I. O tom kdo jsme Jsme zapatisté z EZLN i když nám také říkají

prohlašovali, že s touto myšlenkou, kterou prohlašujeme souhlasí a tak aspoň uvidíme kdo,
jak, kde a kdy se tento další krok boje odehrává.
Zatímco o tom budete přemýšlet, tak vám říkáme, že dnes, v šestém měsíci roku
2005, jsme se my, muži, ženy, děti a starci ze Zapatistického vojska národního osvobození už rozhodli a Šesté prohlášení Lakandonského pralesa jsme už podepsali. Podepsali
ti co umí, a co ne, tak zanechali svůj otisk, ale těch co se neumí podepsat už je méně,
protože vzdělání se už tady, na území vzdoru za lidskost a proti neoliberalismu, čili v nebi
a zemi zapatistů, zlepšila.
Tak toto byla naše prostá slova, která mířila do šlechetných srdcí prostých
a skromných lidí, kteří vzdorují a bouří se proti nespravedlnostem na celém světě.
DEMOKRACII!
SVOBODU!
SPRAVEDLNOST!
Z hor mexického jihovýchodu.
Tajný revoluční indiánský výbor Vrchní velení Zapatistického vojska Národního osvobození
(CCRI Comandacia general del EZLN). Mexiko, v šestém měsíci, čili v červnu roku 2005.
16
I. O tom kdo jsme
Jsme zapatisté z EZLN i když nám také říkají „neozapatisté“. Dobrá, takže
my, zapatisté z EZLN jsme povstali se zbraní v ruce v lednu roku 1994, protože jsme
viděli, že už bylo dost všech špatností od mocných, kteří nás jen pokořovali, okrádali,
zavírali a zabíjeli, a nikdo ani nešpitl, ani proti tomu nic nedělal. Proto jsme my zvolali
„Už dost!“ neboli, že už nedovolíme, aby jsme byli ponižováni a aby se s námi zacházelo
hůř jak se zvířaty. A také jsme řekli, že chceme demokracii, svobodu a spravedlnost pro
všechny Mexičany, i když více se zaměřujeme na původní obyvatelstvo - indiány. Protože my v EZLN jsme vlastně skoro všichni čistě původní obyvatelé odtud z Chiapasu,
ale nechceme bojovat jen pro dobro naše, nebo jen pro dobro původních obyvatel Chiapasu,
nebo jen za indiánské obyvatelstvo Mexika, ale chceme bojovat spolu se všemi, kteří jsou
lidé skromní a prostí jako jsme my, kteří k tomu cítí potřebu, a kteří také trpí vykořisťováním
a okrádáním bohatými a jejich špatnými vládami zde v Mexiku a v ostatních zemích světa.
Naše krátká historie začala tím, že už nás unavilo stálé vykořisťování mocnými
a tak jsme se zorganizovali abychom se bránili a bojovali za spravedlnost. Ze začátku nás
bylo jen pár, co jsme chodili sem a tam a naslouchali a mluvili s dalšími jako my. To jsme
dělali hodně let a tajně, čili bez žádného rozruchu nebo povyku. Takže jsme naše síly
shromáždili v úplné tichosti. To nám trvalo zhruba 10 let a tak jsme se rozrostli, až už nás
bylo mnoho tisíc. Dobře jsme si připravili naši politiku i zbraně. A znenadání, když boháči
slavili Nový Rok, jsme vpadli do jejich měst a jen tak je zabrali a dali tím všem najevo,
že tady jsme a že na nás nesmí zapomínat, ale musí nás brát vážně. A boháči se pěkně
lekli a poslali na nás svá velká vojska, aby s námi skoncovali, jak to ostatně dělají vždycky
když se vykořisťovaní vzbouří, že s nimi všemi prostě skoncují. Ale neskoncovali s námi,
ani náhodou, protože jsme se před touto válkou důkladně připravili a opevnili jsme
se v našich horách. Vojsko nás tam hledalo, házeli na nás své bomby, stříleli rakety a uvažovali o tom, že radši rovnou pobijí všechno původní obyvatelstvo, protože si nebyli jisti
kdo je zapatista a kdo není. A my jsme utíkali a bojovali, bojovali a utíkali, jak to beztak
museli dělat už i naši předkové. Aniž jsme se vzdali, aniž nás porazili nebo rozdrtili.
A lidé ve městech vyšli na ulici a začali volat po konci války. Tak jsme naši válku
zastavili a naslouchali těmto bratrům a sestrám z měst, kteří nám radili ať se radši snažíme dospět k nějaké úmluvě, nebo dohodě s těmi špatnými vládami, aby se to vyřešilo
bez zabíjení. A tak jsme je poslechli protože tito lidé jsou jak říkáme „lid“ nebo „mexický
lid“. Tak jsme odložili zbraně a vytáhli slova.
Nakonec i špatné vlády prohlásili, že se budou dobře chovat, přijmou dialog,
dohodnou se na nějakém výsledku a dohodu budou plnit. A my si řekli že to je dobré,
ale také jsme si řekli, že je dobře, že jsme poznali ty lidi co vyšli na ulici, aby zastavili
válku. Takže mezitím co jsme debatovali se špatnými vládami, jsme také mluvili k těmto lidem a viděli, že většina z nich jsou obyčejní a skromní lidé jako my, a že všichni
dobře víme za co bojujeme, jak oni tak i my. A těmto lidem jsme začali říkat civilisté,
protože většina z nich nebyla z žádné politické strany, naopak to byli lidé normální, běžní,
lidé jako my, jednoduší a skromní.
Ale ony se ty špatné vlády vlastně vůbec nechtěli nějak dohodnout, to byla jen
jejich lstivost, že budeme debatovat a nějak se dohodneme, ale mezitím připravovali svůj
1
útok, aby už nás rovnou vymazali úplně. Takže na nás několikrát zaútočili, ale nezvítězili
nad námi, protože jsme dobře odolávali a také se zmobilizovalo hodně lidí na celém světě.
A tak špatné vlády napadlo, že problémem teď vlastně je, že spousta lidí vidí co se s EZLN
děje, takže začali s taktikou jakože se nic neděje. Mezitím nás pěkně obklíčili a čekali,
že, jelikož i beztak jsou naše hory dost odlehlé, lidé zapomenou, protože území zapatistů je
daleko. A každou chvíli nás špatné vlády zkoušeli a pokoušeli se nás podvést, nebo na nás útočili, jako v únoru 1995 kdy na nás poslali obrovské množství vojsk. Ale neporazili nás. Protože,
jak se vykládá, nebyli jsme sami a hodně lidí nás podpořilo a vydrželi jsme hodně.
No, a pak už se špatné vlády s námi museli nějak dohodnout a tyto dohody se jmenují „Dohody ze San Andrés“, protože San Andrés se jmenuje oblast, ve které byli tyto dohody
podepsány. A při těchto debatách, když jsme mluvili se špatnými vládami jsme nebyli
sami, ale pozvali jsme spoustu lidí a organizací, které byli nebo jsou aktivní v boji za indiánský lid v Mexiku a všichni jsme řekli své slovo a všichni jsme se domlouvali jak to
podat těm špatným vládám. A tak tento dialog probíhal, že nebyli jen zapatisté na jedné
a vláda na druhé straně, ale se zapatisty byl mexický indiánský lid, a ti kteří jej podporují.
A v těchto dohodách slíbila špatná vláda, že uzná práva indiánského obyvatelstva a bude
respektovat jejich kulturu a všecko to uzákoní v ústavě. Ale poté co to podepsali, dělali
jakoby zapomněli, uteklo mnoho let a vůbec se tyto dohody nedodržují. Naopak, vláda
útočila na původní obyvatelstvo, aby ve svém boji ustoupili, tak jako dne 22 prosince
1997, kdy Zedillo poslal zabít 45 mužů, žen, starců a dětí v Chiapaské obci, která se jmenuje Acteal. Tak velký zločin se hned tak nezapomíná, a je to ukázka jak špatná vláda
neváhá útočit a vraždit ty, kteří se bouří proti nespravedlnostem. A zatím co se děje
tohle všechno, my zapatisté se snažíme, aby se dohody dodržovali a zůstáváme v horách
jihovýchodního Mexika.
A tak jsme se začali domlouvat s ostatním indiánským obyvatelstvem Mexika
a s jejich organizacemi, a dohodli se s nimi, že budeme bojovat společně za to stejné
čili za uznání práv a kultury původních obyvatel. No a také nás podpořilo hodně lidí z celého světa a velmi uznávané osobnosti jejichž slovo má hodně velkou váhu a jsou velkými
intelektuály, umělci a vědci z Mexika a celého světa. A také jsme byli na mezinárodních
setkáních, takže jsme mluvili s lidmi z Ameriky, Asie, Evropy, Afriky a Oceánie a seznámili jsme se s jejich boji a jejich způsoby a nazvali jsme to „mezigalaktická setkání“,
jen tak z legrace, protože jsme také pozvali ty z jiných planet, ale vypadá to, že nepřijeli,
nebo možná ano, ale neřekli to dost jasně.
Ale každopádně špatné vlády neplnily co slíbili, tak jsme začali mluvit se spoustou Mexičanů, aby nás podpořovali. Napřed jsme v roce 1997 udělali pochod do Ciudad
de México, který se jmenoval „Pochod 1111 lidí“ protože za každou zapatistickou osadu
šel jeden soudruh, nebo soudružka, ale vláda nám nevěnovala pozornost. V roce 1999
jsme se teda poradili s lidmi po celé zemi a bylo vidět, že většina s požadavky indiánského
lidu souhlasí, ale to špatné vlády také nezajímalo. Takže nakonec jsme v roce 2001 udělali
to, čemu se dalo jméno „Pochod za indiánskou důstojnost“, který měl podporu u miliónů
lidí z Mexika i dalších zemí, a došel až tam, kde jsou poslanci a senátoři čili ke Congreso
de la Unión, s požadavkem, aby uznali původní mexické obyvatelstvo.
Ale prostě ne, politici kteří jsou členy stran PRI, PAN a PRD se domluvili mezi
sebou a práva a kulturu původního obyvatelstva neuznali. To byl duben 2001 a tehdy
2
zacemi a hnutími, které se projeví, jak ve slovech, tak i v činech, jako levicové, v souladu
s následujícími podmínkami:
Říci ne, dohodám nahoru, aby imponovali těm dole. Naopak uzavírat dohody,
abychom spolu šli naslouchat a organizovat rozhořčení; ne, hnutím, která by pak byla
zaprodána za zády účastníků, ale vždycky brát v úvahu názor těch kdo se jich účastní;
ne, vyhledávání darů, pozic, výhod, veřejných postů, moci nebo kdo se o ni snaží,
ale naopak uvažovat mimo volební termíny; ne, pokusům vyřešit problémy našeho národa
shora, ale začít odspodu a postavit dole alternativu pro neoliberální destrukci, levicovou
alternativu pro Mexiko.
Ano vzájemné úctě k samostatnosti a nezávislosti organizací, k jejich způsobu jak
bojují, jak se organizují, jejich vnitřnímu procesu rozhodování, jejich vlastnímu vystupování, jejich snahám a požadavkům; a ano jasné dohodě při společné koordinované obraně
národní svrchovanosti, při nekompromisním nesouhlasu s pokusy privatizovat elektrickou
energii, ropu a vodu z přírodních zdrojů.
Nebo jinak řečeno, zveme nevolební levicové politické i sociální organizace a osobám, které se hlásí k levici a nepatří k žádné volební politické straně, k setkání v dobu,
na místě a způsobem, který navrhneme až na to přijde čas, abychom zorganizovali národní kampaň, tak, že navštívíme všechny možné kouty naší vlasti, abychom naslouchali
a uspořádali slova našeho lidu. Takže to bude jako taková kampaň, ale hodně odlišná,
protože nebude volební.
Bratři a sestry, toto jsou naše slova, která prohlašujeme:
Po celém světě se více sbratříme s boji a vzdorování proti neoliberalismu a za lidskost.
A i když to bude jen trošku, podpoříme je.
A s vzájemným respektem si budeme vyměňovat zkušenosti, historie, myšlenky, sny.
V Mexiku projdeme všemi státy, a budeme hledat pozůstatky, které zanechala neoliberální válka a odpory, které v nich zakopány vzkvétají.
Budeme hledat a nacházet lidi, kteří milují tuto zemi a nebe aspoň tak jako my.
Budeme hledat od La Realidad po Tijuanu všechny co se budou chtít zorganizovat,
bojovat a dát dohromady možná poslední naději, že tento národ, který tu existuje minimálně od momentu, kdy se orel posadil na nopál, aby sežral hada, nezemře.
Bojujeme za demokracii, svobodu a spravedlnost pro nás všechny, komu jsou
odepírány.
S touto jinou politikou bojujeme za levicový program a za novou Ústavu.
Zveme indiány, dělníky, rolníky, učitele, studenty, ženy v domácnosti, osadníky,
drobné vlastníky, drobné obchodníky, mikro-podnikatele, důchodce, tělesně postižené,
duchovní, vědce, umělce, intelektuály, mladé, ženy, starce, homosexuály a lesbičky, chlapce
a děvčata, aby ať už jednotlivě nebo hromadně spolupracovali přímo se zapatisty v této
NÁRODNÍ KAMPANI za vytvoření nového způsobu politiky národního levicového boje
a za novou Ústavu.
Tak toto jsou naše slova o tom co a jak budeme dělat. Však to uvidíte, jestli se
chcete přidat.
A říkáme mužům i ženám, aby měli v srdcích dobré myšlenky, aby s těmito našimi
slovy souhlasili a neměli strach, nebo ať se klidně bojí, ale aby se také kontrolovali, a veřejně
15
A indiánským bratrům a sestrám z Bolívie a Ekvádoru, vám také pošleme trochu
kukuřice geneticky nemodifikované, jen ale nevíme kde přesně to předat, aby to v pořádku
došlo, ale rozhodně jsme připraveni tuto malou pomoc poslat.
3.- A všem ženám i mužům na celém světě, kteří vzdorují, vzkazujeme, že je
potřeba udělat další mezikontinentální setkání, i kdyby mělo být jen jedno. Třeba letošní
prosinec nebo příští leden, je třeba to promyslet. Nechceme říci přesně kdy, protože jde
o to, abychom se domluvili mezi všemi kde, kdy, jak a kdo. Ale ať to není jako v kapli,
kde jen někdo povídá a zbytek poslouchá, ale bez kaple, všechno rovné a všichni mluví,
ale popořádku protože jinak to bude jen kravál a nikomu nebude rozumět ani slovo,
a když to bude dobře zorganizováno, všichni budou naslouchat, a tak si do svých poznámek
zapíší slova vzdoru jiných, aby si o tom pak každý promluvil se svými soudruhy a soudružkami doma ve své zemi. A myslíme, že by bylo dobré udělat to někde, kde by bylo
nějaké hodně velké vězení, protože co když nás zadrží a uvězní, tak abychom nebyli všichni
nakupení na jedné hromadě; sice uvěznění, ale dobře organizovaní, a tam ve vězení budeme v našem mezikontinentálním setkání za lidskost a proti neoliberalismu pokračovat.
Takže to vám potom řekneme jak to uděláme abychom se dohodli a jak se dohodneme.
Dobrá, takhle zamýšlíme to co chceme udělat v rámci světa. Teď pokračuje...
V Mexiku...
1.- Budeme dále bojovat za indiánský lid v Mexiku, ale už ne jenom za ně ani
jenom s nimi, ale za všechny vykořisťované a nemajetné v Mexiku, s nimi se všemi a v celé
zemi. A když říkáme, že všichni vykořisťovaní z Mexika, máme na mysli také bratry a sestry,
kteří museli jít hledat práci do USA, aby přežili.
2.- Půjdeme a budeme naslouchat a mluvit přímo, bez prostředníků, ne prostřednictvím médií, se skromnými a prostými lidmi mexického lidu, a podle toho co uslyšíme
a co se naučíme začneme postupně dávat dohromady, spolu s těmito lidmi, kteří jsou jako
my, národní program boje. Program, který by byl jasně levicový neboli antikapitalistický
neboli antineoliberální čili za spravedlnost, demokracii a svobodu pro mexický lid.
3.- Budeme se snažit založit nebo vzkřísit jiný způsob jak dělat politiku, každopádně aby její podstatou bylo sloužení ostatním, bez nějakých materiálních zájmů, obětavost, píle, čestnost, aby plnili slovo, jediným platem aby bylo uspokojení ze splněné věci,
čili jak to dřív dělali levicoví vojáci, že je nezastavili ani rány, ani vězení ani smrt,
natož dolarové bankovky.
4.- Taky máme v úmysu zahájit boj za novou Ústavu čili nové zákony, které budou
brát v úvahu požadavky mexického lidu jimiž jsou: střecha nad hlavou, půda, zaměstnání,
výživa, zdraví, výchova, informace, kultura, nezávislost, demokracie, spravedlnost, svoboda
a mír. Novou Ústavu, která uzná práva a svobody lidu a bude chránit slabého před mocným.
Proto...
EZLN pošle delegaci ze svého vedení, aby se ujala této práce na celém mexickém
území na dobu neurčitou. Tato zapatistická delegace spolu s levicovými organizacemi
a osobami, které se k tomuto Šestému prohlášení Lakandonského pralesa přidávají, navštíví
jen ta místa kam je výslovně pozvou.
Taky oznamujeme, že EZLN připraví spojeneckou politiku s nevolebními organi14
politici dali jasně najevo, že nemají žádný respekt a nestydatě myslí jen jak si nahrabat
hodně peněz tím jak špatně vládnou. To je si třeba pamatovat, protože, však uvidíte,
že teď budou tvrdit, že práva indiánů uznají, ale to lžou jen proto, abychom je volili,
ale už příležitost měli a neplnili to.
Tak to už nám bylo jasné, že všechen dialog a smlouvání s mexickými špatnými vládami byly úplně k ničemu. Že nemá smysl s politiky mluvit, protože ani jejich
srdce ani slova nejsou jasná a přímá, ale naopak jsou křivá a nalhávají, že splní co slíbí,
ale to rozhodně není pravda. Takže tehdy když politici z PRI, PAN a PRD schválili zákon, který pak ale neuvedli do praxe, jednou pro vždy zabili dialog a řekli jasně, že je
jedno na čem se dohodnou a co podepíší, protože stejně své slovo nedodrží. Proto jsme
už nekontaktovali státní orgány. Protože jsme pochopili, že rozhovory a dohody zkrachovali právě kvůli těmto politickým stranám. Viděli jsme, že je nezajímá krev, smrt,
utrpení, mobilizace, debaty, úsilí, národní ani mezinárodní prohlášení, setkání, dohody,
podpisy, kompromisy. Takže politici nejen znovu zavřeli dveře indiánským obyvatelům,
ale také dali smrtelnou ránu mírovému řešení války rozhovorem a dohodami. Také se
už nedá věřit nikomu, že bude plnit co slíbí, ať už přijde s čímkoliv. Však poznáte sami,
ale vezměte si poučení z toho co stalo nám.
Tak to vše jsme zažili a přemýšleli jsme ve svých srdcích co budeme dělat.
A první čeho jsme si všimli bylo, že naše srdce už není stejné jako předtím, když jsme se
pustili do boje, ale že je větší protože jsme se dotkli srdcí mnoha dobrých lidí. A také jsme
viděli, že je naše srdce jakoby bolavější, nebo zraněnější. Ale ne že by bylo zraněné kvůli
podvodům, kterých se na nás dopustili šatné vlády, ale protože jak jsme se dotýkali srdcí
ostatních, dotkli jsme se také jejich bolestí. Takže jakobychom se viděli v zrcadle.
II. O tom kde jsme nyní
Takže, jakože jsme zapatisté, řekli jsme si, že nestačí přestat mluvit s vládou,
ale je třeba v našem boji pokračovat kupředu přes tyto líné politické parazity. Tehdy
se EZLN rozhodla k plnění „Dohod ze San Andrés“ pouze ze své strany (řekněme unilaterálně protože jde jen o jednu stranu) co se týká práv a kultury indiánů. A během
4 let, od poloviny 2001 do poloviny 2005, jsme se věnovali tomu a ještě dalším věcím,
které vám teď povíme.
Dobrá, takže tehdy jsme začali povzbuzovat autonomní zapatistické povstalecké
obce, což je to do čeho se lidi zorganizovali aby vládli sami sobě, a podporovat je, aby byli
silnější. Tento způsob autonomní vlády není, jen tak, vymyšlen EZLN, ale pochází z už
několik století trvajícího indiánského vzdorování a z vlastní zkušenosti zapatistů a je stejný jako samovláda našich komunit. Takže to není, že z venku nám někdo přijde vládnout,
ale že sám lid volí mezi sebou kdo a jak vládne, a jestli neposlouchá, tak ho dají pryč.
Neboli jestli ten který rozhoduje neposlouchá lid, vyhodí ho, ztratí svoje pravomoci
a nahradí ho další.
Ale tehdy jsme si všimli, že autonomní obce na tom nebyly stejně, ale některé
byly pokročilejší a civilní obyvatelstvo je podporovalo víc a na jiné se zapomínalo. Takže
bylo třeba nějak to udělat, aby se rozdíly mezi nimi vyrovnali. A také jsme viděli, že poli3
ticko-militární části EZLN dělala rozhodnutí, která spíš patřila demokratickým úřadům,
jak někdo říká „civilním“. A v tom je problém, že politicko-militární část EZLN není demokratická, protože to je vojsko, a viděli jsme, že to nedělá dobře když je nahoře vojsko
a pod ním to demokratické, protože demokratické věci se nesmí rozhodovat vojensky,
ale má to být naopak: nahoře rozhoduje to politicky demokratické a dole to vojenské
poslouchá. Nebo je možná lepší nic nahoře, ale všechno navzájem si rovné, bez vojska,
a proto tvrdíme, že my zapatisté jsme vojáci, aby už nikdy nemuseli vojáci existovat.
Ale o tom problému; co jsme udělali bylo, že jsme začali oddělovat to co je politicko-vojenské od autonomních a demokratických organizací v různých formách v zapatistických komunitách. A takto se, činy a rozhodnutí která dřív dělala EZLN, postupně přenášela na demokraticky zvolené autority v jednotlivých obcích. Samozřejmě se to snadno
říká, ale v praxi to není jen tak, to je na několik let. Představte si celou tu dobu přípravy
na válku a pak války samotné, člověk si už to politicko-vojenské má zažité. Ale každopádně jsme to tak udělali, protože takový už je hold náš přístup, když něco řekneme,
také to uděláme. Protože kdyby ne, tak proč bychom něco říkali, když bychom se podle
toho pak ani neřídili.
Tak se zrodila ministerstva dobré vlády, v srpnu 2003, a s nimi se pokračovalo
se samoučením a procvičováním „poroučet naslouchajíce“.
Od té doby až do poloviny roku 2005, se vedení EZLN už nevměšovalo do rozhodování o civilních záležitostech, ale demokraticky zvolené autority v jednotlivých
obcích doprovázeli a podporovali a navíc dohlíželi na to, aby byl ostatní lid a národní
i mezinárodní společenství dostatečně informováni o přijaté pomoci a na co se použila.
A nyní mají ministerstva dobré vlády na práci opatrovat tu část civilního obyvatelstva,
která nás podporuje. A to dočasnými funkcemi, které se střídají tak, aby se všichni
a všechny naučili této zodpovědnosti. Protože my si myslíme, že lid který nedohlíží na své
vládce, je odsouzen k otroctví a my se bijeme, abychom byli svobodni, ne abychom měnili pána každých 6 let.
EZLN během těchto 4 let předala ministerstvům dobré vlády a autonomním
radnicím také své kontakty a podpory, které získali v celém Mexiku a světě během těchto let války a vzdoru. Navíc během této doby EZLN postupně budovala ekonomickou
a politickou podporu, která zapatistickým komunitám dovoluje mnohem snáze pokročit při osamostatňování se (na oficiální vádě) a ve zlepšení svých životních podmínek.
Není to moc ale je to nohem více, než co bylo před počátkem povstání v lednu 1994.
Pokud se podíváte na některou ze studií, která vláda nechává zpracovat, uvidíte, že jediné
komunity původních obyvatel ve kterých se zlepšují životní podmínky, čili zdraví, vzdělání, výživa, bydlení, jsou ty, které jsou na zapatistickém území, což je jak my říkáme tam
kde jsou naši lidé. A to všechno bylo možné díky pokroku zapatistického lidu a opravdu
velké podpory od dobrých a šlechetných lidí kterým říkáme „civilní obyvatelstvo“ a jejich
organizací po celém světě. Jako kdyby všichni tito lidé proměnili v realitu to že „jiný svět
je možný“, a to svými činy, ne jen pouhými řečmi.
Takže v obcích byl vidět dobrý pokrok. Teď je víc soudruhů a soudružek,
kteří se učí být vládou. A přestože jen pomalu, dostávají se k těmto věcem i ženy.
Ale pořád chybí k soudružkám patřičný respekt a aby se více účastnili práce ohledně boje.
A také se s ministerstvy dobré vlády zlepšila koordinace mezi autonomními okrsky a řešení
4
ženami, dětmi, starci, muži a s každým kdo má dobré srdce a chuť bojovat, aby naše Vlast
jménem Mexiko, které leží mezi řekou Bravo a řekou Suchiate a na jedné straně má Pacifik
a na druhé Atlantik, neskončila zničená a rozprodaná.
VI. O tom jak to uděláme
A toto jsou tedy naše prostá slova, která míří ke skromným a prostým lidem v Mexiku a na celém světě, a tyto naše nynější slova nazýváme:
Šesté prohlášení Lakandonského pralesa
Tak jsme tu, abychom vám, naší prostou řečí pověděli, že...
EZLN zachovává svůj závazek že přestane s ostrými útoky a nezaútočí na vládní
síly ani na vojenské útočná jednotky.
EZLN ještě dodrží svůj slib a bude trvat na tomto způsobu politického boje mírovou iniciativou, kterou teď děláme. Z toho důvodu EZLN bude pokračovat ve své myšlence
nenavazovat žádné tajné vztahy s politicko-vojenskými organizacemi z jiných zemí.
EZLN utvrzuje svůj závazek ochraňovat, podporovat a poslouchat zapatistické komunity původních obyvatel které ji tvoří a jsou jejím nejvyšším velením, a bez narušování
jejich vnitřních demokratických procesů a v dosahu jejich možností přispívat k posílení
jejich autonomie, dobré vlády a zlepšení jejich životních podmínek. Proto...
Ve světě...
1.- Navážeme více vztahů na vzájemné úctě a podpoře s osobami a organizacemi,
které vzdorují a bojují proti neoliberalismu a za lidskost.
2.- Pokud to jen bude možné, pošleme materiální podporu, jako potraviny či umělecké předměty bratrům a sestrám kteří bojují kdekoliv na světě.
Pro začátek požádáme o pomoc naše Ministerstva dobré vlády v La Realidad, jejich kamion se jmenuje „Chompiras“ a vypadá to že se do něj vleze 8 tun, a my ho naplníme
kukuřicí a snad naložíme i dva barely po 200 litrech s benzínem nebo naou, podle toho
co se vám bude hodit a to předáme na Kubánské ambasádě v Mexiku, aby to poslali svému
kubánskému lidu jako podporu od zapatistů, aby vydrželi proti severoamerickým blokádám. Nebo třeba bude něco blíž, kde to předat, protože do Ciudad de México to je vždy
dost daleko, a co když se nám „Chompiras“ porouchá a dopadneme špatně. Ale to až přijde
sklizeň, protože teď se kukuřičná pole teprve zelenají, a ještě taky pokud nás nenapadnou,
protože pokud v příštích měsících pošleme jen samou kukuřici a nedojde v pořádku,
ani jako tamales, tak radši až v listopadu nebo prosinci, uvidíme.
A také se domluvíme se Ženskou kooperativou uměleckých řemesel, abychom
poslali nějaké množství výšivek do Evropy, která už snad ani není Unií, a také pošleme
přírodní kávu ze zapatistických kooperativ, abyste ji prodali a vydělali tak něco na zaplacení
výdajů při vašich bojích. A když se neprodá, tak si vždycky můžete dát kávičku a popovídat si o antineoliberálním boji, a když se ochladí, tak se přikryjete zapatistickými výšivkami,
které každopádně vydrží hodně, dokonce i praní v ruce a o kameny a navíc nepouští barvy.
13
liberální globalizaci.
A piqeterům a mladým z Argentiny chceme vzkázat, že vás máme rádi.
A vám co v Uruguaji chcete lepší stát, že vás obdivujeme.
A vám co jste v Brazílii bez půdy, že máte náš respekt.
A všem mladým z Latinské Ameriky, že je dobré co děláte, a že nám to dává
velkou naději.
A chceme vzkázat bratrům a sestrám ze sociální Evropy, čili té která je důstojná
a vzpurná, že nejste sami. Že nás moc těší vaše velká hnutí proti neoliberálním válkám.
Pozorně sledujeme váš způsob organizace a jak bojujete, abychom se třeba něco naučili.
A uvažujeme jak vás podpořit ve vašich bojích, ale nebudeme vám posílat Eura, protože ty
pak devalvují kvůli zmatkům v Evropské Unii. Ale třeba vám pošleme umělecké výrobky
a kávu, abyste je zpeněžili a trochu si pomohli ve svých bojích. A možná vám pošleme
také pozol, který dodává hodně síly, když vzdorujete. No, ale kdoví jestli ho pošleme,
protože pozol je spíš po našem a co když vám neudělá dobře na žaludek a v boji zeslábnete
a neoliberalisté vás rozpráší.
A chceme říct bratrům a sestrám z Afriky, Asie a Oceánie, že víme že také bojujete
a chceme poznat více z vašeho myšlení a praxe.
A Světu chceme říci, že ho chceme udělat velkým, tak velkým, že se na něj
vejdou všechny světy, které teď musejí vzdorovat, protože ho neoliberalisté chtějí zničit,
a protože se jen tak nenechají, ale bojují za lidskost.
Dobrá, takže co chceme udělat v Mexiku, je dohodnout se s lidmi a organizacemi právě z levice, protože si myslíme, že právě v politické levici myšlenka vzdorovat proti
neoliberální globalizaci je, a vytvořit zemi, kde by spravedlnost, demokracie a svoboda
byla pro všechny. Ne jako teď, kdy spravedlnost existuje jen pro bohaté, svoboda pro jejich
velké obchody a demokracie je jen pro malování volební propagandy po stěnách a plotech.
A protože si myslíme, že jedině od levice může přijít nějaký bojový plán, aby naše Vlast,
jíž je Mexiko, neumřela.
No, a my si myslíme, že s těmito levicovými lidmi a organizacemi uděláme plán
a půjdeme do všech koutů Mexika, kde jsou skromní a prostí lidé jako my.
Ale ne, že jim půjdeme říct, co mají dělat, nebo jim dávat rozkazy.
Ani je nebudeme přemlouvat, aby volili nějakého kandidáta, kteří jak už stejně
víme jsou všichni neoliberalisté.
Taky jim nebudeme říkat, aby dělali stejně jak my, ani aby povstali ve zbrani.
Co budeme dělat, je ptát se jak žijí, bojují, přemýšlejí o stavu naší země a jak to
uděláme, abychom nebyli přemoženi.
A budeme přebírat myšlenky prostých a skromných lidí, a možná v nich nalezneme stejnou lásku, kterou k naší Vlasti cítíme i my.
A snad se i, mezi námi, co jsme prostí a skromní, spolu dohodneme, zorganizujeme se po celé zemi a dáme dohromady naše boje, které teď ještě jsou osamoceny, odděleny
jeden od druhého a najdeme něco jako společný program, ve kterém se shrnou požadavky
nás všech, a plán, jak toho dosáhneme, aby se tento program, který nazveme třeba „národní
bojový program“, plnil.
A podle toho jak se shodne většina těchto lidí kterým budeme naslouchat, začneme bojovat společně se všemi, s indiány, dělníky, rolníky, studenty, učiteli, zaměstnanci,
12
problémů s jinými organizacemi a s oficiálními úřady. A také se toho hodně zlepšilo co
se týče projektů v jednotlivých komunitách, a rozdělování projektů a pomoci od civilní
společnosti z celého světa je teď spravedlivější: zlepšilo se zdraví a výchova, i když pořád
ještě chybí dost, aby to bylo tak jak má, stejně tak s bydlením a výživou, a v některých
oblastech se hodně zlepšila otázka půdy, protože se rozdělila půda po některých velkostatkářích, ale jsou zóny kde lidé pořád ještě trpí nedostatkem půdy k obživě. A pak se
také hodně zlepšila podpora od civilní společnosti nejen národní, ale i mezinárodní,
protože předtím každý šel tam, kde mu to nejvíc vyhovovalo, ale teď je ministerstva dobré
vlády posílají kam je to nejvíc potřeba. Proto také je teď všude víc soudruhů a soudružek
kteří se učí ztotožňovat s lidmi z jiných částí Mexika a celého světa, učí se respektovat
a vyžadovat respekt, učí se, že je mnoho světů a každý nich má své místo, čas a způsoby,
takže je třeba se navzájem mezi sebou respektovat.
Takže my Zapatisté z EZLN se touto dobou věnujeme naší hlavní síle, obcím,
které nás podporují. A trochu se opravdu situace zlepšila, takže nikdo nemůže říct,
že všechna ta zapatistická organizace a boj byly k ničemu, naopak i kdyby s námi úplně
skoncovali, náš boj k něčemu byl.
Ale nerozrostly se jen zapatistické obce, ale také samotná EZLN. Protože během
této doby, nové generace obnovily řady celé naší organizace. Takže jí jakoby dodali novou
sílu. Velitelé a velitelky, kteří byly ve zralém věku při vypuknutí povstání v roce 1994,
mají teď mnoho znalostí a zkušeností díky tomu co se naučili za 12 let války a dialogů
s tisíci mužů a žen z celého světa. Členové CCRI, politicko organizačního zapatistického
vedení, teď radí a korigují nové kteří se připojují k našemu boji, a ty co nastupují do vedení. Už je to hodně dlouho co „komité“ (jak jim říkáme my) připravují celou novou generaci velitelů a velitelek, kteří, po školení a po zkušební době začínají poznávat práci organizačních rozkazů a také ji vykonávat. A také se děje to, že naši povstalci, povstalkyně,
vojáci, vojačky místní a regionální vedoucí stejně jako část civilního obyvatelstva, u níž
máme podporu, kteří na začátku povstání byli mladí, jsou už dneska zralí muži a ženy,
zkušení bojovníci a přirození vůdci ve svých jednotkách a komunitách. A ti co v onoho
ledna 1994 byli ještě děti, jsou už mladí, kteří vyrostli ve vzdoru a byli vychováni v důstojné vzpurnosti, která byla staršími během těchto 12 let války udržována. Tito mladí
mají politické, technické a kulturní vychování, jaké jsme my, kteří jsme zapatistické hnutí
zakládali, neměli. Tato mládež teď čím dál tím víc živí jak naše jednotky, tak i pozice v organizačním vedení. A my všichni jsme viděli podvody mexické politické třídy a destrukci,
kterou jejich činy způsobují v naší vlasti. A viděli jsme ty velké nespravedlnosti a masakry,
které neoliberální globalizace způsobuje po celém světě. Ale to vám řekneme později.
Takto vydržela EZLN 12 let války, útoků vojenských, politických, ideologických
a ekonomických, obléhání, štvaní, pronásledování a neporazili nás, nezaprodali jsme se,
ani jsme se nevzdali, ale pokročili jsme kupředu. Soudruzi z mnoha míst vstoupili do boje,
takže místo abychom po tolika letech slábli, naopak sílíme. Samozřejmě existují problémy, které se mohou vyřešit, pokud se ještě více oddělí politicko-vojenské věci od civilně-demokratických. Ale jsou věci, ty nejdůležitější, jako jsou naše požadavky, za které bojujeme, kterých se zatím pořádně nedosáhlo.
Jak si myslíme, a podle toho co vidíme v našich srdcích, jsme dospěli do bodu
odkud už dál jít nemůžeme a navíc je možné, že ztratíme vše co máme, pokud zůstaneme
5
jací jsme a nebudeme dělat nic proto abychom pokročili. Takže přišel čas znovu riskovat
a udělat nebezpečný krok, který ale stojí za to. Protože možná že když se spojíme s dalšími skupinami ve společnosti, které mají stejné starosti jako my, bude možné dosáhnout
toho co potřebujeme a co si zasloužíme. A nový krok kupředu v indiánském boji je možný
jen pokud se indián spojí s dělníky, venkovany, studenty, učiteli, zaměstnanci... prostě
s pracujícími z města i venkova.
III. O tom jak vidíme svět
Teď Vám vysvětlíme jak se vlastně my zapatisté díváme na to co se děje ve světě. Vidíme, že kapitalismus je ten, co je teď nejsilnější. Kapitalismus je sociální systém,
čili způsob jakým jsou v nějaké společnosti organizovány věci a osoby, kdo má a kdo
nemá, kdo rozkazuje a kdo poslouchá. V kapitalismu jsou jedni, kteří mají peníze,
neboli mají majetek, fabriky, obchody, pole a spoustu dalších věcí, a jsou v něm další,
kteří ale nemají nic než svoji sílu a znalosti aby mohli pracovat; a v kapitalismu rozkazují ti
co mají peníze a další věci, a poslouchají ti co nemají víc než vlastní schopnost pracovat.
Takže kapitalismus znamená, že existuje pár lidí, kteří mají velká bohatství,
ale ne že by vyhráli nějakou prémii, nebo že našli nějaký poklad, nebo že dědili po příbuzném, ale tato bohatství získávají vykořisťováním pracující většiny. Kapitalismus je vlastně
založen na vykořisťování pracujících, čím se myslí to, že ždímou pracující a z jejich výdělku jim seberou co jen jde. A to se děje za mnoha nespravedlivostí, protože pracujícím
pořádně neplatí, dávají jim sotva na to, aby se najedli a chviličku odpočinuli a další den
se vrátili do práce, nechat se vykořisťovat, ať už na poli nebo ve městě.
Kapitalismus se také obohacuje loupením, čili okrádáním, protože jiným bere
cokoliv se mu zamane, jako třeba půdu a nerostná nebo jiná přírodní bohatství. Kapitalismus je vlastně systém kde jsou zloději volní a obdivováni a dáváni za příklad.
Kromě vykořisťování a loupení také kapitalismus utlačuje, protože vězní a zabíjí
ty co se bouří proti nespravedlnostem.
Co kapitalismus zajímá nejvíc je zboží, protože když se nakupuje a pak prodává,
jsou z toho peníze. Proto kapitalismus proměňuje všechno ve zboží, obchoduje s osobami,
s přírodou, s kulturou, s historií, s vědomím. Podle kapitalismu musí jít všechno koupit
nebo prodat. A všechno to schovává za zbožím, abychom neviděli jak vykořisťuje. No,
a zboží se kupuje a prodává na trhu. A ukazuje se, že trh, kromě toho, že slouží ke kupování a prodeji, slouží také k tomu, aby se schovávalo vykořisťování pracujících. Například
na trhu je vidět káva již zabalená ve svém pytlíku nebo obale moc pěkňoučkém, ale už
není vidět utrpení rolníka, který tu kávu sklízel, a nevidíme toho kojota, který mu za
jeho práci zaplatil tak hrozně málo, a nevidíme jak dělníci ve velké firmě zas a znova do
úmoru balí kávu. Nebo máme přístroj na poslouchání hudby, jako cumbias, rancheras,
nebo corridos každý podle svého gusta a vidíme, že je opravdu dobrý, protože má dobrý zvuk,
ale nevidíme dělnici ve fabrice, která dlouho bojovala s těmi všemi kábly a částečkami,
než to dala dohromady a zaplatili jí mizerných pár peněz, přitom žije daleko od zaměstnání takže utrácí hodně za jízdenky, navíc riskuje, že ji unesou, znásilní a zabijí, jak se tomu
děje v Ciudad Juárez v Mexiku.
6
a nerezignovali ve svých motlitbách, ale organizují se, aby v boji doprovázeli lid.
A existují ti, kterým se říká sociální bojovníci, což jsou muži a ženy, kteří věnovali celý svůj život boji za vykořisťovaný lid, a jsou to ti stejní, kteří se účastnili velkých stávek a dělnických akcí, velkých městských hnutí, velkých venkovských hnutí,
a kteří podstupují velké utlačování a přesto, i když někteří už mají svůj věk, pokračují,
aniž by se vzdali a chodí sem a tam a hledají boje, hledají organizaci, spravedlnost a zakládají levicové organizace, nevládní organizace, organizace za lidská práva, organizace
za osvobození politických vězňů a za objevení zmizelých, levicové publikace, studentské a učitelské organizace, čili sociální boj. A dokonce i politicko-vojenské organizace,
hlavně nezůstávají v klidu a hodně toho vědí, protože toho hodně viděli, slyšeli, zažili
a vybojovali.
A tak nějak pozorujeme, že v naší zemi, která se jmenuje Mexiko, je hodně lidí,
kteří se nedají, nevzdají se a nikomu se neprodají. Čili lidé důstojní. A to nás moc těší
a uspokojuje, protože s těmito všemi tu rozhodně tak snadno neoliberalisté nevyhrají
a snad se i podaří naši Vlast od těch velkých krádeží a ničení, co ji dělají, zachránit.
A myslíme si, že možná naše „my“ zahrne všechny tyto vzpoury.
V. O tom co máme v úmyslu dělat
Dobře, tak teď vám povíme, co chceme udělat na světě a v Mexiku, protože už se
nemůžeme dívat na to, co se na této naší planetě děje a zůstat mlčet, jako bychom jenom my
byli, tam kde jsme.
Tak, v rámci celého světa chceme vzkázat všem co vzdorují a bojují, po svém
a ve své zemi, že nejste sami, že my zapatisté, i když jsme malí, vás podporujeme a uvidíme, jakým způsobem vám budeme moci pomoci ve vašem boji a jak si s vámi promluvit,
abychom se poučili, protože co jsme se rozhodně naučili je učit se.
A chceme říct latinskoamerickému lidu, že je nám ctí být jedni z vás, i když jsme
jen malá část. Je dobře, že si vzpomínáme, když před lety náš kontinent také zářil a jedno
světlo se jmenovalo Che Guevara, tak jako předtím mělo jméno Bolívar, protože občas lidé
vyzvednou nějaké jméno a chtějí tím vlastně říct, že zdvihají nějakou vlajku.
A chceme vzkázat kubánskému lidu, že už máte za sebou mnoho let vzdoru na své
cestě, že nejste sami, a že nesouhlasíme s blokádami, které jsou na vás uvaleny a že se budeme snažit najít nějaký způsob jak vám něco poslat, třeba i kukuřici, abyste mohli dále
vzdorovat.
A chceme vzkázat severoamerickému lidu, že obracíme, a víme že jedna věc jsou
špatné vlády, které máte, a které nechávají poškozovat celý svět a úplně jiná věc jsou severoameričani, kteří bojují ve své zemi a jsou solidární s boji ostatních národů.
A chceme vzkázat bratrům a sestrám Mapuche v Chile, že se na vaše boje díváme
a učíme se z nich.
A Venezuelanům, že dobře sledujeme jak bráníte svoji svrchovanost, čili právo
jako národa, abyste rozhodli kam to povede.
A indiánským bratrům a sestrám z Ekvádoru a Bolívie vzkazujeme, že nám celé
Latinské Americe dáváte dobrou lekci z historie, protože teď opravdu dáváte červenou neo11
A podívejte se jak volební politici mají vždycky svoje dobré domy, dobrá auta a svůj luxus.
A stejně ještě chtějí, abychom jim děkovali a abychom je příště volili. Přesně jak se pak
říká, nemají matku. A nemají ji, protože ani nemají Vlast, mají jen bankovní účty.
Taky vidíme, že se hrozně rozrůstá obchod s drogami a zločiny. A občas máme
pocit, že ti zločinci jsou tací, jak je popisují v corridos nebo ukazují v televizi, a možná
i někteří takoví jsou, ale to nejsou ti samotní šéfové. Opravdoví šéfové chodí dobře oblíkaní, jsou vystudovaní v zahraničí, jsou elegantní, nikde se neschovávají, ale naopak chodí
do dobrých restaurací, vychází v novinách moc pěkní, dobře oblečeni na svých oslavách,
nebo jak se jim také říká, je to „dobrá společnost“ a dokonce někteří jsou ministry, poslanci, senátory, státními zastupiteli, úspěšnými podnikateli, policejními šéfy, generály...
Říkáme snad, že politika nefunguje? Ne, my chceme říci, že TATO politika nefunguje. A nefunguje protože nebere v úvahu lid, nenaslouchá mu, nevšímá si ho, obrací
se k němu jen když jsou volby, a už ani nechtějí hlasy, stačí jim výsledky anket které říkají
kdo vyhraje. Takže jenom samé sliby, že udělají toto a tamto a potom, no, tak už běžte,
a už je znovu neuvidíš, jedině když v televizi mluví o tom, že už si nakradli plno peněz,
a nic jim neudělají protože zákony které ti samí politici vytvořili, je chrání.
Protože to je další problém, že Ústava už je celá pošahaná a přeměněná. Už to
není ta co v ní byla práva a svobody pracujícího lidu, ale teď v ní jsou práva a svobody neoliberalistů, aby měli své velké výdělky. A soudci jsou od toho, aby těmto neoliberalistům
sloužili, protože vždycky dají za pravdu jim, a na ty co bohatí nejsou, zbydou jen nespravedlnosti, vězení a hřbitovy.
No, a přes všechen tento binec co neoliberalisté dělají, existují Mexičané a Mexičanky,
kteří se organizují a bojují proti tomu.
A tak jsme se dozvěděli, že existují indiáni, jejichž země jsou daleko mimo Chiapas, a osamostatňují se, brání svoji kulturu a opatrují svoji zemi, lesy a vodu.
A existují pracovníci na venkově, čili rolníci, kteří se organizují a dělají své protestní pochody a hnutí aby vyžadovali kredity a podpory pro venkov.
A existují pracovníci ve městě, kteří se nenechají, aby jim vzali jejich práva a zprivatizovali jejich zaměstnání, ale protestují a dávají o sobě vědět, aby jim to málo co mají
nevzali a aby nevzali zemi to co je jen její, jako elektřinu, ropu, sociální pojištění, vzdělání.
A existují studenti, kteří nedopustí, aby se zprivatizovalo vzdělávání a bojují,
aby bylo zdarma, populární a vědecké, aby se nemuselo platit, aby se mohli učit všichni,
a aby ve školách neučili hloupostem.
A existují ženy, které nenechají, aby se k nim chovali jako k ozdobám, nebo aby
je ponižovali a podceňovali jen proto, že jsou ženy, ale organizují se a bojují za respekt,
který si jako ženy, jimiž jsou, zaslouží.
A existují mladí, kteří nepřipustí, aby je ohlupovali drogami, nebo aby je pronásledovali za to jací jsou, ale dávají o sobě vědět svou hudbou a kulturou, svojí vlastní
vzpourou.
A existují homosexuálové, lesbičky, transexuálové a spousta dalších, kteří nenechají, aby se jim vysmívali, pohrdali jimi a ponižovali je, natož aby je za to, že jsou jiní
zabíjeli a dívali se na ně jako na abnormální, nebo jako na zločince, ale vytvářejí vlastní
organizace, aby své právo být odlišný bránili.
A existují kněží a jeptišky a ti co se jim říká laikové, kteří nejdou s bohatými
10
Takže na trhu vidíme zboží, ale už ne vykořisťování za jakého vznikají.
Proto kapitalismus potřebuje hodně trhů... nebo jeden hodně velký, světový trh.
Z toho plyne, že dnešní kapitalismus není jako byl dřív, kdy boháči spokojeně vykořisťovali pracující jen ve svých zemích, ale teď je ve stádiu který se nazývá neoliberální
globalizace. Tato globalizace znamená, že už nerozkazují pracujícím pouze v jedné zemi,
nebo v několika, ale kapitalisti se snaží řídit celý svět. Světu, neboli planetě Zemi se totiž
také říká „zeměkoule“ (glóbus) a proto se říká „globalizace“ čili celý svět.
A neoliberalismus je založen na myšlence, že kapitalismu je volně dovoleno
vládnout celému světu a nikdo s tím nic nezmůže, člověk musí resignovat, srovnat se
s tím a ani nepípnout, natož třeba oponovat. Neoliberalismus je jako teorie, vlastně plán,
kapitalistické globalizace. A neoliberalismus má své ekonomické, politické, vojenské
i kulturní plány. Ve všech těchto plánech jde o nadvládu nade vším a ten kdo neposlouchá,
je umlčen nebo ho oddělí aby náhodou nepředal své povstalecké myšlenky dalším.
Takže, při neoliberální, globalizaci chtějí velcí kapitalisti žijící ve velkých mocných zemích, jako jsou Spojené Státy Americké, aby se z celého světa stala jedna velká
firma kde by vznikalo zboží a také jako velký trh. Světový trh, trh kde by se dalo koupit
a prodat úplně všechno a kam by se schovalo vykořisťování celého světa. A tak globalizátorští kapitalisti lezou všude, do všech zemí, aby tam pak provozovali své velké vykořisťovatelské obchody. Nic nerespektují a dostanou se kamkoliv. Oni vlastně dobývají
jiné země. Proto my zapatisté říkáme, že neoliberální globalizace je válečné dobývání
celého světa, světová válka, válka kterou vede kapitalismus, aby vládl nad celým světem.
A tato válka je někdy vedena pomocí vojska, které napadne cizí zemi a dobývají ji silou.
Ale někdy je to ekonomicky: velcí kapitalisté vloží své peníze do jiné země, nebo jí půjčí,
ale s podmínkou, že bude poslouchat a dělat co budou oni chtít. A také pomocí kapitalistické kultury která je kulturou konzumní a komerční, vnucují své myšlenky.
Čili ten dobyvatel, kapitalismus, si dělá co chce, ničí a mění co se mu nelíbí
a odstraňuje co mu překáží. Například mu překážejí ti co nedělají, nekupují ani neprodávají moderní zboží, nebo ti co se proti tomu bouří. A těmi co mu neslouží, opovrhuje.
Proto původní obyvatelé překážejí neoliberální globalizaci a proto jimi opovrhují a chtějí
je odstranit. A neoliberální kapitalismus také odstraňuje zákony, které mu moc nedovolují
vykořisťovat a hodě vydělávat. Například prosadí, aby se všechno mohlo koupit a prodat, a jelikož kapitalismus má peníze, tak to vše koupí. Takže vlastně kapitalismus ničí
země které dobývá neoliberální globalizací, ale na druhou stranu je pak také chce spravit
a všecko udělat znovu, ale už podle svého, tak aby mu to vyhovovalo a bez věcí které mu
překáželi. Takže neoliberální globalizace, neboli ta kapitalistická ničí co v těch zemích je,
ničí jejich kulturu, jazyk, ekonomický systém, jejich politický systém a také ničí způsoby
jakými jejich obyvatelé navazují styky. Tím pádem zůstane zničené všechno co nějaký
stát dělá státem.
Takže neoliberální globalizace chce zničit všechny národy světa, aby zůstal
jen jeden národ nebo stát, čili stát peněz, kapitálu. Kapitalismus chce, aby všechno bylo
tak, jak on chce, podle něj, a co je jiné, to se mu nelíbí, tak to pronásleduje, útočí na to,
nebo to strčí do kouta a dělá jakoby to neexistovalo.
Takže, jak se říká, že v podstatě kapitalismus neoliberální globalizace se zakládá
na vykořisťování, olupování, opovrhování a utlačování těch co se nenechají. Čili stejně jak
7
tomu bylo i dříve, ale teď globálně, celosvětově.
Ale není to pro neoliberální globalizaci tak jednoduché, protože vykořisťovaní
v žádné zemi se s tím nespokojí a neřeknou, že už se na to vykašlou, ale naopak se bouří;
a ti co jsou navíc a překážejí, se postaví k odporu a nenechají se odstranit. A proto také
vidíme po celém světě, jak se utlačovaní staví k odporu a nedají se, bouří se, a ne jen
v jedné zemi, ale všude jich je až dost, takže stejně jako existuje neoliberální globalizace,
existuje také povstalecká globalizace.
A v této povstalecké globalizaci nefigurují jenom dělníci z venkova nebo z města,
ale také další, kteří jsou hodně pronásledováni a opovrhováni právě za to, že se nenechají
ovládat jinými. Mezi nimi jsou ženy, mladí, indiáni, homosexuálové, lesbičky, transexuálové, migranti a spousta dalších, kterých je po celém světě plno, ale nevšímáme si jich
dokud nezačnou křičet, že už bylo dost jejich opovrhování, povstanou a tehdy je teprve
uvidíme a uslyšíme.
My ale všechny tyto skupiny lidí vidíme, vidíme jak bojují proti neoliberalismu,
čili proti plánu kapitalistické globalizace, a bojují za lidskost.
A toto všechno co vidíme nás dost leká, vidět stupidity neoliberalistů, kteří chtějí
válkami a vytěžováním zničit celé lidstvo, ale také nás na druhou stranu uspokojuje vidět,
že všude možně jim odporují a bouří se proti nim, tak jako my. Naše povstání je sice
trochu malé, ale je. A jak to tak všechno po celém světě vidíme, naše srdce se učí nebýt samo.
IV. Jak vidíme naši zemi, Mexiko
Teď vám povíme, o tom jak se díváme na to co se děje v našem Mexiku. No,
tak vidíme, že naší zemi vládnou neoliberalisté. Neboli, jak už jsme vysvětlili, vládci,
které máme, ničí to co je náš národ, naše mexická vlast. A tito špatní vládci nedohlíží
na dobro lidu, ale na dobro kapitalistů. Například dělají smlouvy jako je Smlouva o volném obchodu, která uvrhuje do bídy mnoho Mexičanů, jak rolníky a drobné výrobce,
protože jsou pohlceni velkými zemědělskoprůmyslovými podniky; tak i dělníky a drobné
prodejce, protože nemohou konkurovat velkým nadnárodním řetězcům, kteří se vetřou aniž by jim někdo něco řekl, dokonce jim děkují, a nasadí své nízké platy a vysoké
ceny. Nebo, jak se říká, některé základy naší ekonomiky v Mexik, kterými bylo národní
zemědělství, průmysl, a obchod, jsou už pořádně zničeny a stěží zůstává pár zbytků,
které určitě brzo také rozprodají.
A to vše je pro naši vlast velkým neštěstím. Protože na venkově se už nepěstují
normální potraviny, ale jen to co prodávají velcí kapitalisté, a dobrá půda je kradena pomocí různých fíglů a s politickou podporou. Na venkově se vlastně děje totéž co za Porfiriátu, jen s tou změnou, že místo statkářů to teď jsou zahraniční firmy, které rolníka utiskují.
A kde dřív byly kredity a ceny pod kontrolou, je teď jen almužna, ..a někdy ani ta ne.
Co se týče dělníka ve městě, tam se fabriky často zavírají a oni tím pádem
zůstanou bez práce, nebo se otvírají zpracovatelské závody, které jsou zahraniční,
a které za hodně hodin práce mizerně platí. Takže nezáleží na výši ceny výrobků,
které potřebuje lid, protože ať už jsou drahé nebo levné, stejně na ně není. A když někdo
8
pracoval v malé, nebo střední firmě, tak už tam nepracuje, protože se buď zavřela, nebo ji
koupila nějaká nadnárodní firma. A pokud měl někdo vlastní obchůdek či malou firmu,
tak se už také vytratil, nebo začal na černo pracovat pro velké podniky, které je příšerně
odírají a dokonce zaměstnávají malé chlapce a dívky. A pokud byl dělník členem odborů,
aby požadoval svá práva legálně, tak teď mu ty stejné odbory říkají, že musí přijmout,
když mu sníží plat, nebo počet pracovních hodin, nebo mu odeberou půjčky, protože jestli
ne, tak se celý podnik zavře a přemístí se do jiné země. A pak tady také je ten „mikroprodej“, což je něco jako ekonomický vládní program, aby se všichni pracující ve městech
pustili do pouličního prodávání žvýkaček, nebo telefonních karet. Čili jenom samá destrukce ekonomiky i ve městech.
A pak, protože ekonomické podmínky lidu jsou pěkně na houby jak na venkově,
tak i ve městě, je hodně Mexičanů a Mexičanek nuceno opustit svoji vlast, čili mexickou
půdu, a odejít hledat práci v jiné zemi kterou je USA. A tam se k nim nechovají vůbec
dobře, vykořisťují je, pronásledují, ponižují a dokonce zabíjejí.
Takže v neoliberalismu, který nám vnucuje špatná vláda, se ekonomika rozhodně
nezlepšila, naopak, venkov je chudý a ve městech není práce. A jde o to, že Mexiko se mění
v místo, kde se ti co pracují pro bohatství cizinců, většinou bohatých Američanů, narodí,
uteče chvilka a za další chvilku už umírají. Proto tvrdíme, že Mexiku vládne USA.
No, ale neděje se jen toto, neoliberalismus také změnil mexickou politickou
třídu, čili všechny politiky, protože je udělal jakoby zaměstnanci jednoho obchodu,
kteří musejí dělat vše možné aby prodali vše a levně. Však už vidíte, že změnili zákony,
aby odstranili 27 článek ústavy a mohla se prodávat obecní a společná půda. To bylo
za Salinase de Gortari, a on a jeho banda tvrdili, že je to pro dobro venkova a rolníků
a že takto se mu lépe povede a bude se mít lépe. A bylo to tak snad? Mexický venkov je
na tom hůř než kdy jindy a rolníkům se daří bídněji než za Porfiria Díaze. A také říkali,
že zprivatizují, čili prodají cizincům, státní podniky, aby podpořili blaho lidu. Že prý
nefungují dobře a je třeba je modernizovat a proto, že je lepší je prodat. Ale místo nějakého zlepšení, jsou naše sociální práva, kterých se dosáhlo za revoluce v roce 1910 teď jen
k pláči... a k zlosti. A také povídali, že je potřeba otevřít hranice, aby sem vstoupil zahraniční kapitál, že tak se budou mexičtí podnikatelé snažit zlepšit a vyrovnat se jim. Ale teď
vidíme, že už ani žádné národní firmy neexistují, všecko spolkly ty zahraniční a to co
prodávají je horší než co se dřív dělalo v Mexiku.
No, a teď chtějí mexičtí politici prodat dokonce i PEMEX, čili ropu, která je Mexičanů a jediný rozdíl je, že jedni tvrdí, že se prodává všecko a druzí, že jen část. Taky chtějí
zprivatizovat sociální pojištění, elektriku, vodu, lesy, a všechno, až z Mexika nezůstane
nic a naše země bude jen pustá krajina, nebo místo pro zábavu boháčů z celého světa a my
Mexičané a Mexičanky budeme jako jejich sluhové, závislí na tom co se jim zamane, živořící, bez původu, bez kultury a bez Vlasti.
Čili neoliberalisté chtějí Mexiko, naši mexickou vlast, zabít. A politické volební
strany nejenom, že tomu nebrání, ale ony samy jsou první kdo se nabízí k službám cizincům, hlavně cizincům z USA, a jsou to oni kdo se stará o to, abychom byli klamáni,
tak že nám ukazují jinam a mezitím všecko prodají a peníze si nechají pro sebe.
A to všechny politické volební strany, které tu teď existují. Ne, že jen některé. Zamyslete
se jestli něco udělali opravdu dobře a sami přijdete na to, že ne, samé zlodějiny a ústupky.
9