altshuller a triz v socialnich souvislostech

Altshuller a TRIZ
v sociálních souvislostech
Altshullerova metodika TRIZ představuje ruský vrchol v metodách tvůrčí práce v inženýrství.
V posledních letech se prosazuje na vrchol i v USA, Evropě i Japonsku. Možná, že může
dokonce pomoci i manažerům a podnikatelům. Zmíníme se o osobnosti a díle Altshullera, o
možnosti využití metodiky TRIZ mimo technické obory a nastíníme budoucnost.
Proč víme málo o Altshullerovi a jeho metodice TRIZ?
Když před vysokoškolskými studenty technického či ekonomického
směru poprvé vyslovím jméno Altshuller, tak jim to vůbec nic neříká.
Když pak zkratku TRIZ vyslovím měkkou ruštinou „Těoria rešenija
izobretatělskych zadač“ (teorie řešení vynálezcovských úloh), studenti
se většinou rozesmějí a považují to za dobrý vtip.
Nejde o vtip, ale o metodiku k řešení technických problémů, která si po
50 letech od svých počátků dobývá dnes uznalé místo i v nejvyspělejší
ekonomice světa a ve špičkových firmách, jako jsou Ford Motor,
Hewlett-Packard, Dow Chemical, aj. Významnost metodiky TRIZ pro byznys je potvrzována
i tím, že se o ní píše také v prestižních amerických byznys časopisech. (Jde o podobný proces
uznání, kterým bylo v 70. letech uznáno například tehdy vznikající odvětví osobních počítačů
tím, že do něj vstoupila tehdy nejvýznamnější počítačová firma IBM). Američtí organizátoři
konferencí o metodice TRIZ dokonce chtěli vybídnout režiséra Spielberga, aby natočil
dobrodružný film o životě Altshullera a také o tom, jak jeho pozdější metodika TRIZ
uzrávala v ruském gulagu.
V 80.letech v České republice referoval o Altshullerově metodice V. Dostál v časopise
Podniková organizace. Některé Altshullerovy knihy (minimálně dva tituly v jazyce ruském)
byly u nás dostupné v knihkupectví Sovětská literatura v dobách socialismu. Informace o
Altshullerovi a jeho díle k nám dnes, do českého manažerského a podnikatelského povědomí,
přichází spíše z USA než ze země jeho původu.
Co se dozvídají američtí byznysmeni o Altshullerovi a TRIZ?
Americký časopis Business 2.0 ve svém červnovém vydání z roku 2003 hned v první větě,
zřejmě kvůli Altshullerově někdejšímu pobytu v gulagu, označil Altshullera za disidenta.
Američané jsou na světě zřejmě nejschopnější na komercializaci, ale politický rozhled
rodilých Američanů uplatňovaný mimo území USA je zpravidla velmi naivní. Podle podobné
šablony myšlení by mohli Američané považovat za disidenta i našeho bývalého prezidenta
Gustava Husáka, který v 50. letech minulého století strávil ve vězení více let než Altshuller.
V jiném článku na internetu, který referuje o TRIZ konferenci, se od bývalého Altshullerova
žáka Zlotina v Rusku (nyní vedoucího vědeckého pracovníka vlastní firmy v USA) dočteme,
že „Altshuller byl komunista. Nebyl však idiotický komunista toužící po moci, byl komunistou
ve smyslu Ježíše Krista, který chtěl pro všechny lidi udělat něco pozitivního.“ (viz
http://www.salon.con/tech/feature/2000/06/29/altshuller/print.html - tato adresa bohužel již
1
z internetu zmizela). Ačkoliv Altshuller si byl bezpochyby vědom, že na aplikacích TRIZ lze
vydělat dost peněz, naléhal, aby jeho nauka TRIZ (věda samotná) zůstala ve veřejných
rukách - stejně jako biologie a matematika jsou vlastnictvím kohokoliv, kdo je schopen je
pochopit. V tomto směru byl Altshuller extrémní altruista, nikoliv byznysmen.
Časopis Business 2.0 upozornil na zásadní rozdíly v Altshullerově systematickém přístupu a
branstormingovém přístupu Alexe Osborna. Na příkladu cukrářské firmy bylo zde
ilustrováno hledání technického řešení, Altshullerova matice a čtyřicet heuristik. Článek
končí seznamem důležitých firem, které úspěšně aplikovaly metodiku TRIZ.
Prestižní časopis Harvard Business Review (HBR, March 2003, s. 120-129) zveřejnil pět
výrobkových inovačních šablon (zákonitostí rozvoje techniky), které vycházejí z metodiky
TRIZ, a označil je za komplementární metody k existujícím podnikovým postupům.
Komplementární metody usnadňují generování nových nápadů a zavádějí disciplínu do
obvykle chaotických inovačních procesů. S příchodem metodiky TRIZ a pěti inovačních
šablon se nenahrazují všechny dosavadní podnikové metody vývoje výrobků. Nekončí
tradiční pozornost zákaznickým potřebám, prostřednictvím nichž získávají firmy kritickou
informaci o tržních příležitostech a budoucích ziskových výrobcích.
V článku je také uveden stručný životopis Altshullera. Jako důkaz Altshullerovy vrozené
tvořivosti je zde zmíněna nejen jeho raná patentová aktivita, ale i příběh z gulagu, kdy měl
Altshuller zakázáno v noci spát. Altshuller si proto nalepil na oči cigaretový papír
s nakreslenýma otevřenýma očima. Mohl se pak v cele tak jakž takž v sedě v nočním šeru
vyspat i před svými strážci, kteří ho občas kukátkem ve dveřích kontrolovali.
Lze srovnávat Altshullera s Edisonem?
T. A. Edison vyprodukoval za život největší počet patentů (1099) a stal se nepřekonaným (a
též nedotknutelným) americkým inovátorským vzorem. Edisonovi nešlo o vynálezy pro
vynálezy, ale především o jejich úspěšnou komercializaci. Často se proto cituje Edisonův
výrok „Nechci vynaleznout nic, co by se nedalo prodat.“ I přes silnou orientaci na trh se
Edison občas také dopustil vážných marketingových chyb. Například chybně odhadl tržní
uplatnění fonografu, který sloužil především pro zábavu než jako původně plánovaný
kancelářský diktafon.
Konečným cílem Altshullera nebylo jen nalézat nová technická řešení, a už vůbec ne
vydělávat peníze na jejich komercializaci. Na rozdíl od Edisona chtěl Altshuller též
vychovávat ostatní lidi k tvůrčí práci. Proč? Možná proto, že jeho dílo vznikalo těsně po
druhé světové válce vyprovokované fašismem. Žid Altshuller tehdy věřil (jak uvádí jeho
někdejší žák Viktor Fey), že pokud by ve společnosti bylo přítomno alespoň 5% tvořivých
lidí na úrovni Einsteina, pak by se společnost nemohla nikdy přetvořit na společnost
fašistickou.
Altshullerova genialita
Altshullerova genialita při vytváření metodiky TRIZ spočívala
• ve schopnosti vidět inženýrské problémy jako technické rozpory (kontradikce)
(vynález je dle Altshullera odstranění technického rozporu v technickém problému)
• ve schopnosti rozpoznat podobnosti v různých technických situacích.
2
Altshuller dokázal zjistit klíčové podobnosti i bez mezistupně matematického vyjádření, které
k tomu v přibližně stejném historickém období potřeboval zakladatel kybernetiky Norbert
Wiener, když formuloval svou vědu o řízení a sdělování v technických a živých organismech
(vycházely mu stejné matematické rovnice pro řízení protiletadlové palby i pro matematické
modelování funkce lidského srdce).
Altshuller byl schopen stále se učit ze svých chyb a byl schopen i v poslední dekádě života
radikálně přesměrovat svůj výzkum a to mimo svůj původní technický obor. Jak se dozvíme
níže, zkoumal a specifikoval osobnostní charakteristiky úspěšných inovátorů.
Naopak Edison byl ve své závěrečné etapě života silně fixován na minulost. Například
dlouho odmítal změnit výrobu svých válcovitých fonografů, kterým už v té době na trhu
velmi účinně konkurovaly ploché gramofonové desky. Nebo například tím, že bránil
stejnosměrný proud, na který dříve chybně vsadil. Demonstroval veřejně nebezpečnost
střídavého proudu, který prosazovala konkurenční firma Westinghouse, a to dokonce
takovým způsobem, že na veřejnosti usmrcoval zatoulané psy a kočky střídavým proudem
(mimochodem, tím se zasloužil o zavedení elektrického smrtícího křesla v USA).
Altshullerovy omyly
Jak je možné, že Altshuller s jeho vysokou inteligencí tak špatně odhadl možné dopady svého
někdejšího (fakticky i politického) návrhu z konce 40. let minulého století, kvůli kterému se
dostal do gulagu? Poslal tehdy Stalinovi dopis, ve kterém kritizoval stav technické tvořivosti
v Sovětském svazu a nabízel mu možnost proškolit ruské techniky v tvůrčích metodách.
Nevíme, zda Stalin skutečně přečetl tento dopis a zda Altshullera do gulagu fakticky
neposlali jeho kritikou potrefení kolegové. Z historie však víme, že Stalin potřeboval
především poslušné lidi, a nikoliv (z podstaty věci) nespolehlivé tvůrčí lidi. Altshullerův
záměr prosadit výsledky své práce přes Stalina, neměl proto v žádném případě šanci na
úspěch Altshuller strávil šest let v gulagu, odkud vyšel až rok a půl po Stalinově smrti.
Altshuller se však dožil zaslouženého úspěchu na národní i světové úrovni.
Větší štěstí s dopisy vlivným lidem v Rusku měl seržant Rudé Armády O. A. Lavrentěv,
sloužící na Sachalinu. V roce 1949 Lavrentěv navrhl v dopise nejprve Stalinovi a později ÚV
KSSS konstrukci průmyslového termojaderného reaktoru. Dopis se dostal až do správných
rukou otce sovětské vodíkové bomby A. D. Sacharova (pozdějšího vůdčího disidenta). Ten
nahradil Lavrentěvovu izolaci horkého plazmatu od stěn reaktoru elektrostatickým polem
polem magnetickým a byl započat tokamak (toroidální komora a magnetické cívky). Jeho
architektura zůstala shodná až dodnes.
Dopisy vynálezců prezidentům svých států byly odeslány nejen v Rusku, ale i v USA, a také
v České republice. Padesát let před Altshullerem poslal mladý poručík Sims zoufalý dopis
prezidentovi USA se žádostí o prosazení techniky průběžného zaměřování kanónů u
námořního dělostřelectva. Sims měl štěstí v tom, že prezident USA si jeho dopis skutečně
přečetl a jako bývalý pracovník námořnictva podstatě vynálezu porozuměl. Generalita
amerického námořnictva předtím Simsovy návrhy ze žárlivosti odmítala, demonstrace
funkčnosti jeho vynálezu negativně zmanipulovala a prohlásila Simse za hlupáka. Vojenská
kariéra poručíka Simse by bývala byla zcela jistě u konce, nebýt zásahu shora.
Takového zásahu ani vyslyšení se nedočkal například moravský vynálezce Josef Bedroš
z Uherského Hradiště, který v roce 2001 napsal dopis Václavu Havlovi. Prezidentská
3
kancelář samozřejmě není v žádné zemi tou správnou adresou na posuzování technických
inovací. Tyto případy však názorně ilustrují, jak obtížné je prosadit nové nápady i
v demokratických zemích.
Geniální Altshuller se zmýlil ještě jednou ve svém životě. Opět nikoliv v technické, ale
v sociálně psychologické oblasti. Začátkem 80. let se s Altshullerovou metodikou podrobně
seznámilo několik tisíc ruských inženýrů a studentů (během minimálně padesátihodinových
výukových kurzů). Navzdory tomu pouze malé procento z nich dokázalo používat tuto
metodiku trvale. Původní předpoklad, že se každý může po zaškolení v metodice TRIZ stát
celoživotním tvůrcem-vynálezcem, se nepotvrdil.
Altshullerův výzkum inovátorů
Altshuller proto inicioval další rozsáhlý výzkum jak historicky významných tvůrčích
osobností, tak inženýrů a studentů. Cílem bylo identifikovat typické rysy tvořivé osobnosti a
okolnosti jejího formování od dětství až po období naplňování vytyčeného významného
životního cíle. Z výzkumu Altshuller zjistil, že k tomu, aby se člověk mohl stát celoživotním
tvůrcem-vynálezcem, musí mít následující vlastnosti:
•
•
•
•
•
•
Člověk musí mít významný osobní cíl
Musí mít schopnost vytvořit a implementovat akční plán
Musí být tvrdě pracující osobností
Musí být dostatečně zkušený v používání technik tvořivého řešení problémů
Musí být odolný (persistent), držet směr, mít „hroší kůži“
Musí mít schopnost dosahovat užitečných mezivýsledků již ve středních etapách tvůrčího
procesu (tzn. přesvědčit okolí, že se nachází „na správné stopě“)
Tyto osobnostní charakteristiky zjištěné Altshullerem se překvapivě kryjí s charakteristikami
úspěšných podnikatelů zjištěných v tržní ekonomice.
Je Altshullerův TRIZ využitelný i v netechnické praxi?
Stručná odpověď zní: částečně. TRIZ neřeší problémy přímo, nabízí systematičnost při
hledání alternativ řešení, heuristiky a jiná doporučení k hledání řešení pomocí analogií. Jsou
činěny pokusy o využití metodiky TRIZ i v jiných technických oblastech, než pro kterou byla
původně metodika vyvinuta. Např. čtyřicet Alshullerových principů (heuristik) se jeho
někteří následovníci pokoušeli „znásilnit“ pro využití i v jiných průmyslových oblastech než
ve výrobě, například při vývoji softwaru či řízení kvality.
Existovaly i pokusy přenést Altshullerovy heuristické principy i do sociální oblasti, což je
velmi problematické (viz na internetu www.triz-journal.com, June 2001). Zde byl například
osmý Altshullerův princip: „Protiváha – tj. kompenzuj tíhu objektu nadlehčující silou“
nahrazen přeneseným významem „Pošli mladistvé provinilce do prostředí výchovného
tábora“. Takové analogie jsou dost „přitažené za vlasy“. Připomínají stav z dob socialismu,
kdy vědečtí aspiranti (například i z oboru gynekologie) se za každou cenu snažili ocitovat ve
své práci něco z tehdy povinných Marxových spisů. Pomocí „analogií“ (přitažených za vlasy)
se z tisíců Marxem popsaných stránek občas něco dalo převést i do moderní doby a odlišného
oboru. Tyto „perly“ pak aspiranti a vědci navzájem houfně opisovali, ale jejich praktický
význam byl minimální.
4
Poměrně snadno se z technické oblasti do manažerské praxe dají převést jiné principy z
TRIZ, jako jsou například principy segmentace (modularizace) nebo princip zpětné vazby.
V metodice TRIZ je též velmi důležité rozlišení tzv. technických a fyzikálních rozporů
v technických problémech. To analogicky vede k uvědomění si odlišné závažnosti různých
druhů rozporů i v ekonomických problémech. Některé ekonomické problémy jsou způsobeny
hlubšími příčinami (rozpory) v technických, sociálních a ekonomických systémech
(nadsystémech, podsystémech).
Například zlepšený ekonomický ukazatel ROA (výnosnost aktiv) za určitých vývojových
podmínek v odvětví (při modularizaci výrobku a následnému rozpadu odvětví) vede postupně
ke zhoršené ziskovosti podniku. Viz například špatný ekonomický výsledek firmy IBM
s počítačem IBM-PC v důsledku nadměrného využívání outsourcingu klíčových komponent
PC (hardware i software).
Nebo uveďme i jiný případ, kdy ekonomický ukazatel samotný signalizuje spíše opačný
výsledek než ten, který se v průběhu času skutečně dostaví. Například i přes rostoucí tržby ze
staré technologie v rámci celého odvětví je stará technologie nakonec překvapivě vytlačena
technologií novou. Tak tomu bylo při střídání staré technologie ledování novou technologií
strojově vyráběného ledu. Tržby ze staré technologie ledování rostly rychleji (plných 18 let
po objevení se nové technologie) než tržby ze strojově vyráběného ledu. Teprve pak se trendy
tržeb změnily a nová technologie zvítězila na trhu nad starou. Finanční analytici, kteří se
soustřeďují jen na finanční ukazatele, museli být změnou trendu tržeb zmateni.
Pro ekonomy, manažery i podnikatele je však z Altshullerova díla nejdůležitější historické a
metodické poučení: Altshuller měl k dispozici zdokumentovanou databázi až dvou milionů
patentů v technice, když z ní analýzou získával a zobecňoval 40 řešitelských doporučení
(heuristik, postupů, principů) uplatnitelných v technice. Analogicky můžeme usuzovat i pro
sociálně-ekonomickou oblast: Až budeme mít k dispozici bázi znalostí v podobě dvou
milionů případových studií z oblasti managementu a podnikání (a také adekvátní nástroje na
analyzování této málo formalizované báze), mohou se doporučení pro tvůrčí řešení
podnikatelských problémů přiblížit propracovaným a relevantním doporučením pro tvůrčí
řešení problémů v technice, jak jsou známy v TRIZ.
Například průmyslník Henry Fayol na základě své celoživotní manažerské zkušenosti
zformuloval začátkem 20. století 14 principů řízení, které se dnes běžně učí v základních
kurzech managementu. Shromáždíme-li a zanalyzujeme-li budoucí bázi cca dvou milionů
případových studií, vyprodukujeme zřejmě více manažerských a podnikatelských principů.
Důležitý však není jejich počet. Jde o to, aby byly pro management a podnikání tak
relevantní, jako jsou pro techniku užitečné Altshullerovy heuristiky.
Závěr: Jak viděl budoucnost Altshuller?
O Altshullerovi se píše, že začínal jako vědec a skončil jako vizionář. Týden před smrtí
v roce 1998 byl Altshuller dotázán, co by se asi stalo, kdyby se jeho metodika TRIZ ve světě
skutečně ujala. Odpověděl: „Jestliže lidé dokáží vytvořit silnou teorii, která dovolí porozumět
technologické explozi, budou žít v bláznivém, ale vzrušujícím a zajímavém světě.“
TRIZ přirozeně nemůže vyřešit všechny problémy našeho světa. I přes současné snahy o
využití metodiky TRIZ i v netechnických oblastech zůstává její použitelnost především v
oblasti techniky. Bylo by ale naší nedbalostí nedozvědět o širších možnostech této metodiky.
5
Miroslav Pivoda, Brno
Autor děkuje Bohuslavu Bušovovi
za upřesňující obsahové i formální připomínky k textu.
6