Evoluce člověka

F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
pdfx
N
y
bu
to
.
Vývoj
lov ka
w
w.
Málokterý biologický obor i jeho ást je tak prom nlivý jako teorie o vývoji lov ka. Následující informace
pocházejí z roku 1994 (zpracoval je Mgr. Petr Vondrá ek) a upraveny jsou podle nových poznatk r. 2003 (- 07).
Na po átku t etihor ur ití hmyzožravci za ínají osídlovat nové ekol. niky a usídlují se na stromech. D vody pro
toto chování lze nalézt p inejmenším dva: nové zdroje potravy a ochranu p ed nep áteli. Tak položili základ novému
typu savce, primátu. Anatomicky je toto provázeno výh r adn p ti pr stou kon eti n ou, p esun em pal ce do
opoz i ce, n eh t y m í st o dr á p ; v obli eji se o n i ce sun ou dop edu, p r ota ž en ý en i ch se zkr á t i l , m n í
se i m ozek; po et z ub se sn i ž uje (tento trend se dnes op t objevuje) a m n í se jeji ch t var v souladu se
všežravostí.
Asi p ed 55 mil. lety se rozšt puje tato linie na dv : opice ploskonosé a opice úzkonosé. Do infra ádu opic úzkonosých pat í t i nad eledi: hominoidea, Parapithecoidea (již vym elá skupina) a Cercopithecoidea (ko kodanovití).
Kolébkou vyšších primát se stává oblast Fajjúm (také Fayyum, v Egypt , stá í 30-28 mil. let). Prvním živo išným
edch dcem lov ka v rámci vyš. primát byl rod Aegyptopithecus, podobný v eš anovi, objeven a popsán E.L.
Simonsem 1966. P es n j se dostáváme ke etihorním lidoop m. V té dob (p ed 18 -20 mil. let) se lidoopi soust edili
do pod eledi Dryopitheci nae, jejímiž zástupci jsou nap . rody Proconsul, Rangwapithecus (oba afri tí) a mladší rod
Dr y opi t he c us (Asie, E. Lartet 1856). Nejznám jší je z ejm Pr oc onsul a fr i c a nus, popsaný M. Lea keyovou r.
1948, za azovaný mezi lidoopy. Nem l už ocas a hrboly jeho stoli ek tvo ily char. písmeno „Y“.
Donedávna následoval ve vývojové linii rod Ramapithecus (p ed 14-8 mil. let)- poz statky objeveny v Indii,
Pakistánu, vých. Africe, Ma arsku aj. Na základ nových výzkum z devadesátých let minulého století v sou asné dob
však i on stojí mimo vývojovou linii lov ka. Tím vznikla ve vývojové linii jakási „mezera“ mezi fayumskými primáty a
australopitéky (viz schema), nicmén bylo z ejmé, že do této „mezery“ pat í n který zástupce pod eledi Dryopithecinae.
Roku 1995 byl na základ nález z údolí eky Avaš v Etiopii popsán nový rod této eledi, nazvaný Ar di pi t he c us
(Ardipiték). Žil p ed 4,4 mil. let. Tou dobou se z naší vývojové linie odd lili p edci šimpanz .
Dále následuje hominiza ní proces, vyús ující v první hominidy. Jde o dlouhotrvající
proces probíhající ješt v nejsvrchn jším pliocénu (2,5 mil. let). Podstata hominizace spo ívá ve
ech etapách zm ny kostry:
1) u všech zástupc hominoidea došlo k rozší ení a zplošt ní hrudníku a zm nám ve stavb horní
kon etiny (umožn na rotace v ramenním kloubu),
2) vzp ímení postavy a bipedie (ch ze po dvou), což se týkalo pletence pánevního a dolní kon etiny u hominid , a kone
3) zm ny ve stavb lebky a ruky, obnášející zv tšování mozkovny a zmenšování obli ejové ásti,
posun týlního otvoru na lebe ní spodinu a zvýšení pohyblivosti prst (manuální zru nost), tentokráte ovšem výlu
u rodu Homo.
Tento proces za íná u p l i op l ei st océn n í ch h om i n i d . Mezi n pat í australopithekové, a to
jednak štíhlí (Australopithecus afarensis, stá í 3,6 -2,8 mil. let, a A. afri canus, stá í
2,8-2 mil. let, viz foto lebky, popsán už r. 1925 R. D a r t e m ) a jednak robustní (A. aethiopicus
(R i c h a r d L e a k e y 1985), A. robustus (1950), A. boisei zvaný „Louská ek“ - stá í 2,1-1,3
mil. let, M a r y L e a k e yová 1959). Žili na území dnešní Afriky (jejich název není odvozen ani
od Rakouska, ani od Austrálie, nýbrž z lat. austria = jižní). Nejznám jší je nález tak ka kompletní kostry samice a. afarensis nazvané Lucy nalezené v etiopské oblasti Afar r. 1974.
*Objevitelem je Donald J oh a n s s on , nejznám jší „konkurent“ rodiny Leakey .* Díky zachovalé kost e (zejm. tvaru ky lí) je jisté, že se již pohybovala vzp ímen , i když má kosti rukou a
nohou zahnuté stejn jako primáti. Australopitéci vážili 35-45 kg, m ili 120-140 cm a kapacita
jejich lebky se pohybovala okolo 500 cm 3. Týlní otvor m la již tém zespodu. Obývali lesostepi
a otev ené prostory, úkryty m li pod skalními p evisy a v jeskyních. Podle posledních výzkum se práv od A. afarensis
odvíjejí dv v tve: na stran jedné A. africanus s robustními australopitéky (d íve „Paranthropus“) a na stran druhé H.
habilis. Úplnou novinkou mezi australopitéky je štíhlý A. ana me nsi s, který je ze všech australopiték nejstarší a
definovala jej r. 1995 M e a v e L e a k e yo vá podle nález z Keni. V souvislosti s autralopitéky uvádí Raymond Dart na
základ nález z Olduvajské rokle pojem osteodontokeratická kultura, což zna í výrobu nástroj z kostí, zub a roh .
Nejslavn jším nálezem, díky n muž p es skepsi v tšiny v dc idea osteodontokeratické kultury existuje dodnes, je kost
vsazená do jiné kosti. V tšinový názor však sjednocuje tyto nálezy s nálezy nástroj H. habilis (kost né seká e a škrabadla) pod pojem oldwanská kultura. Australopitéci jsou hitem 70-90. let a totáln zbo ili p vodní ideu vývojových
biolog , podle které rozvoj mozkovny a mozkové innosti vedl ke vzp ímení ch ze. Skute nost byla práv opa ná.
Vzp ímenou postavu australopiték dokazují šlápoty lidského charakteru v sope ném popelu v oblasti Laetoli (Tanzánie), popsané r. 1978 M. Leakeyovou. Stopy odpovídají lidským díky efektu dvojotisku: za v tším australopitékem šel
menší a vkládal své nohy do jeho šlép jí. Odd lení obou otisk pomocí vektorové grafiky po íta e potvrdilo, že a. p enášel váhu na zevní okraj chodidla, takže o ch zi lidského typu ješt nem že být . *Nejnov jším objevem (1999) jsou
poz statky australopitéka na lokalit Bouri v pouštní oblasti Etiopie. Žil p ed 2,5 mil. let a používal kamenné nástroje
cz
ge
lic
k
chan
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
pdfx
N
y
bu
to
chan
ge
První lov k - H omo ha bi l i s (stá í 2-1,6 mil. let) byl poprvé zdokumentován skupinou v dc vedenou Louisem S.B. L e a k e ye m [líkem] na nálezu Jonathana Leakeye z r. 1961 v Olduvajské rokli v Tanzánii. Známý pod .
názvem lov k zru ný. Vyráb l a používal primitivní kamenné nástroje, m l vzp ímenou postavu, m il 120-140 cm a
vážil 30-40 kg. Lebka se zaobluje, má však ješt ploché elo s mohutnými nado nicovými valy. Obli ej m l velmi široký, masivní dolní elist bez bradového výb žku, zubní oblouk je kratší a zaoblen jší než u australopitéka. Známé je
rovn ž nalezišt Turkana v Keni u Rudolfova jezera (pom rn nedaleko Olduvajské rokle), odkud jsou nejvýznamn jší
objevy M e a v e L e a k e yo vé z r. 1972 (ozna ované n kdy jako H. rudolfensis).
Další vývojový stupe , H omo e r e c t us, znamená v p ekladu lov k vzp ímený. Nálezy z Jávy, íny (H. e.
pekinensis), v. Afriky (R. Leakey- nález úplné kostry 12-letého chlapce), Ma arska aj. jsou staré 1,6-0,4 mil. let. elisti
l mohutné, ale chrup v zásad shodný s chrupem sou . lov ka, kapacita lebky inila 850-1050 cm3. Byly mu p ipsány nejstarší nálezy p stních klín z doby p ed 1,2 mil. let. ínský poddruh byl proslaven ovládnutím ohn . Je zajímavé,
že kosti H. e. erectus, nalezené hol. léka em Duboisem [dyboá] na Jáv , byly hledány cílen , když se zde Dubois vypravil hledat „chyb jící mezi lánek“, tzv. „opo lov ka“ (Pithecantrophus). Nejstarší poz statky bývají klasifikovány stále
ast ji jako H . e r g a st e r, ili „výrobce nástroj “. Jávský erektus je pravd podobným p edkem hobita (Homo floresis).
Tito lidé (100 000-13 000 let p . n. l.) m ili jen 120 cm, ostatn zdejší „prasloni“ m ili ješt mén (110 cm). Slony i
lidi zde lovily 6 metrové ješt rky.1
edposledním druhem lov ka je H omo he i de l be r g e nsi s, žijící v dob p ed 700-100 tis. let. Evropská
populace tohoto druhu již vykazuje první morfologické znaky, které vedou k neandrtálc m. T lesné hodnoty: samec 175
cm, 62 kg; samice 157 cm, 51 kg. První nález: Heidelberg (NSR), 1907. *D íve uvád n jako poddruh h. erectus.*
A kone
se dostáváme k poslednímu druhu, jedinému, který se dokázal rozšíit po všech zemských kontinentech. Pro asné formy H omo sapi e ns se užívá termín
„Archaický Homo sapiens“. Do tohoto termínu spadá zejm. evropský poddruh H . s.
st e i nhe i me nsi s (250-300 tis. let, d íve zvaný „p edneandrtálec“). Tento poddruh získal název podle místa prvního nálezu (podobn jako nap . neandrtálec). Jeho postavení
v systému je zna
rozkolísané, v sou asné dob již návaznost H.s. steinheimensis na
neandrtálce není brána jako jistá. V r. 1997 se totiž poda ilo izolovat mtDNA neandrtálce z prvního nálezu v Neandertalu u Düsseldorfu (1856). Výsledky rozbor podporují
teorii, že Homo heidelbergensis je možný spole ný p edek moderního lov ka (H omo s.
sapi e ns, stá í 60 000 let až 0) i a asného neandrtálce (protoneandrtálec, 150-100 tis.
let, H . s. ne ande r ta l e nsi s). Slepá v tev neandrtálc kon í k l a si c k ý m ne a ndr t ál c e m (100-35 tis. let).
Klasický neandrtálec je známý
mohutným rozvojem mozkovny (až 1700 cm3), kterým
dokonce p ed il sou asného lov ka, avšak mimoto u n j
nacházíme stále ješt mohutné nado nicové valy, ploché
temeno lebky, široký nosní otvor a v elistech mohutné stoli ky. Z ejm tedy jde o slepou vývojovou v tev, ovšem pro
tento poddruh vyhynul, o tom se ješt stále vedou spory. Zdá
se, že byl p íliš specializován a v okamžiku náhlé zm ny
írodních podmínek (glaciály) nebyl schopen tak pružné
reakce jako univerzáln ji zam ený H. s. s. Nejmladší nálezy jsou z jižní Evropy a jsou zhruba 29 000 let staré. U neandrtálce máme doloženy poh ební rituály (první zaznamenané lidské poh by v bec!), lé ení nemocných (zahojená rána
po amputaci ruky), existence Brocova centra
i, která však byla vzhledem k absenci bradového výb žku málo artikulovaná. Um l své výrobky barvit (!). Mén jasná je existence lidských kostí se stopami zásah zp sobených lov kem.
Nejznám jší a nejpo etn jší je nález z jeskyn Krapina v Chorvatsku (Gorjanovic-Kramberger 1906), kde se našly zbytky asi 50-80 jedinc s takovými zásahy, p emíst né a promíchané s nálezy fauny a kamenných nástroj . Hypotéza druhotných poh
je v tomto p ípad dnes popírána. P ijíman jší je teorie rituální antropofagie (kanibalství), kterou nelze
jednozna
vyvrátit ani potvrdit. Podle kosterních nález se vyskytovali jen na území Evropy a Blízkého východu (viz
mapka), a to p ekvapiv d íve, než H. s. s. Ten se do Evropy dostal z Afriky p es území Palestiny asi p ed 40 000 lety.
Už na P edním východ se lidé dnešního typu museli setkat s neandrtálci, pozd ji v Evrop je stále diskutována otázka
možnosti jejich k ížení. Neandrtálci jsou zdokumentováni i na našem území, nap . z jeskyn K lna u Sloupu (horní
elist z doby p ed pouhými 40 000 lety!)2, j. Švéd v st l u Ochozu (Mor. kras), j. Šipka (zlomek elisti protoneandrtálského dít te ve v ku 8-9 let). Poslední výzkumy vyústily v zavedení samostatného druhu neandrtálce (klasického i asného) H omo ne ande r ta l e nsi s .
Homo s. s. se za íná rozši ovat po Zemi v mladším paleolitu (odtud termín „ lov k mladopaleolitický“) a díky
objevu plavby osídlil i Austrálii (p ed 50 000 let), Asii (Izrael, Borneo) a odtud pevninským mostem i Ameriku (Aljaška
cz
C
lic
k
ke tvrcení ko isti. Nalezený jedinec byla žena o velikosti 1,2 m, nedaleko ní byly nalezeny kosti antilopy, jež neslyw
.
.
stopy po kamenných nástrojích a byly rozdrceny (z ejm kv li morku). Jelikož se takovéhoto nálezu na dané lokalit nikdow . p d f x c h a n g e
nenadál, byl nazván svým objevitelem Timem White z Kalifornské university v Berkeley Australopithecus garhi
(p ekvapující).*
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
pdfx
N
y
bu
to
chan
ge
Poznámky:
Existuje n kolik archeologických dynastií, ale nejvýznamn jší z nich je bezpochyby rodina Leakey . Louis (Seymour Bazett) Leakey
(jediná osobnost s p evahou samohlásek ve jménu i p íjmení) žijící v letech 1903-72, drsný, houževnatý zakladatel „rodinného podniku“, p išel k bohatství v Rift Valley ve východní Africe, kde bylo nalezeno velké množství prav kých nástroj a kostí. Kurátor
muzea v Nairobi. Nalezl poz statky více než 100 hominid . Po jeho smrti se hlavou rodiny stala jeho manželka Mary, která v jejich
pr kopnické práci pokra ovala zejm. v Olduvai Gorge. Vzhledem k jejich specializaci je tento pár v archeologické komunit nazýván
„Kosti a Kameny“. M li 3 syny, z nichž nejvýrazn ji šel v jejich šlép jích Richard Erskine Frere Leakey, (* 1944) archeolog, antropolog a úsp šný spisovatel (v gymnaziální knihovn si lze p it jeho „Darwin v P vod druh v ilustracích“). Proslavily ho nálezy
lebek Homo habilis (1972) a H. erectus (1975). V r. 1984 objevil kompletní kostru chlapce druhu H. erectus, v r. 1985 objevil a
poprvé popsal druh A. ethiopicus. Jeho manželka Meave krom A. anamensis objevila r. 2001 nový druh pom rn odlišný od australopiték , avšak s mnoha lidskými znaky. Byl nazván Kenyantrophus platyops. Nelze se divit, že na prahu nového tisíciletí pat í mezi
nejuznávan jší badatele v P íkopové propadlin Olduvai Louise Leakeyová, dcera Richarda a Meave.
Dalším významným antropologem byl Dart [dárt] Raymond Arthur, †1988 (ve v ku 95 let!), jihoafrický anatom a antropolog australského p vodu; profesor na univerzit v Johannesburgu. V roce 1925 publikoval jako první zprávu o nálezu druhu Australopithecus africanus. Lartet [larte] Édouard Armond Isidore Hippolyte, 1801-71, byl francouzský geolog, archeolog a paleontolog;
edseda Geologické spole nosti, profesor paleontologie v Muzeu Jardin des Plantes v Pa íži. V roce 1868 objevil poz statky tzv.
cromagnonského lov ka (Homo sapiens sapiens) a stal se zakladatelem moderní paleontologie lov ka.
Názvy našich p edch dc mají nejr zn jší p vod. Kup íkladu nález Lucy byl velkolep oslavován táborovou párty, p i níž
významn figurovala píse Beatles „Lucy in the Sky with Diamonds“. Proconsula lze p eložit jako „p ed Consulem“, p emž Consul
je název šimpanze v titulní roli hudební komedie, která byla obrovsky populární v Londýn t icátých let min. století. Je zajímavé, že
tšina jeho kosterních poz statk nebyla nalezena v zemi, ale v muzeích pod kategorií „Neza azeno“. Ramapithecus nese jméno
hrdiny staroindického eposu Rámájana. Zt les uje rozum, um enost, spravedlivé konání a ideální vládu. Ve starších ástech eposu
edstavován jako dokonalý lov k, v mladších ástech již zbožn n jako sedmé vt lení nejvyššího boha Višnua. Po átky živého kultu
Rámy spadají do 11. st., vrcholu dosáhl ve st edov kých verzích, kde je Ráma spojován s absolutním božstvím a je p edm tem oddané lásky.
Odd lení linie vedoucí k lidem od linie šimpanzí je doloženo z r zných stran, p emž vše do sebe zapadá jako v dobré detektivce. Na základ srovnání šimpanzí a lidské DNA stanovili genetici dobu trvání obou samostatných variant na 4 200 000 let.
Geologové již p ed tím stanovili stá í Etiopské a Východoafrické vyso iny na 5 mil. let. Sope ná innost tehdy vytvo ením t chto
poho í rozd lila tehdejší populaci Ardipiték na ást západní a východní. Protože vláhu zde p inášely zejm. západní v try, které se
nyní zastavovaly na novém poho í, za ala východní ást pralesa usychat. A zde p isp chali se svou troškou do mlýna botanici. Analýzou pylových zrn v jednotlivých vrstvách prokázali, že už v dob p ed 4 mil. let za alo strom ubývat a asem za aly na tomto
území (kam pat í Afar, Omo, Bouri i Olduvaj) p evládat savany. Tato zm na p inutila naše p edch dce k ast jší ch zi po dvou a
ejhle, dle kosterních nález zde máme již z doby p ed 3,5 mil. let doloženu širokou pánev, základní p edpoklad pro ch zi lidského
typu. V západní ásti pralesa zatím nerušen pokra ovalo p izp sobování stejných lidoop životu ve v tvích strom - a výsledkem je
sou asný šimpanz.
U lokality Omo v Etiopii se také ješt m žeme zastavit. Je to archeologická lokalita v údolí stejnojmenné eky. 1967 – 74
zde byly odkryty poz statky druh Australopithecus aethiopicus, africanus, boisei, Homo erectus; stá í se odhaduje až na 3 mil. let.
Mezi nálezy je asi 200 zub , elisti, ásti lebky, kosti dolních kon etin apod. Sou ást Sv tového kulturního d dictví.
Oproti evolu ní biologii minulého a p edminulého století, založené p evážn na archeologických a paleontologických nálezech, stojí sou asná znalost evoluce lov ka také na genetických poznatcích a práv ty ženou naše znalosti rychle kup edu. Víme už,
jak souvisí náš vývoj se zásahy do genomu v souvislosti s tvorbou vitamínu C i placentou. V r. 2005 bylo zjišt no, že jsme p išli
také o n které geny zodpov dné za vnímání pach a v ní a za schopnost rozeznat ho kou chu . „Lidé nemají dvakrát dobrý ich, a
tak nás objev rozpadu ichových gen nijak nep ekvapil, sv il se Jianzhi Zhang z University of Michigan v rozhovoru pro asopis
The Scientist. „Nezasko ilo nás ani to, že pro lov ka ztrácela na významu schopnost rozeznat ho kou chu . Ho ká chu prozrazuje
ítomnost toxických látek, na které jsou bohaté p edevším rostliny. P ed 1 až 2 miliony rok ale lidé za ali jíst více masa a rostlinná potrava za ala z jejich jídelní ku mizet. Také si už upravovali potravu na ohni, ímž se mnohé toxiny ni í. Ho ká chu už pro n
nebyla tak d ležitá.“ Genetici nap íklad dále p edpokládají, že v prav ku postihla první lidi mutace genu pro d ležitou bílkovinu
žvýkacích sval . Oslabení sval obemykajících elisti pak mohlo uvolnit prostor pro r st lebky a její mozkovny.
Velkou ranou pro výzkum historie lidského rodu byla 2. sv. válka. V ín byly bombovými útoky zni eny nejrozsáhlejší
sbírky kosterních zbytk H. erectus. V Evrop odnesli lidský fanatismus zejm. neandrtálci. Roku 1945 bylo zlikvidováno francouzské muzeum s významným nálezem neadrntálského mladíka z Le Moustier (povodí eky Vézery), prvního nálezu d kazu poh bívání
neandrtálc a používání milodar . Samo muzeum v Neandertalu bylo za války zabráno armádou a podle toho dopadlo.
V mikulovském zámku r. 1945 sho el také originál zlomku elisti ze Šipky – zbyl jen její odlitek a našt stí také rentgenové snímky.3
Dlouhotrvající spory se vedou okolo prvních kamenných nástroj . Nejstarší p stní klíny byly nalezeny ve vrstvách starých
1,2 mil. let. Podle n kterých (zejm. japonských) badatel je jejich autorem Parantrophus/Australopithecus robustus. Tato domn nka
je opodstatn ná díky stavb lánk prst jeho palce. Zatímco palec „starých“ australopiték má blíže k palci šimpanzímu, který je
íliš krátký a nízko položený, než aby umož oval uchopení p stního klínu, parantropi mají už palec lidského typu. V n které literatu e se dokonce m žete setkat s parantropem jako našim p edkem. Nov byly v jv. Asii objeveny p stní klíny staré 800 000 let.
Krom nejr zn jších precizních objev se as od asu vyskytne v archeologii jaký ten podvrh. K nejslavn jšímu došlo
v r. 1912, kdy byl v Piltdownu nalezen Eoanthropus dawsoni, „chyb jící lánek“ ve vývoji lov ka, a prohlášen za nejstaršího Angli ana (podrobn ji viz BiS). N kdy se jednalo o podvrhy se smyslem pro humor, avšak ten archeolog m možná trochu schází, takže
nap . dlouhou dobu d
ovali exemplá i, u n jž byla nalezena kostní náhrada ve tvaru baseballové pálky.
Odkazy: www.neanderthal.de, www.neandertalerundco.de, www.krapina.com
cz
C
lic
k
15-35 tis. let; USA, Peru, Mexiko - 10-15 tis. let). Zkrácení obli eje a spodiny lebe ní, zm na polohy dutiny ústní aw
.
.
hrtanu v etn dalších zm n umožnily rychlou a p esn artikulovanou
. Proces vzniku a zdokonalování i a myšleníw . p d f x c h a n g e
je umožn na hlasivkami a širokým hltanem a hrtanem – rozší ení této
s návaznou prací nazýváme sapie ntace .
kr ní krajiny bylo zákonitým d sledkem vzp ímení hlavy u našich vývojových p edch dc .
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
pdfx
N
y
bu
.
lic
Nejstarší nálezy lov ka dnešního typu na našem území:
Dolní V stonice: Zde byla 1925 skupinou K. Absolona objevena tzv. V stonická venuše.
Dále objevena kostra ženy, lidská lebka, zuby a základy obydlí (stanových chat), vše staré asi
25 000 let. Zdá se tedy, že je VV nejstarší keramickou soškou ženy na sv (je z pálené hlíny).
1986 objeveny t i kostry dívky (?) a muž ve v ku 16-23 let. Ruce krajních osob spo ívající
v klín osoby prost ední nasv ují, že dívka zem ela p i porodu a muži, kte í z ejm asistovali
i porodu, museli dívku následovat (násilná smrt). Nejasnost pohlaví prost edního jedince však
vedla k další hypotéze, uvažující o homosexuálních jedincích, kte í byli pro svou úchylku svým
rodem odsouzeni k smrti.
Vrch Landek u Pet kovic (Ostrava): Nálezy staré mladopaleolitické kultury; krom zbytt í zahloubených chat také doklad, že tehdejší lidé topili erným uhlím (první nález svého
druhu na sv !). Torzo sošky ženy z krevele, tzv. Pet kovi cká ven uše, p ekvapiv štíhlejší
oproti ostatním venuším (viz obr.).
ezletice u Prahy – objevena stanovitá chatr stará 700 000 let (fotografie a popis je
w
w.
cz
ge
k
to
chan
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
k vid ní v Národním muzeu).
edmostí u P erova: 1894 objeven hromadný hrob 27 osob, ohrani ený mamutími
kostmi. Do dnešního dne nalezeno cca 40 koster a na 40 000 ks r zných p edm
v etn venuše
vyryté do mamutího klu. Stá í: 27 000 - 30 000 let.
Jeskyn Pekárna v Mor. Krasu: Osídlena kulturou poslední fáze ml. paleolitu. Nalezena
ko ská žebra s kresbami souboje bizon a pasoucími se koni.
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
Otázky a podn ty k p emýšlení:
Uve vývojovou linii od primitivních hmyzožravc
až po dnešního lov ka.
Jeden z druh lov ka má ne zcela logický název,
který a pro ?
Co je z ejm ur ující podmínkou pro za azení do
rodu Homo?
Kte í p edch dci moderního lov ka byli objeveni
již p ed 2. sv. válkou?
Uve nejvýznamn jší sv tová nalezišt p edch dc
lov ka. Která se odrážejí v názvech druh a kultur?
Co
znamená
termín
„Australopithecus“
v doslovném p ekladu?
Zjisti na I-netu podrobnosti o floreském lov ku.
Za azení
8)
9)
10)
11)
12)
13)
14)
Zakresli
Ardipitéka
do
vývojové linie lov ka.
Shr p ínos jednotlivých len
rodiny Leakey pro sou asný
Pet kovická venuše
stav znalostí o vývoji lov ka.
Za jakých p írodních podmínek žil klasický neandrtálec a mladopaleolitický lov k?
Vysv tli pojmy hominizace a sapientace.
Do kterého geologického období spadají nejstarší
nálezy druhu Homo, resp. prvních hominid ? Kdo
byl prvním hominidem?
Za
lov ka do systému, ke každému taxonu až po
hominoidea p
dalšího zástupce, který však už
nepat í do taxonu následujícího (nap . k živo ich m
adíme ješt trepku, protože ta není mnohobun ná).
Vysv tli pojmy rudiment a atavismus.
lov ka do systému:
taxon
íše
pod íše
odd lení
kmen
podkmen
ída
podt ída
nad ád
ád
pod ád
infra ád
nad ele
ele
pod ele
rod
druh
poddruh
eský název
živo ichové
mnohobun ní
druhoústí
strunatci
obratlovci
savci
živorodí
placentálové
primáti
vyšší primáti
úzkonosí
(zde pat í gibboni, lidoopi, lidé)
(lidé)
lov k
lov k rozumný
latinský název
Animalia
Metazoa*
Deuterostomia*
Chordata
Vertebrata
Mammalia
Theria*
Eutheria*
Primates
Anthropoidea*
Catarrhini*
hominoidea*
hominidae*
homininae*
Homo
Homo sapiens
Homo sapiens sapiens
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
pdfx
N
y
bu
.
lov
ka
lic
ehled vývojové linie
w
w.
Illustrations by Petr
Kocourek, Sp 1999
© Mgr. Petr Vondrá ek 1994,
upravil pro 3.A
Mgr. Pavel Netušil, zá í
1996, 2000, 2003, 2007
cz
ge
k
to
chan
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
pdfx
N
y
bu
to
k
lic
chan
.
1
Trpasli í lidé; dokument National Geografic
21. století, ervenec 2006, foto
3
21. století, ervenec 2006
2
w
w.
cz
ge
C
cz
w.
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
O
W
!
PD
pdfx
chan
ge
.