Katalogový list k výstavě v PDF

ANTONÍN STŘÍŽEK
V dětství jsem pohrdal realistickými obrazy, tradičním uměním, měl
jsem pocit, že správný umělec nenavazuje na žádné tradice a vymýšlí. Paradoxně později nastal pravý opak a začal jsem dělat věci,
které s tradicí souvisejí, které se obracejí k tradici a to jak tématicky,
tak výrazovými prostředky.
…
Romantismus mě chytil , když jsem začal malovat a hledat, co je mi
vlastně blízké. Oslovil mě Caspar David Friedrich a samozřejmě
i čeští romantici, Mánes, Navrátil a pak také Preisler. Smíchal jsem
to všechno do jednoho pytle – romantismus se symbolismem. Myslím
si, že je to způsob, který je možno použít, protože v romantismu
– v básni nebo v obraze – nalézám určité přiznání k myšlence
a zároveň je tam nadsázka, která tvoří odstup.
…
Zajímaly mě věci, které nikdy nehrály v životě nikoho moc důležitou
roli, věci, které nebyly důležité, ale zásadně tvořily život. Ťuknutí na
tuto minulou všednost právě vytváří asociace… Zajímá mne dotyk
právě s těmito asociacemi lidí. Jednou z věcí, která je vytváří, jsou
různé předměty jako klobouky, boty nebo brašny. Potom jsem maloval židle, křesla, k tomu jsem maloval tapety, to také mělo navodit
atmosféru, i když to nebyly tapety, byly to barevné plochy. Přes
tohle jsem se dostal vlastně k letadlům, vlakům, protože jsem chtěl
najít něco významově přesnějšího. Proto, abych věci maloval, musí
zajímat také mne; všechno, co dělám, je proto, že mě to něčím zaujme. A nejčastější inspirací mi byly staré časopisy s módami nebo
staré fotografie.
…
Musí mě zaujmout nějaké téma. Třeba objevuji to, co jsem viděl jako
dítě jinýma očima. Ale nejdůležitější je proces samotného malování.
Téma pak přestává být to nejpodstatnější. Hledám barevné plochy,
které dávají obrazu kresbu a světlo, někdy se barevná škála omezí,
ale nepracuji podle plánu. Snažím se namalovat obraz tak, abych
s ním byl spokojen. Nechci vyprávět o sobě, ale třeba o pocitech,
na které si nevzpomeneme, dokud k tomu nemáme nějaký podnět
zvenku. Obraz může být takovým podnětem. Když já zažiju určitý
impuls při malování, potom doufám, že ho mohou jinak a po svém
zažít i diváci. „Nejlepší“ obraz je ten, před kterým má divák pocit,
že byl namalován pro něj.
(výběr z úvah Antonína Střížka z let 1992 – 2000)
Narozen 22. května 1959 v Rumburku. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou
školu v Praze (1976-1980) a Akademii výtvarných umění v Praze (1983-1988).
Žije a pracuje v Praze.
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY (VÝBĚR OD ROKU 1995)
1995 Window Gallery, Praha
Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
1996 Galerie Václava Špály, Praha
Galerie Hammer-Herzer, Weiden (D)
Dům umění města Brna, síň J.Krále, Brno
Galerie Helgi Thorgils Fridjonsson, Reykjavik
1997 Galerie MXM, Praha
1998 Galerie Wanda Reiff, Maastricht
1999 Galerie Caesar, Olomouc
Galerie MXM, Praha
2000 Galerie AP Josef Pleskot, Praha
2001 Galerie Václava Špály, Praha
Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům, České Budějovice
2004 Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
2005 Galerie ad astra, Kuřim
Galerie města Schen-Zhen (ČLR)
2006 Galerie Beseda, Ostrava
2007 Galerie České pojišťovny, Praha
Galerie umění, Karlovy Vary
Východočeská galerie, Pardubice
2008 Galerie ad astra, Kuřim
2009 Topičův salon, Praha
2010 Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava
2011 Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
ZASTOUPEN VE SBÍRKÁCH
Národní galerie, Prha
Galerie hlavního města Prahy
Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou
Oblastní galerie, Liberec
Galerie moderního umění, Hradec Králové
Galerie Benedikta Rejta, Louny
Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem
Galerie Klatovy / Klenová
Galerie výtvarného umění, Hodonín
Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou
Muzeum Kampa, Praha
Wannieck gallery, Brno
Galerie nazionale d‘ arte moderna, San Marino
REPRODUKCE
Žárovka, 2006, 135 x 110 cm, olej na plátně (foto Martin Polák)
(výstava stočtyřicátásedmá)
17. listopadu 2011 – 6. ledna 2012
otevřeno pondělí – pátek 8 – 18 h, sobota 10 – 14 h, neděle 13 – 17 h