Vesmírné abecedě.

Bílý trpaslík
je astronomický objekt vznikající zhroucením hvězdy o průměrné nebo podprůměrné
hmotnosti. Tyto hvězdy nejsou dostatečně hmotné, aby dosáhly ve svém jádře teplot
potřebných k fúzi uhlíku. Poté co se stanou rudým obrem během své fáze spalování hélia,
odhodí své vnější vrstvy a ty vytvoří planetární mlhovinu. Na místě původní hvězdy zůstane
jen neaktivní jádro skládající se převážně z uhlíku a kyslíku. Toto jádro nemá další zdroj
energie, takže zvolna vyzařuje energii nashromážděnou za aktivního života hvězdy a chladne.
Casiopea
Casiopea - je souhvězdí na severní obloze, pojmenovaný po marném královna Cassiopeia
v řecké mytologii, která chlubil o své bezkonkurenční kráse. Cassiopeia bylo jedním
z 48 souhvězdí uvedených v 2. století řeckého astronoma Ptolemaia, a to zůstane jedním
z 88 moderních souhvězdí dnes. To je snadno rozeznatelné díky své rozlišovací tvaru "W",
tvořené pěti jasných hvězd. To je ohraničené Andromed na jih, Perseus na jihovýchod, a
Capheus na sever. Ona je naproti Velkého vozu a ze severních zeměpisných šířek může být
viděn na její nejčistší na začátku listopadu.
Černá díra
Černá díra je objekt natolik hmotný, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru
natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla
teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem
Einsteinem. Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její
datum objevu. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být
neutronovou hvězdou. Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření,
bylo v perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za obecně
prokázáno, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech,
kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup.
DALEKOHLED - Hubbleův
Hubbleův vesmírný dalekohled je dalekohled, který na oběžnou dráhu Země do výše
600 kilometrů vynesl v roce 1990 při letu STS-31 americký raketoplán Discovery.
Dalekohled předává na Zemi obrazy vesmíru neovlivněné zemskou atmosférou. Jeho umístění
mimo zemskou atmosféru umožňuje pořizovat velmi ostré snímky vesmírných těles. Od
svého vypuštění se stal jedním z nejdůležitějších dalekohledů v historii astronomie a
významně se zasloužil o prohloubení poznatků o vesmíru.Velmi ceněné jsou například
snímky tzv. Hubbleových hlubokých polí s nejvzdálenějšími objekty, které zatím lidstvo bylo
schopno ve vesmíru pozorovat.
Hubbleův vesmírný teleskop je součástí série Velkých kosmických observatoří, programu
výzkumu vesmíru amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA).
EXOPLANETA
Exoplaneta nebo také extrasolární planeta je planeta obíhající kolem jiné hvězdy než kolem
Slunce a patřící tudíž do jiné než sluneční planetární soustavy. Přestože byly exoplanety již
dávno předpovězeny, nebyly do 90. let dvacátého století známy žádné planety obíhající jinou
hvězdu hlavní posloupnosti. Avšak od počátku 21. století jsou díky novým metodám
pozorování a lepším technologiím každoročně objeveny desítky exoplanet. Objevy exoplanet
vybízejí k otázce existence mimozemského života. Před rokem 1990 bylo známo jen osm
objektů, dnes klasifikovaných jako planety, všechny v naší sluneční soustavě; v současnosti
(14. února 2012) jich známe 760. Všechny pocházejí z galaxie Mléčná dráha a drtivá většina z
nich však byla objevena nepřímou metodou místo přímého pozorování. 19. listopadu 2010
byla objevena exoplaneta, která vznikla mimo naši galaxii.
Feustel Andrew Jay „Drew“
Narozen 25. 8. 1965 v Lancesteru, v Americkém státu Pensylvánie. Geofyzik, od roku 2000
pracuje pro NASA. Jeho první misí byla STS-125, spuštěna 11.5.2009, druhá mise byla
16.5.2011. Na palubu lodi si vzal figurku Krtečka. Vyrustál v Lake Orion, Michigan.
Maturoval na Lake Orion High School, později ziskál titul diplomovaného specialisty na
VOŠ Oakland Community College. Poté přešel na Purdue University, zde v roce 1989 získal
bakalářský titul z oboru Solid Earth Sciences, o dva roky později získal doktorát věd
v geofyzice. Nadále se věnoval geologii i v kanadském Ontariu, kam se přestěhoval. Zde
navštěvoval Queens University, v roce 1995 získul titul Ph.D. v geologických vědách.
Na svou první misi STS-125 byl přidělen v roce 2006, mise byla zahájena 11. Května,
učelem byla oprava Hubbleova vesmírného teleskopu, byla úspěšně dokončena. Ženatý
s Češkou s Indickými kořeny, Indirou Devi Bhatnagarovou. Má sní dvě děti. Jeho manželka
má předky v jihomoravském městě, Znojmo. Ve kterém i byl. Absolvoval přednášku na
Plzeňské univerzitě.
Hvězda
Hvězda je kosmický objekt takové hmotnosti, že v něm vzplanula termonukleární reakce.
Hvězdy mají téměř kulovitý tvar, musíme dbát i na odstředivou sílu, která vzniká samotnou
rotací hvězdy, ve kterém je udržuje gravitace. Hvězdy představují dominantní složku svítící
hmoty ve vesmíru. Gravitačně jsou vázány v galaxiích. Jedna galaxie jich čítá kolem 100
miliard.
Infračervený trpaslík
Konečné stadium vývoje hvězd středně hmotných hvězd.
Jupiter
Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je
někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou
členů a dalších menších těles. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označovány jako plynní
obři či planety jupiterského typu.
Gagarin Jurij Alexejevič
Ruský kosmonaut, který jako první člověk vyletěl do vesmíru, stalo se to 12. 4. 1961. Po
návratu z vesmíru byl hrdinou Sovětského svazu a celosvětovou celebritou. V březnu 1968
dokončil studium na akademii a vrátil se k létání na letadlech, ale už 27. března 1968 při
cvičném letu zahynul. Narodil se v Klušinu.
Lev
Lev je zvířetníkové souhvězdí, které svým tvarem připomíná ležícího krále zvířat. Jelikož se
souhvězdí nachází daleko od roviny Mléčné dráhy, nabízí se zde pozorovatelům vybavených
dalekohledy zejména velké množství galaxií, z nichž několik je snadno pozorovatelných i
menšími amatérskými přístroji. Pět z nich je zařazeno do Messierova katalogu. Na své si zde
přijdou i pozorovatelé dvojhvězd.
Mars
Je to čtvrtá planeta naší Sluneční soustavy. Je pojmenovaná po římském bohu války Martovi.
Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos. Povrch je pevný a
horninový, pokrytý impaktními krátery s vysokými sopkami a hlubokými kaňony.
Polární čepičky Marsu jsou složené ze zmrzlé vody. Během průzkumu kosmickými sondami
se ale ukázalo, že Mars má slabou atmosféru složenou především z oxidu uhličitého.
Neptun
Neptun je poslední z obřích planet, osmá planeta v pořadí od Slunce. Neptun je typickým
představitelem planety zvané plynný obr, jeho průměr je 49 500 km. Neptun je téměř stejně
velký jako Uran, ale přesto, že je mnohem dále od Slunce, jeho teplota je o něco vyšší
(−213 °C).
Orion
je souhvězdí na nebeském rovníku (větší část na severní polokouli) a je viditelné téměř z
celého světa. Leží mezi souhvězdími Blíženců, Býka, Eridanu, Zajíce a Jednorožce. Patří mezi
48 souhvězdí, která zavedl řecký astronom Ptolemaios. Souhvězdí je proslulé kvůli Orionovu
pásu, Velké mlhovině v Orionu nebo mlhovině zvané Koňská hlava. Nejlepší pozorovací
podmínky jsou v prosinci a lednu, kdy je na obloze téměř celou noc. Naopak v květnu, červnu
a červenci není pozorovatelný vůbec. Orion je pozorovatelný od srpna, kdy je vidět krátce
před svítáním, do dubna.
Pluto
Pluto je druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy a desátým
nejhmotnějším známým tělesem, které obíhá přímo okolo Slunce. Roku 1930 ho objevil
americký astronom Clyde Tombaugh. Toto kosmické těleso astronomové původně řadili mezi
planety, ovšem po změně definice pojmu „planeta“ na kongresu v roce 2006 byl zařazen mezi
trpasličí planety a plutoidy.
Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných
materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce
a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od
Slunce se pohybuje mezi 30 až 49 astronomickými jednotkami. V pravidelných intervalech se
tak ocitá blíže Slunci než poslední planeta sluneční soustavy – Neptun.
RAKETOPLÁN
Kosmický raketoplán je dopravní prostředek určený k dopravě na orbitální dráhu kolem
Země. Na oběžnou dráhu by mohl být vynášen vlastními raketovými motory (toto „čisté“
řešení nebylo doposud realizováno), případně posílenými pomocnými raketovými motory,
neboť jeho stavební součástí je nosný raketový systém (nosná raketa). V kosmickém prostoru
se pohybuje jako kterákoli jiná kosmická loď.
SKAFANDR
Skafandr je druh ochranného obleku, který chrání uživatele před nepříznivým vlivem
okolního prostředí. Nejčastěji se jedná o vrstvu, která je schopna odolávat nevhodným
teplotám a tlakům, případně působení cizorodého prostředí jinou fyzikální, chemickou, či
biologickou cestou.
Jednotlivé typy skafandrů jsou velmi rozdílné v závislosti na druhu použití, pro který je určen.
Obecně se skládá z ochrany těla, rukavic, bot, speciální masky, která umožňuje vidět okolí a
udržovat vlastní příznivou atmosféru a jednotky, která tuto atmosféru generuje.
Skafandr je systém kompletního oděvu. Vybavení a okolí člověka v tomto systému je
navrženo pro udržení člověka naživu a v pohodlí v nevlídných podmínkách ve vesmíru.
Používá se ve volném prostoru pro výstup do vesmíru (EVA) mimo kosmickou loď na
orbitální dráze Země. Byl také použit pro chůzi a řízení Lunar Roveru na měsíci.
Titan
Titan je největší z 62 dosud známých měsíců planety Saturn a po Ganymedu druhý největší
měsíc v celé planetární soustavě. Objevil jej holandský fyzik a astronom Christiaan Huygens
v roce 1655. Je větší než planeta Merkur, ale oproti Merkuru má mnohem menší hustotu.
Uran
Sedmá planeta sluneční soustavy od slunce. Třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve
sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry.
Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti
Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či
Saturnu.
Venuše
Venuše je druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Je pojmenovaná po římské bohyni
lásky a krásy Venuši. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po
ženě. Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi;
někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. Eliptická oběžná dráha Venuše má ze
všech planet nejmenší výstřednost, pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za
224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost
od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší elongace je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen
před svítáním nebo po soumraku. Proto je Venuše někdy označována jako „jitřenka“ či
„večernice“, a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější téměř bodový zdroj světla na obloze.
Její magnituda může dosáhnout hodnoty -4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci
nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.
Žirafa
Žirafa je rozsáhlé cirkumpolární souhvězdí, které se skládá jen ze slabých hvězd. Bylo
zavedeno v 17. století. Najdeme je mezi Polárkou a jasnou Capellou ze souhvězdí Vozky. Není
tu žádná hvězda, která by měla vlastní jméno. V poměrně nepřehledném hvězdném obrazci
není snadné si představit toto velké zvíře s dlouhým krkem. Pro amatérské hvězdáře
vybavené dalekohledy se zde nabízí několik zajímavých objektů různého druhu.