Kostel sv. Martina ve zdi, Martinská 8, Praha 1 č

Kostel sv. Martina ve zdi, Martinská 8, Praha 1
čtvrtek 3. listopadu 2005 ve 20:15
Collegium 419, Ritornello a hosté
sólisté:
Irena Pelentová, Renata Pušová – soprán
Silvia Jirásková, Daniela Javorčeková, Ján Janovčík - alt
Čeněk Svoboda, Pavel Adámek - tenor
Jan Petráček a Michael Pospíšil - bas
Vladislav Pecháček - barokní housle
Radovan Vašina - cink
Ondřej Sokol a Pavel Šír - trombón
Jan Klimeš - dulcián
Jan Novotný - kontrabas
Jan Krejča - theorba
Michael Pospíšil - pozitiv
Spartace a realizace notových materiálů - Michael Pospíšil
diriguje Marika Pečená
Program
Titul
Pramen
Neskončená Věčnost („procesí“)
Česká Mariánská Muzika 1647
A Larmo Soudu Všeobecného
Česká Mariánská Muzika 1647
Dušívěno
Loutna Česká 1653
Za Mrtvé: De profundis
Svato-Roční Muzika 1661
De profundis
OFFICIUM VESPERTINUM 1648
Requiem (introitus) – Sinfonia,...
SACRA ET LITANIAE 1654
Kyrie
SACRA ET LITANIAE 1654
Absolve Domine (Tracus)
SACRA ET LITANIAE 1654
Dies irae (sequentia)
SACRA ET LITANIAE 1654
Domine Jesu Christe (Offertorium)
SACRA ET LITANIAE 1654
Sanctus (Sinfonia)
SACRA ET LITANIAE 1654
Sanctus, Benedictus
SACRA ET LITANIAE 1654
Pater noster
Agnus Dei
Alberik Mazák: CULTUS
HARMONICUS 1649
SACRA ET LITANIAE 1654
Lux aeterna (Communio)
SACRA ET LITANIAE 1654
Requiem Ultimo ad libitum a 8
SACRA ET LITANIAE 1654
Přidavek z Starodávní Písně za Mrtvé
Svato-Roční Muzika 1661
REQUIEM
na koncertě?
ivot Člověka je snad přímka? polopřímka? úsečka? Tady „dole“ nikdo
nedokáže ani jedno ani druhé ani… a je jisté, že pro „férový“ život je lépe
předpokládat, že je přinejmenším polopřímkou s „pevným začátkem“ daným
početím. Antropologové říkají, že dějiny druhu Člověk začínají tam, kde se začíná
pohřbívat. Uvědomění si sebe sama se tedy dostavuje právě na hranici našeho
Času a Prostoru. Kdo postaví tuto „hranici“ doprostřed svého života, učiní z ní
Bránu ven a dál, „skamarádí“ se s ní a také se mu lépe žije. Hra na schovávanou se
Smrtí je jakýmsi fenoménem naší (fyz-:-) kultury, „rozptyluje“ ji a de-konkretisuje.
Mezi lidi ji vpouští jedině deformovanou a krutou v podobě akčních thrillerů, kde se
krví nešetří. Je pak mocnou inspirací těm hloupějším, kteří pak uvádí naučený
paskvil do skutečného života bez soudnosti, takže po sobě děti vzájemně skutečně
střílejí. Ale to není Smrt našich předků. Bílé plenty a paravány špitálů (a černé
krematorií), „ouřednost“ a „veřejnost“ porodnic by si znovu zasloužily onu Rajskou
otázku: „Kde jsi, Adame?“! Smrt je totiž fascinující jako život sám, je jeho nedílnou
součástí a „zrcadlem zpět“.
A kde budeme my, až naše Tělo v tomto Světě skončí? I na to se názory různí.
Někteří míní, že řešení je rychlé a „jednorázové“, podle naší Víry: svatí do Nebe, zlí
do Pekla. Jiní ještě vkládají kus Naděje v podobě Očistce, tedy místa a stavu, kde
Duše Člověka čeká ve „frontě na Nebe“ a můžeme jí pomoci i my, z tohoto Světa.
A někteří v Lásce prosí za zkrácení nebo škrtnutí té fronty… Takto
„kanonisovaná“ prosba, prosba Církve za Duše všech věrných zemřelých, se
jmenuje „Requiem“.
Co to slovo vlastně znamená? Bývá překládáno jako „odpočinutí“, ale přesněji jde
vlastně o „znovu-spočinutí“. Jiný, příbuzný žánr, „makabrika“, „Tance Smrtí“ nám
dává jakous možnost „protančit se“ do dalšího života, podobně jako extatický tanec
„Tarantella“ zachraňující toho, kdo byl uštknut jedovatým pavoukem Tarantulí,
anebo jako břišní tance, kterými v některých kulturách přivádějí maminky miminka
prakticky bezbolestně na Svět… Máme doklady o tom, že i na sekvenci „Dies irae“ –
„Den hněvu“ se v církvi tančívalo. Stálé kolísání mezi divadlem a skutečností se
v Baroku ještě více smazává, nedivme se tomu. – Vždyť viditelný Svět sám je už
sám ve své podstatě „Dívadlo“!
Adam Michna, rytíř z Ottradovic se narodil někdy kolem roku 1600 a zemřel asi
1.11.1676, tedy na Slavnost Všech Svatých. Pohřben byl 2.11., na „Vzpomínku
všech věrných zemřelých“, na „Dušičky“… Motiv těchto dvou velikých svátků
prostupuje celé jeho dochované dílo, v němž s vroucností a často i s jistým
humorem prosí za jiné, aby tito prosili za něj sama. Ale to vše jistě podle regule:
„…ať neví vaše pravice, co dělá levice“ [Mat. 6,3], tedy nezištně. I tento „koloběh“ je
totiž navzdory všemu zlu vtělen už tomuto Světu…
Requiem v baroku bylo sice jakési „Dívadlo“ a sekvence pak „Strašák“ pekelných
muk, ale zároveň velmi soustředěná modlitba, smíření, prosba, to vše určené
Člověku predestinovanému, tedy docela jistě zaslíbenému Nebi. S nadsázkou
řečeno „Dies Irae“ má blízko k cestě „strašidelným zámkem“ mezi pouťovými
atrakcemi. Ale zároveň nám až běhá mráz po zádech z důstojnosti našeho
Člověčenství a Kristovy oběti, která je Člověku „fantem“ jeho další cesty.
Jak vypadalo asi takové „Requiem“ v Michnově době? Zváno „Theatrum Doloris“ –
tedy „Dívadlo Bolesti“ bylo až pohádkové: celý kostel býval při významné „smuteční
mši“ „oblečen“ do černého sukna tak, jak to známe třeba z pohádky „Princ Bajaja“,
což jistě umocňovalo „ponuré dusno“ ceremonií… Černé Svíce, hudební nástroje
(housle, cinky, pozouny) oblečeny do zvláštních černých „košilek“, pozouny navíc
hrávaly oproti dnešní praxi při requiem zásadně s dusítky. I prospekt varhan (tedy
jejich „tvář“ obrácená píšťalami do kostela) býval vybaven křídly a tyto dveře byly
pak zavírány… Jako před každou jinou veřejnou bohoslužbou i před latinským
requiem byly hodinu i déle literáty, žáky a později asi celým společenstvím věřících
zpívány české písně o Smrti, o pomíjejícím Světě, o Věčnosti. Plačky asi také
docela vymizely v Čechách z „oběhu“, ale například v některých oblastech Polska
zpívají tito „profesionálové“ po sedm dní od smrti nebožtíka v jeho domě dvanáct
hodin denně smuteční zpěvy!
To vše není jen „Dívadlo“. To vše sloužilo ruku v ruce s vírou v pokračování naší
pozemské cesty tomu, „kdo by mohl být právě v tuto chvíli v nesnázích“. Proto věřím
tomu (a je to pro mne osobně důvod, smysl vší Muziky), že i tomu, kdo sám sebe
nazývá „nevěřícím“, může a má být Requiem dokonce i na „světském“ koncertě
cestou dál. Je spojením s těmi, kdo nás potřebují a kteří naopak mohou pomoci nám.
Takový koncert je pak zároveň ve vší úctě, plnosti a radosti Boho-službou…
Michael Pospíšil
překlady latinských textů
DE PROFUNDIS
De profundis clamavi ad te Domine
Domine exaudi vocem meam fiant aures
tuae intendentes in vocem deprecationis
meae
Si iniquitates observabis
Domine Domine quis sustinebit
Quia apud te propitiatio
est propter legem tuam sustinui te
Domine sustinuit anima mea in verbum
eius.
Speravit anima mea in Domino
A custodia matutina usque
ad noctem speret Israel in Domino
Quia apud Dominum misericordia
et copiosa apud eum redemptio
Et ipse redimet Israhel
ex omnibus iniquitatibus eius
(Psalm 130)
Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Panovníku, vyslyš můj hlas!
Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje
prosby.
Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli
nepravosti,kdo obstojí, Panovníku?
Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ
bázeň.
Skládám naději v Hospodina, má duše v
něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní
jitro, když drží stráž k jitru.
Čekej, Izraeli, na Hospodina!
U Hospodina je milosrdenství,
hojné je u něho vykoupení,
on vykoupí Izraele ze všech jeho
nepravostí.
(Žalm 130, Český ekumenický překlad)
INTROITUS
Requiem aeternam dona eis, Domine
Et lux perpetua luceat eis
Te decet hymnus, Deus, in Sion
Et tibbi reddetur votum in Jerusalem:
Exaudi orationem meam
Ad te omnis caro veniet
Odpočinutí věčné dej jim Pane,
A světlo věčné ať jim svítí,
tobě přísluší chvála, ó Bože na Sionu
A Tobě se splní slib v Jerusalémě:
Vyslyš modlitbu mou
K Tobě všeliké tělo přichází
KYRIE
Kyrie, eleison,
Christe, eleison
Kyrie, eleison.
Pane, smiluj se,
Kriste, smiluj se,
Pane, smiluj se.
TRACTUS
Absolve Domine animas omnium fidelium
defunctorum ab omni vinculo delictorum.
Et gratia tua illis succurrente, mereantur
evadere juditium ultionis, et lucis aeternae
beatitudine perfrui.
Osvoboď Pane duše všech svých věrných
zesnulých od pout hříchů.
Aby s pomocí tvého milosrdenství unikli
věčnému zatracení a užili věčného světla a
blaženosti.
SEQUENTIA
Dies irae dies illa, solvet saeclum in
favilla, teste David cum Sibylla.
Quantus tremor est futurus, quando judex
est venturus, cuncta stricte discussurus.
Den hněvu, den onen, kdy v popelu bude
zmařen svět, jak svědčí David a Sibylla.
Jaký strach nastane, až přijde soudce,
jenž vše přísně rozsoudí.
Tuba mirum spargens sonum per sepulcra
regionum coget omnes ante thronum.
Mors stupebit et natura, cum resurget
creatura, judicanti responsura.
Liber scriptus proferetur, in quo totum
continetur, unde mundus
judicetur.
Judex ergo cum sedebit. Quidquid latet
apparebit, nil inultum remanebit.
Podivuhodný hlas trouby pronikající území
hrobů shromáždí všechny před trůnem.
Svět i smrt budou žasnout, když povstane
stvoření v odpověď soudci.
Napsaná kniha bude přinesena, jež
obsahuje vše, podle čeho bude svět
souzen.
Až zasedne soudce, objeví se, cokoli jest
skryto, nic nezůstane nepomstěno.
Quid sum miser tunc dicturus? Quem
patronum rogaturus, cum vix justus sit
securus?
Rex tremendae majestatis,
qui salvandos salvas gratis, salva me fons
pietatis.
Recordare Jesu pie, quod sum causa tuae
viae: ne me perdas illa die.
Querens me sedisti lassus, redemisti
crucem pasus.
Tantus labor non sit cassus.
Juste judex ultionnis,
donum fac remissionis ante diem
rationis.
Ingemisco tamquam reus, culpa rubet
vultus meus; suplicanti parce Deus.
Jak se, já ubohý, budu hájit? Koho budu
vzývat? Když i spravedlivý bude sotva
bezpečný.
Králi hrozné vznešenosti,
který spasíš zdarma ku spáse vhodné; spas
mne, prameni spravedlnosti.
Vzpomeň, Ježíši spravedlivý, že jsem
příčinou tvé cesty: nezatrať mne v ten den.
Hledaje mne, usedls znaven; vykoupils
mne,vytrpěv kříž:
Ať není tvá práce zbytečná.
Spravedlivý soudce,
jež se mstíš, uděl dar odpuštění v den
účtování.
Budu naříkat jako viník, vinou se zardí má
tvář: prosícího ušetři, Bože.
Qui Mariam absolvisti et latronem
exaudisti: mihi quoque spem dedisti.
Preces meae non sunt dignae, sed Tu
bonus fac benigne, in perenni cremer igne.
Inter oves locum praesta,
et ab haedis me sequestra, statuens in
parte dextra.
Confutatis maledictis, flammis acribus
addictis. Voca me cum benedictis.
Oro supplex et acclinis, cor contritum quasi
cinis, gere curam mei finis.
Který jsi odpustil Marii a vyslyšel kajícího
lotra: i mně jsi tak dal naději.
Mé prosby nejsou tebe hodny, ale ty,
dobrý, učiň laskavě, abych nebyl uvržen do
žhavého ohně,
a vykaž mi místo mezi ovcemi, od kozlů
mne odděl, nech mne stát po své pravici.
Poté, co odejdou zavržení do plamenů
žhavých, mne povolej s požehnanými.
Volám tě, pokorně skloněný, srdce bědné
jako popel: pečuj o mne při mém konci.
Lacrimosa dies illa, qua resurget ex favilla
judicandus homo reus: huic ergo parce
Deus.
Pie Jesu Domine, dona eis requiem. Amen
Slzavý bude den, kdy vstane z popela
obviněný k soudu: tehdy ho ušetři,
Bože.
Dobrotivý Pane Ježíši, dej jim pokoj. Amen
OFFERTORIUM
Domine Jesu Christe, Rex gloriae
Libera animas omnium fidelium
Pane Ježíši Kriste, Králi slávy,
Vysvoboď duše všech věřících ¨
defunctorum
De poenis inferni et de profundo lacu
Libera eas de ore leonis
Ne absorbeat eas tartarus
Ne cadant in obscurum
Sed signifer sanctus Michael
Repraesentet eas in lucem sanctam
Quam olim Abrahae promisisti
Et semini eius.
zemřelých
Od útrap pekla a od hluboké propasti,
Vysvoboď je z tlamy lví,
Aby jich nepohltila pekelná hlubina,
Aby neupadly do temnosti,
Nýbrž ať korouhevník, svatý Michael,
Uvede je do svatého světla,
Které jsi kdysi přislíbil Abrahámovi,
A semeni jeho.
Sanctus, Sanctus, Sanctus
Dominus Deus Sabaoth
Pleni sunt caeli et terra gloria tua
Hosanna in excelsis
Benedictus qui venit in nomine Domini
Hosanna in excelsis
Svatý, Svatý, Svatý,
Pán, Bůh zástupů,
Nebe i země plné jsou tvé slávy
Hosana na výsostech
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně,
Hosana na výsostech.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi:
Donna eis requiem
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi:
Donna eis requiem
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi:
Donna eis requiem sempiternam
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,
dej jim odpočinutí,
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,
dej jim odpočinutí,
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,
dej jim věčný pokoj
Lux aeterna luceat eis, Domine
Cum sanctis tuis in aeternum
Quia pius es.
Requiem aeternam dona eis,
Domine Et lux perpetua luceat eis
Cum sanctis tuis in aeternum
Quia pius es.
Světlo věčné ať jim svítí, Pane
Se svatými tvými na věky
neboť jsi dobrotivý.
Odpočinutí věčné dej jim Pane,
A světlo věčné ať jim svítí,
Se svatými tvými na věky,
neboť jsi dobrotivý.
Collegium 419 je soubor zpěváků, kteří se specializují na hudbu 16. - 18. století.
Collegium pracuje v obsazení od komorního vokálního ansámblu (4-5 zpěváků) po
komorní sbor (16-18 zpěváků). Soubor založila v roce 1999 Marika Pečená a v
prvních letech se věnoval především německé barokní literatuře. Od roku 2004 v
Collegiu 419 sbormistrovsky působí také Čeněk Svoboda, který dále rozšířil jeho
repertoár o hudbu evropské vrcholné renesance a italského baroka. Collegium 419
spolupracuje s předními domácími muzikology a instrumentalisty věnujícími se
historicky poučené interpretaci staré hudby, větší část jeho repertoáru je z oblasti
duchovní hudby. Collegium 419 nastudovalo v poslední době například Officium
Defunctorum od Tomáse Luise de Victoria, moteta od Giovanniho Gabrielliho,
Thomase Tallise, Hermana Scheina, Antonia Caldary, Johanna Fuxe, Musikalische
Exequien od Heinricha Schütze, cykly kantát a motet od Dietricha Buxtehudeho a
Johanna Sebastiana Bacha a další. V září 2005 provedlo Collegium 419 na festivalu
Svatováclavské slavnosti v novodobé premiéře výběr z responsorií Jakuba Jana
Ryby.
Komorní soubor Ritornello se zabývá především hudbou 16. a 17. století, ale také
obou sousedních. Podle programu, který sestavuje ze specialistů na daný obor,
mění své obsazení. Jádro souboru tvoří vždy 2-3 hudebníci, kteří často ovládají i
více nástrojů. Nedílnou součástí přípravy programu je vlastní intenzivní badatelská a
ediční činnost (edice hudby, hymnologie, organologie aj.). Soubor se snaží vrátit
hudbu z kategorie „vážné hudby“ mezi základní potřeby člověka, jako je universální
řeč dorozumění pomocí malých a nejmenších hudebních forem (píseň, tanec) v
jejich eleganci i syrovosti zároveň: barokně-romantický „Návrat“. Soubor užívá
historických nástrojů nebo jejich věrných replik (loutna, theorba, barokní kytara,
niněra, renesanční dudy, barokní moldánky, varhanní positiv, cinky a dulcián,
renesanční trombony, šalmaje, chalumeaux, flétny a fistuly, violy da braccio i da
gamba, barokní housle, bubny atd.), starých ladění a temperatur, původních herních
a pěveckých technik. Jednotlivé typy programů zasahují do různých historických
hudebních žánrů: do hudby chrámové, domácí, taneční, pouliční, věžní (fanfáry),
hodovní … kromě koncertních vystoupení soubor účinkuje při liturgickém provozu,
vernisážích, recepcích, literárních pořadech, konferencích apod. Dramaturgií svých
nahrávek se snaží zaplnit prázdné místo po kdysi „každodenní sváteční“ hudbě.
Michael Pospíšil intenzívní badatelskou práci s originálními prameny zúročuje jako
hudebník, dramaturg a editor not ( např. kroměřížské sonáty, tance Valeria Otta z r.
1611, Michnova Loutna Česká, písně z kancionálů, hudebně-literární pořady České
Křesťanské Akademie a Památníku Národního Písemnictví, přednášky pro Centrum
Aletti Olomouc, rekonstrukce "barokních" procesí, aj.). Organizuje interpretační
semináře, učí na mezinárodních prázdninových hudebních kurzech. Spolupracuje s
rozhlasem a televizí, které o něm a jeho práci odvysílaly několik pořadů. Natočil cca
55 titulů na CD, společně s Collegiem pro arte antiqua Brno připravuje pravidelně
každý rok Slavnosti Adama Michny z Otradovic v Jindřichově Hradci, projekty
obnovy kulturní krajiny na Broumovsku, v Českém ráji intenzivně pracuje na
odhalování hudebního, básnického a vůbec všestranného odkazu Václava Karla
Holana Rovenského.