Číslo 37/2011 Konzervativní myšlení znamená

Transkript

Číslo 37/2011 Konzervativní myšlení znamená
Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 37/2011
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Z obsahu
čísla:
Konzervativní myšlení znamená měnit pomíjivé Rozhovor s JCKV
1-2
arcivévoda Felix 3
Zemřel
*
Hlídka. Slezské události,
odpověď
JCKV
4
*
Akce a dění v KČ
5
Církev a monarchie
6
*
Slezský zemský sněm 6
*
Návštěva
ve
Vaduzu 7-10
*
Palackého
dopis
do
Frankfurtu
11-13
*
Pžemysla Otakara
Socha
II. ve
Vysokém Mýtě 13-15
*
Monarchisté v uniformách.
16
Rakovničtí
*
Literatura.
Ukázka. 17-21
*
Kontakty
22
*
Diskuse,
články:
23-27
Pavla Bartůška
Holmana
Jakuba
Alexandra
Tomského
Tomio Okamury
na věčné a věčné pak prožívat v pomíjivosti. JCKV Karel IV. Habsbursko­Lotrinský Možná budeme jednoho dne vzpomínat, že to bylo poprvé, kdy nový panovník promluvil k českému národu. V rozhovoru pro Lidové no‐
viny z 29. září 2011. Málokdo si povšiml, že jde o den, kdy byla roku 1938 v Berlíně podepsána Mnichovská dohoda. Ta dohoda, kterou náš národ zradili všichni spojenci, na které 20 let před tím vsadili tvůrci republiky. V dalších dnech zradili národ i oni sami. Ne panov‐
ník, ale oni. Lze se domnívat, že je pro nás nevýsost důležité, co panovník, z jiné země a přes populistické mediální bariéry, svému národu vzkázal. Tedy především revoluci. Ale tu osobní, revoluci v myšlení. Všímat si a rozlišovat v balastu pomíjivé pěny všedních dnů to, co se vztahuje k věčnosti. Neztrácet čas s módními trendy, neboť ty zaniknou sa‐
my, když jim nebudeme věnovat pozornost. Pracovat pro OBECNÉ blaho a nadřazovat ho osobnímu prospěchu. Dívat se daleko do budoucnosti a ignorovat momentální zisky na úkor trvalejších, budou‐
cích. Nenechat se unést tím, co se právě nabízí a podbízí, co se aktuálně ukazuje jako důležité, neboť to,
co je skutečně důležité, bylo již dávno řečeno a zapsáno a všichni to vědí. „…bereme evropské sjednocení nejen jako spojení států, nýbrž jako projekt zakládající se na evropské kultuře. V ní jsou křesťanské hodnoty stejně důležitým pilířem, jako myšlenka nadnárodního uspořádání… Dnes zažíváme mnohem více krizi politickou, než měnovou. Měnová krize je následkem politické Politika žije v iluzi, že je možné rozmnožením peněz dosáhnout blahobytu. Když politika, ani banky neručí za dluhy, potom je obecné blaho, jako politická kategorie, vytlačeno. Bez obecného blaha, jako politické orientace,
nemůže společnost fungovat…“ Jinými slovy ‐ neseparujte se, zapojte se do evropské integrace, ale jinak, než se to děje doposud. Pod‐
pořte jiné proudy, náš čas se blíží, tak ať nezůstanete stranou se svým zaprděným nacionalismem, ale zároveň se nechovejte jako lokajové kdejakých módních a finančnických nabobů z Bruselu. „V Česku je možné stále více pozorovat, jak posilují nejen tradice, ale i jejich pěstování… Česko je důležitý
element střední Evropy, a proto mi obzvláště leží na srdci… Benešovy dekrety legitimizují vyhnání celé ná­
rodnostní skupiny. Jsou v jasném rozporu s lidskými právy, a proto by se slušelo je zrušit.“ Tedy žádná habsburská rezignace na pomatené, ateistické a republikánské Čechy. Žádné odepsání Če‐
chů do nějaké jiné vlivové sféry. S Benešem a jeho dědictvím se ani teď Habsburkové kamarádit nebu‐
dou. SLUŠELO by se zrušit dekrety. Ne, že se to musí, že se to bude vyžadovat. Je to na vás, milí Češi. Bu‐
deme se spolu kamarádit, až budete dělat to, co je slušné, co se sluší a patří. Ale všimli jsme si, že v Če‐
chách jsou tu a tam vidět změny, že se vyskytují proudy, skupinky a trendy návratu k tradicím, možná i ke slušnosti. Ovšem: „S nostalgii není možné dělat žádnou dlouhodobou politiku. Nostalgie sama o sobě nevyřeší žádné pro­
blémy. Můj otec v jedné ze svých knih napsal, že nejde o to být dědicem, nýbrž předchůdcem.“ Z rozhovoru jasně vyplývá, že v politice panovnického domu lze očekávat změny. Nová habsburská
generace se cítí být předchůdci čehosi, co teprve přijde, na čem je možno spolupracovat. Je naznačeno, že rod, který dělal 800 let politiku, toho jen tak nenechá. Ale nová generace rodu cítí, že si své místo v
Evropě musí znovu vybudovat a vysloužit, a bude to mít, možná, poněkud jiné formy, než bychom oče‐
kávali. A otázka, zda si nový panovník dovede představit, že by byl českým králem? „Touto otázkou jsem se ještě nikdy nezabýval.“ Proč by se také měl panovník zabývat otázkou, jaké by to bylo, kdyby byl panov‐
níkem? Přiměřená odpověď na hloupou otázku. A vzkaz domů: Račte si všimnout, že jsem nic nevylou‐
čil. JD Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů.
Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o 2000,- méně.
Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní výdaje jsou
hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.
V případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email: [email protected]
OHLASY – září 2011
Zemřel arcivévoda Felix Habsbursko­Lotrinský naši panovnickou rodinu je letošní rok ve znamení velkých ztrát. Pro Dva měsíce a dva dny po smrti českého korunního prince JCKV arcivévo‐
dy Otty Habsbursko‐Lotrinského, odešel na věčnost ve věku devadesáti pěti let v Mexico City i jeho mladší bratr Felix, který byl posledním žijícím dítětem císaře a krále Karla a jeho manželky Zity. Arcivévoda Felix se na‐
rodil 31. května 1916 ve Vídni jako třetí syn následníka trůnu arcivévody Karla. Po nastolení republiky odešel s rodiči a sourozenci do exilu, během svého vyhnanství žil v Portugalsku, Belgii, Mexiku i USA. Roku 1937 se nakrátko vrátil do Rakouska, ale před hrozícím anšlusem uprchnul přes československé území. Roku 1952 se oženil s vévodkyní Annou‐Eugénií z Arenbergu a později se jim narodilo 7 dětí: Maria del Pilar, Karl Filip, Kinga, Raimund, Miriam, István a Viridis. Arcivévoda Felix se stal šesta‐
dvacetinásobným dědečkem a už i pradědečkem. Felix se na rozdíl od svého bratra Otty nikdy nezřekl svých dynastických nároků, aby mu podle rakouských republikánských zákonů byl umožněn vstup do vlasti, a tyto požadavky prohlašoval za porušení svých lidských práv. Následkem toho mu nebyl umožněn vstup na území Rakouska s vý‐
jimkou krátké třídenní návštěvy při pohřbu své matky ve Vídni v roce 1989. Když Rakousko vstoupilo do EU a v rámci Schengenského systému byly zrušeny hraniční kontroly, překročil 10. března 1996 hranici z tak Německa a uspořádal tiskovou konferenci, na které veřejně ohlásil svůj ilegální vstup do země. Rakouská vláda mu následně – téměř osmdesát let po zrušení monarchie – začala hrozit trestním stíháním, pokusí‐li se znovu protizákonně vstoupit do země. Nakonec bylo dosaženo dohody mezi vládou, arcivévodou Felixem a jeho bratrem Karlem Ludvíkem, kdy dekralovali svou věrnost rakouskému státu, aniž by museli jakkoli vý‐
slovně zmínit nebo se zříct svých práv na trůn a příslušnosti k císařské rodině. Arcivévoda Felix se vzhledem k vysokému věku a značné vzdálenosti ze svého mexického bydliště už nezúčastnil nedávného pohřbu svého bratra ve Vídni. Sám zemřel dva měsíce po něm, 6. září 2011. Nechť odpočívá v pokoji. . Původní umístění článku: http://www.promonarchii.cz/index.php/novinky/aktuality/388‐zemrel ‐arcivevoda‐felix‐habsbursko‐lotrinsky 3
Předsednictvo KČ děkuje všem
členům a příznivcům, kteří se zúčastnili pohřbu našeho nezapomenutelného císaře a krále JCKV Otty Habsbursko-Lotrinského ve Vídni dne 16. 7.
2011, jakož i všem, kteří se zúčastnili
requiem, vzpomínkových slavností a
panychid, konaných k této příležitosti.
Zároveň děkuje panu ČZS J. Konečnému za vzornou osobní i mediální
prezentaci v médiích v souvislosti se
zádušní mší sv. v souměstí Stará
Boleslav- Brandýs n. L, děkuje mu i za
aktivní účast ve Vídni, děkuje zemským hejtmanům a předsedům MS za
obětavé a zdařilé vedení našich delegací a předsedovi KČ V. Srbovi děkuje za zorganizování autobusové dopravy na pohřeb, mediální prezentaci
a organizaci setkání se zahraničními
monarchisty.
Předsednictvo KČ děkuje panu prozatímnímu předsedovi MS KČ panu
Buličičovi, panu moravskému zemskému hejtmanu Veleckému, panu
předsedovi MS KČ Olomouc Andršovi, panu předsedovi MS KČ Strážnice
Čížkovi, jakož i všem členům a příznivcům výše zmíněných MS a také
předsedovi KČ Srbovi za snahu o
znovuustavení MS KČ Brno a s uspokojením kvituje zprávu o schůzi, jež se
v této věci konala 16. 6. 2011 v hotelu
Slovan v Brně. Zároveň vyjadřuje
naději, že se na příští schůzi (o níž
doufá, že se bude konat co nejdříve)
podaří znovuustavit MS KČ Brno
v souladu se Stanovami. Všem zúčastněným patří náš dík za jejich práci
a úsilí.
Hlídka – září 2011
4
Oznámení a dění v KČ – září 2011
5
3
* Předsednictvo Koruny České jednalo 14. září 2011 v Praze U * Němečtí monarchisté pořádají každý rok Monarchieforum.
Posledního soudu.
Schválilo přijetí 5 nových členů.
Usneslo se o uspořádání GS, přičemž uvítalo návrh MS Praha 4
o konání GS na Moravě a zvážilo jej. Předsednictvo se usneslo o
zamítnutí návrhu s odůvodněním, že jelikož se jedná o 20. jubilejní GS, a nebylo by vhodné ohrozit jeho konání časovou tísní,
která je způsobena blížícím se GS. GS se bude konat v Hlavním
městě království Praze.
Vzalo na vědomí zápisy MS návrhy zaslané od členů KČ.
Zhodnotilo audienci u J. J. Hanse Adama II. a J.J. Marie. Audience i následná autogramiáda proběhla v naprosto přátelském
duchu a úspěšně. Audience znamenala zároveň i získání pevných kontaktů a přátelských svazků do budoucna.
Pan m. Nohel oslovil členy KČ s možností vstupu do volební
komise KČ. Dosud se přihlásili: p. Makrlík, p. Pech a p. Martínek.
Předsednictvo odložilo jednání o návrhu na zrušení zákona č.
61/1918 Sb., s tím, že je nutné, aby Legislativní komise s konečnou platností prověřila podstatu existence tohoto zákona a tím
dala PKČ konečný podklad k jednání.
Určilo termín konání ideové konference do 30. 10. 2011 s tím, že
pokud se nikdo nevyjádří, určí PKČ okruhy samo.
Usneslo se, aby napříště veškeré informace členům KČ odcházely z adresy @korunaceská.cz.
Vzalo na vědomí rezignaci pana Fojtíka na funkci SZH. Předsednictvo vyzývá členy Slezského vévodství, aby zvolili nového
hejtmana na Slezském zemském sněmu nebo na GS slezskou
částí. (Na Slezském zemském sněmu byl SZH zvolen pan Bohumil Šourek).
Pan z. h. Konečný referoval o průběhu dotisku knihy "Stát ve
třetím tisíciletí" a jeho výhodách pro KČ. PKČ pověřilo g. s. Hoffmana, aby dojednal účetní aspekty tohoto vydání s p. Pechem.
Pan z. h. Konečný dále prezentoval možnost tisku vizitek KČ a
nabídl se jako koordinátor. Pan m. Nohel informoval o existenci
nového vzoru vizitek, který se zavázal rozeslat členům PKČ, aby
tyto mohli být projednány na dalším zasedání.
PKČ projednalo vytvoření kondolence JCKV Karlovi u příležitosti
úmrtí arcivévody Felixe Habsbursko-Lotrinského. Dopis bude
vypraven nejpozději do tří týdnů. Předsednictvo zároveň pověřilo
m. Jenčeka překladem a úpravou dopisu p, Krátkého, který bude
zaslán později.
* Pan Jan Drnek dodal k 15. srpnu podklady s rukopisným návrhem Monarchistického kalendáře na rok 2012 na CD pro
každého člena předsednictva. Návrh bude do 15. září připomínkován. Zároveň bude rozhodnuto o nákladu a cenové kalkulaci.
Kalendář bude mít tentokrát podobu ročenky a bude obsahovat
výtah údajů a článků ze všech zatím vydaných čísel Monarchistického zpravodaje a Monarchistických listů, počínaje rokem
2008.
Jde vždy o soubor přednášek v souvislosti s monarchistickou
myšlenkou. V tomto roce se toto Monarchieforum koná v Buedingenu (Hessensko) o pátku, dne 30.09 do neděle, dne 2. 10. 2011.
Program:
30. 9. pátek večer. - Jaký význam má mládež pro monarchistické
hnutí.
01. 10. sobota. - Jak má zacházet žák/student s politickým osočením ve škole nebo na universitě
- Moderní media jako instrument monarchistických organizací
- Jak monarchisté mohou využít internet a sociální sítě.
- Sakrální prvky monarchie kdysi a dnes
- Monarchistická renesance mládeže - moderní rebelantství,
nebo obrat, který je třeba brát vážně?
- Guttenberg, Goerdeler a spol. Odpor monarchistických kruhů
a mládeže proti národnímu socialismu 1918 až 1845.
- Monarchie jako orientační bod a stabilizační kotva pro mládež.
02. 10. neděle - Bohoslužba v Mariánském kostele v Buedingenu.
Účastnický poplatek 20,- Euro. Pokud by někdo měl zájem o
účast, necht se u mne hlásí.
Viribus Unitis. Ing. Jenček.
* Předsednictvo KČ konstatovalo, že neeviduje žádné neplatiče za rok 2010. Všichni (181 aktivních členů) buď: zaplatili (136
členů = 75%), nebo jim bylo odpuštěno (10 členů = 5,5%), nebo
předsednictvo rozhodlo (oproti stanovám) o tom, že příspěvek
nebude vymáhat (35 členů = 19,5%).
Celkem bylo v roce 2010 za příspěvky vybráno 76.450 Kč (příspěvky příznivců zde nepočítány, ty jsou dobrovolné). Průměrně
tedy 1 platící člen uhradil 562 Kč.
V roce 2011 má KČ v úhrnu o 17 členů více, tedy 198 potenciálně platících členů (po včerejšku aktuálně 204 členů). Zaplatilio
(102 členů = 51,5%), příspěvky odpuštěny má (7 členů = 3,5% - z
toho 6 členů trvale), nezaplatilo (88 členů = 44,5%). Zatím bylo v
roce 2011 na příspěvcích vybráno 51.300 Kč, což je 67% loňské
hodnoty a odpovídá to zbytku členské základy, která dosud nezaplatila. Naopak je zde teoretický potenciál pro výběr dalších,
avšak ideálních 27.500 Kč.
Každý neplatič má ze stanov právo uhradit svůj příspěvek do 31.
12. Pokud nezaplatí do 31. 3. daného roku je mu pak do konce
roku členství pouze pozastaveno.
* Koruna České zřídila Volební komisi, která má za úkol hlídat
vše kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany KČ.
Pokud by měl jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit se svými
nápady chodu komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr. Petru Krátkému na adresu: [email protected]> [email protected].
* Dne 11. 1. 2012 bude v chrámu Páně P. Marie ve Strážnici
sloužena mše svatá za JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského u
* Tradiční, již 6. Mše še ku cti Bl. Karla Rakouského se bude příležitosti jeho 51. narozenin. Začátek v 18:00 hodin.
v Plzni konat v pátek, dne 21. 10. 2011. Místo a následná trachtace budou upřesněny.
V. J. Ježík.
Přeju krásný den. Vivat rex Carolus! Jirka Sýkora
Prohlášení:
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) s uspokojením vzala na vě domí, že pan ministr Alexander Vondra udělil nejvyšší možné resortní vyznamenání národním hrdinům bratrům Mašínům. Zároveň děkuje panu ministrovi za účast na pohřbu Josefa Mašína a plně za ním stojí ve věci těchto jeho rozhodnutí a činů.
Církev a monarchie – září 2011
Rytíři v Bludově: Řád svatého Lazara Jeruza­
lémského přijímal nové členy Soňa Singerová Bludov /FOTOGALERIE/ – Je sobota 17. září krátce před
půl čtvrtou a před zámkem v Bludově se řadí do průvodu
muži v černých hábitech. V čele průvodu pak vyrazí skau‐
ti s křížem a vlajkou, za nimi jde do rytmu obíjejících
zvonů průvod. Členové Řádu svatého Lazara Jeruzalém‐
ského budou v místním kostele svatého Jiří přijímat nové
členy a povyšovat ty stávající. Průvodu vyšel naproti biskup František Lobkowicz, je členem řádu a jeho duchovním převorem. Ten
který také celebroval mši a uděloval požehnání novým členům.
„Rytíř není jen o uniformě a insigniích. Rytíř je člověk, který umí dávat a obětovat svůj čas a schopnosti druhým,
kteří jeho pomoc potřebují,“ uvedl v kázání skvělý rétor
Lobkowicz. Mezi novými členy se objevil i muž v unifor‐
mě policejního důstojníka. Rytířský kříž, který se mu
pohupoval na uniformě, působil tak trochu jako pěst na
oko. „V práci své členství v řádu netajím. Pohybuji se v
oblasti drogové problematiky. Křesťanské hodnoty se nijak
nekříží s mou prací, naopak Vždyť i u policie pracuje Křes­
ťanská asociace ozbrojených složek. Členství v řádu pro
mne znamená větší zodpovědnost a zároveň musím věno­
vat více času svým bližním – lidem, kteří překročili zákon, i
kolegům,“ uvedl jednatřicetiletý Martin z Prahy. Po mši se průvod ještě vydal k žerotínské hrobce, kterou
biskup Lobkowicz vysvětil. Pak už se všichni vydali do
zámku, o kterém ze stran návštěvníků padaly jen samé
superlativy. Poklonu mu vysekl i sám velmistr řádu Jan
hrabě Dobrzenský z Dobrzenicz. „Na bludovském zámku
jsem poprvé a moc se mi líbí, krásné je i jeho okolí. Věřím,
že zde nejsem naposledy,“ uvedl velmistr. Vznik vojenského a špitální Řádu svatého Lazara Jeruza‐
lémského je spojen s křížovými výpravami zahájenými v
11. století, kdy s rytíři starali o malomocné. Členové řádu
se starali o nemocné i po návratu rytířů do Evropy ve 13.
století. Kromě péče o pacienty zasažené leprou, se nyní řád zaměřil na zajištění dostatku pitné vody v uprchlic‐
kých táborech v Senegalu. V Česku působí rytíři sv. Laza‐
ra od roku 1937. Pod jejich patronací je například ne‐
mocnice v Měšicích u Prahy, která se stará o pacienty se zhoubnými nádory, či dětská psychiatrická léčebna v Opařanech. http://sumpersky.denik.cz/zpravy_region/rytiri-v-bludove-rad svateho-lazara-jeruzalemskeho.html
Zápis z III. slezského zemského
sněmu 25. 9. 2011
místo konání: Centrum pro rodinu, areál staré nemocnice Ostrava-Zábřeh
účast: David Hibsch, Jakub Moravčík, Antonín Fornadel, Ondřej Berki, Jaromír Fojtík,
Martin Prokop, Bohumil Šourek, Alena Šourková (host), Petr Juřena (host)
Jaromír Fojtík jako stávající slezský zemský
hejtman (dále jen SZH) pověřil Davida Hibsche k vedení sněmu jako svého právoplatného zástupce.
Průběh sněmu:
15:00 – položení květiny u busty arcibiskupa
Rudolfa Habsburského, krátký projev Davida
Hibsche o osobě arcibiskupa
15:53 – zahájení sněmu modlitbou + zpěvem
dvou slok císařské hymny
15:58 – David Hibsch poděkoval všem za
činnost vykonanou pro m. s. Ostrava, představil důvody, proč Bohumil Šourek kandiduje na úřad SZH, přednesl informaci o tom,
proč Jaromír Fojtík rezignuje (rodinné +
osobní důvody).
16:03 – slovo Bohumila Šourka - proč na
funkci kandiduje, co bude prosazovat jako
člen předsednictva (jímž by se jakožto SZH
stal) ve vedení strany, pokud bude zvolen.
16:10 – hlasování o volbě SZH. Zvolen byl
Bohumil Šourek pěti právoplatnými hlasy
pěti členů m.s.Ostrava. Proces a výsledek
volby je zdokumentován a podepsán všemi
zúčastněnými na samostatné listině.
16:15 – diskuze o stavu ve straně, o nápadech na další činnosti, o tom, jak bude nový
SZH reprezentovat vévodství slezské ve
vedení strany a dalších tématech. Byla sepsána řada nápadů na činnosti, jež chce
m.s. Ostrava v následujících měsících zrealizovat – např. slezská pouť na Cvilín, pokračování pravidelných přednášek a promítání,
návštěva památníku 1. sv.války v OstravěMartinově, návštěva m.s.Olomouc a další.
19:00 – ukončení sněmu, rozloučení a odchod.
zapsal: Jakub Moravčík
ověřil: David Hibsch
Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
AKCE – září 2011
Členové Koruny České byli přijati u Lich­
tenštejnského knížete Sobota 3. září se stala dalším významným mezníkem pro české monarchisty. V tento den byla totiž asi pade‐
sátičlenná delegace zástupců Koruny České a dalších monarchistů přijata Jeho Jasností Hansem‐Adamem II.,
knížetem Lichtenštejnským a jeho chotí. Připravované
setkání se uskutečnilo ve starobylém sídle vládnoucí
rodiny ve Vaduzu. Původním záměrem této početné delegace byla orga‐
nizace autogramiády knihy „Stát ve třetím tisíciletí“, jejímž autorem je právě Jeho Jasnost. Publikace pana knížete trefným způsobem upozorňuje na základní
deficity současné podoby demokracie a všímá si také
tématu lidské svobody a práva na sebeurčení, které
kníže nenacionalisticky klade až na úroveň obce. Před‐
stavuje tak stát jako servisní organizaci pro své obča‐
ny, který si prakticky krom udržování právního státu a
aktivní realizace zahraniční politiky nenárokuje žádný
další podíl na širokém spektru činností, které mohou
zastat (a v případě Lichtenštejnska i zastávají) nižší
správní jednotky popř. sami občané. Přestože kníže
apeluje na realizaci přímé demokracie a považuje po‐
měrně odvážně i nábožensky odvozenou panovnickou
legitimitu pro panovníky za těžce udržitelnou v dnešní
době, je z četby knihy jasně patrno, že monarchii jako
státnímu zřízení dává mnohem větší šance, než repub‐
lice současného typu. V závěru knihy, kterou mohu
všem k přečtení jen vřele doporučit, je prezentován
ukázkový model obecné ústavy, ze kterého také jaksi pod čarou vyplývají výhody monarchie (text je psán
variantně pro monarchii i republiku s tím, že republi‐
kánské procesy jsou pravda vždy trochu složitější). Není divu, že ihned po vyprodání prvního vydání
(Koruna České je partnerem dotisku české verze kni‐
hy), zatoužilo více lidí setkat se osobně s jejím auto‐
rem. Přestože úvodní protokolární poučení nedávalo
příliš naděje otevřenosti a srdečnosti, setkání
s knížecím párem bylo ovšem jeho pravým opakem.
Kníže i kněžna zvolili od počátku velmi neformální tón
i styl, což se odrazilo jak v příjemné atmosféře celého setkání, tak také v jeho délce cca dvou hodin, což něko‐
likanásobně přesahuje běžnou a tedy i námi původně
očekávanou míru panovnických audiencí. Hans‐Adam II. však prozradil, že i on byl zvědavý na
setkání s českými monarchisty. Důvodem bylo dle jeho
slov mimo jiné to, že si nedovedl uspokojivě vysvětlit,
proč zrovna v Česku se náklad jeho knihy zcela vypro‐
dal, neboť v zemi, které je známá spíše negativním
vztahem k jeho rodu, by podobný úspěch neočekával (např. francouzské vydání knihy se teprve připravuje).
Setkání na rodovém hradě ve Vaduzu se skládalo ze tří částí. Prvním bodem bylo oficiální uvítání (knížecí
pár se s každým příchozím osobně pozdravil a v závěru opět i rozloučil), naše prosba o udělení audience a
autogramiády a také předání darů Jeho Jasnosti. Velký
dík zasluhuje především zajištění oficiálního daru KČ, 7
zpracovali předseda dohlédací komise pan Richard Pech s grafickým ztvárněním předsedy MS KČ v Ostravě Davi‐
da Hibsche. Jednalo se o čajový servis pro knížecí pár, přičemž každá jeho část nesla vyobrazení erbu některé‐
ho z panství či obcí, které by měly být knížecímu rodu opět vráceny. Kníže také obdržel rodokmen, který doka‐
zuje, že je potomkem mnoha rodů české šlechty, českých panovníků a dalších vládnoucích rodů Evropy (tento rodokmen je přílohou tohoto čísla). Druhou část setkání tvořila vlastní autogramiáda, bě‐
hem které Jeho Jasnost přijímala i drobnější soukromé dary. S povděkem kvitoval Hans‐Adam II. také zprávu předsedy Legislativní komise KČ pana Mgr. Petra Krát‐
kého, který ho informoval o tom, že statě jeho knihy se i v českém prostředí stávají součástí odborné právní dis‐
kuse. Nejvíce pak zaujaly patrně manželé Velečtí z Valtic, kteří se rozhodli vracet knížeti postupně jeho panství ve Valticích na vlastní pěst – a to počínaje sklenicemi val‐
tického vína, medu a příslibem, že v tom budou valtičtí pokračovat i nadále. Třetí část návštěvy pak tvořila dis‐
kuse s knížetem nad obsahem jeho knihy; bylo ale mož‐
no položit Jeho Jasnosti prakticky jakoukoliv otázku. Již tak vynikající atmosféru audience umocňovala ještě samotná kněžna, která jako pražská rodačka jevila živý zájem o dění v našich zemích (kněžna Marie Aglaë je rozená hraběnka Kinská) a konverzovala soukromě se členy naší delegace v průběhu autogramiády. V přátelské atmosféře jsme tak opouštěli knížecí sídlo především s pocitem, že audience u Jeho Jasnosti skutečně nebyla pouhým zajímavým bodem zájezdu, ale již dosaženým cílem, který nemohl být vyvážen řádným jiným zážitkem z naší cesty. Vzhledem k tomu, že je Hans‐Adam II. častým hostem v našich zemích, doufáme, že ho brzy budeme moci při‐
vítat i u nás, abychom se pokusili oplatit mu alespoň symbolicky jeho srdečnost na naší půdě, které se k němu zatím chová více než macešsky. Petr Nohel Fotografie: ‐ Knížecí sídlo ve Vaduzu ‐ Místopředseda KČ Ing. Jenček je vítán Jeho Jasností ‐ Kníže a kněžna byli příjemnými a neformálními hostiteli ‐ Petr Nohel prezentuje knížeti rodokmen dokazující jeho české a panovnické kořeny ‐ Pavla Velecká vrací knížeti část Valtického panství ‐ Petr Krátký se s kněžnou rozuměl ‐ Dary Koruny České ‐ Během audience vládla srdečná atmosféra OHLASY
‐ Společná fotografie v přijímací místnosti Kníže přijal i dva monarchisty ze Slovácka Vaduz – Po českém prezidentu Václavu Klausovi přijal lichtenštějnský kníže Hans Adam II. i dva monarchisty
ze Slovácka Jiřího Čížka a Miroslav Pauříka. Začátkem září se vydala delegace českých a moravských příznivců monarchie a jejich sympatizantů do hlav‐
ního města Lichtenštejnska Vaduzu. V rodovém sídle je přijal lichtenštejnský kníže šestašedesátiletý Hans Adam II. s manželkou Marií, hraběnkou Kinskou ze Vchynic a Tetova. Ta se narodila v roce 1940 v Praze.
„Sídlo Hanse Adama II. vedle nás navštívil ze zemí Koruny České pouze prezident Klaus,“ upozornil veselský rodák Miroslav Pauřík. Před přijetím u hlavy knížectví prošli všichni účastníci audience instruktáží o způsobech chování před před‐
stavitelem státu, který je k sobě pozval. „Již vstupem do areálu dýchla na návštěvníka historie, krása zahrady a
středověká architektura. Nejen padací most, hradní brána, instalovaná středověká děla, ale i heraldické symboly
a plastiky na zdech celý zážitek umocňovaly,“ popsal své dojmy Pauřík. Hradní pán i s chotí čekal na delegaci v předpokoji. „Pár se s každým osobně vlídně a s úsměvem přivítal ruky­
podáním a pozdravem Grüss Gott a nabídnutím pohoštění v podobě perlivé vody a džusu,“ pokračoval Veselan. Poté Hans Adam dostal od českých a moravských monarchistů dary: čajový servis a zpracovaný rodokmen s
vývody k evropským aristokratickým špičkám. Pak se v hlavním sále lichtenštejského zámku uskutečnila autogramiáda s možností předání osobních darů. Hosté z České republiky uctili hostitele mimo jiné velkým koláčem, medem, obrázky z Valtic a archivním červeným vínem. „V Lichtenštejnsku jsem byl poprvé. Návštěva Jejich Jasností mě a nás všechny uchvátila srdečností, uvolněností, vstřícností i laskavostí. Celá audience trvala
asi dvě a půl hodiny, běžně jsou asi tak půl až jednu hodinu,“ nastínil výjimečnost předseda místní společnosti Koruny České ve Strážnici Jiří Čížek. Kromě knížecího zámku si českomoravská výprava prošla hlavní město státu, v němž se právě konaly místní slavnosti. „Centrem prošel s hlasným zvoněním zvonců průvod nazdobeného šlechtěného skotu,“ po‐
dotkl Pauřík. Návštěva lichtenštejnského sportovního areálu v Malbunu třídenní zájezd zakončila. „Na audienci nás jel plný autobus a ještě asi dvě osobní auta kolegů, kteří se z různých příčin nemohli zúčastnit celého zá­
jezdu,“ upřesnil Čížek. Návštěva v sídle Hanse Adama II., který podle lich‐
tenštějské ústavy má nárok i na neexistující tituly vévoda opavský a krnovský, nebude poslední zahraniční akcí Koruny České. „Plánujeme také ná­
vštěvu Velkovévodství lucemburského spjatého s naší historií českým králem Janem Lucemburským, králi a císaři Karlem IV., Václavem IV. a Zikmundem. Dále přes Jiří Čížek (první zprava) na audienci u lichtenštejn‐
Zikmundovy potomky dojdeme až k našim současným ského kníže Hanse Adama II.. panovníkům z rodu Habsbursko­Lotringenského,“ do‐
Autor: Archiv Jiřího Čížka
dal vnorovský veterinární lékař. Petr Turek
http://hodoninsky.denik.cz/zpravy_region/knize‐
prijal‐i‐dva‐monarchisty‐ze‐slovacka20110930.html Lichtenštejnsko v referendu odmítlo liberalizovat potraty Neděle, 18 Září 2011 Lichtenštejnsko v dnešním referendu odmítlo liberalizovat potraty. Proti návrhu povolit potra‐
ty v prvních 12 týdnech těhotenství nebo v případě vážného poškození vývoje plodu hlasovalo 52,3 procenta občanů. Odpůrci liberalizace v této silně katolické zemi získali o 500 hlasů více než příznivci potratů. Regent Alois, kterému jeho otec a kníže Hans‐Adam II. v roce 2004 předal výkon moci, před mě‐
sícem podle AP prohlásil, že v případě dekriminalizace zákon o potratech vetuje. Zdůvodnil to tím, že liberalizace legislativy by mohla vést k potratům postižených plodů v pozdním stupni tě‐
hotenství. Podle současných zákonů hrozí ženám, které potrat podstoupí, až jeden rok ve vězení. Lékaři za takovýto zákrok mohou jít za mříže až na tři roky. Výjimkou je pouze stav, kdy je matka ohrože‐
na na životě nebo když žena otěhotní do 14 let věku. Výsledek referenda znamená, že ve hře je protinávrh podporovaný dvěma hlavními politickými stranami. Ten počítá s tím, že potraty zůstanou nadále nelegální. Pokud je ale žena podstoupí v zahraničí, postih by jí už hrozit neměl. http://korunaceska.cz/index.php/cs/aktuality/238‐lichtenstejnsko‐v‐referendu‐odmitlo‐
liberalizovat‐potraty Šluknovské nepokoje jsou důsledkem nespravedlivého státu a liberální politiky Pondělí, 26 Září 2011 Konzervativní platforma Koruny České se plně staví za vyjádření senátora Jiřího Čunka k sociálně vyhrocené situaci ve Varnsdorfu. Situace, jak ji popsal 22. září při vystoupení na zasedání městského zastupitelstva, ce‐
lospolečensky reflektuje reálný stav. Souhlasíme s jeho míněním, že problém nemůže vyřešit město samo, ani vládní Agentura pro sociální začleňování. Na jedné straně vláda zcela v duchu EU realizuje kontraproduktivní politiku sociálních dávek, která nejenže umožňuje příživnický způsob života, ale počet lidí, kteří parazitují na ostatních občanech, ještě rozšiřuje, a na druhé straně vkládá další nemalé prostředky do činnosti nejrůzněj‐
ších agentur, včetně té vlastní. Touto multikulturní politikou vláda likviduje u svých klientů zbytky respektu k většinové společnosti a v důsledku je utvrzuje v přesvědčení, že parazitní způsob života je oprávněný. Tyto sociálně inženýrské ideologicky podmíněné způsoby řešení sociálních problémů prokázaly svou neschopnost již za minulého režimu a nyní jsou k nám opět importovány z EU v podobě multikulturalismu a pseudohuma‐
nistických teorií. Konzervativní platforma SVĚT MONARCHIÍ - září 2011
Palackého dopis do Frankfurtu (1948) 11
V roce 1848 usilovalo německé národní hnutí o vytvoření velkoněmeckého státu, do něhož chtělo začlenit i české země v rozsahu středověké Svaté říše římské národa německého. Na přípravné jednání sněmu byl po‐
zván i František Palacký jako reprezentant českého politického života. Dokument ukazuje, jaký byl jeho po‐
stoj. Dopis dne 6. dubna l. r., kterýmžto ste mi, vysoce vážení pánové, prokázali čest, že ste mne pozvali do Frankfur­
tu, abych se oučastnil jednání Vašich, hlavně směřujících k tomu, aby co nejrychleji svolán byl německý parla­
ment ­ nyní právě mne poštou došel. S radostným překvapením shledal jsem v tom plné a platné svědectví důvěry, kterou nejznamenitější mužové říše Německé ve smýšlení mé pokládati nepřestávají: neboť povolávajíce mne ke sněmu „německých vlastencův", propouštění mne sami z obviňování, rovněž tak nespravedlivého, jakož opět i opět na mne uvalovaného, že bych se kdy ukázal býti nepřítelem německému národu. S upřímným citem vděčnos­
ti v tom uznávaje vznešenou vlídnost i spravedlnost výtečného shromáždění tohoto, vidím se proto tím více býti povinen, odpovědíti jemu s otevřenou důvěrou, přímo i bez ukrývání. Na pozvání Vaše, pánové, nemohu ani sám osobou svou přijíti, ani na místě svém odeslati jiného „bezpečného vlastence". Dovolte, abych Vám nyní co možná krátce přednesl své toho důvody. Účel Vašeho shromáždění jest na místo dosavadního svazku knížat postaviti svazek německého národu, národ německý uvést ve skutečnou jednotu, utužiti cit německé národnosti a tímto způsobem rozmnožiti moc a sílu říše Německé. Jakkoli ctím toto snažení i pocit, na kterémžto se zakládá, a právem proto, že je ctím, nemohu nikterak účastniti se v něm. Já nejsem Němec, aspoň se jím býti necítím ­ a za pouhého potakače, nemajícího ani mínění, ani vůle, nechtěli ste mne zajisté k sobě povolati. Přičemž musil bych ve Frankfurtě buď city své zapírati a se přetvařovati, anebo když by k tomu přišlo, hlasitě odporovati. K prvnímu jsem příliš upřímný a prostomluvný, ke druhému pak nejsem dosti drzý a bezohledný. Nemohu totiž sobě toho připustiti k srdci, abych protivnými zvuky rušil souhlas a svornost, kterouž pokládám za utěšenou a žádoucí netoliko ve svém vlastním domě, ale i u souse­
da. Sem Čech rodu slovanského i se vším tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal sem se zcela i navždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale odjakživa zvláštní a sám o sobě stávající. Panovníci jeho účastnili se od věků ve svazku knížat německých, národ ale sebe sám nikdy k národu německému nepočítal, aniž také od jiných po všechna staletí kdy k němu byl počítán. Celé spojení Země české nejprve se svatou říší Německou a po­
tom s Německým spolkem bylo odjakživa pouhé regale, o kterém český národ a čeští stavové sotva kdy chtěli věděti, aniž toho sobě všímali. Věc tuto skutečně vědí všickni němečtí znalci dějin tak dobře jako já. A chtěl­li by kdo ještě o tom pochybovati, nabízím se, že ji přivedu svým časem k oupolné a samozřejmé jistotě. I kdyby se zouplna za pravdu přijalo, že koruna Česká kdy byla říší Německou ve svazku lenním (čemuž ale publicisté čeští odjakživa odpírali), nemůže žádnému skutečnému znalci dějin přijíti na mysl, aby, co se dotýče záležitostí vnitř­
ních, pochyboval o někdejší suverenitě a svézákonnosti vlády a země České. Celému světu jest povědomé, že císařové němečtí, co se této jejich hodnosti dotýče, odjakživa s národem českým ani dosti málo činiti neměli, že jim v Čechách ani nad Čechy nepříslušela moc ani zákonodární ani soudní ani exekutivní: že nikdy neměli práva vybírati ze země vojsko neb jaké regalie, že země Česká spolu se svými korun­
ními zeměmi nepočítala se k žádnému z desíti krajův německých, že příslušenství k říšskému soudu komornímu se na ni nevztahovalo atd., že tudíž celé dosavadní spojení země České říší Německou je pokládáno i považováno býti musí nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovníka s panovníkem. Žádá­li ale kdo, aby nad tento dosavadní svazek mezi knížaty nyní spojil se národ český sám s národem německým, jest aspoň toto vždy požadavek nový, nemající žádného historického základu právního, jemuž já o své osobě hověti oprávněna se necítím, pokud neobdržím k tomu výslovného i platného mandátu. Druhá příčina, která mi brání porad vašich býti oučasten, jest, že podle všeho toho, co posud o záměrech i úmyslech Vašich veřejně se prohlásilo, nevyhnutelně chcete i budete k tomu, abyste navždy zemdlili, ba nemož­
ným učinili Rakousko co říši samostatnou, říši, jejížto zachování celosti i upevnění jest a býti musí věcí velikou i důležitou netoliko národu mého, ale celé Evropy, ano lidskosti a vzdělanosti samé. Popřejte mě i také v tom krát­
kého a přívětivého sluchu. Víte, pánové, která mocnost drží veškerý veliký východ našeho dílu světa. Víte, že tato mocnost, již nyní vzrostši u velikost ohromnou, sama sebe a v sobě každého desítiletí větší měrou se sílí a vzmáhá, nežli to díti se může v zemích západních. Že jsouc ve středu svém nepřístupna skoro každému outoku, stala se již dávno nebezpečnou svým sousedům. I ačkoli majíc na půlnoci bránu otevřenou, že vždy přece přirozeným vedena pudem, zvláště na jih rozšiřovati se hleděti bude, že každý krok, kterýž by na této cestě dále ještě učinila kupředu, hrozí během čím dále rychlejším zploditi a založiti universální monarchii, tj. nepřehledné i nevyslovitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic, jehož bych já, Slovan tělem i duší pro dobré lidské neméně těžce želel, byť i tato monarchie prohlašovala se za slovanskou. S touž křivdou jako v Němcích za nepřítele Němcův, jmenují a pokládají mne mnozí v Rusích za nepřítele Rusův. Nikoliv, pravím to hlasitě i zjevně, nejsem nepřítel Rusův. Naopak pozoruji s radostným oučas­
tenstvím každý krok, jejž tento veliký národ ve svých přirozených mezích kupředu činí po dráze vzdělanosti: však ale že při vší vřelé lásce k národu svému vždy ještě výše cením dobré lidské i vědecké nežli dobré, národní, z té příčiny již možnost universální monarchie ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce nežli mne. Ne proto, že by monarchie byla ruská, ale že by byla universální. Víte, že na jihovýchodní straně Evropy, podél hranic říše Ruské, přebývají národové mnozí, původem, jazykem, dějinami a mravem znamenitě rozdílní ­ Slované, Rumuni, Maďaři a Němci, o Řecích, Turcích a Škipetařích (Al­
báncích) ani nemluvíc ­ z nichž žádný sám o sobě není dosti mocen, aby přemocnému sousedu svému na východě odporovati mohl s prospěchem po vše budoucí časy. Toto mohou jen tehdáž, když je svazek ouzký a pevný bude spojovati všechny v jedno. Pravá životní žíla tohoto potřebného svazku národův jest Dunaj. Oustřední jeho moc nesmí se od řeky této nikdy daleko uchylovati, má­li skutečně vůbec platna býti a zůstati. Zajisté, kdyby státu rakouského nebylo již odedávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil. Proč ale viděli jsme tento stát, jenž od přírody a historie povolán jest býti záštitou a strážcem Evropy před asi­
atskými živly všelikého způsobu ­ proto viděli jsme jej v kritickém okamžení bez pomoci a skoro bez rady před návalem bouře nastávající? ­ Proto, že v nešťastném zaslepení již oddávna sám nepoznával skutečného právního i mravního základu jsoucnosti své a jej zapíral: základní pravidlo, aby všecky pod žezlem sjednocené národnosti i všecka vyznání víry požívaly vespolek ouplné rovnosti práva i vážnosti. Právo národův jesti skutečné právo pří­
rody. Žádný národ na zemi nemá práva žádati, aby k jeho prospěchu soused jeho sebe sám obětoval, žádný není povinen pro dobrého souseda svého sebe sám zapřít nebo obětovati. Příroda nezná žádných ani panujících ani služebných národův. Má­li svazek, který spojuje více rozličných náro­
dův v jeden politický celek, bytí pevný a trvanlivý, nesmí žádný národ míti příčiny obávati se, že tímto spojením přijde o některý z nejdražších statkům svých, naopak, každý musí míti jistou naději, že v odstřední moci nalezne ochranu i záštitu před možnými přechmaty sousedův přes čáru rovnosti. Potom se také každý přičiní opatřiti odstřední tuto moc silou takovou, aby dotčenou ochranu mohla s prospěchem vykonávati. Jsem přesvědčen, že ani ještě nyní v říši Rakouské není pozdě, aby základní toto pravidlo spravedlnosti, tato sacra ancora ve hrozícím utonutí lodí prohlásilo se zjevně i upřímně a provedeno bylo spolu ve všem důrazně: však ale každé okamžení jesti drahé, kýž se s tím, probůh, již ani hodinu déle neváhá! Metternich neklesl jen proto, že byl největší nepřítel svobody, ale také proto, že byl nejnelítostnější, nejouhlavnější nepřítel veškeré národnosti slovanské v Rakousích. Pozvednu­li tedy zraku svého za hranice české, pudí mne přirozené i historické příčiny k tomu, abych neobracel jeho do Frankfurta, ale do Vídně a tam abych hledal ono ústředí, ježto se k tomu hodí i povoláno jest, aby ujistilo i hájilo národu mého pokoj, svobodu a právo. Vaše snažení, pánové, zdá se mi ale nyní směřovati k tomu, abyste toto ústředí, od jehož moci a síly já ne samé jen země České spásu očekávám, abyste je netoliko, jak sem pravil, záhubně zemdlíli, ale i dokonce zničili. Anebo domníváte­li se, že stát rakouský i déle ještě bude trvati, když jemu zapovíme, aby ve svých zemích dědičných neměl žádného svého, společné hlavě frankfurtské nepodlehlého vojska? Domníváte­li se, že císař rakouský i potom ještě co suverén bude se moci udržeti, když naň uložíme povinnost, aby všecky důležitější zákony přijímal od Vašeho sboru a tímto způsobem aby instituce rakouského sněmu říš­
ského, jakož i přirozené zemské ústavy spojených království staly se pouhým stínem bez podstaty a moci? A když potom Uhry, jdouce po svém pudu, od státu se odtrhnou anebo, což bezmála jedno jest, když samy v sobě se zvláš­
tě sestředí ­ budou tyto Uhry, kteréž o rovnoprávnosti národní ve svých hranicích ničehož nechtějí věděti, budou se moci zachovati při svobodě a síle na časy budoucí? Jenom spravedlivý jesti právě svobodným a silným. O dob­
rovolném ale spojení se Slovanův podunajských a Rumunův, ano i Polákův samých, se státem takovým, jehož pravidlo jest, že třeba nejprve býti Maďarem a potom teprve člověkem, není ani pomyšlení. Tím méně pak o spo­
jení se vynuceném. Pro spásu Evropy Vídeň nesmí klesnouti, by stala se městem provinciálním! Jsu­li pak ve Vídni samé lidé takoví, kteří za hlavní město žádají sobě míti Váš Frankfurt, musíme nad nimi zvolati: Pane, odpusť jim, neb nevědí, co činí! Konečně ještě ze třetí příčiny zpěčovati se musím porad Vašich býti účasten: pokládám totiž všecky dosavadní projekty říši Německé dáti nové zřízení na základě vůle národní u vykonávání za nemožné a na dlouhé časy za nestálé, nechcete­li se odhodlati ku pravému lékařskému prostředku života a smrti ­ míním totiž provolání ně­
mecké republiky ­ byť ona byla jen formou přechodní. Všecky předpisy, o něž se potud pokoušíno o rozdělení moci mezi polovládními knížaty a plnoprávným národem, přivádějí mi na mysl teorie Phalansterův, které taktéž opí­
rají se o základní pravidlo, že ti, jichž se dotýče, budou se chovati jako cifry v počtech a že žádné jiné platnosti vyhledávati nebudou, nežli jakou jim teorie vykáže. Možné, že mínění mé není důvodné, že se mýlím ve svém pře­
svědčení ­ upřímně se vyznaje, přeji sám, aby bylo tak ­ ale toto přesvědčení mám já skutečné i v žádném oka­
mžení nesmím tohoto kompasu dáti z ruky, nechci­li v bouřích doby nynější utonouti bez pomoci. Co pak se dotý­
če zřízení republiky v říši Německé, věc tato leží zouplna mimo okres kompetence mé, takže o ní nechci ani svého mínění provést. Ode hranic říše Rakouské ale musím každou myšlenku o republice již napřed odhodlaně i důraz­
ně zamítati. Pomyslete si říši Rakouskou rozdělenou na množství republik a republiček ­ jaký to milý základ k universální ruské monarchii! Konečně pak, abych zavřel obšírné, avšak jen běžně prohozené slovo své, musím přesvědčení své krátce v ten smysl vyjeviti, že kdo žádá, aby Rakousy (spolu s nimi i Čechy) připojily se národně k říši Německé, požaduje od nich samovraždu, což nemá nižádného morálního ani politického smyslu. Naopak ale že žádost, aby se Německo připojilo k říši Rakouské, totiž aby k státu rakouskému pod výše dotčenými výminkami přistoupilo, má mnohem důvodnější smysl. Pakli však ani toto není po národním pocitu a smýšlení německém, nezbývá nic, než aby obě mocnosti, říše Rakouská i Německá, vedle sebe rovnoprávně se ustrojily, svůj dosavadní svazek aby proměnily ve věčný spolek k obraně i ke vzdoře, a bude­li v tom jejich obapolný zemský prospěch, aby třeba také zřídily mezi sebou jednotu celní. Ke všem prostředkům, které samostatnosti, celosti i vyvinování se moci říše Rakouské, zvláš­
tě k východu, nejsou nebezpečni, chci každého času rád podati pomocné ruky své. Přijměte, pánové, výjev upřímné úcty i oddanosti mé. V Praze dne 11. dubna 1848 http://clanky.rvp.cz/clanek/c/GV/2089/DOPIS‐FRANTISKA‐PALACKEHO‐DO‐FRANKFURTU.html/ TRADICE - září 2011
SOCHA PŘEMYSLA OTAKARA II. 13
Občanské sdružení POMNÍK ZAKLADATELI MĚSTA postup‐
ně zpřesňuje záměr vybudovat první monumentální plastiku v České republice i ve Střední Evropě, která by připomínala mimořádnou osobnost českého krále a středoevropského státníka Přemysla Otakara II. Geneze koncepce Původní záměr počítal s poměrně rozsáhlým sousoším, které by sloučilo jezdeckou sochu zakladatele Přemysla Otakara II. s postavou jeho vnučky Elišky Přemyslovny jakož‐
to první majitelky „věnného města“. Neřešitelné prostorové potíže vedly k redukci plánu na jezdeckou sochu panovníka. Vznikly však další otázky kolem finančních nákladů na tako‐
vé dílo v souvislosti s reálnou skutečností, že nedávno zahá‐
jená veřejná sbírka postupuje jen zvolna kupředu. Prof. Jan Hendrych a jeho pražský ateliér by zahájili konkrétní práce až po složení velké sumy; dlouhá doba shromažďování tako‐
vé částky by nepochybně jak odradila dárce, tak oddálila realizaci projektu. Nové a nové konzultace o vhodných pro‐
storách rovněž ukázaly, že v blízkosti historického jádra Vysokého Mýta není pro dostatečné vyniknutí jezdecké sochy vhodné místo. Proto bylo zvoleno konečné řešení: monumen‐
tální stojící postava krále‐zakladatele. Idea pomníku Před Pražskou bránou vně historického jádra města v místě, které ze čtyř směrů zdejších komunikací a ze všech ostatních směrů připoutá pozornost, bude stát socha Přemysla Otakara II. Vertikálu věže tedy logicky doplní vertikála sochy (stejnou logiku, nikoli ovšem vertikální, má svatý Václav před Národ‐
ním muzeem v Praze). Samotná postava bude měřit cca 2.50 metrů, navíc bude stát na kamenném podstavci, takže svou celkovou výškou kolem 6 metrů bude nepřehléd‐
nutelnou dominantou prostoru. Přitom zabere jen velmi malou půdorysnou základnu. Přemysl bude komponován jako hrdá postava s královskou korunou na hlavě. Bude sice ve zbroji a v drátěné košili, rytířským atributem bude také helmice u paty sochy, ale především bude plnit svou roli zakladatele: naznačená listina v jeho ruce bude připomínat založení Vysokého Mýta. Bude to tedy státník, který musel být v té době rytířem, ale hlavně budoval a rozvíjel své země, především zakládáním četných měst. Oproti jezdeckým sochám, které akcentují bojovou a silovou podstatu zobrazené postavy a kde samotná osoba nutně musí poněkud ustoupit mase koně, na sebe vysokomýtský stojící Přemysl Otakar soustředí všechnu pozornost a zdůrazní své pozitivní politické poslání. Drapérie nebo jiný prvek umožní vepsání jmen českých, moravských, slezských, rakouských a dalších měst, která panovník založil. Jeho středoevropský rozměr naznačí znaky řady ovládaných zemí na soklu. Železný král bude ze železa Tradičním materiálem pro podobné sochy je kámen nebo bronz. Ke „králi železnému a zlatému“ (z čehož historicky odůvodněná je pouze první část přídomku) by se však mimořádně hodil symbolický materiál, kte‐
rým je kované železo s výraznými stopami kovářského zpracování na ploše. Dnešní techniky zpracování a zejména sofistikované povrchové úpravy umožňují, aby estetický dojem nejen neutrpěl, nýbrž byl naopak posílen netradičním materiálem. Navíc takový inovační přístup inspiruje tvůrce k technickému a uměleckému zpracování, které zaručuje originalitu sochaře i hluboký zážitek pozorovatele. Práci se železem v této monu‐
mentální a reprezentativní formě však dokáže jen málokdo. Sochu Přemysla Otakara II. vytvoří Karel Bureš Občanské sdružení a vlastně celé Vysoké Mýto má štěstí. Ve městě a jeho nejbližším okolí vyrostla celá gene‐
race vynikajících uměleckých kovářů. Karel Bureš (1958) se ve Vysokém Mýtě narodil, ale je už dnes světově proslulým tvůrcem kovaných plastik všeho druhu. Absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze a Mistrovské akademie Rudolfinea pro umělecká řemesla s certifikátem pro celou Evropskou unii dovršil za neustávající praktické tvorby svou teoretickou přípravu v tříměsíčním mistrovském kurzu památkové péče pořádaném UNESCO v benátském Centro Europeo di Venezia. Dnes najdete Karla Bureše nejen v jeho ateliéru v Cerekvici nad Loučnou, ale především na sochařských sympoziích a dílnách uměleckých kovářů na celém světě. Neobejde se bez něho žádný uměleckokovářské symposium Hefaiston na hradě Helfštýně s mezinárod‐
ní účastí, kde Karel Bureš od roku 2002 předsedá odborné porotě, ani žádný větší workshop kdekoli v Evro‐
pě, kde se setkávají umělci jeho oboru; naposledy působil Karel Bureš jako prezident umělecké poroty soutě‐
že výtvarných umělců na Sicílii. Karel Bureš je zárukou zdaru projektu nejen jako vynikající odborník, ale také jako vysokomýtský a český patriot. Postup prací Přibližně do konce října 2010 bude hotový model sochy. Vysokomýtská veřejnost dostane možnost si model prohlédnout a uvážit také jeho prostorové působení ve vybraném místě. Širší veřejnost dostane tutéž příleži‐
tost prostřednictvím webových stránek. Poté už bude autor pracovat na soše. Za pomoci občanského sdružení přitom bude heraldické a historické detaily konzultovat s předními českými odborníky. Protože neexistuje skutečný portrét krále, má autor Přemyslovy sochy dost prostoru pro uměleckou licenci co se týče samotné postavy; reálie (zbroj, jména měst, znaky zemí atd.) budou ovšem přesné. Věříme, že se mezitím prostřednictvím veřejné sbírky podaří shromáždit tolik prostředků, aby mohla být socha slavnostně inaugurována na podzim roku 2012. Nebude to sice přesně k výročí 750 let od založení Vysokého Mýta (zakládací listina neexistuje a první zmínkou je zakládací listina města Poličky s datem 1265), ale jubilejní termín bude respektovat zhruba střed mezidobí 1260‐1265, kdy muselo být město založeno. Nepochybujeme, že odhalení první české a evropské sochy Přemysla Otakara II. budou přihlížet domácí i zahraniční státníci, osobnosti z politického a kulturního života a zástupci měst založených Přemyslem Otaka‐
rem II. Vysoké Mýto získá jednu z uměleckých dominant a posílí tolik potřebné vědomí místní i národní iden‐
tity. Děkujeme za Váš příspěvek Cesta je ještě dlouhá, ale na obzoru se vyjasňuje důstojný cíl projektu. Děkujeme všem, kteří na pomník otce města dosud přispěli. Děkujeme všem, kteří projeví své vlastenectví jakoukoli částkou převedenou na ban‐
kovní účet zřízený u Komerční banky s číslem 43­6754640247/0100 nebo poukázanou na tento účet slo‐
ženkou, kterou je možné si vyzvednout v kanceláři Plavecké školy v Krytém bazénu ve Vysokém Mýtě. Jeden z největších českých a středoevropských panovníků, zakladatel Vysokého Mýta a dalších více než 50 měst a hradů, si naši úctu a pozornost zaslouží. O založení Vysokého Mýta Přemysl Otakar II. Promyšleně realizoval svůj plán zakládání měst, která by nejen dokonaleji splnila úlohu starých hradišť – vojenských ochránců zemské cesty, ale přinášela králi i trvalý užitek poplatky, celními dáv‐
kami, soudními platy, platy z přidělených pozemků a jiné obživy. Tak udělil v roce 1259 městská práva po vzoru královského města Hradce Králové klášterní osadě litomyšlské s přáním, aby „město Litomyšl se těšilo všem právům a svobodám, která mají naše města v Čechách“, tak vznikla i další města na cestě do Prahy, totiž Kouřim, Kolín, Čáslav, Chrudim, Vysoké Mýto a Polička. O postupu této městské kolonizace není přesných zpráv, neznáme přesně ani místa, odkud přicházeli noví kolonisté. Podle magdeburského práva, které se v nových městech uplatňovalo, lze soudit, že přicházeli se svými lokátory ze severních krajů Německa. Lokátor z pověření panovníka nejen získával kolonisty, ale město vyměřoval a dozíral na jeho budování a opevňování, Konrád z Levendorfu se takto účastnil při založení Čáslavi, Chrudimi i Poličky. Je zcela pravděpo‐
dobné, že zakládal i Vysoké Mýto. V roce 1265 již Vysoké Mýto stálo a bylo opevněno (podle zakládací listiny Poličky z 27.září 1265). Je proto třeba předpokládat, že vzniklo někdy kolem roku 1260. Města při svém založení byla obvykle osvobozena na dobu dvaceti let od placení všech dávek, a proto tím ochotněji ctila královu moc a šířila život v místech, kde lidé dosud trvaleji nesídli‐
li. Stala se brzo hospodářskou i vojenskou oporou panovníkovy moci a v tomto poslání vystřídala dří‐
vější opevněná hradiště. O plánovitosti panovníkova záměru, který nebyl v době jeho smrti ještě zcela dokončen, svědčí promyšlené zakládání měst v sou‐
vislém pásu podél úpatí pohraničního hvozdu proti německé říši i právě v těsném sousedství důležité stezky – hospodářské tepny přemyslovského státu. Vedle mocenských hledisek byl jistě i přímý zisk panovníka jedním z hlavních motivů zakládání krá‐
lovských přemyslovských měst, jak možno usuzovat i ze sporů církve, šlechty a krále, které při zřizování no‐
vých městských osad často propukaly. Dnešní půdorys vnitřního města zachovává v podstatě původní stavební dispozici zakladatelů a patří k nej‐
cennějším historickým památkám Vysokého Mýta. Z téměř pravidelného čtvercového náměstí – tržiště a shromaždiště – jsou vedeny uprostřed stran a v rozích ulice, ústící v ulicích zadních, rovnoběžných se stra‐
nami náměstí. Zadní ulice, navazujíce na sebe, vytvářely jedinou okružní trať důležitou z hlediska bezpečnosti i vojenských úkolů města. Domy ve vnitřním městě byly zprvu dřevěné, provázené i zahradami. Mnohé vymě‐
řené parcely zůstaly jistě i neosazené. Na náměstí a snad i v hlavních ulicích byla u domů podloubí. Ta dnes dokládají jen rozměry rozsáhlých sklepů, sahajících mnohdy do náměstí, přesahujíce i původní rozlohu domu s podsíní. V pozdějším středověku byly některé rozšiřovány výklenky a spojovány průchody. Stávaly se tak bezpečným úkrytem lidí i majetku před nepřítelem a požáry i skladišti sudů piva, které se vařilo po domech v pánvích. Dřevěné domy stály i uprostřed rozsáhlého rynku v blízkosti později zřízené budovy prvního „ra‐
thausu“. V jihozápadní části půdorysného rozvrhu roste uprostřed původního hřbitova chrám, izolován od městského centra, bez viditelného vztahu k němu; v pozdějších staletích tu bude i škola. Celkový ráz založe‐
ného města byl jistě prostý, jedinou kamennou stavbou byl snad jen kostel. I městské opevnění bylo zpočátku pravděpodobně velmi jednoduché, plaňkové, zesílené na západní, jižní a východní straně příkopem. Pevnější, snad i kamenné byly brány a některé bašty, ale i jejich definitivní rozměr a tvar nutno hledat v době pozdější, nejdříve v první polovině 14.století Radovan Dvořák, Vasoké Mýto – stručné dějiny města, Hradec Králové: Kruh, 1974, s. 16‐18 http://www.premyslvmyte.cz/#4 Odkazy na videa z pohřbu JCKV Otty von Habsburka
- Pořad se záznamem celého pohřbu: http://www.youtube.com/watch?v=Kn-O36v1wVw&NR=1
- Vlastní rituál před hrobkou: http://www.youtube.com/watch?v=40yOm85-MnQ&feature=player_embedded#at=12
- Pořad o účasti správce Brandýského zámku na pohřbu:
http://www.youtube.com/watch?v=ftSyVsCM0Sk&feature=related
- Sestřih zpráv z českých televizí: http://youtu.be/PfeEqbCKsfs
- 3 videa ze smutečního konduktu (rodina je ve třetí částí v čase cca 2:30):
http://www.youtube.com/watch?v=sN2Zq5X2VoU
http://www.youtube.com/watch?v=iSL1iFMi0a8
http://www.youtube.com/watch?v=TEWKsKfBfFU
Pohřeb srdce v Maďarsku: www.youtube.com/watch?v=CIU40_55b3Q
Monarchisté v uniformách - září 2011
Akce ostrostřelců z Rakovníka Tak jako každoročně se sešli ostrostřelci, ten‐
tokrát 7. září t. r. na hřbitově v Rakovníku, v
rámci výročí narození i úmrtí posledního setníka
sboru za monarchie (a ještě asi 10 let za 1. re‐
publiky) Vincence Petráčka. Zde vzpomněl ve
svém projevu setník Mikeska i našeho poslední‐
ho nedávno zesnulého člena Jiřího Nováka, býva‐
lého profesora angličtiny a hudebníka, který je
naším druhým zesnulým členem (po Láďovi
Maleckém). Po položení květin jsme se všichni odebrali k
nedalekému hrobu bývalého setníka sboru (od r.
1828) ‐ váženého mešťana a majitele lékárny na
náměstí Aloise rytíře Weltrubského z Weltrub. Další naší akcí byla účast na střelbách v Chomu‐
tově a Kadani dne 10. a 11. 9. t. r. Střeleb se zú‐
častnily sbory ostrostřelců z Chomutova, Rakov‐
níka, Stříbra, Lokte a gardy ze Senomat. Tyto
sbory jsou členy společné organizace ostrostřel‐
ců zemí Koruny české, kde funkci předsedy za‐
stává v současnosti náš člen Ing. Eduard Filip s
propůjčenou hodností majora. Nejlépe za naše
střílela Magda Elznicová a postupovala do finále.
Absolutním vítězem – králem všech střelců se
tentokrát stal setník Emil Juriga ze Stříbra. Náš
sbor má ale také jednoho absolutního vítěze ‐ ne
sice z pušky předovky‐ale ze střelby z kuše. Krá‐
lem střelců z této zbraně se stal náš místopřed‐
seda spolku npor. Václav Pelc. Gratulujeme. Stře‐
leb se zúčastnily také sbory z Polska a Chorvat‐
ska. Následující ročník těchto střeleb bude za
rok tentokrát v režii Senomatské gardy. Jindřich Lipecký, poručík sboru
Rakovničtí ostrostřelci
Akt u pomníku
Král střelců z kuše npor. Václav PELC
"Král králů" - setník Emil Juriga ze Stříbra
Ocenění Magdy Elznicové-Mikeskové v Kadani.
16
LITERATURA – září 2011
17
STÁT A STÁTNOST
(Úvod k chystané knize Jana Drnka – Dějiny české státnosti, jejíž první verze byla publikována již
v Monarchistickém kalendáři na rok 2010)
Stát - státnost jsou výrazem pro specifickou formu organizace
společnosti, která vznikla v kulturách zemědělců a pěstitelů, Jan Drnek
která úzce souvisí s vlastněním a s mocí.
Pouze zemědělec potřebuje mít jistotu a garanci svého soukromého vlastnictví, potřebuje vědět, že v době sklizně budou
pozemek i sklizeň ještě jeho, jinak by vůbec nezasel. Pouze
v zemědělské kultuře má smysl pojem krádež a jen zde má
význam zločinu. Zemědělec přemýšlí teritoriálně a je nucen
plánovat v čase. Vlastnictví je dvojitý vztah - k vlastněnému, ale
také k ostatním vlastníkům, a prosperita se v societě nerozkládá
rovnoměrně (D. Třeštík). Původně bylo území společným majetkem kmene, který sídlil v jedné či několika vsích. Garancí takového vlastnění byla síla celého kmene a všichni jeho členové
měli povinnost obrany. Oproti tomu nájezdníci, nomádi, pastevci
a lovci se živili výhradně kořistí a byli i lepšími bojovníky. Na
ochranu proti nájezdníkům se muselo spojovat více vesnic či
kmenů. Tehdy vznikla základní myšlenka, která by v jiném prostředí vůbec vzniknout nemohla. Když každý zemědělec a ře- PRO KONZERVATIVCE A LEGITIMISTY
meslník bude odvádět stejnou či poměrnou část svého zisku do
společného fondu, bude možno z tohoto fondu uživit jistý počet profesionálních válečníků, jejichž povinností bude ochrana pěstitelů, jejich živitelů. Dochází k dělbě práce a odpovědnosti. To je vysvětlení, které
předpokládá, že člověk sám je schopen zajistit vlastní prospěch aplikací správného systému, který vymyslí
také on sám.
Válečníkům musí ovšem někdo velet a ovládat je. O výběr daně se musí někdo starat, měřit a počítat ji,
vyúčtovat její použití poplatníkům apod. Musí tedy existovat i jistá minimální administrativa, taktéž placená
z fondu. Pokud společenství věří, a na základě zkušenosti předpokládá, že úroda je závislá na přízni bohů,
musí být z fondu placena i náboženská struktura. Jakmile namísto kmene vznikne tento prazáklad státu,
majetek, zejména pozemkový, přestává být společným, ale stává se soukromým vlastnictvím. O toto vlastnictví vznikají spory, stejně jako o rozdělení daňové povinnosti. Musí tedy existovat i soud a justiční struktura placená z fondu. Jiná struktura pověřená vlastníky musí záhy dbát na to, aby se státní administrativa a
aparát udržely v minimální nutné velikosti a rozsahu, aby nevznikala příživnická úřední místa a nedocházelo k plýtvání zdroji. Protože je celý tento aparát živen z výnosů a z práce pěstitelů a daňových poplatníků,
jsou oni tím, kdo rozhoduje, u kmene na sněmech, u státu volbami a hlasováním. Moc a kontrola tedy pochází z lidu, z výrobců a pěstitelů, z živitelů a plátců daně. V takto ideálním uspořádání ano. Jenže ve skutečnosti je vše jinak. Moc je totiž docela jiné podstaty.
Navzdory intelektuálským klišé, lidé se nerodí sobě rovní, ale naopak, každý jiný, s jinými dispozicemi,
schopnostmi a vlastnostmi, s jinými možnostmi a v jiném postavení. Lidé se nerodí ani jako nezávislé bytosti, již proto, že jde o omezené, nedokonalé tvory, od narození na čemsi a na komsi závislé. Lidé se však
rodí svobodní, protože vždy mají možnost se rozhodovat alespoň mezi dvěma možnostmi, jak se zachovat.
Svoboda rozhodování s sebou nese osobní odpovědnost za důsledky rozhodování. Všechna monoteistická
náboženství, zejména ta, která vyvinula státnost a stála u zrodu Evropy, věří, že člověk se rodí se zatížením dědičného hříchu. Tento hřích spočívá ve vrozeném sklonu zapřít Boha, nahradit Boha sebou samým,
obejít se bez Boha. Tato náboženství věří, že pobyt člověka ve světě je poslední možností, jak svůj hřích
odhalit, identifikovat jej u sebe sama a zavrhnout ho, jakkoliv se ho nikdy zcela nezbavíme. Tento svět má
DĚJINY
ČESKÉ
STÁTNOSTI
být zařízením, v němž se jakékoliv úmysly, jednání a činnost lidí, konané bez modlitby a bez hledání Boží
vůle, bez spoléhání se na Boha, jen podle vlastní vůle a úmyslů, byť sebelépe myšlených, obrátí nakonec
proti člověku, aby poznal svou nedokonalost a nedostatečnost, vzdal se své svobody rozhodovat a požádal
Boha o pomoc i odpuštění.
V základech nejstarších státních systémů a zřízení, včetně nejstarších evropských, stála myšlenka, že bohové, či Bůh je skutečným nositelem a zdrojem veškeré moci. Lidé mohou získat podíl na
této moci jen tehdy, když si to Bůh bude přát, když mu budou sloužit. Za tím účelem vznikla spousta nejrůznějších rituálů a druhů klanění se Bohu. Magie byla vždy založena na víře, že kromě Boha existují i jiné
(Bohem z neznámých důvodů dopouštěné a tolerované) duchovní moci, a pomocí rituálů i klanění se těmto
mocnostem, může člověk získat podíl na jejich moci. Biblické klanění se zlatému teleti, tolik podobné dnešnímu klanění se modlám majetku a peněz, mělo být magickým rituálem, skrze který se uctívačům dostane
podíl na moci, o které sice nic nevíme, ale která se v majetku, modle, penězích skrývá. Skutečně se zdá,
že ti, kdo vytrvale slouží pouze rituálům uctívání a nabývání majetku, dostávají do rukou, skrze majetek,
takto jakousi moc, pomocí které mohou ovládat a kontrolovat své okolí.
Jakmile vznikl u zemědělských kultur pojem vlastnictví, vznikl i problém moci. Ten, kdo vlastnil,
vyráběl a vypěstoval přebytky, vlastnil více, než sám mohl spotřebovat, mohl volný naturální i směnný kapitál investovat, nebo jej použít k tomu, aby ke svému prospěchu pozměnil chování jistých osob, někdy celých vesnic či měst. Osoba, kterou si vlastníci vybrali, aby řídila a ovládala nadstavbový aparát státu, dostala do rukou také značný kapitál fondu vybraných daní a navíc i čistě mocenské pravomoci, justici, výkonný i
represivní aparát, zákonodárnou moc. Dědičný hřích pokoušel vždy a každého člověka k tomu, aby použil
majetkové či funkční a poziční moci, aby se sám mohl cítit být něčím více než ostatní lidé, aby se ovládáním ostatních více přiblížil pozici Boha (zvláště když měl moc zabíjet), který kontroluje svět.
Každý vznik státu byl tedy spojen jak s výhodností lepší organizace práce a ochrany, tak i s nabytím,
uplatněním a užíváním i zneužíváním moci. Jak již dnes víme, ani svobodné volby nezajistí to, že moc
zůstane v rukou takzvaného lidu, natož, aby svědčily o tom, že lid je zdrojem moci. Voliče i volby je možno
ovlivnit, koupit, manipulovat a moc opět zůstane u toho, kdo má k provedení manipulací prostředky a motivaci. Moc lidu je všeobecně rozšířený idealistický a liberalistický omyl.
Některé křesťanské státy, zejména monarchie, aby vyloučily vítězství moci získané skrze klanění se modlám majetku a vlastnictví nebo skrze klanění se chytlavé ideji (nacionalismus, socialismus aj.) zavedly systém, v němž stát garantoval, že se lid bude klanět tomu Bohu, o němž věříme, že je absolutní, dokonalý a
milující všechny. Že prostřednictvím takového klanění a uctívání bude moc vládcům a organizátorům propůjčována ze zdroje, o němž víme, že je absolutně dobrý a nejsilnější, jediný pravý zdroj moci. To byla
historická role křesťanských monarchií, které i ve svých konstitučních ústavách trvaly na tom, že moc panovníka pochází od Boha, nikoliv z lidu, dle hesla: Moc shora, kontrola zdola.
Češi, ve svých dějinách praktikovali různé druhy klanění a uctívání a zkoušeli různé zdroje moci. Odpadali
od Boha, aby přijali moc z rukou nacionálních, sociálních a dalších idejí nebo, nakonec od zmíněné modly
zlatého telete. Zda ke svému prospěchu, musí posoudit oni sami.
Poměr Čechů ke kmenovému a později ke státnímu uspořádání se také odvíjel právě od výše uvedených
principů poměru k vlastnictví, funkci (pozici) a moci. Český stát nemůžeme poměřovat jen měřítkem majetnosti, dostatku nebo bídy. Kvalitu a sílu českého státu vždy nejvíce charakterizoval poměr Čechů ke
zdroji moci a k vlastnictví.
Tato kniha si klade za úkol právě tuto linii souvislostí sledovat a ukazovat. Klade si za úkol ukázat, že
k existenci a fungování státu zdaleka nestačí vymýšlení dokonalých systémů nedokonalými lidmi (natož jen
ekonomických), že je zapotřebí především upravit poměr národa a jeho příslušníků ke zdroji moci, kterou
se snaží užívat. Národ, tvořený samými malými pánybohy, kteří užívají moc bez ohledu na její zdroj, jako
by šlo jen o užívání energie v celosvětové síti, kteří věří jen v sebe a ve své schopnosti, žádný stát, žádný
smysluplný systém vlastnění a žádnou funkční hierarchii nevytvoří a neudrží. Vznikne jen dav arogantních
pyšných jedinců, zavrhujících autority, kteří se navzájem povraždí, nebo podlehnou jiným národům, které
byly moudřejší a neklesly k tomu, aby považovaly všechny své předky za zpátečníky a zpozdilé hlupáky.
Autor
Ukázka z knihy ke svatováclavskému výročí: Čechy, jako stát, měly smysl pouze vcelku, i se strategickou bariérou pohraničních hor. Václav, i šestnáctiletý Boleslav, byli zajedno, že zbytek kmene dospěl ke svému konci a nezávislá hradiště povýšenců musí být začleněna.
Poučení ze zániku Moravy bylo ještě velmi živé a čerstvé. Začlenit enklávy vladyků a podknížat do jednoho přemyslovského státu znamenalo, bezpodmínečné vybití a vyhlazení jejich rodů. To si uvědomovali všichni, a i Václav věděl,
že není jiné cesty. Rozpor nastal v otázce: Kdy? Přemyslovci bohatli a jejich vojenská družina se zvětšovala. Předčasný pokus o eliminaci ostatních rodů, který by se proměnil ve zdlouhavou vnitřní válku, by vytvořil situaci vlastního
oslabení, a té by dozajista využili říšští příhraniční vévodové k loupeživým vpádům a k záborům. Váhání však znamenalo, že se pohanští povýšenci v pohraničí domluví se Sasy, Durynky, Míšeňskými a dalšími vévody na vzájemné
ochraně, jak to již učinili Lučané. Václavův přístup byl diplomatický, Boleslav myslel přímočaře a vojensky.
Přemyslovská vojenská družina, organizovaná jako velká rodina, byla živena, šacena a vyzbrojována především
z prodeje otroků, které přemyslovské výpravy lovily na pohanském východě a na Moravě. Země prozatím žádné
velké vojsko uživit nemohla. Vesničané hospodařili jen do té míry, aby uživili sebe a své lidi. Nikdo nebyl zvyklý vytvářet přebytky, a proto byla obdělávána jen bezprostředně dostupná půda. Václav se obával okamžiku, kdy se
všechny okolní kmeny a národy nechají pokřtít, přijmou státní formu a možnost lovu otroků skončí. V říši viděl, jak
jsou královští ozbrojenci vyživování hradskými obcemi. V Čechách by však bylo zapotřebí k takovému zřízení kolonizovat bažinatá a lesnatá území, zakládat vsi a zvýšit výnosy z půdy. Začal tedy vykupovat otroky a vysílal je, jako
osídlence, do těchto oblastí. Tím proti sobě poštval část vlastní družiny, která nelibě nesla, že jí vykupováním otroků
klesají zisky a podíly z jejich prodeje. Jestřábi chtěli své „rychlé peníze“ ihned, odmítali plánovat budoucnost, odříkat
si a investovat. Pro svou věc získali Boleslava, který vnímal bratra na trůnu jako překážku v možnosti rychle zatočit
se zbytkem kmene a vytvořit z celých Čech stát. Taková představa se části knížecí družiny líbila, neboť v případě
vyhlazení kmenové aristokracie by mnozí povýšili na správce nových hradišť, knížecí kastelány.
Václav se netrápil osudem kmenové aristokracie. Poté, kdy ještě v roce 929 absolvoval říšský sněm ve Frankfurtu,
shromáždil družinu a překvapivě udeřil na východočeské državy pohanského vladyky Radslava. Radslav si zřejmě u
Václava zavařil již podporou jeho matky Drahomíry nebo například odmítnutím účasti na boji s Jindřichem. Mohlo jít i
o spory s umísťováním nových kolonistů, osvobozených otroků, které Václav usidloval v různých oblastech Čech,
aby káceli lesy a odvodňovali mokřiny. Každopádně Václav dobyl Kouřim a zabil (?) tamního vladyku Radslava,
jehož sestru Střezislavu dal později Boleslav za ženu svému libickému kastelánovi Slavníkovi.
To však nestačilo. Družina se zvolna rozdělila na dvě křídla loajální oběma bratrům, přičemž Václavova část byla
stále ještě větší. Kníže Boleslava pověřil správou Boleslavi, nového hradiště severovýchodně od Prahy. Boleslav
byla prvním hradem v zemi, jehož kamenné hradby spojovala vápenná malta, což Boleslav spatřil při návštěvách v
říši. Vysídlením do Boleslavi ztratil Václav nad bratrem a jeho muži přímou kontrolu. O vzrůstající rivalitě mezi bratry
svědčí evidentní Boleslavova snaha předstihnout a zastínit bratra, například použitím moderní technologie stavby
Boleslavi nebo zplozením syna. O odstranění Václava a provedení převratu bylo rozhodnuto pravděpodobně právě v
souvislosti se skutečností, že Boleslav zajistil následníka. Ale nejen s tím.
Sám Václav pravděpodobně ženatý byl a jeho ženou musela být nevěsta z významnějšího rodu. Manželství bylo
ale zřejmě bezdětné, nebo se narodily jen dcery, a Václav zplodil syna Zbraslava s některou svou konkubínou (jméno ukazuje na lokalitu v Posázaví). Poté, kdy Boleslav zplodil legitimního syna (pravděpodobně jménem Václav,
Strachkvas byla jen přezdívka), mohlo dojít k vyostření rodového sporu o nástupnictví.
22. 9. 935 o Sv. Jimramu se rodina sešla v Praze při vysvěcení nové rotundy sv. Víta. V tento den dorazila z říše
zpráva, že Jindřich vážně onemocněl a očekává se jeho skon. Oběma bratrům bylo jasné, že nyní nastane v říši
několikaleté období zmatků a bojů o trůn (říšský trůn nebyl dědičný, ale volený), což by byl nejlepší čas pro zahájení
likvidace kmenových hradišť, pro sjednocení státu, zabrání dalších území a vybudování velké armády profesionálů.
Václav zde pravděpodobně učinil svou poslední chybu a prosadil diplomatickou variantu jednání. O čtyři dny později
byl pozván na Starou Boleslav na křest bratrova syna. Vlezl tím do pasti. Jeho družina byla omámena pitím a on sám
byl ráno napaden Boleslavem. Boleslav jej však nedokázal zabít. Situace se vyhrotila a jestřábi vzali věci do vlastních rukou. Václav byl zavražděn Boleslavovými družiníky po cestě do kostela ráno 28. 9. roku 935. Boleslav se
v čele družiny vřítil do Prahy, kde provedl čistku a nechal povraždit i rodiny všech Václavových stoupenců. Drahomíra uprchla ze země a za ní první exulanti, zakládající první zahraniční odboj. Již v roce 938 nechal Boleslav I. převézt
a pohřbít ostatky knížete Václava v rotundě sv. Víta v Praze1.
Prameny týkající se sv. Václava: Po přenesení (translaci) jeho těla, které se v té době rovnalo dnešní papežské
kanonizaci, vznikla první, nedochovaná legenda. Před rokem 976 byla jistě v řezenském prostředí sepsána latinská legenda Crescente fide christiana a o něco později, koncem 10. století, zřejmě vznikla Legenda tak řečeného
1
Mimo jiné tato epizoda ukazuje, jak málo byla první česká knížata suverény, a jak moc zasahovala do politických
dějů jejich ozbrojená družina.
Základy z drsného kamene (936 – 995)
Boleslav I. Ukrutný se v jedenadvaceti letech ujal vlády nad přemyslovským ministátem a záhy i nad Čechami. Mohl
Václavovu smrt vydávat například za nehodu při lovu v lesích, ale neudělal to. Volil přímočarou konfrontaci a důsledný převrat, kterým se naráz, brutálně a krvavě zbavil celého bratrova dvora a dalo by se říci jeho administrativy.
Nepotřeboval Václavovy diplomaty, správce a církevní styky. Přivedl a dosadil úplně nové, své vlastní lidi. To je nejlepším důkazem, že v celé cause nešlo jen o spor dvou bratrů, nýbrž o spor dvou protichůdných koncepcí. Poražená
koncepce chtěla jít cestou hospodářské kolonizace pod ozbrojenou ochranou říše, budovat a založit budoucí prosperitu. Vítězná koncepce chtěla sjednocení země pod absolutní vládou a okamžité vybudování silné armády, budování
vlastní říše vedle říše. Poražená koncepce musela na vítězství čekat celé dvě generace, než se vítězná koncepce
zhroutila vlivem chyby, která tkvěla již v jejích základech. Kdyby se však ujala poražená Václavova koncepce ihned,
zřejmě by nikdy nevznikl český stát. Kníže Václav viděl věci správně, ale realizoval je příliš brzy. Boleslav neviděl
základní chybu, která zaviní zhroucení, Václav neviděl zisky, které jsou touto chybou podmíněny, a které se ani po
zhroucení již neztratí, totiž tisíciletou budoucnost českého státu.
Boleslavova, zatím ještě malá armáda se rychle pohybovala po celé zemi a vypalovala hrady kmenových vladyků,
pobíjela jejich rodiny a ihned budovala nové, pevnější hrady, na kterých zůstávali Boleslavovi důstojníci v rolích kastelánů. Ani sám Boleslav ještě netušil, že tím pokládá základy budoucí šlechty. Lucký vladyka čelil situaci tím, že si
roku 936 vyžádal smluvní ochranu saských vévodů z příhraničí. Do země vtrhly početné armády. Ze západu po
Oharce postupovali Durynkové, ze severu se chystali merseburští žoldnéři. Boleslav nezaváhal. Vybrané oddíly
zdržely Durynky v hvozdu, zatímco kníže sám porazil samotné Sasy, poté se přesunul a napadl Durynky, kteří se
právě věnovali drancování. Pomsta Lučanům byla strašná a nezastavila se v Lucku. Vladykové udělali chybu, když
nechali již Václava obsadit Zlicko, protože tehdy potvrdili svoji nejednotnost a ztratili rovnováhu sil. Kromě nejasné
pověsti o Lucké válce a kromě záznamů o bitvě s říšskými vévody v roce 936, nemáme žádné zprávy o tom, co se
tehdy v Čechách dělo. Boleslav si však zřejmě svůj přídomek Ukrutný plně zasloužil. Několikaleté vraždění prý z
původní kmenové aristokracie přežili pouze Těptici a Munici, o jejichž sídlech nic bližšího nevíme, a kteří záhy zmizeli také. Dále přežili Vršovci, zřejmě proto, že Boleslavovi pomáhali. Mohlo se jednat o nějaké přemyslovské levobočky. Vršovci Přemyslovcům pomáhali ještě roku 995, při vyvraždění Slavníkovců, ale měli mocenské ambice a sami
byli vyvražděni nejdéle do roku 1108. Slavníkovci v roce 936 ještě neexistovali, existoval snad jen Boleslavův správce Prahy Vok, zřejmě potomek přemyslovského rebela Strojmíra a otec Slavníka. Přemyslovci byli jedinou původní
skutečnou kmenovou aristokracií, jediným rodem, který přežil, a kromě nich nezůstal nikdo, kdo by jim mohl být roven rodem. Nevíme, co se stalo s Václavovým nemanželským synem Zbraslavem. Pravděpodobně byl ale také zabit.
Mohl být ale také adoptován a vychován k službě v církvi jako mnich Kristián, který byl evidentně příslušníkem Boleslavovy rodiny.
Hradiště podřízených knížat byla zničena a v jejich blízkosti vyrostla nová správní centra (Žatec, Starý Plzenec,
Sedlec, Bílina, Litoměřice, Mladá Boleslav, Kouřim-sv. Jiří, Prácheň, Doudleby).
Boleslav neudělal chybu, kterou udělali Mojmarovci, a díky které zanikla Moravská říše. To však byl pouze první
krok k naplnění jeho vize. Už se nemohl zastavit. Přidaly se k němu družiny bývalých kmenových vladyků a zvětšené
vojsko vyrazilo na východ na Olomoucko, možná i na Moravu. Všude byla budována nová hradiště a všude probíhal
horečný lov otroků i jejich prodej. Zisky posloužily k náboru nových profesionálních ozbrojenců a jejich výzbroje. Pod
hradem Prahou se rozrůstalo velké otrokářské tržiště a poskytovalo servis nekonečným kupeckým karavanám. Boleslavova zvětšená vojska postupovala podél obchodní stezky až na Krakovsko a dále do Haliče k Červeným hradům.
Všude vznikaly základny lovců otroků.
Nový král Ota I. byl zvolen až v roce 940 a mnoho dalších let potřeboval na konsolidaci říše a odrážení Uhrů. Válka
s českým Boleslavem pokračovala každoročními drobnými potyčkami, ale vedli ji příhraniční vévodové omezenými
silami a saský král dostával znepokojivé zprávy o tom, jak Boleslavova moc vzrůstá. Nejen to. Na východ od hranic
Kristiána což znamená, že úcta ke sv. Václavu byla velmi rozšířená už v 10. století. Díky staroslověnským legendám se pak jeho kult rozšířil i na Rus, jak dokládají tamní rukopisy tzv. První staroslověnské legendy. Úctu v říši
zase dokumentuje jak Gumpoldova legenda, sepsaná kolem roku 980 z příkazu císaře Oty II.
říše vznikal nový velký, silný a kompaktní státní útvar. Tentokrát nešlo jen o další slovanský kmen. Z Čechů se stávali křesťané a rychle se organizovali do státní struktury. To poslední, co mohl Ota potřebovat, byla nějaká nová nezávislá Velká Morava.
Teprve v roce 950 zbyl králi čas a síly k zorganizování dobře připravené nové výpravy do Čech. Tentokrát měl proti
sobě sjednocenou zemi a všechny její síly pod jedním knížetem. Bitva kdesi na Ohři skončila nerozhodně a Boleslav
byl natolik moudrým knížetem, aby přistoupil na jednání. Dohoda obnovovala platbu již spíše formálního tributu a
obnovovala pro českého knížete titul říšského vévody, přičemž tentokrát již byly vévodstvím celé Čechy plus další
dobytá území.
Boleslav I., zakladatel českého státu, provedl cosi, co je z dnešního pohledu nesmírně zajímavé. Nezničil kmen,
který byl v tu dobu již v rozkladu. Zlomil moc ne-státního ne-systému, moc kmenových vladyckých klanů, které využívaly degenerovaný sněm jako prostor pro dohodu o vytěžování země i lidu. Zničil klany srovnatelné s dnešní politicko-finančnně-mafiánskou oligarchií a vnutil zemi vůli suveréna, která je nad klany a jejich zištnými zájmy. Nebyl ještě
panovníkem v tom slova smyslu. Byl jediným mafiánem a klanovým vůdcem, který přežil. Soupeření nově vznikajících skupin o moc a bohatství nastavil mantinely tak, aby neohrozilo stát a zemi jako celek, aby nepřekáželo práci
poddaných. Stanovil olupování takové meze, aby byla možná prosperita vsí a trvale udržitelný rozvoj. Byl nepodplatitelným, nevoleným a nepřehlasovatelným elementem, měl jasnou vizi a cíl. Protože všechno patřilo jemu, neměl
zapotřebí nikoho okrádat a k zvýšení zisků mu zbyla jen kultivace. Vládu suveréna později kultivovala církev a
pozdvižení zavražděného Václava ke svatosti zajistilo Čechám opět ono přerušené spojení Přemysla soudce a knížete, s duchovním věčným králem a přímluvcem u Boha - Václavem. Česká knížecí a pak i královská koruna byla od
té doby kterémukoliv panovníkovi pouze propůjčena mocnou duchovní silou, což suverénům samotným nastavilo
meze jejich moci a zavázalo je ke správě a péči. Nové klany však záhy vznikaly z knížecích družiníků.
Boleslav si, jako první Přemyslovec, o němž víme, vzal za manželku německou šlechtičnu Biagotu a zplodil s ní
následníka Boleslava II., Doubravku, která přinesla křesťanství do Polska, Mladu, která se zasloužila o zřízení biskupství v Praze a Strachkvase, o jehož osudu není nic známo. V roce 955 se Boleslav osvědčil jako loajální říšský
vévoda a poslal tisícovku ozbrojených jezdců do bitvy na Lechu, v níž byli definitivně potřeni divocí Uhři. Zde možná
padl Strachkvas (pokud nebyl totožný s Kristiánem). Jistě nebyl totožný s Boleslavem II. Víme, že Václav jel do Boleslavi jako kmotr bratrova prvorozeného syna, který se tedy logicky jmenoval Václav. Sám Boleslav na Moravě porazil
druhé uherské vojsko. Na druhé straně neuskutečnil Václavův projekt kolonizace země, získával dále prostředky
z expanze, kořisti, lovu otroků a z obchodních cel, čímž připravil českému státu kardinální vleklou krizi propuknuvší
až po smrti syna Boleslava II. Boleslav I. se snažil ovládnout co největší část výnosné kupecké stezky, což vedlo
jeho vojsko na Olomoucko, Krakovsko a na Červeň, kde narazil na hranici Kyjevské Rusi. Vybudoval ohromnou, ale
nestabilní říši, z níž přežily pouze pevné české základy. Udělal tutéž chybu co Moravané, když pouze nafoukl bublinu, zatímco jeho vojsko a síla byly závislé na expanzi. Jakékoliv zastavení expanze muselo způsobit opak růstu, tedy
depresi a smršťování.
Podle Widukinda z Corvey ještě v září roku 967 pomáhal Boleslav svému zeti, polskému knížeti Měškovi, v boji se
saským hrabětem Wichmannem.
Kvůli vraždě Václava a diplomacii emigrantů (Podiven?) mu bylo církví odepřeno založení biskupství. Začal však
razit vlastní a zřejmě první českou minci – denár. Učinil Prahu definitivně středem země a knížecím sídlem. Zajistil
zemi pokrevním spojenectvím s polským knížetem Měškem a na Libici dosadil jako správce svého oblíbence pražského správce Voka. Přemyslovský rod se tím rozrostl a přelil hned do tří center. Prahy, Libnice (Slavníkovci byli
zřejmě vedlejší větví Přemyslovců) a Hnězdna (Boleslav Chrabrý byl synem Doubravky a polovičním přemyslovcem).
Boleslav I. Zemřel 15. 7. 972. Zůstal po něm zdánlivě silný a zahraničně politicky zajištěný stabilizovaný stát, jediný
dědic jediné možné dynastie.
KONTAKTY – září 2011
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat
účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112012*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222012*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net/
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz-josef.cz/
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1
Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník
22
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ
44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
Bc. Aleš Hoffmann
+420 607 208 971
[email protected]
Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
www.zrusmeprezidenty.cz
Redakční rada:
Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected]
Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected]
Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]
Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických
myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku.
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.
MONARCHISTICKÉ A HISTORICKÉ KALENDÁŘE 2011
Objednávejte
nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Nyní slouží zbytek nákladu kalendáře jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.
DISKUSE – září 2011
Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií představenstva KČ
Čeká Evropu osud habsburského trůnu?
21 Červenec 2011
V sobotu byl ve Vídni do císařské hrobky pohřben poslední následník rakouského císařského trůnu a
český korunní princ Otto Habsburský. S trochou nadsázky lze říci, že s jeho úmrtím skončilo 20. století,
neboť životopis tohoto státníka v podstatě shrnuje dějiny Evropy celého uplynulého století. Otto, který se
narodil před 99 lety, byl od narození připravován, aby se zhostil role panovníka velké mnohonárodní monarchie, jež se rozkládala na území dnešní České republiky, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Rumunska, Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, části Itálie, Polska a Ukrajiny. Osud tomu však chtěl
jinak: po rozpadu monarchie byla jeho rodina nucena odejít do exilu, kde jeho otec císař Karel I. zanedlouho zemřel. Otto Habsburský postupně vyrůstal a žil v Portugalsku, Belgii, Francii, Španělsku, Spojených státech a Německu.
Spíše, než snaha získat císařskou korunu byl Ottovým životním posláním boj proti totalitním režimům.
Velice záhy po nástupu nacismu odhalil jeho nebezpečí a v předvečer anšlusu nabídl kancléři
Schuschniggovi, že povede svou zemi proti Hitlerovi i s vědomím vlastního sebeobětování. Po nástupu
Hitlera k moci uprchl do Portugalska a volný průchod vymohl i pro 15 000 Židů. Druhou světovou válku
prožil ve Spojených státech.
Po válce Otto Habsburský navázal úzkou spolupráci s hrabětem Richardem Coudenhove-Kalergim,
zakladatelem Panevropské unie, která je nejstarším fungujícím hnutím za evropské sjednocení, a později
se stal jeho předsedou, kterým byl až do své smrti. Nakonec se usadil v bavorském Pöckingu a přijal
německé občanství, aby mohl kandidovat za CSU do Evropského parlamentu, v němž zasedal od roku
1979 do roku 1999. V Evropském parlamentu neúnavně prosazoval zájmy států střední Evropy, bojoval
za lidská práva občanů středoevropských zemí pod nadvládou komunismu a dokonce se mu podařilo
prosadit symbolické neobsazené místo pro zástupce nesvobodných zemí v Evropském parlamentu. Po
revolučních událostech z roku 1989 se stal advokátem co nejrychlejšího východního rozšíření Evropské
unie. Na proces evropské integrace nenahlížel výlučně z ekonomického pohledu, ale vždy zdůrazňoval
jeho rozměr politický, bezpečností a zejména poukazoval na společné duchovní základy Evropy vycházející z křesťanství.
Právě tato myšlenka stojí za povšimnutí. Evropský projekt ve své současné podobě stojí na ekonomických a institucionálních základech, které v této chvíli zažívají otřesy vysokého stupně Richterovy škály.
Politické základy se teprve hloubí a myšlenka, že evropská integrace je zárukou míru mezi evropskými
národy takřka sedm desítek let po válce rovněž netáhne. Evropě pozbývající svých hospodářských základů chybí opora v podobě sdílené národní a evropské identity a přihlášení se ke společným duchovním
a morálním základům naší civilizace. O tom, jak identita rozhoduje o bytí i nebytí mnohonárodnostních
státních útvarů se můžeme ostatně nejlépe přesvědčit na osudu Podunajské monarchie, na jejíž trůn byl
zesnulý Otto povolán, avšak nikdy nezasedl. V průběhu světové války nabraly na síle nacionální odstředivé tendence, které zastínily racionální raison d'être společného soustátí – ochranu před německou
rozpínavostí na západě a ruskou na východě – a daly zapomenout na slova jedné ze slok císařské hymny, v níž se pělo: „Stůjme k sobě v každou chvíli, svornost jenom moci dá, spojené kde vládnou síly, vše
se snadno překoná.“ Stejně tak Evropské unii dnes v časech hospodářské krize hrozí postupný proces
opětovného uzavírání se do národních ulit, který může oslabenou a rozdrobenou Evropu opět vydat napospas vnějším silám.
Překonání stávající, hospodářské a finanční krize bude bezpochyby méně náročnější než vyřešení krize
evropské identity. Pokud však budeme otázky našich civilizačních základů i nadále ignorovat, krize příští
může Evropu nadobro odsunout na druhou kolej
http://www.presseurop.eu/cs/content/blog/789001-ceka-evropu-osud-habsburskeho-trunu
Pavel Bartůšek je absolventem evropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se zejména evropské integraci. Je překladatelem z angličtiny, francouzštiny a španělštiny a zástupcem vedoucí české verze portálu Presseurop.eu.
Multikulturalismus nefunguje, protože neexistuje Breivikův bestiální masakr vyvolal obrovskou vlnu mezilidské solidarity. Alespoň to tak na první pohled vypadá. Na politické rovině je situace trochu jiná. Politici celé Evropy, vč. ČR, se nerozpakovali zneužít celé tragédie ke kampani za svůj světonázor proti konzervatismu, křesťanství, Západu, kapitalismu... Multikulturalismus se stalo nejvíce opakovaným slovem posledních dnů. Teď ode‐
všad zaznívají hlasy, že náš rozjetý multikulturní automobil jel vlastně po evropské silnici ještě příliš pomalu a plyn je naopak třeba sešlápnout až k podlaze! Proč? Proto‐
že lidé nechtějí válku. Nechtějí pomatené atentátníky, kteří budou krást lidské životy. Mír za každou cenu! Kolikrát už jsme to v historii slyšeli! A kolikrát jsme za to krutě zaplatili! Bylo by však chybou myslet si, že odpůrci multikulturalismu chtějí za každou cenu s někým bojovat. Skutečně nelze žít s odlišnými kulturami vedle sebe v míru? Křižáci jsou dodnes stále bráni jako synonymum imperialismu západní civilizace. Tento mýtus převzali její zastánci i její odpůrci, převzali ho i sami muslimové a přitom vše vzniklo až v 19. století, kdy v bujícím nacio‐
nalismu vykvetla idea „Prozřetelností“ vyvolených národů a jejich tisíciletých říší. To, že křižáci nebyli ani jedno ani druhé, se dnes těžko vyvrací. Doba to nebyla stejná jako dnes a není možné si idealisticky myslet, že rytíři konali vždy pouze rytířské činy. A přesto to byl právě křižácký stát Království jeruzalémské, kde dochá‐
zelo i k takovým případům, že se kostely dělily na dvě poloviny, aby měli muslimové ve městě svou vlastní mešitu! Těžko říci, zda by se k takovým projevům bratrství dnešní společnost odhodlala. Zvláště, když „nej‐
větší“ zastánci multikulturalismu křičí stále pouze jedním směrem. Můžeme pouze kroutit hlavou, proč shro‐
máždění mladí socialisté v Rakousku, měli s sebou transparenty s přeškrtnutou britskou panovnicí, když protestovali za multikulturalismus. Naopak těmto skalním fandům multikulturalismu nevadí anexe Tibetu Čínskou lidovou republikou a jiné podobné případy, kde jsou cizí kultury potírány tím nejhorším možným způsobem, ovšem tou ideologicky „správnou“ vládou. Reakcí na takové jednání je vyjmenovávání celého seznamu problémů, které multikulturalismus přináší. Většinou se však jedná už o následky. Ale co příčiny? Příčinou jsou dva základní problémy. První problém ‐ multikulturalismus nefunguje, protože jednoduše neexistuje. Multikulturalismus ‐ už ze svého názvu ‐ před‐
pokládá přítomnost více kultur. Jedna z těchto kultur však musí být zákonitě původní. Tato původní kultura vytvoří určitou společnost a určité standardy chování a hodnot. A dokonce i tehdy, když je základní tvůrčí impuls odstraněn – v případě Evropy to je křesťanství, nahrazené ideou sekularismu – zůstává toto chování a tyto hodnoty přítomny. Jsou součástí naší kultury. Vezměme si jeden z nejnovějších problémů – obyčejného psa. Pro původní kulturu člen rodiny, mazlíček nebo alespoň společník či hlídač domu. Pro příchozí kulturu nečistý tvor, který musí být v lepším případě izolován zcela od lidí, v horším případě vyhuben a to ve všech formách i podobách (vč. té animované). Jelikož se začalo argumentovat multikulturalismem, začali mizet psi z veřejných lázní, z veřejné dopravy apod. Stalo se tak v Čechách, ve Španělsku a rovněž principiálně stejné případy, leč jiného rázu, se dějí dnes a denně ve Velké Británii. Z kostelů jsou např. sundávány kříže, protože urážejí příchozí kulturu. Položme si otázku: Jestliže jsme skutečně multikulturní, kde nám z této rovnice vypadla původní kultura? Musíme být hodnotově neutrální, hlásají multikulturalisté. Hodnotově neutrální kultura je však asi stejně pravděpodobná, jako vodní život uprostřed hvězdy ‐ realistickým cílem hodným alchymistů z Císařova peka‐
ře, kteří se pokoušeli zhmotnit tmu. Hodnotově neutrální kultura je vakuum. Hodnotově neutrální kultura není nic, je to volný prostor, který čeká, až bude nějakými těmi hodnotami vyplněn. Opět se ptejme: Kde nám z této rovnice vypadla původní kultura? Zmizela, protože byla vytlačena! Žádný jiný výsledek než 1 nebo 0 neexistuje. Tím se dostáváme ke druhému problému. Jestliže vláda určitého prostoru začne takto ničit původní kulturu ve prospěch kultury příchozí, vyvolá to uvnitř původní kultury negativní reakce. Ale, je tu ale! Ty reakce ne‐
budou u všech lidí stejné. Jedna a ta samá kultura není nějaký sociálně homogenní organismus! Naopak, tato kultura bude přímo přetékat různými názory a způsoby řešení, protože se skládá z jednotlivců. A určitá sku‐
pina těchto jednotlivců zajde ve svém odporu vůči "hrozbě" tak daleko, že popře svou vlastní osobou vše, čím se během svého odporu zaštiťuje – svou původní kulturu. Tak se v jednom z nejkulturnějších národů ‐ v Ně‐
mecku – dostal k moci Adolf Hitler... Nevím, kdo se zdravým rozumem by chtěl dnes tvrdit, že Adolf Hitler je typickým představitelem německé kultury! A přesto se tak stalo!!! Breivik je křesťan a zastánce konzervativ‐
ních hodnot, psalo se v tisku! V televizních diskusních pořadech, se pak zcela vážně diskutovalo nad tím, zda skutečně zmizel křesťanský fanatismus a zda se nemáme obávat každého náboženství jako potenciálně zka‐
ženého. Z opačného pohledu, bylo by paranoidní myslet si, že všichni přistěhovalci přicházejí proto, aby zde působili jako misionáři své vlastní mateřské kultury. Pokud svou mateřskou kulturu budou moci vyznávat ve svém bytě, odloučení od zbytku světa, spokojí se s touto rolí hosta, který může žít svobodně na svém pozemku, když bude venku zachovávat původní pravidla domácí kultury. Byl by však rovněž idealismus si myslet, že všichni přistěhovalci přicházejí coby pacifisté. Protože všechny kultury jsou složené z jednotlivců, proto i v multikulturalismu nepůjde o soužití kultur, ale o soužití jednotlivců tvořících skupiny (je známo, že kosovští muslimové se modlili za úspěch amerických zbra‐
ní v Iráku) – tedy společnosti s neustálým potenciálním konfliktem. A také jednotlivců, kteří si svou mateř‐
skou kulturu vykládají více než po svém... proto tento jednotlivec Breivik není křesťan, vyznavač konzerva‐
tivních hodnot a už vůbec ne typický předtavitel západní kultury. Čím je, to nechť posoudí lidé s patřičným odborným vzděláním. Nepotřebujeme multikulturalismus a neznamená to, že bychom byli rasisté. To, co potřebujeme je společ‐
nost, která bude ke kulturám tolerantní, ale ne slepá. To by si měli uvědomit zvláště ti, kteří dnes rozhodují, neboť jejich rozhodovací mandát je časově omezený na pár let. Avšak to, o čem oni rozhodují, to vznikalo celá staletí. Jakub Holman|středa 3. srpen 2011 Evropská krize je krize civilizační Alexander Tomský 26. 08. 2011
Londýnské rabování, loupení a pouliční násilnosti bezprizorní mládeže, které teď mož‐
ná inspirovaly i noční žháře aut v německých městech, by nás měly upozornit na některé omyly progresivní ideologie. Z divokého tance nočních tlup totiž vyzařovala ohromná nakažlivá radost z totálního ničení, ale zároveň zachytily všudypřítomné kamery i mla‐
díky, kteří si v rozmlácených obchodech zkoušeli značkové oblečení, jakoby chtěli potvr‐
dit komunistický manifest, že je instituce soukromého vlastnictví krádež a vyvlastnění správné. Ovšem Lenin by z nich radost neměl. Ten chtěl vyvlastnit celý svět a s anarchií a lumpenproletariátem rychle zatočil. Zloději, jak vidno, instinkt vlastnit velmi ctí a uzná‐
vají. Mají jen nepatrné pochyby o majiteli. O samé lidské přirozenosti nás však Rousseau a Freud poučovali, že je nevinná a andělská, prvobytný, ne‐
zkažený člověk, nedotknutý civilizační represí. Tu nezkaženou lidskou duši si sociální ideologové vypůjčili z křesťanského učení, ale tu druhou stránku člověka – náklonnost ke zlému, tu z duše vytáhli a umístili do společnosti, ať už chápané jakkoli. Můžeme jistě souhlasit, že dítě, které prožije nešťastné dětství se v dospělosti s vysokou pravděpodobností bude vrhat na svět, ale neměli bychom popírat, že je zlo mnohem univerzálnější, záhadnější a inklinace vrozená. Zločin není sociálně podmíněn, přestože v patologickém prostředí bují, jinak by neexistovali zločinci mezi zámožnou a vzdělanou vrstvou. A tihle bídníci ničili s radostí andělů zkázy dokonce své vlastní chudé prostředí a nevrhli se třídně na své bohaté sousedy. A také bychom neměli popírat paradox, že i nejhorší amorální prostředí dětských ústavů, totalitní represe a koncentráků „produkovalo“ občas morální giganty. Naštěstí, pokud se nechceme dohadovat o podstatě zla, máme ještě v živé paměti, kdy normální dospělí, rodiče, učitelé, policisté a soudci tvořili neformální konfederaci civilizované společnosti zdravého rozumu. Ještě před padesáti lety existoval v západní společnosti konsensus, normativ, čili sdílené a vyžadované spole‐
čenské hodnoty o tom, jak má vypadat slušná společnost. Liberální levice nejen povýšila (absolutisticky) jedince nad společnost, ale učí (anarchicky) popírat autoritu (s výjimkou politické korektnosti tolerance), ospravedlňuje a tím i podporuje anti‐sociální chování ve jménu protestu či z důvodu sociální deprivace a ochraňuje zločince univerzálními lidskými právy, které v praxi zna‐
mená nízké tresty. Taková je naše dnešní krize, nic proti tomu současná ekonomická stagnace defakto nejbohatší společnosti v dějinách. Neprosadíme‐li autoritu společenského respektu, morálku sebeomezení a sebekontroly, nebudeme‐
li potírat anarchii individualismu a egoismu, nezačneme‐li používat společenské stigma, zůstane nám jedinný prostředek – holá barbarská moc, po které bude většina čím dál víc volat. A s ní zanikne svoboda. Ano, i re‐
prese je potřebná, protože ti, kteří chtějí, jak jsme viděli v londýnských ulicích, také mohou, jestliže je nikdo nezastaví. Dnes ale potřebujeme novou politickou korektnost etikety a slušnosti, která není umělou ideologií, protože rezonuje s tím, co každý člověk v hloubi své duše moc dobře ví. LN 26. 08. 2011 http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alexander-tomsky.php?itemid=14070
Odpovědnost Původně jsem chtěl psát o rozpočtu, ale pak mě napadlo.... Když zapálíte sousedovi dům, unesete mu ženu nebo ho okradete o majetek, nesete osobní, hmotnou i trestní odpovědnost. Z výkladu ústavy bychom se mohli domnívat, že před zákonem jsme si všichni rovni a máme rovná práva i povinnosti, včetně oné odpovědnosti. V praxi to neplatí. Špatné rozhod­
nutí úřadu, soudu, politika, hloupost či zlovůle novináře vás může nevinně připravit o majetek, svobodu, rodinu a dobrou pověst, aniž by kdokoli z viníků nesl odpovědnost. V téhle souvislosti jsou vrcholoví politici jediní, kdo nesou odpovědnost alespoň veřejnou. Komu se ale zodpovídají anonymní úředníci, soudci a novináři, co zničili existenci slušných lidí? Dnes jsem dostal od jednoho pana redaktora otázku, zda by bohatí podnikatelé byli ochotní dob‐
rovolně "zasponzorovat" stát při jeho rozpočtových problémech. Tahle myšlenka u mě naráží na dva problémy. Málokdo rozumný bude lít vodu do cedníku. Sponzorovat "firmu", která bezhlavě rozhazuje milio‐
ny, stamiliony i miliardy, je prostě nesmysl ‐ ekonomický i morální. S tím souvisí zásadní fakt, že u nás to je naopak ‐ stát bohaté firmy nevídanou formou dotuje ‐ ať už přímými dotacemi, daňovými odpustky nebo supervýhodnými privatizacemi. Například ministerstvo financí rok co rok vyplácí z republikové pokladny mnohamiliónové dotace, z nichž těží bohaté komerční firmy. Peníze mají nálepku "Veřejně prospěšné účely". Například uherskohradišťskému Synotu stát a město před pár lety postavily stadión za dvě stovky miliónů korun. Klub, který patří do nejbohatší pětice v první fotbalové lize, se na stavbě podílel osmnácti milióny. Řekněte mi, proč stát jednomu z pěti nej­
bohatších klubů daroval 100 milionů korun na superkomerční činnost? Jak to, že Sazka ne­
platila daně z miliardových obratů ze sázek? Aby jí zbylo na padesátimilionový Hušákův plat? Stát je v dluzích ‐ peněz občanům sebral víc než dost, ale pak jich na můj vkus obrovskou část ná‐
sledně rozházel. Kdo za to nese odpovědnost? Hmotnou? Každý z ministrů financí by měl se­
dět v base a platit do konce života jako mourovatý. Abych neurážel jen ministry financí – mys‐
lím, že každý z ministrů má máslo na hlavě. V každém resortu se nehorázně plýtvalo. Kalousek jen zvýšenou daní na pohonné hmoty připravil kasu o miliardy. Je to doložitelná ztráta ‐ je tu jasný čin, který způsobil doložitelnou škodu. Naplňuje to zcela jasně definici trestného činu porušení povin‐
nosti při správě cizího majetku. Připomínám, že k naplnění stačí i pouhá nedbalost (nemusí se pro‐
kazovat úmysl). Kolik politiků za škody na našem majetku sedí? Ale není třeba kriminalizovat ‐ sta‐
čilo by mi docela, kdyby za své chyby platili. Když já nabourám cizí auto, tak škodu musím uhradit. Proč škody neplatí ministři, hejtmani, starostové, radní? A proč škody neplatí novináři? Po letech si dovolím připomenout kauzu senátora Jiřího Čunka. Kauza ho připravila o dobrou pověst, o místo ve vládě, o post předsedy strany a bezesporu přispěla k prohře KDU‐ČSL ve volbách. Od loňského června je už jasné, že celou kauzu nastartovalo obvinění podložené falešným znaleckým posudkem, který uměle vytvořil motiv korupce pana Čunka. Tedy že vsetínské byty radnice prodala pod cenou realitní firmě (více www.cunek.info). Falešný posudek vypracovala konkrétní firma. Firma NOVA spol. s .r.o., zřejmě specializovaná na posudky pro soudy a policii. Společnost NOVA spol. s r.o. postavila svou kariéru z 80% na spolupráci s policií a soudy. Podle jejích internetových stránek www.novazu.cz totiž od roku 2005 do konce roku 2009 vypra‐
covala 167 z 208 znaleckých posudků právě pro tyto dvě instituce. Letošní revizní znalecký posu‐
dek Vysoké školy ekonomické v Praze vyvrátil nesmysly firmy NOVA spol. s r.o. Jenže pozdě pro její oběti. Platí také to, že posudek si někdo objednal a zaplatil jeho přesné vyznění ‐ jen oficiální cena posudku je 4x vyšší než cena posudku od VŠE (tj 50 000 VŠE a 214 000 falešný posudek). A teď si vzpomeňte, kolikrát média informovala o tomhle přelomovém faktu? Ani jednou. Kde je Kmenta nebo Václav Moravec? Na štvavé články a reportáže bylo prostoru habaděj. Říct pravdu je už problém. Komerční média mají polehčující okolnost ‐ pan Kmenta píše na zakázku, je to komerč‐
ní reportér komerčních novin. Ale Česká televize je veřejnoprávní médium a svou funkci obránce veřejného zájmu neplní. Nebo jste slyšeli pana Moravce, jak se Topolánka ptá, proč si půjčil a nevrátil peníze ve třech bankách a proč jeho dluhy museli platit daňoví poplatníci? Média zničila Grosse, protože neuměl vysvětlit necelý milion. Kalouskova žena dostala da­
rem od bratra mafiána byt za sedm milionů korun. Stejná parta mafiánů na Příbramsku sponzorovala Kalouskovu volební kampaň. Proč tohle nikoho nezajímá? Je mi jasné, proč mu‐
sel odejít Bárta z dopravy a proč se vede boj o obranu. Každé šťourání v účtech znamená skandál, který by ohrozil a ohrožuje konkrétní lidi ‐ zodpovědné za rozkrádání veřejných peněz. Zodpověd‐
né – to je ale hloupost ‐ správně platí děsivý opak: lidi dodnes neodpovědné za krádeže. Z Víta Bárty a Věcí veřejných se dnes stal největší politický otloukánek ‐ ale ruku na srdce: kdyby‐
chom se podívali na kteroukoli velkou stranu, tak ty stále Věci veřejné zdaleka svými "zločiny" pře‐
konají. Bárta si penězi kupoval loajalitu poslanců? Proboha, a jak to dělají ostatní kluby? Vlivné poslance nebo rebely samozřejmě uplácejí ‐ ale daleko nemorálněji ‐ uplácejí je funkcemi a posty s preben‐
dami placenými z veřejných peněz. Je mi fuk, kolik pan Bárta dá či půjčí svým spolupracovníkům, protože to dává ze svého a každému je po tom houby. Ale není mi jedno, když vláda i sněmovna uplácí mými penězi. Pokud si nevzpomenete na konkrétní příklady, posloužím aktuálním příkladem, jedním z mála, který se před pár dny dostal k soudu: Topolánkova vláda "uplácela" jistého pana poslance, od­
padlíka Wolfa. Ten dostával od ministerstva životního prostředí milionové dotace na falešné projekty. A když to prasklo a můj kamarád Jarda Večerníček to zveřejnil a "žaloval", tak mi­
nisterstvo dokonce vrácení podvodně získaných peněz Wolfovi odpustilo (to aby se zabráni­
lo stíhání). Takže Wolf okrade stát a když to praskne, tak mu vrácení peněz Bursík (bezespo­
ru na Dalíkův příkaz) odpustí. Tohle prostě rozum nebere. To je přece porušení povinností při správě cizího ­ tedy našeho a mého majetku jako řemen. Pan Drobil přece nebyl ministrem proto, že jeho celoživotní erudicí je ochrana životního prostředí ‐ ministerstvo přece dostal za to, že jeho lidé budou loajální k Nečasovi. Proto také i po korupční kau‐
ze zůstává místopředsedou ODS s gescí boje s korupcí (to není vtip). Abych zapomněl na další neodpovědné, další vyvolenou skupinou jsou soudci. Dnes a denně dramaticky ovlivňují naše životy ­ často ožebračují nebo zavírají nevinné lidi. Odpovědnost nulová. Nebo jste snad slyšeli o soudci potrestaném za prokazatelně nespravedlivý rozsudek? A věřte, že jich jsou stovky ročně. Jen na ukázku ‐ tuším že letos policie konečně dopadla lupiče, kteří před lety přepadali pošťačky. Bylo by to fajn, kdyby už před pěti lety soudce za tento čin omylem neodsoudil jiné „pachatele“. Jeden z nich si trest odseděl a druhý dostal podmínku. A soudce? Ten je přece v pohodě. Za to já v pohodě nejsem ‐ údajné pachatele odsoudil bez důkazů, nebral naopak v potaz žádné důkazy, které svědčily o opaku. Za takový rozsudek by si soudce zasloužil odvést přímo ze soudní síně do vězení. A stále připomínám, ještě strašnější zločin spáchaný soudci na Vlastimilu Pechancovi. I on byl odsouzen navzdory důkazům o jeho nevině. Ano, takhle to vypadá, když chybí jakákoli odpovědnost. Řešení je jednoduché, uzákonit trestněprávní, občanskoprávní a hmotnou zodpovědnost všech veřejných činitelů. Nakonec se k tomu rozpočtu ale dostaneme. Milý státe ‐ rád ti ze svých daní dám víc peněz. Ale jen v případě, že moje peníze, a vůbec peníze nás všech, přestaneš rozdávat či nenecháš rozkrádat. Že také ochráníš má práva ‐ třeba právě před mediálními štvanicemi a bezuzdným lhaním. Že za kaž‐
dou chybu, porušením povinností vůči občanům, krádež či plýtvání, poneseš odpovědnost stejnou, jako nese každý z nás neprivilegovaných smrtelníků. V tom ti dopomáhej Bůh a stále rostoucí počet silně rozhořčených voličů. Převzato z Okamura.blog.idnes.cz Tomio Okamura 28. července 2011 Lichtenštejnové – potomci českých králů, české šlechty a panovnických rodů Evropy
Lichtenštejnové
Sternberkové
hrabata Sternberská
knížata Lichtenštejnská
Drslavici
Švihovští z Rýznburka
Markvartici
hrabata Valdštejnové
Drslavici
hrabata Czernínové
Mansfeldové
hrabata Mansfeldové
Colloredové
knížata Colloredo
Slavatové
hrabata Slavatové
Vítkovci
páni z Hradce
Monfortové
hrabata Montfortové
Martinicové
hrabta Martinicové
Kinští
knížata Kinská
Harrachové
hrabata Harrachové
Hohenzollernové
knížata Hohenzollern
Gonzagové
hrabata z Novellara
Jagellonci
velkovévodové litevšt
Přemyslovci
králové češt
Arpádovci
králové uheršt
Karlovci
císařové římšt
Brabantští
vévodové brabantšt
Lucemburkové
hrabata lucemburská
Pomořanští
vévodové pomořanšt
Habsburkové
arcivévodové rakoušt
Piastovci
králové polšt
Foix
Kapetovci
Kapetovci
spoluknížata andorská
králové francouzští
vévodové burgundští
Kapetovci
králové portugalšt
Normané
Plantageneti
králové angličt
Alpinové
králové skotšt
Jiménez
králové navarršt
Jiménez
králové kastilšt
králové leonšt
Jiménez
králové aragonšt
Hohenštaufové
císařové římšt
Sálští
císařové římšt
Otonští
císařové římšt
Hautevilští
králové sicilšt
Medici
velkovévodové toskánští
Jelling
Ulf
Oldenburg
Württenberští
králové württenberšt
Lotrinští
vévodové lotrinšt
Wittelsbachové
králové bavoršt
Zahringové
velkovévodové bádenští
králové dánšt
Liudolf
Karel Martel
686
741
Pipil III. Mladší
Ota Vznešený
714
851
768
Karel Veliký
císař římský
742
814
876
Konrád Červený
Ludvík II
král západofranský
846
879
Arpád
Bořivoj I.
936
Ota I.
císař římský
912
973
Karel II
císař římský
823
874
Almus
912
Jindřich I. Ptáčník
Ludvík I
císař římský
778
840
Kenneth I.
král skotský
810
858
Karel III
král západofranský
879
929
Etichonen
hrabě ostervantský
Konstantin I.
král skotský
877
Ludvík IV
král západofranský
920
954
Hucbald
hrabě dillingenský
Donald II.
král skotský
900
Karel I. Karlovec
Eberhard III.
Hugo Capet
Malcolm I.
vévoda dolnolotrinský
z Dillingenu
král francouzský
král skotský
Luitgard
Otto Korutanský
Otto Korutanský
Jindřich Špýrský
Konrád II.
Takszony
kníže český
852/855
888/891
953
991
Vratislav
Michael
kníže český
888
Boleslav I.
Boleslav II.
kníže český
asi 932
999
Oldřich
kníže český
1034
Brun
hrabě Querfurt
1009-17
Břetislav I
kníže český
1005
1055
z Ralska
po 1197
Drslav I.
asi 1167
Hugo
Zdeslav
pán z Lichtenštejna
1156
hrabě Sternberg
1265
Dietrich I.
Jaroslav
pán z Mikulova
1265
hrabě Sternberg
asi 1290
Břetislav
z Plzně
asi 1238
Břetislav
ze Zbiroha
asi 1257
Černín Drslavic
asi 1215
Jan
Zdislav
z Chlumu
po 1130
Burchard II.
Zdislav
z Chlumu
po 1197
Buchard IV.
Bleh
(Buna)
z Chlumu
asi 1300
Vítek
Friedrich IV.
z Prčice
1194
hrabě Zollern
asi 1188 1251/5
Jindřich
Filip Gonzaga
po 1282
Konrád I.
Guido
von Nürnberg
1297
z Hradce
po 1282
Friedrich V.
Friedrich IV.
hrabě Zollern
1289
von Nürnberg
1287
1332
Oldřich II.
1283
Oldřich III.
Friedrich VI.
z Hradce
hrabě Zollern
1298
1348
Bohuněk
z Horochu
1398
1339
Ludvík I.
Gedymin
pán z Mantovy
velkovévoda litevský
1268
1360
Jaroslav
Vilém
Zdeněk
Drslav
Burchard V.
Bun
Jindřich II.
Jan III.
Beneš
Feltrino Gonzaga
Olgierd
ze Skály
z Valdštejna
z Chudenic
hrabě Mansfeld
z Chlumu
z Hradce
von Nürnberg
z Rožmberka
pán z Novellara
velkovévoda litevský
asi 1291
1355
1316
1363
1309
1420
po 1377
1374
Hertneid III.
Markvart
Vilém
Heník
Černín
Gebhard III.
Jeniš
(Diviš)
Jindřich III.
Friedrich VIII.
Bernard
Guido
pán z Mikulova
hrabě Sternberg
ze Skály na Švihově
z Valdštejna
z Chudenic
hrabě Mansfeld
z Chlumu
z Hradce
hrabě Zollern
z Rožmberka
pán z Novellara
Jiří IV.
Zdeněk
pán z Mikulova
hrabě Sternberg
1444
před 1420
1478
Jiří V.
Jaroslav III.
pán z Mikulova
hrabě Sternberg
1484
1463
1492
Hartmann I.
Jan II.
pán z Feldsbergu
hrabě Sternberg
1378
1418
před 1378
Heník
Černín
z Valdštejna
z Chudenic
1407
1447
Jan
Vilém
Švihovský
z Rýznburka
1463
z Valdštejna
Hynek
Drslav
z Valdštejna
z Chudenic
1506
Půta
Švihovský
z Rýznburka
1504
asi 1420
1479-82
před 1466
asi 1308
po 1360
1350
1398
1333
Gebhard IV.
Ješek
Jan III.
Markvart
Friedrich
hrabě Mansfeld
z Chlumu
z Hradce
z Martinic
hrabě Zollern
asi 1330
1382
1391
Albrecht IV.
Diviš
hrabě Mansfeld
z Chlumu
asi 1376 1386/1402
1454
1420
1448
po 1365
Jan IV.
Bořita
Eitel Friedrich I.
z Hradce
z Martinic
hrabě Hohenzollern
1419
1452
1479
1439
1379
Alžběta
von Hohenzollern
1391/2
1429
oo Eberhard III
hrabě Württemberg
1416
Alžběta
von Württemberg
po 1412 po 1476
oo Jan II
hrabě Wredenberg
1449
1433
1399
Leonhard I.
Giacomo
von Harrach
pán z Novellara
1460/1
1441
Leonhard II.
František I.
von Harrach
pán z Novellara
1513
1484
Vilém
Bernart
Humprecht
Günther II.
Slavata
Jindřich IV.
Jiří II.
Vilém
Jost Nikolaus I.
Agnes
Leonhard III.
Giampietro I.
z Valdštejna
z Valdštejna
Czernin z Chudenic
hrabě Mansfeld
z Chlumu
z Hradce
hrabě Monfort
z Martinic
hrabě Hohenzollern
von Wredenberg
von Harrach
pán z Novellara
1475
1557
1517
1447
po 1501
1406/10
1475
1453
1442
1507
1544
1496
Jan
Albrecht
Diviš
Albrecht V.
Slavata
Adam I.
Jakub
Jiří
z Valdštejna
z Valdštejna
Czernin z Chudenic
hrabě Mansfeld
z Chlumu
z Hradce
hrabě Monfort
z Martinic
1433
Jan Dlask
1488
1434
1457
1481
1527
asi 1469
Eitel Friedrich II.
Leonhard IV.
Alexandr I.
hrabě Hohenzollern
hrabě Harrach
hrabě z Novellara
Johanka
1540
1528
Jiří Hartmann
Adam I.
pán z Feldsbergu
hrabě Sternberg
1562
1560
Hartmann II.
Zdeněk VI.
pán z Feldsbergu
hrabě Sternberg
1529
1576
1545
Adam
Jan
hrabě Valdštejn
z Valdštejna
1570
1638
po 1548
Czernin z Chudenic
1554
asi 1435
1484
1539
Ernest II.
Jan
1597
1580
Diviš Vilém
hrabě Mansfeld
1479
hrabě Slavata
1531
1515
1575
1494
1531
1573
Jáchym
Jan VII.
z Hradce
hrabě Monfort
1526
1565
1619
1536
Jan
po 1521
Václav
z Martinic
před 1515
Humprecht III.
Filip II.
Fabio I.
Adam
Adam II.
Kateřina
Jaroslav
hrabě Czernin
hrabě Mansfeld
z Colloreda
hrabě Slavata
z Hradce
von Monfort
z Martinic
1452
1512
1514
Eitel Friedrich III.
hrabě Hohenzollern
1577
1542
Jan Dlask
1494
Albert III.
hrabě habsburský
Přemysl Otakar I.
Konstance
Jindřich III.
Walram IV.
Bohuslav II.
Konrád I.
Rudolf II.
král český
1155
1230
princezna uherská
vévoda brabantský
1261
hrabě lucemburský
vévoda pomořanský
1177
1220
vévoda mazovský
1187
1247
hrabě habsburský
1526
1590
1530
Leonhard V.
Alfons I.
hrabě Harrach
hrabě z Novellara
1542
1597
1529
1589
Karel I.
Karel I. Bernhard
Camillo II.
hrabě Hohenzollern
hrabě Harrach
hrabě z Novellara
1296
Jan I.
Jindřich II.
Barnim I.
Kazimír
Albrecht IV.
vévoda brabantský
1294
hrabě lucemburský
1221
1281
vévoda pomořanský
1217/9
1278
vévoda kujavský
1211
1267
vévoda rakouský
1240
Přemysl Otakar II
král český
vévoda rakouský
1233
1278
Markéta
Bohuslav IV.
Vladislav I. (IV.)
vévoda pomořanský
1258
1309
kníže polský
1260
1333
Jindřich VII
císař římský
hrabě lucemburský
1275-6
1313
Vratislav IV.
Kazimír III.
vévoda pomořanský
před 1290 1326
král polský
1310
1370
Jan Lucemburský
král český
hrabě lucemburský
1296
1346
Bohuslav V.
Alžběta
Leopold I.
Albrecht II.
Gaston I.
vévoda pomořanský
1318
1373/4
princezna polská
vévoda rakouský
1290
1326
vévoda rakouský
1298
1358
spolukníže Andorry
1315
Zikmund
císař římský
král český
král uherský
hrabě lucemburský
1368
1437
Vladislav II.
Alžběta
princezna česká
Albrecht III.
Alžběta
vévoda rakouský
princezna pomořanská
1348
Markéta
1373
1492
Vladislav II
král český
král uherský
princ polský
1456
1516
král polský
princ český
1456
1516
Anna
Kateřina
princezna česká
princezna polská
princezna polská
princezna česká
Zikmund
1395
Albrecht IV.
princezna česká
princezna uherská
vévoda rakouský
hraběnka lucemburská
1410
1377
Anna
princezna česká
princezna uherská
vévodkyně rakouská
oo Vilém II. Saský
král polský
Albrecht I
císař římský
vévoda rakouský
1248
1308
1404
Alžběta
princezna česká
princezna uherská
vévodkyně rakouská
1438
1505
císař římský
arcivévoda rakouský
1459
1519
Anna Kateřina
1509
Filip I. (II.)
Filip II. (III.)
král španělský
král portugalský
král sicilský
1578
1621
Filip III. (IV.)
1585
1575
asi 1536
1614
1570
1632
1502
1546
1579
1546
1616
1549
1596
1556
1631
1549
před 1582
1556
1590
1516
1576
1570
1628
1581
1650
král španělský
král portugalský
1605
1665
1
Karel I.
Gundakar
Štěpán Jiří
Maxmilián
Jan Adam
Bruno II.
Nikolaus II.
Vilém
kníže lichtenštejnský
princ lichtenštejnský
hrabě Sternberg
hrabě Valdštejn
hrabě Czernin
hrabě Mansfeld
baron Colloredo
hrabě Slavata
Jaroslav
Václav
1569
1627
1580
1658
1570
1625
před 1600
1655
1597
1642
1545
1615
po 1614
1572
1652
1582
1633
1572
1626
hrabě Hohenzollern-Hechingen
1545
1605
Hartmann
Jan Rudolf
Ferdinand Arnošt
Humprecht Jan
Bruno III.
Fabio II.
Jáchym Oldřich
princ lichtenštejnský
hrabě Sternberg
hrabě Valdštejn
hrabě Czernin
hrabě Mansfeld
baron Colloredo
hrabě Slavata
1611
1684
Jan Adam Ondřej
1613
3
Antonín Florián
5
1686
1601
Filip Erasmus
1638
Oldřich Adolf
1675
1628
1682
Heřman
Ferdinand
1576
1644
František Maxmilián
1605
1639
1606
Maxmilián Valentin
Bořita hrabě
z Martinic
1612
1677
1645
Ferdinand
1657
1712
kníže lichtenštejnský
1656
princ lichtenštejnský
1721
1664
6
Josef
1690
Maria
princezna
lichtenštejnská
1703
1757
kníže lichtenštejnský
1732
Václav
4
1704
Emmanuel
hrabě Sternberg
hrabě Valdštejn
1627
1654
1703
František Damián
hrabě Czernin
1708
1659
František
1710
hrabě Mansfeld
1639
1692
Karel
František Josef
1689
1696
princ lichtenštejnský
1772
1700
hrabě Sternberg
1771
1676
1699
František Filip
hrabě Valdštejn
1680
1722
1725
1696
1733
František de Paula
Marie Josef
7
hrabě Sternberg
hrabě Valdštejn
1708
1709
1786
1771
1703
1722
1772
hrabě Mansfeld
hrabě Colloredo
1678
1674
1717
Jindřich Pavel
František II.
1726
Rudolf Josef
hrabě Mansfeld
kníže Colloredo
1712
1706
1780
1788
hrabě Kinský
1642
1719
Filip Josef František
Johanna Charlotta
hrabě Czernin
1689
1637
Hieronymus IV.
Marie Markéta
kníže lichtenštejnský
Bořita hrabě
z Martinic
1650
1714
z Colloreda
1635
hrabě Kinský
Václav Norbert
Oktavián
Jiří
Anna Lucie
kníže lichtenštejnský
Jan Oktavián
Marie
hrabě Kinský
1675
1755
1700
1785
1700
1749
František de Paula
kníže Kinský
1726
1792
Jan Jiří
kníže Hohenzollern-Hechingen
1577
1623
Jan Karel
František Josef I.
Karel
Leopoldina
Jiří
kníže lichtenštejnský
princ lichtenštejnský
hraběnka
Sternberková
hrabě Valdštejn
Heřman Friedrich
hrabě Hohenzollern-Hechingen
1665
1733
1748
1726
1781
9
von Hohenzollern-Hechingen
1729
1815
František Gundackar
Josef Ernest
kníže
Colloredo-Mansfeld
kníže Kinský
1730
Jan I.
kníže lichtenštejnský
1759
1789
1733
1809
1743
1791
1750
1794
1731
1807
Hieronymus
Karel
kníže lichtenštejnský
1805
1639
1636
1706
Fridrich Gervas
hrabě Harrach
1696
1749
Marie Rosa
1721
1765
1506
Ferdinand
Bonaventura II.
von Harrach
1778
1751
1798
1758
Ferdinand
František Josef
1760
1836
hrabě Colloredo
princ lichtenštejnský
1765
František
1795
1775
1849
1775
1822
Karel
kníže Kinský
1781
1812
Rudolf
hrabě Kinský
1784
1823
Františka
Vilemína Alžběta
kníže lichtenštejnský
1796
princ lichtenštejnský
1858
12
1802
1887
princ lichtenštejnský
1790
1865
13
Jindřiška
princezna
lichtenštejnská
1843
1931
František I.
Alfred
kníže lichtenštejnský
princ lichtenštejnský
1853
1938
1842
1907
Alois
1804
1871
1802
1836
Ferdinand
Bonaventura
kníže Kinský
1834
1904
Ferdinand
princ lichtenštejnský
1869
Marie
princezna
lichtenštejnská
1835
1905
kníže Kinský
1955
hrabě Kinský
1866
1916
František Josef II. 14
kníže lichtenštejnský
1906
1989
Ferdinand
hrabě Kinský
1907
1969
15
Jan Adam II
kníže lichtenštejnský
1945
Marie Aglaë
hraběnka Kinská
1940
Alois
korunní princ
1968
hraběnka Kinská
1813
1881
1814
Garcias IV
král navarrský
1150
Alfons VII
král kastilský
1105
1157
Matylda
Sancho VI.
Ferdinand II.
král anglický
1068
1135
princezna skotská
1079
1118
král navarrský
1194
oo Geoffrey Plantagenet
Blanka I
královna navarrská
oo Theobald II
hrabě champagnský
Ludvík IX.
Eudo III.
Sancho I.
Jindřich II.
Theobald I.
vévoda burgundský
1218
král portugalský
1154
1211
král anglický
1133
1189
král navarrský
1253
Filip III.
Hugo IV.
Jan
Jindřich I.
král francouzský
1245
1285
vévoda burgundský
1273
král anglický
1167
1216
král navarrský
1274
král Leonu
1188
Alfons IX.
Petronela
královna aragonská
oo Raymond barcelonský
Alfons II.
král aragonský
1152
1196
Petr II.
král Leonu
1166
1230
král aragonský
1176
1213
Ferdinand III
král kastilský
král Leonu
1200
1252
král aragonský
1205
1276
Alfons X
císař římský
král kastilský
1220
1284
Petr III. (I.
král aragonský
král sicilský
1236
1285
Filip IV.
Robert II.
Alfons II.
Jindřich III.
Jana I.
Sancho IV.
král francouzský
1268
1314
vévoda burgundský
1305
král portugalský
1185
1223
král anglický
1207
1272
královna navarrská
1304
král kastilský
1258
1296
Ludvík X
král francouzský
král navarrský
1286
1316
Jana
Jakub I.
Agnes
Tancred
král dánský
1014
1041
Frederick II.
Frederick III. (I.
císař římský
1122
1190
Jindřich (VI.
císař římský
král sicilský
1165
1198
Roger II
hrabě sicilský
1101
Estrid
pricezna dánská
oo Ulf, říšský správce
Konrád
pán württemberský
Roger II
král sicilský
1154
Sven II
král dánský
1020
1076
Ulrik
pán württemberský
Heřman
vévoda lotrinský
1115
hrabě breisgauský
1074
Šimon I.
vévoda lotrinský
1138
Heřman I
markrabě bádenský
1130
Matyáš I
vévoda lotrinský
176
Erik I.
Jan
Frederik I.
Otto I.
Heřman III.
král dánský
1059
1103
pán württemberský
vévoda lotrinský
1207
hrabě scheyernský
1072
markrabě bádenský
1190
Knut Lavard
Ludvík I.
Frederik II.
Otto II.
Heřman IV.
princ dánský
1096
1131
hrabě württemberský
vévoda lotrinský
1213
hrabě scheyernský
1106
markrabě bádenský
1243
Frederik I. (II.
císař římský
král sicilský
1194
1250
Valdemar I.
Jindřich
Matyáš II.
Otto IV.
Rudolf I.
král dánský
1131
1182
hrabě württemberský
vévoda lotrinský
1251
purkrabě bavorský
1156
markrabě bádenský
1288
Constance
Valdemar II.
Ulrik I.
Frederik III.
Otto I. (V.)
Heřman VI.
princezna sicilská
král dánský
1170
1241
hrabě württemberský
1265
vévoda lotrinský
1303
Manfred
král sicilský
1266
Ludvík I.
Rudolf IV.
vévoda lotrinský
1312
vévoda bavorský
1231
markrabě bádenský
1348
Sofie
pricezna dánská
oo Bernhard I.
kníže Anhalt
Ulrik III.
Frederik IV.
Otto II.
Frederik III.
hrabě württemberský
1344
vévoda lotrinský
1328
vévoda bavorský
1253
markrabě bádenský
1353
Edward II.
Alfons XI.
Petr IV.
Bernhard II.
Eberhard III.
Rudolf
Ludvík II.
Rudolf VI.
král anglický
1284
1327
král kastilský
1311
1350
král aragonský
1319
1387
kníže Anhal
1260
1323
hrabě württemberský
1392
vévoda lotrinský
1346
vévoda hornobavorský
1294
markrabě bádenský
1372
Edward III.
Jindřich II.
Bernhard III.
Ulrik
Jan I.
král anglický
1312
1377
král kastilský
1334
1379
kníže Anhal
1300
1348
princ württemberský
1388
vévoda lotrinský
1390
Rudolf I
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
1319
markrabě bádenský
1431
Jan
Karel II.
princ francouzský
vévoda burgundský
1371
1419
král navarrský
princ francouzský
1361
1425
Jan I.
Filip III.
princ francouzský
hrabě z Vendôme
1393
princ francouzský
vévoda burgundský
1396
1467
Alfons III.
Edward I.
Ferdinand IV.
Alfons IV.
král anglický
1239
1307
král kastilský
1285
1312
král aragonský
1302
1336
Petr I.
král portugalský
1320
1367
Jan of Gaunt
princ anglický
vévoda z Lancesteru
1340
1399
Jan I.
Eleanor
Kateřina
Averardo
král kastilský
1358
1390
princezna aragonská
1469
princezna anhaltská
oo Magnus II.
vévoda brunšwický
Alžběta
Jan I.
Filipa
Ferdinand I.
Jan
král portugalský
princezna anglická
král aragonský
vévoda toskánský
Eberhard IV.
Adolf
1357
1433
1360
1415
1380
1416
1429
Edward
Jan II.
Lorenzo
král portugalský
král sicilský
princ toskánský
oo Gerhard VI.
vévod schleswický
princ francouzský
královna navarrská
vévoda burgundský princezna francouzská
1433
1477
1441
Hedvika
1436
Ludvík
Marie
princ francouzský
hrabě z Vendôme
1446
princezna francouzská
princezna burgundská
Jan II.
Gaston
princ francouzský
hrabě z Vendôme
1477
Eleanor
1446
královna navarrská
1391
1438
1397
1479
Ferdinand
Ferdinand II. (V.)
princ portugalský
vévoda z Viseu
1433
1470
král kastilský
král aragonský
1452
1516
Emanuel I.
král portugalský
1469
1574
Petr František
princ toskánský
1469
Jan
Jana
František
Isabella
princ francouzský
hrabě z Vendôme
1470
1495
princezna
portugalská
1503
1539
Karel
princ český
princ uherský
arcivévoda rakouský
vévoda štýrský
1540
1590
Jindřich II.
Karel III.
král navarrský
spolukníže Andorry
1555
princ francouzský
vévoda bourbonský
1489
1537
Ferdinand II
císař římský
král český
král uherský
arcivévoda rakouský
1578
1637
Jana III.
Antonín
královna navarrská
spolukněžna Andorry
1572
král navarrský
princ francouzský
1518
1562
Kristinán I
král dánský
král norský
král švédský
1426
1481
1498
král dánský
král norský
1471
1533
Kristián III.
Jan
princ toskánský
1526
král dánský
král norský
1511
1571
Jan
Cosimo I.
velkovévoda
toskánský
1574
František I.
princ dánský
vévoda Scheswický
1545
1622
Fridrich
1451
Eberhard V.
Antonín I.
hrabě württemberský
hrabě z Vaudemontu
1457
Ulrik V.
Frederik VI.
hrabě württemberský
hrabě z Vaudemont
1480
1470
Jindřich
René II.
vévoda württemberský
vévoda lotrinský
1519
Jiří
princ württemberský
1508
Rupert III.
Štěpán
1489
František I.
1608
1545
Alexandr
Jan Frederik
Karel II.
Ludvík II.
vévoda lotrinský
princ bavorský
1628
1608
markrabě Baden-Durlach
1577
Jiří Frederik
von Zweibrücken
princ bavorský
1514
vévoda württemberský
Eberhard III.
1527
markrabě Baden-Durlach
Karel II.
Ludvík I.
princ bavorský
vévoda lotrinský
1475
markrabě bádenský
Ernest
von Simmern
princ bavorský
1459
1544
Frederik I.
markrabě bádenský
Kryštof I.
císař římský
princ bavorský
kurfiřt falcký
1410
Antonín II.
vévoda württemberský
1453
Karel I.
Rupert II.
princ bavorský
kurfiřt falcký
1398
vévoda lotrinský
1558
markrabě bádenský
1327
markrabě Baden-Durlach
1638
Frederik V.
markrabě Baden-Durlach
1532
1659
Frederik VI.
Wolfgang
František II.
velkovévoda
toskánský
1587
princ dánský
vévoda Scheswický
1581
1658
Ferdinand III
císař římský
král český
král uherský
arcivévoda rakouský
1608
1657
král francouzský
spolukníže Andorry
král navarrský
1553
1610
Leopold I
císař římský
král český
král uherský
arcivévoda rakouský
1640
1705
Ludvík XIII.
Ludvík Rudolf
král francouzský
spolukníže Andorry
1601
1643
brunswick-wolfenbüttel
Karel VI
císař římský
král český
král uherský
arcivévoda rakouský
1685
1740
král francouzský
spolukníže Andorry
1638
1715
1780
Jakub I.
princ bavorský
1417
Frederik I.
princ toskánský
1521
1436
oo Dietrich hrabě
Oldenburský
Bernhard I.
Frederik V.
hrabě württemberský
princezna brunšwická
Blanka II.
Karel
hrabě z Foix
1470
markrabě bádenský
1291
Theobald II.
hrabě württemberský
1325
Abel I.
Denis
Jan I.
1472
vévoda bavorský
1183
Eberhard II.
král dánský
1252
Alfons IV.
spolukníže Andorry
Gaston IV.
Heřman II
markrabě bádenský
1160
Constance
princezna sicilská
král portugalský
1291
1357
Isabela
1422
vévoda korutanský
1078
Theodorik II.
král portugalský
1261
1325
1381
spolukníže Andorry
Berchtold I.
vévoda lotrinský
1070
Sven I.
Jakub II
král sicilský
král aragonský
1262
1327
král portugalský
1210
1279
Kateřina
1717
1708
Malcolm III.
král skotský
1031
1093
Jindřich I.
král francouzský
1215
1270
královna navarrská
spolukněžna Andorry
oo Jan II. d´Alber
arcivévodkyně rakouská
1742
oo Raymod burgundský
Vilém Dobyvatel
král anglický
1027
1087
Matylda
královna anglická
1103
1167
Ferdinand I
císař římský
král český
král uherský
arcivévoda rakouský
1503
1564
Marie Terezie
královna česká
královna uherská
Alois
hrabě Harrach
1669
Ramiro II
král aragonský
1147
Frederick I.
Gerard
Harald I.
král dánský
910
988/991
Karel I.
princ francouzský
král navarrský
1387
Jindřich IV.
Ludvík XIV.
Ludvík
Velký Dauphin
1661
1711
Marie
princezna toskánská
Alžběta Juliána
princezna dánská
1634
1704
oo Antonín Ulrich
vévoda
brunswick-wolfenbüttel
vévoda
1671
1735
vévoda württemberský
princ bavorský
1674
1632
Kristýna Frederika
princezna Württemberská
Karel I.
1677
Frederik VII.
Mikuláš František
1644
1674
oo Abert Ernest I.
kníže Öttingenský
1670
von Birkenfeld
princ bavorský
1609
Kristýna Louisa
Karel IV.
Kristián I.
pricezna Öttingenská
vévoda lotrinský
princ bavorský
1671
markrabě Baden-Durlach
1569
1735
1690
markrabě Baden-Durlach
1709
Karel III. Vilém
markrabě Baden-Durlach
1654
1738
Alžběta
Leopold
Kristián II.
Frederik
pricezna brunšwická
vévoda lotrinský
princ bavorský
princ bádenský
1691
1750
1729
1717
František I. Štěpán
císař římský
vévoda lotrinský
princ bavorský
velkovévoda toskánský
vévoda zweibrückenský
1708
1765
Kristián III.
1674
1732
Karel Frederik
velkovévoda bádenský
1735
1811
Filip V. (IV.
princ francouzský
král španělský
král sicilský
1683
1746
Karel III. (VII
princ francouzský
král španělský
král sicilský
1716
1788
Maria Ludovica
11
Alois II.
1929
1610
Urraca
princezna castilská
Ramiro
princ navarrský
1116
950
Jindřich IV.
císař římský
1050
1106
Jana II
královna navarrská
1311
1349
oo Filip d´Evreux
Flip VI.
Jan II.
princezna francouzská
Vilemína
1840
1639
Ferdinand
Bonaventura
hrabě Harrach
Sancho I. (V.)
král aragonský
král navarrský
1094
Frederick
král francouzský
1319
1364
Marie Rosalia
10
Alois I.
Jan II.
1610
Marie Sidnoie
Marie Isabella
kníže lichtenštejnský
1578
princezna španělská
princezna sicilská
1638
1683
Alfons VI
král kastilský
král Leonu
1039
1109
Ramiro I.
Filip II
princ francouzský
vévoda burgundský
1342
1402
8
kníže lichtenštejnský
1724
hrabě Harrach
Filip Friedrich Kryštof
hrabě Hohenzollern-Hechingen
1616
1671
Marie Tereza
Lavinia Thekla
Marie Jakobea
Bořita hrabě
z Martinic
1581/2
1640
2
Karel Eusebius
kníže lichtenštejnský
Otto Friedrich
Eitel Friedrich
Lucie Otýlie
Maxmilián I.
1478
král španělský
král portugalský
král sicilský
1527
1598
král aragonský
1063
Duncan I.
král skotský
1040
král dánský
Jakub I
princ francouzský
hrabě z Marche
1362
Roger Bernard V.
oo Archambaud of Grailly
Ferdinand I.
král kastilský
král Leonu
1065
1056
král francouzský
1293
1350
Roger Bernard III.
spolukněžna Andorry
Jindřich
hrabě portugalský
1112
král navarrský
1054
Gorm I.
císař římský
1017
princezna schleswická
Filip I
král španělský
arcivévoda rakouský
císař římský
král španělský
král sicilský
1500
1558
1265
král skotský
1034
1039
Jindřich III.
Ludvík I
princ francouzský
vévoda bourbonský
1279
1341
spolukníže Andorry
1302
Frederik V. (III.)
1509
Karel I. (V.)
1453
Ernest
vévoda rakouský
vévoda štýrský
1377
1424
císař římský
arcivévoda rakouský
1415
1493
Kateřina Saská
1453
Roger IV.
Leopold III.
vévoda rakouský
vévoda štýrský
1351
1386
Albrecht V. (II.
císař římský
král český
král uherský
vévoda rakouský
1397
1439
oo Jindřich II. Poděbrad
Karel
princ francouzský
hrabě z Valois
1270
1325
1241
Jindřich VI.
Karel IV
císař římský
král český
hrabě lucemburský
1316
1378
Kazimír IV.
Rudolf I
císař římský
vévoda rakouský
1218
1291
Robert
princ francouzský
hrabě z Clermontu
1256
1317
Roger Bernard II.
hrabě lucemburský
1252
1288
velkovévoda litevský
král polský
1351
1434
1427
Raimond-Roger
1223
Václav I.
král český
1205
1253
1377
Roger Bernard I.
1188
Alžběta
1544
vévoda burgundský
1192
Kazimír II.
kníže polský
1138
1194
1341
hrabě Sternberg
Břeněk
král francouzský
1187
1226
Roger III.
1148
Bohuslav I.
vévoda pomořanský
1130
1187
1318
Friedrich V.
von Nürnberg
před 1333
král uherský
1130
1161
Jindřich II.
princezna česká
Hertneid II.
1342
Hugo III.
vévoda brabantský
1248
Eliška
Guido (Corrado)
von Nürnberg
1357
pán z Mikulova
ze Skály a Švihova
Ludvík VIII.
Roger II.
1124
Béla III.
Václav II
král český
král polský
1271
1305
Antonín
Jan II.
z Hradce
před 1312
1299
Abramio
von Nürnberg
1260/1
Friedrich III.
z Hradce
1237
Oldřich I.
Bleh
z Chlumu
1193
hrabě Mansfeld
1420
král portugalský
1094
1185
1071
král uherský
1148
1196
král český
1174
von Nürnberg
po 1200
Bleh
(Blag)
z Chlumu
hrabě Mansfeld
1254/5
asi 1257
kníže český
1125
Vladislav II. (I.)
Friedrich I.
z Klatov
1405
vévoda burgundský
1162
hrabě habsburský
Soběhrd
Petr
král francouzský
1165
1223
1037
kníže polský
1085
1138
Haník
hrabě Sternberg
Alfons I.
Petr Bernard
1011
vévoda pomořanský
1134/48
z Valdštejna
1418
Eudo II.
Bernard Roger I.
vévoda brabantský
1235
von Zollern
před 1125
von Zollern
po 1145
Děpold
po 1376
Hugo II
vévoda burgundský
1143
Filip II. Augustus
Radbot
hrabě klettgauský
Werner II.
ze Zbiroha
Jindřich V.
Ludvík VII
král francouzský
1120
1180
Měšek II
král polský
990
1034
Boleslav III.
1343
pán z Mikulova
Eudo I.
vévoda burgundský
1102
Godfrey I
vévoda dolnolotrinský
1139
Vratislav I.
Zdeněk
asi 1400
Ludvík VI
král francouzský
1081
1137
Géza I.
král uherský
1044
1077
Jindřich I.
hrabě Sternberg
po 1325
princ navarrský
1084
Géza II.
1314
před 1381
princezna skotská
oo Crínán
Roger I.
hrabě thurgauský
Vladislav I.
Jindřich II.
1350
vévoda burgundský
hrabě lovaňský
1078
hrabě habsburský
hrabě Mansfeld
1273
po 1368
král francouzský
1053
1108
král uherský
kníže polský
1043
1102
pán z Mikulova
asi 1297
Ramiro
vévoda dolnolotrinský
1190
Burghard III.
z Valdštejna
po 1323
Bethóc
král uherský
1109
1141
Gebhard IV.
Zdeněk
Jindřich
král český
1032
1092
von Querfurt
asi 1213
z Valdštejna
1260
asi 1304
Filip I.
von Arneburg
do 970
do 1017
Burchard II.
Jaroslav
Landolt
Boleslav I. Chrabrý
král polský
kníže český
966/967
1025
Otto II.
Friedrich II.
Garcias III.
Robert I.
vévoda burgundský
1076
Werner I.
hrabě habsburský
Friedrich I.
Malcolm II.
Jindřich I.
Jindřich II.
1129
995
král francouzský
1008
1050
Arnaldo
Béla I.
Almus
1031
990
Sancho I. (III.
král kastilský
král navarrský
král Leonu
1035
pán z Muri v Aargau
Kazimír I.
kníže polský
1016
1058
hrabě Querfurt
1177/8
z Hruštnice
asi 1269
Guntram
Měšek I.
kníže polský
asi 935
992
Vladislav Heřman I.
hrabě Querfurt
do 1100
1161
z Března
po 1230
Lambert II.
hrabě lovaňský
Godfrey III.
Burchard I.
Markvart II.
král skotský
Godfrey II
vévoda dolnolotrinský
1142
Gebhard II.
Heřman
král francouzský
Béla II.
hrabě Querfurt
1126
před 1160
hrabě nordgauský
Vratislav I. (II.)
hrabě Querfurt
Markvart
hrabě lovaňský
Gebhard I.
Burchard I.
Markvard
Kenneth II.
970
císař římský
954
Robert II.
1015
Vaszoly
996
Hugo III.
921
kníže český
asi 915 967/972
Brun
hrabě Arneburg
978
Gerbera
941
Lambert I.
princezna španělská
princezna sicilská
1745
1792
Leopold II. (I.
císař římský
Frederik Michael
velkovévoda toskánský
princ český
princ uherský
vévoda lotrinský
arcivévoda rakouský
1747
1792
František II. (I.
císař římský
císař rakouský
král český
král uherský
vévoda lotrinský
arcivévoda rakouský
1768
1835
Karel Ludvík
princ bavorský
vévoda
zweibrückenský
1724
1767
Maxmilián I.
dědičný princ
bádenský
1801
Karolína
král bavorský
kurfiřt bavorský
1756
1825
princezna bádenská
1776
1841
František Karel
princ český
princ uherský
vévoda lotrinský
arcivévoda rakouský
1802
1878
Sofie
princezna bavorská
1805
1872
Karel Ludvík
princ český
princ uherský
vévoda lotrinský
arcivévoda rakouský
1833
1896
Alžběta Amálie
princezna česká
princezna uherská
vévodkyně lotrinská
arcivévodkyně rakouská
1878
1960
© Petr Nohel

Podobné dokumenty

Vratislav Vaníček Pobyty a emigrace české elity v Polsku

Vratislav Vaníček Pobyty a emigrace české elity v Polsku ale jedná o problém recepce kulturních podnětů pro národy středovýchodní Evropy, zde bylo postavení českých zemí nesporně dlouhodobě prostředkující. Podstatný v rámci těchto vlivů byl ovšem kreativ...

Více

27/2010 - Koruna Česká

27/2010 - Koruna Česká schválen termín dodacích lhůt pro návrhy kandidatur na sněmu KČ, případné úpravy stanov či přihlášení příspěvků do 22. listopadu 2010 ve 24:00. Do této doby se vyzývá členská základ, aby: - předlož...

Více

Prezentace aplikace PowerPoint

Prezentace aplikace PowerPoint NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Javorník, okres Jeseník NÁZEV: VY_32_INOVACE_270_Ministáty Evropy - 1 AUTOR: Alena Hořavová ROČNÍK, DATUM: 9., 27.2.2012 VZDĚL. OBOR, TÉMA: Seminář ze zeměpisu, Ministát...

Více