupin, molekul nebo iontů, které nazýváme ligandy. Počet ligandů je větší než oxidační číslo centrálního atomu. Např. koordinační částice anion [Fe(CN)6]4sestává z centrálního atomu Fe s oxidačním číslem II, na nějž je vázáno šest ligandů, aniontů CN-. Sloučenina, která obsahuje jednu nebo více koordinačních částic, se nazývá koordinační neboli komplexní sloučenina. -#- Ligandy jsou buď elektroneutrální molekuly, nebo atomové skupiny ( např. H2O), nebo anionty ( např. F-). Poskytují jeden nebo více elektronových párů pro vytvoření koordinační vazby mezi nimi a centrálním atomem. Nejdůležitější neutrální a aniontové ligandy jsou uvedeny v tabulce VIII. Tabulka VIII Přehled názvů nejdůležitějších neutrálních a aniontových ligandů +---------------------------------------------------------------+ ¦ Aniontový ligand ¦ Neutrální ligand ¦ +--------------------------------+------------------------------¦ ¦ vzorec ¦ název ¦ vzorec ¦ název ¦ +--------------+-----------------+--------------+---------------¦ ¦ fluoro ¦ H2O ¦ aqua ¦ ¦ F¦ chloro ¦ NH3 ¦ ammin ¦ ¦ Cl¦ jodo ¦ NO ¦ nitrosyl ¦ ¦ I¦ nitro ¦ CO ¦ karbonyl ¦ ¦ NO2¦ nitrato ¦ ¦ ¦ ¦ NO3¦ hydroxo ¦ ¦ ¦ ¦ OH¦ kyano ¦ ¦ ¦ ¦ CN¦ thiokyano ¦ ¦ ¦ ¦ SCN+---------------------------------------------------------------+ Vzorec celé koordinační částice je v hranaté závorce. Na prvním místě se uvádí symbol centrálního atomu. Za ním následují vzorce ligandů. Je-li v koordinační částici více různých ligandů, uvádějí se v abecedním pořadí podle začátečních písmen jejich názvů ( nikoli vzorců) bez přihlédnutí k jejich náboji a k číslovkovým předponám. Vzorce ligandů složené ze dvou nebo více atomů ( např. CN) se dávají do kulatých závorek, např. komplexní částice [Fe(CO)(CN)6]3-. V názvu se nejprve uvádějí ligandy ve stejném pořadí jako ve vzorci. Názvy ligandů se od sebe oddělují pomlčkou. Název centrálního atomu se uvádí až po názvech ligandů. Název posledního ligandu se od názvu centrálního atomu neodděluje. Kladné oxidační číslo centrálního atomu se vyjadřuje příslušným zakončením a příponou -ový. Např. [Fe(CO)(CN)5]3- je anion karbonylpentakyanoželeznatanový (3-). Je-li oxidační číslo centrálního atomu, je zakončení -id, bez ohledu na jeho hodnotu. Např. [Co(CO)4]- je anion tetrakarbonylkobaltidový (1-). Názvy celých koordinačních sloučenin sestávají z podstatného a přídavného jména. Pravidla pro názvosloví koordinačních sloučenin jsou obdobná jako pro názvosloví anorganických solí. a) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinačním kationtem a jednoduchým aniontem, je podstatným jménem název aniontu. Přídavné jméno je vytvořeno z názvu koordinační částice podle výše uvedených pravidel. Např. koordinační sloučenina o vzorci [Co(NH3)6]Cl3 sestává z jednoduchých chloridových aniontů Cla koordinační částice [Co(NH3)6]3+,t.j. kationtu hexaamminkobaltitového. Název sloučeniny je tedy chlorid hexaamminkobaltitý. b) Je-li koordinační sloučenina tvořena jednoduchým kationtem a koordinační částicí v aniontu, je podstatné jméno tvořeno názvem centrálního atomu se zakončením odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a předponami určenými názvy ligandů s udáním jejich počtu. Např. koordinační sloučenina K3[Co(NO2)6] je tvořena jednoduchými kationty K+ a aniontem [Co(NO2)6]3-, t.j. aniontem hexanitrokobaltitanovým (3-). Název sloučeniny je potom hexanitrokobaltitan draselný. c) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinační částici v aniontu i v kationtu, podstatné jméno je tvořeno aniontem, přídavné jméno kationtem. Např. [FeII(NH3)6][Fe(CO)4] je koordinační sloučenina s názvem tetrakarbonylferrid (2-) hexaamminželeznatý. -#- d) Je-li koordinační sloučenina tvořena elektroneutrální částicí, skládá se název z přídavného jména, vytvořeného z názvu centrálního atomu se zakončením odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a z předpon určenými názvy ligandů s udáním jejich počtu, a z podstatného jména komplex. Např. koordinační sloučenina [Co(NH3)3Cl3] je triammin-trichlorokobaltitý komplex. Úlohy k části 1.2.11. 1) Pojmenujte látky: [Ag(NH3)2]Cl, [Pt(NH3)4][PtCl4], [Au(OH)4]-, [PtCl6]2-, [Co(NH3)6]3+, [Co(NH3)3Cl3], Na2[SiF6], [Co(NH3)5(H2O)]3+, [Al(H2O)6]3+, [CuCl4]2-, K3[Fe(CN)6]. 2) Napište vzorce látek: pentakyano-nitrosylželezitan (2-) sodný, anion hexakyanoželeznatanový, anion hexakyanokobaltitanový (3-), kation pentaaqua-hydroxohlinitý, kation pentaammin-chlorokobaltitý (2+), anion dikarbonyl-kyano-nitrosylkobaltidový (1-), chloristan hexaaquanikelnatý (2+), tetrakyanonikl draselný, anion tetrahydroxohlinitanový, hexakyanoželeznatan draselný. 1.3. Řešení úloh Řešení úloh k části 1.1. 1) Ar, Br, Cr, Er, Fr, Ir, Kr, Pr, Sr, Zr, Ra, Rb, Re, Rh, Rn, Ru 2) B, C, F, H, I, K, N, O, P, S, U, V, W, Y 3) Ag, Al, Au, C, Ca, Cu, Fe, H, Hg, K, N, Na, O, P, Pb, Sb, Si, Sn 4) BaII, NaI, NI, ClIV, MnIV, CII, CIV, VV 5) HI, BaII, NaI 6) MII, MVI, MVII, MII, MIV, MVI, MVIII 7) FeII, FeIII, Ni0 8) a) SVI, b) PV, c) PtIV Řešení úloh k části 1.2.1. 1) CdO, Fe2O3, HgO, Ru2O7, FeO, RuO4, Al2O3, I2O7, V2O5, SO2, OsO4, P2O5, Ga2O3 2) Re2S7, Sb2S3, Ag2S, SnS2, As2S5, Sb2S5, PbS, (NH4)2S 3) a) chlorid zlatitý, chlorid kobaltnatý, chlorid fosforečný, jodid draselný, bromid železnatý, jodid amonný, jodid thallitý, chlorid europitý, chlorid molybdeničný, bromid yttritý, fluorid vápenatý b) oxid měďný, oxid europitý, oxid skanditý, oxid berylnatý, oxid sírový, oxid dusičitý, oxid chloristý, oxid lithný, sulfid sodný, sulfid hlinitý, sulfid uhličitý, selenid thallitý, sulfid křemičitý c) nitrid hlinitý, nitrid hořečnatý, nitrid zirkonitý, nitrid titanitý, nitrid hafnitý, fosfid hořečnatý, arsenid gallitý, fosfid thoričitý, karbid triželeza, karbid tetraboru, dikarbid yttria, karbid trikobaltu, karbid křemičitý 4) AlH3, B2H6, SiH4, As2H4, SbH3, H2S, GeH4, BiH3, H2Sn, SiH3Br, GeH3Cl, Si2Cl6, KH, MgH2, LiH 5) CeC2, Cr3C2, Ni3C, Nb3B4, EuB6, Zn3N2, Ca3N2, FeP, W3P Řešení úloh k části 1.2.2. 1) kation sodný, ceritý, bismutitý, hořečnatý, železnatý, železitý, cíničitý, antimoničný, rtuťnatý, zlatitý, stříbrný, platičitý, ruthenitý, rhoditý, paladnatý; amonium ( kation amonný), oxonium, fosfonium, stibonium 2) Sr2+, Ce4+, K+, Sb3+, PCl4+, SbH4+, H2I+ Řešení úloh k části 1.2.3. 1 kyselina kyanovodíková, jodovodíková, selenová, manganistá, -#- jodistá, rheničná, trihydrogenjodistá ( pentaoxojodistá ), pentahydrogenjodistá ( hexaoxojodistá ) , rhenistá , bromná, trihydrogenrhenistá ( pentaoxorhenistá), trihydrogenrheničná (tetraoxorheničná), tetrahydrogendikřemičitá ( hexaoxodikřemičitá), hexahydrogendikřemičitá (heptaoxodikřemičítá), dihydrogendikřemičitá ( pentaoxodikřemičitá), tetrahydrogendifosforečná ( heptaoxodifosforečná ), pentahydrogentrifosforečná ( dekaoxotrifosforečná), tetrahydrogendifosforičitá ( hexaoxodifosforičitá) 2. HBrO2, HBrO3, HBrO4, H4SiO4, H6TeO6 3. HSCN, H3PO2S2, H3AsS3, H3AsS4, H2CS3 4. kyselina peroxodusitá, peroxodusičná, peroxodiuhličitá, tetrahydrogenperoxodifosforečná, trihydrogenperoxofosforečná, dihydrogenperoxodisírová, peroxosírová Řešení úloh k části 1.2.4. 1) COCl2, NOS, NO2Cl 2) hydrogensíran nitrosylu, bromid thionylu. Řešení úloh k části 1.2.5. 1) POCl3, SO2F2, SO(NH2)2, HSO3NH2, HPO2F2, NO2NO3 2) amid fosforylu (V) nebo amid kyseliny fosforečné, kyselina chlorosírivá, amid karbonylu nebo amid kyseliny uhličité, kyselina fluorosírová, dusičnan uranylu (VI), bromid thionylu Řešení úloh k části 1.2.6. 1. anion chlornanový, chloritanový, chlorečnanový, chloristanový, selenanový, bromidový, fluoridový, uhličitanový, fosforitanonový (3-), boritanový (3-), disiřičitanový (2-), thiosíranový, thiokyanatanový, trithioarsenitanový (3-), thiosiřičitanový (2-), tetrathioarseničnanový (3-) 2. Cl-, NO3-, NO2-, S2O82-, CO62-, SO42-, HPO42-, SiO44-, FeO42-, S3O102-, Si3O84Řešení úloh k časti 1.2.7. 1) disíran didraselný ( heptaoxodisíran draselný), dusitan amonný, fosforečnan tridraselný ( tetraoxofosforečnan draselný), manganistan draselný, hydrogenfosforečnan vápenatý, síran hlinitý, pentaboritan sodný ( oktaoxopentaboritan sodný), pentadekahydrát hydrogenhexaniobičitanu heptasodného, dihydrogenfosforečnan lithný, tetrahydrogenteluran didraselný, dichroman didraselný ( heptaoxodichroman draselný), křemičitan hlinitý, dikřemičitan dibarnatý ( hexaoxodikřemičitan barnatý) 2) NaClO, MgCO3, Na2CrO4, Ca3(PO4)2, Na2HPO4, Al(PO4)3, Na2B4O7, Ca3Mo7O24, NaHCO3, KHS, Na2Mo6O19 3) chlorid platičitý, sulfid uhličitý, sulfid uhličitý, chlorid zlatitý, selenid thalitý, sulfid křemičitý 4) Ba(SCN)2, CaCS3, Na3SbOS3, (NH4)4SnS4, CaMoO2S2. Řešení úloh k části 1.2.8. 1) bromid-dichlorid fosforitý, trifluorid draselno-hořečnatý, uhličitan draselno-sodný, tetrafluorid dilithno-nikelnatý, tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodno-amonného, tetrakyanid didraselno-kademnatý 2) SbCl2F, NaTl(NO3)2, MgNH4PO4.6H2O, KAl(SO4)2, Cu3(CO3)2F2, K2Zn(CN)4, KAlSi3O8 3) Správné vzorce a pojmenování: Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný -#- PCl3S trichlorid-sulfid fosforečný Řešení úloh k části 1.2.9. 1) trioxid hořečnato-titaničitý, tetraoxid železnato-diželezitý, trioxid sodno-niobičný, trioxid draselno-niobičný, tetraoxid disodno-wolframový, tetraoxid dihořečnato-titaničitý 2) BaTiO3 (BaO.TiO2), PbTiO3 (PbO.TiO2), LiNbO3 (Li2O.Nb2O5), PbFe2O4 (PbO.Fe2O3), Na2MoO4 (Na2O.MoO3) Řešení úloh k části 1.2.10. 1) trichlorid-oxid fosforečný, fluorid-oxid lanthanitý, dichlorid-dioxid chromový, chlorid-hydroxid hořečnatý 2) BiCl(O), UCl2O2, PF3O, Zr2Cl2O3, Sn4Cl2(OH)6 Řešení úloh k části 1.2.11. 1) chlorid diamminstříbrný (1-), tetrachloroplatnatan (2-) tetraamminplatnatý, anion tetrahydroxozlatitý (1-), anion hexachloroplatičitý (2-), anion hexaamminkobaltitý (3+), triammin-trichlorokobaltitý komplex, hexafluorokřemičitan (2-) sodný,kation pentaammin-aquakobaltitý, kation hexaaquahlinitý, anion tetrachloroměďnatanový (2-), hexakyanoželezitan draselný 2) Na2[Fe(CN)5(NO)], [Fe(CN)6]4-,[Co(CN)6]3-, [Al(H2O)5(OH)]2+, [Co(NH3)5Cl]2+, [Co(CO)2(CN)(NO)]-, [Ni(H2O)6](ClO4)2, K4[Ni(CN)4], [Al(OH)4]-, K4[Fe(CN)6] -#-