Kniha Hřbitovy - naše kamenná historie

Transkript

Kniha Hřbitovy - naše kamenná historie
„Hřbitovy - naše kamenná historie“
O projektu
Kniha je jednou ze součástí rozsáhlého projektu spolupráce s názvem: „Hřbitovy - naše kamenná historie“ financovaného
z Programu rozvoje venkova, opatření IV. 2. 1. Realizace projektů spolupráce.
Myšlenkou celého projektu byl sběr informací a zmapování stavu pohřebišť na území tří místních akčních skupin, a to MAS
Boskovicko PLUS, o.s., MAS Partnerství venkova a MAS Sdružení pro rozvoj Poličska o.s. Celkem se do projektu zapojili správci
54 hřbitovů z celého území. Kromě zmapování počtu hrobových míst, pořízení jejich schémat, fotodokumentace a elektronizace
evidence pro správu pohřebnictví došlo i k vytvoření speciálního webu www.hrbitovycr.cz s vyhledáváním pohřbených osob
na jednotlivých, do projektu zapojených pohřebištích. Díky zveřejnění údajů o pohřbených osobách i údajů o historii a současnosti
hřbitovů samotných bylo pro mnohé pozůstalé, genealogy anebo osoby hledající své bývalé vzdálenější příbuzné či sestavující si
svůj rodokmen umožněno pohodlné elektronické vyhledávání.
Projekt tak má několik výstupů, ke kterým patří nejen správcovské licence, nový web s vyhledáváním, informační materiál, tabule
se zajímavostmi na jednotlivých pohřebištích, mapy na hřbitovech, ale i tato kniha. Právě ona je tištěným záznamem minulosti
našich regionů a studnicí informací o jejich historii.
Schémata pohřebišť k 31.7.2014 připravil tým pracovníků Geografického ústavu Masarykovy univerzity v Brně
Texty sestavil ze zdrojů obcí Petr Dvořáček
Grafická příprava a tisk Grafies, a.s.
Vydáno v roce 2014
Projekt
„Hřbitovy - naše kamenná historie“
je spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova
v rámci osy IV LEADER, opatření IV.2.1 Realizace projektů spolupráce Programu rozvoje venkova ČR
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Úvod
Je ovocným sadem žití každého pozemšťana. Dokládá trvalým způsobem a nejvýstižněji fakt smrti určité osoby. Podle
starozákonního chápání vyjadřuje rovněž hmatatelně myšlenku společenství zemřelého v údělu všech, kdo patří do světa stínu
smrti, do situace mrtvých po smrti nepřístupné pro živé…
Ano, řeč je o hřbitovu, o společné ložnici těl zemřelých a svatém dormitáři nesmrtelných duší.
Zavítám-li do mě dosud neznámého města nebo kraje, vedou mé kroky při dostatku volného času obvykle i na místní
hřbitov. Nikoli na ten zrušený, nýbrž na ten dosud provozovaný. Už z nástěnky a různých cedulek je hned u brány patrné, kdo
a s jakou péčí se o hřbitov stará. Z úpravy cest, volných ploch, hrobových polí a z toho, co je za hřbitovní zdí, je možné usoudit
úroveň správy celé obce či města. Někde mají hřbitovy téměř identickou úpravu. To pak vím, že je spravuje stejná firma,
včetně kameníka, ačkoli leží každý z nich v jiné obci a každý zdobí jinak květnatá louka, různý solitér, stromořadí, lavičky,
někde dokonce i osvětlení nebo vodní plochy.
V prostorách správní budovy se na hřbitově uzavírají dohody, nájemní a kupní smlouvy, obchody. Mezi zemřelými
a nedávno pochovanými se lidé scházejí, zpívají a modlí. Jsem přesvědčen, že při návštěvě soudobého hřbitova se můžeme
z podstaty křesťanství dozvědět mnohem více než z leckteré teologické přednášky, charizmatického kázání nebo evangelizační
akce, zvláště pokud se při nich na to podstatné zapomíná pro světskou mentalitu výkonu a úspěchu, která do nich nezřídka
prosakuje.
Hřbitov je azylem pro truchlící, centrem života obce, jehož byli zemřelí za svého života součástí. I když je smrt pro všechny
stejná, člověk může být po mrti – dle místa uložení – fakticky z obce vyhoštěn. Být uložen v urně mimo hřbitov je pohana.
Pohana i po smrti. Rozprášením popele do potoka, do nevysvěcené půdy, nepřímo říkáme, že dotyčný nepatří mezi nás,
spořádané občany, sousedy, mezi společenství věřících a nevěřících.
Tam, kde člověk žije, by měl i spočinout. Zvýšená dostupnost veřejných pohřebišť by mohla snížit nejen náklady na pohřeb,
ale též eliminovat možné problémy s údržbou hrobu. Každá „správná“ obec by proto měla mít šest „H“: Hospodu, Hřiště,
Humna, Hasiče, Hřbitov a Hrobníka. Dodejme ještě administrátora pohřebiště. Hřbitov tvoří lidé, nikoli zdi. Neexistuje
bez hrobníka a úředníka, který má v archivu knihu pohřbených, stejnopisy listů o prohlídce zemřelých, nájemních smluv
k hrobovým místům a seznam adres majitelů hrobových zařízení a hrobek. Je toho na jednoho až moc. Počítač je jeho nutným
a dobrým pomocníkem jako lopata pro hrobaře.
Hřbitova a jeho rovů není třeba se štítit, není to pozůstatek středověké mučírny nebo opuštěné skládky. Naopak. Provozování
trvalého úložiště lidských pozůstatků a ostatků je nenahraditelnou službou ve veřejném zájmu. Z náhrobních desek a nápisů
se odráží místní historie, lidová zbožnost a konkrétní lidský příběh prožitý i zmarněný v přirozeném cyklu života. Díky
veřejnoprávnímu aspektu péče o hrobová místa máme možnost vyčíst stupeň významnosti, jakou má územní samosprávný
celek ve vztahu k významným rodákům, regionálním osobnostem i padlým vojákům či obětem komunistického režimu.
Cílem této mimořádné publikace je přiblížit hřbitov jako studnici informací o každé obci regionů Boskovicka, Letovicka
a Poličska, zaznamenat historii a ohlédnout se do nedávné minulosti každého jednotlivého území. Všichni, kdo se na jejím
vzniku podíleli, přispěli významně k omezení možnosti ztráty historických i aktuálních informací o „jejich“ pohřebišti.
A kdyby samotný hřbitov jednou zmizel vinou povodní, války, veřejným nezájmem nebo ho prostě pozvolna semlel čas,
bude nejen pro archeology existovat jeho schéma dostupné na internetu. Ať už se s originálním náhrobkem nebo pod ním
pohřbeným lidským ostatkem stane cokoli, pohromu může poněkud zmírnit existence elektronické zálohy.
Všem členům realizačního týmu a tvůrcům projektu patří obdiv k odvaze zpracovat toto téma, správcům jednotlivých
pohřebišť pak poděkování za trpělivost a výbornou dvouletou spolupráci.
Tomáš Kotrlý, odborný konzultant projektu a pracovník
Ministerstva pro místní rozvoj pro agendu pohřebnictví
Obsah
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Bedřichov . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Benešov . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Borotín . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Katolický hřbitov Borová . . . . . . . . . . .
Evangelický hřbitov Borová . . . . . . . . .
Městský hřbitov Boskovice . . . . . . . . . .
Hřbitov Březiny . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Cetkovice . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Černovice . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Deštná . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Dlouhá Lhota . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Doubravice nad Svitavou . . . .
Hřbitov Drnovice . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Horní Smržov . . . . . . . . . . . .
Dolní katolický hřbitov Jedlová . . . . . .
Horní katolický hřbitov Jedlová . . . . . .
Evangelický hřbitov Kamenec u Poličky
Hřbitov Knínice u Boskovic . . . . . . . .
Hřbitov Korouhev . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Křetín . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Kunštát . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Lhota Rapotina . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Lomnice . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Lysice . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Nedvězí . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Evangelický hřbitov Olešnice . . . . . . . .
Katolický hřbitov Olešnice . . . . . . . . . .
Hřbitov Osiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Centrální hřbitov Polička . . . . . . . . . .
Evangelický hřbitov Polička . . . . . . . . .
Katolický hřbitov Polička . . . . . . . . . . .
Hřbitov Polička Lezník . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Pomezí . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Evangelický hřbitov Pustá Kamenice . .
Katolický hřbitov Pustá Kamenice . . . .
Hřbitov Rašov . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Roubanina . . . . . . . . . . . . . . .
Evangelický hřbitov v Sádku . . . . . . . .
Původní evangelický hřbitov v Sádku .
Katolický hřbitov Sádek . . . . . . . . . . . .
Evangelický hřbitov Široký Důl . . . . . .
Katolický hřbitov Široký Důl . . . . . . . .
Hřbitov Stašov . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Sulíkov . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Svitávka . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Svojanov . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Starý Svojanov . . . . . . . . . . . .
Evangelický hřbitov Telecí . . . . . . . . . .
Katolický hřbitov Telecí . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Trpín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Úsobrno . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Vanovice . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hřbitov Velké Opatovice . . . . . . . . . . .
Hřbitov Žďárná . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Začlenění projektu do legislativy v ČR .
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
..
.. .. 3
.. .. 6-7
.. .. 8-9
. . 10 - 11
. . 12 - 13
. . 14 - 15
. . 16 - 17
. . 18 - 19
. . 20 - 21
. . 22 - 23
. . 24 - 25
. . 26 - 27
. . 28 - 29
. . 30 - 31
. . 32 - 33
. . 34 - 35
. . 36 - 37
. . 38 - 39
. . 40 - 41
. . 42 - 43
. . 44 - 45
. . 46 - 47
. . 48 - 49
. . 50 - 51
. . 52 - 53
. . 54 - 55
. . 56 - 57
. . 58 - 59
. . 60 - 61
. . 62 - 63
. . 64 - 65
. . 66 - 67
. . 68 - 69
. . 70 - 71
. . 72 - 73
. . 74 - 75
. . 76 - 77
. . 78 - 79
. . 80 - 81
. . 82 - 83
. . 84 - 85
. . 86 - 87
. . 88 - 89
. . 90 - 91
. . 92 - 93
. . 94 - 95
. . 96 - 97
. . 98 - 99
100 - 101
102 - 103
104 - 105
106 - 107
108 - 109
110 - 111
112 - 113
. . . . .115
149b
170b
170a
152a
173
152b
153b
153a
142b
142a
141b
141a
140
139
138
120
121
130b
131
130a
119a
119b
118b
118a
110b
110a
109a
109b
108
106a
106b
117a
105b
105a
104
103b
117b
129b
129a
128b
128a
115
114
103a
102
88a
97b
97a
96
95
93b
93a
92b
92a
91
90b
90a
89b
89a
88b
75a
75b
61
62a
62b
72b
73a
240
86a
73b
60
72a
49b
49a
48
47b
46
47a
59a
59b
71a
43
44
56
57
42
40
37
36b
55b
55a
54b
54a
53b
53a
52
51b
71b
70a
70b
68b
68a
67b
67a
66b
66a
65
64b
238
86b
85
84b
84a
82
81b
81a
80
79b
79a
78
77
76a
76b
24a
33
32
31
30
21b
21a
20
19b
19a
17
18
28
29
16a
16b
27a
15
14b
14a
27b
24b
2a
11a
11b
10a
10b
9a
9b
8a
8b
7a
7b
6
5a
5b
4a
4b
3
2b
x
299
298
297
296
295
301
171b
151b
151a
150b
150a
112b
113a
113b
100a
100b
36a
302
171a
185
184
183b
183a
182
181
180
179
189a
188a
188
187b
190
193
200
201a
202
201b
192b
207b
207a
208b
208a
205b
205a
204b
204a
203b
203a
213b
213a
206b
206a
196b
196a
198b
198a
199b
199a
187a
186b
186a
189b
192a
194b
194a
178
177b
177a
174b
174a
223b
223a
222
230b
230a
217b
217a
210
209b
209a
226b
226a
kostel
159b
159a
126
127
137a
111b
112a
50b
51a
303
169b
169a
168b
168a
167
166
165
195
137b
125
136
124b
124a
123a
123b
87b
50a
304
149a
148b
148a
147
157a
135
134
132b
111a
63
64a
305
157b
146
155
156
144a
144b
145a
145b
122
74a
74b
306
172b
172a
162a
162b
154a
154b
132a
87a
x
161b
161a
160
99a
99b
BedĜichov
0
300
35
márnice
243
246
248
249
250
márnice
5 [m]
K
S
Legenda:
hrob
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
zdroj vody
kříž
parkoviště
Hřbitov Bedřichov
H
istorie hřbitova náležejícího k římskokatolickému kostelu sv. Mikuláše v Bedřichově začíná
při prvních zmínkách o tomto kostelu. Podle dochovaných historických zpráv stál kostel v obci Bedřichov již
ve 13. století, potom byl pravděpodobně husity zničen
a později opět zbudován. Od roku 1601 do 1785 byl
Bedřichov s osadami Kozárovem a Kunčinou Vsí filiálkou lysické fary. Roku 1785 byly k Bedřichovu přifařeny
obce Lhota u Lysic a Kunice. V té době se hřbitov rozkládal, jak bylo obvyklé, okolo kostela. Potvrzují to mnohé
kosterní pozůstatky objevené při opravách kostelního
prostranství. Nálezy mnohých hromadných hrobů potvrzují i pravděpodobné morové epidemie, které v minulosti obec a okolí postihly.
Později byl zřízen severně od kostela hřbitov se samostatným přístupem. Došlo k postupnému rozšiřování
a v současné době má hřbitov okolo čtyř set hrobových
míst. Nadále je farním hřbitovem pro obce Bedřichov,
Kozárov, Kunčinu Ves, Kunice a Lhotu u Lysic. Na prostranství před kostelem stojí památníky obětem světových válek. Připomíná se zde i dvacet šest spoluobčanů
padlých v bojích 1. světové války. Také ve 2. světové válce
našli na našem hřbitově místo svého posledního odpočinku němečtí vojáci. Jejich hroby byly po roce 1990 přemístěny na společné hřbitovy obětí této války.
V roce 2011 byly společným dílem všech dotčených
obcí s využitím podpory Mikroregionu Kunštátsko–
Lysicko na hřbitově vybudovány nové přístupové cesty
a vedle hřbitova zřízeno parkoviště.
Zpracoval dle kroniky obce:
František Všianský – starosta obce Bedřichov
Foto: Petr Dvořáček
7
310
309
308
20
21
46
47
48
49
50
51
52
53
29
28
27
26
25
24
23
22
84
85
653
654
701
700
82
83
80
81
55
54
57
56
59
58
78
79
76
77
651
652
87
86
89
88
91
90
93
92
95
94
647
648
116
117
645
646
119
118
641
642
150
151
153
152
154
147
121
120
148
149
156
155
145
146
113
114
115
123
122
159
158
157
143
144
124
109
110
111
112
141
142
127
126
125
108
161
160
163
162
184
185
182
183
180
181
178
179
176
177
174
175
187
186
189
188
191
190
192
195
194
193
197
196
198
200
199
171
172
173
203
202
201
168
169
170
220
221
218
219
216
217
214
215
212
213
209
210
211
208
206
207
204
205
500
499
501
503
502
223
222
225
224
227
226
229
228
231
230
233
232
235
234
237
236
239
238
529
530
527
528
526
524
525
522
523
521
256
257
254
255
252
253
250
251
249
247
248
246
243
244
245
240
241
242
532
531
534
533
536
535
538
537
540
539
259
258
261
260
263
262
265
264
267
266
269
268
271
270
273
272
275
274
561
562
560
558
559
557
555
556
553
554
649
650
291
290
288
289
286
287
284
285
282
283
280
281
277
278
279
276
568
567
566
565
564
563
570
569
572
571
x
x
719
720
704
705
693
694
706
707
686
687
673
674
657
658
655
656
598
599
x
x
x
x
721
722
717
718
708
709
715
716
601
600
632
633
630
631
605
604
594
595
603
602
628
629
607
606
592
593
596
597
626
627
609
608
624
625
622
623
590
591
611
610
588
589
660
659
662
661
664
663
666
665
668
667
670
669
672
671
676
675
703
702
679
678
677
681
680
683
682
690
689
688
692
691
698
697
696
695
685
684
713
634
635
636
637
638
714
711
699
712
710
0
18
19
16
17
14
15
61
60
44
45
31
30
139
140
165
164
167
166
497
498
495
496
493
494
505
504
507
506
574
573
576
575
620
621
618
619
643
644
pomník padlým
129
128
136
137
138
134
135
468
467
471
470
469
473
472
475
474
520
541
551
552
613
612
615
614
617
616
586
587
584
585
581
582
zeď / oplocení
106
107
131
130
133
132
465
466
464
462
463
460
461
458
459
477
476
639
640
577
578
580
579
zdroj vody
97
96
104
105
102
103
434
433
508
489
490
456
457
491
492
510
509
487
488
543
542
549
550
547
548
ostatní objekty
74
75
99
98
101
100
431
432
436
435
438
437
440
439
442
441
444
443
479
478
511
454
455
544
517
518
512
485
486
480
453
546
545
515
516
514
513
483
484
482
481
x
451
452
prostor pro odkládání odpadu
12
13
63
62
42
43
33
32
72
73
70
71
398
397
429
430
428
427
425
426
423
424
421
422
446
445
448
447
450
449
hrobové místo
10
11
65
64
40
41
35
34
69
68
402
401
x
400
399
404
403
406
405
389
390
387
388
408
407
419
420
417
418
415
416
vstup na hřbitov
8
9
67
66
38
39
37
36
361
395
396
362
329
328
357
358
359
360
393
394
364
363
326
327
325
392
366
365
355
356
332
331
330
323
324
368
367
334
333
321
322
353
354
336
335
319
320
370
369
351
352
338
337
317
318
385
386
372
371
349
350
410
409
412
411
414
413
hrob
6
7
4
5
2
3
1
293
292
295
294
297
296
299
298
301
300
303
302
305
304
340
339
374
373
383
384
381
382
347
348
315
316
342
341
312
311
313
314
376
375
345
346
379
380
35
307
306
378
377
343
344
Legenda:
Benešov
4 [m]
K
S
márnice
Hřbitov Benešov
S
tarý hřbitov byl založen benešovskou farností na
jejím pozemku po dokončení stavby kostela v roce 1787. Pochovávalo se zde do konce roku 1956. V roce
2002 byl starý hřbitov asanován a přeměněn na park, kde
zůstal památník padlých z 1. světové války z benešovské
farnosti. Pomník byl postaven v roce 1928 za faráře Jelínka. Rovněž byl ponechán kříž s tabulkou doby funkčnosti hřbitova (1787–1957). V roce 2002 byl postaven
pomník obětem 2. světové války. Nový hřbitov už je na
sousedním pozemku, jenž byl obcí odkoupen od pana
Adolfa Horáka. Nový hřbitov začal sloužit svému účelu
od roku 1957. U vstupní brány je umístěna pieta Bolestné Panny Marie – dříve umístěná na pozemku, který
patří k nové škole. Tato pieta byla postavena manželi
Koudelkovými v roce 1927 jako poděkování za uzdravení těžce nemocné paní Koudelkové. Na hřbitov byla
pieta přemístěna v roce 1962. Úprava a vzhled hřbitova
se postupně mění. V roce 2010 byla zahájena přestavba hřbitovního oplocení, došlo k dokoupení pozemku
pro rozšíření hřbitova, kde je plánováno kolumbárium
a rozptylová loučka. Před hřbitovem zbývá vybudovat
parkoviště.
Významné osobnosti:
RIP farář Richard Zavadil (zemřel 6. 12. 1980)
farář František Nosek (zemřel 2. 4. 1993)
RIP farář Ladislav Zemánek (zemřel 8. 1. 1990)
Václav Richter (27. 9. 1904 – 16. 8. 1978)
Dlouholetý starosta a spoluúčastník při jednáních
s nacisty 4.–5. 5. 1945, kdy se jednalo o záchranu obce.
Hrozilo, že bude vypálena a každý desátý muž z obce
bude nacisty zastřelen.
Prof. Ing. František Valenta DrSc (20. 10. 1928 – 13. 6. 2002)
Působil na VŠE v Praze jako vedoucí katedry ekonomiky a průmyslu. Byl prorektorem pro vědeckovýzkumnou práci. Od roku 1983 byl jeho život spjat s ČSAV. Výsledky dlouhodobého výzkumu knižně publikoval. Psal
odborné články, vysokoškolská skripta, učebnice.
Josef Opálka (4. 7. 1885 – 29. 4. 1945)
Zúčastnil se 1. světové války a vrátil se jako válečný
invalida (přišel o nohu). Oženil se, posléze byl zvolen
do okresního zastupitelstva v Boskovicích. Za okupace
zorganizoval odbojovou organizaci, jeho dům se stal
útočištěm odbojářů a ruských vojáků. Opálkovi synové
byli aktivně zapojeni v odboji. Tato činnost byla odhalena gestapem a při zátahu ve Velenově byl zatčen, vězněn
a v Letovicích 29. 4. 1945 zastřelen. Při výslechu neprozradil další účastníky odboje, zachránil tak mnoho benešovských občanů.
Zpracoval dle kroniky obce:
Antonín Rus – starosta obce Benešov
Foto: Alois Krkavec
9
Borotín
Legenda:
hrobové místo
35
5 [m] S
K
0
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
114
85
82
81
80
15
16
67
7
6
53
5
54
49
50
51
52
55
4
3
2
1
35
34
29
30
31
32
33
41
40
39
38
37
36
48
47
42
28
56
57
46
45
43
17
68
8
66
63
58
59
44
65
64
62
61
60
9
69
71
73
74
10
79
77
75
136
11
70
72
135
134
133
132
14
12
83
84
78
76
90
143
98
99
13
86
88
89
91
87
92
142
139
138
137
111
94
93
110
103
97
96
95
104
100
102
101
5
10
112
108
106
107
116
109
115
7
11
113
123
8
11
140
4
12
122
141
0
12
6
14
5
14
4
14
121
9
11
131
12
9
130
12
8
127
125
126
kříž
márnice
18
19
27
21
20
23
22
25
24
26
Hřbitov Borotín
P
ůvodně byl borotínský hřbitov při silnici z Borotína do Velkých Opatovic, v místě, kde dosud stojí
kříž před spojkou k železniční zastávce Cetkovice. Dochovaná pověst vypráví, že na zámku v Borotíně kdysi
žila hraběnka, která byla k poddaným krutá a nelítostná, a když zemřela a na tomto hřbitově ji pochovali, někteří z poddaných se jí po smrti pomstili tím, že její tělo
z hrobu vykopali, rakev otevřeli a položili její mrtvolu
napříč na silnici. Ráno, když robotníci jezdili s potahy
na robotu, nikoho ani nenapadlo, aby tu nebožku hraběnku ze silnice dal stranou. Tak ji rozjezdili i s rakví,
což byl čin sice krutý, ale hraběnka si jej svým jednáním
s poddanými asi zasloužila. Toho, kdo hraběnku v noci vykopal, sice nenašli, ale vrchnost to tak dopálilo, že
hřbitov zrušila. Podle církevního práva šlo ale o posvěcenou půdu a nesměl se zde rušit klid zemřelých. Stejně
tak i proto, aby se nevyorávaly na povrch pozůstatky zemřelých, dala vrchnost na tomto místě zasázet stromy.
Ten malý sad tam byl ještě za kronikářova mládí (Aloise
Kalouska), ale po scelování půdy v roce 1929 dostal tuto
půdu nový majitel. A protože stromy mezitím zestárly
a už nerodily, vykácel je. Dnes je zde lán zemědělského
družstva a jako památka na hřbitov zůstal jen kříž.
Následně zřídila vrchnost a věřící jiný hřbitov v místě, kde se říká „U Starého krchova“ – vpravo vedle cesty
vedoucí z Borotína do Velké Roudky (dříve Routky) za
Vinohrádkem. Pro příliš blátivý přístup i tento hřbitov
zrušili. Dlouho zde ještě stával kámen z hlavního kříže. Ze hřbitova bylo nejprve pole, které obdělával Alois
Chalupa čp. 88. Dnes je zde loučka.
Nynější hřbitov byl zbudován borotínskými farníky
za vedení faráře Jana Kužely v roce 1885 v místě zvaném
Na Vinohrádku. Pozemek k novému hřbitovu daroval
velectěný pán Theodor Müller, majitel panství borotínského. Kříž hlavní dal postavit svým nákladem František Koutný, výměník z Velké Routky. Byl to hřbitov
katolický, ale márnici musela postavit obec. Evangelíci
pochovávali své zemřelé na hřbitově u evangelického
kostela ve Vanovicích. Páter Josef Kužela byl první, koho
na tomto novém hřbitově pochovali. Zemřel, právě když
jej dostavěli, v roce 1886 ve věku 36 let.
Slavnostní posvěcení hřbitova se konalo třetí neděli
po sv. Duchu 14. 6. 1885 od veledůstojného p. Františka
Taubra (děkana a faráře z Jevíčka) za asistence důstojného p. Josefa Katzra (faráře z Opatovic), Jana Šafránka (faráře z Vísek), Josefa Wolanda (kaplana z Jevíčka),
Františka Hudečka (kaplana z Opatovic) a Josefa Vychodila, nově ustanoveného faráře v Borotíně (10. 6. 1885).
Tím byla oslavena i tisíciletá památka úmrtí sv. Metoda,
velikého apoštola naší Moravěnky.
Protože farníci začali kupovat místa posledního odpočinku pro členy svých rodin a stavět pomníky, byl
tento hřbitov už malý, a tak jej v letech 1955–56 rozšířili
na více než dvojnásobnou plochu. Začalo se pochovávat
na rozšířené části, která však již také nestačí. Vybagrovaná hlína nad starou částí byla v roce 1981 rozhrnuta na
starou část, ovšem předtím bylo nutné přemístit některé hroby. V roce 1980 byla provedena oprava márnice,
hlavně vnitřní omítky, podlaha a fasáda.
Významné osobnosti
P. Josef Matoušek (zemřel 4. 12. 1954)
Farář v Dolní Cerekvi, vysvěcen v roce 1933.
Zapsáno podle kronikáře Aloise Kalouska,
Borotín 125 a Kroniky farnosti Borotín, str. 16
Foto: Petr Dvořáček
11
350
91
151
149
150
147
148
152
316
315
158
157
155
156
160
159
309
164
162
163
76
77
89
90
110
145
144
143
142
141
146
321
323
322
169
168
167
166
165
171
170
174
173
176
177
175
180
179
186
70
109
139
138
137
136
135
140
326
327
328
69/2
108
134
133
132
131
130
129
332
333
334
298
299
401
69/1
107
128
127
126
125
124
123
122
120
121
338
339
340
397
263
295
294
296
289
288
290
292
291
293
287
224
223
281
282
283
284
285
286
230
229
280
274
275
276
277
278
279
273
248
247
246
245
244
243
242
241
240
239
238
237
236
235
234
233
232
231
265
266
268
267
269
270
271
272
K
5 [m]
106
119
118
117
116
115
114
113
112
343
344
345
346
347
318
297
0
105
104
103
102
101
100
99
98
97
96
95
94
93
92
111
351
360
359
352
353
354
355
356
362
363
364
365
366
329
161
335
172
341
185
178
348
192
193
184
357
190
191
367
301
300
402
200
199
398
206
207
197
198
153
154
325
324
213
214
204
205
183
330
221
222
212
211
189
336
219
220
196
342
227
228
203
181
182
katolický kostel
sv. Markéty
210
187
378
188
349
prostor pro odkládání odpadu
218
194
358
zeď / oplocení
195
368
pomník padlým
226
202
201
302
ostatní objekty
208
404
kříž
209
403
hrobové místo
217
215
399
vstup na hřbitov
216
400
hrob
225
255
254
314
250
249
258
256
257
320
252
369
251
370
260
371
361
373
259
372
253
374
264
375
262
376
305
377
317
380
379
310
311
382
381
319
383
312
313
384
261
308
387
306
307
385
303
304
márnice
388
389
386
331
35
337
Legenda:
Borová u Poliþky
katolický hĜbitov
S
turistické odpočívadlo
zdroj vody
parkoviště
61
31
62
32
2
63
33
3
64
34
4
65
35
5
66
36
6
67
37
7
68
38
8
39
9
40
10
71
41
11
72
42
12
73
43
13
74
44
14
75
45
15
46
16
47
17
78
48
18
79
49
19
80
50
20
81
51
21
82
52
22
83
53
23
84
54
24
85
55
25
86
56
26
87
57
27
88
58
28
59
29
60
30
1
Katolický hřbitov Borová
K
atolický hřbitov v Borové se nachází na pozemkových parcelách: 1/1, 1/2, 1/3, 1/4, 1/5 v areálu kostela sv. Markéty. Založení hřbitova se nepodařilo zjistit,
proto lze pouze dovodit, že hřbitov existuje souběžně
s postavením kostela. Areál kostela sv. Markéty v Borové
je zapsán v seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 25096/6-2993. Hodnota památky spočívá
především v uceleném, málo narušeném areálu kostela
sv. Markéty s kostnicí a zachovalou částí hřbitovní zdi.
Podle zmínek v písemných pramenech byl úplně první
kostelík ve vsi postaven ze dřeva o něco jižněji než dnes
někdy kolem roku 1350. Po úderu blesku však vyhořel
a ještě ve 14. století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16. nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový
chrám jako jednolodní, gotický – tentokrát již z kamene
a to na místě, kde stojí dodnes. Loď je dlouhá 26,6 metrů
a široká 7 metrů.
Jak léta plynula, mnoho částí kostela volalo po opravě.
Nejprve byly provedeny opravy v interiéru kostela. Jednalo se především o hlavní a postranní oltáře a rekonstrukce se dostalo i sloupoví pod kůrem. Také střecha
a věž byly vícekrát opravovány. Poslední rekonstrukce
věže proběhla v roce 2000, kdy byla střecha nově pokryta šindelem. V posledních letech byla také provedena
oprava zvonů.
V současné době postupně probíhá rozsáhlá oprava
za účelem zamezení vzlínání vlhkosti do zdiva kostela
s navazující opravou fasády.
Dle dobových písemností SNB ze 17. 6. 1949 jsou na
katolickém hřbitově pohřbeni dva neznámí příslušníci
německé armády a také se zde nachází hrob sovětských
vojáků zavražděných koncem války u Borové.
Na katolickém hřbitově nechybí ani pomník padlým
v 1. světové válce.
V prvním roce válečného konfliktu (1914) bylo do vojenské služby povoláno z této obce 70 mužů, ve druhém
roce 63 mužů, v třetím roce pak 36. Od roku 1917 jsou
již záznamy neúplné, takže není možno odhadnout, kolik rekrutů nastoupilo až do konce války. Celkem se ale
domů nevrátilo 18 mužů. Borová měla v té době 1300
obyvatel.
Čerpáno z archivu Obce Borová,
zpracovala Barbora Hegrová
Foto: Petr Dvořáček
13
Borová u Poliþky
evangelický hĜbitov
Legenda:
hrob
hrobové místo
35
vstup na hřbitov
S
zeď / oplocení
158
174
165
164
163
161
162
160
159
175
135
177
114
115
116
118
117
119
89
181
93
94
95
96
66
67
68
183
72
73
43
44
45
46
47
48
50
49
51
52
53
54
3
2
1
23
4
8
7
6
5
24
25
26
27
28
11
10
9
30
13
12
29
31
40
41
42
22
21
20
19
18
16
17
15
14
32
34
33
58
35
60
61
62
63
64
65
36
37
38
39
59
57
56
55
88
87
86
85
84
83
82
81
80
79
78
77
76
75
74
188
111
110
109
108
107
106
105
104
103
71
70
69
101
100
99
98
97
182
102
134
133
132
131
130
129
128
127
126
125
124
92
91
90
122
121
120
180
123
156
155
154
153
152
151
150
149
148
147
146
145
113
112
178
144
143
142
141
140
139
138
137
136
170
169
167
168
166
176
171
172
179
157
189
184
18
5
18
6
18
7
K
5 [m]
0
ostatní objekty
pomník padlým
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
7ROHUDQþQtNRVWHO
173
Evangelický hřbitov Borová
E
vangelický hřbitov v Borové se nachází v areálu
evangelického kostela na pozemkové parcele číslo 47. Evangelický kostel byl postaven již v roce 1784,
krátce po vydání Tolerančního patentu. Jeho stavba
trvala čtvrt roku. Dle tehdejšího způsobu byl postaven
bez věže a zvonů. Zemřelí evangelíci nebyli pochováváni u kostela, nýbrž v nedalekém lesíku směrem k Dědku,
kde prý se před vydáním Patentu také tajně scházívali.
Na tomto místě jsou dodnes patrny podlouhlé dolíky po
hrobech. Hřbitov u kostela byl zřízen až po roce 1810;
pro kamenitý terén trvala jeho úprava přes čtyři roky.
Prvotní farní budova ze dřeva byla postavena již v roce
1784 za necelý měsíc. Nová, kamenná fara byla postavena až v roce 1858 a nynější podobu dostala těsně před
první světovou válkou.
Středem chrámu je stůl Páně (nikoli oltář), odkud se
čte Bible. Za ním na protější dlouhé stěně se nachází
kazatelna, odkud se káže biblická zvěst. Celý sbor je tak
shromážděn doslova kolem Písma svatého a jeho zvěst-
mi s modlitbami a písněmi z kancionálu k tomu náležitými. Toto uspořádání bylo ovlivněno modlitebnami
jednoty Českých bratří, nejkrásnější reformační církve,
která vyrostla na husitských základech. Jednota stavěla
sborové domy s modlitebnou sloužící především takřka
rodinnému společenství sboru.
V kostele není žádných cenností. Prosté vyřezávání
v dřevěném zábradlí krucht a kazatelny má svou cenu
historickou a estetickou. U kazatelny je jedinou parádou nátěr částečně „zlatý“ – většinou imitující vzhled
mramoru. Pochází z dob, kdy se alespoň v něčem chtěli
evangelíci vyrovnat katolické výpravě kostela.
Dagmar Makovská, manželka místního kronikáře
a archivní materiály evangelické fary
Foto: kronika obce Borová
15
Boskovice
R
0
prodejna
květin
T
U
10 [m]
S
K
rozptylová
louka
S
WC
Legenda:
hrob
obřadní síň
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
A
sekce
vstup na hřbitov
F
prostor pro odpad
zdroj vody
kříž
parkoviště
G
A
B
Z
H
M
J
D
C
I
E
O
L
P
K
Q
N
Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz
Městský hřbitov Boskovice
A
reál městského hřbitova v Boskovicích byl založen v poválečném období v nové poloze nad
městem nedaleko lesního celku Doubrava v sousedství
povrchové těžby písků a pískovců. Areál hřbitova se nachází cca 400 až 459,5 m. n. m., tj. přibližně 100 metrů
nad nivou říčky Bělá nebo cca 50 až 60 metrů nad historickým jádrem města. Současná rozloha hřbitova je
přibližně 2,5 hektaru. Okolní krajina je odlesněná, zemědělsky obdělávaná půda bez vzrostlých dřevin. S výjimkou lipové aleje lemující příjezdovou cestu od města.
Alej byla založena na jaře roku 1908 místním Okrašlovacím spolkem. Bylo vysazeno celkem 190 kusů lípy
velkolisté. Začínala původně u starého hřbitova a vedla
po obou stranách cesty až k lesu V Doubravách. Dnešní
podoba aleje je zkrácena o výstavbu v ulici Svatopluka
Čecha. Za hřbitovem, v přírodním prostředí bývalého
pískového dolu, bylo v minulých letech vybudováno
westernové městečko.
Od března do května roku 1945 bylo na místě dnešního hřbitova pohřbeno přibližně 108 německých vojáků.
Dříve byly hroby udržovány a označeny čísly, v dalším
období došlo k jejich zrušení. Ostatky jsou uloženy na
brněnském ústředním hřbitově – Památník obětem II.
světové války. Existuje seznam boskovických pohřbených vojínů – bude součástí webových stránek projektu.
1. 11. 1947 byl vydán zákaz pohřbívání na starém hřbitově u kostela Všech svatých. Hřbitov byl zrušen 1967. Po
ukončení tlecí doby, v roce 1997, byla provedena úprava
na park.
V dubnu 1947 bylo uděleno povolení k pohřbívání na
novém hřbitově. Hřbitov pak byl otevřen 10. 11. 1947.
Roku 1986 došlo k rozšíření urnového háje severozápadním směrem na volný prostor a prostor společných
hrobů německých vojáků (celková plocha rozšíření
2500 m2).
V tomto roce proběhla i úprava zpevněných ploch
hřbitova, vybudovány byly nové chodníky a dlážděné
cesty i nové oplocení hřbitova.
30. 11. 1987 byla otevřena smuteční obřadní síň postavená podle projektu Ing. Arch Lubomíra Haniše s uměleckou výzdobou „Bouře“ akademických malířů Oldřicha Rujbra a Petra Veselého z Brna.
1997 byly zahájeny dle odborné studie Ing. Arch. Ivety
Trtílkové z Olomouce úpravy hřbitova chodníky, vodovod, kanalizace, parkoviště, vegetační úpravy, nový
mobiliář.
V roce 2004 se rozšířila plocha hřbitova a proběhla
stavba centrálního kříže. Kovářskou práci realizoval Jiří
Běhal – Umělecko-kovářské a restaurátorské práce, Olomouc.
V roce 2005 proběhla vegetační úpravy hřbitova.
Z evidence místně významných objektů můžeme
na hřbitově najít náhrobek rodiny Slámovy, Marešovy,
Mensdorff–Pouilly, Klusákovy a náhrobek akademického malíře Josefa Biebera.
Čerpáno ze záznamů v kronice Města Boskovice, informací
správce p. Františka Přikryla a Bc. Ing. Leona Fialové,
referentky správy zeleně Městského úřadu v Boskovicích.
Foto: Petr Dvořáček
17
Legenda:
BĜeziny
hrob
hrobové místo
35
0
2 [m]
K
S
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
SDPČWQtGHVN\
1b
1a
1
sklad
k5,k10
2
2a
2b
3
3a
3b
4
k4,k9
5
k3,k8
k2,k7
4a
4b
5a
5b
6a
6b
7a
7b
1c
1d
2c
2d
3c
3d
4c
4d
5c
5d
6d
7d
7c
k1,k6
7
8b
8a
8
5e
6e
6e
7e
8c
9b
3e
8d
9d
8e
10d
9e
9c
9a
2e
4e
6c
6
1e
1l
1j
1f
1g
1h
1i
2g
2h
2i
3f
3g
3h
4f
4g
k 11
2f
2j
5g
6f
6g
k1 4
5f
7f
k1 5
k1 3
k12
SDPČWQt
deska
8f
4h
2k
2l
3j
3k
3l
4j
4k
3i
4i
1l
4l
5l
5j
5k
7g
8g
5h
6h
9g
5i
6j
6l
6k
6i
7j
7l
7k
7h
9f
10f
1k
8h
7i
8j
8i
9j
8l
8k
9l
Hřbitov Březiny
K
novodobé historii březinského hřbitova – rozhodnutím obecního zastupitelstva se roku 1860
začal stavět nový obecní hřbitov na pozemku s katastrálním číslem 190/1 patřícím k domu čp. 37 (tehdejší
majitel Jakub Lapáček). Dnešní katastrální číslo hřbitova je 190/2. Rozhodnutí obecní rady v čele s rychtářem
Johanem Luňáčkem z čp. 35 ovšem nekorespondovalo
s vůlí majitele pozemku, a tak prý došlo k velmi zajímavému sporu, kdy kočí během dne navozili kamení
ke stavbě obvodního zdiva hřbitova a hospodář během
noci kamení ze svahu do řeky na trakaři odvozil. Hospodář prý byl předvolán před obecní zastupitele a háje se
slovy, že krchov na jeho pozemku snižuje jeho cenu, byl
až po tučném odstupném svolný stavbu trpět. (Opravdu
o stavbě ještě rozhoduje zastupitelstvo v čele s rychtářem, starostové jsou na Březinách od roku 1865 a první
starosta se jmenuje Maděra z čp. 10).
Nyní trochu historické nostalgie. Hřbitov byl postaven
a uveden do užívání mezi roky 1860–61 a první pohřbenou na této posvěcené půdě byla ani ne roční dívenka
Mariana Kučerová z čp. 24. Sakrální stavba je zajímavá
ještě dnes. A to nejen tím, že patří k nejmenším hřbitůvkům na Vysočině, ale třeba i tím, že původní stavba
nenesla žádná církevní označení. To znamená, že stavba
má sice márnici, ale na původní stavbě nebyla ani dnešní
zvonička ani pamětníky připomínaný kalich na vstupní
bráně, neřkuli křížek. Toto téma malinko rozšířím. Po
rozluce Březin s částí Pusté Rybné (1881), která je na starých dokumentech pojmenována jako Wüst Ribný, není
na katastru obce jediný veřejný církevní symbol (křížek,
kaplička, boží muka, obrázek na stromě, neřkuli kostel),
a přesto si myslím, že lidé jsou zde mnohdy více věřící
než ti, co tyto symboly užívají. Ale zpět k místu posledního odpočinku. Tento, mohu-li ho tak nazvat, hřbitůvek má i své zajímavosti. Léta páně 1868 jsou u vchodu
do hřbitova zasazeny dvě lípy malolisté k 20. výročí
panování jeho císařského veličenstva Františka Josefa I.
Lípy jsou poraženy v 80. letech 20. století, tedy cca jako
150 leté. Důvod poražení je celkem jasný. Lípy začaly
bořit zdi u brány vchodu do hřbitova. Další zajímavost
je zvonička na márnici, která je postavena ve 30. letech
20. století a je osazena zvonkem. O tento přijde obec ve
2. světové válce, kdy jsou zvony sbírány pro potřeby německé armády. Nový zvon byl do zvonice umístěn v devadesátých letech minulého století.
Ještě jednu zajímavost má zdejší hřbitov. Leží na něm
ukrajinský partyzán J. M. Svičkar, který padl v blízkém
okolí Březin 1. 5. 1945. Padl vlastně na dohled od místa,
kde sní svůj poslední sen. Odpočívá zde i většina březinských kantorů, kteří učí generace březinských žáků k lásce k bližnímu svému, lásce k rodičům, přírodě, Bohu.
Významné osobnosti
J. V. V. Michl (zemřel 16. 9. 1862). Český buditel a spisovatel. Zemřel údajně na rychlé souchotě a je devátým
pohřbeným na tomto hřbitově.
Z vlastních podkladů zpracoval p. Pavel Říha – místní rodák
Foto: Petr Dvořáček
19
10 7
15
96
16
84
17
13 2
13
12 0
14
14 2
12
146
11
161
161a
10
198
188
8
181
180
211
222
220
18
73
86
13 3
199
189
171
223
224
235
3
231
233
236
237
246
244
242
243
239
261
257
258
26 0
1
27 0
26 7
29 2
27 9
29 1
27 5
27 6
27 7
27 8
28 3
28 4
28 1
26 8
26 9
26 5
262
255
247
248
249
250
251
27 2
27 1
4 [m]
19
60
74
12 1
162
213
212
21
61
10 8
15 2
9
7
190
201
182
172
21 4
225
226
234
20
23
97
14 3
163
163a
205
216
227
228
245
22
13 4
15 3
192
206
217
253
252
0
62
12 2
14 4
14 5
10 9
13 5
44
98
12 4
12 3
173
87
110
164
184
193
207
208
202
75
99
15 4
165a
155
166
165
183
88
89
13 6
hlavní kĜíå
156
195
191
63
76
12 5
137
41
111
126
138
176
174
64
10 0
112
113
127
167
51
24
77
82
101
37
65
33
229
53
25
35
90
36
78
300
175
66
317
185
26
301
91
318
38
79
302
67
319
13 1
238
27
39
114
303
157
320
147
304
158
321
42
148
305
186
102
40
322
196
80
306
218
55
68
323
209
57
28
43
240
92
335
307
139
203
128
336
324
45
187
115
308
46
103
309
325
310
93
338
326
311
27 4
58
81
312
27 3
kříž
69
329
254
zeď / oplocení
29
341
241
zdroj vody
177
x
49
178
313
168
330
159
342
149
x
140
314
130
331
219
ostatní objekty
116
343
104
x
315
94
332
230
344
210
x
197
333
179
345
52
169
50
350
316
160
prostor pro odkládání odpadu
31
337
150
327
141
54
118
339
105
48
334
71
95
328
47
340
u1
347
u3
353
u2
348
u5
346
u4
349
u7
351
u6
hrobové místo
70
u9
u8
352
u10
56
72
u12
vstup na hřbitov
5
21
u11
35
hrob
K
Legenda:
Cetkovice
S
parkoviště
márnice
2
4
5
6
170
9a
15 1
Hřbitov Cetkovice
S
oučasný hřbitov byl založen jako farní roku 1835
poté, co byl zrušen dosavadní hřbitov nacházející
se v těsné blízkosti kostela. Ten nevyhovoval prostorem.
Dříve se zřejmě pohřbívalo i v prostoru dnešní kapličky
Ecce Homo, o čemž svědčí nálezy lidských kostí při její
stavbě, jak vyplývá ze záznamů v místní kronice. Hřbitov byl založen na pozemku za vesnicí směrem k blízké
osadě Brodek (dnes součást obce Cetkovice). Postupným rozšiřováním zástavby obce je hřbitov v současné
době v jejím centru obklopen domy. Na hřbitov se vchází po kamenném schodišti ze západního směru z nynější ulice Jevíčská. Existuje i boční vchod od jihu z ulice
Zahradní. Hřbitov byl dvakrát rozšiřován – roku 1884
a 1962–63. Tehdy byl rozšířen východním směrem za
současnou hlavní spojnici bočního a hlavního vchodu.
Dodnes se vžil pro tuto část hřbitova název Nový hřbitov. Zdejší hřbitov prošel několika významnými opravami, z nichž nejnákladnější bylo položení nové dlažby
a sadové úpravy roku 1996. Z dalších významných oprav
to byla oprava křížů v roce 2010. Na hřbitově se nenacházejí žádné movité ani nemovité památkově chráněné objekty. V jihovýchodní části stojí novodobá budova
márnice a novodobý centrální kříž. Před hřbitovem, nalevo od schodiště, se nachází jednoduchý kamenný kříž
s rozšířeným podstavcem a nápisem „Ke cti a slávě Boží
věnoval František Šimek v Cetkovicích“. Je známo, že na
místním hřbitově byl pohřben sovětský voják, svobodník Boronay, který se v posledních dnech války stal obětí dopravní nehody v blízkých Uhřicích. Byl tu vztyčen
dřevěný kříž, ale v září 1945 byly jeho ostatky exhumovány a znovu uloženy na vojenský hřbitov v Olomouci.
Významné osobnosti
ThDr. Josef Koutný (1909–1951)
Profesor teologie, který působil jako profesor biblistiky na teologickém učilišti a jako ředitel Sušilových kolejí
v Brně. V roce 1950 byl jmenován profesorem Cyrilometodějské fakulty v Praze. Tuto funkci však kvůli nesouhlasu s tehdejším totalitním režimem nepřijal. Kvůli
svému názoru a obavy ze zatčení se skrýval a pokusil se
1. 3. 1951 o přechod hranic do Rakouska. Byl však zadržen, zatčen a vyslýchán. Později (28. 4.) byl propuštěn
a za záhadných okolností objeven mrtev v odstaveném
vagonu na nádraží v Libině u Šumperka.
Mons. ThDr. Alois Krchňák (1922–2008)
Čestný občan města Boskovice a obce Světlá – jako nespolehlivý byl poslán za 2. světové války na nucené práce
do Rakouska, do vlasti se vrátil až po osvobození v roce
1945. V roce 1951 odjel do jihotyrolské diecéze Brixen,
kde bylo jeho první kněžské působení. Dále působil
v Německu a Itálii. Po roce 1948 mu byl znemožněn návrat do vlasti. V roce 1980 zorganizoval setkání Čechů
žijících mimo republiku s papežem Janem Pavlem II.
V roce 1990 se po 44 letech přijel podívat do svého rodného kraje a jako patriot zde již zůstal natrvalo.
Zpracoval: Mgr. Josef Sychra
Foto: Petr Dvořáček
21
208
97
96
123
122
121
120
119
145
144
143
142
141
140
186
177
31
161b
176
192
191
190
175
160
161a
189
174
159
187
173
172
158
157
171
156
199
198
197
185
0
101
90
89
88
87
78
77
76
75
74
59
58
62
64
57
60
63
113
112
111
110
109
108
118
138
170
155
195
184
188
100
99
72
73
85
71
86
84
70
37
39
38
13
46
5 [m]
116
18
17
16
15
14
43
11
6
7
8
9
10
12
41
44
48
35
36
42
45
47
56
55
54
201
139
169
154
183
194
196
95
68
69
83
82
81
204
94
kostel
117
168
153
182
kříž
107
166
167
193
zeď / oplocení
137
136
135
152
181
180
zdroj vody
130
129
128
134
165
ostatní objekty
106
126
127
151
149
179
prostor pro odkládání odpadu
105
104
115
114
133
163
164
148
hrobové místo
93
80
53
202
92
205
79
4
52
1
2
3
34
103
102
209
67
Ant. Weypustek
51
33
200
132
131
178
vstup na hřbitov
98
206
91
203
125
124
146
hrob
22
207
147
162
66
49
35
65
50
32
210
Legenda:
ýernovice
S
K
márnice
30
29
28
27
26
25
24
23
21
20
19
Hřbitov Černovice
V
znik kostela sahá do 12. nebo 13. století. Roku
1286 se zde připomíná samostatná fara.
V roce 1900 byl východním a částečně severním směrem rozšířen starý hřbitov na výměru asi 11 arů.
Hřbitov v Černovicích je od 6. 11. 1956 ve správě MNV
Černovice a po revoluci ve správě OÚ Černovice.
Farnost černovická je tvořena obcemi Černovice, Hodonín a Tasovice. To znamená, že na místním hřbitově
jsou pochováváni lidé právě z těchto obcí.
Roku 1948 byla na hřbitově zřízena studna s pumpou
za 19 500 korun.
Při stavbě silnice k Tasovicím (1973–1974) došlo ke
zmenšení hřbitova ze severní strany a byla přemístěna
budova márnice na stranu východní.
V letech 1975–1976 byla kolem celého kostela a hřbitova postavena nová hřbitovní zeď ze šamotových tvárnic
a hřbitov byl rozšířen na východní stranu.
a rodinná hrobka Davidova. Najdeme zde rovněž hrob
faráře Josefa Jičínského, který zde sloužil od roku 1889
do 1933. Zemřel roku 1940. Další farář, Antonín Solař,
zde sloužil od roku 1933 do 1951 a je na místním hřbitově také pochován.
Roku 1998 byla Muzeem romské kultury na tomto
hřbitově odhalena pamětní deska cikánského tábora.
Deska je umístěna na hřbitovní zdi v místě, kde bylo pohřbeno více než sedm desítek vězňů – v tomto případě
zejména romských dětí. Autorkou originální keramické předlohy pro výrobu desky je romská nevidomá výtvarnice Božena Vavreková-Přikrylová. Desku do kovu
odlila sochařská dílna Štěpána Axmana. Součástí pietní
úpravy tohoto místa je i symbolické ohniště.
Celý hřbitov se nachází na ploše cca 3500 m2. Je zde
evidováno 208 hrobových míst. Dostatečná kapacita je
tak zajištěna i do budoucna. V areálu hřbitova stojí i kostel.
V roce 2001 byly nahrazeny vstupní schody na hřbitov
novými kameny z „Trachidu“.
V roce 2009 byl na hřbitově vybudován nový přístupový chodník. V roce 2013 proběhla celková rekonstrukce kostela.
Při vstupu na místní hřbitov je umístěn za bránou
pomník věnovaný od hraběte Vladimíra Mittrovského
svému polesnému. Stojí zde i hlavní kříž z roku 1913
Z podkladů kroniky obce
zpracoval Jaroslav Zhoř – starosta
Foto: Petr Dvořáček
23
Legenda:
35
hrob
Deštná
hrobové místo
0
2 [m]
zeď / oplocení
A
K
S
ostatní objekty
sekce
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
k15
k16
132
133
134
135
136
1
143
kolumbárium
137
k13
k14
138
k11
k12
139
k9
k10
140
k7
k8
141
k5
k6
142
k5
k4
2
3
45
90
A
18
33
17
32
91
47
31
44
15
30
45
14
29
43
13
28
42
25
4
24
9
57
38
23
7
54
53
37
22
6
52
21
5
36
35
20
39
34
19
3
94
72
49
95
73
50
29
96
74
51
30
9
31
10
B
11
118
119
64
65
66
97
75
52
98
99
76
77
54
32
55
33
121
101
79
56
34
122
102
80
57
35
123
103
124
104
120
125
126
50
128
81
82
83
105
106
107
108
84
85
86
87
129
130
131
109
88
110
89
58
59
60
7
8
12
53
78
127
48
2
1
28
100
51
49
6
48
56
55
8
27
71
62
40
5
93
117
59
26
112
63
60
4
47
116
61
25
70
58
10
69
115
41
26
11
46
92
114
27
12
68
111
113
46
16
67
k1
k2
36
13
14
15
16
37
17
38
18
39
19
40
20
61
62
63
64
41
65
42
66
43
67
44
21
22
23
24
Hřbitov Deštná
M
ůžeme se jen domnívat, do jaké doby klást počátky hřbitova v Deštné, ale je jisté, že v roce
1350 byla v Deštné farnost, tedy kostel a bezpochyby
i hřbitov. Je velmi pravděpodobné, že současný hřbitov
leží alespoň z části na místě tohoto patrně prvotního
hřbitova, protože ústní tradice, zapsaná v kronice farnosti, umísťuje na místo dnešního hřbitova trosky původního kostela a kolem kostela byl zcela jistě i hřbitov.
Bližší informace se dozvídáme až po postavení nového
kostela v letech 1781–1782 a zřízení lokálního kaplanství
v roce 1787. Hřbitov ležel na současném místě a byl ohrazen nízkou zídkou. V roce 1819 byl hřbitov interkonfesní, byli zde pohřbíváni jak katolíci, tak evangelíci, ale
podle zápisů v kronice to příliš dobroty nedělalo. Patrně
to tak bylo až do zřízení konfesních hřbitovů v Horním
a Dolním Smržově. V roce 1822 je zase zaznamenán
spor ohledně nutných poplatků. Je zajímavé, že hřbitov
zůstal na stejném místě díky tomu, že na konci devatenáctého století jej neopravovali ani nerozšiřovali, aby
jej úřady nenařídily přemístit. Opraven a rozšířen byl
až v roce 1933. Při kopání cesty ke hřbitovu byly nalezeny zlaté a stříbrné mince – asi sto kusů. (Dle záznamů
z farní kroniky zpracoval p. Mgr. Aleš Vrzala – farář
z V. Opatovic).
Vchod do hřbitova zdobí starobylé lípy. V kronice obce,
založené k 1. 1. 1923, je ve stati Popis obce věta: „Hřbitov je
ve vesnici mezi čís. 1 a 5“. Hřbitov v Deštné slouží pro obce
Deštná-Rumberk, Dolní Smržov, Horní Smržov. V kronice obce z roku 1933 je rovněž citace: „V červnu 1933 právě
byla dokončena oprava hřbitova (zvětšení a ohradní zeď
cihelná). Při prokopávce upravované cesty ke hřbitovu vykopali dělníci měděnou krabici, v níž byly uloženy mince
zlaté z roku 1596–1662 v průměru 25 milimetrů a síly asi
3 milimetry. Zlatých celkem osmdesát dva kusů, stříbrných šest kusů. Některé byly zadrženy, tak se tvrdí. Peníze
byly po nahlédnutí Památkovým úřadem prodány. Část
prodala obec a část Petr Richtr z Rumberka, který peníze
vykopal na obecním pozemku.“
Z dalších oprav:
V roce 2000 byla vydlážděna příjezdová cesta včetně
parkoviště u hřbitova a chodníku ke kříži.
2. 11. 2000 byl slavnostně vysvěcen nově postavený
kříž na hřbitově.
V roce 2013 probíhá rekonstrukce oplocení hřbitova.
Z kroniky obce Deštná
zpracoval Tomáš Kraut – starosta
Foto: Petr Dvořáček
25
Legenda:
Dlouhá Lhota
hrob
35
0
hrobové místo
4,5 [m]
ostatní objekty
K
S
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
kříž
22
21
19
15
69
57
74
73
70
10
58
márnice
6
20
204
203
39
40
41
42
43
44
46
47
48
49
50
76
75
72
5
147
4
55
92
95
71
2
3
54
17
97
1
53
56
98
99
100
94
67
66
65
101
93
68
7
51
52
62
61
78
79
80
64
63
60
59
82
83
89
88
81
90
77
85
84
87
86
91
45
123
108
107
117
133
134
110
109
122
121
120
119
118
102
103
104
105
106
116
115
114
113
112
111
130
131
132
128
129
124
125
126
127
146
145
144
143
136
135
139
138
137
142
141
140
38
32
37
33
34
36
35
29
30
31
26
27
28
8
23
24
25
14
201
198
199
200
195
196
197
13
148
207
205
206
194
191
192
193
188
189
190
12
151
149
150
175
187
182
183
184
185
186
181
180
179
178
177
176
202
173
174
170
171
172
18
165
164
168
167
166
11
152
209
169
16
154
153
156
155
160
159
158
157
161
162
163
Hřbitov Dlouhá Lhota
S
oučasný hřbitov byl založen v roce 1835. Dříve se
hřbitov rozkládal okolo kostela sv. Bartoloměje
postaveného v roce 1804, a to místo kaple, která byla
zasvěcena sv. Vavřinci. Po zrušení tohoto hřbitova byla
odkoupena márnice za 1 000 korun a proměněna v drvárník patřící škole. (viz. kronika)
Již v nejstarších dobách měla farnost sídlo v Dlouhé
Lhotě. Patřily k ní a dosud patří vesnice Býkovice, Brťov a Jeneč. Hřbitov, který sloužil celé farnosti, patřil
církvi.
Od 1. 1. 1957 převedl ONV Boskovice, a to na základě
směrnice ministerstva místního hospodářství a státního úřadu pro věci církevní, užívání pohřebiště v Dlouhé
Lhotě na MNV v Dlouhé Lhotě.
V roce 1960 Rada ONV v Boskovicích schválila rozšíření hřbitova. Předpokládaný investiční náklad byl
80 000 korun. Byly vykoupeny pozemky od vlastníků
a hřbitov byl rozšířen.
V roce 1961 byla na základě projektu, který vypracoval pan Eduard Svoboda z Černé Hory, provedena regulace hřbitova. Hroby byly uspořádány do řad, přemístěn
a vysvěcen byl hlavní kříž a vybudován nový vchod do
hřbitova. Původní byl zazděn.
V roce provedla firma Petr Šusták Lysice první etapu
opravy hřbitovní zdi s celkovým nákladem 168 000 Kč,
z toho 80 000 Kč byla dotace od Jihomoravského kraje.
V roce 2008 pokračovala oprava zdi na nové části hřbitova. Tuto provedla firma I.K.M. s.r.o. Blansko a celkový
náklad činil 220 000 Kč, z toho 155 000 Kč bylo hrazeno
z dotace od Jihomoravského kraje.
Kulturní památky ani památníky, sochy, památné
stromy na hřbitově nejsou. Nejsou zde ani žádná umělecká díla. Jednotlivé pomníky jsou zhotoveny kamenickými firmami z okolí.
Činnost hrobníků vykonávali tito občané:
Kotas Jan z čp. 21, Havránek František z čp. 28, Opluštil Josef z čp. 7, Formánek Vlastimil z čp. 40.
Po ukončení činnosti pana Formánka zabezpečují
tyto služby Pohřební služba Letovice a Pohřební služba
Boskovice.
Na místním hřbitově je pochován jeden z prvních učitelů místní jednotřídky Ladislav Jarůšek se svoji ženou
Ludmilou. V kronice obce je označován jako lidumil.
Dále je tu pochován další z místních učitelů Josef Přikryl a jeho žena Božena, která zemřela ve svých jednačtyřiceti letech. Odešla od pěti malých dětí.
Odpočívá zde i Alois Porč z Býkovic, konzistorní rada.
Čerpáno z kroniky obce Dlouhá Lhota,
zpracovala M. Širůčková
Z kroniky obce Deštná
zpracoval Tomáš Kraut – starosta
Foto: Petr Dvořáček
27
Legenda:
Doubravice nad Svitavou
hrob
hrobové místo
0
5 [m]
S
K
35
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
104
124
103
125
84
102
1026
1027
1028 101
1029
1030
1031
127
81
163
139
164
128
208
178
209
130
98
177
131
132
211
174
213
167
173
168
169
133
176
333
310
305
338
304
291
292
293
254
217
256
36
37
486
534
533
488
532
38
39
530
490
40
529
472
436
471
491
437
470
492
438
469
493
41
528
527
526
303
341
357
342
356
300
343
299
344
344a
355
354
353
298
345
301
296
295
WC
409
408
392
393
394
407
444
395
406
396
405
352
397
404
398
399
402
400
401
346
351
347
348
350
349
67
443
403
463
498
521
499
520
459
446
501
516
448
455
504
514
453
452
50
51
517
503
454
49
519
458
457
449
47
48
518
447
450
46
522
462
461
500
45
523
497
460
445
44
524
496
466
465
464
442
525
495
467
440
441
410
391
358
340
439
411
390
359
494
468
412
389
339
302
290
257
388
361
360
294
255
413
387
535
42
275
258
253
218
475
19
270
246
252
221
215
216
284
288
222
219
170
337
286
259
251
220
171
306
289
223
214
172
283
285
260
250
224
166
134
261
249
210
212
135
248
226
175
136
228
262
225
165
137
129
96
95
80
140
138
97
93
94
82
161
162
141
179
126
99
83
160
142
362
336
485
489
473
435
414
386
35
43
247
229
364
363
68
105
123
100
85
279
106 107
187
6
5
4
3
2
1
86
1024
1025
91
282
434
415
385
335
416
474
384
365
334
433
31
89
88
87
309
308
307
417
383
366
29
207
331
432
382
34
536
487
476
431
418
367
332
312
181
180
90
230
206
330
281
264
263
314
419
381
368
477
430
537
483
484
478
429
420
30
159
231
205
183
182
265
329
313
278
232
204
185
158
266
328
315
428
33
538
482
479
427
421
379
380
369
28
144
143
276
245
233
203
327
316
277
370
480
426
423
422
378
326
481
425
424
377
371
27
156
157
267
244
234
202
373
372
26
145
121
236
235
189
155
119
200
201
191
146
120
243
376
322
323
325
317
268
237
199
154
242
375
321
319
318
274
24
118
192
153
147
198
193
269
25
152
241
238
374
320
272
273
23
22
21
148
17
116
117
151
18
14
15
13
11
12
10
8
115
114
113
112
111
110
109
108
1023
1022
1021
239
197
194
150
149
271
240
196
9
7
16
kříž
20
zdroj vody
32
prostor pro odkládání odpadu
506
513
507
508
509
512
52
53
54
55
511
510
56
61
58
60
59
566
565
564
561
62
563
63
562
64
559
558
65
560
66
557
553
551
552
69
556
márnice
70
554
71
72
550
547
73
546
545
74
549
75
544
542
76
543
540
77
541
539
78
555
57
79
567
1033
1032
1020
1019
1018
1017
1016
1015
1014
1013
1012
1011
1010
1009
1008
1007
1006
726
725
696
695
666
665
636
635
606
742
727
724
697
694
667
664
637
634
607
743
728
723
698
693
668
663
638
633
608
744
729
722
699
692
669
662
639
632
609
745
730
721
700
691
670
661
640
631
610
746
731
720
701
690
671
660
641
630
611
747
732
719
702
689
672
659
642
629
612
748
733
718
703
688
673
658
643
628
613
749
734
717
704
687
674
657
644
627
614
750
735
716
705
686
675
656
645
626
615
751
736
715
706
685
676
655
646
625
616
752
737
714
707
684
677
654
647
624
617
753
738
713
708
683
678
653
648
623
618
754
739
712
709
682
679
652
649
622
619
711
710
681
755
740
680
651
650
621
568
569
570
571
572
573
574
575
576
577
578
579
580
581
582
620
585
584
586
587
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
601
602
603
604
605
583
1000
1005
1004
1003
1002
1001
741
Hřbitov Doubravice nad Svitavou
P
ro doubravický hřbitov jsou významnými roky:
1831, 1931 a 1961. 16. 11. 1831 se v Doubravici
nad Svitavou objevila cholera. Toho dne Janu Mrázkovi
z čp. 86 zemřelo dítě, následně pak do deseti dní zemřelo
dalších dvacet osob z Doubravice i blízkého okolí. Možná i to byl důvod, proč se v tomto roce začalo pochovávat
na novém hřbitově Na Přívazku. Do té doby sloužil hřbitov u kostela sv. Jana Křtitele. Hřbitov Na Přívazku byl
na ploše 1 995 m2. Jak je psáno ve staré kronice, doubravická radnice za něj zaplatila 211 zlatých. V roce 1931 byl
hřbitov podstatně rozšířen, a to o 2 600 m2. V té době se
hřbitov nacházel výrazně mimo intravilán obce. Postupem času docházelo k rozšiřování zástavby městečka
a tím i k přibližování k hranici hřbitova. Další rozšíření plochy hřbitova nastalo v roce 1961, a to o 4 229 m2.
Hřbitov využívají kromě Doubravice nad Svitavou také
další obce farnosti – Obora, Jabloňany, Újezd u Boskovic, Kuničky a Holešín.
Na základě požadavku obce Doubravice nad Svitavou
byla v roce 2003 zpracována studie stavebních úprav
místního hřbitova. Důvodem byla vyčerpaná kapacita
hrobových míst a potřeba dovybavit technické zázemí. Studie si klade za úkol dotvořit chybějící zeleň vně
i uvnitř areálu tak, aby si zachoval charakter venkovského hřbitova a byla vytvořena atmosféra kultivovaného
prostoru, srovnatelného s historickou částí hřbitova se
všemi výhodami současných možností technických i hygienických. První část první etapy byla realizována v roce 2004, a to úprava oplocení, výměna vstupní brány na
nový hřbitov a odstavné místo pro kontejner na odpad.
Financování této akce proběhlo z příspěvků obcí farnosti a dotace z Programu obnovy venkova Jihomoravského
kraje. O tuto dotaci bylo požádáno v rámci Svazku obcí
Svitava a finanční částka z JMK činila 180 000 Kč.
nala 23. 12. 1887, jak dokládá i zápis v místní matrice.
Josef Sáňka (16. 10. 1890 Doubravice nad Svitavou
– 17. 5. 1969 Radnice u Rokycan)
Jako konzistorní rada, osobní děkan a farář působil
celý život v Radnicích u Rokycan. Po obsazení Československa německou armádou se aktivně zapojil do protifašistického odboje. V roce 1942 byl zatčen gestapem
a jako nepřítel třetí říše vězněn na Pankráci, poté v Terezíně a nakonec v Dachau, kde byli jeho spoluvězni pozdější pražský arcibiskup kardinál Beran a papež Jan Pavel II. Po osvobození vlasti se vrátil do Radnic. Po smrti
byl převezen do našeho městečka a uložen do rodinné
hrobky na místním hřbitově.
Arnošt Okáč (5. 8. 1903 Doubravice nad Svitavou
– 24. 9. 1980 Brno)
Významný chemik, profesor RNDr., DrSc., člen korespondent Čs. akademie věd, profesor Masarykovy
university v Brně. V roce 1946 se stal přednostou ústavu
analytické chemie, kde rozvinul neobyčejně úspěšnou
činnost, zaměřenou především na moderní směry analytické chemie. Mezinárodního uznání a velkého ohlasu
dosáhly jeho moderní postupy v kvalitativní analýze,
které u nás i v zahraničí postupně vytlačily klasické
a nedokonalé soustavy. Za zásluhy v chemických vědách
mu ČSAV udělila zlatou plaketu Jaroslava Heyrovského.
Urna s ostatky Arnošta Okáče je uložena na rodinném
hrobě na místním hřbitově.
Zpracovala dle dochovaných informací
kronikářka obce p. Eva Sáňková
Významné osobnosti
Julius Stantejský (10. 3. 1856 Ústí nad Orlicí –
31. 5. 1909 Doubravice nad Svitavou)
Řídící učitel, pedagog. Po ukončení studií přišel do
Doubravice, kde působil nejprve jako učitel, roku 1887
byl jmenován nadučitelem. V této funkci dosáhl velkých
úspěchů zásluhou svých originálních pedagogických
metod. Dokázal zveršovat učivo téměř ve všech předmětech, což bylo pro děti snadno zapamatovatelné. Jeho
učebnice, tzv. Veršovaná škola, byla proslulá. Zveršoval
pověst o boskovickém hradě, propasti Macocha, o Libuši a jiné. Přátelil se s bratry Mrštíkovými a malířem
Alfonsem Muchou, který jej v Doubravici navštěvoval.
Mucha mu byl také za svědka na jeho svatbě, která se ko-
29
Legenda:
35
Drnovice
hrob
vstup na hřbitov
hrobové místo
prostor pro odkládání odpadu
ostatní objekty
zdroj vody
zeď / oplocení
kříž
0
4 [m]
S
K
pomník padlým
324
311a
311
259
276
277
310
325 298
278
297
247
221
246
239
245
144
220
236
151
150
238
234
152
219
233
216
244
232
215
154
237
x
214
155
243
242
x
213
235
241
x
212
157
230
229
228
209
227
208
172
207
226
170
182
183
190
189
161
206
162
163
164
168
167
186
137
187
138
139
166
115
114
113
136
119
135
120
112
110
134
193
91
198
131
NRVWHO1HMVYČWČMãt7URMLFH
199
124
125
126
106
90
130
123
108
132
197
116
117
139
142
180
176
175
173
174
179
x
141
156
218
217
191
188
196
192
195
181
194
158
159
178
177
PiUQLFH
160
210
140
165
205
185
184
202
240
231
211
pomník padlých
VYČWRYpYiON\
147
309
323
322
321
308
275
258
296
307
295
274
256
257
294
273
255
254
253
306
320
319
318
305
293
272
317
292
271
252
304
291
270
316
303
290
269
251
225
315
302
289
268
250
224
314
301
288
267
249
223
204
313
300
287
266
248
222
203
299
286
265
312
parkoviště
129
128
89
18
38
16
19
23
13
12
47
53
54
55
56
57
15
35
24
26
68
74
72
69
70
34 33
27
32
31
103
14
75
66
65
61
104
10
42
77
67
9
43
78
100
76
7
44
79
6
46
41
99
97
80
60
5
87
94
93
84
59
4
83
82
3
86
85
81
88
105
200
102
Hřbitov Drnovice
D
rnovický hřbitov se nachází na severovýchodním
okraji obce v jižním svahu vrchu Hůra. Hřbitov
má tvar téměř pravidelného obdélníku a obklopuje kostel Nejsvětější Trojice, jenž je vzhledem ke své poloze na
vyvýšeném místě nad obcí její nejvýraznější dominantou. Hřbitov i dnes slouží svému původnímu účelu, tedy
jako místo posledního odpočinku drnovických občanů
či rodáků.
O historii hřbitova obce Drnovice toho není mnoho
známo, neboť se nedochovaly takřka žádné historické
prameny vypovídající o jeho existenci. Hřbitov byl založen pravděpodobně již ve 14. století, kdy na místě kostela
stála kaple.
PhDr. Jaroslav Bránský uvádí o historii drnovického hřbitova následující: „Ve starých dobách, jmenovitě
roku 1521, se v Drnovicích uvádí jenom kaple s kapelním podacím (patrně dnešní presbytář) a dále už není
žádná zmínka o výnosu. Ještě se poznamenává, že u tohoto kostela v 17. století i později žil poustevník, a že na
hřbitově poblíž tří velkých a starých lip je otevřená kostnice s jedním oltářem, jehož stůl tvoří náhrobní deska
Markéty, manželky Ctibora z Drnovic, zesnulé kolem
roku 1500.“ (Bránský, J. Drnovice v minulosti dávné
i nedávné, 2010).
V letech 1969 až 1972 byl hřbitov rozšířen a zrekonstruován.
Od podzimu roku 1996 se na hřbitově nachází památník obětem 1. světové války, jehož autorem je kameník
Jan Ploc ze Žernovníku. Původní kamenné desky, které
byly umístěny po obou stranách kostelních vrat, vzaly
28. 10. 1928 za své stářím a vlivem povětrnostních podmínek.
Před hřbitovem stojí na pískovcovém podstavci litinový kříž s Kristovým tělem. Je vysoký 1,5 metru, rozpětí
Kristových paží je 80 centimetrů. Je oplocen ozdobným
litinovým zábradlím. Nápis na kříži je nyní již nečitelný.
Kříž dala svým nákladem postavit roku 1824 Antonie
hraběnka z Dubských a 13. 6. téhož roku byl posvěcen.
Na témž místě stával už dříve kříž dřevěný, postavený
roku 1801 nákladem rychtáře Cunta.
Čerpáno z kroniky obce Drnovice
a z Farní kroniky lysické farnosti
Foto: Petr Dvořáček
31
Legenda:
Horní Smråov
hrob
0
hrobové místo
2 [m]
K
S
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
parkoviště
43
39
34
44
53
35
45
40
51
36
46
41
42
37
32
47
33
38
48
márnice
7
13
35
22
8
14
4
23
25
25a
26
9
15
24
2
5
6
54
10
16
11
17
27
28
49
29
18
12
52
19
50
30
20
21
51
Hřbitov Horní Smržov
V
červenci roku 1868 zaslal farář Beneš na okresní úřad do Jevíčka žádost o zřízení evangelického hřbitova pro pozůstalé obcí Horní Smržov, Deštná
a Horákova Lhotka, s tím že občané mají zabezpečeno
místo, kde by se měl hřbitov nacházet.
Zřejmě v tom samém, nebo následujícím roce bylo
započato s výstavbou, pozemek byl oplocen dřevěným
plůtkem.
Márnice byla zřejmě vystavěna v letech 1912–1913.
V roce 1911 c.k. okresní hejtmanství sděluje, že by bylo
žádoucno, aby na hřbitově ve Smržově byla zřízena komora úmrtní a byly s ohledem na daný stav učiněny patřičné přípravy. Žádoucna byla místnost čtyři krát čtyři metry veliká, tři metry vysoká, podlaha nepropustná,
jedno okno s větracím křídlem a hustou drátěnou sítí,
kamínka, nádoba ku ohřívání vody, umývadlo s příslušenstvím, věšák s pěti hřeby, stůl pitevní sedmdesát centimetrů široký a dva metry dlouhý s plochou ku střední
čáře poněkud nakloněnou, dvě židle a tříhranné polénko.
Jestli byla vystavěna, tak jak je popisováno, nevíme.
Pravdou je, že dnešní márnice je zděná a při opravě v roce 1995 byla nově omítnuta, opravena střecha, zhotovena nová podlaha a byly vyměněny dveře.
Taktéž oplocení hřbitova se změnilo. V 60. letech
byla provedena jeho oprava. Dřevěné bylo odstraněno
a vyměněno za kovové. V roce 2011 byla provedena rekonstrukce oplocení – zadní část zděná z lícových cihel
a boční a přední část se zděnými sloupky a zbytek oplocení ze dřeva. Taktéž byl upraven vstup na hřbitov – uloženy obrubníky a dlažba až k márnici. Původní příchod
zpevněný obalovaným asfaltem (cca v roce 1986) byl
v době rekonstrukce popraskaný a hrbolatý. U brány po
pravé straně stála lípa, která byla rozlomena možná bleskem. Dnes je na tomto místě vysazena již nová.
Zdroj – Archiv Farního sboru ČCE ve Vanovicích
a starosta obce ing. Petr Poláček
Foto: Petr Dvořáček
33
Jedlová (dolní)
301 324
325 348
349
302 323
326 347 350
303 322
327 346
351
304 321
328 345 352
305 320
329 344
306 319
353
307 318 330 343 354
K
S
57
55
54
ostatní objekty
368
377
367
378
308 317
331 342
355
332 341
366
309 316
379
356
310 315
311 314
333 340
365
380
53
zeď / oplocení
52
51
vstup na hřbitov
50
49
209
210
x
x
48
208
207
x
x
prostor pro odkládání odpadu
106
105
47
204
205
206
x
203
202
201
x
198
199
200
x
197
196
195
218
192
193
194
217
191
190
189
216
46
45
zdroj vody
44
43
42
41
40
39
38
37
186
187
188
185
184
183
180
181
182
34
33
179
178
177
32
31
173
36
35
174
215
214
213
212
211
175
176
30
29
28
27
172
170
168
166
171
169
167
165
26
25
158
160
162
164
157
159
161
163
24
23
156
155
154
152
153
151
150
149
22
21
142
144
146
148
141
143
145
147
139
140
137
138
135
136
133
134
131
132
20
19
17
129
127
128
125
126
14
123
124
119
121
122
16
15
117
118
115
116
107
113
114
11
109
110
13
12
márnice
292
291
294
293
104
290
289
288
103
284
283
286
285
282
281
280
279
276
278
277
287
275
100
99
97
96
95
94
93
270
269
266
265
264
263
260
259
262
261
258
257
256
255
86
252
251
254
253
83
250
249
248
247
81
244
243
246
245
80
79
242
241
240
239
78
77
236
235
238
237
76
75
234
233
232
231
74
73
228
227
230
229
72
71
226
225
224
223
70
69
220
219
222
221
68
67
92
91
90
89
88
87
85
66
65
9
64
63
8
7
62
61
6
5
4
3
102
101
268
267
10
2
271
hrobové místo
375
376
357 364 381
334 339 358
363 382
312 313 335 338
359 362
383
x 313a 336
337 360 361
384
56
35
370
369
273
hrob
373
374
272
Legenda:
59
372
371
274
5 [m]
111
112
0
rozptylová
louka
1
vsypová
louka
kostel
Dolní katolický hřbitov Jedlová
Z
děný kostel Nanebevzetí Panny Marie na kopci
nad Dolní Jedlovou byl vystavěn po požáru, který
zničil dřevěnou kapličku u „školního kříže“. Práce trvaly tři roky (1906–1909) a sochou sv. Josefa jej vyzdobil
místní řezbář Antonín Soukal. Ke kostelu přiléhá hřbitov s hlubokou studnou, opatřenou dřevěnou pumpou
od mistra Jana Skalského. Historie hřbitova sahá do let
po založení kostela. Hřbitov byl po válce zanedbaný a až
v nedávných letech byl upraven podle plánu zpracovaného projektovým střediskem Drupos. Nyní je již upravený, neudržované hroby urovnané, u vchodu je prostor
pro ukládání uren. Zahrada smutku je ozeleněna keři
a jehličnatými stromy.
Se jménem obce je spojena historie minerálních lázní
Balda či Zlatá studně, které se nachází mezi vesnicemi
Modřecí, Stašovem a Jedlovou. Lázeňské objekty ale dnes
již neexistují. V areálu je zachována Kaple Panny Marie
Zázračné. Na tomto místě se kdysi zjevila Panna Maria,
ale věřící dlouho čekali na úřední souhlas se stavbou kaple. Práce byly financovány výhradně ze sbírek a kaple byla
vysvěcena roku 1888. K místu se váže lidová pověst, kterou zaznamenala i spisovatelka Tereza Nováková v knize
„Potulka po Čechách východních“.
Text zpracován dle publikace „Jedlová a Lázně Balda“
od Jaroslava Glosera, vydáno OÚ Jedlová 1995
Foto: Petr Dvořáček
35
Legenda:
Jedlová (horní)
hrob
0
hrobové místo
5 [m]
S
K
35
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
kaple
1
2
3
5
4
6
7
8
9
61
95
59
57
58
56
54
62
63
64
65
66
68
67
69
70
86
85
84
83
82
81
80
87
88
89
90
91
100
93
92
94
42
19
98
99
43
18
55
52
53
50
andČl
79
44
17
96
97
71
45
b
72
45
a
51
47
16
49
48
46
15
60
10
11
12
13
14
101
22
102
131
78
132
40
21
133
41
20
39
103
77
23
38
125
104
76
24
37
25
36
124
123
75
122
26
130
129
128
127
126
74
35
27
120
73
119
105
kostel
118
117
x
121
x
106
x
116
107
110
115
28
111
108
29
112
30
10
9
10
9
31
113
32
33
34
zvonice
a
Horní katolický hřbitov Jedlová
O
bec Jedlová vznikla ze tří místních částí, které
navzájem splynuly. Jméno dostala podle ztepilých jedlí obklopujících obec. Rozkládá se v délce šesti
kilometrů podél Zlatého potoka. Byla založena za vlády
Přemysla Otakara II. (1253–1278) jako pohraniční obec
na českomoravském pomezí.
O historii hřbitovů v Horní a Dolní Jedlové se nepodařilo zjistit žádné upřesňující údaje. Obec byla zahrnuta do východních Sudet a němečtí obyvatelé po odsunu
v roce 1945 všechny kroniky i historické údaje odnesli.
Lze tedy předpokládat, že jejich historie je spjata s historií kostela Navštívení Panny Marie v Horní Jedlové
a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Dolní Jedlové.
Kostel Navštívení Panny Marie (Horní Jedlová)
První kostel byl v obci postaven koncem 13. století se
zvonicí a přilehlým hřbitovem, který je chráněn kamennou zdí. Jeho gotické prvky se uchovaly v kněžišti a na
jižním portále. Hlavní oltář je klasicistní, varhany jsou
vyzdobeny rokokovými řezbami. Čtyřboká zvonice byla
postavena v 17. století.
Před kostelem stojí empírový kříž z roku 1821 s emblémem Umučení a reliéfy Panny Marie, svatého Floriána a Josefa.
Foto: Petr Dvořáček
37
Kamenec u Poliþky
Legenda:
hrob
35
0
hrobové místo
2 [m]
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
1
2
12
21
13
22
14
23
15
24
3
25
4
34
35
36
37
16
5
26
17
6
27
18
7
28
38
39
40
41
8
19
29
30
9
20
42
43
31
44
10
32
45
33
46
11
márnice
K
S
Evangelický hřbitov Kamenec u Poličky
E
vangelický hřbitov v Kamenci u Poličky získal
současnou podobu ve dvacátých letech 20. století. O tom, kdy evangelíci začali v Kamenci své zesnulé
pochovávat, nemáme žádné zprávy. Víme pouze, že
evangelíci z Poličky byli pochováváni v Kamenci a na
evangelický hřbitov v Poličce se začalo pochovávat v roce 1878. Z toho také usuzujeme, že kamenecký evangelický hřbitov byl založen mnohem dříve. Jediná zmínka
o evangelickém hřbitově v Kamenci je z roku 1922, dochovala se v pamětní knize obce a zní: „Znovuzřízen byl
evangelický hřbitov. Oprava stála 12 000 Kč“.
Nejstarší hřbitov měl dřevěné ohrazení se šindelovou
krytinou. Již jsme naznačili, že současné uspořádání
hřbitova pochází z dvacátých let 20. století, generální
oprava byla provedena v roce 1973. Při této příležitosti
byla rekonstruována hřbitovní zeď, márnice a železná
brána. V roce 1974 byly skáceny staré lípy, jež hrozily zlomením a porušením zdi. V následujícím roce byly před
bránou vysázeny túje. V roce 1993 došlo u brány k zabudování dvou kalichů a koncem dubna 1999 u hřbitova
k vysazení dvou vzrostlých lip.
Ve víru dramatických událostí listopadu a prosince
roku 1989 zemřel náhle 16. 12. ve věku nedožitých 82 let
akademický malíř, autor krajinomaleb a portrétů, samotář, člověk neobyčejně citlivý a zranitelný – Josef Václav
Síla. Malíř Síla patří mezi nejvýznamnější osobnosti, jejichž život byl spjat s obcí Kamenec.
Josef Síla se narodil v únoru 1908 v Širokém Dole. Rodina se však dva roky po Josefově narození stěhovala do
Kamence, odkud pocházela jeho matka. Mládí tedy prožil na statku v Kamenci, do školy chodil v Sádku, pak na
gymnázium v Poličce. Od roku 1928 studoval Akademii
výtvarného umění v Praze u profesora Otakara Nejedlého. Ten mu také začal říkat Venca – to je ten Václav
z jeho jména. Následovaly cesty po Evropě, na počátku
okupace se vrátil na statek do Kamence. Většinu života
strávil na Poličsku, v Kamenci, v Širokém Dole a v Lačnově, kde koupil domek. Námětem jeho obrazů byla Vysočina, Prosíčku nad Jimramovem kreslil nejraději. Celý
život se řídil radou svého profesora z Akademie – „malíř
má malovat tak dobře, jako by maloval pro sebe, protože
sobě nebude lhát, sebe nemůže klamat“.
Pohřeb měl v obřadní síni poličského centrálního
hřbitova. Pochován byl do rodinné hrobky na evangelickém hřbitově uprostřed polí v Kamenci, kde na jeho
počest byla 23. 4. 2010 odhalena pamětní deska.
Petr Šváb, starosta obce
– čerpáno z farní kroniky a kroniky obce
Foto: Petr Dvořáček
39
6WUDFKZLW]Ĥ
NU\WpVFKRGLãWČ
!
" % * Č
#!
* &
$
K
Hřbitov Knínice u Boskovic
H
istorie hřbitova v Knínicích je úzce spojena
s přilehlým chrámem sv. Marka. Ve staré školní
kronice, založené řídícím učitelem Janem Krušinou, je
pak o vzniku kostela poznamenáno:
„Chrám Páně zasvěcen sv. Markovi, vystavěn jest
Fondem náboženským za 5 507 zl 27 kr. v roku 1805
a 1806 místo starého chatrného kostelíčka, který stával
proti kamenným schodům rovnoběžně s farou vystavenou roku 1097. Tento kostelík zbořen jest 1802. Hřbitov
okolo chrámu jest zrušen a poblíž u tak zvané sv. Markéty zřízen a roku 1844 rozšířen a od pana faráře Josefa
Luňáčka posvěcen. Na místě tomto stával kdysi klášter
s kaplí svaté Markéty, čemuž nasvědčují dosud viditelné
příkopy a zdi, jež při kopání hrobů lze pozorovat.“
V druhé polovině 20. století prošel kostel i se hřbitovem řadou oprav. V roce 1967 při opravách byly v polovině opěrné zdi odkryty pozůstatky vchodu do původního kostela. Po obou stranách vchodu byla nalezena asi
tři čvrtiny metru silná vrstva lidských kostí.
V červnu 1968 se pokračovalo v opravách opěrné zdi
hřbitova, protože došlo opět k sesuvu části hlíny u zdi
pod kostelem, takže se odkryla šikmá zeď věže původního kostela. Při sesuvu byly obnaženy kostry německých
vojáků, kteří zde byli koncem druhé světové války pochováni. Zemřeli na válečná zranění v budově knínické
školy, která tehdy Němcům sloužila jako polní lazaret.
Jejich lebky se sesuly společně s půdou a bezhlavé kostry
zůstaly asi 80 až 90 cm pod povrchem.
V roce 1969 došlo k rozšíření hřbitova mezi zvonicí
a dosavadním hřbitovem. Na jaře 1969 byly zahájeny také
práce na opravě kostela. Kolem budovy bylo postaveno
lešení a zahájeno omítání kostela. Práce však nebyly do
zimy dokončeny a muselo v nich být pokračováno i následující rok. Současně byla upravena cesta vedoucí od
chrámu ke hřbitovu. Velký kus práce na parkové úpravě
bývalého hřbitova před kostelem vykonal spolu s ČČK
zejména důchodce pan Alois Ambrož z čp. 25, který se
zasloužil také o odkanalizování celého prostoru.
V roce 1985 byla opravena márnice, která je zařazena
do druhé kategorie památkových objektů pod evidenčním číslem 0470. Nejnákladnější byla výměna krovu
a střešní krytiny. Finanční náklady si vyžádaly částku
30 000 korun. Řemeslnické práce byly prováděny místními občany. V roce 1991 došlo u hřbitova k vybudování zábradlí a do hřbitovní studny byly usazeny skruže.
V roce 1994 bylo na žádost obecního úřadu zpracováno
statické posouzení hřbitovní zdi oddělující starý hřbitov
od nového. Vlivem podkopání základů hřbitovní zdi totiž docházelo k jejímu trhání a naklánění. Havarijní stav
v této části hřbitova si vyžádal zákaz pohřbívání.
V roce 2005 došlo k rozšíření hřbitova – propojení stávajícího hřbitova s původním hřbitovem kolem kostela.
Byly vystavěny nové obvodové a opěrné zdi ze železobetonu, nový vstup ze severní strany, plochy zpevněny žulovou dlažbou, zhotoveny pískové cesty a opraveny dvě
hřbitovní brány. Celkový náklad činil 1 737 855 Kč.
V nové části vlevo od kostela je navrženo 44 jednohrobů. Hrobová místa nemají klasické ohraničení obrubníkem, ale celý prostor je zatravněn a u hrobů stojí jednotné náhrobní desky.
Čerpáno z publikace „Knínice u Boskovic historie
a současnost“ – Dagmar Stryjová 2006
Foto: Archiv Městyse Knínice
41
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
261
7
zvonice
15
13
14
17
16
19
18
33
35
34
36
31
32
46
47
45
44
49
48
50
51
53
52
57
58
56
54
55
62
61
60
59
63
64
69
70
67
68
65
66
72
71
73
75
74
216
215
225
226
81
80
78
79
83
82
201
202
203
204
205
76
77
213
214
212
210
211
209
206
377
376
375
90
86
87
84
85
198
199
200
193
194
191
192
189
190
187
188
185
186
183
184
181
182
89
88
177
148
147
149
151
150
153
152
155
154
156
158
157
160
159
162
161
164
163
176
178
179
180
167
166
165
174
175
171
170
169
168
172
173
382
381
385
384
383
93
91
92
97
96
146
145
144
142
141
140
139
138
137
136
135
134
133
132
131
95
117
130
100
98
99
102
101
104
103
105a
105
107
106
108
110
109
112
111
114
113
116
115
129
128
119
118
121
120
122
123
127
126
125
124
ostatní objekty
12
38
37
28
42
43
247
29
30
41
40
228
227
217
223
224
219
218
374
372
373
378
380
379
S
K
0
21
20
23
22
26
27
239
229
237
238
242
241
240
231
230
220
207
208
361
363
362
365
364
368
369
370
371
hrobové místo
10
11
25
24
kostel
sv. Petra a Pavla
236
349
348
347
221
222
360
360a
351
350
367
hrob
8
9
kĜíå
233
232
338
244
243
234
235
402
246
245
399
366
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
353
352
397
398
356
357
358
359
kostnice
418
401
355
354
35
6
5
278
279
277
302
260
280
303
276
301
259
275
304
281
321
320
300
337
258
274
282
322
339
305
31
336
9
2
99
273
257
340
306
283
323
298
335
272
318
256
284
341
307
324
271
334
317
297
255
342
2
8
308
5
325
270
296
333
254
316
286
309
269
326
343
253
315
295
287
332
268
344
310
32
7
252
331
267
294
314
288
311
345
328
251
266
313
289
33
0
3
1
346
2
329
293
250
265
290
292
249
264
291
263
417
262
Legenda:
Korouhev
5 [m]
zeď / oplocení
248
4
3
2
1
Hřbitov Korouhev
O
bec Korouhev se nachází ve východním okraji
Českomoravské vrchoviny v Pardubickém kraji.
První zmínka o obci pochází z roku 1279. Jejích osmset
obyvatel žije nejen v Korouhvi, ale také v přilehlých osadách Lačnov, Maksičky a Kateřinky. Jakési centrum obce
tvoří základní škola, budova bývalé fary, rychty a gotický
kostel sv. Petra a Pavla, který stojí uprostřed hřbitova.
Vznik hřbitova se váže k době, kdy na území dnešní
obce sídlili první obyvatelé. Hřbitovní zeď je nedílnou
součástí celého areálu a v neklidných dobách středověkých válek a potyček sloužila také k obraným účelům.
Byla několikrát opravována a na jižní straně opatřena
čtyřmi zděnými opěrami. Na hřbitov se dříve vcházelo
z dolního konce obce, více nalevo od kamenného kříže.
Tento vchod byl později zazděn a nový probourán napravo proti vchodu do kostela. Když vcházíme na hřbitov
vchodem z horní části obce, můžeme si všimnout staré
pískovcové mísy zazděné do zdi dole u země po pravé
straně. Tato mísa sloužila jako nádoba na svěcenou vodu
a byla umístěna u hlavního vchodu do kostela.
Korouhevský kostel, který tvoří dominantu zdejšího
hřbitova, je pokládán za jeden z nejstarších kostelů na
Poličsku. Traduje se, že jeho vznik by mohl sahat až do
období okolo roku 1050, ovšem kdy a na čí náklady byl
postaven, se nepodařilo zjistit. Jisté však je, že první písemná zmínka o něm pochází z roku 1349 v soupise far
poličského děkanátu podléhajících litomyšlské diecézi.
Původně stála na hřbitově gotická kaple, ke které byla
později přistavěna jednoduchá zděná loď s nestejnými
okny a dřevěným stropem. Jednou z nejcennějších památek v kostele je sanktuarium ze 14. století – výklenek ve zdi
za hlavním oltářem. Tento výklenek je zakryt ručně vyho-
tovenou mříží, která je tvořena železnými plochými pruty.
Svoji dnešní podobu získal kostel v roce 1908.
Na hřbitově se nacházejí ještě další dvě budovy – hranolová zvonice ze 17. století a kostnice s kuželovou střechou, která je ještě starší než zvonice.
V kostnici se nachází oltář z lebek a kostí, který pravděpodobně vystavěl kuchař prvního lokalisty Jana Haveleho na konci 18. století. Ten je nyní bohužel ve velmi
špatném stavu. Ani kostnice není úplně původní. Dříve
se v kuželovité střeše nacházel otvor, kterým se kosti házely dovnitř. Zde zůstávaly volně ležet. Místní zedníci
a hrobaři probourali ve zdi dveře a okna a otvor ve střeše
zakryli šindelem.
Zvonice je čtyřboká, zděná stavba s dřevěným zvonovým patrem. Střecha je stanová, kryta šindelem. Na
okapní římse se zachovaly malby ze 17. století. Obranný význam stavby dokládají střílnová okénka v přízemí
a patře. Na zvonici bylo zavěšeno postupně celkem osm
zvonů. Nejstarší z nich, který dodnes slouží svému účelu, je z roku 1532. Má výšku 1 metr, průměr 1,165 metrů
a váží 1200 kilogramů. Na hřbitově se také dochovaly
některé staré náhrobní desky s litinovými kříži a velmi
zajímavá betonová socha Krista v nadživotní velikosti
od poličského sochaře Šaffa. Původně byla zbudovaná
pro prof. Františka Michla.
Hřbitov s jeho 417 místy, který prošel v roce 2013 rekonstrukcí, slouží svou podstatou nejen obyvatelům
obce Korouhev, ale i nedaleké vsi Trhonice. Již celá staletí dotváří nezaměnitelnou podobu Korouhve.
Z podkladů kroniky Obce Korouhev
zpracoval starosta obce Ladislav Filip
Foto: Petr Dvořáček
43
KĜetín
39
61
66
9
8
6
7
43
19
85
84
99
105
113
114
124
127
132
112
123
129
131
142
130
146
155
156
147
154
162
163
174
203
165
164
177
176
187
204
196
211
212
205
213
214
215
216
79
77
89
95
88
90
98
100
109
107
116
136
125
117
133
134
119
126
135
360
144
145
150
149
138
178
197
207
217
224
189
181
172
191
190
208
219
202
209
220
225
182
193
201
200
199
244
153
180
361
188
151
160
168
166
221
226
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
345
346
348
349
350
351
353
354
356
357
358
359
355
24
6
242
24
6
241
352
240
243
hrobové místo
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
97
118
218
230
229
210
78
87
158
185
184
115
71
152
148
157
175
183
143
76
235
128
122
69
106
104
Legenda:
ostatní objekty
52
239
103
94
51
192
93
86
33
70
68
238
82
75
67
S
22
50
64
237
74
228
42
236
83
141
227
28
/1
72
140
63
179
65
110
194
27
49
/1
24
5/
2
73
111
48
55
60
58
101
139
18
35
62
59
92
41
47
53
102
120
17
137
38
25
40
37
36
32
231
91
16
234
34
31
54
81
15
/2
30
29
44
57
5
4
14
24
5
35
13
4 [m]
20
26
24
23
3
12
11
232
10
2
0
K
márnice
kříž
Hřbitov Křetín
H
řbitov se dříve nacházel v obci u farního kostela sv. Jeronýma. Jako márnice sloužil přístavek
vedle kostelní věže. Tato starší poloha je patrná ještě
z katastrální mapy z roku 1826, ale dodnes ji připomíná
i barokní litinový kříž s kamenným podstavcem poblíž
průčelí kostela.
V roce 1834 byl za vsí na lokalitě zvané „V Zákoutí“
založen nový, kamennou zdí obehnaný hřbitov. V tomto
umístění byl zaznamenán již při vojenském mapování
v letech 1836–1840. Tato původní část tvoří jihozápadní polovinu dnešního hřbitova. Zde se nachází márnice
a mezi hroby, do kterých se ostatně pohřbívá dodnes, lze
objevit i několik zajímavostí.
Hřbitov je v současnosti ve správě obce Křetín. Ve
druhé polovině 20. století byl rozšířen na přibližně dvojnásobnou rozlohu severovýchodním směrem. Stará kamenná zeď byla nahrazena novým oplocením z betonových tvárnic, její pozůstatky tak nalezneme již jenom na
rozhraní mezi původní a rozšířenou částí hřbitova. Mezi
oběma vstupy na hřbitov prochází dlážděný chodník,
odlážděné je i parkoviště u severovýchodní brány a je
zde zřízeno i veřejné osvětlení. Křetínský hřbitov dnes
slouží jako důstojné místo posledního odpočinku nejen
obyvatelům Křetína a Dolního Poříčí, ale i dalších obcí
zdejší farnosti: Prostředního Poříčí, Vřesic a Vranové.
Významné osobnosti
Jan Dvořák (1814–1866)
Patrně první starosta obce po zrušení vrchnostenského zřízení v roce 1850. Starostou se stal i jeho nejstarší
syn Emanuel Dvořák (1851–1925). Avšak ani on ani jeho
slavnější bratři, významný brněnský stavitel František
Alois Dvořák (1852–1925) či známý historik PhDr. Rudolf Dvořák (1861–1919), v Křetíně pohřbeni nejsou.
Hrob je již několik desetiletí sice v užívání rodiny Bednářových, památku původních majitelů, rodiny Dvořákových, tu ale dodnes připomíná ponechaná kamenná
deska.
Hugo Hönig (1866–1911)
V letech 1905–1911 byl poštmistrem zdejšího poštovního úřadu.
Vladimír Šustr (1869–1917)
Další z řady křetínských starostů.
Další významné hroby
Především je to tzv. „hraběcí hrob“ č. 44 u jižního nároží hřbitova. Kamenný náhrobek tvoří velký kříž s podstavcem. Jsou zde pochováni poslední šlechtičtí majitelé
křetínského zámku – hrabě Theodor Gabriel Des
Fours-Walderode (1841–1894) a jeho choť, hraběnka
Augusta Gabriela Des Fours-Walderode, rozená
Coudenhove (1855–1933). Za zmínku stojí i „kněžský“
hrob č. 148, který užívá zdejší farnost. Patrně posledním
a na náhrobku také jediným uvedeným pohřbeným
knězem je P. Antonín Bábek (1845–1916), konsistorní
rada a křetínský farář v letech 1876–1909.
Ing. Bořek Procházka
(Z podkladů kroniky Obce Korouhev
zpracoval starosta obce Ladislav Filipi)
Foto: Petr Dvořáček
45
Kunštát
0
4 [m]
e
nic
ár
m
K
S
Legenda:
hrob
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odpad
zdroj vody
kříž
parkoviště
Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz
kostel
sv. Ducha
Hřbitov Kunštát
P
ůvodní hřbitov byl v kostelní zahradě kolem farního kostela sv. Stanislava na kunštátském náměstí. Pro malý prostor nebyl od 18. století používán.
Od této doby už bylo patrně pohřbíváno v blízkosti kaple sv. Trojice, po přestavbě filiálního kostela sv. Ducha
v části Kunštátu na Lipce.
V roce 1889 byla věnována zahrada domu č. 75 v sousedství hřbitova vdovou po Antonínu Šamšulovi na rozšíření hřbitova.
V šedesátých letech minulého století byly snahy přesunout hřbitov pro nedostatek míst k pohřbívání do jiné
lokality Kunštátu.
K vyřešení situace dochází v období 1991–92. Tehdejší
obecní úřad odkoupil pro rozšíření hřbitova přilehlý pozemek od soukromého majitele.
Ústřední stavbou je filiální kostel sv. Ducha. Byl vystavěn jako rodinný kostel v roce 1733, jak vypovídá
pamětní nápis na mramorové desce s rodovým znakem
Ibsenů, osazené uvnitř stavby. Kostel byl vystavěn na
zvětšených základech na místě původní kaple neznámého stáří. Připomíná se tu už před rokem 1670. Na počátku 18. století byla již téměř zřícená.
V roce 1783 měl být kostel zrušen, k čemuž nedošlo,
poněvadž tehdejší majitel kunštátského panství Ignaz
Hypolit, svobodný pán z Wolfswarffenu se zavázal, že jej
na vlastní náklady i do budoucna bude opravovat. Následně dal pod kostelem zřídit rodinnou hrobku. V roce
1862 nechal Konrád Friedrich (Cuno) Honrisch, svobodný pán z Wolfswarffenu přistavět ke kostelu předsíň
nad vstupním portálem dekorovanou rodovým znakem
Honrichsů. V předsíni je osazen epitaf Anny Bradossowské z roku 1687.
V jižní části hřbitova je v blízkosti kostela sv. Ducha
několik starých opukových náhrobků, jejichž epitafy již
nelze přečíst. V této části hřbitova se patrně počalo nejdříve pohřbívat po přemístění hřbitova z náměstí.
V blízkosti vchodu do kostela je jediná větší zděná
hrobka na kunštátském hřbitově. Hrobku dala zbudovat
vdova Amálie po zemřelém majiteli hrnčírny Antonínu
Šamšulovi.
Původní vchod na hřbitov vedl branou v jižní hřbitovní zdi proti hlavnímu kříži. Tento vchod byl využíván
ještě počátkem dvacátého století. Bránu z ulice Lipka,
současný hlavní vchod na hřbitov, střeží dvě majestátné
lípy, které umocňují pietu tohoto místa.
Na kunštátském hřbitově odpočívají generace poctivých
a pracovitých lidí spjatých s tímto líbezným krajem, kterým patří poděkování a tichá vzpomínka. Je naší povin-
ností s hrdostí vzpomenout i řadu významných osobností, kterým se stal Kunštát místem posledního odpočinku.
Významné osobnosti
František Burian Významný kunštátský podnikatel,
podporovatel kulturního a společenského života, spolutvůrce jeskyně Blanických rytířů.
Prof. Ing. Dr. Mojmír Cenek CSc. Vysokoškolský pedagog, zabýval se naukou o nových materiálech v metalurgii. Byl uznáván jako významný včelařský odborník.
Jana Ebertová-Trhlíková Česká herečka, vytvořila
několik filmových rolí po boku významných českých
herců. Působila ve Státním divadle Ostrava, v Divadle
bratří Mrštíků v Brně.
František Halas Čelný představitel básnické tvorby
třicátých a čtyřicátých let 20. století Lyrik, esejista, autor
veršů pro děti, překladatel.
Jan Halas Dlouholetý redaktor rozhlasové literární
redakce, fejetonista, publicista, editor, syn básníka Františka Halase.
MUDr. Bohuslav Handl Primář chirurgického oddělení nemocnice v Boskovicích, významný propagátor
chovu včel a využívání včelích produktů v lékařství.
Prof. PhDr. Zdeněk Kožmín CSc. Literární vědec,
pedagog, profesor české literatury na FF MU v Brně.
P. MUDr. Ladislav Kubíček Lékař a tajně vysvěcený
kněz. Působil v litoměřické diecézi.
PhDr. Ludvík Kundera Český básník, dramatik, prozaik, překladatel, editor, literární historik.
Libuše Lessmannová-Nosková Operní pěvkyně, sólistka opery Národního divadla v Brně, pedagožka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.
Václav Nosek Dlouholetý dramaturg a dirigent Janáčkovy opery v Brně.
Miroslav Skála Spisovatel, autor humoristických románů, jeden ze zakladatelů satirického divadla Večerní
Brno.
Doc. PhDr. Jan Marius Tomeš Básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel.
Prof. PhDr. Otakar Trhlík Dirigent, vysokoškolský pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Josef Julius Vejchodský Kněz, básník, dramatik, literární historik, překladatel.
Podklady zpracoval: Jan Křepela
Stať o historii filiálního kostela sv. Ducha byla použita
se svolením autora Radima Štěpána, kastelána státního
zámku Kunštát.
47
Lhota Rapotina
0
uka
5 [m]
K
S
12
7
11
0
99
98
94
93
76
86
25
63
62
78
24
65
66
22
67
55
21
13
0
Legenda:
35
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
56
59
zdroj vody
kříž
52
47
42
12
3
97
92
26
84
74
75
60
61
54
48
45
41
39
38
34
31
28
27
23
44
43
40
37
7
6
5
96
83
71
73
17
16
14
13
11
9
8
10
8
10
1
10
0
90
79
69
70
18
81
50
10
10
4
10
3
91
80
15
10
5
10
9
10
2
87
88
95
20
89
19
10
7
10
6
11
6
11
1
11
7
11
2
11
8
11
3
márnice
12
4
12
5
12
0
11
4
12
1
12
6
12
2
11
5
11
9
12
8
12
9
á lo
l ov
p ty
roz
Hřbitov Lhota Rapotina
H
řbitov v obci Lhota Rapotina byl založen v roce
1715.
V roce 1926 bylo zadáno staviteli Františku Vitouchovi z Rájce–Jestřebí rozšíření hřbitova. Nová část byla
obehnána zdí a došlo k výstavbě nové umrlčí komory
(márnice).
K poslednímu rozšíření hřbitova bylo přistoupeno
v roce 2004. Při té příležitosti se opravila i část oplocení
v původní části hřbitova a byla vyměněna i brána.
S historií hřbitova je úzce svázána i historie kostelíčka
ve Lhotě Rapotíně.
Kostelíček byl postaven v roce 1717 na místě, kde předtím stála kaplička. Kostelík ve Lhotě Rapotině je nejmenší filiální kostelíček ve střední Evropě a druhý nejmenší
v České republice. Zároveň jej ale zdobí ze všech českých
kostelů třetí největší střecha ve tvaru cibule, která přechází v lucernu zakončenou makovicí a na vrcholu zlatým balonem s křížem.
Kromě zvonů mají lhotečtí ve svém kostelíku také pozoruhodné varhany. Pochází z roku 1765 a ovládají se
taháním. Dnes už slouží spíše jako památka. V kostelíku
se v současnosti hraje na harmonium.
Kostelíček ve Lhotě Rapotině prošel několika přestavbami. Původně jej chránila střecha z došků, kterou při
vichřici v roce 1928 odnesl vítr na pole. Novou střechu
nechali lhotečtí vyrobit z eternitu a vydržela jim až do
roku 1991, kdy vyměnili eternit za dnešní měděné plechy v tabulích.
V roce 1969 prošel kostelík velkými změnami. Vnitřní
interiér kromě oltáře a varhan byl odstraněn a po jeho
opravě už se do něho nevrátil. Další úpravy jej čekaly
v devadesátých letech a rozsáhlé rekonstrukční práce
na něm nechali lhotečtí udělat také nedávno – mezi léty
2003–2004.
V roce 2013 bylo obsazeno 128 hrobových míst.
Ve věži se nachází dva zvony – Vavřinec o váze 90 kilogramů a Maria o váze 60 kilogramů.
Před více než dvěma staletími lhotečtí občané zasvětili svůj kostelík svatému Vavřinci. Proč se tak rozhodli,
dnes už nikdo neví.
Čerpáno z kroniky obce Lhoty Rapotina
Foto: Petr Dvořáček
49
26/3
4/3
4/4
4/5
4/6
4/7
4/8
4/9
4/1 0
4/11
4/1 2
4/1 3
26/4
4/2
5/1 3
5/1 2
5/11
5/1 0
5/8
5/9
5/7
5/5
5/6
5/3
5/4
5/2
5/1
6/1 5
6/1 4
7/1 3
7/11
7/1 2
26/9
8/1 2
8/1 0
8/11
8/9
8/7
9/1 5
9/1 3
9/1 4
9/1 2
9/11
9/8
9/9
9/1 0
9/7
10/ 12
10/ 11
10/ 10
10/ 9
10/ 7
10/ 8
10/ 5
10/ 6
10/ 4
10/ 3
11/14
11/13
11/12
11/11
11/10
11/8
11/9
11/7
11/5
11/6
11/4
26/15
34/ 10
26/16
12/ 8
12/ 7
12/ 6
12/ 5
12/ 3
12/ 4
12/ 2
12/ 1
35/ 11
35/ 10
35/ 9
35/ 8
35/ 7
35/ 6
35/ 5
35/ 4
35/ 3
35/ 2
35/ 1
11/1
11/2
11/3
34/ 8
34/ 7
34/ 6
34/ 5
34/ 4
34/ 3
34/ 2
34/ 1
10/ 1
10/ 2
33/ 10
33/ 9
33/ 8
33/ 7
33/ 6
33/ 5
33/ 4
33/ 3
33/ 2
33/ 1
9/1
9/2
9/3
9/4
9/5
9/6
32/ 6
32/ 5
32/ 4
32/ 3
32/ 2
32/ 1
8/1
8/2
8/3
8/4
8/5
8/6
31/ 4
31/ 3
31/ 2
31/ 1
7/1
7/2
7/3
7/4
7/5
7/6
7/7
7/8
7/9
7/1 0
30/ 2
30/ 1
6/1
6/2
6/3
6/4
6/5
6/6
6/7
6/8
6/9
6/1 0
6/11
6/1 2
6/1 3
29/ 1
29/ 3
30/ 3
30/ 5
32/ 7
32/ 8
26/12
33/ 11
26/14
34/ 9
13/ 7
13/ 6
13/ 5
13/ 2
13/ 3
13/ 4
36/ 6
36/ 5
36/ 4
36/ 3
36/ 2
13/ 8
13/ 9
26/18
36/ 8
36/ 7
15/ 13
15/ 12
15/ 10
15/ 11
15/ 9
15/ 8
15/ 7
15/ 6
15/ 5
15/ 4
15/ 2
15/ 3
16/ 12
16/ 11
16/ 10
16/ 9
16/ 8
16/ 7
16/ 6
16/ 4
16/ 5
17/ 12
17/ 13
18/ 12
18/ 13
18/ 10
18/ 11
18/ 9
18/ 8
17/ 8
18/ 6
18/ 3
42/ 2
42/ 6
19/ 3
20/ 10
20/ 11
20/ 8
20/ 9
20/ 7
20/ 6
20/ 3
20/ 4
22/ 11
22/ 12
22/ 10
22/ 8
22/ 9
22/ 6
22/ 7
26/37
23/ 6
23/ 7
23/ 8
23/ 9
23/ 10
23/ 11
23/ 12
26/36
46/ 1
22/ 1
22/ 2
22/ 3
22/ 4
45/ 5
45/ 4
45/ 3
45/ 2
45/ 1
21/ 1
21/ 2
21/ 3
21/ 4
21/ 5
21/ 6
21/ 7
21/ 8
21/ 9
21/ 10
21/ 11
21/ 12
21/ 13
20/ 1
20/ 2
44/ 1
44/ 10
44/ 9
44/ 8
44/ 7
44/ 6
44/ 5
44/ 4
44/ 3
44/ 2
43/ 10
43/ 9
43/ 8
43/ 7
43/ 6
43/ 5
43/ 4
43/ 3
43/ 2
43/ 1
19/ 1
19/ 2
42/ 11
42/ 10
42/ 9
42/ 8
42/ 7
19/ 4
19/ 5
19/ 6
19/ 7
19/ 8
19/ 9
19/ 10
19/ 11
19/ 12
18/ 1
18/ 2
26/29
42/ 5
42/ 4
42/ 3
41/ 10
41/ 9
41/ 8
41/ 7
41/ 6
41/ 5
41/ 4
41/ 3
18/ 4
18/ 5
18/ 7
17/ 6
17/ 4
17/ 5
17/ 3
17/ 2
17/ 1
41/ 1
40/ 11
40/ 10
40/ 9
40/ 8
40/ 7
40/ 6
40/ 5
40/ 4
40/ 3
40/ 2
17/ 7
17/ 9
17/ 10
17/ 11
16/ 2
16/ 3
39/ 12
39/ 11
40/ 1
16/ 1
38/ 12
39/ 10
39/ 9
39/ 8
39/ 7
39/ 6
39/ 5
39/ 4
39/ 3
39/ 2
39/ 1
15/ 1
26/24
38/ 11
38/ 10
38/ 9
38/ 8
38/ 7
38/ 6
38/ 5
38/ 4
38/ 3
38/ 2
38/ 1
14/ 1
14/ 2
14/ 3
14/ 4
14/ 5
14/ 6
14/ 7
14/ 8
14/ 9
14/ 10
14/ 11
37/ 2
37/ 4
37/ 3
37/ 5
37/ 6
37/ 7
37/ 8
23/ 3
23/ 4
26/38
24/ 1
24/ 2
24/ 3
24/ 4
24/ 5
24/ 6
23/ 1
23/ 2
25/ 2
25/ 3
26/39
25/ 1
49/ 1
49/ 3
49/ 2
50/2
26/2
3/1 2
3/11
3/1 0
3/8
3/9
3/7
3/6
3/5
3/3
3/4
3/1
3/2
26/6
29/ 2
26/8
30/ 4
31/ 7
31/ 6
32/ 9
32/ 10
32/ 11
50/1
2/7
2/8
2/9
2/1 0
2/11
2/1 2
2/1 3
26/1
2/6
2/4
2/5
2/2
2/3
4/1
28/ 1
28/ 2
29/ 4
29/ 5
29/ 6
30/ 7
30/ 6
31/ 8
31/ 9
33/ 13
50/3
1/9
1/8
1/6
1/7
1/5
1/4
1/2
2/1
26/5
28/ 3
26/7
29/ 7
30/ 8
30/ 9
26/13
33/ 12
26/35
27/16
23/ 5
27/17
26/34
22/ 5
45/ 6
45/ 7
26/11
32/ 12
27/13
26/33
27/15
26/31
20/ 5
26/32
27/14
26/30
27/12
26/10
31/ 10
27/11
26/27
27/10
26/20
14/ 12
26/28
42/ 1
26/25
27/8
41/ 2
26/22
27/6
50/5
K
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
kříž
S
5 [m]
0
ostatní objekty
26/26
27/9
26/23
27/7
26/21
27/5
37/ 1
27/4
26/19
13/ 1
27/3
26/17
36/ 1
27/2
1/3
1/1
márnice
8/8
31/ 5
50/4
hrobové místo
35
12/ 9
27/1
Lomnice
Legenda:
Hřbitov Lomnice
O
založení současného lomnického hřbitova bohužel nejsou doložitelná žádná konkrétní data.
V nejvyšším bodě hřbitova se nacházejí rodinné hraběcí hrobky tohoto významného rodu Serényiů.
Původní hřbitov v Lomnici se nacházel v těsné blízkosti hlavního náměstí, kde se v současné době vypíná
velkolepé sochařské dílo – morový sloup.
Odpočívá zde také jeho zakladatel hrabě Alois Serényi
po boku své ženy hraběnky Ernestiny a další významní
potomci rodu.
V dobách urbanistických úprav náměstí byl hřbitov
zrušen a nově zbudován na prostornějším pozemku nacházejícím se mimo městečko, avšak ne příliš daleko od
něho, v severozápadní části obce směrem k obci Doubravník. Společně se založením hřbitova se započalo s výstavbou kaple sv. Antonína Paduánského. Ta se zachovala dodnes. Hřbitov byl vysvěcen roku 1669 a svému
účelu sloužil asi do roku 1910.
Lomnický hřbitov je také posledním odpočinkem
známého malíře Bohumíra Matala, který se věnoval
malbě s tématy člověka a města, civilizace a industrializace. Stal se posledním a nejmladším členem Skupiny 42. Rodinný pomník v podobě rámu obrazu vytvořil
sochař Vladimír Preclík.
Přesné datum vzniku současného hřbitova v Lomnici
není známo, ale zřejmě to bylo kolem roku 1886. V tuto dobu věnoval jeho zakladatel hrabě Alois Serényi se
svojí chotí Ernestinou hraběnkou ze Žerotinů i hlavní
ústřední kříž.
Zpracovali: kronikář Ing. Alois Vitoul
a za městys Lomnice Bc. Jitka Zhořová
Foto: archiv Městyse Lomnice
51
Lysice
Legenda:
I.
vstup na hřbitov
hrobové místo
prostor pro odkládání odpadu
ostatní objekty
zdroj vody
zeď / oplocení
kříž
sekce
parkoviště
0
4 [m]
K
35
hrob
S
hrobka šlechtickéh o rodu Dubských
59
márnice
60
61
36
I.
37
38
15
16
2
4
5
17
39
40
18
41
6
19
20
7
8
21
22
23
krytý
vchod
24
25
49
74
75
361
362
363
364
365
366
367
368
55
56
136
137
138
116
117
94
95
96
139a
139b
140
118
97
98
196
218
150
VI. 475
381
406
455
456
479
480
457
458
481
482
459
460
484
439
440
441
392
371
393
418
372
394
419
373
374
395
396
420
421
375
397
398
422
423
399
400
401
424a
424b
425
450
402
426
451
u63
u64
444
445
461
462
463
464
465
466
467
468
469
500
501
502
503
504
505
506
507
483
508
536
537
489
513
490
514
491
492
515
516
519
520a
520b
473a
473b
496
497
521
474a
474b
498
u58 u49
u59 u50
u42
u60 u51
u44
u61 u52
u45
u62 u53
u46
u43
u34
u35
u36a
u37
u38
u39
522
523
499
u21
u57 u48
531
512
448
u30
u31
u32
u33
530a
530b
486
487
488
495
u41
529
534
535
472
u40
528
510
511
471
u56 u47
526
527
509
446
447
u55
524
525
485
493
494
449
187
532
533
470
u54
u65
u66
u67
u68
u69
u70
u71
u72
442
443
235
236
217
476
438
232
195
477
478
415
211
212
172
173
453
454
390
391
210
231
237
452
413
414
229
230
215
216
429
388
389
208
209
193
194
149
437
207
228
170
171
127
128
412
185
186
225
226
227
213
104
436
184
205
206
214
81
411
162
163
164
182
183
191
428
386
387
160
161
192
147
148
434
435
203
204
168
169
126
409
410
181
223
224
146
145
405
384
385
157
158
221
222
190
103
432
433
201
202
167
80
407
179
180
188
189
124
408a
408b
155
156
166
404
383
178
199
200
165
379
380
382
177
143
144
125
430
431
153
154
219a
219b
220
121
122
123
102
427
197
198
142
101
403
175
176
120
83
378
151
152
141
78
79
105
II.
119
99
100
416
417
377
135,
76
77
82
57
58
133
134
114
115
93
369
370
376
hrobka
komtesy
Caroliny
Nimptschové
54
33
34
359
360
V.
52
53
32
356
357
358
113
72
73
31
13
14
112
91
92
47
48
131
132
110
111
90
70
71
51
87
88
66
67
45
46
129
130
108
109
89
68
69
50
106
107
86
65
44
29
30
11
12
64
43
27
28
9
63
42
26
10
62
84
85
u22
u23
u24
u25
u26
u27
u28
u29
u16
u17
u18
u19
u20
u11
u12
u13
u14
u15
538
539
548
233
244
245
246
247
284
304
305
266
267
268
269
250
271
251
272
273
252
253
254
270
274
275
285
286
287
288
289
290
303b
306
307
308
309
310
311
u74
326
327
328
329
330
IV.
312
313
293
294
314
315
295
316
334
347
348
335
336
349
337
338
352
353
331a
331b
332
333
345a
345
346
277
297
278
279
298
319
238
257
258
299
320
239
240
259
260
280
281
300
301
321
339
354
322
340
355
574
598
599
600
623
576
551
577
552
553
578
579
554
555
580
581
556
557
582
583
584
601
602
603
604
605
606
671
672
649
650
673
674
627
628
651
652
675
629
630
653
654
631
632
608
609
655
656
633
634
657
635
659
660
559
585
586
610
611
561
587
588
612
613
589
647
648
607
560
614
615
565
543
592
593
544
545
568
569
594
595
618
619
620
546
547
570
571
596
597
621
622
616
617
VII.
624
625
626
636
676
677
678
679
680
681
682
658
641
642
665
666
643
667
668
692
669
694
670
695
687
688
724
725
748a
748b
726
727
728
749
750
751
701
702
703
704
705
706
729
730
731
732
733
734
735
710
737
738
711
739
712
740
689
690
713
691
714
693
u6 u1
u7 u2
u8 u3
u9 u4
u10 u5
698
699
700
709
663
664
645
646
747a
747b
685
686
639
640
644
722
723
707
708
661
662
351
696
697
683
684
637
638
715
716
717
741
752
753
754
756
757
758
759
760
VIII.
761
762
771
763
773
774
764
772
742
766
775
776
743
744
767
768
777
778
745
746
769
779
770
780
765
vrypová
louka
urnový háj
u73
u75
324
325
291
292
u77
u76
323a
323b
317
318
566
567
542
264
265
248
249
590
591
540
541
303a
296
575
563
564
282
283
276
550
562
262
263
255
256
549
558
III.
241
242
243
Hřbitov Lysice
H
řbitov v Lysicích byl založen podle dochovaných
pramenů v roce 1878 společným nákladem obcí
Lysice, Žerůtky, Štěchov a Lačnov na kraji obce, protože
původní, malý hřbitov v těsném sousedství kostela již
kapacitně nestačil. Hřbitov u kostela byl zrušen, dnes
je na tomto místě park. Nový hřbitov pak byl postupně
rozšiřován v roce 1879 a 1905.
K zajímavým objektům v areálu hřbitova patří hrobka s kaplí šlechtického rodu Dubských, kteří v Lysicích
vlastnili zámek. Se stavbou hrobky bylo započato v roce 1880 a následně byl také postaven zajímavý vstupní
objekt hřbitova z cihleného zdiva se sedlovou střechou
a velkou železnou branou do areálu. K hřbitovu patří
i malý objekt márnice a hrobka komtesy Caroliny Nimptschové.
Pomník vojíků – společný hrob čtyř rumunských vojáků, kteří padli v květnových dnech roku 1945 v Lysicích po výbuchu granátu: podporučík Octavian Dodea,
Plt. Ioan Ghiu, Cap. Vasile Recu a Cap. Constantin Racaru. Pomník na hrob nechala zhotovit a instalovat v roce 1995 příbuzná po zemřelém podporučíkovi Dodea,
paní Ovidiu Moldovan z Rumunska. Vojáků bylo údajně šest, ale u dvou se nepodařilo zjistit totožnost. Jeden
měl zemřít 10. 5. 1945, tři vojáci 13. 5. a dva vojáci 14. 5.
Všichni zemřeli postupně na zranění po výbuchu protitankové miny, když jejich konvoj mířil pěšky z Doubravice do Lysic. Zemřeli v Lysicích ve vojenské nemocnici,
která zde byla zřízena. Tato čtyři jména se podařilo zjistit rumunským příbuzným padlých vojáků. V matriční
knize zemřelých v Lysicích o nich žádný záznam není.
Je tam pouze záznam o sedmnácti německých vojácích,
kteří zemřeli v dubnu a v květnu 1945 v Lysicích a byli
původně pohřbeni ve spodní části zahrady zámku Lysice. V květnu 1969 byly ostatky exhumovány a převezeny
do společného hrobu na hřbitově v Lysicích vedle rumunských vojáků. V roce 1995 byly ostatky německých
vojáků z Lysic odvezeny.
Čerpáno z historických zdrojů Městyse Lysice a paní Ovidiu
Moldovan z Rumunska
Foto: Petr Dvořáček
53
Legenda:
NedvČzí
hrob
0
hrobové místo
4 [m]
K
S
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
27
52
55
81
83
84
92
12
14
82
13
15
93
94
85
86
87
95
96
54
16
53
17
26
18
19
97
88
89
90
91
zdroj vody
20
35
21
22
23
56
24
28
51
57
25
29
30
31
50
49
48
32
47
46
35
79
9
58
78
59
77
60
76
61
75
62
74
45
37
8
44
43
7
63
64
73
66
72
41
67
71
40
68
42
36
10
kĜíå
33
34
80
11
39
6
5
4
70
69
3
38
2
1
Hřbitov Nedvězí
N
ový hřbitov v obci Nedvězí byl založen roku
1901. Tehdy byl postaven i vysoký dřevěný kříž.
Poněvadž se na hřbitov vcházelo dlouhou cestou mezi
pozemky č. 29 a č. 27 ze silnice od obecního rybníka, byl
kříž postaven čelem dolů. Tento kříž byl dne 4. 9. 1924
vyměněn za mramorový s nákladem 4 397 korun. Na
postavení kříže byla uspořádána sbírka mezi občany,
která vynesla 4 477 korun. Nejvíce darovala výměnkářka Marie Pospíšilová z čp. 31 – celkem 2 000 korun.
Z historie pohřbívání je známo, že nedvězští občané
byli vždy pohřbíváni při farnosti bysterské. Původní
hřbitov byl ohrazen zdí kolem kostela. Poměrně vysoká úmrtnost byla ještě zvyšována často se vyskytujícím
morem a cholerou. V takových časech umíralo několik
osob denně. Tyto nemoci podporovaly i často se vyskytující hlad a bída. Roku 1591 byl hlad tak velký, že lidé
jedli kůru ze stromů a chléb pekli z drtin. Máme málo
záznamů, kdy u nás tyto nemoci byly a kolik obětí pohltily. V Nedvězí je zaznamenán mor v letech 1606 a 1713.
Při moru v Nedvězí si stěžovali bysterští občané, že mrtvoly přivážené k nim na pohřbívání páchnou. Nedvězští
proto pohřbívali své mrtvé na obecním poli proti čp. 3
(Švihlovo pole). Po odeznění moru se zase pohřbívalo
v Bystrém, a to až do roku 1786 kolem kostela. Po tom-
to roce byl v Bystrém zřízen nový hřbitov. Dle starých
pamětníků, kteří poskytli informace spisovatelce Terézy Novákové, zde byl mor roku 1717 a 1718 a tehdy bylo
pohřbívání v Nedvězí.
Když byla roku 1901 dokončena stavba kapličky, rozhodli se v Nedvězí, že si postaví hřbitov vlastní. Na hřbitově není pochována žádná významná osobnost a nenachází se žádný vzácný pomník ani hrobka. Hřbitov je ve
vlastnictví obce a po roce 1989 došlo k zakoupení části
pozemku od Ludmily Panuškové. Dále zde byla zavedena nová vodovodní přípojka a zbudována z přístupové
silnice zámková dlažba.
Zastupitelstvo obce Nedvězí vydalo dne 16. 12. 2002
podle ustanovení §16 odst.1 zákona č.256/2001 Sb.,
o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále jen
„zákon“), ve znění zákona č.479/2001 Sb. a v souladu
s ustanovením §19 citovaného zákona řád veřejného pohřebiště, který je platný i k dnešnímu dni.
Z kroniky obce čerpal: Pavel Mareček – starosta
Foto: Petr Dvořáček
55
94
93
89
90
84
83
42
41
175
105
95
96
87
103
102
106
107
120
104
101
92
91
88
121
119
108
110
100
109
111
99
44
45
86
122
118
136
115
112
46
47
85
123
116
117
126
114
51
39
40
81
82
174
125
124
135
133
131
127
113
134
132
130
128
52
97
158
162
161
160
163
138
137
159
139
129
57
98
177
176
140
141
141a
142
69
172
171
179
180
181
182
189
188
173
164
68a
80
80a
80b
79
157
K
190
191
187
186
167
58
3
154
5
203
192
193
183
64
43
152
7
155
4
185
65
48
150
10
153
6
194
184
71
49
50
9
148
12
151
8
146
14
202
S
2 [m]
0
195
75
54
53
2
76
17
149
11
59
20
147
13
63
22
145
15
66
16
56
55
19
60
21
61
62
23
67
24
68
25
70
28
78
30
vstup na hřbitov
74
29
77
27
zdroj vody
165
31
prostor pro odkládání odpadu
166
32
zeď / oplocení
197
33
ostatní objekty
198
34
78a
35
156
1
márnice
hrobové místo
35
199
36
Legenda:
201
38
hrob
200
37
u1
u2
143
143a
143b
168
169
170
Olešnice
evangelický hĜbitov
Evangelický hřbitov Olešnice
P
o vydání Tolerančního patentu trval císař Josef II.
zpočátku na tom, aby evangelíci i katolíci byli
pohřbíváni na společných hřbitovech. Teprve několik
tragických pohřbů jej přimělo k tomu, aby 17. 11. 1783
vydal dvorní dekret, jímž byly povoleny evangelíkům
vlastní hřbitovy v těch obcích, kde měli svou modlitebnu. Jinde se mělo pohřbívat i nadále společně.
„Evangelíci z Olešnice a sousedních obcí pohřbívali
svoje zesnulé na hřbitově u kostela sv. Mikuláše, na jehož
udržování také přispívali. Pohřební obřady vykonával
duchovní z Prosetína, kam byla Olešnice přifařena.“
Tato situace evangelíky ovšem neuspokojovala, proto
chtěli změnu. Až po několika desítkách let, roku 1857,
byl položen základní kámen hřbitova. Téhož roku byl
hřbitov ohrazen kamennou zdí a roku 1890 byl opatřen
železnou bránou. Prvním pohřbeným byl „Jelínek (starý
Fidrišek), druhá Justýna Pohanka, číslo 5. Když byl vykopán jeden hrob, našlo se v něm scíplé tele, které tam
někdo schválně dal“.
Do současných rozměrů byl hřbitov rozšířen v roce
1935, kdy byla původní márnice zbořena a vystavěna
nová v levém rohu hřbitova.
Velkými sponzory olešnického evangelického sboru
v jeho začátcích byli manželé Jan a Marie Andrlíkovi
z Trpína, později žijící v Olešnici v domě čp. 24. Ti věnovali sboru nejprve 50 zlatých a později ještě 1 000 zlatých na pořízení zvonů s tou podmínkou, že jim a jejich
potomkům bude na hřbitově přiděleno hrobové místo
pro dva hroby na všechny budoucí časy. Sbor jejich přání vyhověl, vykázal rodině Andrlíkových místo na levé
straně hřbitova a přijal závazek tento hrob v budoucnu
také udržovat.
Současným správcem hřbitova je Město Olešnice, které investovalo do oprav hřbitova v majetku sboru nemalé
prostředky při opravě bran, márnice a hřbitovních zdí.
Čerpáno z kroniky Města Olešnice
– Dagmar Gregorová, matrikářka)
Foto: Petr Dvořáček
57
VII
-8
VII
-7
S
47
Legenda:
hrob
V-1
ostatní objekty
zeď / oplocení
A
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
kříž
32
b
32
a
31
31
30
29
30
29
a
28
d
28
c
28
b
28
a
27
e
27
d
27
c
27
b
27
a
26
c
26
b
26
a
25
e
25
d
25
c
25
b
25
a
3
2
1
4
7
6
5
8
10
9
12
11
a
11
16
15
13
17
18
19
22
20
21
23
24
25
26
27
28
VII
VII
VI8
VI-6
7
V-8
VII
I4
-5
VIV-7
VII
IV6
I- 3
VII
8
VI-4
IV5
V
-6
VII
IIIVII
7
-2
8
-3
VIV-5
VII
I
4
IIIV
-6
VII
I- 1
II -8
7
VI-2
3
IVV-4
II IVII
II -7
5
6
-1
VII- 7
V-3
2
II IIVII -6
5
VII- 6
4
VII
1
IVV-2
-8
II I3
II-5
I- 5
4
VII
V-1
a
-7
VIIVII I8
2
II-4
3
I- 5
VII
VIIV6
IIIV-8
7
1
II-3
VII
2
I- 4
VI-5
IIIV-7
6
IVII-2
1
I- 3
VII
7
VI-4
V-6
II-1
5
IVVII
IIII- 2
6
-3
VI7
V-5
4
I
II IV
I- 1
VII
5
6a
VIII-8
-2
V-4
3
VII
II II
V
VI-1
6
-4
II-7
V-3
I- 8
2
IVIIIVIII -6
3
5
I- 7
V-2
1
II III -5
I- 8
4
V-1
IVI
-6
2
II IIaI- 7
4a
3
II -4
IVI- 5
1
II IIaIb2
II-3
4
11
IVII
6
I- 4
IbI- 1
III10
I- 5
1
II -2
IaVII
I
2
II -1
3
-1
IbVII
b
II I0
II-1
Ia
9
I- 2
VI1
I- 4
- 2a
II -9
IbI- 2
1
VII
II I- 0 IV
8
-2
9
V-1
-1
VII
II
IIbI- 1
-8
VI3
II II- 3
IV- 0
IV7
Ia
2
8
VII
9
V-1
- 5b
1
IbII -7
I- 2
II I-3
V-2
0
VII
6
IVII
7
I- 1
IaVII- 4
8
VIII
IV
V-9
Ib
II
5
I3
I- 6
6
a
-5
-2
VII
1
II -1
10
IV
-4
V-3
VII
IbII IIaVII
V-8
II I- b IV - 7
II -5
VI4
I- 1
VI7
2
6
I- 5
IV
a
9 VII -11
6
Ib4
-3
VII
II -2
II -4
VII
Ia
V
V
II
3
I-6
I- 5
-5
V-4
IV7
I8 V -1 0
II I5
Ib
IVI3
II
VII 10
II
II
VI2
V-6
-2
-3
IcIVI- 4
IV5
III -3
7 V -9
9
4
4
IbIaII -2
V-5
II -8
VII 9
VIIcII III -1
II I1
V
IV
9
8
I- 8
I- 3
6 V
3
- 3b
4
5
0
IVII
Ic
II
V
V
II
V
IVII IIa-7
-7
5
1
II II- 5
II-9
-4
II I-4
2
8
3a
10
VII
II II- 1
VII 7
II II- 4
VI-6
5
V-3
Ia1
II
IcIV
II II1
8
4
7
6
6
9
II -5
2
VII
I- 1
V
V
V-1
IV
V
II
5
II
Ic
I- 3
II I0
-2
I- 5
-7
II I-1
Ia-5
VII
I- 5
0
8
1
V
6
-4
1
VIII IV-1
I- 9
V-9
II -6
VIII IIII2
4
IaIcVII
1
7
10
5
4
-3 VII IV
II
VI- 0 V
V
II
IIII I-8
IVI- 6
5
VII
8
1
IcII
VII 3b
9
IaVI- 9
1
3
2
0
V-7
I- 3a
4
II -4
8 V -9 V
II II- 7
IVIIIV
5
II
V-1
II -8
VII
8
Ia9
II IVIIc-1
II -3
V
I3
1
IV
7
2
II
II
2
I- 6
VII 6 IX6
I- 4
-8
VII
I- 7
V-1
VII
VIIbI- 5
IcV
V
7
Ia
IIX 10
0
4
II
6 V
I- 9
IVII I1
-5
-2
1
-2
II IVII
I- 5
3
7
IX- - 9 X-1
II-6
V-9
VIIb6
I- 4
VIVII
V-4
Ia3
IV
II
0
5
II
III
8
V
1
IX- 8
V
1
6
VI2
9b
I- 4
IbI- 5
II -5
II IX-9
V-8
XIV
2
4
3
V
V
IV
10
II Ic IX 7
3
II -9
I- 7
VII
-5
VII
IbII IV
VI1
X-8
V-7
I- 3
a
I- 9
1
XI4
V-2
3 V II -4 VII I- 3b IX 6
XII
VIIVV
9
V
II
-9
II
4
6
III -3
X-7
V-6
II I-5
VI-8
I- 3
3a
I- 2
XIV-1
XII
IIV8
V
2
XII
1
V
8
VII
I- 5
VII
0
II IIX3
II IVII
VI-8 X I- 11
X-6
V-5
a
-7
XI2
4
2
I- 7
III1 V -2 V
IVII -9
I- 9
XII
VI7
b
1
VII
III2
IX
II
V
V
II
42
b
5
-1
I- 1
7 XIII- 0 XIV- 1
-4
X-5 XIII I-6
1
II -9
IVb IX - 3
IIIV
7
X
I6
9 XIV 0 XV
V
II
a
VII
II-6 X
8
2
1
I- 1
I- 4
V-3
a
X-4
-2
VII
-1
XIII I-5
a
IVI- 6
I- 7
XII
8 XIV 9 XV 0 XV
II -8
5
VIIX1
V
X
V-2
0
IV
X
II
-3
-9 X
3
1
XI5
10b
-8
II III I-4
V-2
IVXII
4
V
I- 6
5
II -7
XV
VIV-1
X-2
9
VII
-4 XII 7 XIVVII
I- 1
-8 X I-10a
XI2
7
-3
I1
I- 4
XII
3
IVV
X-1
I- 5
II -6
XV
XII 6 XIV
VIVII
I- 1
-3
8
VII
II -1
I- 5
-7 X I- 9
1
XI-6
-2
0
I- 3
V
X
X
V
IV
0
2
X
X
III
V-6 X I- 8
II -2
I- 1
II I-7
IVVII
4
-5
I- 9
XIVII
II -9
0
II I4
5
-1
V
X
1 X
I- 2
VIXV
I- 7
IV1
XIV
II III -4
I- 3
III-1
II -8
9
8
X
6
3
VII
V
II I- 1
5
-4
VIII IXII
VIb
I- 1
10
IVX
X
6
7
II -3
II II- 2
X
II- 2
II -8
8
V-4
IV7
VI5
VII
1
II
3
a
V
IX
5
VII
IXXIV
I- 6
I- 7
9
IVI- 6
II IXV
XV
II-2
I- 1
II
9
7
4
1
2
-3
I7
VIVII
II IVII
X-9
XIV
IXXV 4
I- 5
8
6
I- 5
IVII -1
II -6
-6
XV
8
-1
I- 3
3
VIVII
II IX-8
VII
XI5
IXI- 4
7
I- 4
XV 2 XVIIVV-1
II -5
-5
8
VI7
-1 X
2
II I2
VII
VII
X-7
4
XI6
I- 3
V
IX
X
IIVII
I4
7
3
II I-4
1b
-6
VIII I1
X-6
VII
8
VII
XV
3
XI5
I- 2
II -3
IXXII
-3
I- 1a
XIV
I- 2
VI6
5
I- 7
II IVII
2
XIX-5
I- 1
4
XIV - 10
II-2
-2 VII IIX5
XII
VIII I1b
4
VII
X-4
I- 6 X - 9 XV-1
1
XI- b
3
II
-1 VII
5a XII
-1
IXIVXV 0
I- 1
II II3
8
X-3
-9
a
2
XII 5b XIVIXX
II II- 5
II -9
2
XIX-2
1
XIV 7 X V-8
XII a
3
IXV-7
II -8
I- 4
XIV - 6
X-1
XI1
II
I- 7
XV
XII
2
-5
II
IX
-7
XIII IXV 6
IVXII 3 X IV- 4
6
1
II -6
-5
IIVIII- b IV 9 V
X
XII 2
6a
-8
aI- 1
II-5
XIV 3 X V-4
II IVa 4b
V-3
IVII -4
XIV - 2
5
-4a
Vb
7
XV
-1
II IIVII -3
Vb 6 b
Va
4
XV 2
6
-6 a
3d
-1
II -2
II IIV
V
V
-5
3
b-5
a -3
VIII -1
II Ia
c
7
IVVb
2
Va
4
VI-5
VII
-3b
II I6
IV1
Va
VII 7
3
V
VII
-6
V
3
b
IVa
-1 0
I- 5
I- 7
2
V
II
VII
VIVb
IXI- 6
4 V -5
-9
6
II -4
VIVb
V
IX3
II I-8
5
5
V
Vb
II -3
VIVII
XI-7
IX
2
IXII
4
-4
4
VII
VII- 4
XI-2
1
VII
IXXII
3
I- 3
3
VII
I- 3
VII
XI-1
I- 2
XII
2
I2
XIXII
1
I- 1
I- 6
I- 5
29
30
31
VII
VII
IVII 8
I- 7
35
32
33
34
VII
0
5 [m]
K
50
c
50
b
50
a
29
30
28
márnice
M
G
49
c
49
b
49
a
48
b
48
a
hrobové místo
sekce
38
d
38
c
38
37
37
38
36
b
36
a
35
c
35
b
35
a
34
d
34
c
34
b
34
a
33
b
33
a
H
U
K
21
23
24
22
27
25
26
E
b
a
b
20
20
a
20
b
21
20
D
19
20
21
b
21
c
21
d
22
a
22
b
L
C
15
17
18
16
22
c
22
d
23
a
23
b
24
23
c
23
d
24
J
1
G
4
3
2
7
6
5
9
10
8
12
11
13
14
b
a
a
d
c
F
41
c
41
b
41
a
40
c
40
b
40
a
39
b
39
a
b
a
b
a
10
10
11a
11b
11c
10
10
13
12
12
B
14
13
b
14
b
14
c
14
d
a
16
15
15
18
a
18
b
18
c
19
a
19
b
19
c
16
b
16
c
16
d
17
a
17
b
17
c
a
b
a
a
b
a
b
a
d
c
b
a
1a
IV-2
Va-1
7a
7b
7c
8a
8b
8c
9a
9b
9c
1b
Olešnice
katolický hĜbitov
IV-1
kostel
IV-3
1d
1e
A
2a
3a
2b
45
c
45
b
45
a
46
4a
3b
44
b
44
a
43
b
43
a
5a
5b
5c
4c
4b
6b
6c
6a
Katolický hřbitov Olešnice
Z
olešnické kroniky je zřejmé, že není známo, kdy
byl postaven katolický chrám páně. „Z jistého
pramene se však dozvídáme, že až do roku 1758 se
jak okolo farního, tak i hřbitovního kostela pochovávalo. K farnímu kostelu na hřbitov přináležely obce
Olešnice městská strana, Kněžoves, Cerhof, Austup.
Na hřbitově na moravské straně se pochovávali zemřelí z Moravské Strany, Kčenova a Lhoty. Kronikář
se domnívá, jestli se to nestalo za časů hrabat z Lamberku a jestli se v tu dobu i pochovávání od farního
kostela tam nepřeneslo“.
Skutečností je, že hřbitov u kostela sv. Vavřince byl
zrušen o něco později, v druhé polovině 18. století na základě rozhodnutí císaře Josefa II., kdy se hřbitovy z center měst měly přenést z důvodů hygienických mimo
zástavbu. To splňoval hřbitov u kostela sv. Mikuláše na
Moravské straně, a tak se zde pohřbívali všichni zemřelí až do zřízení kostela evangelického. Tento „katolický
hřbitov“ v Olešnici byl naposledy rozšířen roku 1959.
Na hřbitově se nachází nejstarší dochovaný náhrobek z první poloviny 18. století, umístěný na zdi kostela sv. Mikuláše a několik hrobů, které zaujmou. Je zde
např. pohřben farář Jan Pleskač – významná osobnost
národního obrození, sběratel písní, pověstí a pohádek
– nebo čestný občan Olešnice, brigádní generál Zdeněk
Škarvada – československý vojenský pilot a pilot R.A.F.
V uplynulých letech, v době, kdy správu hřbitova převzalo Město Olešnice, došlo k významným opravám
a úpravám hřbitova. Byla prodloužena a zpevněna centrální cesta, rozveden vodovod a osvětlení. Nákladem
přesahujícím dva miliony korun pak byla provedena
kompletní rekonstrukce hřbitovních zdí.
Čerpáno z kroniky Města Olešnice
– Dagmar Gregorová, matrikářka
Foto: Petr Dvořáček
59
Osiky
0
K
5 [m]
7P
S
7L
5L
2P
hrobové místo
ostatní objekty
23
76P
77P
149
149
kříž
P
L
150
P
150
L
156
P
156
L
151
P
151
L
157
157
152
P
152
L
154
154
L
167
167
161
P
161
L
168
168
301
302
303
172
L
173
P
L
173
174
L
L
406
327
406
328
407
329
407
408
408
409
409
423
423
424
405
P
405
L
424
425
P
425
L
426
P
426
L
427
P
427
L
428
P
428
L
429
429
P
L
430
430
P
L
431
431
432
432
433
L
433
P
P
L
P
L
P
L
P
L
P
L
P
179
179
P
180
L
180
181
L
181
182
L
182
P
183
185
L
185
P
186
L
186
P
187
L
187
P
188
L
188
P
189
L
184
P
L
501
502
502
L
P
L
L
L
522
L
522
P
523
L
523
P
504
P
504
L
L
P
524
L
524
P
505
P
505
L
L
P
525
L
525
P
506
P
506
L
507
P
507
L
508
P
508
L
521
L
521
P
P
503
P
503
L
P
L
P
526
L
526
P
527
L
527
P
528
L
528
P
135
136
136
190
190
P
191
L
191
P
192
L
192
P
193
L
193
P
194
L
194
P
195
L
136
P
L
196
197
L
197
P
198
L
198
199
199
P
200
L
200
P
196
L
P
201
L
P
141
P
141
L
L
P
142
L
143
P
143
U
144
L
144
146
P
146
L
140
P
140
L
P
L
P
P
147
P
147
L
148
P
148
L
208
P
208
L
L
P
P
L
135
127
128
129
184
134
126
119
P
119
L
201
501
422
L
422
P
404
P
404
L
P
L
P
L
421
L
421
P
403
P
403
L
326
L
326
P
411
229
118
P
118
L
L
P
L
195
402
P
402
L
325
L
325
P
410
P
178
178
189
401
P
401
L
323
L
323
P
411
228
L
109
134
125
145
P
145
L
138
133
124
115
L
137
P
137
L
132
123
117
110
130
P
130
L
L
P
márnice
L
P
203
L
203
P
204
L
204
P
205
L
205
P
206
L
206
207
207
P
L
P
L
P
L
P
L
P
L
211
L
211
P
210
L
210
P
P
121
115
P
P
P
L
P
183
322
L
322
P
410
227
321
L
321
P
324
L
324
P
307
226
228
229
L
306
P
306
L
224
L
225
227
223
P
223
L
L
P
177
226
222
P
222
L
L
P
109
111
225
221
P
221
L
P
224
P
305
P
305
L
P
100
120
114
P
114
L
108
101
93
177
176
P
176
L
L
99
92L
P
L
107
98
92P
85P
85L
L
175
P
175
U
175
L
P
L
P
P
304
P
304
L
171
172
174
302
170
171
P
215
301
170
91
84L
P
106
97
102
169
P
169
U
169
L
165
P
165
L
166
P
166
U
166
L
160
P
160
L
P
164
P
164
L
L
159
P
159
L
209
162
P
162
L
P
158
153
P
153
L
209
155
84P
69L
68P
68L
120
113
212
L
212
P
69P
112
104
106
96
89L
83
78L
70L
59
57
95
213
L
213
P
70P
58
47
94P
94L
89P
82
78P
zdroj vody
303
81
77L
60
49
86
87
71P
71L
61
50
39
48
80P
80L
62
51
40
72P
72L
65
52
31
22
79P
79L
76L
vstup na hřbitov
310
14
42
41
32
24
74P
74L
zeď / oplocení
309
25
15
8
66
53
35
26
16
67
54
27
9
1
36
18
17
10
2L
56
55
28
11
3L
prostor pro odpad
29
20
12
3P
hrob
308
21
13
5P
kostel
sv. Stanislava
Legenda:
35
30
6
Hřbitov Osiky
D
atum založení hřbitova u kostela sv. Stanislava
místně nazývaného Stanislávek v katastru obce
Osiky nám není známo.
Nachází se jižně na ostrohu nad potokem Besénkem.
Založení by se dalo odvodit od trvání jmenovaného kostela, které dle Historického místopisu Moravy a Slezska
1848–1960 je zasazeno do 18. století, původní hradní
kaplanka.
V roce 1905 se hřbitov skládal ze dvou polí v šíři kostela, nalevo a napravo od hlavního kříže z doubravnického mramoru. V tomto roce byl ohrazen cihelnou zdí
a v levém dolním rohu byla zbudována „umrlčí komora“
dle návrhu stavebního mistra J. Hykrda z Tišnova, která
je dodnes zachována.
V bezprostřední blízkosti za hřbitovem jsou zbytky hradních valů hradu Levnova, i když se dnes tvrdí,
že Levnov to nebyl. Pověst vypráví, že byl pobořen ve
40. letech 15. století, neboť se stal základnou pro loupeživou skupinu, která podnikala výpady do okolí
Na hřbitově nejsou žádné výrazné objekty či památné
stromy, žádné významné hroby.
Koncem války bylo na hřbitově pohřbeno patnáct německých vojáků. V roce 1991 byly vykopány a zůstatky
převezeny do Německa. Kopie jmen uvedených vojáků
je ve hřbitovním archivu.
V roce 1938 byl hřbitov rozšířen o třetí pole směrem
k lesu a v roce 1980 ještě o pole čtvrté.
V roce 2007 bylo provedeno nové oplocení včetně kamenných tarasů a o rok později generální oprava márnice, včetně dostavby věžičky, která se před válkou již
nestihla.
Z dochovaných údajů pamětníků zpracoval:
Josef Beneš – místostarosta obce
Foto: Petr Dvořáček
61
PRlLþNa
cenWrilní hĜbLWRY
Legenda:
hrob
hrobové místo
K
0
ostatní objekty
10 [P]
zeď / oplocení
S
A
sekce
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
pomník padlým
G2
parkoviště
C
G1
F
U
REĜDGQtVtĖ
SDPiWQtNREČWHP
KRORFDXVWX
E
A
B
REFKRG
åLGRYVNi
þiVW
J
H
VNODG
KUREDĜH
Z
M
P
K
YV\SRYi
ORXND
L
Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz
Centrální hřbitov Polička
V
březnu 1896 se poličské obecní zastupitelstvo
rozhodlo zakoupit pozemky sousedící s židovským hřbitovem pro zřízení nového centrálního (tedy
pro všechny konfese) městského hřbitova – s jejich úpravou však bylo započato až v roce 1905. Slavnostní vysvěcení se konalo 2. 12. 1906.
Od roku 1929 byl podle projektu zahradního architekta a městského zahradníka Václava Vetešníka z Pardubic
v areálu hřbitova zakládán urnový háj. Pravděpodobně
v této době zde byl také vztyčen štíhlý mramorový obelisk (vlevo od centrální komunikace).
Významné osobnosti
Helena Kavánová (1863–1926) První manželka malíře Františka Kavána. Hrob pochází z roku 1926. Na
náhrobku stojí pískovcová socha Děvče s liliemi podle
návrhu Františka Uprky z roku 1928.
dříve uložena Cecilie Sionová a vedle jejího jména bylo
vytesáno i jméno jejího manžela Rudolfa Siona, který
zemřel v německém vězení. Nápis: IN MEMORIAM
RUDOLF SION ÚČASTNÍK II. ODBOJE * 16. 3. 1903
† 25. 2. 1944 V BRIEGU.
Bohuslav Březovský (1912 Rohozná – 1976 Praha)
Spisovatel a dramatik. V řadě románů použil motivy
z Poličska ( Věční milenci ...), pro děti napsal knihu Tajemný hrad Svojanov.
Součástí centrálního hřbitova je
hřbitov židovský
O
Hrob rodiny Sionovy, rodiny malíře Zbyška Siona.
Součástí hrobu je i vedle stojící socha Olbrama Zoubka
Žena odevzdávající se z roku 1988. Do hrobu byla nej-
zřízení samostatného hřbitova rozhodla Židovská náboženská obec v Poličce v roce 1881.
K tomuto účelu zakoupila pozemek u bysterské silnice. Na hřbitově se pohřbívalo až do zahájení deportací
v roce 1942. Z osmdesáti tří do dnešních dnů zachovaných a čitelných náhrobků je třicet šest opatřeno hebrejskočeským nápisem, šestnáct hebrejskoněmeckým,
devatenáct českým, sedm hebrejským a pět německým.
Současně se založením hřbitova byla postavena i márnice (zbořena 1964).
Polička – centrální hřbitov
Foto: Petr Dvořáček
Polička – židovský hřbitov
Foto: Petr Dvořáček
Olga Vymětalová (1905–1929) Manželka poličského
zubního technika Antonína Vymětala. Hrob je z roku
1929. Na náhrobku stojí pískovcová socha od Josefa Fojtíka – pravděpodobně z roku 1930.
63
65
S/2
3
62
35
S/15
S/16
S/17
S/18
S/19
S/20
6
7
8
9
ostatní objekty
58
zeď / oplocení
57
vstup na hřbitov
56
prostor pro odkládání odpadu
55
54
53
S/21
52
S/22
51
11
S/23
50
S/24
49
S/25
12
S/26
48
13
82
47
83
46
14
84
15
45
85
16
44
86
17
43
87
18
19
88
42
89
41
90a
20
40
90
21
39
91
22
23
24
25
92
38
93
37
94
36
95
35
96
26
34
97
26a
hrobové místo
59
10
11a
hrob
60
S/14
5
Legenda:
61
S/13
4
S
NDWROLFNêKĜELWRY
2
4 [m]
63
S/3
S/4
S/5
S/6
S/7
S/8
S/9
S/10
S/11
S/12
1
0
64
S/1
K
Poliþka
evangelický hĜbitov
33
32
31
30
29
28
27
Evangelický hřbitov Polička
H
řbitov byl zřízen poličskými evangelíky na pozemku sousedícím na severu s michalským
hřbitovem, který zakoupil v roce 1878 poličský měšťan
Josef Novotný od kupce Eduarda Čížka.
Foto: Petr Dvořáček
65
Legenda:
III
vstup na hřbitov
hrobové místo
prostor pro odkládání odpadu
ostatní objekty
zdroj vody
zeď / oplocení
kříž
Poliþka
katolický hĜbitov
0
10 [m]
K
hrob
S
sekce
lapidárium
DQGČO
zvonice
XVIII
barokní
kostnice
XVII
XIV
XV
hrob
Bohuslava
0DUWLQĤ
XVI
XIII
kostel
sv. Michala
XII
IX
X
XI
HYDQJHOLFNêKĜELWRY
CH
VIII
IV
VII
III
V
VI
II
I
Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz
Katolický hřbitov Polička
K
atolický hřbitov se nachází u kostela sv. Michaela.
Rozkládal se zde pravděpodobně již od jeho založení koncem 16. století. Kostel sv. Michaela bývá proto
někdy označován jako „hřbitovní“. Hned naproti vchodu stojí dub (památný strom) zasazený na počest sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou (Sisi)
v roce 1854. Hřbitov měl původně zhruba poloviční
rozlohu (západní zeď přiléhala k bočnímu vchodu). Až
teprve v roce 1877 byly vykoupeny pozemky (588 a 815
čtverečních sáhů) západním směrem a hřbitov byl rozšířen. O dva roky později byl v přibližném středu hřbitova
vztyčen vysoký mramorový kříž.
Významnější či umělecky zajímavé hroby
Hrob Bohuslava Martinů
Jako první (14. 10. 1923) byl do rodinného hrobu rodiny Martinů uložen otec Ferdinand Martinů, poté matka
Karolína (12. 3. 1944) a pak krátce po sobě oba Bohuslavovi sourozenci – nejprve 26. 9. 1958 bratr František
a 23. 5. 1959 sestra Marie. V roce 1978 (11. 12.) zde byla
pohřbena Bohuslavova manželka Charlotta Martinů,
která si však přála být pochována spolu se svým manželem. V srpnu 1979 byly proto ze švýcarského Liestalu
převezeny ostatky Bohuslava Martinů a 27. 8. uloženy
vedle Charlotty Martinů. V roce 1984 byl původní prostý vertikální vysočinský náhrobek nahrazen těžkou horizontální deskou z jesenické žuly zhotovenou podle návrhů sochaře Milana Knoblocha a architekta Vladimíra
Rybáka. V horní části desky je citát z kantáty Otvírání
studánek a níže nápis:
„HUDEBNÍ SKLADATEL
BOHUSLAV MARTINŮ
8. 12. 1890 – 28. 8. 1959
CHARLOTTE B MARTINŮ
21. 7. 1894 – 23. 11. 1978
FERDINAND A KAROLINA
MARTINŮ
1853 – 1923 1855 – 1944
RODIČE“.
Hrob rodiny poličského purkmistra Josefa Smoly (při
jižní stěně zvonice)
Rozměrný (cca 480 centimetrů zdéli) náhrobek
z jemnozrnného hořického pískovce z roku 1909 je
dílem profesora umělecko-průmyslové školy v Praze
Stanislava Suchardy. Socha anděla ve středu pomníku
(vysoká 2,5 metru). Nápis: „JOSEF SMOLA MĚSTSKÝ
LÉKAŘ *4. IX. 1809 †17. VIII. 1867“.
V roce 2009 byl do sousedního hrobu rodiny Viléma
Mrštíka (1830–1871), hostinského v čp. 58 hpř. a strýce
spisovatelů Viléma a Aloise Mrštíkových, uložen exulant – překladatel a spisovatel Jan Vladislav (vlastním
jménem Ladislav Bambásek, 1923–2009), jehož manželka Marie Bambásková byla rozená Mrštíková).
Hrob Miloslava Bureše
Básník a spisovatel, autor textu kantáty Otvírání studánek. Nápis: „MILOSLAV BUREŠ * 6. 11. 1909 † 12. 11.
1968. / BÁSNÍK“.
Foto: Petr Dvořáček
67
márnice
172
173
174
175
153
152
151
150
149
148
147
146
145
144
143
142
87
86
85
84
141
140
139
138
137
136
81
80
79
78
77
135
134
133
132
131
130
129
128
127
126
125
124
75
74
73
72
71
29
28
27
26
24
19a
13
8
2
1
39
38
37
36
35
34
33
32
31
ostatní objekty
60
160
161
162
163
176
93
92
91
90
83
23
0
61
62
63
123
122
121
120
164
99
98
97
96
89
70
hrobové místo
64
66
67
68
119
105
104
103
102
95
15
165
111
110
109
108
101
76
17
118
117
116
115
114
107
82
19
NĜtå
69
154
156
157
5
113
7
158
9
159
12
88
14
94
16
100
18
106
hrob
S
K
112
35
22
Legenda:
Poliþka - Lezník
4 [m]
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
40
41
42
43
44
45
46
47
48
11
49
10
50
51
52
53
6
54
56
57
58
59
Hřbitov Polička – Lezník
L
ezník je přidruženou obcí – místní částí Poličky.
Původně šlo o samostatnou obec. Nevelký hřbitov
se nachází na křižovatce silnic k Litomyšli a Sebranicím.
Podklady zpracovány dle knihy:
Konečný Stanislav – Růžička Jindřich:
Polička. Věnné město českých královen, ve Státním
okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli vydal
Stanislav Konečný, 2010, s. 121-135
Foto: Petr Dvořáček
69
251
31
32
30
29
28
27
25
26
23
24
61b
60
61a
58
59
56
57
54
55
53
52
51
90
119
118
117
116
115
114
113
112
151
150
149
148
147
145
146
96
186
250
314
289
377
369
361
353
345
393
385
326
315
290
386
378
370
362
354
346
394
291
387
379
371
363
347
316
395
355
327
310
285
311
286
157
156
236
235
234
223
224
225
226
227
229
228
231
230
233
232
189
190
192
191
194
193
196
195
198
197
200
199
237
238
239
240
123
155
154
153
187
440
438
439
442
443
444
445
446
447
448
321
441
284
242
241
244
243
245
247
246
248
249
222
221
220
218
219
217
216
215
325
309
159
158
160
162
161
164
163
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
214
213
128
129
165
167
166
168
169
170
171
173
172
174
130
131
132
133
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
263
134
136
135
138
137
139
140
142
141
144
143
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
71
72
73
74
75
76a
76b
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
50
49
48
47
46
44
45
42
43
70
69
260
97
127
126
125
344
320
188
337
338
336
334
335
332
333
330
331
328
329
406
407
404
405
402
403
400
401
398
399
396
397
kaple
22
20
21
18
19
17
16
15
14
12
40
41
68
94
95
93
352
283
152
410
258
67
66
65
360
282
308
kĜíå
252
13
10
11
39
37
38
36
384
368
392
253
9
8
7
6
5
288
376
391
307
122
124
313
281
424
262
91
375
324
306
kašna
261
92
383
343
413
64
63
323
351
280
419
418
4
35a
350
359
279
305
421
420
256
35b
62b
358
367
278
304
NRVWHOVY-LĜt
426
425
254
3
34
62a
366
287
374
312
382
342
390
415
414
277
303
318
257
33
349
276
302
423
422
2
1
120
357
275
301
417
416
274
300
427
408
373
341
389
381
365
322
273
299
428
409
348
272
298
429
292
356
271
297
431
430
411
364
270
296
319
432
412
380
372
340
388
269
295
450
268
294
434
121
436
339
293
433
266
437
317
267
435
265
264
452
259
márnice
255
WC
S
ostatní objekty
K
hrob
5 [m]
0
hrobové místo
35
Pomezí
Legenda:
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
kříž
Hřbitov Pomezí
H
řbitov v Pomezí se nachází v centru obce a je spolu s kostelem sv. Jiří chráněnou národní kulturní
památkou zapsanou v ÚSKP pod r.č. 21401/6-3297. Celý
areál kromě kostela sv. Jiří převzala obec v roce 2004 do
svého majetku darovací smlouvou od římskokatolické
církve.
V areálu se nachází kostel sv. Jiří, pohřebiště a v ohradní zdi kolem hřbitova budova kostnice a márnice.
U hlavní vstupní brány jsou umístěny na pilířích sochy
archanděla Michaela a anděla Zmrtvýchstání.
Dominantou hřbitova je kostel sv. Jiří, který je v majetku církve římskokatolické.
Počátky jeho vzniku sahají do první poloviny 14. století. Je to vzácná barokní stavba vzniklá přestavbou původního gotického kostela počátkem 19. století. Je vystavěn ve tvaru kříže. Od roku 1996–2005 prošel kostel
rozsáhlou opravou, kdy klenba kostela musela být svázána ocelovými lany, aby nedošlo ke zřícení.
Kostnice je jednoduchou stavbou pravidelného obdélníkového půdorysu s dveřním otvorem v severní zdi Budova pochází z první poloviny 19. století. Interiér je vyzdoben dekorativními nástěnnými malbami. Ve středu
je monogram MARIA ve svatozáři, v rozích zkřížené
hnáty s lebkou. Kaple prošla v roce 2006 za finančního
přispění Pardubického kraje celkovou stavební rekonstrukcí a v roce 2007 proběhlo restaurování nástěnných
maleb.
U hlavní vstupní brány na pilířích stojí sochy archanděla Michaela, který je umístěn na levém pilíři, a anděla
Zmrtvýchstání nacházející se na pravém pilíři. Sochy
byly vysekány z jednoho kusu pískovce a vznikly v dílně svitavského sochaře Aloise Habehauera v roce rokem
1870. Obě sochy prošly v roce 2007 restaurováním, které
provedla Univerzita Pardubice, fakulta restaurování.
Vznik samotného hřbitova jako místa pro ukládání lidských ostatků není přesně znám. Předpokládá se,
že mohl vzniknout po rozsáhlé přestavbě kostela okolo roku 1727. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí
z 19. století. V 19. a začátkem 20. století byli na hřbitov
pohřbíváni i občané z nedaleké obce Modřec. Jedná se
o klasický venkovní hřbitov, kde svůj poslední krok na
pozemské pouti zakončili převážně místní obyvatelé
nebo rodáci obce.
Zde je pohřben i ruský voják Vasil Tichonovič Vinokurov, který padl při osvobozování vlasti dne 12. 5. 1945
v obci Pomezí. Od roku 2005 prochází areál hřbitova
celkovou rekonstrukcí. Kromě již zmiňovaných stavebních oprav byly zbudovány přístupové chodníky, rozvody vodovodního řadu, instalována pítka na vodu, nové
brány, hřbitov byl osázen stromy a keři a bylo provedeno
venkovní nasvícení kostela.
Podklady připravila: Věra Chemišincová – starostka obce
Foto: Petr Dvořáček
71
Pustá Kamenice
evangelický hĜbitov
Legenda:
35
hrob
vstup na hřbitov
hrobové místo
zdroj vody
ostatní objekty
2 [m]
K
0
zeď / oplocení
13
14
márnice
x
1
2
61
60
59
3
4,5
9
7
8
10
6
58
24
30
31
57
56
54
33
32a
32
29
28
25
26
27
22
23
23a
21
20
12
11
18
19
17
15
16
S
x
53
x
x
35
34
36
55
52
49a
49
48
47
46
45
44
43
42
50
51
38
39
41
40
37
Evangelický hřbitov Pustá Kamenice
E
vangelický hřbitov leží v blízkosti katolického kostela a hřbitova. Rozkládá se na pozemku přibližně
čtvercového tvaru, obehnán je kamennou hřbitovní zdí.
Původně se vcházelo ze západní strany hřbitova nad
márnicí. Nad současnou branou na hřbitov je zajímavý
oblouk s nápisem „Béře se člověk do domu věčného“.
Rovněž na evangelický hřbitov se původně vcházelo
branou, která byla nad márnicí ve směru ke katolickému kostelu. Uvedená současná brána byla vybudovaná
v pozdějších letech.
Významné osobnosti
Jan Koudelka starosta.
Jaroslav Dostál padlý na závěr 2. světové války jako oběť
události v Pekelci dne 2. 5. 1945 ve věku osmnácti let.
Josef Bohatý místní malíř.
Ze záznamů v kronice obce podklady připravil
místostarosta Jaroslav Sklenář
a bývalá starostka Vlasta Kynclová
Foto: Petr Dvořáček
73
61
60
59
58
57
56
55
54
51
50
49
48
47
46
45
44
43
5
39
38
37
36
35
34
33
32
31
30
69
69a
69b
27
26
70
71
72
22
21
20a
20
19
18
17
16
15
14
12
11
10
1
42
2
13
146
25
164
41
143
88
91
80
84
98
100
101
102
117
120
120a
85
89
90
92
96
97
104
122
93
95
105
106
107
114
108
13
1a
127
125
124
128
137
126
139
123
121
86
pomník
81
148
87
150
82
83
147
53
23
136
152
138
111
110
94
94a
112a
112
110a
94b
129
109
131
130
S
74
24
163
29
134
135
153
140
141
5 [m]
73
40
149
52a
162
142
158
151
144
155
145
156
119
8
161
28
0
b
112
154
160
132
133
157
159
52
Pustá Kamenice
katolický hĜbitov
Legenda:
hrob
35
6
hrobové místo
K
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
zdroj vody
78
79
kostel sv. Anny
77
76
75
68
67
66
3
4
65
64
63
62
7
márnice
Katolický hřbitov Pustá Kamenice
C
o se týče historických dat, kdy a kým byly hřbitovy (katolický a evangelický) v obci Pustá Kamenice založeny, nebyla žádná taková zjištěna, byl vystavěn pravděpodobně po stavbě kostela (nynější barokní
kostel byl postaven v roce 1680 za přispění Františka
Antonína Berky, pána z Rychmburku). (Už v roce 1350
se však připomíná farní kostel sv. Anny, který byl podle pověsti založen okolními hutníky a uhlíři). Původní
hřbitov u katolického kostela byl menší. Z pravé strany
kostela byla pouze jedna řada hrobů, kde se pohřbívali
lidé z okolní obce Františky. Z levé strany kostela je hřbitov stále stejný, jako současný. Směrem vpravo od kostela byl hřbitov rozšířen v letech 1971–1972. V tomto roce
byla postavena i márnice, která se nachází v nové části
hřbitova v pravém rohu za kostelem. Okolo původního
hřbitova je postavena kamenná zeď, nová část hřbitova
je ohraničena zdí z betonových dílů. Kříž před hlavním
vchodem do kostela vpravo je z roku 1936 na paměť
missií, které se zde v tomto roce konaly. U katolického
hřbitova jsou dvě lípy (stáří nejméně sto let), původně
po stranách staré hřbitovní brány, nyní je na místě bývalé brány kříž. Na hřbitov se nyní vchází jinou novou
bránou, která je naproti vchodu do kostela. Na katolický
hřbitov se původně chodilo cestou okolo evangelického
hřbitova a dále vpravo do kopečka mezi uvedené dvě
lípy. Nová cesta ke katolickému hřbitovu byla vystavěna
v roce 1970 a zrekonstruována v roce 2002. Vpravo od
ní je javorová alej vysázena po vybudování nové cesty
místním spolkem zahrádkářů v sedmdesátých letech.
Významní lidé pochovaní na katolickém hřitově
starostové – Josef Oliva, Josef Filipi, předsedové MNV
František Nunvář, Josef Černý, řídící učitel František
Černý, dlouholetý učitel Václav Sion, učitelka Anna
Mládková.
Padlí z 2. světové války z události v Pekelci ze dne
2. 5. 1945 – Josef Mareš z Pusté Kamenice (44 let), Václav Hvězda z Čachnova (45 let), Jiří Pospíšil z Čachnova
(15 let).
Faráři: poslední farář farnosti Pustá Kamenice – František Pukl, je pochován před vchodem do sakristie
– hrob. č. 80 – rodák z Bohuslavic na Moravě. (nar. 1892,
zemřel 1967).
Místní malíř Josef Češka.
Místní kapelníci Josef Melezínek a jeho syn Josef Melezínek.
Foto: Petr Dvořáček
75
2 [m]
S
K
10
9
8
0
6
5
7
4
3
2
1
Rašov
19
18
17
16
15
14
13
11
12
Legenda:
71
hrob
70
25
24
23
22
21
20
35
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
31
30
29
28
26
27
69
prostor pro odkládání odpadu
37
36
35
32
33
34
68
zdroj vody
kříž
67
43
42
41
38
39
40
66
49
48
47
46
44
45
65
63
55
54
52
51
50
53
64
80
77
61
76
75
60
59
58
74
73
72
56
57
62
78
79
márnice
Hřbitov Rašov
Ú
plně první hřbitov v Rašově byl přímo ve středu
obce hned u kostela. Kostel v Rašově je zmiňován už v roce 1492, což je doloženo i stářím zvonů, které jsou jedny z nejstarších v Evropě. Na tomto místě byl
hřbitov do roku okolo 1860.
Současný hřbitov byl vybudován nad obcí na pozemku lomnické farnosti, pod kterou obec Rašov spadá.
V roce 1866 byla obec obsazena Prusy, řádila zde cholera, které podlehlo 21 osob. Má se za to, že to byli jedni
z prvních pochovaných na tomto hřbitově. Vzhledem
k tomu, že na hřbitově jsou pohřbíváni i občané z blízké
Zhoře, tak i tento hřbitov kapacitně nevyhovoval. Koncem šedesátých let minulého století byl proto hřbitov
rozšířen a nyní se rozkládá celkem na 21 parcelách.
Dominantou hřbitova je mramorový kříž z nedvědického mramoru, který je postaven naproti vstupní bráně.
Tento kříž věnovala Anna Brázdová služebná z Rašova.
Hřbitov je z přední části obehnán kamennou zídkou ze
žuly a mezi pilíři je zabudováno kovové oplocení. Zadní
část je postavena z šamotových bloků. Pod hřbitovem je
márnice. Celý areál hřbitova je citlivě zasazen do krajiny
a z vchodové části je částečně cloněn dřevinami.
Z podkladů starosty obce Miloše Petříčka
Foto: Petr Dvořáček
77
Roubanina
1
márnice
0
4 [m]
2
S
K
5
65
68
64
69
7
63
62
8
118
117
70
116
71
115
72
10
59
73
113
11
58
74
112
57
75
12
110
13
76
55
54
109
77
53
14
52
16
50
184
137
183
140
79
106
181
141
180
129
142
179a
130
143
131
144
132
145
133
146
134
147
179
178
177
176
175
80
105
84
24
25
26
27
28
43
42
102
101
88
174
154
155
168
100
156
99
157
89
40
167
90
39
98
91
92
166
158
159
38
97
160
37
93
36
31
32
153
87
41
29
30
86
165
23
103
44
171
35
94
96
95
161
22
85
172
169
45
104
170
46
173
150
83
20
21
149
151
19
82
152
18
148
48
47
17
49
81
162
163
33
SDPČWQtGHVND
34
Legenda:
35
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
182
107
15
51
136a
108
78
186
185
124
127
111
56
136
123
126
114
60
122
125
61
9
121
128
6
119
138
67
139
66
135
120
4
187
3
zdroj vody
kříž
parkoviště
Hřbitov Roubanina
Z
historie je zřejmé, že hřbitov v Roubanině byl asi
do roku 1885 umístěn kolem starého kostelíka
v obci. V roce 1885 na základě závěrů katolické vizitace
(ta shledala, že starý kostelík je ve velmi bídném stavu)
knížecí arcibiskupská konzistoř v Olomouci nařídila
farnímu úřadu v Roubanině, aby kostelní výbor sjednal
okamžitou opravu.
Výsledek jednání kostelního výboru byl ten, že výbor
rozhodl o potřebě nové výstavby chrámové s patřičným
rozšířením. Zamýšlené stavbě musel ustoupit hřbitov
nacházející se kolem kostela.
Nová výstavba hřbitova byla situována severním směrem zhruba dvěstě metrů od obce, kde je hřbitov doposud.
Z osobností odpočívající na místním hřbitově je povinností se zmínit o panu Josefu Bečicovi, faráři a konzistorním radovi, který proslavil obec nejen jako duchovní otec mezi věřícími katolíky, ale hlavně jako léčitel
nemocných pomocí bylinek.
K této činnosti měl p. Josef Bečica základní znalosti
a předpoklady, protože studoval na lékařské fakultě ve
Vídni a v 1. světové válce praktikoval ve vojenské nemocnici.
Poté studoval na theologické fakultě, byl vysvěcen
na kněze a byl vyslán jako misionář do arabských a af-
rických zemí. K misijní cestě musel být p. Josef Bečica
náležitě vzdělán v oblasti léčby přírodními léčivy, tj. bylinkami. Právě tyto znalosti uplatňoval při léčbě svých
pacientů. Výsledky jeho léčení a vysoký ohlas úspěšnosti jeho práce na sebe nenechaly dlouho čekat a proslavily
ho po celé naši tehdy ještě Československé republice. Je
tedy nutno konstatovat, že osobnost pana Josefa Bečicy
(1894–1962) proslavila obec Roubaninu a její existence
se vepsala do podvědomí mnoha obyvatel celé republiky.
Místem věčného odpočinku se stal roubaninský hřbitov pro vrchního nadučitele a správce školy, zároveň
zakladatele Sboru dobrovolných hasičů a spoluzakladatele Reiffeisen v Roubanině – pana Antonína Paráčka
(1860–1912).
Dále je na místním hřbitově pochována vysokoškolská profesorka PhDr. Vidoslava Černá, rozená Frišová.
Působila jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě, posléze na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity
v Brně na katedře germanistiky, anglistiky a vardistiky.
Její dizertační práce z oboru gramatiky vychází z rozboru vět a veršů dvanácti různých verzí Evangelia sv. Lukáše.
Autor textu: Ing. Petr Dvořáček – starosta
Foto: Petr Dvořáček
79
Legenda:
3
Sádek u Poliþky
evangelický hĜbitov
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
0
2 [m]
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
9
10
S
K
vstup na hřbitov
1
19
2
4
3
18
5
20
6
21
11
12
7
13
8
14
22
15
23
16
17
márnice
márnice
Evangelický hřbitov v Sádku
R
oku 1931 postavili evangelíci v Sádku nový
hřbitov na pozemku rolníka Veleslava Vavříčka
z čp. 33, od něhož byl pozemek zakoupen. Stavbu provedli evangelíci vlastním nákladem za pomoci evangelických rodin v Sádku. Největší zásluhu měl Veleslav
Vavříček se svou čeledí. Plány a stavbu provedl stavitel
Vilém Bandouch z Poličky. Slavnost posvěcení nového
hřbitova v Sádku se konala v neděli 30. 8. 1931 za účasti
bratra faráře Otakara Kadlece z Telecího a Josefa Dvořáka z Proseče, kteří se se starým hřbitovem rozloučili.
Za zpěvu písně „Bůh buď s námi, než se sejdeme zas“,
odešel průvod na nový hřbitov, kde slavnostní kázání
vykonal Dr. Josef Souček, senior a farář z Prahy, Rudolf
Medek, konsinior a farář z Bučiny a Karel Andrle, konsinior a farář z Krouné.
Textové podklady: Kronika obce
starostka Ludmila Sládková
Foto: Petr Dvořáček
81
Legenda:
Sádek u Poliþky
bývalý evangelický hĜbitov
35
hrobové místo
ostatní objekty
0
2 [m]
K
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
S
1
16
31
2
17
32
3
18
33
4
19
34
5
20
35
6
21
36
7
22
37
8
23
38
9
24
39
10
25
40
11
28
41
12
27
13
28
14
29
15
30
42
43
44
45
46
47
48
márnice
49
50
Původní evangelický hřbitov v Sádku
P
ůvodní hřbitov z doby po vydání Tolerančního
patentu 1781 se nachází za čp. 8 v louce. Byl založen v roce 1783, ohraničený jen plaňkovým plotem,
později opatřen kamennou zídkou. Roku 1931 byl zru-
šen, osázen smrčky. Je chráněn památkovým úřadem.
Do dnešní doby se zachovala pouze kamenná obvodová
zeď. Je zde pochován Jaroslav Chleboun, který zemřel za
1. světové války ve Vídni a do Sádku byl převezen.
Foto: Petr Dvořáček
83
Legenda:
Sádek u Poliþky
katolický hĜbitov
hrob
35
hrobové místo
ostatní objekty
0
zeď / oplocení
K
4 [m]
S
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
kříž
55
27
36
45
54
26
35
44
71
53
52
33
42
51
59
67
22
32
41
50
58
66
21
31
40
49
57
64
30
39
48
56
63
29
38
47
19
119
122
127
132
126
125
129
131
128
130
135
206
207
134
137
140
136
139
133
212
211
210
138
24
20
120
123
68
60
43
23
124
69
34
25
121
70
46
61
37
62
28
209
75
79
84
88
93
74
78
83
87
92
73
77
82
81
86
91
95
98
72
76
80
85
90
94
97
208
96
101
100
99
89
18
103
17
213
107
111
105
110
117
116
115
114
113
109
104
x
16
118
102
x
PiUQLFH
214
106
108
205
15
14
SRPQtN
NRVWHO1HMVYČWČMãt7URMLFH
13
12
204
11
203
10
3
2
1
143
142
141
150
149
148
147
156
155
154
153
160
159
158
165
164
163
171
175
161
196
179
185
170
174
178
183
186
169
173
177
182
184
168
172
176
181
191
190
189
188
187
193
197
144
166
180
195 194
4
145
167
5
146
152
151
162
6
192
157
7
1
20
8
2
20
199
198
9
0
20
Katolický hřbitov Sádek
H
řbitov slouží dvěma obcím, které spadají do farnosti
Sádek. Je to obec Sádek a obec Kamenec u Poličky.
Založení hřbitova se předpokládá ve stejné době, kdy byl postaven kostel. Původní kostel zasvěcený sv. Mikuláši byl podle
listiny nalezené v báni malé věže a nápisu na zvonu zřejmě
z roku 1515–1516, ale je docela možné, že dřevěný kostelík
zde stál již dříve. Tento kostel zde stál až do roku 1640 a v roce
1654 byl postaven kostel nový ke cti a chvále Nejsvětější Trojice Boží. Dnešní podoba kostela je po barokních úpravách z let
1710–1713. Kostel byl vysvěcen 18. 1. 1714. Podle domněnek
stál dříve kostel oddělen od zvonice – pravděpodobně směrem od jihu k severu asi v ose nynější sakristie a márnice. Při
kopání hrobů v těchto místech nacházeli hrobaři nedobytné
základy stavby. Zvonice zřejmě zůstala z původního gotického
kostelíku, jehož zdivo bylo upotřebeno na stavbu novou, jak
je patrno z pískovcových sem tam vložených kvádrů, na které
se přišlo při otloukání omítky. Na věži kostela jsou tři zvony.
Největší pochází z roku 1557. Je 99 centimetrů vysoký, má
průměr 113 centimetrů a váží 2 100 kilogramů. Pod letopočtem je reliéf Panny Marie. Byl ulit na objednávku ve zvonařské dílně Adama Kováře z Velkého Meziříčí. Nejstarší zvon je
z roku 1497. Letopočet nasvědčuje tomu, že byl zřejmě koupen
dříve, než se kostel stavěl. Je 82 centimetrů vysoký, průměr má
také 82 centimetrů a váží 600 kilogramů. Říkalo se mu Poledňák – zvonilo se jím poledne. Tento zvon ulil zvonař Ondřej Ptáček v Kutné Hoře. Jeho zvonařská dílna byla koncem
15. století nejslavnější dílnou. Třetí zvon Mikuláš z roku 1516
byl na kostelní věži až do roku 1917, kdy byl c. k. vojenskými
orgány odmontován, zabaven a použit na válečné účely. Stejný
osud stihl také zvon umíráček z malé sanktusní věže. Za tento
odebraný zvon byl zakoupen po světové válce v roce 1921 zvon
nový u firmy Václav Černý z Hradce Králové. Zvon darovala
kostelu paní Božena Buchtová ze Sádku čp. 54. Po vypuknutí
druhé světové války byl zvon znovu zabaven vojenskými orgány Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1942 byl odmontován.
Kostel měří na délku 32,5 metru, jeho šířka je 11,5 metru
a na výšku měří 11 metrů.
Na hřbitov a do kostela se původně chodilo jen branami po
pravé a levé straně kostela. Železné brány obou bočních vchodů pocházejí z roku 1930 a zhotovil je zámečník Neudert z Poličky za 1 200 korun.
Teprve v roce 1900 byla v dolní části probourána hřbitovní
zeď, postavena nová brána se sloupky a vybudováno schodiště.
V roce 2008 bylo schodiště na náklady obce Sádek obnoveno.
Na jaře roku 1970 byl hřbitov rozšířen, pozemek daroval
Josef Andrlík čp. 51 a občané zde odpracovali mnoho hodin
zdarma. Náklady vzniklé rozšířením hřbitova hradil společně
MNV Sádek a Kamenec.
Velký kříž proti hlavnímu vchodu na hřbitově věnovala rodina Lidmilova z čp. 16 v roce 1902. Posvěcen byl dne 14. 6.,
v neděli po Božím těle, místním duchovním správcem.
Železný kříž na kamenném podstavci pod hřbitovem nechal na své náklady zbudovat starosta a mlynář Kabeláč Josef
s manželkou Františkou v roce 1896.
Antonín Lidmila Mlynář a majitel parní pily na čp. 16. Mimo
funkce starosty obce byl též okresním starostou a předsedou
okresní školní rady. Byl prvním starostou Sboru dobrovolných hasičů Sádek a starostou Spořitelního a záložního spolku
v Sádku. Jako okresní starosta se zasloužil o postavení dráhy
SVITAVY – POLIČKA – SKUTEČ. Narodil se v roce 1851
a zemřel roku 1905.
Božena Buchtová (5. 6. 1871 – 19. 11. 1953) Pocházela ze mlýna čp. 53 na křižovatce, na kterém hospodařil v letech 1675–
1900 rod Sedliských. Praděd paní Buchtové Jan Sedliský měl
za ženu Annu, rozenou Michlovou-Drašarovou z Korouhve.
Z tohoto rodu pocházel hrdina románu Terezy Novákové
Josef Justin Michl Drašar. Děj románu se odehrává na tomto
mlýně. Božena Buchtová byla obchodně velmi nadaná. Starala se o zaměstnání lidem již před 1. světovou válkou. Založila
tkalcovnu a přádelnu s motorovým pohonem (později tírna
lnu), byla majitelkou cihelny, v čp. 54 měla výrobnu pracovních oděvů. Našemu kostelu darovala zvon. Vždy pamatovala
na chudé, posílala jim dary. Až do smrti se starala o své hospodářství. Zemřela v osmdesáti dvou letech. Její dcera Božena se
provdala za pana řídícího Josefa Marečka.
Stanislav Feltl (1850–1918) Hospodařil na usedlosti čp. 58,
dnešní kuchyně a jídelna Paní Pavlíny Votřelové. Byl průkopníkem pokrokového selství a v letech 1904 až 1912 byl poslancem Zemského sněmu v Praze a poslancem na Říšské radě ve
Vídni. Dále zastával funkci okresního starosty, člena Ústředního výboru hospodářských družstev v Praze a byl též předsedou okresního hospodářského spolku v Poličce. Náhrobek byl
bohužel při poslední opravě kostela odstraněn.
Foto: Petr Dvořáček
85
Široký DĤl
evangelický hĜbitov
0
2 [m]
K
S
47
Legenda:
48
hrob
49
30
50
31
51
35
hrobové místo
ostatní objekty
14
1
32
15
2
52
33
16
x
53
34
17
x
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
54
3
35
36
18
4
5
37
19
20
38
21
39
22
40
41
22a
7
8
9
23
42
24
43
25
10
44
26
11
45
27
12
28
13
46
29
márnice
6
zdroj vody
Evangelický hřbitov Široký Důl
E
vagelický hřbitov leží na okraji obce slouží k pochovávání evangelíků. Na katolickém spočívají
i jiná vyznání. Vznikl pravděpodobně v 18. století. Pozemky k založení hřbitova poskytla rodina Střítezských
(čp. 4). Nyní pozemky vlastní Farní sbor Českobratrské
církve evangelické v Poličce. Správcem hřbitova je obec.
Z informací starosty obce Václava Vopařila
Foto: Petr Dvořáček
87
Legenda:
Široký DĤl
katolický hĜbitov
hrob
hrobové místo
35
ostatní objekty
0
3,5 [m]
S
K
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
VND
YêYČ
77
4
3
2
1
84
76
78
8
7
6
5
83
82
12
11
9
75a
79
13
14
75
81a
16
81
kostel
80
74
19
17
22
21
26
63
62
57
50
67
61
45
30
56
73
a
73
72
71
70
69
68
66
55
54
53
51
60
24
25
29
32
49
46
48
42
47
41
43
28
40
39
38
37
31
36
35
34
33
márnice
44
58
20
80a
Katolický hřbitov Široký Důl
K
atolický hřbitov se rozprostírá okolo kostela
sv. Jana Křtitele. Předpokládá se, že založení
hřbitova se váže ke vzniku kostela, jehož historie sahá do
roku 1347. Celý areál je obehnán hřbitovní zdí, samotný
kostel je uváděn jako farní již v roce 1350. Kostel je kulturní památkou.
K architektonickým historickým památkám v obci
patří polygonální stodola s doškovou střechou a soubor
zděných statků čtvercového typu.
Z informací starosty obce Václava Vopařila
Foto: Petr Dvořáček
89
141
1
2
142
3
14
4
140
15
16
19
20
21
26
27
28
32
33
34
38
39
40
44
45
46
47
48
49
50
52
53
54
55
56
70
60
72
73
71
67
62
74
61
68
69
63
64
65
58
128
5
6
35
41
42
66
130
133
136
75
101
100
83
82
99
102
84
103
120
121
122
117
118
85
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
116
115
114
119
86
87
88
89
90
91
77
76
92
93
94
95
96
97
98
78
79
80
81
123
7
22
29
36
59
127
8
23
30
135
16a
24
31
57
125
9
139
17
138
10
137
25
134
18
132
51
131
12
11
43
129
37
35
zeď / oplocení
K
126
13
Legenda:
hrobové místo
Stašov
ostatní objekty
0
124
kostel
Nanebevzetí Panny Marie
4 [m]
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
S
Hřbitov Stašov
P
rvní písemná zmínka o existenci osady, původním názvem Dittersbach, rozložené podél potoka
Křetínky 8 kilometrů jihovýchodně od Poličky pochází
z roku 1557. Jde však o mnohem starší lokalitu, jež své
jméno dostala po lokátoru Ditrichovi. Stával zde gotický
dřevěný kostel (z jeho interiéru pocházela starobylá socha Madony uchovávaná ještě v roce 1677). Dominantou Stašova je mohutná jednolodní stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie s třípatrovou hranolovou věží
v západním průčelí, vybudovaná v roce 1873 náhradou
za barokní svatyni, jež v roce 1856 vyhořela. Raritou je
oltář obrácený na západ nikoli na východ, jak je běžným
zvykem. Předpokládáme, že v této době byl u tohoto
kostela zbudován i hřbitov.
Dne 2. 6. 1983 zapálil úder blesku malou věž a následný požár zničil střechu celého kostela Rovněž spadly obě
kostelní věže a zvony byly požárem roztaveny. S pomocí
dobrovolníků se podařilo kostel opravit i za minulého
režimu. Nové slavnostní vysvěcení kostela provedl dne
30. 10. 1988 tehdejší ordinář královehradecké diecéze
ThDr. Karel Jonáš. K chráněným historickým památkám obce náleží také přilehlá fara, dům čp. 5, empírová
stavba z počátku 19. století, a mariánská kaple. Hřbitov
prošel větší opravou v roce 2011. Na ní obec získala od
Státního zemědělského a intervenčního fondu zhruba 2,2 milionů Kč a sama vkládá do projektu zhruba
800 000 Kč. Realizace zahrnuje opravy hřbitovní zdi po
Foto: Petr Dvořáček
celém obvodu hřbitova s výměnou kamenů spolu s novým zastřešením z betonových bloků. Dále postavení
čtyř nových pilířů z lícových cihel pro vstupní branky
a bránu, opravu kovaných částí brány a branek, opravy
portálů čelního schodiště spolu s výstavbou nových zdí
schodiště a zastřešení pískovcovými bloky a stavbu nových podpěrných zdí před kostelem. S tímto projektem
se připojili farníci zdejší církve a spolu s příspěvkem
obce ve výši 15 000 Kč na nákup potřebného materiálu
realizovali výkopové práce pro nové svody dešťové vody
z okapového systému v hodnotě cca 30 000 Kč.
Pomník obětem 1. světové války (poblíž kostela) – na
památku 64 místních občanů, kteří padli či zemřeli na
následky zranění v první světové válce. Na podstavci
z lomových kamenů stojí mohutný šestihranný pylon
se třemi deskami s obtížně čitelnými jmény, na něm leží
čtvercová deska, na desce stojí socha vojáka shlížejícího
na ženu s dítětem (celková výška je 435 centimetrů).
Na hřbitově se nachází pomník sovětského vojáka Petra Sidoroviče Duchnova, který u obce zahynul v roce
1945.
Text z kroniky obce Stašov
– starosta obce Leoš Vendolský
Foto: Petr Dvořáček
91
Sulíkov
WC
386
385
360
359
263
246b
246a
246
245
324
307
261
258
256
244
243
242
241
259
257
187
188
288a
288
287
286
285
284
283
282
281
280
279
278
277
276
275
274
273
272
271
270
269
268
267
266
265
264
9
20
0
21
hrob
35
hrobové místo
zeď / oplocení
215
216
217
217a
218
219
220
198
197
vstup na hřbitov
221
prostor pro odkládání odpadu
222
zdroj vody
223
224
pomník padlým
225
parkoviště
226
134
133
0
149
16
132
117
9
1
3
6
1
15 8
11
94a
15
130
4
94
1
1
157
129
93
113
156
48
128
92
1
2
155
7
11
7
2
1
14
91
154
65
111
26
6
1
a
4
0
1
64
153
9
125
110
0
9
152
3
6
9
4
5
0
2
4
1
1
1
151
89
62
37
3
2
8
1
10
36
88
61
44
1
7
2
10
12
87
35
60
143
34
106
86
121
9
142
5
5
33
10
0
85
12
141
57
32
9
4
104
1
8
1
56
140
31
3
103
8
8
11
30
54
139a
1
8
53
29
139
80
28
52
102
9
138
27
7
1
a
5
101
26
137
78
50
1
0
5
1
2
77
136
49
24
0
0
1
135
76
23
48
9
9
75
22
47
98
74
21
46
97
73
20
45
19
72
96
44
18
71
43
95
7
1
70
42
16
9a
6
15
41
69
14
kostel
68a
40
13
68
12
39
67
11
38a
66
10
38
9
8
189
190
191
192
193
194
ostatní objekty
195
201
206
202
196
203
207
208
204
205
Legenda:
212
21
3
21
4
2
17
1
17
9
17
0
8 17
17
9
186
6
7 1
17
5
8
16
16
6
185
7
4
1
7
16
184
75 16
1
6
183
4
16
17
182
3
17
181
180
SUĤFKRG
16
16 3a
16 3
16 2
1
411
410
409
388
387
WHFKQLFNi
EXGRYD
251
250
249
248
262
260
308
255
254
253
252
247
292
291
311
310
326
325
342
341
362
361
414
296
295
294
293
330
329
313
328
327
332
331
315
314
298
297
390
389
364
363
344
343
413
412
433
432
434
416
415
366
365
346
345
333
316
300
299
312
335
334
318
317
350
349
354
353
336
319
352
351
356
392
391
394
393
368
367
348
347
417a
417
396
395
370
369
419
418
398
397
372
371
421
420
423
422
400
399
374
373
402
401
358
357
340
339
355
302
301
473
474
338
463
464
337
472
320
462
304
303
471
323
460
461
306
305
469
470
290
289
378
377
457
458
467
468
425
424
435
S
322
321
465
466
376
375
427
426
404
403
406
405
380
379
382
381
455
456
459
4 [m]
K
0
227
228
229
230
231
232
233
7a
234
235
7
236
237
6
5
3
2
a
1
8
23
4
238
9
23
0
24
0a
24
Hřbitov Sulíkov
H
istorie hřbitova v Sulíkově není nikde uceleně
zachycena. Z dochovaných církevních záznamů
je zřejmé, že hřbitov byl založen farností sulíkovskou ve
14. století, kdy každá farnost měla svůj hřbitov. Hřbitov
je členěn na dvě části, z nichž ta novější, více vzdálená
od kostela, byla založena počátkem 20. století. Nová část
hřbitova byla původně obehnána hrnčířskými cihlami
z místních zdrojů.
Hřbitovu dominuje hlavní kříž proti vstupní bráně na
novější části hřbitova. Byl zbudován na památku padlých v 1. světové válce občany sulíkovské farnosti. Do
této farnosti patřily obce Sulíkov, Makov, Petrov, Rozseč
a Rozsíčka.
Jako průchod mezi oběma částmi hřbitova byla využita bývalá márnice, která je přirozeně spojila.
K zajímavostem zdejšího hřbitova určitě patří hrob
německého vojáka Hanse Henricha Scharfa jako oběti
2. světové války. Zemřel při odsunu Němců, byl vyhozen
z vozu do příkopu u silnice a sulíkovští lidé jej pohřbili
na místním hřbitově. Vedle hrobu německého vojáka
je hrobeček s křížem, kam se pohřbívaly zemřelé nepokřtěné děti.
Další zajímavostí je dětský hrob italské dívky jménem
Arnaldina Toss, která zemřela v Roseči na záškrt v šesti
letech. Její rodiče byli vystěhováni do Rozseče z důvodu
vytvoření vojenského prostoru.
Na hřbitově je i sekce, kde jsou pohřbeni kněží, kteří působili v Sulíkově. Jde o hroby pátera Vojtka, Blahy
a Jedličky.
Farnost v Sulíkově byla obnovena koncem 18. století
a z této doby je i budova fary, která do roku 1995 sloužila
jako byt farářů. Dnes je pronajata charitě.
Z dalších významných osobností pohřbených na zdejším hřbitově, kteří měli regionální význam, je to hrob
učitelů Hradilových z Rozseče. Dále hrob manželů Vlachových, kteří byli učiteli v Sulíkově od roku 1950. Učitel
Vlach byl záhy na to z politických důvodů na několik let
uvězněn a po návratu nemohl učit. V roce 1968 byl rehabilitován a až do odchodu do důchodu učil v Sulíkově
a okolních školách. Dlouhodobě vedl obecní kroniku,
místní knihovnu a společně s manželkou i ochotnické
divadlo.
Čerpáno z obecní kroniky a vyprávění
p. Blahy –správce hřbitova
Foto: Petr Dvořáček
93
Svitávka
sklad
hĜbitovní zaĜízení
vsypová louþka
VII.
0
835
748
777
805
833
673
697
698
747
776
804
832
672
696
699
746
775
803
831
671
695
700
745
774
802
830
670
694
701
744
773
801
829
669
693
702
743
772
800
828
674
749
778
806
834
Legenda:
hrob
668
692
703
742
771
799
827
667
691
704
741
770
798
826
666
690
705
740
769
797
825
665
689
706
739
768
796
824
664
688
707
738
767
795
823
737
766
794
822
821
663
687
708
662
686
709
736
765
793
661
685
710
735
764
792
820
819
35
zeď / oplocení
A
684
711
734
763
791
683
712
733
762
790
818
658
682
713
732
761
789
817
657
681
714
731
760
788
816
656
680
715
730
759
787
815
655
679
716
729
758
786
814
654
678
717
728
757
785
813
653
677
718
727
756
784
812
652
676
719
726
755
783
811
725
754
782
810
724
753
781
809
723
752
780
808
722
751
779
807
721
750
551 552-1
552-2
550 552-3
552-4
549 552-5
548 552-6
542
555
505
503 463
558
561
539
562
538
563
537
564
536
565
610
535
566
609
567
608
534
533
568
607
569
606
530
570
605
529
571
604
532
639,640
528
602
574
601
612
613
614
615
616
617
855
69
113
112
85
86
87
111
68
90
,9
10
11
41
12
67
88
89
110
7,8
39
40
115
114
6
42
66
65
64
13
43
14
45
63
521
577
598
622
520
578
597
623
519
579
596
624
518
580
595
625
517
581
594
626
516
582
593
627
515
583
592
628
584
591
629
585
590
630
586
589
631
587
588
632
619
620
621
II.
III.
163
599
352
600
576
121
322
304
575
522
323
309 308
523
511
I.
72
210
211
175
278 271
250
174
212
279
5
37
280 272
173
249
213
330
281
8
31
4
32
172
248
214
273
171
1
33
247
325 317
170
177
274
373 332
246
326
169
275
216
245
168
372 333 327 316
276
315
334
217
167
277
371 335
328 314
166
287 282
6
370 33
283
243
313
165
218
337
288 284
369
312
285
8
180
164
368 33
219
289
311
181
220
367 339
241
366
221
340
290
182
240
365 341
291
162
239 222
292
364 342
205
161
238 223
293
363
204 185 160
343 307 294
224
186
295
362 344
306
225
203 187
345
296
159
305
361
202
226
297
346
188 158
360
236
201
347
189 157
227a
298
359
156
190
8
235 227
358 34 303
200
234
302 299
191 155
349
357
22
233
8 199
154
350 301
192
636
232
153
198
356 351
229
193
152
635
300
194
19
151
5
7
35
634
230
150
633
353
195
196
149
354
231
148
329
618
512
79
116
374
603
573
4
5
34
74
391
527
513
118
78
413
3
15
91
46
109
47
92
16
108
62
93
492
446 427
107
48
17
61
403
473 445
106
94
428
491
60
49
402
490 474 444
5
105
9
9
0
5
5
475 443 429
28
489
395
20
51
104
96
476
58
488
442 430 401 394
52
97
477
103
21
400
431
7
3
48
39
53
478 441
98
57
432 399 392
102
9 440
54
99
486 47
433
55
24
56
480 439 434 398
101
485
00
397
1
1
484 48
438 435
6
39
483
436
482 437
V.
526
514
416
412
459 417
458
411
501 465
418
7
45
410
500 466
9
456 41
499
409
7
498 46
420
5
45
421
408
497 468
454 422
407
496 469 453
840
452 423
839 495 470
406
451 424
838
450
405
494 471 449 425
837
448
493
426
611
404
472 447
560
572
460
415
2
32
76
119
502 464
540
524
461
504
557
559
525
1
31
77
414
556
541
531
IV.
506
554
215
543
846
33
544
857
244
545
858
242
546
553
zdroj vody
pomník padlým
237
547
prostor pro odkládání odpadu
VIII.
856
845
844 851
843 850
842 849
841 848
sekce
vstup na hřbitov
660
847
hrobové místo
ostatní objekty
659
651
5 [m] S
K
VI.
675
památník padlým v I. svČtové válce
124
125
126
127
128
129
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
památník
padlým
ve 2.
VYČWRYp
válce
Hřbitov Svitávka
P
ůvodní hřbitov býval v obci rozložen kolem farního kostela sv. Jana Křtitele v prostoru obklopeném
mohutnou zdí. Zachovalý náhrobek, vyjmutý 25. 7. 2002
ze zdi vlevo vstupní brány, nese značně poškozený nápis
s letopočtem 1560. V současnosti se nalézá v předsíni
kostela, kam byl po renovaci ještě téhož roku umístěn.
K založení nového hřbitova došlo roku 1835, obnoven a rozšířen byl roku 1886. Během roku 1897 členové
Okrašlovacího a zalesňovacího spolku ve Svitávce vysázeli před novým hřbitovem lípy a po obou stranách
vstupní brány dva smuteční jasany.
Na svátek Všech svatých roku 1919 byl za široké účasti
veřejnosti posvěcen v říjnu dostavěný pomník k uctění
památky vojínů padlých v letech 1914–1918 s hlavním
motem: „MY JSME UMŘELI, JAK ZÁKONY KÁZALY NÁM“, dílem zdejšího stavitele Jindřicha Kachlíka.
Dlouhá léta nahlodával tento monument zub času, až
postupně vzaly za své nejen původní fotografie padlých
vojáků, ale nakonec i vlastní pomník. V srpnu roku 1998
byl odstraněn a nahrazen pomníkem novým.
K dalšímu rozšíření hřbitova směrem k železniční
trati došlo na jaře roku 1941. K prvnímu uložení tělesných ostatků do rodinného hrobu v této nové části došlo
9. 4. 1941, pochovaným byl řídící učitel František Štácha.
V horní části hřbitova byl založen hrob pro kněze,
kteří po dobu svého působení bydleli na místní faře.
V záhlaví tohoto pietního místa stojí mohutný kamenný
kříž s plastikou Krista, který se měl původně nacházet ve
spodní části hřbitova.
Na jaře roku 1945 byl hřbitov opět rozšířen. 1. 11. 1945
byla tato nová část posvěcena. Konečný vzhled měl být
hřbitovu dán roku 1958.
K uctění památky umučených a popravených spoluobčanů v průběhu 2. světové války byl v květnu roku
2000 při příležitosti 55. výročí osvobození naší země od
fašismu postaven na hřbitově nový pomník.
V rámci celostátních oslav 90. výročí vzniku ČSR se
28. 10. 2008 u pomníku padlých v 1. světové válce konalo vzpomínkové slavnostní shromáždění občanů.
Při této příležitosti zde byla instalována renovovaná pamětní deska popraveného legionáře Ludvíka Švancary,
původně umístěná v ozdobném kamenném orámování
na budově staré radnice na náměstí, kde bylo toto dílo
akademického sochaře Josefa Otoupala z Boskovic slavnostně odhaleno 28. 10. 1925.
V roce 2010 došlo k opravě kamenné hřbitovní zdi
v celé její délce od mostu přes železnici až po vstupní
bránu. Došlo tak ke sjednocení jejího celkového vzhledu. Začátkem září téhož roku navštívili náš hřbitov filmaři se známým hercem Pavlem Zedníčkem, který byl
ústřední postavou v natáčené scéně pod vzrostlou lípou
pro filmovou komedii Westernstory, odehrávající se jinak převážně ve westernovém městečku v Boskovicích.
V roce 2011 byla opravena fasáda budovy bývalé márnice a část zděných pilířů oplocení v zadní části hřbitova,
vyspraveno bylo i schodiště. V roce 2012 proběhla celková
rekonstrukce hrobu umučených vojáků z 2. světové války.
Na podzim roku 2013 byla slavnostně vysvěcena nová
část hřbitova, která bude sloužit jako rozptylová loučka.
V posledních patnácti letech se změnil i celkový
vzhled hřbitova. V jeho nejstarší části postupně mizí
„les“ starých kamenných křížů. U jednotlivých hrobů
vyrůstají nové pomníky a náhrobky v různých barevných odstínech i tvarech.
Autor: Pavel Krejcar
Foto: Petr Dvořáček
95
Svojanov
0
kašna
4 [m]
S
47
46
248
277
138
180
45
44
94
93
137
179
92
136
178
43
42
91
90
135
177
229
89
88
176
228
41
134
133
175
174
227
40
39
38
37
36
35
34
33
32
31
132
87
86
85
131
130
172
224
84
129
171
83
128
170
82
127
169
223
222
221
81
126
168
220
80
79
125
167
219
124
166
218
165
164
163
217
29
28
76
122
121
75
120
162
74
119
161
73
72
118
25
24
23
71
70
22
69
21
68
67
20
19
18
17
16
15
14
13
12
11
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
230
226
225
30
26
Legenda:
173
78
77
27
123
269
268
267
266
319
315
314
312
262
311
313
308
160
258
307
117
159
211
257
116
158
157
210
209
208
256
255
254
207
206
205
204
253
65
64
111
154
110
153
63
109
152
62
108
151
61
107
150
106
105
149
104
103
147
148
146
145
56
55
54
53
52
51
50
102
97
142
141
49
96
95
140
139
101
100
99
98
144
143
203
202
201
200
250
298
297
248
296
247
245
197
244
243
242
193
293
292
291
290
241
289
288
188
187
232
190
189
295
294
240
239
238
237
236
234
233
192
191
302
301
249
198
195
194
304
303
300
299
199
196
306
305
251
246
287
286
285
284
283
282
281
184
185
182
183
181
231
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
zdroj vody
265
264
263
252
ostatní objekty
317
316
260
156
155
hrobové místo
prostor pro odkládání odpadu
259
215
35
318
214
112
48
271
270
213
212
66
57
272
310
113
58
274
273
323
322
321
320
309
114
59
hrob
276
275
261
115
60
216
186
márnice
K
280
279
kříž
Hřbitov Svojanov
P
řestože kostel sv. Petra a Pavla ve Svojanově byl
farním již od roku 1787, byl hřbitov založen až
téměř o sto let později. Velký problém totiž spočíval
v umístění hřbitova. Svojanov je sevřen z obou stran
příkrým údolím. Jenže ve Starém Svojanově již byla
situace s pohřbíváním neúnosná, proto bylo vybráno
místo na příkré „Fialově stráni“. Hřbitov byl vystavěn
v letech 1865–1866 pro městys Svojanov, obec Hlásnici,
obec Předměstí s osadami Studenec, Dolní Lhota, Hutě
a Jobova Lhota. Stalo se takřka na poslední chvíli, protože v roce 1866 zde zemřelo při epidemii cholery padesát
čtyři osob. Třicet sedm jich bylo pohřbeno již na novém
hřbitově ve Svojanově. Oběťmi tézo nákazy se stali hlavně účastníci poutní cesty do Vranova, kam v tomto čase
každoročně chodívali. Bylo to v srpnu roku 1866, v čase
bitvy u Hradce Králové. Při návratu už potkávali vojsko,
hlavně raněné a nemocné vojáky. Od nich si přinesli nákazu cholery. V počtu padesáti čtyř zemřelých nejsou
uvedeni zemřelí z Hlásnice. Prvním zemřelým byl pan
farář Ignác Mach. Jeho hrob s bílým kamenným křížem
je pak nejstarší. Podobný kříž mají Graciasovi z Dolní
Lhoty čp. 8 a Opršálovi z Předměstí č. 11. Jediný kamenný pomník s reliéfem poutníka má rodina Hudská ze
Svojanova.
Pohřbení němečtí vojáci z 2. světové války.
V květnu 1945 byl do hrobu pod branou uložen zemřelý německý voják, přivezený od rozcestí (původně
pohřbený v louce u Kuřova domku na Podměstí).
24. 4. 1948 byly převezeny ostatky německých vojáků
ze Starého Svojanova od Korejtek, z Předměstí a Hlásnice a uloženy do společného hrobu. Podle starého plánku
je dolní hrana hrobů asi 2 metry od spodní zdi a boční
hrana půl metru od boční zdi.
Hrob rodiny Živných
Na Velký pátek o Velikonocích roku 1974 zemřela
v Bratislavě Marie Živná, studentka filozofické fakulty.
Byla zatčena za údajnou protistátní činnost a ve vyšetřovací vazbě zemřela. Kříž na hrob jí zhotovil její bratr
Mojmír Živný. Její tatínek, pan Alois Živný, byl padesát
let správcem a kastelánem hradu Svojanova a také známým malířem. Měl dar, který nedostává každý. Vlídnost, pochopení pro každého a lásku k tomuto kraji.
Byla radost se s ním sejít. Zemřel 11. 5. 1997, maminka
Marie pak v roce 2005.
Foto: Petr Dvořáček
97
Legenda:
Starý Svojanov
0
3,5 [m]
NDãQD
hrob
K
hrobové místo
35
ostatní objekty
S
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
SDP
14
47
48
13
65
10
51
64
9
52
63
90
93
92
91
149
148
147
146
127
62
126
61
145
125
124
129
58
123
128
144
117
143
119
142
120
122
57
141
121
140
56
139
PiUQLFH
131
130
133
55
132
3
2
1
150
114
59
4
151
113
60
5
88
89
111
50
6
94
152
112
11
7
110
67
66
54
154
153
68
49
53
95
69
12
8
155
109
137
46
108
70
136
15
71
135
45
157
156
107
134
16
158
106
72
44
17
NRVWHOVY0LNXOiãH
138
150a
43
18
160
159
105
73
42
19
104
74
41
161
103
75
40
163
162
102
166
39
164
101
76
38
20
165
167
37
22
96
77
36
23
85
78
35
24
86
87
27
21
82
83
80
79
25
VND
81
29
28
26
tGH
97
33
32
84
31
30
98
34
99
100
ČWQ
Hřbitov Starý Svojanov
H
řbitov ve Starém Svojanově je součástí národní
kulturní památky – kostela sv. Mikuláše. Nevelký hřbitov je starý více než sedmset let. Tisíce lidí bylo
pohřbeno na tomto kousku půdy, protože až do roku
1865 sloužil pro svojanovskou vrchnost, obce Svojanov,
Starý Svojanov, Předměstí s osadami Studenec, Dolní
Lhota, Hutě, Jobova Lhota a obec Hlásnici. Dnes jsou
majiteli hrobů většinou rodiny ze Starého Svojanova.
Obyvatelé ostatních místních částí a osad Svojanova
„přenesli“ ostatky předků na hřbitov do městečka. Místo rozprostřené kolem gotického kostela navozuje pocit
klidu a smíření.
Pro každý hřbitov je potřeba, aby měl dobrého hrobaře. Zvláště tady, kde se pohřbívalo často a místa bylo
málo. Hrobař musel být téměř kouzelník, aby při epidemiích a až 135 pohřbech ročně všechny uložil.
Prvním známým hrobařem byl Jiřík Svojanovský ze
Svojanova. Stal se jím roku 1726. Dalším byl jeho syn
Václav a po něm manžel jeho dcery Kateřiny, Josef Báča
z Rohozné. Povolání hrobaře tak bylo spojeno s domem
čp. 11 a rodem Báčů. Po Josefovi převzal starost o hřbitov syn Jan, Janův syn František a po něm opět jeho syn
František Báča narozený v roce 1884. Ten práci hrobaře
skončil v roce 1946. Tak potomci Jiříka Svojanovského
vedli „obchod“ hrobařství dvěstě dvacet let.
Kostel sv. Mikuláše byl jako farní vystavěn brzy po
založení hradu Svojanov. V letech 1680 až 1682 prošel
barokní přestavbou, která obohatila stavbu o klenutou
kryptu. Sloužil tak jako místo pohřbu majitelů panství. Posledními, kdo do krypty pohřbili po roce 1710
své malé syny, byli tehdejší majitelé hradu – Zárubovi
z Hustířan.
Teprve v 19. století byli ve Starém Svojanově, již přímo
na hřbitově, pohřbeni dva majitelé panství. Prvním byl
Martin Dlouhý, poličský měštan a majitel hradu Svojanov. Ten zemřel na valše na Předměstí 31. 8. 1819. Dalším byl majitel hradu pan Fabián Šebestián Neswadba.
Zemřel v Panském domě ve Svojanově 12. 2. 1841.
Hřbitov je opředený tajemnými příběhy a jeden z nich,
ten o panu faráři Machkovi, popsal kronikář pan Josef
Gregor. Příběh vypráví, jak pan farář Machek při návratu
ze mše v Bělé na den Všech svatých 1746 při cestě kolem
hřbitova ve Starém Svojanově zavolal ke hrobu jeho dávného a zemřelého kostelníka: „Jak se máš v hrobě, můj
sousede? Pojď a sedni si ke mně!“ V tom okamžiku uviděl, že postava kostelníkova z hrobu povstává a blíží se
k nim. Lekl se a poručil vozkovi, aby rychle ujížděl. Z toho leknutí se již nevzpamatoval. Do měsíce složil svou
duchovní správu a 14. 1. 1747 zemřel z toho leku ve věku
čtyřiceti čtyř let. Celý příběh si můžeme přečíst v knize
Svojanovské letopisy. K panu kronikáři Gregorovi dodáváme, že osobou, na kterou pan farář Machek volal, byl
kostelník Ondřej Štefka. Ten zemřel 26. 8. 1746, tedy dva
měsíce před popisovanou událostí.
Ve hřbitovní zdi u nynější vstupní brány je zasazena
tabulka připomínající padlé v 1. světové válce: „Spěte
sladce v cizí zemi, sejdeme se jednou zas, až nás všechny
v poslední den, vzbudí z hrobu boží hlas“.
V roce 1935 pan farář Josef Keppl ze Svojanova nechal
před hřbitov umístit kašnu se soškou chlapečka.
Při opravě kostela a hřbitova v letech 1999–2003 byla
na místo chlapečka umístěna truhla se třemi zlatými jablky. Ta mají představovat dary, které sv. Mikuláš ve své
štědrosti věnoval potřebným.
Z kroniky Městyse Svojanova
připravila Ilona Kopecká – Městys Svojanov
Foto: Petr Dvořáček
99
184
289
290
183
291
188
13
12
11
10
9
8
7
6
5
4
3
190
26
25
24
23
22
21
20
19
18
17
16
15
192
2
194
275
193
276
39
38
37
36
35
34
33
32
31
30
29
28
27
52
65
64
63
50
51
62
61
49
48
60
47
58
57
56
59
273
46
45
44
43
55
42
196
54
271
41
270
198
53
199
40
195
14
197
78
77
76
75
74
73
72
71
70
69
68
67
66
91
90
89
88
87
86
85
84
83
82
81
80
79
104
103
102
101
100
99
98
97
96
95
94
93
92
117
116
115
114
113
112
111
110
109
108
107
106
105
130
129
128
127
126
125
124
123
122
121
120
119
118
143
142
141
140
139
138
137
136
135
134
133
132
131
prostor pro odkládání
odpadu
217
253
zdroj vody
216
254
156
155
154
153
152
151
150
149
148
147
146
145
169
168
167
166
165
164
163
162
161
160
159
158
157
252
144
182
181
180
179
178
177
176
175
174
173
172
171
170
243
242
228
244
226
245
225
224
247
223
249
222
219
214
212
209
207
204
202
191
189
187
186
185
250
251
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
272
274
277
278
280
279
281
283
282
284
286
287
K
240
227
241
200
239
203
237
205
238
206
236
208
235
210
234
211
233
213
231
215
232
218
1
229
220
230
221
márnice
Telecí
evangelický
hĜbitov
0
4 [m]
248
35
S
246
Legenda:
hrob
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
Evangelický hřbitov Telecí
D
ne 24. 11. 1781 publikován byl po všech obcích
poličského panství Toleranční patent císaře
Josefa II. o svobodě církevního vyznání. V neděli dne
28. 11. sešli se lidé u France Šmatlána čp. 64, toho času
rychtáře v Telecím a ve dvou hodinách devadesát dva
rodin s více jak 500 dušemi přiznalo se k vyznání evangelickému a opustilo církev římskou. Podobně dálo se
v následujících dnech v Pusté Rybné, Březinách a v menší míře i v Kamenci, Sádku a Lačnově. Takto založený
evangelický sbor v Telecím se všemi vesnicemi měl 1 660
duší. Ještě téhož roku (1781) usnesli se evangelíci celého
sboru z Telecího s Landráty a Mrhovem, Pusté Rybné
s Betlémem, Kobylí a Světy, ze Březin s Damaškem, ze
Sádku, z Kamence a z Lačnova na stavbě kostela. Roku
1783 bylo započato se stavbou na pozemku sedláka Josefa Filipiho čp. 2. Dle ústního podání rostl na pozemku
pro stavbu v té době ještě len, ale seběhnuvší se ženy ho
v malé chvilce vytrhaly, aby mohlo být započato hned se
stavbou.
Dne 28. 8. 1783 by položen základní kámen od prvního kazatele Štěpána Gallo, další kameny pak položili
představení církve Antonín Kadlec a Václav Bednář. Za
necelé dva měsíce byl kostel postaven, ovšem jako všechny evangelické toleranční kostely bez věže. Celý kostel
stál 795 zlatých 47 krejcarů. Věž kostela byla dostavěna
roku 1890 a opatřena byla zvony ulitými ve Vídni. Při
stavbě kostela dle tehdejšího nařízení nesměl být vchod
z ulice či veřejné cesty, a proto byla před vchodem do
kostela postavena zděná brána, která ho zakrývala.V
pravém rohu u silnice stála márnice. Kolem kostela byl
malý hřbitůvek, na kterém se pochovávalo téměř sto let.
Když v letech 1877–1878 zde řádil tyfus a hřbitůvek byl
přeplněný, koupil sbor na nátlak úřadů od Josefa Filipi-
ho čp. 2 zahradu a na ní založil dnešní Velký hřbitov. Při
stavbě věže u kostela byla toleranční brána před kostelem i márnice stojící vedle zbourána. Později se vystavěla na Velkém hřbitově márnice nová. Po založení nového
hřbitova se přestalo u kostela pohřbívat.
Je paradoxem, že jako první byla na novém hřbitově
pochována manželka tehdejšího faráře Josefa Martínka.
Za zmínku spojenou s úmrtími však stojí jeho dva
předchůdci:
Jan Opočenský byl prvním rodilým Čechem ustanoveným za kazatele u zdejšího sboru dne 14. 7. 1814
a zemřel v Telecím 23. 11. 1821. Dal se pochovat u rohu
kostela, aby prý přes něho chodili přátelé i nepřátelé.
Jeho nástupcem se stal Václav Karafiát, narozen dne
10. 11. 1794 v nedalekém Jimramově, který byl při svých
studiích spolužákem věhlasného českého historika
Františka Palackého. Do Telecího přišel 5. 11. 1822 a žil
zde a kázal plných 51 let až do své smrti 1. 1. 1874. Je pochován společně se svojí dcerou Justýnou Terezií Karafiátovou ve zvláštním hrobě vlevo mezi kostelem a hřbitovem (je to jediný hrob zachovaný z původního hřbitova).
Pokud by se čtenářům zdálo jméno Karafiát povědomé,
není to náhoda. Byl to strýc autora známé dětské knížky
Broučci, jejíž autor Jan Karafiát (1846–1929) za strýčkem často do Telecího docházel a v době jeho nemoci
zde i několikrát v kostele kázal. Prý pod dojmem těchto
cest z Jimramova do Telecího po večerních lukách a jako
vzpomínka na rodinu a strýčka vznikla dva roky po jeho
smrti v roce 1876 tato kouzelná knížka pro malé i velké
děti, kterou zná snad každý čtenář ze svého dětství.
Foto: Petr Dvořáček
101
Telecí
katolický hĜbitov
Legenda:
hrob
35
hrobové místo
ostatní objekty
0
zeď / oplocení
4 [m]
K
S
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
79
1
2
3
NRVWHOVY0iĜt0DJGDOpQ\
16
5
78
14
13
7
8
77
76
12
11
9
10
24
25
29
30
44
44a
45
46
38
35
26
27
28
47
48
49
36a
37
36
]YRQLFH
23
21
15
6
22
20
19
4
18
17
40
34
60
61
59
58
50
51
52
41
33
32
31
42
43
PiUQLFH
68
64
55
54
53
75
69
63
56
74
70
62
57
73
71
65
66
67
Katolický hřbitov Telecí
O
době založení hřbitova nelze najít žádných zápisů. Je ale velice pravděpodobné, že byl založen
současně s kostelem. V nejstarších dobách, ve 13. století,
byl na panství poličském kostel a fara pouze v Poličce.
Obec Telecí s ostatními vesnicemi patřila pod duchovní
správu poličského faráře a později děkana. Kromě Telecího mu patřily tyto vesnice: Sádek, Starý Kamenec,
Oldříš, Borová, Rybná, sv. Kateřina na Poličsku, dále
Lačnov na Bystersku, Jarošov na Litomyšlsku, Pustá
Rybná, Březiny a Bukovina na Rychmbursku. V těchto
některých přifařených vesnicích byly později postaveny
místní filiální kostely, ovšem z počátku bez far. Z nejstarší dochované církevní písemnosti vyplývá, že roku
1403 byla ve vsi Teleczie již větší farnost s kostelíkem,
avšak vznik osady i výstavba kostela spadají patrně už
do 13. století. Tento filiální kostel byl zasvěcen sv. Máří
Magdaléně. Je společně s hřbitovem obehnán zděnou
parkánovou zdí a příchod na hřbitov je veden přes budo-
vu zvonice ze 16.století, která měla obranný účel. Mimo
historické budovy kostela a zvonice je součástí hřbitova
i márnice. Mezi zesnulými občany, kteří zde mají místo
svého posledního odpočinku, stojí za pozornost hrob
č. 50, ve kterém jsou uloženy ostatky Františka Popelky, rolníka z čp. 113 (budova již neexistuje). Narodil se
20. 9. 1880 a byl zde pochován v roce 1916. Je jediným
občanem z naší vesnice, který zemřel na následky zranění způsobených výbuchem granátu na italské frontě dne
27. 7. 1916 a mohl být pohřben v rodné obci. Ostatních
třicet sedm padlých spoluobčanů tuto možnost nemělo
a jejich ostatky jsou roztroušeny po bojištích na frontách
1. světové války. Za zmínku též stojí, že František Popelka byl posledním mužským potomkem rodu Popelků na
čp. 113. Toto stavení rod získal hned po rozdělení dvora
města Poličky v roce 1784. Předek Tomáš Popelka byl
šafářem na tomto dvoře a přezdívka „U Šafářů“ zůstala
v paměti občanů až do dnešních dnů.
Foto: Petr Dvořáček
103
Trpín
Legenda:
hrob
0
4 [m]
S
K
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
34
32
23
35
22
21
33
30
31
29
28
27
25
24
26
kříž
36
20
37
38
19
39
18
márnice
17
68
15
69
14
13
12
66
70
65
71
45
73
61
58
6
5
57
4
76
48
77
49
50
78
56
3
47
75
59
7
46
74
60
8
43
44
62
9
42
72
63
10
41
kostel sv. Václava
64
11
40
67
16
51
55
52
79
2
1
53
54
80
110
84
83
91
99
92
103
100
85
104
101
86
105
107
82
81
zvonice
87
88
89
90
93
94
95
96
97
98
108
106
109
102
35
Hřbitov Trpín
Z
dostupných pramenů se nepodařilo dohledat,
kdy a kým byl hřbitov založen.
Můžeme se tedy jen domnívat, že hřbitov existoval
již v době, kdy byl v Trpíně postaven kostel sv. Václava.
První písemná zmínka o tomto kostele je z roku 1349,
kdy měl být přidělen k litomyšlskému biskupství. Další
zmínka je z roku 1620, kdy byl již filiálním kostelem bysterské fary a tento stav trvá dodnes. Původní kostel byl
pro svůj havarijní stav zbořen a v roce 1689 byl dokončen kostel nový, jehož podobu si zachoval dodnes.
Významné osobnosti:
Jan Foustka Poslední rychtář. Zemřel v roce 1860. Je pohřben v takzvaném rychtářském hrobě. Ten je vyzděn
cihlami, cihlové klenutí je zasypáno hlínou. (pozn. ve
hřbitovní knize). Rychtář Jan Foustka (čp. 1) byl vzdělaný
muž, který vystudoval práva a stal se vrchním na rychnovském panství. Po otcově smrti se vzdal tohoto povolání a převzal rychtu v Trpíně a Hartmanicích. Ovládal
šest jazyků a byl dobrým vlastencem, který podporoval
v té době se probouzející národní uvědomění.
V souvislosti s dokončením nového kostela sv. Václava je i zmínka o hřbitovu, který je kolem celého kostela.
Hřbitov roubí kamenná zeď, která je ze severovýchodní
strany vyztužená silnými pilíři – čerpáno z knihy „Dějiny Trpína a okolí“, autor Josef Krušina, vydána 1948.
Josef Krušina Autor knihy „Dějiny Trpína a okolí“. Narodil se v roce 1903 v Trpíně čp. 44, vyučil se kolářem
a po vojně vystudoval obchodní školu v Banské Bystrici. Působil na Ministerstvu obrany v Praze, kde také žil
a angažoval se v oblasti péče o památky na Praze 5.
Ve hřbitovní zdi jsou dvě kovové vstupní branky a mezi hřbitovní zeď je také vsazena barokní zvonice s hlavními vraty. Ta není součástí hřbitova. V současné době
je na hřbitovní zdi osazeno noční osvětlení kostela a po
celém hřbitově je dlážděný chodník.
Na hřbitově nejsou žádné významné a zajímavé objekty ani historické nebo honosné pomníky. Za zmínku
snad jen stojí dvě mohutné lípy, které rostou v průčelí,
vně hřbitova.
Podklady zpracoval: Pavel Břenek – místostarosta obce
z knihy Josefa Krušiny – Dějiny Trpína a okolí – 1948,
nové vydání 2005 a Jaroslav Jan Gloser – Trpín,
Hlásnice – esej o dvou obcích na českomoravském pomezí
– vydal Obecní úřad Trpín 2005
Foto: Petr Dvořáček
105
5
x
6
7
8
9
4
7
2
1
13
4
1
2
1
3
8
9
3
1
15
3
37
36
38
39
4
60
59
58
5
57
40
14
16
10
12
x
35
56
55
54
53
43
42
44
45
41
17
34
33
32
46
63
64
65
61
60a
61a
6
85
84
74
75
79
78
77
80
81
82
83
86
73
76
87
72
88
71
67
66
89
70
68
17
90
16
69
62
11
18
19
20
21
22
31
52
50
15
99
98
97
96
95
94
93
92
91
101
100
18
19
102
103
104
105
106
107
108
109
110
7
23
47
30
14
51
6
49
48
28
29
13
12
20
116
115
114
113
112
111a
111
21
22
23
24
25
8
7
6
4a
5
4
3
2
1
9
4
24
26
25
11
110a
5
27
3
10
0
35
1
2
2a
2
WC
KĜELWRYQt
EXGRYD
5 [m]
kříž
K
Úsobrno
zdroj vody
S
Legenda:
hrob
hrobové místo
ostatní objekty
zeď / oplocení
sekce
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
Hřbitov Úsobrno
Ú
sobrnští občané byli pohřbíváni do roku 1786
v Cetkovicích. Tehdy došlo k přefaření k Jaroměřicím a od tohoto roku se pohřbívalo na nádvoří kostela na Kalvárii. Roku 1838 byl pro Úsobrno založen na
Kalvárii nový hřbitov na roli kalvárského hospodského
na trati směrem k Háji. Ten byl v roce 1849 zrušen pro
vysokou hladinu spodní vody. Obec zakoupila pozemek
od zámečníka Fabiána Čujana a zřídila hřbitov nový.
První na novém hřbitově bylo pohřbeno 7. 1. 1850 půlroční dítě Anna Dokoupilová. Úsobrnští občané zde
byli pohřbíváni do roku 1947.
Velkým přáním úsobrnských bylo zřídit hřbitov v místě. V kronice obce je možno nalézt záznamy z jednání
obecní rady 27. 3. 1906, 16. 8. 1929 a 17. 5. 1936, kde se
jednalo o zřízení hřbitova v trati Na Témankách. Další
zmínku najdeme roku 1943, kdy proběhlo jednání s ma-
jiteli pozemků v trati Malé pole. K dohodě o prodeji došlo až roku 1945. Pozemek v Malém poli byl odkoupen
od paní Antonie Komárkové z Úsobrna. Stavba byla zadána bratrům Juliusi a Karlovi Mackerlovým z Jevíčka,
kteří stavbu projektovali. Hřbitov byl vysvěcen 5. 7. 1947.
První zde byla pohřbena 18. 7. 1947 paní Antonie Komárková, která spočinula na svém bývalém poli.
V roce 1958 byl na hřbitově zřízen gravitační vodovod. V současné době je na hřbitově část hrobová a část
urnová s celkovým počtem třista dvanáct míst.
Podklady z kroniky obce zpracoval – Jaroslav Janda
starosta obce Úsobrno
Foto: Petr Dvořáček
107
Legenda:
Vanovice
hrob
hrobové místo
0
ostatní objekty
5 [m]
S
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
pomník padlým
pomník padlým
YHVYČWRYpYiOFH
márnice
Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz
K
Hřbitov Vanovice
H
istorie hřbitovů ve Vanovicích je úzce spojena
s historií obou zdejších kostelů. Starším je katolický kostel sv. Václava. Okolo kostela býval hřbitov,
dnes je na jeho místě park, v jehož areálu stojí památník
obětem světové války 1914–1918, postavený roku 1928.
Katolický hřbitov byl uzavřen v roce 1956.
Jako hlavní a obecní hřbitov byl určen hřbitov za evangelickým kostelem, jehož správu převzala od 2. 10. 1956
do své správy Obec Vanovice.
Původní evangelický hřbitov, o jehož době založení
se nezachovaly žádné doklady, byl zřízen nad původní
kaplí a domem faráře – tzv. Starý hřbitov. Tzv. toleranční kostel ke konání bohoslužeb byl otveřen 15. 10. 1782,
tedy již rok po vydání Tolerančního patentu. Jelikož
evangelická farnost vanovická byla a je centrem církve
širokého okolí a věřící zde jsou z této oblasti několika
desítek obcí i pohřbíváni, začal být počátkem 19. století
problém s nedostatkem místa.
Proto bylo v roce 1838 rozhodnuto o jeho rozšíření.
Z této doby se zachoval zeměměřičský plán podepsaný
krajským zeměměřičem Johanem Burdnerem, který
rozšíření zaměřil. Pozemky pravděpodobně církvi věnovali vanovičtí evangelíci – František Nechuta 276 arů
pole, František Cápal 106 arů pole, Mikoláš Peterka 260
arů pole a přidáno bylo 16 arů společných pastvin. Tehdejší jednotky uváděné v plánu jsou raftery – asi dnešní
ary. Nový hřbitov byl zbudován roku 1846 a předcházelo
mu otevření zděného chrámu, vybaveného varhanami
a hodinami v roce 1844. O jeho stavbě bylo rozhodnuto
již roku 1826. Za faráře Jana Beneše byl roku 1874 hřbitov obehnán kamennou zdí. K dalšímu rozšíření hřbitova došlo roku 1907 a do dnešních rozměrů byl hřbitov
rozšířen kolem roku 1918. Za správy MNV Vanovice
byla na hřbitově zbudována nová, zděná márnice, rozšířen vodovod napájený z jezírka nad hřbitovem tzv. Oka,
zpevněny hřbitovní cesty.
Z významných osobností pohřbených na tomto hřbitově jsou hroby některých církevních správců, z nichž
asi nejvýznamnějším byl synodní senior českobratrské
církve evangelické, tedy nejvyššího představitele Českobratrské církve evangelické Kamil Nagy, který působil
na zdejší farnosti 1907–1939.
Ladislav Tajovský (1910–1984)
Malíř samouk, který se zaměřil na kouzelné obrázky
rodných Vanovic i okolí, maloval i pro děti. Kromě jiného zachytil i své zážitky z koncentračního tábora. Je autorem památníku obětem 2. světové války z vanovského
evangelického sboru na místním hřbitově, kde je také
hrob p. Josefa Bohatce, jediného popraveného člena drválovické odbojové skupiny, jehož ostatky byly pohřbeny na zdejším hřbitově.
Zpracoval: Petr Dvořáček dle podkladů z knihy – Jubilejní
kniha českobratrské evangelické rodiny. K 150letému jubileu
Tolerančního patentu 1781–1931. – Sestavil Jan Toul.
České Budějovice 1931 a kroniky Obce Vanovice
Foto: Josef Pavlík
109
Velké Opatovice
Legenda:
hrob
hrobové místo
0
8 [m]
ostatní objekty
zeď / oplocení
K
S
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
kříž
kolum
báriu
m
parkoviště
rozptylová
louka
provozní
budova
kašna
Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz
Hřbitov Velké Opatovice
P
rvní známý hřbitov, pomineme-li pohřebiště známá z archeologických průzkumů v našem okolí,
se nachází okolo kostela sv. Jiří. Svědčí o tom nejen zápisy v dějinách naší farnosti z roku 1620, ale i vykopávky
poměrně zachovalých lidských ostatků, které se našly
při výkopových pracích. Na hřbitově stávala i potřebná
kostnice. Na malém hřbitově byla těla mrtvých brzy vyzvedávána z hrobů a jejich doposud zachovalé ostatky
byly uloženy do kostnice. V roce 1749 dal kostnici zbourat farář Vavřinec Bárka. Nová kostnice byla postavena
v roce 1752 a o rok později byla posvěcena. Odhaduje se,
že na hřbitově mohlo být pohřbeno za celou dobu jeho
trvání až 9 000 lidí.
Tento hřbitov kolem kostela nevyhovoval, a tak bylo
v roce 1838 přistoupeno k budování hřbitova nového
(dnešní „Starý hřbitov“). Hřbitov za vesnicí byl poprvé
rozšiřován roku 1890–1891. V této době bylo nákladem
1 400 zlatých zhotoveno kamenné oplocení. Významnou
stavbu na hřbitově představuje hrobka rodiny Herbersteinů. V roce 1892 je opatřen střed hřbitova mohutným
kamenným křížem – dílem samotného mistra Opršala.
Vlivem nové výstavby rodinných domů a bytů se
zanedlouho hřbitov ocitl ve středu obce a stal se pro
Opatovice hygienicky i společensky nevhodným. Proto
je již v roce 1943 ustanovena obecní komise za účelem
tuto situaci řešit. Záměr se však uskutečňuje až v letech
1973–1974 v lokalitě Pod Doubím. Prvním zde pohřbeným občanem byl Karel Pospíšil ze Zádvoří č. 139. Od
této doby se hřbitov postupně upravoval do parkové
podoby. Zmiňovaný kamenný kříž ze starého hřbitova
nebylo možno přestěhovat. Hřbitov Pod Doubím bylo
nutno vybavit novým křížem – symbolem křesťanské
víry. V jarních měsících roku 2000 zahájila opatovická
firma uměleckého stolařství GERBRICH výrobu dominanty nového hřbitova – 7,5 metru vysokého kříže
podle návrhu výtvarníka Miloslava Pluháčka. Je vyroben z ocelového profilu a opláštěn dubovým masivem.
Kříž byl vztyčen 13. 4. 2000 a posvěcen 21. 5. téhož roku
současným duchovním správcem P. Josefem Pelcem.
Naproti kříži zůstala bazénová nádrž na vodu, která se
stala nepotřebnou po zavedení vodovodu. Byla opatřena
umělecky zpracovanou kovovou mříží, během roku v ní
kvetou lekníny. V horní části hřbitova bylo v roce 2001
zbudováno kolumbárium. Celková úprava přispěla ke
zvelebení plochy hřbitova. Ten je dnes reprezentativním
místem města Velké Opatovice.
Čerpáno z materiálů Památníku Města Velké Opatovice
Foto: Archiv města Velké Opatovice, Břetislav Strnad
111
Legenda:
äćárná
0
5 [m]
hrob
K
35
hrobové místo
ostatní objekty
S
zeď / oplocení
vstup na hřbitov
prostor pro odkládání odpadu
zdroj vody
kříž
49
50
100
74
101
75
102
155
181
127
156
182
157
183
130
21
179
215
180
216
161
187
350
371
392
415
440
439
351
372
393
416
441
442
394
417
352
373
395
418
444
443
353
374
396
419
445
446
354
375
397
420
355
376
398
421
448
447
356
377
399
422
449
450
378
400
423
379
401
424
452
451
380
402
425
453
454
381
403
426
382
404
427
456
455
383
405
428
457
458
406
429
459
x
460
x
x
x
265
329
330
331
307
241
242
217
243
269
218
244
270
219
245
271
220
246
272
222
248
359
360
361
362
162
188
196
223
249
275
53
79
106
134
163
189
197
224
250
276
54
80
107
135
164
190
198
225
251
277
55
81
108
136
165
191
199
226
252
278
28
56
82
109
137
166
192
200
227
253
279
29
57
83
138
167
193
201
228
254
280
58
84
111
139
168
194
202
229
255
281
59
85
112
140
169
195
203
230
256
282
27
30
31
110
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
32
363
384
407
430
364
385
408
431
344
133
365
386
409
432
346
105
366
387
410
433
x
x
346
78
342
247
358
343
221
357
132
26
304
414
332
264
268
185
186
263
267
184
160
239
214
131
25
301
391
104
22
300
298
370
322
24
349
323
52
438
324
23
437
325
77
413
326
51
390
333
126
159
369
334
154
238
213
178
125
262
212
177
153
158
236
211
176
124
129
76
175
152
128
306
20
48
73
305
19
72
261
210
123
99
303
47
18
98
302
46
71
327
17
45
70
328
14
15
16
44
96
151
348
335
13
43
69
122
435
336
12
95
97
42
68a
68
103
11
41
150
121
436
337
94
412
338
9
149
120
389
339
93
10
148
119
368
340
92
347
341
67
147
118
235
209
174
308
40
91
260
309
66
146
234
310
39
117
208
311
65
90
173
312
38
145
259
313
8
64
116
233
314
7
37
89
207
315
6
63
172
316
5
36
144
258
206
317
4
115
171
318
88
62
232
299
319
35
3
257
320
143
231
205
321
142
114
204
170
266
87
61
141
113
273
34
86
60
237
33
296
sklad náĜadí
2
240
1
297
smuteþní síĖ
367
388
411
434
x
x
Hřbitov Žďárná
K
ostel stál ve Žďárné již ve středověku. O vzhledu
tohoto starého kostela není z písemných zpráv
nic známo. Zachoval se však jeho půdorys. Byl zakreslen v polovině 18. století a nese označení brněnského
architekta Františka Antonína Grimma. Potvrzení
toho, že kostel ve Žďárné byl zasvěcen sv. Bartoloměji,
čteme v boskovické matrice zemřelých. Existenci kostela
ve Žďárné na počátku 18. století potvrzuje i Müllerova
mapa z roku 1716, na níž je obec Žďárná zakreslena jako
ves s kostelem. Starý kostel stál v místech dnešního kostela, jeho přesné zaměření nebylo zatím provedeno. Kolem kostela býval hřbitov. Zde se pochovávalo do roku
1759, pak již pouze příležitostně a asi v roce 1775 byl tento hřbitov zrušen úplně.
lie byla zřízena již dříve, roku 1748 a od té doby jsou ve
Žďárné vedeny matriky. Uprostřed dnešního kostela se
nachází krypta.
Ke zřízení nového hřbitova došlo roku 1759. Jelikož
tento hřbitůvek rozkládající se u cesty do mlýna po čase
nestačil vzrůstajícímu počtu obyvatel celé farnosti, byl
v roce 1837 zřízen nový hřbitov na Strážné. Současně
s ním byly postaveny nové dřevěné kříže. Jeden na tomto novém hřbitově, další na místech starých křížů – a to
u staré cesty do Boskovic, u sloupské cesty a při cestě do
Protivanova. Hlavní cesta na hřbitově byla lemována
okrasnými třešněmi, které byly v roce 1899 nahrazeny
dvěma lípami s velkým kamenným křížem uprostřed.
Kostel v nynější podobě byl vystavěn v letech 1759–1760
nákladem Leopolda hraběte z Diettrichsteinu. Loka-
V rodinném hrobě je pochován děkan Josef Klíč (26. 12.
1904 – 11. 2. 1966).
Významné osobnosti:
V kněžském hrobě jsou pochováni duchovní, kteří ve
farnosti Žďárná působili a také zde zemřeli:
VLDP. Josef Křoupal (27. 2. 1818 – 29. 5. 1902), farář
v Žďárné
VLDP. Antonín Hudec (29. 1. 1895 – 10. 3. 1952), farář
ve Žďárné
P. Bohuslav Marek (17. 1. 1922 – 7. 12. 1999), farář ve
Žďárné
Vano Josonovič Gobedišvili (20. 9. 1921 – 14. 9. 1944)
Ruský voják, který padl za 2. světové války. Byl ve spojení s partyzánským hnutím působícím v okolí obce.
Ing. Petr Konečný (15. 8. 1915 – 8. 6. 1948)
Pomník obyvatele obce Suchý, který byl zavražděn
komunistickou STB v červnu 1948. Jeho tělo se nikdy
nenašlo. Pomník vybudovala obec Suchý v roce 2003
společně s rodinou a rodáky.
text čerpán z kroniky Obce Žďárná
Foto: Petr Dvořáček
113
Začlenění projektu do legislativy v ČR
Zatímco tajemství smrti člověka nelze systematizovat, hřbitovy ano. Poprvé se o to v České republice na nejvyšší úrovni pokusil zákon č. 256/2001 Sb.,
o pohřebnictví a na něj navazující digitální databáze všech veřejných a neveřejných pohřebišť u nás. Tyto nástroje přispěly k zachování a obnově hřbitovů, jejich
organického sepětí s krajinou, k podpoře specifického rázu výstavby nových venkovských hřbitovů, jejich přirozené a jedinečné působivosti v místě a v krajině
a v neposlední řadě i k identifikaci sepulkrálních památek. Interaktivní mapová aplikace byla v roce 2006 po třech letech ukončena a zveřejněna v Národním
geoportálu INSPIRE. Na internetových stránkách www. pohrebiste.cz je dosud aktualizována.
Na tento kvantitativní, a tudíž nutně nedokonalý projekt navázal projekt kvalitativní. Sice malý rozsahem dotčeného území, zato však důkladný svým
obsahem.
V knize, kterou držíte v rukou, je za sebou abecedně řazeno podle názvů obcí 53 hřbitovů a vyskytuje-li se jich v nějaké obci více, je každý označen podle svého
vlastníka nebo podle své funkce - katolický, evangelický, centrální apod. Zjistit o historii každého hřbitova alespoň ty základní údaje nebylo vůbec snadné. Na
tvorbě publikace se autorsky podíleli starostové a místostarostové, bývalí starostové, matrikáři, kronikáři, rodáci, zástupci církve i místní pamětníci. Čerpali
ze záznamů v obecních či farních kronikách, z archivů obcí, měst a farností, z informací od správců hřbitovů, referentů správy zeleně nebo z již vydaných
publikací.
V další etapě projektu byl vytvořen speciální geografický informační systém a počítačové programy pro správce hřbitovů. Pro každý do projektu přihlášený
hřbitov jsou v databázi vytvořeny a zálohovány karty správce pohřebiště, nájemce hrobového místa a samotného hrobu (včetně lidských pozůstatků v něm
uložených). Veřejná data (velikost a typ hrobového místa, fotodokumentace a opisy z náhrobků) budou nadále administrátory pohřebiště průběžně doplňována.
V roce 2013 byly jednotlivé řády pohřebišť upraveny tak, aby jejich provozovatelé měli i po ukončení projektu trvalou povinnost ,,zveřejňovat na internetových
stránkách www.hrbitovycr.cz informace o jednotlivých zemřelých v rozsahu jméno, příjmení, datum narození, datum úmrtí, případně další doplnění v souladu
s již zveřejněnými údaji na hrobovém zařízení, jako jsou například povolání, rodné jméno, místo narození apod.”
Dalším důležitým zveřejněným údajem bude datum platnosti nájmu hrobového místa. Tyto novelizované řády pohřebišť musely projít dle platné legislativy
schvalovacím procesem příslušným krajským úřadem počínaje a zastupitelstvem popř. radou každé v projektu zastoupené obce konče.
Elektronicky vytvořená schémata hřbitovů jsou zveřejněna na výše uvedených internetových stránkách s možností vyhledávání jmen jednotlivých zemřelých.
V analogové formě jsou schémata umístěna na hřbitovních informačních cedulích, k dispozici jsou také na příslušných obecních úřadech. V této knize je naleznete
u popisu jednotlivých hřbitovů.
Před zahájením projektu katalogizovala každá obec své hroby amatérsky, podle různých klíčů.
Dle těchto výchozích podkladů měla vzniklá databáze obsahovat informace o cca 25 000 hrobových místech. Není jistě bez zajímavosti, že počet hrobových
míst v projektu zastoupených pohřebišť stávající evidenci u jejich provozovatelů vůbec neodpovídá.
Hrobové místo nemusí být vždy identické s hrobem. Hrobka mívá zpravidla více hrobových míst nebo je součástí hřbitova oddíl, v němž má provozovatel
pohřebiště teprve připravena hrobová místa pro budoucí nájemce hrobu. I samotný hrob v sobě často ukrývá alespoň jedno volné hrobové místo (nad sebou nebo
vedle sebe). Tyto absorpční kapacity pohřebišť jsou přitom naprosto klíčové z hlediska územního plánování, jehož jedním z hlavních cílů je vytváření předpokladů
pro udržitelný rozvoj území, který mimo jiné spočívá v uspokojování potřeb současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Je
vhodné řešit absenci volných hrobových míst stavbou kolumbárií, která jsou, zejména na venkovských hřbitovech, neestetickým prvkem ne nadarmo nazývaným
posmrtné paneláky? Když se kdysi kostrový hřbitov plánoval, muselo se zároveň plánovat i jeho budoucí rozšíření, protože veřejné pohřebiště v obci je jako vana,
do níž stále přitéká voda, ale nic neodtéká.
Ještě nikdo se u nás prozatím nepokusil analyzovat nerovnosti mezi stávajícími a budoucími územními nároky na bezpečné pohřbívání lidských pozůstatků
do země, a to nejen pro dobu míru a všeobecné prosperity, ale pro období krizových událostí, živelných pohrom a pandemií největšího rozsahu. Ukazuje se, že
pouze pečlivě vedený vesnický nebo městský hřbitov vytváří podmínky pro předcházení zjištěným rizikům ovlivňujícím potřeby pohřbívání současné i budoucí
generace obyvatel relativně rozsáhlého území.
Díky této regionálně vytvořené databázi hřbitovů bylo možné poprvé v novodobé historii zjistit celkový počet volných hrobových míst a kolumbárních schránek
a sumarizovat provozované rozptylové loučky, márnice nebo kostnice v určitém přesně vymezeném území České republiky. Informace soustředěné a průběžně
aktualizované v digitální databázi poslouží vedle státu a kraje především občanům příslušných obcí. Ocení je rovněž genealogové z řad laiků a přírodovědci,
soudobí nekrogeografové, kteří na katedrách sociální geografie přírodovědeckých fakult hledají empirickou odpověď na otázku po příčině současného skrývání
smrti a teritorialitě veřejných projevů smutku.
Proč se ale s elektronizací údajů veřejných pohřebišť započalo až nyní a na tak malém vzorku z celkového počtu téměř 6 000 provozovaných hřbitovů v ČR? Je
viníkem obrovský deficit pozornosti vůči pohřebnictví mající kořeny již v dobách totality a v současnosti i v právních aktech EU a z něho plynoucí nedoceňování
hřbitovů i v konkrétní agendě státu a jednotlivých samospráv? Nebo je nastupující generace starých lidí nemající ani archaickou vzpomínku na provoz církevního
hřbitova nedostatečně nebo vůbec vzdělána ve víře ve věčný život a o to více plna protikřesťanských předsudků, které jim systematicky vštěpovala komunistická
ideologie?
Nejstarší rozlišovací znak homo sapiens - rituální pohřbívání mrtvých do hrobu - mizí. Většina lidí dnes žije s vědomím, že musí být zpopelněna, aniž by
kdy byli přítomni zpopelnění někoho jiného! Židovsko-křesťanský zvyk pochovávání mrtvých do země stále ve větší míře nahrazuje automatizovaná likvidace
mrtvol v krematoriu pomocí vysokých teplot s vyloučením veřejnosti. Stále více lidí je přesvědčeno, že anonymním pohřbením svého těla v žárovišti kremační
pece učiní pro své děti to nejlepší, protože jim tím ušetří náklady pohřbu a v časech budoucích i starost o úpravu hrobu. Tento podivuhodný postoj se v posledních
desetiletích zakořenil v myslích současníků stejně rychle, jako se za stejný časový úsek z každodenního života vytratilo nošení smutku nebo pohřební průvody.
Výše zmíněným místním akčním skupinám a jejich obcím zbývá ještě nalézt finanční podporu na výstavbu, opravu hřbitovních bran a zdí, dovybavení
pohřebišť dalšími službami (třídění odpadu, zdroj vody, parkovací plocha), zatravnění či vydláždění přístupových cest nebo na přeměnu definitivně zrušených
hřbitovů (či pouze trvale opuštěných hrobových míst) na zelené plochy pro parkové účely a klidové zóny. Kéž by se tak stalo na Boskovicku, Letovicku a Poličsku
co nejdříve, když se jim výzkum a analýza současného stavu hřbitovů včetně přehledu jejich historického vývoje tolik povedla!
Tomáš Kotrlý, odborný konzultant projektu a pracovník
Ministerstva pro místní rozvoj pro agendu pohřebnictví

Podobné dokumenty

ZDE

ZDE MAS POLIČSKO z.s. patří z hlediska územního členění do Pardubického kraje, který je součástí regionu soudržnosti NUTS II Severovýchod. Území MAS leží u hranic krajů Jihomoravského a kraje Vysočina....

Více

Stáhnout PDF - Vinná galerie

Stáhnout PDF - Vinná galerie štěstí však neměly ostatní hřbitovy po  celém Brně, které podlehly divokému rozvoji města na  sklonku totality. Třeba ten v  Bohunicích, který byl zavřen již v padesátých letech a který o  dvacet l...

Více

I. Hradní a oborský okruh 2003

I. Hradní a oborský okruh 2003 Místo zvané Vyhlídka leží na vrstevnicově pozvolnější cestě (červená značka) od letního kina k hradu, která v další části již více stoupá. Nachází se ve střední části (v nadmořské výšce asi 410 m) ...

Více