“Apokalypsa – Zjevení sv. Jana” Tiburtina Ensemble

“Apokalypsa – Zjevení sv. Jana” Tiburtina Ensemble

Prezentace koncertního programu
“Apokalypsa – Zjevení sv. Jana”
Duchovní hudba středověkého rukopisu španělského kláštera Las Huelgas jako inspirace
pro jazzovou improvizaci 21. století
Tiburtina Ensemble, umělecká vedoucí Barbora Sojková
David Dorůžka, Marcel Bárta, Martin Novák
“Apokalypsa – Zjevení sv. Jana”
Duchovní hudba středověkého rukopisu španělského kláštera Las Huelgas jako inspirace
pro jazzovou improvizaci 21. století
Obsazení:
Tiburtina Ensemble:
Ivana Bilej Brouková, Hana Blažíková, Tereza Wollnerová - soprán
Marta Fadljevičová, Anna Chadimová Havlíková – mezzosoprán
Daniela Čermáková, Kamila Mazalová, Pavla Štěpničková – alt
Barbora Sojková – soprán, umělecká vedoucí
David Dorůžka – kytara
Marcel Bárta – saxofony, klarinet
Martin Novák – perkuse
První provedení: 21.6.2010, Bystřice nad Pernštejnem, Mezinárodní hudební
festival Concentus Moraviae
Text k programu:
Ve 13. století dochází k důležitému zlomu v dějinách západoevropské hudby. Po
tradici vokální vícehlasé, téměř improvizační praxi organa vycházející z gregoriánského
chorálu, přichází druhá vlna důsledněji fxované vícehlasé hudby. I ta je však pro
interpreta obrovskou výzvou k improvizaci. Melodický a rytmický průběh skladeb je v
rukopisech sice určen notací, ale obsazení jednotlivých hlasů a práce s nimi je v určitých
mezích otevřená a plná možností. Proto jsme zvolili právě tento repertoár k propojení
vokálního souboru interpretujícího středověkou hudbu s jazzovými nástroji. Jazzové trio
se dostává jak do pozice zástupce středověkých nástrojů, tak i do pozice hudebního
vypravěče příběhu, který v textech chorálních a vícehlasých skladeb přinášejí ženské
hlasy. Vzniká tak syntéza určité “konzervativní” improvizační praxe středověku s jazzovou
improvizací 21. století.
Ve 13. století se v západní Evropě rozšiřují dva nové hudební druhy vokální hudby
– tzv. conductus a moteto. První z nich – conductus - je jednohlasá či vícehlasá skladba, která
vznikla na nově zkomponovaný poetický text. Druhým hudebním druhem je tzv. moteto.
Název pochází z francouzského mot – slovo a označuje vícehlasou kompozici, kde horní
hlas už není jen vokalízou jako v předcházející vícehlasé praxi - organu, ale přináší již
text, často nově zkomponovaný. Spodní hlas využívá citace gregoriánského chorálu.
Mezi nejdůležitější rukopisy duchovní vokální hudby 13. století se svým
repertoárem zařadil i španělský Codex Las Huelgas.
Obsahuje nejen skladby tzv.
notredamské školy, tedy západoevropské tradice jednohlasé a vícehlasé hudby počátku
13. století, ale i hudbu stejného období, však zcela specifckou pro Iberský poloostrov.
Rukopis byl sepsán na počátku 14. století (ca 1300 - 1325) pro ženský cisterciácký
klášter Santa María in Real de las Huelgas nedaleko Burgos ve španělské Kastílii. Tento
klášter byl úzce spjat s královskou rodinou, a možná právě proto, byl pro jeho potřeby
vytvořen takto i na svou dobu vzácný a nákladný rukopis.
O mnoho století dříve než byl vyhotoven Codex Las Huelgas, tedy v roce 784,
napsal sv. Beatus z Liébany v klášteře Santo Toribio v severním Španělsku komentář k 76
dramatickým scénám z biblické Apokalypsy – Zjevení sv. Jana. Apokalypsa – úvahy o
konci světa provázely naši kulturu již zhruba od 2. století před naším letopočtem, kdy
vznikala rozsáhlá židovská literatura o příchodu krále a soudce světa. Prameny nacházíme
v Bibli, jsou to některé prorocké starozákonní knihy (Daniel a Ezechiel), starozákonní
apokryfy (např. Sibylina proroctví) a zejména novozákonní prorocky – apokalyptická
kniha Zjevení sv. Jana zhruba z konce 1. století n.l.
Však až dílo sv. Beata započalo na Iberském ostrově obrovskou vlnu fascinace
textem Zjevení a ovlivnivňovalo “umělecké prostředí” téměř po celý středověk.
Apokalyptické
látce
neunikla
ani
nová
tvorba
poetických
duchovních
textů,
zhudebňovaných v nových, již zmíněných, hudebních formách.
Codex Las Huelgas taktéž obsahuje takový repertoár. Příkladem je hned úvodní
skladba dnešního koncertu – jednohlasý conductus Audi tellus, audi pontus jehož text
poeticky zpracovává apokalyptické vidění sv. Jana o živelných katastrofách, které budou
provázet konec našeho světa. Tento conductus patří mezi unikátní vrstvu repertoáru
rukopisu komponovanou na Iberském poloostrově. Do stejné repertoárové vrstvy dále
patří i tříhlasé moteto In seculum o Stvořiteli světa a vidění ženy v očekávání (opět variace
na text Zjevení sv. Jana), moralizující dvouhlasé moteto Homo miserabilis či conductus
Casta catholica provozovaný při uvedení novicek do kláštera. Španělského původu je i
čtyřhlasý conductus Belial vocatur, který svůj vznik na Iberském ostrově prokazuje až
téměř kuriózním využítím disonancí, které pro běžný repertoár 13. století v takové míře
obvyklé nejsou. Jediná skladba dnešního koncertu, u které známe autora, je conductus
Dum sigillum. Zkomponoval jej Magister Perotinus, kanovník katedrály Notre – Dame v
Paříži, hlavní představitel tzv. notredamské školy. Jeho dílo je rozšířeno téměř ve všech
západoevropských rukopisech 13. století a patří k tomu “nejvirtuóznějšímu” z repertoáru
té doby.
Chorální skladby, které dnes večer uslyšíte, pocházejí z tzv. starého fondu
gregoriánského chorálu prvního tisíciletí našeho letopočtu. Jejich texty citují biblický text
Janova Zjevení. Výjimkou jsou pouze dvě skladby – hymnus Benedictus es Dominus a
sekvence Dies irae.
Hymnus je modlitbou tří chlapců, kteří podle starozákonního proroka Daniela byli
za vlády babylónského krále Nabukadnesara uvrženi pro svou víru do ohnivé pece.
Hospodin však jejich modlitbu vyslyšel a sesla anděla, který nechal rozestoupit plameny a
vysvobodil je od strašlivé smrti.
Sekvence Dies irae je součástí liturgie za zemřelé. Pochází ze 13. století a její
poetický text je prosbou za slitování při posledním soudu.
Očekávání posledního soudu, mystika Apokalypsy a prorockých knih Starého
zákona provází křesťanské myšlení od nepaměti. Vraťme se tedy o mnoho století zpět a
pokusme se zamyslet nad odkazem předků, a proto slovy evangelisty Lukáše: “Říkám vám,
radost je před Božími anděly na jedním hříšníkem, který činí pokání...” (Dico vobis, gaudim est
angelis Dei super uno peccatore paenitentiam - Lukáš, 15, 10)
O interpretech:
Ženský vokální soubor Tiburtina Ensemble vznikl v roce 2008 z bývalých členek
souboru Schola Benedicta. Navazuje tak na jeho tradici a dále se věnuje interpretaci
gregoriánského chorálu, středověkého vícehlasu a soudobé hudby. Uměleckou vedoucí
souboru je zpěvačka a muzikoložka Barbora Sojková.
Hlavním interpretačním zájmem souboru je správná deklamace jazyka ve spojení s
hudební složkou a vokální technikou, na základě znalosti dobové hudební praxe a teorie.
Soubor účinkuje v různých obsazeních, jeho stálými členkami jsou:
Ivana Bilej Brouková (soprán), Hana Blažíková (soprán, gotická harfa), Daniela Čermáková
(alt), Marta Fadljevičová (mezzosoprán), Anna Chadimová Havlíková (mezzosoprán),
Kamila Mazalová (alt), Barbora Sojková (soprán, dramaturgie, umělecká vedoucí), Pavla
Štěpničková (alt), Tereza Wollnerová (soprán) a Renata Zafková (soprán).
Členky souboru se věnují nejen interpretaci středověké a barokní hudby. Na
českých a světových podiích vystupují se soubory jako je např. Collegium 1704,
Collegium Marianum, Musica Florea, Ensemble Inégal, Hofmusici, Doulce Memoire,
Collegium Vocale Gent, Bach Collegium Japan ad.
Za svoji krátkou historii měl soubor možnost vystoupit na předních českých a
zahraničních festivalech (např. Letní slavnosti staré hudby Praha, Velikonoční festival
Praha, Velikonoční festival duchovní hudby Brno, Svatováclavský hudební festival
Ostrava, Lípa Musica, Concentus Moraviae, Uckermärkische Musikwochwen Německo,
Gregorian Meditations Bratislava, Muziekcenter De Bijloke Gent Belgie ad.).
Svůj název si soubor vybral mezi historickými postavami středověku. Tiburtina
(Sibylla Tiburtina, či Sibyla Tiburská) byla věštkyně, která se stala nejznámnější Sibylou
středověku a to především tím, že její věštby úzce souvisely s křesťanstvím. Paralely mezi
pohanskou Sibyllou a křesťanskou prorokyní jsou nasnadě: urozený původ, kazatelské
cesty, dotazy mocných a schopnost prorokyň dohlédnout až na konec věků, která je
mužům – jakkoli učeným odepřena.
Uměleckou vedoucí souboru je zpěvačka a muzikoložka Barbora Sojková.
Barbora Sojková se od dětství věnovala hře na klavír a zpěvu – od roku 1995 pak
jako členka a sólistka Kühnova dětského sboru. S tímto souborem absolvovala více než
300 koncertů, desítky operních představení v Národním divadle a Státní opeře, natáčení
CD a koncertních turné po světových pódiích (např. Carnegie hall v New Yorku, National
Theatre v Kuala Lumpur).
Po dokončení gymnázia vystudovala obor Sbormistrovství chrámové hudby na
Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nyní je studentkou posledního ročníku
Hudební vědy na Filozofcké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a specializuje se na
gregoriánský chorál pod vedením Doc. PhDr. David Ebena, Ph.Dr. Od roku 2009 vyučuje
teorii a dirigování gregoriánského chorálu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy
v Praze.
Jako muzikoložka se specializuje na repertoár středověkých rukopisů ženského
benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě v rozmezí 12. - 15. století. Hlavním
tématem její práce je původ svatojiřského repertoáru a spojení kláštera s dalšími
institucemi v Praze, Čechách a především propojení s kláštery tzv. Hirsauské tradice
jižního Německa. Svoje bádání a poznatky měla možnost prezentovat na mezinárodní
muzikologické konferenci MedRen Utrecht 2009 v Nizozemsku.
Studiu zpěvu se Barbora Sojková věnuje soukromě (I. Kusnjer, J. Jonášová, E.
Toperczerová). Intenzivně se zabývá interpretací staré hudby v oboru sólové vokální
hudby (interpretační kurzy pod vedením Maria van Alteny, Petera Kooije, Julie Hassler,
Howarda Crooka a Joela Frederiksena).
Interpretaci středověké hudby se začala věnovat jako členka souboru Schola
Benedicta (v letech 2004–2007), se kterým natočila cd Václav II., a dále pokračuje jako
členka, umělecká vedoucí a dramaturgyně Tiburtina Ensemble. Hraje na gotickou harfu a
psalterium.
Barbora spolupracuje se soubory Collegium 1704, Musica Florea, Ensemble Inégal,
Collegium Marianum, Ensemble Tourbillon, Doulce Memoire, Collegium Vocale Gent,
Collegium Vocale 1704, Orchestr Berg, Ostravská banda ad.
Barbora Sojková měla možnost vystoupit na předních českých a evropských
festivalech (Pražské jaro, Concentus Moraviae, Svatováclavský hudební festival Ostrava,
Lípa
Musica,
Letní
slavnosti
staré
hudby,
Resonazen Wien,
Uckermärkische
Musikwochen Templin, Festival de Sablé, Festival de la Chaise – Dieu, Festival de Sully et
Loiret, Festival de Musique Ancienne de Ribeauvillé, Festival van Vlaanderen Brugge,
Festival d'Ambronnay, Muziekcenter De Bijloke Gent, Accademia delle Crete Senesi ad.)
Věnuje se taktéž scénickým produkcím (2007 – Claudio Monteverdi: Orfeo, Národní
divadlo, 2008 – Antonio Vivaldi: Argippo se souborem Hofmusici, od roku 2009 účinkuje
v inscenaci Radúz a Mahulena v činohře Národního divadla, 2011 – Luis Andriessen:
Dances s orchestrem Berg pod vedením Petera Vrábela).
David Dorůžka, rodák z Prahy, začal hrát na kytaru v deseti letech a od čtrnácti let
účinkoval s předními hudebníky na české jazzové scéně. Byl členem skupiny Eye of the
Hurricane a tria Jaromíra Honzáka. V roce 1995 mu byla Českou jazzovou společností
udělena cena “Talent roku”. Účinkoval na deskách Karla Růžičky Jr. (You Know What I
mean, 1997) a Jaromíra Honzáka (Earth Life, s bubeníkem Jorge Rossym, 1998), obě dvě
desky získaly ocenění “deska roku” v České republice. V letech 1999 – 2002 žil v Bostonu,
kde studoval skladbu a improvizaci na Berklee College of Music. Mezi jeho učiteli byli Joe
Lovano, Micj Goodrick a George Garzone. V roce 2000 se Dorůžka zúčastnil mistrovského
kurzu pro mladé hudebníky v Aspenu v Coloradu, kde byli jeho lektory mimo jiné Herbie
Hancock, Brian Blade, Joshua Redman a Christian McBride. Dorůžka byl do tohoto kurzu
vybrán jako jediný kytarista na doporučení Pata Methenyho. V roce 2002 absolvoval
evropské turné s projektem Swinging Europe pod vedením pianisty Django Batese. Po
dokončení studií na Berklee žil v New Yorku, kde natočil CD Hidden Paths oceněné v
soutěži Anděl jako deska roku 2004 v kategorii Jazz&Blues. Koncem roku 2003 se vrátil
do Evropy a koncertoval především se svým triem a také s kvartetem se švédskou
zpěvačkou Josefne Lindstrand. Objevil se na významných festivalech v USA (Monterey,
Cleveland a další), Kanadě (Montreal) a v mnoha evropských zemích (festivaly ve Vídni,
Kodani, Varšavě, Athénách ad.). Kromě USA vystupoval ve většině evropských států a
spolupracoval s muzikanty, mezi něž patří Jorge Rossy, Django Bates, Tiger Okoshi, Perico
Sambeat, Albert Sanz, Rodney Green, Orrin Evans, Kenwood Dennard, Phil Wilson,
Greg Hopkins, Don Grusin a mnoho dalších.
Marcel Bárta se narodil v roce 1974 v Toužimi. Absolvoval na plzeňské hudební
konzervatoři. Spolupracoval s řadou známých jazzových hudebníků, jako je James Moody
(USA), Tony Lakatos (Maďarsko) či Andrea Keller (Austrálie). Marcel Bárta hrál a nahrával
mimo jiné s Orchestrem Gustava Broma, s Kontrabandem Milana Svobody či se
zpěvačkou Zuzanou Dumkovou. Spolupracuje s experimentální folkovou skupinou
VRRM a podílel se na scénické hudbě k divadelní performanci Nude Ants. Účinkuje s
Nuselským Uměleckým Orchestrem – NUO (CD UNO ARTA 2004). Mezi jeho vlastní
projekty patří zejména MUFF. Působí též v kapelách Vertigo kvintet, Zuzana Dumková
band nebo Open sextet.
Martin Novák se narodil roku 1983 v Ostravě, vyrůstal v Chrudimi, kde odmalička
hrál na housle, na kytaru a od deseti let na bicí nástroje v ZUŠ. Jazzovému hraní se začal
věnovat na letních jazzových dílnách, nejprve ve Frýdlantu v Čechách pod vedením Toma
Bancrofta, poté v Praze u Martina Šulce a Jiřího Slavíčka. Zde získal prvotní kontakty s
pražskou jazzovou scénou. Díky tomu se stal v roce 2002 členem Tria Romana Pokorného
(s Ondřejem Pivcem) s nimiž natočil CD “2 faces” (Arta records, 2004). Roku 2004 se stal
členem Romanovy kapely Blue Box Heroes, kapely Brazilian Mopéd Yvonne Sanchez (CD
“My Garden”, Warner Music 2008) a od roku 2005 vystupuje s Najponk Trio. Nyní je
členem tria fenomenálního kytaristy Davida Dorůžky, tria Beaty Hlavenkové, dála pak
kapel Jan Kořínek & Groove (CD “Groovin' for little V”, Hardbop Records 2008), Infnite
Quintet (CD u Snímal Music, září 2009), Petr Kalfus Trio, Jakub Doležal Quartet a Jan
Tengler Trio. Vystupoval či vystupuje s osobnostmi jako např. Osian Roberts, Steve
Fishwick, Bob Montgomery, Ondřej Pivec, Matěj Benko, Rosťa Fraš, Libor Šmoldas,
Ondřej Štveráček, Miriam Bayle, Adam Tvrdý a další. Koncertoval po celé České
republice, ale i v zahraničí, mj. v Turecku, Německu, Rumunsku, Řecku, Bulharsku,
Slovensku aj. Stal se jedním z nejžádanějších jazzových a bluesových hráčů v Čechách.
Skladby programu a jejich texty:
Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to
prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. T
en dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co
viděl. Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno,
neboť ten čas je blízko...Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli
němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a
který byl a který přichází, Všemohoucí.
Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se
pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně,
a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice... (Apokalypsa 1: 1-3, 7-10)
Conductus Audi, pontus, audi, tellus
Audi, pontus, audi tellus, audi maris magni limbus. Audi homo, audi, omne, Quod vivit
sub sole.
Prope est, veniat.
Ecce iam dies est, dies illa, dies invisa, dies amara.
Qua celum fugiet, Sol erubescet, Luna fulgabitur, Sidera super terram cadent.
Heu, miser, heu, miser, heu! Cui, homo, ineptam Sequeris leticiam?
Poslyš, moře, poslyš, země, poslyšte mořská pobřeží. Poslyš, člověče, poslyšte všichni, kteří žijete
pod Sluncem, blízko je, již přichází.
Hleď, již den zde jest, onen den, den neviděný, den hořký.
Kdy nebe utíká, Slunce rudne, měsíc zářící, hvězdy padají na zem.
Běda, ty žalostný, běda! Jak se, člověče, v této hrůze můžeš radovat?
...Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých
svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás... Potom
jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako
polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“ Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle,
trůn v nebi a na tom trůnu někdo, k
do byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako
smaragdová... A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi
pečetěmi. Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a
rozlomit její pečetě?“ Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do
ní . Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden
ze čtyřiadvaceti starců sedících okolo mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek
Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ V tom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a čtyřmi
zvířecími bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů
Božích vyslaných do celého světa. Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice...
A když Beránek rozlomil pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny. Potom jsem
viděl, jak sedmi andělům, stojícím před Bohem, bylo dáno sedm polnic... (Apokalypsa 1: 12-13, 4: 1-3, 5: 17, 8:1-2)
Offertorium Stetit Angelus (Apokalypsa 8: 3-4)
Stetit angelus iuxta aram templi, habens thuribulum aureum in manu sua: et data sunt ei
incensa multa: et ascendit fumus aromatum in conspectu Dei, alleluia.
Pak přišel jiný anděl se zlatou kadidelnicí a postavil se k oltáři. Bylo mu dáno množství kadidla,
aby je s modlitbami všech svatých položil na zlatý oltář, který je před trůnem.
A dým kadidla s modlitbami svatých vystoupil z andělovy ruky před Boží tvář. Alleluia.
Conductus Dum sigillum
Dum sigillum summi Patris signatum divinitus,
In sigillo summe matris signatur humanitus,
nec sigillum castitatis in puella frangitur,
Nec sigillum deitatis detrimentum patitur.
Dokud je božským způsobem uzavřená pečeť nejvyššího Otce v pečeti nejvyšší Matky způsobem
lidským uzavřena, neutrpí škody ani pečeť ctnosti jakékoli dívky, ani pečeť božství.
...Těch čřyřiadvacet starců, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na kolena, klaněli se
Bohu a volali: „Dobrořečíme tobě, Pane Bože všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil veliké moci, která ti náleží, a
ujal ses vlády. Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky
proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili
zemi.“ Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky
a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití... (Apokalypsa 11: 16-19)
Introitus Signum magnum (Apokalypsa 12: 1, Žalm 97)
Signum magnum apparuit in caelo: mulier amicta sole, et luna sub pedibus eius, et in
capite eius corona stellarum duodecim.
Ps. Cantate Domino canticum novum: quia mirabilia fecit.
A na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její
hlavě koruna dvanácti hvězd
Žalm: Zpívejte Hospodinu píseň novou
...Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné
znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě,
jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo
přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni
bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní... (Apokalypsa 12: 2-6)
Moteto In seculum
In seculum artifex seculi,
dum pro vita nascitur populi,
gregis sator, legislator, agniculi
cepit fornam, sapit normam discipuli,
sumpsit formam servuli
et infantuli.
Věčný Stvořitel, Otec svého stáda, původce Zákona, zvolil, když byl zrozen pro život svého
národa, podobu beránka, vzal si za vzor roli učedníka, a přijal podobu čeledína a malého dítěte.
Communio Dico vobis (Lukáš 15: 10)
Dico vobis, gaudium est angelis Dei super uno peccatore paenitentiam agente.
Říkám vám, radost je před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání...
Kyrie
Kyrie eleison. Christe eleison. Kyrie eleison.
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Lectio Ad decus ecclesiae/Lectio Libri Apocalypsi
Ad decus ecclesie recitatur hodie/Lectio Libri Apokalypsis Iohannis Apostoli/
cui revelata sunt secreta caelestia.
In diebus illis:/talis divinitus ostensa est visio./Vidi civitatem sanctam Iherusalem novam/
que construitur in caelis vivis ex lapidibus/descendentem de caelo/
nuptiali thalamo/a Deo, paratam sicut sponsam ornatam viro suo/
super solem splendidum.
Et audivi vocem magnam/nuntiantem nova gaudia/de throno dicentem:/
Veni ostendam tibi novam nuptam/Ecce thabernaculum Dei cum hominibus,/
Et ad eum venient omnes gentes et dicent gloria tibi Domine/et habitabit cum eis./
Nunc et in evum./Et ipsi populus eius erunt,/
Et ipse Deus cum eis erit eorum Deus:/
quorum sol nec luna sed Cristus est vera lucerna/et absterget Deus omnem lacrimam ab
oculis eorum:/
qui moderatur cuncta terrena./
Et mors ultra non erit,/
sed Cristi premia perpetua/neque luctus, neque clamor, sed nec ullus dolor, quoniam
priora transierunt/
Sancti spiritus gracia divina providencia, per sacra misteria, renovatur ecclesia./Et dixit
qui sedebat in throno:/
in superiore maiestatis arce./Ecce nova facio omnia.
Ke cti chrámu se dnes předčítá/čtení z knihy Zjevení Apoštola Jana/, jemuž byla odhalena
nebeská tajemství.
V těch dnech,/ bylo řízením Boha ukázáno vidění:/ uviděl jsem Svaté město, nový
Jerusalém,/ který byl vybudován uprostřed nebe z živých kamenů,/ sestupující z nebe,/ ze svatební
komnaty,/ od Boha připravený jako nevěsta připravená pro svého muže,/ jasnější Slunci.
Pak uslyšel jsem mocný hlas,/ zvěstující nové radosti,/ jenž říkal z trůnu:/ pojď, ukážu ti novou
nevěstu,/ hle, zde stan Bohem a lidmi.
Pak přijdou k němu všechny národy a řeknou: sláva tobě, Pane./ A bude s nimi přebývat nyní i
navěky./ Oni budou jeho lid,/ ti všichni, které z Boží milosti vykoupil z věčné smrti.
A sám Bůh bude s nimi jako jejich Bůh,/ jejichž není ani Slunce ani Měsíc, avšak Kristus je pravá
svítilna./ A setře Bůh každou slzu z jejich očí,/ Ten, který krotí všechno pozemské.
A smrti již nebude více,/ jen věčné Kristovy odměny,/ ani pláč, ani nářek, ani jiná bolest, protože
předchozí pominulo.
Z milosti Ducha Svatého, z božskou prozřetelnosti, skrze svatá tajemství, obnovuje se Církev./ Toť
řekl ten, který seděl na trůně, na klenbě nejvyššího majestátu:/ Hle, vše tvořím nové.
Moteto Homo miserabilis – Brumas est mors
Homo miserabilis, tu nunquam es stabilis, quomodo letaris?
Vita tua debilis, et mors tua febilis, quare non tristaris?
Nam per mortem transiens et non reverteris,
fragilis ut glacies et cras morieris.
Semel mori in hac vita est tua sors,
certus esto, nec dubita.
Bruma est mors.
Člověče žalostný, ty nejsi nikdy pevný, jak se můžeš radovat?
Život tvůj žalostný a smrt tvá tak blízká, proč nesmutníš?
Neboť ve smrt přicházíš a není návratu.
Křehký jsi jako led, zítřek je tvou smrtí,
jednou je smrt v životě tvým losem,
Jisté to je, není pochyb.
Již blízko je smrt.
Hymnus Benedictus es Domine Deus (Daniel 3: 52 - 56)
Benedictus es Domine Deus patrum nostrorum. Et laudabilis et gloriosus in saecula.
Et benedictum nomen gloriae tuae, quod est sanctum. Et laudabilis et gloriosus in
saecula.
Benedictus es in templo sancto gloriae tuae. Et laudabilis et gloriosus in saecula.
Benedictus es super thronum sanctum regni tui. Et laudabilis et gloriosus in saecula.
Benedictus es super sceptrum divinitatis tuae. Et laudabilis et gloriosus in saecula.
Benedictus es qui sedes super Cherubim, intuens abysos. Et laudabilis et gloriosus in
saecula.
Benedictus es qui ambulas super pennas ventorum, et super undas maris. Et laudabilis et
gloriosus in saecula.
Benedicant te omnes Angeli et Sancti tui. Et laudent te, et glorifcent in saecula.
Benedicant te caeli, terra, mare, et omnia quae in eis sunt. Et laudent te, et glorifcent in
saecula.
Gloria Patri, et Filio, et Spiritui Sancto. Et laudabili et glorioso in saecula.
Sicut erat in principio, et nunc, et semper, et in saecula saeculorum. Amen. Et laudabili et
glorioso in saecula.
Benedictus es Domine Deus patrum nostrorum. Et laudabilis et gloriosus in saecula.
Amen.
Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců, chvályhodný a vyvýšený navěky, a požehnané svaté
jméno tvé slávy, nade vše chvályhodné a nade vše vyvýšené navěky.
Požehnaný jsi v chrámu své svaté slávy, nade vše velebený a přeslavný navěky.
Požehnaný jsi na svém královském trůně, nade vše velebený a nade vše vyvýšený navěky.
Požehnaný jsi, který trůníš nad cheruby a shlížíš na propasti, chvályhodný a nade vše vyvýšený
navěky.
Požehnaný jsi na nebeské klenbě, velebený a oslavený navěky!
Požehnaný jsi, který se vznášíš oblohou a ve vlnách moře, velebený a oslavený navěky!
Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, velebte a vyvyšujte ho navěky.
Dobrořečte Hospodinu, všechny vody nad oblohou, velebte a vyvyšujte ho navěky.
Sláva Otci, Synu i Duchu Svatému, velebení a oslavení navěky!
Jako byla na začátku, nyní, vždy i na věky věků. Amen. Velebení a oslavení navěky!
Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců, chvályhodný a vyvýšený navěky! Amen.
...A sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby začali troubit... A strhla se bitva na nebi: Michael a
jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, nebylo již pro ně místa v nebi. A
veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho
andělé. Slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho
Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním
zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel,
plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“
Drak v hněvu vůči té ženě oděné Sluncem rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti
těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. A drak se postavil na břeh moře. Tu jsem
viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských
korun a na hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy
medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. Jedna z jejích hlav vypadala
jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem,
protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali „Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo
se odváží s ní bojovat?“... (Apokalypsa 8: 6, 12: 7-12, 17-18, 13: 1-4)
Moteto Belial vocatur
Belial vocatur diffusa calliditas,
Muse dominatur militantis novitas,
benedictus exitus nesciens errorem,
decorus introitus conferens amorem.
Mensus ulnis Simeonis
dominator omnium
miratur infusionis
natura offcium.
O. O. O
Benedicamus Domino.
Belial je zvána šířící se proradnost,
nyní však vládne nový, za Boha bojující zpěv.
Požehnán buď konec, jenž nezná omyly,
jehož počátek je okrasou a prospívá lásce.
Ten, jehož Simeon držel v náručí,
je vládcem nade vším, lidská přirozenost
obdivuje vliv Ducha svatého.
Ó, ó, ó,
chvalme Hospodina.
Moteto Tres sunt
Tres sunt cause conferendi bonum in ecclesiam.
Existují tři důvody k tomu, aby církev přispívala k dobru.
Conductus Casta catholica
Casta, catholica, cantent connubia,
Casta colencia Carisma carmina,
Da, dulcis domina, dulcoris dulcia
Divinitus dona, divina dulcia.
Micans mundicia, Miscens mirifca,
Mordens magrencia, Mestans malicia.
Pollens potencia, Piis prudencia,
Presta, piissima, Preesse patria.
Amen.
Počestné, pravověrné svazky budiž opěvovány,
počestné písně, jež velebí dary Boží, dej, sličná Paní,
co je půvabnější než půvabné, dary božského způsobu,
božskou sličnost. V čistotě zářící,
zázraky zprostředkovávající, to, co nás zraňuje,
trestající, hluboce zarmoucená hříchy. Silná ve své moci,
propůjč, nejvyšší mezi věřícími, ve své moudrosti,
aby tomu, co přichází od Otce, dávali věřící přednost.
Amen.
...A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele
napsáno jméno jeho Otce. A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění;
a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi
bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel
země, kteří byli vykoupeni.
(Apokalypsa 14: 1-3)
Antifona Audivi vocem (Apokalypsa 14: 13, Žalm 120)
Audivi vocem de caelo dicentem: Beati mortui, qui in Domino moriuntur.
Ps. Levabo oculos meos in montes: unde veniet auxilium mihi?
Auxilium meum a Domino, qui fecit caelum et terram.
Non dabit in commotionem pedem tuum, neque dormitabit qui custodit te.
Ecce non dormitabit neque dormiet, qui custodit Israel.
Per diem sol non percutiet te, neque luna per noctem.
Dominus custodiet introitum tuum et exitum tuum, ex hoc nunc et usque in saeculum.
I slyšel jsem hlas z nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu
umírají.
Žalm: K horám své oči obracím –
odkud se dočkám pomoci?
Má pomoc od Hospodina přichází,
jenž nebe i zemi učinil!
On nedá klopýtnout noze tvé,
tvůj ochránce jistě nedříme.
Jistěže nedříme ani nespí ten,
který ochraňuje Izrael!
Neublíží ti slunce během dne,
ani měsíc za nocí.
Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení
jak nyní, tak i navěky!
...A viděl jsem na nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů, kteří přinášejí sedm
posledních pohrom – jimi se dovrší Boží hněv. Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl
jsem ty, kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí
jejího jména. Stáli na tom jiskřícím moři, měli Boží loutny a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň
Beránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé
cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý;
všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“... (Apokalypsa
15: 1-4)
Sekvence Dies irae
1. Dies iræ! dies illa
Solvet sæclum in favilla:
Teste David cum Sibylla!
2. Quantus tremor est futurus,
Quando iudex est venturus,
Cuncta stricte discussurus!
3. Tuba, mirum spargens sonum
Per sepulchra regionum,
Coget omnes ante thronum.
4. Mors stupebit, et natura,
Cum resurget creatura,
Iudicanti responsura.
5. Liber scriptus proferetur,
In quo totum continetur,
Unde mundus iudicetur.
6. Iudex ergo cum sedebit,
Quidquid latet, apparebit:
Nil inultum remanebit.
7. Quid sum miser tunc dicturus?
Quem patronum rogaturus,
Cum vix iustus sit securus?
8. Rex tremendæ maiestatis,
Qui salvandos salvas gratis,
Salva me, fons pietatis.
15. Inter oves locum præsta,
Et ab hædis me sequestra,
Statuens in parte dextra.
16. Confutatis maledictis,
Flammis acribus addictis:
Voca me cum benedictis.
17. Oro supplex et acclinis,
Cor contritum quasi cinis:
Gere curam mei fnis.
18. Lacrimosa dies illa,
qua resurget ex favilla
iudicandus homo reus.
Huic ergo parce, Deus:
19. Pie Jesu Domine,
dona eis requiem. Amen.
1. Onen den, den hněvu lkavý
zruší čas, dým vzejde tmavý,
David, Sibylla tak praví.
2. Strašné chvění, bázeň hrozná
Až se tvorstvo Soudci přizná,
jenž hned řeší a vše pozná.
3. Zní hlas trouby divně duně,
volá spáče v hrobu lůně,
Pán, kde sedí na svém trůně.
4. Smrt a příroda tu trnou,
když se těla z hrobu hrnou k Soudci,
každý z hříšnou skvrnou.
5. Přinesena psaná kniha,
je v ní všecka hříchů tíha,
z ní pak Soudce viny stíhá.
6. Soudce zasedat až bude,
zjeví se, co skryto všude.
Bez pomsty zda něco zbude?
7. Co mám, běda, promluviti?
Obhájcem kdo má mi býti,
když i dobrý hrůzu cítí?
8. Hrůzné Velebnosti Králi!
Spasiž, kdož si spásy přáli.
Spas mne, Lásky zdroji stálý!
15. Rač mne mezi ovce vzíti,
od kozlů mne odděliti,
dej mi po pravici dlíti.
16. Až se zachvějí kdys klatí,
že je ostrý plamen schvátí,
rač mne k sobě povolati!
17. Duše prosí, lká, se rmoutí,
v popel mé se srdce hroutí,
rač smrt dobrou poskytnouti!
18. Slzavým dnem bude, Pane,
o němž vinník k Soudu vstane
z hrobového svého lože!
Tohoto pak šetři, Bože!
19. Milý Pane Ježíši,
dej jim odpočinutí! Amen.
... Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil
se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a
zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas
propuštěn...
... To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám
anděla, který mi to oznamoval. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří
proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“ A řekl mi: „Nezapečeťuj knihu se slovy
tohoto proroctví: čas je blízko. Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je
spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. Hle, přijdu brzo, a má odplata se
mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.
Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Venku zůstanou
nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži. Já, Ježíš, posílám svého posla, aby
vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“
(Apokalypsa 20: 1-3, 22: 8-16)
Conductus Audi, pontus, audi, tellus
Audi, pontus, audi tellus, audi maris magni limbus. Audi homo, audi, omne, Quod vivit
sub sole.
Prope est, veniat.
Ecce iam dies est, dies illa, dies invisa, dies amara.
Qua celum fugiet, Sol erubescet, Luna fulgabitur, Sidera super terram cadent.
Heu, miser, heu, miser, heu! Cui, homo, ineptam Sequeris leticiam?
Poslyš, moře, poslyš, země, poslyšte mořská pobřeží. Poslyš, člověče, poslyšte všichni, kteří žijete
pod Sluncem, blízko je, již přichází.
Hleď, již den zde jest, onen den, den neviděný, den hořký.
Kdy nebe utíká, Slunce rudne, měsíc zářící, hvězdy padají na zem.
Běda, ty žalostný, běda! Jak se, člověče, v této hrůze můžeš radovat?
www.tiburtina-ensemble.com