Whale77
Transkript
Whale77
GERTY – Sněhobílá kočka Jak sněhová vločka je bílá naše kočka nechutná jí čočka radějí sní cvrčka blahem přivře očka Whale77 PLYŠÁČEK JARNÍ Sněhulák již hlavu sklání, nastal čas jarního tání, myslel si, že ještě přečká, zbude z něj však pouze břečka. Šibalsky se slunce tváří, zelenou má v kalendáři, usmívá se, teplem hřeje, všechno živé pookřeje. Kraj obléká šaty z krásy, ptáček radost zpěvem hlásí, sněženkám se bělá květ, jarní písně pojďme pět. LYRA – Kytička Pláče, pláče kytička, že je stále maličká. Volá tiše: "Já chci pít, od sluníčka pohladit." Mráčky slyší kytičku, posílají vodičku. Napila se kapičky, vyrostly jí lístečky. Sluníčko pusinku dává, větříček poupátku mává. Dnem i nocí roste si do kvítečku, do krásy. Už nepláče kytička, voňavá je celičká. S radostí se ukazuje, zahrádečku ozdobuje. Vláček – FrantišekZ4 Po kolejích houká hou vláček s lokomotivou je moc krásný uvidíš pustit si ho se mnou smíš zatroubíme na trumpetu odjezd vlaku v cuku letu rozvezeme hračky dětem nakonec je všechny svezem BABSI – Kočka a havran Před mnoha lety zkraje jara, kočka s havranem si povídala. Jen mi řekni, milý havrane, proč létat umíš a já ne. To máš tak moje milá, ty bez křídel ses narodila. Já chtěla bych se proletět, jako ty shůry vidět svět. Ale kočko, ber to tak, že nedokážeš to co pták. Třeba ještě pozdě není, já směle dám se do učení. Teď mi řekni moje milá, co tě máma kočka naučila? Mňoukání, skákání a běhání, ale nikdy žádné létání. My žijeme spolu v kraji, kde kočky zkrátka nelétají. Já zase jako ptáče litoval, že létal jsem, ale neběhal. LIŠČATA – RUBÍNKA Temná nora ukrývá tři liščata šedavá od maminky sají mlíčko pak vyběhnou na sluníčko. Dovádějí spolu čile někdy taky rozpustile časem trochu vyrostou půjdou lovit s mámou svou. Na lovu je plno vzruchu tolik zvuků v každém uchu bystrost jim je vrozená nebojí se jelena. Od maminky se hned doví jak se hbitá myška loví další dny u skály loví už bez mámy. Jiří Košina – Malé Koťátko Koťátko spí v teplíčku stočené je v klubíčku usmívá se ze spaní ve snu myšku dohání. Už ji drží za ocásek unikla mu jen o vlásek tak to vždycky dopadne chytit jí je nesnadné. Přesto ale nevzává se Hned ji půjde chytat zase Jen co trochu povyroste Chytí myšku třeba po sté Učíme se – Ružena s kolečky na nohou z kopce pádem se řítíš ke mně k záchraně nachystám ruce neboj se zachytím tě ne tomu nemůžeš rozumět babi radí mi máma jsem velká holka je mi pět spadnu a zvednu se sama BUDÍK – Hanaka Babi, babi, babičko! kam zmizelo sluníčko? Uteklo si z oblohy, nemělo nic na nohy! Že by šlo jen naboso? Vsadíme se? A o co? Schovalo se - je to tak? Ano, za šedivý mrak. Ten jen trochu zapláče, je to budík pro spáče. Probudí se květiny, každý kvítek je jiný. Vidíš? Žlutý, červený, svítí v mokré zeleni. Rozesmály sluníčko, už je zpátky, babičko! Chytání lelků: MiskaPiska Byl jednou jeden lelek, Ten ničeho se nelek´. Odvahu měl obří - v tom jsou lelci dobří. Někdo je rád chytá, když má umýt podlahu, myslí, že tím získá nebojácnou povahu. Chytám toho lelka, i když už jsem velká, chci být totiž jako on, odvážná, silná jak slon. Kdopak mi to cuchá vlasy? Kdopak tahá za ně? Lelka já jsem nechytila. Ten lelek chytil mě. Pomlázková – Jitka Když jsem dneska přišel domů unavený z pomlázky, odložil si košík vajec s barevnými obrázky, hned jsem spěchal se svým plánem přes dvorek na zahrádku, tam zasadil všechny proutky, ať mám na ně památku. Pentličky jsem nesundával krásně vlají ve větru. Kdyby bylo chladno z rána, budou v nich jak ve svetru. Doufám, že se jednou dočkám, že do vrby vyrostou, ještě dřív, než já se stanu v našem městě starostou. O zlatém střevlíkovi – JINDRA Potkal střevlík střevlíka, ptal se, proč tak naříká. „Chci být krásný“, střevlík na to, „a na šatech samé zlato.“ Druhý střevlík hlavou kroutí, čímpak kamarád se rmoutí, a přemýšlel do noci, jak by mohl pomoci. „Už to mám!“ pak ráno jásá, „jémine, to bude krása.“ Ihned za přítelem letí – dokázal to, milé děti. Vzal střevlíka na sluníčko, řekl, ať si sundá tričko a na krovkách natotata rozzáří se spousta zlata. Rychlonzka21 TKANIČKA – KING D Smutná malá tkanička co ztratila ji botička hledá volá náříká "Co třeba ty, veliká?" "Jsem jen bota do sněhu kličku s tebou nesvedu." "Já sandálek do písku hledej spíše tenisku." "Já mám suché zapínání ale moje sestřička té prý chybí tkanička." Teniska pak na kličku zavázala tkaničku. Šneček a beruška – PePečkosoutež Za sedmero řekami, za sedmero háji, na paloučku včelky Máji, žil závistivý šneček. Berušce chtěl ukrást sedm teček. Dobrá, řekla beruška, zašeptala do ouška. Já ti dám svých sedm teček za tvůj krásný domeček. Berunku doma nepoznali, do chaloupky ji nepustili, a že když má vlastní dům, ať spí vedle sousedů. Za sedmero řekami, za sedmero háji, na paloučku včelky Máji, pláče smutný šneček. Místo domu na ochranu na zádech má sedm teček. Proto, že je zajímavý, ptáci ho už z dálky vidí. Bez domečku snadnou kořistí, schovaný jen ve spadaném listí, bojí se lidí i hladových zobáčků, nechce být večeří, návnadou na háčku. Beruška přiběhla s prosíkem, s uplakaným nosíkem. Vrať mi, prosím, moje tečky, tvůj domeček je moc hezký, jen v naší chaloupce pro něj není místo uklidila jsem, máš v něm čisto. Tak zas oba mají co jim patří, v chaloupce beruška, dva její bratři. Šneček ve svém domě spokojeně pobrukuje. Ráno ho z naší zahrady odneseme pod platany, aby nám nesnědl saláty. Ještě na dobrou noc pusu od táty. Předškolák – Jari Agnes Maminko řekni mi proč jsem tak maličký? ještě si neumím zavázat tkaničky. Pletu si názvy slov a taky písmena netuším co která číslice znamená. Tatínku pověz mi až budu veliký dozvím se k čemu jsou páčky a knoflíky? Ve škole dostanu od rozumu klíček domů vám přinesu labutě a biče.