M+M 15 - Larva Grafik

/ KRESBY-BILLI, S.BARTOŠ, A.ROSENBERGOVÁ / BÁSNÌ-R.KOPÁÈ,
BILLI,M.KONÈITÍKOVÁ, KEVIN / POVÍDKY-J.HLOUŠEK, Z.BARTOŠ /
/ ÚVAHY-J.MATOUŠEK, V.DVOØÁK / SPISOVNÁ ØEÈ TOHOTO KONCA /
/ STAVÌNÍ Z HLÍNY / ASTOLOGIE-M.KONÈITÍKOVÁ / STREET PARTY /
/ CESTOPIS-IRSKO / VERTINSKIJ / M+M PATRY 7 / CITIZEN FISCH /
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Ètenáøstvo velevážené,
dnes nebudeme se nijak pøehnanì vìnovat uvádìní, zkrátka jsme to
zase a jsme za to rádi. Tentokrát jste ochuzeni o hudební rozhovor, ale
nic si z toho nedìlejte, zítra je taky den. Tak tøeba pøíštì budou rozhovory dva... V šestnáctém M+M se snad doberete nìkolika pokraèování
èlánkù z tohoto èísla - astrologie Marušky Konèitíkové, Irský cestopis
Adama Ponczy, dokonèíme seriál Mozkové hemisféry Jiøího Matouška,
rádi bychom také zùstali vìrni tradièním pøekladùm textù, básním, povídkám, úvahám, kresbám a fotkám. Samozøejmì také opìt uvítáme s
otevøenou náruèí vaše literární a výtvarné poèiny, jako i nápady, námìty
a pøipomínky a stejnì tak pomoc s šíøením M+M. Tož a je vám s tímto
èíslem M+M dobøe.
IN
SIT
NÍ
Ajša
Dne 18. ledna 1999 zemøel po zákeøné nemoci Petr
Maruška Šohaj. Maruška byl
jedním z prùkopníkù HoPrDoXu, zpìvák a vedoucí hudební skupiny Otroci profesora Darwina a také jeden
ze zakladatelù tohoto èasopisu. Byl jedním z nás.
Dìkujeme: Adamovi, Ajšovi, Anièce, Billimu, Cipískovi, Cvildì, Evì,
Hnutí DUHA Olomouc, Kevinovi, kreslíøovi Bartošovi ze Suché Lozi, Kubovi,
Lence, Liborovi, Lubošovi, Magdì, Martinì, Mani z Dublinu, Milošovi, Radimovi, Sádrovi, Staníkovi, Šašinovi, Štìpánovi, Vaškovi, Vìrce s maminkou,
Zdìòkovi, samozøejmì také distributorùm Mysch+Masche a všem ostatním,
na které jsme nechtìnì zapomnìli.
Zvláštní podìkování patøí Tomovi od kopírky a Martinì Magnóliové za vytvoøení linorytu a jeho otištìní na obálky.
Vzdejme èest jeho památce.
Str: 2
Kresba: Lenka Bartošová
Adresa Mysch&Masche:
Radim Ajša Pešek,
Bezruèova 787, 687 71 Bojkovice, tel:
0633/64 33 71
Pánbùh s Ïáblem tancují.
Blázen jim k tomu hraje
Pak Ïábel s Bláznem zaènou hrát
A jenom Pánbùh se natøásá
Spravedlnost má pásku na oèích
A pøesto si bere zrcadlo
Aby se upravila
Všichni poháry si staví,
Pod pramen vína
Který Ïábel pouští
Èím víc vína
Tím t잚í na vahách høíchu
Ïábel trpìlivì pøikládá
Jedno závaží za druhým
Vztek s ním zaène cloumat
Opilého jen tak nepøeváží
Hodí tam to nejt잚í
V dùsledku fyzikálních zákonù
se druhá miska vymrští
A on padá, padá, padá
Do plamenù.
IN
SPI
RA
CE
A knihu èlovìkem
nedopsanou
Zavøe Blázen
A odbìhne s blaženým
výrazem stranou.
Báseò i kresba:
Anièka Rùžohradová
str:3
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Proè je zase na scénì
hlinìná architektura?
Stavìní domù z nepálené hlíny
má bohatou historii po celém svìtì a v souèasnosti zažívá v mnoha
zemích, kde bylo zavrhnuto jako
primitivní èi nemoderní, znovuvzkøíšení. Proè se zase vracet zpátky, když dnešní doba poskytuje tolik pevných a jinak zajímavých
materiálù? Vždy domy z nepálené
hlíny ( známé u nás jako lepenice,
tluèenice, vepøovice èi kotovice )
nestojí za nic, jsou málo pevné,
vlhnou, øíká se èasto. Ano, øíká se
to, jenže ne vždy to co se øíká se
musí zakládat na pravdì. Tak tedy.
Nepálená hlína jako stavební
materiál je místní zdroj, pøi jehož
získávání se nijak drasticky nezasahuje do chodu pøírody - napøíklad
na jednopatrový domek postaèí
zhruba hlína vykopaná ze základù
a sklepního prostoru, hlína se nemusí pøevážet na dlouhé vzdálenosti, tak jako se to èasto dìje
s ostatními materiály - šetøí se tím
energie pøepravní. Hlína ze stìn
starých domù se dá znovu využít
ke stavìní èi se prostì bez problémù rozloží v pøírodì - odpadají tedy
problémy s odpady, pøi výrobì pálených cihel se spotøebuje daleko
více energie ( vìtšinou z fosilních
paliv ) než na výrobu nepálených,
domy z nepálené hlíny mají výborné tepelnì izolaèní schopnosti. To
je dùsledek pøímìsí ve zdivu, které navíc zdivo zpevòují ( sláma,
Str: 4
plevy, hobliny ... ) . Domy postavené tímto zpùsobem mají navíc
pøirozenou vlhkost, což blahodárnì pùsobí na dýchací systém èlovìka. Ono se už dávno ví, že tøeba
takový pøetopený panelák není to
pravé oøechové pro naše zdraví.
To jsou tedy hlavní dùvody proè
poèítat s hlínou jako stavebním
materiálem i v dnešní dobì. Ale nic
není jen èerné nebo bílé a tak má i
hlína i pár horších vlastností. Menší pevnost oproti páleným cihlám
je èasto zmiòována jako jedna
z hlavních. Je ovšem známo, že
rodinné domky, veøejné èi zemìdìlské a jiné stavby, které jsou vìtšinou jednopatrové lze bez obav
vystavìt z hlíny, Výjimkou ale nejsou ani tøípatrové èinžovní domy
v Nìmecku èi Francii èi kostely
v USA, kde má stavìní z hlíny hlubokou tradici a nikdy se úplnì nezastavilo tak jako u nás.
Další potíže èiní voda. Pokud je
takový dùm postaven nedokonale,
mùže opravdu vlhnout zdivo, ovšem
pøi dobré podezdívce s následnou
izolací proti vzlínání vody do zdiva
( lepenka atd. ) se dá odstranit i tento problém. Navíc pokud má budova dobré zastøešení a omítku, není
se èeho bát. Dùkazem toho jsou i
300 let stojící domky na mnoha místech u nás èi jinde ve svìtì.
Dalo by se popsat ještì mnoho
stran o tom jak a proè a co s hlínou,
bylo by to už ale spíše téma pro
odborný èasopis. Pøinášíme tedy ještì alespoò èlánek o pìtidenním kurzu hlinìné výstavby, který se konal
zaèátkem èervence 1998 ve východoslovenské Ekousedlosti Žarnov.
Kurz hlinìné
výstavby v Žarnove
Ekousedlost Žarnov je bývalý
mlýn, kterou košická ekologická
organizace Spoloènos priateåov
Zeme rekonstruuje a pøebudovává na model trvale udržitelného
lidského sídla.
Zájemci si zde mohou formou
rùzných kurzù, pøednášek a semináøù osvojit v teorii i praxi principy takového sídla, a už se jedná o
minimalizaci odpadù, energetických a provozních nákladù, úspory vody a její pøirozené
formy èištìní, ekologické zemìdìlství zahrádkaøení, èi tøeba
stavìní z místních, pøírodì ohleduplných materiálù.
Na èervencový kurz se pøihlásilo 15 úèastníkù, jimž zkušenosti
pøedávali lektoøi ing. Valér Šteffl,
CSc. Z katedry experimentální a
ekologicky vázané tvorby z Fakulty architektury v Bratislavì a
ing. Arch. Eugen Nagy ze Spoloènosti priateåov Zeme. Pøes den, pokud to dovolovalo deštivé poèasí,
se úèastníci seznamovali s hlínou
v praxi, a to hlavnì na rostoucí budovì, která má sloužit jako øemeslnická dílna a její podkroví coby
ubytování pro úèastníky kurzù.
Podle slovenské legislativy je možné použít hlínu pouze jako výplòový materiál, a tak se stavìlo do pøedem zbudované døevìné kostry,
která mìla základy a podezdívku.
Postupnì si úèastníci vyzkoušeli
dusání hlíny do bednìní, vyrábìli
cihly lisované na ruèním pákovém
lisu i ruènì pìchované do formy.
Pøíklad hlinìného domu v Kaselu (Nìmecko) - vstup ze severozápadu.
Foto: Jana Plamínková
str:5
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Míchali hlinìnou
maltu a jí zdili. Zkrátka
všechno bylo z hlíny, a
trochu i z ostrozrnného
písku, slamìné øezanky
a hoblovaèek. Bylo možné si vyzkoušet osazování oken, výrobu
formy na ruènì zhotovované cihly, èi namíchání a natahování hlinìné omítky na dalším
objektu usedlosti.
Praxe pod odborným Hlinìná kolej v Kasselu (Nìmecko).
Foto: Jana Plamínková
dohledem a s výkladem
- to výborné uèení. Všechno se dì- studovat další bohatou literaturu,
lalo ruènì, což je asi dost namá- veèer se èasto diskutovalo, a to
havé, ale na druhou stranu umož- nejen o hlínì. Organizátoøi vytvoøili domáckou a pøívìtivou atmosféòuje bližší seznámení s hlínou.
Veèer se konaly pøednášky o ru, a tak naše pìtièlenná skupina
hlinìné architektuøe, spojené z jihovýchodní Moravy odjíždìla
s promítáním a praktickými pøíkla- z kurzu plna nadšení, vìdomostí a
dy na fotografiích. Zájemci mohli bohatých zkušeností.
P.S.:
Èlánek o kurzu v Žarnove byl napsán v létì 1998 a situace na této ekousedlosti se zmìnila. Spoloènos priateåov Zeme byla nucena po rùzných problémech usedlost vyklidit a tak
nyní, podle posledních zpráv, shání ke koupi vhodné místo pro tento projekt, ve kterém chce
urèitì pokraèovat. S.P.Z. také chystá zaèátkem roku 1999 vydat knihu principech trvale
udržitelného sídla, v níž by mìlo být mnoho informací i praktických návodù napøíklad o
hospodaøení s dešovou vodou, kompostovacích záchodech, stavìní z pøírodních materiálù, koøenových èistírnách odpadních vod... Taktéž pøipravují další nekolikadenní kurz hlinìné výstavby, který by mìl probìhnout koncem jara èi v létì v Zaježové u Zvolena.
Bližší informace je možno získat u: Spoloènos priateåov Zeme, PO BOX H 39, 040
01 KOŠICE, Slovensko. Tel.: (00421) 95/644 61 07, e-mail: [email protected]
Další informace o stavìní z nepálené hlíny lze získat také na tìchto adresách:
+++ Skupina ekologické architektury (SEA), Na záhonech 7, 141 00 PRAHA 4-KAÈEROV. SEA se podílela napø. na projektu Rybáøská bašta, experimentálního domu
z nepálené hlíny v Prùhonicích.
+++ Liga energetických alternativ (LEA), viz. recenze knihy „Slabikáø ekol. bydlení“.
+++ Èasopis BIO-mìsíèník pro trvale udržitelný život, Jungmannova 1403, 500 02
HRADEC KRÁLOVÉ, tel.:049/ 31 969, e-mail: [email protected] .V èíslech 6/1997 a 2
až 7/1998 vyšel seriál o stavìní z hlíny.
+++ Taktéž na adrese M+M.
Str: 6
Jana Plamínková - Slabikáø
ekologického bydlení
„Snažit se o trvale udržitelný roz- knihy pak ètenáø najde i spoustu advoj, žít uvìdomìle skromnì, spo- res na rùzné výrobce, stavební a protøebovávat co nejménì, aby zbylo i jektantské firmy, ekologické i porana další generace - to je cíl, o který denské organizace, které touto
dnes v západní Evropì i v USA usi- tématikou zabývají.
luje mnoho lidí. Odrazem nového
Závìr této stodvaceti stránkové
životního stylu v bydlení je archi- knížky dodává: „Ekodomy u nás
tektura s pøívlastky „zelená“, „trvale vznikají. Ne mnoho, ne snadno, ale
udržitelnᓠèi „ekologická“. I u nás pøece jen vznikají. Vzhledem ke
chce stále více lidí bydlet kvalitnì, všem pøekážkám je to vlastnì malý
ale zároveò zdravì a s respektem k zázrak a svìdèí o neutuchající enerživotnímu prostøedí. Èasto však ne- gii jejich tvùrcù. Aby jih mohlo vznivìdí, jak a kde zaèít. A právì jim je kat stále víc a aby každý další mohl
urèena tato knížka, která struèným vycházet z chyb, omylù a èasto draa srozumitelným zpùsobem infor- ze zaplacených zkušeností svých
muje o základních principech tìch- pøedchùdcù, tomu chce napomoci
to staveb. Publikaci doplòuje mno- tato kniha. Budeme rádi, pokud nám
ho pøíkladù od nás i ze zahranièí.“
sdìlíte své názory a zkušenosti.“
Tento text z obálky knihy velmi
V roce 1998 vydalo obèanské
dobøe vystihuje o èem se v knize píše. sdružení Liga energetických alterKniha je rozdìlena do devíti kapitol, nativ Praha, IV. ZŠ Barrandov, V
poèáteèní dvì se vìnují obecnému remízku 919, 152 00 Praha 5, P.O.
pojetí ekodomù u nás i ve svìtì a Box 279, tel./fax: 02/ 58 12 496.
problémùm ekologického bydlení, Cena asi 100 Kè.
(Ajša)
ostatní pak pøedstavují ideální ekodùm, sluneèní architekturu, netradièní materiály, hospodaøení s vodou,
vysvìtlují souvislosti bydlení
a zelenì, netradièní zdroje
energie a poslední kapitola
také nezapomíná na dùležitou èást - peníze na ekologické bydlení.
Publikace je doplnìna
spoustou èernobílých i barevných fotografií, kresba- Fasáda domu popnutá pøísavníkem.
mi a schématy, na konci
Reprofoto: z recenzované knihy
str:7
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Pøemýšlování
/JIØÍ MATOUŠEK
Mozkové hemisféry V.
Prosím, promiòte mi, že se opakuji, když øíkám, že potøeba kritického myšlení stále trvá. Je tøeba si
najít èas na pøemýšlení, protože v
opaèném pøípadì se Vám mùže stát,
že budete zmanipulováni. Vmanipulováni do nìèeho, co není ani moudré, ani prospìšné. A Vy tím, že vìci
nepromyslíte, stáváte se nástrojem
tìch, kteøí pro Vás dìlají dobrý skutek = šetøí práci Vašim mozkùm a
pøemýšlejí za Vás. Na kolik je to však
dobrý skutek, když ve vìtšinì pøípadù je Vám pøedkládána demagogie?
Nebo snad vìta z reklamy „s naší
rtìnkou budete sama sebou“ dává logicky smysl? Jiný výrobce kosmetiky se prezentuje sloganem „objevte
svou v n i t ø n í krásu“. Další firma
zase nabízí budoucnost - nekoneèné technické vylepšování svých výrobkù dokonce i pro Vaše dokonalé
zdraví. Jenže ona technika èlovìka
omezuje. 99% našich obèanù nemá
svoji páteø zcela v poøádku, protože
za prvé chodí po betonových komunikacích /pøíroda vyvíjela tuto kostní aparaturu pro pøírodní, mìkké prostøedí luèin a borù, ale èlovìk bìhem
evoluèního mžiku oka - dvou století
- toto prostøedí neadekvátnì zmìnil/
. Za druhá, omezil si pøirozený pohyb, kterým by páteø potøebnì stimuloval /no ale od èeho by potom
byla auta, že?/. Na druhé stranì diky
profesní specializaci urèití pracov-
Str: 8
níci naopak mají pohybu dost, ovšem
jednostranného, tedy urèitou èást páteøe pøetìžují. /Na Zemi nás lidí žije
cca 6 miliard a máme své potøeby,
tudíž od dob pana Bati musí výroba
bìžet ne horkých pásech./
Toto jsou dlouhodobé efekty racionalizace. Místo abychom si zachovali starou dobrou zlatou støední cestu, rozhodli jsme se pro
vysokou specializovanost /jedni
mají pohybu nedostatek, druzí snad
aby si mohli také stìžovat, ho mají
zase nad míru/. Nastává doba, kdy
zaèíná být vidìt, že racio - rozum
je dobrý pro momentální, aktuální
øešení životních úloh, ale není-li
kontrolován citem, dochází k citelným ztrátám a úpadkùm, z hlediska dlouhodobého. Nebo cit stojí nad
èasy. Jednou historkou budou srovnávat nízkost støedovìkého dogmatu s nízkostí racionalismu 20. století. Mít náhled, vidìt „do“, znát o
stupeò výše /hloubìji/, tzn. být citlivý je poøád aktuální, tedy i teï. Je
to progresivní zpùsob myšlení, který šetøí naše kroky, které jsou mnohdy neuvážené, upachtìné, pøivádìjící zklamání, nebo také tápavé
kroky „do slepa“. Je pøeci možné
pøemítat, zda nabízené zboží
opravdu potøebujete ne? Vìtšinou
ale se je Vám snaží vnutit: „objednejte si ještì dnes“, „volejte hned už teï v prùbìhu reklamy“ - už víte
k jakému asi typu myšlení uvedené
slogany vybízejí? A proè asi?
Výše zmínìné srovnání nízké
úrovnì jak minulosti tak i pøítomnosti si mùžeme ukázat v technické
oblasti. Mnohý výrobce pøiznává, že
jeho nový produkt je pøímo revoluèní oproti pøedcházejícímu. Témìø
vždy se jedná o nafouknutou bublinu. Pøed staletími, když byl objeven
spalovací motor, byla urèena jeho
úèinnost na pøibližných 30%. Dnešní motory jsou menší, ošacené chromováním, urèitì spolehlivìjší, ale
úèinnost mají v podstatì totožnou.
Rozum je konstruován k výbìru správného postupu a prostøedkù
k dosažení urèitého cíle. A cit nám
pomáhá nalézat hodnotu a úèelnost
- podstatnost, cílovost. Pro dnešní
dobu je navýsost pøíznaèné nelichotivé rèení: úèel svìtí prostøedky. Neznáme-li hodnotu dílù. je nám málo
platné, že ovládáme technologie k
jejich dosažení. Na druhé stranì
analogicky: k èemu nám bude znalost významu cílù díky našemu citu,
když nebudeme používat nástroj k
jejich dosažení - rozum? Jeden z pøípadu, kdy na tomto pohoøela celá
civilizace, leží v minulosti. Dokážeme se vystøíhat minulých chyb?
Ve 20. století je pøeceòování racia vystupòováno, a tak se úèel a
podstata tøeba i používaných výrobkù nemìní, mìní se jen jejich
vypiplanìjší provedení a design.
Zkuste srovnat principy pøípravy
èaje s pomocí ponorné spirály a v
rychlovarné konvici. Fyzikální princip je totožný. Úèel splní obì zaøízení, i když jsou vzhledovì ponìkud odlišná. A když už jsem se výše
zmínil o automobilových motorech,
mìl bych to dokousnout. Již málokterý výrobce nemontuje pod kapoty 16-ti ventilové agregáty. Zmìnila se fyzikální podstata spalování
nebo jen byla doplnìna modernìjší, nažehlenìjší technikou?
A což takhle se podívat na vývoj ve spoleèenském uspoøádání,
zda se tu nedìje totéž? Liší se feudalismus od tržních ekonomik podstatnì nebo jen jinak? Zmìnila se
pùvodní chamtivost a mocichtivost
od dob feudálù vzhledem k souèasnosti? Nebo se jen zmìnily prostøedky jak moci a zisku dosáhnout? Psychologové obchodních spoleèností,
drazí právníci, balamutiví tiskoví
mluvèí - nejsou to jen modernìjší,
nažehlenìjší zpùsoby pro získání
nadvlády nad námi všemi? Je Vaší
svobodnou volbou, zda budete pøemýšlet o svých skuteèných potøebách a zachováte si tak svoji svobodu, na níž mimochodem všichni
tvorové mají právo, jehož zaplnìná obora je mu zdrojem blahobytu.
Obory jednìch se obvykle nacházejí uvnitø obor druhých. /Škoda, že
si toho pan Carnegie nevšiml./
str:9
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Mozkové hemisféry VI.
Nazírání na povrch /a na povrchu vìtšiny zboží bývá obal/ a neznalost podstaty /v pøípadì výrobku
úèelu/ èehokoliv nás vždy zavádí
od pravdy. Kdo by se bál špièky ledovce nevìdíc o jeho dalších 9/10
skrývajících se pod hladinou?.; a ve
své mladistvé nebojácnosti by trup
lodi, na níž se dosud pohyboval, v
riziko vystavoval. Znalost pouhé
èásti jevu /pùl pravdy není celou
pravdou/ nás mùže dovést do znièujících koncù. A o ledovce nemusíme zakopávat tøeba jen v severních moøích, nýbrž i u nás.
Co napøíklad jaderná energetika? V informaèním støedisku atomové elektrárny Vám poví, že je o její
bezporuchový provoz maximálnì
postaráno. Ten pobìží asi 40 let.
Poté „nechtìné dítì“ jaderného prùmyslu - vyhoøelé palivo - bude zabezpeèeno po dobu 50 rokù v
meziskladu. Toto vše je pìknì demonstrováno na mechanických
modelech. Co už Vám ale nepoví
(pokud jste potichu) je, že vyhoøelé
palivo pøestane být životu škodlivé
až po 90.000 letech. Vìdci vìøí, že
bìhem doby skladování vysoce radioaktivního odpadu v „meziskladu“ nìkdo nalezne zpùsob, jak se
pøed ním 100% uchránit. Vìda která se vždy odvolává na objektivní
Str: 10
metody a proti neobjektivnosti jiných
zbrojí, nyní doufá, vìøí. Budeme my
vìøit tìm, co si protiøeèí?
Nìkteøí fyzikové se tváøí, že
prozkoumali onu pod hladinou se
skrývající èást (90 000 rokù) stejnì
dobøe jako ènìjící špièku (90 let
pøedstavuje 1/1000 celku). Jedná se
o naivitu nebo troufalost (nebo dokonce o obojí) uvìdomíme-li si, že
nedokážeme pøedpovídat geologický ani klimatický vývoj na tak dlouhou dobu? Vždy napøíklad ještì
pøed 10 000 lety ve støední Francii
vybuchovaly sopky, pøed 7 000 lety
neexistoval prùliv La Manche a pøed
5 000 lety byla Sahara úrodnou zemìdìlskou oblastí. Zachováme si
zdravý rozum, když ho ztratili ti, co
ho mají mít? Zaèneme se trochu podobat Švédsku, kde na základì referenda mají být v roce 2010 odstaveny všechny jaderné elektrárny?
Tento problém je tøeba øešit globálnì, tedy každý stát by se mìl vzdát
jaderné energie. Nebo se snad v pøípadì selhání radioaktivní záøení zastaví pøed znaèkou „CLO/ZOLL“ a
bude èekat na celníkovo svolení?
Jsme na jedné lodi - planetì Zemi a proto spolupracujme.
Zkusme si zauvažovat o pøedpovìdi poèasí: ta vzniká tak, že analyzujeme vývoj poèasí od vèerejšího k
dnešnímu stavu /studené a teplé fronty, atmosférický tlak, rychlost a smìr
vìtru/. Tendence zjištìných zmìn
prodloužíme do rozmìru zítøka. Využívá se také databanka - statistické
údaje skuteèného atmosférického vývoje v mnoha minulých letech. V
pamìti poèítaèe hledáme podobný
vývoj poèasí jako je ten právì pøítomný. A když ho objevíme, tak stav,
který tehdy po nìm následoval, prohlásíme za zítøejší prognózu. Seriozní metoda, že? Pøesto její výsledky pøesvìdèivé nejsou. Sami mùžete
posoudit, kolikrát se meteorologùm
podaøí „trefit do èerného“ a kolikrát
nikoliv. Statistikové - zlí jazykové
tvrdí, že úspìšnost pøedpovìdí poèasí
se pohybuje nìco nad 30%. Nad tímto èíslem se vìtšinou nezalamujeme,
vždy povìdomí o následujícím atmosférickém dìní není zase až tak
pro èlovìka životnì dùležité.
Je patrnì vhodné si øíct, že prognostici geologických zmìn nepoužívají metod jiných. Tudíž, objevíme-li dle prognózy stabilní místo
pro koneèné uložení vyhoøelého
paliva, tak se jedná s pravdìpodobností asi 30% o bezpeènou lokalitu. Co vyjadøuje zbývajících
70% ? Nejistotu - riziko. Oficinální vìda podporuje výrobu nìèeho,
pøed èímž není schopna zajistit
(jistotu najít) zabezpeèení. Navíc,
kromì radioaktivity je vyhoøelé
palivo nebezpeèné i jako tzv. toxický (jedovatý) odpad: vysoce
toxické je napøíklad plutonium,
jehož pouhá miliontina gramu dokáže vyvolat rakovinu. V JE Dukovany ho roènì vyrobí pøes 600
kg. Kolik lidí je ohroženo?
V téže dobì existuje obor, který
zmiòovanou rakovinu léèí mimo zbavování se následkù nemoci - nádorù
- odstraòuje její pøíèinu. Jmenuje se
biotronika. Klasická medicína ji nepøijímá, nebo biotronika není zatím
vìdecky prokázány. Tento alternativní
obor dostává z etických dùvodù jen
pacienty, jimž medicína již není
schopna pomoci. Jako dùkaz úèinnosti
biotronického ovlivnìní nemoci slouží
nemálo vyléèených. Pro vìdce - statistiky je to však málo na to, aby mohli
uèinit závìr, který by umožnil zaøazení oboru do zbylého zdravotnictví.
Oni požadují objemnìjší výzkum, jehož zahájení se však lékaøská komora brání: Nebo není-li biotronika prozkoumána, mohlo by dojít k poškození
pacientù, na nichž by výzkum probíhal. Jak vidíte, jedná se o zaèarovaný kruh. Kdyby se vždy vìda øídila
touto logikou, tak by vùbec ve své
dnešní podobì neexistovala a možná
bychom ještì (z pøepjaté opatrnosti)
lezli po stromech. Ptám se, kolik lidských životù by bylo biotronickým výzkumem ohroženo? Minimálnì stomilionkrát ménì ve srovnání s
ohrožením plynoucím z jaderné energetiky! Ptám se, jakto že zde se vìda
neohání etikou? Jak je možné, že èeská Akademie Vìd dopouští používání
dvojího metru? A je-li v oficiální vìdì
která je zakládána na mìøitelné objektivnosti, dvojí metr, tak potom je
asi nìco shnilého v království nejen
èeském. Lidé si zaèali zahrávat se
silami, o nichž vìdí ještì málo. Což
je pošetilé a mùže nás dovést do...
(ale to bych opakoval co je psáno už
v prvním odstavci).
Jiøí Matoušek, Tøebíè
str:11
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Mesiáš
Tahle klinika se nachází v jednom zapadlém provinèním mìstì.
Jelikož jsem vázán urèitým tajemstvím, nemohu vám sdìlit jeho jméno. Øíkejme mu tøeba: Krahulov.
Krahulov žil celá desetiletí typickým ospalým životem polovesnice. Mimo pùvodnì gotického
(postupnì následujícími slohy zprznìného) kostela, páru omlácených
domù s podloubím, zapomenuté
busty proletáøského básníka, peep
show babky Hrnèíøové a rybníka
Olšovce, by zde turista marnì shánìl nìjakou zajímavost. Musíme
ovšem konstatovat, že místní konšelé neèinili vùbec nic pro to, aby
své mìsto z téhle bídy povznesli.
Vykopat na námìstí „pravé støedovìké“ podzemní chodby, do skalky u Olšovce umístit umìlou jeskyni s poustevníkem, pøed radnici
postavit sádrového trpaslíka obøí
velikosti, do rukou mu vetnout cedulièku“ VÍTEJTE V KRAHUDISNYLANDU“ - prohlídkový okruh 12,90
Kè dìti a vojsko polovic, hned by
se centíky do mìstské kasy sypaly.
Ale Krahulovští byli odjakživa natvrdlí jak vopice. Jediné dìní ve
Str: 12
/KUBA HLOUŠEK
mìstì pøedstavovaly páteèní èaje
s bigbítem, dále otevøená hospoda,
nedìlní mše a fotal. Až jednou pøinesl traktorista Venca do hospody
èerstvý výtisk novin Hlasy Krahulova, kde se pøes celou stránku
skvìl inzerát neobvyklého znìní:
Pozor! Neuvìøitelná nabídka DARUJTE MOZEK
Vážené dámy, vážení pánové,
zúèastnìte se lékaøského výzkumu,
poøádaného Svìtovou zdravotnickou federací, Hnutím za zachování života na Zemi, Ministerstvem
zdravotnictví a okresní nemocnicí
v Krahulovì. Pomožte nám, pomožte svým budoucím dìtem, pomožte celému lidstvu! Darujte svùj
mozek! Operace probìhne pod vedením našich špièkových odborníkù a ještì nìco navíc.
Kromì finanèní hotovosti, kterou obdržíte za darování Vašeho
mozku, Vám gratulujeme splnìní
všech vašich snù!!! Bližší informace obdržíte zdarma po vytoèení tísòového èísla první pomoci, kdekoli v Krahulovském okrese. Na Vaši
návštìvu se tìší Dr. Moon øeditel
nemocnice.
Venca usrkl pivka, zaplatil a
odešel. “Co s tím chlapem dneska
je, není on nemocnej?“ zeptal se
jeden ze štamgastù kolegy. „Nevím, co ho chytlo, v práci byl ještì
normální. Asi má problémy se starou. Už dlouho se povídá, že mu
za ní dolejzá soused,“ uklidnil ho
kolega. Ani jedno však nebyla
pravda. Venca bloudil nevlídnými
ulicemi Krahulova a hluboce pøemýšlel. Darovat mozek, cožpak je
to vùbec možné? A co myslí tím
splnìním snù? Jako námìsíèný se
pøes dvì hodiny potácel mìsteèkem, aniž by té podivné vìcièce
pøišel na kloub. Známým neodpovídal na pozdrav, jen párkrát se
sám od sebe trhanì usmál. Je jasné, že za darování mozku by si poøídil novou chalupu a možná by ještì nìco zbylo i na nový traktor když ne na celý, tak aspoò na kabinu èi zadní kolo. Ale také - pokud bude bez mozku, bude si nìkdy moci za nìj sednou, polaskat
volant... a pozná vùbec traktor,
bude - li vìdìt, jak takový traktor
vypadá, nebo jakého je vlastnì slovo traktor významu? Hodiny na kostele odbily pátou, když Venca, zcela v komatu narazil do telefonní
budky. Považoval to za osudové
znamení. Chvíli cosi hledal. Nejspíše drobnou minci na telefon. Zaplapánbùh, našel ji. Prostudoval
návod k obsluze automatu, minci
opìt uschoval, nebo použití tísòového èísla je zdarma (vždy oni
psali, že za podání informací se neplatí - pìkná lišárna), vytoèil stopadesátpìtku a pozoroval vrabce
jak se perou o kousek plesnivého
chleba. „Právì jste se dovolali do
Okresní nemocnice v Krahulovì,“
ozval se sladký dívèí hlas. „Víme,
že vaše situace vyžaduje bleskové
nasazení, proto jsme zavedli Pøehledný systém vèasné pomoci
(PSVP). Ihned po zaznìní zvukového signálu, bedlivì sledujte stupnici kódù s oznaèením obtíží. Jakmile se objeví vᚠpøípad, okamžitì
volejte pøíslušnou linku. Bìhem
transportní doby nᚠzkušený tým
pøipraví sál a uèiní veškeré kroky
pro zdárný prùbìh léèení.“
„Píp - pozornì naslouchejte!“
pokraèoval aparát.
„001 - mozková mrtvice
002- infarkt myokardu
003 - ztráta vìdomí
004 - tìžký úraz, dopravní nehoda, prostøelené
005 - porodní bolesti
006 - sebevražedný pokus
007 - otrava houbami, plynem,
léky
008 - popáleniny...
666 - poradenská služba zájemcùm o darování mozku.
Venca nervóznì vyukal své èíslo a èekal:
„Dobrý den, hovoøíte s encefalografickým oddìlením. Ochotnì
vám zodpovíme veškeré vaše dotazy, týkající se problematiky dárcovství mozku. Prosím, ptejte se,“
promlouval ještì pøitažlivìjší dívèí hlas. Tak nìžný, že vyvrátil
všechny Vencovy pochybnosti. Jeho
tìlem proplula vlna blahodárné
energie. Vše kolem nìj se náhle
zdálo krásné, i oprýskané fasády
okolních barákù hrály duhovými
barvami, poèáteèní napìtí zmize-
str:13
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
lo kdesi v nenávratnu. Cítil se velkým a silným. Vìdìl, proè zde stojí, proè volá. Vìdìl, že se narodil
proto, aby daroval svùj mozek. Jen
tak ze slušnosti položil pár otázek
a nechal si podrobnì vysvìtlit inzerovaný program.
„Mohla byste mi vyložit, k jakému úèelu vám bude darovaný
mozek sloužit?“
znìlo jako první
otázka.
„Vìdecké výzkumy poslední
doby ukazují, že
lidský mozek
pøedstavuje surovinu budoucnosti. Jak sám víte,
na naší planetì
pomalu, ale jistì,
mizí zásoby klasických pøírodních surovin. Naproti tomu, poèet obyvatel Zemì
roste a jejich životní nároky a spotøeba se neustále zvyšuje. Pøemnožení lidí a s ním spojený nedostatek veškerých životnì dùležitých
èinitelù mùže vyvolat náhlý kolaps,
vedoucí až k úplnému znièení života na Zemi. Je naší nutností, hledat suroviny (a jejich zdroje) alternativní a též se trochu obìtovat.
Proto byla Úøadem pro pøíští šastný život zøízeno Centrum využití
lidského mozku, které zjistilo, že
právì odbornì zpracovaný lidský
mozek je oním kamenem mudrcù
a magickým klíèem k pøekonání
celosvìtové krize a záchranì lidstva. Je pro nás velkou ctí, že díky
èinnosti Dr. Moona ve výše jme-
Str: 14
novaném centru a jeho dlouholetým zkušenostem, by zrovna Krahulov vybrán za hlavní sídlo tohoto projektu.“
„Ale, co se stane s lidmi, kteøí
se podrobí operaci? Pøežijí? Nezachová to na nich nìjaké vedlejší
úèinky?“ „ Samozøejmì, všichni
pøežijí. Ale v trochu jiných sférách.
A vedlejší úèinky? No, vlastnì
se trochu zmìníte. Jak je známo
neexistuje jen
tìlo, nýbrž i duše. Mezi mnoha
lidmi je zakoøenìn blud, že duše má jakési sídlo v mozku, èi s
ním má nìco spoleèného. Duše
využívá naše tìlo
pouze
jako
schránku (po nám neznámou dobu),
mozek øídí èinnosti spojené s „provozem“ této schránky a zároveò je
koordinátor vzájemného chodu
obou rozdílných mechanismù.
Duše se po odstranìní mozku stává nezávislou a plnì ovládá vaše
pøíští bytí.“ Této pasáži Venca nerozumìl. Filozofie nikdy nebyla
jeho hobby. Tìžko øíci, jestli vùbec
mìl o nìjaké filozofii potuchy. Tøeba siláž... to je nìco jiného. Nicménì dál bedlivì naslouchal výkladu: „S tím pøímo souvisí i další námi
inzerovaná výhoda dárcovství - Splnìní vašich snù! Pro ostatní se stanete víceménì, promiòte mi, že
používám takové hanlivé slovo,
bláznem. Budete žít ve vlastním,
vámi vytvoøeném svìtì, nebudete
vnímat okolí, které pro vás úplnì
zanikne a tento svìt bude nádherný. Vše, co pro vás døíve existovalo pouze v pøedstavách, se nyní
zmìní v realitu. Ještì jednou opakuji, pozemský svìt zcela zanikne! Jedince s vyoperovanými mozky umístíme do zvláštních sanatorii,
kde jim bude poskytována základní potrava, èímž zredukujeme vaše
životní nároky na minimum. Nic jiného totiž nebudete potøebovat.
Když náhodou zemøete, nemusíte
to vùbec pocítit, možná zaregistrujete akorát nìco na zpùsob zmìny klimatu.“ „Mohl bych ještì pár
otázek? Jestli vás ale zdržuji, mohu
pøijít osobnì. tøeba bráním dalším
zájemcùm.“ „Ne, klidnì se ptejte.
Od toho jsme tady, ostatní poèkají.“ „tedy, objasnìte mi, prosím,
pøesné využití darované suroviny.
Já jsem tøeba traktorista, co udìláte s mým mozkem?“ zeptal se Venca. To pøedchozí po krátké námaze pøece jen pochopil, ale pøi
pomyšlení na osud své výplnì lebky opìt znejistìl. „Každý vyjmutý
polotovar bezezbytku upotøebíme,
nemìjte obavy, nic nepøijde nazmar,“ uklidnila ho dívka na opaèném konci linky. „Èást mozkù pùjde do zahranièních laboratoøí na
podrobný výzkum, pro vìdce poøád zùstávají panenským terénem.
Každý den nám do centrály hlásí
nové a nové objevy, za nimiž se
nám otvírají nekoneèné možnosti
aplikace mozkù. Napøíklad lisováním mozkù alkoholikù vyrábíme
obstojnou koøalku, pokud dárce
dobøe rozumìl poèítaèùm a v jeho
mozku zùstaly obsaženy informace z tohoto oboru, osadíme jím robota, který pøevezme lidskou funkci. Podobných pøíkladù bych mohla
uvést celou øadu. Tvrdíte, že jste
traktorista. Vidíte. Když se v laboratoøi ukáže, že jste opravdu perfektní traktorista, a vaše zkušenosti budou zakódovány i v mozku,
osadíme vaším mozkem traktor,
vaše rodina od nás obdrží jistý finanèní obnos a vy se odstìhujete
do sanatoria, kde o vás bude peèovat personál, respektive spíše nebudou peèovat - uznejte sám,
nemùžeme si dovolit zbyteènì vydržovat nìjaké sestøièky, vždy tìm
lidem je stejnì jedno, jestli jsou
živí, nebo jestli už natáhli baèkory. Rozumìjte mi, vy obìtujete svùj
normální život, vzdáte se svých
pseudohodnot proto, aby vaši pøíbuzní, známí, bližní mohli dále v
klidu žít a pracovat, bez nebezpeèí vyhynutí. Naším hlavním cílem
je dosáhnout maximálního poètu
dárcù, abychom mohli udržet limitovaný poèet obyvatel pøi prùmìrném životním standartu a pøedevším zamezit možnosti projevení
se následkù blížící se krize. A jsme
opìt u koøene - totiž u snahy: souèasnì zabránit vyèerpání surovinových zdrojù a pøelidnìní. Jak vidíte, nᚠprojekt je nìèím naprosto
novým. No, doufáme, že jsem Vám
jej alespoò èásteènì vysvìtlila,
máme to skvìle vymyšlené, viïte?
Porozumìl jste všemu?“ „To teda
máte, nyní vše chápu,“ oddechl si
Venca. „Takže se v klidu rozhodnìte, vše si prokonzultujte s rodinou, ale øíkám Vám - naše cesta
str:15
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
má perspektivu!“ „Myslím, že se
nemusím pøíliš dlouho rozmýšlet,
„automaticky vyhrknul. Jakoby za
nìj odpovídal nìkdo jiný. „Dobrá,
jménem všech pracovníkù se tìším
na Vaši návštìvu!“ „Dìkuji mnohokrát, na shledanou.“ „Naschle a nezapomeòte“ Èas kvapí!“ Venca zavìsil a vrátil se do hospody.
(Byla støeda - bigbít se nekonal. Na
mši bylo ještì brzy, fotbal se hraje
v sobotu.)
Chlapi na nìj koukali jako na
zjevení. Ztratil svùj pùvodní, øeknìme buranský, výraz, èelo mìl
rozryté spoustou vrásek. Aè mu
bylo nìco pøes tøicet, pùsobil dojmem vyrovnaného starého muže profesora, ovšem jeho oèi... Zavládl
v nich podivný lesk. „Venco, ty ses
vrátil!“ pøivítali ho u stolu. „Vrátil
- a co má být?“ „Vypadᚠnìjak divnì, zmìnil ses. Co se stalo?“ „Nic,
to je dobrý.“ „Prý ses po mìstì potácel a pøitom vypadal jako cvok.
Já o tom nic nevím, øíkala to moje
stará. Vidìla tì!“ „Fakticky, všechno v poøádku.“ „Jasnì, nebudeme
se o tom bavit. Dej si na mì ruma,
ožerem se. Jo, jen tak mezi náma,
èetls dnešní Hlasy? To je pìkná píèovina ten inzerát s tìma mozkama - to jsou ale èuráci, co øíkáš?
Teï se spaøíme, a až pùjdeme dom,
tak tam z prdele brnknem. To bude
prèa, ti doktoøi se z nás urèitì poserou!“ „To je jedno, ale dneska
kluci všichni pijete na mì.“ „Proè?“
„Víte, na rozluèku.“ „Tomu nerozumíme.“ „Nevadí, èasem pochopíte. Hlavnì, aby nebylo pozdì.“
A všichni se od srdce vožrali na
Vencùv úèet - jen on zùstal støízli-
Str: 16
vý. Pozítøí si Venca v kolchoze vzal
náhradní volno. Hned poté se vypravil na kliniku. Ochotnì ho pøivítali, v první sestøièce poznal onu
dívku , jež ho zasvìtila do problému. Uvaøila mu kávu a chvilku klábosili. Za hodinu ho primáø rozhlasem vyzval, aby se dostavil na sál.
Natáhl se na lùžko a sestra mu píchla narkózu... V jeho duši se rozhostil klid a mír. Krátkou dobu ještì cítil, jak jím prostupuje jakési
brnìní, krátkou chvíli ještì cítil
sebe. A pak... pak vše obalila lepkavá, sladká tma. ..Gigantické
traktory obrací hroudu za hroudou.
Lány se táhnou až k obzoru a to
vše je potøeba zorat ještì dnes. Ale
Venca je pašák. Vždycky snil o
tom, aby se stal nejlepším traktoristou. A veèer po práci se tajnì
sejde s Rùžou a spoleènì prožijí
další milostné dobrodružství. Od
malièka se mu líbila. Budou ležet
pod kokosovníkem a na hlavu jim
spadne oøech. Nikdy, nikdy se nebude s pøedsedou hádat o prémie,
je svým pánem. A tìm, co se mu
posmívali pøeje potupnou smrt, a
je upálí za živa!.... Ale proè bychom je mìli trestat? Jen a z nìj
mají srandu, když jim to dìlá dobøe. Kusy ornice se pozvolna drolí,
traktor funí z posledního, snad se
nerozsype. Když dokonèil brázdu,
vypnul øízení a ohlédnul se za sebe.
„Tak, odvedl jsem poøádný kus práce,“ pochválil se. Slunko se pomalu ukládalo ke spánku.
Nový vìk zaèal.
(Brno 94)
Pražský poulièní mejdan
aneb o Local Street Party
29.9.1998
Mám-li nìco napsat o srpnové Local Street Party, pak musím
zaèít zeširoka a zmínit i Global Street Party, která probíhala v
kvìtnu 1998 a kterou jistotnì zaznamenala i poèetná komunita
Miš - Mašovská.
Foto: TomᚠMlèák
Vše zaèalo v únoru minulého
roku v Ženevì, kde se konala konference o negativních dopadech
globalizace. Úèastnilo se jí množství ekologických a lidsko právních
organizací, byli tu delegáti nezávislých odborù, squateøi apod. Spoleènì pak vyzvali k uspoøádání celosvìtové protestní akce - Peoples
Global Action (PGA) - proti všem
organizacím podporujícím globalizovanou ekonomiku. Jako spoleèná forma protestu byla zvolena
Street Party („poulièní mejdan“ - v
našich krajích zcela nový zpùsob
veøejného protestu, svùj pùvod má
zøejmì u anglických Recleim the
Stets).
16. kvìtna v 35 mìstech po celém svìtì (od Bogoty v Kolumbii,
Tel Aviv v Israeli až po Atény v
Øecku) lidé poprvé organizovanì
a v jeden den protestovali proti negativním vlivùm globalizace. Pod
tímto oznaèením si mùžeme pøedstavit problémy nejrùznìjšího druhu, nezøídka povah èistì lokálních.
Tak napøíklad na Filipínách demonstrovalo 1000 rolníkù a rybáøù
proti WTO /1/ a novým naøízením
v rybolovu. Drobní rybáøi se obávají, že v pøípadì platnosti nových
str:17
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
naøízení z nich pøijde o obživu 1,2
milionu ve prospìch 3000 velkých
komerèních podnikù.
Maorové na Novém Zélandu
uspoøádali pochod proti dohodì
MAI /2/ , nebo se domnívají, že
by mohlo být zpochybnìno jejich
tradièní právo na pùdu a pøírodní
zdroje.
V Brazílii zase pochodovalo 40
00 bezzemkù na hlavní mìsto a
cestou rabovali supermarkety a
vládní sklady potravin na protest
proti vývozu potravin (v Brazílii trpí
podvýživou asi 40 miliónù lidí).
K tìmto a jim podobným protestùm se pøiøadila i Global Street
Party v Praze a patøila co do poètu úèastníkù k tìm vìtším. Co se
týèe velikosti násilností v Praze,
pak Praha nevyboèila z evropského prùmìru. Obecnì myslím platí, že nejtvrdší støety s policií jsou
v zemích, kde lidé mají nejhorší
zkušenosti s kapitalismem (Jižní
Korea, Indonésie...).
Local Street Party - 29. srpen
1998, Praha
Jako stovky jiných prùmìrných
úèastníkù Local Street Party jsem
pøijel do Prahy s nìkolika informacemi vesmìs z policejních tiskovek.
Vìdìl jsem už, že ministerstvo vnitra obnovuje bývalý pohotovostní
pluk SNB, vìdìl jsem o „manévrech“
radikálù v lesích, neušly mnì ani
zprávy o pøíjezdu posil ze zahranièí... Tyto a jim podobné výplody
dávaly tušit, že manévry v Praze skuteènì budou a budou policejní.
Pøespal jsem v jednom ze dvou
pražských squatù (pár hodin pøe-
Str: 18
de mnou tu byla policejní návštìva, zjevnì související se zítøejší
akcí). Hned po probuzení jsem se
mohl dívat na pána stojícího na protìjší støeše s dalekohledem, civícího nám do okna...
To už jsou asi dvì hodiny odpoledne, stojím na Palackého námìstí a sleduji, jak se zábava rozjíždí. Hudba z nìkolika sound
systémù už spoutává nìkolik pøihlížejících. Po chvilce potulování,
které se zanedlouho zmìní na prodírání se stovkami lidí, jsem skonèil u chrlièù ohnì a kejklíøù, všude
vládne uvolnìná a bezstarostná
nálada, nikoho nezajímají policejní
kamery v oknech, policejní vrtulník ani nenápadní pánové v civilu
s pøiblblýma otázkami...
O hodinu pozdìji se asi tøítisícový dav formuje a vyslechne projev organizátorù, jež se týká dùvodù poøádání dnešní akce.
Local Street Party, stejnì jako
kvìtnová Global Street Party, je zamìøená proti globalizaci, má také
ale upozornit na problémy místní na široce tolerovaný a upøednostòovaný automobilismus, na problematiku bytovou (sehnat v Praze, ale
i jinde, cenovì dostupné bydlení
je témìø nemožné - vzdor stovkám
volných, neobývaných bytù v rukou šmelináøù) a na nìkteré neoprávnìné policejní zákroky (razie
v rockovém klubu Propast, násilí
pøi demonstraci pøed ministerstvem
vnitra v roce 1997, a také pøi street
party v kvìtnu, kdy policisté zasahovali ve Vodièkovì ulici minimálnì 10 minut po ukonèení rozbíjení
výloh - výsledkem pak nemohlo
být nic jiného než bití a vìznìní
desítek nevinných lidí).
Pak se dav pomalu vydává (stále za doprovodu hudby a kejklíøù) podél Vltavy k Tanèícímu
domu a dál na námìstí Míru. Naprosto klidný prùvod lemují po
celé trasu policisté.
Je devìt veèer a nìkteøí stále
tancují, osobnì jsem už sotva stál
aniž jsem kdy pøes den hopsal. Za
nìkolik minut tempo pøece jen
polevuje, lidé posedávají a èekají,
co se bude dít. Tady poprvé vidím
bandièku vyholených øízkù, nesoucí transparent „Jdìte do prdele“.
Nebylo pochyb, že jde o trapnou
policejní provokaci. S pokraèující
dobou se námìstí zaèalo od úèastníkù Local Street Party vyprazdòovat a odnìkud z hospod se vynoøovaly podnapilé trosky vyznaèující
se zvláštním darem pøitahovat objektivy kamer a fotoaparátù. Bylo
na èase to zabalit.
TomᚠMlèák
/1/ WTO Svìtová obchodní organizace - vznikla pøi tzv. Uruguayském kole Gatt (Generální
dohoda o obchodu a clech)
/2/ MAI Mnohostranná dohoda o investicích - tuto dohodu projednává OECD (Organizace
pro hospodáøskou spolupráci a rozvoj, zahrnuje 29 prùmyslovì vyvinutých zemí
svìta, ÈR je také èlenem) od roku 1995, ve stejný rok vznikla i WTO. Cílem MAI je
„svobodný obchod pro investice“. Má zaruèovat naprostou svobodu kapitálu bez jakýchkoliv pøekážek v podobì sociálních a ekologických povinností.
Demonstranti pod dohledem policie prochází okolo Tanèícího domu.
Foto: TomᚠMlèák
str:19
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
ASTROLOGICKÉ OKÉNKO
OPRAVDOVÝCH SNÚ
Každý myslí jinak a v prostorech jiných pøebývá, avšak
oheò voda zemì vzduch je v každém z nás. A proto je
tøeba neustále udržovat v bdìlém stavu to, co je v èlovìku
velké, a obracet èlovìka k jeho velikosti.
(A. S. Exupéry)
Astrologii jako pøímé dìdictví øecko-øímské civilizace pøijali a rozvinuli Arabové a islámská kultura. V polovinì 9. století pøeložil Al-Kindí
do arabštiny více než 200 pojednání, mezi nimi èetné teoretické spisy o
vlivu planet. Al-Kindí kromì toho první zformuloval teorii konjunkcí,
kterou systematizoval jeho žák Albumasar. Thabat de Harran byl jedním
z nejslavnìjších muslimských astrologù støedovìku, byl spjat s osobou
Kalifa z Bagdádu. Hlásal, že na planetách sídlí duchové a démoni, jejichž pøízeò je tøeba si získat modlitbami a obìmi.
Aztécká astrologie
Aztécká civilizace, znièená poèátkem 16. století, praktikovala divinaèní techniky, zdìdìné od dávných národù ve støední Americe.
Mìøení èasu bylo dùležité, a proto
vypracovali kalendáøe založené na
urèitém poètu stálic, umožòujícím
vypoèítat dráhy slunce, Mìsíce a
planet. Znamení, v nìmž se každý
jedinec narodil, urèovalo celý jeho
osud i jeho cestu na onen svìt. Kalendáø Aztékù se zakládal na èasovém úseku 20 dnù a obsahoval
tyto symboly: krokodýla, vítr, dùm,
ještìrku, hada, smrt, srnce, králíka, vodu, psa, opici, osla, rákos,
jaguára, orla, supa, zemìtøesení,
chalcedon, d隝, kvìtinu. Každý divinaèní cyklus pokrýval 260 dní (13
krát 20). Byl rozdìlen na 20 skupin
Str: 20
po 13 dnech, každá zaèínala èíslem 1 a mìla svoje jméno. Podle
svého prvního dne byla každá skupina pøíznivá, nepøíznivá nebo
nezaøaditelná. Ve skuteènosti
pøipadalo na cyklus 260 rùzných
kombinací. Èísla obsahující èíslovky 7, 10 a vyšší byla obvykle blahodárná, kdežto èíslovka 9 znamenala špatnou pøedzvìst.
Kromì znamení brali Aztékové
v úvahu i ètyøi smìry-svìtové strany, kterým pøikládali zvláštní význam. Dvacet znamení se tedy dìlilo na ètyøi série po pìti znameních
a každá série náležela k jedné ze
svìtových stran-severu, jihu, východu nebo západu.
Pøíklad: Lidé narození v první
skupinì jaguára byli ohroženi za-
jetím a smrtí v cizinì, druhá skupina králíka pøivádìla na svìt opilce, ètvrtá skupina psa zajišovala
bohatství. Východ byl synonymem
plodnosti, naopak sever byl spojován s neplodností, západ odpovídal
úpadku a smrti, jih nemìl žádnou
rozlišovací vlastnost. Aztékové
mìli také sluneèní kalendáø o 365
dnech seskupených do 18 mìsícù
po 20 dnech, tedy 360, k nimž se
pøidávalo pìt pøestupných dnù považovaných za velmi neblahé. Kaž-
Mytologie:
“Osvobození ducha obìtí je velké téma jedenáctého
znamení zvìrokruhu, tedy Vodnáøe.” Tajemství bohù, obávané a
nevýslovné, tvoøí základní prvek
mytologie Vodnáøe. Tušíme jej už
v pøekrásné Øecko-øímské legendì
o Uranovi, úplnì prvním pánu svìta. Je krutì a záludnì napaden svým
synem Saturnem, zbaven mužství,
sesazen z trùnu, rozsekán na kusy
a rozprášen... Ve skuteènosti není
jeho panství, pøedcházející samé
existenci èasu (Saturn), sluèitelné
s realitou svìta ve vývoji, a proto
jeho krutý a neúprosný pád. Ale tento nadèasový charakter, blízký mystériu bytí a nicoty, jej rovnìž staví
nad ostatní bohy, za hranice jeho
vlastního osudu. Mimo èas Uranos
je a není, vládne a nevládne, je stále mrtev a nikdy není mrtev.
Živel: Fixní vzduch (vichøice,
strhující do víøivé smìsice zesklovatìlé zimní útvary).
Èást tìla: nohy, obìhový systém.
dý ètvrtý rok se jmenoval podle
svého prvního dne, v praxi se rok
vztahoval vždy jen k nìkterému ze
ètyø znamení- rákosu, chalcedonu,
domu a králíka. Rok rákosu byl vždy
považován za zásadnì zlovìstný.
Mimochodem to byl i rok 1519, rok
vpádu Španìlù...
Aztékové obzvláštì uctívali planetu Venuši, velkého opeøeného
hada-boha Quetzalcoatla. Jako Jitøenka a zároveò Veèernice byla Venuše symbolem života a smrti.
VODNÁØ
Pøírodní cyklus: velké, volnì vanoucí a bouølivé vìtry.
Klíèová slova: samostatnost, odlišnost, osobitost.
Vodnáø znamená pøechod od složitého, mnohonásobného k jednoduchému a jedinému.
Jeho velkorysost a jeho militantní andìlská nevinnost vyjadøují
jeho palèivou potøebu vymanit se
z vlastních niterních vìzení. Nepøipouští žádnou formu otroctví, tím
ménì pak unáší tu nejpøednìjší, své
vlastní otroctví. Jeho hlavní ctižádostí je pracovat pro budoucí generace nebo okolí východiska, které vidí jen on sám. Toto hledání se
projevuje v živelné potøebì nezávislosti. Jeho antikonformismus, originalita až výstøednost snadno vedou k nepøizpùsobivosti. Podupává
normy, hází konvenci a rutinu na
smetištì dìjin a vyšlapaných cestièek. Tento kosmonaut nevídaného mùže být králem nenucenosti.
Jeho frenetický smysl pro vše nové
ho nutí rozmetávat hranice mysli-
str:21
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
telného v neustálém víru revoluèních koncepcí a futuristických vizí.
Vodnáøi vládne Uran (pán nebes),
RAK
Mytologie: Nejpøíznaènìjší pro
hodnoty Raka je legenda a boji
Herakla s Hydrou Lernskou. Toto
strašné monstrum s devíti hlavami
žilo v bažinì a kdokoliv šel kolem,
toho sežralo. Herakles tam málem
pøišel o život: zatím co Hydøe utínal hlavy, nové jí postupnì narùstaly; kromì toho jedna z nich byla nesmrtelná. Naštìstí mu pøišel na
pomoc jeho synovec Iolas a bohynì Héra poslala obrovského kraba symbol Raka, aby ho štípl do nohy:
Herakla bolest vzpamatovala a znovu sekal a sekal... Nesmrtelnou hlavu Hydry vklínil pod skálu a tak jí
navždy zabránil páchat zlo. Symbolický vztah k Raku je subtilní: Lidská bytost je pøitahována bažinou
imaginárních rozkoší, nebezpeènou
propastí, jež jí mùže pohltit. Bolest
(krabovo štípnutí) a nesmrtelná hlava nechaná napospas, pøedstavují
moudrou volbu-návrat do reálného
svìta. Potíže typické pro raka...
Živel: kardinální voda (prameny a živné tekutiny)
Èást tìla: prsa, žaludek, ochranné blány
Klíèová slova: noc, dìtství, matka, žena, rodina (tedy ženské a vnímavé symboly: je to jin proti
sluneènímu jang). Dav a popularita.
Pasivita, citlivost. Rak zahajuje zažívací éru: hluboká gestace, polední døímání a tudíž i úzký vztah k Mì-
Str: 22
symbolizuje vše pøíští, neèekané, vše,
co je moderní, nové, co pøináší zmìnu a pøekvapení, nièí nebo tvoøí.
síci. Od letního slunovratu slunce zahajuje
svùj sestupný cyklus: délka dne se
postupnì zkracuje. Je to tedy první
pøipomínka noci a specificky mìsíèních hodnot: Neteènost, snivá fantazie, vegetativní instinkt, pasivita,
vnímavost, vzývání nevìdomí, stesk
duše a chiméry. Tìžištì Raka v nìze
a jistotì mateøského lùna. Pøecitlivìlý, snadno podléhající dojmùm, je
obdaøen, stále napjatou, chvìjivou,
zranitelnou zranitelnou emotivitou
která ho snadno èiní bezbranným.
Potøebuje uklidòující a nìžné
soukromí, jeho ideál je jakési jemné ústraní, chránìné pøed støety a
hrubostí vnìjšího svìta. Na tomto
psychologickém pozadí se mohou
vyvinout dva velmi odlišné typy. Pøedevším je to veselý rak, lpící na
pohodlí, domácí pecivál a konformista, plný pøedsudkù a staromilských ideálù.
Druhý rak je tulák, psychický
zbloudilec unášený proudem. Žije
ve vnitøním víru snìní a iluzí,
v hloubi své duše nosí nostalgii po
dìtství. Protože se rak neustále pohybuje mezi snem a skuteèností,
mùže se zdát neteèný a laxní. Ve
skuteènosti je to houževnatý charakter, schopný podivuhodné síly
setrvaènosti: Nikdo ho nedonutí dìlat to, co sám nechce.
STØELEC
Mytologie: Promìnný oheò.
Støelec odpovídá
také mytologické postavì
kentaura, napùl èlovìka, napùl
zvíøete, v nìmž se nejbestiálnìjší,
nejprudší, nejstádnìjší a nejchlípnìjší pudy pojí s nejvyšší duchovní
mocí. Jeho divoké, chaotické a nekontrolované vášnì, jež ho ženou
od pitek k orgiím, nevyluèují rytíøský charakter, ovládající a krotící
slepé a barbarské podnìty. Tato
symbolika je velmi pouèná. Chceli èlovìk dosáhnout skuteèné
moudrosti, musí pochopit a pøevzít
odpovìdnost za nejtìlesnìjší a nejmateriálnìjší stránky své bytosti.
Živel: Promìnný oheò (dohasínající uhlíky, svìtlo slunce skryté
na druhé stranì svìta)
Èást tìla: Játra a stehna
Zodiakální funkce: Rozptyl, expanze, rozšiøování.
Jupiter vykonává spravedlnost na
Olympu, je tedy vládcem zákonù.
Je synonymem rozkvìtu, legalizace,
integrace, optimismu, štìstí, ochrany. Ale také pøehánìní, zvelièování. Podle starého úsloví se ti, které
chce jupiter znièit, prostì zblázní.
Noc už se definitivnì snesla, ale
na obzoru se ještì chvìje podivný
pøísvit, poslední stopy mrtvého slunce. U støelce je to svìtlo zcela vnitøní a zduchovnìlé. Støelec je vyzváním na cestu k dobrodružství,
k neznámým obzorùm a neohranièeným prostorùm. Je to vzlet a kypící rozmach. Rozptyluje se, aby
obsáhl vìci v jejich souhrnu, aby
rozšíøil hranice a neustále posunoval meze. U tohoto znamení se vyznaèují dva psychologické typy.
V prvním pøípadì se jedná o èlovìka opilého prostorem a závratnými
toulkami. Vyznavaè nezávislosti a
husarských kouskù. Jeho touha po
svobodì nemùže pøipustit, aby mu
realita vnucovala nìjaké meze nebo
hranice. Žije ve stavu permanentní
revolty proti zvykùm. Prvoká velkodušnost a nepøetržitá vzplanutí ho
vedou k rozsáhlým a odvážným akcím. Druhý typ je konformista, jehož bytost se rozpíná a nadouvá
v emfatickém zanícení a v superlativech. Je naklonìn nejslavnostnìjším formám hierarchie a poct,,
má rád pohodlí a uznání, žoviálnì
a demonstrativnì záøí, upjatý na
m욝ácké hodnoty okázalosti a reprezentace. Støelec se støemhlav
vrhá do gigantických dobrodružství
a výstøedních tažení, opilý exotikou
a nekoneèností.
Krátké propojení s touto krásnou filosofickou psychologií
a její mírné odhalení umožnila Maruška Konèitíková.
Kresby: Stanislav Bartoš.
(pokraèování snad pøíštì)
str:23
s
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
PISOVNÁ ØEÈ
TOHOTO KONCA
Vážení ètenáøi, zde Vám pøinášíme výbìr nejdùležitìjších výrazù z pøipravovaného slovníku “Spisovná øeè toho konca”, který
sestavuje Lubomír Janèáø Wagónský a kolektiv autorù. Je skuteèností, že bez znalosti tìchto výrazù se žádný cizinec, pøijíždìjící
do našeho kraje, nemùže obejít. Proto jsme vybrali ty nejdùležitìjší, jenž jsou pro dorozumìní naprosto nezbytné.
lokše
taléøek
šopa
ošúkaný
šúlat
vyøváòat
zabékat
békat
paprèa
paták
štýlko
fròák
máèka
flaxa
réž
švirgat
kvièák
zgarbák
škarpa
bachratý
chrstat
švácat
špléchat
smrad
húra
galánit sa
galán
galánka
Str: 24
- nudle
- talíø
- kùlna na døevo
- pomalý
- válet (válením
pøipravovat pokrm)
- vykøikovat
- zazpívat
- køièet
- ruka
- tableta
- topùrko
- nos
- omáèka
- maso (jeho tvrdší kus)
- žito
- šilhat
- špatné víno
- smetištì
- pøíkop
- tlustý, obézní
- vrhat tekutinu
- práskat, dávat ránu
- šplouchat
- nezvedené dítì
- pùda
- mít pomìr
- milý, milenec
- milá, milenka
roba
cérka,
dìvèica
šohaj, ogar
zgrap,
zdrap,
èerep,
støep
aj
žgráòat
rychna,
rygól
haòba
lúšòat
henkaj
múdrý
trúba,
blboò
z kama si
žufánek
užièka
gágor
gòábit
chlupkat
šiška,
kosák
rožni
mlatevòa
- žena
- dívka, dìvèe
- hoch, mladík
- nekvalitní výrobek
- také, i
- žebrat
-
chlópat
chlpat,
glgat,
lepat
èopnút
šlauch
spùzat
pabúzòat
šáší
rozglábit
blèák
ošèéøit
ušèéøit
škòúøit sa
poklúzat
guèa
kysòa
fíkat
fagan
hépat
klátek
chøibét
- padat
-pít
- døepnout
- hadièka
- šplhat po nìèem
- ponocovat
- køoví
- otevøít
- velký oheò, vatra
- otøepit
- usmát
- šklebit se
- krmit
- chuchvalec
- bedna
- støíkat
- dítì
-skákat
- špalek na štípání døeva
- záda
haluz,
snoha
pošat
oharky
turkiò,
turkiòa
škøaòa
paštìka,
èuòa,
drška
ludé
chrblat
šušeò
žváchat
štricla
hulázòat,
hulákat
hovado
jabuko
sa
- vìtev
- pùjèit
- okurky
- kukuøice
- líce
- oblièej (hanlivì)
- lidé
- kašlat
- malý kluk,
též holub v nose
- žvýkat, jíst
- bochník, pecen
-
køièet
ovád
jablko
se
zápach
hanba
hledat a nemít co
tákhle
chytrý
- hlupák, blbec
- odkud jsi
- nabìraèka
- lžièka
- krk
- tlaèit, maèkat
- kapat (ojedinìlý
výraz z Krhova)
- knedlík
- srp
- rozsvi
- mlat
Fotka: ZDŠ
str:25
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Tož tak u nás...
Nebo nejen kulturou
živ je èlovìk, vìnoval se Boboslav výnosnému zajišování
potøeb pitného režimu solventních návštìvníkù.
Foto: Adam Ponczas
Aneb Miš&Maš-Party No.5
Kult Miš&Maš party je mezi jejími návštìvníky dostateènì znám, ale
pøesto pro ty situace neznalé malé shrnutí. Tak jako každoroènì ve stejnou dobu pøichází letní slunovrat, tak se udá tøetí víkend v èervnu „na
samotì u lesa“ i M&M. Podobnost datumù nebyla pùvodnì volena zámìrnì, na druhou stranu je ale možná pøíjemné prožíti èi oslaviti tyto
dvì události zároveò.
Dosavadní samotu u lesa nám už k naší pramalé radosti myslivci radìji nechtìli pùjèit. Ale jakože je slunko nad náma a svítí na našich cestách
životem, tu se nám naskytla pøíležitost vskutku skvìlá. Udìlat M+M party
na starém, komunisty zabraném a zdevastovaném statku kousek nad
Bojkovicemi. Však jsme se na nìm kulakovi Humpolovém pìknì nadøeli, za což mu náleží témìø nevyslovitelný dík. A aby ti, kteøí tam nebyli,
mohli ještì hoøèeji litovat, pøipravili jsme tuto reportáž...
Jeden z dvorních malíøù-grafikù, zasloužilý
umìlec HoPrDoXu Billina v zápalu tvorby.
Ani další jeho výtvarný
poèin, reklamní plakát
„Ètete Mysch&Masch zvìtšuje mozek“ neunikl pozornosti našich reportérù.
Foto: ZDŠ
...Ano, vzpomínáte dobøe,
opravdu vysel nad barem.
Foto: Adam Poncza
Str: 26
Nár. umìlec HoPrDoKsu
MHDr. Sádra pøipravuje
pøed svým teepeem mouèné placky - tzv. èapáty.
Foto: Adam Poncza
Jedna z duší M&M Národní
umìlec HoPrDoXu Ajša Pešek
(vpravo) vysvìtluje jednomu z
úèinkujících, Miloši Hlávkovi
(vlevo) význam mota akce (nad
mistrovou hlavou).
Foto: Vìrka Esterková
Po skonèení kulturního
programu se lùza spontánì bavila dál. Støedem pozornosti je právì neznámý lidový akrobat (patrnì Bošák).
Foto: Vìrka Esterková
str:27
Mysch+Masch
No: 14
Lidé rozumní si naopak
prozíravì zajišovali prostøedky na cestu domù.
Prázdných flašek totiž nebylo neomezenì.
Foto: Vìrka Esterková
Na letošní M&M
party vystoupili
chrlièi ohòù ze Vsetína a tato hudební
tìlesa:
/Nejsme v plánu (BojkoLuhaè)/Baèkùrky z mechu (UH)/The Buzuluck D.C. (Bojkovice)/Zabloudil (Tršice)/Kultra (Rožnov)/Ovejas Negras
(Vsetín)/Myšinec (Zlín)/Veritas (Zlín)/Miloš Hlávka (Nový Knín u Mokrska)/Indián TAT (Hr. Králové)/Stárý mlejn (Ostrava)/Z pozahumna boys
(Bojkovice)/RTM telo (Púchov)/Telefon (Rožnov)/Akurat (Bielko-Biala,
Polsko)/If... (Luhaèovice)/??? (Ostrava)/Chmury The (Slavièín)/
Jak se Vám líbila V M+M Party ?
Abychom se nemuseli vychvalovat sami a také z neokázalé skromnosti, položili jsme nìkolika našim známým jsme následující otázky:
1. Jak se ti líbilo na poslední M+M párty, které kapely èi jiné vìci a
okolnosti tì zaujaly ?
2. Co by se na této akci do budoucna dalo nebo mìlo zlepšit, co ti tu
vadí nebo naopak chybí?
Magda 20 (90, 60, 90), Rožnov
Líbila i nelíbila se mi spousta vìcí, mám ale pocit, že nejsem objektivní
soudce. Byla to moje první M+M party a já nemám s èím srovnávat.
Pocity byly velmi smíšené. Na zaèátku, kdy jsem ještì nikoho neznala
jsem mìla pocit, že jsem se asi spletla a nejsem na tom správném místì.
Postupem èasu jsem zjistila, že jsou tady i lidé, kteøí se nepøišli opít do
mrtva..., že všechny kapely nemlátí do nástrojù a neøvou do mikrofonu,
ale jsou tu skvìlé skupiny na které se dalo paøit a zároveò smažit topinky
a hlavnì super lidi na které nikdy nezapomenu. Možná, že kdyby nebylo tìch pár úleákù, kteøí lítali nahoøe i dole bez, souložili v poli... nevryla by se mi M+M Party do pamìti jako originální a jedineèná akce všech
dob. Urèitì by na další akci nemìla chybìt Kultra, Nejsme v plánu, If...,
samo Rožnováci... topinky, guláš, èajíèek od Radimka, A MELTA !
A hlavnì ti super lidi z kuchynì!
Str: 28
Mysch+Masch
No: 14
Pavel Sádra Poncza 24 Luhaèovice:
1. No tak, na M+M párty se mi líbilo, jak to všechno bylo pøipravené.
Tuhletu párty považuju za nejlepší tøídenní festival jaký znám a velice si
jí vážím. Místo, na jakém tahle párty probìhla nemá konkurenci, díky
všem, co se postarali za kladný prùbìh této akce. Hlavnì tìm, co se
postarali o tu práci, která všemu pøedcházela. A jestli se mám vyjádøit ke
kapelám, tak já opravdu nejsem ten pravý, který by mìl nìco takového
hodnotit, ale to co jsem zaslechl a vidìl, tak bylo výborné! Nejvíc mì
však zaujali AKURAT, to je opravdu dobrá kapela a pokud k tomu mùžu
nìco dodat, tak víc takových kapel.
2. Na této akci by se nemìlo nic mìnit, snad až na lidi, ti by se mìli mìnit
poøád. Takže zapojit další lidi, kteøí nìco umí, aby se nestydìli a ukázali
svoje dovednosti. A už je to výtvarno nebo divadlo, no prostì cokoliv. A
taky by nemìla chybìt zábava jiná než hudba, napøíklad sportovní turnaje
atd. Jinak se na této akci nedá nic zlepšit, je to paráda, jen tak dál.
Lenka a Staník Bartošovi, Polichno:
Výborné prostøedí, chybìla nám paní na hlídání + pískovištì, prosím zvát lepší ještì kapely: Už jsme doma, Ida Kellarová, Chorchestr, Fibichùv úlis, Vaškùv vìšák, One Big Party, nìjaký dobrý jazz, aj šansonem
nepohrdnu, etnickou hudbu poslech + všeci spolu naráz, promítání na
16 mm, výstava v plenéru (foto/hadry/eko/kresby/èiexperiment). Doporuèuji prodej vybraných knih + tiskovin + pohlednic (napø. UNICEF
aj.), ještì nìco nezávislého - co tak divadlo (Dó Theater èi Dìrevo nebo
Novogo Fronta...). Prostì aby to bylo vícestranné, nejlépe všestranné v
tom undergroundu (Staník s polovinou, aspoò, nesouhlasí, proto se spolu
pobavte sami).
Tuto smìsici si rozložte do 2x2 odpovìdi. Mohli bychom vám i rádi
pomoci, napø. modlitbou èi pøiložením klacku na oheò. Opatrujte sa velice, vìnujte sa muzice.
Petr Èirina Cipísek Nìmec 22, Drnholec:
1. U kapel musím zaèít Akurat, které jsem slyšel poprvé a byl to pro
mì asi nejlepší koncert, dál se mi líbila Kultra, If..., Z pozahumna boys,
dobrej byl ten folkaø Miloš Hlávka. Akce to byla myslím podaøená, areál
toho statku je pro ni jak dìlaný.
2. Zlepšit, zmìnit, to nevím co, aby to pak byla ještì M+M párty. A
chybí snad jen nìkteré kapely (oblíbené), ale to by pak trvala mìsíc.
Cvilda 19, Drnholec:
Nic mnì nechybìlo, chválím výborné stravování a širý výbìr rùzné
hudby, hezké kadibudky.
str:29
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Vlny duše hladí bøehy novoroèních moøí
jak ve spánku houpají se.
Každá pøívalová vlna jest nádìj
možnost rychlé zmìny bez urèitku.
Být vlnou co rozhýbe celé moøe
jen øasám se zpovídat
a s rybami mluvit.
Duši svou uložit v takovém moøi,
a se houpe a usíná celý život.
Od úsvitu do setmìní
houpání od slunce ke slunci.
lítost a zmar uložit k obzoru
voda unese hodnì tíhy
odložit se barvì modré a umøít.
Maruška Konèitíková
zas táhneš mì dolù
z mé obìžné dráhy
zas èerné bahno
pozøe mì záhy
v garáži myšlenek
nebereš ohledy
pod kùži se vpalují
vyžehlené pohledy
zelená obluda
s vybledlými nápady
tlaèí mì do kouta
(já zjišuji závady)
tak nechme té divohry
už dost oplzlostí
Míla mele maso
i s holení kostí
Kevin
už jsou tu s obsílkou
k poslednímu soudu
frustrace ète mi moje práva
v cele pøedbìžného zadržení
ležím v kaluži výèitek svìdomí
ostnatým drátem
natìsno stažený
uvìznìn v jediném
úderu hodin...
Kevin
Str: 30
Všechno je tady smutné.
Cítím pustotu a vyprahlost.
Sentimentálnì zhoøklé vzpomínky, do kterých jsem zapøedena.
Rozporuplné otázky jako støípky mé osoby
mì poøezali na hodnì místech a tìžko se zahojí
jen tak brzy.
Chci nìco napsat, nìco ze sebe dostat, ale je to
jakobych mìla v hlavì roztrhané stránky knihy
na kousíèky.
Jsem jako v plynové komoøe, do které zatím
nevpustili plyn.
Ten okamžik pøijde ráno
a nebo veèer
a nebo za 50 let.
Uvìznìna ve vyhaslých minulostech.
V cynicky hodnotících nových událostech.
Už teï plna strachu a obav
z pomíjivosti každého zážitku,
který má pøijít ze zevšednìní
krásného pocitu,
a jeho zaøazení
i mezi ty ostatní všednosti.
Maruška Konèitíková
str:31
PØI POSLECHU CIZÍCH HOVORÙ (III)
„My všichni, celé lidstvo, jsme ´zaøízení´ na povrchnost
a každá vzpoura proti tomuto zaøízení je trestána.“
Jiøí Orten
Nejprve jsem jen nechtìl být „zaøízením“
na povrchnost
pak jsem se jím nestal
A opravdu...
èím hloubìji kopu
tím více èerné zeminy
padá na moji hlavu
Pøešlapuji uprostøed cesty
krátké tak
že vidím nasládle vonící konec
Kolem moji bledí bližní
s popelavými tváøemi
pøidržují si hrudní koše
a obratle páteøe
odhánìjí dotìrné ruce
a zuby
jejichž rodná ústa
rok od roku promlouvají tišeji
Jsem v dobrých rukou
jsem v dobrých rukou
jsem vùbec Já ?
roztøíštìní do svìta tøíštì
dochází dech
snad tedy pøíštì
POVZDECH BOHA
NICOTNÉHO OKAMŽIKU (II)
Vidím v oèích
v uších slyším
èím jsem stejný
tím se liším
Ó JÁ
Kladu si otázky
a kdosi jiný ve mì vybírá
z pøedem pøipravených odpovìdí
jak nejlépe dovede
Kráèíme oba
beze slov
každý ve svém vlastním svìtì
ruce zapomenuté jedna v druhé
Obèas mne podrží v náruèí
jindy já jeho
a bez valné nìhy
tak pøežíváme
až do této chvíle
SESTØIÈCE
Sestøièko moje
k tobì plavu
neodvracej
v davu hlavu
- KRESBA
RADIM KOPÁÈ
- BÁSNÌ
KONCE
Není zbytí
neunikneš
bití v bytí
od paprsku
plavu potmì
sestøièko prosím
nepotop mì
STANISLAV BARTOŠ
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
BÁSNÌ: ŠTÌPÁN KOUBÍK
SMUTNÁ NOC
byla noc...
...já chodil
noèním mìstem
s hadrovým pytlíkem
plnym ranních rohlíkù
a zoufale hledal
hejno labutí
marnì...
NÌCO O VÁLCE
chtìl jsem si
lusknout prsty jen tak pro radost jedním to ale nejde
válka je vùl
možná je vycpali
a teï je vycpaný
vystavujou v muzeu
ve kterým
je dneska stejnì zavøeno
I KDYŽ
je tolik otázek
a tolik odpovìdí
a všechny mají to svoje i když
poèkám do pondìlí
UŽ TEJDEN
USÍNÁM V AUTOBUSU
Aaron
mi pøes èerný sluchátka
žalostnì pošeptal:
„two winters only“
rozhlíd jsem se kolem sebe
a malinko pousmál
optimista
ŽIVOTNÍ ROZHODNUTÍ
ráno jsem
si koupil noviny
který asi
nikdy neotevøu
zamyslel se
a zaèal utíkat
pøed obrovskejma vratama
jsem se zastavil
a rozhod se
že zaènu hrát na housle
KONEÈNÌ
Je první den v roce hladíš
mì po tváøi jsi studená
a mrazivá
koneènì
K RESBY: BILLI
Str: 34
str:35
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Dokumentaèní støedisko a
knihovna pøi sdružení UNIJAZZ
V roce 1990 vznikla na pùdì tehdejšího archivu Koordinaèního centra Obèanského fóra v Praze myšlenka na rozsáhlou akci k záchranì soudobé tiskové
dokumentace k pøevratným zmìnám
v naší spoleènosti. Souèasnì podobné
úsilí vyvíjela øada pražských archivù ,
knihoven a muzeí. Bohužel po nìkolika
mìsících profesionální pracovištì nadále nemohla vìnovat této problematice
pozornost a paradoxnì tehdejší vedení
OF v dobì parlamentních voleb ztratilo
zájem na existenci jakéhokoliv informaèního pracovištì, neøku-li archivu. Proto
se skupina pražských archiváøù koncem
èervna rozhodla založit Nezávislé dokumentaèní støedisko, které navázalo na
tyto aktivity. Støedisko se stalo kolektivním èlenem Sdružení pro podporu kulturních aktivit - UNIJAZZ (UJS) s propùjèenou právní subjektivitou. Nové
právní pøedpisy upravující èinnost obèanských sdružení vedly ke zrušení NDS
jako samostatného subjektu a vytvoøení
organizaèní jednotky Dokumentaèní støedisko a knihovna pøi UJS. Rádi bychom
vás nyní seznámili s naším zaøízením a
požádali o spolupráci.
Postupnì se nám podaøilo získat do
dokumentaèních fondù témìø 1000 rùzných periodik pøevážnì z oblasti obèanských, politických a církevních struktur,
kulturních sdružení, ekologických organizací a exilu. Zajímáme se i o malonákladová regionální periodika a tituly zamìøené na skupiny obyvatel se specifickými
zájmy. Vzhledem k aktivitám sdružení Unijazz hledáme do knihovny jakákoliv kulturnì zamìøená periodika i s delší tradicí.
Vedle tohoto rozsáhlého fondu novin, èasopisù a zpravodajù máme i bohatou dokumentaci neperiodickou - programové
Str: 36
dokumenty, stanovy, prohlášení, výroèní
zprávy, letáky, plakáty ap. Souèástí støediska je také sbírka hudební fotodokumentace, fond zvukových nahrávek èeské moderní hudby (pop a rock) a svìtové
jazzové scény. Veškeré materiály poskytujeme ke studiu vìdeckým institucím i
soukromým zájemcùm a umožòujeme poøizování kopií.
Pokud je vám naše aktivita blízká,
prosíme i vás o laskavé poskytování vašeho periodika apod. v poètu 2-3 výtiskù pro výše uvedené úèely. Budeme
vdìèni za pravidelné zasílání nových èísel a za vìnování dosud vydaných. Prosíme vás i o darování všech souèasných
a pokud možno i døívìjších tiskových
materiálù z vaší èinnosti. Uvítáme také
zapùjèení ke zhotovení kopií. Budete-li
mít zájem, mùžeme vám výmìnou pravidelnì zasílat informaèní zpravodaj Unijazzu, kde støedisko vlastní rubriku.
Studovna støediska je otevøena od
pondìlí do ètvrtka, v dobì 14.00 - 18.00,
v pátek do 16.00. Celodennì nás mùžete kontaktovat na èísle 02/26 00 12
(+záznamník) a 02/26 92 76 (fax). Byli
bychom vám velmi vdìèni, pokud byste mohli uveøejnit výtah z tohoto materiálu ve vámi vydávaném èasopisu/novinách. Pomùžete tak získat publicitu pro
naši iniciativu. Budeme též velmi zavázáni za jakýkoliv finanèní pøíspìvek.
Pøedem vám dìkujeme za laskavé
vyhovìní naší prosbì a tìšíme se na
vzájemnou spolupráci.
Mgr. TomᚠHokùv, správce DSK
Sídlo: Dokumentaèní støedisko a
knihovna pøi UJS, Jindøišská 5, II. Schodištì - 4.p., c/o UNIJAZZ, 110 00 Praha 1.
Poštovní spojení: P.O. Box 84, 111
21 Praha 1.
CITIZEN
T
h
i
r
s
t
FISH
FEEDING KRMENÍ
Krmí nás fakty
Krmí nás výmysly
Krmí, ale proto, že potøebujeme jíst
Mozky nám zahlcují informacemi
Ale polovina z nich není úplná
Kdysi balívali brambory do novin
Teï si v mikrovlnce ohøívají minutky
Zabraòujeme rozšiøování fám
V nadìji najít alespoò zrnko pravdy
Víš, co jíš?
Víš, èím jsi nakrmený?
Øíkáme, že nevìøíme
tomu všemu, co èteme
Ale ète vùbec nìkdo?
Jsme krmeni tím, èeho už jsme nacpaní,
jenom pro pocit plného žaludku?
Je tøeba, abychom všichni byli zdrojem
Ne jenom nádobou
Ale všechny ty lži a klepy znemožòují
poznat, co je za zrcadlem
Víš, co jíš?
Víš vùbec, èím tì krmí?
Opakuješ jenom to, co za to stojí?
Nebo to všechno skladuješ v hlavì?
Buï ty zdrojem informací
Zaèni diskutovat, protestuj a bìž !
Nacpi do sebe to, co vyburcuje tvé myšlenky
A když oni nebudou jíst, nevadí, vyrosteš ty sám!
Ž
í
z
e
ò
str:37
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
WORDS ON OVERTIME S LOVA MIMO RÁMEC
WHAT CHARLIE SAID
C O ØÍKÁ C HARLIE
Obèas
Chce to nìco dobrého
Tøeba polovinu zamlèet,
aby bylo všechno jasné
Distancovat se od všech tìch klišé
Která vyprazdòují význam z vìt
Když se to bude dìlat èím dál víc,
Jednou slova získají tu èistotu zvonu
Vymazat hranici
Špatný svìt ve špatný èas
Ztrácíš své budoucí pøátele
Špatná slova ve správný èas
Mᚠjen ve své mysli
Nìkdy
Nìco špatného
Tøeba zamlèet pùlku, a smysl je šílený
Když bolest dìsí a zarmucuje
Bývá najednou snadné vìøit
Pak pocity se ztratí
Když dennì pøijímáš
jednoduchou ponurost
Kterou pøinášejí cizí oblièeje
Obáváme se èehokoliv, na co nejsme pøipraveni
Když nìèí bolest dostane se do našich tváøí Je tøeba slyšet rùzné vìty
Potom teprve uvìøíme
Co jsme to stvoøili za svìt
Kde naše city potøebují znovu nauèit
Jak se vyhnout smyšlenkám a klišé Kterým jsou vystavovány
Jak dlouho už skrýváme svoje duše
Zapomeneme všichni, jak øíkat pravdu - nehledì na èiny?
Je to dilema
Rozmysli si, jak to pøijmout
Str: 38
Kresba: Anièka Rùžohradová
Slova mimo rámec zvoní falešnì
Protože uši pøitom znecitliví
Buï èestný, jak jenom to pùjde
Poøádnì si promysli své námitky
Jídlo si dìlej jen z toho, co mᚠrád
Nemìj strach o své sociální jistoty
To øíká Charlie
Polož všechno døív, než to ztìžkne
mìj, co je ti dáno, dej, cos získal
ucpi všechny díry,
ale neztra souvislosti
sleduj, jak jsou zajištìny
všeobecné svobody
To øíká Charlie
Hraj si užiteènì a pracuj hravì
Všechno nìkdy nech, a se vrátí
Spíše vcházej, než vystupuj
Zjisti vždycky, cos ukonèil
To øíká Charlie
Vlivy - ty urèují smìr
který nikdo pøedtím neznal
Tohle nás vede
a udržuje skóre to je ten bod,
u kterého jsme když ho dosáhneme
a pak zase odznova
Nesouhlasím s tím
Myslím, že je to dobøe
Nìco je tøeba pøizpùsobit
už je tomu rozumìt
Jsem tvrdohlavý, neposlouchám rady
Pod vlivem
Musel jsem se ho dvakrát zeptat
A teprve potom mi všechno
dávalo smysl
Pojï blíž a otup ostøí
A øekni mi svoje jméno
Nikdy nevím jistì,
jestli jsem tì už nìkdy nepotkal
Rád bych tì znovu uvidìl
Pod vlivem
Poznámka Pøekladatelky:
Texty, co od Vás dostávám,
jsou vždycky pøinejmenším
zvláštní a trošku nároèné, ale
nìèím takovým, jako v tomto
pøípadì, jste mì ještì opravdu
nepoctili. Ale nìjak jsem to vymyslela, doufám, že to jakž takž odpovídá zámìru milého
pana autora. Interpunkci jsem
udìlala, jak jsem uznala za
vhodné. V originálním textu
žádné nejsou, ale Anglièani a
Amerièani to mají jinak.
Vaše oddaná obdivovatelka
sùdružka hrabìnka von Rosenberg.
str:39
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Povídka: Billi
Str: 40
Pohádka o Nekoneènu
Jednou se pláních nedalekého
Polska objevilo Nekoneèno. Nikdo
neví, prè zrovna tam (dodnes se o
tom vedou vìdecké spory) a hlavnì
nikdo neví, proè se to Nekoneèno
objevilo (o tom se vìdecké spory
nevedou, nebo objevení Nekoneèna bylo posouzeno jako nesmysl , a
o ty se vìdci nepøou). Nás sice tyhle otázky zajímat mohou, ale
z praktického hlediska je necháme
být otázkami bez odpovìdí ….
Nekoneèno, pár dní potom co
se objevilo a bylo Nekoneènem, si
øeklo, že ho to nebaví a šlo hledat
štìstí.
Jenže Štìstí nebylo zrovna
doma. “Prùser”, øeklo si Nekoneèno, ”co mám tady na tom svìtì dìlat, když
Štìstí není doma?”. Tak si sedlo
a zaèalo pøemýšlet o Krychli.
Krychle (trošku nasupenì): ”O
mnì nepøemýšlej, radìji o jehlanu!!”
Jehlan (popuzenì): ”O mnì taky
nepøemýšlej!!”
Nekoneèno (s oèividným pøekvapením): ”Jaj, materiální zhmotòování?”
Krychle (chladnì): ”O tom bych
Ti radila nepøemýšlet…”
Jehlan (vyloženì zaujatì): ”Materializace myšlenky je nesmírnì
zajímavý proces, akorát ….”
Nekoneèno (nasranì): ”Víte co,
bìžte do prdele!!”
Jehlan s Krychlí a spoustou dalších, na které se nedostalo odtáhli
pryè. Nekoneèno zaèalo pøemýšlet
o sobì samém a jelikož je každý od
pøírody schizofrenik, tak se do krve
pohádalo. Když se uklidnilo (naoko), tak Nekoneèno1, první osobnost, zabilo Nekoneèno2. A byl tu
problém. Nekoneèno2 nemùže neexistovat, dle nìjakých zákonù, a
stalo se z nìj Koneèno. A byl tu další problém. Koneèno nemùže existovat v jednom èasovém bodì
s Nekoneènem1, ale na druhou stranu potøebuje protiklad, a vznikla situace, kterou bych nepøál nikomu…
A tak se Koneèno s Nekoneènem1 dohodli, že se spojí a tím
vznikne jedno. I tak se stalo a vznikla vyšší existence – Nesmysl.
Nesmysl byl nemravný a poøád
znásilòoval Krychli, kterážto jako
správòácká Krychle (dodržovala základní pravidla Èasoprostoru) si šla
stìžovat na okresní soud…
Soudce: ”Co si pøejete?”
Krychle (zaujatì): ”Nesmysl je
prase a poøád mì znásilòuje”.
Soudce (pobavenì): ”Jak mùže
Nesmysl znásilòovat Krychli?”
Uklizeèka (právì se dohmotnila): ”Nemáte hadr?”
Slunce (vesele): ”Nemám a nemùže”
Soudce: ”CÓÓééééééé酔
Uklizeèka (transformace ji zapomnìla dodìlat nohy): ”Ha Krychle, ta se hodí… Táák pojï.”
Krychle: ”ííííííííííííí”
Slunce (káravì): ”Vidíš, vidíš …”
Soudce: ”Hovno vidím… Ha
hovno, jááá …já se posral a kde
jsou mé èípky?”
str:41
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Krychle: ”Che che, já je mám…”
Uklizeèka nasraná až to nebylo pìkné, popadla Krychli a vytøela s ní podlahu. Soudce chvíli
sleduje pracovní proces a pak
ukradne Krychli èípky…
Slunce: ”Šla Nanynka do
zelíííí, natrhla si pøi tom prdééél, la la la laááááá…
urgh?!%”
Soudce: ”la la la
laááá lééé酔
A tak soud
skonèil vítìzstvím èípkù,
které skonèili tam
kam patøí, krychle si už
nestìžovala, že ji nìkdo
znásilòuje. Nesmysl pokraèoval ve znásilòování až do té doby,
než si øekl, že to už nedává žádný
smysl a jal se znásilòovat soudce.
Soudce (trochu nervóznì): ”Co
co co?”
Nesmysl: ”Znásilòuji tì, a co?”
Soudce (vzrušenì): ”To je mi ale
pìkný nesmysl”
Nesmysl (nepochopil smysl):
”Díky”
Slunce (dívaje se pìknì z vrchu): ”Fùùùùj!!!!”
Uklizeèka (zhnusenì): ”Prasata”
Kamarádi Pivoòky: ”Hele soulož”
Pivoòka: ”To jste mi ale pìkní
kamarádi, dívat se na takové ...ehm”
Krychle (vítìznì): ”Chci dál vytírat podlahu”
Uklizeèka (rezolutnì): ”NE!!”
Slunce: ”Pìkný den vám pøeju”
Vrána: ”Tak jo, když jinak nedᚔ
A tak nesmysl znásilòoval soudce, ale jednou se soudce zbavil
pøedsudkù a zaèal Nesmysla milo-
Str: 42
vat. Nesmyslovi už to nedávalo vùbec žádný smysl, a proto odešel hledat Štìstí. To už bylo koneènì doma.
A tak se spolu šli opít a nakonec
zvraceli. U pisoárù se setkali
s jehlanem…
Nesmysl (mìl problémy
s øeèí): ”J.. j.. jj.. jej… jéé... jehlan... grrg”
Štìstí (to samé):
”A… aaa… cccoo.. jako ???”
Doøekne to a
blije…
Jehlan: ”Jejda Štìstí blije, no to
je mi ale…” Rozchechtá
se na celé kolo…
Uklizeèka (nasraná, jako
každá správòácká uklizeèka):
”To si pìknì uklidíte!!”
Slunce: ”Hovno”
Soudce: ”Blééááýùù...ugrrh...
grrh...” A udusí se zvratky.
Štìstí (nadnesenì): ”Soudce je
mrtev”
Nesmysl: ”No a co ?”
Slunce: ”Znásilníme Mrtvolu”
Mrtvola (soudce): ”Jste normální?”
Všichni
(vè.
autora):
”Ne a ne, a ne, a ne, a ne, a ne,...”
Jakmile to doøeknou, Mrtvola
znásilní Krychli, Uklizeèka se
spláchne do záchodu, Slunce pojde,
kamarádi Pivoòky sežerou Jehlan,
který si ještì staèil vyblít vnitønosti.
Tohle nesmysl už nesnes. Rozpadl se na Koneèno a Nekoneèno1. Koneèno se odvraždilo a vzniklo zase
Nekoneèno. A bylo tu zas Nekoneèno v širokých pláních rozlehlého Polska.
Version3 Billi98
Kresba a koláže: Billi
str:43
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Zpìvák,
který mìl rád koèky
Alexandr Vìrtinskij 1889-1957
Byl podzim roku 1989. Do pøevratu zbývaly jen týdny,
když jsem pøijel na návštìvu ke spolužákovi do Budìjovic.
Byl páteèní veèer, v místnosti bylo nìkolik lidí a jeden z nás
pustil televizi. Na sovìtském prvním programu, jehož vysílání bylo tehdy zachytitelné i na èásti našeho území, zaèínal
pravidelný poøad Vzgljad (Názor). A ten si nikdo z mých hostitelù nechtìl nechat ujít. Téma toho veèera: stalinské lágry.
Na zaèátku poøadu se na obrazovce objevil zpìvák s kytarou a zaèal zpívat píseò. O lidech, kteøí byli nesmyslnì posláni na smrt èísi nelítostnou rukou. Tím zpìvákem byl Boris
Grebenšèikov, vedoucí rockové skupiny Akvárium z tehdejšího Leningradu. A tou písnièkou - jak mi pozdìji došlo - byla
zøejmì skladba „To, co musím øíci“ od Alexandra Vìrtinského, autora, jehož jméno a tvorba nejen mnì
byly tehdy neznámé. A
mnoha lidem jsou neznámé dodnes.
Co vlastnì víme o tomto zpìvákovi, skladateli a
textaøi?
Alexandr Vìrtinskij, narozený na jaøe roku 1889,
poprvé stanul na estrádní
scénì nìkdy v letech 1913
- 1914. Bezelstný skladatel
rozmarných melodií, vystupující tehdy v masce Pierota s nabíleným oblièejem a
jasnì nabarvenými rty, se
samozøejmì líbil návštìvníkùm rùzných estrád a ka-
Str: 44
baretù, ale více nadìjí se do nìho
nevkládalo. Poèítalo se s tím, že èasem vyjde z módy a upadne v zapomnìní. Stalo se však, jak víme,
nìco jiného. Písnì Vìrtinského dokonce pøežily svého autora.
Po øíjnu 1917 Alexandru Vìrtinskij opustil vlast a mnoho let prožil
v emigraci.
A dál vznikaly písnì. Všude, kde
to šlo: na parnících ve Støedozemním moøi, v Atlantickém oceánu, v
Palestinì a na Havajských ostrovech, v Paøíži, New Yorku, Bukurešti, Varšavì, Šanghaji,...
Existuje jen málo svìdectví, jak
se rodily, jedno však stojí za uvedení. Jednou na pláži øekl Vìrtinskuj
Valinovi: „Valjo, postùjte, zdá se mi,
že jsem našel obraz...“ - podíval se
na nabíhající vlny a pomalu pronesl: „Odliv lenivì tká na dnì vzorky
pìnových krajek...“ Tak vznikla
skvìlá „Veèeøe na rozlouèenou“.
Existuje nepøímé sdìlení, že píseò
byla napsána právì v Èínì: ve sborníku „Písnì a verše 1916 - 1937“,
který vyšel v roce 1937 v Šanghaji,
„Veèeøe na rozlouèenou“ není.
V mnoha jeho písních zazníval
stesk po Rusku. A Vìrtinskij vystupoval v Paøíži, Varšavì, New Yorku a v Šanghaji, ve velkých koncertních sálech, kabaretech èi v
restauracích, všude zpíval hoøké
písnì jako „Ve stepi moldavské“
nebo „Cizí mìsta“. Rusko se mu v
nich stávalo symbolem nedostižného snu. Takové nálady ostatnì byly
vlastní mnohým ruským umìlcùm,
kteøí se ocitli v emigraci - rùzným
zpùsobem je vyjádøili Šaljapin,
Rachmaninov èi Kuprin.
Do Ruska se chtìl vrátit už dávno. Rok 1919: „Pochopil jsem to, sotva jsem vstoupil na turecký bøeh...“
Dvakrát se Vìrtinskému zdálo,
že povolení k návratu dostane.
Dvakrát mu neodpovìdìli. Pøi tøetím pokusu pro zmìnu nastaly potíže s restaurací, kterou Vìrtinskij
formálnì provozoval. Dáma, která
mìla na starosti finanèní záležitosti
(ve kterých se Vìrtinskij moc nevyznal), zmizela a Vìrtinskému zakázali odjezd ze Šanghaje do vyrovnání dluhù. Stalo se tak v roce
1937. Že by ho sám osud chránil?
7. bøezna 1943 ještì jednou zkusil štìstí. „Dvacet let žiji bez vlasti...
Puste nás domù...“ A v listopadu se
spolu s krásnou dvacetiletou ženou,
tchýní a sotva se narodivší Mariannou vrátil do Sovìtského svazu.
Všimnìme si vìkového rozdílu.
Bylo-li Vìrtinskému v dobì návratu
ètyøiapadesát a jeho ženì dvacet, v
kolika se ženil? Zdá se tedy, že jeho
píseò „Bez žen“ nemusela být zas
tak úplnì prázdná póza. „Jak je dobøe bez žen a frází, bez hoøkých slz a
sladkých polibkù, bez onìch pøíliš
èestných oèí, které vám lžou a ještì
na vás žárlí...“ zpívá se v ní. Nakonec se však, jak vidno, i Vìrtinskij
dostal v emigraci do chomoutu.
Vìrtinskij se, jak již bylo napsáno, vrátil z emigrace v roce 1943. Z
dnešního pohledu se zdá být jeho
odvaha témìø neuvìøitelná. Jenže:
uvìdomoval si, kam se to vlastnì
vrací?
Na jedné stranì o tehdejším
SSSR existovaly pøíznivé ohlasy Liona Feuchtwangera, Romaina Rollanda (ve svém soukromém dení-
str:45
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
ku však psal nìco jiného), Henri- stal jím až do konce. Je tìžké pøedho Barbusseho, Bertolda Brechta stavit si, co se dìlo na koncertech
a mnohých dalších. Dokonce i Win- toho, jehož jméno bylo ještì krátstona Churchilla na èas oklamali.
ce pøedtím nebezpeèné vyslovit
Ale vždy na druhé stranì mno- nahlas. Sály byly natøískané, lidé
zí odhalovali, co se dìlo: bývalý roz- stáli v prùchodech, sedìli v nìkolivìdèík V. Krivickij, bývalý velvysla- ka øadách na scénì.
nec SSSR v Øecku A. Barmin, bývalý
N. J. Mandelštamová (zøejmì
velitel Baltflotu F. Raskolnikov a dal- vdova po básníku Osipu Mandelší. Z oèí mizeli politiètí èinitelé, vìd- štamovi, který ve 30. letech zahyci, inženýøi, spisovatelé, maršálové, nul v Gulagu - pozn. MH) vyprágenerálové.
Kdo však tato TO, CO MUSIM ØÍCT
(ALEXANDR VÌRTINSKIJ)
svìdectví bral vážnì?
„Západní noviny Tìžko pochopim proè, jakej smysl to dává
zpravidla tak komoa kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se tøás,
lily všechny události
v SSSR, že se nám èípak zbyteèný vášnì, èí èest a èí sláva
zdálo: vše o repre- smìly životy loupit a krást.
sích je vymyšleno,“
prohlásil herec V. Va- Lidi v kožichách lhostejný k tìm, co nadarmo padli,
lin, který se z emigra- a jen strhaná postava - jedna z pøítomnejch vdovce vrátil v roce 1948. ztuhlou mrtvolu líbala na rty zešedlý, zchladlý,
Obdobnì se vyjasnubnim prstenem po knìzi švihla bez dalších slov.
døovali i další: vdova
po umìlci Lidija Vladimirovna Vìrtinska- Už je pøikryli vìncema, už je pohøbili v blátì,
ja nebo Natalja Iljino- pak šli po domech øíct, slovo do vøavy dát,
vá, žijící pøed válkou že je na èase vale dát zmatkùm v tomhle státì,
rovnìž v Šanghaji.
že i tak brzo pøíjde k nám jenom bída a hlad.
A nakonec je
možné, že i kdyby Stìží nìkoho napadlo prostì kleknout si na zem
Vìrtinskij o všem vìa tìm mladíkùm povìdìt, že je nezdárnej stát,
dìl, stejnì by se vrátil. Bylo tu nìco, kde i nejvìtší stateènost je jen šplhání srázem
èemu nebylo sil se z hloubky bezedný propasti k jaru, než zaène tát.
bránit: ruský èlovìk
tesknil po Rusku, Tìžko pochopim proè, jakej smysl to dává
umìlec po publiku, a kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se tøás,
které s ním hovoøilo
èípak zbyteèný vášnì, èí èest a èí sláva
stejným jazykem.
Vrátil se domù smìly životy loupit a krást.
jako triumfátor a zù-
Str: 46
(Napsal Alexandr Vertinskij v roce 1917, do èeštiny pøeložil
Miloš Hlávka v roce 1995, krátce po vypuknutí války v Èeènì)
vìla, že když roku 1946 Anna
Achmatovová pøednášela v Polytechnickém, sál vstal a uspoøádal
ovace. Achmatovová ztuhla strašnou pøedtuchou. Ne marnì. Když
se prý o tom dovìdìl Stalin, zeptal
se: „Kdo organizoval vstávání?!“
Vìrtinskij se také setkával s ovacemi - jenže on se strachy nepotil
a netuhl. Proè? Jedna odpovìï by
tu byla. Dokonce dvì.
Na prvním moskevském koncertì byl Vasilij Stalin. O pøestávce s
ním hovoøil S. Gurarij, fotoreportér
Izvìstijí. Vasilij mu øekl, že otec má
Vìrtinského desky, má ho rád, a
když se unaví, pustí si „V modrém
a dalekém oceánu“.
A druhé vysvìtlení. Návrh známého Výnosu o hudbì z roku
1948, kde celý odstavec byl vìnován Vìrtinskému, pøinesl Ždanov
Stalinovi, ten beze slova pøeèetl
text, pøeškrtl odstavec vìnovaný
Vìrtinskému a øekl: „Necháme Vìrtinského klidnì dožít ve vlasti.“
Mùžeme øíci: drby. Možná...
Jak ale potom vysvìtlit, že se
„jasný pøedstavitel buržoazního
umìní“ nedostal do „Výnosu“, jak
to, že na schùzích na pøelomu ètyøicátých a padesátých let, kde
usvìdèovali kohokoli z èehokoli,
Vìrtinského nepøipomínali ani jednou? A když už nìkdo pøipomnìl,
urèitì se nìkdo zvedl a klidnì pronesl: „Na Vìrtinského nesahat!“
A to není vše: V roce 1950 po
natoèení filmu „Spiknutí ztracencù“
dostal Stalinovu cenu. Za kardinála, zápornou roli.
I kati mívají své rozmary. Vyvázl Pasternak, zùstala naživu Anna
Achmatovová...
Miláèek režimu?
Ne tak docela.
„Už je mi hodnì let,“ øíkal Vìrtinskij své ženì v roce 1943, když
se vrátili: „ale to je jedno. V zemi je
dvì stì miliónù, a když pøestanu
zpívat, budou se otáèet moje desky. Jaké budou honoráøe! Zabezpeèím tebe a dìti na celý život.“
Jenže ouha: honoráøe se nekonaly, protože prostì nebyly desky.
Pravda, krátce po pøíjezdu ho
nechali nahrát patnáct písní - v padesáti kusech, pouze pro èleny vlády. A Vìrtinskij se smíøil s tím, že
za padesát kusù se s honoráøem
nedá poèítat. Jenže válka skonèila
a on najednou zjistil, že jeho desky se vyrábìjí v obrovských nákladech a prodávají se v zahranièí zemì potøebovala valuty. Potom se
zaèaly prodávat i doma. A.N. nesmìle pøipomnìl honoráøe - zaplatili mu pakatel.
Mnohem pozdìji mu povolili nahrát ještì šest písní. A to bylo všechno. Celkem jednadvacet z dvou set.
Z tìchto dvou set cenzura povolika hrát na koncertech všehovšudy
tøicet...
A. N. Vìrtinskij brzy všechno
pochopil. Závìry uèinil dva.
Pro ženu: „Dobøe kreslíš, jdi studovat, protože já tì uživit nemohu.“ Tak se také stalo: Lidija Vladimirovna absolvovala institut a stala
se grafièkou.
Pro sebe: je potøeba vydìlávat
na živobytí. A zaèala honièka, pohostinská vystoupení, trvající celá
léta - až do samého konce.
Vìrtinskému stanovili normu: 24
str:47
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
koncerty mìsíènì. Jako všem umìlcùm bez titulù. U nás jsou si všichni
rovni - takže naè si stìžovat? Dobøe
- když dvacet ètyøi, tak dvacet ètyøi.
V tom pøípadì je ale potøeba jezdit
po celé zemi, pøi zájezdech jsou tarify vyšší - rozhodl Vìrtinskij. Vedoucí Úøadu pro pohostinská vystoupení nemìli námitek. A posílali ho
na Dálný východ a Sibiø - neznámo
proè zrovna v zimì do padesátistupòových mrazù, a do Støední Asie bùhvíproè v létì do padesátistupòových veder. Vozili ho letadly kabiny se nevytápìly, bylo mínus
35; a na odkrytých „džípech“. A Vìrtinského zaèala trápit záducha.
Z dopisu: „Mìl jsem astmatické
záchvaty a rval jsem na krku límec
košile, nemaje možnost dýchat.“
Z dopisu: „Hlavní jsou dìti. Mnì
je 59 let, jak vyrostou, dožiji se toho,
jak je zabezpeèit? To všechno mì
muèí a trápí ve dne v noci...“
Ze zápiskù: „Zavøi oèi - šeptá mi
mùj vnitøní hlas - jinak zahyneš... A
já je zavírám. Na mnohé. Abych se
zachránil. Abych žil. Kruh se zužuje.“ To je zápis z roku 1949, v té
dobì on už dávno pochopil vše...
Bìhem celých ètrnácti let od návratu se však v tisku neobjevilo o
Vìrtinském ani slovo. Byl - a pøitom jako by nebyl. Nìkolik mìsícù
pøed smrtí napsal tehdejšímu námìstku ministra kultury SSSR: „Kdesi tam... nahoøe se všichni ještì tváøí,
že jsem se nevrátil... A pøitom já
jsem! A velmi „jsem“!“ A zde je závìreèná vìta: „Lid mì miloval a
nevšimli si mì jeho vládcové!“
Vìrtinskij si pøesto uchoval svérázný smysl pro humor. Dokázal
Str: 48
žertovat s vážnou tváøí, bez úsmìvu. To nìkdy mátlo. Jednou se jedna z nejvtipnìjších žen nechala
nachytat právì takto: potkala Vìrtinského vedle Jelisejevského potravináøského obchodu, v ruce mìl
balíèek s nìèím k snìdku. „Pøedstavte si to, tady nemají vestfálskou šunku! A to není všechno! Dokonce tu
o ní neslyšeli!“ A autorka pøekrásných fejetonù, dávná pøítelkynì zpìváka, vzala žert naprosto vážnì.
To se stalo v létì roku 1948, kdy
byl sotva zrušen lístkový systém,
skoro pìt let poté, co se Vìrtinskij
vrátil a už dobøe vìdìl, že nejen
vestfálská šunka, ale ani mnoho
dalšího není v rodné vlasti k mání.
Pøed koncerty, jak bylo zvykem, musely všechny zpívané písnì obdržet schválení. Cenzor se
zachmuøil:
„Píseò se nazývá Palestinské
tango - to nejde.“
„A text? Ten být mùže?“ zeptal
se umìlec.
„Text - ano. Ale ten název...“
„Nu což,“ povzdechl si zpìvák:
„nazveme jinak... Arabská píseò projde?“ Prošlo.
Natalja Iljinová, která znala Vìrtinského už ze Šanghaje pøedváleèných dob, vzpomíná: „Jednou vyprávìl, že nemohl nad ránem
usnout a zøetelnì slyšel rozhovor
koèek na støeše: ´Marrusjo!´ pravil
kocour. ´Já nejsem Marrusja, já jsem
Varvara!´ odpovìdìla koèka.“
Pokud jde o koèky, ty mìl Vìrtinskij rád. K té své se choval obdivuhodnì. Fanšetta nebyla žádné výjimeèné zvíøe. Všichni však potvrzují,
že Vìrtinskij se k ní choval uctivì -
jako k ženì. A když se línì povalovala na rukopisu, nebral ji za krk, aby
ji shodil ze stolu, ale pøemlouval ji,
aby odešla, že on musí pracovat.
A ohromené dcery vidìly pøíklad. Ostatnì ne jediný: byla tu
ještì mnohodílná balada o kocourovi Klaferdonovi.
Tento kocour pracoval nejprve
v Jelisejevském potravináøském obchodì a potom v Mikojanovì masokombinátu. Najímali ho na lov
myší a jako výplatu mu dávali horká
opeèená jatýrka. Jednou si však kocour zalenošil, myši nelovil, avšak
jatýrka snìdl. A co se stalo! Bylo
uspoøádáno shromáždìní pracovního kolektivu, vystoupil øeditel San
Sanyè: „Jak jste mohl, soudruhu Klaferdone, krást? To je pøece neslušné!“ Kocoura napomenuli, ten se s
dvojnásobnou energií vrhl na myši
a vychytal všechny. Byl tudíž pro nepotøebnost uvolnìn a na státní útraty odjel pracovat na Sibiø. A zde se
Štìstìna usmála. Klaferdon potkal
Fanšettu a zamiloval se po koèièí uši.
Balada byla nekoneèná - vyprávìla se dívkám na dobrou noc, dopisovala se v dopisech.
Tolik dvì historky, které by
bylo možné nazvat „O koèkách
Vìrtinského“, i když tøeba i jinak:
„O výchovì“.
Když se dcery ptaly otce, proè
vlastnì tak miluje koèky, odpovìdìl: „Jsou to šlechetná zvíøata - koèky neumírají doma. Já bych chtìl
umøít také tak.“
A tak i zemøel. Jeho život se uzavøel 21. kvìtna 1957 po koncertì v
Leningradì.
Edièní poznámka:
Informace byly èerpány z doprovodného textu na obale první z gramodesek, které vyšly na jaøe roku 1989 ke stému výroèí narození umìlce
ve firmì Melodija (autor textu K. Rudnickij) a z èlánku Grigorije Citriòaka „Alexandr Vìrtinskij: osud a písnì“ uveøejnìném v týdeníku Litìraturnaja gazeta 21. èervna 1989.
str:49
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
MÍT NADHLED
Vaška Dvoøáka jsem poznal pøed dvìma lety jako obyvatele a také
propagátora permakultury na Kršnovì dvoøe u Benešova, èasem se odtud
po rùzných neshodách v komunitì odstìhoval, koupil pozemek v bývalé
vsi Hodonice u Kaplice v jižních Èechách, kde by chtìl èasem vybudovat
Kršnovy Domky-vesnièku trvale udržitelného života stmelenou filozofií
hnutí Hare Kršna. Momentálnì tu buduje kamenný domek, èasem se tu
chce vìnovat zemìdìlèení pro vlastní potøebu, poøádání rùzných kurzù
(permakultura, ruèní øemesla, stavìní z hlíny...) a také semináøù týkajících se filozofie, mezináboženského dialogu atd. V tomto èísle si mùžete
pøeèíst jeho úvahu nejen o vztahu víry a udržitelného zpùsobu života.
Ajša
Pøed nìkolika dny mne navštívili dva policisté. Pøišli mne zkontrolovat, jestli mám obèanku, to jejestli nejsem “živel”. Ano nìkomu
tak jistì mohu pøipadat, když mì tu
vidí za soumraku øezat døevo nebo
slyší , jak halekám Haré Kršnaaaá!
Ten razantnìjší hned, že se podívá dovnitø, a už se ptá, co mám
v tìch bednách, na co je tohle a co
tu vlastnì dìlám. Pokusil jsem se jim
klidnì naznaèit nebezpeèný stav
naší civilizace a prezentovat tento
hlinìný domek jako možnou cestu
ze slepého ramene, mrtvé øeky. Ale
zøejmì zcela zbyteènì.
Pøemýšlel jsem poté, když odešli, èím je dána neschopnost porozumìt tak jasné situaci. Spoleènost
závislá na ropì, zaniká s jejím vyèerpáním. Je to jako když odèítᚠ11=nic nezbude, logický, pøesný závìr. Èím jen to je, že to tolik lidí
nechce chápat? To o èem teï budu
psát, je samozøejmì dáno mým zpùsobem života, ale nepøedkládám ti
to k vìøení-jen k ovìøení (pøípadnì k zaslání zpìtné vazby-adresu
Str: 50
uvedu na konci èlánku). Prosím nezávisle posuï, zda je mùj pohled na
vìc správný. Ateistický èlovìk-co to
znamená? Jak pøemýšlí? Za èím jde,
co chce? Tady nìkde vidím pøíèinu
problému. Tady zaèíná hlubinná
ekologie. Nejdøíve je dobré vyjasnit
si pojem ateista. Používám zde toto
slovo k oznaèení èlovìka, který (v
kostce øeèeno) nepøipouští existenci
mimo dosah svých smyslù. Jsou rùzné úrovnì ateistù, od moralisty po
nekrofila, od hlupáka až k démonsky
orientovaným bytostem.
Základem života tohoto druhu lidí
je myšlenka, že zánikem mého tìla,
já jako vnímající bytost, zanikám. Ano
vskutku hrùzostrašná pøedstava. Tato
pøedstava determinuje ateistu jednat
urèitým zpùsobem. Zpùsobem, který upøednostòuje doèasný, okamžitý prožitek. Není schopen realizovat
skuteènì dlouhodobou vizi, myslet
dopøedu. K tomu je totiž potøeba urèitý nadhled, širší perspektiva, kterou ateista postrádá. Slovy nìkoho
slavného-èinnost ateisty se rovná“po nás potopa”.
A skuteènì mi to tak ten policista
øekl (jinými slovy - trochu vulgárnìji). Ano, vùbec ho nezajímalo, co tu
po nás zbude. A když jsem poukázal
na osud jeho dìtí, nejistì odpovìdìl: “To už budou jejich problémy.”
Možná o tom ještì ani nepøemýšlel.
No prostì - ateista. Ano tento èlovìk
nevzal zodpovìdnost za své jednání. Je zcela nepochybné, že se mu to
v budoucnosti nevyplatí.
A z tìchto lidí je složena souèasná spoleènost. Nedávno jsem
èetl výsledky výzkumu veøejného
mínìní. Bylo to o tom, kolik lidí
v ÈR vìøí v Boha. Výsledkem bylo,
že vìtšina obyvatelstva buï neví
nebo pøímo nevìøí. Z toho vyplývá, že žiješ v ateistické spoleènosti, ve spoleènosti, která nemyslí pøíliš dopøedu, aby nemusela pøiznat,
že se ubírá nesprávným smìrem. A
to procento odvážných, kteøí se
nìkde na ulici pøihlásili ke své víøe,
jsou vìtšinou jen zaèáteèníci, kteøí
jen slepì vìøí a naivnì si myslí, že
tím práce skonèila. Jsou zachránìni
a mají zajištìnou volnou vstupenku
do duchovního svìta. Ale to je omyl!
Od “pouhé” víry k realizovaném
poznání Boha je ještì dlouhá cesta.
Takže závìr je (a teï to pøijde) žít ekologicky nebo dokonce sobìstaènì, mùže více ménì jen duchovnì založený èlovìk, který je schopen dlouhodobý prospìch pøed
okamžitým. A pokud chceme žít
v tzv. trvale udržitelné spoleènosti,
musí to být spoleènost teistická duchovnì orientovaná.
Bohu díky, èasy se mìní, probuzených lidí pøibývá, a ekofarem
a ekovesnièek také. V Nìmecku
jsou ve vládì Zelení a mùj kamarád
Jirka Guth dostal práci v Praze na
ministerstvu životního prostøedí.
Co jsem chtìl tímto èlánkem øíci,
je pouze fakt, že existuje pøímá úmìra mezi ateizmem a konzumem a mezi
duchovní realizací a ekologií. Koho
zajímá cokoliv o sobìstaèném projektu Kršnovy Domky nebo by chtìl diskutovat o nìkterém z bodù tohoto
textu, mùže napsat na mou adrese
(nebo tak mùžete udìlat i na stránkách Mysch+Masche, pozn. M+M) :
bhakta Vašek Dvoøák, Hodonice Kršnovy Domky, Kaplice - Desky
P.P.4, 382 41. Každý dopis je vítaný.
“Nemùžeme oèekávat, že svoje
problémy vyøešíme stejnou
mentalitou, která je vytvoøila.”
Albert Einstein
(Vašek Dvoøák, 18. 11. 512, Kršnovy
Domky)
Detail budoucího okna z okurkových lahví v kamenné experimentílní stavbì v
Hodonicích.
Foto: Ajša
str:51
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
S p e i r, D t a l a m a,
Gealach a Grien
aneb Našinec v prastré zemi keltské
Foto: Adam Poncza
Cestopisná vyprávìní Našince Adama
Ponczi o putování do
bájné zemì irské
skrz starý kontinent,
o divech, jež tam
spatøil na vlastní oèi,
o pokrmech, jež tam
jedl, o dobrodružství,
jež mu tam byla souzena prožíti, jakožto
i o lidech na své pouti potkavších tam.
Cesty naše vedou napøíè osudem naším, planetou naší a obèas,
a to skoro poøád, køižují se s osudy
druhých...
Již mnohokráte zmiòoval jsem
se ve svých statích o svém pokrevním bratru Štìpánovi Marhoulovi,
kterak jsme spolu mnohaèetná dobrodružství zažili. ...hledali zlato v
luhaèovickém potoce s poetickým
názvem Gáborka, poklad na Støíbrném jezeøe na Rasové, procestovali køížem krážem vlast milovanou naši, založili a úspìšnì vedli
amatérskou filmovou spoleènost,
zasloužili se o rozvoj hoprdoksové
kultury v našem euroregionu i šíøení jejího vìhlasu mimo nìj... A
tak by se dalo pokraèovat do ne-
Str: 52
koneèna (vìøte, že budeme, ale až
v pøíštích MyšMaších) .
Nic ménì cesty naše se nejen
scházejí, ale i rozcházejí. A ty naše
se naposledy rozešly na posledním
øetechovském festivalu hoprdoksové kultury (leden 1998). Má cesta
vedla na Øetechov a jeho do Irska.
Cesta do Irska není jen tak (a
na Øetechov taky), ale o jeho zkušenostech s byrokracií se zde nebudu rozepisovat, nebo jak následující øádky prokáží, mám svých
vlastních na jedno speciální èíslo
tohoto èasopisu.
Tak tedy Štìpán již zdárnì a
spokojenì žil v zemi irské pùl roku.
Vedl jsem s ním, jakožto jeho dlouholetý pøítel, èilou korespondenci.
I tu uzrál v našich myslích nápad,
že bych ho snad mohl o letním èase
navštívit v jeho karavanu na bøehu
Atlantského oceánu. A tak slovo
dalo slovo a já se jal s jeho pomocí
uskuteèòovat tento smìlý plán. O
to smìlejší, že jakožto základ státu (neb rodina = základ státu) nesu
znaènou míru zodpovìdnosti za mi
do péèe svìøené osoby nìžného
pohlaví (2 ks.), i když musím pøiznat kousky celkem výstavní a po
nìjakém èase jsem k nim dokonce
velmi citovì pøilnul. Což se dozajista stává každému základu státu.
Vzhledem k tomu, že mìl jsem
jakožto øádnì pracující a danì vèas
platící obèan tohoto kraje svìta
pouze pár dní dovolené, nemohl
jsem použít svého toliko oblíbeného ekonomicky výhodného dopravního prostøedku jakým beze sporu
autostop je. I když v mé finanèní
situaci by to byl dopravní prostøedek vìru vítaný. Musel jsem se tedy
chtì nechtì poohlédnout po jiném
spoji do Irska. Zprvu jsem se poohlédl po nejrychlejším souèasném
spoji, leteckém. No, ale ceny zdály se mi ponìkud astronomické a
já se nechtìl vydat na obìžnou dráhu. Nezbylo mi tedy nic jiného, než
spolehnouti na naše autobusové
pøepravce. Našel jsem si nejmenovanou pøepravní kanceláø, jež mne
mìla dovésti do Londýna a odtud
jsem mìl dále pokraèovat do Irska
autobusem tamní spoleènosti.
Za poslední své peníze v naší
mìnì zakoupil jsem lístek na vlak
do Brna. V Ostrožské Nové Vsi jsem
zamával spolupracovnici, co umý-
vá nádobí na hotelu, kde toho èasu
pracuji. Není to pøesné, nebo mi
zbylo ještì na dvoulitrovou láhev limonády a jeden balíèek kari koøení.
U pokladny jsem musel sic vypùjèit
si asi pìt korun od jedné dámy ze
Slovenska, nebo moje pìtikoruna
byla v zámku vozíèku (jistì znáte z
tìch nových supermárketù). Pìtikorunu jsem slovenským manželùm s
tisícerými díky a nìkolika úklonami
vrátil. Poté již nic nebránilo, abych
vyhledal autobusové nástupištì hodinu pøed odjezdem autobusu. Jistota je jistota a tak jsem zaujal polohu
èekajícího cestujícího již dvì hodiny pøed pøíjezdem. Každá vteøina
byla vìèností. Koneènì jsem se doèkal. Už pøijíždí. Díky èasovému
pøedstihu jsem byl první na øadì.
Smìle jsem se ohlásil u øidièe. Ten
vytáhnuvší seznam pasažérù, jal se
hledati mé jméno. Po nìkolika lousknutích jeho oèí po seznamu mi suše
sdìlil, že s nimi urèitì necestuji. Stál
jsem tak jak spaøený (horkou vodou).
Všechny naše úspory jsou v èoudu!
Ohánìl jsem se zaplacenou složenkou, ale marnì. Jediné, co pro mne
mohou udìlat, je vzít mì do Prahy,
tam údajnì bude jejich hosteska.
Cesta do Prahy to byla pro mne uèinìná muka. Naneštìstí tam hosteska byla i s mými cestovními lístky.
Hurá, jedna nepøíjemnost byla za
náma. Celièkou cestu do Prahy jsem
nebyl na toaletì a to pøestože, jak
jsem pozdìji v Anglii zjistil, byla souèástí vybavení autokaru. Chtìl jsem
využíti zastávky v Praze, abych si
ulevil, ale nakonec jsem to musel
vydržet až do Rozvadova. Jak již
str:53
Mysch+Masch
No: 14
a nakonec jsme se
blížili k francouzskému pøístavu Cale.
Nálada v autokaru,
aè byla šedá, doèista ztmavla. Nalodili
jsme se na trajekt. To
byla skvìlá houpaèka. Já jako suchozemec, kde nejvìtší
vodní plocha v mém
okolí je luhaèovická
pøehrada, v které
A zde již vidíme cestovatele našeho spolu se svým vìrným jsem se nejmíò pìt let
druhem v dobrodružstvích, svìtobìžníkem a odjakživa te- støízlivý a dobrovolnì nekoupal, pøipasaøem, Fopem Marhoulem pøed hospodou sedící.
Foto: Adam Poncza dal jsem si jako po
neskuteèném flámu.
jsem vyprávìl, nemìl jsem v naší Nebyla sic bouøe jakou popisoval Štìmìnì skoro ani korunu. U dveøí pøed pán ve svých dopisech, kdy se dá
hajzlíkem sedìli dvì dùchodkynì. Z vydržet se snídaní v bøiše jen na podjejich rozhovoru jsem zachytil, jak laze nìkolikapatrového trajektu. Najsou lidi dneska k sobì zlí a neucti- štìstí jsem mìl u sebe pro pøípad
ví, jak to døív bylo jiné a lepší... ko- ztroskotání lahvinku (ploskaòu, jak
neckoncù znáte to, ne?
se jí dùvìrnì øíká u nás v kraji) sliA tak , nebo jsem nemìl celou vovìnky, alias trnkovej vody nebo
požadovanou èástku, upozornil jsem jak øíká mùj tchán, krve hor. Díky ní
je na to : „Paní, omlouvám se , chy- jsem rozhoupal své outroby a tak
bí mi tøicetník.“ Z milé babièky se jsem mohl houpavým námoønickým
stala lítá saò a pustila se do mne vše- krokem udržovat rovnováhu, zatímmi svými sedmerými hlavami. „Na co ostatní pasažéøi pøipomínali zeto opravdu dneska nejsem zvìdavá!“, lené obyvatele Marsu.
pochopil jsem, že jedinì rychlým
Jak jsme se blížili k Doweru,
úprkem se mohu zachránit. Ukryl nìkteøí cestující se stávali hovorjsem se tedy v útrobách našeho au- nìjšími. A tak jsem poznal pár ópér
tokaru a se skøíženýma nohama jsem a jednoho taneèníka v kristuskách
cestu do Rozvadova pøežil.
a se somradlem. Ten mi dal dobrou
Rychlý oø, jak jsem pozdìji auto- radu, jak na imigraèní úøedníky
kar nazval, øízen dvìma zkušenými zapùsobil kladnì: „Staèí jen být
øidièi, požíral kilometry jako otesá- milý a umìt dobøe anglicky.“
nek rodinné pøíslušníky. A tak v krátNo milý jsem snad být mohl, ale
ké dobì mohli vysadit pár cestují- anglicky jsem dokázal øíci jen to,
cích v Luxemburgu, posléze v Bruselu že neumím poøádnì anglicky. Na-
Str: 54
Mysch+Masch
No: 14
víc nám ani moc radosti a uklidnì- ným celostránkovým razítkem do
ní nepøidali øidièi, kteøí nám s jitou mého cestovního pasu. Jak jsem se
dávkou ironie sdìlili, že se jim ješ- pozdìji dozvìdìl, opravòovalo mne
tì nestalo, aby nìkoho nevrátili. Mi- pouze k pobytu na šest mìsícù. Za
nule dokonce šest lidí. Imigraèní ou- tu celou dobu jsem nesmìl vykonáøedníci opravdu vyslýchali každého vat jakékoliv povolání za mzdu ani
jak pøi státnici z anglického jazy- nikomu nijak pomáhat z èistého souka. Taneèník v trièku, kraasech, s citu bez nároku na odmìnu. Byl
kristuskami na nohou, jehož jediným bych-li nìkým lapen èi pøistižen, byl
zavazadlem bylo již zmínìné so- bych ihned vyhoštìn. No to opravmradlo, bez vìtších potíží prošel. du nehrozilo, nebo jsem si jel do
Když dostal jsem se koneènì na Irska odpoèinout, ne vyrábìt mozoøadu, nebylo mi zrovna do zpìvu. ly. Autobus mne již netrpìlivì oèeIhned jsem pro jistotu øekl: „Dobrý kával s nastartovaným motorem. Jak
den, jsem Adam Poncza a nemlu- jsem se od spolucestujících dozvìvím moc anglicky.“ Imigraèní ou- dìl, øidièi již chtìli odjet. Naštìstí
øedník si mì zmìøil jako bych byl si na mne nìkdo vzpomnìl. Dìkuji.
nìjaký terorista a zavolal pøekladaMìli jsme již znaèné zpoždìní,
telku. Byla to celkem milá paní. Ou- bylo zavinìno asi rozbouøeným
øedník byl zvìdavý jak nìjaká bab- moøem. Nikdy bych nevìøil, že
ka. Chtìl jsem mu øíct, že bude brzo Londýn je tak veliký. Jak pøesnì?
starý, ale vzpomnìl jsem si na radu Již jsme se blížili k Londýnu, posvé švagrové abych dìlal mrtvého nìvadž jsme byli vybaveni videem,
brouka. Otázky jeho byly dotìrné a tak nás øidièi rozptylovali rùznými
mnohé moje odpovìdi byly zøejmì ménì èi více pøiblblými filmy. Již
pøekladatelskými oøíšky, nebo paní jsme byli na pøedmìstí Londýna a
nepøekládala celé moje pohádky. on tam zapl další film, „Bez dcerNamátkou uveïme, že jsem napøí- ky neodjedu“. Øíkal jsem si, proè
klad nemohl pøeèíst, natož pak pøe- to tam pouští, vždy za chvíli jsme
psat do vyžadovaných formuláøù, pøíjmení mého odvìkého
pøítele jehož pozváním jsem se
ohánìl. Na otázku, kde jsme se
s mým irským pøítelem Thomasem seznámili, jsem odpovìdìl,
že v pražských hospodách. „A
jak jste se domlouvali, když neumíte anglicky?“ „On tam studoval bohemistiku...“
Po skoro pùlhodinovém køížovém výslechu mì mùj sym- Oba pøátelé, duší romantci, na bøehu moøe.
patický ouøedník odmìnil krásFoto: Adam Poncza
str:55
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
na místì. Ale bylo nám souzeno
vidìt ten film celý. Takže Londýn
je pøesnì tak veliký. Je to kouzelné kosmopolitní mìsto. Se zcela
zvláštní atmosférou. Strávil jsem v
nìm ètyøi a pùl hodiny...
V osm hodin mi jel autobus do
Tralalí (Tralee). Èekání jsem si zpøíjemnil ochutnávkou místního piva (na
které jsem byl pozván jednou sleènou, které jsem navzdory razítku v
pase poskytl nosièskou službu, koneckoncù jsem to o tom zákazu nevìdìl, takže královna té noci mohla
klidnì spát) a chroumáním popkornù, které byly k pivu zadarmo.
Mùj autobus mi díky sleènì
málem ujel, nebo ona shánìla jakousi mapu Londýna a na hodinu
mi zmizela, zanechavší mne s její
batožinou. Naštìstí se vrátila tøi
minuty pøed odjezdem a tak jsem
mohl nastoupit další odyseu pøes
Anglii do Irska. London - Reading Bristol - Port Abraham - Pembroke
Dock - Rosslare Harbour - Wexford
- New Ross - Waterford - Carrick on - Suir - Clonmel - Cahir - Tipperary - Limerick - Adere - Newcastle West - Abeyfaele - Listowel - Tralee, to byla cesta. Tentokráte jsem
na trajektu strávil celou noc až do
nádherného svítání, které jsem si,
jak jinak než nádhernì, prožil držíc v pravé ruce svou milou - ploskaèku slivovice. Och, och, Bože,
jak je na tom svìtì krásnì. Takový
trajekt, to je hotový Babylon. Na
cestì z Francie do Anglie ještì èlovìk zaslechl ten nᚠkrásný libozvuèný jazyk Palackého, zde již
však nikoliv. Jel jsem tu uprostøed
Str: 56
zmatení jazykù (díky své lenosti
ovšem) sám a sám. Na takovém trajektu by se našinec mohl i ztratit.
Ne proto, že by snad byl blbý, ale
proto, že naò èíhá množství babylonských nástrah. Množství rozlièných stylovì zaøízených barù, restaurací a jídelen, gemblerská
zákoutí, bezcelní obchody s alkoholem, cigaretami, suvenýry a pøedevším bonbóny v plechových krabièkách. Nesmí chybìt také dìtský
koutek. Po vyplutí na moøe se lidé
vychrlí z aut, motorek a autobusù
do všech tìchto prostor. A jak se
pozvolna trajekt vzdaluje na moøe,
opadá ostych, vlny rozhoupávají
vnitønosti, lidé polehávají èasto v
zablácených botech po nádherném
polstrování køesel a gauèù. Myslel
jsem si, že tito polehávající a svaèící lidé jsou tam nìkde od nás. Ne,
to nebyly slovanské jazyky. Nìkteøí
lidé jsou prostì všichni stejní...
Do Irska jsem se dostal vlastnì
tak trošku nelegálnì, nebo jsa slušnì nastrojen a mírnì zaboøen do køesílka autobusu, unikl jsem ostrému
pohledu legitimujícího celníka, který dal pøednost partì chuligánù na
zadní pìtce. A tak nikým nepozorován, nemusel jsem podstoupit ponižující pohovor s celními zamìstnanci. Již jsem byl v Irsku. Polovina
úspìchu. Teï ještì zbývalo dojet ke
Štìpánovi a najít jej.
Když jsem šastnì dorazil do Tralalí, bylo pùl tøetí odpoledne. Na
nádraží jsem si prohlédl mapu, do
Dingle a Ventry to byl ještì poøádný kus cesty. Šel jsem tedy za mìsto zkusit štìstí na stopa. Všech sedm
lidí, co se postavilo pøede mne, již
odjelo. Kochal jsem se tedy pohledem na nedaleký cirkus. Náhle zastavil chlapík. Jel jenom pìt mílí.
No nevadí, øekl jsem si, aspoò kousek. Nìco neustále blábolil, asi anglicky. Na pìti mílích jsem tvrdnul
pìknì dlouho. Mezitím jsem zjistil,
že stopuji na opaèné stranì (v Irsku
se stejnì jako v Anglii jezdí vlevo).
Poodešel jsem tedy pøes cestu a mìl
jsem štìstí. Nebo na té stranì, kde
jsem pøedtím stopoval, se stala dopravní nehoda. Nikdo nebyl vážnì
zranìn a tak jsem stopoval dál. Irské cesty jsou neuvìøitelnì uzouèké. Divil jsem se, jak mùžou kolem
sebe projet dva autobusy.
Pomalu zaèalo poprchávat. Za
chvíli mi zastavila nìjaká bába.
Dal jsem se s ní do øeèi, kam jedu
a tak (to jediné jsem dokázal ještì
sdìlit). Bába mi nabízela práci, ale
já o žádnou nestál, mým prvotním
a jediným cílem bylo ještì ten den
najít Štìpána. Což nebude nikterak
snadné. Mìl jsem totiž vyjet o den
pozdìji a cestovní kanceláø mi ze
dne na den zmìnila datum odjezdu. No, ale už jsem na cestì k
nìmu. Bába mì vysadila také po
pìti mílích. Ještì než zmizela ve
svém domku, poradila mi, abych
šel stopovat ještì kousek dál po
cestì do Dingle, že je tam
širší cesta. Chvíli jsem
na bábu nadával,
neb v nepøehledných zatáèkách jsem
málem byl zajet automobily. Cesty jsou
tu obehnané zdmi a mnohdy není
kam uhnout. Ale nakonec se cesta
pøíjemnì rozšíøila. Zaèalo vydatnì poprchávat. Stopoval jsem, sic
mi ruce staèily. Auta kolem radostnì projíždìla. Zastavit v dešti neznámému èlovìku se jaksi nikomu
nechtìlo.
Už jsem toho mìl plné zuby a
nálada se blížila k bodu mrazu.
Když tu jako blesk z èistého nebe,
jako osamìlý jestøáb na prozáøené
letní obloze, se v záhybu cesty
smìrem od Tralalí zjevila ponìkud
známá silueta. Ano, s pøibližováním se postavy smìrem ke mnì, jistota sílila. Byl to Šejn. Ale co to
píší mé krví zborcené prsty do klávesnice psacího stroje Consul. Ještì teï nedokáži ve svém vnitøním
hlase potlaèit náznaky dojetí. Byl
to Štìpán, kterého jsem tady vùbec neèekal. Následovalo dlouhé
objetí, slzy a nezbytný doušek z
cestovní ploskaèky. Hlas se nám
obìma tøásl (mnì zimou a Štìpánovi protože si po tak dlouhém pobytu mezi samýma anglicky mluvícíma lidma nemohl vybavit èeská
slovíèka). To bylo shledání...
Pokraèování bude...
str:57
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Bylo deštivo
Kapky pleskaly všude kolem mì
a jedna se mi rozcvrnkla o nos. Podíval jsem se vzhùru a pomyslel na
to, z jaké výšky k nám kapièka dopadla. Potom jsem nastavil ruku, a
šikovnì, aby zùstala celá, jsem jednu kapièku zachytil do dlanì. Prohlížel jsem si tu malou lesknoucí se
kapku a pøemýšlel jsem, co asi takové kapièky na zemi prožijí, než se
znovu vypaøí do nebe. A ta mì napadlo zeptat se jí. A co kapièka na
to? Zaèala radostnì povídat. Poslouchejte.
To jednou, bylo také tak deštivo jako dnes, a já kapièka jsem zase
z té výšky dopadla k zemi. Dopadla
jsme na strom, sklouzla jsem z listu
a z nìj na další a další, až jsem myslela, že ta nádherná klouzaèka z listu na list nikdy neskonèí. Ale nakonec lístek vystøídala skluzavka z
dlouhé trávy a já se na chvíli rozlouèila se svìtlem a vpila se do zemì.
Pùda mì však nepotøebovala. Pršelo již dlouho a sestøièky kapièky pøede mnou její žízeò už uhasily. Byla
jsem tedy zvìdavá, co mne tentokrát potká na mé pouti na Zemi.
Nedaleko místa, kde jsem dopadla, byla øíèka. A tak mì podzemní pramínek , do kterého jsem se
protáhla, donesl až tam. Potùèek
hladilo sluníèko a to se to skotaèilo.
Vyskakovala jsem s ostatními pøes
kameny, toèila se nahoru a dolù pod
splávky. A když voda tekla mírnìji,
jen jsem se pohupovala a vyhlížela,
Str: 58
kdy zase budu moci povyskoèit,
zatøpytit se, anebo se krátce promìnit v bublinku.
Proud byl teï mírnìjší a já
jsem spatøila níže u bøehu kráèející
dìvèe. Vyšlo z nedalekého domu a
neslo kbelík. Když dìvèe došlo k
øíèce, byla jsem už nedaleko. A když
dìvèe kbelík ponoøilo, vplula jsem
tam se spoustou dalších sestøièek.
Bylo to vzrušující! Kam asi pùjdeme? Vezmou si nás do kuchynì,
nebo budeme muset nést špínu jejich prádla? Štìbotali jsme o tom jedna pøes druhou, když tu se kbelík
nahnul a byly jsme pøelity do vìtšího džberu. Døíve, než jsme se staèily rozhlédnout, zaèalo se k nám blížit nìco, co pøipomínalo draka. Když
se to dotklo hladiny, poznala jsem
ve funícím rohatém stvoøení ne supícího draka, žíznivou krávu. Tak
jsem se nechala klidnì unášet a po
dlouhé trubici jsem sklouzla do veliké jeskynì. Byly jsme v žaludku.
Tam jsme krávì hodnì pomohly.
Namoèily seno, navlhèily obilí a bylo
po žízni. Co všechno probíhalo pak,
nedovedu popsat. Vím jen, že jsem
se nakonec ocitla ve velikém vaku
a byla jsem celá bílá. Byla jsem plná
živin z trávy. Netrvalo dlouho a už
nás nìco prudkými pohyby táhlo
dolù. Protáhla jsem se úzkým otvorem a ocitla jsem se v podobném
kbelíku jako døíve. Mohla jsem pozorovat, jak dìvèe maèkáním kravského vemene vyhání i ostatní bílé
sestøièky ven.
Tentokrát jsem se dostala opravdu až do kuchynì. A jen co nás pøecedili, slyšela jsem paní mámu, jak
nás rozdìluje. U stolu sedìly dìti a
jenom výskaly, když mléko lila do
hrnce se slovy: „Toto je na krupièku, toto je do džbánku na pití do
bílé kávy a to, co zùstává, necháme
na tvaroh do nedìlních koláèkù.“
Jelikož jsem byla v hrnci na krupièku, pocítila jsem, jak mi zaèíná být
horko. Sestøièky se zaèaly taky nespokojenì vrtìt až jsme byly donuceny se hýbat tak rychle, že jsme
radìji všechny chtìly vylétnout ven.
Ale foukli do nás chladnìjší vzduch
a tak jsme se trošku zklidnily. Ale
teplo bylo tak velké, že jsem odložila bílé šatièky a radìji jsem se vypaøila. Tak jsem se chvíli vznášela u
stropu nad hrncem, pozorovala veselé dìti a dobrotivou maminku. Zatoužila jsem pøi tom, abych si nìkdy na své pouti na zemi mohla hrát
ve vodì s tìmito lidskými dìtmi. Oni
nám totiž ještì vìtšinou rozumí a
mají z nás radost. A tak jsem je pohledem pohladila a poøád ještì jako
pára, proklouzla jsem štìrbinkou v
oknì a stoupala jsem opìt vzhùru.
Nahoøe už na mì èekal mráèek,
ze kterého jsem už
z dálky slyšela štìbetání sestøièek. Vyprávìly si, co zažily. Pluly jsme po obloze a
stále nás pøibývalo.
Když už nᚠvelký
mrak byl tìžký, øekl
nám, a se zase spustíme dolù. Jenže
bylo teplo a nìkterým kapièkám sestøièkám se to dobøe povídalo. Tu se
mrak trochu rozzlobil a zahømìl:
„Dolù!“ a ukázal ohnivým prstem až
na zem. Tím nás popohnal rychle
dolù. A ještì cestou jsem slyšela, že
musel nìkteré znovu popohnat.
No a tak jsem teï, èlovìèe, u tebe
v dlani a tìším se, co zase nového
prožiju.“ Skonèila kapièka své vyprávìní.
Poslouchal jsem a skoro ani nedýchal, abych si ji doposlechl. Najednou jsem se ještì víc usmál, podržel ji jemnì v dlani a vykroèil jsem.
„Kam mì neseš, èlovìèe?“, zeptala se kapièka.
No pøece tam, kde mohu splnit
tvoje pøání. Mám taky dìti a zrovna
se teï veèer budou koupat. Jen tì
prosím, moc je nerozdovádìj, aby
nám potom usly.
Kapièka radostnì slíbila ( a zase
si jen uvìdomila, že to, co si upøímnì pøeje, se jí vždy vyplní, i když to
zpoèátku tak nevypadá ) .
Kapièka si pøála hrát s dìtmi, no
a dìti zase toužily hrát si s vodou .
Proto tolik spoleèné radosti pøi koupání.
(Zdenìk Bartoš,
Bylnièky)
Kresba: Stanislav
Bartoš
str:
61
str:59
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
Hodnì hlasitý výbuch
a zkurvená krabice se tøíští
na tisíc kousíèkù…
Jeho duše je volná…
a podzim roku 1998 vyšlo
druhé èíslo literárního èasopisu GARDEN. Na ètyøiceti stranách
A4 je možno najít spoustu básní, povídek, kreseb, úvahy, recenze, poètení o technice malby , divadlu
Drak, téma „Lidé a televize“. Sehnat
ho lze za 12 Kè u: Štìpán Koubík,
Mnichovická 715/12, Praha 4 - Háje,
149 00.
jádru statku, è. 7 lidské výživì, è. 8
hmyzu, pøedevším vèelám, è. 9 vztahu èlovìka a pøírody.
Na této adrese lze sehnat i další
bio-dynamickou literaturu, napøíklad VÝSEVNÍ DNY 1999 (Maria
Thunová) - populární kalendáø
pro práci na zahradì, na poli i v
sadu podle pøírodních kosmických rytmù.
R
B
ožnovská kapela KULTRA
vydala loni v létì kazetu s asi
40 minutovým živým záznamem z
Rožnova p. Radhoštìm. Lze si ji objednat za asi 50 Kè na adrese: Kultra, P.O. Box 153, Pošta 1, 756 61
Rožnov p. R.
T
RAFALGAR jest známý mo
nument ležící v Hoøicích v
Podkrkonoší, jest též název umìlecké skupiny pùsobící pøevážnì
v Hoøicích a okolí, jest též kulturní ètvrtletník, který uveøejòuje básnì, povídky, obrázky atd. Èasopis
si lze objednat na adrese: Jan Kvasnièka, Cerekvice 71, 507 77, tel.:
0435/ 68 11 72.
V
Báseò i kresba: Billi98
Str: 60
In
fo
Zatlaèen do krabice…
Srdce mu puká.
Mozek pulsuje…
Nemùže ven…
Pocítil, možná pochopil,
ale podøídit se nìjaké pitomé Krabici nechce…
Prásk, Prásk... naráží do stìn …
Ne, na proražení stìn nemá sílu
Pláèe…
ale jeho náøky stejnì nikdo
Neslyší a nikdo o nì taky nestojí…
Ale…umírá…umírá štasten…
Pøišel na princip krabice,
že jeho duši nikdo a nic nemùže zavøít do krabice….
N
rožuru „Vzbouøený Chiapas
- o mexických indiánech a zapatovském hnutí“ lze získat za 15
Kè + poštovné na adrese Iniciativy
na podporu EZLN: Miroslav Patrik,
Ekocentrum, Jakubské námìstí 7,
BRNO, 602 00, tel.: 05/ 42219334.
Iniciativa též organizuje výstavy
fotografií dvou èeských návštìvníkù Chiapasu, kteøí navštívili oblast
bojù mezi armádou a ELZN, spojené s informaèními pøednáškami.
Zájemci o uspoøádání akce ve svém
mìstì se mohou obrátit na adresu
M. Patrika.
My
sc
h&
Ma
sc
h
KRABICE
ALERIANA
aneb
ètení
pro pøátele biologicko-dynamického zemìdìlství, èasopis zdaleka nejen o zemìdìlství vydává:
Svaz PRO-BIO Šumperk-biodynamická sekce, Nemocnièní 53, p.s.
116, 787 01 Šumperk, tel. 0649/
216609, 214586. Jednotlivá èísla jsou
vìnovaná z velké èásti urèitým tématùm, napøíklad è. 6 zemìdìlskému statku jako celistvému organizmu a také èlovìku zemìdìlci jako
M
alarie records opìt provo
zuje distribuci hardcore/
punk/alternativních/.../ LP, EP, CD,
kazet, trièek, fanzinù, atd. Bližší informace: Malarie records, Martin Valášek, P.O. Box 10, 60-170 Poznaò
27, POLAND, tel./fax: Polsko - (061)
8677435.
U
ž jsme jednou v M+M infu
(è.12,5) psali o akci POMӎ ZACHRÁNI PRIRODZENÉ LESY - KÚP
SI SVOJ STROM, kterou dìlá Lesoochranárské zoskupenie VLK a jehož smyslem je vytvoøení první sou
str:61
Mysch+Masch
No: 14
Mysch+Masch
No: 14
I
nadále
si
na
adrese
Mysch+Masche mùžete objednat
starší èísla M+M, è. 9 - 13 Kè, è. 10 13 Kè, è. 11 - 12 Kè, è. 12 - 12 Kè, è.
12,5 - 15 Kè, è. 14 - 12 Kè. Dále pak
kazetu luhaèovské hoprdoksové kapely IF... - Pìt let hoprdoksu za 50
Kè. V cenách není zapoèítané poštovné, které se pohybuje podle
množství objednaných vìcí.
Tøi noci
O
T
RUSZ je nová distribuce (a
snad i fanzin) punku, hardcore, crustu a dalších smìrù na kazetách, CD, ...ale i v èasopisech. Distrolist za známku poskytne Patrik
Zrùst, Proseè 48/I, 539 48.
Str: 62
ako obvykle, bude se i letos
o tøetím víkendu v èervnu (18.20.6.) konat festiválek Myš + Maš párty, v poøadí šestý roèník. Je sice zima,
ale už teï plánujeme, jaký bude program. Pokud máte kapelu èi hrajete
jen sami nebo umíte-li tøeba žonglovat, malovat, pokud hrajete divadlo,
umíte nìjaké zajímavé vìci a dovedli
byste udìlat pracovní dílnu (kurz) a
nebo i rùznì jinak zajímavì tvoøíte,
pøípadnì o nìkom takovém víte, budeme moc rádi, když se nám ozvete.
Nemùžeme vám sice slíbit bohatství
a hvìzdnou slávu, zato však mùžete
prožít radostný a naplnìný víkend.
Psát je možno na známou adresu
Mysch+Masche nebo i volat na èísla
0633/64 33 71 (Radim) nebo 0633/
64 24 74 , O6O2/848 714 (Libor).
fo
In
bèanské sdružení LUNGTA
je dobrovolným, nevládním,
neziskovým sdružením obèanù, v
nìmž se sdružili lidé, kteøí se zajímají o Tibet, tibetskou kulturu nebo
tibetský buddhismus. Základním
cílem sdružení je pomáhat èlenùm
v jejich úsilí získávat a zveøejòovat
pravdivé informace o unikátní tibetské kultuøe, tibetském buddhismu
a situaci v Tibetu, který je od roku
1951 okupován a terorizován Èínou. Adresa: LUNGTA, Lubomír
Sklenka, Dlouhá 33, 110 00 PRAHA 1, tel.: 02/ 23 15 098.
J
Zaklínadlo proti prázdnotì
Text Pavly Slabé pochází z prvního LP „Utíkej !“ pražské dívèí skupiny Zuby Nehty.
h
sc
Ma
h&
sc
My
kromé rezervace na Slovensku (ale
i ve støední Evropì) prostøednictvím
odkoupení 21 hektarù pøirozeného
jedlovo-bukového lesa v srdci Èergovského pohoøí na východním Slovensku. Cena této plochy je 3,5 milionu korun, tedy je tøeba tøeba 3500
lidí, kteøí si symbolicky koupí jeden
strom za 1000 korun. Podle posledních zpráv je už tøeba „jen“ 3,2 milionu korun, což nás samozøejmì
vybízí k tomu, abychom v našem
plátku opìt otiskli prosbu o pomoc
v této jedineèné a šlechetné akci.
Více informací vám rádi poskytnou
lidé z Lesoochranárskeho zoskupenia VLK, Tulèík 27, 082 13, Slovensko, tel./fax: 091/ 7789488, e-mail:
[email protected].
Naplò se
Neboj se
Naplò se
Nic to není
Neøíkej
Nejde to
Uvidíš
Vše se splní
Uvìø mi
A otevøi se
Vše ostatní
Je nepodstaný
Poslechni
A naplò se
Uvidíš
Je to snadný
Nadechni se
A vykøikni to
Vdžy to víš
Vdžy to víš
str:63
Kreslíø Bartoš, Suchá Loz
Mysch&Masch - Kulturní obšastník o všelièemœ. Vydává sdružení M&M ve spolupráci s
Tomovou kopírkou. Momentální redakèní rada Ajša, Šašina, Staník, Martina, Adam. Založeno na jaøe 1993. Vychází èas od èasu a nìkdy i èastìji (vìtšinou po pùl roce). Vydávání
nepovoleno nikým, nevyžádané pøíspìvky vítány, anonymní pøíspìvky vyhazujeme, nepovolené kopírování povoleno. Dobrovolné finanèní dary uvítáme. Majitel každého èísla získal právo dát jej pøeèíst komu chce, protože pøedevším proto vzniklo. Cena jak kdy, dnes 20 korun.
Inzeráty na „slušné“ vìci otiskneme zdarma (nebo výmìnou) a ty ostatní vùbec.