V tomto čísle Okénka najdete například

Ročník XXIV, číslo 2
Vyšlo 24.6.2012
K SVÁTKU SV. CYRILA A METODĚJE
Ještě jsme byli oněmělí pohanstvím
a již jste přicházeli z dálek,
nesouce svatost ve svých postavách.
Zářivá léta neustálé práce srdce i rozumu,
požehnaná láska k novému lidu,
kam vás Bůh poslal jako své svědky.
Řady se rozrostly posluchačů víry,
když prošli jste dálavami slovanských krajů
až do století dvacátého,
v němž vyhání vás nepřítel
na okraj lidských životů.
Leč svatost vašeho slovanského slova
neopouští lid v tísni,
která denně doléhá na miliony,
jež kdysi přijaly slova vašeho Písma,
které je Kristovým i naším.
Anastáz Opasek, Z té dálky
V tomto čísle Okénka najdete například:
Slovo na prázdniny ................................. 3
Reportáž a ohlasy na farní den........... 3 - 7
Rozhovor s P. Bohuslavem Richterem ... 8
Pouť v Podolí a v Bedřichovicích.. 12 - 16
Město víry (návštěva Padovy) ...............18
Modlete se za svého kněze ....................27
Okénko
-2-
24. června 2012
MATRIKY VYPRAVUJÍ
Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili:
17.3. Tereza Anna Kopřivová z Kobylnic
8.4. Karel Novák ze Šlapanic
22.4. Nela Dvořáčková z Kobylnic
Helena Marie Heinzová ze Šlapanic
6.5. Jan Štěpánek ze Šlapanic
20.5. Nela Eva Jetelinová ze Šlapanic
Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili:
14.4. Libor Merta z Brna a Markéta Remešová ze Šlapanic
5.5. Tomáš Rygl z Brna a Hana Smílková z Brna
Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:
14.3.
21.3.
25.3.
28.3.
29.3.
31.3.
5.4.
7.4.
20.4.
21.4.
15.5.
Vladimír Kokeš ze Šlapanic
Nafea Esttaifan Hoodi, Bagdad (Irák), pohřben v Podolí
Petr Mikuš ze Šlapanic
Růžena Kšicová z Brna
Marie Říčánková z Jiříkovic
Marie Nedomová z Jiříkovic
Jaroslav Šamšula ze Šlapanic
Stanislav Kolář z Velatic
Vladislav Žitný z Podolí
Augustina Richterová z Brna
Emilie Hrobková ze Šlapanic
Z KALENDÁŘE
29.7.
5.8.
7.8.
12.8.
2.9.
16.9.
22.9.
28.9.
Hody v Jiříkovicích
Hody v Kobylnicích
Návštěva nemocných ve Šlapanicích
Šlapanické slavnosti
Pouť do Tuřan
Hody v Praci
Pouť na Vranov
Modlitba u kříže a Božích muk na Tuřance
(*1926)
(*1929)
(*1953)
(*1924)
(*1919)
(*1935)
(*1925)
(*1933)
(*1941)
(*1919)
(*1945)
Okénko
-3-
24. června 2012
BUĎ ODPOČINKU ČEST!
V první řadě je potřeba pochopit, že odpočinek není nicnedělání. Lenošení je něco
zcela jiného. Spousta lidí umí pracovat, ale neumí odpočívat. Není pravda, že lidé dnes
nemají dostatek volného času, jenom si nedovedou zorganizovat práci tak, aby jim volný
čas vybyl. Mnohdy se jedná o chorobný stav, o workholismus, což je návyk na práci,
podobně jako bývá návyk na alkohol. A tak jako alkoholik, když nepije, má abstinenční
příznaky, tak workholik, když chvilku nepracuje, začne být neklidný, nervózní,
roztěkaný. Říká si: „Já nic nedělám, jen sedím, měl bych už zase něco dělat, to je jinak
hrozná ztráta času…“ Odpočinek je ale také činnost. Odpočívám-li, konám odpočinek –
a on mne uschopňuje k další práci. Je potřeba si osvojit pojem „dělat odpočinek.“
Existuje jedna povídka o moudrém rybáři: Majitel obrovské továrny na zpracování ryb
šel po mořském břehu a viděl vytaženou lodičku, vedle které ležel a odpočíval rybář.
„Proč nelovíš? Je krásné počasí, klidná hladina, a ty tady lenošíš.“ Rybář mu odpověděl:
„Dneska už mám naloveno. Ráno jsem nahodil sítě a vytáhl je plné.“ „Tak proč nelovíš
dál, když je tak úrodný den?“ říká průmyslník. „Já už nepotřebuji, když mám naloveno.
Proč bych měl lovit dál?“ „Proč, proč!? Protože kdybys šel ještě lovit, tak nalovíš ještě
víc, ryby pak prodáš a koupíš si dvě loďky.“ „A co bych dělal s dvěma loďkami?“ diví
se rybář. „Nalovil bys dvakrát tolik a pak by sis mohl zaplatit jednoho zaměstnance a už
byste lovili dva na dvou loďkách.“ „A proč bych to dělal? Ptal se dál rybář. „Proč, proč?
Protože byste nalovili třikrát tolik, ty bys to prodal a mohl by sis koupit motorový člun.
S ním bys nalovil pětkrát tolik ryb, prodal je do mé továrny, já bych ti dobře zaplatil
a mohl by sis koupit dva motorové čluny a najmout si čtyři rybáře na práci.“ „A proč
bych to dělal?“ řekl nechápavě rybář. „Kdybys měl dva čluny a čtyři dělníky, tak už bys
nemusel pracovat, oni by pracovali na tebe a ty by sis mohl lehnout na břeh
a odpočívat.“ „A co myslíš, že právě teď dělám?“
Max Kašparů
FARNÍ DEN BYL TENTOKRÁT V OLYMPIJSKÉM DUCHU
8. farní den a jeho téma předznamenalo blížící se letní olympijské hry, které začnou
27. července v Londýně. My jsme ale farní olympiádu mohli prožít už o první červnové
neděli, 3.6.2012.
Její předehru obstaralo farní divadlo HerKA s pohádkou „Jak říční víly přelstily čerty“,
jejíž premiéra se konala ve 14 hodin v městském parku.
Farní den pak pokračoval od 15 hodin na farním dvoře olympijským programem, který
nenarušily ani dvě dešťové přeháňky. Olympiáda se nesla v duchu sportovního zápolení
pěti kontinentů, které zastupovaly jednotlivé farní obce. Evropu reprezentovaly
Bedřichovice, Afriku Šlapanice, Ameriku zastupovaly Kobylnice, Asii Jiříkovice a trička
v barvách Austrálie oblékly Ponětovice.
Okénko
-4-
24. června 2012
Po slavnostním nástupu, vztyčení olympijské vlajky a zažehnutí olympijského ohně
zahájil otec Miloš oficiálně farní den a mohla začít první soutěž: hod oštěpem.
Opravdové oštěpy ovšem nahradily šipky, jejichž cílem se staly elektronické terče.
Druhou soutěží byla běžecká štafeta vylepšená o několik překážek. Třetí disciplína byla
asi (alespoň podle ohlasů soutěžících) nejtěžší. Byl to hod na basketbalový koš z různých
vzdáleností. A závěr patřil hodu diskem. Ty klasické byly ovšem nahrazeny CD-disky,
jejichž cílem byly připravené mísy.
Na obrázcích: Start a průběh štafetového běhu. Foto: Pavel Krček
Po sečtení výsledků ze všech čtyř soutěží bylo vyhlášeno pořadí družstev.
Nejúspěšnější byly Šlapanice, na druhém místě se umístily Jiříkovice, třetí místo
vybojovaly Kobylnice, čtvrté byly Bedřichovice a páté Ponětovice.
Program obohatily rozhovory se dvěma olympioniky: panem Ferdinandem Duchoněm,
účastníkem olympijských her v Římě v roce 1960, a paní Věrou Růžičkovu, olympijskou
vítězkou ve sportovní gymnastice na olympiádě v Londýně v roce 1948, která nám svoji
zlatou medaili dokonce přivezla ukázat. Oba olympionici na závěr předávali zlaté
Okénko
-5-
24. června 2012
medaile družstvu Šlapanic a stříbrnému týmu Jiříkovic. Žádné družstvo ale neodjelo
s prázdnou, protože zbývající tři kolektivy si svorně odvezly bronzové medaile.
V programu si na své přišly i děti, které jako tradičně soutěžily ve svých disciplínách.
O zábavu se postarali hudebníci pan Malý a pan Kopecký a o občerstvení celý tým lidí,
kteří zahnali hlad a žízeň všech návštěvníků farního dne.
Poděkování na závěr patří našemu Pánu za to, že nám požehnal i při 8. farním dni,
který se i letos podařil. Díky patří otci Milošovi a celému přípravnému týmu, kapitánům
družstev i jejich členům, všem fanouškům a návštěvníkům farního odpoledne a všem,
kdo pomohli s přípravou farního dne, s občerstvením, ozvučením a jakkoliv jinak
přispěli k tomu, že olympijská myšlenka i heslo letošní farní olympiády „Není důležité
zvítězit, ale zúčastnit se“ se naplnilo.
Velký dík také hercům a herečkám z divadelního souboru HerKA.
Rudolf Staněk
Fotografie z 8. farního dne si můžete prohlédnout na webových stránkách naší farnosti
http://www.farnostslapanice.cz/
OHLASY ÚČASTNÍKŮ FARNÍHO DNE
Účastníkům farní Olympiády z řad soutěžících, přihlížejícím divákům i organizátorům
jsem těsně po skončení farního dne položil několik otázek. Níže si můžete přečíst jejich
odpovědi a ohlasy na farní den.
1. Jak se Vám líbil farní den?
2. Která olympijská disciplína Vás nejvíce zaujala?
3. Která Vám naopak připadla nejtěžší?
4. Co říkáte na počasí?
5. Celkové hodnocení farního dne nebo nějaký postřeh? Přijdete příště zase?
K mikrofonu farního časopisu Okénku jsem jako první pozval manžele Čermákovy,
kteří vedli stříbrné mužstvo Jiříkovic. Zde jsou jejich reakce:
František Čermák:
1. Úžasný.
2. Hod diskem.
3. Žádná, všechny byly v pohodě.
5. Byla skvělá atmosféra, cítil jsem souznění všech družstev, více než rivalitu mezi
soutěžícími.
Okénko
-6-
24. června 2012
Kateřina Čermáková:
1. Skvělý.
2. Šipky.
3. Házení na koš.
Věrka Parmová – členka vítězného družstva:
1. Farní den se mi moc líbil.
2. Hod oštěpem.
3. Basketbal.
4. a 5. Mám dobrý dojem, hodně lidí se zapojilo a bylo pěkné počasí.
Petr Štefka, kapitán mužstva Kobylnic, které se umístilo na 3. místě:
1. Perfektní.
2. Všechny . Těžko říct. Cédéčka lítala podle větru, jinak to bylo vyrovnané.
3. Štafeta.
4. Počasí bylo úžasné, krásně nás zchladilo.
5. Určitě přijdu zase, nemělo to chybu a všem doporučuji, aby také farní den navštívili.
Zuzana Havlíčková, návštěvnice farního dne:
1. Farní den byl krásně připravený, zajímavý a atmosféra vynikající.
3. Nejvíce se mi líbila ta disciplína, ve které vyhrály Jiříkovice (oštěp - pozn. red.)
5. Ano, příště přijdu zase.
Rudolf Vavro, návštěvník:
1. Super, jako každý rok, pozlobil nás déšť, ale bylo to jen škádlení.
3. Těžko hodnotit soutěže, všechny byly zajímavé, bylo to na lidech, jak se soustředili.
Určitě je to pobavilo, je to na dobré cestě.
Lenka Malíková, kapitánka vítězného týmu Šlapanic:
1. Výborný den, děkuji týmu. Asi to tak mělo být, že jsme vyhráli, nepočítali jsme
s tím.
2. Basketbal.
4. Počasí nás osvěžilo.
5. Příště určitě půjdeme znovu. Bylo fajn, že bylo postaráno i o děti během soutěží.
Zdeněk Malík, kapitán vítězného družstva:
1. Farní den se povedl, hodnotím jej kladně. Vybrali jsme pečlivě tým, který předvedl
perfektní výkon, moc všem z týmu děkuju.
2. Nejtěžší byl basketbal.
3. Nejvíce se mi líbil hod oštěpem, je to zábavná disciplína.
4. Počasí nás neotrávilo, ani neovlivnilo. Bylo to příjemné ochlazení.
Okénko
-7-
24. června 2012
Karel Sedláček se jako každý rok staral o občerstvení, a tak jsme se ho zeptali:
Jak hodnotíš letošní farní den?
Farní den je rok od roku lepší. Každým rokem je více lidí a je potřeba více a více
obsluhy. První ročníky jsme začínali ve 2, postupně jsme byli 3 až 4 a dneska se
střídáme jen u piva a kofoly v 6 lidech.
Je těžké posoudit program. Moc atmosféru odsud nevnímáme. Sice si odpočineme,
dáme si kávu, ale celkově to posoudit nemůžeme. Vnímáme, že je soutěž, že se něco
děje, to ano. Nejlépe jsem to dokázal posoudit, když jsme soutěžili před několika lety
s rodinou, zapojili jsme se aktivně. Viděli jsme nadšení, emoce, potlesk. Bylo to
perfektní. Z pohledu obsluhy je to těžké. Lidé se bavili, bylo to veselé, náladové.
Neměl jsi možnost si to užít na plno, vychutnat. Mrzí tě to?
Beru to jako službu. Baví nás to, nedřeme tady jako otroci. Jsme tady spokojení.
Otec Miloš Mičánek nám také odpověděl na pár otázek:
Skončil 8. farní den, jak ho hodnotíš?
Těch slov jsem už řekl hodně. Bohu díky a sláva všem, kteří přišli.
Co říkáš na počasí?
Vynikající. Na divadlo nepršelo, lidi to sblížilo, neodradilo, vše jsme mohli v klidu
dokončit.
Co se ti dnes nejvíc líbilo?
Nejvíce se mi líbil závěrečný rozstřel, když šlo o stříbrnou medaili.
Lubomír Šmíd, starosta a člen týmu Kobylnic, které vybojovaly 3. místo, hodnotil svůj
tým a farní den takto:
Tým byl vynikající, účastnil jsem se aktivně. Komu se podaří být třetí na olympiádě?
Budeme si toho do smrti vážit a vykládat vnukům. Déšť nevadil, neprášilo se do krku .
Nejtěžší byl hod diskem. Disky se chovaly nepředvídatelně, ale i tato soutěž pobavila.
Jakub Kincl, návštěvník farního dne:
Máš žluté tričko, fandil jsi Jiříkovicím?
Ano, mám tam přítelkyni.
Jak obstál tým?
Dobře, byl vyváženě sestaven a podle toho podali výkon.
Co říkáš na počasí?
Počasí nepomohlo, ale nevadilo.
A jak celkově hodnotíš farní den?
Bylo to fajn strávené odpoledne.
Okénko
-8-
24. června 2012
Na závěr je u mikrofonu Šimon Kvasnička jako jeden z těch, kteří nesli olympijskou
vlajku při úvodním ceremoniálu:
Šimone, jak sis to užil?
Bylo to super, nestane se to jen tak, je to jednou za život. Byl to skvělý pocit, nic
jiného se nedá říci. Soutěže byly dobře nachystaný. Nejvíce mě pobavil hod diskem.
Poslední ohlas nám poslala Pavlína Melounová:
Farní den? Zase jedno příjemně strávené odpoledne pro celou rodinu, kde si přišli
všichni na své: od kulturního zážitku v podobě pohádky, přes adrenalin během soutěží,
až po naplnění „bříška“ výtečným cigárkem.
Poté co, jsem měla možnost podílet se na přípravě farního plesu, jsem ocenila, jak si
organizátoři dokázali poradit s nepříznivým počasím a upravit průběh farního dne
aktuálně dle dešťových přeháněk.
Jenom nám bylo možná trochu líto, že si nemůžeme také zasoutěžit. Ale nic nám
nebránilo v tom, abychom mohli prožívat sportovní úspěchy či neúspěchy spolu se
soutěžícími, které jsme se snažili skandováním podpořit k lepším výkonům. Děti si to
vynahradily v soutěžích, které na ně čekaly v mezičasech, kdy „olympionici“ nabírali
síly na další disciplíny.
Už nyní se moc těšíme na příští rok, co si na nás pan farář Miloš se svým týmem zase
nachystá.
Ohlasy návštěvníků natočil Rudolf Staněk,
do písemné podoby je přepsala Lenka Malíková
ROZHOVOR S P. BOHUSLAVEM RICHTEREM
S P. Bohuslavem Richterem jsem se sešel při letošní pouti naší farnosti do Křtin.
Položil jsem mu několik otázek:
1. Otče Bohuslave, uplynulo již 16 roků, co jste působil ve šlapanické farnosti. Jak
vzpomínáte s odstupem času na své první, tedy novokněžské, místo?
Vzpomínám moc rád. Byla to vzácná doba plná nadějí, práce… S odstupem času
zůstávají v paměti už jen ty nejkrásnější chvíle, a bylo jich mnoho. Souhrnně, s pocitem
veliké vděčnosti.
2. Kam pokračovala Vaše kněžská dráha?
Pak jsem pracoval v salesiánské farnosti Čtyři Dvory, učil na BIGY, jezdil na různé
akce s mládeží… Během zodpovědnosti za přípravu nových salesiánů jsem rozpoznal, že
mám jít dále jako diecézní kněz. V roce 2004 jsem pak od září působil jeden rok
v Kašperských Horách, Srní a dalších šesti farnostech na Šumavě, dále v Milíně a okolí.
Okénko
-9-
24. června 2012
3. Kde působíte nyní?
Teď už tři roky jsem opět v Českých Budějovicích. Kromě pravidelných povinností
u katedrály v úloze farního vikáře dojíždím do farnosti Hosín u Hluboké nad Vltavou.
4. Jakými aktivitami jste
nejvíce zaměstnán?
Každý týden mám ve školce
bohoslužbu pro děti, vždy
s jinou třídou, docházím do
věznice, pro mládež rád chystám
biblické hodiny.
5. Čemu se rád věnujete ve
volném čase (zbývá-li ), jak
relaxujete?
Sportuji na bruslích, na kole, je
tu krásná stezka na Hlubokou,
rád mám pobyt v přírodě.
6. Co Vás na kněžské službě
těší a co považujete za
nejnáročnější?
Těší mne zájem lidí, náročné
je najít čas na dobré přípravy,
zvlášť ve škole je mi dobře.
7. Čím Vás umí farníci mile
překvapit?
Nápaditou výzdobou v kostele,
dobře připravenou poutí ve
vesnické kapli, ale i na Hostýn.
8. Jaká osobnost či věc Vás
v poslední době oslovila?
Kniha „Syn člověka“, jejíž autor je Alexandr Meň.
9. Co byste rád vzkázal čtenářům Okénka?
Ať se jim všem moc daří prožívat radostný život z víry, přeji hodně zdraví a pohody.
Žehná P. Bohuslav.
Děkuji za rozhovor!
Připravil Petr Horák
Foto: Ing. František Kubiš (r. 2009)
Okénko
- 10 -
24. června 2012
OPRAVA VARHAN VE ŠLAPANICKÉM KOSTELE
Již několik roků se mluvilo o potřebnosti generální opravy našich varhan. První
mapování a zjišťování začal ještě můj předchůdce otec Miroslav. Po konzultaci
s organologickou komisí Biskupství brněnského jsme před rokem došli k závěru, že pro
současnost i budoucnost varhan je vhodné provést jejich rekonstrukci. Nynější
pneumatická traktura bude proto elektrifikována, proběhne výměna všech membrán
tónových kancel, bude vyroben nový hrací stůl a nová pedálová klávesnice, vymění se
stávající ventilátor za nový, dojde k vyčištění píšťal a ke zvukové úpravě všech
disponovaných píšťalových registrů.
Výše uvedená elektrifikace je vhodný způsob úpravy větších pneumatických nástrojů,
které se pak stávají méně poruchové, zajistí se větší trvanlivost ovládacího systému
a zvýší se využitelnost nástroje, především ve smyslu užití většího počtu pomocných
zařízení. Tento systém poskytne varhaníkovi lepší a kvalitnější možnost ovládaní
nástroje.
Organologické komisi Biskupství brněnského jsme dodali nabídky pěti varhanářských
firem. Z těchto nabídek byla vybrána firma VARFI, spol. s r.o. z Brantic. Rozpočet
opravy a rekonstrukce činí 1 430 640,- Kč. Časový plán opravy je rozprostřen do období
květen 2012 až konec května 2013. Po dobu opravy budou varhany po většinu času
aspoň částečně funkční.
Na opravu varhan jsme již obdrželi příspěvek od Města Šlapanice ve výši 100.000 Kč,
dále je již podepsána smlouva o dotaci z rozpočtu Jihomoravského kraje ve výši 200.000
Kč, od společnosti BONAGRO jsme obdrželi dar 50.000 Kč. S dalšími osobami
a subjekty máme předjednáno poskytnutí finančních dalších darů a prostředků.
Samozřejmě budeme dál hledat možnosti jak získat podporu z dalších zdrojů. Spolu
s vaší štědrostí již dříve projevenou, a věřím, že i dál zachovanou, vše společně i po
finanční stránce zvládneme, aniž bychom se dostali do finančních potíží. To jsme
odsouhlasili na ekonomické radě farnosti, že oprava varhan nesmí způsobit finanční
zadlužení farnosti. Věřím, že vše proběhne ke spokojenosti nás všech a budeme se
radovat z opraveného nástroje.
Děkuji vám všem za veškerou podporu.
otec Miloš
Okénko
- 11 -
24. června 2012
UŽ JSTE NĚKDY STRÁVILI JEDEN DEN NA PETROVĚ?
My ano. Skupinka nás, katechetů, tam vyrazila s dětmi, které učíme v náboženství, ve
čtvrtek 17. května.
Vše začalo mší svatou v katedrále s panem biskupem a po ní následoval celodenní
program. Jeho hlavním tématem byla Bible a její postavy. Jednu z nich si zahrál i náš
pan farář, otec Miloš. Byla to postava Izáka.
Skupinky dětí pak obcházely různá stanoviště, na nichž jsme se mohli setkat
s Mojžíšem, Josefem Egyptským, s Janem Křtitelem, Marií Magdalskou, Lazarem
a dalšími biblickými postavami. Velkou pozornost mezi nimi vzbudil král David, který
měl sebou dokonce živé kůzle.
Mohli jsme si prohlédnout katedrálu, z její věže jsme viděli celé Brno, ve sklepě jsme
hledali tajemné nápisy a navštívili jsme i kostel sv. Michala. Pana biskupa jsme
navštívili v jeho kapli, kde tráví několik hodin denně při modlitbě i při práci.
Byl to pěkný a příjemně strávený den, který utekl jako voda. Další možnost strávit
jeden den na Petrově bude zase za dva roky. Tak si to příště nenechte ujít!
Rudolf Staněk
Na snímku: otec Miloš jako Izák se svými biblickými rodiči Sárou a Abrahámem
foto: Věra Čižmářová (další fotografie najdete na www.biskupstvi.cz)
Okénko
- 12 -
24. června 2012
PODOLSKÁ POUŤ 2012,
DUCHOVNÍ PŘÍPRAVA A JEJÍ PRŮBĚH
17. 5. 2012 – čtvrtek
Prvním dnem přípravy na pouť byl svátek Nanebevstoupení Páně. Pan farář nás zaujal
myšlenkou, že Kristus se stal znamením lidství – kouskem každého z nás. I my máme
jednou vstoupit do nebe – máme u Boha připravené místo. Zdůraznil, že je první den
duchovní obnovy, slavnost Nanebevstoupení Páně, a také mariánský měsíc květen.
Slovo, které uslyšíme, má proniknout do našich srdcí. Slovo lidské nemá takovou sílu,
jako slovo Boží. Slyšet slovo Kristovo znamená otevřít se Duchu svatému. Máme vidět
Krista, jak stojí u dveří a klepe. Záleží na každém z nás, jak Kristovo slovo přijme
a uvede do svého života. Návštěvu můžeme vyřídit jen mezi dveřmi, takto můžeme
přistupovat i ke Kristu.
Každý z nás si stanoví kritéria, měřítka, zásady, morální principy, podle kterých jedná.
Jde jednak o vnější postoj, ale také o postoj vnitřní. Kristus to vykonal vše, jak bylo
předpovězeno. Každý věřící člověk by měl mít svou vizi, pokud jde o jeho budoucnost,
měl by ve svém životě poznat Boží plán. Bůh nabízí člověku zkoušky, bolest, určitou
formu utrpení, ale také štěstí a radost. Lidský život rychle uplyne stejně jako tráva, která
ráno vesele kvete a večer zkosena usychá.
Máme uvažovat o cíli a smyslu našeho snažení, uvažovat o svém životě a o tom, jak jej
prožíváme. Než vstoupil Kristus na nebesa – vzpomeňme čím vším musel projít, než
odešel k Otci. Nacházíme zde obrovskou spojitost s velikonocemi i s každým z nás.
Možnost volby stojí před každým. Je velkým darem, že se člověk může svobodně
rozhodnout, kterou cestou půjde – může se ale také svobodně rozhodnout i pro cestu,
která se na konci ukáže jako slepá. V promluvě se zmínil o Janu Nepomuckém, jehož
svátek byl ve středu, ale my jej slavíme až v neděli. Připomenul, že Janova životní cesta
končí v Praze ve Vltavě, jako by ta blankytně modrá voda odrážela nebe, a tak jako na
nebi svítí hvězdy, tak v řece, a to v místě, kde bylo Janovo tělo, zářilo pět hvězd. Jan
odchází z tohoto světa ozářen hvězdami, aby vystoupil jako mučedník do nebe posetého
těmito světly.
Mši svatou zakončil otec Pavel krátkou adorací s vroucí modlitbou k Ježíši Kristu.
18. 5. 2012 – pátek
Druhý den duchovní přípravy pan farář mluvil o postavě našeho světce Jana z pohledu
dobových událostí. Jan Nepomucký byl zajat, byl ve vězení, byl týrán a následně bylo
jeho tělo vhozeno do Vltavy. V té době byla řada lidí, kteří se na jeho smrti podíleli,
nelze vše svalit na jednoho člověka. Šlo nejen o problém náboženský, ale také politický.
Jan byl generálním vikářem pražského arcibiskupství a arcibiskup Jan z Jenštejna byl ve
Okénko
- 13 -
24. června 2012
sporu s králem Václavem IV. Otázkou je proč? Můžeme vidět mnoho podobností
s dnešní situací. Lidé mlčí k bezpráví, kdo se ozve?
Císař Karel IV. v roce 1348 založil v Praze univerzitu, a byla to první univerzita za
Alpami, měla čtyři fakulty: svobodných umění (artistická), právnickou, medicínskou
a teologickou. Např. Mistr Jan Hus byl nejprve bakalářem a potom mistrem na fakultě
svobodných umění, v letech 1401-1402 byl i děkanem této fakulty. Teologii studoval jen
okrajově, neboť v té době studium teologie nebylo nutné ke kněžskému svěcení. Co to
byla svobodná umění? Sedm svobodných umění tvořilo základ středověkého vzdělávání,
byl to název pro souhrn předmětů, které tvořily všeobecné vzdělání. Tato umění byla
svobodná, protože se jim věnoval svobodný člověk, tj. ten kdo nepracoval manuálně. Od
slova umění – artes se někdy pojmenovávala i tato fakulta – artistická, předchůdkyně
dnešní fakulty filozofické. Vyučovalo se sedm svobodných umění: gramatika (četba
latinských textů a jejich výklad), rétorika (řečnictví), dialektika (logika), aritmetika,
geometrie, astronomie a hudba.
Čtvrtá manželka císaře Karla, Alžběta Pomořanská, mu porodila dceru Annu, která se
stala anglickou královnou. Mezi Londýnem a Prahou, pražskou univerzitou a Oxfordem,
se prohloubil kulturní a univerzitní vztah. Na pražskou univerzitu přicházeli nejen učenci
z Oxfordu a celé Evropy, ale probíhala intenzivní výměna myšlenek. Tak se myšlenky
J. Wycliffa dostaly do Čech. Již za císaře Karla se v Čechách rozšířil zvyk kázat proti
konkrétním hříchům a hříšníkům, bez ohledu na stav a v zápalu evangelního nadšení vše
hříšné trestat. Nábožensko-společenské napětí za vlády Václava IV. mělo svůj počátek
již dříve. Již Karel IV. konfiskoval církevní majetek a diplomaticky zasahoval do života
církve. Václav IV. dělal to, co viděl u svého otce, ale ne stejným způsobem. Doba se
změnila, Václav nebyl Karel a Jan z Jenštejna nebyl Arnošt z Pardubic. Omezit
arcibiskupovu moc chtěl král zřízením nového biskupství v Kladrubech a dosazením
jemu loajálního biskupa. Tento plán nevyšel, napětí mezi hradem a arcibiskupstvím
rostlo a bylo počátkem konce Johanka z Nepomuku.
Na těchto událostech si uvědomujeme, že Karlova nedůslednost a nepromyšlenost
přinesla své ovoce v pozdějším období. O zatčení a následné smrti Jana Nepomuckého
věděla „celá Praha“, hrad, univerzita, biskupství, měšťané. Všichni mlčeli k tomuto
bezpráví, které se páchalo ještě ve skrytosti. Přichází dny dalšího bezpráví a násilí,
páchaného veřejně, které Čechy v Evropě proslaví. Klademe si otázku: Komu mám
sloužit? Kdo je mým pánem? Nemůžeme sloužit mocným tohoto světa a současně Bohu.
Když se přiblížíme k jednomu, druhému se vzdalujeme.
19. 5. 2012 – sobota
V sobotu bylo krátké zamyšlení nad obrazem dvou Janů. Jan Nepomucký bývá
považován za světce, který „bojoval proti bludům“ a tudíž tento aspekt byl důležitý při
rekatolizaci a měl zastínit Jana Husa i jeho význam. Svatojánský kult se rozvíjí v době
pobělohorské, kterou mnozí stále pokládají za dobu temna a tudíž i Johanek z Nepomuku
Okénko
- 14 -
24. června 2012
je součást onoho „temna“. Doba obrozenecká a konec 19. století zdůrazňují postavu Jana
Husa, který je uctíván jako světec.
Svatojánský kult nebyl nikdy potlačen, což dokazuje mnoho soch sv. Jana
Nepomuckého, zejména na mostech na památku utopení jeho těla ve Vltavě. Tyto sochy
jsou u nás i v cizině, vznikly o něm písně, básně. Jak by asi vypadala naše krajina bez
barokních kostelů, stromořadí, Božích muk? Duchovní zápas té doby se promítá i do té
dnešní. Po několik let vedle sebe v klidu stály na Staroměstském náměstí sochy Jana
Husa a sloup Panny Marie, jejímž vřelým ctitelem byl Jan Nepomucký, ale 3. listopadu
1918 byl tento sloup stržen. Zápas dvou Janů pokračuje a ani dnes nejsme o moc dál.
O co vlastně jde?
20. 5. 2012 – neděle
Nedělní mši svatou v 8.00 celebroval P. Kopeček a ve své promluvě uvedl, že slavíme
každoroční slavnost sv. Jana Nepomuckého a při tom si uvědomujeme jeho spojení
s touto obcí. Při pohledu na jeho život a jeho smrt vidíme jeho neochvějnou věrnost
svému poslání. Jací jsme v tomto ohledu my? Každý z nás má svůj úkol, své poslání
v místě a v prostředí, kde žije. A znovu se nabízí otázka po smyslu. Člověk žije pro vyšší
úkol, který dostal, Jan si zvolil kněžství a v něm nalezl hlubší poslání svého života.
I u něj se jistě objevovala myšlenka: „Proč žiji? Jak chci prožívat dny, které jsou přede
mnou?“ My všichni zapadáme do plánu, který má s námi Bůh, a odtud také vychází
uvažování o poslání našeho života. Jak mám prožívat svoji víru, jak mám žít podle
desatera, podle evangelia? Stojíme na křižovatce a máme možnost volby. Sv. Jan
Nepomucký svým životem ukazuje na vodu, kterou člověk potřebuje k životu, která je
potřebná k růstu, aby zasetá semena vzklíčila a přinesla dobré plody. Jeho tělo končí ve
vodě, a to je symbolické, naše tělo ve křtu také skončilo ve vodě. Ve vodě se Johanek
zrodil pro nebe, ve vodě jsme se stali Božími dětmi. Otázkou je: Jak bude jednou Bůh
a naši potomci hodnotit život náš?
Při hlavní mši v 10 hod. P. Pavel Konzbul zdůraznil, že dnešní den by měl patřit
vztahům. Proč je dnes tak málo radosti? Lidé si neudělají čas ani na radost a ani na to,
aby si poplakali.
Asi všichni jsme někdy kupovali víno, některé láhve tohoto moku mají označení
„Zemské víno“. Tato vína musí splňovat dvě podmínky: hrozny z našich vinic
a cukernatost minimálně 14 stupňů. Zemští patroni (ochránci naší země), musí splňovat
také dvě podmínky: pocházet od nás a mít cukernatost - svatost.
Johánek z Nepomuku se narodil nedaleko kláštera v Nepomuku. Tento název může
poukazovat na „pomukování“, tj. zvuky, které používali mniši ke svému dorozumívání.
Oni totiž museli i při práci dodržovat silencium. Autor knihy České nebe poukazuje na
tuto nepomuckou praxi příběhem o tom, že sv. Václav si v nebi stěžuje, že Johánkovi
vůbec nerozumí.
Okénko
- 15 -
24. června 2012
V pozdějších staletích, při otevření hrobu Jana Nepomuckého se v lebce našla
načervenalá tkáň – jazyk. Což v lidové tradici vedlo k představě, že jazyk, který
nevyzradil zpovědní tajemství, byl věrný církvi a Kristu, a tedy nepodlehl porušení.
Přemýšlejme, jaká to byla Janova ctnost, která oslovuje? V čem může oslovit nás, kteří
máme jazyk? Věrnost církvi a Kristu. Nemělo by nás nahlodat to, co vidíme kolem sebe,
ať v církvi nebo v politice. Jan nás učí, že je třeba být křesťansky jednoznačný a vědět,
čemu jsem uvěřil. Pět hvězd se objevilo na hladině Vltavy a připomínají pět Kristových
ran. Jeho rány ukazují, že nežije v odstupu od nás, ale je stále s námi.
Poutní den byl v kostele zakončen ve 14,30 slavnostním požehnáním a zpěvem
Te Deum. Děkovali jsme za slavnostní den a prosili o požehnání pro naši práci, naše
rodiny, a abychom rostli ve víře. Vždy, když jdeme kolem kostela, tak si máme
uvědomit, že Pán je zde, čeká na nás, aby nám pomáhal. Je důležité vědět, že Bůh je
součástí našeho života, patří do našeho života a je součástí každého z nás.
Ty čtyři dny pro nás byly vítaným a potřebným zastavením v běhu našich všedních
dní, kdy jsme se mohli společně zamýšlet nad otázkami, které nám často unikaly a kdy
jsme mohli prohloubit naši víru a uvědomit si radost a posilu, které se nám dostává.
Hluboký zážitek byl umocněný zpěvem místního farního sboru a prostředím našeho
kostela, krásně vyzdobeného květinami.
Anna Kubišová
HODY A POUŤ V BEDŘICHOVICÍCH
Novodobou tradicí se stalo, že v sobotu před poutí se mladí z naší vesnice obléknou do
krojů a prožívají celé odpoledne hodové veselí na vesnici a večer taneční zábavu
v kulturním domě. Obětují spoustu času, aby měli všechno pečlivě připraveno
a vyzdobeno. Letos to měli ještě náročnější, protože se dělala v sále úprava – vracel se
do původního stavu tak, jak byl před léty postaven. Všechno precizně zvládli a věřím, že
pro ně bylo největší odměnou veselí a spokojenost všech přítomných. Předpověď počasí
nebyla nijak lákavá, ale opak byl pravdou. Sobotní odpoledne bylo nádherné a v neděli
nebylo o nic hůř.
Poutní mše svatá v Bedřichovicích je opravdovou tradicí. Každoročně přichází mnoho
lidí na mši svatou do parku jako poutníci – pěšky. Letos se potkala se slavností Svatého
Ducha – což je pro nás velká milost – naše srdce se snad více otevřelo pro jeho vanutí.
Mše svatá byla obohacena zpěvem svatodušní sekvence. Letos jsme měli mši sv. o půl
hodiny později, což byla výhoda pro hospodyňky. Měly jsme více času na přípravu
oběda.
Mši svatou celebroval P. Miloš Mičánek. Kázání vycházelo z evangelia podle sv. Jana
o Duchu pravdy (Duch svatý je otcem pravdy) a z druhého čtení. P. Mičánek měl velmi
oslovující kázání o lásce – láska je ovocem ducha a má jeden výjimečný rys. Není
Okénko
- 16 -
24. června 2012
proměnlivá, je trvalá, je znamením přítomnosti Ducha svatého. Slova, kterým chybí
láska, i když vypadají důvtipně, nemohou být z DUCHA. Pokračoval o „duchu pravdy“.
Co je tou pravdou? Do pravdy nás uvádí Duch svatý. Když by se ptákům zastřihla křídla,
nemohli by létat. Člověk může zapomenout, že byl stvořen pro lásku. Duch svatý je stále
stejný jako na počátku církve. S Duchem svatým se stává BIBLE Božím slovem
adresovaným do naší konkrétní situace. Bez Ducha sv. by byla církev pouhou organizací
a institucí. S Duchem sv. se stává záchranou od zla. Charita se díky Duchu sv. stává
osvobozující. Duch svatý se nabízí každému. Celá promluva byla velmi poutavá. Každý
si měl z ní co odnést a o čem přemýšlet.
Při mši svaté hrála dechová hudba Dambořanka pod vedením pana Františka Mayera,
která hrála již v sobotu na hodech. Pan František Mayer působí v Dambořicích také jako
varhaník ve farnosti. Patří v jejich rodě již ke čtvrté generaci varhaníků, která hraje
v dambořickém kostele na varhany, a to nepřetržitě již 103 roky.
Bylo také velmi potěšující, že mladí nedbali na svoji únavu, ustrojili se do krojů
a obohatili setkání farníků a poutníků při mši svaté, a tak potěšili oči mnoha přítomných.
Děkujeme Pánu Bohu za letošní příhodné počasí a prosíme, ať v nás posila, kterou
jsme získali, vydrží co nejdéle.
Anna Kubišová
POZVÁNKA NA 5. CELOSTÁTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE
A NA 9. DIECÉZNÍ POUŤ RODIN
Milí mladí přátelé,
s mnohými z vás jsem se setkal na Diecézním setkání mládeže v brněnské katedrále
před Květnou nedělí a dnes píšu nejen vám, ale i ostatním, kteří třeba do Brna nemohli
přijet, abych vás pozval na Celostátní setkání mládeže, které se bude konat od 14. do
19. srpna letošního roku právě v brněnské diecézi, a to ve Žďáru nad Sázavou. Byla by
škoda, kdybyste tuto šanci promarnili. Ve Žďáru nad Sázavou bude možnost setkat se
s druhými, v tichu přemýšlet o slovech evangelia a zakusit Ježíšovu blízkost.
Milé sestry, milí bratři, na setkání mládeže do Žďáru zvu i vás ostatní: rodiče,
prarodiče a rodiny s dětmi, a to především na sobotu 18. srpna, kdy bude v rámci setkání
mládeže probíhat naše tradiční, letos již IX. diecézní pouť rodin. Svou přítomností
povzbudíte mladé, aby neměli strach z rozhodnutí přijmout svátost manželství a aby byli
ochotni věnovat svou životní energii přijetí a výchově svých dětí a vytvářet jim
láskyplné rodinné prostředí.
A všechny vás prosím o modlitbu, aby byla žďárská setkání požehnaná. A jestli
můžete, podpořte je nejen modlitbou, ale i finančně například prostřednictvím sbírky
Magnetka na Žďár. Kéž se letošní setkání stane svědectvím, že křesťanství je živé
a nabízí šance pro život.
Těším se na srpnové setkání s vámi a ze srdce vám žehnám.
Váš biskup Vojtěch
Okénko
- 17 -
24. června 2012
SLOVO BISKUPŮ K SITUACI VE SPOLEČNOSTI
Bratři a sestry,
jako pastýři církve si uvědomujeme svoji spoluzodpovědnost za všechny, kdo společně
s námi žijí v naší vlasti. Tímto naším dopisem se chceme obrátit především na ty z vás,
na které v současné době doléhá složitá ekonomická situace.
Víme, že cesta nezbytných reforem nyní tíživě dopadá především na sociálně slabé, na
vícečlenné rodiny či na některé skupiny seniorů. Bolestně také zasahuje ty, kterým se
i přes poctivé úsilí nedaří nalézt práci. Vnímáme, že pro mnohé otce i matky rodin, pro
mnohé mladé i starší lidi není marná snaha nalézt práci jen ekonomickou otázkou, ale
také problémem uchování si vědomí vlastní důstojnosti a sebeúcty. To je zcela přirozené,
neboť práce přispívá k důstojnosti člověka a má v jeho životě výsadní postavení.
Chtěli bychom proto jako vaši pastýři vyjádřit v této situaci svoji blízkost všem, pro
které jsou starosti zapříčiněné ekonomickou situací dnes zvlášť tíživé. Ujišťujeme vás,
že vás neseme ve svých modlitbách a hledáme cesty, jak pomoci. Víme totiž, že vaše
důstojnost nevyplývá pouze z možnosti pracovat, ale je zakotvena ve vašem povolání
k životu, jež vůči každému z nás vyslovil Bůh v Ježíši Kristu. Ačkoliv mohou vnější
okolnosti tuto pravdu velmi zatemňovat, nemohou ji popřít či zničit!
Povzbuzujeme jednotlivé farnosti, aby se právě v této době osvědčily jako místa, kde
tato pravda není zatemněná, kde jsou vzájemná úcta a láska neseny živou vírou
v důstojnost darovanou nám Bohem. Modlíme se, aby církevní společenství byla místem
porozumění a vzájemné podpory, a tak vydávala v naší společnosti svědectví o živém
Bohu jako zdroji veškeré útěchy.
Chtěli bychom však současně důrazně varovat před jednotlivci i skupinami, kteří
mnohdy zneužívají oprávněného zklamání občanů a podněcují ke hněvu a nenávisti.
Takový způsob jednání může vést naši společnost pouze do ještě hlubších problémů.
Zároveň vás všechny, bratři a sestry, chceme ujistit, že při setkáních s politickými
představiteli připomínáme jejich zodpovědnost za každého jednotlivého občana
a povzbuzujeme je, aby měli odvahu vzepřít se pokušení sobeckého zneužívání moci
a nezájmu o potřebné.
Prosíme o vaše modlitby, abychom byli schopni v síle Ducha Svatého rozumět
znamením doby a hlásat radostnou zvěst srozumitelným způsobem. Věříme v mocnou
přímluvu naší nebeské Matky, vzýváme naše zemské patrony a povzbuzujeme Vás i sebe
navzájem slovy apoštola Pavla: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého
vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko
ostatní!“ (Řím 8, 32)
Žehnáme vám a vašim blízkým
Vaši čeští a moravští biskupové
Okénko
- 18 -
24. června 2012
MĚSTO VÍRY
„Když se na tebe usmívá světský prospěch a požitky, nenech se oklamat a vtáhnout do
těchto klamných sítí. Tyto věci do nás vstupují prostřednictvím příjemností, jakmile
jednou vstoupí dovnitř, koušou jako hadi.“ (sv. Antonín)
Severoitalské město Padova v oblasti Benátsko je město jako každé jiné. Má ale své
zvláštnosti, až výjimečnosti.
Padova byla v renesanci jedním z hlavních center humanismu a vědy. Slavnou
padovskou universitou založenou v r. 1222 prošlo mnoho světových osobností.
Geometrii a astronomii zde vyučoval Galielo Galilei. Práva zde studoval i první pražský
arcibiskup Arnošt z Pardubic a český světec Jan Nepomucký. Mikuláš Koperník zde byl
studentem medicíny a práv, František Saleský zde vystudoval práva před tím, než se
rozhodl stát knězem a výčet významných osob by mohl ještě dlouho pokračovat.
Má také své slavné rodáky, na které jsou padované patřičně hrdí: Riccardo Patrese
a Giorgio Pantano, oba piloti formule 1, nebo italský fotbalový brankář Francesco Toldo
je taktéž padovským rodákem.
Děj komediální divadelní hry Williama Shakespeara z roku 1594 „Zkrocení zlé ženy“
se rovněž odehrává v Padově.
Má svůj městský Dóm s krásným románským baptisteriem a vzácnými freskami ze
13. století.
Na Palazzo della Ragione je dochovaný skvost středověku, a sice Soudní palác,
obestavěný renesančními galeriemi s freskami z 15. století uvnitř. Je výjimečný svými
rozměry. Zasedací síň v horním patře je 81,5 m dlouhá, 27 m široká a 24 m vysoká.
Na vedlejším náměstí degli Signori je na věži vzácný orloj z 15. st., první svého druhu
v Itálii, současný s naším pražským.
O výzdobu slavné Cappela degli Scrovegni byl pověřen Giotto, který zde v letech
1304 - 1306 namaloval soubor 38 výjevů ze života Krista a Panny Marie. Soubor dotváří
obraz Posledního soudu s alegoriemi Ctností a Neřestí.
Nachází se zde opatství sv. Justýny, kde jsou v alabastrovém sarkofágu uloženy části
ostatků sv. Lukáše. Lebku sv. Lukáše získal Karel IV., a ta je součástí svatováclavského
pokladu v Praze.
Další zajímavostí je obrovské, krásné upravené náměstí Prato della Valle s eliptickým
kanálem a sochami 84 slavných Padovanů a studentů zdejší univerzity z 18. st. Bílé
sochy slavných osobností v životní velikosti se odrážejí na vodní hladině kanálu, a tak se
jeví jejich počet jako nekonečný.
Městské muzeum vlastní vynikající archeologické sbírky, v obrazárně se vystavují
obrazy těch nejpřednějších italských malířů.
Návštěvník Padovy se může projít v nejstarší univerzitní botanické zahradě Evropy,
která je od roku 1997 součástí světového dědictví UNESCO.
Okénko
- 19 -
24. června 2012
A těch nej by tady ještě bylo: starobylé centrum, krásná náměstí, paláce, parky,
nábřeží, trhy, kde se dá bezcílně toulat, posedět a odpočívat…
Ale to opravdu SLAVNÉ padovské NEJ si nechávám až na konec výčtu těch
předešlých. Padova je MĚSTEM VÍRY a především městem SVATÉHO ANTONÍNA,
který se postupně během svého působení v Padově stal miláčkem všech padovanů
a celého italského národa.
Narodil se roku 1195 v portugalském
Lisabonu jako Fernando Martin Bulhom.
V knize od Vergilio Gamboso – Život
svatého Antonína – se dočítám, že pokud se
jedná o den narození, tak historie mlčí,
legenda však udává, že to bylo 15. srpna,
o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Jisté
však je, že patřil mezi největší ctitele
a šiřitele Mariina nanebevzetí.
Čistota jeho srdce a touha po pravém
dobru umožnily, aby ve svém nitru
rozpoznal Boží hlas, který ho volal, a tak se
uchýlil za klášterní zdi. V roce 1212
vstoupil do kláštera augustiniánů kanovníků
v Coimbře. Lákaly ho však františkánské
ideály, a proto přestoupil roku 1220 do
františkánského řádu a přijal jméno
Antonín. Z misijní cesty do Maroka se
vrátil nemocen a poté se proslavil jako
potulný
kazatel
proti
katarům
a albigenským. Od roku 1230 působil na
přání sv. Františka v Padově, kde
pranýřoval především sociální a politické
poměry. Zemřel 13. června 1231 a rok poté
ho papež Řehoř IX. prohlásil za svatého.
V den oslav svatořečení sv. Antonína bylo
rozhodnuto, že je nutné vybudovat velkou
svatyni, která by byla hodna tak velkého světce, jakým byl sv. Antonín. Už tehdy
proudily k jeho původnímu hrobu v kostelíku Panny Marie zástupy zbožných ctitelů,
a tak se započalo se stavbou baziliky. Padované ji nazývají Basilica del Santo.
Před několika lety jsme měli na poutním zájezdě do Říma krátkou zastávku v Padově.
Bylo to už hodně pozdě večer. Byla tma a na obloze zářily hvězdy. Průvodkyně zájezdu
nás vedla přes náměstí Prato della Valle večerní Padovou. Před námi se otevřelo další
náměstí, Piazza del Santo s nasvícenou bazilikou sv. Antonína. Právě to světlo mně
Okénko
- 20 -
24. června 2012
utkvělo v paměti a veliká členitá stavba z červených cihel, různé stříšky a střechy,
kopule a věže. Bazilika pod vlivem osvětlení působila velice velkolepě a tajemně.
No a tak jsem se po několika letech vrátila do Padovy opět, tentokrát za denního světla,
to už se bazilika nezdála tak tajemná, jen se mně jevila moc veliká. A to také je, se
svými 115 m délky a 35 m šířky se řadí hned po sv. Petru v Římě k těm největším.
K velice členité bazilice náleží ještě vedlejší františkánský klášter se čtyřmi rajskými
dvory.
Tak jak je členitá bazilika, tak nezvykle členitá je i její střecha. Směs kopulí a věží
střech a stříšek. Největší jsou tři kulaté kopule zakončené křížem, inspirované svým
vzhledem chrámem Božího hrobu v Jeruzalémě. Má ještě pět vysokých štíhlých věží,
každá je jiná, a ta nejvyšší je zakončená zlatou sochou troubícího anděla
s rozprostřenými křídly.
Stála jsem před bazilikou a myslela na svoji milovanou babičku Antonii, která sv.
Antonína celý svůj život velice uctívala a byla naprosto přesvědčená o tom, že když něco
ztratí, tak právě sv. Antonín je ten, kdo jí ztracenou věc pomůže najít. Nikdy neměla
možnost se do Padovy podívat a myslím si, že ve své skromnosti na to nikdy ani
nepomyslela.
Když jsem prošla vraty do baziliky, začínala právě latinská mše svatá. To mě velice
potěšilo jako vzpomínka na dětství, kdy i u nás byly mše slouženy v latině. Sice jsem
jako dítě obsahu nerozuměla, ale obřad byl pro mě velice posvátný a vznešený i přes to,
že jsem mívala otlačená a studená kolena od kostelní dlažby.
Všední odpoledne, tolik lidí v kostele mě docela překvapilo. Všechna místa obsazená
a to nebyl ani žádný svátek. Paní, vedle které jsem si sedla, mně hned nabízela zpěvník.
Musela jsem ho odmítnout, protože zpívat v italštině by mně jaksi nešlo. Při Otčenáši
jsme se všichni drželi za ruce. Nejen při podání ruky nechávají padované volný průběh
emocím. I kněz byl velice srdečný, při kázání dynamický. No, jako pravý Ital.
Po mši svaté hodně lidí odešlo, a tak jsem si mohla prohlédnout baziliku. Neznámý
architekt, který tento chrám navrhl podle končícího románského a rozvíjejícího se
gotického stavebního slohu, vymyslel obdivuhodné dílo. Tři lodě a různé kaple naplněné
uměleckými díly. Tolik krásy a umění soustředěného na jednom místě se málokde vidí.
Hlavní oltář z roku 1446 od mistra renesančního umění Donatella, socha trůnící
Madony a po stranách jsou sv. František a sv. Antonín. Bokem od oltáře je uchovávaná
dřevěná deska s nejstarším známým vyobrazením sv. Antonína.
Při pohledu vzhůru mě jímá závrať, musím se opřít o sloup, aby moje krční páteř
zvládla nápor, který na ni kladu. Tolik krásy, malby, mozaiky, zlato, mramor, klenby,
kopule, sloupy… A tak je to v celé bazilice: sochy, obrazy, oltáře, reliéfy představující
zázraky a život sv. Antonína ztvárnili výtvarní umělci velice velkolepě. Měli sv.
Antonína ve veliké oblibě, a tak se zde vyznamenali.
Dostávám se k hrobu sv. Antonína, který je srdcem baziliky, hrobka se nachází
v severním rameni příčné lodi. Je cílem všech poutníků. Ostatky sv. Antonína byly
v hrobce uloženy až v roce 1310, po dostavbě baziliky, což trvalo dlouhá léta.
Okénko
- 21 -
24. června 2012
V relikviáři nad sarkofágem je uložen jeho jazyk, který byl nalezen při otevření
původního hrobu neporušený, není to možné vysvětlit jinak než jako zázrak.
Poutníci dodržují zvyk dotknout se dlaněmi vlhkého černého mramoru sarkofágu
a otřít si jimi obličej. Také je k dispozici předtištěná modlitba ke sv. Antonínu v několika
jazycích (v češtině jsem ji však nenašla) s možností dopsat tam přání a položit na
speciální místo v boční části kaple, určené k tomuto účelu.
Přiřadila jsem se k ostatním poutníkům… Opět vzpomínám na svoji babičku Antonii
s vděkem, že mě naučila modlit se k tomuto světci. Také jsem během života mnohé
ztrácela a s jeho pomocí opět nalézala.
Rytíř Matky Boží, světec zázraků, autor pozoruhodných teologických spisů, kázání
a citátů, intelektuál světa třináctého století, patron Padovy, ochránce milujících,
a spolehlivé útočiště při hledání a znovunalezení ztracených věcí, současník svatého
Františka, byl papežem Piem XII. dne 16. ledna 1946 prohlášen za učitele církve.
Sv. Antonín, autor úvodního „nadčasového“ citátu, který je jakoby předurčen pro naši
dobu jednadvacátého století, se může stát tím pravým, kdo nám pomůže nalézt správnou
cestu, když ho o to požádáme. Jeho červnový svátek je pro naše prosby velkou
příležitostí.
Miroslava Jetelinová
obrázek sv. Antonína: Wikipedie (webová encyklopedie)
KNĚŽÍ DĚKANSTVÍ NA POUTI
Otec Michael nás provedl klášterem v Altenburgu ve čtvrtek 15. března 2012, kdy
jsme měli výjezdní rekolekci. Do Rajhradu mě svezl P. Mičánek, odtud jsme jeli dvěma
auty. Fráter Naum Vraspír OSB jel Peugeotem velmi razantně, cestu do Rakouska asi
120 km jsme urazili poměrně brzy. Obdivovali jsme velikost benediktinského kláštera
jako zámku položeného v lesích, i jeho nádhernou výzdobu zvenku a rovněž podzemí,
které se stále opravuje pro návštěvníky. Klášter v Altenburgu je snad o století starší
svým založením než rajhradský klášter. Kostel i budovy jsou nedávno opravené (před 10
lety). Klášter má dvě velká křídla: pravé (císařské, císař se však kvůli epidemii cholery
nedostavil), které vyniká množstvím soch a volut, vlysů a štukové omítky zvenčí
i uvnitř. Jen andělů a Erotů je 445. V kostele právě pracovali restaurátoři. V domácí
kapli jsme sloužili koncelebrací německo-českou mši sv. (dr. Šmerda), celkem 8 kněží.
P. Kozubík četl lekci i evangelium z mobilu, kde má celé Písmo i breviář (z internetu).
Místo promluvy bylo rozjímání o Božím slově. Pak jsme v zasedací síni probrali
rekolekční témata. Duchovní slovo měl převor P. Augustin Gazda OSB. Mluvil
o 49. kapitole regule sv. Benedikta – o postu. Sv. Benedikt spojuje modlitbu se slzami,
tzn. postoj, že budu vždycky Bohu dlužníkem. Přikazuje mnichovi přečíst v postě jednu
knihu, tehdy v 5. až 6. stol. kniha byla vzácná (svitek pergamenu). Benedikt byl Říman,
říká tedy prakticky: nabídnout Bohu něco navíc. Ubrat na jídle a pití, mluvení, veselí.
Okénko
- 22 -
24. června 2012
K tomu potřebuje požehnání opata, aby své síly nepřecenil nebo nepropadl pýše. Holzer
podává výklad regule sv. Benedikta. Zamyslet se nad sebou, zdali nezačíná třebas
agresivita nebo deprese či smutek. Duchovní učitelé Basil a Pachomius pokládali za
hřích být smutným, nemít důvěru v Boha. Seriózně se zamýšlet nad sebou, aby nás
postní úsilí posunulo dopředu.
Pan děkan říkal, že když se mniši nepohodli, rozeslali je od sebe jinam a již se v životě
nesetkali. P. Gazda říká, že ne, jsou třeba do smrti v jednom klášteře, mají se smířit do
západu slunce.
Dostali jsme CD „Ke Tvé chvále zpívám“ od pana generelního vikáře mons. Jiřího
Mikuláška k jeho sedmdesátinám. – Biskup Herbst vydal „77 dopisů jeho Milosti“ mezi
knězem, členem Pacem in terris, a knězem bez státního souhlasu (velmi zajímavé). –
Klášter v Göttweigu spravuje 36 far v okolí. – Klášter Altenburg „obhospodařuje“
3 farnosti (Horn a okolí, poutní místo Maria Dreieichen – Bolestné P. Marie u tří dubů).
Klášter byl v minulosti zničen husity a zase obnoven. O tom svědčí jeho části původní
románské, pak barokní (např. překrásná knihovna). Má i meditativní zahradu a moderní
plastiky. Je tu internát pro 50 kluků, kteří se učí gregoriánskému chorálu aj. Konají se
zde duchovní cvičení apod. – Benediktini mají obrovské domy, císař Josef II. rušil
meditativní kláštery, nechal je jen tehdy, pokud měly školu nebo duchovní správu. Zde
žije 9 mnichů. Dlouhá klášterní chodba má na celách jmenovky (Edith Stein aj.). Jsou to
názvy místností pro hosty. – Ostfond dřív pomáhal církvi v komunistických státech na
Východě. – U nás byl prodán milion zahraničních zájezdů, jsme bohatá země. –
Benediktini tisknou 300 tisíc brožur ročně o svých klášterech, do kterých je zahrnut
i rajhradský a další z východních zemí (Polsko, Maďarsko – Panonhalma). Od
evropských fondů přichází podpora na digitalizaci a sanaci knihoven, je zde eko-bio
prostředí. Při navrácení církevního majetku u nás byly vlastníky především kláštery,
podle biskupů se má mužským řeholím ponechat 20 % majetku. A co ženským? Naše
diecéze by měla malý majetek, jen nějaká pole. Vrácením majetku by přestaly státní
dotace na opravy atd. – Záleží, jak a kdy bude vrácení schváleno a jak dlouho bude trvat
uvedení do praxe. Měli bychom se naučit hospodaření od rakouských klášterů.
Po dobrém obědě v krásném slohovém refektáři jsme vyslechli obsáhlý a obětavý
doprovod otce Michaela po klášteře a podzemí, které se stále opravuje. Zaujaly nás
mohutné základy budovy na skále, betonová rampa ke zpevnění spodní části zdiva, která
se využívá ke konání slavností, hrobka ve velikosti kostela s mnoha kresbami
a ohromnými tesanými mušlemi, sochami apod. Snad nejkrásnější je slohová barokní
knihovna. V chrámě se provádějí restaurátorské práce na bočních oltářích a zdech. Otec
Michael za průvodcovství nic nepožadoval a slíbil, že se koncem srpna vypraví do
Rajhradu. – Vše od něho plynně překládal fr. Naum, který noviciát konal v Rakousku. –
Na cestu s sebou jsme každý dostali plakát s pozváním k návštěvě altenburgského
kláštera (umění Trogerovo) a asi 32 kartiček jednotlivých pozvání. Je na něm vyobrazen
drak vrhající příval na zem, asi z Apokalypsy. Výstava k 250. výročí úmrtí malíře Pavla
Trogera (od 1. května do 26. října 2012, denně od 10 do 17 hodin, poslední vstup
Okénko
- 23 -
24. června 2012
v 16 hodin) Vstupné: dospělí 9 eur, sleva 7 eur, děti, školáci, studenti 4,50 eur, volný
vstup pro děti do 7 let. – Ul. opata Placida Mucha č. 1, A-3591 Altenburg. Tel.:
+43(0)2982-3451. E-mail: [email protected]. – Pán Bůh zaplať za vše!
Pak jsme dojeli dvěma auty do blízkého poutního místa Maria Dreieichen. Není právě
sezóna. Kostel byl otevřen a pomodlili jsme se desátek růžence, předříkával převor
Gazda a zazpívali jsme. Hlavní oltář s milostným obrazem Bolestné P. Marie s Ježíšem
a třemi duby (štukový) je z r. 1680. Zakoupil jsem si pohledy a obrázky za 5 eur. Mezi
nimi je též primiční obrázek otce Gerharda Franze Kerschbauma, který byl vysvěcen
29.6.2011 na dómě v St. Pölten. Je na něm barevná scéna uzdravení malomocného
P. Ježíšem z Kodexu aureus Eptemacensis z 11. století. Na amboně jsou fotky dětí, které
se připravují k 1. sv. přijímání, aby se za ně lidé modlili. Kostel vyniká a po celém okolí
je viditelný. – Venku je směrovka ke hřbitovu obětí cholery. Otec děkan Robert Bössner
OSB, kterého znám z působení na Znojemsku, tam už není. Na zpáteční cestě jsme jeli
přes Hnanice, kde za hranicí je téměř naproti obci základ zbořeného kostela Heiligen
Stein na místě keltského hradiště (přišel k tomu e-mail od p. děkana Nekudy). Konává se
tam rakousko-české setkání. – Zavzpomínali jsme po cestě také na moje bývalé působení
v obcích u hranic, v Jaroslavicích apod. Příhraniční bary prý už pomalu zanikají, dříve
lákaly nočními reflektory „zákazníky“. V našich třech farnostech jsme se však tlaku
komerce ubránili a žádný noční podnik tam po r. 1980 nevznikl.
P. Josef Vlček
Okénko
- 24 -
24. června 2012
POZVÁNKA DO DIVADLA
30. března zahrálo Mahenovo divadlo v Brně hru Černá Madona o osvobození Brna
od Švédů v roce 1645. Hra začínala obrazem bitky a vzájemného napadení Švédů
a brněnských obránců. Dva mladé obránce zajali a šlehali biči. Jeden byl syn brněnského
radního Šerých. Pak se střídaly scény švédského vojevůdce Torstensona, který chodil
s hůlkou, jeho ženy, která se za mladé zajatce přimlouvala, a jednání brněnských
radních. Mezi nimi se objevil nový radní Fischer, který vynikal úžasnou pohyblivostí,
ale přimlouval se za smír se Švédy. To ostatní považovali za zradu – padnout bez boje
do rukou nepříteli a nechat zdecimovat město. Tři týdny byli Brňané bez střelného
prachu, pak se ho podařilo dopravit přes řeku Svitavu. Byl nedostatek jídla, chtěli začít
porážet koně. Jezuita P. Martin Středa vedl lid k obraně města a konal průvod s černou
Madonou brněnskou od sv. Tomáše. Radil k vytrvalosti. Velitel obrany Radouit de
Souches prý přešel od protestantů ke katolíkům a měl zkušenosti s vedením boje. Dlouhé
obléhání Brna vedlo k válce nervů. Na dopisy Švédů Brno neodpovídalo, nechtělo
vyjednávat. Fischer nabídl Švédům otevření městské brány u Veselé ulice, ale nakonec
k tomu nedošlo, protože se začalo na Petrově zvonit 15. srpna poledne o hodinu dřív
a zrádce byl zastřelen. Ze zajetí přivedli synka radního, v objetí své matky byl od
protivníka taky zastřelen k velké matčině bolesti. Tím drama skončilo – záchranou Brna,
což všichni diváci přivítali závěrečným potleskem. Byly tam krásné scény v kostele
s mnoha rozzářenými svícemi a výstupy P. Středy. Nyní je obraz Černé Madony ve
starobrněnském chrámu na hlavním oltáři.
Tato hra se opakuje podle programu Mahenova divadla. Neobsahuje žádná lascivní
scény, což se nedá říci o jiných kusech. Shlédnutí hry přispěje ke znalosti dějin města
Brna a k díkům za ochranu P. Marie.
P. Josef Vlček
NÁDRAŽÍ
První sluneční paprsky zaplnily halu vlakového nádraží a na několik vteřin oslepily
i mladého muže, jenž neustále těkal očima po nově příchozích. Ruku měl sevřenou
v pěst a netrpělivě přešlapoval z místa na místo. Po chvíli marného čekání se posadil
a zkřížil ruce na prsou. Nevydržel však sedět v klidu ani minutu a po chvíli zkontrolovat
čas. Prstem zaťukal do hodinek a nechápavě zakroutil hlavou.
Ten vlak už tu dávno měl být, pomyslel si.
„Prosím, přispějte mi,“ ozvalo se náhle a mladý muž zpozorněl.
Otočil hlavu a svýma hnědýma očima začal pozorovat muže v roztrhaných šatech
s hnědou nevlídně vypadající čepicí na hlavě, který v ruce svíral starou plechovku od
fazolí a svým chraplavým hlasem obtěžoval kolemjdoucí.
„Mladá paní, vhoďte mi sem nějaký peníz,“ žadonil dál.
Okénko
- 25 -
24. června 2012
Ona mladá paní se však s předstíraným klidem jen otočila na podpatku a zmizela
v davu proudícím skrz vlakové nádraží.
Bezdomovec se však nenechal odradit a zkusil to ještě jednou. Tentokrát si vyhlídl
postaršího, avšak mile vypadajícího pána, který stál opodál.
„Prosím, mám hlad, mohl byste mi přispět?“ zeptal se a promrzlé ruce, ve kterých
křečovitě svíral neustále prázdnou plechovku, natáhl směrem k němu.
Tázaný si prohlédl postavu prosící o peníze a jen se šibalsky zasmál.
„Nic ti nedám,“ odvětil a svůj pokřivený obličej otočil na jinou stranu.
„Moc vás prosím, dva dny jsem už nic nejedl,“ pokusil se bezdomovec ještě jednou
obměkčit srdce postaršího pána.
„Beztak to máš na chlast,“ prudce se otočil tázaný, „to já znám. Vás pobudů jsou tu
miliony. Jdi si žebrat jinam!“
Muž poslušně stáhl ruce s plechovkou. Opět počal pozorovat obličeje a postavy
mihotající se kolem. Náhle však narazil na tázavý pohled hnědých očí. Mladík seděl
nehnutě na jednom místě a žebráka nepřestával pozorovat. Než si stačil uvědomit, že byl
jeho pohled opětován, a že se pozorovaná postava k němu blíží, neseděl už sám.
Nejprve odvrátil zrak jinam a snažil se nevšímat si nemilé návštěvy. Nemohl si však
pomoci a po chvíli si začal žebráka prohlížet.
Žebrák ze sebe nevydal ani hlásku, jen tupě zíral před sebe. Na tváři se mu však objevil
nepatrný úsměv právě v tu chvíli, kdy si ho jeho soused začal prohlížet.
„Promiňte,“ promluvil náhle mladík, „neznáme se odněkud?“ zeptal se a svraštil obočí.
Obličej muže sedícího po jeho pravém boku mu byl zvláštním způsobem povědomý,
zdálo se mu, že se s mužem již několikrát potkal. Jen si nebyl schopen vybavit, kde.
„Myslím, že jsme se ještě neměli tu čest potkat osobně. Ale už párkrát jsem vás
zahlédl,“ odpověděl žebrák a začal si hrát s prázdnou plechovkou od fazolí.
Muž si všiml žebrákova gesta, vytáhl z kapsy peněženku a vhodil pár drobných do
nádoby. Stařec se jen usmál.
„Vím, že to není moc. Lidé tu na vás nejsou moc milí. Nesmíte se na ně zlobit. Neví,
čím vším jste si zřejmě prošel,“ řekl mladík a vsunul peněženku zpět do kapsy.
„Nezlobím se. Víte, já tu žebrám už docela dlouho a za tu dobu jsem potkal a poznal
nespočet lidí. Některým jsem dokonce i pomohl, jiným jsem ukázal správnou cestu. Bylo
tu pár lidí, kteří se na mě ušklebovali, posmívali se mi, nebo se mi obloukem vyhýbali.
Byli tu ale i tací, kteří mi darovali vlídný úsměv, oplatili laskavost, následovali moje
rady nebo mi přihodili nějaký ten peníz. Pamatuji si ale všechny tváře, nehledě na to, jak
se ke mně chovali,“ pronesl žebrák.
„To není možné,“ pousmál se mladík a nevěřícně zakroutil hlavou.
„Podívejte,“ řekl stařec a ukázal prstem na schody, které vedly dolů, „do tohoto
podchodu se dostanou všichni ti, kteří mi nedali žádný peníz, kteří se mi vyhýbali nebo
posmívali, a kteří vráželi do ostatních,“ pokračoval.
Následně ukázal na cestu, která vedla středem haly a pokračovala směrem vlevo od
místa kde seděli.
Okénko
- 26 -
24. června 2012
„Touto cestou se vydají ti, kteří mi peníz dali, usmáli se na mě, do ostatních nevráželi,
ale i přes to neměli odvahu se mnou promluvit.“
Naposledy ukázal na jezdící schody.
„Směrem nahoru jedou ti, kteří mi peníz nedali, snad se na mě ani neusmáli, ale měli tu
odvahu a promluvili na mě, nechali si poradit a následovali mé rady, poděkovali, zastali
se mě a před ostatními nezapírali, že mě znají,“ dokončil svá slova.
V tu chvíli si mladík vzpomněl, kde starce viděl. Před několika lety měl autonehodu,
prosil Boha, aby mu pomohl se zotavit. Když ležel v nemocnici, tento pán prošel kolem
jeho dveří a vlídně se na něj usmál. Dva roky na to onemocněla jeho sestra těžkou
nemocí. Celá rodina se modlila za její záchranu, včetně jejího bratra, kterému se stařík
zjevil na malý moment ve snu a opět se jen mile usmíval. Do týdne se dívce udělalo
lépe.
Mladík si potom vzpomněl ještě na několik zážitků ze svého života, kdy prosil Boha
o radu, či pomoc. Neusmíval se u toho, nic mu za to na oplátku nedal, ale uvěřil, že Bůh
pomůže.
„Já vím, kdo jste,“ cukl sebou mladík a prudce se otočil.
Žebrák však již neseděl vedle něj. Zřejmě se objevil někdo další, kdo se rozhodl hledat
tu správnou cestu.
Veronika Soldánová
JAK SE DAŘILO NAŠIM DIVADELNÍKŮM
A máme za sebou další, již třetí divadelní sezónu. Po dvou poměrně velkých
divadelních hrách v letech minulých (Čarodějný bál a Dalskabáty, hříšná ves) jsme letos
zvolili poněkud komornější hry, spíše hříčky.
Skupinka čtyř mládežníků secvičila malou scénku ze života Marie, Josefa, Alžběty
a Zachariáše, kteří se sejdou na návštěvě a řeší problémy, které jim přichystal život
a především jejich, již dospělí synové. Tuto scénku jsme sehráli na svátek Sv. rodiny
a v rámci Noci kostelů.
Dalším představení byla pohádka „Kterak říční víly přelstily čerty“. Tuto pohádku
jsme sehráli v městském parku ve Šlapanicích v rámci farního dne a potom jsme
hostovali ve školce Zahrádka ve Šlapanicích (dvě představení), ve školce v Jiříkovicích,
kam za námi doputovaly i děti z Blažovic, a ve školce v Ponětovicích. S tímto úmyslem
– secvičit a sehrát představení pro místní školky – jsme do letošní sezóny vstupovali
a záměr byl tedy splněn.
Chtěla bych poděkovat všem hercům (Verči Horákové, Lucce Králové, Robinu
Petříkovi, Anežce a Vaškovi Staňkovi, Anežce, Marušce a Lidušce Vavrovým, Laďovi,
Pepovi a Vaškovi Zemánkovým) za jejich čas, připravenost a perfektní výkon, ale i za
to, že někdy cvičí moje nervy  a musím být stále ve střehu. Děcka, děkuji.
Markéta Staňková
Okénko
- 27 -
24. června 2012
MODLETE SE ZA SVÉHO KNĚZE!
Na 4. velikonoční neděli – neděli dobrého pastýře – jsem nemohla na mši svatou,
neboť jsem onemocněla (dostala jsem angínu). Tak mně nezbylo, než si pustit moje
oblíbené Rádio Proglas.
Přenos mše sv. byl z Ostravy (celebroval P. Pavel Moravec) a velmi mě oslovilo jeho
kázání. A proč? Protože kromě modlení se za duchovní povolání řekl: MODLETE SE
ZA SVÉHO KNĚZE! A k tomu dal pět doporučení:
1. Umějte chválit!
I kněz je jen člověk a potřebuje občas povzbuzení, tzn. je potřeba svého kněze také
chválit a nejen kritizovat (i když něco neudělá podle našich představ).
2. Jak mám knězi pomoci?
Měli bychom si říci, jak mám knězi pomoci a nejen si říkat: je zde pro nás (v podstatě
mu suplujeme rodinu), a tak nám musí vyjít vstříc za každých okolností. Je mnoho
možností jak knězi ve své farnost pomoci: úklid v kostele, výzdoba kostela, odmetání
sněhu, úklid kolem kostela, služba v chrámovém sboru, pomoc při různých pracích apod.
3. Vidět v knězi obyčejného člověka.
Kněz je obyčejný chlap (bolí ho zuby, je přetažený, nevyspalý, nemá vždy náladu).
Tak jako každý z nás, má i on své problémy.
4. Dopřát svému knězi odpočinek.
Pouť na Svatý Hostýn, pouť díkůvzdání do Říma aj. nejsou pro kněze odpočinkem, ale
velkou zátěží. Potřebuje také rozptýlení: jen tak si s někým popovídat, zasportovat si,
zajít na koncert, do divadla.
5. Modlete se za svého kněze!
Víme, jakou sílu má modlitba, a proto je třeba se za svého kněze modlit. I člověk
upoutaný na lůžko je v tomto smyslu velkou oporou a modlitby vysílané do nebe
a podpořené utrpením těchto lidí mají obrovskou sílu.
To by tak bylo v kostce, proč mě toto kázání oslovilo. Proto svěřujme svého kněze
v modlitbě pod Boží ochranu a ochranu Panny Marie a vyprošujme mu sílu Ducha
Svatého pro jeho další působení v jeho tak náročné službě.
Marcela Paseková
Okénko
- 28 -
24. června 2012
POUŤ DO KŘTIN
Asi 14 dnů před poutí k Panně Marii Křtinské jsem se domluvila s naším Janem
(nejmladší syn), že půjdeme na pouť pěšky. Ostatní členové rodiny měli různé předem
domluvené povinnosti a do Křtin se dopravili autem. Naposledy jsem šla pěšky asi před
třemi lety, a tak jsem měla trochu obavu, jestli trefím. Ale říkala jsem si, že mám mobil
s GPS  a že to teď, když Jan souhlasil, nemůžu vzdát.
Ale než přišla ona poutní sobota, z naší dvoučlenné výpravy nás bylo nakonec 21, kteří
jsme vyrazili pěšky. Část nás šla od Mokrské myslivny a šest statečných v čele s panem
Vavrem (nejstarší poutník) vystartovalo v deset dopoledne od kostela ve Šlapanicích
a v poledne již na nás čekali v Mokré.
Po společné modlitbě jsme vyrazili. V naší skupince byly zastoupeny všechny věkové
kategorie – věkový průměr 29 let, obě pohlaví a dokonce i zdravotnický doprovod .
Šlo se nám krásně. Sluníčko krásně hřálo, údolí Říčky bylo poměrně liduprázdné
a času jsme měli dost. Nemuselo se tedy spěchat. Několikrát jsme si odpočinuli,
občerstvili se z vlastních zásob a také v hospůdce v Březině. Někteří poutníci opravdu
putovali o chlebu a vodě. Během cesty si každý mohl najít chvilku klidu na
přemýšlení nebo na kus řeči s druhým poutníkem, když během roku na to není čas.
Na seřadišti ve Křtinách jsme byli první! Chvíli po nás dojely autobusy. Zdravili jsme
se s ostatními a musím přiznat, že nás jejich obdiv k našemu sportovnímu výkonu
potěšil. Největším překvapením mezi poutníky byla přítomnost otce Bohouše Richtera.
Veselý, opálený s čertovinou v očích (jestli je to u kněze možné ). Zdraví se se všemi,
oslovuje jménem, vypráví ve stručnosti o svém působení v Budějovicích. Zmiňuje
spolupráci s kluky – ministranty, práci s mládeží, společenství mladých rodin, jízdu na
kolečkových bruslích, hraní fotbalu. Přiznává i těžkosti, ale nezapomene dodat, jaká je
radost po jejich zvládnutí. Jako bychom se viděli před půl rokem a ne před 16 lety.
Pak už všichni poutníci pod vedením otce Miloše vyráží ke křtinskému kostelu, kde
prožijí vyvrcholení poutě májovou pobožnost a mši svatou, spojenou s klasickým
světelným průvodem.
Druhý den se probouzím a nějak hůř se mi ohýbají kolena. Ale za tu krásnou sobotu to
stálo!
Markéta Staňková
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 31.8.2012
Plánované datum vydání: 16.9.2012
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci
Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice
telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.cz
NEPRODEJNÉ!