KARTOGRAFIE II

Transkript

KARTOGRAFIE II

VYSOKÉ U ENÍ TECHNICKÉ V BRN
FAKULTA STAVEBNÍ
LADISLAV PLÁNKA
KARTOGRAFIE II
MODUL 01
KARTOGRAFICKÁ TVORBA
STUDIJNÍ OPORY
PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
Kartografie II · Modul 01
© RNDr. Ladislav Plánka, CSc., Brno 2007
- 2 (125) -
Obsah
OBSAH
Úvod....................................................................................................................7
1.1 Cíle ........................................................................................................7
1.2 Požadované znalosti ..............................................................................7
1.3 Doba pot ebná ke studiu .......................................................................7
1.4 Klí ová slova.........................................................................................8
2 Redak ní innost p i tvorb a vydávání kartografických d l ..................9
2.1 Redakce map .........................................................................................9
2.2 Redak ní práce p ípravné fáze ............................................................12
2.2.1
Shromážd ní a hodnocení podklad .....................................13
2.2.2
Studium zpracovávaného prostoru........................................13
2.3 Redak ní práce výrobní fáze...............................................................14
2.4 Záv re né redak ní innosti................................................................17
2.5 Kontrolní innost.................................................................................17
3 Projek ní p íprava kartografických d l...................................................19
3.1 Úvodní projekt ....................................................................................20
3.2 Technický (provád cí) projekt ............................................................32
3.2.1
Základní údaje o mapovém díle............................................33
3.2.2
Geografická charakteristika území .......................................35
3.2.3
Výb r a zhodnocení podklad ..............................................36
3.2.4
Sm rnice pro zpracování obsahu mapy ................................38
3.2.5
Technologie tvorby a organiza ní a ekonomické zabezpe ení
výroby ...................................................................................39
3.2.6
Zásady údržby a obnovy mapy .............................................40
3.2.7
Hodnocení kvality a jakosti ..................................................40
3.2.8
Technologicko-kalkula ní list...............................................41
3.3 Ideový projekt digitálního kartografického díla..................................42
3.4 Provád cí projekt digitálního kartografického díla.............................52
4 Kartografická tvorba .................................................................................65
4.1 Autorské právo v kartografii ...............................................................65
4.2 Kartografická tvorba topografických a obecn zem pisných a
tematických map .................................................................................68
4.2.1
Sestavitelský originál ............................................................69
4.2.1.1 Úprava podklad ...................................................................70
4.2.1.2 Sestrojení konstruk ního listu...............................................70
4.2.1.3 P enesení obsahu z podkladových map ................................71
4.2.1.4 Tvorba sestavitelského originálu ..........................................72
4.2.2
Vydavatelský originál ...........................................................74
4.2.2.1 Vydavatelský originál árových prvk .................................75
4.2.2.2 Vydavatelský originál plošných prvk .................................75
4.2.2.3 Vydavatelský originál názvosloví.........................................76
4.2.2.4 Vydavatelský originál stínování ...........................................76
4.3 Kartografická tvorba speciálních kartografických d l ........................76
- 3 (125) -
4.3.1
Tvorba reliéfních map .......................................................... 76
4.3.2
Tvorba globus ..................................................................... 77
4.3.3
Tvorba atlas ........................................................................ 77
5 Kartografická polygrafie a reprografie ................................................... 79
5.1 Všeobecná technologie polygrafické výroby map ............................. 80
5.2 Druhy kartografických p edloh .......................................................... 81
5.3 Druhy a vlastnosti reproduk ních p edloh ......................................... 83
5.3.1
Kartografické fólie ............................................................... 83
5.3.2
Vlastnosti reproduk ních p edloh ........................................ 84
5.4 Základní technologie vyhotovení reproduk ních p edloh.................. 85
5.4.1
Kreslení ................................................................................ 85
5.4.2
Rytí ....................................................................................... 85
5.4.2.1 Negativní rytina.................................................................... 85
5.4.2.2 Pozitivní rytina ..................................................................... 86
5.4.2.3 Chemická rytina ................................................................... 86
5.4.2.4 Diazografická rytina............................................................. 86
5.4.3
Jiné techniky......................................................................... 87
5.5 Reproduk ní fotografie....................................................................... 87
5.5.1
Základní teoretické pojmy.................................................... 87
5.5.1.1 Sv tlo jako ást elektromagnetického spektra ..................... 87
5.5.1.2 Sv telné zdroje pro fotografický proces............................... 88
5.5.1.3 Fotografické materiály ......................................................... 89
5.5.1.4 Fotografický proces.............................................................. 94
5.5.2
Fotografické reproduk ní p ístroje....................................... 96
5.5.3
Fotografická laborato (temná komora) ............................... 99
5.6 Kopírování.......................................................................................... 99
5.6.1
Kontaktní kopírování.......................................................... 100
5.6.2
Reflexní kopírování............................................................ 100
5.6.3
Vybavení kopíren pro fotochemické procesy..................... 100
5.6.4
Kopírování na plastové fólie .............................................. 102
5.6.4.1 Negativní kopírování na plastové folie .............................. 102
5.6.4.2 Pozitivní kopírování na plastové folie................................ 104
5.6.5
Vykopírování sítí pomocí kopírovacích masek.................. 105
5.6.5.1 Negativní maskování.......................................................... 105
5.6.5.2 Pozitivní maskování ........................................................... 105
5.6.5.3 Zpracování plošných areál mapy pomocí kombinace
negativního a pozitivního maskování................................. 106
5.6.5.4 N které zvláštní zp soby použití kopírovacích masek ...... 106
5.6.6
Kopírovací postupy ............................................................ 108
5.6.7
Mikrografie......................................................................... 113
6 Záv r ......................................................................................................... 123
6.1 Shrnutí .............................................................................................. 123
6.2 Studijní prameny .............................................................................. 123
6.2.1
Seznam použité literatury................................................... 123
- 4 (125) -
Obsah
6.2.2
6.2.3
Seznam dopl kové studijní literatury .................................125
Odkazy na další studijní zdroje a prameny .........................125
- 5 (125) -
Úvod
Úvod
Konkrétní p edstava o kartografickém díle a o jeho vydávání se realizuje pod
trvalým redak ním dohledem ve dvou základních etapách, a to:
• projek ní p ípravou a projektem díla a
• kartograficko-reproduk ním procesem.
Projektování a redigování kartografických d l zasahuje do nejr zn jších obor
a disciplin p írodov dných, technických a socioekonomických v d a
praktických inností. Projektanti i redakto i kartografických model musí mít
rozsáhlé odborné v domosti a musí si je neustále rozši ovat. Vedle toho je
nezbytná jejich p íprava pro práci s výpo etní technikou a technologiemi, které
jsou p i projektování a redigování používány. Projektování a redigování
kartografických d l zabezpe ují kolektivy kvalifikovaných a specializovaných
pracovník a to zejména redaktor a odborník z oblasti informa ních
technologií. Na projekci se s p ihlédnutím k ú elu a rozsahu díla podílejí i
pracovníci kartografického a geoinforma ního výzkumu, státních orgán a
organizací, místní samosprávy, odborných, sportovních aj. organizací a v
p ípad mezinárodních projekt i p íslušníci mezinárodních koordina ních
skupin t chto projekt (nap . EuroGeographics).
1.1
Cíle
P edkládaný modul se v nuje klasickým technologiím kartografické tvorby,
jejichž pochopení umožní lépe zvládnout moderní digitální technbologie tvorby
a výroby kartografických d l, v nichž jsou klasické postupy implicitn
zahrnuty a jsou více i mén používány nev domky. Jsou prost zahrnuty
v po íta ovém programu a uživatel pouze plní p íkazy, v lerpším p ípad
nastavuje ur tý okruh parametr . tená je také seznámen se základní
terminologií z oblasti redak ních prací.
Text není p edm tem žádného v deckého výzkumu. V maximální mí e vychází
z publikované literatury v tšinou výukového charakteru, p edevším pak z prací
prof. Mikšovského a doc. Talhofera, a z vlastních zkušeností nabytých p i
praktické innosti v tomto oboru.
1.2
Požadované znalosti
Rychlejší zvládnutí textu umožní znalost základní terminologie obecné
kartografie. I bez ní se však pohybujeme v relativn nové technologické a
technické rovin , takže jej lze zvládnout p i trošce snahy vždy.
1.3
Doba pot ebná ke studiu
Doba pot ebná ke studiu je úm rná zájmu a zam ení. Pro celou problematiku
kartografické tvorby a výroby je plánováno na období letního semestru (14
vyu ovacích týdn ) po 2 hodinách p ednášek a 3 hodinách cvi ení týdn .
- 7 (125) -
Hodiny cvi ení jsou v novány p edevším tvorb digitálních sestavitelských
originál kartografických d l (teoretický základ z p ednášek je ov ován na
praktickém p íklad ).
1.4
Klí ová slova
Redakce, sestavitelský a vydavatelský originál, polygrafie, reproduk ní
fotografie, kopírování.
- 8 (125) -
Redak ní innost p i tvorb a vydávání kartografických d l
2
Redak ní innost p i tvorb
kartografických d l
a vydávání
Soubor inností, které m žeme ozna it pojmem vydávání, zahrnuje zpracování,
vytišt ní a zve ejn ní n jaké publikace. Takové publikace mohou být bu
periodické (noviny, asopisy apod.), které jsou vydávány pravideln v ur itých
asových intervalech, nebo neperiodické, které jsou vydávány bez p edem
stanoveného asového intervalu a k nimž pat í v tšinou knižní tvorba, ale i
vydávání kartografických d l.
Základní právní normou pro vydávání neperiodických publikací je zákon .
94/1949 Sb. o vydávání a rozši ování knih, hudebnin a jiných neperiodických
publikací, ve zn ní dalších vydaných p edpis .
Vydáváním publikací se zabývají nakladatelství a vydavatelství.
Nakladatelství je zpravidla právnická osoba (nakladatelská organizace), která
na své náklady vydává publikace a pe uje o jejich obsahovou a grafickou
úrove . Praktickým výkonem této funkce jsou pov eni redakto i, kte í jsou
zam stnanci nakladatelství. Vydavatelem m že být podle zákona právnická
nebo fyzická osoba, která je oprávn ná k vydávání publikací. Vydavatelství
zajiš uje zpracování publikace až po její zve ejn ní, tj. až po její uvedení do
distribuce. Vydavatelské oprávn ní lze získat registrací vydavatele u
Ministerstva kultury eské republiky. ada organizací plní v sou asné dob
ob výše uvedené funkce, tj. nakladatelskou i vydavatelskou (nap . Kartografie
Praha, a.s., SHOCart, s.r.o. – Zlín, Geodézie CS, a.s. – Liberec aj.).
Vlastní výrobu map zajiš uje kartografický podnik, který zam stnává
kartografy-sestavitele, designéry (snad n kde ješt i kresli e), kartolitografy,
grafiky aj. specialisty a pracovníky polygrafických profesí, jako saze e,
kopisty, tiska e, kniha e a pracovníky geoinforma ních a po íta ových profesí.
Pokud takový podnik plní nakladatelskou i vydavatelskou funkci, m žeme
hovo it o komplexním kartografickém podniku.
2.1
Redakce map
Redigování (redakce) je soubor p ípravných, projek ních, kontrolních a
rozhodovacích inností, provád ných v pr b hu tvorby kartografických d l a
v pr b hu jejich vydavatelského zpracování. Za redakci tedy považujeme
všechny innosti, sm ující ke zve ejn ní kartografických d l. Redak ní
zpracování tedy prochází celým procesem p ípravy a výroby kartografického
díla, tj. od p ípravy jejího projektu až po tisk a distribuci.
P edm tem redigování bývá mj. využití stejných, resp. kompatibilních
podkladových materiál (nap . ke stejnému datu), harmonizace obsahu
jednotlivých ástí kartografického díla, správnost a jednotná úprava
názvosloví, vyrovnávání styk map (p ekryty), kontrolní a recenzní innost,
schvalování imprimaturních nátisk aj.
innosti, které zahrnujeme pod pojem redakce nejsou nikterak standardizovány
a jejich konkrétní podoba a rozsah siln závisí na druhu zpracovávaného
kartografického díla, na fázi výrobního procesu, na charakteru nakladatelské
- 9 (125) -
(vydavatelské) organizace aj. Tato situace se promítá mj. i do definice
redigování (redakce) map v r zných jazykových oblastech.
Podle Kartografického terminologického slovníku má redakce, resp. redigování
v r zných jazykových mutacích tento význam:
• Zpracování obsahu mapy, není-li zadaný, projektu, konceptu,
sestavitelského originálu mapy, mapového názvosloví, vedení a dozor
(kontrola) vyhotovení kartografického originálu. Rozlišuje se: geografická,
názvoslovná a kartograficko-technická redakce (n m.: Kartenredaktion).
• Proces dozoru nad tvorbou map v r zných etapách jejího zpracovávání pro
zabezpe ení p esnosti, úplnosti, korektnosti p ípravy a interpretace
využívaných zdroj , itelnosti a p esné reprodukce (angl.: Map editing).
• Soubor proces p i zpracování kartografických koncept (ná rt ) a
originál : ztvárn ní, symbolizace, sestavování, redakce a schvalování
(špan.: Realización cartografica).
• Operace, která se skládá z konven ní grafické reprezentace (p i dodržení
polohové p esnosti) souboru informací, který tvo í obsah mapy a dokument,
který p edcházející operace potvrzuje (fra.: Rédaction cartographique).
• V deckotechnické ízení všech etap procesu vyhotovení mapy, v jiném
pojetí pak teorie a technologie projektování a sestavování map (rus.:
Redaktirovanije karty)
• Hodnotící, projektové, kontrolní a rozhodovací innosti p i tvorb
kartografického díla (slovensky: Redigovanie kartografického diela).
Není tedy samoz ejmostí, považovat redakci (redigování) kartografických d l
za inven n tvo ivý proces, který ovliv uje jeho obsah, jak je tomu v n mecké,
ruské, slovenské a eské kartografii. eské a slovenské pojetí pak navíc
p ipoušt jí, že redigování a autorství (redaktor a autor mapy) jsou p ekrývající
se pojmy. Za autora mapy se v n m totiž považuje osoba, skupina osob nebo
instituce, která je p vodcem myšlenky, vypracovala projekt, instrukci, koncept
i originál mapy, p ijala kone né ešení o kartografickém ztvárn ní (vyjád ení)
a která je v kone ném d sledku zodpov dná za obsah mapy (v p ípad starších
map se za autora mapy asto považovali všichni její zpracovatelé, tj. kresli i,
rytci apod.). Redaktor mapy však velmi asto p ijímá taková rozhodnutí, která
významn ovliv ují autorskou (obsahovou) výpov
(obdobn jako režisér
divadelní inscenace interpretuje scéná ), a tak je t eba odmítnout redaktor m
obecn p isuzovanou roli pouhých rutinních vykonavatel zab hnutých
technologických postup (u režiséra divadelní inscenace není pochyb o jeho
autorství, resp. spoluautorství).
P i zpracování kartografických d l lze p i redakci rozlišit:
• redak ní práce p ípravné fáze (redak ní p íprava, zpracování projektových
dokument ),
• redak ní práce výrobní fáze (všechny redak ní innosti související s
kartografickou tvorbou a s p ípravou kartografického díla na reproduk ní
zpracování a redak ní innosti po dobu jeho reproduk ního zpracování),
- 10 (125) -
• kontrolní innost (redak ní korektura nátisku, recenze, oponentura,
schvalování imprimaturních nátisk aj.).
Redak ní práce p ípravné fáze jsou spojeny se za azením kartografického díla
do redak ního (edi ního) plánu a prolínají se s p ípravou vlastního projektu
díla.
V pr b hu výroby se redakcí usm r uje tvorba kartografického díla po stránce
obsahové i grafické. Obvykle se takto usm r uje innost autor a zpracovatel
díla nebo jeho ástí tak, aby byly napln ny požadavky projektu díla a aby se
operativn ešily pr b žn vzniklé problémy, jež vyplynuly z ned sledností
projektu, nových oprávn ných požadavk autor (aktualizace údaj , jiné
grafické ešení aj.) i technických záležitostí (nerealizovatelnost navrhovaných
ešení, nap . barevná škála zaniká na použitém papíru aj.).
Významným dokumentem redak ní innosti je i
(následnost krok ) ešení kartografického díla.
asový harmonogram
Redakce se personáln zabezpe uje podle velikosti a zam ení organizace a
podle náro nosti vydávaného kartografického díla. P i maximalistickém pojetí
m že mít následující obsazení:
• hlavní redaktor rediguje a ídí veškerou kartografickou innost. P ipravuje
a p edává ke schválení edi ní plány, jmenuje odpov dné a technické redaktory
pro jednotlivá kartografická díla a schvaluje díl í ásti tvorby mapy. Obvykle
se jedná o trvalé funk ní za azení v rámci organizace.
• odpov dný redaktor eší koncepci nového díla. Shromaž uje a hodnotí
podklady pro vznik mapy, zpracovává redak ní plán, spolupracuje s externími
pracovníky nakladatelství (vydavatelství), ídí práci pod ízených redaktor a
kartograf -sestavitel , zabezpe uje revizi nátisku aj. Zodpovídá však hlavn za
správnost obsahové nápln kartografického díla a za kvalitu jeho zpracování
v celém sestavitelsko kartografickém procesu. Je jmenován hlavním
redaktorem, resp. redak ní radou pro tvorbu nové konkrétní mapy, resp.
konkrétní ásti nového kartografického díla.
• technický redaktor zpracovává všechny úrovn technických projekt .
Zodpovídá v celém pr b hu vzniku kartografického díla za všechny kartoreproduk ní práce technické povahy, které postupn sm ují ke schválení
sestavitelského originálu, nátisku a signálního výtisku.
V p ípad pot eby je redak ní kolektiv dopl ován o výtvarného redaktora
(zajiš uje ešení estetické složky mapy, nap . návrh obálky), jazykového
redaktora (je zodpov dný za jazykovou istotu díla a jeho sou ástí) apod.
Praxe potvrzuje, že krom uvedených redaktor existuje, zejména u malých
kartografických dom , jakýsi „komplexní“ redaktor (kartografický editor)
kartografického díla, který je projektuje, rozhoduje o jejich grafickém ešení a
zabezpe uje celé jejich zpracování po obsahové, technické a organiza ní
(p ípadn i koopera ní a ekonomické) stránce. V rozsáhlých kartografických
projektech, nap . p i výrob atlasových d l, plní asto funkci „komplexního“
redaktora p edseda redak ní rady.
Dalšími významnými leny redak ních kolektiv je kartograf - sestavitel,
který vyhotovuje konstruk ní list a sestavuje vlastní obsah mapy. Výsledkem
jeho innosti je sestavitelský originál (SO).
- 11 (125) -
Funkce kartografického kresli e, nebo-li pracovníka s profesionální kresli skou
technikou, který zajiš oval výslednou kvalitu kresby v podob vydavatelského
(kartografického) originálu (VO), jako p edlohy pro další polygrafické
zpracování, je již ve v tšin p ípad minulostí. Nahrazují ji specialisté v oblasti
po íta ové grafiky, digitálního tisku apod., kte í p ipravují sestavitelský
originál, asto s úplným vylou ením tradi ních fotochemických proces ,
k p ímému tisku na ofsetových strojích.
2.2
Redak ní práce p ípravné fáze
Redak ní práce jsou p ed zahájením výroby kartografických d l zam eny
p edevším na tvorbu projektové dokumentace, a to na r zných úrovních.
Tvorba, zpracování a vydávání kartografických d l jsou asto dlouhodobou
záležitostí, a proto každý vydavatel, resp. nakladatel, velmi pe liv zvažuje
svoji dlouhodobou strategii i jednotlivé taktické kroky. Má-li firma koncepci a
buduje-li si tak pro ni specifický image, jímž se odlišuje od konkuren ních
firem, musí nutn zpracovávat tzv. edi ní plán.
V tomto plánu se snaží zachytit trend vývoje kartografie a poptávky po
kartografických dílech a jemu pak p izp sobovat rozvoj materiáln technického a softwarového vybavení firmy. Zpravidla se v edi ním plánu
vytvá í n kolik edi ních ad, z nichž každá má sv j okruh odb ratel . Edi ní
ady mohou vytvá et skupiny jako nap .:
• mapy a kartografická díla státního mapového fondu,
• školní atlasy a nást nné mapy,
• atlasy a mapy pro ve ejnost (topografické, tematické),
• kartografické publikace a tiskoviny aj.
Dlouhodobý kartografický edi ní plán každá firma flexibiln koriguje ve
st edn dobém edi ním plánu, resp. v ro ním vykonávacím (operativním)
edi ním plánu.
Redak ní práce p ed zahájením tvorby a výroby kartografického díla mají dále
za cíl rozpracovat úvodní nebo ideový projekt díla do konkrétních
organiza ních a technických podmínek dané organizace. Redak ní p ípravu
ídí hlavní redaktor pracovišt a realizuje ji p edevším odborné pracovišt
technického rozvoje ve spolupráci s výrobními pracovišti, ve kterých se
zpravidla provád jí zkoušky a testy navrhovaných technologií. Výsledkem
redak ní p ípravy klasických map je zpravidla technický projekt mapového
díla nebo jednotlivé mapy, u mén náro ných d l m že být technický projekt
nahrazen redak n technologickými sm rnicemi. Pro digitální databáze se
zpracovává provád cí projekt.
Vlastní redak ní p íprava konkrétního kartografického díla musí zahrnovat i
analýzu doposud vydaných kartografických d l, p edevším pak posouzení
teoretických i praktických zkušeností z jejich zpracování (jsou-li dostupné),
ohlas odborné i laické ve ejnosti na jejich obsahovou a grafickou úrove ,
jakož i posouzení jejich komer ní úsp šnosti.
- 12 (125) -
D sledkem provedené analýzy m že být alternativní rozhodnutí o p íprav
absolutní novinky na knižní trh (tzv. 1 vydání) nebo o p íprav dalších
opakovaných vydáních, a to bud v nezm n né podob (nezm n né vydání),
nebo jako dopln né (aktualizované), upravené, resp. p epracované vydání.
Nezm n né vydání kartografického díla zobrazuje tentýž stav objektivní
reality, jak byl interpretován p i jeho prvním vydání, tj. k datu redak ní
uzáv rky. V aktualizovaném vydání se projeví zm ny, ke kterým došlo
v p írod od data poslední redak ní uzáv rky. V upravených a p epracovaných
vydáních bývá zv tšen rozsah mapových d l. Nep esáhne-li po et provedených
zm n, nebo nezv tší-li se rozsah mapového díla o více než 10 % hovo íme o
upraveném vydání, je-li rozsah zm n v tší, pak již hovo íme o p epracovaném
vydání.
2.2.1
Shromážd ní a hodnocení podklad
Za podkladové (pramenné) materiály pro tvorbu a vydání kartografického díla
slouží p edevším tuzemské i zahrani ní mapy a atlasy, dále statistické
materiály, odborná literatura aj. Jejich vhodnému výb ru je nutno v novat
velkou pé i, pon vadž jsou jedním z rozhodujících initel úsp chu nového
kartografického díla.
Podkladové materiály mohou být podle stupn využití:
•
základní (p ebírá se z nich rozhodující ást obsahu nového kartografického
díla),
•
dopl kové (pro dopln ní dalších složek obsahu kartografického díla),
•
pomocné (obsah se z nich p ímo nep ebírá, ale slouží k dokonalejšímu
poznání kartograficky zpracovávaného prostoru).
Je zapot ebí vyhledávat co nejpodrobn jší kartografické podklady, pokud
možno vždy v tšího m ítka než je p ipravované dílo (s ohledem na pot ebu
generalizace obsahových prvk ). Podklady musí dob e odpovídat svojí
tematikou a je vhodné, aby byly ve stejném kartografickém zobrazení jako se
p edpokládá u nového díla. D vodem je p edevším minimalizace zkreslení p i
p enosu, p edevším grafických, dat. D ležitým hlediskem je i schopnost p ímé
reprodukce podkladových materiál (nap . map k fotografování pro p enesení
kresby do nových podklad , digitálních dat v uživatelsky dostupném formátu
apod.).
2.2.2
Studium zpracovávaného prostoru
D kladná znalost kartograficky vyjad ovaného prostoru, jeho prvk a
charakteristik, chápaných se zam ením na tematiku kartografického díla a
pot ebný stupe generalizace, je jednou z klí ových podmínek úsp chu
vytvá eného díla. Za ú elem získání základních prostorových charakteristik
bodových, liniových a plošných prvk p ipravovaného díla je vhodné studovat
ze zájmového prostoru krom map i letecké snímky a materiály dálkového
pr zkumu Zem . P edm tem zájmu jsou p edevším stabilita konfigurace
georeliéfu, typy í ních sítí a hustotu vodních tok , hustotu osídlení,
komunika ní sít , resp. další hospodá ské údaje, aj. Výsledkem analýzy
dostupných podklad jsou klasifika ní schémata, která pomáhají vymezit
- 13 (125) -
oblasti se stejnými charakteristikami, resp. jejich komplexy (orografická
schémata, rajonizace hustoty vodní a dopravní sít , zem d lské oblasti,
pr myslové aglomerace aj.). Jejich dopl kem jsou slovní geografické popisy
oblastí, které mohou být p ímou i nep ímou sou ástí kartografického díla.
2.3
Redak ní práce výrobní fáze
Redak ní práce v pr b hu výroby se týkají bezprost edn usm r ování tvorby
a výroby kartografického díla po stránce obsahové, technické i formální.
Do velké skupiny redak ních inností výrobní fáze za adíme ty redak ní
innosti, které jsou aktivní po celý technologický et zec od tvorby konceptu
kartografického díla, p es redak ní pokyny, tvorbu sestavitelského a
vydavatelského originálu, tvorbu litomakety, tiskových desek až po nátisk,
signální výtisk, resp. produk ní tisk.
Obvykle je rozlišována:
• odborná redakce, která je zam ena p edevším na obsahovou stránku
kartografických d l,
• grafická redakce, která bazíruje na dodržení dohodnutých kompozi ních
a grafických zásad tvorby kartografických d l a
• technická redakce, která sleduje soubor technických opat ení,
umož ujících naplnit požadavky odborné a grafické redakce k výrob
kvalitního kartografického díla.
Velkým t žkým o íškem pro všechny úrovn redakce bývá práce s textem.
Textová ást kartografického díla pat í k jeho velmi citlivým ástem, nebo
tvo í podstatnou ást díla, a už ve form r zných doprovodných text
(legendy, geografické aj. popisy území, rejst íky apod.) i ve form
geografického názvosloví nap . v mapovém poli.
Redak ní práce s textem spo ívají v jeho:
• lektorském posouzení
• jazykové úprav , resp. p ekladu,
• korektu e,
• imprimování.
Rukopis dodaný autorem se zpravidla ješt p ed jeho p edáním do výroby
zasílá k lektorskému posouzení, k jazykové úprav pop . k p ekladu do jiného
jazyka, pokud jde o publikaci vícejazy nou nebo cizojazy nou. Teprve po
projednání lektorských p ipomínek s autorem je možno kone nou verzi
rukopisu p ipravit pro sazbu. Doplní se o nakladatelské a vydavatelské údaje
(název publikace, výrobní íslo nebo íslo zakázky aj.) a o pokyny pro saze e.
Tyto pokyny obsahují :
• vyzna ení druhu písma (název písma, pop . jeho íslo podle vzorníku),
• vyzna ení ší ky sloupce (v topografické mí e, u fotosazby v mm),
- 14 (125) -
• ozna ení ástí textum v nichž se použijí vyzna ování písma (podtržení
textových ástí, které se mají vysázet výrazn ji, tj. nap . polotu ným písmem,
kurzívou apod., pop . ástí, kde má být písmo prostrkáváno),
• stanovení vzdálenosti dvou po sob následujících ádek ( ádkování), m eno
od základních ú a í následující ádky, v etn stanovení mezi ádkových mezer
u titulk a nadpis kapitol a prokládání sazby,
• vyzna ení ádkových zarážek, tj. prázdných míst, která opticky ozna ují
za átek odstavce. Používá se zpravidla jeden tver ík, tj. výpln k, jehož ší ka
se rovná výšce kuželky písma,
• další pokyny pro úpravu sazby, jako nap . sazba do bloku, sazba na st ed,
sazba na levý nebo pravý praporek, úprava titulk , úprava tabulek aj.
• po et a druh kopií, které jsou požadovány pro korekturu nebo pro tisk a
druh materiálu, na n jž má být sazba vyhotovena (nap . fototechnický film s
ozna ením itelnosti obrazu apod.).
Cílem korekturního procesu p i sazb je, aby byl text vytišt n bez obsahových
a typografických chyb. Korekturního procesu se zú ast ují jak pracovníci
sazárny (samokontrola), tak i autor (domácí autorská korektura), pokud
neposlal imprimovaný rukopisný text, a redakto i, pop . další pracovníci
kartografického podniku (domácí korektura, kterou provádí zodpov dný
redaktor, resp. redak ní rada nebo jím (jí) pov ená osoba. U kartografických
d l vstupuje do korekturního procesu ješt další podmínka, aby obsah
doprovodného textu nebo rejst íku byl v plném souladu s obsahem
kartografického díla. Záv re ná korektura textových dopl k proto probíhá
zpravidla až po korektu e nátisku mapy nebo po jejím imprimatur.
P i korektu e textu geografického názvosloví vlastního kartografického díla
(nap . v mapovém poli) se také využívá b žných korekturních znamének.
Zpravidla se však provádí až po korektu e nátisku, resp. až po imprimatur
grafické ásti kartografického díla, aby obsah textu odpovídal grafickému
elaborátu.
Pro korekturní a revizní pot eby textu se zpracovává korekturní otisk, resp.
fotokopie. Tento pak slouží v závislosti na pokro ilosti technologického
procesu zpracování kartografického díla jako korekturní otisk, a to bu jako
sloupcový (první) nebo jako stránkový (druhý) obtah.
První korekturu po zhotovení sazby provádí tiskárenský korektor (tzv. domácí
korektura). Porovnává p i ní rukopis s prvním obtahem nebo kopií sazby.
Protože v této výrobní fázi je sazba dodávána ve sloupcích, nazýváme tento
otisk (kopii) sloupcový obtah. Po dokon ení domácí korektury provede saze
p edepsané opravy a opravený sloupcový obtah zašle ke korektu e
nakladatelství (jeho redak ním složkám) a autorovi, pokud se nejedná o p ípad,
kdy byl dodán imprimovaný rukopis.
Na sloupcovém obtahu se vyzna ují pot ebné zm ny a opravy chyb
(korektury). Vyzna ování korektur se provádí jednotn podle SN 88 0410 Korekturní znaménka a jejich používání (ú innost od 08/2004). Norma
rozlišuje znaménka pro:
• vým nu, vypušt ní a vsunutí liter nebo ásti textu,
- 15 (125) -
• zm ny v sazb , v umíst ní exponent a index ,
• zm nu mezer v sazb ,
• zarážky odstavce, novou ádku a zm ny druhu písma,
• zrušení již vyzna ené korektury a
• opravy technických nesprávností v sazb .
Korektury se vyzna ují iteln a jednozna n dv ma shodnými znaménky, z
nichž jedno p ekrývá chybné místo v textu a druhé se s opravou opakuje na
okraji tisku, pokud možno soub žn s ádkou, kde se chyba vyskytla.
Korektury se vyzna ují zpravidla na pravém okraji tisku. U sloupc širších než
16 c (cca 72 mm) lze korektury uvád t na pravém i levém okraji tisku.
Korektura musí být vždy podepsána pracovníkem, který ji provád l a opat ena
datem.
1.1 - zm na písmena ve slov , znaku nebo íslici
1.2 - zm na n kolika za sebou jdoucích písmen nebo
celého slova
1.3 - zm na textu v rozsahu n kolika ádek
1.4 - vypušt ní chybného písmena, slova nebo ádky
1.5 - vsunutí jednoho nebo n kolika slov
1.6 - ozna ení poml ky
1.7 ozna ení spojovníku
1.8 - vsunutí jedné nebo n kolika ádek
1.9 - vsunutí objektu
Obr. 2-1 Ukázka korektorských zna ek
Pokud se provád la autorská korektura, je její výsledek p edán odpov dnému
redaktorovi, který zajistí její promítnutí do sloupcové korektury, p edávané
sazárn . Množství autorských korektur je omezeno a nesmí obvykle p esáhnout
5 % objemu sazby. Zárove redakce provede p edpis tzv. zalomení sazby, tj.
vyzna ení úpravy vysázených sloupc do kone né podoby stránek. P itom je
t eba stanovit délku sloupc a uvažovat i obrázky, které p ijdou namontovat do
textu, jejich titulky, popis apod.
Podle sloupcové korektury a p edpisu pro zalomení sazby vyhotoví saze
stránkový obtah (kopii), kterou vrátí nakladatelství (redakci). Ten slouží jako
podklad pro stránkovou korekturu, která se provede podle stejných pravidel
jako korektura sloupcová. Po ní m že následovat u složitých text nebo p i
velkém množství korektur ješt druhá stránková korektura. Poslední
korigovaný obtah (kopie) je p edáván šéfredaktorovi k imprimatur (schválení
k tisku). Podle imprimované korektury vyhotoví saze p edepsaný tiskový
podklad, který se použije pro p ípravu tiskové formy.
Redakce p ipravuje také podklady pro sazbu nakladatelských a vydavatelských
údaj (tiráž aj.).
- 16 (125) -
2.4
Záv re né redak ní innosti
Mezi záv re né redak ní innosti lze za adit kontrolu provedených oprav a
p ipomínek k nátisku a ze záv re né kontroly signálního výtisku (výv sního
archu) a innosti, které sm ují k úsp šné distribuci díla.
2.5
Kontrolní innost
Velmi významnou redak ní inností je zabezpe ování požadovaných
kvalitativních parametr
grafické ásti kartografického díla. Soubor
kontrolních inností, které tyto kvalitativní parametry sledují, ozna ujeme jako
revizi. Revizní inností se sledují tyto hodnoty stanovené projektem:
• p esnost kresby,
• grafická kvalita kresby,
• úplnost grafického obsahu,
• p ehlednost kartografického díla aj.
Revizi podléhají sestavitelský i vydavatelský originál, nátisk, signální výtisk a
soutisk árových prvk . Je obvykle, obdobn jako práce s textem, vedena na
t ech úrovních, a to:
• p i zpracování kartografických originál p ímo výkonnými pracovníky. Jde
o tzv. samokontrolu, kterou vždy stvrdí p íslušný výkonný pracovník (u
vydavatelského originálu nap . grafik, kresli , i specialista na zpracování
obrazu, u sestavitelského originálu sestavitel) svým podpisem na daném
grafickém elaborátu,
• v pr b hu karto-reproduk ních prací (nátisk, signální výtisk) specialisty
(korektory) nebo autory autorských originál ,
• na všech úrovních tvorby a výroby kartografického díla odpov dným
redaktorem.
Revize a p edepisování oprav se vykonává systematicky po prvcích,
porovnáním s autorským originálem, sestavitelským i vydavatelským
originálem, se soupisem názv aj. elaboráty, které již prošly revizí v nižších
fázích technologického procesu zpracovávání kartografického díla.
P edpis oprav se vykonává pomocí konven ních zna ek s rozlišením na
barevnou podložku. Technika jejího provedení m že mít následující podobu.
P es sestavitelský originál položíme pr svitku se zákresem kartografické sít a
s ozna ením jejich sloupc a vrstev (jednozna nou identifikací polí
kartografické sít ). Sestavitelský originál je pak pole po poli srovnáván s
p íslušnou p edlohou. Vzniklé nesrovnalosti a chyby se zakroužkují na
p iložené pr svitce, o íslují a pod stejným íslem se uvedou do revizního
archu. Na tomto archu se sou asn vyzna í formou poznámek i druh chyby a
zp sob její opravy (nap . oprav sílu áry, odstra , dopl , zm na apod.).
V p ípad složit jších map se provádí revize soutiskem árových prvk a
následn barev. Zjišt né chyby se píší p ímo do soutisku tak, že se mapový list
rozd lí úhlop í kami na ty i trojúhelníky, z jejichž plochy se p ípadné chyby
- 17 (125) -
(revizní nálezy) vynášejí paralelními vývodkami za p íslušnou ást sek ního
rámu. Tyto vývodky kon í na ráme ku, který obklopuje sek ní rám mapy a
p ísluší té barevné vrstv mapy, z níž pochází revizní nález. Sek ní rám je
olemován tolika ráme ky, kolik barevných vrstev má mapový list. Revizní
nález se na konci vývodky ozna uje jeho íslem, p ípadn se p ímo v
imperativech p ipojí zp soby jeho odstran ní (posu , retuš, oprav, odstra ,
lícuj, dopl , zm na … apod.). P íkazy k odstran ní chyb mohou mít i
charakter íselných kód , zejména pak u nejb žn jších chyb.
Nátisk kartografického díla se zpravidla dává k nahlédnutí objednateli. V
p ípad pot eby lze na ídit i druhý nátisk. Jeho provedení je pln v kompetenci
odpov dného redaktora. Revizi nátisku schvaluje odpov dný, technický a
kone n i hlavní redaktor. Po skon ení všech revizních prací následuje
schválení k tisku (imprimátur). První výtisky kartografických d l slouží
obvykle za signální výtisky.
Opravy provád jí litografové p ímo na tiskových deskách a po vy ešení všech
oprav se provádí tisk nákladu mapy a jeho distribuce.
Jako recenzi ozna ujeme odborné posouzení obsahu mapového díla zpravidla
externími specialisty. K recenzi se p edkládají první nátisky, resp. první
soutisky obsahových prvk po jejich revizi a následn provedené korekci.
Oponentura je pot ebná v p ípadech, kdy jsou erpány prost edky p edevším
z ve ejných zdroj (státní p ísp vky, p ísp vky grantových agentur apod.), ale
asto jsou oponovány i práce, které jsou dotovány z komer ních, nada ních aj.
podobných zdroj .
- 18 (125) -
Projek ní p íprava kartografických d l
3
Realizace každého technického díla vyžaduje promyšlenou a v deckou
p ípravu. To v plné mí e platí i pro kartografická díla, a jsou již vytvá ená
klasickými technologiemi nebo technologiemi podporovanými výpo etní
technikou. Vlastnímu zpracování každého kartografického díla proto p edchází
jeho projekt. Projek ní p íprava je první a rozhodující etapou, ve které je
konkretizován úmysl vytvo it nové kartografické dílo. Tento úmysl je zpravidla
dán spole enskou objednávkou a požadavky uživatel .
Pokud se p ipravuje rozsáhlé kartografické dílo (nap . velké atlasy, mapové
soubory aj.) zpracovává se t ístup ová projektová dokumentace. Složitost
zpracovávaného projektu kartografického díla závisí na jeho charakteru a ú elu
a v neposlední ad i na serióznosti nakladatele.
Kartografické dílo musí být projektován tak, aby plnilo následující uživatelské
funkce:
1. informa ní funkci, která vyjad uje jeho schopnost rychle a spolehliv
poskytovat informace o poloze a základních charakteristikách zobrazených
topografických objekt a jev v zájmovém území;
2. funkci modelu vyjad ující schopnost sloužit jako model pro odvozování
geometrických a jiných vztah mezi topografickými a jinými objekty a jevy a
jejich charakteristikami, tedy lze zjiš ovat geometrické charakteristiky
jednotlivých objekt a jev (délka, ší ka, obvod, plocha, objem aj.), dále jejich
topologické vztahy (sousedství) a vztahy mezi jejich atributy;
3. funkci podkladu pro modelování, projektování a plánování, jež se uplat uje
v p ípadech, že se s využitím kartografického díla zakládá n jaký úmysl
budoucí innosti nebo se projektuje n jaké technické dílo v krajin , které
teprve bude realizováno. Tato funkce se uplatní i v p ípadech, pokud se studují
možné d sledky realizace budoucího stavu, a to jak plánovaného (nap . stavba
dopravních cest a jejich vliv na okolní prost edí) nebo neplánovaného (nap .
možné d sledky ú ink p ívalové vlny p i protržení p ehradní hráze, která by
se m la teprve stav t nebo je již v provozu);
4. funkce prost edku automatizace ízení realiza ního procesu projektovaných
a plánovaných zám r . Tato funkce se uplat uje nap íklad p i orientaci za
pohybu (po zemi i ve vzduchu), p i koordinaci nebo sledování pohybu v tšího
množství objekt ( ízení letového provozu, sledování vzdušné situace ve
vymezeném regionu, sledování pohybu p epravních prost edk apod.), ízení a
sledování pr b hu výstavby dopravních a jiných staveb;
5. ilustra ní funkce, která vyjad uje schopnost kartografického díla sloužit k
ilustraci situace, p edávání zpráv po technických pojítkách apod.;
6. funkce podkladu pro odvozování dalších druh model objektivní reality.
Digitální databáze mohou uchovávat tak ka „neomezené“ množství dat. Z
t chto dat je možno odvozovat další databáze prostými nebo podmín nými
výb ry a analýzou jejich dat, Digitální databáze jsou využívány p edevším pro
kartografickou tvorbu podporovanou výpo etní technikou, a to jak pro tvorbu
topografických, tak i širokého spektra speciálních (tematických) map.
Cílem projek ní p ípravy je:
- 19 (125) -
•
stanovit základní koncepci kartografického modelu,
•
vy ešit problémy spojené s definicí informa ního obsahu a jeho
strukturací,
•
navrhnout rámcovou technologii, organizaci a metodiku ízení prací,
•
vy ešit základní otázky ekonomického a materiálního zabezpe ení
tvorby modelu,
•
stanovit asový harmonogram a podmínky jeho pln ní.
Projektová p íprava každého kartografického díla se eší ve vazb na edi ní
plány jednotlivých nakladatelství a probíhá na úrovni úvodního (ideového)
projektu a technického projektu.
3.1
Úvodní projekt
U složit jších kartografických d l se úvodní projekt zpracovává ve dvou
etapách, a to jako zadání úlohy a jako (vlastní) úvodní projekt.
První etapu tvo í zadání úlohy, v n mž se na základ objednávky formulují
základní, asto jen p edb žné údaje a informace o ú elu, obsahu a metodách
kartografického zpracování a vydání kartografického díla. Takto zpracovaný
text m že vzniknout podle požadavk složek, organizací nebo institucí, které
vydání díla nárokují (nap . orgány státní správy) nebo na základ pr zkumu
trhu, kdy se ukáže, že daný model by byl na trhu dob e uplatn n (komer ní
organizace). M že být zpracován také pro pot eby testování zájmu ve ejnosti o
plánované (uvažované) kartografické dílo, k vyhlášení konkurzního ízení na
zpracování konkrétního kartografického díla aj.
V zadání úkolu musí být rámcov formulovány všechny hlavní zásady týkající
se obsahu a metod zpracování kartografického díla a podmínky jeho vydání.
Zadání úkolu pro výrobní podnik nebo zabezpe ující organizaci vydává v
p ípad státní správy úst ední složka p íslušného resortu, v p ípad komer ních
organizací jejich vedení.
Zadání úkolu potom zpravidla obsahuje následující body:
•
p edb žný název díla,
•
ú el díla,
•
za azení díla do stávajícího systému produkce,
•
uplatn ní standard jak národních, tak mezinárodních,
•
rozsah zpracovávaného území,
•
obecné požadavky na obsah,
•
v p ípad kartografického výstupu základní formální úprava mapového
listu a zp soby
•
znázorn ní obsahu,
•
vý et orgán a organizací, které se na tvorb budou podílet,
•
finan ní a ekonomické zabezpe ení,
•
p edpokládaný termín dokon ení,
- 20 (125) -
•
další údaje nezbytné pro zahájení projek ní p ípravy.
Forma zadání m že být i stru n jší a jednodušší, pokud se nejedná o zásadní
dílo nebo pokud úst ední složka p edá pravomoci k jednání s uživateli výrobní
organizaci. V tomto p ípad úst ední složka zpravidla dává pouze základní
rámec budoucího díla, jako je:
•
p edb žný název díla,
•
jeho ú el,
•
podílející se organizace v etn organizací budoucího uživatele,
•
finan ní a ekonomické zabezpe ení
•
p edpokládaný termín dokon ení.
Zadání ke zpracování rozsáhlých mimorezortních nebo mezinárodních projekt
jsou obvykle projednávána na zasedání odborných mezirezortních nebo
mezinárodních komisích. P ijaté zásady z t chto jednání jsou potom závazné
pro všechny ú astn né strany.
Druhá etapa, ozna ovaná jako úvodní projekt (v p ípad p ípravy digitálního
kartografického modelu jako ideový projekt), obsahuje rozpracované zásady
uvedené v zadání úlohy. eší a od vod uje všechny zásadní odborné,
obsahové, technologické, organiza ní, ekonomické a finan ní otázky, které
jsou nezbytné pro redak ní p ípravu mapového díla v podmínkách konkrétního
kartografického podniku.
Úvodní projekt má asto charakter v deckotechnického díla, a proto je asto
ešen jako úkol v deckotechnického rozvoje s využitím metodiky v decké
práce. Je zde zpravidla nutné provád t pot ebné analýzy výsledk
uživatelského pr zkumu, obdobných mapových d l, použitelných podklad ,
dále vykonat pot ebné experimentální práce, teoretické rozbory a praktické
zkoušky navrhovaného obsahu i zp sobu jeho znázorn ní. Zpravidla jsou i
provád ny experimentální zkoušky navrhované technologie zpracování mapy.
Na výsledcích t chto prací do zna né míry závisí úsp šnost budoucího díla a
jeho užitná hodnota.
Výsledný úvodní projekt zpravidla obsahuje textovou ást a p ílohy. Textová
ást je obvykle ešena v t chto ástech:
•
konkretizace ú elu,
•
název a specifikace tematického zam ení,
•
polohové a výškové m ítko a jeho zd vodn ní,
•
volba geodetického polohového a výškového referen ního systému
•
volba zobrazení,
•
rám mapy a klad mapových list ,
•
návrh obsahu,
•
návrh zna kového klí e,
•
výb r podklad ,
•
návrh technologie,
- 21 (125) -
•
organiza ní a ekonomické zabezpe ení výroby.
a) konkretizace kartografického díla
Je klí ovým initelem celkové kompozice díla, a to nejen ve fází projektové ale
i ve fázi výrobní, a proto musí být provedena velmi detailn a p esn . V praxi
to znamená jednozna n stanovit:
•
ú el kartografického díla, tedy k emu má toto dílo sloužit. ím
konkrétn ji se poda í ú el definovat, tím je jednodušší stanovit
celkovou koncepci a požadavky na budoucí dílo. Ze stanoveného ú elu
musí být z ejmé, zda jde o dílo ur ené pro státní správu, armádu, školy,
jde-li o dílo všeobecn informa ní nebo technické apod., tzn. zda je
schopno plnit funkce, které jsou pro spln ní p íslušného ú elu pot ebné;
•
okruh budoucích uživatel a jejich p evládající požadavky. Je nutné
zhodnotit úrove vzd lání a kvalifikaci budoucích uživatel , jejich
praktické zkušenosti s využíváním map. Dále je nutné pe liv posoudit
pot eby pro praktické využití map a úkoly, které se budou pomocí map
ešit;
•
prost edí, ve kterém se budou mapy p evážn používat a p evládající
zp sob jejich využívání. Jiné budou požadavky na mapy, které se
budou využívat p evážn v terénu nebo v interiéru, jiný zp sob
zobrazení obsahu nebo jiné použité barvy budou v p ípad , že se
mapami bude pracovat za denního nebo um lého sv tla i ve sv tle
ur ité vlnové délky, jiné mapy budou pro práci jednotlivce a jiné pro
práci ve skupin a pod.;
•
zp sob užití a práce s mapou. Je nutné posoudit, zda se mapy budou
používat k detailnímu studium terénu s využitím kartometrických
metod nebo zda se mapy budou používat p edevším pro všeobecné
studium geografických i jiných podmínek na zobrazovaném prostoru;
•
druh a typ mapy, který vychází z jejího ú elu. Je nutné stanovit, zda se
bude jednat o mapu pro podrobné územní plánování, mapu
topografickou, všeobecn zem pisnou, tematickou – analytickou nebo
syntetickou;
•
místo p ipravovaného díla mezi jinými mapami. Zde je nutné stanovit,
zda se mapa vytvá í jako nezávislé dílo nebo je sou ástí n jakého
souboru sjednoceného ú elem (mapy topografické, mapy tvo ící
n jakou m ítkovou adu, mapy obsažené v jednom atlase), zda bude
obsah mapy standardizován podle národního nebo mezinárodního
standardu, atd.
b) název díla a specifikace jeho tematického zam ení
Název musí být krátký a výstižný. Musí z n j být z ejmá dominance prvk , tj.
m l by sd lovat druh i tematiku díla, jeho základní vlastnosti, a m l by
navozovat (lokalizovat) i zobrazované území.
c) polohové a výškové m ítko (m ítka)
M ítko mapy ovliv uje podrobnost a p esnost znázorn ní obsahu, p esnost
jeho studia a možnosti ešení kartometrických úloh na mapách. Proto m ítko
mapy musí být vždy pod ízeno ú elu a tematickému zam ení mapy. V této
- 22 (125) -
fázi projektové p ípravy je na jeho základ definován také plošný rozsah území
na jednom mapovém listu.
M ítko je vždy spjato i s použitým kartografických zobrazením. Zejména u
map zobrazující velkou ást povrchu Zem je nutné uvažovat, že vlivem
zkreslení je skute né m ítko mapy v r zných ástech mapového listu r zné.
Stanovení m ítka mapy je nutné posuzovat rozdíln
topografických a všeobecn zem pisných map.
p i projektování
Topografické mapy zpravidla zobrazují daný zájmový prostor na více
mapových listech, které tento prostor systematicky pokrývají. Prakticky na
celém sv t se pro n ustálila jednotná m ítková ada: 1:10 000, 1:25 000 ( i
1:20 000), 1:50 000, 1:100 000, 1:200 000 (nebo asto i 1:250 000), 1:500 000
a 1:1 000 000. Protože koncepce topografických map jednotlivých m ítek je v
podstat ve všech státech stejná, lze na základ m ítka usuzovat o jejich
p evažujícím ú elu (nap íklad topografické mapy do m ítka 1:50 000 jsou
používány zpravidla pro orientaci v terénu, mapy m ítek menších než 1:200
000 jsou ur eny zejména pro plánování a ízení innosti na terénu).
M ítko všeobecn zem pisných map nebývá p edem pevn stanoveno a musí
být proto v pr b hu projek ní p ípravy stanoveno. Volí se na základ
následujících hlavních kritérií:
•
fyzické rozm ry zobrazovaného území,
•
formát mapového listu,
•
hustota budoucího obsahu mapy,
•
zabezpe ení p ehlednosti a itelnosti mapy.
Pomocným kritériem je i p ípadné za len ní nové mapy do mapového souboru
(nap íklad atlasu, souboru map spojených n jakou tematikou apod.). P i
stanovování m ítka map, které jsou ur ené pro nižší stupe základní školy je
nutné uvažovat i to, zda žáci budou schopni m ítko mapy pochopit jako výraz
daný zlomkem. Výsledné m ítko mapy by m lo být voleno tak, aby pro
budoucího uživatele bylo p ehledné a umož ovalo mu snadné p evody délek a
ploch mezi mapou a skute ností. Je vhodné používat následující ustálená
m ítka: 1:500 000, 1:1 000 000, 1:1 500 000, 1:2 000 000, 1:2 500 000, 1:3
000 000, 1:5 000 000, 1:7 500 000, 1:10 000 000, 1:15 000 000, 1:25 000 000,
1:30 000 000, 1:60 000 000.
V p ípad volby m ítkové ady, nap . pro atlas, je t eba také zvážit jejich
úspornost a volit pom r následných m ítek jako násobek nejlépe celým
íslem.
d) kartografické zobrazení
Kartografické zobrazení musí být projektováno s ohledem na požadavky
zkreslení kresby, které vycházejí z ú elu kartografického díla. Ve vazb na n j
je pak v této fázi charakterizován polohový a výškový systém, navrhován
charakter sek ního rámu a jeho d lení i charakter konstruk ních sítí.
Kartografické zobrazení musí maximáln vyhovovat budoucím uživatel m
kartografického díla a musí jim umož ovat ešení jejich úloh. Pokud p ímo
- 23 (125) -
zadavatel nepožaduje ur ité zobrazení, je nutné tuto volbu provést na základ
následujících kritérií:
•
geografická poloha zobrazovaného území,
•
tvar zobrazovaného území,
•
rozsah zobrazovaného území,
•
p evládající charakter prací, k nimž bude budoucí uživatel mapu
používat,
•
charakter zobrazovaných objekt a jev .
Každé zobrazení vždy zkresluje délky, plochy nebo úhly (sm ry) a je proto
vždy nutné znát všechny charakteristiky uvedených zkreslení a to jak z
hlediska jejich maximálních hodnot, tak i z hlediska jejich prostorového
rozmíst ní na celém zobrazovaném území.
e) geodetický referen ní polohový systém a výškový systém
Volba geodetického referen ního polohového a výškového systému vychází
z p edevším z pot eb budoucích uživatel mapy. Referen ní systémy ovliv ují
jak p esnost lokalizace zobrazovaných objekt a jev , tak i použití technických
prost edk p i práci s mapami (nap . p ijíma GPS p i navigaci v terénu).
Volba referen ních systém závisí také na požadavcích zadavatele na realizaci
mezinárodních dohod a zapojení p ipravovaného mapového díla do
mezinárodní kooperace. To se týká nap . vojenských topografických a
speciálních standardních map nebo ú elových vydání, které respektují
geografickou politiku NATO.
Státní mapová díla se zpravidla zpracovávají v národních geodetických
referen ních systémech (nap . v eské republice S-JTSK nebo donedávna i S1942/83 a výškový systém Balt po vyrovnání). Stále více stát však postupn
p echází k celosv tovým polohovým referen ním systém m, nap íklad WGS84, resp. ETRS.
D vodem tohoto p echodu je vedle zabezpe ení interoperability v rámci
koalice i snadn jší používání technologií GPS v mapování a navigaci. Výškové
systémy z stávají v tšinou zachovány národní, jsou však ozna ovány jako
MSL (Mean Sea Level). N jejich sjednocení se však také velmi intenzivn
pracuje (v Evrop nap . výškové systémy EULN nebo EUVN).
Pro mapy menších m ítek se pro definici geodetického referen ního systému
zpravidla používá referen ní koule. Zem pisné sou adnice na této kouli se
vypo ítají transformací z geocentrických nebo zem pisných sou adnic na
referen ním elipsoidu, n kdy, pokud uživatel nepožaduje vysokou polohovou
p esnost nebo se tvo í mapa malého m ítka, je možné p ímo používat
zem pisné sou adnice elipsoidu jako zem pisné sou adnice referen ní koule.
f) zrcadlo mapy a klad list
Formát mapy (vymezení jejího zrcadla) a klad mapových list je závislý na
zobrazovaném území, m ítku mapy a použitém zobrazení.
Rám mapy je možné vymezit r znými zp soby, nej ast ji pak ástmi
poledník a rovnob žek nebo útvarem rovinné geometrie (pravoúhelníkem,
lichob žníkem).
- 24 (125) -
Zobrazované území m že být na n kolika listech nebo na jen na jednom
mapovém list . Státní mapová díla jsou typická tím, že území zobrazují na
listech v systematickém kladu a každý list má své ozna ení, které jej v tomto
kladu p esn identifikuje a sou asn lokalizuje jeho polohu v geodetickém
referen ním systému. Ozna ení list m že být systematické v rámci jednoho
m ítka nebo v rámci celé m ítkové ady (nap . vojenské topografické mapy)
nebo jsou jednotlivé listy pr b žn
íslovány (nap . topografické mapy
Rakouska).
Všeobecn zem pisné mapy mívají klad list i nesystematický a vzájemn se
p ekrývající. P ekrývající se listy jsou asté i p i vydávání map pro
volno asové aktivity (turistické, vodácké, cykloturistické mapy). V každém
p ípad je nutné v úvodním projektu stanovit:
•
klad mapových list ,
•
systém jejich íslování a ozna ování,
•
rámové a mimorámové údaje.
Pokud se mapy vytvá ejí jako úpln samostatné nebo jako sou ást uceleného
souboru (atlasu, mapového souboru) avšak bez nutnosti p esné návaznosti
jednotlivých list , zobrazované území se umis uje na mapovou plochu
p evážn tak, aby st ední poledník procházející územím byl kolmý na severní
nebo jižní rám mapy a území bylo situováno p ibližn uprost ed mapové
plochy.
Vlastní umíst ní zrcadla mapy lze ešit bu to na vhodné map (zejména z
hlediska zobrazení, které by m lo být totožné nebo alespo p íbuzné zobrazení
budoucí mapy) menšího m ítka pr svitkou, na níž je zakreslen obrys
budoucího mapového listu v m ítku podkladové mapy, nebo lze využít i
digitální geografické databáze. Ve vhodném programovém prost edí lze tuto
databázi vizualizovat a pomocí vhodné grafické masky reprezentující budoucí
mapový list najít jeho vhodné umíst ní.
P i vymezování zrcadla mapy se stává, že n které okrajové
p esahují rám. P esahující území je možné ešit:
•
zmenšením polohového m ítka mapy,
•
zv tšením formátu mapového listu,
•
zobrazením p esahujících ástí p es vnit ní rám mapy,
•
zobrazením p esahujících ástí v samostatných vý ezech,
•
zobrazení území na více mapových listech.
ásti území
Zmenšení m ítka mapy je zpravidla komplikované, protože m ítko je
ur ováno z více faktor . Problematická bývá i zm na formátu mapy, i když
v n kterých p ípadech se m že zdát jako vhodné ešení. Formát mapy je ale
asto dán maximálním formátem tiskového stroje nebo tiskárny po íta e,
rozm rem atlasu nebo knihy i jiné pom cky, pokud je mapa jejich sou ástí
apod. P esah kresby p es vnit ní rám mapy je možný tehdy, pokud je ší ka
okraj mimo vlastní mapové pole dostate ná. V tomto p ípad by p esah nem l
být v tší n ž polovina ší ky vn jšího rámu od okraje papíru a po et p esah na
jednom mapovém list by nem l být v tší než t i. asto se volí i metoda
- 25 (125) -
samostatných vý ez umíst ných ve volných ástech mapového listu. V tomto
p ípad jsou p esahující ásti zpracovány jako samostatné mapy. Ve vý ezech
se však nemusí zobrazovat pouze p esahující ásti území, ale i jeho logické
sou ásti, které jsou mimo dané území (ostrovy, závislá území aj.) nebo i detaily
vybraných ástí zobrazovaného území zpracované ve v tším m ítku
(významné lokality, plány m st, atd.) i dopl ující informace v grafické nebo
textové podob (kartogramy, kartodiagramy, statistické informace, apod.).
Obr. 3-1 Vymezení zrcadla budoucí mapy (p evzato)
Nelze-li uplatnit ani jednu z p edchozích metod, je nutné uzemí rozd lit na dv
nebo více ástí a každou z nich zobrazit na samostatné map . V tomto p ípad
je nutné rozhodnout, zda výsledná mapa celého území bude složena z
jednotlivých ástí po jejich slepení nebo zda každá ást bude využívána
samostatn . Sou asn je nutné stanovit velikost p ekryt mezi jednotlivými
mapovými listy. Po definitivním vy ešení všech otázek se výsledné zrcadlo
mapy vykreslí v m ítku vydání mapy, doplní se do n ho všechny matematické
prvky (rovinná pravoúhlá nebo zem pisná sí v daném intervalu, p ípadná
hlásná sí , p ekrytová sí , m ítko mapy, apod.), dále název a ozna ení mapy,
její vydavatel, íslo její edice, vyjád ení kladu listu, údaje o referen ních
systémech, p ípadn i poloha legendy mapy atd. Tento kompletní dokument se
nazývá maketa mapy. Maketa mapy dává ucelenou p edstavu o budoucí map a
její celkové kompozici. Má grafickou podobu a je nedílnou sou ástí p íloh
zpracovávaného projektu.
Má-li mapové pole vyplnit celý formát mapy, pak hovo íme o p íprav mapy
na spadnutí (na spad).
Maketa mapy se vytvá í jak pro jednotlivé mapy, tak i pro mapy, které jsou
sou ástí ucelených mapových soubor , nap . topografické mapy, mapy JOG,
základní mapy apod. V tomto p ípad se maketa mapy vytvá í pouze pro jeden
- 26 (125) -
mapový list daného m ítka jako vzorová maketa. Pokud je mapové dílo
standardizované podle mezinárodních standard , mohou být vytvo eny národní
varianty makety lišící se zejména použitým národním jazykem v rámových a
mimorámových údajích.
Obr. 3-2 Mapa s díl ími vý ezy (p evzato)
U ucelených mapových soubor se asto vyzna uje na vybrané podkladové
map menšího m ítka klad mapových list . Pokud mapové listy nejsou
vymezeny pravidelnou sítí rovnob žek a poledník nebo rovnob žek se
sou adnými osami použitého zobrazení, bývá klad jednotlivých list vyzna en
nap íklad zp sobem uvedených na Obr. 3-3.
g) návrh obsahu
Obsah mapy musí odpovídat jejímu ú elu a jejímu tematickému zam ení. Jeho
bohatost je ovlivn na také druhem a charakterem mapového díla, charakterem
zobrazovaného území a jeho geografickými zvláštnostmi.
Na úrovni úvodního projektu se:
• stanovují základní obsahové prvky, které budou na map zobrazeny a které
je t eba generalizovat,
• stanovují zásady generalizace (stupe
velikostní stupnice,
a zp sob generalizace) a navrhují
• stanovují zásady použití názvosloví aj.
Výb r jednotlivých obsahových prvk probíhá v etapách, které se mohou i
vzájemn prolínat a postupn up es ovat. Jedná se o:
• analýzu obsahu a zp sobu znázorn ní d íve vydaných map obdobného
ú elu, typu a m ítka;
• výb r obsahových prvk ve shod s požadovanými funkcemi mapy.
P itom se postupuje od obecného ke zvláštnímu, od všeobecného k
podrobnému. Nejprve se stanoví základní obsahové prvky, které se dále
lení do takových podrobností, které jsou požadovány a které umož ují i
zvolené nebo požadované výrazové prost edky z hlediska grafiky;
- 27 (125) -
• klasifikaci obsahových prvk , p i které je nutné odlišit hlavní a
dominantní prvky od vedlejších a druho adých;
• je nutnost posuzovat obsah komplexn ve vzájemné souvislosti všech
obsahových prvk a vyhnout se zbyte ným a nadbyte ným detail m, které
zbyte n zat žují výsledný obsah nebo jej znep ehled ují a p itom nenesou
žádnou významnou informaci.
Rozsah práce na stanovení obsahu závisí na typu mapy. Pokud se vytvá í mapy
topografické nebo všeobecn zem pisné, u nichž je obsah zpravidla
celosv tov ustálený, jde v této etap pouze o up esn ní místních požadavk ,
p ípadn o zd razn ní detail . Složit jší práce jsou u map tematických, které
kartografickými výrazovými prost edky zobrazují ur itý jev nebo skupinu jev .
V tomto p ípad se projek ní práce neobejdou bez úzké spolupráce redaktor
se specialisty v daném oboru.
Obr. 3-3 Zobrazení klad mapových list na p ehledné map menšího
m ítka (p evzato)
Významnou otázkou je stanovení stupn generalizace. Jedná se p edevším o
stanovení norem výb ru a cens ur ujících, které objekty a jevy a jejich
vlastnosti budou ješt v map zobrazeny a které již ne. P itom je nutné si
uv domit, že stupe podrobnosti každého prvku nezávisí pouze na n m samém,
ale že je nutné uvážit i všechny navazující objekty a jevy. Je-li nap íklad
hranice tvo ena proudnicí vodního toku, je nutné nejprve generalizovat vodní
tok a potom teprve generalizovat hranici.
Se stupn m generalizace souvisí i etnost zm n jednotlivých obsahových
prvk . Zpravidla se nejvíce m ní detaily, jejichž trvalá aktualizace v mapách
vyžaduje zna né pracovní kapacity. Pokud tyto detaily nejsou pro uživatele
nezbytn nutné a proto je zvolen stupe generalizace, který tyto detaily
nezahrnuje, mapa i po relativn dlouhou dobu z stává aktuální.
h) návrh zna kového klí e, resp. vysv tlivek
- 28 (125) -
Navržený obsah mapy je nutné vyjád it v odpovídajícím zna kovém klí i.
Zna kový klí musí vycházet z ú elu mapy a p itom respektovat jak technické
a technologické aspekty, tak i aspekty estetické a možnosti vnímání za
p edpokládaných podmínek (obvyklá tecí vzdálenost, obvyklé denní nebo
no ní podmínky, obvyklé klimatické podmínky, obvyklé osv tlení a jeho barva
– v p ípad , že mapa bude používána p i um lém osv tlení speciální lampou
nap . v kabin pilota atd.). Zna kový klí musí být volen tak, aby p i
respektování všech výše uvedených podmínek zabezpe oval jak možnost
vyjád ení obsahu v etn pot ebné míry generalizace, tak i dobrou itelnost
jejího obsahu. V neposlední ad je nutné uvažovat i stupe vzd lanosti a
kvalifikace budoucích uživatel .
V p ípad , že se ke zpracování map bude využívat technologie podporovaná
výpo etní technikou, zna kový klí musí umož ovat jak bezproblémové
vyjád ení zna ek pomocí nástroj po íta ové geometrie, tak i naprogramování
jejich chování, nap . automatizované nebo poloautomatizované ešení odsun ,
ešení napojování liniových více arových zna ek, atd. V tomto p ípad se
zna ky v tšinou eší jako vektorové obrazce, které umož ují jejich zv tšování
a zmenšování p i plném zachování tvaru.
Zna kový klí topografických a všeobecn zem pisných map je v zásad
ustálen ve všech státech sv ta. Velká variabilita ve volb zna kových klí je
však patrná nap íklad ve vydávání map pro p edškolní vzd lávání p ípadn pro
vzd lávání žák na nižším stupni základních škol, kdy se jako zna ky asto
volí obrázky, symboly apod. Obdobný charakter mají zna kové klí e pro
pohledové mapy turistických lokalit prezentované v papírové i digitální form
(nap íklad na internetových stránkách) i ve form informa ních tabulí.
Zp sob grafického vyjád ení se eší op t v n kolika cyklech a zpravidla i ve
variantách. Je vhodné, pokud jsou jednotlivé varianty i kroky cykl
up es ovány jak ve spolupráci s budoucími uživateli, tak i posuzováním jejich
itelnosti v p edpokládaných podmínkách používání mapy.
P i vlastním navrhování lze zpravidla vyjít z analýzy zp sobu a metod
znázor ování d íve vydaných map stejného nebo obdobného typu, na jejímž
základu je možné zhodnotit ú elnost a vhodnost zp sobu znázorn ní
jednotlivých objekt a jev .
Druhým krokem bývá vlastní návrh ešení vyjad ovacích prost edk pro
budoucí mapu nebo mapové dílo. Tento krok se v tšinou eší v n kolika
etapách:
• zpracování p edb žného návrhu zna ek pro všechny prvky obsahu
mapy v etn stanovení jejich tvaru, barvy, síly ar, rozm r , typ písma
atd.;
• zpracování vzorových ukázek vý ez map v navrženém zna kovém
klí i. Pro ukázky se vybírají typi tí zástupci krajinných typ , které se
vyskytují na zobrazovaném území. Na t chto ukázkách se hodnotí
vyváženost klí e, jeho použitelnost, možnost generalizace apod. P i
hodnocení se uplat ují jak osobní zkušenosti kvalifikovaných redaktor , tak
i nezávislé testy, nap íklad matematicko statistické rozbory obsahu, zkoumá
se íselná nápl , grafické zapln ní v mm2 na 1 cm2 mapy a ov ují se
normativní zp soby výb ru p i kartografické generalizaci jednotlivých
- 29 (125) -
prvk . Vzorové ukázky je možné zpracovat bu to p edpokládanou nebo
náhradní technologií, je však možné je zpracovat i ru ní kresbou;
•
dopln ní a úprava zna kového klí e na podklad uvedených rozbor ;
• zpracování prototypového listu (list ) pokud možno technologií, které
bude použita p i výrob v etn použitých materiál a tiskových barev.
Zpracovává se bu to jeden list nebo n kolik list z r zných krajinných
typ ;
•
posouzení prototypového listu (list ) budoucími uživateli;
• shromážd ní a zpracování p ipomínek uživatel a jejich zapracování do
zna kového klí e. Po jeho kone ném schválení se zpracuje op t
p edpokládanou výrobní technologií vzorový list (listy), které se poté
stávají závazným vzorem pro celé mapové dílo.
•
vydání závazného zna kového klí e a sm rnic pro tvorbu obsahu mapy.
Popsaný zp sob se používá pro rozsáhlá mapová díla (nap . státní). Pokud se
vydává pouze jedna nebo n kolik map, je možné uvedený zp sob zjednodušit,
nap íklad p ímou tvorbou prototypové mapy bez zpracování ukázek atd.
V této etap projektové p ípravy se eší i geometrická posloupnost velikostí p i
kompozici mapy. Podle doporu ení ISO (Mezinárodní organizace pro
standardizaci) se pro posloupnost tlouš ky ar stanovuje kvocient q = 1.41, pro
velikost písma (výška verzálek) kvocient q = 1.24. Obdobn se definuje i
posloupnost velikostí grafických prvk , p i emž se jejich velikost ur uje z
obrysu prvk , tj. z pravoúhelníku opsaného grafickému prvku p es ty i
nejodlehlejší hrany nebo body tak, že jeho základna je rovnob žná s ú a ím
prvku.
h) výb r podklad
V úvodním projektu jsou zpravidla uvedena pouze rámcová kritéria pro výb r
základních a dopl kových informa ních podklad . Jako základní grafické
podklady se vybírají takové, které souvisle pokrývají zobrazované území a
mají podobný charakter (nap . u topografických map topografické mapy
blízkého m ítka). Jako základní digitální databáze se obdobn vybírají takové,
jejíchž data mají obdobnou rozlišovací úrove jako obsah mapy a jejich
obsahová bohatost je také na obdobné úrovni.
V rámcových kritériích je možné též uvést principy p evodu podkladových
informací do grafických informací obsahu mapy.
Zám rem projektanta tedy musí být vyhledání takových podkladových
materiál , které jsou ucelené a koncep n jednotné, ve stejném nebo v tším
m ítku jak nov zpracovávané kartografické dílo, stejn tak i ve stejném
kartografickém zobrazení a co nejaktuáln jší. P i výb ru podkladových
materiál je t eba posuzovat i jejich reprodukovatelnost.
Úvodní projekt definuje:
• základní podkladové materiály, z nichž bude p ebrána rozhodující ást
obsahu nového kartografického díla,
•
dopl kové podkladové materiály,
- 30 (125) -
• pomocné podkladové materiály, z nichž se obsah p ímo nep ebírá, ale
které slouží k dokonalejšímu poznání kartograficky zpracovávaného
prostoru.
Podrobný rozbor použitelných podklad
projektu mapy.
je potom sou ástí technického
i) návrh technologie
Technologický postup tvorby mapy se v úvodním projektu stanovuje op t
pouze rámcov . V pr b hu zpracování vzorových ukázek a prototypových list
se tento postup up es uje, p itom se ov uje používání technických pom cek,
úprava komer ního nebo tvorba vlastního programového vybavení, systém a
organizace prací, koordinace mezi jednotlivými pracovními operacemi a mezi
jednotlivými sou ástmi podniku apod.
V úvodním projektu však není nezbytn nutné se podrobn použitou
technologií zabývat. Zejména u mezinárodn standardizovaných mapových d l
mohou jednotliví zpracovatelé používat rozdílné technologie.
j) organiza ní a ekonomické zabezpe ení tvorby kartografického díla
Úvodní projekt si všímá spolupráce na úrovni konzultací s oborovými
specialisty, zpracování autorských ná rt , tj. grafických vyjád ení obsahu
mapy bez nárok na polohovou p esnost a kresebnou dokonalost, zpracování
autorských originál , tj. grafický nebo digitální elaborát, který se svým
provedením velmi blíží sestavitelskému originálu, nebo jej p ímo nahrazuje,
oponent a recenzent .
V úvodním projektu je též nutné vy ešit zásadní otázky organizace, plánování a
ízení prací na mapovém díle. Mezi organiza ní otázky pat í zejména:
•
p ehled orgán , organizací a institucí, které se budou na díle podílet;
•
stanovení objemu prací a druhu prací pro jednotlivé kooperující složky;
• stanovení odpov dnosti za celé mapové dílo i za jeho díl í ásti, resp.
za kvalitu mezivýrobních etap jak u výrobních, tak i u ídících stup ;;
•
zásady kooperace mezi složkami;
• návaznosti jednotlivých technologických etap – projekce, sb r nebo
výb r dat a jejich zpracování, revizní a recenzní práce;
•
asový harmonogram postupu prací a termín dokon ení celého díla.
Ekonomické rozbory zahrnují p edevším:
• kalkulace finan ních náklad jednotlivých etap a rozpo tu na celé
mapové dílo. P itom se berou v úvahu jak p ímé výrobní náklady (mzdové,
materiálové, náklady na po ízení techniky nebo její amortizaci apod.), tak i
nep ímé, které jsou propo ítány v pom rné ástce (náklady na výzkum a
vývoj, náklady na správní innosti podniku, náklady na provoz pracovišt
aj.);
•
rozbor výrobních možností a kapacit pracoviš ;
•
kalkulace po tu pracovník v etn jejich pot ebné kalkulace;
- 31 (125) -
• kalkulace výsledné ceny mapového díla, p ípadn stanovení nákladu
tisku a ceny jednoho výtisku.
Nedílnou sou ástí úvodního projektu jsou p ílohy, které mohou mít v
maximalistickém pojetí tuto strukturu:
• sm rnice pro zpracování kartografického díla,
• zna kový klí ,
• vzory písma a využití barev,
• vzorový list (prototypová mapa) nebo ukázky ástí map,
• grafický p ehled klad a ozna ení mapových list ,
• další grafické a textové materiály
• p íklady ešení generalizace
• p ehledem použitých základních a dopl kových informa ních podklad
• schéma technologického postupu,
• p edb žná ekonomická kalkulace,
•
asový harmonogram,
• maketa kartografického díla.
3.2
Technický (provád cí) projekt
Úvodní projekt je i p es svou konkrétnost do zna né míry obecný. V pr b hu
jeho projednávání na r zných úrovních ídících i profesních dozná do doby,
než se dostane do bezprost ední p edvýrobní fází ur itých, asto ale i
zásadních, zm n. Redakce (redak ní rada), která realizaci projektu nového kartografického díla p ijme, pak na základ úvodního projektu zpracuje technický
projekt (provád cí), který již definuje jednotlivé kroky vzniku nového
kartografického díla s ohledem na konkrétní podmínky realiza ního pracovišt .
Zpracovává-li se tento projekt pro jednotlivé mapy atlasu nebo mapového
souboru, nebo pro digitální kartografická díla, pak se tento projekt ozna í jako
provád cí. Technický a provád cí projekt zpracovávají spole n odpov dný a
technický redaktor.
Technický projekt musí na jedné stran respektovat požadavky úvodního
projektu, na druhé stran musí vycházet z technických a technologických
podmínek, za jakých se mapy vytvá ejí. Technický projekt není redak ní
p ípravou jednotlivých mapových list , ale je závazným dokumentem pro
tvorbu map uvedených typ . Jeho hlavním smyslem je usm rnit celou
technologii vzniku mapy tak, aby všechny tvo ené nebo aktualizované mapové
listy odpovídaly požadavk m budoucích uživatel a zásadám uvedených v
úvodním projektu.
Pokud se na vzniku mapy (nebo map) podílí více pracovník , potom je
smyslem technického projektu usm rnit i jejich innost tak, aby byla
maximáln efektivní a koordinovaná a hospodárná z hlediska vynaložených
finan ních prost edk a minimalizace ztrátových as .
- 32 (125) -
Technický projekt zpravidla obsahuje následující ásti len né do redak ní a
výrobní ásti:
•
redak ní ást:
o − základní údaje o mapovém díle,
o − geografická charakteristika území,
o − výb r a zhodnocení podklad
o − sm rnice pro zpracování obsahu mapy,
•
výrobní ást:
o − technologie tvorby a organiza ní a ekonomické zabezpe ení
výroby,
o - zásady údržby a obnovy mapy,
o - hodnocení kvality a jakosti.
Technický (provád cí) projekt mívá dv
ásti, a to redak ní plán a
technologicko-kalkula ní list (technicko-kalkula ní list, TKL).
Redak ní plán v principu kopíruje obsahovou nápl úvodního projektu. Jeho
specifika vyplývají z p ístupu konkrétního redaktora (redak ní rady) ke
zpracování kartografického díla.
3.2.1
Základní údaje o mapovém díle
Základní údaje o mapovém díle jsou zpravidla p evzaty z úvodního projektu a
bývají up esn ny podle výsledk experimentálního ov ení prototypových map
u uživatel . ásti, které jsou v úvodním projektu pouze koncep n navrženy,
jsou v technickém projektu rozpracovány do definitivní podoby. Týká se to
zejména:
•
názvu mapového díla nebo názv o ozna ení skupiny mapových list ,
pro n ž se technický projekt zpracovává. Název kartografického díla,
který musí být p esný a p itom krátký a výstižný má sd lovat druh i
tematiku kartografického díla a informovat o zobrazovaném území
(nap . Školní zem pisný atlas sv ta).
•
ozna ení druhu a typu map a charakteristika ú elu. Ú el a použití
kartografického díla musí být vysv tleno velmi konkrétn a p esn ,
protože je klí ovým initelem celkové kompozice mapy, ešení dalších
hlavních bod projektu i vlastního zpracování díla. V této ásti je tedy
t eba rozlišovat, zda tvo ené kartografické dílo bude sloužit v deckým
ú el m a jaký bude proto nárok na podrobnost a p esnost jeho obsahu.
U školních map musí být uveden stupe a ro ník školy, pro jejíž výuku
je dílo ur eno apod.
•
rozsah zobrazovaného území se sd luje nap . názvem státu, který má
být zobrazen (v etn p esahu mapové kresby za hranice státu), nebo
názvem kontinentu (op t v etn p esahu) apod. V této ásti projektu se
použije pro vymezení zobrazovaného území i zem pisných sou adnic
okrajových ástí území nebo roh mapového rámu.
- 33 (125) -
•
m ítka, kartografického zobrazení, formátu a po tu mapových
list . Uvádí se pouze m ítko hlavní. Podle zvoleného kartografického
zobrazení se hlavn u map malých m ítek (nap . mapy kontinent
nebo mapa sv ta na jednom mapovém listu) m že hodnota místního
m ítka od m ítka hlavního výrazn odchylovat. N kdy je dokonce
nutné vynechat okrajové ásti mapy (nap . polární oblasti u mapy sv ta
v zobrazeních, kde jsou zem pisné póly singulárními body a délkové
zkreslení tam m že dosahovat nekone né hodnoty). P i volb
kartografického zobrazení je nutno uvážit, že ur ité území má v
r zných zobrazeních rozdílnou plochu. Nap . mapa sestrojená v
azimutálním zobrazení v obecné poloze zabírá menší plochu než tatáž
mapa v kuželovém zobrazení v normální poloze. V p ípad volby
m ítkové ady, nap . pro atlas, je zapot ebí zvažovat jejich úspornost
(intervaly mezi m ítky) a také zvolit pom r následujících m ítek jako
násobek okrouhlým íslem. P i volb formátu papíru je t eba vycházet z
rozm r vyráb ného papíru.
•
konstruk ních prvk obsahu mapy. Zásady pro matematickou
konstrukci stanovují matematicky ur ované prvky konstruk ního listu a
obsahují:
o údaje o vnit ním a vn jším rámu mapy, rozm ry a uspo ádání
mapových list a jejich p íloh. Pro vlastní mapovou kresbu je
nejvýznamn jší vnit ní rám, ohrani ující mapovou kresbu. Je
mj. nositelem stupnice dílc zem pisné nebo kilometrové
rovinné sít .
o stanovení interval konstruk ních (resp. orienta ních i
speciálních) sítí se seznamem sou adnic p íslušných bod , resp.
pr se ík . P i rozhodování o intervalech sítí je t eba posoudit
zda budou vyneseny pouze krátkými ryskami na rámové
stupnici, k ížky v ploše mapového pole nebo celým svým
pr b hem mapovým polem. Na topografických mapách se
v tšinou vykreslují kilometrové sít a v zem pisných mapách
sít geografické. Jejich rozestup je dán m ítkem a ú elem
mapového díla (nap . na školní nást nné map jsou intervaly ar
zem pisných sítí zna n velké).
o údaje o použitých pevných bodech se seznamem jejich
sou adnic. Tyto body slouží p i sestavování mapy
k transformaci (pro vlícování) obsahu kartografických podklad
(a montáž kopií).
o kompozice mapy, která slouží pro zobrazení vysv tlivek, textu
nebo geografického detailu. Doprovodné ásti mapy se musí
umístit tak, aby nerušily hlavní kresbu, ale vhodn ji
dopl ovaly.
Pro vymezení sou adnicových hodnot je vhodné zavést grafický sou adný
systém mapy s po átkem nap . v levém dolním rohu mapy. Veškeré grafické
sou adnice prvk tvo ících konstruk ní list se uvedou v p ehledné tabulce
v etn p ípustných odchylek.
- 34 (125) -
P i volb formátu papíru se velmi asto uplat uje kresba „na spadnutí", tj. bez
mapového rámu s kresbou až ke kraji papíru (nap . sešitové verze autoatlas ,
plán m st aj.).
•
využití pramenných materiál . Zpracovatel sestavitelského originálu
musí v d t, kde získá p íslušné podklady a co z nich a jakým zp sobem
bude využito. Nap . u podkladových map krom vymezení p ebíraného
obsahu je t eba uvést zp sob jeho p enosu do sestavitelského originálu.
Je asté, že mapa vzniká po ástech z r zných podkladových map.
V tomto p ípad se vyhotoví schéma ukazující skladbu podkladových
materiál .
•
obsahu a úpravy map, ešení rámových a mimorámových údaj ;
podrobné sm rnice pro vypracování obsahu na sestavitelském
originálu zahrnují:
o ozna ení stupn a zp sobu generalizace polohopisu, výškopisu,
tematického a ostatního obsahu kartografického díla,
o uvedení druh objekt a jev s rozlišením, zda budou zobrazeny
p dorysn a polohov v rn , nebo zda budou generalizovány, a
to vše za p ísného sledování hlediska harmonického vyvážení
obsahu mapy.
o podrobné pokyny pro názvosloví, které musí dbát na výb r
názv v souladu s výb rem vlastního obsahu mapy
o podrobné pokyny pro redak ní a typografické úkony na textové
ásti kartografického díla, ur ení obsahu text , jejich redak ní
úpravy, typ písma a celkové ešení typografické úpravy.
•
grafického provedení a výtvarné a estetické úpravy
kartografického díla s klí em mapových znak , typ a velikostí
písma, kompozicí barevného zpracování, po tem barev a s dopl ky a
údaji o ostatních grafických úpravách.
Základní údaje o map jsou dopln ny p íslušnými grafickými p ílohami –
klady mapových list , zrcadlo mapy a ešení rámových a mimorámových
údaj , p esahy kresby atd.
3.2.2
Geografická charakteristika území
Geografická charakteristika území je významnou sou ástí technického
projektu. Pokud se tvo í jednotlivé mapy nebo malé soubory map stejného
typu, uvádí se geografická charakteristika území p ímo v technickém projektu.
V p ípad , že se vytvá í souborné mapové dílo (státní mapové dílo,
mezinárodní projekty apod.), je geografická charakteristika území v
technickém projektu uvedena rámcov . Podrobné informace o charakteristice
konkrétního zobrazovaného území jsou potom uvád ny až v redak n
technologických sm rnicích pro zpracování konkrétního mapového listu.
Cílem studia vymezeného prostoru je získat všechny dostupné informace o
charakteru zájmových oblastí, jejich fyzických a sociáln ekonomických
zvláštnostech a zabezpe it, aby byly v novém díle správn zobrazeny.
Soub žn s tímto aktem je t eba provést výb r takových kartografických
- 35 (125) -
podklad , na nichž jsou uvedené charakteristiky správn zobrazeny.
Geografická charakteristika se zpracovává s ohledem na požadovaný ú el
mapy.
3.2.3
Výb r a zhodnocení podklad
Výb r a zhodnocení podklad a jejich prostudování je jednou z nejnáro n jších
ástí redak ní ásti technického projektu. Výsledkem této etapy je výb r
nejvhodn jších podklad , jejich rozt íd ní a ur ení zp sobu jejich využití.
Sou asné technologie kartografické tvorby jsou p evážn založené na
využívání prost edk výpo etní techniky. Z hlediska datových podklad
pracují p edevším s informacemi uloženými v souborech digitálních dat nebo v
prostorových databázích. P esto je však nutné uvažovat i jiné podklady pro
zpracování mapy z daného území a v daném ase.
Ke kartografickým pramen m tedy pat í všechny údaje, podklady, a elaboráty
použitelné p i zpracování odvozených map. Mezi n pat í:
•
íselné údaje,
• data prostorových geodatabází vlastní organizace, spolupracujících
organizací nebo ve ejn dostupné,
•
data kontaktního nebo bezkontaktního pr zkumu území,
•
grafické materiály s obecným obsahem,
•
speciální kartografické prameny,
•
textové prameny aj.
U všech podklad se hodnotí p edevším stupe jejich využitelnosti pro tvorbu
mapy nebo mapového díla. V rámci tohoto hodnocení je vhodné posoudit
zejména:
•
p esnost podkladu,
• bohatost jeho obsahu, jeho geografickou hodnotu nebo hodnotu pro
vydávané dílo,
•
aktuálnost obsahu a periodu a systém jeho aktualizace,
•
prostorový rozsah podkladu,
•
dostupnost (prostorovou i asovou),
•
finan ní požadavky poskytovatele,
•
spolehlivost a v rohodnost poskytovatele.
Na základ zhodnocení všech podklad se vymezí pro zpracování mapového
díla t i druhy podklad :
• základní podklady, které zabezpe í vytvo ení základního obsahu
budoucí mapy. Základní podklady by m ly systematicky pokrývat celé
zobrazované území a m ly by mít v tomto prostoru homogenní vlastnosti ;
- 36 (125) -
• dopl kové podklady sloužící k p evzetí nebo dopln ní t ch obsahových
prvk , které nejsou obsaženy v základních podkladech nebo tyto podklady
aktualizují;
• pomocné podklady sloužící k díl ímu dopln ní nebo up esn ní
jednotlivostí v obsahu.
Zatímco základní a dopl kové poklady je vhodné mít z celého zobrazovaného
území, dopl kové podklady mohou pokrývat i omezená území.
íselné údaje slouží ke zobrazení t ch objekt a jev , které mají p esnou
lokalizaci sou adnicemi. K íselným údaj m pat í i údaje nutné pro zobrazení
matematických prvk mapy.
Topografické mapy a tematické mapy mající tematickou nadstavbu
lokalizovanou na podklad topografických map používají zejména následující
íselné údaje:
• seznamy sou adnic roh mapových list , p ípadn lomových bod rámu
map. V mnohých programových prost edích však tyto údaje bývají
automaticky generovány p íslušným programových vybavením na základ
zadání ozna ení daného mapového listu;
• seznamy sou adnic geodetických
nivela ních, p ípadn situa ních bod );
bod
(trigonometrických
i
• seznamy sou adnic bodových objekt nebo defini ních bod n kterých
liniových objekt , které bývají p ímo zam ené v terénu (vysílací stanice,
lomové body elektrických vedení, plynovod aj.
Všeobecn zem pisné mapy používají p edevším:
• rovinné sou adnice pr se ík uzlových bod zem pisné sít zvoleného
kartografického zobrazení (v sou asné dob op t zpravidla generovaných
p íslušným programovým nástrojem);
•
zem pisné sou adnice významných objekt .
V technologiích podporovaných výpo etní technikou jsou jako základní
podklady využívána data prostorových geodatabází, a to jak z vlastní
organizace, tak i ze spolupracujících organizací (nejen zabývajících se obecnou
geoinformatikou, ale i organizací spravujících ur ité systémy nebo zodpov dné
za jejich stav – elektrorozvodné závody, oblast plynárenství, správy les ,
vodohospodá ské správy, správy dopravních cest apod.) nebo ve ejn
dostupné, nap íklad na Internetu. Využívání t chto dat je v zásad dvojím
zp sobem:
• Data v prostorových databázích jsou prioritn vytvá ena pro obecnou
geoinformatiku a jejich použití pro kartografickou tvorbu je jedním z
možných. Tato data zpravidla obsahují více informací, než je t eba pro
tvorbu map. V tomto p ípad je nutné data z prostorových databází p edem
vybrat, upravit je a p i adit jim kartografické výrazové prost edky a
vizualizovat je tak, aby grafická prezentace odpovídala požadavk m na
danou mapu. Tento zp sob je typický pro databáze tvo ené pro státní
správu, kdy se p edpokládá jejich širší využití.
- 37 (125) -
• Data v prostorových databází jsou prioritn ur ena pro kartografickou
tvorbu a lze jim již p edem p i azovat informace, jaké budou mít vlastnosti
p i kartografickém zobrazování v daném m ítku mapy, p ípadn v daném
typu mapy. V prostorových databázích jsou poté vytvá eny p ímo
kartografické modely. Tento zp sob je vhodný požívat v provozech, kde se
nep edpokládá jiné využití dat.
Pro oba dva zp soby je však nutné zabezpe it i pot ebné datové zdroje
umož ující jak prvotní napl ování databází, tak i jejich aktualizaci.
P i hodnocení dat prostorových databází se obecn hodnotí:
• rozlišovací úrove
stanovený ú el mapy,
ve geometrické i atributové
ásti s ohledem na
• kvalita dat a jejich spolehlivost, p ípadn prostorová homogenita t chto
parametr ,
•
prostorové zabezpe ení daty s ohledem na zobrazované území,
•
aktuálnost dat a systém jejich aktualizace,
• stupe použitelnosti dat v technologiích tvorby mapy, resp. množství
práce, které je nutné vynaložit na jejich transformaci do použitelného stavu,
•
cena dat,
• spolehlivost vlastníka dat a možnost zabezpe ení jeho spolupráce i v
budoucnu.
Grafické materiály s obecným obsahem tvo í i p es využívání prostorových
databází jeden z významných zdroj pro tvorbu a obnovu map. D ležitým
dopl kovým podkladem jsou i textové prameny v r zné form .
Soudobé technologie kartografické tvorby umož ují i vcelku bezproblémovou
kombinaci metod používaných p i kartografické tvorb . V ad p ípad ,
zejména p i tvorb map st edních a malých m ítek, tedy nelze jednozna n
hovo it o tvorb , p ípad obnov p vodních map, tedy map vzniklých z
prvotních (v terénu nam ených dat nebo dat získanými využitím metod
dálkového pr zkumu, nebo zpracováním statistických údaj ) a tvorb a obnov
map odvozených.
3.2.4
Sm rnice pro zpracování obsahu mapy
Konkrétní zp sob vyjad ování obsahu mapy eší sm rnice pro zpracování
obsahu. Tato sm rnice v úvodní ásti uvádí všeobecné pokyny ke zp sobu
zobrazování. V dalších ástech jsou zejména:
• podrobné redak ní pokyny k zobrazování jednotlivých obsahových
prvk v etn zp sobu generalizace,
•
redak ní pokyny k názvosloví,
• sm rnice pro ešení rámových a mimorámových údaj , v etn
hlásných a jiných sítí,
ešení
• u mapového díla zobrazovaném na více mapových listech sm rnice pro
ešení styk mezi jednotlivými listy,
- 38 (125) -
•
3.2.5
sm rnice pro celkovou úpravu mapového díla.
Technologie tvorby
zabezpe ení výroby
a
organiza ní
a
ekonomické
Na rozdíl od úvodního projektu je podstatnou sou ástí technického projektu
podrobné rozpracování technologie tvorby a sou asn jsou zde vy ešeny
všechny zásadní otázky organiza ního a ekonomického zabezpe ení výroby.
Ob
ásti jsou zpracovány tak, aby odpovídaly konkrétním podmínkám
výrobního podniku nebo organizace zabezpe ující mapové dílo.
V rámci technologie tvorby se rámcov eší celková technologie, která se poté
rozpracovává do jednotlivých technologických etap. Z technologie tvorby musí
být zcela z etelné nároky na:
•
zabezpe ení podklad , jejich p ípravu a redak ní zpracování,
•
technické a technologické vybavení pracoviš ,
•
provozní a spot ební materiál,
• kvalifikaci pracovník (po jednotlivých odbornostech) a na požadavky
jejich pracovní kapacity,
•
systém pr b žných kontrol, revizí a recenzí,
•
zabezpe ení dokon ovacích prací a expedice k uživatel m.
Organiza ní zabezpe ení výroby eší p edevším:
• zodpov dné orgány za celé mapové dílo a za jednotlivé p edvýrobní a
výrobní etapy s uvedením jejich kompetencí,
• asové vymezení jednotlivých výrobních etap, nebo-li asový
harmonogram prací, jež musí obsahovat klí ové úseky i momenty tvorby
kartografického díla (redak ní a p ípravné práce, sestavitelské, kresli ské a
polygrafické práce, nátisk, sazba text v etn ádkových a stránkových
obtah , zahájení a ukon ení tisku, termíny schvalovacích pokra ování aj.).
• zp sob ešení kooperací mezi jednotlivými pracovišti v rámci
výrobního podniku, p ípadn i v zp sob kooperace mezi resortními nebo
meziresortními institucemi i v rámci uzav ených mezinárodních dohod.
Spolupráce s externími pracovišti a pracovníky m že mít r znou formu.
Nap .:
konzultace s oborovými specialisty ohledn obsahových prvk
mapy a kvality zdroj podkladových dat,
požadavek na vytvo ení autorského ná rtu, tj. grafického
vyjád ení obsahu mapy, bez nárok na polohovou p esnost a
kresebnou dokonalost,
požadavek na vytvo ení autorského originálu, který se formou
zpracování p ibližuje sestavitelskému originálu, i jej v p ípad
slušné grafické zru nosti odborného autora m že i zastoupit.
•
sm rnice pro p ebírání meziprodukt mezi uvedenými pracovišti,
- 39 (125) -
• pokyny pro vedení dokumentace, které obsahují informace o grafických
elaborátech a výrobních meziproduktech, které je nutno zachovat z d vod
p edpokládaného opakovaného vydání díla, resp. v opa ném p ípad
pokyny pro skartaci t chto elaborát . Tiskové podklady a archívní výtisky
se zachovávají v každém p ípad .
Ekonomické zabezpe ení spo ívá v definování finan ních a materiálních
požadavk na p ipravované dílo. V této oblasti se eší p edevším finan ní
kalkulace na pokrytí výrobních i nevýrobních náklad rozpo ítaných do
jednotlivých pracovních operací (zpravidla op t ve form kalkula ních list ).
Na zpracování této kapitoly projektu se zpravidla intenzivn podílejí vedle
redaktor i pracovníci zodpov dní za technický a technologický rozvoj,
p ípadn p ímo i pracovníci z výrobních odd lení.
3.2.6
Zásady údržby a obnovy mapy
V technickém projektu jsou vymezeny i základní zásady údržby a obnovy
mapy, resp. mapového díla. V rámci této kapitoly se eší:
•
p edpokládaná (vyžadovaná) perioda vydávání aktualizované verze,
•
systém sledování zm n v obsahu,
•
rámcová technologie a rámcové organiza ní opat ení aktualizace map.
Uvedené zásady se eší i v souladu se zásadami aktualizace základních
podkladových datových bází, které jsou pro danou mapu používány.
3.2.7
Hodnocení kvality a jakosti
Nedílnou sou ástí technického projektu je systém hodnocení kvality a jakosti
výsledných tisk map. Tato ást zpravidla vychází z p edpis a sm rnic
podniku nebo instituce, která mapy vydává. Kvalita a jakost se posuzuje
nezávislými kritérii, která odrážejí uživatelský pohled na výsledný produkt.
Hodnocení kvality a jakosti spo ívá zejména v:
• hodnocení technického provedení (dodržení p esnosti lokalizace prvk
mapy, hodnocení barevnosti – dodržení barevných tón , dodržení
zna kového klí e, kvalita tisku apod.),
• hodnocení obsahové správnosti – hodnotí se nezávislými testy zpravidla
namátkov ,
•
hodnocení povýrobních etap – v asnost expedice k uživatel m.
P ílohami technického projektu zpravidla jsou:
• mapové zna ky a jejich popis (zna kový klí ) se vzorníkem písma a
barevnosti a sm rnicemi pro zobrazování,
• vzorový list, vzorové tisky map,
• blokové schéma základních pracovní etap a operací p ípadn s vyjád ením
koopera ních vazeb,
• v p ípad tematických map sm rnice pro tvorbu speciálního obsahu.
- 40 (125) -
• schéma využití základního a dopl kového mapového materiálu,
• schéma generalizace p i sestavování í ní sít , b ehovek, reliéfu terénu a
schéma orografických celk ,
• schéma generalizace hustoty sídel, komunika ní sít a dalšího dopl kového
obsahu,
• vzory mapy (ru n zpracované) v n kolika barevných variantách. Barevná
ukázka mapy se po izuje ru ní kresbou nebo jako rychlý po íta ový výstup
obsahuje graficky nejnáro n jší ásti mapy. U edi ních ad obsahujících
n kolik titul (turistické mapy, automapy) se ukázka dovede až do stadia
barevného nátisku, na n mž se posoudí a p ípadn i koriguje jeho ešení.
Sou ástí projektu je i definitivní ukázka, tj. po odstran ní nedostatk
patrných na její první verzi (nap . zm ny zna kového klí e). Je žádoucí, aby
ukázka m la rozm r nejmén 1 dm2, v p ípad nást nné mapy i více.
• prostorové vymezení mapových list a p ehledy klad mapovým list ,
• seznamy podkladových materiál ,
• maketa mapy,
• vzorníky rastr a barevnosti,
• p ehledy administrativního d lení, vymezení zobrazovaných prostor , …
• základní technologické schéma,
• harmonogram prací,
• podrobné organiza ní schéma a finan ní kalkulace.
Technický projekt se po schválení kompetentním orgánem stává závazným
dokumentem pro zpracování p íslušného mapového díla. Pro jednotlivé
mapové listy se poté projekt rozpracovává do technologických pokyn .
Zásadní údaje z technického projektu se uvád jí i u pr vodního záznamu
každého zpracovávaného mapového listu.
3.2.8
Technologicko-kalkula ní list
Technologicko-kalkula ní list je stru ný elaborát o technologickém postupu a
metodách vykreslení sestavitelského a vydavatelského originálu, zpracování
barevné kompozice, o grafické úprav a zp sobilosti vyhotovovaných p edloh
areál a o polygrafickém zpracování kartografického díla. Obsahuje tedy údaje
týkající se vlastní výroby kartografických d l od p ípravných
fotoreproduk ních prací až po jejich knižní zpracování. Na obvyklých
formulá ích jej zpracovává technický redaktor s rozpo tá em.
Technologicko-kalkula ní list obsahuje:
• identifika ní údaje (název díla, íslo zakázky, jméno odpov dného a
technického redaktora, íslo edi ního plánu, íslo objednávky, po et barev,
druh papíru pro tisk, náklad aj.)
• podrobnou technologii výroby až na jednotlivé výrobní operace, která
zahrnuje technické zp soby zpracování sestavitelského originálu,
technologický postup vyhotovení podklad pro vydavatelský originál, po et
- 41 (125) -
vydavatelských originál , technologii litografického zpracování a
vyhotovení p edloh areál (v etn po tu použitých barev), vyhotovení
tiskových podklad , montáž, polygrafické zpracování, tisk (v etn
povinných tisk a p ídavk papíru) a kniha ské zpracování, v etn kontrol,
korektur a revizí, dále úpravu tiráže aj..
• kalkulaci náklad a asové náro nosti prací a materiál podle
jednotlivých pracoviš (v ceníkových cenách a vlastních nákladech),
• pracovní harmonogramy zohled ující materiálové, lidské a asové
kapacity vydavatele kartografického díla. Jejich hlavním ú elem je podání
informace výrobním složkám o p edpokládaném ase, pot ebném pro
zpracování celého titulu. Pozd ji jsou tyto harmonogramy upravovány
ízením výroby tak, aby zapadly do celého výrobního programu
kartografického podniku. P itom se vychází z pracovních normativ i
výrobních zkušeností.
Údaje v TKL vycházejí p edevším ze schválených ceník a normativ prací.
Výsledné údaje TKL ukazují plánované výrobní náklady na zpracování díla a
jsou vstupním údajem pro sestavení ekonomické ásti plánu podniku.
Technologicko-kalkula ním listem je zakon ena projek ní p íprava
kartografického díla. Po jeho schválení hlavním redaktorem podniku následuje
vlastní výroba kartografického díla.
Pro jednotliv
zpracovávané mapy, které nejsou sou ástí v tšího
kartografického díla, se vyhotovuje zjednodušená projektová dokumentace. Ta
je tvo ena zpravidla redak ním plánem a technologicko-kalkula ním listem a
má charakter provád cího projektu. V praxi se v zájmu hospodárnosti pro
opakované vydání mapy zpracovávají pouze redak ní pokyny, redak n technologické pokyny nebo pouze technické pokyny (jsou pln v kompetenci
technického redaktora), kterými se nahrazuje redak ní plán, v úplném rozsahu
se ale vždy zpracovává TKL.
V n kterých p ípadech, zejména pokud se jedná o mén složité práce, nebo
opakující se innosti (nap . na r zných mapových listech státního mapového
díla), je projektová dokumentace technického zam ení nahrazena (redak ními)
sm rnicemi nebo (redak n ) technologickými sm rnicemi. Pro státní mapová
díla je vydávají státní orgány a jsou pro zpracovatele t chto d l závazná. Tím
se dociluje jejich jednotnosti. Tyto dokumenty obsahují všechny náležitosti
redak ních plán provád cích projekt . P i výrob státních mapových d l pak
projektové složky vydavatelských organizací zpracovávají pouze
technologicko-kalkula ní listy jako podklad pro výrobní kalkulace.
3.3
Ideový projekt digitálního kartografického díla
Ideový projekt digitálního kartografického díla je výchozím dokumentem pro
jeho tvorbu. Jsou v n m stejn jako v úvodním projektu analogového
kartografického díla, vy ešeny a zd vodn ny všechny zásadní odborné,
obsahové, technologické, organiza ní, finan ní a ekonomické otázky nutné k
redak ní p íprav modelu terénu v podmínkách dané organizace.
Ideový projekt se v ad svých ástí obsahov blíží nebo se dokonce tém
shoduje s úvodním projektem mapového díla, což je logické, nebo se pro
stejné území modelují zpravidla stejné objekty a jevy krajinné sféry (pokud se
- 42 (125) -
zde neuvažují objekty a jevy, které jsou jakousi tematickou nadstavbou).
Zásadní rozdíly v p ístupu k ešení k ideovému projektu však vyplývají z
cílového použití digitálních model .
Klasické papírové mapy jsou statickým modelem terénu a jev , které se k
n mu váží. To znamená, že jsou obsahov i výrazov omezené použitými
metodami kartografického modelování a kartografickou vizualizací, stejn jako
pouze áste n umož ují pracovat s dynamikou informací. Analýza jejich
obsahu je potom pom rn siln vázána na použití kartometrických metod pro
zjišt ní základních informací o modelovaných objektech a jevech a teprve poté
je možné aplikovat matematické metody na zjiš ování statistických i jiných
vazeb mezi uvedenými objekty. Výsledky t chto analýz je poté zpravidla nutné
op t n jakým zp sobem vizualizovat, tedy vyjád it ve formálním
kartografickém jazyce. Klasické papírové modely jsou navíc pouze v omezené
mí e použitelné pro modelování dynamických jev .
Jejich velkou uživatelskou výhodou je naopak to, že jejich obsah je již
vyjád en ve formalizovaném kartografickém jazyce (mapových zna kách), je
p im en generalizován na základ ú elu mapy, jejího m ítka a
geografických podmínek území, které modeluje. Pokud je uživatel
kartografického díla alespo v nejnutn jší mí e seznámen se zásadami
použitého kartografického jazyka, má možnost si pom rn snadno u init
p edstavu o geografických podmínkách modelovaného prostoru bez toho, aniž
by k tomu pot eboval n jakou techniku.
Digitální kartografická díla (modely) p inášejí do v d o Zemi novou kvalitu.
V tšinou se vytvá ejí jako geografické informa ní systémy (geoinforma ní
systémy, GIS). Lze je definovat z informatického hlediska jako systémy
tvo ené technickým a programovým vybavením, uloženými daty a uživatelem
( lov kem, ídícím nebo naviga ním systémem, programovým systémem
apod.), který se systémem pracuje. Z datového hlediska a z hlediska
provozovaných úloh má GIS následující ásti:
•
vstup dat,
•
správa dat,
•
analýza dat,
•
prezentace dat.
Vstupem rozumíme postup a zp sob po izování dat, které zprost edkovávají
uchovávanou informaci o modelovaných objektech a jevech.
Správa dat zabezpe uje jejich uložení, údržbu, pohotovost a p ístupnost
oprávn ným uživatel m a bezpe nost proti zni ení, poškození a zneužití.
Základem správy dat jsou databanky, v sou asné dob s nejrozší en jší rela ní
datovou bází a se systémem jejího ízení. Správa dat dále obsahuje i nezbytné
vývojové prost edky pro rozvoj p íslušné databáze.
Typickou vlastností GIS je existence možnosti analýzy dat. Pomocí analýz je
možno získávat nové informace. Základy analýzy jsou v geometrických,
logických a rela ních vztazích a v používaných postupech ze statistické ( i
jiné) analýzy.
- 43 (125) -
Prezentace dat je ur ena pro zobrazení výsledk
innosti s daty GIS.
Prezentace m že být virtuální vizuální, tedy do asná na obrazovce nebo trvalá
vizuální ve form mapy, plánu, kartogramu apod. Jde v podstat o vizualizaci
uložené nebo p etvo ené informace. Prezentace dat však nemusí být pouze
vizuální, ale m že být virtuální nevizuální, což je nap íklad typické pro použití
technologií GIS implementovaných p ímo v ur itých ídících systémech,
naviga ních prost edcích apod., kdy s výsledky analýz operuje op t pouze
uživatelský segment – ídící program systému.
K uloženým dat m v GIS je možné p ipojit i asové informace. Poté je možno
analyzovat nejen geometrii, topologii a tematiku, ale je možné analyzovat i
modelovat asová hlediska modelovaných objekt a jev . Tímto zp sobem se
sou asné GIS pom rn
asto používají i jako nástroje pro modelování
dynamických jev .
Základem všech GIS je odpovídající digitální model terénu, který je
reprezentován v systému p edevším datovým modelem, tedy jednotlivými
uloženými daty v zadaných databázových strukturách a vytvo enými vazbami
mezi nimi. Digitální model terénu musí být vždy definován tak, aby maximáln
vyhovoval uživatelským požadavk m. Cílem ideového projektu je up esnit
hlavní uživatelské požadavky na model terénu, a to zejména:
•
identifikovat funkce, které jsou nutné pro spln ní požadovaných
zám r a cíl výstavby a používání modelu terénu,
•
zjistit dostupné datové zdroje pro zabezpe ení uvedených funkcí,
•
vytvo it základní koncep ní datovou strukturu, ve které bude výsledný
model realizován.
Ideový projekt zpravidla obsahuje textovou ást a p ílohy.
Textová
kapitol:
ást eší celkovou koncepci díla. Bývá
len na do následujících
•
konkretizace ú elu,
•
název a specifikace tematického zam ení,
•
rozlišovací úrove dat a její od vodn ní,
•
volba geodetického referen ního systému a zobrazení,
•
koncep ní datový model,
•
technické p edpoklady ešení,
•
ekonomické kalkulace.
P ílohy jsou potom tvo eny p edevším dokumenty, které blíže charakterizují
jednotlivé kapitoly textové ásti. Zpravidla jimi jsou:
•
katalog objekt a sm rnice pro jejich pro klasifikaci a kódování,
•
základní datové schéma s vyjád enými vazbami,
•
výchozí geometrická reprezentace základních modelovaných objekt a
jev .
a) konkretizace kartografického díla
- 44 (125) -
Obdobn jako u analogového mapového díla se v úvodním projektu up es uje
stanovený ú el digitálního modelu, ze kterého je z etelný:
• cíl, resp. ú el digitálního modelu, Z cíle a ú elu musí být op t z ejmé,
zda jde o dílo ur ené pro státní správu, místní samosprávu, armádu, pro
komer ní využití atd.;
• okruh budoucích uživatel a jejich p evládající požadavky. Je nutné
zhodnotit jejich technické a technologické možnosti a sou asn je nutné
pe liv posoudit pot eby pro praktické využití digitálních model a úkoly,
které se budou pomocí nich budou ešit. P itom je nutné uvážit, že uživatelé
nebudou pouze lidé, ale že stále ast ji uživateli jsou i technické,
technologické a ídící systémy;
• výpo etní prost edí, ve kterém se budou digitální modely p evážn
používat a p evládající zp sob jejich využívání. Jiné budou požadavky na
modely na lokálních pracovištích bez ukládání dat do prostorových
geodatabází a používané p edevším technologií koncových uživatel , jiné
budou požadavky p i využívání prostorových databází pro ízení a správu
model a internetových technologií pro koncové uživatele;
• zp sob užití a práce s digitálními modely. Je nutné posoudit, zda se
modely budou používat k detailnímu studium terénu s využitím
analytických nástroj GIS nebo zda se budou používat p edevším pro
lokalizaci vlastních tematických informací i pouze pro všeobecné studium
geografických i jiných podmínek na zobrazovaném prostoru;
• základní rozm ry dat a jejich formáty, které vychází z ú elu. Je nutné
stanovit, zda data budou modelována jako dvourozm rná (2D) nebo zda
budou mít i t etí rozm r (2,5D, 2+1D, 3D), zda budou modelovány
dynamické jevy (dopln ní asového rozm ru) a dále zda data budou
modelována ve vektorovém i rastrovém formátu. Vhodné je též uvážit, zda
datové formáty budou jednotypové nebo se budou v databázi vyskytovat
r zné formáty;
• místo p ipravovaného díla mezi jinými modely. Zde je nutné stanovit,
zda se digitální model vytvá í jako nezávislé dílo nebo je sou ástí n jakého
souboru sjednoceného ú elem, zda bude obsah standardizován podle
národního nebo mezinárodního standardu, atd.
Cílem hodnocení uživatelských pot eb
je up esnit hlavní uživatelské
požadavky na model terénu. P itom je nutné, aby ešitelský tým m l dostatek
informací o t chto požadavcích, p ípadn aby je p edem s budoucími uživateli
projednal. V tomto kroku se zejména:
•
identifikují funkce, které jsou nutné pro spln ní požadovaných zám r
a cíl výstavby a používání modelu terénu,
•
hodnotí se identifikované funkce a zjiš uje se ekonomická efektivnost
jejich zabezpe ení,
•
zjiš ují se dostupné datové zdroje pro zabezpe ení uvedených funkcí.
Identifikace hlavních funkcí budoucího modelu terénu je základním
p edpokladem pro jeho budoucí uživatelskou hodnotu. Je zde nutné p edevším
- 45 (125) -
definovat základní oblasti a aktivity, p i který budoucí uživatelé budou model
používat.
Pro funkce digitálního kartografického díla není možné p esn stanovit stupe
jejich pln ní. Proto nahrazujeme stupe spln ní funkcí hodnocením jejich
funk n podmín ných vlastností (kritérii), u kterých je možné stanovit, do jaké
míry vyhovují stanoveným normám, p edpis m apod.
P i stanovování kritérií se vychází ze seznamu vlastností a charakteristik, které
jsou nej ast ji uvád né jako zásadní i vyžadované a to jak z hlediska výrobce,
tak i z hlediska jejich uživatele.
Z rozboru vlastností kartografických model lze vymezit p t základních
kritérií. Na základ jejich hodnocení je potom možné pom rn spolehliv
ur ovat užitnou hodnotu jednotlivých produkt metodami hodnotové analýzy.
T mito kritérii jsou:
1. Obsah datové báze, který vyjad uje p edevším soulad její definice a
uživatelských pot eb. Vyjad uje vztah mezi „reálným, tj. modelovaným
sv tem“ a jeho modelem, tedy mezi objekty a jevy uloženými v
databázi. Zde se nehodnotí úplnost jednotlivých uložených objekt a
jev a jejich charakteristik, ale to, zda dané sm rnice a p edpisy pro
tvorbu databáze zahrnují všechny uživatelsky pot ebné objekty a jevy a
zda jsou tyto elementy správn definované po stránce geometrické i
tematické.
2. Technická kvalita datové báze, které p edevším hodnotí kvalitu
uložených dat. Kritérium je komplexní a zahrnuje hodnocení
podkladových materiál a metod jejich transformace, lokaliza ní a
atributovou p esnost dat, jejich logickou konzistenci a komplexnost
uložených objekt a jev .
3. Aktuálnost datové báze vyjad uje, jak je celá datová báze v daném ase
aktuální. P itom se v zásad nehodnotí pouze aktuálnost jednotlivých
prvk , ale i homogennost aktuálnosti celé databáze a systém jejího
udržování.
4. Význam území je dán pot ebami uživatel
požadavky
na
prostorový
rozsah
zabezpe ovaného území.
tak, aby spl oval jejich
zpracovávaného
nebo
5. Uživatelská p ív tivost. Tímto kritériem se rozumí schopnost dat k
použití v r zných typech programového prost edí GIS charakteru, která
se odráží p edevším v otázce dodržení zásad standardizace, dále se v
tomto kritériu hodnotí nezávislost a ochrana dat.
V p ípad , že se vytvá ejí rozsáhlé datové báze, které není možné celé
najednou udržovat v homogenním stavu (což je typické pro i státní informa ní
systémy), je možné funk nost hodnotit i pro jednotlivé m rné jednotky,
kterými mohou být nap . ásti území. Úrove pln ní jednotlivých kritérií je
potom hodnocena úrovní jejich pln ní vzhledem k p ijatému etalonu, který
vyjad uje takový model terénu, který je z hlediska uživatele pln funk ní.
Funk nost navrhovaného produktu lze ešit variantn s ohledem na
technologické, kapacitní a ekonomické možnosti. K rozhodnutí o
nejvýhodn jší variant je nutné po ítat i náklady na její zajišt ní.
- 46 (125) -
Náklady jsou po ítány k celé databázi nebo její m rné jednotce a vzhledem ke
konkrétní zvolené technologie podle základního kalkula ního vzorce, který
zahrnuje náklady na:
1. p ímý materiál,
2. p ímé mzdy výrobních pracovník a pracovník kontroly,
3. ostatní p ímé náklady (amortizace stroj , za ízení a pom cek, náklady
na kooperace, náklady na zam stnanecké p ísp vky, odvody do fondu
kulturních a sociálních pot eb),
4. technický rozvoj,
5. výrobní režii,
6. správní režii.
Všechny náklady jsou uvád ny v korunách a sou asn jsou vyjad ovány i jako
normovaná spot eba asu na danou technologickou etapu ve skute ných
hodinách (SH). Skute ná výše náklad je po ítána na základ skute né
obtížnosti zpracování dané složitostí terénu v kalkulované m rné jednotce.
P ímé i nep ímé mzdové náklady jsou dány finan ním ohodnocením dané
profese, kterou mají jednotliví zú astn ní pracovníci. V systému jsou
rozpracovány jednotlivé technologické operace v technologických listech až po
úrove pracovních operací. V listech je uvedena požadovaná kvalifikace
profese pro danou operaci, dále norma skute ných hodin a pot ebný materiál.
Náklady jsou po ítány pro každou výrobní i nevýrobní operaci v dané
technologii podle jednotlivých technologických list .
Jednotlivé technologické operace u r zných digitálních produkt se však
podstatn liší. Proto je vhodné zvolit obecné technologické schéma, které je
použitelné pro kalkulace náklad na jakýkoliv produkt a nezávisle na tom, zda
se jedná o jeho prvotní vytvá ení a napl ování, i zda jde o aktualizaci jeho
datové báze. P itom je možné vyjít z obecného technologického schématu
obsahujícího následující hlavní etapy:
1. p ípravné a redak ní práce,
2. sb r dat, resp. jejich aktualizace,
3. uložení dat do databáze a její správa.
Poslední etapa zahrnuje uložení dat do databáze, vytvo ení nebo obnovu všech
pot ebných vazeb a nastavení p íslušných databázových cest. V tomto bloku
jsou též zahrnuty všechny operace týkající se údržby databází a realizace styk
mezi jednotlivými uživateli.
Pro celou technologii je zpracován kalkula ní list, ve kterém jsou uvedeny
souhrnné náklady na jednotlivé technologické operace, resp. na jednotlivé
hlavní etapy.
K zabezpe ení funkcí je nutné vyhledat a zhodnotit dostupné datové zdroje.
Obecn bude model pracovat se dv ma typy dat – data z oblasti zájmu
uživatele a podkladová data. Data z oblasti zájmu uživatele bývají zpravidla
detailn jší než data podkladová, p esto je nutné zabezpe it, aby jejich
lokalizace pomocí podkladových dat byla dostate ná, tedy aby podklad
- 47 (125) -
odpovídal polohovou rozlišovací úrovní zájmovým dat m. Datové zdroje tedy
musí být vybírány tak, aby uvedené podmínky spl ovaly.
Datové zdroje mohou být jak v analogové form (mapy, plány, textové údaje –
knihy, lexikony, popisy, letecké a družicové snímky), tak ve form digitální
(vlastní i externí databáze, digitální obrazová data a data DPZ aj.).
Data v modelu terénu mohou být získávána jako data primární, tedy taková,
jejichž vlastnosti se nem ní. Druhou skupinu tvo í data, která jsou získávána
analýzou primárních dat. Tato data jsou sekundární. Datové zdroje
sekundárních dat potom ani nemusí být obsaženy v databázi modelu terénu, ale
mohou být ukládány jako archivní apod. P esto je nutné mít zabezpe en p ístup
k t mto zdroj m.
Výb r konkrétních datových zdroj vyplývá z nutnosti zabezpe it uživatelské
funkce. Pro každou funkci je nutné analyzovat data, která tuto funkci budou
podporovat a pro tato je nutné zabezpe it zdroj.
b) název a specifikace tematického zam ení
Obdobn jako u mapových d l i u digitální model terénu je d ležité up esnit
název díla. Název zpravidla odráží specifikaci a tematické zam ení modelu
terénu, p ípadn jeho základní vlastnosti. U lokálních model bývá název
dopln n územní identifikací (nap . „M stský informa ní systém Brna“), u
rozsáhlých datových bází tento prvek zpravidla není uvád n.
Názvy model terénu nemají však zatím n jaký ustálený systém, stejn jako
není používána jednotná terminologie jak v rámci eské republiky, tak i v
mezinárodním m ítku. Nap . pro obdobné modely vytvá ené v resortu
eského ú adu zem m ického a katastrálního a v resortu Ministerstva obrany
se používá název ZABAGED (ZÁkladní BÁze GEografických Dat), resp.
DMÚ25 (Digitální Model Území 25). Stejn tak i v zahrani í se používají
nesystematizované názvy. P íkladem m že být produkt DTED (Digital Terrain
Elevation Data), VMap (Vector Map, resp. Vector Smart Map) apod.
c) rozlišovací úrove dat a její od vodn ní
Budeme-li pracováno s digitálními podklady, pak je t eba analyzovat
rozlišovací úrove disponibilních dat, kterou se rozumí nejmenší rozlišitelný
detail, se kterým lze po ítat. Uživatel pro ešení svých aplika ních úloh totiž
požaduje odpovídající rozlišení jak v geometrické, tak i v atributové ásti dat.
Zmenšení požadované rozlišovací úrovn vede ke ztrát p esnosti výsledk
ešení aplika ních úloh, naopak její zv tšení vede k r stu náklad na vytvo ení
a údržbu databáze a souvisejících kartografických d l, dále ke zvýšení nárok
na výpo etní techniku, k r stu asu na ešení aplika ních úloh aj.
Geometrická i tematická rozlišovací úrove dat by m la být v souladu. To
nap íklad znamená, že pokud je objekt lokalizován s metrovou p esností a jeho
tematickou vlastností je jeho výška, i tato výška by m la být ur ována se
stejnou p esností. Na rozdíl od analogových model terénu (map, plán apod.)
je u digitálních produkt tato zásada mén striktní a je možné mít v jednom
digitálním modelu i data s r znou rozlišovací úrovní. Model je z tohoto
hlediska možné navrhovat jako vícevrstevní. Uživateli takovéhoto modelu je
umožn no p i globálním pohledu na databázi pracovat s daty s menší
rozlišovací úrovní a teprve p i detailním pohledu pracuje s daty s vyšší
- 48 (125) -
rozlišovací úrovní. Požadovaná rozlišovací úrove dat je poté rozhodující pro
stanovení požadavk na p esnost dat a z toho vyplývající i stanovení
požadavk na technickou kvalitu podkladových materiál .
d) volba geodetického referen ního systému a zobrazení
Na rozdíl od analogových model je možné objekty a jevy digitálních model
lokalizovat p ímo v sou adnicích p ijatého geodetického referen ního systému,
zpravidla v zem pisných sou adnicích na referen ním elipsoidu nebo
referen ní kouli. Výškové údaje lze uvád t ve zvoleném výškovém systému.
Jinou z možností je i použití prostorových pravoúhlých sou adnic
geocetrického systému. Výhodou tohoto zp sobu je nezávislost lokalizace na
zvoleném zobrazení.
Volba zobrazení je otázkou až vlastní vizualizace a prezentace dat ve virtuální
nebo trvalé form . Data jsou zpravidla využívána v programových systémech
GIS, které v tšinou mají vlastní programové nástroje umož ující zvolit si pro
danou geografickou lokalitu vhodné zobrazení. Lokalizace uložených dat v
zem pisných sou adnicích se využívá p edevším u vektorových, p ípadn
maticových datových formát . U rastrových formát v etn lokalizovaných
(georeferencovaných) obrazových dat se z praktických d vod používají p ímo
rovinné sou adnicové systémy vhodného zobrazení.
e) koncep ní datový model
Pro pot eby digitálních kartografických d l je t eba vytvo it koncep ní datový
model, jehož cílem je vytvo it základní datovou strukturu objekt a jev , které
budou ukládány do geodatabází a p esn popsat jejich geometrické,
topologické a tematické vlastnosti.
Základní datová struktura je tvo ena geografickými objekty (entitami), jako
základními informa ními jednotkami, které se v dané rozlišovací úrovni již
dále ned lí a mají neprom nné geometrické, topologické a tematické vlastnosti.
Nap .:
• objekty mají sv j tvar, tedy svoji geometrii, neboli svého vyjád ení. Ve
vektorovém formátu objekty mohou být vyjád eny jako:
o body nebo multibody, což je množina bod ,
o polylinie ili množina linií, které se mohou i uzavírat,
o plochy (polygony), tedy množiny polygon vzájemn
spojených nebo nespojených;
• objekty mají prostorové sou adnice, které je lokalizují v daném referen ním
systému, p i emž tento systém m že být rovinný (kartézský, geodetický
nebo vyjád ený indexy rastrového i maticového pole) nebo prostorový
(vyjád ený v zem pisných sou adnicích a nadmo ské výšce nebo
geocentrický vyjád ený v sou adnicích X,Y a Z);
• objekty mají tematické vlastnosti (atributy), které lze vyjád it v numerické,
textové, logické form ;
• objekty jsou za len ny do vyšších hierarchických skupin. Všechny objekty
vyšší hierarchické skupiny mají stejné dané vlastnosti a liší se od sebe
ostatními vlastnostmi.
• objekty mají prostorové vztahy ke svým soused m, tedy topologické
vlastnosti;
- 49 (125) -
• objekty mohou mít i neprostorové vztahy k jiným objekt m, nap íklad vztah
mezi domem a jeho vlastníkem;
• objekty mají zpravidla pouze vybrané vlastnosti, které mohou být u nich
uvažovány. Této skute nosti je možné využít p i definice datového modelu s
cílem zamezit p i napl ování datové báze uvedení vlastností, které daný
objekt nem že nikdy mít, p ípadn umožnit zadání pouze takových
vlastností, které objekt m že mít.
• objekty musí dodržovat ur itá pravidla. Tato pravidla je možné zahrnout p i
definici chování objektu a p i jeho napl ování.
• objekty mohou mít komplexní chování. Jednoduché chování objekt je
implementováno p i výb ru typu objektu a topologických relací, dále p i
zadávání neprostorových vazeb, p i azování atributových domén a
specifikování hodnotových pravidel. Pro uživatelské objekty lze definovat i
komplexn jší chování, nap íklad automatické vkládání n kterých atribut
p i editaci, sofistikované kartografické vyjád ení apod.
Vlastní koncep ní model vychází z hodnocení uživatelských pot eb a na jejich
základ se vytvá í v následujících základních krocích:
• definice objekt a jejich vztah , to znamená identifikace a popis objekt ,
specifikace vztah mezi objekty, dokumentace modelu v diagramu;
• výb r geografické reprezentace, tedy zda objekty a jevy budou modelovány
vektorovým dvourozm rným formátem, rastrovým formátem nebo, pokud
mají t etí rozm r, jako TIN.
Data, která budou tvo it datový základ digitálního kartografického modelu je
vhodné seskupit do logických skupin podle jejich fyzické nebo organiza ní
souvislosti. Tímto seskupením se vytvá í základní koncep ní datová struktura.
P i vytvá ení této struktury je vhodné vyjít ze základních charakteristik, podle
nichž se vytvá í první úrove struktury (nap íklad vodstvo, komunikace,
porosty aj.) a poté p ejít v jednotlivých skupinách první úrovn k dalšímu
len ní do nižších úrovní op t podle spole ných znak a vlastností až po
jednotlivé entity, tedy objekty již dále v dané rozlišovací úrovni ned lené. P i
tomto roz le ování je vhodné posuzovat u každé logické skupiny nebo
podskupin až objekt , zda informace nutné pro zabezpe ení uživatelských
funkcí p ijímají nebo je nesou. Každá tato skupina m že být georeferencována
v daném sou adnicovém systému, dále m že mít ur itou topologickou úrove a
obecn m že být ve vztahu k jiným skupinám.
Nejmenší rozlišitelné geografické objekty (entity) je t eba identifikovat a
popsat, stejn jako vztahy mezi nimi, a to ve vhodné form , nap . UML
diagramem (UML – Unified Modelling Language).
Tímto zp sobem se vytvá í koncep ní schéma datového modelu, ve kterém
jsou vyjád eny všechny modelované objekty a jevy, jejich vlastnosti a jejich
vztahy. Tento krok je velmi významný a pom rn náro ný a je nutné ho
provád t v n kolika iteracích tak, aby bylo z ejmé, jak navržené koncep ní
schéma bude vyhovovat zadaným uživatelským funkcím.
- 50 (125) -
Entity a jejich funkce lze vyjád it slovn tak, že podstatné jméno vyjad uje
vlastní entitu a sloveso její funk nost nebo vlastnosti.1
D ležitým krokem koncep ního modelování je definování objekt a jev
modelu terénu podle typu jejich geografické reprezentace. N které objekty a
jevy jsou reprezentovány geometrií, se kterou korespondují tematické
vlastnosti (atributy); ty jsou potom klasifikovány podle jejich geometrických
vlastností. Jiné objekty i jevy mohou být reprezentovány pouze
alfanumerickými informacemi, jiné obrazovými informacemi, kresbou apod.
K vlastní definici objekt a jejich vztah lze požít následující metodiku:
o body reprezentují objekty, jejichž rozm ry jsou natolik malé, že je není
možné v dané rozlišovací úrovni zaznamenat jako plochy,
o linie se používají k reprezentaci objekt , jejichž délku lze v dané
rozlišovací úrovni zaznamenat, ší ku však nikoliv,
o plochy reprezentují objekty, jejichž plošné rozm ry mohou být v dané
rozlišovací úrovni zaznamenány a vizualizovány,
o povrch ilustruje tvar objektu podobn jako plocha, avšak umož uje
zaznamenat i zm ny výšky nebo celou výšku,
o rastr reprezentuje plochu pomocí pravidelných a pravideln
strukturovaných zpravidla pravoúhlých bun k. Používá se nap íklad
pro obrazová data, data DPZ, spojité jevy apod. Rastr m že být použit
pro analýzy;
o obrazová data, obrazy reprezentují digitální obrazy, videosekvence
apod., nemohou být bez p edchozího umíst ní do geodetického
referen ního systému a p ípadn i do daného zobrazení (procesem
georeferencování) použitá pro geografické analýzy;
o
negeografický objekt je objekt, který nelze vyjád it tvarem – bodem,
linií, plochou – a tudíž nemá geografické nebo grafické vyjád ení.
f) technické a technologické p edpoklady ešení
Technické a technologické p edpoklady ešení spo ívají v základních
technických organiza ních a finan ních kalkulacích, které zabezpe í:
•
1
tvorbu provád cího projektu digitálního modelu terénu,
P íkladem slovního vyjád ení objekt a vztah m že být dekompozice struktury plynovod:
•
ventil kontroluje pr tok plynu – popis funkce objektu ventil,
•
plynové za ízení spojuje jedno nebo více plynových vedení – popis strukturálního
vztahu mezi objekty, nap . objektem hlavního plynovodu a kompresní stanice, p itom
plynovod m že ale také nemusí tyto stanice mít,
•
plynovod je tvo en z plynových vedení a plynových za ízení – tato definice popisuje
agregaci objekt a vytvá í nový, komplexní objekt – plynovod,
•
nízkotlaký plynový rozvod je typ plynovodu – zde se vyjad uje, že plynovody mohou
mít r zné podkategorie,
•
na nízkotlaké plynové rozvody jsou p ipojeni uživatelé – zde je uveden koncový
stupe užití plynovodu. Na jednom rozvodu m že být napojen žádný až mnoho
uživatel .
- 51 (125) -
•
výstavbu nebo p izp sobení technického a technologického vybavení
výrobního pracovišt ,
•
p ípravu kvalifikovaného personálu.
V ideovém projektu není nutné navrhnout kone nou technologii použitelnou
pro daný digitální model, protože se na jeho napl ování daty m že podílet i
ada spolupracujících organizací a každá m že používat jinou technologii. Z
projektu však musí být z ejmé, jak rozsáhlé práce se o ekávají.
Sou ástí projektu je i plán organiza ního zabezpe ení jak tvorby a následné
aktualizace datových bází, tak i pot ebné modernizace technického a
programového vybavení pracovišt .
g) Ekonomické kalkulace
S technickými a technologickými p edpoklady ešení úzce souvisí i
ekonomické kalkulace. P i ekonomických kalkulacích je možné vyjít z
hodnocení efektivnosti spojené s definováním obsahu databáze modelu terénu,
a to jak pro po áte ní zavedení modelu, tak pro jeho udržování v aktuálním
stavu stejn tak jako udržování celého technického a programového vybavení
(nap íklad zapo ítáním náklad na amortizaci techniky a programového
vybavení a vytvo ení si podmínek pro nákup nových technologií, p ípadn i
zapo ítání si náklad na systémovou podporu dodavatele technologie).
V informa ních technologiích obecn a v geoinformatice zvlášt platí, že
provozní náklady v etn zapo ítání náklad na systémovou podporu, bez
zapo tení náklad na mzdy pracovník a na provoz budov a kancelá í tvo í
zna né procento po áte ních náklad na zavedení systému. Zhruba je nutné
po ítat s 15 až 20 % po áte ních náklad ro n na údržbu systému. V
geoinformatice je nutné k t mto náklad m navíc p ipo ítat náklady na
zabezpe ení pot ebných informa ních podklad pro aktualizaci databáze.
3.4
Provád cí projekt digitálního kartografického díla
Provád cí projekt digitálního modelu terénu má obdobnou strukturu jako
technický projekt. Jeho redak ní ást zahrnuje:
•
všeobecné informace o digitální databázi,
•
hodnocení geografických podmínek modelovaného území,
•
hodnocení uživatelských požadavk z hlediska obsahu databáze a její
p ístupnosti,
•
hodnocení požadavk na technickou kvalitu, aktuálnost, standardizaci a
unifikaci dat,
•
výb r a zhodnocení podklad ,
•
sm rnice pro redak ní p ípravu, sb r a klasifikaci dat.
Výrobní ást provád cího projektu obsahuje:
•
definici logického modelu databáze,
•
technické a programové vybavení pro tvorbu fyzického modelu
databáze,
- 52 (125) -
•
podrobný rozpis technologie
technologických operací,
•
ekonomické, personální a materiálové zabezpe ení výroby.
všech
technologických
etap
a
Návrh logického modelu databáze je jednou z nejsložit jších ástí provád cího
projektu. Má tyto základní ásti:
1. p i azení element geodatabáze objekt m, tedy ur ení (zp esn ní)
geometrického typu všech modelovaných objekt a jev , specifikace
vztah mezi elementy databáze, implementace typ atribut pro
jednotlivé objekty;
2. návrh organizace struktury geodatabáze, to znamená stanovení
organiza ního schématu element , definice topologických vztah ,
p i azení sou adnicového systému, definice vztah a pravidel
3. implementace databáze pro GIS, tedy adaptování daného typu
databázového systému pro pot eby geodatabáze.
V zásad je možné použít t i základní formáty geometrické reprezentace
objekt a jev , a to:
•
vektorový,
•
rastrový,
•
trojúhelníkový.
Vektorový formát dat reprezentuje body, linie a plochy a je nej ast ji používán
pro modelování diskrétních objekt s p esn definovanými tvary a hranicemi.
Objekty mají p esný tvar, polohu, tematické vlastnosti, k objekt m je možné
p ipojit pot ebná metadata a vyjád it jim i jejich chování. Tematická data,
p ípadn i metadata bývají ve vektorových modelech zpravidla ukládána v
databázových tabulkách, ve kterých je ke každému objektu p i azen pomocí
identifikátor jeden záznam.
Objekty a jevy ve vektorovém formátu mají svoji polohu ur ovanou zpravidla
v kartézských sou adnicích X, Y použitého zobrazení daného referen ního
geodetického systému. asté jsou i p ípady lokalizace geometrie objekt v
zem pisných sou adnicích , .
Rastrovými daty se zpravidla modelují spojité objekty nebo jevy (povrch i
sklon reliéfu terénu, atmosférické srážky, atmosférický tlak, p dní struktury
apod.) nebo data reprezentují digitalizované a klasifikované obrazy (obrazová
data), jako nap íklad letecké fotografie nebo data dálkového pr zkumu Zem .
Rastrovými daty však mohou být reprezentovány i diskrétní objekty.
Objekty jsou v tomto formátu tvo eny vý tem rastrových bun k, které jsou v
daném objektu obsažené. Každá rastrová bu ka má své m itelné vlastnosti.
Atributem rastrové bu ky je p edevším informace, že je sou ástí daného typu
objektu a následn pak hodnota její barevné ( ernobílé) reprezentace (hodnota
barevného kódování, stupeˇšedé).
Pokud jsou rastrovými formáty modelovány spojité povrchy (nap . georeliéf,
gravimetrické a magnetické pole, atmosférický tlak, ší ení emisí, hluku,
ekologických zát ží apod.), potom se zpravidla odvozují z diskrétních bod
pravideln i nepravideln rozložených s ur enými sou adnicemi X, Y, Z, kde
- 53 (125) -
X, Y jsou hodnoty sou adnic polohy bodu v daném zobrazení a Z je hodnota
sledovaného plošného jevu (zde nap . nadmo ská výška). Tyto body je možno
získat mnoha zp soby, nap . jako výsledky terénního m ení, z vyhodnocení
leteckých snímk nebo dat DPZ, ode tením z map atd.
Z diskrétních bod je možné modelovat spojitý povrch tak, že každému pixelu
je p i azena hodnota nejbližšího výškového bodu (metoda nejbližšího souseda)
nebo je možné použít vhodnou matematickou funkci (nap íklad IDW – Inverse
Weight Distance nebo spline), p i nichž se hodnota pixelu po ítá z okolních
bod . Je nutné vždy d sledn zvážit, jakou funkci je vhodné zvolit tak, aby
povrch byl maximáln p esným modelem. Volba závisí na charakteru
modelovaného jevu a charakteru zm n jeho atributu, podle kterého je povrch
modelován.
Z modelu povrchu je možné odvozovat další charakteristiky (v p ípad reliéfu
terénu sklony, jejich orientaci ke sv tovým stranám, jejich expozici zdrojem
zá ení apod.) i ho prezentovat nap . izoliniemi (vrstevnicemi, isobarami,
isogonami apod.).
Spojité povrchy modelované rastrovým formátem lze transformovat do
vektorového formátu nap íklad již výše zmín ným vyjád ením pomocí izolinií.
Izolínie jsou vytvá eny postupným spojováním pixel se stejnými hodnotami,
které odpovídají zvolené hodnot intervalu. Takto interpolované áry mohou
následn být vyhlazeny vhodnou matematickou funkcí.
Modelování spojitých povrch (jev ) rastrovým formátem je pom rn
jednoduché. Klady tohoto postupu jsou:
•
koncep ní model soubor rastrových dat je pom rn
vlastní databáze je velice kompaktní;
•
datový model je pom rn snadno analyzovatelný a všechny procedury
jsou pom rn jednoduše algoritmizovatelné;
•
výšková data v rastrovém formátu jsou relativn
po ízení není nákladné.
jednoduchý,
bohatá a jejich
K zápor m rastrového formátu pat í:
•
p ísná struktura m ížky pixel nerespektuje variabilitu reliéfu terénu;
•
p vodní data nemohou být m n na po jejich transformaci do
rastrového formátu. P i jejich zm n je nutné zm nit celý datový
soubor;
•
diskrétní objekty, zejména liniové a bodové, nejsou dostate n v tomto
formátu reprezentovány (modelovány).
Nepravidelné povrchy, ke kterým pat í i reliéf terénu, je možné modelovat
pomocí nepravidelné trojúhelníkové sít (TIN – Triangulated Irregular
Network). TIN umož uje modelovat nejen vlastní výškové pom ry, ale i
všechny strukturní áry a body, jako jsou h betnice a údolnice, vrcholy,
vrcholy sedel apod. Vstupními body pro modelování povrchu jsou výškové
body s ur enými sou adnicemi X, Y, a Z v daném referen ním polohovém a
výškovém systému, které se získají obdobnými postupy jako v p ípad
rastrových model . Diskrétní body mohou být dopln né digitalizovanými
zlomovými arami (b ehové áry, hrany terénních stup aj.).
- 54 (125) -
Z t chto vstupních bod se pomocí Voronoiových diagram , které jsou
vyjád ením blízkosti, a Delaunayovy triangulace vypo ítá optimální
trojúhelníková sí tak, aby se plocha každého trojúhelníku maximáln
p ibližovala povrchu terénu. P i výpo tech velikosti, sklonu a orientaci
trojúhelník se berou do úvahy všechny body zlomových ar, na kterých je
vytvá ení TIN modelu ost e p erušováno.
Výhodou modelování povrch pomocí TIN je vyšší p esnost modelu (v
závislosti na p esnosti vstupních dat) a jeho flexibilita vzhledem k m nícímu se
charakteru reliéfu terénu. Relativn též šet í pam ové místo záznamových
médií.
TIN lze zobrazit planimetricky stejn jako rastrový model. asto je zobrazován
i v perspektivním 3D pohledu, a to jak samostatn , tak i s p ípadnými
terénními p edm ty. Stejn jako u povrch modelovaných rastrovým formátem
lze z TIN interpolovat vrstevnice, sklony svahu, jejich expozici v i zdroji
zá ení nebo orientaci vzhledem ke sv tovým stranám.
Vrstevnice jsou zde interpolovány lineární interpolací na stranách vytvo ených
trojúhelník . Interpolují se postupn hodnoty výšek v daném výškovém
intervalu. Interpolované výšky se potom spojují v linie vrstevnic. Interpolované
vrstevnice jsou i pom rn kvalitním nástrojem na posouzení vhodnosti i
nevhodnosti použití daného modelu k modelování povrch , resp. spojitých
jev .
Data, která modelují objekty a jevy, mohou být uložená bu to v souborech
nebo v databázích. Oba zp soby ukládání mají své výhody a nevýhody.
Soubory jsou složené z jednotlivých záznam obsahujících jednotlivá pole.
Struktura záznam je zpravidla pevná a jednotlivá pole jsou odd lena
smluveným symbolem.
Soubory mohou být uchovávány jako samostatné v adresá ích pam ových
médií. asto jsou však ukládány do knihoven nebo databank a aplika ní
program je z t chto knihoven a databank te. K výhodám použití soubor pat í
jednoduchá obsluha bez nutnosti vlastnit systém na ízení databáze. K jeho
nevýhodám lze p i adit p edevším:
•
neexistence jednotícího prost edí,
•
nemožnost provázat soubory a jejich jednotlivá pole mezi sebou,
•
omezená možnost zabezpe ení konzistence dat,
•
výskyt mnoha duplicit,
•
špatná orientace v souborech (vyhledávání, výb r dat, …), zejména
tehdy, pokud jsou sekven ní, tedy pokud jeden záznam následuje po
druhém.
Pro ukládání v tšího a velkého množství dat, které se zpravidla navíc pom rn
asto m ní, se využívají databáze. Databáze pro modely terénu vycházejí z
b žných databází, jejich odlišnost však spo ívá v tom, že uložená data mají
vedle své významové složky i složku polohovou, kterou databáze musí um t
ukládat, spravovat a analyzovat. Proto se n kdy pro tyto databáze používá
pojem geodatabáze.
- 55 (125) -
Uložená data v databázi mají ve výpo etním systému ur itou fyzickou
organizaci na fyzických médiích, jako jsou disky apod. Z hlediska uživatele je
však d ležit jší logická organizace, která zabezpe uje jeho propojení s daným
systémem. Základem logické organizace je datový model, což je souhrn
pravidel pro reprezentaci logické organizace dat v databázi. Je to návod, jak
mohou být data a vztahy mezi nimi logicky organizovány. Datový model, který
vychází z koncep ního modelu, se skládá z pojmenovaných logických
datových jednotek a vztah mezi nimi [Tsichristis, D. C., Lochovsky, F. H.:
Databázové systémy].
Nejmenší logickou datovou jednotkou je datová položka, nap íklad ID, CODE,
NAM, WD1,WD2, TUC. Souhrn datových položek je typ záznamu. Nap íklad
p edchozí vý et položek m že tvo it jeden typ záznamu – KOMUNIKACE.
Datový model nespecifikuje hodnoty dat v databázi, ale pouze ur uje, v jakém
budou data vzájemném vztahu. Nap íklad to, že pro typ záznamu
KOMUNIKACE musí být data seskupena tak, aby obsahovala datové položky
identifikující objekt komunikace, jeho kód ur ující, že se jedná o komunikaci,
ozna ení komunikace, ší ku koruny a ší ku jízdního pásu a její dopravní
využití. Každá taková konkrétní skupina se nazývá výskyt záznamu, každá
konkrétní datová položka se nazývá hodnota datové položky.
Za p edpokladu, že uvedené komunikace budou uložené v databázi využívané
více uživateli, je možné p edpokládat, že jednotliví uživatelé nebudou chtít z
uvedených záznam íst vždy všechna data. Jedna uživatelská aplikace bude
nap íklad požadovat pouze typ komunikace a její ozna ení, jiná pouze ší ku v
korun komunikace apod. Uvedený výb r polí databáze, které umožní vid t
pouze cht ná nebo p ípustná data, se nazývá pohled.
Pohled je podmnožinou typu záznamu, tedy podmnožinou databáze Datové
modely i pohledy jsou pojmy logické povahy. To znamená, že z jejich
existence zpravidla neplyne žádná implementace fyzické datové struktury.
Databázi lze fyzicky implementovat (organizovat) n kolika zp soby.
Jednoduchá implementace m že znamenat, že typ záznamu odpovídá
fyzickému záznamu v souboru a každá datová položka jeho ur itému poli.
Dalším zp sobem fyzické implementace databáze je užití transponovaných
soubor . P i této organizaci je každé datové položce a typu záznamu p i azen
jeden soubor. U všech soubor existuje jednozna ná korespondence se
záznamy. To znamená, že souhrn všech i-tých záznam ve všech souborech
koresponduje s jedním výskytem typu záznamu.
Pro definici fyzického modelu lze použít i metodu fondu spole ných datových
prost edk . V této organizaci je typ záznamu reprezentován jako soubor, v
n mž však nejsou uloženy hodnoty datových položek (nebo jsou uloženy pouze
n které). Vlastní hodnoty datových položek jsou v odd lených souborech po
jednom pro každou položku v typu záznamu. Záznam v p vodním souboru
obsahuje potom pouze ukazatele na umíst ní p íslušných hodnot ve spole ných
datových souborech. Tato organizace je vhodná, pokud se asto opakují
hodnoty datových položek a dále tehdy, pokud je nutné p edem vylou it
duplicity.
Z uvedených p íklad je z ejmé, že existuje více možností fyzické organizace
databází, která se navíc m že lišit od použitého datového modelu vlastní
- 56 (125) -
databáze. Obdobn aplika ní pohled na databázi nemusí být nutn závislý na
její organiza ní struktu e. Aplika ní pohled navíc nemusí být v bec fyzicky
ukládaný ale m že být vytvá en aplika ními programy. Celý tento postup vede
k fyzické nezávislosti dat.
Fyzická nezávislost dat má své nesporné výhody, k nimž lze za adit:
•
umožn ní zm ny pam ové struktury bez nutnosti zm n aplika ních
program ,
•
umožn ní zm ny technického vybavení op t bez nutnosti m nit
aplika ní programy,
•
možnost sdílení dat r znými aplika ními programy,
•
možnost vytvá et pot ebné aplika ní pohledy a tyto pohledy spravovat,
•
usnadn ní vývoje aplikací,
•
„jednodušší“ správa dat,
•
odstran ní redundancí dat aj.
Celá databáze je zpravidla ízena systémem ízení báze dat. Systém ízení báze
dat (S BD) je soubor procedur a datových struktur zajiš ující nezávislost
aplikací na detailech vytvá ení, výb ru, uchovávání, modifikace a zabezpe ení
ochrany na fyzických pam ových strukturách databází uložených ve
výpo etních prost edcích. Poskytuje aplikacím pohled na data tak, jak je
požadováno ve zpracování bez ohledu na fyzické uložení nebo p ístup k dat m.
S BD je zpravidla p ístupný jako rozší ení použité ve standardních
programovacích jazycích. Do program napsaných v t chto jazycích jsou
p íkazy p íslušného S BD p ímo zapisovány.
Z hlediska uživatele je podstatn jší logická organizace dat, která je
reprezentována datovým modelem. Datový model je tedy intelektuální
prost edek umož ující porozum t logické organizaci dat. V datových modelech
jsou definovány typy objekt , jimiž jsou modelovány objekty reálného sv ta.
Typy objekt mají své charakteristiky (atributy), jimiž jsou popisovány jejich
vlastnosti. Nap íklad typ objektu domy má charakteristiky adresa, barva, styl,
cena. P itom typ objektu sám m že být charakteristikou jiného typu objektu,
nap íklad adresa je typ objektu s charakteristikami m sto, ulice a íslo domu.
Každá charakteristika m že mít n kolik výskyt , nap . charakteristika barva
typu objektu domy má výskyt bílá, žlutá, šedá, zelená. Tyto výskyty
charakteristik typu objektu se obvykle používají k rozlišení r zných výskyt
r zných objekt ve stejném typu objektu. Množina charakteristik, které
jednozna n identifikují objekt v jeho typu objektu, se nazývá klí . Pokud je
možné nap íklad k jednozna n identifikaci domu použít adresu, pak
charakteristika adresa je klí typu objektu domy.
Typy objekt mohou existovat nezávisle nebo být pouze jako charakteristika
jiného typu objektu. Typy objekt existujících nezávisle a interpretovatelné
sami o sob se nazývají množiny entit (nap íklad typ objekt „d m“,
„komunikace“ nebo „lesní porost“). Množina entit je zcela popsána pomocí
svých atribut . P i interpretaci reálného sv ta je d ležité, jaká informace se
získává. Adresa m že být jednak charakteristikou typu objekt „domy“, jednak
- 57 (125) -
m že vystupovat samostatn jako typ objekt „adresy“, jejíž charakteristiky
jsou „m sto“, „ulice“, „ íslo domu“.
Pro každou množinu entit mohou její atributy nabývat ur itých hodnot.
Množina t chto hodnot atributu se nazývá doména atributu (nap íklad atribut
„ulice“ m že v jednom m st nebo stát nabývat pouze kone ného po tu jmen
ulic). R zné atributy mohou sdílet tutéž doménu, nap íklad doména atributu
KTO „MCC – materiálové složení“ je sdílena typy objekt „komunikace“,
„zástavba“, atd.
Pro vlastní interpretaci logické organizace je volen ur itý datový model, který
je poskytován S BD. Datový model se skládá z pojmenovaných logických
jednotek dat a vyjad uje vztahy mezi daty tak, jak jsou ur eny interpretací
reality. Lze použít n kolik datových model , jejichž hlavní rozdíl spo ívá ve
zp sobu reprezentace vztah mezi daty. Vztah je korespondence neboli
zobrazení mezi prvky dvou množin. Vztah lze vyjád it schematicky jako 1 : 1,
1 : N nebo M : N.
Pokud budeme každý vztah pokládat za dvojice zobrazení fx: X Y a fy: Y
X, pak typ 1 : 1 platí pokud jsou ob zobrazení fx i fy funk ní, typ je 1 : n
jestliže jedno ze zobrazení fx nebo fy je funk ní a pokud žádné ze zobrazení fx
a fy není funk ní, potom reprezentují typ vztah M : N. Je nutné rozlišovat i
mezi zobrazením pln funk ním a áste n funk ním. Zobrazení je pln
funk ní, pokud každému prvku z X je p i azen práv jeden prvek z Y, áste n
funk ní je zobrazení je tehdy, pokud každému prvku z X je p i azen nejvýše
jeden prvek z Y, tedy nemusí být p i azen i žádný prvek.
N které vztahy jsou trvalejšího charakteru a zpravidla existují po celou dobu
existence objekt , nap íklad vztah mostu na komunikaci a p íslušné
komunikace. Pokud most bude zni en, tento vztah p estane existovat. N které
vztahy mají však jistou nezávislost, nap íklad vztah majitele parcely a jeho
parcelou. V p ípad , že majitel parcelu prodá, parcela i majitel budou však
existovat i nadále. Vztah mezi parcelou a jejím majitelem se proto nazývá
asociace. Syntakticky se vztah a asociace neliší, významov je však nutné je
odlišovat.
Vztahy a asociace mezi množinami entit nebo atributy nemusí být pouze
binární (mezi dv mi množinami) jako v p edešlém p ípad , ale v prostorových
geodatabázích bývají vztahy složit jší, obecn jsou mezi prvky více množin.
Datové modely užité v systémech ízení databáze se rozlišují zejména podle
toho, jak reprezentují vztahy mezi daty. Ve v tšin datových model se pracuje
se vztahy atribut podobn , avšak s asociacemi r zn . V dalším textu jsou
uvedeny ty i možné p ístupy
K vytvá ení datových model v geodatabázích lze použít ty i p ístupy, a to:
•
Ukládání dat do soubor
•
Hierarchický databázový systém
•
Sí ový databázový systém
•
Rela ní databázový systém
Nejjednodušší cesta využívání databází je pouhé ukládání soubor dat bu to
jako pevn organizované datové soubory nebo jako transponované soubory.
- 58 (125) -
Nástroje GIS komunikují se soubory p ímo. Základní rozdíl mezi „skute nými“
databázemi a ukládáním dat do soubor je v p ístupu k vytvá ení soubor .
Databázové soubory jsou vytvá eny jako strukturované, asto obsahující pouze
vymezenou ást sémantické informace. Jejich ízení a správa bývá zabezpe ena
systémem ízení báze dat (S BD), jejich vztahy a asociace jsou vyjád eny klí i
nebo programovými nástroji. Speciální geoinforma ní nástroje pro komunikaci
s uloženými daty bývají zpravidla sou ástí tohoto systému.
Hierarchická databázový systém obsahuje data v n kolika úrovních v p ísn
hierarchickém len ní. Vztahy mezi daty jsou možné pouze s vyšší nebo nižší
hierarchickou úrovní téže v tve, není tedy možné modelovat vztahy mezi daty
na stejné hierarchické úrovni. V tomto systému lze tedy modelovat pouze
vztahy 1 : 1 nebo 1 : N.
M jme dv parcely A a B jako sou ást n jaké krajinné reality (katastrálního
území, obce, pod.), které jsou definovány obvodovými hranicemi tvo enými
hranami a, b, c, d, e, f, g. Hrany mají koncové body 1, 2, 3, 4, 5, 6. Každý bod,
který je nejnižší hierarchickou úrovní, je lokalizován dvojicí sou adnic (X, Y)
v daném referen ním geodetickém systému a jeho zobrazení. Prostorové
vztahy mezi jednotlivými daty jsou zabezpe eny pouze v dané v tvi. Je-li tedy
bod 4 sou asn bodem hran c, d, e, je nutné tento bod mít uveden t ikrát – pro
každou hranu jednou. Z tohoto d vodu zde dochází k redundantním výskyt m
stejných dat.
Prostorové vztahy jsou zaznamenány v indexovém souboru (indexové tabulce),
vlastní data potom v jednotlivých souborech dat. Správa tohoto databázového
systému pom rn jednoduchá, i když asov náro ná vzhledem k nutnosti stále
obnovovat všechny vztahy.
Nevýhodu redundance uložených dat odstra uje sí ový databázový systém.
Sí ový systém je podobný hierarchickému, umož uje ovšem navíc modelovat i
vtahy M : N, protože je možné vytvá et i vztahy mezi daty na r zných
hierarchických úrovních. Pomocí tohoto modelu je tedy možné modelovat
realitu komplexn ji v etn pot ebných topologických relací. Na rozdíl od
p edešlého hierarchického modelu je možné v tomto modelu odstranit duplicitu
ukládaných dat a celou datovou strukturu uložit pouze jednou. Vzájemné
provázání dat mezi sebou je zabezpe eno sm rníky (indexy), které jsou op t
ukládány a spravovány v indexových tabulkách.
Sí ové modely vzhledem ke komplexnímu pohledu byly asto používány pro
modelování území. Zna n komplikované však bylo vytvá ení všech
pot ebných vztah a asociací mezi daty, zejména topologických relací. Jejich
S BD je sice pružný, ale p i modelování prostorových vztah pom rn složitý.
P esto se dosud, zejména pro modelování geometrie objekt a jev , používá,
asto i v kombinaci s rela ními databázovými systémy.
V sou asné dob nejvíce používané databázové systémy pro GIS jsou rela ní
systémy. Rela ní databázové systémy jsou srovnatelné s tabulkovými
databázemi, proto se tyto termíny používají alternativn . Všechny objekty a
jejich atributy mohou být v tomto modelu navzájem propojené, tedy být
v relacích.
Uvažujme množinu domén S1, S2, …, Sn, které nemusí být nutn r zné. Relace
R na t chto n množinách S1, S2, …, Sn je množina n-tic, které se nazývají
- 59 (125) -
vektory, kde první prvek každého vektoru je z S1, druhý z S2, atd. Tedy R je
podmnožina kartézského sou inu S1 x S2 x …x Sn.
Množinu Sj nazveme j-tá doména relace R a ekneme, že R má stupe relace n.
Relace 1. stupn se nazývají unární, 2. stupn binární, 3. stupn ternární a ntého stupn n-ární. Každou n-ární relaci lze vyjád it tabulkou, každý sloupec
této tabulky (atribut) odpovídá jedné domén relace, každý ádek tabulky
potom odpovídá jednomu vektoru. Aby byla zabezpe ena jednozna nost
identifikace atributu, musí být jméno atributu v relaci jednozna né.
V rela ních databázových systémech není žádná hierarchie a neexistují n jaké
specifické klí e (ukazatele), které zabezpe ují vzájemnou provázanost dat mezi
sebou. Nicmén vzájemné propojení tabulek je ešené p es klí e, kterými m že
být jakékoliv vhodný sloupec v tabulce nebo i n kolik sloupc využitelných
pro identifikaci záznamu v tabulce. Pokud je klí em pouze jeden sloupec, jedná
se o jednoduchý klí , v p ípad kombinací n kolika sloupc se hovo í o
složeném klí i. Z informa ního hlediska lze rozlišovat mezi primárním,
sekundárním a cizím klí em.
Primární klí je klí em zabezpe ujícím jednozna né p i azení jednoho výskytu
typu záznamu (jednoho vektoru). Primární klí je s tímto výskytem ve
funk ním vztahu. Jednoduchým primárním klí em v databázi obyvatel je
nap íklad rodné íslo, v databázi polohových geodetických bod m že být
primárním složeným klí em sou adnice X, Y, H.
Sekundárním klí em je klí , který je s p íslušnými výskyty záznam (vektor )
ve vztahu 1 : M. Výb rem podle tohoto klí e se získá množina vektor .
Nap íklad p i použití sekundárního klí e „typ stabilizace nivela ního bodu“ a
jeho testovací hodnoty „ ep na st n domu“ se po uskute n ném výb ru obdrží
všechny nivela ní body odpovídající tomuto typu stabilizace.
Cizí klí je datovou položkou v jednom typu záznamu a sou asn primárním
klí em v jiném typu záznamu. Nap íklad v typu záznamu PARCELA je jednou
z datových položek RODNÉ ÍSLO jako cizí klí . Tento cizí klí je zárove
primárním klí em v typu záznamu VLASTNÍK. Pomocí uvedeného cizího
klí e je zabezpe ena asociace mezi vlastníkem a jeho parcelami.
Rela ní systémy jsou typické velkým propojením mezi jednotlivými tabulkami,
je jimi tedy možné modelovat i pom rn komplikovanou koncep ní strukturu
model terénu, tedy prostorových dat. Na druhou stranu tato skute nost m že
vést k nep ehlednosti celého systému. Protože zde neexistují ukazatele, je
nutné mít otev eny všechny požadované tabulky.
V rozsáhlých databázích tato skute nost potom zna n zpomaluje p ístup k
dat m. P ístup je z tohoto d vodu pomalejší než v hierarchických a sí ových
modelech. Tato negativní vlastnost rela ních systém je ale potla itelná
strukturovanou organizací celé geodatabáze nebo zvýšením výkonu
výpo etních prost edk . V rela ních systémech je však podstatn jší zabezpe it
jednozna nou identifikaci každého vektoru ve všech relacích a neredundanci
atribut .
K nejednozna né identifikaci a redundanci atribut m že docházet již p i
definování fyzické struktury databáze, ast ji se však vyskytuje p i jejím
dlouhodobém využívání, kdy dochází k aktualizaci dat. Aby k tomu
nedocházelo, je t eba zachovávat jistá pravidla pro udržení konzistence
- 60 (125) -
databáze. Vzniká problém, jak hledat vhodné typy záznam a rozhodovat, které
vztahy budou reprezentovány spojkami. Problémy vyplývají ze skute nosti, že
hodnota jednoho atributu v relaci m že zcela ur ovat hodnoty jiných atribut .
Takové vztahy mezi atributy vedou k tomu, že je nežádoucí sdružovat ur ité
atributy v jedné relaci.
Pokud dojde k chybnému sdružování atribut , p i aktualizaci databáze dochází
k anomálii zrušení nebo anomálii vložení. Anomálie zrušení znamená, že p i
zrušení jednoho vektoru nedojde automaticky ke zrušení všech pot ebných
asociací s tímto vektorem, p i anomálii vložení se naopak pot ebné asociace
automaticky nevytvo í.
Problémy s udržením konzistence databáze se eší pomocí normalizace, což je
postupný reverzibilní proces postupného nahrazování dané množiny relací
souhrnem relací, které mají jednodušší a „regulárn jší“ strukturu. Cíle
normalizace jsou:
1. umožnit reprezentaci relace v databázi,
2. získat ú inné algoritmy vyhledávání založené na jednodušší množin
rela ních operací, než jak bylo jinak možné,
3. odstranit v relacích nežádoucí závislosti p i operacích vkládání,
aktualizaci a rušení,
4. redukovat pot ebu restrukturalizace p i zavedení nového typu dat,
5. zajistit, aby souhrn relací byl neutrální vzhledem k etnosti dotaz ,
které mají tendenci m nit se v ase.
Vlastní normalizace se uskute uje p evodem p vodní navržené struktury do
normálních forem – první (1NF), druhé (2NF), t etí (3NF) a Boyceovy –
Coddovy normální formy (BCNF). Jednoduchá datová struktura naopak
umož uje snadn jší implementaci celého systému a pozd ji i její správu a
využívání. Navíc je zde možné pro popis relací mezi daty používat standardní
jazyk SQL (Standard Query Language).
V logické organizaci databáze jsou data len na do dvou základních kategorií –
geometrická a tematická data. Toto len ní se v podstat zachovává i p i
vlastní implementaci dané organizace v konkrétním systému. V každém
p ípad musí být však zachovány všechny vztahy a asociace mezi entitami
jednotlivých databázových soubor . V sou asných GIS se pro databáze model
terénu používají zejména následujícími ešení:
• jednoduchý databázový systém, který ukládá jak geometrická, tak tematická
data sou asn ;
• dva nezávislé databázové systémy, jeden pro geometrická a druhý pro
tematická data, který se n kdy nazývá hybridním systémem. Toto ešení pro
ukládání a správu tematických dat zpravidla používá komer ní databázový
systém;
• jeden databázový systém pro geometrická data propojený s n kolika r znými
databázemi tematických dat.
V praxi se využívá n kolik p ístup k použití nástroj S BD. Pokud se
používá spole né ukládání geometrických i tematických dat v jedné databázi,
- 61 (125) -
potom se zpravidla vytvá í specializovaný S BD nebo se upravuje komer ní.
asto se pro tyto systémy používá rela ní databáze. Do databázových soubor
jsou ukládány geometrická a tematická data, topologické relace jsou potom
vytvá eny p íslušnými klí i, které vytvá í pot ebnou strukturu.
U hybridních systém se zpravidla speciální S BD vytvá í pouze pro
geometrická data, pro tematická data se používá S BD použitého komer ního
systému. Pro geometrická data lze výhodn použít hierarchické nebo sí ové
systémy, pro tematická data systémy rela ní.
Mnoho uživatel si vyvinulo vlastní systémy správy dat a aplika ní programy
zpravidla s využitím programovacího jazyka SQL.
Soudobé trendy v ukládání dat nevyžadují
výpo etním za ízení. Vzhledem ke stále
informacím) po lokálních nebo celosv
soukromých) databáze mohou být vytvá
odd lených avšak vzájemn propojených
nemusí být na jednom míst na Zemi.
nutn fyzické uložení na jednom
ast jšímu p ístupu k dat m (a
tových sítích (ve ejných nebo
ené jako distribuované na více
fyzických prostorech, které ani
Databázový p ístup k ukládání prostorových dat model terénu p edpokládá
vysoký uživatelský komfort p i manipulaci s nimi v etn jejich aktualizace.
P ístup k dat m musí být zabezpe en tak, aby uživatel se systémem mohl
pracovat v reálném ase. Databáze se p itom musí efektivn vyrovnat s asto se
m nícími prostorovými informacemi v etn
topologických relací, s
prom nnými délkami databázových záznam apod., které odrážejí m nící se
geografickou situaci na daném území. Nap íklad p i d lení pozemku dochází k
úprav hranic rozd lené parcely a soub žn s tím dochází i ke zm n
tematických atribut nových objekt – identifikace nových parcel a vlastnické
vztahy k novým ástem. V databázi je nutné zabezpe it i vytvo ení p íslušných
topologických vztah mezi p vodními a novými objekty a sou asn s tím i
zrušení p vodních topologických vztah . Protože standardní komer ní
databáze asto tyto situace ne eší, mnohé organizace si vyvíjí vlastní systémy
pro ukládání polohových dat.
Prostorové databáze jsou pom rn rozsáhlé a obsahují množství objekt a jev .
Jejich systém ízení však musí zabezpe it interaktivní p ístup. Proto jsou
prostorové databáze asto rozd lovány do menších ukládacích jednotek a
systémem adresace je zabezpe eno jejich rychlé nalezení. Pro ukládání
vektorových dat se využívají nap íklad distribuované soubory, pro rastrová a
obrazová data potom metoda tve icových strom .
P i použití distribuovaných soubor má každý objekt databáze reprezentující
objekt nebo jev modelovaného terénu své geometrické vlastnosti (sou adnice)
uložené v souborech GEOMETRIE, záznamy v tomto souboru mají sv j
identifika ní klí ID. Celá prostorová databáze je rozd lena do pravidelných
polí a každé pole je ozna eno svým indexem Pole, který je zárove
p ístupovým klí em do souboru INDEXOVÁ TABULKA. V záznamu
každého pole je vý et objekt , které se v tomto poli nacházejí nebo mají s
tímto polem n jaký kontakt.
Uvedený zp sob ukládání výrazn zrychluje p ístup k uloženým dat m. Je
však nutné volit optimální velikost polí. P íliš velká pole mohou obsahovat
nadm rné množství objekt a naopak p íliš malá pole zase znesnad ují práci
- 62 (125) -
tím, že vyhledávací program musí stále pracovat s indexovými tabulkami.
Velikost polí závisí též na výkonnosti výpo etní techniky a efektivní funkci
vyhledávacího programu.
Rastrová data se asto ukládají obdobn jako obrazová data systémem
tve icových strom . Princip tve icových strom spo ívá v postupném d lení
základní ukládací jednotky na tvrtiny a sou asn vytvá ení hierarchické
struktury, v níž se zaznamenává, zda p íslušný díl obsahuje nebo neobsahuje
data.
D lit ukládací prostor na tvrtiny lze libovoln dlouho až do okamžiku, že i
nejmenší ást je homogenní. V praktickém použití je však nutno uvážit
výkonnost výpo etní techniky pro práci s vytvo enou hierarchickou strukturou
index jednotlivých rozd lovaných polí.
Ukládání do tve icových strom vyžaduje dv databázové tabulky – do jedné
se ukládají atributy homogenních polí, do druhé sm rníky (klí e), které
identifikují atributy každého pole v datové tabulce.
Výhody tve icových strom jsou:
•
rychlá manipulace s daty, protože homogenní plochy již dále nejsou
d lené,
•
rychlý p ístup, protože v tší homogenní plochy jsou lokalizovány ve
vyšší hierarchické struktu e,
•
kompaktní uložení – homogenní plochy jsou ukládány jako jedna
plocha – bu ka,
•
efektivní datová struktura pro ur ité operace, jako je vyhledávání
soused aj.
•
p i hledání možnost prvotního „generalizovaného“ pohledu na celou
databázi a poté vyhledávání detail v zájmovém prostoru.
K nevýhodám tve icových strom pat í:
•
vytvo ení tve icové struktury vyžaduje dostatek asu (v závislosti na
strategii vytvá ení a na výkonnosti výpo etní techniky),
zdlouhavé procesy p i aktualizaci dat,
•
vstupní data by m la být dostate n homogenní,
•
v n kterých p ípadech ukládání do tve icových struktur m že být
pam ov náro n jší než ukládání v normálním rastrovém formátu.
- 63 (125) -
Kartografická tvorba
4
Kartografická tvorba p edstavuje soubor inností, jejichž výsledkem je originál
kartografického díla. Touto inností se v oblasti státních mapových d l
zabývají organizace ízené eským ú adem zem m ickým a katastrálním
( ÚZK), které postupují podle závazných sm rnic platných v resortu geodézie
a kartografie.
Pon kud jiná je situace v komer ní oblasti, kde se setkáváme p edevším
s produkty jak velkých kartografických dom (nap . Kartografie Praha a.s.), tak
menších privátních spole ností, které se v nují kartografické tvorb o rozsáhlé
ší i záb ru (nap . SHOCart) i kartografickým díl m regionální povahy, jako
jsou orienta ní plány m st, turistické mapy aj. Na eském trhu jsou b žn
k dostání i kartografická díla zahrani ních producent , zobrazující území
eské republiky. asto velmi problematická je z pohledu teorie kartografie
kartografická vydavatelská innost spole ností zam ených prioritn na tvorbu
a údržbu geografických informa ních systém spojenou s možností grafických
prezentací požadovaných ešení a spole ností, které se deklarují jako grafická
studia, která asto preferují design p ed obsahem.
P i kartografické tvorb se organizace práce, pracovní postupy a ozna ování
funkcí u velkých a zavedených institucí a menších kartografických spole ností
a vydavatel map liší. V tomto a následujícím textu se budeme více p idržovat
obecných postup a dlouholetých zkušeností nabytých v organizacích,
vydávajících státní mapová díla. Samoz ejm , že zmíníme pracovní zkušenosti
a progresivní metody prosazované menšími komer ními vydavatelstvími.
4.1
Autorské právo v kartografii
Autorské právo (copyright) je odv tví práva, které popisuje nároky tv rc tzv.
„autorských d l“, tzn. spisovatele, hudebníky, filma e, programátory apod. na
ochranu p ed nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Prost ednictvím
autorského práva poskytuje stát po jistou omezenou dobu autor m výlu nou
možnost rozhodnout o n kterých aspektech využívání jejich d l. Autorské
právo je sou ástí tzv. duševního vlastnictví.
Autorské právo je v
esku upraveno autorským zákonem (Zákon
. 121/2000 Sb. o právu autorském a o právech souvisejících s právem
autorským) ze 7. dubna 2000. Neobjevil se z ista jasna, ale je logickým
završením dlouhé historie snah o ochranu duševního vlastnictví, která byla na
území dnešní eské republiky odstartována p ijetím Zákona o právu
p vodském k díl m literárním, um leckým a fotografickým ze dne 26.12.1895
( . 197/1895 .Z.), který následovaly:
• Zákon o právu p vodském k díl m literárním, um leckým a
fotografickým (o právu autorském) ze dne 24.11.1926 ( . 218/1926 Sb. z. a
n.),
•
Zákon o právu autorském ze dne 22.12.1953 ( . 115/1953 Sb.) a
• Zákon o dílech literárních, v deckých a um leckých (autorský zákon)
ze dne 25.3.1965 ( . 35/1965 Sb.) s mnoha dopl ujícími a up es ujícími
na ízeními a vyhláškami.
- 65 (125) -
V mezinárodním právu je základem n kolik mezinárodních úmluv, hlavn tzv.
Bernská úmluva o ochran literárních a um leckých d l ze dne 8. zá í 1886
(naposledy revidované v Pa íži v roce 1971) a Všeobecná úmluva o autorském
právu uzav ená v Ženev v roce 1952. Z dalších mezinárodních úmluv je t eba
v tomto okamžiku jmenovat Mezinárodní úmluvu o ochran výkonných
um lc , výrobc zvukových záznam a televizních rozhlasových organizací,
uzav ená v ím 26. íjna 1961. Právními p edpisy jsou chrán ny i po íta ové
programy (nap . sm rnice 91/250/EHS) i databáze (nap . sm rnice 96/9/ES).
Pro podporu úcty k duševnímu vlastnictví vznikla v roce 1967 Sv tová
organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization,
WIPO).
Fakt, že dané dílo je chrán ným autorským dílem, se asto, podle doporu ení
Bernské úmluvy, signalizuje symbolem © následovaným rokem a jménem
autora (nap .:  Kartografia Praha, a.s., 1999). Tento symbol má však v esku
(i ve v tšin jiných zemí) ryze informativní význam. Dílo je pln chrán no i
tehdy, není-li to na n m nijak uvedeno.
P edm tem práva autorského je dílo literární a jiné dílo um lecké a dílo
v decké, které je jedine ným výsledkem tv r í innosti autora a je vyjád eno
v jakékoliv objektivn vnímatelné podob v etn podoby elektronické, trvale
nebo do asn , bez ohledu na jeho rozsah, ú el nebo význam. Autorské právo
nechrání samotné myšlenky i ideje, autorským dílem není ani nám t, zpráva,
informace, metoda, teorie, vzorec, graf, tabulka fyzikálních konstant aj.
Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na ú ední dílo (nap . právní
p edpis, ve ejná listina, parlamentní publikace, obecní kroniky, státní symboly
aj.), výtvory tradi ní lidové kultury i politické projevy p i ú edním jednání.
Autorem díla je vždy fyzická osoba, v etn p ípad d l souborných. Autorský
zákon zná pojem „spoluautorství“. Právo autorské k dílu vzniká okamžikem,
kdy je dílo vyjád eno v jakékoli objektivn vnímatelné podob . Autor pak má
právo rozhodovat o zve ejn ní svého díla a právo na nedotknutelnost svého
díla (v etn práva na ud lení licence, tj. oprávn ní k výkonu práva dílo užít i
práva na svolení k zásahu do díla). Osobnostních práv se autor nem že vzdát.
Tato práva jsou nep evoditelná a smrtí autora zanikají. P edm tem d dictví
jsou jen majetková práva (tato trvají obvykle ješt 70 let po smrti autora).
Autorský zákon specifikuje ur ité oblasti bezúplatného použití díla nebo jeho
ástí, které je ve v tšin p ípad podmín no správnou citací díla.
Podle zákona . 121/2000 Sb. je chrán no autorským právem p ed
neoprávn ným rozmnožováním i každé kartografické dílo. Podle Bernské
úmluvy je autorské právo p isuzováno zpracovateli autorských originál i
koncept a sestaviteli mapy. Podle ICA je nositelem autorství mapy každá
„jednotlivá osoba, skupina osob nebo instituce, která je p vodcem myšlenky,
vypracovala projekt, p ijala zp sob ešení kartografického ztvárn ní mapy a
která je p edevším odpov dná za její výpov , tj. za obsah mapy“.
P edm tem autorské ochrany mohou být tyto tv r í innosti:
•
odvozování nových map z jiných mapových podklad
•
transformace map do jiných kartografických zobrazení
- 66 (125) -
•
zm na výrazových prost edk mapy (tzv. jazyka mapy)
•
zm na obsahu nebo zm na generalizace mapového obsahu
•
kombinace obsahu r zných map
•
zm na m ítka a s tím související úpravy obsahu mapy
•
zm na rozsahu zobrazovaného území
•
jiné zp soby tv r ího p epracování podkladové mapy
Státní mapová díla jsou ve smyslu autorského zákona v tšinou díla
zam stnanecká (zam stnavatel vykonává svým jménem a na sv j ú et autorova
majetková práva k dílu, které autor vytvo il ke spln ní svých povinností
vyplývajících ze vztahu k zam stnavateli) a jsou pokládána v tšinou za díla
kolektivní (na jejich tvorb se podílí více autor a jsou vytvá ena z podn tu a
pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uvád ny nad ve ejnost pod jejich
jmény, p i emž p ísp vky zahrnuté do takového díla nejsou schopny
samostatného užití), k nimž v tšinou p ísluší autorská práva nakladateli. U
eských státních mapových d l je nositelem autorského práva nej ast ji
ÚZK. Kartografická díla, která nejsou kolektivní, se považují za
zam stnanecká díla i tehdy, byla-li autorem vytvo ena na objednávku.
Individuální sestavitel sestavitelského originálu mapy je autorem, jen tehdy,
jestliže se p i zpracování kartografického díla uvažují jeho originální metody
znázorn ní. Autorské právo platí i pro digitální formy map.
Bez souhlasu nositele autorských práv není možné mapové dílo využívat pro
jiné publikování (nap . vý ez mapy chrán né autorským právem
v propaga ních nebo jiných materiálech), fotografovat nebo skenovat jej
s cílem vyhotovovat jeho kopie a tyto dále ší it. Pokud chce nap . soukromá
firma využít Základní mapu R jako podklad pro vytvo ení plámu m sta anebo
turistické mapy ur ité oblasti, musí nejen citovat ÚZK, ale provést i finan ní
vyrovnání za použití mapového díla.
Protože jsou autorské originály map z hlediska autorského práva chrán ny,
musí se na tematických mapách rozlišovat dvojí autorství, a to autorství
obsahové nápln mapy a autorství vydavatele, který je zodpov dný za
kartografický podklad.
V oblasti digitální kartografie, tj. map vytvá ených nap . naskenováním
ur itého kartografického díla, jeho vizualizací a úpravou v po íta i,
p etvo ením do jiného zna kového klí e a dopln ním tematickou nadstavbou,
je prokazování porušení autorského zákona velmi obtížné.
Autor mapového (nebo i slovesného) díla m že ud lit nakladatelství právo
vydat toto dílo za p edem sjednaných podmínek. Tyto podmínky jsou uvedeny
v nakladatelské smlouv , kterou uzavírá nakladatelství s autorem (nebo se
skupinou autor ), a v níž se nakladatelství zavazuje vyplatit ve sjednaných
termínech autorskou odm nu. Nakladatelská smlouva se uzavírá jak na první
tak i na opakovaná vydání, p i emž zpravidla u opakovaných vydání se
autorský honorá oproti 1. vydání snižuje.
Jednotkou pro výpo et autorského honorá e je autorský arch (používaná
zkratka AA), který u map je reprezentován pokreslenou plochou o rozsahu
2300 cm2 ve vydavatelském m ítku mapy, resp. u doprovodných text (nebo
- 67 (125) -
jejich p eklad ) po tem 20 normalizovaných stran rukopisu (normalizovaná
strana rukopisu je definována jako 30 ádek s 60 údery psacího stroje v .
mezer, tj. 1800 znak ).
V tirážních údajích mapových (nebo slovesných) d l se objevuje též pojem
vydavatelský arch (používaná zkratka VA). Po et vydavatelských arch je
roven po tu autorských arch , k nimž jsou p ipo teny dopl ky, které k dílu
p ipojí vydavatelství (tj. nap . název, tirážní údaje, vysv tlivky, poznámky,
apod.). Platí tedy, že po et VA je vždy v tší než po et AA.
Pokud kartografické nakladatelství zam stnává redaktory, jejichž pracovní
náplní je projektování a sestavitelské práce na kartografických dílech, je takové
nakladatelství nositelem autorských práv. P íkladem je státní mapové dílo
(nap . systém základních a topografických map R). Nositel autorského práva
m že ud lit jinému nakladatelskému subjektu licenci k jednorázovému nebo i
vícenásobnému využití autorsky chrán ného díla, a to na základ p edem
uzav ené licen ní smlouvy. V té jsou uvedeny podmínky, za nichž je licence
poskytována (nap . po et vydání mapy, zp sob p edání tiskových podklad
mapy, pop . i tiskový náklad mapy, zp sob ešení p íp. licen ních spor ).
Sou ástí smlouvy je i licen ní poplatek, který je nabyvatel licence povinen ve
sjednaných termínech nositeli autorských práv uhradit. Tyto poplatky se
zpravidla propo ítávají z po tu autorských nebo vydavatelských arch . Možné
je i stanovení licen ního poplatku podle po tu vydaných výtisk . Formou
licen ních smluv se postupuje i v p ípad , že mapy jsou vydávány zahrani ním
subjektem.
Jinou formou kooperace mezi nakladatelskými a vydavatelskými subjekty je
tzv. tisk ve mzd . Zde se jedná o vydání mapy (nebo slovesného díla), u n hož
zpracovatel (nap . komplexní kartografický podnik) nezískává autorská práva,
ale pouze plní n které výkony pro nositele autorských práv, tj. pro
kartografické nakladatelství (nap . tisk mapy z dodaných tiskových podklad ).
Jde tedy o b žné pln ní dodavatelsko-odb ratelských vztah . Tato forma
kooperace se používá asto i v mezinárodních smluvních vztazích.
4.2
Kartografická tvorba topografických a obecn
zem pisných a tematických map
Kartografická tvorba p edstavuje soubor inností sm ujících k sestavení
originálu kartografického díla (sestavitelský originál) a o jeho p etvo ení do
podoby vhodné pro rozmnožení a pro vydání (vydavatelský originál).
Konkrétní technologie tvorby kartografických d l se u jednotlivých tv rc liší.
Zde uvedeme základní pojmy obecné platnosti.
Vlastní práce na kartografickém díle za ínají schválením technického projektu,
tedy redak ního plánu a technologicko - kalkula ního listu.
Diskutovanou otázkou je možnost automatizace jednotlivých etap vzniku
kartografického díla. Pln automatizovány jsou digitální kartografické výstupy,
kde odpadá tvorba autorského konceptu a sestavitelský originál je nahrazen
interaktivním dialogem p es monitor po íta e. V jednotlivých etapách se
automatizace prosazuje velmi individuáln a relativn pomalu. Zatímco je
- 68 (125) -
otázka p ípravy vydavatelských originál pomocí automatiza ní techniky
vy ešena velice slušn , je problém automatizovaného sestavování
sestavitelských originál ve stadiu zkušební nebo poloautomatické technologie,
resp. technologie, která eší jen ur ité pasáže (sestavitelský originál vrstevnic,
komunika ní sít aj.). Komplexní software pro podobné práce je k dispozici u
n kterých renomovaných kartografických firem, resp. jejich subdodavatel
digitálních map (nap . fy Huber, jako subdodavatel fy STIEFEL).
4.2.1
Sestavitelský originál
Sestavitelský originál (SO, nebo též kartografická p edloha) se postupn
vytvá í podle pokyn redak ního plánu v rámci kompozice mapy. Obsahuje
veškerý obsah mapy v p ibližné podob , jakou bude kone ná mapa mít
(polohov p esný, generalizovaný, se správným, resp. požadované podob
velmi blízkým, zna kovým klí em apod.), zatím však bez dodržení p esných
grafických norem. Kresba sestavitelského originálu tedy nemusí být dokonalá,
ale musí být správn interpretovaná, úplná a geometricky v rná. Pokud jde o
barevnou mapu zachovává již sestavitelský originál její kone nou podobu s
výjimkou barvy modré. Tato se v této výrobní fázi nahrazuje barvou zelenou, a
to v p ípadech, kdy je sestavitelský originál dále zpracováván fotografickým
procesem. Díl í plošné prvky se nevykrývají, pouze se p ípadn vyzna ují
lemovkou areálu, k n muž se dohodnutým zp sobem p i adí jednozna ná
identifikace požadované výsledné barvy.
SO se asto p ipravuje v m ítku vydání. Správnost vy ešení sestavitelského
originálu ur uje kvalitu výsledné mapy.
Sestavitelský originál se d íve kreslil na kvalitní kartonový papír nalepený
kv li rozm rové stálosti na kovovou podložku (Korektostat). V sou asné dob
p evládá kresba na matovanou PET fólii (Astralon), na níž lze gumovat a
škrábat. Nevýhodou je její snadné nabití elektrostatickým nábojem.
S ohledem na složitost mapy je možno vyhotovit více sestavitelských originál ,
nap . pro liniové prvky, názvosloví, barevné výpln ploch, veškerou kresbu aj.
P i tvorb sestavitelského originálu je t eba využít autorský originál, resp.
koncept, p i tvorb sestavitelského originálu odborného obsahu tematické
mapy pak tím spíše.
Autorský originál je kone ný, graficky vyjád ený produkt autora, který
obsahuje autorsky zpracovaný obsah kartografického díla (speciální tematická
nápl aj.), a to v m ítku, zobrazení a zna kovém klí i p ipravovaného
mapového díla. Je rukopisnou p edlohou budoucího kartografického díla. Na
kresbu autorského originálu se nekladou p ísné nároky, a proto bývají nap . i
barvy plošných zna ek legendy ozna ovány jen alfanumerickými znaky, které
jsou jednozna n vysv tleny a korespondují se znaky uvedeným v p íslušných
plochách na grafickém elaborátu autorského originálu. Sou ástí autorského
originálu mohou být i další seznamy, vysv tlivky a poznámky autora. P i
dostate né grafické zru nosti autora lze použít autorský originál jako
sestavitelský originál.
Autorský koncept je elaborát, který p edstavuje p edb žné grafické nebo
digitální zpracování skute nosti pot ebné pro zpracování sestavitelského a
vydavatelského originálu. Vytvá í jej zpravidla pro tematické mapy odborník
- 69 (125) -
na zobrazovaný tematický obsah. Kresba nemusí být v m ítku budoucí mapy
( asto je zpracována v n kolikanásobn v tším m ítku) a m že obsahovat
variantní návrhy mapových zna ek. Na jeho grafické ešení se velké nároky
nekladou. M že být zpracován na podkladech, které jsou generalizací i
matematicko-kartografickým zobrazením zna n odlišné od budoucí mapy a
metodami, které se od kartografické interpretace kone né mapy zna n liší. Z
kartografického hlediska m že být takovýto koncept zpracován velmi
schematicky, p itom však musí požadované skute nosti vyjad ovat
jednozna n . V kone ném d sledku m že mít podobu seznam , tabulek aj., z
nichž pak kartograf-sestavitel dokáže podle pokyn autora vyhotovit
jednozna nou grafickou p edlohu.
Obecn platí, že p i využití t chto autorských elaborát s nimi musí kartograf sestavitel pracovat velmi obez etn . V této fázi mapové tvorby je si t eba
zvlášt uv domit, že tyto materiály zpracoval specialista - nekartograf asto na
nezajišt ných podložkách, a už ve skute ném m ítku nebo m ítku lišícím se
od m ítka p ipravovaného díla. Tyto p edlohy bývají v tšinou
jednoexemplá ové, tudíž jedine né a jako takové musí posloužit i v dalších
výrobních fázích, a už jako podklady pro revizní innost, i v nejhorším
p ípad jako d kazní materiál p i sporech mezi vydavatelem a autorem obsahu
díla.
Sestavitelský originál je tedy prvním dokumentem, který souhrnn p edstavuje
budoucí mapu. Jeho tvorbu vykonává kartograf-sestavitel, nebo skupina
kartograf , z nichž každý eší obsahov ucelenou ást. P i tvorb
sestavitelského originálu lze vysledovat tyto pracovní etapy:
• úprava podklad ,
• sestrojení konstruk ního listu,
• p enesení obsahu z podkladových map (sestrojení montážního listu),
• tvorba sestavitelského originálu.
4.2.1.1 Úprava podklad
Mapové podklady, jejichž obsah bude využit pro sestavení obsahu nové mapy,
nelze v tšinou využít bez v tších i menších úprav. Okamžitému využití
podkladových map m že bránit nap . její barevné ešení, fyzický stav
podkladové mapy, který brání fotografování aj.
Úprava t chto podklad spo ívá ve zvýrazn ní zájmové kresby, provedení
barevných výtažk fotografickou cestou, vyzna ení geografické sít pro
montáž odvozené mapy rozdílného kartografického zobrazení atd.
Podkladové mapy pro nové odvozované mapy se vybírají z aktuálních map
stejného, resp. v tšího m ítka. V druhém p ípad se do žádoucího m ítka
p evád jí nejlépe fotograficky formou m ítkov redukovaných diapozitiv .
4.2.1.2 Sestrojení konstruk ního listu
Konstruk ní list (KL) zahrnuje všechny matematicky definované prvky mapy
(rozm r mapového rámu, sou adnice roh , geodetické body, pr se íky
geografických a rovinných sou adnicových sítí, ešení kompozice mapy) a
tvo í tak geometrickou kostru, na jejímž základ vzniká obsah budoucí mapy.
- 70 (125) -
Odvíjí se od ní vnit ní p esnost mapového zobrazení, která nesmí být horší než
0.2 mm. Z tohoto d vodu se zpracovává na nesrážlivé podložce
(kartografická fólie).
P i sestrojování konstruk ního listu je aplikován tento postup:
a) sestrojení vnit ního (sek ního) rámu mapového listu ze sou adnic,
b) sestrojení pr se ík konstruk ních sítí (kilometrová, zem pisná, resp.
orienta ní) se sek ním rámem,
c) úprava vn jšího (okrasného) rámu mapy,
d) sestrojení pr se ík konstruk ních sítí na ploše mapového vyobrazení,
e) vynesení a záznam bod geodetického základu (polohových pevných bod ),
f) vyzna ení pomocných bod pro konstrukci polohopisu a výškopisu, resp.
jiných bod významných pro p enášení prvk obsahu mapy z podklad ,
g) potvrzení správnosti a úplnosti obsahu (podpis konstruktéra) s datem
vyhotovení.
4.2.1.3 P enesení obsahu z podkladových map
U p vodních map tato fáze mapové tvorby odpadá, pon vadž se sestavitelský
originál tvo í p ímo do konstruk ního listu na základ podklad získaných
mapováním v terénu.
Technologie p enosu obsahu z podkladových map do konstruk ního listu je
významn závislá na vzájemném vztahu kartografických zobrazení podkladové
a odvozené mapy, v menší mí e pak na velikosti rozdílu jejich m ítek.
Pokud jsou ob p edm tné mapy ve stejném zobrazení, ale jiném m ítku,
nebo-li jsou z geometrického hlediska podobné, pak lze p enést obsah z
podklad :
• pantografováním, a to nejlépe jen p i p echodu z v tšího m ítka do
menšího p i stejném kartografickém zobrazení p vodní i odvozené mapy. V
opa ném sm ru p ináší tento mechanický a zdlouhavý postup zna né
nep esnosti.
• p ekreslením pomocí promítacích p ístroj (p ekreslova leteckých
snímk , epidiaskop, zp tný projektor aj.), a to jen v p ípadech, kdy je mezi
p vodní a odvozenou mapou afinní vztah. Promítnutou kresbu je nutno
nalícovat a ru n obkreslit.
• p ekreslením pomocí vztažné sít . Tento postup je použitelný pro
libovoln odlišné podkladové materiály, je však nesmírn pracný a ne p íliš
p esný. Spo ívá ve vykreslení zhušt né geografické sít (velikost polí
zem pisné sít má mít velikost cca 5 mm) na p vodní map i na istém
elaborátu sestavitelského originálu. P ekreslování obsahu z p vodní mapy
se provádí pohledovým porovnáváním a dokreslováním situace na podkladu
a odvozené map po jednotlivých polích zem pisné sít .
• montáží. Pokud jsou zobrazení obou p edm tných map blízká (nap .
azimutální a kuželová zobrazení) lze p enést obsah z podkladových map
rychlou, levnou a v praxi d íve výhradn používanou montáží.
- 71 (125) -
Princip montáže spo ívá ve:
• zfotografování podkladové mapy do m ítka konstruk ního listu a
po ízení filmového diapozitivu,
• namontování filmového diapozitivu, nebo p ímo podkladové mapy,
po ástech na matematickou osnovu konstruk ního listu. Protože
identické body matematického obsahu konstruk ního listu a
podkladové mapy nesouhlasí, o emž se p esv d íme pr svitem
obou díl ích elaborát , resp. vy íznutím malých odkláp cích okének
na montovaném (nepr hledném) elaborátu, musíme montovaný
materiál roz ezat a s matematickými prvky konstruk ního listu
lícovat po ástech. Po et montovaných díl není omezen. Je závislý
na tom, zda je i není p i ztotož ování p vodní mapy s
konstruk ním listem dosahována pro pevné body a pr se íky
sou adnicové sít mezní chyba ± 0.1 mm a zde je i není mezera
nebo p ekryt vedlejších montovaných díl v tší než 0.2 mm. Pokud
jsou chyba, mezera, resp. p ekryt v tší než uvedené limity, musí se
montovaný díl dále roz íznout.
ezy montovaného materiálu se provád jí:
a) v zásad v liniích rovnob žných se sou adnicovou sítí vedených
kolmo na místa nejv tšího polohového nesouladu (tj. tzv. klasická
montáž),
b) v optimalizovaných ezech, kdy montovanou kopii nalícujeme
p esn na zvolený identický bod v jihozápadním rohu konstruk ního
listu a jejím otá ením kolem tohoto bodu slícujeme další, od prvního
co nejvzdálen jší, identický bod v severovýchodním rohu mapy, na
ztotožnitelných bodech v zrcadle konstruk ního listu pak ode teme
m ící lupou odchylky poloh t chto bod v konstruk ním list a na
montované kopii ve sm ru Y a X, zkonstruujeme na transparentním
papí e samostatn
pro ob
sou adnice izo áry stejných
sou adnicových odchylek a následn pak montovanou kopii podle
t chto izo ar roz ežeme. Z praktického hlediska se vzniklé obecné
k ivky nahrazují v nejbližším p iblížení t tivami o vzep tí 0.3 - 0.5
mm. Jednotlivé namontované ásti podkladových map se po
nalícování zalepí bezvodým lepidlem (v etn eventueln p edtím
vy íznutých otevíracích okének).
Výsledkem montáže je montážní list (ML, montážní originál, MO). Jde tedy o
grafický elaborát, který vznikne p evedením polohopisného a výškopisného
vyobrazení z podkladových map do konstruk ního listu. Správnost montáže se
stvrdí datem a podpisem zodpov dného a výkonného pracovníka na jeho
okraji.
Všechny výše zmín né postupy je ú elné kombinovat.
• transformací digitálních kartografických podklad .
4.2.1.4 Tvorba sestavitelského originálu
S výjimkou montáže se u všech uvedených zp sob p enosu obsahu z
podkladových map p enášejí do rámce konstruk ního listu prvky výb rov , tj. s
- 72 (125) -
pr b žnou aplikaci generaliza ních metod, tzn. že se kreslí p ímo sestavitelský
originál. Montážní list však m že v extrémním p ípad obsahovat mozaikovou
a nesourodou kresbu s využitím r zných zna kových klí , resp. r zného
kartografického jazyka podle použitých podkladových map. Pro konstrukci
sestavitelského originálu je tedy t eba uskute nit ješt celou adu operací.
Montážní list se fotograficky zpracuje do podoby pozitivní modrokopie (modrá
barva na bílém podkladu) na nesrážlivou kartografickou fólii. Do této
modrokopie se pak p enáší projektem p edepsaný polohopisný a výškopisný
obsah mapového vyobrazení. P i tomto procesu se využívají metody
kartografické generalizace. Generalizace je v zásad provád na po mapových
prvcích, ale v obtížných prostorech s hustou mapovou kresbou je nutno
postupovat souborn . Platí zásada, že jako první se musí na sestavitelském
originále vy ešit prostory s nejsložit jší situací.
P i sestavování a kreslení sestavitelského originálu se v zásad zachovává tento
postup:
a) rám mapy, konstruk ní sít a pevné body,
b) hydrografie, a to v této posloupnosti:
• prameny, v ídla, studn , výškové údaje vodních ploch,
• b ehovky, v etn b ehovek vodních tok v m ítku mapy,
• vodní toky jedno árové,
• mapové zna ky vztahující se k í ní síti,
• brody, p ístavy, p ívozy.
P i kresb vodstva je t eba akceptovat nejmén tyto zásady:
• z celého í ního systému musí hlavní eky vystupovat,
• síla áry p ítoku nesmí být p i ústí do hlavního toku v tší než síla áry
hlavního toku,
• sm r odtoku vody z pramen musí souhlasit se sm rem spádu reliéfu terénu
apod.
c) orienta ní a situa ní p edm ty (v etn sídel).
P i jejich náhrad mapovou zna kou je t eba lícovat její vztažný bod s p esnou
polohou p edm tu v krajin . P i použití plošných zna ek pro sídla co
nejp esn ji zakreslit jejich vn jší obrys a podle stupn generalizace i pr b h
ulic a orientaci budov v jednotlivých ástech sídla. Obdobné zásady platí pro
použití plošných zna ek i pro jiné objekty.
d) komunika ní sí , a to v posloupnosti:
• železnice,
• dálnice a rychlostní komunikace,
• silnice a další komunikace podle kategorií.
P i kresb komunika ní sít je t eba akceptovat zejména pravidlo o
"uvol ování", které spo ívá v tom, že zna ky objekt , jež p erušují
komunikace (mosty, p ehrady, tunely aj.) se vykreslují p edb žn , aby nebyly
- 73 (125) -
p i kreslení vlastní komunikace p e aty, resp. aby kresba komunikace
"nevytla ila" tyto orienta n významné objekty do nesprávné polohy. Podle
pravidla o "uvol ování" je nap . zna ka mostu uvoln ná od zna ky železnice o
0.2 mm.
e) reliéf terénu
P i jeho ztvárn ní se v tšinou využívají vrstevnice, jejichž rozestup je dán
redak ním plánem.
f) hranice
P i kresb hranice se soust edíme p edevším na místa jejich pr chodu snadno
identifikovatelnými body situa ní a reliéfní kresby. P i splynutí hranic r zných
stup kreslíme vždy hranice vyššího ádu. Hranice umis ujeme na té stran
polohopisné áry, na které skute n probíhají. Je-li zna ka hranice
polohopisnou arou, pak ji kreslíme souvisle v celém pr b hu, jinak nap . v
krátkých úsecích st ídav po obou stranách komunikace, resp. na ostrých
ohybech ar.
g) porosty
P i kresb porost kreslíme jejich hranice jen v p ípad , kdy tato není tvo ena
vodním tokem, komunikací apod.
h) popis
P i kresb písma zachováváme zásadu nep etínat sídla a p edm ty orienta ního
významu, a proto využíváme všech alternativních možností popisu sídel v
po adí vpravo, vlevo, naho e, resp. dole ve vztahu ke zna ce sídla. P i p íprav
sestavitelského originálu se vyhotovuje popis volnou rukou. Vzniká tak
koncept názvosloví. Obdobn pak musí být vytvo en i koncept pro
mimorámové údaje. Sou asn s vykreslením popisu je nutné ud lat rozpis
(písma) názvosloví pro sazbu. Používají se k tomu zvláštní formulá e.
i) kartografické dopl ky
4.2.2
Vydavatelský originál
Vydavatelský originál (VO, nebo též kartografický originál) p edstavuje obraz
definitivních konfigurací prvk obsahu mapy. Je zpracován s kresli skou
dokonalostí (s p esným dodržením rozm r kartografických zna ek, síly ar,
typ písma, umíst ní popisu apod.) podle sestavitelského originálu. Pokud jsou
všechny prvky obsahu mapy nakresleny na jednom originále, pak hovo íme o
souhrnném vydavatelském originále. asto však je zpracováván rozkreslený
v n kolika vyhotoveních, obvykle podle po tu použitých barev. V t chto
p ípadech pak hovo íme o díl ích vydavatelských originálech. Díl í
vydavatelské originály lze zpracovávat samostatn i pro polohopis, výškopis,
popis a p ltónové prvky, resp. podle jiného pohledu pro árové prvky, plošné
prvky a popis. R zné vzájemné kombinace jsou možné v závislosti na složitosti
kresby mapy a technickém vybavení kartografické firmy.
Vydavatelský originál je p ímým podkladem ke zhotovení tiskových desek pro
tisk mapového díla. Z toho plyne i ta skute nost, že na rozdíl od
sestavitelského originálu je jednobarevný.
- 74 (125) -
P i sou asné kresb n kolika sek ních list rozsáhlejšího kartografického díla
(státní mapové dílo apod.) je povinností kartografického kresli e vyhotovit pro
východní a jižní sek ní áru zpracovávaného listu mapy tzv. stykové pásky.
Jedná se o mapovou kresbu na nesrážlivé podložce o ší ce cca 10 cm která
zachycuje veškerý obsah sousedních mapových list do hloubky 2 cm na ob
strany od p íslušných sek ních ar. Na stykové pásce musí být vyzna ena i
nomenklatura p íslušných mapových list .
Výsledkem práce kartografických kresli
•
VO árových prvk ,
•
VO plošných prvk
•
VO názvosloví,
•
VO stínování.
jsou zpravidla:
4.2.2.1 Vydavatelský originál árových prvk
Profesionáln provedená kresba vydavatelského originálu vychází z úplného
elaborátu sestavitelského originálu nebo z prov ených a zkontrolovaných
digitálních podklad . Samotný vydavatelský originál se kreslí postupn po
prvcích v erném tónu na nesrážlivé, tj. rozm rov stálé podložce.
Podkladem pro vydavatelský originál je vyfotografovaný sestavitelský originál.
P i aplikaci tohoto postupu na sestavitelský originál zpracovaný na podklad
montážního listu bude p vodní modrá barva fotograficky zpracovaného
montážního listu zanedbaná a na negativu z stane jen ru ní kresba sestavitele.
P i fotografickém procesu se obvykle p vodní m ítko sestavitelského
originálu o jednu t etinu zv tší na tzv. pracovní m ítko. V pracovním
m ítku se plocha zrcadla mapy zv tší dvojnásobn .
Kresba z vyfotografovaného sestavitelského originálu se následn p enese do
vydavatelského originálu bu kreslením nebo rytím.
Pokud budeme p ipravovat díl í vydavatelské originály árových prvk , pak s
nejv tší pravd podobnosti p jde o vydavatelský originál polohopisu (v etn
mapového rámu) pro ernou barvu, vydavatelský originál vodstva pro modrou
barvu, vydavatelský originál výškopisu pro hn dou barvu aj.
4.2.2.2 Vydavatelský originál plošných prvk
Technologické možnosti p ípravy vydavatelského originálu plošných prvk
jsou analogické jako u árových prvk . Plošné areály jsou však velmi citlivé na
homogenitu jejich vnit ní grafické struktury (barvy, rastru), a proto se od
technologických postup založených na kreslení (pozitivní retuš) ustupuje.
Kresbou, i p i použití speciálních tuší, lze velmi obtížn docílit zejména u
plošn velkých areál stejnou hustotu pokrytí plochy barvou. Preferováno je
proto rytí (negativní maska), které se realizuje obvykle tak, že do "slupovací
fólie" se vyryje hranice areálu a prostor uzav ený danou linií se sloupne.
P íprava vydavatelského originálu pro plošné areály nem že probíhat bez
znalosti dalších výrobních postup , zejména pak polygrafického zpracování
p edloh. Protože plošné areály jsou ešeny v široké barevné škále a
vydavatelský originál je zpravidla zpracováván pro omezený po et barev, asto
- 75 (125) -
jen pro ty i, je t eba, aby byl již p ed zahájením p ípravy vydavatelského
originálu plošných prvk ur en podle vzorníku barev podíl jednotlivých
monochromatických složek barev a na jeho základ pak provedeno
rozrastrování a zpracování polotónových prvk (viz polygrafie). K tomuto
ú elu je t eba p ipravit adu kopírovacích masek.
4.2.2.3 Vydavatelský originál názvosloví
Vydavatelský originál popisu lze p ipravit stejn jako v p edcházejících
p ípadech všemi výše uvedenými technologiemi. Velmi asto se eší tak, že je
nejprve vytišt n (nap . fotosazbou) na celofán, z n hož se vyst ihne a protože
se tiskne ern nalepí zpravidla do vydavatelského originálu polohopisu.
4.2.2.4 Vydavatelský originál stínování
Stínování se eší na vrstevnicovém obrazu. Podklad pro ešení stín
soukopie vrstevnic a vodstva.
4.3
tvo í
Kartografická tvorba speciálních kartografických
d l
P i tvorb zvláštních kartografických d l (atlas , reliéfních map, tyflomap,
globus aj.) je t eba v jednotlivých etapách volit specifické p ístupy.
4.3.1
Tvorba reliéfních map
U reliéfních map je t eba oproti ostatním kartografickým díl m:
a) doplnit projektovou dokumentaci:
• o vertikální m ítko, tj. o p evýšení. Volba vertikálního m ítka je závislá na
horizontálním m ítku, rozsahu a charakteru zobrazovaného území, ú elu
mapy a technických možnostech vydavatele. Vertikální m ítko se zpravidla
volí v tší než m ítko horizontální a zvolené p evýšení je pro celé
kartografické dílo konstantní.
• o po et výškových stup ,
• o zp sob vyhotovení modelu.
b) postavit („vytisknout“) model, tj. redak ní koncept terénu
Redak ní koncept terénu se zpracovává jako:
• stup ový model, který se zpracovává tak, že dv stejné rovinné mapy se
každá zvláš nalepí na lepenku, jejíž výška odpovídá požadovanému
p evýšení a pak se st ídav z každé vy ezávají vrstevnicové pásy (tzn. z
jedné mapy vždy ob vrstevnici), které se nalepí na sebe. Vzniklý stup ovitý
model se zhladí plastickými hmotami. V kone né podob je bez kresby a
použije se pro konstrukci matrice. Tento postup je velice pracný, a tak není
divu, že se v praxi velmi rychle nahrazuje díky výpo etní technice, která má
zafixován prostorový model reliéfu terénu v digitální podob , frézováním
voskových blok . Tyto mají navíc tu výhodu, že se dají teplem velmi dob e
upravovat, takže výsledná matrice je velmi kvalitní.
- 76 (125) -
• spojitý model,
• tvarovaná mapa.
c) upravit sestavitelský originál.
Vyjád ení obsahu a barevnosti reliéfní mapy je velmi obtížné. Sestavitelský
originál reliéfní mapy se zpracovává na stejných principech jako rovinná mapa
se specielním ohledem na ur ité prvky obsahu mapy. Názvy a zna ky zpravidla
umis ujeme tak, aby byly itelné z jihu. P i umis ování názvosloví se ukazuje
výhodné umístit názvy samostatn na termoplastickou folii, na níž se po jejím
vylisování do tvaru budoucí reliéfní mapy p edstaví ásti mapy, v nichž bude
t eba velikost písma upravit tak, aby bylo v opakovaném pokusu stejn velké
po celé ploše mapy. Výškové body obvykle nevyjad ujeme zna kou, u níž
nelze zabezpe it, aby byla ve finálním výrobku zobrazena p esn na h ebenu,
árové prvky kreslíme jemn jší kresbou, než bychom zvolili u rovinných map,
pokud možno nevolíme rastr (dochází k jeho deformaci p i tepelném
zpracování folie) a velmi obez etn pracujeme s rámem mapy tak, aby byl v
dostate ném odstupu od reliéfn ztvárn né pr m tny. Mimorámové údaje
umis ujeme v dostate né vzdálenosti od rám mapy mimo reliéfn ztvárn nou
pr m tnu.
Mapový obsah se p ipravuje pro tisk na bílou um lohmotnou, tepeln
zpracovatelnou podložku, která se v kone né fázi výroby reliéfní mapy
p ikládá lícem k matrici.
4.3.2
Tvorba globus
P i tvorb globus se p ipraví sestavitelské originály pro 6 - 12 stup ové
sférické dvojúhelníky a polární vrchlíky. Takto p ipravené mapové zobrazení
se po zpracování vydavatelských originál vytiskne na papír dob e p ijímající
vodu, vyst ihne podél sek ní ar sférických dvojúhelník a po d kladném
namo ení se nalepí na kašírovanou papírovou kouli.
4.3.3
Tvorba atlas
P i tvorb atlasového díla je t eba dodržovat podmínku postupného odvozování
map malých m ítek z map velkých m ítek.
Za podkladové materiály pro tvorbu sestavitelských originál je t eba volit
mapy, jež budou v maximální mí e stejnorodé (ucelené s jednotným zp sobem
znázorn ní a vhodným stupn m generalizace, s jednotným kartografickým
zobrazením a m ítkem apod.) a co nejnov jší, aby bylo možné dosáhnout
jednozna ného p evzetí hlavních prvk jejich obsahu do atlasového díla.
Všechny mapy atlasu se nezpracovávají sou asn . P ehledné mapy se v tšinou
odvozují z podrobných map až po jejich zpracování.
P i zpracovávání sestavitelského originálu tematických map je t eba i v p ípad
atlasového díla konzultovat jejich obsah i kartografické ztvárn ní s p íslušnými
specialisty.
Atlasové dílo je komplexní, logicky ut íd ný soubor map a jiných textových a
grafických informací. Proto je velice d ležité i zachování jeho m ítkové ady.
Tato je obvykle postavena na základním m ítku 1:500 000. P íkladem takové
- 77 (125) -
m ítkové ady m že být ada: 1:500 000, 1:750 000, 1:1 000 000, 1:1 500 000,
1:2 mil., 1:2.5 mil., 1:3 mil., 1:4 mil., 1:5 mil., 1:10 mil., 1:10 mil. atd. Mapy
stejného typu by m ly mít stejná m ítka.
V atlasových dílech se pom rn asto objevují plány m st. Tyto mají pouze
orienta ní povahu, a tak nep ekvapuje, že jsou zpracovávány i do m ítek
1:250 000, resp. 1:500 000.
- 78 (125) -
Kartografická polygrafie a reprografie
5
Polygrafie je výrobní obor, který zpracovává a tiskem rozmnožuje textové a
obrazové p edlohy. Zahrnuje:
• zhotovování tiskových forem,
• tisk,
• dokon ovací výrobu,
• p idružené odborné innosti.
Kartografická polygrafie je sou ástí výrobního oboru polygrafie. Zam uje se
na p ípravné reproduk ní práce, reprodukci, tisk a kniha ské zpracování
kartografických d l. Kartografická polygrafie je však i sou ástí kartografie.
Polygrafické zpracování map pat í odbornou náplní, metodami a technickým
vybavením do polygrafie. Kartografické a polygrafické etapy tvorby map jsou
však vzájemn podmín ny a nedají se od sebe odd lovat. Z toho d vodu je
t eba o tomto procesu alespo v d t.
Základní díl í obory polygrafie, které se podílejí na výrob
následující:
map jsou
1. Reproduk ní fotografie - zhotovuje kopie a zmenšeniny grafických
podklad (v etn originál map) s využitím fotografických postup ,
2. Kopírování - proces p evodu obrazu z p edlohy na jinou podložku s
využitím citlivých emulzí a sv tla, resp. tepla.
3. Tisk map - vyhotovení stanoveného po tu výtisk mapy,
4. Kniha ské zpracování - kone ná úprava kartografického díla (o íznutí na
formát, šití, lepení, knižní vazba, laminování aj.)
P es adu spole ných prvk (stroje, základní technologie a rozhodující
materiály) se rozdíl mezi klasickou a kartografickou polygrafií projevuje
p edevším:
a) p i zpracování a uchovávání obrazu, nebo
− kartografická polygrafie pracuje prakticky až do poslední chvíle s
ernobílými p edlohami (vydavatelské originály), zatímco obecná
polygrafie obdrží ke zpracování zpravidla p ímo barevnou p edlohu (obraz,
barevnou fotografii apod.). Výsledný barevný obraz pak kartografická
polygrafie vytvo í synteticky až ve fázi nátisku, resp. barevné soukopie.
− obraz, který reprodukuje polygrafie je v celém technologickém procesu
nem nný, zatímco kartografická polygrafie po ítá se zm nami až do
posledního okamžiku p ed jeho vydáním (zm ny názvosloví, nová dopravní
situace aj.).
− polygrafie zpravidla zpracovává obraz i text sou asn
názvosloví je sou ástí obsahu kartografického díla,
(kartografické
− z hlediska výsledné barevnosti obrazu polygrafii zpravidla sta í
stabilizovaný ty barvotisk, zatímco barevnost kartografických d l je
- 79 (125) -
individuální. Kartografická polygrafie po ítá i s mapami tišt nými v 20-ti a
více barvách (nap . geologické mapy),
− zatímco jsou formáty papíru u klasické polygrafie normalizované, musí
kartografická polygrafie zpracovávat r zné nestandardní formáty,
b) p i zpracování textu, nebo
− klasická polygrafie nem ní v pr b hu zpracování rukopis, zatímco u
kartografických d l se opravuje až do redak ní uzáv rky, resp. imprimatur
(nap . p i výrob atlas i 3 - 5 let). U reedic (t.j. u dalších vydání) pak musí
kartografická polygrafii prakticky vždy po ítat, na rozdíl od polygrafie, s
aktualizací obsahu kartografických d l,
c) p i finálním zpracování, nebo
− kartografická polygrafie p edpokládá i zna ný podíl ru ního kniha ského
zpracovávání (skládání velkých formát , vkládání volných list aj.), zatímco
polygrafie v tomto sm ru využívá tém výhradn automatizace výroby
(nap . kniha ské zpracování novin, knih a asopis probíhá na
automatických linkách, které asto navazují p ímo na tiska ský stroj),
d) uchovávání tiskových podklad , nebo
− zatímco polygrafie bu v bec (noviny) nebo jen na zvláštní p ání (knihy)
tiskové podklady neuchovává, kartografická polygrafie uchovává všechny
podklady, asto i meziprodukty (autorské, sestavitelské a vydavatelské
originály, kopírovací masky, asto i tiskové desky zejména u státních
mapových d l aj.).
5.1
Všeobecná technologie2 polygrafické výroby map
Z hlediska kartografické polygrafie lze stanovit tyto uzlové body
technologického procesu:
• dokon ení vydavatelského originálu - nap . tvorba diapozitiv
podkladových map v upraveném m ítku, pot ebných pro sestavení
montážních list , zhotovení tzv. kyanografických, resp. jiných kopií
(modrokopie aj.) jako podklad pro kresbu sestavitelského originálu,
p enášení kresby SO polygrafickými technikami na podložky (nap .
plastové fólie), na nichž se tvo í VO, úprava digitálních podklad podle
p edpokládané technologie tisku apod.
• p evzetí VO jako p edlohy pro vlastní polygrafické zpracování mapy, které
se soust e uje na kontrolu jeho kvality s ohledem na využitelnost p edlohy
pro polygrafické zpracování ( istota, úplnost, p edepsaná optická hustota
aj.),
• zhotovení tiskové formy, tj. prost edku k p enášení tiskové barvy,
2
(Technologie = nejvhodn jší pracovní techniky a jejich po adí, jakož i pom cky, p ístroje a
za ízení, které je nutno zvolit pro zpracování map)
- 80 (125) -
• montáž tiskových podklad (nap . rozložení map na tiskový arch) a tisk,
který má obvykle malosériovou povahu,
• dokon ovací práce, v tšinou kniha ské povahy.
5.2
Druhy kartografických p edloh
Kartografická polygrafie se zabývá reprodukcí obrazových a textových
p edloh. Jako p edlohu ozna ujeme obecn jakýkoliv grafický nebo textový
elaborát, který je ur en bu p ímo k rozmnožení tiskem, nebo slouží jako
meziprodukt pro takovýto elaborát. P edlohu pro reprodukci tvo í nap . r zné
grafické podkladové materiály (d íve vydané mapy, jakož i originály map
velkých m ítek a topografické originály), montážní, sestavitelské a
vydavatelské originály aj.
P evážnou ást p edloh tvo í jednobarevné árové (pérové) kresby, mén
ast ji se setkáváme s vícebarevnými árovými kresbami (nap . sestavitelské
originály), s jednobarevnými tónovými kresbami (nap . vydavatelské originály
stínovaného terénu), pop . s vícebarevnými tónovými obrazy (nap . pohledové
mapy, barevné stínované terény, barevné fotografie apod.). U obrazových
dopl k kartografických d l tvo í asto p edlohu ernobílé nebo barevné
tónové negativy nebo pozitivy (nap . pro obálky mapových d l), p íp. i
ernobílé nebo barevné fotografie (pozitivy). P edlohou mohou být i barevné
tisky d íve vydaných map nebo staré mapy p i vydávání jejich faksimilií.
Pro docílení kvalitních reprografických záznam je t eba dodržovat technické
podmínky SN 88 2109 (P edlohy pro reprodukci). Mikrograficky je možno
reprodukovat i p edlohy se sníženou
kvalitou.
Výsledný obraz na
mikrozáznamech se v t chto p ípadech ozna uje symbolem snížené itelnosti
podle SN 01 3805.
N které techniky (nap . diazografie, elektrografie) umož ují získat dostate n
kvalitní obraz i z p edloh, které kritéria SN 88 2109 nespl ují. U
elektrografického p enosu obrazu je možno z nedostate n kontrastních
p edloh n kdy obdržet i kopie s vyšším kontrastem. Proto je n kdy vhodné
volit tyto p ekopírování p edlohy jako meziproces p ed jejím dalším
reprografickým zpracováním.
Obrazové p edlohy lze d lit:
• z hlediska možnosti jejich reprodukce na
− odrazné (reflexní, nepr svitné), tj. p edlohy na nepr svitných podložkách
(nap . vydavatelské originály map vyhotovené kresbou na kreslícím kartónu
zajišt ném proti srážce kovovou fólií),
− pr chodné (prostupné, transmisní, transparentní, pr svitné), k nimž adíme
elaboráty vyhotovené na rytím nebo kresbou na plastové fólii a sklo,
fotografické negativy a pozitivy aj. Podmínkou je, aby podložky t chto
p edloh propoušt la sv telné paprsky.
• z hlediska formy obrazu na
- 81 (125) -
− pérové ( árové), tj. jedno i vícebarevné áry a plochy, které musí
stoprocentn odrážet, resp. propoušt t sv tlo (nap . kresba polohopisného
plánu tuší na pr hlednou fólii, resp. negativní rytina do slupovací fólie.
− malby a tónové (resp. polotónové), tj. p edlohy, u nichž kresba p echází
p es adu mezistup k limitním hodnotám (nap . vydavatelský originál
stínovaného reliéfu vyhotovený lavírováním, t,j, rozmýváním tuše vodou,
barevné originály pohledových map, ernobílé a barevné fotografické
snímky aj.)
− lavírované kresby, nap . vydavatelské originály stínovaného terénu
vyhotovené lavírováním, t.j. rozmýváním tuše vodou
− fotografické snímky, tj. negativy, diapozitivy, barevné fotografie aj.
• z hlediska barevnosti obrazu na:
− jednobarevné
− vícebarevné
• z hlediska charakteru obrazu na:
− pozitivní, kdy u árových p edloh vykreslený obraz sv tlo pohlcuje a
ostatní plochy sv tlo odrážejí nebo propoušt jí a u tónových p edloh
odpovídá obraz normálnímu ernobílému nebo barevnému podání, tzn. že
nap . sv tlá místa p edlohy jsou pro sv tlo propustn jší než místa tmavá.
− negativní, kdy u árových p edloh naopak místa ar sv tlo odrážejí nebo
propoušt jí a u tónových p edloh se nap . sv tlá místa p edlohy zobrazí jako
tmavá.
• z hlediska itelnosti (stranové správnosti) na
−
itelné (stranov správné)
− ne itelné (stranov p evrácené).
itelnost posuzujeme podle orientace obraz na p edloze, díváme-li se na ni k
sob obrácenou kresbou nebo nakopírovaným obrazem, fotografickou vrstvou
apod.
U textových p edloh, m žeme rozlišit tyto druhy:
• p vodní (autorský) rukopis, tj. rukopis v takové podob , v jaké byl
autorem p edán do nakladatelství,
• imprimovaný rukopis, tj. rukopis schválený autorem nebo objednatelem
(redak ní radou, hlavním redaktorem) k tisku bez dalších zásah ,
• lístkový rukopis, tj. heslový rukopis rozepsaný na jednotlivých lístcích
jednotného formátu, uspo ádaný v obvykle v abecedním po adí. Vyhotovuje
se nap . pro sazbu rejst íku kartografických d l.
• rozpis pro sazbu, tj. zvláštní forma rukopisu psaná zpravidla ru n do
p edtišt ných formulá , který slouží pro sazbu místního, pomístního a
geografického názvosloví, íselných a mimorámových údaj map, tiráže
(nakladatelské doložky) map a je ur en pro vyhotovení kopií sazby pro
zpracování (zpravidla vylepení) vydavatelských originál popisu mapy.
- 82 (125) -
Podle druhu obrazové a textové p edlohy a její barevnosti volíme odpovídající
reproduk ní techniku a výrobní technologii.
5.3
Druhy a vlastnosti reproduk ních p edloh
5.3.1
Kartografické fólie
Pomineme-li historické materiály, v etn donedávna využívané sklen né
podložky, pak se jako kartografické fólie používá bu kreslicí papír (kvalitní
kladívkový papír), zajišt ný proti srážce kovovou hliníkovou deskou nebo fólií,
tzv. „zajišt ný papír“. Tato technologie zavedená v roce 1900 J. Müllerem
využívala p vodn 3 mm silnou hliníkovou desku (válcovaný hliníkový plech),
ale od roku 1928 byla její tlouš ka zmenšena na 1,75 mm (i tak vylu uje
tvarové deformace do 50 °C). Na ní je obvykle oboustrann nalepen bezvodým
lepidlem kvalitní rýsovací papír. V sou asné dob se v p evážné v tšin
p ípad využívá plastových fólií.
Plastové fólie jsou vyrobeny na bázi kopolymer vinylchloridu, tzv.
polyvinylchloridové fólie - PVC (nap . Astralon) nebo polyethylentereftalátové
(tzv. polyesterové) fólie - PET (nap . Stabilene, Folarex H a pod.). U fólií typu
PVC se používá jednostranné matování. Lze u nich pro docílení nesmytelné
kresby používat i zaleptávací tuše (zejména pro ú ely kartolitografického
zpracování kopírovacích masek). U fólií typu PET, které velmi špatn p ijímají
tuše a barviva a jsou odolné proti organickým rozpoušt dl m, je povrch
speciáln upravován výrobcem pro kresbu.
U plastových fólií je t eba dbát na jejich rozm rovou stálost, která je závislá na
teplot a vlhkosti vzduchu (viz tabulka xxx).
Tabulka 5-1 Závislost vybraných charakteristik plastových fólií na teplot
a vlhkosti vzduchu
Typ plastové fólie
PVC
Koeficient tepelné roztažnosti
6,5.10-5
0.65 mm
Zm na rozm ru p i ∆t = 10°C/metr
Koeficient vlhkostní roztažnosti
0,5.10-5
Zm na rozm ru p i zm n relativní vlhkosti
0.05 mm
vzduchu o 10 % na metr
Maximální p ípustná teplota
50 °C
Minimální p ípustná teplota
-15 až -20 °C
PET
2,7.10-5
0.27 mm
0,7.10-5
0.07 mm
100-120 °C
-60 °C
Plastové fólie mají p i normálních provozních podmínkách (viz tab. xxx) tzv.
tvarovou pam , tzn. že v rozsahu dovolených pracovních teplot sice zm ní
rozm ry (roztáhnou se, i se smrští), ale po návratu na p vodní teplotu se vrátí
do p vodního rozm ru. P i p ekro ení maximální teploty tuto tvarovou pam
ztratí a dojde u ní k trvalé rozm rové a p ípadn i tvarové deformaci. Této
vlastnosti se u fólií typu PVC používá pro zhotovování reliéfních map.
Rozm rov stabilizované PVC - fólie se z výroby dodávají v arších, fólie PET
zpravidla v rolích. Fólie PET jsou používány i jako rozm rov stálé podložky
pro fotochemické filmy.
- 83 (125) -
Pro pot eby kartografické rytiny se vyráb jí plastové fólie s rycí vrstvou (nap .
Scribe Coat Stabilene, Folascribe, Safir Polyscal, Safir Duroscal aj.). N které
typy rycích vrstev jsou již z výroby opat eny vhodnou kopírovací vrstvou, na
níž je možno z pozitivu nebo negativu p edlohy (nap . sestavitelského
originálu) nakopírovat obraz. P íprava kartografických fólií s rycí vrstvou však
m že být nedílnou sou ástí kartografického reproduk ního procesu.
5.3.2
Vlastnosti reproduk ních p edloh
P edlohy dodané k reprodukci musí být úplné, isté a rovné a nesm jí být
zma kané, p eložené, nalomené, zamašt né nebo jinak poškozené. U
vydavatelských originál k tomu p istupuje požadavek na rozm rovou stálost
podložky použité pro kresbu resp. rytí originálu, stejnom rnou tlouš ku a
sytost a vysokou hranovou ostrost ar. U p edloh vzniklých lepením (nap .
zna ek, názvosloví aj.) musí být hrany ez ostré, nepotrhané a nezašpin né.
Nejmenší velikost barevných p edloh je normou stanovena na 60 x 60 mm.
Menší formáty jsou použitelné po individuální dohod s tiskárnou. Zv tšení
barevných p edloh nemá být v tší než p tinásobek p i formátu p edlohy 60 x
60 mm, resp. šestinásobek p i formátu 60 x 90 mm.
U reproduk ních p edloh se definuje:
•
initel odrazu jako podíl zá ivého sv telného toku odraženého a
dopadajícího,
•
initel prostupu jako podíl zá ivého sv telného toku vystupujícího z t lesa k
toku na t leso dopadajícímu,
• optická hustota (denzita - D) jako záporný dekadický logaritmus hodnot
initele odrazu a prostupu.
• kontrast, který je definován jako rozdíl optické hustoty kresby a optické
hustoty podložky, na níž byla kresba vyhotovena.
Minimální hodnoty kontrastu (C) jsou pro jednotlivé druhy p edloh stanoveny
takto:
• pérové ernobílé odrazné p edlohy mají mít pro podložku Dmax = 0.15 a pro
kresbu ar Dmin = 150
. ,
• tónové ernobílé odrazné p edlohy mají mít C = Dmax − Dmin > 100
.
• tónové
ernobílé prostupné
C = Dmax − Dmin = 125
. ± 0.25
C = Dmax − Dmin = 1.45 ± 0.25 ,
p edlohy
a
mají mít
pro
pro
negativy
diapozitivy
. p i odrazné denzit
• tónové barevné odrazné p edlohy C = Dmax − Dmin > 140
podkladu Dp max = 0.30 ,
• pro tónové barevné prostupné p edlohy u barevných negativ
C = Dmax − Dmin > 0.70 a u barevných diapozitiv C = Dmax − Dmin > 1.20
- 84 (125) -
5.4
Základní technologie vyhotovení reproduk ních
p edloh
Kartografické (vydavatelské) originály árových prvk jsou v sou asné dob
vyhotovovány bu ru n (kresbou, rytinou) nebo automatizovan ve form
grafického výstupu na po íta ov ízených koordinátografech (rytinou, kresbou
sv telným paprskem na fotografickou vrstvu apod.)
5.4.1
Kreslení
Kreslení m že být v principu provedeno jak na nepr hlednou podložku, tak na
pr svitnou fólii. Kreslí se r znými pom ckami a zpravidla ernými vodovými
tušemi.
Na jednotlivých sv tle modrých, zpravidla kyanografických, pozitivních
kopiích (modrokopie) zhotovených z negativu sestavitelského originálu v
pracovním m ítku na zajišt né podložce (kartografické fólii) kresli postupn
vytáhne podle p esných pravidel prvky jedné barvy. Na plastové fólie se asto
vykreslují jednotlivé prvky obsahu mapy, a to rozložen podle barev
výsledného tisku, na prosv tlovacím stole p ímo nad sestavitelským originálem
p i využití tzv. nuceného lícování. Tento postup je typický p i p íprav
vydavatelského originálu.
Z praktického hlediska hospodárnosti se na jednu fólii kreslí asto i 2, resp. i
více prvk , zejména pak tehdy, jestliže dané prvky na sebe musí velmi p esn
navazovat, nebo je-li jeden z nich plošn jen velmi malý.
Hotové vydavatelské originály se fotografují a z vyhotoveného negativu, resp.
diapozitivu se p ipravují tiskové formy.
5.4.2
Rytí
Rytí se provádí na pr hledné nebo pr svitné podklady ru n
automatizovanými technologiemi, a to bu negativn nebo pozitivn .
i
Tato technologie je velmi výhodná pro proces automatizované kartografické
tvorby.
P i kartografickém zpracování map je pro svoji kvalitu ast ji používána
negativní rytina. Pozitivní rytiny však umož uje jednoduché dolepení zna ek i
popisu p ímo do originálu a získání tiskového podkladu p ímým kopírováním
tohoto originálu bez dalších meziproces .
5.4.2.1 Negativní rytina
Na plastovou fólii opat enou pr svitnou rycí vrstvou naneseme kopírovací
vrstvu, na níž vykopírujeme (nap . diazograficky) podkladovou kopii. V takto
upravené p edloze prorýváme až k povrchu plastové fólie vybrané árové
prvky a obrysové áry areálu, resp. árových plošn v tších prvk , které
omezují plochu, z níž bude rycí vrstva sloupnuta ("slupovací fólie"). Rycí
vrstva bývá zbarvena erven nebo zelen a jejím prorytím je vytvo en
negativní obraz vyrytých prvk , který je možn dále kopírovat.
- 85 (125) -
Není-li plastová fólie opat ena kopírovací vrstvou, lze tuto metodu úsp šn
aplikovat tak, že se fólie položí p es nucen lícovanou podkladovou kopii a na
prosv tlovacím stole se v místech prosvítající kresby proryje.
5.4.2.2 Pozitivní rytina
Pro p ípravu pozitivní rytiny se užívá um lohmotných fólií pokrytých vrstvou
pr svitného rycího laku obvykle v modré barv . Tato se položí p es
podkladovou kopii a v místech prosvítající kresby se proryje. Prorytá kresba se
p ekryje vhodným barvivem, obvykle rychleschnoucím erným nitrolakem.
Výsledný pozitivní obraz vznikne po obvykle chemickém odmytí rycí vrstvy.
Na vzniklém diapozitivu z stane pouze erná kresba. Takto p ipravený
grafický elaborát umož uje p ímé zhotovení tiskové formy.
Je z ejmé, že obdobn jako v p ípad negativního rytí lze s výhodou využít
p ekrytí rycí vrstvy vrstvou kopírovací, na níž vykopírujeme podkladovou
kopii.
5.4.2.3 Chemická rytina
P i opakovaném vydání mapy (reedici) se používá chemické rytí v p ípadech,
kdy je t eba provád t v tší množství oprav árových prvk , nebo je t eba ást
mapového obrazu zcela zm nit (nap . stavba nového sídlišt , komunikace aj.).
Pozitivní obraz tiskového podkladu upraveného prvku mapy se
fotomechanickou cestou p enese na rycí vrstvu plastové fólie. Na osv tlených
místech kopírovací vrstvy dojde ke zm n jejich fyzikáln -chemických
vlastností (nap . ztratí rozpustnost ve vod ). Pro ásti kresby, které nechceme
p enést na rycí vrstvu, vyhotovíme negativní kopírovací masku, s jejíž pomocí
provedeme další osvit. P i tomto osvitu dojde ke zm n fyzikáln -chemických
vlastností i v místech, které byly d íve kryty pozitivní p edlohou. Po vyvolání
obrazu provedeme proleptání (odmytí) rycí vrstvy v místech, která byla pro
sv tlo neprostupná p i obou osvitech. Tím obdržíme negativní obraz
pot ebných prvk proleptaných v rycí vrstv až na podložku. Nové prvky
m žeme poté do rycí vrstvy dorývat. Tímto postupem získáme nový
vydavatelský originál prvk s negativním itelným obrazem, který dále
reproduk n zpracujeme.
P i leptání rycí vrstvy m že dojít k zesílení ar. Vyšší kvalitu ar lze docílit
diazografickým p enosem obrazu opravovaného prvku mapy na pr hlednou
rycí vrstvu.
5.4.2.4 Diazografická rytina
P i diazografické kopii na pr hlednou rycí vrstvu se na kopírovací vrstvu
nanese negativní obraz opravovaných árových prvk , na n mž jsou již p edem
vykryta místa, kde má dojít ke zm n . P i osvitu diazografické vrstvy dojde v
nekrytých místech p edlohy p sobením sv tla k rozkladu diazolátky na
azolátku. Po vyvolání ve pavkových parách se barvivo projeví pouze na
neosv tlených místech kopie. Výsledný obraz na rycí vrstv je tedy negativní.
Musí mít dostate né krytí pro další kopírování, ale umož ovat dorytí nových
prvk podle nové p edlohy. Tímto postupem získáme nový vydavatelský
originál s itelným obrazem, z n hož m žeme vykopírovat p ímo tiskový
- 86 (125) -
podklad zpracovávaného prvku. Vhodný materiál pro tento proces je na trhu
pod obchodním ozna ením Safir-Diazoscal fy. RENKER.
5.4.3
Jiné techniky
Do originál zhotovených kresbou na zajišt ný papír nebo na plastovou fólii
lze kartografické zna ky a popis i vylepovat. V n kterých p ípadech se podle
pot eby technologie vylepují zna ky a popis na samostatnou plastovou fólii a
skopírování t chto prvk s kresbou se provede až p ed tiskem ve fázi
vyhotovení kopírovacího (tiskového) podkladu.
Pro lepení se používají kopie popisu nebo zna ek vyhotovené na slabém nebo
sloupávacím filmu. Pro mén náro né práce lze použít p enos obrazu pomocí
tzv. suchých obtisk (nap . systém Propisot), u nichž se ze speciáln upravené
fólie p enáší natišt ný obraz písma nebo zna ek do originálu tlakem.
5.5
Reproduk ní fotografie3
Reproduk ní fotografie je výrobní fáze (polygrafický obor), která
zprost edkovává optickou cestou zm nu m ítka mapy a chemickou cestou
vytvá í jak negativní tak pozitivní, nej ast ji transparentní, obraz. Zahrnuje
tedy fotografické procesy používané pro zhotovení kopírovacích (tiskových)
podklad vhodných pro p ípravu tiskových forem, pop . p ímo tiskových
forem (ON 88 0116).
5.5.1
Základní teoretické pojmy
5.5.1.1 Sv tlo jako ást elektromagnetického spektra
Pro p enos obrazu využívá fotografie elektromagnetického zá ení, p edevším
pak jeho viditelnou ást, tj. sv tlo.
Sv tlo charakterizujeme jako ást zá ivé energie, vysílané t lesy, která vyvolá
na sítnici lidského oka vjem, který si uv domujeme jako vid ní. Všechny
formy zá ivé energie v rozsahu vlnových délek od 10-14m do 105m jsou
obsaženy v zá ivém (elektromagnetickém) spektru. Slune ní energie z n j
zabírá asi 1/4, p i emž viditelná ást p edstavuje pouze 1/15 slune ního
spektra. Z hlediska reproduk ní fotografie má význam vlnová délka a
amplituda zá ení. Vlnová délka, tj. dráha, kterou elektromagnetické vln ní
urazí b hem jedné periody ve viditelné ásti spektra ur uje barvu sv tla a
amplituda ur uje intenzitu sv telného zá ení.
Bílé slune ní sv tlo lze pomocí rozkladných hranol , resp. št rbin rozložit do
úzkých pásem a získat tak monochromatické (jednobarevné) zá ení, které
odpovídá jednotlivému barevnému tónu. P i snížení jasu barevného spektra lze
pozorovat t i hlavní široká spektrální pásma, a to modré, zelené a ervené.
3
Pozn.: Fotografie je slovo eckého p vodu (fotos = sv tlo, grafein = kreslit)
- 87 (125) -
Reproduk ní fotografie využívá z viditelného spektra zá ení o vlnových
délkách 380 - 720 nm. Pro n které speciální aplikace (DPZ) v geodézii se
využívá i infra ervené ásti spektra, a to až do hodnoty cca 900 nm.
5.5.1.2 Sv telné zdroje pro fotografický proces
Fotochemické reakce využívané v reproduk ní fotografii jsou vyvolávány
sv tlem. Fotografovaná nebo kopírovaná p edloha musí být vždy osv tlena
rovnom rn , a to sv tlem ur ité vlnové délky, vázané na spektrální citlivost
použitého fotomateriálu. T mto podmínkám nejlépe vyhovují um lé sv telné
zdroje.
U sv tla je d ležité nejen jeho spektrální složení, ale i teplota barvy.
Sv telné zdroje používané p i reproduk ních pracích m žeme d lit na:
• tepelné zá i e, které tvo í z elektrické energie energii sv telnou teplem
(nap . žárovky),
• luminiscen ní zá i e, které p em ují elektrickou energii p ímo a tém
beze ztrát na sv telnou energii (nap . rtu ové a xenonové výbojky a neónové
trubice). Zvláštní skupinu t chto zá i tvo í zá ivky, které vydávají ve
rtu ových parách neviditelné zá ení dopadající na vrstvu luminoforu, který
toto zá ení zviditel uje.
• kombinované tepelné a luminiscen ní zá i e, k nimž pat í d íve asto
používané obloukové lampy, v nichž zá í do b la rozžhavené konce uhlík
spolu s obloukem plyn mezi elektrodami.
Výhodou obloukových lamp bylo, že jejich sv tlo se spektrálním složením i
teplotou barvy (5000 až 5500 °K) nejvíce blíží sv tlu slune nímu (5400 °K).
Tyto lampy však mají nepravidelné ho ení, což p sobí kolísání intenzity zá ení
a mají velkou spot ebu elektrické energie.
Mnohem úsporn jší a v sou asné dob jako um lý zdroj nejpoužívan jší jsou
xenonové výbojky. Jsou to trubice nebo ba ky s elektrodami, napln né
xenonem. Sv telný výboj v nich nastává p sobením elektrického proudu,
vytvá ejícího v plynném prost edí mezi elektrodami elektrický výboj. U
xenonových výbojek s vysokým tlakem plynu se používá pro vytvá ení výboje
proud stejnosm rný, u výboje impulzivních proud st ídavý. Spektrální složení
sv tla, vydávaného xenonovými výbojkami, se blíží sv tlu dennímu. Sv tlo je
velmi intenzivní (až 8000W), takže zdroj umož uje používat pom rn krátké
osvity. Xenonové výbojky se osv d ují zejména v barevné fotografii.
Vysoce intenzivní zdroj sv tla dávají rtu ové výbojky. Jejich sv tlo obsahuje
velký podíl ultrafialového a modrého zá ení, takže jsou vhodné pro ernobílou
reprodukci. V kartografické polygrafii se tyto výbojky uplat ují nej ast ji, a to
jednak jako sv telný zdroj u fotoreproduk ních p ístroj , jednak p i
fotochemickém kopírování. Obdobné vlastnosti jako rtu ové výbojky, zejména
pak spektrální složení, mají rovn ž asto používané metalhalogenidové
výbojky.
Pro kopírování v kontaktních kopírkách se d íve používaly výhradn tepelné
zá i e (žárovky 40 - 60 W). Dnešní stroje mají širokou škálu zá i nap .
kopírka Multimaat U (firma THEIMER) má bodový sv telný zdroj 50 W s
- 88 (125) -
vyrovnávacím filtrem, rozptýlené žárovkové sv tlo 4 x 200 W a ultrafialový
zdroj pro osvit diazografických materiál .
Sv telné zdroje musí být p i reproduk ní fotografii umíst ny tak, aby p i
dopadu sv tla na nosi p edlohy nedocházelo k nežádoucím reflex m na jeho
sklen né desce. Sv telné zdroje bývají zpravidla 4, a to dva a dva nad sebou,
umíst né po stranách fotoreproduk ního p ístroje mimo jeho zorné pole tak,
aby osa jejich sv telných paprsk dopadala na reprodukovanou p edlohu pod
úhlem 45°.
5.5.1.3 Fotografické materiály
Fotografické materiály, používané v reproduk ní fotografii, d líme na filmy
(fototechnické filmy) a fotografické papíry. V kartografické polygrafii, kde má
prvo adou d ležitost rozm rová p esnost reprodukce, se uplat ují p edevším
fototechnické filmy. Používají se jak pro fotografický p enos obrazu pomocí
fotoreproduk ních p ístroj , tak i pro kontaktní nebo reflexní kopírování.
Fototechnický film je obvykle složen z následujících vrstev. Na podložce,
kterou je obvykle polyesterová fólie o tlouš ce 0.10 mm, je nanesena
halogenidost íbrná fotografická vrstva. Mezi ni a podložku se umis uje
mezivrstva, jejímž smyslem je docílit pevné ulp ní fotografické vrstvy na
podložce. Fotografická vrstva se chrání proti poškození ochranou vrstvou. Na
zadní stran podložky se nanáší antihala ní (antireflexní) vrstva, která pohlcuje
sv telné paprsky, jež projdou fotografickou vrstvu a brání tak jejich zp tnému
odrážení. U film pro reflexní kopírování tato antihala ní vrstva chybí. N které
druhy film mají i antistatickou nebo protizkrutovou úpravu.
Nosnou látkou fotografické vrstvy je želatina, v níž jsou rozptýleny krystalky
halogenidu st íbra (nej ast ji bromidu st íbrného; pro jeho velkou citlivost se v
praxi nahrazuje mén citlivým dusi nanem st íbrným a bromidem draselným).
Sou ástí fotografické vrstvy jsou chemické senzibilizátory, které zvyšují
citlivost halových slou enin st íbra ke sv tlu. Dále obsahuje vrstva optické
senzibilizátory, které zvyšují její citlivost k n kterým ástem viditelné ásti
sv telného spektra, pop . i k jeho neviditelné ásti (infra ervené, ultrafialové
zá ení aj.).
Polyesterová fólie, která tvo í podložku k fototechnickým film m, je zpravidla
irá. Pro n které ú ely se používají i fólie matované, které usnad ují p ípadnou
dokresbu prvk mapy tuší nap . p i provád ní korektur na pozitivech.
Pro záznam obrazu p i fotoreprodukci se nej ast ji užívají ernobílé
fotografické materiály. Podle jejich spektrální citlivosti, tj. citlivosti k ur itým
barevným složkám sv tla, je d líme na:
• nesenzibilované, které obsahují pouze halogenidy st íbra bez dalších p ísad
a jsou citlivé na modrou barvu spektra. Používají se jak p i fotografování na
reproduk ním p ístroji, tak p i kontaktním kopírování, a to jak pro pérové,
tak pro sí ové obrazy.
• ortochromatické, které mají v emulzi p ísadu ke zvýšení spektrální citlivosti
i pro zelenou ást spektra, registrují tedy modrou a zelenou barvu. Používají
se pro reprodukci pérových, sí ových i tónových p edloh.
- 89 (125) -
• panchromatické, které jsou zcitliv né k celé ásti viditelného spektra,
registrují tedy všechny barvy (amatérská ernobílá fotografie). Používají se
pro reprodukci barevných perových i tónových p edloh.
• speciální , které jsou zcitliv né v jiné
reprodukci jsou prakticky bez významu.
ásti spektra. V kartografické
V n kterých p ípadech pot ebujeme vyhotovit z pozitivní p edlohy p ímo
pozitivní kopii (tzv. duplikace). Tento postup použijeme tehdy, je-li pozitivní
p edloha stranov správná ( itelná) a je t eba z ní vyhotovit tiskový podklad se
stranov p evráceným (ne itelným) obrazem. Pro tyto ú ely diapozitivního
snímkování se využívá tzv. autopozitivních (p ímopozitivních) halogenido st íbrných materiál . Na rozdíl od negativn pracujících materiál , u nichž
optická hustota (denzita) v oblasti správných expozic s rostoucím osvitem
stoupá, dochází u p ímopozitivních materiál k opa nému jevu, tj. ernání
ubývá. To lze docílit pomocí zvláštních fotografických jev jako je solarizace
nebo Herschel v jev.
Autopozitivní filmy, založené na principu solarizace, získávají již p ímo ve
výrob latentní obraz v celé ploše filmu, který odpovídá maximálnímu z ernání
fotografické vrstvy. Prostupnou p edlohu kopírujeme na tento materiál
krátkovlnným sv telným (ultrafialovým) zdrojem. Tímto osvitem se zruší
p vodní latentní obraz a po vyvolání ve vývojce obdržíme obraz pouze v t ch
místech, která na p edloze byla kryta.
Herschel v jev využívá zeslabení vytvo eného latentního obrazu p sobením
dlouhovlnného ( erveného nebo infra erveného) zá ení. Na autopozitivní film
tohoto typu se kopíruje obraz z prostupné p edlohy sv tlem p es žlutý filtr.
Materiály je možno použít i pro reflexní zp sob kopírování. Funkci žlutého
filtru zpravidla p ejímá žlutá antihala ní vrstva fotografického materiálu.
Jinou možnost p ímého vyhotovení kopie systému pozitiv - pozitiv dává tzv.
difúzní fotografický proces, p i n mž se obraz exponuje na fotografický
negativní papír a z n j se p enáší (difunduje) na filmový materiál p iložený
vrstvou k negativnímu exponovanému papíru. Vyvolání obou materiál
probíhá spole n . V kartografické polygrafii nemá zatím tento proces širší
uplatn ní, zejména kv li p ípadné srážce fotografického papíru.
Pro kontaktní kopírování se v posledních letech zavád jí nové typy
fotografických materiál ur ených ke zpracování p i tlumeném denním nebo
žárovkovém sv tle. Tyto filmy jsou ur eny bu pro negativní proces nebo pro
pozitivní proces (duplikaci). Tyto materiály jsou citlivé pouze k ultrafialovému
zá ení. Nesou ozna ení anglickým názvem "day-light". Kopie se vyhotovují v
pneumatickém kopírovacím rámu a po osvitu se chemicky zpracovávají
obdobn jako jiné fotografické materiály. Filmy mají velmi strmou gradaci a
lze je proto použít pouze pro reprodukci perových p edloh.
Optickými vlastnosti filmových materiál se zabývá tzv. denzitometrie.
Významnou vlastností filmových materiál je tzv. rozlišovací schopnost, která
je udávána po tem rovnob žných ar na 1 mm, které je citlivá vrstva filmu
ješt schopna reprodukovat. Je závislá na rozptylu sv tla ve vrstv ve vrstv
citlivého fotografického materiálu a na její zrnitosti. Vliv rozptylu lze
m iteln charakterizovat zavedením pojmu hranové ostrosti, která je
charakterizována Frieserovým íslem k. P i expozici hrany dochází k rozptylu
- 90 (125) -
sv tla na zrnech halogenid a tím k rozší ení obrazu. Proto je nutné pomocí
senzitometrické charakteristiky ur it ú innou expozici pro zajišt ní pot ebné
optické hustoty na hran . Aby byl respektován vliv strmosti, který se uplatní
p i výpo tu ú inné expozice, definoval Frieser íslo "k" jako vzdálenost (v µm)
mezi místem skute né hrany a místem, v n mž kleslo maximum osv tlení na
jednu desetinu. Hodnoty "k" leží obecn mezi 20 µm a 40 µm. Nižší íslo "k"
znamená vyšší hranovou ostrost. Ta se ale m ní soub žn s rozlišovací
schopností. Stejná rozlišovací schopnost m že být podmín na malou hranovou
ostrostí a velkou jemnozrností nebo velkou hranovou ostrostí a hrubozrností. V
praxi je nezbytné a žádoucí dosahovat nejvyšší možnou rozlišovací schopnost
p i nejlepší hranové ostrosti. Ta je ovšem ovlivn na vedle výše uvedených
vliv i zrnitostí a dále smršt ním vrstvy, k n muž dochází p i chemickém
zpracování.
Obr. 5-1 Charakteristická senzitometrická k ivka
Další optické vlastnosti filmových materiál jsou za použití denzitometrických
metod popsány následujícími senzitometrickými veli inami:
1. optická hustota, nebo-li stupe (míra) z ernání citlivé vrstvy (denzita), se
zjiš uje pomocí denzitometru jako míra zeslabení sv telného toku po jeho
pr chodu filmovým materiálem umíst ným mezi sv telný zdroj a
fotobu ku. Obdobn lze m it optickou hustotu i pro netransparentní
materiály jako rozdíl mezi sv tlem dopadajícím na zkoumaný materiál a
sv tlem odraženým. Zna í se D a je definována vztahem:
D = log
I
,
Ip
kde I je množství sv tla dopadajícího na m enou p edlohu a Ip je množství
sv tla od p edlohy odraženého nebo p edlohou propušt ného.
Optická hustota je zjiš ována integráln pro celý rozsah vlnových délek, ale
u barevných materiál je pot ebné zjiš ovat optickou hustotu pro dopl kové
- 91 (125) -
barvy (žlutá, purpurová a azurová optická hustota), tj. provád t barevná
senzitometrická m ení. Jednotlivé barevné vrstvy totiž mají r zný závoj,
r znou citlivost (nap . i tím že je na filmovém materiálu zastoupena jedna
barva více než ostatní) a r znou strmost.
2. strmost (gradace, gradient) citlivé vrstvy vyjad uje závislost mezi z ernáním
vyvolené vrstvy a dobou osvitu. Je íseln rovna tangent úhlu, který svírá
te ná polop ímka vedená inflexním bodem vyvolávací charakteristiky s
osou expozic (viz Obr. 5-1). Vyvolávací charakteristika p edstavuje v
principu závislost jakékoliv senzitometrické veli iny na vyvolávací dob p i
daných podmínkách vyvolávání, ale nej ast ji je konstruována pro optickou
hustotu.
Strmost fotografické vrstvy p i negativním procesu lze vyjád it graficky tzv.
charakteristickou k ivkou. Vodorovná ást této k ivky blízko jejího po átku
vyjad uje z ernání, které vzniká i bez osv tlení vrstvy a ozna uje se jako
závoj vrstvy (denzita D0). Od ur itého bodu k ivka nejprve stoupá obloukem
do bodu 1 (tzv. oblast podexpozice, tj. nedostate ného osvitu fotografické
vrstvy). Nejd ležit jší ástí charakteristické k ivky je její p ímková ást
mezi body 1 a 2, která vymezuje oblast správných expozic. Od bodu 2 se
r st z ernání v závislosti na osvitu snižuje (oblast p eexpozice) a od maxima
dochází se vzr stajícím osvitem dokonce k poklesu ernání v d sledku jevu,
zvaného solarizace. Strmost G je definována vztahem:
G = tgα =
D
log I . t
kde α je úhel. který svírá p ímková ást charakteristické k ivky s
vodorovnou osou grafu. Je-li G = 1 (α = 45°), pak vrstva reprodukuje v rn
jednotlivé odstíny šedi. íkáme, že vrstva má normální gradaci. Je-li G>1
(pro α > 45°), pracuje vrstva tvrd (kontrastn ). Tyto druhy vrstev jsou
vhodné pro reprodukci vydavatelských originál árových prvk mapy.
Zpravidla se používají vrstvy se strmostí 4 - 8. Pro reprodukci tónových
p edloh (nap . vydavatelské originály stínovaného terénu) se naopak
používají vrstvy se strmostí G<1.
3. hustota závoje (závoj) je optická hustota vyvolaného neexponovaného
filmového materiálu
4. citlivost fotografické vrstvy (S) je p evrácená hodnota osvitu, jímž se
dosáhne požadované optické hustoty negativu. Rozeznáváme:
o praktickou citlivost, tj. veli inu nep ímo úm rnou nejkratší
expozici vedoucí k prakticky použitelnému snímku,
o senzitometrickou citlivost, tj. veli inu nep ímo úm rnou kritické
expozici (expozici odpovídající fotografickému efektu,
definovanému senzitometrickým kritériem citlivosti). Její
hodnota je 1 nebo 10. Kritérium citlivosti je pro r zné ú ely a
materiály rozdílné. Nap . pro fototechnické materiály se
požaduje docílení denzity Dmin = D0 + 15
. , kde D0 je hodnota
0
závoje. Stupe citlivosti n je íslo, vypo ítané z citlivosti S
podle vzorce:
- 92 (125) -
n 0 A + B.log S ,
kde A a B jsou konstanty stanovené senzitometrickými normami a S
je osvit, který je podle výše uvedené definice dán vzorcem:
S=
k
E
kde k je konstanta a E osvit vyjád ený v luxsekundách (lxs).
Citlivost fotografické vrstvy je ovlivn na chemickými senzibilizátory. Mírou
citlivosti je pak množství st íbra, které vznikne fotochemickou reakcí. K
m ení citlivosti fotografických vrstev se používají senzitometry. Jsou to
p ístroje, ur ené k definované expozici (osvitu) vzork zkoušeného materiálu.
Jejich podstatnou ástí je standardní zdroj sv tla, p evodní (konverzní) filtr,
modulátor expozice, pop . asová záv rka. Spektrální zá ení sv telného zdroje
bu odpovídá senzitometrickému dennímu sv tlu (teplota chromati nosti Tc =
5400°K) nebo senzitometrickému žárovkovému sv tlu (teplota chromati nosti
Tc = 3200°K). Výsledkem testování jsou senzitogramy, kde na zkušební vzorek
fotografického materiálu je naexponována definovaná ada expozic. tyto
zkušební vzorky se po normou stanoveném chemickém zpracování
senzitometricky vyhodnotí (Podrobn ji - viz SN 66 6402.).
Citlivost fotografické vrstvy se udává ve ° SN nebo v jiných stupnicích (DIN,
ASA apod.). Jejich vzájemný vztah je uveden ve srovnávací tabulce xxx.
V kartografické polygrafii se využívají materiály s citlivostí 4 - 10° SN (tj.
DIN). Osvit H je pak vázán sv telným tokem (E) a délkou osvitu (t) vztahem:
log H = log E . t
Senzitometrické charakteristiky se v tšinou zjiš ují t sn p ed snímkovací akcí
r znými expozi ními zkouškami. Je-li nap . závoj v tší než 0.25, resp. 0.30,
pak filmový materiál pro snímkování rad ji nepoužijeme. Po snímkovací akci
se vyvolaný filmový materiál srovnává s r znými hustotními klíny (etalony).
Tabulka 5-2 Vztah mezi stupnicemi citlivosti vrstev
° SN
1
°DIN/10 1
ASA
1.0
Scheiner 14
GOST 1.4
3
3
1.6
16
2.4
5
5
2.5
18
4
7
7
4
20
6
9
9
6
22
10
11
11
10
24
16
13
13
16
26
24
15
15
25
28
40
17 19 21 23 25
17 19 21 23 25
40 64 100 160 250
30 32 34 36 38
65 100 160 250 400
K získání dalších d ležitých informací o fotografické vrstv
zkušební testy a obrazce.
slouží r zné
Pro p esné práce se používají filmy s polyesterovou podložkou o tlouš ce 0,10
nebo 0,13 mm. Filmy se dodávají bu v rolích o r zné ší ce (nap . 1000 mm) a
délce 10 nebo 20 metr , nebo na ezané na formát (nap . 500 x 600 mm) v
balení po 50 nebo 100 kusech. Záru ní doba film bývá 2 roky od data výroby.
Filmy je t eba skladovat v suchém a chladném prost edí. U film s prošlou
záru ní lh tou se projevuje p i chemickém zpracování ur itý stupe z ernání závoj, a to bez jakéhokoliv osvitu. Pokud jeho denzita D0 p esáhne hodnotu
0,25 - 0,30, je film pro práci s pérovými p edlohami již dále nepoužitelný.
- 93 (125) -
Zpracovávání filmového materiálu (vyvolávání film ) sebou p ináší ur ité
komplikace. asto je t eba provád t celou adu operací s nimi (nap . jejich
p ípravu do sv tlot sných kazet aj.) ve speciálních místnostech (temných
komorách). Jejich vyvolávání p i délkách i kolem 20 m a rozm rech 500 x 600
mm m že init ur ité potíže i p esto, že k tomuto ú elu existuje celá ada
výkonných vyvolávacích automat .
V pr b hu zpracovávání fotografického materiálu provádíme neustálou
kontrolu kvality. P i zjišt ní jakýchkoliv závad (r zné zákaly, kapky,
p eexponování aj.) proces p erušíme nebo, pokud je to možné, opakujeme s
tím, že p edtím samoz ejm odstraníme p í iny projevených závad (nap .
vym níme vývojku, upravíme teplotu vyvolávací lázn aj.).
5.5.1.4 Fotografický proces
P i fotografickém procesu je využita citlivost krystal halogenid st íbra
(bromid st íbrný, chlorid st íbrný aj.), rozptýlených v želatin , ke sv tlu.
Želatina a halogenid st íbra vytvá ejí tzv. fotografickou vrstvu (fotografickou
emulzi), která je nanesena na vhodné podložce (nap . na polyesterové fólii
nebo na speciálním papí e).
Podstatou vlastního fotografického procesu je vznik latentního obrazu, který
mají na sv domí v krystalické m ížce halogenid st íbra vlivem dopadajícího
sv tla. Za p ítomnosti vyvolávací látky (vývojky) se latentní obraz zviditelní
(vyvolá), nebo-li dojde k rozkladu celého sv tlem zasaženého krystalu
halogenid st íbra na kovové st íbro. Ve vrstv se p itom vylu ují erné
chomá ky kovu za úniku plynného halogenu. Halogenid st íbra je ve vod
nerozpustný. Jeho krystalky nezasažené sv tlem na proces vyvolávání
nereagují. Z fotografické vrstvy se odstraní rozpušt ním v ustalova i, jehož
hlavní sou ástí bývá sirnatan sodný. Jeho reakcí s halogenidem st íbra vznikají
sirnatany a halogenidy, které jsou ve vod rozpustné a z fotografické vrstvy
tudíž p i ustalování dob e vymytelné. P i poslední fázi zpracování fotografické
vrstvy - praní, jsou odstra ovány zbytky chemikálií, které by mohly zp sobit
nežádoucí zbarvení (nap . žloutnutí) vzniklého obrazu.
K vylou ení kovového st íbra z fotografické vrstvy dochází v místech, kde se
sv tlo od odrazné (reflexní) p edlohy bu odrazilo nebo nekrytými místy u
pr chodné (transmisní) p edlohy prošlo. Proto je výsledkem tohoto procesu
tónov p evrácený obraz, tzv. negativ.
Proces zpracování fotografického materiálu chemickým p sobením vývojky se
nazývá chemické vyvolávání. Dochází p i n m k vylou ení kovového st íbra v
místech, která byla zasažena sv tlem. Vývojka zde velmi rychle proniká do
celé fotografické vrstvy a p sobí tém okamžit v celé ploše. Proces
vyvolávání je ukon en tehdy, když se ze všech osv tlených krystal
halogenid st íbra vylou í kovové st íbro (je závislý na teplot vývojky).
Každá vývojka je složena z ady chemických substancí (vyvolávací substance,
konzerva ní látka, alkalické inidlo, zpomalovací inidlo, p ísady), z nichž
každá má svoji nezastupitelnou úlohu. Vývojek je podle jejich složení a
ú innosti n kolik základních druh . Jsou to:
• tónové vývojky, k nimž pat í i jemnozrnné vývojky používané pro
zpracování mikrozáznam ,
- 94 (125) -
• vývojky na pérovky a autotypie (tzv. lith-vývojky), které pracují velmi
tvrd , a proto se v kartografické polygrafii používají nej ast ji.
• vývojky na fotografické papíry, které pracují pozitivn a musí vytvá et
vysoké ernání fotografické vrstvy.
Mén používaný zp sob zviditeln ní latentního obrazu je ozna ováno jako
fyzikální vyvolávání. Jeho podstatou je usazování vyredukovaného kovového
st íbra, obsaženého ve vývojce, na ásticích atomárního st íbra, které tvo í
latentní obraz. Vývojku v tomto p ípad tvo í zpravidla dusi nan st íbrný,
redukující initelé a kyselina. Tento zp sob vyvolávání lze použít pouze u
fotografických vrstev, kde je použito jako pojidlo kolodium, nikoliv želatina.
Kolodiová vrstva pracovala velmi tvrd (m la strmou gradaci) a byla asi 30 80 krát mén citlivá než sou asné želatinové bromost íbrné vrstvy, což
vyžadovalo velmi dlouhou dobu osvitu. Byla nanášena p ímo ve fotolaborato i
polygrafického závodu na sklen nou vrstvu, ímž byla zabezpe ena rozm rová
stabilita vytvo eného obrazu.
Proces vyvolávání je možno zpomalit na ed ním vývojky destilovanou vodou a
p ípadn zcela p erušit pono ením vyvolávaného materiálu do p erušovací
lázn (p erušova e), kterou je n jaký kyselý roztok, nap . 2% roztok kyseliny
octové (není vhodné pro fotografické papíry) nebo 2% - 5% roztok
pyrosi i itanu sodného nebo draselného.
Stabilita vyvolaného obrazu na fotografické vrstv na sv tle se zajistí pomocí
ustalova e, jehož hlavní úlohou je p em nit ve vod nerozpustné halogenidy
st íbra, nezasažené sv tlem, na ve vod rozpustné komplexní soli. Doba
ustalování se pohybuje v rozmezí 10 - 20 minut. Lze ji zkrátit použitím
rychloustalova . Podstatnou ástí ustalova e je sirnatan sodný nebo amonný,
u fyzikálního vyvolávání pak prudce jedovatý kyanid draselný (KCN), neboli
cyankáli.
Zbytek chemikálií je nutno ze želatinové vrstvy odstranit vypíráním v isté
tekoucí vod , která má mít teplotu 18 - 20 °C. Doba praní se doporu uje asi 30
minut.
Po vyprání obsahuje želatinová vrstva množství vody, které iní až
desetinásobek hmotnosti této vrstvy. Vodu je t eba odstranit z vrstvy sušením.
Vysouší se obvykle proudem vlažného vzduchu o teplot nižší než 35 °C. P i
vyšší teplot vzduchu vzniká nebezpe í, že se želatina za ne tavit. K sušení se
používají sk í ové suši ky, v nichž cirkuluje vzduch o teplot cca 30 °C a
relativní vlhkosti v rozmezí 40 - 60 %.
P i inverzním zpracování fotografického materiálu obdržíme z pozitivní
p edlohy na b žný fotografický materiál dále popsaným zp sobem op t
pozitivní obraz. Nejprve provedeme osvit fotografického materiálu a jeho
vyvolání stejn jako p i negativním procesu (viz výše). Po p erušení
vyvolávání v p erušovací lázni se rozpustí vývojkou vyredukované st íbro v
tzv. b lící lázni, obsahující dvojchroman draselný a kyselinu sírovou. V této
b lící lázni se kovové st íbro p em ní na síran st íbrný, který je rozpustný ve
vod . Z fotografické vrstvy se pak odstraní d kladným vypráním v tekoucí
vod . Po vyprání vrstvu istíme v roztoku si i itanu sodného a poté ji znovu v
tekoucí vod d kladn vypereme. Následuje druhý osvit, který se provede již
bez p edlohy 500 wattovou žárovkou po dobu 1 - 4 minut. Tuto dobu osvitu je
- 95 (125) -
t eba ur it u každého materiálu individuální zkouškou. P i druhém osvitu dojde
k vytvo ení zárodk vyvolání na krystalech halogenidu st íbra, které nebyly
zasaženy sv tlem p i prvním osvitu (v místech krytých p edlohou). Takto
exponovaný materiál zpracujeme dále b žnou technologií pro negativní proces.
Inverzním vyvoláním je možno p i reprodukci p edlohy na fotografickém
p ístroji získat p ímo tiskový podklad, tj. stranov p evrácený pozitiv. P i
kontaktním kopírování pozitivních p edloh je výhodn jší použít p ímopozitivní
(duplika ní) filmy.
Optickou hustotu negativ i pozitiv lze upravovat pomocí zeslabova
zesilova .
nebo
Zeslabova e snižují celkovou denzitu negativ , upravují jejich kontrast, pop .
je zbavují nežádoucího závoje. Nejb žn jším typem zeslabova e je zeslabova
Farmer v. Zesilováním se zvyšuje denzita negativ nebo jejich kontrast.
Nejužívan jší je zesilova sublimátový.
Jak proces zesílení, tak proces zeslabení lze provést i na ustáleném a
vysušeném materiálu. Tento postup volíme jen výjime n , a to v p ípadech kdy
není možné opakovat reprodukci.
5.5.2
Fotografické reproduk ní p ístroje
Pro reprodukci p edloh se používají fotografické reproduk ní p ístroje. Bývají
konstruovány tak, aby umožnily zmenšení p edlohy až na 20 % p vodní
velikosti, tj. zmenšení p tinásobné, a zv tšení p edlohy až na její dvojnásobek,
tj. na 200 %. Tyto p ístroje jsou zpravidla vybaveny n kolika objektivy o
r zných ohniskových délkách, jimiž lze získat r zné pom ry zmenšení nebo
zv tšení.
Fotografický reproduk ní p ístroj je tvo en z t chto ástí:
a) z nosné konstrukce, na níž jsou umíst ny kamerový vozík a nosi p edlohy
b) z kamerového vozíku, který se skládá ze dvou kovových rám , spojených
sv tlot sným m chem, z nichž:
•
- na zadním je umíst na matnice ( asto m ící matnice s milimetrovým
d lením) a p ísavná kazeta, na níž je upínán fotografický materiál,
•
- na p edním rámu, který je vždy pohyblivý, je umíst n objektiv
p ístroje s clonou, p íp. zrcadly nebo hranoly, které slouží k p evracení
obrazu,
c) z nosi e p edlohy, jímž je pohyblivý sklopný pneumatický rám, do n hož se
zakládá fotografická p edloha. Pneumatická rám je tvo en rovnou sklen nou
deskou upevn nou v kovovém rámu, k níž je p ipojena gumová pokrývka s
vývodem k výv v . Po založení p edlohy se z prostoru mezi sklem a
gumovou pokrývkou odsaje vzduch tak, aby originál dokonale p ilnul ke
sklen né desce.
Objektiv fotoreproduk ního p ístroje je tvo en optickou soustavou tvo enou z
p esn opracovaných o ek, jejichž skladba omezuje na minimum všechny
optické vady a zaru uje reprodukci obrazu v celé jeho ploše s p esností ± 0.1
- 96 (125) -
mm (nap . ty o kový Apo-Tessar Zeiss s ohniskovou vzdáleností f=1200
mm.
Z konstruk ního hlediska d líme fotografické reproduk ní p ístroje takto:
a) podle polohy optické osy na:
•
•
horizontální, u nichž je optická osa horizontální.
vertikální, u nichž je optická osa svislá. V kartografické polygrafii se
vyskytují ídce, nebo jsou konstruovány pouze pro formáty snímk do 500
x 600 mm.
b) podle konstrukce na:
•
stativové, u nichž je kamerový vozík a nosi p edlohy umíst n na
stativu položeném na podlaze laborato e,
•
mostové, kde jsou jak kamerový vozík, tak i nosi p edlohy zav šeny
na mostové konstrukci
c) z hlediska umíst ní vzhledem k temné komo e, která slouží k zakládání a
zpracování fotografického materiálu na:
•
jednokomorové, kde p ístroj je umíst n v místnosti sousedící s temnou
komorou,
•
dvoukomorové, kde je zadní (pevná) ást kamerového vozíku umíst na
p ímo v temné komo e a zbývající ást p ístroje v sousední místnosti. Tyto
p ístroje jsou pro práci nejvýhodn jší.
d) z hlediska ovládání na:
•
poloautomatické,
•
pln automatické s ízením všech funkcí pomocí mikroprocesor .
Sv telnost objektivu (S) je definována jako pom r nejv tšího pr m ru
ú inného otvoru objektivu d k jeho ohniskové vzdálenosti f, tj.
S=
d
f
Její p evrácená hodnota 1/S se nazývá clonové íslo. Nominální hodnoty
clonového ísla jsou dány adou 1 - 1.4 - 2 - 2.8 - 4 - 5.6 - 8 - 11 - 16 - 22 - 32 45 - 64 - 90 - ..., z níž v reproduk ní fotografii využíváme clonová ísla 8 nebo
v tší. Použité clonové íslo má vazbu na hloubku ostrosti ( ím v tší clonové
íslo, tím v tší hloubka ostrosti), nep ízniv však ovliv uje dobu osvitu
(posunutí clonového ísla ve výše uvedené ad o jednu polohu do vyšších
hodnot znamená dvojnásobné prodloužení expozi ní doby).
Zorný úhel objektiv se pohybuje v rozmezí 40° - 60°. Objektivy nebývají
opat eny záv rkou, protože doba délky osvitu se vzhledem k nižší fotografické
citlivosti používaných fotografických materiál (v porovnání s amatérskou
fotografií) pohybuje od n kolika desítek sekund až po n kolik minut. U
moderních fotografických p ístroj je zajišt no automatické zaost ování, t.j.
spln ní podmínky tzv. o kové rovnice
- 97 (125) -
1 1 1
+ =
a b f
a - vzdálenost reprodukované p edlohy od hlavní roviny optické soustavy
b - vzdálenost obrazu této p edlohy od hlavní roviny optické soustavy
f - ohnisková vzdálenost.
Obraz vytvo ený objektivem je vždy stranov p evrácený (ne itelný) oproti
p edloze. Pokud chceme obdržet na matnici obraz stranov správný, musíme
p ed optickou soustavu p ed adit odrazné zrcadlo nebo hranol a tím optickou
osu zalomit. U moderních dvoukomorových p ístroj a u vertikálních p ístroj
se stranov správný ( itelný) obraz docílí p ed azením dvojitého hranolu.
Obraz se u fotoreproduk ního p ístroje vytvá í na matnici, na niž m í fotograf
rozm r obrazu p edlohy. U nov jších typ p ístroj bývá matnice pro
usnadn ní práce vybavena tvercovou sítí a milimetrovým d lením. Hrubé
nastavení v % zmenšení nebo zv tšení zajiš ují u moderních p ístroj servomotory. P esný rozm r obrazu se m í nejen jeho délka a výška, ale i ob jeho
úhlop í ky. P ístroje mohou v malém rozsahu i vyrovnávat p íp. srážku
fotografovaného materiálu.
Do roviny matnice je t eba p i fotografování umístit fotografický materiál. K
tomu slouží p ísavná kazeta, na níž se p ikládá film. Kazeta má jemné otvory,
jimiž je z prostoru mezi deskou kazety a filmem odsáván výv vou vzduch. To
umož uje docílit dokonalou rovinnost filmu a jeho stálou polohu na kazet po
dobu osvitu.
P ed kazetou p ístroje bývá ješt za ízení (držák), který umož uje vložení
distan ní autotypické sít mezi objektiv a film. V objektivové ásti
kamerového vozíku lze umís ovat barevné filtry, které slouží jednak pro
barevné výtažkování nebo pro zvýrazn ní n kterých barev u reprodukované
barevné p edlohy (nap . žlutý filtr pro zlepšení reprodukovatelnosti modré
barvy na p edloze). P ed azení filtr má však p i nastavení stejné clony
objektivu vliv na prodloužení doby osvitu.
Jiným p ídavným za ízením fotoreproduk ních p ístroj , používaných v
kartografické polygrafii, jsou optické dilatátory, které se nasazují p ed objektiv.
Jde o planparalelní desti ku, umíst nou v kruhovém ráme ku kolmém na
optickou osu p ístroje. Tuto desti ku lze v malém rozsahu od kolmého sm ru
na optickou osu odklonit a uvést i s ráme kem do rota ního pohybu. P i n m se
v malém rozsahu m ní sm r sv telných paprsk vstupujících do objektivu, což
na obrazu zp sobí zm nu tlouš ky (nasílení) reprodukovaných ar p edlohy.
To se používá pro zvýrazn ní slabých ar (nap . o tlouš ce 0.1mm) p i v tším
než dvojnásobném zmenšení. Touto technologií je možno též transformovat
sí ovaný obraz (autotypii) na obraz tónový.
V kartografické polygrafii se nej ast ji používají horizontální fotografické
p ístroje s maximální velikostí výsledného obrazu 700 x 800, resp. 1000 x 1000
mm. Nosi e p edloh mívají formát až 1000 x 1300 mm, pop . i v tší.
- 98 (125) -
5.5.3
Fotografická laborato (temná komora)
Proces zpracování fotografických materiál probíhá v laborato ích, které jsou
pro n j zvláš uzp sobeny (tzv. temná komora). V laborato i musí být
dokonalé zatemn ní a v trání s p ívodem pokud možno filtrovaného vzduchu.
P íslušná místnost by m la být klimatizována a její st ny opat eny tmavým
nebo matným (nelesklým) nát rem.
V temné komo e jsou instalovány vany pro jednotlivé lázn (t.j. vývojku,
p erušovací láze , ustalova , praní). Temná komora je osv tlena žárovkami
nebo zá ivkami, které slouží pro manipula ní práce spojené s p ípravou
roztok a s kopírováním p edloh. Dále je vybavena sv telnými zdroji podle
druhu práce zpracovávaného materiálu.
Fotografické materiály nesenzibilované nebo ortochromatické je nutno
zpracovávat p i tmav
erveném osv tlení, materiály panchromatické p i
slabém tmav zeleném osv tlení nebo lépe v úplné tm . Pro zpracování mén
citlivých materiál (nap . fotografických papír ) je možno použít sv tle ervené
nebo i sv tleoranžové osv tlení. Pro fotografické laborato e se vyráb jí
speciální svítidla s b žnými žárovkami a vym nitelnými barevnými filtry. Je
možné použít i barevné žárovky v b žných svítidlech. Vyvolávání a jeho
p erušení je nutno provád t vždy ve tm nebo p i odpovídajícím barevném
sv tle. Ustalování, praní a sušení je již možno provád t p i b žném osv tlení
laborato e. Zeslabování a zesilování rovn ž nevyžaduje zvláštní druh osv tlení,
nebo jde pouze o chemický proces.
V temné komo e se p ipravuje fotografický materiál jak pro fotoreproduk ní
p ístroje, tak i pro kontaktní kopírování. Tato p íprava sestává z o ezání
materiálu na pot ebný formát, p ípadn i zakládání materiálu do sv tlot sných
kazet. Temná komora proto bývá umíst na vždy vedle místnosti, v níž se
provádí fotografování nebo kopírování. Kontaktní kopírka bývá asto umíst na
p ímo v temné komo e.
V sou asné dob je ru ní vyvolávání ve vanách s lázn mi nahrazeno
zpracováním fotografického materiálu ve vyvolávacích automatech. Tyto jsou
konstruovány jak pro ploché filmy do ší ky až 1300 mm, tak i pro svitkové
filmy o ší ce 16, 35, 70 pop . 105 mm používané v mikrofotografii. Ve
vyvolávacím automatu prochází materiál postupn všemi lázn mi v etn praní
a sušení. Chemické roztoky v n m umíst né procházejí automatickou
regenerací. Pracovní rychlost automat je nastavitelná a dosahuje až 400 mm
za minutu. Vyvolávací automaty pro plochý film se musí umis ovat v temné
komo e. Pro svitkové filmy ve sv tlot sných kazetách je možno automat
umístit i v místnosti osv tlené denním sv tlem. Obecn však platí, že
automatický p ístroj je instalován tak, aby vstup filmu do n j byl zajiš ován z
temné komory a výstup suchého vyvolaného filmu z p ístroje p i b žném
osv tlení.
5.6
Kopírování
Reprodukce p edloh v pom ru 1:1 se provádí kontaktním, resp. reflexním
kopírováním na fotografické vrstvy. Zatímco se kontaktní kopírování používá
- 99 (125) -
pouze pro transparentní p edlohy (p i vzniku stranov p evráceného obrazu) je
reflexní kopírování (reflektografie) vyhrazena zpracování odrazných p edloh.
5.6.1
Kontaktní kopírování
Pro kontaktní kopírování lze použít pouze pr chodné (transmisní) p edlohy.
Mohou jimi být sestavitelské nebo vydavatelské originály map zhotovené
kresbou na plastových fóliích, vydavatelské originály map zhotovené
negativním nebo pozitivním rytím, negativy nebo pozitivy na filmech
vyhotovené z r zných typ p edloh pomocí fotoreproduk ního p ístroje apod.
P i kontaktním kopírování zpravidla postupujeme tak, že p edlohu p ikládáme
p ímo na vrstvu fotografického materiálu, na n jž kopírujeme obraz. Sv telné
paprsky, které projdou pr chodnými místy kopírované p edlohy, osv tlí
fotografickou vrstvu a vytvo í na ní latentní obraz, který pak dále zpracujeme
(vyvolání, p erušení, ustálení, praní). Výsledkem kontaktního kopírování je
vždy obraz stranov p evrácený oproti kopírované p edloze.
Jiným druhem kontaktního kopírování je tzv. kopírování p es podložku.
Používá se v p ípadech, kdy pot ebujeme ze stranov správné, resp. stranov
p evrácené p edlohy obdržet op t stranov správný, resp. stranov p evrácený
obraz. P i kopírování p es podložku dochází vždy k podsvícení kopírovaných
árových prvk v d sledku rozptylu sv tla v podložce a ke snížení hranové
ostrosti reprodukce. P ijatelné výsledky dostaneme,pokud tlouš ka podložky
kopírované p edlohy je menší než 0.15 mm. Tuto technologii lze použít nap .
p i zeslabení tlouš ky ar (p i kopírování z pozitivu) nebo naopak pro nasílení
tlouš ky ar p i kopírování z negativu, pro rozší ení plochy kopírovaných
masek a k dalším speciálním postup m jako nap . p i tzv. vignetování kontur.
5.6.2
Reflexní kopírování
Odrazné (reflexní) p edlohy m žeme v pom ru 1:1 reprodukovat tzv. reflexním
kopírováním. Tento postup se ozna uje jako reflektografie. Reflektografie
využívá odrazu sv telných paprsk od bílého povrchu papíru a jejich
pohlcování ernou barvou v místech kresby. Fotografická vrstva je v místech
odrazu sv telného paprsku od p edlohy více exponovaná oproti míst m, kde k
odrazu nedochází. Tato rozdílná expozice vrstvy se využije k vytvo ení
negativního obrazu.
Pro reflektografii jsou používány speciální filmy s velmi strmou gradací a bez
antihala ní vrstvy. Kopii je možno tímto postupem vyhotovit i na fotografický
nebo speciální reflektografický papír. Vytvo ený obraz je negativní a vždy
stranov p evrácený oproti p edloze. Na trh jsou dodávány i tzv. autoreverzní
filmy, kdy výsledný obraz je po zpracování pozitivní, a protože je stranov
p evrácený, m že tato kopie sloužit p ímo jako tiskový podklad. Tato
technologie se výhodn uplat ovala nap . p i reprodukci katastrálních map.
5.6.3
Vybavení kopíren pro fotochemické procesy
Každá kopírna je v principu vybavena následujícím za ízením:
a) bazén pro išt ní plastových fólií
- 100 (125) -
Plastová folie se p ed nanášením kopírovací vrstvy v bazénu nejprve d kladn
o istí od prachu a jiných ne istot (je elektrostatická) a odmastí. Pro išt ní se
používá plavená k ída a poté slabý roztok kyseliny solné nebo sírové, pop . i
n která smá edla (nap . Neokal). Smyslem išt ní je docílit, aby plastová folie
p ijímala v celé ploše dob e vodu a tím i citlivý kopírovací roztok.
b) odst edivka
Na fólii rotující v odst edivce se nalije citlivý kopírovací roztok, který se na ni
rovnom rn rozvrství a následn vysuší bu p ímo v odst edivce p edeh átým
vzduchem, nebo na jednoduchém sušícím za ízení.
Podle konstruk ního hlediska rozd lujeme odst edivky na:
• vodorovné, jejichž to ná osa je kolmá k podlaze kopírny. Tyto jsou z
možných typ nejvhodn jší, nebo p ípadn vzniklé kapky sv tlocitlivého
roztoku, které se zachytily na roštu odst edivky, nemohou po jejím zastavení
sjet na folii a poškodit tak suchou kopírovací vrstvu.
• svislé, jejichž to ná osa je rovnob žná s podlahou kopírny,
• šikmé, jejichž to ná osa svírá s podlahou úhel cca 50°.
Nevýhodou odst edivek je, že pro docílení rovnom rného polevu až do roh
folie je t eba použít v tší množství sv tlocitlivého roztoku, který pak z ásti
uniká do odpadu. V sou asné dob proto lze nalézt i modern jší vále ková
nanášecí za ízení (R-Coater), která jsou ekonomi t jší a ekologi t jší.
c) montážní prosv tlovací st l, který slouží k namontování kopírované
p edlohy na ovrstvenou plastovou folii. Toto za ízení je nahrazováno lícovacím
d rova em, na n mž se ovrstvená folie p ed kopírováním a mechanickou
montáží p edlohy nad ruje.
d) pneumatický kopírovací rám s vakuovým odsáváním a výkonným sv telným
zdrojem (luminiscen ní zá i e) v tšinou s automatickým ovládání,
Kopírovací vrstvy používané pro fotochemické procesy jsou citlivé zejména k
ultrafialové, resp. modré ásti sv telného spektra. Proto se pro kopírování
používají nej ast ji luminiscen ní zá i e (rtu ové nebo xenonové výbojky),
které nahradily d íve užívané obloukové lampy. Sou ástí moderních
kopírovacích rám je za ízení pro jejich automatické ovládání (nastavování
dávek zá ení pomocí dílk nebo tastr na sv telném displeji) a integraci
množství sv tla dopadajícího na kopírovaný materiál (nap . integrátor sv tla
Visomat).
Pro kontaktní nebo reflexní zp sob kopírování se používají kontaktní
kopírovací rámy (kontaktní kopírky). V rámu, který má odklopné lišty, je
upevn na silná sklen ná deska, na níž se pokládá p edloha a fotografický
materiál. Ten je shora p ikryt gumovou pokrývkou s ventilem, p ipojeným k
výv v . Ve sk íni pod sklen nou deskou je umíst no matové sklo a sv telné
zdroje, zpravidla matované žárovky (b žné pro osvit materiálu, tmav ervené
pro p ípravu materiálu ke kopírování, které probíhá vždy v temné komo e
(p ístroje jsou vybaveny i dalšími sv telnými zdroji, jak nap . bodovým
sv tlem, halogenovými výbojkami aj.). Kontaktní kopírka je vybavena regulací
intenzity sv tla a asovým spína em. Po založení materiálu a odsátí vzduchu
- 101 (125) -
mezi sklen nou deskou a gumovou pokrývkou je p ístroj p ipraven ke
kopírování. U moderních kontaktních kopírek je osvit ízen elektronicky.
e) prosv tlovací vyvolávací st l, který slouží k odstran ní neosv tlené vrstvy
(vývojkou, vodou) a k pr b žné kontrole vyvolávacího procesu nap . lupou.
Podle druhu kopie se pak provede bud zbarvení utvrzené kopírovací vrstvy (u
negativních postup ) nebo zabarvení folie v odmytých místech pomocí
ultralaku a následné odbobtnání utvrzené kopírovací vrstvy nebo její chemické
odmytí (u pozitivních postup ). V druhém p ípad je t eba velmi pe liv
zajiš ovat bezodpadovou technologii, nebo v odpadových tekutinách je
vysoké zastoupení solí chrómu.
f) sušící za ízení
5.6.4
Kopírování na plastové fólie
5.6.4.1 Negativní kopírování na plastové folie
Pro zhotovení negativní kopie na plastovou folii je využívána sv tlem utvrzená
chromovaná koloidní vrstva, nov ji se využívají diazoslou eniny, které jsou po
vytvrzení sv tlem stálé a lze je barvit. Používají se p edevším pro
vyhotovování pomocných modrých kopií (modrokopie) a p íležitostn i pro
soukopie. P edlohu pro kopírování tvo í zpravidla fotografický negativ
árového prvku. Výsledkem kopírování pak je jeho pozitivní obraz na plastové
folii.
Negativní kopírování na plastovou folii bylo u nás zavedeno v 50tých letech.
Pro p enos obrazu se používala m kce pracující kopírovací vrstva GRAFOLIT
M. která vytvá ela na folii hn dý obraz. Hn d zbarvená koloidní suspenze se v
odst edivce nanášela na o išt nou plastovou folii typu PVC (nap . Astralon).
Po osvitu se kopie vyvolala ofsetovou vývojkou, obsahující p edevším vodný
roztok chloridu vápenatého a kyselinu mlé nou. Protože bylo barvivo obsaženo
již v kopírovací vrstv , byla po vyvolání a usušení kopie hotova. Její
nevýhodou byla malá denzita obrazu a jeho slabá adheze k podložce. Nebyla
vhodná k archivování, a proto se používala v tšinou pro tvorbu meziprodukt .
Slabá adheze obrazu se naopak využívala pro vícenásobné využívání folie,
když byl nepot ený obraz z folie odstran n odbobtnáním ve vod .
Vhodn jší kopírovací vrstva (chromovaný polyvinylalkohol) byla zavedena
koncem 50. let 20. století. Citlivý roztok byl tvo en vodným roztokem
polyvinylalkoholu (PVA) a dvojchromanu amonného, do n hož se p idával
Neokal pro lepší smá ení a malé množství pavku. Po vykopírování obrazu se
kopie vyvolala jemnou vodní sprchou. Z folie se tak odstranila neosv tlená (tj.
neutvrzená) ást vrstvy. Následn se obraz ve van vybarvil barvícím
roztokem. Pro ervený výsledný obraz se používal vodný roztok Kongoerven , pro modrý obraz vodný roztok barviva Chicagoblau 6B. Následovalo
opláchnutí vodou a sušení. V p ípad pot eby se folie opat ovala fixa ním
lakem (pro archivaci) nebo se obraz obdobn jako u d ív jších vrstev
odstra oval (meziprodukt). Pro vyhotovení modrokopií je možné PVA nahradit
fotografickou želatinou.
Výše uvedené postupy negativního kopírování na plastovou folii využívaly k
utvrzování koloidní vrstvy soli šestimocného chrómu, které mají karcinogenní
ú inky a mohou vyvolat i nevylé itelné kožní ekzémy. Kopírovací vrstvy s
- 102 (125) -
dvojchromany se navíc ve tm i po osvitu samovoln
znemož uje dlouhodob jší skladování jimi ovrstvených folií.
vytvrzují, což
Výše uvedené nedostatky vedly k hledání jiných zp sob zcitliv ní koloid .
ešení p inesly diazoslou eniny. Molekuly diazoslou eniny se p sobením
sv tla rozkládají na azoslou eniny za uvol ování dusíku. Vzniklé látky mají
utvrzující ú inek na koloidní látku. Diazoslou eniny jsou nejcitliv jší k zá ení
o vlnových délkách kolem 270 nm. Zá ení o vlnových délkách kolem 600 nm
na n nep sobí, a proto s nimi lze spolehliv manipulovat p i oranžovém nebo
erveném sv tle. U tohoto typu vrstev nedochází k samovolnému vytvrzování
ve tm . Jsou proto vhodné pro p edzcitlivování (presenzibilizaci) grafických
materiál (plastových folií nebo tiskových desek). Používá se nap . vrstva
PLD-7, jejíž citlivou složku tvo í plyvinylalkohol (PVA) a diazid. Tato vrstva
umož uje vyhotovit z p edlohy jak negativní tak pozitivní kopii. P i osvitu
dochází ke ztrát rozpustnosti vrstvy ve vod obdobn jako u p edchozích
postup . Po vyvolání jemnou vodní sprchou lze kopii vybarvit v barvící lázni.
Celý proces negativního kopírování je dnes nahrazován fotografickými
technologiemi, která je rychlejší a umož uje automatické zpracování. Používá
se však nadále pro vyhotovování pomocných modrých kopií pro kartografické
a kartolitografické práce. Je možné je použít rovn ž pro vyhotovení soukopie.
Negativním kopírováním lze obdržet z negativní p edlohy (nap . negativní
rytiny árových prvk mapy) pozitivní obraz.
V n kterých p ípadech pot ebujeme docílit skopírování dvou nebo i více
árových prvk mapy z negativních p edloh na tutéž platovou folii nebo na
film. Tuto soukopie lze zhotovit postupným osvitem negativních p edloh na
negativn
pracující kopírovací vrstvu, jakou je nap . chromovaný
polyvinylalkohol nebo vrstva PLD-7. Pro soukopii je možné použít i b žné
negativn pracující fotografické materiály (fototechnický film).
Pracovní postup p i vyhotovování soukopie za íná postupným kontraktním
vykopírováním originál negativních obraz jednotlivých árových prvk na
film nebo ovrstvenou plastovou folii. P i jednotlivých osvitech se na filmu,
resp. ovrstvené plastové folii postupn vytvo í latentní obrazy jednotlivých
árových prvk , nebo-li citlivá vrstva filmu, resp. folie je p i pr chodu sv tla
negativním obrazem jednoho z kopírovaných árových prvk utvrzena. Po
posledním osvitu, tj. po nakopírování posledního negativního obrazu árových
prvk film, nebo ovrstvenou folii vyvoláme známým zp sobem. Výsledkem je
spole ný pozitivní obraz všech kopírovaných árových prvk na jedné
p edloze.
Pokud jsme pro skopírování negativních p edloh použili fotografickou vrstvu,
není po jejím vyvolání možné, na p edlohu dokopírovat další prvek. Pokud je
jeho dopln ní nutné, musíme tuto zm nu doplnit p ímo na soukopii (nap .
dokreslením, dolepením názv nebo zna ek apod.). K tomuto ú elu slouží
zvláštní fotografické materiály, u nichž je fotografická vrstva nanesena na
jednostrann matovanou polyesterovou folii, na níž je možné dokreslení nebo
dolepení snadno provést. P i rozsáhlejších zm nách je však vhodn jší provést
novou negativní soukopii všech prvk .
Širší možnosti v tomto sm ru poskytují ovrstvené folie. Po dokon ení soukopie
je totiž možné plastovou folii v odst edivce nebo pomocí R-Coateru ovrstvit a
- 103 (125) -
na tuto novou vrstvu dokopírovat z negativní p edlohy další prvek mapy. To
není možné jen v tom p ípad , kdy je obraz soukopie po jejím zpracování
opat en ochranným lakem.
Pokud p i negativní sokopii pracujeme s plastovou folií typu PVC, je možné do
soukopie vkopírovat další prvek i pozitivním zp sobem (pozitivní kopírování
na plastové folie).
Všechny osvity p i použití fotografického materiálu provádíme v temné
komo e. P esnost soukopie zajiš ujeme vždy použitím nuceného lícování.
5.6.4.2 Pozitivní kopírování na plastové folie
Pro fotochemické pozitivní kopírování na plastové folie mohou být použity
stejné kopírovací vrstvy jako pro negativní kopírování. P edlohou pro
kopírování je zde však pozitivní obrazy mapového prvku.
P i expozici citlivé vrstvy a vyvolání fólie (podle druhu kopírovací vrstvy nap .
v ofsetové vývojce nebo ve vod ) vznikne nejd íve negativní obraz p edlohy
(tzv. šablona). Do obnažených míst se tamponem vet e tzv. ultralak, který na
fólii vytvo í erný, resp. barevný obraz. Ultralak, jako mírné organické
rozpoušt dlo naleptá PVC fólii (PET fólie nelze organickými rozpoušt dly
naleptávat, tudíž nejsou pro tuto metodu použitelné) a jako pozitivní obraz na
ní z stane i poté, co je bud chemickou cestou nebo odbobtnáním ve vod z
fólie odstran na sv tlem vytvrzená vrstva. Celý proces se ozna uje jako
"šablonové kopírování", nebo obraz po vyvolání vytvá í na vrstv šablonu, a
zat ení ultralakem jako "inverze obrazu".
Jako kopírovací vrstva se používá nap . tvrd pracující senzibilovaná emulze
Grafolit T 2020, jejíž hlavní sou ástí je arabská klovatina a dvojchroman
amonný, nebo ekologicky p ijateln jší vrstva PLD-7 obsahující
polyvinylalkohol a diazid.
Pozitivní kopírování na plastovou folii se používá k tzv. duplikaci pozitivních
p edloh, kdy nap . z pozitivní p edlohy se stranov správným obrazem
pot ebujeme zhotovit kopii stranov p evrácenou, tj. pro pot ebu ofsetového
tisku tiskový podklad. Duplikace se v poslední dob provádí nej ast ji
diazograficky.
Pozitivní kopírování se dále používá pro skopírování dvou nebo více árových
prvk z pozitivních p edloh (nap . originál polohopisu nebo vodstva s
popisem) a pro kopírování sítí pomocí pozitivních masek.
Pozitivní skopírování dvou nebo více árových prvk používáme tehdy, mámeli k dispozici pozitivní p edlohy t chto árových prvk . V kartografické
polygrafii jde o astý p ípad, a to jak p i odd leném zpracování
kartografických originál (nap . vykreslení polohopisu na plastovou folii,
vylepení mapových zna ek na jinou folii apod., když všechny tyto prvky mají
být tišt ny stejnou barvou), tak p i reedici map pro dopln ní stávajících
tiskových podklad dokopírováním zm n ných nebo nových prvk .
Pro pozitivní skopírování dvou nebo více p edloh používáme vždy
fotochemické kopírovací vrstvy.
Na ovrstvenou plastovou folii typu PVC vykopírujeme pozitivní p edlohu
prvního árového prvku. Kopii zpracujeme technologií známou z pozitivního
- 104 (125) -
kopírování na plastové folie, tj. provedeme vyvolání, inverzi obrazu a
odstran ní utvrzené kopírovací vrstvy. Na tuto kopii poté znovu naneseme kopírovací vrstvu a vykopírujeme pozitivní p edlohu dalšího árového prvku.
Kopii druhé prvku op t zpracujeme výše popsaným zp sobem. Celý cyklus
vykopírování, zpracování, ovrstvení opakujeme tolikrát, kolik pozitivních
p edloh pot ebujeme zkopírovat na jednu folii.
Do dokon ené soukopie m žeme kdykoliv stejným zp sobem dokopírovat z
pozitivní p edlohy další árové prvky. Do pozitivní soukopie je možné
dokopírovat další prvek i z negativní p edlohy, a to technologií známou z
negativního kopírování na plastové folie. P i dalším kopírování takovéto
soukopie (nap . p i jejím kopírování na tiskovou desku) je však t eba uvažovat
rozdíly denzit jednotlivých obraz a expozici vždy p izp sobit obrazu s nižší
denzitou. Pro inverzi obrazu používáme ve všech p ípadech erný ultralak.
Pozitivní soukopii dvou prvk je možné výjime n provést jediným osvitem na
pozitivn pracující fotochemickou nebo fotografickou vrstvu (nap . na
duplika ní film). Podmínkou však je, aby alespo jedna z kopírovaných
p edloh byla vyhotovena na plastové folii o tlouš ce menší než 0,15 mm.
Skopírování se provede jediným osvitem. Výsledný obraz je stejn kvalitní
jako p i kontaktním kopírování p es podložku.
Také p i pozitivním skopírování dvou nebo více árových prvk je vhodné
využívat nuceného lícování.
5.6.5
Vykopírování sítí pomocí kopírovacích masek
5.6.5.1 Negativní maskování
P i negativním maskování se použije vždy negativní obraz kopírované sít , tzn.
pro obdržení pozitivního obrazu sít 10% použijeme sít o hodnot (100 - 10)%
= 90%, a to ve stanoveném sklonu (nato ení). Pozitivní obraz sít obdržíme
sou asným osvitem negativní masky (plocha areálu je transparentní) a
negativního obrazu sít ("te ky" jsou transparentní) na negativn pracující
materiál (nap . film). Po skopírování a vyvolání obdržíme pozitivní obraz sít v
žádaném areálu. P i negativním maskování provádíme pro každý areál a
p íslušnou hustotu sít pouze jediný osvit. Areály se p itom nesmí vzájemn v
dané barv p ekrývat.
P i zpracování plošných barev map dochází v tšinou k použití více druh sítí s
r znou procentní hustotou, v etn stoprocentního vykrytí plochy barvou. Zcela
b žný je požadavek spole ného skopírování árových prvk se sítovými areály
(nap . b ehovky vod, popis vodstva a negativní sí s negativní maskou pro
výpl vodních ploch). Proto i zde používáme technologii negativního
skopírování dvou i více p edloh.
5.6.5.2 Pozitivní maskování
P i pozitivním maskování se vždy používá pozitivní obraz kopírovací sít .
Kopii sít lze zhotovit pozitivním kopírovacím procesem. Kopírovaný areál p i
n m musí být vykryt pozitivní kopírovací maskou. Vykopírování sít se zde
provádí dvojím osvitem fotochemické vrstvy. Na ovrstvenou plastovou folii se
vykopíruje p i prvním osvitu pozitivní kopírovací maska. V místech, kde
nebyla fotochemická vrstva maskou vykryta dojde k jejímu utvrzení. P i
- 105 (125) -
druhém osvitu se na stejnou vrstvu kopíruje plošný obraz pozitivní sít , který
se ovšem vytvo í pouze v místech, která byla p i prvním osvitu vykryta
kopírovací maskou, a tak si v i sv tlu uchovala citlivost. P i druhém osvitu
proto dojde k utvrzení kopírovací vrstvy jen v místech, která nejsou kryta
obrazem sít . Poté následuje vyvolání obrazu, jeho inverze a odstran ní
sv tlem utvrzené kopírovací vrstvy.
Na plastovou folii je možné pomocí fotochemických vrstev skopírovat árové
prvky i plošné (sítované nebo plné) areály. Pro každý kopírovaný prvek však
musíme folii znovu ovrstvit a kopii úpln zpracovat. Z toho plyne, že proces
pozitivního maskování p edloh s r zn rastrovanými areály m že být velmi
zdlouhavý (až n kolikahodinový). Alternativní použití negativního maskování
a vytvo ení soukopie na fototechnickém filmu vyžaduje pouze n kolik desítek
minut. V tšina kartografických pracoviš od používání pozitivního maskování
pro zpracování plošných barev mapy upustila a používá výhradn maskování
negativní.
Použití pozitivních masek je však doposud efektivní v p ípad , že pot ebujeme
skopírovat pouze dva plošné areály, a to jeden z nich sítový a druhý plošný.
Nap . p i zpracování tiskových podklad topografických map pro zelenou
barvu (plochy porost ) lze p íslušnou soukopii vytvo it dvojím osvitem p i
jediném nanesení fotochemické kopírovací vrstvy. Na ovrstvenou plastovou
folii se p i prvním osvitu vykopírují masky jak pro plné tak pro sítované areály.
P i druhém osvitu se kopíruje pozitivní obraz sít spole n s pozitivní maskou
pro plné areály. Po vyvolání a inverzi obrazu obdržíme jak sí ované areály, tak
areály s plnou plochou. Místo fotochemické kopírovací vrstvy se pro tento
postup dají použít i p ímopozitivní (duplika ní) filmy nebo diazografické
vrstvy nanesené na plastovou folii.
5.6.5.3 Zpracování plošných areál mapy pomocí kombinace negativního a
pozitivního maskování
Avizovaná technologie, vyvinutá na kated e mapování a kartografie VUT
Praha, je založena na postupném kopírování negativní masky pro jednotlivé
plošné areály s pozitivním obrazem sít na jednu sv tlocitlivou vrstvu, které je
završeno záv re ným osvitem této vrstvy p es spole nou pozitivní masku
všech plošných areál .
Pro kopírování je možné využít ja fotochemické vrstvy (Grafolit T 020, PLD7), tak i p ímopozitivní nebo duplika ní film, jakož i diazografickou vrstvu na
plastové folii. Výhodou tohoto postupu je, že pomocí pozitivních kopírovacích
sítí m žeme bezpe n vykopírovat i velmi jemný puntík (nap . sít o hustotách
až 1 %), jejichž vykopírování z negativního obrazu sít je p i negativním
maskování obtížné.
5.6.5.4 N které zvláštní zp soby použití kopírovacích masek
Technologie maskování je použitelná, krom již zmín ného vytvo ení
spole ného tiskového podkladu pro tisk dvou prvk plnou a potla enou barvou,
i p i vykopírování árového prvku v potla ené barv , resp. odstran ní ásti
kresby ze stávajícího tiskového podkladu i dopln ní (dokopírování) ásti
kresby.
- 106 (125) -
P i vykopírování dvou árových prvk v plné a potla ené barv použijeme
pozitivní nebo negativní maskování s ohledem na dostupnost kvalitní itelné
pozitivní nebo negativní p edlohy obou skopírovávaných prvk .
P i pozitivním maskování vykopírujeme nejprve na ovrstvenou plastovou folii
první p edlohu, která má být tišt na v plné barv . Po vyvolání kopie, inverzi
obrazu a odstran ní utvrzené kopírovací vrstvy naneseme na plastovou folii
znovu fotochemickou vrstvu a kopírujeme druhou p edlohu (1. osvit) a poté
bodovou nebo všesm rovou sít (2. osvit). Druhá p edloha zde slouží jako
pozitivní kopírovací maska. Po zpracování takto nasvícené folie obdržíme
žádaný obraz skopírovaných prvk .
P i negativním kopírování postupn exponujeme nejprve negativ s árovým
prvkem, který má být tišt n v plné barv , pak spole n negativní obraz bodové
nebo všesm rové sít a negativ árového prvku, který má být tišt n v potla ené
barv . Výsledný obraz je stejný jako p i pozitivním maskování. Podmínkou
však je, aby negativní obraz sít byl na velmi slabé podložce. Jinak by mohlo
dojít k rozkopírování (nasílení) árového prvku (resp. jeho sítového obrazu).
Pokud je t eba z tiskového podkladu, vyhotoveného pozitivním kopírováním na
plastovou folii typy PVC, odstranit v tší ást kresby, lze použít techniky
maskování. Pro plochu, která má být odstran na vyhotovíme pozitivní
kopírovací masku. Na tiskový podklad naneseme fotochemickou kopírovací
vrstvu a na ní pozitivní masku exponujeme. Vzniklý obraz vyvoláme. Tím se
ást kresby, vykryté p i osvitu kopírovací maskou, obnaží. Zbytek kresby je
zakryt utvrzenou kopírovací vrstvou. Obraz, který byl na tiskovém podkladu
vytvo en ultralakem, se odmyje vatovým tamponem namo eným v
amylacetátu. Toto organické rozpoušt dlo rozpustí ultralak, ímž se obraz z
kopie odmyje. Následuje odstran ní utvrzené kopírovací vrstvy a sušení. Do
výsledné kopie je pak možno fotochemickou cestou dokopírovat obraz
zm n ných prvk pozitivním kopírovacím procesem.
V p ípad , že byl tiskový podklad vyhotoven jiným zp sobem než
fotochemickým pozitivním kopírováním na plastovou folii typu PVC (nap . na
filmu) a my z n j pot ebujeme odstranit v tší ást kresby nebo více
jednotlivých prvk (nap . p i rozsáhlých zm nách názvosloví p i dalším vydání
mapy), použijeme op t fotochemické kopírování na plastovou folii s negativní
kopírovací maskou.
Na citlivou vrstvu vykopírujeme postupn dvojím osvitem p edlohu a masku.
U fotochemické vrstvy dojde v místech, která nejsou kryta maskou, k utvrzení
vrstvy i v místech, která byla p i prvním osvitu kryta obrazem p edlohy. Po
vyvolání a zpracování kopie se na t chto místech již kresba neobjeví. Do
výsledné kopie m žeme op t fotochemickou cestou dokopírovat obraz nových
prvk .
Maskování m žeme s úsp chem použít i v p ípad , kdy je t eba do stávajícího
tiskového podkladu dokopírovat pouze n které prvky z jiné p edlohy (nap . do
tiskového podkladu polohopisu dokopírovat pouze ást popisu z jiné p edlohy),
nebo naopak ást podkladu z p edlohy odkopírovat.
Pro dokopírování naneseme na plastovou folii s stranov p evráceným
pozitivním obrazem prvk mapy (tiskový podklad) fotochemickou vrstvu. Na
p edlohu, z níž pot ebujeme ást obsahu dokopírovat do tiskového podkladu,
- 107 (125) -
p iložíme istou plastovou folii. Na ní pot ebné prvky vykryjeme (tuší nebo
retušovací barvou), tj. vyhotovíme pro n pozitivní kopírovací masku. Na
fotochemickou vrstvu postupn exponujeme kopírovací masku a p edlohu, z
níž se na fotochemickou vrstvu p enáší pouze ta ást obrazu, která byla maskou
vykryta. Kopii vyvoláme, provedeme inverzi obrazu a odvrstvení.
Stejná technologie se použije pro odkopírování ásti kresby z pozitivní
p edlohy (nap . p i odkopírování obrazu vodstva ze spole ného vydavatelského
originálu). Pro prvky vodstva vyhotovíme pozitivní masku a na istou folii
naneseme fotochemickou vrstvu. Odkopírovaný obraz obdržíme postupným
osvitem masky a p edlohy. Tato technika se ozna uje jako rozkrývání prvk
mapy, vyhotovených na spole ném vydavatelském originálu, pozitivním
maskováním.
P i negativním rytí originál map do vrstvy bylo používáno tzv. postupné rytí
jednotlivých árových prvk na jediné rycí vrstv . Do vrstvy se nejprve vyryl
obraz árových prvk vodstva. Po jeho p ekopírování (nap . na film) se na rycí
vrstvu nanesla fotochemická kopírovací vrstva, která se osvítila ze zadní strany
folie. Rycí vrstva zde zastávala funkci negativní masky. V místech prorytých
ar došlo k utvrzení kopírovací vrstvy. Po vyvolání se utvrzená vrstva zbarvila
a vykryla obraz d íve vyrytých prvk . Do rycí vrstvy pak bylo možno dorývat
další árový prvek. Tento postup bylo možno opakovat i pro další árové prvky
mapy zpracovávané spole n na jediné rycí vrstv .
5.6.6
Kopírovací postupy
Reprografie je technologický obor, který pro sd lování v pracovních
soustavách využívá grafických technik nebo technik strojového zpracování a
technik p enosu dat k rozmnožování informa ních médií, k jejich p evodu na
jiné grafické formy, pop . ke strojové práci s nimi ( SN 01 3801). Reprografie
není samostatným technickým oborem. Využívá však jiné technické obory,
jako optiku, fotografickou chemii, elektroniku apod. a p izp sobuje p ístroje a
materiály a zp soby jejich užívání pot ebám sd lování informací. K tomu
vytvá í zvláštní technologie a je proto oborem technologickým.
Pracovní soustavy jsou takové soustavy, v nichž obíhají informace, rozhodné
pro spole nost. Jde o pr myslové, obchodní, správní organizace, sít
v deckých a technických informací v rámci obor , odv tví nebo i region a
stát .
Grafické techniky jsou postupy, které využívají p írodní zákonitosti, vedoucí
k vytvo ení relativn trvalého záznamu informace. Jde zejména o r zné
reproduk ní techniky, jako je fotografie, diazografie, elektrografie, tisk z
plochy aj.
Techniky strojového zpracování a p enosu dat využívá reprografie v
p ípadech, kdy vedou k rozmnožení informa ních médií, usnad ují manipulaci
s nimi nebo pomáhají k dálkovému p enosu dat. Pat í k nim nap . použití
optických kód , p enos obrazu telekomunika ními za ízeními aj.
Informa ní médium je nosi , na n mž jsou zaznamenána data odpovídající
textové nebo obrazové informaci. Informa ním médiem m že být nap .
p edloha (výkres), kopie, výtisk, mikrozáznam apod.
- 108 (125) -
P evodem do jiné grafické formy je mín no zhotovování mikrozáznam z
p edloh, jimiž mohou být výkresy, texty apod.. V širším slova smyslu jde o
promítání t chto záznam na pr m tnu tecích p ístroj , na monitory po íta
apod.
K hlavním technologiím reprodukce pat í:
• fotografie, která využívá ú ink sv telného zá ení na vhodné látky (nap . na
halogenidy st íbra) k vytvo ení trvalého optického záznamu písma nebo obrazu
(informace),
• argentografie, která pa í do skupiny kopírovacích technik využívajících
citlivost n kterých železitých a st íbrných solí (nap . citranu železitoamonného
a dusi nanu st íbrného) ke sv tlu,
• kyanografie, která pa í do skupiny kopírovacích technik využívajících
citlivost n kterých železitých solí (nap . chloridu železitého) ke sv tlu,
• diazografie, která využívá k vytvo ení obrazu rozklad diazoslou enin
p sobením sv tla a vytvá ení azobarviv za p ítomnosti diazolátek a azolátek v
alkalickém prost edí,
• elektrografie, která využívá vlastnosti polovodi k vytvo ení latentního
nábojového obrazu pomocí sv tla, jenž je zviditeln n elektrostatickým
p ijímáním práškového pigmentu,
• termografie, která využívá k vytvo ení obrazu zm ny fyzikálních nebo
chemických vlastností termolabilních látek,
• holografie, která využívá k registraci a pozd jší rekonstrukci obrazu
poruchu koherentního vln ní, vytvo enou p i odrazu od zobrazovaného
p edm tu nebo p i jeho pr chodu p edm tem,
• snímací tisk (nesprávn : ormig, lihový tisk, hektografie) je zp sob p enosu
obrazu, vytvo eného v lihu rozpustným barvivem, ze snímací matrice na
potiskovaný materiál (zpravidla papír),
• pr tisk (nevhodn : cyklostyl, blánové rozmnožování) je zp sob tisku, p i
n mž je barva protla ována pr chodnými místy (obrazovými prvky) pr tiskové
matrice na potiskovaný materiál,
• tisk ze želatiny (nesprávn : fototisk, planotisk, sv tlotisk, fotolový tisk) je
zp sob tisku z plochy, u n hož tiskovou formu tvo í preparovaná želatinová
vrstva, nanesená na kovovou desku chladícího stolu, na níž se obraz p enáší
pomocí kyanografické kopie.
Samostatným technologickým oborem v oblasti reprografie je mikrografie.
Využívá principy fotografie, diazografie, elektrografie, optiky a jiných
technických disciplín jak pro po ízení a duplikaci mikrozáznam , tak i pro
jejich zp tnou reprodukci do formy, itelné pouhým okem. Umož uje i p enos
informací, uchovávaných v obrazové form do formy digitální (systém CIM Computer Input Microfilm) nebo zp tn p evod digitálních informací do
mikrozáznamu (systém COM - Computer Output Microfilm).
V širším slova smyslu pat í do oblasti reprografie i ofsetový tisk (zejména na
maloformátových ofsetových strojích), který je v ad p ípad používán k
rozmnožování informa ních médií.
- 109 (125) -
P i tvorb a zpracování map se z reprografických kopírovacích postup
používá nej ast ji diazografie. Používána byla i kyanografie pro zhotovování
sv tle modrých pozitivních kopií (z negativních p edloh) jako podklad pro
kresbu nebo rytinu kartografických (vydavatelských) originál . Po zdokonalení
diazografických vrstv však tato technologie postupn ztrácí sv j význam.
Pro zhotovení levných kopií map byla ješt v 60.letech 20. století používána i
argentografie nebo tisk ze želatiny. Pro rozmnožování text (nap . výstup z
osvitové jednotky fotosázecích stroj ) se asto používá xerografie (nep ímá
elektrografie).
Kyanografie pat í k nejstarším reprografickým technikám kopírování. Její
princip byl objeven již v roce 1842 J. Herschelem p i zkoumání
fotochemických vlastností trojmocných solí železa (nej ast ji chlorid ). Tyto
se p sobením sv tla m ní na dvojmocné (chloridové) soli železa. Pro vyvolání
a sou asné ustálení obrazu se používá ferrikyanid draselný, který se p idává
p ímo do kopírovací vrstvy ( ervená krevní s l). Tato látka pak reaguje
selektivn na dvojmocné (chloridové) soli za vzniku ve vod nerozpustného
ferrikyaniduželezitého (tzv. Thurnbullova mod ) v osv tlených místech kopie a
sou asn na trojmocné (chloridové soli) za vzniku ve vod rozpustného
ferrikyanidu železito-draselného v neosv tlených místech kopie, který se z
kopírovací vrstvy vodou odmyje obdobn jako doprovodné soli draslíku
vznikající p i obou chemických reakcích. P i vyvolávacím procesu se v malém
množství uvol uje plynný chlór.
Kyanografická kopírovací vrstva je asi 40 000krát mén citlivá ke sv tlu než
fotografická vrstva. Její citlivost se dá zvýšit bu p idáním kyseliny š avelové
k trojmocné (chloridové) soli železa nebo náhradou t chto solí citranem
železito-amonným (hn dým nebo zeleným) p i respektování v tší citlivosti
takto složených vrstev k zá ení o vlnových délkách kolem 375 nm (p íprava
vrstvy p i žlutém sv tle, její sušení ve tm ).
Výsledné kopie lze zeslabovat i zesilovat, resp. p etónovat do hn dé, resp. šedé
barvy s využitím p íslušných chemických roztok ( pavku, resp. kyseliny
solné).
Kyanografie pat í k negativním kopírovacím postup m. Zpravidla se p i ní
vyhotovuje z negativní p edlohy pozitivní sv tle modrý obraz, který slouží pro
kresbu nebo rytinu. Pomocí dvou postupných expozic r zných negativ je
možno kyanograficky získat i soukopii obou p edloh. Obraz je možno pomocí
kyanografie p enést z negativu i do fotograficky získaných pozitiv (na
fotografickém papíru) nebo do otisk , vyhotovených ofsetovým tiskem.
Citlivost n kterých železitých solí ke sv tlu je možno využít i pro získání
pozitivní kopie (tj. z pozitivu pozitiv), a to v p ípad , je-li k dispozici stranov
p evrácený pozitiv. V tomto p ípad se používá kopírovací vrstva obsahující
chlorid železitý a citran železito-amonný hn dý. Postup využívá pro vytvo ení
obrazu sv tlem nezasažený chlorid železitý, který p i styku s vývojkou (vodný
roztok ferrokyanidu draselného - tzv. žlutá krevní s l) vytvá í ve vod
nerozpustnou komplexní s l, tzv. berlínskou mod .
Argentografie využívá k vytvo ení obrazu sou asn citlivosti železitých solí a
solí st íbra ke sv tlu. Postup poprvé použil L.Gray v roce 1850. Citlivá vrstva
byla tvo ena vodným roztokem citranu železito-amonného, dusi nanu
- 110 (125) -
st íbrného, kyseliny vinné a želatiny. Nanesení roztoku na podložku a sušení
vrstvy musí probíhat ve tm . Po osvícení je kopie vyvolána roztokem sirnatanu
sodného, v n mž voda p sobí vlastní vyvolávací proces a sirnatan sodný
rozpouští neosv tlené krystaly dusi nanu st íbrného, tj. ustálení kopie. Po
dostate ném ztmavnutí obrazu vylou eným kovovým st íbrem se kopie vypere
ve vod a usuší. Argentografie pat í k negativním kopírovacím postup m.
Diazografie je nejrozší en jší reprografickou technikou používanou p i
reprodukci map. Diazografické vrstvy nanesené na PET fóliích umož ují velmi
kvalitní duplikaci pozitivních transmisních p edloh. P i reprodukci map slouží
jak ke stranovému p evrácení pozitivního obrazu, tak i pro po ízení jeho
zajiš ovacích kopií. Diazografické kopie na PET fóliích vytvá ejí dostate n
trvanlivý obraz, a proto je možno tyto kopie p i dodržení ur itých pravidel
použít i pro archivaci.
Negativní diazografický obraz árových prvk map na pr hledné nebo sv tle
mod e zbarvené rycí vrstv slouží p i reedicích map k provád ní rozsáhlejších
oprav árových prvk rytinou. Diazografické papíry slouží k vyhotovování
kontrolních kopií p ed tiskem. Diazografické vrstvy, u nichž je možno získat
obraz v žluté, purpurové, azurová , resp. v erné barv , jež jsou jednotliv
nanesené na slabých plastových fóliích, slouží pro barevné náhledy náhradou
za nátisk nebo za barevnou soukopii. Byly vyvinuty i speciální diazografické
papíry, na n ž je možno ze dvou diapozitivních p edloh zhotovit
dvoubarevnou, resp. i vícebarevnou kopii. Diazograficky je možno
vyhotovovat i kopie z fotosazby na materiál, opat eny stálelepící sm sí. Takto
vyhotovené nálepky slouží pro vyhotovování kartografických (vydavatelských)
originál názvosloví. Diazografické vrstvy, které vytvá ejí modrý obraz, se
využívají pro ofsetovou montáž nebo jako podkladové mapy pro kresbu
vydavatelských originál map. Zde postupn vytla ují d íve používanou
kyanografii. Diaazografické vrstvy rovn ž umož ují p enos obrazu na vrstvy
pro negativní nebo pozitivní rytí. Uplatn ní má diazografie i v mikrografii, kde
se používá zejména pro duplikaci mikrofilm nebo mikrofiší.
Základem diazografického kopírovacího procesu je
• rozklad diazoniových solí (diazoslou enin) vlivem ultrafialového zá ení o
vlnové délce330 až 480 nm, které p i pr chodu transmisní p edlohou p sobí
rozložení diazoslou eniny na molekulární dusík a aromatickou
hydroxislou eninu (azoslou eninu),
• reakce sv tlem nerozložených diazoniových solí s vhodnou vazební látkou,
tzv. kopulentou, která je bu p ímo v kopírovací vrstv nebo ve vývojce, p i
níž v alkalickém prost edí vznikají stálá azobarviva.
Podle volby diazoslou enin a kopulenty (azoslou eniny) vznikají azobarviva
r zných barevných odstín (modré, fialové, ervené, hn dé, erné apod.).
Diazografické materiály, které obsahují p ímo ve vrstv diazolátku a azolátku,
jsou ur eny pro tzv. suché vyvolávání. To probíhá ve pavkových parách.
Materiály, které obsahují ve vrstv pouze diazolátku, jsou ur eny pro tzv.
kapalinové vyvolávání (též polosuché vyvolávání). Vývojka v tomto p ípad
obsahuje azoslou eninu a louh.
Výhodou diazografických materiál je jejich vysoká rozlišovací schopnost,
která bývá až 300 ar/mm. Další výhodou je možnost zpracování materiál p i
- 111 (125) -
tlumeném denním nebo p i žárovkovém sv tle. V laborato i pln posta uje
umístit žluté záv sy nebo provést žlutý nát r oken, resp. jejich polepení žlutou
fólií. Nevýhodou diazografických materiál je jejich omezená skladovatelnost
p i b žné laboratorní teplot (záru ní doba se pohybuje v rozmezí 4 - 8 m síc
ode dne jejich výroby). Tuto životnost je možno prodloužit podchlazením
materiál na teplotu 5o C nebo nižší. Materiály je t eba skladovat v suchých
místnostech a odd len od chemikálií, zejména od výpar pavku. Výsledné
diazografické kopie je t eba chránit p ed p ímým slune ním zá ením, kde
asem blednou a na sv tlých místech se n kdy zabarvují do žluta. K tomu
m že dojít i p i osvitu diazografických kopií (nap . mikrofiší) v
mikrografických tecích p ístrojích. Pokud není diazografická kopie vystavena
p ímému sv tlu, m že její trvanlivost dosáhnout 10 i 20 let.
Tabulka 5-3 Vybrané charakteristiky diazografických materiál
Renker
Obchodní
ozna ení
1310 PE 0,10
sepia
1320 PE 0,15
sepia
1321 PE 0,15 blau
A
1480 SK
transparent 0,05
schwarz
1485 SK
transparent 0,05
sepia
1015 Zweifarbenpapier 110 g.m-2
1372 M-folie sepia
1991 PSM rot
special
1594 PMA
Anhaltkopierfolien
Podložka
Tlouš ka Barevný tón Zp sob
podložky
kopie
vyvolávání
firmy
Použití
polyester
0,10
hn dý
suchý
duplikace
polyester
0,15
hn dý
suchý
duplikace
polyester
0,15
modrý
suchý
kresba
polyester
samolepící
0,05
erný
suchý
polyester
samolepící
0,05
hn dý
suchý
papír
-
polyester
0,10
modro erný,
hn dý
hn dý
polyester
0,13
-
-
polyester
0,18
sv tle
modrý
suchý
suchý
suchý
lepení
názvosloví a
zna ek
lepení
názvosloví a
zna ek
barevné
soukopie
duplikace
sloupávací
promaskování
pro ofsetovou
montáž
Elektrografie je technika p enosu obrazu, využívající fotoelektrických
vlastností n kterých polovodi . Expozicí p edlohy se zde vytvá í nejprve
latentní nábojový obraz, který se zviditelní práškovým pigmentem, tzv.
tonerem.
Používány jsou dva základní principy elektrografického vytvo ení obrazu, a to:
• obraz je osvitem vytvo en a tepeln po vyvolání tonerem fixován p ímo na
polovodi ové vrstv (tzv. p ímá elektrografie). Jako materiál se zde používá
elektrografický papír, opat ený polovodivou vrstvou tvo enou kysli níkem
zine natým (tzv. zinkoxidový papír),
• obraz je vytvo en na polovodivé (nap . selenové) vrstv , nanesené na
vodivém kovovém válci. Zde se osvitem vytvo í latentní nábojový obraz, který
- 112 (125) -
se zviditelní práškovým tonerem. Obraz se však na vrstv nefixuje, ale p enáší
se na papír, kde teprve dochází teplem k jeho fixaci. Tento princip využívá tzv.
nep ímá elektrografie, nebo-li xerografie.
K vynálezu principu elektrografie (Ch. Carlson), tj. p enosu barvy p sobením
elektrostatických sil, došlo v roce 1938. K jeho praktickému využití však došlo
až na p elomu 50. let ve Velké Británii (firma (RANK XEROX). V roce 1955
došlo v USA k vývoji p ímého elektrografického kopírování s využitím
zinkoxidového papíru. První xerografické p ístroje byly však vyvinuty až v 70,
letech v USA a v Japonsku. Jde tedy o nejmladší reprografickou metodu. V
sou asné dob je na trhu velké množství r zných typ elektrografických
p ístroj (podle prvního výrobce Rank Xerox Ltd. ozna ovaných jako xeroxy a
celá metoda jako xerografie), p edevším pro nep ímou elektrografii, a to nejen
pro jednobarevné kopírování, ale i pro kopírování barevných p edloh. Saze
dehtu, elektrostaticky ulp lé v místech ar p edlohy, jsou fixovány teplem.
Jednobarevné xeroxy jsou dodávány i ve velkých formátech (až do formátu
A0), jež asto zvládají kopírování jak odrazných tak pr chodných p edloh.
Barevné xeroxy se dosud vyráb jí pouze ve formátech A4 nebo A3 a jejich
cena je vysoká.
Elektrografické p ístroje se zpravidla d lí podle jejich doporu ené m sí ní
produkce na:
• malé (též sekretá ské) s doporu enou m sí ní produkcí od 3000 kopií (nap .
Canon PC 10) až do 20 000 kopií s rychlostí až 20 expozic za minutu,
• st ední s doporu enou produkcí 20 000 - 50 000 kopií p i rychlosti 20 - 50
expozic za minutu,
• velké s m sí ním výkonem 50 000 - 100 000 kopií p i rychlosti 50 - 90
expozic za minutu a
• vysokokapacitní s m sí ní produkcí nad 100 000 kopií, které svou rychlostí
mohou konkurovat malooformátovému ofsetu.
ada p ístroj umož uje vyhotovit kopie ve dvou barvách (volbou barevných
toner ). P íkladem jsou xerografické kopírky Minolta EP 4300, Agfa X55-5
nebo Mita DC-2285. Barevné kopie z barevných p edloh je možno zhotovovat
na digitálních barevných kopírkách nebo na laserových kopírkách Minolta CF
70, Canon Color Laser Copier 300, Konics 9028, Fuji Colorcopy AP System
5000, Mita Copystar 280, Brothercolor 5500 aj.
5.6.7
Mikrografie
Mikrografie je souhrnný pojem pro zp soby zhotovování, rozmnožování,
užívání a uchovávání mikrozáznam .
Mikrozáznam je obrazový záznam informace v takovém m ítku zmenšení, že
tuto informaci je možné p e íst pouze s optickým za ízením. M že jím být
mikrofilm (svitkový film s mikrozáznamy), mirofilmový proužek (mikrofilm
uchovávaný v nesvinutém stavu v ochranných obálkách) nebo mikrofiš
(listový film s mikrozáznamy uspo ádanými do ádek a sloupc ).
P i uplat ování a zavád ní mikrozáznam je d ležité vždy posoudit, zda p i
jejím použití nebo v pr b hu zpracování nedojde k deformaci nebo ke ztrát
- 113 (125) -
originální informace. Z tohoto hlediska je nutné zhodnotit jak originální
p edlohu, ur enou k mikrofilmování, tak i technologii mikrografických prací.
P i hodnocení originální p edlohy je t eba sledovat její obsahovou úplnost,
grafickou kvalitu záznamu informace, kontrast, druh a formát podložky,
rozm r grafického obrazu, tlouš ku ar, velikost popisu a tónovou skladbu a
barevnost p edlohy. Podle výsledku tohoto hodnocení je t eba stanovit:
• optimální faktor zmenšení ( íslo, které udává, kolikrát se p i optickém
zobrazování kresba p edlohy lineárn zmenšuje).
• velikost obrazového pole (tj. formátu obrazu výsledného mikrozáznamu),
• druh mikrografického média, použitého pro originální mikrozáznam
(mikrofilm, mikrofiš),
• zp sob snímkování (druh mikrofilmové kamery, druh mikrofilmového
materiálu apod.),
• technologii chemického zpracování mikrozáznamu,
• optimální finální produkt mikrografického zpracování p edloh (druh
uživatelských kopií po ízených z originálního mikrozáznamu).
Technická kritéria pro hodnocení kvality mikrograficky zpracovávaných
p edloh stanoví SN 01 3105. Transmisní p edlohy mohou být kresleny na
pr svitné nebo pr hledné kreslící materiály (plastové fólie, pauzovací papír ),
jejichž optická hustota Dp ≤ 0.2. Nelze používat materiály zažloutlé, kresba
musí být provedena vždy na lícové stran podložky. Odrazné p edlohy se kreslí
na nepr svitné kreslící materiály (rýsovací papíry, kartony, nepr hledné
plastové fólie), jejichž b lost, m ená v odrazném sv tle, má nejmén 75%
b losti kysli níku ho e natého. Tato hodnota odpovídá odrazné denzit cca
0.15. Kontrast (rozdíl mezi denzitou kresby Dk a denzitou podložky Dp) musí
být ≥ 1.0. Kresba má být provedena tak, aby umož ovala použít výsledné
m ítko reprografického zobrazení MR = 1:1.4, tj. aby formát výsledné kopie
byl bezpe n itelný bez optických pom cek p i zmenšení originální p edlohy
v pom ru MR (nap . p edloha formátu A0 se zmenší 29.7krát, obraz z
mikrofilmu se zv tší 21krát, výsledný obraz reprografické kopie je A1).
Tomuto p edpokladu vyhovuje nejmenší tlouš ka áry 0.25 mm, nejmenší
sv tlost mezi rovnob žnými arami 0.7 mm a nejmenší velikost písma 3.5 mm.
Základní formátem pro p edlohy je vždy formát ady A. Pokud jeden z
rozm r p edlohy z této ady vybo uje, provádí se její snímkování vždy po
sekcích, odpovídajících jedním rozm rem ad A, p i emž sousední snímky
mají vždy ur itý minimální p ekryt. P ed snímkováním je t eba na takovou
p edlohu vykreslit d lící úse ky a každou sekci doplnit polohovým rámem, v
n mž je poloha sekce vyzna ena siln jším orámováním. Tímto zp sobem se
mikrofilmují dopl kové formáty. Maximální výška p edlohy, která má
dopl kový formát, m že být 841 mm, maximální délka p edlohy 1470 mm.
Mikrografie nachází uplatn ní zvlášt p i uchovávání informací. Proto se
používá ve správ , knihovnictví, ve v deckotechnické a ekonomické
informatice a ve všech typech dokumentace. Výhodou mikrofotografických
záznam je p edevším jejich malý prostorový objem, z n hož vyplývá i
podstatné snížení požadavk na archívní prostory.
- 114 (125) -
Zhotovování, rozmnožování, užívání a uchovávání mikrozáznam vyžaduje
vysoký stupe standardizace, a to jak u p ístroj tak i u používaných materiál
a technologií. V R je používán tzv. diferencovaný mikrografický systém
(DMS), využívající za ízení tuzemské i zahrani ní výroby. Systém vyhovuje
pro práci s negativními i pozitivními mikrozáznamy na svitkových filmech o
ší ce 16 mm, 35 mm, 75 mm a 105 mm a pro mikrofiše se standardním
formátem A6 (tj. 148 x 105 mm).
Mikrografický systém tvo í ada ú eln na sebe navazujících p ístroj , k nimž
pat í:
• mikrografické kamery,
• p ístroje pro fotochemické zpracování mikrografických médií (vyvolávací
automaty),
•
tecí p ístroje,
•
tecí zv tšovací p ístroje,
• kopírovací p ístroje,
• montážní p ístroje,
• vyhledávací p ístroje,
• za ízení pro ukládání mikrografických médií.
Mikrografické médium je nosi informace, obsahující jeden nebo více
mikrozáznam ( SN 01 3801). Mikrografickým médiem 1. generace se
rozumí takové médium, které bylo získáno p ímým snímkováním p edlohy
(nap . mikrografickou kamerou nebo tzv. konverzí, tj. p evodem záznamu z
negrafické do grafické formy - nap . p evodem digitálního záznamu z po íta e
na mikrofilm - systém COM). Mikrografické médium 2. až n-té generace je
kopií, vyhotovenou kopírováním mikrografického média (n-1) generace.
P itom tato média (duplikáty) mohou mít negativní nebo pozitivní zobrazení.
K základním typ m mikrografických médií pat í:
• mikrofilm (ozna ení MR), tj. svitkový film s mikrozáznamy. Ší ka
mikrofilmu m že být 16 mm (MR-16), 35 mm (MR-35), 70 mm (MR-70),
pop . i 105 mm. Obraz mikrofilmu m že být negativní nebo pozitivní.
Mikrofilmy se nej ast ji používají neperforované, uchovávají se ve svitcích v
délce 30 metr ( SN 013844).
• proužek mikrofilmu, též mikrofilmový proužek (ozna ení MO) p edstavuje
mikrofilm o ší ce 16, resp. 35 mm a délce menší než 230 mm, uchovávaný v
nesvinutém stavu v ochranných obálkách. K jeho ozna ení se vždy p ipojuje
ší ka (nap . MO-35).
• mikrofiš (ozna ení MF), tj. listový film s mikrozáznamy uspo ádanými do
ádek a sloupc . Mikrofiš bývá asto ozna ována titulem,který je itelný
pouhým okem. Mikrofiš s mikrozáznamy o faktoru zmenšení v tším než 90x se
nazývá ultrafiš,
• mikroštítek, tj. normalizovaný d rný štítek s pravoúhlým vý ezem, ur eným
pro montáž proužku mikrofilmu nebo s, vmontovaným jiným mikrografickým
médiem.
- 115 (125) -
• kapsová mikrokarta, tj. nosi s jednou nebo více kapsami ur enými pro
montáž proužk mikrofilmu.
Mikrofiš ( SN 013840) má nej ast ji normalizovaný formát A6. Je tvo ena z
titulkového pole, obsahujícího identifika ní sekci, sekci popisu a sekci po adí,
a ze záznamového pole. Záznamové pole je d leno vertikální a horizontální sítí
na jednoduchá záznamová pole, která se mohou skládat do složených polí
(zahrnují 2, 4 a více polí jednoduchých). Snímkování na mikrofiš se provádí v
ádcích a ve sloupcích. Každé jednoduché nebo složené pole sít má vlastní
expozi ní a obrazové pole.
Sloupce se u mikrofiší ozna ují arabskými íslicemi a ady se ozna ují velkými
písmeny. Mikrozáznamy ve vztahu k po adí p edloh mají být uspo ádány vždy
v ádcích zleva doprava. Výchozí je vždy pole A1. Expozi ní pole má vždy
obsahovat zobrazení jednoho listu (stránku) p edlohy. Možné je i sdružení
snímkování dvou nebo více list (stránek) p edlohy, pop . její snímkování po
sekcích s p ekryty podle SN 01 3105 (u tzv. dopl kových formát ).
Mikrozáznamz mají být v expozi ním poli orientovány tak, aby byly vždy v
itelné poloze. P edlohy je proto možné do odpovídající polohy pooto it.
Tabulka 5-4 P ehled typ používaných mikrofiší
Typ
mikrofiše
MF 60
MF72
MF 98
MF112
MF 300
MF 304
Sí
mikrofiše
vertikální
vertikální
vertikální
vertikální
vertikální
horizontální
Po et jednoduchých
polí
60
72
98
112
300
304
Po et
ad
5
6
7
8
12
16
Po et
sloupc
12
12
14
14
25
19
Mikroštítek je d rný štítek na kvalitním kartonu, ur ený pro spojení s
mikrofilmem. Podle provedení na mikroštítky se d lí na:
• mikroštítky kapsové, obsahující v pravoúhlém vý ezu p ílepovou fólii o
tlouš ce 0.008 - 0.010 mm, která vytvá í kapsu pro vložení mikrofilmu. Tento
druh mikroštítku se používá pro mikrofilm 35 mm (ozna ení K 35) a s dvojitou
kapsou pro kinofilm 16 mm o délce 48 mm (K 48). Speciální mikroštítky
obsahují dva proužky mikrofilmu 16 mm o délce 162 mm (K 162).
• mikroštítky vlepové (pouze pro mikrofilm 35 mm), kde je p ílepový
ráme ek, opat ený termoplastickou nebo samolepící vrstvou,
• mikroštítky se zabudovaným proužkem neexponovaného diazografického
nebo vezikulárního filmi ší e 35 mm.
Mikroštítky mohou obsahovat tišt né údaje a mohou být d rovány (s výjimkou
mikroštítku K 162) pro strojní zpracování obdobn jako b žné d rné štítky.
Kapsové mikrokarty jsou karty formátu A6 o tlouš ce 0.2 mm s vyseknutými
pravoúhlými otvory, které jsou opat eny kapsami, vyhotovenými ze slabé fólie
o tlouš ce maximáln 0,01 mm. Tyto kapsy slouží pro vložení mikrofilmu.
Kapsové mikrokarty se ozna ují písmenem D a íselným znakem v obecném
- 116 (125) -
tvaru a-b, kde a ozna uje po et kapes a b ší ku vkládaného mikrofilmu (nap .
D 2-35 znamená dv kapsy pro proužky 35 mm mikrofilmu).
Kapsové mikrokarty se používají p edevším pro ukládání a archivování
proužk mikrofilmu. Mohou být opat eny titulkovacím polem.
Mikrografické kamery jsou p ístroje, jimiž se po izují mikrozáznamy p edloh
na svitkový film nebo na plochý film. D líme je na:
• mikrofilmové krokové kamery,
• mikrofilmové pr b žné kamery,
• mikrofišové kamery.
Mikrofilmové krokové kamery jsou fotografické reproduk ní p ístroje, jimiž je
možno z p edloh vyhotovovat mikrozáznamy na svitkový mikrofilm. Jsou
konstruovány bu pro mikrofilmování jen odrazných p edloh nebo pro
filmování odrazných i pr chodných p edloh. Kamery se obecn skládají ze
snímací hlavy s objektivem a kazetou s mikrofilmem, osv tlovacích t les, rámu
nebo stolu, který slouží pro umíst ní mikrofilmové p edlohy, ovládacího
panelu, jehož pomocí se nastavuje zmenšení, m í osvit, nastavuje a provádí
expozice a z fotobu ky, která je napojena na elektronické prvky ovládacího
panelu a slouží k prom ení odrazu nebo pr chodu sv tla p edlohou.
Všechny typy mikrografických kamer vycházejí principiáln z konstrukce
vertikálního fotoreproduk ního p ístroje. Bývají vybaveny objektivy
s ohniskovou vzdáleností 38 - 45 mm a se sv telností 1:5,6 - 1:8. Rozlišovací
schopnost objektiv je zpravidla 300 ar na mm.
U maloformátových krokových mikrofilmových kamer je volen pevný faktor
zmenšení 21 krát. U velkoformátových krokových mikrofilmových kamer je
možno faktor zmenšení m nit plynule v rozsahu 6,6 krát až 29,7 krát.
Tabulka 5-5 Faktory zmenšení podle SN 01 3810
Formát p edlohy
Faktor zmenšení pro plný formát
Faktor zmenšení pro p lený formát
A5 A4 A3 A2 A1 A0
5,25 7,4 10,5 14,8 21,0 29,7
7,4 10,5 14,8 21,0 29,7 42,0
V tabulce uvedené faktory zmenšení zajiš ují dobrou návaznost na tecí a
zv tšovací p ístroje i na optické výstupy po íta v za ízeních COM.
Pro po ízení mikrozáznam v mikrografických kamerách se používají
halogenidost íbrné filmy (zpravidla neperforované). Pro reprodukci
ernobílých pérových p edloh se používají nej ast ji filmy nesenzibilizované,
ortochromatické i panchromatické, pro reprodukci barevných p edloh filmy
panchromatické a barevné.
Citlivost mikrografických film bývá 4o až 8o SN. Vyžadována je vysoká
rozlišovací schopnost. V praxi se pohybuje v rozmezí cca 250 - 450 ar na mm.
Pro vyvolávání se v tšinou používají tvrd pracující vývojky. Vzhledem
k silnému zmenšení obrazu se vyžaduje, aby tyto vývojky pracovaly
jemnozrn . Expozice a vyvolání se ídí tak, aby se denzita negativu pohybovala
v rozsahu 1,0 - 1,2.
- 117 (125) -
Proces zpracování mikrografických halogenidost íbrných film je obdobný
procesu používanému p i zpracování jiných druh fototechnických film . P i
mikrosnímkování v malém rozsahu (o délce filmu cca 1,3 - 1,5 m) je možno
použít zpracování v miskách nebo vyvolávacím tanku, používaném
v amatérské fotografii. Delší filmové pásy se zpracovávají ve vyvolávacích
automatech.
Originální mikrozáznamy (mikrografická média 1. generace) se zpravidla
ukládají v pracovních archívech mikrofilmového pracovišt . Pro další práci
s t mito záznamy se používají mikrografická média 2. nebo další generace.
Kopie z médií 1. generace (duplikace) se vyhotovují r znými technikami, a to:
•
kopírováním na halogenidost íbrné filmy,
•
kopírováním na diazografické filmy nebo vezikulární filmy,
•
kopírováním na elektrografické filmy aj.
Pro duplikaci svitkového mikrofilmu na halogenidost íbrný film slouží
pr b žné kontaktní kopírky. Pracují v principu tak, že p ed št rbinou, jíž
proniká sv tlo ze sv telného zdroje, se synchronn pohybuje kopírovaný film
spolu s neexponovaným mikrofilmem stejné ší e jako originál. Oba filmové
pásy jsou p ítla nou hlavou drženy citlivými vrstvami u sebe. Duplikaci je
možno u v tšiny takovýchto p ístroj provád t za denního sv tla. Na
obdobném principu pracují i p ístroje pro duplikaci pásk mikrofilmu a
mikrofiší (nap . Zeiss DD-1). V tomto p ípad se používá diazografický plochý
film, který se vyzna uje vysokou rozlišovací schopností a velkou hranovou
ostrostí reprodukce. Nízká citlivost materiálu ke sv tlu umož uje zhotovovat
kopie p i tlumeném denním sv tle.
Duplikace s použitím diazografických materiál jsou vhodné pro tecí p ístroje
a pro po izování zv tšenin elektrografickým kopírováním (na zinkový papír).
Jejich nevýhodou však je, že vytvo ený obraz vlivem dlouhodobého
osv tlování ve tecích p ístrojích asem ztrácí kontrast (bledne). Proto jsou pro
duplikace vhodn jší vezikulární filmy (též bublinkové filmy nebo Kalvarovy
filmy), které dlouhodobým p sobením sv tla neblednou. Filmy jsou tvo eny
tenkou vrstvou termoplastické živice,v níž je rozptýlena diazolátka se
senzibilizátory a stabilizátory , a z podložky, kterou tvo í polyesterová fólie.
Filmy jsou citlivé pouze na ultrafialové zá ení a je možno je proto zpracovávat
p i b žném osv tlení laborato e. Obraz zde vzniká fotochemickou reakcí. P i ní
dochází osvitem v místech, která nebyla kryta p edlohou, k rozkladu chemické
vazby dusíku a k jeho uvoln ní jako plynné látky. Dalším osvitem (bez
p edlohy) a zah átím vytvo í bublinky dusíku v místech, která p i prvním
osvitu byla zakryta kresbou, viditelný žlutý až mlé ný obraz. Vrstva má
vysokou rozlišovací schopnost (až 600 ar na mm). Vytvo ený obraz
nepodléhá zm nám p i dalším osvitu, nebo byl vytvo en fyzikáln .
Vezikulární filmy se vyráb jí ve svitcích ší e 16, 35 nebo 105 mm nebo jako
ploché filmy formátu A6 pro mikrofiše.
Mikrosnímky se zpravidla využívají na v tším množství pracoviš . Tato
pracovišt musí být vybavena uživatelskými p ístroji, které mohou
z mikrografických médií poskytnout bud do asnou nebo trvalou informaci.
K takovým za ízením pat í:
- 118 (125) -
•
tecí p ístroje
•
tecí zv tšovací p ístroje,
•
zv tšovací p ístroje.
tecí p ístroj je za ízení, které slouží ke tení zv tšených mikrozáznam ,
promítnutých na odraznou promítací plochu nebo na pr svitné (nej ast ji
zelené) stínítko. Tyto p ístroje jsou konstruovány jak pro tení mikrofilmu tak i
pro tení mikrofiší, resp. mikroštítk . Mají vým nné objektivy, které umož ují
r zné pevné zv tšení mikrozáznamu (Meoflex V2, resp.Meoflex C - Meopta
P erov, Zeiss DL-4 aj.). Formát stínítka je obvykle A2. Krom toho je pro
tení mikrofilmu k dispozici ada menších optických p ístroj , opat ených
pouze siln zv tšujícími lupami.
tecí zv tšovací p ístroje umož ují jak tení zv tšených mikrozáznam , tak i
jejich zp tnou reprodukci fotografickým nebo elektronickým zp sobem.
Princip innosti t chto p ístroj vychází z principu tecího p ístroje, který je
dopln n sklopným zrcadlem. Podle jeho polohy je zv tšený mikrozáznam
promítán bu na stínítko pro pot ebu jeho p ímého tení, nebo na sv tlocilivý
papír pro pot ebu trvalého záznamu vyhledané informace (nap . Meorex,
Meopta P erov).
tecí vyhledávací p ístroje jsou tecí p ístroje, vybavené za ízením
k vyhledávání mikrozáznam na svitcích mikrofilmu, v proužcích mikrofilmu
nebo v souboru mikrofiší. K tomu slouží bu r zné typy kód , tj. znak nebo
jejich sestav, zobrazených na mikrografickém médiu a umož ujících t íd ní
nebo vyhledávání mikrozáznam . K tomu se používá:
• polohový árový kód, tj. sestava optických znak exponovaných mezi
mikrosnímky. Jejich vzájemná poloha nebo poloha v i okraji mikrofilmu
ur uje zpravidla jen skupinu ur itého druhu mikrosnímk . P i rychlém
p evíjení mikrofilmového svitku ve tecím p ístroji vytvá í tyto znaky na
promítací ploše nebo na stínítku souvislé áry, umož ující p ibližnou orientaci
v mikrofilmu,
• optický odpo ítavací znak, zpravidla ty úhelníkový, umíst ný pod
mikrosnímkem, je ur en k odpo ítávání po adí mikrosnímk fotoelektrickým
sníma em,
• binární kód, tvo ený sestavou optických znak (nap . erných a bílých
ty úhelník ), umíst ných u mikrosnímk a itelných fotoelektrickým
sníma em. Slouží k vyhledávání jednotlivých mikrosnímk podle kombinace
polí v kódu.
Pro kontrolu denzity mikrografických záznam se používají speciální
denzitometry s rozsahem m ených denzit 0 - 1,5. P esnost m ení denzity je u
mikrozáznam zpravidla požadována ±0.02.
itelností u mikrozáznam rozumíme z etelné rozlišení alfanumerických znak
nebo symbol na výstupních mikrografických médiích (na stínítku tecího
p ístroje, na elektrografické kopii zv tšeného mikrozáznamu apod.). Pro
hodnocení itelnosti slouží zkušební obrazce, které do mikrografického
procesu vstupují na po átku snímkování. Na výstupu se projeví jako kopie n-té
generace.
- 119 (125) -
Cílem zkušebních postup je stanovení meze itelnosti, tj. hranice mezi
itelným a již ne itelným mikrografickým záznamem ( SN 01 3822). Ú elem
stanovení této meze je pak zejména:
• objektivní ur ení míry jakosti reprografického produktu,
• hodnocení úrovn a vyhledání optimálního zp sobu technologického
zpracování reprografického záznamu informace,
• ur ení nejmenší velikosti obrazových prvk
(velikosti písma, tlouš ky ar aj.),
reprodukovatelných p edloh
• stanovení zp sobilosti p edlo, pop . jejich reprografických záznam , pro
p enos informace.
V roce 1972 byla VÚGTK ve Zdibech vypracována „Koncepce využití
mikrofilmové techniky v geodetických a kartografických pracích“ . Jejím
d sledkem byl m.j. i vytvo ení dvou mikrofišových pracoviš , a to v Brn a v
Mladé Boleslavi. Jejich práce byla organizována podle „Metodického návodu
pro mikrofilmovou dokumentaci geodetických a kartografických elaborát “ a
„Technologického postupu pro snímkování geodetických a kartografických
elaborát “ (1978-79) s novelou v roce 1983.
Hlavním p edm tem mikrosnímkování byly operáty pozemkového katastru a
evidence nemovitostí, elaboráty katastrálního m ení, technickoekonomického mapování a Základní mapy velkého m ítka. Základní
jednotkou pro mikrosnímkování bylo katastrální území a dále okres, kraj a
lokalita. Snímkovány byly následující elaboráty:
• pozemkový katastr (v etn r. 1955), parcelní protokoly, seznamy
pozemnostních arch , pozemnostní archy, rejst íky držitel , rejst íky parcel,
výkazy zm n, výpo etní protokoly, výkazy úhrnných katastrálních hodnot,
popisy hranic katastrálních území, památky a rezervace, seznamy dom a
katastrální mapy,
• scelovací operáty, projekty spole ných za ízení, plány náhradních
pozemk , polní ná rty a vyty ovací ná rty, m ické zápisníky, stav pozemk
po scelení, rejst íky náhrad, bilance a srovnávací sestavení, výpo ty vým r a
n které další ásti operát podle výb ru,
• elaboráty z osídlovacího a p íd lového ízení, návrhy p íd l pozemk a
budov a další ásti podle výb ru, grafické p íd lové plány, p íp. polohopisné
nástiny,
• elaboráty z revize I. pozemkové reformy, vždy jen podle výb ru,
• jednotná evidence p dy (od roku 1956 do 31.5.1964) a evidence
nemovitostí (od 1.4.1964), výkazy zm n, sbírky listin, záznamy podrobného
m ení, m ické ná rty a zápisníky, výpo ty vým r, úhrnné hodnoty druh
pozemk , sektorové p ed ly, pozemkové mapy,
• elaboráty nového katastrálního m ení, technicko-hospodá ské mapy a
základní mapy ( SSR) velkého m ítka, zápisníky úhl a délek, zápisníky
podrobného m ení, geodetické výpo ty, seznamy sou adnic, geodetické údaje
o PPBP, ná rt bodového pole, výpo ty vým r parcel, soupisy parcel,
- 120 (125) -
srovnávací sestavení parcel, místní šet ení., zm ny hranic technické zprávy,
m ické ná rty a jiné ásti podle výb ru.
Metodický návod a technologický postup podrobn popisovaly p ípravu
p edloh pro snímkování, založení a vyhotovení mikrofilmové dokumentace i
postup p i tvorb pracovních archív .
Pro archivaci jsou použitelné pouze dob e vyprané mikrofilmy nebo mikrofiše,
zbavené všech chemikálií, používaných nebo vznikajících p i procesu jejich
zpracování.
Místnost, ur ená pro archivaci, nemá mít d ev né nebo lepenkové regály, nemá
mít v podlaze odpadový otvor pro kanalizaci a má být obložena dlaždicemi.
Regály mají být nejlépe kovové a nemají být postaveny u vn jšího zdiva, aby
se zamezilo p ímému p sobení vlhkosti zdiva p i náhlých zm nách teploty.
Pokud místnosti archiv nejsou klimatizovány, je t eba ukládat krabice s
mikrofilmy nebo s mikrofišemi do vzduchot sných obal .
S uloženými mikrozáznamy je t eba zacházet s nejv tší možnou pé í a
istotou; je t eba používat ní ených nebo obdobných rukavic, které nepoušt jí
vlákna, a které film nepoškrábou.
P ed archivací je nezbytné filmy klimatizovat p i teplot 18° C a relativní
vlhkosti vzduchu 40% až 50% po dobu 24 hodin. P i uložení mikrozáznam
delším než 15 let je nezbytné p ekontrolovat kvalitu všech uložených film pod
mikroskopem; po dalších 3 letech se doporu uje namátková kontrola cca 20%
uložených film .
V archívních místnostech je nutno dodržovat všechna bezpe nostní a
protipožární opat ení. V místnostech je zákaz kou ení a manipulace s
otev eným ohn m.
Jednou z uživatelských forem mikrografie je mikrozáznam, po ízený
konverzí magnetického záznamu. V souvislosti s tím se hovo í o mikrofiši
COM. Za ízení COM zaznamenává relativn vysokou rychlostí záznam
alfanumarických nebo grafických znak z výstupu po íta e na mikrografické
médium. M že pracovat ve dvou základních režimech, a to on-line nebo offline.
Nejvíce užívanou formou je zapojení za ízení COM v režimu off-line.
Výhodou je, že toto za ízení m že pracovat nezávisle na provozu po íta e a
neblokuje kapacitu jeho pam ti. Pracovní rychlost za ízení COM je mnohem
vyšší než rychlotiskárny. Teoreticky je možno zaznamenat až 2.105
znak /sekundu, praktická rychlost je o ad nižší. Informace, zaznamenaná na
magnetické pásce je snímána v bloku magnetopáskové jednotky, která zajiš uje
posun filmu, formování mikrozáznamu, titulkování apod. Pro zobrazování se
používají následující metody:
• zobrazení na stínítku obrazovky - CRT (Cathode Ray Tube),
• plynulý zápis svazkem elektronových paprsk
p ímo
mikrografický materiál - EBR (Electron Beam Recording),
na
citlivý
• plynulý zápis laserovým paprskem - LBR (Laser Beam Recordinng), p i
n mž se pužívá laser jako zdroj zá ení a informace se zaznamenává na
halogenidost íbrný nebo vezikulární film,
- 121 (125) -
• záznam pomocí vláknové optiky a fotoemisních diod - LED (Light Emitting
Diode Recording), kdy generátor znak ovládá funkci fotoemisních diod, z
nichž jsou vedeny impulsy infra erveného zá ení vláknovou optikou do
zobrazovací plochy a z ní na film v komo e.
Rychlost záznamu informace, p evád né za ízením COM na mikrofiš, hustota
informace na plošné jednotce, trvanlivost záznamu, snadná duplikace,
nezávislost tení záznamu na po íta i apod. iní z mikrofiší levné pam ové
médium.
Za ízení CIM (Computer Imput Microfilm) umož uje naopak p evád t
informace z mikrografických médií do digitální formy, zpracovatelné na
po íta i. Jeho pomocí je možno p evád t písemnou nebo grafickou
dokumentaci do po íta e a pracovat s ní jako s jiným druhem digitálního
záznamu.
- 122 (125) -
Záv r
6
Záv r
6.1
Shrnutí
P edložený text p edstavuje digitální verzi rukopisných poznámek
k problematice projektové p ípravy kartografických d l, p ípravy
sestavitelských a vydavatelských originál , jakož i k problematice reproduk ní
fotografie a kopírování v kartografické výrob . Jeho podstatným základem jsou
u ební texty prof. Mikšovského a doc. Talhofera.
6.2
Studijní prameny
6.2.1
Seznam použité literatury
[1]
Bruner, H. a kol.: Lehrbuch f r Kartographiefacharbeiter, 3. díl. VEB
Hermann Haack, Gotha, 1984
[2]
Curran, J.P., Burmester, K., Kers, A.J., Spiess,E.: Compedium of
Catrographic Techniques. Elsevier Applied Science Publishers,
London, 1988
[3]
apek, R. Mikšovský, M., Mucha, L.: Geografická kartografie. Státní
pedagogické nakladatelství, Praha, 1992
[4]
Hojovec V. a kol.: Kartografie. Geodetický a kartografický podnik v
Praze, Praha, 1987, 660 s. a 29 p íl.
[5]
Kone ný, S. a kol.: Reprografie. Oborové informa ní st edisko,
Kancelá ské stroje, Praha, 1980
[6]
Kraus, V.: Kartoreprodukce. Kartografická polygrafie a reprografie.
Vydavatelství
VUT, Praha, 1980
[7]
Mikšovský, M.: Kartografie. Geodetický a kartografický podnik v
Praze, Praha, 1986
[8]
Mikšovský, M.: Kartografická polygrafie a reprografie. Praha, VUT
1994, 160 str.
[9]
Mikšovský, M.: Jak dále v tisku map? Kartografické listy 11,
Kartografická spolo nos SR a GgÚ SAV, Bratislav 2003, s. 46 – 52.
[10]
Nikšová,
N.:
Aktivity
Slovenskej
republiky
v projektoch
EuroGeographics-SABE, AuroBlobalMap a EuroRegionalMap.
Geodetický a kartografický obzor, ro ník 51/93, . 6 – 7, 2005, s. 105 109
[11]
Srnka, E.: Teoretický rozbor otázky stanovení lh t obnovy s.
topografických map. Vojenský topografický rozbor, 1, 1972, s. 85 - 99
[12]
Šalda,J., Svoboda,L.: P ehled
nakladatelství, Praha, 1978
[13]
Talhofer,V.: Modelování reálného sv ta (studijní texty). Katedra
vojenských informací o území, Fakulta vojensko technická druh vojsk,
polygrafie.
- 123 (125) -
Státní
pedagogické
VA
v Brn ,
Brno
2001,
58
s.
(http://uzivatel.unob.cz/talhofer/Modelování reálného sv ta.pdf, erven
2007)
[14]
Tsichristis, D. C., Lochovsky, F. H.: Databázové systémy, 1987
[15]
Vrb cký, Z.: Kartografická polygrafie a reprografie. Edi ní st edisko
VUT, Praha, 1986
[16]
Zákon . 121/2000 Sb. – zákon o právu autorském, o právech
souvisejících s právem autorským a zm n n kterých zákon (autorský
zákon)
[17]
Zákon . 81/2005 Sb. – novela autorského zákona platná od 23. února
2005
[18]
Zákon . 216/2006 Sb. – novela autorského zákona platná od 22. kv tna
2006
[19]
Bernská úmluva o ochran literárních d l ve zn ní pa ížské revize z
roku 1971 – vyhláška MZV . 133/1980 Sb.
[20]
SN 01 3105 - Základní požadavky na technické výkresy
[21]
SN 01 3801 - Reprografie. Názvosloví
[22]
SN 01 3805 - Symboly na mikrografických médiích
[23]
SN 01 3806 - Technické p edlohy pro mikrografii
[24]
SN 01 3818 - Náležitosti zhotovování svitkových mikrofilm v ízení
a správ
[25]
SN 01 3820 - Zkušební obrazec itelnosti a zkušební p edlohy
[26]
SN 01 3821 - Etalony šedi
[27]
SN 01 3822 - Stanovení meze itelnosti
[28]
SN 01 3830 - Mikroštítky
[29]
SN 01 3836 - Kapsové mikrokarty
[30]
SN 01 3840 - Mikrofiše
[31]
SN 01 3844 - Mikrofilmy
[32]
SN 19 6720 - Vyvolávací automaty. Typy a technické požadavky
[33]
SN 50 2121 - Tiskové papíry a kartóny
[34]
[35]
ON 50 2180 - Mapový papír (Mapový papier - ve slovenštin )
SN 66 6401 - Fotografická senzitometrie. Názvosloví
[36]
SN 66 6402 - Senzitometrické zkoušení fotografických materiál na
pr hledném podkladu
[37]
SN 66 6403 - Stanovení citlivosti ernobílých negativních materiál
pro obrazovou fotografii
[38]
SN 88 0100 spole né pojmy
[39]
eské polygrafické názvosloví. Rozt íd ní, obecné a
SN 88 0111 - Písmo, písma ství, písmolijectví
- 124 (125) -
Záv r
[40]
[41]
SN 88 0112 - Sazba ru ní, strojová a fotomechanická
ON 88 0116 - Reproduk ní fotografie
[42]
SN 88 0124 - Tiskové papíry
[43]
SN 88 0125 - Tiskové barvy
[44]
[45]
[46]
ON 88 0128 - Polygrafické výrobky
SN 88 0220 - Úprava rukopis
ON 88 0225 - Úprava rukopis pro fotosazbu
[47]
SN 88 0410 - Korekturní znaménka a jejich používání
[48]
ON 88 1681 - P ídavky papíru v polygrafickém pr myslu
[49]
SN 88 2109 - P edlohy pro reprodukci
[50]
SN 88 2301 - Typografické rozm ry
[51]
SN 88 3010 - Nátisk
[52]
SN 88 5601 - D rné štítky
6.2.2
Seznam dopl kové studijní literatury
[53]
Smejkal, V. a kol.: Právo informa ních a telekomunika ních systém .
2., aktualizované a rozší ené vydání. Praha, C.H.Beck 2004, 770 s.
[54]
Kartografický terminologický slovník
6.2.3
Odkazy na další studijní zdroje a prameny
[1]
http://krovak.webpark.cz/mapovy_fond (21.10.2006)
[2]
http://gama.fsv.cvut.cz/~benda/vyuka/
[3]
http://www.gis.zcu.cz/studium/mk2/multimedialni_texty/
[4]
http://www.geogr.muni.cz/ucebnice/kartografie/obsah.php?show=17
(21.10.2006)
[5]
http://tvorbamap.shocart.cz/ (21.10.2006)
[6]
http://www.zememeric.cz/8-96/statnimd.html (21.10.2006)
[7]
http://homen.vsb.cz
[8]
http://gisak.vsb.cz
[9]
www.cuzk.cz
(další odkazy jsou uvedeny v textu)
- 125 (125) -

KARTOGRAFIE II

Transkript

Podobné dokumenty

kartografie ii

Reprografie

příručka - gymnaziumrajec.cz

352/2005 Sb. Vyhláška o podrobnostech nakládání s

č. 352/2005 Sb.

Školní vzdělávací program Geodézie - stav

Katalog Označení Označení změny Název Třídící znak Věstník

Mapa