Příručka pro poradce

Transkript

Registrační číslo: CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Projekt: Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším
účastníkům vzdělávání
Ekonomická, finanční, právní
a insolvenční andragogika
pro poradce
2014
Autorský tým:
JUDr. Pavel Berger
Mgr. Jiří Bozděch
JUDr. Jolana Maršíková
Dr. Jiří Pour
JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková
Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc.
JUDr. Mgr. Joza Spurný, PhD.
JUDr. Jarmila Veselá
Ing. Ladislav Zelinka, PhD.
Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Obsah
ODDÍL A: OBECNÝ RÁMEC
1. Historický kontext Ing. Ladislav Zelinka, PhD…………………………………………………………………………………………………..5
2. Exkurz do občanského práva Mgr. Jiří Bozděch……...………………………………………………………………………………………9
3.1. Úvod do ekonomiky občana JUDr. Jarmila Veselá……………………………………………………………………………………...18
3.2. Případová studie: dopady ekonomických krizí na počty sebevražd v České republice………………………………38
3.3. 3.3. Jak se orientovat v problematice lichvy, her typu letadlo, předváděcích akcí či jiných podvodných
schémat?...............................................................................................................................................................43
4.1. Úvod do ekonomiky podniku Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc………………………………………………………………………..52
4.2. Modelový případ: sledování kvality pohledávek u podniku s menším množstvím odběratelů…………………..64
4.2. Modelový případ: "Možnosti snížení rizik plynoucích z podnikání v případě malého podniku nebo
podnikatele – fyzické osoby s využitím bezplatných veřejně dostupných zdrojů"…………………………………………….68
5.1. Exkurz do obchodního práva hmotného Mgr. Jiří Bozděch…………………………………………………………………………73
5.2. Případová studie: žaloba o zaplacení kupní ceny z obchodněprávního závazkového vztahu
s promlčeným závazkem…………………………………………………………………………………………………………………………………..75
6. Podnikání v ČR, účetní aspekty a jejich vliv na podnikatelské aktivity Dr. Jiří Pour………………………………………..77
7.1. Exkurz do pracovního práva JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková…………………………………………………..80
7.2. Modelový příklad: nedoplatek osoby samostatně výdělečně činné na pojistném na sociálním
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti………………………………………………………………………………..88
8. Exkurz do správního práva Mgr. Jiří Bozděch……...………………………………………………………………………………………..92
9. Správní řízení soudní JUDr. Jolana Maršíková……………………………………………………………………………………………….94
10.1. Občanské soudní řízení JUDr. Jolana Maršíková……………………………………………………………………………………105
10.2.Modelový případ: zpracování žaloby před jejím projednáním soudem
11.1. Krizové řízení a audit Ing. Ladislav Zelinka, PhD……………………………………………………………………………………..124
11.2. Případová studie: okolnosti a mechanizmy vzniku úpadkového stavu u stavební firmy CI……………………..132
ODDÍL B:
1.1. EXEKUCEJUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková……………………………………………………………………………..135
1.2. Případová studie: exekuční řízení na peněžité i nepeněžité plnění vedené proti dlužníkovi……………………..142
ODDÍL C:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
1.1. PROCESY PŘEDCHÁZEJÍCÍ INSOLVENCIJUDr. Pavel Berger ……………………………………………………………………145
1.2. Modelový případ: zánik o.s…………………………………………………………………………………………………………………….159
ODDÍL D: INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ
1.1. Insolvenční řízení z pohledu insolvenční soudkyně a insolvenčního správce
JUDr. Pavel Berger, JUDr. Jolana Maršíková…………………………………………………...………………………………………………162
1.2. Modelový příklad: věřitelský návrh na zahájení insolvenčního řízeníJUDr. Jolana Maršíková…………………216
1.3. Případová studie: zpracování vadné přihlášky insolvenčním správcemJUDr. Jolana Maršíková……………..220
1.4. Modelový případ: erestně právní aspekty insolvence – neexistence účetnictví v insolvenčním řízení
JUDr. Pavel Berger………………………………………………………………………………………………………………………………………….224
2. Ekonomické a finanční aspekty insolvenčního řízení Dr. Jiří Pour………………………………………………………………..227
2.2. Případová studie: návrh na zahájení insolvenčního řízeníJUDr. Dana Khollová………………………………………246
2.3. Rozhodnutí o odvolání insolvenčního dlužníka JUDr. Dana Khollová………………………………………………………250
2.4. Insolvenční řízení s KORTRADE, s. r. o.Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc………………………………………………………..252
3. Ekonomické výstupy z insolvenčních řízení podnikatelských subjektů ve Středočeském krajiJUDr. Jarmila
Veselá………………………………………………………………………………………………………………………………………258
ODDÍL E:
1.1. PSYCHOLOGICKÝ POHLED NA INSOLVENCI JUDr. Mgr. Joza Spurný, PhD.…………………………………………….265
1.2. Modelový příklad: jednání s problémovými klienty (dlužníky)………………………………………………………………..271
1.3. Modelový případ: jednání insolvenčního poradce s klientem v krizi……………………………………………………….273
ODDÍL F:
1.1. ANGLICKO – ČESKÁ JAZYKOVÁ PŘÍPRAVAJUDr. Jarmila Veselá………………………………………………………………277
1. 2. Anglické texty – kde je hledat a jak s nimi pracovat…………………………………………………………………………………288
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL A: OBECNÝ RÁMEC
1.
Ladislav Zelinka
HISTORICKÝ KONTEXT
Historie práva a podnikání
Prazáklady našeho dnešního uspořádání právních vztahů mezi lidmi (později nazvaných občanským právem)
a cílevědomé lidské ekonomické činnosti (později nazvané podnikáním) vznikly v důsledku klimatických změn
v Eurasii a severní Africe. Rozptýlená populace lovců-sběračů střední doby kamenné, která migrovala po tomto
území, zajisté měla nějaká pravidla vnitřního soužití uvnitř jednotlivých tlup a možná i pro případ setkání
s jinými skupinami. V dostupných zdrojích však o nich není nic známo a – vzhledem k neustálé migraci – lze
předpokládat, že nebyla příliš stabilní. Stejně tak zde zajisté byla provozována řada činností, která již nesla
prvky systematičnosti a dělby práce (výroba zbraní, zpracování kožešin atd.). Primární ale byla potřeba uvnitř
dané skupiny, směna nebyla systematická, ale spíše náhodná.
Poslední doba ledová (cca 20 000 až 10 000 let př. n. l.) však způsobila změnu. Lidé byli postupujícími ledovci
zatlačeni hluboko na jih do oblasti Malé Asie (Anatolie) a níže na území dnešní Sýrie, Izraele, Jordánska, Iráku
atd. Tyto dnes suché a často pouštní oblasti byly vlivem klimatických změn vlhčí a velmi úrodné. V důsledku
toho došlo v mladší době kamenné ke změně způsobu života lidí – z lovců-sběračů se postupně stali usedlí
zemědělci. To s sebou přineslo potřebu systematicky a opakovaně řešit vztahy do té doby prakticky neznámé –
zejména vlastnické právo k půdě a k domácím/hospodářským zvířatům a práva s tím související (právo cesty,
právo hnát dobytek k vodě atd.), stejně tak i dědění těchto práv a řešení škod. Dodnes je tento okruh
subsumován pod tzv. věcná práva. Specializace na pěstování rostlin, chov dobytka, lov a rybolov, prvotní
řemesla atp. přinesla s sebou i trvalou potřebu směny a s ní spojených různých druhů smluv (kupní, výpůjční)
dnes zařazených pod tzv. právo závazkové. Přesný vznik tohoto práva není znám – nejstarší archeologické
památky z tohoto období jsou datovány cca 10 000 let př. n. l., nejstarší písemné nálezy jsou o cca 5 000 let
mladší.Počátky kořenů našeho práva tak lze klást mezi tato data.
Sem také lze umístit vznik podnikání v dnešním slova smyslu. Tj. vznik soustavné činnosti, při které jsou
vynakládány náklady v podobě spotřeby materiálních vstupů, amortizace nástrojů, spotřeby lidské práce a to
vše s cílem získat na konci více, než bylo vynaloženo.
V tomto období, a dále i v době bronzové, po celou dobu antickou až do středověku, nebylo podnikání
v našem prostoru striktně odděleno od osobního hospodaření. Hranice mezi těmito dvěma okruhy byla volná,
mnoho činností bylo prováděno jak pro osobní potřebu, tak i pro směnu. Výjimku tvořili na jedné straně otroci
a později pauperizovaní bezzemci, kteří neměli s čím hospodařit, na straně druhé pak osoby sloužící (pracující)
pro jiné za mzdu či podobnou odměnu. U této druhé skupiny však závislost na „služném“ nemusela být
absolutní; většinou tyto osoby měly ještě doplňkové či vedlejší vlastní zdroje obživy.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Oddělování fyzických osob od vlastnictví, hospodaření a odpovědnosti cestou vzniku fiktivních osob
právnických lze ponejprv zaznamenat ve sféře veřejného práva, kdy určitý majetek patřil nějakému božstvu a
skrze něj pak konkrétnímu chrámu. Stejně tak se již od počátku státních útvarů objevovaly rozdíly mezi osobním
vlastnictvím panovníka a majetkem „koruny“. Přes velmi silný pokrok kupř. v pozdním římském právu se
opravdové odtržení fyzické osoby-vlastníka od jejího podnikání uskutečnilo až v severní Itálii v době renesance.
Tehdy již vznikaly první právnické osoby ve smyslu, jak je známe dnes, nikoli jen sdružení bez právní subjektivity
(konsorcia). Uvedené oddělování majetku, činnosti a odpovědnosti od konkrétního fyzického nositele nebylo
vedeno nějakými teoretickými důvody, nýbrž zcela pragmatickými příčinami. Právnická osoba umožňovala
překonat omezení dané délkou lidského života (a v rámci něj délkou doby, po kterou je fyzická osoba schopna
se kvalifikovaně starat o své podnikání), omezení daná kapacitou jednotlivce kvalitativně a kvantitativně zvládat
řídící, rozhodovací a kontrolní procesy spojené s tímto podnikáním, dále umožňovala rychlé sdružení
prostředků, které jednotlivec nebyl schopen nashromáždit ani za svůj život ani za několik generací, a hlavně
oddělovala rizika plynoucí z podnikání od osobní svobody a majetku jejího vlastníka. Toto definitivní oddělení
osobní sféry od podnikání s sebou také přineslo vznik obchodního práva.
Tím zároveň vznikly daleko vyšší nároky na evidenci o hospodaření těchto fiktivních subjektů - účetnictví.
Předpoklady pro to byly položeny postupným nahrazením římské číselné soustavy tzv. arabskými čísly. Největší
zásluhu na tom lze patrně přičíst italskému matematikovi Leonardu Fibonaccimu a jeho publikaci z r. 1202
s názvem Liber Abaci (Kniha počtů). Díky tomu pak mohl v r. 1494 jiný italský matematik, Luca Pacioli, položit
základy moderního podvojného účetnictví svým traktátem „Zvláštní rozprava o účtech a zápisech“.
Historie insolvenčního práva
Insolvenční právo, nebo (dříve než se tak začalo nazývat) pravidla pro řešení nesplatitelných dluhů, jsou
stará jako právo samo. Rozhodně nejsou až subdisciplínou moderního obchodního práva. Již v dávných dobách
na samém počátku námi sledované historie se totiž musela lidská společenství vypořádávat s případy, kdy se
vzájemné vztahy mezi nejméně dvěma jejich příslušníky dostaly v majetkové oblasti do slepé uličky.
Podmínkou takové situace byla jednak existence vlastnictví (tj. takového uspořádání vztahů mezi lidmi, kdy
majitel určité věci měl právo ji držet, nakládat s ní a užívat ji a její "plody"; naproti tomu všichni ostatní toto
právo k té samé věci neměli) a jednak existence závazkových vztahů (tj. vztahů, na základě kterých měla jedna
osoba právo požadovat a vymáhat od druhé, aby něco vykonala - nebo aby se nějakého jednání zdržela - či
něco vydala, zaplatila, strpěla atd.). Za reálně existující lze přitom pokládat pouze takové uspořádání, které bylo
vůči jednotlivým členům společenství vynutitelné, tj. musely již existovat nástroje na ochranu těchto vztahů
(obecně respektovaná pravidla a donucovací nástroje).
Je lhostejno, zda se jednalo o práva a povinnosti "světské " povahy (povinnost přispívat k obživě skupiny a k
její obraně) či o příkazy a zápovědi náboženské (povinnost přinášet oběti či respektovat kmenová tabu), jež s
sebou nesly i různé formy donucení k jejich plnění (tělesný trest, vězení, vyobcování z komunity, klatba atd.).
Důležité je, že již v těchto dobách nutně muselo docházet k situacím, kdy na povinném bylo vyžadováno a
vynucováno něco, co objektivně nemohl splnit a tato nemožnost byla jeho okolí zřejmá - tj. problém nebylo
možno vyřešit ani mocenským donucením ani jakousi obdobou dnešní exekuce - tedy odnětím dlužného
předmětu či jiné, náhradní hodnoty (jednalo se tak o stav podobný dnešnímu úpadku).
Z dochovaných pramenů lze dovodit, že s postupem vývoje se poznenáhlu odlišovaly reakce lidských
společenství na tyto situace. Mimo reakce trestní povahy se - pokud povinný člověk nebyl za nesplnění své
povinnosti usmrcen - postupně ustavovala i opatření směřující k určité restituci či reparaci nežádoucího stavu.
Vedle odškodnění symbolické povahy (rozličné formy obětí či podrobení se rituálním obřadům) objevují se již v
nejrannějším období různé způsoby náhradního plnění - zejména v podobě "odpracování" určitého závazku na
základě dobrovolného podrobení se oprávněné osobě či později ve formě zotročení povinného. S postupem
času se objevují i různé instituty umožňující povinným, aby se ze svých závazků alespoň částečně vyvázali. Pro
dnešní dobu je možná překvapující, že již v samých prvopočátcích byla pro tyto účely uznávána i vyšší moc,
která povinné osobě umožňovala se nesplnitelného závazku zprostit.
Pro ilustraci je možno použít některá ustanovení Chamurappiho zákoníku (cca 2 000 let př. n. l.).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V paragrafech 45 – 48 se kupř. řeší situace, kdy nájemce půdy nemá pro neúrodu na zaplacení pachtu
jejímu majiteli. Pokud byl sjednán pevný pacht a nájemce jej již zaplatil, dopadají důsledky neúrody na nájemce.
Pokud však byl pacht sjednán jako podíl jedné poloviny či třetiny na úrodě, rozdělí se sklizené zrno mezi
majitele a pachtýře podle této proporce (patrně při nízké avšak nenulové úrodě). Pokud však zasáhne vyšší moc
a setba pro nedostatek vláhy vůbec nevzejde anebo sklizeň z jiných důvodů není žádná, je pachtýř pro tento rok
svého závazku zproštěn.
Paragrafy 53 – 54 řeší situaci, kdy někdo zanedbáním péče o hráz způsobí její protržení, zaplavení cizích polí
a tím zničení cizí úrody. Pokud není schopen nahradit škodu, kterou způsobil, bude on i veškerý jeho majetek
rozdělen mezi poškozené.
Představu o tom, jak že měl být dlužník „rozdělen“ nám dává paragraf 117, jenž stanoví: Pokud někdo
nesplní svůj závazek z dluhu a prodá sebe, svou ženu, svého syna a dceru pro peníze anebo se podrobí nuceným
pracím, bude zavázán pracovat po tři roky v domě toho, který jej koupil, nebo v domě věřitele (v rámci
nucených prací) a ve čtvrtém roce musí být učiněn svobodným.
Doklady o řešení nesplatitelných závazků osobním zotročením lze nalézt i ve Starém zákoně, konkrétně ve
třetí knize Mojžíšově zvané Leviticus.
Zapravení závazků cestou zotročení dlužníka se zde nepopisuje, ale předjímá se. Na rozdíl od poměrně nízké
lhůty tří let podle Chammurapiho je zde „výkon rozhodnutí“ nepoměrně delší, a to až padesát let. Nástrojem
abolice zde byl institut "milostivého léta" (milostivého roku) popsaný v kapitole 25, zejména větě 10:
"I posvětíte léta padesátého a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto
míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde."
Příklady, jakými způsoby se milostivé léto realizovalo, jsou pak uvedeny v dalších větách této kapitoly (25 a
dále). V principu bylo možno zabavený majetek nebo zotročenou osobu vyplatit za „zůstatkovou hodnotu“ – tj.
za hodnotu doby, která zbývala od konkrétního okamžiku do milostivého léta. Pokud k vyplacení nedošlo, byl
majetek či zotročený uvolněn až v termínu milostivého léta.
Systematické řešení vztahů, které se s postupným rozvojem ekonomického života stávaly stále
komplikovanějšími, však přineslo až římské období. Římské právo se vyvíjelo postupně. Jeho počátky lze
spatřovat ještě v tzv. rodovém, tj. předstátním období (před 8. stol. př. n. l.). V tomto období se nijak výrazněji
nelišilo od předchozích či okolních úprav zacházení s dlužníky.
Ještě v zákonech dvanácti desek (okolo roku 350 př. n. l.) je ustanovení, které vede k soudní personální
exekuci. Třicet dnů po rozsudku či uznání dluhu vyzve věřitel dlužníka na soud a "vloží na něj svou ruku" (manus
iniectio). Jde o symbolický akt, doprovázený slavnostní formulí a znázorňující že se věřitel právem zmocňuje
osoby dlužníkovy (dlužník je od tohoto okamžiku "addictus", tj. exekučně přisouzený věřiteli). Věřitel na
dlužníka uvalí domácí vazbu (carcer privatus) a smí jej spoutat okovy. Na konci šedesátidenní lhůty musí věřitel
dlužníka ve třech po sobě následujících tržních dnech předvést soudci (magistrátovi) a veřejně vyhlásit dlužnou
částku. Nevykoupí-li nikdo dlužníka ani třetího dne, věřitel jej může prodat "trans Tiberim" (za Tiberu, tj. do
ciziny) jako otroka nebo jej usmrtit. Je-li věřitelů více, každý si smí z dlužníka useknout libovolně velký kus. Jak
vidno, rané právo římské bylo proti poměrně benevolentní úpravě Chammurapiho (3 roky zotročení) nebo
starozákonní padesátileté lhůtě nepoměrně krutější.
Kvalitativní změna (která pak zůstala nezměněna do konce římské říše) nastala r. 326 zákonem Poeteliovým
(lex Poetelia), který stanovil, že za dluhy ručí římský občan pouze svým majetkem, ne však již svou osobou. Tím
byly položeny základy úpadkového práva v podobě, která se zachovala ve své podstatě dodnes.
V případech jednoduchého dlužnického vztahu existovala ve starém Římě obdoba našeho výkonu soudního
rozhodnutí (exekuce). Mimoto však již římské právo počítalo i s případy složitějšími, kdy se u jednoho dlužníka
setká více věřitelů. Procesní postup se obvykle odvíjel od rozsudku v nalézacím řízení, kde bylo právo nejen
zjištěno, ale zároveň bylo dlužníkovi i uloženo, aby splnil to, k čemu byl odsouzen. K tomu mu právo
poskytovalo lhůtu 30 dnů. Pokud ve lhůtě nebyla povinnost splněna, zahajovalo se exekuční řízení na základě
"actio iudicati" (žaloby k realizaci rozsudku). Z praktických důvodů soudce (praetor) urychleně povoloval
zajištění (detenci) dlužníkova majetku (missio in possessionem rei servande causa). Dlužník byl poté povinen
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
připravit a vyvěsit vyhlášku o chystané dražbě svého majetku (proscriptio bonorum). V další třicetidenní lhůtě
proces pokračoval takto:
- soudce (praetor) přijímal přihlášky pohledávek věřitelů za dlužníkem,
- dlužník měl ještě možnost své závazky vyrovnat, nebo se bránit proti "actio iudicati", popřípadě svůj majetek
vydat věřitelům dobrovolně (a tím se pokusit zabránit tomu, aby byl prohlášen za bezectného - infamis - a tím
mimo majetku ztratil i některá občanská práva).
Dobrovolné vydání se nazývalo "cessio bonorum" a
povolovalo se jen v případech nezaviněných úpadků (lex Iulia, r. l7 p.n.l.). V pozdějších dobách mohl dlužník
tímto způsobem dosáhnout i tzv. "beneficium competentiae", tj. odsouzení jen do výše svého majetku (nikoli až
do výše svých dluhů),
- věřitelé mohli prostřednictvím "actio Pauliana" odporovat některým dlužníkovým úkonům, které poškodily
jejich zájmy (zejména alienatio in fraudem creditorum). Pokud prokázali, že dlužník jednal s úmyslem poškodit
věřitele (consilium fraudandi), nabyvatel o poškozujícím následku věděl (conscientia fraudis), jednáním se
dlužníkův majetek zmenšil (alienatio) a důsledkem předešlého bylo skutečné zkrácení věřitele (eventus fraudis),
bylo jednání dlužníkovo prohlášeno za neplatné (revocatio alienationem), čímž se obnovil předchozí právní
stav.
Po uplynutí výše uvedené proskripční lhůty (nedosáhl-li dlužník změny) se z dlužníka stal úpadce (decoctor)
a následoval rozprodej jeho majetku (venditio bonorum) v konkursu, jehož realisací byl pověřen správce
(magister bonorum) zvolený věřiteli z jejich středu. Nejprve bylo zpeněžování prováděno tak, že majetek byl
prodáván jako celek tomu, kdo učinil nejvyšší podání. Vydražitel (bonorum emptor) nabyl úpadcův majetek a
zároveň povinnost vypořádat přihlášené pohledávky věřitelů do výše, v jaké majetek vydražil (míněno
procentním podílem). Za procentní podíl neuhrazený vydražitelem zůstal věřitelům dále zavázán úpadce.
Postavení věřitelů již ani tehdy nebylo stejné. Konkursem nebyla dotčena práva zástavní; před
nezajištěnými věřiteli měly dále přednost tzv. privilegované pohledávky - kupř. pohledávky císaře a císařovny,
fisku, ale i pohledávky manželky a dětí pro věno a výlohy nemoci a pohřbu. Ostatní věřitelé mohli v konkursu
uspokojovat své pohledávky jenom společným postupem a jen stejným procentem. Za věřitele se nepovažovali
vlastníci věcí, které do dlužníkova majetku nepatřily. Jejich vynětí, resp. oddělení, se domáhali tzv. excisní
žalobou.
V poklasickém období se - vzhledem ke ztíženým hospodářským podmínkám - nedařilo nalézat jedince
ochotné přebírat majetek jako celek (a tím na sebe brát závazek uhradit příslušný podíl přihlášených
věřitelských pohledávek). Proto bylo namísto "venditio bonorum" používáno raději "distractio bonorum",
neboli prodej majetku per partes s tím, že uspokojování věřitelů již nezajišťoval vydražitel, nýbrž jej uskutečnil
po ukončení prodeje z nashromážděného výtěžku správce.
Nevypořádané části pohledávek věřitelů za úpadcem ukončením konkursu nezanikaly, ale následovaly dále
dlužníka až do jeho smrti (resp. do vypořádání zanechaného dědictví) nebo do svého promlčení po 30 až 40
letech (praescriptio XXX - XL annorum). Výjimku činil případ, kdy dlužník po dobrovolném odevzdání majetku
věřitelům dosáhl "beneficium competentiae" a byl odsouzen pouze do výše svého majetku - jeho závazky vůči
věřitelům tak byly vyrovnány výtěžkem ze zpeněžení; majetkem nekrytá část zanikla.
Vývoj úpadkového práva se však nezastavil ani po rozpadu římské říše. V rámci tzv. Justiniánovy kodifikace
v 6. stol. n. l. došlo například ke zvýšení ochrany věřitelů ustanovením, že eventuální přebytek výtěžku ze
zpeněžení dlužníkova majetku musil být uložen v pokladně místního kostela ve prospěch těch věřitelů, kteří by
se snad se svými nároky přihlásili později.
Římské právo, uchované díky Justiniánské kodifikaci, bylo postupně od 12. století používáno pro vytváření
práva jednotlivých evropských zemí, které překonávalo feudální strnulost a reagovalo na postupný rozvoj
rodících se kapitalistických vztahů.
Novodobá koncepce konkursního řízení má své základy ve spisu Salgada de Samozy s názvem "Labyrinthus
creditorum concurrentiam ad litem per debitorum communem inter illos causatam" (Labyrint konkursu věřitelů
před soudem v běžných případech dlužníky způsobených) z roku 1653, ve kterém se objevila později všeobecně
akceptovaná myšlenka, že v konkursu je nutno uplatnit též zásady řízení sporného (nejen exekučního).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční právo v českých zemích
V českých zemích vyvolaly potřebu prakticky aplikovatelné právní úpravy konkursu hospodářské problémy
na přelomu 16. a 17. století, zejména tzv. měnová kaláda z r. 1623 (zhroucení měny v důsledku ražení tzv.
dlouhé mince, kdy hodnota zlatého obsahu klesla cca o 90%).
V Obnoveném řízení zemském, uzákoněném po vítězství na Bílé hoře Ferdinandem II. v roce 1627, je v
článcích LXXII až LXXVII řešeno "placení dluhův, kteří větší jsú, nežli dlužník svého statku nebo jmění má".
Následně byl v rakouské monarchii vydán v r. 1781 konkursní řád josefinský, který zahrnoval - z dnešního
hlediska kuriózní - princip perpetuace, tj. konkurs trval tak dlouho, dokud nebyly uspokojeny všechny
přihlášené pohledávky. Pro svou zdlouhavost, nákladnost a tím nezajímavost pro věřitele byl mnohokrát
novelizován a posléze nahrazen konkursním řádem z r. 1869 zpracovaným podle pruského vzoru. Jednalo se již
o normu modernější, avšak zatíženou břemenem toho, že neúměrné množství pohledávek bylo považováno za
přednostní. K další změně došlo vydáním nového konkursního řádu z r. 1914, který v Rakousku po mnoha
novelách platil ještě na počátku 21. století. V meziválečném Československu byl nahrazen zákonem 64/1931
Sb. (plným názvem „Zákon kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí“), který byl po druhé světové
válce zrušen občanským soudním řádem 142/1950 Sb. Po roce 1989 pak bylo úpadkové řízení znovu
kodifikováno v zákonu 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, který byl s účinností od 1. 1. 2008 nahrazen
Insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb.
2.
Jiří Bozděch
EXKURZ DO OBČANSKÉHO PRÁVA
Úvod
Základní pojmy občanského práva
Občanské právo je jedním ze základních právních odvětví a občanskoprávní normy stanovují, jak se
mají jejich subjekty chovat v občanskoprávních vztazích. Určují, co je subjektem práva a jak vznikají, mění se a
zanikají občanskoprávní vztahy. Funkcí práva je především působit na uspořádání společenských vztahů.
Občanské právo dělíme např. na právo hmotné a právo procesní. Hmotné právo je soustava právních
norem, které určují, jak se mají subjekty práva chovat ve vzájemných vztazích. Naproti tomu procesní právo
určuje pravidla, jak se hmotného práva domoci v řízení před státními orgány. Právě státní orgány disponují
státní mocí, díky které je možné tato práva vymoci. Kupř. právní vztah ze smlouvy o půjčce se řídí hmotným
právem a podle jeho norem je dlužník povinen půjčku vrátit věřiteli. Pokud však dlužník půjčku nevrátí, může se
věřitel obrátit na soud jako orgán státní moci. Soud pak v soudním řízení, jehož pravidla podléhají procesnímu
právu, rozhodne o povinnosti dlužníka půjčku vrátit.
Státními orgány nejsou jen soudy, jsou jimi i správní orgány, např. finanční úřady, stavební úřady, apod. Podle
toho dělíme procesní právo na soudní řízení a správní řízení.
Fungující právo je předpokladem tzv. právního státu. Právní stát má tři základní funkce:



zákonnost, tj. povinnost každého dodržovat právo
právní jistota, tj. že proti každému bude stát postupovat podle práva a že mu poskytne právní ochranu
přiměřenost práva, tj. že stát při uplatňování práva bude postupovat přiměřeně.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Občanské právo dále řadíme k právu soukromému, kde jsou si účastníci těchto vztahů rovni. Oproti právu
veřejnému, kde jeden z účastníků vystupuje jako nositel státní moci (státní orgán), silnější subjekt, který může
druhému účastníku ukládat povinnosti.
Do občanského práva řadíme několik skupin. Zejména je to občanské právo obecné, které je podpůrné i
pro ostatní zvláštní skupiny občanského práva, zejména je to právo obchodní, pracovní, rodinné.
Základní zásady občanského práva
Základními zásadami občanského práva jsou:






zásada „rovnosti účastníků“, tzn. vzájemnost právních vztahů, jejich reciprocita, právu jednoho odpovídá
povinnost druhého a naopak – něco dávám a něco za to chci
zásada, že „smlouvy se mají dodržovat“, tedy že porušení smlouvy je porušením práva
zásada „nikoho nepoškozovat“
zásady „ochrany dobré víry“, tedy že je chráněn ten, kdo jedná v dobré víře.
zásada „zákony nepůsobí zpětně“, tj. zákaz retroaktivity, žádný zákon nesmí zasahovat do práv, která
vznikla před jeho účinností, podporuje právní jistotu všech subjektů
zásada prevence – každý by měl předcházet vzniku škody nebo ohrožení práv
Pramenem občanského práva jsou právní normy právních předpisů. Nejzákladnějšími normami jsou zákony
(přijímané Parlamentem ČR). Dalšími předpisy jsou podzákonné nebo prováděcí předpisy, tj. nařízení vlády
nebo vyhlášky ministerstev nebo jiných úřadů. Základním pramenem občanského práva je ústava a občanský
zákoník.
Způsobilost k právům a k právním úkonům
Způsobilostí k právům (nebo také právní subjektivitou) nazýváme schopnost být nositelem práv a
povinností, tzn. být subjektem práv a povinností. Takovým subjektem mohou být jednak osoby fyzické a jednak
osoby právnické.
Fyzické osoby nabývají schopnost být subjektem práv již svým narozením (může ji mít i dosud nenarozené dítě)
a zaniká smrtí. Obdobně se právnické osoby stávají subjektem práv dnem vzniku, jejich právní subjektivita
zaniká se zánikem právnické osoby.
Způsobilostí k právním úkonům naproti tomu rozumíme schopnost činit právní úkony, tzn. zakládat, měnit
nebo rušit práva a povinnosti. Fyzické osoby nabývají plné způsobilosti k právním úkonům zletilostí.
Fyzická osoba jako subjekt práv tedy může vlastnit majetek bez ohledu na svůj věk, protože vlastníkem věci
může být i batole, avšak ne každý subjekt práv může se svým majetkem nakládat, tedy např. činit úkony k jeho
prodeji. Jinak se proto nahlíží na dítě, které si v kiosku koupí zmrzlinu, protože se jedná o úkon v souladu s jeho
rozumovou vyspělostí, a jinak na dítě, které hodlá zpeněžit rodinné stříbro značné hodnoty v zastavárně.
Způsobilost k právním úkonům může být fyzické osobě soudem omezena nebo jí může být dokonce zbavena, a
to v případě, kdy její stav (kupř. kvůli duševní chorobě) neumožňuje činit vážné a srozumitelné právní úkony.
Zastoupení
Každý subjekt práv může být zastoupen jinou osobou. Rozlišujeme zastoupení zákonné a zastoupení
na základě plné moci.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zákonný zástupce zastupuje osobu, která nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Obvykle rodiče
takto zastupují nezletilé děti, případně pěstoun nebo poručník. Jiným případem je zastoupení osoby zbavené
způsobilosti k právním úkonům, kdy opatrovníka určí soud.
Zastoupení na základě plné moci je smluvním vztahem mezi zastoupeným a zástupcem, kdy
zastoupený zmocňuje zastoupeného, aby za něj činil určité právní úkony, např. aby jej zastupoval před soudem
nebo před jinými subjekty. Plná moc zaniká provedením smluveného úkonu, odvoláním zmocnitele, výpovědí
zmocněnce nebo jeho smrtí, a také smrtí zmocnitele, není-li dohodnuto jinak. V případě zániku plné moci je
zmocněnec povinen učinit vše, co nesnese odkladu nebo by mohlo znamenat újmu zmocniteli nebo jeho
právnímu nástupci.
Právní úkony
Právní úkony jsou podle základní definice právní vědy „projevy vůle směřující ke vzniku, změně nebo
zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými úkony spojují“. Aby se tak mohlo stát, musí takový
projev splňovat určité podmínky.
Takový úkon musí být učiněn svobodně, nikoli pod nátlakem nebo v tísni. Dále musí být právní úkon
učiněn vážně, tedy nikoli v žertu nebo nadsázce, dále srozumitelně a určitě, tzn., že z projevu vůle musí být
zřejmé, k čemu tento projev směřoval.
Právní úkony, které nesplňují výše popsané znaky, jsou neplatné. Neplatné jsou ale také právní úkony,
které odporují dobrým mravům, úkony, které jsou zákonem zakázané, event. takový zákaz obcházejí, nebo
jejichž plnění je nemožné.
Právní úkon je možné učinit ústně, písemně nebo i mlčky, tzv. konkludentně, souhlasně. Zákon u
některých právních úkonů přímo ukládá, že musí být učiněn písemně, někdy dokonce ve formě notářského
zápisu. Právním úkonem je např. koupě zboží v obchodě, i když se na něj nevztahuje povinnost uzavřít jej v
písemné formě. Naproti tomu koupě nemovitosti je zákona podmíněna uzavřením písemné smlouvy. Formu
notářského zápisu zákon ukládá např. při uzavření společenské smlouvy o založení společnosti.
Uzavírání smluv
Smlouva (nebo také dohoda) je právní úkon učiněný dvěma nebo více subjekty, kterým se zakládají
práva a povinnosti mezi účastníky smlouvy. Smlouva je jedním ze základních institutů soukromého práva. Pro
platnost smlouvy obecně platí podmínky pro platnost právních úkonů, nesmí tedy zejm. týkat nedovoleného
jednání a musí být učiněn v zákonem stanovené formě.
Smlouva se uzavírá akceptací nabídky, tzn., že jedna strana smluvního vztahu učiní nabídku druhé
straně a druhá strana tuto nabídku akceptuje. Uzavřením smlouvy tedy zpravidla vzniká vzájemný vztah, který
oběma stranám dává nějaká práva, ale i ukládá povinnosti. Tento proces je dobře patrný na kupní smlouvě.
Jedna strana nabízí k prodeji nějakou věc za nějakou cenu a druhá strana tuto nabídku přijme a věc za tuto cenu
koupí. Prodávajícímu vzniká povinnost věc dodat a právo na zaplacení, kupující má naopak právo na dodání věci
a povinnost zaplatit dohodnutou kupní cenu.
Smlouvu je možné také zrušit, především dohodou, to je dvoustranné ukončení smluvního vztahu,
nebo tak lze učinit jednostranně, a to zejména odstoupením nebo výpovědí.
Většina smluvních vztahů je zákonem popsána a předpokládána. Proto v některých zákonech existuje
úprava tzv. smluvních typů, které se týkají nejobvyklejší smluvních vztahů, jako je smlouva kupní, darovací,
nájemní, smlouva o půjčce, o dílo, ale i pracovní smlouva, pojistná smlouva, cestovní smlouvy atd.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Věcná práva
Pojem věcná práva
Věcnými právy nazýváme práva, která se vztahují k věcem, které působí (chrání) proti všem, tzn., že
právu jednoho vlastníka vlastnit odpovídá povinnost všech ostatních jeho vlastnictví nijak nerušit. Oproti tomu
závazková práva se vztahují k právnímu vztahu mezi jejich jednotlivými účastníky a působí jen proti těmto
účastníkům. Věcná práva jsou právo vlastnické, právo držby a věcná práva k věci cizí, tj. zástavní právo, věcné
břemeno, zadržovací právo a předkupní právo.
Vlastnické právo umožňuje vlastníku věc držet, užívat a nakládat s ní.
Držba je naproti tomu stav, kdy někdo věc užívá a chová se k ní jako k věci vlastní. Držba může být
oprávněná, to je v případě, kdy je držitel v dobré víře, že mu věc patří, ale z nějakého důvodu jejím vlastníkem
není. Naproti tomu neoprávněná držba představuje stav, kdy držitel užívá věc jako by mu patřila, ale ví, že
tomu tak není, např. zloděj.
Věcná práva k věci cizí působí také proti všem, ale nesvědčí vlastníku ale osobě od vlastníka odlišné a
naopak vlastnické právo omezují. Slouží kupříkladu k zajištění závazků (zástavní, zadržovací právo).
Pojem vlastnictví
Vlastnické právo (nebo také vlastnictví) je nejrozsáhlejším věcným právem působícím proti všem.
Předmětem vlastnictví může být věc v právním smyslu, tzn. vše, co je ovladatelné a může být předmětem
(objektem) práva, tedy např. i zvíře, energie, živé tkáně. Věc má také své součásti, tj. to, co nemůže být od věci
odděleno, aniž by byla věc znehodnocena, a příslušenství, tj. to, co má být užíváno s věcí hlavní. Věci dělíme na
věci movité a nemovité, ale také dělitelné a nedělitelné, věci jednotlivé i hromadné atd. Nemovitosti jsou
pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, vše ostatní jsou věci movité.
Obsahem vlastnického práva je věc držet, věc užívat a požívat její plody a užitky a s věcí nakládat.
Vlastnictví věci je omezeno povinnostmi, např. užívat věc tak, aby její užívání nerušilo jiného, vlastník je za svou
věc zodpovědný, je povinen ji hlídat, udržovat.
Vlastnictví nemusí být vždy výlučné, vlastníků jedné věci může být i více, pak se jedná o
spoluvlastnictví. Spoluvlastník má stejná práva jako vlastník, tato práva jsou však omezena ostatními
spoluvlastníky v rozsahu, který odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Zvláštním typem
spoluvlastnictví je společné jmění manželů, které může vzniknout jen mezi manželi.
Vlastnictví vzniká převážně převodem vlastnictví (smlouvou), přechodem (děděním), zhotovením věci
nebo také rozhodnutím (např. soudu).
Vlastnictví nemovitostí a katastr nemovitostí
Vlastnictví nemovitostí vzniká stejným způsobem jako u movitých věcí (převodem, přechodem,
zhotovením nebo z rozhodnutí soudu). U nemovitostí dále platí, že za vlastníka je považován ten, kdo je jako
vlastník zapsán v katastru nemovitostí.
U převodu vlastnického práva k movitým věcem dochází především předáním věci. Naproti tomu u
převodu vlastnického práva k nemovitostem (koupě, dar) nestačí věc předat, ale k platnosti a účinnosti převodu
vlastnictví je nutné provést zápis vlastnického práva k nemovitostem ve státem vedené evidenci, kterou je
právě katastr nemovitostí. Pro převod nemovitostí zákon ukládá povinnou písemnou formu takového
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
právního úkonu, tzn., že smlouva musí být uzavřena písemně a poté předložena katastru nemovitostí
k provedení tzv. vkladu vlastnického práva. Právě se vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí je
spojen převod vlastnického práva.
Pokud vlastnictví věci přechází děděním, přechází vlastnictví na dědice okamžikem smrti zůstavitele,
jeho vlastnictví však potvrdí soud po projednání dědictví a zapíše jej jako vlastníka do katastru nemovitostí.
Obdobně je tomu i u zhotovení, zde katastr zapíše jako vlastníka toho, kdo je uveden jako stavebník
v rozhodnutí o kolaudaci stavby (souhlasu s užíváním). Rozhodne-li o vlastníku nemovitosti soud, je podkladem
pro zápis do katastru písemné rozhodnutí soudu.
Do katastru se jako předmět vlastnictví kromě pozemků a staveb zapisují i bytové a nebytové jednotky
v domech, které jsou tzv. prohlášením vlastníka vymezeny. Zde se jedná o výlučné vlastnictví určitého
vymezeného prostoru v domě (bytu, nebytového prostoru) a spoluvlastnictví společných částí domu a event.
pozemku, na kterém je dům postaven.
Kromě vlastnického práva k nemovitostem eviduje katastr nemovitostí i jeho omezení. Jedná se o
zástavní práva, věcná břemena, předkupní práva, ale i nařízené exekuce, soudcovská nebo exekutorská zástavní
práva, exekuční příkazy k prodeji nemovitostí. Katastr také eviduje případné běžící soudní spory o nemovitosti
nebo předběžná opatření. Všechny tyto údaje jsou potřebné a důležité pro rozhodnutí případného kupce
nemovitosti, neboť jasně signalizují, zda je vlastnické právo k nemovitosti omezeno či nikoliv. Katastr
nemovitostí je totiž ovládán zásadou materiální publicity, podle které je chráněn ten, kdo věří v pravdivost
zápisu v něm. I kdyby měl někdo uzavřenou smlouvu na zřízení zástavního práva nebo věcného břemene,
takové právo nevznikne, dokud není v katastru nemovitostí evidováno.
Zástavní právo
Zástavní práva slouží k zajištění práv na splnění závazku. Jedná se tedy o institut se zajišťovací, ale i
uhrazovací funkcí. Základní vlastností zástavního práva je vyšší stupeň jistoty než u jiných zajišťovacích
institutů, protože přímo vymezuje věci, ze kterých se věřitel může uspokojit v případě nesplnění dlužníkových
povinností.
Nejvýznamnějším druhem zástavního práva je zástavní právo k nemovitostem, neboť se jedná o
nejspolehlivější zajišťovací prostředek. To je dáno jednak ekonomickou stabilitou nemovitosti – její cena
neklesá tak jako u většiny ostatních věcí, ale především právní jistotou, neboť zástavní právo k nemovitostem
se eviduje v katastru nemovitostí a vniká vkladem tohoto práva do katastru nemovitost. Zástava movitých věcí
vzniká předáním věci nebo také zapsáním věci do rejstříku zástav, který vedou notáři.
Kromě smluvního (dobrovolného) vzniku zástavního práva může zástavního právo vzniknout i
z rozhodnutí soudu nebo státního orgánu, a to k zajištění pravomocně přiznané pohledávky, např. soudcovským
zástavním právem, exekutorským zástavním právem, zástavním právem zřízeným finančním úřadem.
V případě, že dlužník zajišťovaný závazek nesplní, má věřitel možnost uspokojit se přímo ze zástavy, a
to žalobou na zpeněžení zástavy. Zástava také může být předmětem exekuce, ale zástavní věřitel má v takovém
případě přednost před všemi ostatními věřiteli, pokud ovšem také nedisponují dřívějším zástavním právem ke
stejné věci.
Zástavní právo zaniká se zánikem zajišťované pohledávky. Nezanikne-li pohledávka, může zástavní
právo zaniknout např. dohodou, eventuálně vzdáním se zástavního práva ze strany zástavního věřitele, zánikem
zástavy, zpeněžením zástavy v dražbě.
Věcná břemena
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Věcné břemeno je označením pro právo k cizí věci – nemovitosti. Právu osoby oprávněné z věcného
břemene odpovídá povinnosti vlastníka nemovitosti výkon takového práva strpět. Věcné břemeno se váže
k zatížené nemovitosti bez ohledu na to, kdo tuto věc vlastní. Oprávnění z věcného břemene může svědčit
vlastníku jiné nemovitosti (obvykle sousední) a spočívá např. v právu cesty - tzn., že vlastník pozemku
zatíženého věcným břemenem cesty musí strpět oprávnění vlastníka pozemku oprávněného z tohoto věcného
břemene, aby přes takový pozemek přecházel nebo přejížděl. Oprávněným však nemusí být vlastník jiné
nemovitosti, ale konkrétní osoba (osobností věcné břemeno). Takové věcné břemeno obvykle spočívá v právu
nemovitost užívat. Typicky se jedná o věcné břemeno doživotního práva užívat nemovitost k bydlení. Rodiče si
tím zpravidla zajišťují možnost dožít v nemovitosti, kterou darují svým dětem.
Závazky
Základní principy závazkových vztahů
Závazkové, nebo také obligační právo, upravuje právní vztahy mezi dvěma nebo více konkrétními
subjekty. Závazek proto zavazuje jen účastníky závazku a na ostatní subjekty nemá žádný vliv. Na rozdíl od
věcných práv, která oprávněnou osobu chrání proti všem.
Se vznikem závazku vzniká dlužníku povinnost poskytnout věřiteli nějaké plnění, a na druhé straně
právo věřitele na takové plnění, eventuálně možnost jej vymoci. Obsahem takého plnění může být buď
povinnost něco dát, něco konat, něco strpět nebo se něčeho zdržet.
Závazková práva jsou upravena ve všech hlavních právních odvětvích, známe tedy závazky
občanskoprávní, obchodní, závazky pracovněprávní, ze zákona o rodině atd.
Závazky dělíme na závazky ze smluv, závazky z porušení právní povinnosti (tj. odpovědnost za škodu,
prodlení a bezdůvodné obohacení), a závazky z jiných právních důvodů, tj. kvazikontrakty (veřejná soutěž,
veřejný příslib, jednatelství bez příkazu) a kvazidelikty (objektivní odpovědnost za škodu).
Nejčastějším důvodem vzniku závazku je smlouva. O smlouvách bylo pojednáno v předchozích
kapitolách.
Závazkové vztahy z porušení právních povinnosti vznikají tím, že jedna ze stran poruší svou právní
povinnost. Následkem takového porušení může být jednak vadné plnění (nesplnění v době splatnosti, splnění
vadné) a jednak způsobení škody (škoda vzniklá z porušení smluvního závazku nebo škoda mimosmluvní).
Závazky také vznikají z úředního rozhodnutí, např. při rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví vzniká
povinnost se vypořádat.
Závazkové vztahy se mohou ve svém průběhu měnit. Změnit se může subjekt závazku, např. tím, že
věřitel svou pohledávku postoupí (prodá) třetí osobě, může se ale změnit i dlužník, tím, že dluh převezme jiná
osoba nebo k dluhu přistoupí.
Ke změně však nejčastěji dochází v obsahu závazků, a to buď dohodou, kdy se obě strany na změně
závazku shodnou, nebo z porušení závazku. Kupř. z prodlení dlužníka vznikají věřiteli další práva, zejm. právo
odstoupit nebo požadovat úroky z prodlení atp.
Zajištění závazků
Ke zvýšení jistoty věřitele existuje možnost splnění závazku ze strany dlužníka zajistit. Smyslem
zajištění je ochrana věřitele pro případ, že dlužník bude se splněním svého závazku v prodlení nebo jej nebude
moci splnit vůbec. Potom se věřitel může domoci splnění závazku právě z jeho zajištění.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Neznámějšími druhy zajištění jsou zástavní právo, zadržovací právo, ručení, bankovní záruka, jistota,
uznání dluhu.
Smluvní pokuta je peněžitá sankce vůči dlužníkovi, na kterou vzniká věřiteli vůči dlužníkovi nárok
v případě porušení konkrétní dohodnuté povinnosti. Např. pokud se kupující s prodávajícím dohodne na
vyklizení a předání prodávaného bytu k určitému datu a pro případ nesplnění takového závazku sjednají
smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč za každý den prodlením předáním, má kupující nárok na zaplacení smluvní
pokuty i v případě, že mu takovým prodlením žádná škoda nevznikne.
Ručením se rozumí vztah mezi věřitelem a ručitelem, kterým se ručitel zavazuje splnit závazek za
dlužníka v případě, že dlužník svůj závazek nesplní. Následkem ručitelova plnění přechází povinnost dlužníka
plnit nikoli věřiteli, ale ručiteli.
Závazky zanikají především splněním, ale k zániku závazku může dojít i výpovědí, dohodou,
započtením, odstoupením od smlouvy, smrtí dlužníka nebo věřitele, uplynutím doby, nemožností plnění nebo
splynutím.
Promlčení
Jedním ze základních práv člověka je právo na soudní ochranu. Tím se mj. rozumí i možnost domoci se
svých práv, zejména u soudu. A uspěje-li např. žalobce u soudu se svou žalobou, má dále právo takový úspěch
vymoci. K tomu je určen zejm. institut exekuce nebo výkonu rozhodnutí.
Majetková práva však lze takto realizovat jen v určité lhůtě, potom se toto právo promlčí a oslabí,
právě o možnost jej vykonat. Promlčením právo nezanikne, stále existuje a může být i dlužníkem splněno, ale
pokud dlužník u soudu poukáže na to, že právo je promlčené, soud takovému právu soudní ochranu
neposkytne a žalobu zamítne. Soud sám promlčení závazku bez námitky dlužníka nezkoumá. Promlčení je
nutno odlišovat od tzv. prekluze, kdy právo zaniká zcela a soud k němu přihlíží z úřední povinnosti.
Majetková práva podle občanského zákoníku se promlčují v tříleté lhůtě, která počíná běžet první den
poté, co bylo možno právo poprvé uplatnit, rozuměj podat žalobu. Obvykle je to první den prodlení se splněním
závazku.
Je-li tedy např. půjčka splatná 15. 5. 2012, je dlužník v prodlení s její úhradou 16. 5. 2012 a již tento
den může věřitel podat žalobu o zaplacení. Posledním dnem, kdy lze takovou žalobu podat bez rizika promlčení,
je za tři roky, tedy 15. 5. 2015.
Některá práva se promlčují v době desetileté, a to např. práva přiznaná soudním rozhodnutím, práva
z věcného břemene, práva z úmyslného způsobení škody nebo práva uznaná dlužníkem. Některá práva se
nepromlčují vůbec, kupř. vlastnické právo. U některých práv jako je právo z bezdůvodného obohacení nebo
právo na náhradu škody se právo může promlčet i v tzv. dvouleté subjektivní lhůtě, která počíná běžet poté, co
se věřitel o svém právu dozví. I zde však možnost žalovat skoční po třech letech.
Běh promlčecí lhůty se přerušuje podáním žaloby nebo zahájením exekuce. Po dobu běhu takového
řízení se závazek nepromlčuje.
Kromě promlčení v občanském právu má zvláštní úpravu promlčení i obchodní zákoník, kde je na rozdíl
od občanského práva obecná promlčení doba čtyřletá, promlčují se také trestné činy, přestupky, placení daní
apod.
Základní smluvní typy
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Občanskoprávní závazkové vztahy dělíme na pojmenované a nepojmenované, a to podle toho, zda je
konkrétní závazkový vztah upraven jako zvláštní typ v občanském zákoníku či nikoli. Tam, kde občanským
zákoník na určitý smluvní typ pamatuje, se úprava řídí zákonem, není-li ovšem mezi stranami dohodnuto jinak.
Ne všechny případy závazků však mohou být zákonem upraveny, a proto se takový netypický závazek řídí pouze
obecnými ustanoveními o závazcích.
Občanský zákoník obsahuje úpravu základních smluvních typů, zejména se jedná o kupní smlouvu,
směnnou smlouvu, darovací smlouvu, smlouvu o dílo, smlouvu o půjčce, smlouvu o výpůjčce, nájemní smlouvu,
příkazní smlouvu, smlouva o úschově, smlouva o ubytování, smlouva o přepravě, zprostředkovatelskou
smlouvu a další.
Kupní smlouvou se převádí vlastnické právo k věci za úplatu.
Smlouvou o dílo zhotovitel provádí pro objednatele za úplatu zhotovení věci.
Smlouvou o půjčce poskytuje věřitel dlužníkovi nějakou druhově určitelnou věc (nejčastěji peníze) a dlužník se
je zavazuje vrátit, případně zaplatit za půjčení úrok.
Smlouvou o nájmu přenechává pronajímatel nájemci k užívání určitou konkrétní věc a nájemce se zavazuje za
užívání hradit nájemné.
Smlouvou o výpůjčce se přenechává věc konkrétně určená, podobně jako u nájmu, avšak bezúplatně.
Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje vyvíjet činnost směřující k získání příležitosti
k uzavření smlouvy s nějakou třetí stranou. Typicky se jedná o vyhledání zájemce o koupi nějaké věci.
V praxi se vyvinul např. i smíšený typ smlouvy, např. leasingová smlouva neboli smlouva o koupi
najaté věci. Touto smlouvou si leasingový nájemce najímá nějakou konkrétně určenou věc a hradí nájemné.
Leasingový pronajímatel se naopak zavazuje, že po uplynutí dohodnuté doby a uhrazení dohodnutých splátek
převede na nájemce vlastnické právo k pronajaté věci. V podstatě se jedná o způsob financování koupě, neboť
pronajímatel nijak za předmět nájmu neodpovídá, neručí za jeho kvalitu a není povinen jej udržovat
v provozuschopném stavu.
Spotřebitelské smlouvy
Spotřebitelskými smlouvami zákon označuje takové smlouvy, jejichž smluvními stranami jsou na jedné
straně spotřebitel a na straně druhé dodavatel (podnikatel), který při uzavření smlouvy koná v rámci své
podnikatelské činnosti. Nejedná se o samostatný smluvní typ a takovou smlouvou může být prakticky každá
smlouva, kterou zákon dovoluje (např. kupní smlouva, smlouva o dílo, zprostředkovatelská smlouva atd).
Smyslem úpravy spotřebitelských smluv je snaha ochránit mnohdy nerovné postavení dodavatele a
spotřebitele. Ve spotřebitelských smlouvách nesmí být postavení spotřebitele zhoršeno proti zákonu a navíc je
spotřebiteli umožněno z takového smluvního vztahu v určité lhůtě bezdůvodně odstoupit, např. tehdy, když se
jedná o nákup zboží přes internet, telefon, mimo provozovnu dodavatele atp.
Nájem nebytových prostor
Kromě obecné úpravy nájmu v občanském zákoníku je nájem nebytových prostor upraven
v samostatném právním předpisu – v zákoně o nájmu nebytových prostor. Jedná se o speciální úpravu
nájemního vztahu k prostorám, které nejsou určeny k bydlení a především slouží k podnikatelské činnosti. Na
okolnosti neupravené v tomto zákoně se použije úprava obsažená v občanském zákoníku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Odpovědnost za škodu
Odpovědnost za škodu patří k nejdůležitějším tématům občanského práva. Odpovědnost za škodu
rozlišujeme obecnou a zvláštní.
Obecnou odpovědností za škodu rozumíme stav, kdy jeden subjekt (škůdce) poruší svou právní
povinnost a způsobí tím škodu jinému subjektu (poškozenému). Z takového porušení povinnosti vzniká
poškozenému nárok na náhradu takto vzniklé škody.
Podmínkami odpovědnosti za škody tedy jsou:



protiprávní jednání
vznik škody
příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody
Protiprávní jednání je takové jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jinou povinností danou kupř.
smluvním ujednáním. K takovému porušení může dojít úmyslně nebo nedbalostí.
Škoda je újma, kterou poškozený utrpěl na svém majetku, svých právech penězi ocenitelných nebo
osobnostních nebo na svém zdraví.
Ke vzniku odpovědnosti za škodu je však kromě existence protiprávního jednání a existence nějaké újmy
nutné, aby mezi těmito skutečnostmi existoval příčinný vztah, tedy aby bylo najisto postaveno, že ke vzniku
škody vedlo právě jednání škůdce. Pokud domnělý škůdce prokáže, že ke vzniku škody jeho protiprávní jednání
nevedlo, nevzniká poškozenému nárok na náhradu takové škody. Zákonná úprava odpovědnosti za škodu také
předpokládá, že škůdce se mohl na vzniku škody podílet jen částečně, pak není jeho povinností uhradit škodu
v plném rozsahu, ale podle jeho podílu na zavinění škody.
Oproti této obecné odpovědnosti, kdy musí být splněny výše uvedené podmínky současně a kterou
nazýváme odpovědností subjektivní, stojí odpovědnost objektivní. Případy objektivní odpovědnosti upravuje
výslovně zákon a pro vznik takové odpovědnosti není nutné splnění podmínky zavinění na straně škůdce.
Případy objektivní odpovědnosti jsou:
i.
ii.
iii.
iv.
v.
vi.
vii.
odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností
odpovědnost za škodu způsobenou na věci přijaté k plnění jeho závazku,
odpovědnost za škodu okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo užito při
plnění závazku,
odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků,
odpovědnost za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem,
odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech,
odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem apod.
Odpovědnosti se odpovědná osoba může zprostit, avšak pouze z tzv. liberačních důvodů uvedených v zákoně.
Pokud zákon možnost liberace vůbec nevymezuje, hovoříme o odpovědnost absolutní, kdy se škůdce nemůže
takové odpovědnosti zprostit vůbec.
Škoda může být:
-
skutečná, určitelná jako hodnota, která ušla z majetku poškozeného (ukradená nebo rozbitá věc, zranění,
atd.) anebo
ušlý zisk, tj. hodnota nebo prospěch, kterou by poškozený dosáhl nebýt škodného jednání (např. ušlá mzda,
nerealizovaný obchod, nemožnost odjet na zaplacenou dovolenou atd.)
K náhradě škody může dojít jednak uvedením v předešlý stav (tzv. restituce), to však v některých
případech není vůbec možné. Pak nastupuje finanční nebo jiná náhrada (tzv. reparace).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
U škody na zdraví se jednorázově hradí bolestné a ztížení společenského uplatnění, opětovnými plněními pak
ztráta na výdělku, ztráta na důchodu, náklady na výživu pozůstalým v případě usmrcení. Výše jednorázových
náhrad je omezena sazebníkem stanoveným vyhláškou. Vedle náhrady skutečné škody a ušlého zisku i
náhradu účelných nákladů spojených s léčením a při usmrcení i přiměřené náklady spojené s pohřbem.
Kromě obecné úpravy odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku obsahují úpravu odpovědnosti za
škodu i jiné právní předpisy, jako např. obchodí zákoník, zákoník práce, zákon o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Bezdůvodné obohaceni
Bezdůvodné obohacení patří mezi tzv. mimosmluvní závazkové vztahy a označujeme tím určitou
hodnotu, kterou obohacený získá na úkor poškozeného a obohatí se tak. Bezdůvodné obohacení může
vzniknout i tím, že se majetek obohaceného nezmenšil, ač se tak po právu mělo stát. Ke vzniku bezdůvodného
obohacení se nevyžaduje žádné protiprávní jednání na straně obohaceného, postačí skutečnost, že došlo k jeho
obohacení. Následkem takového bezdůvodného obohacení vzniká obohacenému povinnost vydat
bezdůvodného obohacení.
Zákon vymezuje tyto bezdůvodného obohacení:
-
plnění bez právního důvodu
plnění z neplatného právního úkonu
plnění z právního důvodu, který odpadl
prospěch získaný z nepoctivých zdrojů
plnění za jiného
Dědické právo
Dědické právo podle občanského zákoníku upravuje přechod práv a závazků zemřelé fyzické osoby, tj.
zůstavitele, na jeho právní nástupce, tj. dědice. K přechodu práv dochází okamžikem smrti zůstavitele, i když
k úřednímu projednání dědictví dochází později. Zákon umožňuje dědění ze závěti, kdy zůstavitel ještě za života
může určit, které konkrétní osoby nabydou po jeho smrti jeho majetek. Nezanechá-li zůstavitel závěť, určuje se
okruh dědiců podle zákona v tzv. skupinách, když přednost mají nejbližší příbuzní, nejsou-li takoví, postupuje se
až po ty vzdálenější.
Děděním na dědice přechází nejen aktiva, tj. např. vlastnictví k věcem, ale i pasiva, tj. závazky. Dědic
tedy přijetím majetku přijímá i dluhy zůstavitele. Potom za tyto závazky ručí až do výše nabytého dědictví. Tato
skutečnost chrání věřitele zůstavitele, aby po jeho smrti mohli být uspokojeni z jeho majetku. Dědic také může
dědictví odmítnout, to se děje zejména tehdy, když dluhy převyšují aktiva a dědic se tak chce vyhnout obtížím
souvisejícím s vypořádáním závazků zůstavitele.
3.
Jarmila Veselá
ÚVOD DO EKONOMIKY OBČANA
Úvod
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Úkolem této části skript je seznámení účastníků vzdělávání se současnou ekonomikou domácnosti a
občana v České republice.
Ekonomika domácností i hospodaření jednotlivých občanů je od pradávna základním pilířem ekonomik
států a v moderní době i globálních ekonomik. Pro období nástupu 21. století je sice typické užívání moderních
technologií a různorodých finančních produktů, ve skutečnosti však řada občanů tápe v pochopení základů
ekonomické rovnováhy svého hospodaření. Na rozdíl od sedláka, který znal do krejcaru všechny své příjmy a
výdaje, mnohý občan často ani neví, za co konkrétně utrácí své příjmy.
Ke špatnému stavu tzv. „finanční gramotnosti“ českých občanů významně přispělo období čtyřiceti let
existence socialistického systému, který odmítal tržní hospodaření a deformoval tržní ceny na ceny regulované.
Za povšimnutí stojí, že lidé, kteří prožili svá aktivní léta v období před 2. světovou válkou, chápali po sametové
revoluci tržní mechanismy lépe než generace vyrostlá po válce. Socialismus přerušil rodové a profesní tradice
tržního systému a mladší generace neměly šanci získat zkušenosti s obchodováním, podnikáním a tudíž ani
s krizí, insolvencí či naopak s rychlým ziskem a bohatstvím.
Předmětem studijních textů jsou pasáže pojednávající o ekonomických parametrech života občana.
Měly by účastníky vzdělávání přivést nikoli k zapamatování statistických čísel, nýbrž k pochopení souvislostí a
významů jednotlivých ekonomických ukazatelů v hospodaření domácnosti a občana.
Cílem kapitoly o ekonomických aspektech života občana či domácnosti je seznámení účastníků
vzdělávání se šířkou a složitostí insolvenční tématiky. Účastníci budou motivováni v nalézání dalších
souvisejících problémů a v chápání souvislostí. Důležitou částí výuky je inspirace posluchačů ve vyhledávání
odborných informací a dat.
Rozsah poradenských služeb budoucího insolvenčního poradce může být velmi variabilní a pohybovat
se například od rad pro bezdomovce po odborné poradenství v systémových oblastech sociální pomoci měst či
obcí. Problémy a krizová místa insolvenčních procesů se rychle mění a proto budou účastníci vzdělávání vedeni
k neustálému ověřování rozsahu problémů, aktuální legislativy i aktuálních ekonomických dat.
Výdajová stránka hospodaření domácnosti
Výdaje občana i jeho domácnosti jsou nejdůležitější stránkou ovlivňující charakter hospodaření.
Nerovnováha mezi příjmy a výdaji (v případech nižších příjmů než výdajů) zakládá v delším časovém horizontu
krizové období. Pro hodnocení výdajové stránky hospodaření občana a domácnosti je nezbytné se zabývat
nejenom strukturou výdajů, ale také tendencemi ovlivňující do budoucna jejich výši.
Každý poradce by si měl před začátkem své poradenské činnosti v oblasti hodnocení výdajů občanů
položit otázky:
Z čeho sestává hospodaření jedince či rodiny?
Za co vydává občan nejvíce prostředků?
Kde se tyto údaje dají získat?
Níže uvádím tabulku, v níž lze vyčíst řadu relevantních údajů.
Hodnocení peněžních vydání domácností v roce 2011: průměr na domácnost
v Kč podle postavení osoby v čele
Domácn
Z toho domácnosti
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
osti
celkem
zaměstnanců
celkem
s nižším s vyšším
vzdělání vzdělání
m
m
samostatn
ě činných
nezamě důchodc
stů bez EA
naných
členů
ČISTÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ CELKEM
298 660
349 097 303 796 387 532
378 164 187 263
192 720
A. SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZ-COICOP)
266 283
306 881 277 592 331 730
335 468 183 028
176 383
01
POTRAVINY A
NEALKOHOLICKÉ NÁPOJE
02
ALKOHOLICKÉ NÁPOJE, TABÁK
03
50 929
55 058
55 052
55 063
60 909
41 655
40 508
7 642
8 129
8 988
7 400
9 273
6 284
5 683
ODÍVÁNÍ A OBUV
12 771
16 296
13 476
18 689
18 870
6 752
5 352
04
BYDLENÍ, VODA, ENERGIE,
PALIVA
59 467
62 261
60 374
63 861
65 591
55 550
51 562
04.1
Nájemné z bytu
15 043
16 518
14 638
18 113
15 618
18 677
11 533
14 821
16 324
14 448
17 915
15 221
18 674
11 319
222
194
190
198
397
3
214
6 271
6 953
7 212
6 733
7 202
2 340
4 709
Výrobky pro běžnou údržbu
04.3.1 bytu
3 079
3 535
3 691
3 402
3 851
1 495
1 964
04.3.2 Služby pro běžnou údržbu bytu
3 192
3 418
3 521
3 331
3 351
845
2 745
5 992
6 462
6 015
6 841
6 959
6 180
4 791
04.4.1 Vodné a stočné
3 939
4 257
4 040
4 441
4 592
4 278
3 101
04.4.2 Sběr pevných odpadů
1 061
1 153
1 148
1 157
1 323
1 005
789
992
1 052
827
1 243
1 044
897
901
32 162
32 327
32 509
32 173
35 812
28 354
30 528
13 949
14 148
14 524
13 829
17 595
12 515
12 108
9 168
8 500
8 083
8 853
10 197
6 485
9 978
11
4
2
6
6
78
15
04.5.4 Tuhá paliva
1 648
1 714
2 358
1 167
1 683
947
1 509
04.5.5 Teplo a teplá voda
7 387
7 962
7 542
8 318
6 331
8 329
6 918
04.1.1 Nájemné za hlavní bydliště
04.1.2 Ostatní nájemné
04.3
04.4
Běžná údržba a drobné opravy
bytu
Dodávka vody a jiné služby
související s bydlením
Další služby související s
04.4.4 bydlením
04.5
Elektrická a tepelná energie,
plyn, paliva
04.5.1 Elektrická energie
04.5.2 Plynná paliva
04.5.3 Kapalná paliva
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
05
BYTOVÉ VYBAVENÍ, ZAŘÍZENÍ
DOMÁCNOSTI; OPRAVY
16 477
19 689
17 428
21 606
20 783
7 696
9 909
5 626
7 366
5 999
8 527
7 853
1 865
2 063
4 918
6 516
5 152
7 674
6 987
1 555
1 604
4 226
5 650
4 378
6 730
5 941
1 338
1 301
Bytové zařízení a doplňky
692
866
774
945
1 046
217
303
Koberce, ostatní podlahová
05.1.2 krytina
679
823
812
832
816
309
428
29
27
35
20
50
1
32
05.1
Nábytek, bytové zařízení a
výzdoba, koberce
a ostatní podlahové krytiny
05.1.1 Nábytek a bytové zařízení
Nábytek
Opravy nábytku, zařízení,
05.1.3 podlahových krytin
05.2
Bytový textil
1 290
1 386
1 210
1 535
1 556
610
1 089
05.3
Přístroje a spotřebiče pro
domácnost
3 434
4 123
3 676
4 501
4 085
1 421
2 205
2 654
3 245
2 839
3 590
3 117
1 019
1 643
Chladničky, mrazničky
478
563
632
505
470
308
312
Pračky a sušičky, myčky
nádobí
649
845
699
968
773
150
321
1 136
1 411
1 134
1 646
1 344
441
678
391
426
374
471
530
119
332
Malé domácí elektrické
05.3.2 spotřebiče
584
691
684
696
716
301
369
Opravy domácích přístrojů a
05.3.3 spotřebičů
197
187
153
215
252
101
193
05.3.1 Velké přístroje pro domácnost
Vařící, vyhřívací a větrací
zařízení
Ostatní zařízení pro
domácnost
05.4
Nádobí a kuchyňské potřeby
1 234
1 411
1 248
1 550
1 606
518
795
05.5
Výrobky pro dům a zahradu
1 600
1 767
1 816
1 724
1 604
877
1 270
05.5.1 Motorové nářadí a nástroje
819
868
1 005
752
762
455
692
Ruční nářadí, nástroje a jiné
05.5.2 potřeby
781
899
812
973
842
422
579
3 292
3 636
3 479
3 770
4 079
2 404
2 486
05.6
Zboží a služby pro běžnou
údržbu domácnosti
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
05.6.1 Spotřební zboží pro domácnost
3 207
3 565
3 458
3 656
3 969
2 394
2 368
Prací prostředky
1 242
1 384
1 428
1 346
1 624
1 149
861
Čistící a úklidové prostředky
1 320
1 442
1 380
1 495
1 581
895
1 040
Ostatní domácí potřeby
645
739
649
815
765
349
467
05.6.2 Domácí a domovní služby
85
72
22
114
109
11
119
7 298
6 924
5 905
7 788
7 516
3 833
8 090
29 115
37 337
32 010
41 856
40 429
15 110
11 016
7 461
10 015
7 795
11 898
10 195
3 429
1 222
6 901
9 252
7 202
10 991
9 389
3 263
985
Automobily nové
3 468
3 929
2 532
5 113
5 131
3 263
685
Automobily ojeté
3 433
5 323
4 670
5 878
4 258
0
299
Provoz osobních dopravních
prostředků
17 605
21 996
19 906
23 768
25 538
7 617
8 218
Náhradní díly a příslušenství
pro osobní dopravní
07.2.1 prostředky
1 465
1 888
1 907
1 873
1 595
505
816
12 761
15 819
14 911
16 588
19 546
6 302
5 663
Údržba a opravy osobních
07.2.3 dopravních prostředků
2 250
2 841
2 068
3 497
2 737
436
1 222
Ostatní služby týkající se
07.2.4 prostředků osobní dopravy
1 129
1 448
1 020
1 811
1 660
375
517
07.3
Dopravní služby
4 048
5 327
4 309
6 190
4 697
4 064
1 576
08
POŠTY A TELEKOMUNIKACE
11 871
13 722
13 142
14 214
15 704
9 874
7 349
08.1
Poštovní služby
221
220
170
261
195
111
255
08.2
Telefonní a telefaxové
přístroje
453
650
527
754
530
298
103
08.3
Telefonické a telefaxové
služby
11 198
12 853
12 445
13 199
14 978
9 465
6 990
983
677
600
742
1 220
624
1 450
06
ZDRAVÍ
07
DOPRAVA
07.1
Nákup osobních dopravních
prostředků
z
toho:
07.1.1 Automobily
07.2
07.2.2 Pohonné hmoty a oleje
Služby pevných a bezdrátových
telefonních
a faxových zařízení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Provoz mobilního telefonu
7 261
8 484
8 493
8 477
9 863
6 299
4 185
Služby internetového
spojení
2 954
3 692
3 353
3 980
3 895
2 542
1 356
09
REKREACE A KULTURA
26 175
30 746
23 739
36 691
35 820
13 312
16 081
09.1
Zařízení a vybavení
audiovizuální, fotografická
3 555
4 377
3 467
5 149
3 962
1 913
2 197
1 483
1 628
1 354
1 859
1 612
707
1 311
Foto-kino zařízení, optické
09.1.2 přístroje
364
517
294
705
491
195
74
09.1.3 Zařízení pro zpracování dat
1 215
1 654
1 314
1 942
1 316
631
471
328
401
333
458
348
307
193
165
178
171
184
195
73
148
306
380
219
517
611
222
74
6 552
7 991
6 706
9 082
8 956
4 124
3 478
09.3.3 Květiny a zahrady
1 580
1 610
1 403
1 785
1 917
687
1 453
Domácí zvířata a potřeby pro
09.3.4 jejich chov
1 904
2 248
1 985
2 472
2 626
1 779
1 024
392
447
392
494
569
379
238
6 620
7 875
6 262
9 244
8 375
4 056
4 195
09.4.1 Rekreační a sportovní služby
1 903
2 723
1 643
3 639
2 912
977
321
09.4.2 Kulturní služby
4 517
4 981
4 405
5 470
5 394
2 999
3 554
a pro zpracování dat
Zařízení pro příjem, záznam a
09.1.1 reprodukci obrazu
a zvuku
Nosná média pro záznam
09.1.4 obrazu a zvuku
Opravy zařízení a vybavení
09.1.5 audiovizuálního,
fotografického a pro
zpracování dat
09.2
Další výrobky dlouhodobé
spotřeby
pro rekreaci a kulturu
09.3
Ostatní výrobky pro rekreaci a
kulturu; květiny
a zahrady, domácí zvířata
z
toho:
Veterinární a ostatní služby pro
09.3.5 domácí zvířata
09.4
Rekreační a kulturní služby
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
09.4.3 Herny, loterie
200
171
214
135
69
79
320
09.5
Noviny, knihy, papírenské
zboží
2 939
2 991
2 562
3 356
3 504
1 754
2 662
09.6
Dovolená s komplexními
službami
6 203
7 131
4 524
9 344
10 412
1 243
3 475
Rekreace tuzemská
1 561
1 759
1 345
2 110
2 320
620
1 077
Rekreace zahraniční
4 642
5 373
3 179
7 233
8 092
623
2 398
1 647
2 352
1 467
3 103
2 879
775
107
10
VZDĚLÁVÁNÍ
11
STRAVOVÁNÍ A UBYTOVÁNÍ
13 530
17 728
13 833
21 033
20 289
7 077
5 032
12
OSTATNÍ ZBOŽÍ A SLUŽBY
29 360
36 638
32 176
40 424
37 407
15 109
15 695
16 844
21 552
19 417
23 364
21 756
7 485
8 033
12.5.2 Pojištění související s bydlením
1 250
1 225
1 019
1 399
1 528
418
1 279
12.5.4 Pojištění související s dopravou
2 448
2 816
2 665
2 943
3 131
1 029
1 665
B. VYDÁNÍ NEKLASIFIKOVANÁ JAKO
SPOTŘEBNÍ
32 377
42 216
26 204
55 802
42 696
4 235
16 337
Pořízení a rekonstrukce domu, bytu
21 340
32 529
16 865
45 819
32 989
446
1 769
Výrobky pro výstavbu, rekonstrukci
domu, bytu
3 044
4 472
4 750
4 235
3 855
382
563
Práce na výstavbě, rekonstrukci
domu, bytu
6 393
8 259
4 228
11 678
14 070
64
1 040
11 903
19 799
7 886
29 906
15 064
0
166
11 037
9 688
9 339
9 983
9 706
3 789
14 568
pro osobní hospodářství
643
455
567
360
435
336
1 012
Daň z nemovitosti, dědická aj.
824
825
645
979
888
736
805
7 703
5 765
5 533
5 962
5 988
1 674
12 153
z toho 12.5 Pojištění
z
toho:
Koupě nemovitosti
Vydání jinde neuvedená
z toho:
Hospodářské a pěstitelské potřeby,
služby
Dary příbuzným
K základním dovednostem insolvenčního poradce patří schopnost vyhledat si nezbytné informace a
umět se v nich orientovat.
Poznali jste při pohledu na statistickou tabulku, kdo je jejím autorem?
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Správná odpověď zní Český statistický úřad (ČSÚ), který tyto údaje získává z výběrového sběru dat
domácností. Na webových stránkách ČSÚ naleznete v mnoha tabulkách hodnocení získaných údajů podle řady
kritérií – postavení osoby v čele domácnosti, porovnání jednotlivých let, srovnání s ostatními zeměmi EU i další
analýzy.
Umíte z předložené statistiky vyhodnotit pořadí vydání na celkové výši vydání? Zkuste si popsat pořadí vydání
podle velikosti.
Povšimněte si rozdílů mezi vydáním domácností v čele se zaměstnancem, nezaměstnaným či důchodcem.
Jestliže jste pracovali pečlivě, tak se vaše údaje shodují s údaji v následující tabulce ČSÚ.
Struktura peněžních vydání podle skupin v domácnostech rozlišených podle postavená osoby v čele,
průměr na osobu v Kč, struktura v %
z toho domácnosti
Domácnosti
celkem
zaměstnanců
celkem
samostatně
činných
nezaměstnaných
důchodců
bez EA
členů
s nižším
vzděláním
s vyšším
vzděláním
106 317
132 006
119 678
76 338
118 251
Průměry na osobu v Kč za rok:
SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZCOICOP)
117 882 119 970
01
Potraviny a nealkoholické
nápoje
22 546
21 524
21 085
21 911
21 729
17 374
27 157
02
Alkoholické nápoje, tabák
3 383
3 178
3 442
2 945
3 308
2 621
3 810
03
Odívání a obuv
5 654
6 371
5 161
7 437
6 732
2 816
3 588
04
Bydlení, voda, energie,
paliva
26 326
24 340
23 123
25 412
23 400
23 169
34 568
05
Bytové vybavení, zařízení
domácnosti; opravy
7 294
7 697
6 675
8 598
7 414
3 210
6 643
06
Zdraví
3 231
2 707
2 262
3 099
2 681
1 599
5 423
07
Doprava
12 889
14 596
12 260
16 656
14 423
6 302
7 385
08
Pošty a telekomunikace
5 255
5 364
5 033
5 656
5 602
4 118
4 927
09
Rekreace a kultura
11 588
12 020
9 092
14 600
12 779
5 552
10 781
10
Vzdělávání
729
920
562
1 235
1 027
323
72
11
Stravování a ubytování
5 990
6 931
5 298
8 370
7 238
2 952
3 373
12
Ostatní zboží a služby
12 998
14 323
12 323
16 086
13 345
6 302
10 522
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Struktura vydání v %:
SPOTŘEBNÍ VYDÁNÍ (CZCOICOP)
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
01
Potraviny a nealkoholické
nápoje
19,1
17,9
19,8
16,6
18,2
22,8
23,0
02
Alkoholické nápoje, tabák
2,9
2,6
3,2
2,2
2,8
3,4
3,2
03
Odívání a obuv
4,8
5,3
4,9
5,6
5,6
3,7
3,0
04
Bydlení, voda, energie,
paliva
22,3
20,3
21,7
19,3
19,6
30,4
29,2
05
Bytové vybavení, zařízení
domácnosti; opravy
6,2
6,4
6,3
6,5
6,2
4,2
5,6
06
Zdraví
2,7
2,3
2,1
2,3
2,2
2,1
4,6
07
Doprava
10,9
12,2
11,5
12,6
12,1
8,3
6,2
08
Pošty a telekomunikace
4,5
4,5
4,7
4,3
4,7
5,4
4,2
09
Rekreace a kultura
9,8
10,0
8,6
11,1
10,7
7,3
9,1
10
Vzdělávání
0,6
0,8
0,5
0,9
0,9
0,4
0,1
11
Stravování a ubytování
5,1
5,8
5,0
6,3
6,0
3,9
2,9
12
Ostatní zboží a služby
11,0
11,9
11,6
12,2
11,2
8,3
8,9
Změny ve struktuře výdajů domácnosti můžeme sledovat jak v porovnání České republiky, tak v rámci EU.
Lze shrnout obecný trend, že v rámci celkových výdajů domácnosti dochází k poklesu váhy potravin. Tento
trend se týká jak ČR, tak i ostatních zemí EU.
Vysvětlení lze hledat v tom, že ceny potravin, které jsou ovlivněny poměrně ostrým konkurenčním
bojem, rostou pomaleji než ceny služeb spojené s bydlením. Česká republika měla třetí největší pokles podílu
potravin a nealkoholických nápojů ze zemí EU.
Opačný trend lze sledovat u výdajů na bydlení, kde dochází k vysokému nárůstu podílu na celkových
výdajích. Nejvyšší nárůst v rámci EU měla právě Česká republika. Důvodem zvýšení podílu výdajů je deregulace
cen bydlení, nárůst cen vodného a stočného i ceny plynu. Podíl výše výdajů na bydlení k celkovým vydáním
domácnosti se blíží u zemí bývalého východního bloku ke „starým“ členským státům EU.
Výdaje na bydlení
Výdaje na bydlení činí největší položku v rodinném rozpočtu. V roce 2011 činily podle údajů ČSÚ výdaje
průměrné domácnosti na bydlení, vodu, energie a paliva 22,3 % z celkových vydání.
Tendence vývoje výdajů v evropských zemích ukazují, že podíl výdajů na bydlení na celkových výdajích
se bude pravděpodobně dále zvyšovat. Volba druhu bydlení a způsobů vytápění tak bude v budoucnu jedním
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
z klíčových ekonomických rozhodnutí domácnosti. Nelze navíc opomíjet vysokou míru podílu výdajů na bydlení
u jednočlenných domácností, zejména seniorů nad 65 let.
Hodnotu průměrného podílu výdajů na bydlení ovlivňuje právní důvod užívání bytu; nájemní bydlení se
projevuje jako nejnáročnější. Podíl výdajů na bydlení roste s velikostí obcí (měst) s výraznějším vlivem
nájemného, dodávek vody i tepla.
Úzce souvisejícím problémem je energetická náročnost bytového fondu. V absolutní hodnotě spotřeby
energie v ekonomice patří ČR mezi nejhorší země EU, jak ilustruje následující graf. Podle studie „Panorama of
energy“ publikované Eurostatem se domácnosti v ČR podílí na celkové spotřebě cca z 25 %, tedy stejně jako
průměr EU. To znamená, že i jejich průměrná energetická náročnost je vyšší, než je tomu u bydlení v ostatních
zemích EU.Současně tak patří budovy pro bydlení mezi hlavní zdroje emise skleníkových plynů.
Spotřeba energie v ekonomikách EU – poměr spotřeby energie k HDP
(kg ekvivalentu ropy na 1000 EUR)
Příjmová stránka hospodaření domácnosti
Tato část se zabývá aktivní stránkou hospodaření domácnosti – tj. příjmy. Insolvenční poradce si při své
činnosti musí analyzovat předpokládanou strukturu příjmů, která závisí na mnoha faktorech. Rozhodně se nelze
spoléhat na verbální informace členů domácnosti, které jsou nepřesné, zavádějící a mnohdy členové
domácnosti ani přesně příjmy neznají.
Struktura příjmů domácnosti je často přímo závislá na příjmech osoby v čele domácnosti, regionu kde
domácnost sídlí, zaměstnanosti či nezaměstnanosti členů domácnosti, věku jejich členů, počtu členů atp.
Insolvenční poradce by si měl položit otázky:
Co je největším příjmem v rozpočtu domácností?
Jsou to příjmy ze zaměstnaneckých vztahů nebo převažují příjmy z podnikání?
Jaké další příjmy mohou domácnosti mít? Jakou roli hrají důchody? Kde lze tyto údaje získat?
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Odpovědi na otázky můžete nalézt například ve statistice Českého statistického úřadu nazvané
Domácnosti podle čistého peněžního příjmu na osobu za rok 2011.
STATISTIKA RODINNÝCH ÚČTŮ
Domácnosti podle čistého peněžního příjmu na osobu - decily
Složení domácností, přehled příjmů a vydání - průměry na osobu v Kč za rok
Domácnosti podle čistého
peněžního příjmu na osobu
Domác
nosti
Čtvrtýc
Sedmýc Osmýc Devátý Nejvyšš
celkem Nejnižší Druh
Třetích
Pátých Šestých
ch
ých
h
h
h
ch
ích
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
Počet domácností - vážený
2 839
284
284
284
284
285
283
284
284
284
283
2 839
329
315
269
233
230
243
268
300
324
329
2,26
3,32
3,10
2,65
2,14
1,91
1,96
2,01
1,97
1,86
1,66
pracujících
0,99
0,89
1,25
0,98
0,63
0,54
0,67
0,92
1,20
1,41
1,39
nezaopatřených dětí
0,58
1,67
1,32
0,83
0,43
0,34
0,30
0,32
0,26
0,18
0,12
0,53
0,07
0,22
0,70
1,00
0,96
0,90
0,68
0,46
0,20
0,12
0,16
0,69
0,31
0,14
0,08
0,07
0,09
0,09
0,05
0,07
0,03
spotřebních jednotek
(OECD)
1,81
2,41
2,30
2,06
1,75
1,60
1,63
1,68
1,65
1,58
1,45
spotřebních jednotek
(OECD modif.)
1,56
1,95
1,88
1,73
1,53
1,42
1,44
1,48
1,46
1,41
1,32
HRUBÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY
CELKEM
163 235
72 125
109
913
129 912
138 489
148 059
159 721
179 375
209 771
253 546
375 985
ČISTÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY
CELKEM
145 081
68 776
100
170
117 333
128 459
136 825
146 194
160 908
181 997
214 240
315 154
79 323
34 992
61
575
64 933
49 759
53 582
60 386
78 551
109 915
144 815
205 597
- ve výběru
Průměrný počet na
domácnost:
členů
nepracujících
důchodců
ostatních osob
Příjmy ze závislé činnosti
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Příjmy z podnikání
12 777
9 480
14
285
10 290
9 674
5 160
7 898
13 708
14 928
22 956
23 982
Sociální příjmy
43 131
18 197
18
242
37 071
64 899
73 236
72 419
61 505
46 223
34 670
35 371
36 053
4 777
8 532
31 971
60 472
68 136
67 381
56 714
40 856
28 393
28 950
při pracovní neschopnosti
1 808
1 043
1 712
1 407
1 239
849
1 974
1 606
2 804
3 650
2 806
Hmotné zabezpečení
uchazečů o zaměstnání
502
883
689
564
161
40
456
402
133
730
627
3 812
10 034
6 374
2 688
1 968
2 998
2 397
2 405
1 302
1 108
1 064
955
1 461
935
441
1 059
1 213
212
378
1 129
789
1 924
Ostatní příjmy
9 851
6 107
6 067
5 038
4 127
4 846
5 490
7 144
10 930
11 799
50 204
z toho: prodej
nemovitostí, movitých věcí
2 652
143
161
295
392
604
520
197
1 277
1 028
30 296
dary od příbuzných
2 903
2 235
2 363
1 803
1 613
1 706
2 231
2 484
3 547
4 746
8 523
x
88 880
110
644
123 408
132 859
140 934
152 255
170 406
195 176
239 328
x
150 369
71 733
102
608
117 004
124 193
142 872
144 131
174 654
189 708
227 068
337 950
7 891
-556
2 241
4 381
3 856
4 507
5 772
8 267
13 192
19 628
32 669
10 263
3 905
7 502
8 198
6 174
6 728
7 756
10 199
14 582
19 678
28 162
132 215
68 385
92
865
104 425
114 163
131 638
130 603
156 187
161 934
187 762
277 119
117 882
64 520
87
848
99 417
107 558
116 488
120 929
136 701
145 576
165 164
212 950
14 333
3 865
5 017
5 009
6 605
15 150
9 674
19 487
16 358
22 597
64 168
29 040
18 274
22
922
26 598
29 297
30 328
30 868
32 990
33 644
37 378
42 344
Průmyslové zboží
37 345
16 976
27
484
29 987
30 405
35 013
37 437
44 113
46 370
53 976
82 270
Služby
46 929
27 765
33
278
37 177
42 278
47 741
46 422
58 226
58 010
67 133
82 529
Platby a jiná vydání
18 902
5 369
9 181
10 663
12 183
18 555
15 876
20 858
23 910
29 274
69 976
Důchody
Dávky nemocenského
pojištění a náhrady mzdy
Dávky státní sociální
podpory
Jiné sociální příjmy
HORNÍ HRANICE ČISTÝCH
PENĚŽNÍCH PŘÍJMŮ
HRUBÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ
CELKEM
Daň z příjmů
Zdravotní a sociální pojištění
ČISTÁ PENĚŽNÍ VYDÁNÍ
CELKEM
podle účelu použití:
A. Spotřební vydání
B. Vydání neklasifikovaná
jako spotřební
podle druhu vydání:
Potraviny, nápoje, veřejné
stravování
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
NATURÁLNÍ PŘÍJMY
7 168
6 751
6 424
7 539
5 852
6 796
6 954
6 833
8 169
7 679
9 823
NATURÁLNÍ VYDÁNÍ
6 405
1 574
2 671
3 890
5 421
6 909
7 390
8 270
9 349
10 080
16 718
BILANČNÍ POLOŽKY
Saldo vybraných úspor a
vkladů
-10 153
193 -2 044
-7 574
-10 032
-4 632
-9 661
-6 238
-17 036
-21 546
-41 030
Saldo přijatých půjček a
splacených úvěrů
-1 873
-24 -4 655
-4 508
-3 495
1 043
-5 118
2 148
-1 810
-3 870
3 655
Analýza údajů ze statistiky vás jistě přivedla k mnoha závěrům. Nyní víte, co je v rámci výběrového
sběru dat u průměrné domácnosti v České republice základním zdrojem příjmu.
Dokážete si představit poměry mezi příjmy ze závislé činnosti a příjmy z podnikání? Víte, jaký je podíl příjmů
z důchodů z celkových příjmů domácnosti?
Z analytického hlediska však nelze tyto údaje brát za absolutně přesné. Jistě si sami dovedete odpovědět, proč
tomu tak nemůže být?
A to proto, že jde pouze o údaje ze statistického vzorku 2.839 domácností. Navíc se jedná o údaje
pořízené Českým statistickým úřadem za rok 2011. Ve statistikách dalších let lze očekávat vliv recese
ekonomiky a zvýšení příjmů sociálních dávek na úkor mezd.
Na závěr této části textu si můžete porovnat své hodnocení s jednoduchou tabulkou procentuálně
znázorňující strukturu čistých příjmů domácností.
Porovnání peněžních příjmů podle čistého peněžního příjmu na osobu
Rok 2011, ČSÚ - statistika rodinných účtů
Hrubé měsíční příjmy celkem
163 235
Čisté měsíční příjmy celkem
145 081
Příjmy ze závislé činnosti
79 323
54,67%
Příjmy z podnikání
12 777
8,81%
Sociální příjmy
43 131
Důchody
Nemocenské
Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání
Dávky sociální podpory
Jiné sociální příjmy
Ostatní příjmy
36 053
24,85%
1 808
1,25%
502
0,35%
3 812
2,63%
956
0,66%
9 850
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Prodej nemovitostí, movitých věcí
2 652
1,83%
Dary od příbuzných
2 903
2,00%
Shrnutí:
Největší část příjmů domácností pochází ze zaměstnání – z příjmů ze závislé činnosti (cca 54 %). Podíl z příjmů
z podnikání je výrazně nižší (cca 9 %). Důchody činí cca 25 %. Dávky sociální podpory a jiné sociální příjmy
nejsou ve sledovaném vzorku velké (2,6 %). Ostatní příjmy (prodeje, dary atp.) činí necelých 10 %.
Nezaměstnanost
V této části kapitoly se budeme věnovat tématu nezaměstnanosti. Víme, že příjmy ze zaměstnání tvoří
největší část příjmů domácnosti, a proto je nezaměstnanost vážnou hrozbou rodinných rozpočtů. Navíc v době
tvorby těchto skript (první pololetí r. 2013) má Česká republika rekordní počet lidí bez práce v novodobé
historii. Počet nezaměstnaných se blíží hranici šestset tisíc.
Insolvenční poradce se při zkoumání problematiky nezaměstnanosti bude setkávat s různou metodikou
výpočtů.
Ministerstvo práce počítá od roku 2013 nezaměstnanost novým způsobem než dosud. Nový ukazatel
míry registrované nezaměstnanosti (lidí nahlášených na úřadu práce) se jmenuje Podíl nezaměstnaných osob.
Tento ukazatel vyjadřuje nezaměstnanost jako podíl nezaměstnaných ze všech obyvatel v daném věku, zatímco
dosavadní míra nezaměstnanosti poměřovala podíl uchazečů o zaměstnání pouze k ekonomicky aktivním
osobám. Nové číslo tak vychází z nižšího základu než původní a nezaměstnanost se opticky zmenšuje.
Nezaměstnanost počítá v ČR také Český statistický úřad. Ten používá zase jinou metodiku než
ministerstvo práce. Jeho způsob výpočtu se opírá o výběrové šetření v domácnostech (Špačková 2013).
K nezbytné výbavě insolvenčních poradců náleží schopnost vyhledávat potřebné údaje, vyhodnocovat je a
vyvozovat z nich závěry. Odpovězte proto na následující otázky týkající se roku 2012, které vycházejí z níže
přiložených dokumentů:
Jaké je pořadí Středočeského kraje v míře nezaměstnanosti?
Které kraje jsou na tom lépe?
Které město nebo region ve Středočeském kraji má nejlepší výsledek?
Jaká byla míra nezaměstnanosti v únoru r. 2013 ve Španělsku.
Jaká byla míra nezaměstnanosti v České republice v únoru r. 2013?
Jaký byl poměr ženských uchazečů o zaměstnání u úřadu práce ke konci března 2013 v České republice?
Informace o nezaměstnanosti v České republice k 31. 3. 2013
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V březnu se celkový počet uchazečů o zaměstnání snížil o 1,0 % na 587.768, počet hlášených volných
pracovních míst vzrostl o 12,2 % na 38.863 a podíl nezaměstnaných osob poklesl na 8,0 %.
K 31. 3. 2013 evidoval Úřad práce ČR (ÚP ČR) na svých krajských pobočkách a jejich kontaktních
pracovištích celkem 587.768 uchazečů o zaměstnání. Jejich počet byl o 5.915 nižší než na konci předchozího
měsíce, ve srovnání se stejným obdobím roku 2012 je vyšší o 62.588 osob. Z tohoto počtu bylo 574.418
dosažitelných uchazečů o zaměstnání (Jedná se o uchazeče o zaměstnání, kteří mohou bezprostředně nastoupit
do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa, tj. evidovaní nezaměstnaní, kteří nemají žádnou
objektivní překážku pro přijetí zaměstnání). Bylo to o 5.551 méně než na konci předchozího měsíce. Ve srovnání
se stejným obdobím roku 2012 byl jejich počet vyšší o 66.260.
V průběhu března bylo nově zaevidováno 43.899 osob. Ve srovnání s minulým měsícem to bylo méně o
861 osob a v porovnání se stejným obdobím předchozího roku více o 5.440 osob.
Z evidence v březnu odešlo celkem 49.814 uchazečů (ukončená evidence, vyřazení uchazeči). Bylo to o
12.928 osob více než v předchozím měsíci a o 5.150 osob méně než v březnu 2012. Do zaměstnání z nich ve
sledovaném měsíci nastoupilo 26.587 osob, tj. o 7.750 více než v předchozím měsíci a o 13.119 méně než
v březnu 2012, 23.126 uchazečů bylo vyřazeno bez umístění.
Meziměsíční pokles nezaměstnaných byl zaznamenán v 57 okresech – největší pokles byl v okresech
Prachatice (o 10,2 %), Chrudim (o 7,8 %), Klatovy (o 6,2 %), Břeclav (o 6,1 %), Jindřichův Hradec (o 5,6 %) a
Znojmo (o 5,5 %).
Ke konci března evidoval ÚP ČR 276.167 žen. Jejich podíl na celkovém počtu uchazečů činil 47,0 %.
V evidenci bylo 63.478 osob se zdravotním postižením, což představovalo 10,8 % z celkového počtu
nezaměstnaných.
K 31. 3. 2013 bylo evidováno 35.438 absolventů škol všech stupňů vzdělávání a mladistvých, jejich
počet poklesl ve srovnání s předchozím měsícem o 42 osob a ve srovnání s březnem 2012 byl vyšší o 6.513 osob.
Na celkové nezaměstnanosti se podíleli 6,0 % (únor 2013 – 6,0 %, březen 2012 – 5,5 %).
Podporu v nezaměstnanosti pobíralo 132.398 uchazečů o zaměstnání, tj. 22,5 % všech uchazečů
vedených v evidenci (únor 2013 – 24,2 %, březen 2012 – 24,0 %
Podíl nezaměstnaných osob, tj. počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let
k obyvatelstvu stejného věku (který počínaje lednem 2013 nahradil míru registrované nezaměstnanosti), k 31. 3.
2013 dosáhl hodnoty 8,0 % (únor 2013 – 8,1 %, březen 2012 – 7,0 % zpětně spočtená časová řada od roku 2005
je na adrese http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/casove_rady). Podíl nezaměstnaných stejný nebo vyšší než
republikový průměr vykázalo 43 okresů, nejvyšší byl v okresech Bruntál (14,0 %), Jeseník (13,7 %), Most (13,6 %)
a Ústí nad Labem (12,2 %). Nejnižší podíl nezaměstnaných byl zaznamenán v okresech Praha-východ (3,4 %),
Praha-západ (3,9 %), hl. m. Praha (4,6 %) a Mladá Boleslav (4,7 %). Podíl nezaměstnaných mužů poklesl na 8,4
% a žen zůstal na stejné hodnotě 7,6 %.
Podle posledních dostupných údajů míra nezaměstnanosti zpracovávaná EUROSTATEM pro
mezinárodní srovnání byla v únoru 2013 v ČR 8,0 %, v EU27 11,4 %. Nižší než v ČR byla v Rakousku (5,0 %),
Lucembursku (5,7 %), Německu (6,0 %), na Maltě a v Nizozemsku (shodně 6,5 %), Rumunsku (7,1 %) a Dánsku
(7,9 %). Vyšší než průměr EU27 byla v Itálii (12,8 %), Bulharsku (13,4 %), Irsku (14,1 %), Litvě (14,2 %), na Kypru
(15,1 %), Slovensku (15,2 %), V Portugalsku (17,9 %) a Španělsku (27,0 %). Za Estonsko, Řecko, Lotyšsko,
Maďarsko a Velkou Británii údaje nejsou zatím dispozici (poslední dostupné údaje za prosinec 2012 nebo leden
2013 byly vyšší než míra nezaměstnanosti v ČR).
Podrobněji viz http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ÚP ČR evidoval k 31. 3. 2013 celkem 38.863 volných pracovních míst. Jejich počet byl o 4.228 vyšší než
v předchozím měsíci a o 1.043 nižší než v březnu 2012. Na jedno volné pracovní místo připadalo v průměru 15,1
uchazeče, z toho nejvíce v okresech Bruntál (66,2), Havlíčkův Brod a Karviná (shodně 49,9), Most (46,3) a Ústí
nad Labem (44,4). Z celkového počtu nahlášených volných míst bylo 4.700 vhodných pro osoby se zdravotním
postižením (OZP), na jedno volné pracovní místo připadalo 13,5 OZP. Volných pracovních míst pro absolventy a
mladistvé bylo registrováno 7.889, na jedno volné místo připadalo 4,5 uchazečů této kategorie.
Informace o vývoji nezaměstnanosti v elektronické formě jsou zveřejněny na internetové adrese
http://poral.mpsv.cz/sz/stat.
Praha
Benešov
Beroun
Kladno
Kolín
Kutná Hora
Mělník
Mladá Boleslav
Nymburk
Praha-východ
Praha-západ
Příbram
Rakovník
Středočeský kraj
České Budějovice
Český Krumlov
Jindřichův Hradec
Písek
Prachatice
Strakonice
Tábor
Jihočeský kraj
Domaţlice
Klatovy
Plzeň-město
Plzeň-jih
Plzeň-sever
Rokycany
Tachov
Plzeňský kraj
Cheb
Karlovy Vary
Sokolov
Karlovarský kraj
Děčín
Chomutov
Litoměřice
Louny
Most
Teplice
Ústí nad Labem
Ústecký kraj
Česká Lípa
Jablonec nad Nisou
Liberec
Semily
Liberecký kraj
Hradec Králové
Jičín
Náchod
Rychnov nad Kněţnou
Trutnov
Královéhradecký kraj
Chrudim
Pardubice
Svitavy
Ústí nad Orlicí
Pardubický kraj
Havlíčkův Brod
Jihlava
Pelhřimov
Třebíč
Ţďár nad Sázavou
Vysočina
Blansko
Brno-město
Brno-venkov
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
Jihomoravský kraj
Jeseník
Olomouc
Prostějov
Přerov
Šumperk
Olomoucký kraj
Kroměříţ
Uherské Hradiště
Vsetín
Zlín
Zlínsky kraj
Bruntál
Frýdek-Místek
Karviná
Nový Jičín
Opava
Ostrava-město
Moravskoslezský kraj
Celkem ČR
1997
0,6
2,0
2,9
7,4
5,1
5,2
3,3
1,7
4,9
0,6
0,9
5,3
3,9
3,8
2,2
4,3
2,0
4,0
4,4
4,6
2,5
3,0
1,7
3,2
4,0
1,8
2,8
4,2
5,4
3,4
3,3
2,7
4,5
3,5
8,2
9,9
6,9
9,4
11,2
8,8
5,7
8,5
4,0
2,2
5,5
3,1
4,0
3,4
3,7
2,7
2,9
3,4
3,2
4,4
2,2
6,1
4,1
4,0
3,8
4,9
3,2
6,7
5,0
4,9
4,5
2,7
3,1
5,7
5,9
5,4
6,6
4,2
7,0
5,8
5,5
7,4
6,2
6,2
4,5
2,5
6,0
2,9
3,9
7,0
5,7
9,3
6,3
4,8
6,5
6,7
4,3
1998
1,5
2,8
3,8
8,9
6,8
7,4
4,5
2,3
6,7
1,0
1,6
7,0
6,0
5,1
3,3
6,6
3,1
5,6
5,7
5,8
4,0
4,4
3,5
4,5
6,0
3,3
4,5
5,4
7,2
5,0
4,6
4,9
7,2
5,5
10,0
12,7
9,8
12,4
13,8
11,3
8,7
11,1
5,7
3,7
7,2
4,9
5,7
5,2
5,3
3,8
4,7
4,5
4,7
5,9
3,6
7,5
5,1
5,2
4,8
6,2
3,6
8,4
6,4
6,1
6,1
4,6
4,4
7,4
8,5
7,4
9,6
6,3
8,1
8,2
7,3
10,7
7,6
8,4
6,8
3,7
7,6
4,5
5,5
8,6
8,9
11,8
7,9
6,9
9,7
9,3
6,0
1999
3,1
3,8
5,2
9,7
9,8
10,0
7,3
3,9
9,0
2,2
2,8
8,7
8,0
6,8
4,8
8,7
5,2
7,1
6,9
7,0
6,2
6,2
5,5
5,8
8,1
5,3
6,3
7,7
8,3
6,9
6,7
7,9
9,4
8,0
13,6
16,4
12,5
15,6
17,9
14,5
12,6
14,6
7,8
5,7
9,1
7,1
7,7
7,6
7,3
5,7
6,5
6,8
6,9
9,2
5,9
9,9
8,0
8,0
6,9
8,1
4,5
12,1
8,7
8,4
8,3
7,4
6,6
9,8
12,2
9,8
11,9
8,9
10,6
11,2
9,8
13,4
10,8
11,3
9,6
6,3
10,1
6,9
8,0
12,7
13,4
16,4
11,0
9,9
14,3
13,4
8,5
Původní metodika
2000
2001
3,6
3,4
3,6
3,2
5,3
5,0
10,4
9,6
10,3
9,5
10,8
10,5
7,9
7,0
3,8
3,5
9,2
8,6
2,9
2,9
3,0
2,5
8,5
8,2
8,5
7,6
7,1
6,6
4,7
4,2
8,4
7,9
4,8
4,6
7,2
7,0
6,4
5,7
6,9
6,3
6,1
5,0
6,0
5,4
4,9
4,0
6,1
5,7
7,9
7,2
5,3
4,6
6,4
5,5
8,1
7,3
8,3
8,1
6,9
6,2
6,4
5,0
8,5
8,4
9,9
10,0
8,3
7,9
13,5
13,1
16,9
16,0
13,5
12,3
16,6
16,2
21,0
21,3
16,6
16,8
14,3
13,9
16,0
15,6
7,0
6,8
5,4
5,3
7,8
7,5
6,5
6,1
6,9
6,6
7,7
6,1
6,5
5,4
5,6
5,1
5,7
5,2
6,7
6,4
6,6
5,7
10,0
8,5
6,2
5,4
10,9
10,5
8,0
7,5
8,4
7,6
7,1
5,5
7,2
5,6
4,2
3,4
12,6
10,8
8,2
7,1
8,2
6,8
8,2
6,7
8,2
8,2
6,9
6,8
9,9
9,4
13,6
13,2
10,0
8,7
12,1
11,5
9,5
9,1
12,3
12,4
11,7
11,0
10,2
9,8
14,4
12,9
11,5
11,7
12,0
11,4
10,3
9,9
7,1
7,1
9,9
9,5
7,2
7,0
8,4
8,1
15,5
15,6
14,5
13,8
18,4
17,7
12,4
12,4
10,8
10,8
16,5
16,5
15,1
14,9
9,0
8,5
2002
3,6
3,4
5,3
10,1
9,3
11,5
7,3
4,3
8,8
3,3
2,5
8,1
7,0
6,8
4,5
8,7
5,6
7,6
7,0
6,9
5,3
6,0
5,2
6,4
7,4
5,0
5,8
7,1
8,8
6,6
6,2
9,8
11,6
9,3
14,2
16,8
12,3
17,4
21,4
16,9
15,0
16,3
8,2
7,1
8,8
6,7
7,9
6,1
6,8
6,0
5,3
8,5
6,6
9,0
5,7
11,1
7,5
7,9
6,0
6,1
3,8
11,7
7,6
7,4
8,0
9,4
7,9
10,5
14,4
9,1
13,0
10,2
14,6
11,2
9,5
12,3
12,4
11,6
10,2
8,0
10,9
8,4
9,2
15,7
13,9
18,8
12,6
11,1
16,5
15,2
9,2
2003
3,9
4,0
5,7
10,0
9,9
11,9
8,0
4,9
8,8
3,6
2,8
8,3
7,8
7,2
4,7
9,8
6,1
7,6
6,8
7,5
5,7
6,4
6,4
7,6
7,6
5,2
6,5
7,7
9,6
7,3
7,5
10,2
12,6
10,2
15,3
18,3
13,5
17,9
22,3
19,0
15,2
17,4
9,5
8,3
10,1
7,8
9,2
6,6
8,0
7,0
6,2
9,2
7,4
9,6
6,4
12,2
8,0
8,7
6,9
7,4
4,8
13,1
8,7
8,5
9,1
10,6
8,6
11,3
15,0
9,8
13,8
11,1
16,5
11,5
9,6
12,9
12,4
11,9
11,2
8,8
11,7
9,9
10,3
17,0
14,6
20,3
14,3
11,7
17,9
16,4
9,9
2004
4,3
5,0
6,1
9,8
9,5
10,9
8,8
5,3
9,4
4,1
3,3
8,8
7,5
7,4
4,8
10,1
7,5
8,2
7,1
7,9
6,5
6,9
6,8
8,4
7,6
5,3
6,6
7,9
9,6
7,5
9,1
10,9
13,5
11,2
15,6
18,1
13,6
16,1
24,3
18,6
14,0
17,2
9,9
8,5
10,0
8,1
9,4
6,9
9,3
7,9
6,7
9,4
7,9
9,9
7,2
12,8
8,3
9,2
7,5
7,8
5,7
13,6
8,8
9,0
9,4
11,1
8,4
11,4
15,2
10,4
13,6
11,3
16,9
11,2
10,2
13,6
12,6
12,2
12,2
8,9
11,9
9,7
10,5
17,9
15,2
21,0
14,0
11,9
18,6
16,9
10,2
2004
3,6
4,3
5,3
8,9
8,8
10,0
8,0
4,6
8,3
3,5
2,8
8,0
7,0
6,6
4,0
9,2
6,8
7,3
6,0
7,0
5,7
6,1
6,4
7,5
6,6
4,8
5,9
7,0
8,9
6,7
8,1
9,7
12,8
10,2
14,2
16,7
12,6
14,8
22,8
17,2
12,5
15,9
9,4
7,2
8,8
7,3
8,4
6,3
8,5
6,9
6,0
8,5
7,1
8,7
6,5
11,9
7,5
8,3
6,8
7,1
5,0
12,9
8,2
8,3
8,4
9,8
7,3
10,3
13,7
9,9
12,9
10,3
15,0
10,3
9,4
12,6
11,4
11,2
10,9
7,8
10,6
8,8
9,4
16,2
13,9
19,5
12,8
10,6
16,9
15,4
9,2
2005
3,4
4,5
5,4
8,6
8,2
9,5
7,9
3,9
8,4
3,1
2,7
7,7
6,6
6,3
4,2
9,6
6,8
8,0
6,4
7,3
5,8
6,3
6,4
7,9
5,9
4,8
5,6
6,7
8,2
6,4
8,1
10,1
12,5
10,2
15,0
16,2
11,8
13,0
22,0
16,1
13,0
15,4
8,3
7,0
8,2
7,3
7,8
6,4
8,8
7,2
6,5
8,4
7,3
8,3
6,8
11,2
8,0
8,3
6,2
6,8
5,0
12,8
8,7
8,2
8,4
9,5
6,9
10,6
14,3
9,2
13,0
10,1
16,5
9,7
9,0
12,1
11,9
11,0
11,5
7,7
10,6
8,1
9,2
16,0
12,9
19,0
11,3
11,1
15,6
14,7
9,0
2006
3,0
4,1
4,6
8,0
6,6
8,6
7,5
3,4
8,1
2,3
2,4
7,3
6,2
5,7
4,2
8,8
6,3
7,4
5,5
6,8
5,9
6,0
5,7
7,7
5,3
4,3
5,4
5,6
8,1
5,9
7,2
9,6
11,6
9,5
14,1
14,1
10,6
12,1
20,5
16,1
13,5
14,5
7,9
6,1
7,8
7,0
7,4
5,7
7,2
6,6
5,2
8,4
6,6
7,0
5,8
10,4
7,0
7,3
5,6
6,0
4,2
11,6
8,1
7,4
7,0
8,5
6,2
9,8
13,8
7,6
12,9
9,2
14,9
8,2
7,0
11,2
10,9
9,6
10,3
7,0
10,2
7,1
8,4
14,1
11,0
18,0
9,7
10,7
14,4
13,4
8,1
2007
2,5
3,4
4,1
6,7
5,7
6,9
5,9
2,6
6,5
2,0
1,8
6,1
5,4
4,6
3,7
6,5
4,8
5,2
4,1
5,7
4,8
4,8
4,9
6,3
4,2
3,7
4,6
4,5
6,7
4,9
6,2
8,1
9,8
8,0
11,7
11,0
9,1
10,2
17,6
13,2
12,3
12,2
7,2
5,7
6,6
6,1
6,5
4,5
6,1
4,5
3,4
7,3
5,2
6,0
4,1
8,7
5,5
5,8
4,8
5,2
3,2
9,3
6,7
6,1
6,0
6,9
5,1
8,2
11,3
5,7
11,6
7,6
11,6
6,2
4,9
9,2
8,9
7,4
7,9
5,6
8,0
5,6
6,6
11,4
9,1
15,1
7,3
9,2
11,3
11,0
6,6
Nová metodika
2008
2009
2,1
3,0
2,8
4,3
3,4
5,5
5,4
7,5
5,2
7,5
5,5
8,2
5,2
6,9
2,2
4,0
5,8
8,2
1,7
2,7
1,7
3,1
5,5
8,0
5,0
7,3
4,0
5,8
3,2
5,1
5,6
8,6
3,6
6,7
4,2
6,5
3,8
5,9
5,1
7,3
4,2
7,3
4,0
6,5
4,4
8,3
5,5
7,7
3,3
5,3
3,0
5,7
3,9
6,7
3,9
7,4
6,6
11,8
4,2
7,0
5,7
8,9
6,9
9,7
8,1
11,5
6,9
9,9
10,2
13,4
9,1
12,6
7,6
9,6
8,0
10,6
13,1
15,5
10,7
12,2
10,2
12,2
9,9
12,4
6,7
12,3
5,5
9,9
6,0
9,1
5,7
9,0
6,0
10,0
3,7
5,2
5,1
8,2
3,7
6,8
2,8
6,4
5,5
8,4
4,2
6,8
5,2
8,7
3,5
5,4
7,8
10,5
4,8
8,9
5,0
8,0
4,3
8,8
4,7
8,4
3,1
6,4
7,4
10,6
5,7
8,6
5,2
8,7
5,5
9,9
5,5
7,3
4,2
6,5
6,1
9,4
9,8
13,4
4,4
7,7
9,6
12,3
6,2
8,9
9,6
13,2
5,2
9,4
4,0
7,3
7,6
10,7
7,1
12,8
6,2
10,2
6,3
10,3
5,1
8,2
6,6
10,6
4,6
7,9
5,5
9,1
9,7
13,7
6,2
8,5
12,1
13,9
5,3
11,0
7,3
9,3
8,4
10,8
8,4
11,1
5,4
8,0
2010
3,9
5,4
7,3
8,9
9,1
9,0
8,4
4,8
9,2
3,8
4,2
9,9
8,8
7,1
5,8
9,4
7,2
7,1
6,5
8,8
9,1
7,4
9,1
8,9
6,3
6,5
7,8
7,5
12,2
7,8
9,3
10,3
13,3
10,8
15,1
12,9
10,6
11,7
16,2
13,7
13,4
13,4
12,2
11,0
10,1
9,4
10,6
6,5
8,7
8,0
6,9
8,9
7,7
9,8
6,7
11,6
9,9
9,1
9,1
8,8
6,9
12,0
10,0
9,6
10,2
8,5
8,3
11,1
14,9
9,0
13,1
10,2
15,6
10,5
9,9
11,9
12,9
11,5
12,3
9,4
11,3
9,4
10,4
15,6
9,4
14,2
11,7
10,0
11,7
11,9
9,0
2011
4,0
5,4
6,9
8,9
9,7
9,0
8,2
4,8
9,9
3,6
4,0
9,7
8,1
7,1
5,8
9,5
6,6
6,7
5,8
9,3
9,3
7,3
8,3
8,5
5,9
5,8
6,9
5,9
10,5
7,1
8,4
9,9
12,7
10,2
14,3
12,9
9,8
11,7
15,9
12,6
13,1
12,9
11,3
8,8
9,3
8,9
9,6
6,6
7,1
7,4
5,8
8,9
7,2
9,1
6,1
11,3
8,4
8,3
8,7
8,1
6,0
11,8
9,7
9,1
8,7
8,2
7,7
10,9
14,1
8,2
12,6
9,6
15,8
10,0
9,8
11,8
12,1
11,1
10,8
9,2
10,4
8,1
9,4
15,6
8,3
13,5
9,3
10,1
11,5
11,3
8,6
2012
4,2
5,7
6,5
8,9
9,6
9,6
8,0
4,8
9,1
3,4
4,2
9,6
8,8
7,0
6,1
9,5
6,5
6,8
6,4
9,0
9,3
7,4
7,6
7,9
5,8
5,4
6,7
5,4
9,6
6,7
8,2
9,7
12,8
10,1
14,0
13,8
10,6
12,3
15,8
12,6
13,7
13,3
11,3
8,6
9,4
9,3
9,7
7,3
7,3
7,0
6,0
9,7
7,5
8,6
6,3
10,5
8,1
8,1
8,7
8,1
5,6
11,7
9,5
9,0
8,8
8,5
7,6
10,1
13,9
8,3
13,4
9,6
14,6
9,6
9,7
11,8
11,9
10,8
10,4
9,1
10,2
8,0
9,3
16,2
8,4
13,7
8,7
10,1
11,9
11,4
8,6
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Porovnání metodiky MPSV ČR (zdroj: portál MPSV)
Kraje
Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Vysočina
Jihomoravský kraj
Olomoucký kraj
Zlínsky kraj
Moravskoslezský kraj
Celkem ČR
1997
0,6
3,8
3,0
3,4
3,5
8,5
4,0
3,2
4,0
4,9
4,2
6,2
3,9
6,7
4,3
1998
1,5
5,1
4,4
5,0
5,5
11,1
5,7
4,7
5,2
6,1
6,3
8,4
5,5
9,3
6,0
1999
3,1
6,8
6,2
6,9
8,0
14,6
7,7
6,9
8,0
8,4
8,9
11,3
8,0
13,4
8,5
Původní metodika
2000
2001
3,6
3,4
7,1
6,6
6,0
5,4
6,9
6,2
8,3
7,9
16,0
15,6
6,9
6,6
6,6
5,7
8,4
7,6
8,2
6,8
9,5
9,1
12,0
11,4
8,4
8,1
15,1
14,9
9,0
8,5
2002
3,6
6,8
6,0
6,6
9,3
16,3
7,9
6,6
7,9
7,4
10,2
11,6
9,2
15,2
9,2
2003
3,9
7,2
6,4
7,3
10,2
17,4
9,2
7,4
8,7
8,5
11,1
11,9
10,3
16,4
9,9
2004
4,3
7,4
6,9
7,5
11,2
17,2
9,4
7,9
9,2
9,0
11,3
12,2
10,5
16,9
10,2
2004
3,6
6,6
6,1
6,7
10,2
15,9
8,4
7,1
8,3
8,3
10,3
11,2
9,4
15,4
9,2
2005
3,4
6,3
6,3
6,4
10,2
15,4
7,8
7,3
8,3
8,2
10,1
11,0
9,2
14,7
9,0
2006
3,0
5,7
6,0
5,9
9,5
14,5
7,4
6,6
7,3
7,4
9,2
9,6
8,4
13,4
8,1
2007
2,5
4,6
4,8
4,9
8,0
12,2
6,5
5,2
5,8
6,1
7,6
7,4
6,6
11,0
6,6
Nová metodika
2008
2009
2,1
3,0
4,0
5,8
4,0
6,5
4,2
7,0
6,9
9,9
9,9
12,4
6,0
10,0
4,2
6,8
5,0
8,0
5,2
8,7
6,2
8,9
6,2
10,2
5,5
9,1
8,4
11,1
5,4
8,0
2010
3,9
7,1
7,4
7,8
10,8
13,4
10,6
7,7
9,1
9,6
10,2
11,5
10,4
11,9
9,0
2011
4,0
7,1
7,3
7,1
10,2
12,9
9,6
7,2
8,3
9,1
9,6
11,1
9,4
11,3
8,6
2012
4,2
7,0
7,4
6,7
10,1
13,3
9,7
7,5
8,1
9,0
9,6
10,8
9,3
11,4
8,6
Nyní si porovnejte vaše odpovědi na zadané otázky (hodnocení r. 2012)






Středočeský kraj s 3. nejnižší mírou nezaměstnanosti – 7 %.
Nižší míru nezaměstnanosti má Praha – 4,2 % a Plzeňský kraj – 6,7 %.
Ve středočeském kraji má nejlepší výsledek (lepší než Praha) Praha-východ – 3,4 %.
Ve Španělsku byla v únoru r. 2013 míra nezaměstnanosti 27 %.
V České republice byla v únoru r. 2013 míra nezaměstnanosti – 8 %.
Ke konci března r. 2013 bylo v evidenci úřadů práce 47 % žen.
Shrnutí:
Z dostupných veřejných zdrojů lze získat řadu informací o nezaměstnanosti, jak v České republice, tak
v EU. Údaje mohou být vyhodnocovány z mnoha kritérií – ženy versus muži, věk zaměstnaných, odvětví,
vzdělání, regiony, města oproti obcím atd. Základním úkolem poradce je však ověření metodiky získávání údajů.
Zadluženost domácnosti
V této podkapitole se budeme zabývat stavem, kdy domácnosti pokrývají svá vydání z půjček a
zadlužují se. Dostáváme se k tématu, které bylo důvodem pro tvorbu skript i vytváření celého vzdělávacího
programu zaměřeného na insolvenci.
Česká společnost je v posledních letech znepokojena nárůstem výše dluhů domácností a jevů s dluhy
spojenými – tj. exekucemi, úpadky, sociálním vyloučením lidí atp.
Položme si nyní otázky:
Půjčují si naši občané a domácnosti více než v jiných státech?
Jsou domácnosti méně schopné splácet?
Je úroveň dluhů našich domácností vyšší než v zahraničí?
Insolvenční poradce bude vždy před zahájením své činnosti postaven před úkol – získat k dané
problematice co nejvíce informací a dat. K hodnocení zadluženosti domácnosti je v současné době dostupná
řada kvalitních zdrojů – ať již ze statistik a analýz ČNB, Eurostatu, OECD či zveřejněné odborné literatury.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V této část skript budeme citovat výňatky ze soutěžní práce Bc. Pavla Dvořáka nazvané: „Finanční
gramotnost: tempo a struktura zadlužování českých domácností“.
Struktura zadluženosti
Dluhy domácností můžeme rozdělit na 3 složky, a to na bankovní úvěry na bydlení, bankovní úvěry,
spotřební a ostatní a na nebankovní úvěry spotřební povahy. Pokud se podíváme na graf, vidíme, že
největší podíl mají bankovní úvěry na bydlení, a to 65 % z aktuální výše dluhu, nehledě na to, že vykazují
také nejvyšší růst. Bankovní úvěry na bydlení byly také podle mnohých odborníků hlavní příčinou vzniku
celosvětové recese, neboť mnoho lidí nebylo schopno splácet své závazky. Vzhledem k tomu, že tyto úvěry
na bydlení jsou často uzavírány na několik desítek let a jejich výše vzhledem k platu bývá značná, je to
často místo, kde buď přímo vznikají potíže, nebo to vede k potřebě dalších úvěrů. Na druhou stranu jsou
to ale úvěry dlouhodobého charakteru, se kterými domácnosti pevně počítají.
Bankovní úvěry spotřební a ostatní rostou po celou dobu vytrvalým a pomalejším tempem oproti
úvěrům na bydlení a tvoří 24 %. Naproti tomu zajímavá je situace u nebankovních úvěrů spotřební povahy,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
jejichž výše do roku 2008 rostla podobně jako u spotřebních bankovních úvěrů, ale v roce 2009 nastal pokles a v
roce 2010 další. Za možnou příčinu tohoto poklesu se považuje to, že tyto nebankovní úvěry nejsou již o tolik
výhodnější než bankovní a že již bylo zaznamenáno hodně případů, kdy měli lidé s vymáháním dluhů od těchto
poskytovatelů velké problémy (reality.aktualne.centrum.cz). Jejich podíl na celkovém dluhu tvoří zbylých 11 %.
Srovnání v rámci EU
Při srovnávání zadlužení českých domácností s ostatními evropskými domácnostmi můžeme
porovnávat 3 ukazatele, a to výši absolutní, relativní a tempo růstu. Absolutní výše je vzhledem k odlišné
velikosti států a jejich HDP ukazatelem nejméně vypovídajícím, přesto si pohledem do grafu můžeme udělat
alespoň přibližný obrázek, jak na tom co do srovnání se zbytkem EU jsme. ČR patří svojí absolutní výší dluhu
mezi méně zadlužené národy, přičemž mezi ty více zadlužené patří v podstatě všechny země západní a severní
Evropy s Itálií. Proto vyvstala otázka, jestli výše zadlužení není přímo úměrná s pokud ne životní úrovní, tak s
HDP, a to směrem čím větší zadlužení, tím vyspělejší země.
Srovnání zadluženosti domácností v EU (v mil. EUR)
Druhé srovnání je přepočtem výše zadlužení na HDP, což je vidět v grafu. ČR se nachází na pomyslném
chvostu celé evropské sedmadvacítky, neboť zabírá až 24. místo. Pokud tedy porovnáváme procentuální
zadlužení domácností vzhledem k výši HDP v rámci EU, můžeme s klidem konstatovat, že zadlužení domácností v
ČR není nijak vysoké.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Srovnání zadluženosti domácností v EU
Poslední možností srovnání je srovnání meziročního procentuálního růstu. Toto srovnání je však v
případě ČR s okolními zeměmi problematické, neboť ČR byla ještě na začátku 90. let prakticky bez dluhů, takže
by se růst mohl zdát závratný. Další důležitou roli hrají také demografické změny, změny v preferencích
zákazníků, nízké a stabilní úrokové sazby a rostoucí mzdy. Z grafu je vidět, že tempo růstu dluhů českých
domácností v podobě relativní zadluženosti bylo za roky 1999-2008 téměř dvojnásobné ve srovnání se zeměmi
eurozóny, ovšem úroveň této relativní zadluženosti je stále zhruba poloviční (v ČR dosahovala v roce 2008 53,3
% relativní úrovně zadluženosti domácností v EU 16). Z grafu také vyplývá, že např. Maďarsko, vycházející v roce
1997 z ještě nižší úrovně relativní zadluženosti než ČR, vykazuje tempo relativní zadluženosti do roku 2008 ještě
vyšší než ČR, navíc s výrazným měnovým rizikem, neboť značná část těchto dluhů spočívá v úvěrech v cizích
měnách (v ČR je zadluženost domácností v cizích měnách vlivem nízkých tuzemských úrokových sazeb prakticky
zanedbatelná - ČSÚ).
Míra hrubé zadluženosti domácností ve vybraných zemích a eurozóně
(stavy půjček k hrubému disponibilnímu důchodu domácností v daném roce)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: Eurostat
Zjistili jsme tedy, že ač je výše dluhu skoro 260 000 Kč na průměrnou domácnost a míra zadlužení roste
dvakrát rychleji než v zemích evropské šestnáctky, je stále zadluženost jak v absolutní, tak i v relativní výši na
HDP v rámci EU nízká. I ve srovnání s Maďarskem, které je ČR podobné, je na tom ČR lépe. Navíc je zadlužení
českých domácností z velké míry tvořeno úvěry na bydlení, což jsou stabilní úvěry dlouhodobého charakteru.
Po prostudování předcházejícího textu jste byli schopni odpovědět na položené otázky. Nyní si můžete
zkontrolovat správnost odpovědí.
Česká republika patří svojí absolutní výší dluhů domácnosti mezi méně zadlužené státy EU.
Odpověď na otázku, zda jsou české domácnosti méně schopné splácet dluhy oproti domácnostem v jiných
zemích, v textu nenaleznete. Podíváte-li se však do jiných zdrojů, zjistíte, že v rámci tzv. „nových“ zemí EU si
Česká republika vede téměř nejlépe v kategorii úvěry dle selhání.
V téměř všech hodnotících kritériích (přepočet výše zadlužení na HDP, stav půjček k hrubému disponibilnímu
důchodu domácnosti) je zadluženost domácností v České republice nižší než ve většině zemí EU.
Shrnutí:
Stav zadluženosti domácnosti v České republice je daleko příznivější, než by se na první pohled zdálo.
Hrozivý nárůst výše dluhů je způsoben téměř nulovým stavem v době vzniku nové tržní ekonomiky.
Dalším pozitivním faktorem je skutečnost, že si česká společnost uvědomuje důsledky nesplácení dluhů a
reaguje na vzniklou situaci. Viz programy z prostředků EU, nové studijní obory na školách, vznik protidluhových
neziskových organizací, státní podpora finanční gramotnosti atd.
Závěr
Cílem této části skript s tématem „Ekonomické aspekty života občana“ bylo obrátit pozornost
účastníků vzdělávání k základům ekonomiky občana a domácnosti. Ze závěrů sociologických šetření
ekonomického chování domácností vyplynulo, že téměř čtyřicet procent domácností si nevede vůbec přehled o
svých příjmech a výdajích. A právě nerovnováha mezi příjmy a výdaji je příčinou vzniku krizových situací
vedoucích k insolvenci občanů.
Vytvořená první verze pilotní části skript nemá ambici popisovat všechny výdaje a příjmy domácností či
všechny krizové jevy. Učební text slouží jako inspirace účastníků pro nalézání studijních informačních zdrojů a
práci s daty.
Insolvenční poradci budou při své práci v rámci Středočeského kraje vystaveni různorodým
podmínkám. Ekonomika jednotlivých částí Středočeského kraje se zásadně liší. Například Praha-východ má
v mnohých ukazatelích ještě lepší charakteristiky (nezaměstnanost) než Praha. Oblast Příbramska, Nymburka
nebo Kladenska naopak nacházíme v hodnocení některých ekonomických parametrů v horší části spektra.
Poradce v rámci Středočeského kraje tak musí více než kdo jiný pečlivě analyzovat místní podmínky a zdroje.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroje a literatura:






Webové stránky ČNB, ČSÚ, OECD, Eurostatu, ministerstev ČR
Barbora Buřínská,“Jen třetina domácností sleduje pravidelně své výdaje“, novinky.cz
„Česko má nejvíc nezaměstnaných v historii, blíží se hranici 600.000, iDnes.cz
Pavel Dvořák, Soutěžní práce studenta bakalářského studia VŠE v Praze „Finanční gramotnost: tempo a
struktura zadlužování českých domácností“.
Jana Prčíková, „Vývoj zadluženosti domácností v ČR a EU a možné dopady na subjekty finančního
trhu“, diplomová práce, Masarykova univerzita Brno.
Milan Vodička, „Den, kdy došly prachy“, Praha: Práh, 2009.
Případová studie: dopady ekonomických krizí na počty sebevražd v České republice
J. Veselá
Případová studie je vytvořena jako doplněk ke studijním materiálům vytvořeným v rámci vzdělávacího
programu „Ekonomická, finanční, právní a insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším
účastníkům vzdělávání“.
Cílem případové studie je posouzení, zda existuje přímá vazba mezi ekonomickými krizemi a mírou
sebevražednosti v České republice. Studie sleduje základní charakteristiky sebevražednosti v České republice a
zabývá se také hodnocením míry sebevražednosti u nás v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Na závěr
studie je analyzován vývoj počtů sebevražd v souvislosti s ekonomickými či společenskými krizemi v České
republice.
V České republice se statistikou počtu sebevražd zabývají tři instituce. První z nich je Policejní
prezidium České republiky, které vydává každoroční „statistický výkaz sebevražd“. Ústav zdravotnických
informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) sbírá povinná hlášení lékařů o dokonaných sebevraždách. Třetí institucí je
Český statistický úřad (ČSÚ), jehož zdrojem jsou zápisy v matrikách. Nejnižší statistické údaje o počtu sebevražd
uvádí Policie ČR, nejvyšší údaje lze nalézt ve statistikách ČSÚ.
Rozdíly vedených statistiky dle ČSÚ a ÚZIS
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: Demografická příručka ČSÚ a Ročenka Sebevraždy ÚZIS
Míru sebevražednosti v České republice můžeme porovnávat také regionálně. V následující mapě je
uvedena míra sebevražednosti v jednotlivých krajích.
Zdroj: Demografická příručka ČSÚ
Z mapy je zřejmá vyšší míra sebevražednosti v severních Čechách a v kraji Olomouckém. U Prahy a
Jihočeského kraje je zajímavý trend vyšší sebevražednosti žen oproti obecnému vývoji, který bude popsán v
další části textu.
Pro účely studie je důležité zaměřit se na vliv nezaměstnanosti na sebevražednost. V následující
tabulce můžeme porovnávat počet sebevražd podle pohlaví a zaměstnání v roce 2001.
Počet sebevražd podle pohlaví a postavení v zaměstnání v roce 2001
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: Ročenka Sebevraždy 2001 ÚZIS
Z tabulky vyplývají jednoznačné tendence vysokého počtu sebevražd u mužů a daleko menšího počtu
sebevražd u žen. Nejpočetnější skupinou sebevražd jsou osoby bez pracovního zaměření, kam lze zařadit ženy a
studenty, vojáky, ženy v domácnosti, důchodce, nezaměstnané a osoby bez zjištěného pracovního zařazení.
Druhou skupinou v hodnocení výše sebevražednosti jsou řemeslníci a kvalifikovaní dělníci, přičemž opět zcela
převažují muži.
Podíváme se na počty sebevražd u jednotlivých druhů skupiny nazvané nepracující osoby a posléze se
zaměříme na nezaměstnané.
Počet sebevražd u nepracujících osob v roce 2001
Zdroj: Ročenka Sebevraždy 2001 ÚZIS
Nejpočetnějším druhem z této skupiny jsou důchodci, kteří tvoří 47 %. Druhou nejpočetnější
podskupinou jsou osoby s nezjištěným pracovním zařazením s 31 % podílem, a až třetí podskupinu tvoří
nezaměstnaní s 11 %.
V grafu můžeme porovnávat míru sebevražednosti a míru nezaměstnanosti v ČR v letech 1998 – 2006.
Vývoj míry sebevražednosti a míry nezaměstnanosti v letech 1998-2006
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: Demografická ročenka ČSÚ
Z grafu lze vysledovat míru sebevražednosti a nezaměstnanosti z údajů vztahujících se na100 tis.
obyvatel. I když podíl sebevražednosti nezaměstnaných k sebevražednosti ostatních skupin obyvatel, není
dominantní, přesto lze určitý vztah mezi nezaměstnaností a sebevraždami nalézt. Při pečlivém studiu grafu
objevíte zhruba 3 měsíční zpoždění, ve kterém míra sebevražednosti kopíruje míru nezaměstnanosti.
Sebevraždy jsou sledovány nejenom podle identifikace sebevrahů, ale také podle dnů či ročního
období. Ze dnů vychází jako nejhorší pondělí, kdy počet sebevražd kulminuje, naopak o sobotách a nedělích je
počet sebevražd nižší. Z ročních období vychází nejhůře jaro, naopak prosinec je statisticky měsícem s nejnižším
počtem sebevražd. Nejkritičtějším dnem je první leden, kdy počet zřejmě bilančních sebevražd významně
přesahuje ostatní dny v roce.
Na závěr hodnocení charakteristik sebevražednosti je nutné znovu zdůraznit významně větší procento
sebevražd mužů oproti sebevraždám žen. Sebevraždy mužů se pohybují v České republice mezi 70 až 85 %
z celkového počtu sebevražd.
V další části studie se zaměříme na míru sebevražednosti v ostatních Evropských zemích.
Na obrázku vidíme mapu Evropy podle počtu sebevražd.
Počet sebevražd v Evropěv letech 1994 a 2005
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: Prevence sebevražednosti, WHO
Z mapy vyplývají 2 základní trendy: Jihoevropské země dosahují výrazně nižší míru nezaměstnanosti
v porovnání se severskými zeměmi. Pro rok 2010 při porovnání počtu sebevražd připadajících na 100 tis.
obyvatel jsou uváděna mezinárodní organizací WHO následující čísla:
Řecko
Itálie
Španělsko
Estonsko
Litva
Finsko
2,9
5,4
5,8
14,8
29,4
16,8
Česká republika má v hodnocení údaj 12,8. Druhým trendem je pozitivní pokles počtu sebevražd v porovnání let
199č a 2005. Jak je z uvedených čísel zřejmé, ani ekonomická krize z r. 2008 významně neovlivnila míru
sebevražednosti v jihoevropských zemích, které byly krizí zasaženy nejvíce.
Na závěr studie se dostáváme k základnímu zadání, tj. odpovědi na otázku zda ekonomické krize
ovlivňují míru sebevražednosti v České republice.
Na obrázku jsou k dispozici statistické údaje uváděné Českým statistickým úřadem.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroj: ČSÚ
Údaje o počtu sebevražd jsou historicky cenné, neboť zahrnují i období Rakousko-Uherského
mocnářství. Pracovníci ČSÚ zmiňují své pochybnosti týkající se extrémně nízkého počtu sebevražd v roce 1917
(1393), a proto by si období první světové války a nízké údaje o počtech sebevražd vyžádalo podrobnější
analýzy. Počty sebevražd v období druhé světové války nejsou za trvání protektorátu Čechy a Morava
evidovány.
Již z letmého pohledu na graf můžeme vidět z období tzv. první republiky i v období po druhé světové
válce dva vrcholy. První vrchol je velmi výrazný, a týká se dopadu světové hospodářské krize na
československou ekonomiku v letech 1930 – 1934. Druhý vrchol lze zaznamenat v letech 1967 – 1972 a odráží
společenskou krizi socialistického systému vrcholící okupací Československa spojeneckými vojsky a
následujícími roky tzv. normalizace.
Počty sebevražd v období po sametové revoluci klesaly a v roce 2007 je zaznamenán nejmenší počet zemřelých
sebevraždou (1375) za dobu od r. 1876 doposud. V roce 2011 činil počet sebevražd 1589, v roce 2012 mírně
stoupl na 1647.
Zhodnocení výsledků studie
Analýzou výše uvedených údajů docházíme k následujícím závěrům:
Míra sebevražednosti je v první řadě závislá na klimatickém a sociálně-kulturním prostředí jednotlivých zemí.
Při hodnocení vlivu ekonomických krizí je proto nezbytné vycházet pouze z podmínek každé jednotlivé země
v různých časových obdobích. Ze statistických údajů o míře sebevražednosti v České republice lze vyvodit závěr,
že pouze zásadní ekonomické a společenské krize mají v naší zemi vliv na počty sebevražd.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Současná míra sebevražednosti indikuje, že Česká republika se nachází ve standardně stabilním
ekonomickém a společenském prostředí.






Statistiky a demografické ročenky Českého statistického úřadu
Ročenky sebevražd Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR
Statistiky a ročenky Světové zdravotní organizace, WHO
Diplomová práce „Analýza počtu sebevražd v ČR“ – Jana Krejčíková (Vysoká škola ekonomická v PrazeFakulta informatiky a statistiky)
Milan Vodička „Den kdy došly prachy“, Praha, 2009
Bakalářská práce „Reflexe ekonomických a sociálních dopadů Velké hospodářské krize
v mladoboleslavském tisku v l. 1930-1934 – Petra Pospíšilová (Masarykova universita v Brně- Fakulta
sociálních studií)
3.3. Jak se orientovat v problematice lichvy, her typu letadlo, předváděcích akcí či jiných
podvodných schémat?
Modelový případ je vytvořen jako doplněk ke skriptům vzdělávacího programu Ekonomická, finanční, právní a
insolvenční andragogika určená lektorům, poradcům a dalším účastníkům vzdělávání – CZ.
1.07/3.2.11/02.0094. Modelový případ dává návod insolvenčním poradcům, jak se orientovat v problematice
lichvy, her typu letadlo, předváděcích akcí či jiných podvodných schémat. Poradci pak mohou podobné
modelové případy zpracovávat podle zadání svých klientů v širokém rozsahu s různorodou specifikací. Současný
stav moderních komunikačních technologií, zejména internetu, umožňuje poradcům získání aktuálních
informací o vývoji problémových podvodných schémat. Schopnost podvodníků vymýšlet nové způsoby klamání
lidí a získávání nepřiměřených finančních zisků je však neomezená a provází lidstvo od nepaměti. V průběhu
století se liší pouze metody těchto praktik v závislosti na technickém vývoji.
I.
Lichva
Lichva byla zvolena v této studii jako první ukázka historicky nejstaršího způsobu obohacování se na úkor lidí
v tísni. Popisované případy lichvy můžeme najít již v prvních dochovaných písemných listinách.
Pro vysvětlení pojmu lichva použijeme jako zdroj wikipedii, která:
l. Lichvou neboli úžerou (pravděpodobně z lit. usuria) označuje obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem
získanému. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s velkými nebo dokonce obrovskými úroky, třeba i 100 % za
každý den.
Zdroj: Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva
2. V předmoderní křesťanské společnosti bylo půjčování peněz na úrok pokládáno za smrtelný hřích. Až do
dvanáctého století byl za hříšníka považován nejen lichvář v úzkém smyslu, tj. ten, kdo půjčuje peníze na úrok,
ale dokonce i kupec, protože kupuje zboží a prodává jej dráž, aniž by jej svou prací pozměnil. Jinými slovy podle
středověké teologické nauky obchoduje pouze s časem, majetkem božím. V praxi však k půjčování na úrok
docházelo a úroky bývaly často velmi vysoké. Například obvyklý úrok z židovských půjček v pozdně
středověkých českých zemích představoval groš z kopy (tj. 60 grošů) či hřivny (64 grošů) týdně, tj. 86,7 %, resp.
81,25 % p. a.). Naopak půjčování na úrok uvnitř židovského společenství je Starým zákonem zapovězeno. A
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vladaři tuto praxi trpěli, neboť z židovských daní a půjček „v nouzi“ měli nemalý finanční profit. S rozvojem
obchodu v pozdním středověku se pohled křesťanské společnosti začal měnit. V českých zemích oficiálně
legalizoval praxi půjčování peněz na úrok mezi křesťany král Vladislav Jagellonský na počátku 16. století.
3. V současné době je v některých západoevropských státech hranice lichvy stanovena jako procentuální
odchylka od průměrných tržních úroků, v některých státech je stanovena pevně, například ve Švýcarsku je
maximální hranice u spotřebních úvěrů stanovena na 15 %. V Česku takováto hranice stanovena není.
Zdroj: Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva
Pro definování lichvy v českém právním úřadu a pro pochopení právních souvislostí vyjdeme
z dokumentů
JUDr.
Veroniky
Lovritš
vytvořených
pro
projekt
Prevence
kriminalistiky
(http://www.pomocsdluhy.cz/index.php/prevence-kriminalistiky/86.lichva).
V právním jazyce si však lichva zachovává svůj stálý a relativně úzký význam, který je tvořen už velmi dlouhou
právní historií. Ta se datuje až do devatenáctého století ke starému rakousko-uherskému občanskému zákoníku
(ABGB), který se promítá do občanského zákoníku dodnes.
Právníci rozlišují lichvu v trestním právu a lichevní smlouvy v občanském právu. Pokud nějaké jednání
není považováno za trestný čin, ještě to neznamená, že by nemohly být jako lichevní (a tedy neplatné)
shledány smlouva nebo její část v občanskoprávním soudním řízení.
Trestný čin lichvy
Podívejme se nejprve na trestný čin lichvy, jak ho zná současný trestní zákoník v § 218:
Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo
jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo
kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až
na dvě léta nebo zákazem činnosti.
V trestním řízení byla dosud nejčastěji potíž s prokázáním toho, že lichvář věděl nebo musel vědět o subjektivní
situaci dlužníka (tísni, rozumové slabosti, rozrušení) a otázka toho, co je v daném případě „hrubý nepoměr“ mezi
tím, co má dát jedna a druhá strana. Nový trestní zákoník přidává k možným subjektivním znakům také
lehkomyslnost, která by snad mohla umožnit stíhat více lichevního jednání, než tomu bylo dosud.
Není bohužel možné obecně říct, co ještě je a není omluvitelná nezpůsobilost dlužníka a hrubý nepoměr
vzájemného plnění, protože situace musejí být posuzovány individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem
daného případu. Taková situace je dána úhlem společenského pohledu, který vychází z židovsko-křesťanské
tradice typické pro naše území. Pokud by u nás platilo např. islámské právo, které půjčování peněz na úrok
prostě zakazuje, nezabývali bychom se dokazováním tísně či hrubého nepoměru plnění. Jestliže však společnost
připouští zákonnost úvěrování, je třeba se nějak vypořádat s problémy, které tento institut přináší lidem v
různých konkrétních situacích.
Pokud by lichva v českém právním řádu nebyla podmíněna současnou existencí nezpůsobilosti dlužníka, kterou
věřitel úmyslně zneužil, a zároveň hrubým nepoměrem plnění, z většiny poskytovatelů úvěrů by rázem byli
regulérní lichváři.
Mnozí klienti jsou totiž extrémně rizikoví, co se týká pravděpodobnosti splacení půjčených peněz. Pokud jim tedy
někdo je ochotný půjčit peníze, vždy to bude na velmi vysoký úrok s vysokou hodnotou zajištění. Při úvahách o
přítomnosti lichvy jde tedy o to, jestli jsou takové smluvní podmínky ospravedlnitelné.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Proto není v trestněprávním smyslu možné chápat jako situaci tísně prosté „nutně si potřebuji půjčit, jinak mám
problém“. Stejně tak není vhodné stanovit horní hranici pro lichevnost úroků, resp. RPSN, protože v každém
individuálním případě bude tato hranice jinak vysoko. Je namístě souhlasit s oficiálním stanoviskem profesních
komor finančních organizací, podle kterého nevyplývá problém lichvy principiálně z ceny finanční služby. Jeho
základem jsou spíše nekalé praktiky a nátlakové přístupy ke spotřebiteli.
V rozhodování českých soudů najdeme případy, kdy je úrok 20-30% p.a. (chápejme ve smyslu dnešní RPSN) již
považován za sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Mějte se proto na pozoru, pokud Vám nabízený úvěr tuto
hodnotu přesahuje. Opravdu jste tak extrémně rizikový klient, že nemůžete platit nižší úrok? Opravdu si
potřebujete tak zoufale půjčit, že jste ochotni riskovat a stát se obětí lichvy?
Zajímají-li Vás další rozhodnutí týkající se lichvy, navštivte webové stránky NS ČR nebo nahlédněte např. do
tištěného Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které určitě
naleznete v knihovně každé právnické fakulty.Za všechny uvádíme alespoň rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.
ledna 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004, ve kterém soud dospěl k závěru, že:
…poskytnutí finanční částky s úrokem dosahujícím až 200 % za rok bezpochyby popsaný hrubý nepoměr v plnění
zakládá. Lichvářskou povahu mají i smlouvy o převodu nemovitostí, resp. o převodu členských práv v bytovém
družstvu, které obviněný uzavřel s poškozeným za účelem zajištění svých pohledávek z půjček, protože hodnota
nemovitostí, jichž se tyto smlouvy týkaly, ve většině případů značně přesahovala výši peněžitých částek
půjčených
poškozeným.
Neplatnost lichevních smluv z pohledu civilního práva
Funkcí výše popsaných pravidel trestního práva je odradit od lichevního chování a potrestat ty, kteří zneužívají
svého silného ekonomického postavení k vydírání slabých. Není to však jediný způsob ochrany proti lichevním
smlouvám.
Pokud policie, státní zastupitelství nebo později soud v trestním řízení neshledají naplnění skutkové podstaty
lichvy, pořád ještě obětem takových smluv zbývá obrana v civilním soudním řízení. V některých případech
dokonce i tehdy, kdy byla ve smlouvě zahrnuta rozhodčí doložka, tzn. vyloučena pravomoc obecných soudů a
přesunuta na rozhodce nebo rozhodčí soud.
Smlouva totiž může být jako právní úkon, který je shledán být v rozporu s dobrými mravy, z části nebo celá
prohlášena za neplatnou (a s ní i rozhodčí doložka).
K úspěšnosti takové obrany však musíte mít dobrého právního zástupce a to právního zástupce se
zkušenostmi, protože ani mnoho advokátů si s takovou situací neumí poradit! Nechejte si určitě právníka někým
doporučit a zeptejte se ho na zkušenosti s podobnými případy. Můžete se obrátit také na nějakou
specializovanou bezplatnou právní poradnu, nejlépe takovou, která pomáhá obětem trestné činnosti.
Obrana pro laiky
Je nesmyslné spoléhat na to, že Vám později pomůže nějaký právník nebo oznámení podezření ze spáchání
trestného činu. Může se sice stát, že Vás z extrémně nevýhodné smlouvy někdo zachrání z pozice své autority,
ale pravděpodobnost je velice nízká a s ohledem na množství uzavřených smluv ve srovnání s počtem osob
odsouzených pro trestný čin lichvy, by to spíše než cokoli jiného připomínalo zázrak.
Bránit se lichvě sami můžete především tím, že smlouvu nepodepíšete! Po podpisu už je většinou pozdě…
K prevenci lichvy z pozice autorit patří především tlak státu a dalších, zejména profesních organizací, na
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zkulturnění podnikatelského prostředí poskytovatelů úvěrů. Druhou oblastí, na které je prevence lichvy závislá,
je zvyšování finanční gramotnosti samotných žadatelů o úvěr.
Pamatujte, že ti nejnebezpečnější lichváři si mohou dovolit půjčovat bez písemné smlouvy. Jsou totiž schopní
ze svých dlužníků peníze doslova „vytřískat“ a rozhodně k zajištění splátek nepotřebují sílu právního státu. Proto
se také s evidentní lichvou často pojí další trestná činnost spočívající v nebezpečném vyhrožování, přímém
fyzickém násilí nebo kuplířství. Nejvíce se takový tip lichvy uplatňuje v uzavřených komunitách, kde je na lichváři
závislá velká spousta lidí, proto se nemusí tolik bát svého prozrazení. Je ovšem třeba zdůraznit, že se nejedná o
jedinou podobu lichevního jednání, lichváři se zcela jistě mohou navenek tvářit jako seriózní podnikatel. I když
ano, balancující na hraně zákona.
Jaká se objevují typické způsoby nátlaku a manipulace při uzavírání smluv, podle kterých se půjčují peníze na
úrok, se dočtete v sekci Nekalé praktiky. Ještě jednou však zdůrazněme, většina takových smluv nebude splňovat
všechny podmínky pro to, aby byly považovány za lichvu, a proto se často dostávají zákonnou cestou až do fáze
exekuce proti dlužníkovi.
V každém případě, pokud máte dojem, že jste se Vy sami nebo někdo z Vašeho okolí stali obětí lichvy, neváhejte
a kontaktujte nejbližší služebnu Policie ČR nebo státní zastupitelství a podejte trestní oznámení. Můžete ho
učinit písemně nebo ústně.
Klíčový význam má při hodnocení nákladů spojených s půjčkou pojem RPSN. Na webových stránkách
http://uroky.com/RPSN naleznete vysvětlení tohoto pojmu.
RPSN
RPSN neboli roční procentní sazby nákladů je souhrn nákladů spojených s půjčkou vyjádřený v procentech
z dlužné částky za jeden rok. V RPSN by měla být započtena nejen úroková míra, ale také všechny
administrativní či jakékoliv jiné náklady na jeden rok RPSN by tak měla posloužit jako srovnání výhodností úvěrů
různých peněžních institucí. Hlavním důvodem vzniku je, ale snaha ochránit spotřebitele před složitým
systémem půjček a různých nákladů s nimi spojeným. Náklady zahrnují také poplatky vázající se k uzavření
smlouvy a posouzení žádosti o úvěr. Hodně lidí se ptá kolik je už hodně? Pravdou je, že čím nižší je částka tím
vyšší je RPSN (administrativní základy převyšují zisk). Dobrá půjčka má RPSN pod 20 %. Většina bank se drží při
úvěrech nad 60 tisíc pod hranicí 16 %. Jenomže dosáhnout na bankovní půjčku je pro někoho obtížnější a tak
musí zvolit nebankovní instituci. Zvláště ty, které nabízí menší částky, mají RPSN často přes 25 % a zde už je
nutné se ptát, jestli opravdu danou věc potřebujeme tak nutně.




II.
RPSN se nemusí uvádět u částek nižších jak 5.000 Kč a vyšších jak 800.000 Kč.
Pokud věřitel neuvede RPSN automaticky je úvěr úročen diskontní sazbou ČNB.
RPSN se nevztahuje na půjčky bez jakýchkoliv nákladů. Tzn. bezúročné půjčky bez dalších nákladů.
RPSN se nevztahuje na půjčky se splatností do 3 měsíců.
Pyramidové schéma, multi-level marketing
Druhá část modelového případu se týká porovnání pyramidových schémat a multi-level marketingu.
Pyramidová schémata (označované také jako hra typu letadlo) se rozšiřují s rozvojem komunikačních
technologií a jsou založena na dosahování výnosů získávaných od velkého množství účastníků. Účastníci jsou
povinni zaplatit za vstup do systému poplatek, a poté si mohou od dalších jimi získaných účastníků ponechat
část vybraného poplatku. Pyramidové schéma v zásadě nenabízí dostatečně kvalitní zboží nebo službu, efekt je
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
založen zejména na řetězení účastníků. Jejich počet roste geometrickou řadou a jestliže na počátku bylo deset
„zakladatelů“, po desátém kole překročí potřebný počet účastníků pro udržení schématu počet obyvatel
Země…
Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyramidov%C3%A9_sch%C3%A9ma#Pyramidov.C3.A1_sch.C3.A9mata_v_.C
4.8Cesku
Jak rozpoznat pyramidové schéma
Pyramidová schémata se často maskují tak, aby na první pohled nebyl patrný jejich princip. Základním
rozpoznávacím znakem je, že produkty se kterými se v pyramidovém schématu obchoduje, mají velmi malou
nebo žádnou faktickou hodnotu, nebo jsou nabízené za cenu, která je výrazně jiná, než je cena podobných
produktů na volném trhu. Příkladem takových "produktů" mohou být různé brožury, příručky, pásky nebo CD,
speciální kurzy (ve kterých se člověk naučí jak získávat nové členy), adresy, nebo práce domů (přepisování textů).
Cena těchto "produktů" se může pohybovat v rozpětí od několika set po tisíce korun. V porovnání s produkty,
které jsou na volném trhu, je jejich cena vždy výrazně vyšší. Osoba se stává součástí pyramidového schématu
nákupem tohoto produktu. Jedinou možností, jak dosáhnout slibovaného zisku, je získávat další zájemce o
produkt.
Základní charakteristiky pyramidového schématu jsou:
 očekávaný rychlý nárůst zisku bez práce
 malé nebo žádné informace o společnosti, která produkt nabízí, další informace jsou podmíněny
přístupem do pyramidového schéma
 žádný produkt, nebo produkt nevalné kvality, jehož cena je stanovena bez ohledu na cenu
srovnatelných produktů na trhu, nebo je produkt jen velmi neurčitě popsán a nedostupný ostatním
zákazníkům
 budoucí příjem závisí především na odměně za získávání nových členů nebo za prodej produktů
stávajícím členům. Méně již na prodeji produktu zákazníkům, kteří se do obchodní sítě nezapojují.
Multi-level marketing
Jednoduchý popis schémat, která jsou na rozdíl od pyramidových her legální, můžeme opět nalézt na
http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%AD%C5%A5ov%C3%BD_marketing.
Síťový marketing, víceúrovňový marketing nebo multi-level marketing (MLM) je marketingová strategie, která
je založena na tom, že prodejci (distributoři) nejsou odměňováni pouze za výrobky, které osobně prodají, ale
získávají i podíl z prodejů uskutečněných jinými prodejci, které do systému přivedli.
Síťový marketing lze považovat za kombinaci přímého prodeje a franšízingu. Výrobce nebo dodavatel služeb či
zboží vytváří dodavatelské podmínky pro samostatné podnikání svých „nezávislých vlastníků podnikání“ (NVP).
Ti na základě toho mohou zprostředkovat příležitost stát se NVP dalším lidem, a tak vzniká víceúrovňová
(„multi-level“) odběratelská struktura (síť). Většina NVP buduje svou síť především na základě doporučení lidem
ve svém okolí.
MLM je založen na osobním neboli přímém prodeji zboží a služeb. Problém MLM je jednak v tomto přímém
prodeji a jednak v provizích, které dostávají všichni členové dané prodejní struktury. Prostřednictvím MLM se
dají nabízet pouze produkty a služby, na kterých je dostatečná tzv. "přidaná hodnota". Zjednodušeně řečeno
produkty na kterých lze docílit vysokých marží. Např. kosmetika, pojištění atd. V konečném důsledku to
znamená vysoký zisk pro MLM strukturu, ale malou užitnou hodnotu pro zákazníka, který prostřednictvím MLM
produkt zakoupil a zaplatil za produkt nepřiměřeně vysokou cenu. Zkuste si například vyhledat MLM produkt v
internetových srovnávačích. Nenaleznete ho tam, protože marže produktů ve srovnávačích je minimální.
Prostřednictvím MLM se vždy prodává tzv. "jedinečný produkt" tzn. produkt, který jinde běžně nekoupíte. Je to
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
proto, že u takového produktu se tímto způsobem prodeje udržuje uměle nadsazená cena a marže zůstávají
velmi vysoké.
Kritici této marketingové strategie dále upozorňují na její podobnost s nelegálními pyramidovými schématy,
zejména v případech, kdy MLM firma získává finance spíše náborem nových prodejců než skutečnými prodeji
spotřebitelům.
Jako první využila MLM roku 1940 v USA firma California Vitamins, ze které se později vyvinula společnost
Nutrilite. Tu v roce 1970 koupila firma Amway, která se mimo jiné v roce 1979 zasadila o definici legální podoby
MLM. Tato definice se stala v mnohých státech základem pro vymezení podmínek zákonem.
Zvláštní variace pyramidových schémat
Mezi zvláštní variace pyramidových schémat můžeme zařadit podvodné typy investičních projektů.
V minulosti v počátku 20. století je příkladem tohoto typu tzv. Ponziho schéma pojmenované podle Charlese
Ponziho. V nedávné době (r. 2009) propukla aféra amerického bankéře Bernarda Madoffa, jenž byl za podvody
odsouzen k 150 letům vězení.
Podobně lze zařadit mezi zvláštní varianty pyramidových schémat v České republice projekt tzv. Hsystému nabízejícího levné nemovitosti na okraji Prahy. Na základě mohutné reklamní kampaně zakoupily
stovky lidí nemovitosti, avšak pouze první kupci se stali jejich vlastníky. Téměř tisíc účastníků projektu přišlo o
své peníze, aniž by získalo jakýkoli byt či dům.
Hlavní rozdíl mezi pyramidovým schématem a výše popsanými investičními projekty vyplývá ze
způsobu a získávání nových členů. V pyramidové hře účastníci musí hledat nové členy a mají profit z jejich
příspěvků. V podvodných investičních projektech organizuje nábor dalších účastníků sám provozovatel, který
také rozhoduje, komu a jak bude vyplácet výnosy.
III.
Předváděcí akce pro seniory
Firmy, které organizovaly předváděcí akce pro seniory za účelem prodeje předraženého zboží, se staly
v problematice spotřebitelských pastí tématem roku 2013 pod názvem „Šmejdi“.
Česká veřejnost, která je zvyklá na různé nepravosti a podvody, zásadně odmítla respektovat psychologické
násilí manažerů podvodných firem směřované proti bezbranným důchodcům. Výsledkem mnoha akcí jedinců,
sdružení a posléze i státní správy a zákonodárců je významná změna v názoru na podobné akce i ve způsobu
obrany proti nim. Veřejně převzaté označení „Šmejdi“ vyplynulo ze stejnojmenného dokumentárního filmu
publicistky Silvie Dymákové.
Jaká jsou nově přijatá opatření?


Pořadatelé musí hlásit České obchodní inspekci (ČOI) každou předváděcí akci dopředu, a to buď
formou doporučeného dopisu nebo prostřednictvím internetu.
Nahlášení musí být učiněno deset pracovních dnů před konáním akce. V ohlášení musí být uvedena
adresa místa, kde se bude prodej pořádat, datum, identifikace zboží nebo služeb.
Podvodné firmy však vždy vymýšlí nové triky. Pokouší se pořádat předváděcí akce v domech klientů anebo se
snaží spotřebitele vyvést do zahraničí, aby se tak vyhnuly tuzemské kontrole.
Navzdory všem opatřením a kontrolám nesplňují předváděcí akce podmínky uložené zákonem.
Podívejme se, jak dopadlo 77 kontrol pořádaných Českou obchodní inspekcí ve 3. čtvrtletí roku 2013.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Výsledky kontrol předváděcích akcí – 3. čtvrtletí 2013
Inspektorát
počet kontrol
kontroly se zjištěním
zjištěná porušení v %
Středočeský a Hl. město Praha
31
19
61,3 %
Jihočeský a Vysočina
4
2
50,0 %
Plzeňský a Karlovarský
7
4
57,1 %
Ústecký a Liberecký
10
6
60,0 %
Královéhradecký a Pardubický
7
2
28,6 %
Jihomoravský a Zlínský
7
6
85,7 %
Moravskoslezský a Olomoucký
11
4
36,4 %
Celkem
77
43
55,8 %
Z celkového počtu 77 provedených kontrol bylo zjištěno porušení obecně závazných právních předpisů při 43
kontrolách, tj. v 55,8 %, byť ne ve všech případech se jednalo o porušování zákazu používání nekalých
obchodních praktik (jako tomu bylo v předchozích hodnocených obdobích).
Uložená opatření a sankce
Za prokázaná porušení povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy bylo ve sledovaném období
pravomocně uloženo pořadatelům předváděcích akcí 50 pokut v celkové výši 7 446 000 Kč (Poznámka: Ve 3.
čtvrtletí nabyly právní moci některé pokuty uložené v předcházejícím období). Výše ukládaných pokut
odpovídala společenské závažnosti a dopadu zjištěných porušení zákona na spotřebitele, uzavírající kupní
smlouvy na předváděcích prodejních akcích.
Porušení zákona o ochraně spotřebitele a dalších předpisů
Nejčastěji bylo při provedených kontrolách zjišťováno porušení povinností, stanovených prodávajícímu zákonem
o ochraně spotřebitele (zák. č. 634/1992 Sb.). Většinu porušení, a to 60,7 %, tvořilo prokázané používání některé
z forem nekalých obchodních praktik, včetně agresivních.

Klamavé obchodní praktiky (47,0 %), spočívající především v uvádění nepřesných či dokonce
nepravdivých údajů o nabízených výrobcích nebo zájezdech, jejich ceně a podmínkách, za kterých je lze
zakoupit, byly opět nejvíce zjišťovaným protiprávním jednáním. Dále prodávající neposkytovali řádné
informace o právu spotřebitele písemně odstoupit od smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé
k podnikání (tj. v zákonem stanovené lhůtě bez udání důvodu a bez jakékoliv sankce).

Prokázané agresivní obchodní praktiky (6,1 %) pak spočívaly ve vytváření mylného dojmu, že
spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná
taková výhra nebo výhoda neexistovala, nebo jejich získání bylo podmíněno vynaložením nemalých
finančních prostředků nebo jiných výdajů.

Další nedostatky, již v menším rozsahu, byly zjištěny také v poskytování povinných informací o
podmínkách uplatnění práva z odpovědnosti za vady prodané věci, včetně podmínek pro uplatnění
rozporu s kupní smlouvou (7,6 %) a při seznamování spotřebitelů s prodejními cenami nabízených
výrobků a služeb (7,6 %).

Specifickým zjištěním byly 3 případy diskriminace spotřebitelů (4,5 %), kdy prodávající bezdůvodně
stanovil věkový limit pro účast na pořádaných zájezdech.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094

Jiné obecně závazné právní předpisy porušilo 9 kontrolovaných subjektů (13,6 %).
Zdroj:http://www.coi.cz/predvadeci-prodejni-akce-ve-3.-ctvrtleti-nc898/
IV.
Internetové finanční podvody
Asi neznámějším podvodem, se kterými se lidé na internetu v posledních letech potkávají, je phishing. Podvod
spočívá v tom, že pachatel vyláká citlivé informace, např. údaje o platební kartě nebo jména a hesla k nějaké
službě.
Nejčastějším projevem phishingu je vykradení účtu přes falešný e-mail
 Tváří se jako e-mail odeslaný z vaší banky, která žádá o ověření totožnosti.
 Po kliknutí na odkaz je uživatel zaveden na falešnou stránku (která se ovšem tváří, že je v pořádku), kde
odevzdá své údaje podvodníkovi.
Důsledkem může být nejen ztráta osobních dat, ale především ukradení peněz z vašeho účtu.
Nemusí se vždy jednat jen o vykradení účtu, pro podvodníky existují i jednodušší možnosti, jak se dostat k vašim
penězům: Phishing, který se vydává za charitu
 tento způsob podvodu je nejzákeřnější tím, že zneužívá dobré vůle lidí,
 e-mailem vám přijde zpráva od smyšlené charitativní organizace s odkazem na ní,
 po kliknutí na odkaz se dostanete na falešnou stránku, kde postupně podvodníkovi odhalíte všechny
informace o vaší platební kartě, případně účtu.
Luxusní zboží levně
 Podvodníci nabízejí levně šperky, parfémy a další zboží. Poté, co zájemce zaplatí, žádné zboží
nedostane, ale své peníze také nikdy nezíská zpět.
Nabídka zaměstnání
 Tento problém se týká především mladých lidí, kteří se snadno nechají zlákat na výhodnou nabídku
práce. Odešlou finanční zálohu, o kterou následně přijdou, aniž by za ni cokoliv získali. V lepším případě
poskytnou „jen“ své osobní údaje, které podvodníci prodají dalším subjektům.
Podvodné účty
 Např. od zasilatelské služby dostanete falešnou fakturu nebo vyúčtování, kde po vás žádají údaje o vaší
platební kartě. Můžete také e-mailem dostat odkaz na formulář, který vám po vyplnění zaviruje
počítač.
Krádeže hesel
 Existují nástroje, které si pamatují, co napíšete na klávesnici. Snahou podvodníků je nahrát vám je do
počítače. K tomu stačí, abyste otevřeli přílohu podvodného emailu, například pohlednice nebo
obchodní nabídky.
Velký pozor si dejte při používání sociálních sítí jako jsou Facebook, Twitter, kde se pohybuje mnoho
podvodníků.
Zneužitelné jsou také komunikační programy, ICQ, QIP, Miranda a další.
Zdroj:http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/internetove-bankovnictvi/internetove-financnipodvody-aneb-na-co-si-dat-pozor.html
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V.
Ezoterické a soutěžní interaktivní pořady
V této části modelového případu je poukázáno na poměrně nové způsoby, jak vylákat z lidí peníze za telefonní
hovory. Televizní diváci nejsou dost opatrní a domnívají se, že všechno co je vysíláno v televizi je správné a
zákonné.
Ezoterické, soutěžní a věštecké pořady jsou založené na telefonické interakci s divákem, zpravidla
prostřednictvím hovoru uskutečněného za zvýšenou sazbu. Tyto pořady jsou velmi často předmětem diváckých
stížností. Stěžovatelé poukazují na záměrné prodlužování telefonního hovoru s cílem co nejvyššího zisku, na
netransparentní průběh soutěží, na zavádějící „věštby“, jejich cílem je donutit diváka k opětovnému volání či
k využití jiných placených služeb esoterika apod.
Zdroj:http://www.rrtv.cz/files/priority/Zprava_o_plneni_priorit_Rady_za_rok_2013_a_navrh_priorit_Rady_pro
_rok_2014.pdf
Shrnutí:
Záměrem modelového případu bylo ukázat poradcům kde nacházet aktuální informace o podvodných
schématech. V popsaném případu nebylo možné popsat všechny druhy nekalých praktik, protože aktivity
podvodníků jsou široké, neotřelé a stále předbíhají myšlení seriózních spotřebitelů. V době, kdy se v rámci elearningového studia budou čtenáři seznamovat s tímto příspěvkem, budou informace v něm uvedené již
zastaralé a překonané. Českou společnost možná budou trápit nová, v době tvorby tohoto příspěvku neznámá
podvodná schémata.
Obecné ponaučení, které mohou insolvenční poradci dávat svým klientům je zdánlivě prosté, avšak osvědčené:
Jde-li o Tvé peníze, důvěřuj jenom jedinému člověku, Tobě samotnému.
Tom Gartner
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lichva
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyramidov%C3%A9_sch%C3%A9ma#Pyramidov.C3.A1_sch.C3.A9mata_v_.C4.8Ces
ku
http://www.pomocsdluhy.cz/index.php/prevence-kriminalistiky/86.lichva
http://uroky.com/RPSN
http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%AD%C5%A5ov%C3%BD_marketing
http://www.coi.cz/predvadeci-prodejni-akce-ve-3.-ctvrtleti-nc898/
http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/internetove-bankovnictvi/internetove-financni-podvodyaneb-na-co-si-dat-pozor.html
http://www.rrtv.cz/files/priority/Zprava_o_plneni_priorit_Rady_za_rok_2013_a_navrh_priorit_Rady_pro_rok_
2014.pdf
4.1. ÚVOD DO EKONOMIKY PODNIKU
L. Smrčka
Základní pojmy a princip fungování ekonomiky
Trh a jeho regulace
Klíčovým prvkem svobodných ekonomik, které nejsou založené na plánu, je princip tržních vztahů,
který obvykle nazýváme trh. Na něm se střetávají poptávka a nabídka, které se bez vnějších zásahů
vyrovnávají. Zboží a služby, práce a případně další statky jsou směňovány prostřednictvím ceny, která vzniká na
základě dohody kupujícího a prodávajícího. Cena je vyjádřena množstvím peněz, které slouží jako všeobecný
ekvivalent pro zboží a služby. Peníze jsou tedy univerzálním statkem. Díky tomu, že za ně lze nakoupit všechny
další služby a zboží včetně práce, mají o ně za obvyklých podmínek všichni účastníci trhu zájem. Vztah účastníků
trhu k penězům je nicméně založen v moderních ekonomikách na důvěře. Současné měny nejsou reálně
podloženy zlatem nebo jiným drahým kovem (jako tomu bylo v minulosti u měn, které byly založeny přímo na
zlatě nebo na zlatém standardu). Přesto, že důvěra v konkrétní měny (peněžní systémy jednotlivých států nebo
větších celků) je mnohdy dosti nízká, nelze si představit návrat ke směnnému obchodu (barteru). Vzhledem
k obrovskému množství zboží a služeb, které jsou na trhu obchodovány, není možné, aby producent určité
komodity směňoval svůj produkt za jiné tak dlouho, až by získal všechno, co potřebuje. Z praktického hlediska
je proto přímý obchod konkrétního statku za jinou jednotku konkrétních statků v podstatě nepředstavitelný – i
když se tedy někdy objevuje kritika peněz, nemáme žádnou metodu, jak peníze nahradit.
Volný trh upravuje a koriguje nerovnováhy, které během jeho fungování vznikají, podle mnohých lidí
ale nikoliv dostatečně efektivně. Fungování trhu také vytváří informační asymetrie, někteří lidé mají buď díky
svým schopnostem a znalostem, popřípadě díky postavení, funkci či prostě pouze náhodou lepší informace než
jiní lidé. Z těchto a některých dalších důvodů jsou v mnoha případech trhy regulovány.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V obecné rovině jsou základní regulací trhů zákony, například Obchodní zákoník, Zákoník práce, různé
zákony upravující obchodování na burze nebo obecně s cennými papíry. Zákony pod hrozbou sankce omezují
hranice chování, popřípadě vynucují určité konkrétní chování jedinců i obchodních společností. Vedle zákonů
existuje také mnoho dalších legislativních předpisů, například vyhlášky nebo normy. Poměrně častá je také
samoregulace účastníků trhu, která v řadě oblastí koriguje chování profesních skupin nebo některé transakce a
transakční systémy. Takto samoregulační funkci mají například profesní komory (lékařské, právnické, notářské)
nebo orgány trhů (zvláště burzy).
Regulace bývá považována za nezbytnou, s čímž v podstatě souhlasí i odpůrci regulace, kteří zdůrazňují
otázku její míry a především dopadů na regulované subjekty. Při uskutečňování regulatorních opatření se totiž
často zapomínáno na to, že každé takové opatření znamená především náklady pro ekonomické subjekty. Tyto
náklady jsou přitom obvykle v podstatě stejné pro všechny producenty bez ohledu na velikost. Ovšem zatímco
velké producenty vlastně nijak nezatíží, pro střední a především pro malé producenty mohou znamenat
značnou zátěž. Proto také kritici regulací tvrdí, že jsou tato opatření někdy zneužívána k potlačení středních a
malých podnikatelů.
Ve vyspělých zemích existuje tradičně regulace trhu práce. Zaměstnavatel, tedy ten, kdo kupuje práci,
bývá omezen mnoha povinnostmi například tehdy, když jeho poptávka po práci klesá. Většinou je proto dosti
obtížné a drahé propustit zaměstnance, tedy toho, kdo práci prodává. Kritici regulace trhu práce tvrdí, že čím je
tato regulace tužší, tím vyšší je nezaměstnanost, zvláště dlouhodobá, a tím také roste cena práce, což snižuje
konkurenční schopnost dané ekonomiky. Pokud je drahé snížit počet zaměstnanců, ochota zaměstnavatelů
přijmout do pracovního poměru další zaměstnance klesá. Zaměstnavatelé pak hledají jiné způsoby, jak
nakoupit práci a brání se uzavírání obvyklých smluv se zaměstnanci. Snaha regulovat tržní vztahy ve prospěch
zaměstnanců pak končí opakem zamýšleného stavu.
Podobné výtky jsou mnohdy vznášeny proti regulaci i v jiných případech s tím, že regulace vždy zvyšuje
náklady a snižuje efektivitu dělby práce. Přes tuto kritiku však ve všech vyspělých zemích v různé míře regulace
trhů přetrvává. Míra regulace však kolísá, v mnoha obdobích regulatorních předpisů přibývá, v jiných dobách
jsou zase tato omezení rušena. Ve Spojených státech například probíhá více než třicet let diskuse o tom, zda
přísná regulace zavádění nových léků a velmi složitá pravidla pro zkoušení jejich vedlejších příznaků a
nečekaných účinků přináší užitek nebo spíše vysoké škody. Odpůrci této regulace tvrdí, že rychlejší aplikace
nových objevů by zachránila daleko více lidských životů a udržela by kvalitu života daleko většímu počtu lidí, než
kolik by jich utrpělo škody vinou méně odzkoušených léků. Podstatou této regulace trhu je ochrana
spotřebitele. Té je sice dosaženo (i když množství úmrtí a poškození zdraví vlivem vedlejších účinků léčiv je i tak
nemalé), avšak vysoké náklady na výzkum a vývoj léčiv, které vedle jiného souvisejí také s nutností jejich velmi
rozsáhlého testování, zpomalují nové objevy a přemístily veškerý vývoj léčiv do rukou několika málo silných
farmaceutických společností. Vysoké náklady na výzkum a vývoj vedou k vysokým cenám léčiv a následkem
toho i k nižší dosažitelnosti mnoha preparátů pro široké vrstvy nemocných.
Zvláštní formou regulace trhů jsou cla nebo obchodní bariéry. V dnešním moderním světovém
obchodě jejich význam poklesl, ale ještě v polovině minulého století bylo běžné, že jednotlivé země chránily
svoje domácí producenty před dovozem levnějšího konkurenčního zboží vysokými cly. Ty totiž dovezené zboží
zdražily a tak nemohlo konkurovat zboží domácímu. Výsledkem ale byly vysoké ceny pro spotřebitele a
zaostávání domácích producentů. Vysoké ceny jsou dány tím, že konkurence je omezena pouze na domácí
producenty, ti mohou zdražovat svoje zboží, protože zahraniční konkurence je zatížena clem. Tito domácí
producenti však zároveň nejsou nuceni neustále zdokonalovat svoje výrobky nebo jsou k tomu tlačeni méně,
než výrobci ve svobodnějších částech světa. Kvůli tomu ale postupně ztrácejí schopnost vyrábět produkty na
nejvyšší úrovni. Kritici regulace tvrdí, že právě postupné odbourání cel po druhé světové válce vedlo
k prudkému růstu životní úrovně jak ve vyspělých zemích, tak i v naprosté většině ostatních států. Otázky
omezování dovozu, celních bariér či monopolů byly v teoretické rovině vyřešeny již dávno, například ve velmi
vtipném textu Petice výrobců svíček či v řadě dalších prací, které zveřejnil Frédéric Bastiat (1801 – 1850).
Principem jeho argumentace je, že celní bariéry znevýhodňují spotřebitele, které nutí nakupovat celkově dražší
zboží, což vede ke snížení poptávky a zpomalení hospodářství.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Častá je také regulace cen – ta bývá zaváděna především v některých síťových odvětvích, jako jsou
dodávky vody nebo elektřiny či plynu. Logika regulace vychází z toho, že tyto dodávky kupuje spotřebitel
v podstatě vynuceně od konkrétního dodavatele (v případě vody), nebo od konkrétního vlastníka rozvodů
elektřiny nebo plynu (což však neznamená distributora, více distributorů může používat jednu infrastrukturu).
Obvykle totiž není možné napojit svoje spotřebiče na dráty jiného majitele, neboť taková alternativní vedení
vůbec neexistují. V těchto odvětvích je nutnost regulace obvykle obecně uznávána s tím, že u plynu nebo
elektřiny je již možné zvolit si dodavatele, ale majitel infrastruktury nutně zůstává stejný. Proto jsou regulovány
právě poplatky za používání této infrastruktury.
Velmi obvyklá je regulace trhu s aktivy, tedy například s akciemi. Hlavním cílem regulace v tomto
případě je zabraňovat využívání asymetrických informací, tedy tomu, aby lidé s přístupem ke specifickým
znalostem nemohli využívat neznalosti jiných. Rozsáhle je také regulováno bankovnictví, když tomuto odvětví
ekonomiky zákony a různé mezinárodní úmluvy zakazují určité obchodní postupy a zároveň jim předepisují
splnění některých finančních kritérií (například vytváření rezerv nebo poměr vlastního kapitálu k rizikovým
aktivům).
Ekonomika založená na plánovitém hospodářství se vyznačuje daleko větší mírou regulace než
ekonomika založená na tržních vztazích. Pokud přistoupíme na tezi, že podniky mají vyrábět nikoliv podle
poptávky, ale podle plánu, který určí i další okolnosti produkce, pak je nutné regulovat vlastnictví, formu
podniků, je potřebné odstranit z ekonomiky maximum tradičních vztahů a nahradit je vyprojektovanými
systémy. Vdůsledku je nutné regulovat i vzdělání a školství obecně. I když praktické pokusy o zavedení
socialistického hospodářského modelu dopadly velmi špatně a země, které se o to pokusily, fatálně zaostaly za
ostatními státy v úrovni hospodářství, v technice, v životní úrovni obyvatel a v dalších aspektech, řada lidí stále
věří, že by bylo možné zavést plánovitý hospodářský systém, který by byl zároveň efektivní.
Dělba práce, efektivita, produktivita práce a peníze
Pokud by si každý jedinec nebo rodina uspokojovali svoje potřeby vlastní prací jako samostatné
jednotky bez vztahu k okolí, mělo by to dva základní dopady – lidé by netvořili společnost, tedy určitou
přirozenou organizaci, která je schopna zajišťovat i úkoly, jež jsou mimo možnosti jedince. Za druhé by pak
nutnost vykonávat všechny potřebné úkony vedla k tomu, že se nevytvoří specializace a tedy se také nezvýší
produktivita práce.
Proto lidé vstupují do kooperačních vztahů. Jednotlivci, rodiny nebo klany se specializovali na určité
činnosti, ve kterých získávali vyšší zručnost a přicházeli s novými postupy při výrobě nebo například při lovu
zvěře. Vznikaly kooperativní vazby, kdy konkrétní jedinci převzali určitou část činnosti a tu vykonávali nejen pro
sebe, ale také pro druhé. Tím se výrazně zvýšila produktivita práce. Specializace a kooperace totiž umožňovaly
dosahovat podstatně větších výkonů než situace, kdy každý jedinec prováděl všechny potřebné činnosti.
Specializace také přinesla lepší znalosti konkrétních úkonů a situací, což umožnilo začít vytvářet pomůcky
k jejich zvládnutí ve vyšší kvalitě a v kratší době. Tím byl znovu podpořen růst produktivity práce. Výroba
některých produktů (nebo třeba počet získaných kožek divokých zvířat) tedy přesahovala spotřebu dané
komunity. Díky tomu mohl vzniknout obchod – původně směnný.
Ve skutečnosti ale byla výměna konkrétního zboží za jiné zboží nebo službu poměrně nepraktická.
Navíc samozřejmě vznikaly vždy pochybnosti, nakolik je dohodnutý poměr spravedlivý a zda obě strany
dostávají adekvátní hodnotu. Nejpodstatnějším problémem směnného obchodu je však jeho neefektivita a
velmi obtížně řešitelné praktické potíže. Tyto obtíže znemožňovaly lidem dosahovat jejich cíle, což jako první
popsal Adam Smith.
Adam Smith (1723 – 1790) byl skotský ekonom, který definoval základní pojmy moderní ekonomie
jako vědy a odhalil principy dělby práce. Formuloval představu člověka jako přirozeně společenské bytosti, jejíž
hybnou silou je egoismus. Chceme uspokojovat svoje potřeby v míře co největší a nejsnadnější cestou, která
slibuje úspěch, je vycházet vstříc ostatním nabídkou svých služeb nebo zboží. Za ty získáme služby nebo zboží
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
nabízené jinými lidmi. Je to pohodlnější a efektivnější než uspokojovat svoje potřeby pouze vlastními silami.
Podobně jako společnost a stát i peníze vznikly dle Smitha přirozeně jako důsledek lidské potřeby.
Historie peněz je velmi dlouhá. S rozvojem obchodu přišla nutnost nacházet nějaké předměty nebo
materiály, které budou akceptovány v širokém okolí jako zjevná a nezpochybněná hodnota, čímž se stanou
převoditelnými na zboží. Z praktických důvodů se postupně ustanovily peníze jako dostatečně dělitelné zboží
neztrácející tvar, podobu a v jistém smyslu ani hodnotu. Před jejich vznikem však existovala jiná platidla –
například kousky jantaru nebo mušle. Avšak tato platidla nebyla stabilní, protože mohla být snadno
devalvována změnou množství vybraného platidla nebo mohla být zpochybněna u konkrétního platidla jeho
kvalita ve srovnání s jinými kusy, protože tato platidla nebyla shodná, nebyla totiž vyrobena, ale šlo o přírodní
výtvory. První peníze byly vlastně certifikované kousky drahého kovu, například kapky zlata opatřené puncem.
Peníze jsou obvykle spojené s určitou oblastí, regionem, státem nebo říší a to především proto, že
ražení mincí bylo velmi rychle monopolizováno – technicky vzato mohl v určitém čase razit mince kdokoliv, kdo
měl k dispozici zlato nebo stříbro a měl potřebu vytvářet z nich definované útvary, obvykle kulaté. Státy však
měly tendenci vyhrazovat si pro sebe tyto činnosti s tím, že někdy byla práva poskytována i jiným subjektům.
Šlo hlavně o některá města vzniklá v oblasti dolů na stříbro nebo obchodní přístavy. Jedním z důvodů
monopolizace ražby byla autorita, která měla zajistit, že všechny mince budou „poctivé“ a budou obsahovat
stejný díl drahého kovu. Ukázalo se však, že politická moc zneužívala právo ražby mincí a stávaly se i případy,
kdy tyto mince byly ošizeny (v podstatě padělány) i v oficiální mincovně.
V tomto smyslu slova vznikly nejprve peníze ve smyslu platidla (jako hmotné prostředky směny zboží a
služeb) a následně také peníze ve smyslu měny (jako abstraktní zákonné normy peněz). Dokud byla platidla
(mince) přímo vyrobena z drahých kovů, konstituování měny nebylo nutné nebo nebylo podmínkou obecného
přijímání platidel.
Mince jako první sofistikované formy oběživa byly totiž historicky založeny na přímém krytí zlatem
nebo stříbrem nebo slitinami kovů, většinou s obsahem stříbra. Zlato a stříbro tedy byly v mincích fyzicky
přítomny ve veřejně známých poměrech. Potřebu dělitelnosti peněz, tedy to, aby se penězi dalo zároveň platit
za zboží značné hodnoty i malé hodnoty, zajišťovala existence různých mincí nižší hodnoty, které byly
směnitelné na mince hodnoty vyšší v relativně pevném kurzu. Tyto mince byly většinou raženy ze slitin stříbra.
Zavedení slitin umožnily technologie tavení kovů, kdy díky různým teplotám tání kovů bylo možné tyto kovy
slučovat a zase oddělovat. S postupujícími technologiemi se také zlepšovaly možnosti výroby padělků – v dané
době „šizených“ mincí.
Jelikož zlato a do značné míry i stříbro se etablovaly jako kovy, které jsou těžko zničitelné, lze je
prakticky nekonečně dělit a proto vytvářet mince různé hodnoty, obtížně je lze padělat (je nutné je nahradit
jiným kovem obdobné váhy a vzhledu), staly se právě tyto kovy základem peněz a zůstaly jím v podstatě až do
třicátých let minulého století. V moderní době se ale zlato či stříbro nevyskytovaly přímo v mincích, jejichž
význam ostatně zavedením bankovek výrazně poklesl. Nicméně původně banky a později panovník nebo vláda
deklarovali „zlatý“ nebo „stříbrný obsah“, tedy množství drahých kovů, které zaručeně může inkasovat ten, kdo
požádá o směnu bankovky za drahý kov (emitent se zavázal vykoupit vydané bankovky za předem dané
množství drahého kovu).
Bankovky vznikly ze směnek, které byly původně potvrzením, že si někdo uložil v bance určité
množství zlata. Banka mu vydala výměnou jisté množství směnek, přitom k tomu, aby mohl člověk platit za
zboží nebo služby, nebylo nutné vyzvednout zlato z banky, ale stačilo právě použít směnku. Ta prodávajícímu
umožnila buď vyzvednout zlato osobně, nebo směnku použít k další platbě. Jak vidno, v původním modelu
nemohla banka vydat více peněz, než kolik měla zlata vlastního nebo kolik zlata si u ní uložili její klienti.
Původní bankovní systém postupně přebíraly státy, které bankám dávaly právo k emisi peněz, avšak i zde byla
měna kryta zlatem a jinými vzácnými kovy. Systém státem regulovaných papírových peněz s definovanou
nominální hodnotou jednotlivých platidel vznikl v Číně již v jedenáctém století.
Dějiny peněz jsou poměrně bouřlivé a mnohdy vedly pokusy panovníků a vlád s využíváním papírových
platidel k velmi dramatickým následkům. Například Velká francouzská revoluce svým způsobem započala již
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
v roce 1720, když Francie zavedla papírové peníze s nuceným oběhem, tedy takové, jejichž akceptování bylo
pod sankcí nařízeno každému, kdo se zdržoval na území státu. Během několika desetiletí vedla možnost emise
peněz k tomu, že rozpočet trůnu byl soustavně schodkový a dluh státu nekontrolovaně rostl, což vedlo ke
státnímu bankrotu. Nicméně náklady Napoleonských válek vedly k zavedení peněz s nuceným oběhem ve
většině evropských zemí.
V klidnějších a hospodářsky úspěšnějších dobách měly měny jednotlivých zemí „zlatý standard“. Tento
klasický obsah cenných kovů v jednotce měny zanikl v podstatě ve třicátých letech minulého století (Velká
Británie odstoupila od zlatého standardu v roce 1931, USA v klasické podobě v roce 1934, když dolar devalvoval
vůči zlatu – snížil se razantně jeho „zlatý obsah“ a zároveň bylo dočasně zakázáno držení zlata občany země).
Na počátku sedmdesátých let minulého století nastal další ústup zlata jako záruky měny, když Spojené státy
přestaly garantovat výměnu dolarů za své zlaté rezervy (šlo o konec mezinárodního zlatého standardu, když
vláda USA zastupovaná Federální rezervním systémem FED garantovala v letech 1945 až 1971 v rámci tak
zvaného Brettonwoodského systému odkup své vlastní měny od centrálních bank jiných zemí). V 21. století již
v podstatě zlatý standard neexistuje, například Švýcarsko od něj ustoupilo v roce 1999, k úplnému odpoutání
dolaru od zlata došlo v roce 1975.
K zániku zlatého standardu vedla řada důvodů, nicméně tím hlavním byla potřeba panovníků a vlád
utrácet větší sumy, než kolik činil jejich příjem z daní. Tuto potřebu mohla státní moc saturovat dvěma způsoby
– buď zvýšením daní, což bylo vždy politicky nepříjemné, nebo emisí nových peněz. Tyto peníze však neměly
zlaté krytí, to znamená, že držitelé peněz byli nutně zneklidněni, protože bylo jasné, že pokud by všichni
najednou požádali o směnu bankovek za zlato, nebudou moci být uspokojeni. Nicméně se obyvatelé povětšinou
spokojili s přesvědčením, že k tomu stejně nedojde a že pokud by se to stalo, vládní autorita zajistí spravedlivé
řešení. Navíc ty banky, které byly pověřeny tiskem bankovek v objemu větším, než bylo zlato v jejich držení,
získaly výjimku v povinnosti směnit bankovky za zlato. Zlato tedy bylo nahrazováno důvěrou v autoritu státu,
přičemž v některých případech šlo o důvěru vynucenou.
Každopádně dokud existoval zlatý standard, v podstatě se nevyskytovala inflace, naopak s tím, jak
zlatý standard nebo alespoň částečné krytí peněz zlatem oslabovaly, se význam inflace zvyšoval. V období
zlatého standardu cena zboží vyjádřená penězi stagnovala nebo se dokonce snižovala s tím, jak vzájemný
obchod a růst produktivity práce snižovaly náklady na zboží nebo služby. Výjimkou byly zvláštní případy,
například masový dovoz zlata a stříbra z kolonií do Španělska nebo některá válečná období.
I když řada lidí tvrdí, že zlatý standard byl neudržitelný mechanismus, ve skutečnosti neexistuje
ekonomický důvod, proč by neměl být plně funkční. Neprůchodný je především z politických důvodů a faktem
je, že jeho případné zavedení by bylo velmi náročné a muselo by trvat určitou dobu.
Odhmotňování peněz se však nezastavilo u zavrhnutí zlatého krytí měny. V současné ekonomice
nejsou ani zdaleka všechny peníze vyjádřeny bankovkami a mincemi, tedy hotovostí. S rozvojem bankovnictví
a mechanismů vedení účtů došlo k tomu, že většina emitovaného objemu určité měny neexistuje fyzicky, ale
pouze v podobě účtů vedených u bank a finančních institucí, které k tomu mají oprávnění. Například v českém
prostředí se objem peněz v oběhu pohyboval v polovině roku 2012 na úrovni zhruba 387 miliard korun.
Jednodenní vklady činily zhruba 1,830 bilionu korun a dalších 650 miliard byly vklady s výpovědní lhůtou.
Měnový agregát M3 tak dosahoval asi 2,9 bilionu korun. Z tohoto objemu bylo fakticky kryto skutečnými
bankovkami a mincemi zhruba 415 miliard korun.
Vznik ceny a inflace
V tržní ekonomice nachází jakékoliv zboží, služba nebo statek, tedy i práce, svoje tržní ocenění, svoji
cenu. Cena je vytvářena vztahem mezi nabídkou a poptávkou. Cenou peněz je úrok.
Cena je určena tím, kolik daného statku je k dispozici vzhledem k tomu, jaká je po tomto statku
poptávka. Pokud je poptávka nízká a zboží je dostatek či přebytek, cena klesá a naopak. Z tohoto pravidla
existuje několik výjimek. Například u síťových dodávek jsou významnou složkou nákladů takové výdaje, které
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
umožňují provoz infrastruktury, její spolehlivé fungování. Tyto náklady jsou ale stále stejné ať je poptávka
vysoká nebo nízká. Může tak docházet k situaci, že cena jednotky dodávky se zvyšuje právě při nízké poptávce,
protože do sníženého odběru jednotek se promítají stále stejné náklady na infrastrukturu.
Vysoká poptávka po zboží vede k růstu ceny. Tím producenti zboží dosahují vyšší zisky, což vyvolá
snahu zvýšit výrobu (investice do další výroby) a profitovat z tohoto stavu. Avšak vyšší produkce zapříčiní
vyrovnávání poptávky s nabídkou, růst cen se zastaví a často naopak ceny poklesnou. Část produkčních kapacit
se stane zbytečnými, ty, které jsou nejméně efektivní, buď zaniknou zcela, nebo se přeorientují na produkci
jiného zboží, ve které budou schopné konkurence. V období, kdy rostou ceny zboží, dochází k inflaci. Inflace je
znehodnocování peněz, to znamená, že jde o takový stav, kdy k nákupu stejného množství zboží ve stejné
kvalitě a stejných podmínkách dodání budeme platit více peněžních jednotek, než v nějakém dřívějším období
(obvykle je srovnávací základnou buď předchozí kalendářní měsíc, nebo předchozí rok). Takovou inflaci, která je
zapříčiněna vysokou poptávkou po zboží, nazýváme inflací poptávkovou.
Známe také inflaci nákladovou. Může mít vícero příčin. Do této kategorie spadají například dodávky
v síťových odvětvích v případě, že poklesne poptávka a přitom zůstanou stejné náklady na distribuci, především
na infrastrukturu. Častější však jsou jiné důvody, především import inflace. Každá moderní ekonomika je ve
větší míře zapojena do mezinárodní dělby práce a do mezinárodního obchodu. Jednou z podstatných součástí
těchto kooperací je nákup surovin, obvykle myslíme ropy a zemního plynu, ve skutečnosti jde o desítky a stovky
dalších komodit. Jejich cena je většinou určována poptávkou a nabídkou na komoditních burzách a vyjadřována
v některé celosvětově akceptované měně, v naprosté většině případů jde o americké dolary (USD). Pokud ale
naše měna oproti americkému dolaru oslabuje (pro příklad z poměru 1:16 na poměr 1:20), pak i když cena
jednotky kupované komodity v dolarech zůstává například tisíc, z pohledu kupujícího komodita podražila.
Zatímco původně stála 16 000 jednotek naší měny, nyní je to již 20 000 jednotek.
Mnoho ekonomů nicméně tvrdí, že inflace je vždy jev peněžní, že souvisí primárně s měnovou
zásobou, tedy s tím, kolik je v ekonomice peněz. S touto myšlenkou přišel především americký ekonom Milton
Friedman (1912 – 2006), který mimo jiné popřel Phillipsovu křivku a doložil, že nelze obětovat stabilitu cen a
použít inflaci k tomu, aby byla snížena nezaměstnanost. Friedman také přesvědčivě prokázal, že problém
množství peněz v ekonomice vznikl s tím, jak byl různým způsobem opouštěn a posléze zcela opuštěn zlatý
standard. V této rovině jsou jeho názory poměrně obecně přijímány a jejich akceptování vedlo od
sedmdesátých let ke změně chování většiny centrálních bank vyspělých zemí a k velmi opatrnému postupu při
změně peněžní zásoby.
Po pádu zlatého standardu a nezdarech pokusů o jeho alespoň částečné udržení získaly největší vliv
nad regulací množství peněz v ekonomice centrální banky. Většina z nich je nezávislá na vládě dané země a
tedy nezávislá na aktuálním politickém uspořádání. Centrální banky ale prosazují svoji vlastní měnovou politiku
a málokdy bychom mohli říci, že se chovají měnově neutrálně. Cíle centrálních bank jsou obvykle definovány
jako pásmo inflace (inflační cílení), ve kterém by se měla daná měna nacházet za určité období. Většinou se
pracuje s rokem, třemi lety nebo pěti lety. Problém tohoto cílení pak je, že rozhodování o množství peněz
v ekonomice je podřízeno názoru skupiny lidí (například rada guvernérů nebo bankovní rada), kteří o emisi
peněz rozhodují. Pokud se tito lidé přikloní k tomu, že je vhodné podpořit ekonomiku a zvýšit nabídku peněz,
což ale většinou znamená zlevnit peníze, podporují sice ekonomický růst (je levnější si půjčovat, investovat,
utrácet za spotřební zboží), zároveň pobízejí růst cen, tedy inflaci.
Problémem inflace je, že má podobný dopad jako zdanění, ale není třeba ji přijímat zákonem nebo
vyhlašovat. Pokud rostou ceny, obvykle je následují platy a mzdy, zvyšují se také daňové a jiné příjmy státu,
takže vláda má k dispozici více peněz. Ve skutečnosti ale následně musí zvýšit také mnoho svých výdajů, takže
efekt je z časového hlediska pouze částečný.
Pokud je navíc vláda zadlužená u vlastních obyvatel, inflace jí pomáhá se splácením dluhu, protože
snižuje jeho reálnou výši (nikoliv nominální). V minulosti některé státy využily extrémní inflace k tomu, aby se
zbavily svých závazků ve vlastní měně – tak se například zachovalo Německo po první světové válce nebo
sovětské Rusko po bolševickém převratu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Možnost předpovídat ekonomický vývoj
Přestože mnoho lidí tvrdí, že je možné předpovídat ekonomické události a ekonomický vývoj, ve
skutečnosti to zřejmě není pravda. Popravdě nejsme schopni predikovat příští vývoj v ekonomice, neumíme
předpovídat ani ceny, ani růst ekonomiky a ani další její aspekty. Ekonomika je navíc ovlivnitelná politickými
rozhodnutími, jejichž skutečné dopady ale také neumíme předvídat.
Základním problémem, proč neumíme a nemůžeme předpovídat ekonomický vývoj, je fakt, že
ekonomiku tvoří obrovské množství jednotlivců, kteří vstupují do vzájemných vztahů a kooperací. Z toho však
plyne, že ekonomické vztahy jsou ovlivňovány téměř nekonečným množství různých rozhodnutí, přičemž
mnoho z těchto rozhodnutí může být naprosto racionálních, tedy očekávatelných, ale další množství naopak
zcela iracionálních, to znamená, že je není možné dopředu odhadnout.
Jako příklad si můžeme vzít chování spotřebitelů, jejich způsob nakupování, reakce na podněty, ochotu
utrácet a další okolnosti, které velmi zásadně ovlivňují celkovou ekonomickou situaci. Pokud tito spotřebitelé
budou očekávat v budoucnu spíše potíže a budou přesvědčeni o tom, že následující období pro ně bude těžké,
pak velmi pravděpodobně omezí svoji spotřebu a začnou hromadit hotovost. Je to prvoplánová racionální
reakce většiny. Určitá část spotřebitelů ale tento trend nezaznamená nebo ho nebude brát v potaz, jejich
útraty budou pokračovat a tito lidé se nezačnou připravovat na horší období. Pokud bude první skupina
výrazně větší, její jednání přinese pokles spotřeby domácností, to zasáhne postupně podniky ve všech
odvětvích ekonomiky, protože poklesnou jejich tržby. Podniky omezí investice, budou snižovat produkci,
pravděpodobně vzroste nezaměstnanost, což přinese další omezování spotřeby domácností a tím prohloubení
hospodářských potíží. Menší skupina spotřebitelů, která v době před problémy nesníží svoji spotřebu, bude mít
zřejmě nižší finanční rezervy a krize na ní dolehne pravděpodobně podstatněji než na ty spotřebitele, kteří se
připraví. Z tohoto pohledu se tedy větší část spotřebitelů chovala racionálně, menší pak iracionálně.
Ve skutečnosti je to ale diskutabilní. Co kdyby se spotřebitelé zachovali všichni stejně a nadále
utráceli? Nemůžeme nijak zjistit, zda by se například nestalo to, že pokračování slušné či vysoké poptávky
spotřebitelů by neudrželo ekonomiku v lepším chodu a možná by krize ani nepřišla nebo by její průběh nebyl
ani zdaleka tak tvrdý. Pokud by to byla pravda, pak se naopak menšina chovala racionálně a obětavě, většina ji
ale „zradila“ a „uvrhla“ ekonomiku do krize.
Problémem posuzování racionálního a iracionálního chování je navíc fakt, že toto chování jsme
málokdy schopni analyzovat s ohledem na to, nakolik splňuje potřeby zkoumaného jedince nebo zkoumané
skupiny. Jde o paradoxní situaci, kdy většině nebo pozorovateli může připadat určitý model chování zcela
nepochopitelný, zároveň ale naprosto vyhovuje potřebám a přáním pozorovaného.
Neumíme řídit jednání velkých skupin spotřebitelů, takže zastánci toho, že ekonomiku je možné
udržet v růstu nebo díky spotřebě eliminovat některé projevy a dopady krizí, hledali jiné cesty, jak uskutečnit
tyto myšlenky. Vedle spotřeby domácností je podstatná také spotřeba státu, takže řada lidí pevně věří, že stát
má v době blížící se krize nebo během krize více utrácet a podporovat tak ekonomiku.
Teoretikem zasahování vlády do ekonomiky především prostřednictví výdajů veřejných rozpočtů byl
John Maynard Keynes (1883 – 1945), podle některých lidí největší ekonom v dějinách. Při značném
zjednodušení lze shrnout, že podle Keynese by státy měly v krizi vydávat větší sumy peněz, protože tím
podpoří ekonomiku a díky tomu do jisté míry eliminují dopady hospodářských potíží. V následujících obdobích
prosperity pak mají byt vzniklé dluhy uhrazeny z rozpočtových přebytků. Keynesiánství má řadu odpůrců. Ti
poukazují nejen na teoretické potíže, které nejsou systémem vyřešeny, ale především na to, že v reálném
využívání se Keynesovy představy sice potkávají s ochotou politických reprezentací utrácet během krizí, avšak
následně se velmi tvrdě utkávají s jejich naprostou neochotou vzniklý dluh během konjunktury uhradit.
To je tedy další důvod, proč nelze předvídat vývoj ekonomiky – ve všech moderních zemích je
ekonomika silně ovlivňována politickými rozhodnutími, které se snaží o zvyšování výkonnosti hospodářství nebo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
o eliminaci problémů. Ve skutečnosti je ale mnohdy výsledkem takového ovlivňování zcela jiný děj, než jaký byl
zamýšlen nebo jaký byl teoreticky vypočítán.
Podobně neumíme předvídat ani ceny akcií, úroky, ceny surovin a mnoho dalších cen. Na jejich
tvorbu působí sice totiž poptávka a nabídka jako hlavní elementy trhu, ale značnou roli hrají také obavy z rizik,
neočekávané události a řada jiných faktorů. S mnoha komoditami a s mnoha druhy zboží a statků se navíc
obchoduje s předstihem, obchodují se až budoucí dodávky (futures). Současné kooperační vztahy jsou totiž již
tak složité, že není možné vyřizovat jednotlivé obchody až tehdy, když je skutečná okamžitá potřeba suroviny
nebo statku nebo i služby. To však znamená, že mezi uzavřením obchodu a dodávkou uběhne určitý čas, během
kterého se může stát mnoho věcí. Proto jsou do těchto obchodů připočítávána mnohá potenciální rizika.
Trhy, které v původním uspořádání sloužily jako prostor prodeje zboží nebo služby a cenotvorný
systém vyvažující nabídku a poptávku, se ocitly pod tlakem mnoha vlivů – mimo jiné problému futures,
obchodů s využitím finanční páky, existence abstraktních peněz a možnosti multiplikovat reálné peníze formou
opakovaných úvěrů. Tím, že zlato přestalo sloužit jako zajištění měny, stalo se jednou z komodit a je
obchodováno, tedy jeho cena (vyjádřená v dolarech) kolísá a v čase se dramaticky mění. Tyto vlivy vedly
k tomu, že se trhy staly vedle prostoru prodeje zboží a služeb ve své sofistikované podobě (burza akciová či
komoditní a podobné systémy) také oblastí pro spekulace na budoucí vývoj. To dále zvyšuje nejistoty a rizika,
protože vedle poptávky po určitém zboží a nabídky takového zboží (například ropy) hrají obrovský vliv při
tvorbě ceny také určité předpoklady – například předpoklady politického vývoje v zemích, kde je ropa těžena.
Veškerá tržní rizika jsou navíc umocňována přítomností kapitálu nezávislého na skutečné potřebě ropy
k produkci zboží a služeb.
Z tohoto pohledu je možné připustit, že současné trhy (zvláště trhy sofistikované a koncentrované),
plní svoji cenotvornou funkci extrémně složitým postupem a to dále zesložiťuje pokusy o odhad jejich vývoje.
B) Vývoj podnikatelských aktivit v jejich historii – vývoj podniku nebo činnosti podnikatele
Fáze podnikání
Rozhodujícím prvkem lidského chování, který umožňuje skutečné fungování trhu jako místa, kde se
vyrovnává poptávka s nabídkou po různém zboží, statcích a službách, a kde se vytváří jejich cena, je lidská
iniciativa. Tato iniciativa nevychází z nutkání pomáhat jiným, ale z vlastních zájmů, totiž z rozhodnutí uspokojit
svoje vlastní potřeby. Nejjednodušším způsobem, jak toho dosáhnout, je nabídnout jiným něco, co oni sami
potřebují, za to pak získat to zboží, služby a statky, které potřebujeme či chceme my. Principem lidského
ekonomického chování tedy není dobročinnost, ale sobectví.
Tato iniciativa, vynucená potřebou uspokojit svoje potřeby, vede u většiny lidských jedinců ke vstupu
do kooperačních vazeb s jinými lidmi, ve většině případů k tomu, že jedinec prodává na trhu svoji práci (kterou
potřebuje někdo jiný). Lidé jsou totiž ochotni nebo schopni zapojení do kooperativních činností pouze v rámci
svých ostatních schopností či možností, pro řadu lidí je také nepříjemné nést rizika nebo snášet některé tlaky,
které sebou nese silnější zapojení do kooperativních vazeb. V dnešní situaci vyspělých tržních ekonomik to
vede k tomu, že většina lidí se do kooperace zapojuje právě prodejem svojí vlastní práce ve formě zaměstnání
nebo práce na různé jiné smlouvy. Tito lidé v podstatě přistupují na to, že někdo jiný (zaměstnavatel)
převezme odpovědnost za řadu činností spojených se získáváním zakázek a organizací výroby, definuje
poptávku práce a za tuto vykonanou práci vyplatí dohodnutou mzdu. Zaměstnanec pak nenese v podstatě
žádná významná rizika spojená s organizací práce, s financování jejího průběhu apod..
Zaměstnanci vstupují na trhy s nabídkou své práce, ale také sekundárně tím, že vytvářejí poptávku po
službách a zboží, když se snaží uspokojit za získanou mzdu (peníze) svoje potřeby. To znamená, že jejich
přítomnost na trzích je v podstatě soustavná, neustálá – avšak vliv každého jednotlivého jedince je velmi
odlišný, například podle toho, jak významné finanční prostředky získává prodejem své práce a tedy jaký podíl
na spotřebě vytváří.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Rozhodující roli při detekování signálů trhu o nerovnováhách mezi nabídkou a poptávkou však mají ti
jeho účastníci, kteří se zapojují do kooperací hlouběji a vyšší mírou vlastní iniciativy – tedy lidé, kteří
nevstupují na trh s nabídkou vlastní práce, ale s rozhodnutím buď využívat svoji práci v samostatné činnosti,
nebo dokonce organizovat práci jiných s cílem uvádět na trh takové zboží a služby, které budou vyhovovat
struktuře poptávky.
Tito lidé musí při vstupu na trh zaujmout určité formální pozice – buď se stanou podnikateli
(živnostníky) nebo založí obchodní společnost (společnost s ručením omezeným, akciová společnost,
komanditní společnost, družstvo a podobně) a účastní se dělby práce jejím prostřednictvím.
Každá podnikatelská aktivita prochází určitými cykly a postupným vývojem – většinou se tento model
ukazuje na případu podniků jako konkrétního místa organizace práce, které vzniká s určitým úmyslem a na
základě určitého podnikatelského záměru. Podobné modely ale mohou velmi dobře platit i pro živnostníky a
samostatně výdělečně činné jednotlivce. Obvykle se předpokládá, že každý podnik prochází čtyřmi základními
fázemi své existence. Jsou to:
fáze růstu
fáze stabilizace
fáze krize
fáze zániku
Z běžné zkušenosti však víme, že u různých podniků mohou tyto fáze trvat velmi různou dobu, že se mohou
různě opakovat, navíc jsou ovlivněny mnoha vnějšími okolnostmi, jako je například celkový hospodářský cyklus.
Navíc fáze zániku podniku nemusí nutně přicházet v době krize, ale může se uskutečnit daleko dříve a nikoliv
nějakým postupem, který znamená skutečný konec podnikatelských aktivit podniku, ale naopak může jít o
začlenění podniku do jiné struktury nebo jiného podniku v rámci fúze nebo převzetí.
Nicméně v období růstu se podnik nebo podnikatelská aktivita vyznačuje nízkými příjmy a vysokými
výdaji, které jsou často velmi podstatně vyšší nežli příjmy. To je dáno tím, že náklady na vstup na trhy jsou
významné (například náklady na založení obchodní společnosti, náklady na pořízení zařízení, nájmy prostor a
mnoho dalších), nicméně produkt ještě nevstoupil na trh nebo na něj teprve vstupuje, takže tržby za prodej
vlastních výrobků a služeb zatím nejsou dostatečné. Cílem každé podnikatelské aktivity je zkrátit tuto fázi na
minimum, protože je velmi riziková a náročná na financování.
Pokud se prokáže podnikatelský záměr, se kterým byla činnost zahajována, jako životaschopný a produkty
našeho podniku se daří umísťovat na trhu, nastupuje fáze druhá – stabilizace podnikání podniku. Ta se
vyznačuje rostoucími příjmy, které vyplývají z toho, že se podařilo etablovat služby nebo zboží na trhu a proto
příjmy mají rostoucí trend. Naopak během této fáze dojde k zastavení růstu výdajů (pokud je podnik dobře
spravován, měl by nastat jejich pokles). Podnik generuje zisk.
Avšak poptávka po zboží nebo službách produkovaných naším podnikem se také stabilizuje a v čase pak
klesá – což může být důsledek mnoha vlivů. Jiné podniky přišly s jinými výrobky, výrobek našeho podniku dostal
levnější konkurenci a tak dále. Nastává fáze krize – v její úvodní části podnik stále generuje zisk, protože
náklady klesají, ale klesají i příjmy a to s větší dynamikou než náklady. Ve střední části fáze krize se podnik
dostává do ztráty. Ta se v čase prohlubuje. Ztrátovost vyvolaná poklesem příjmů pokračuje, což vede k přelomu
fáze krize do fáze zániku. Samotný zánik podniku může mít řadu forem.
Nové podnikatelské aktivity vznikají tedy na základě přesvědčení iniciativních lidí, že trh nedostatečně
reaguje na určitou poptávku ze strany spotřebitelů nebo na základě existence myšlenky nového produktu, o
kterém jsou určití jedinci přesvědčeni, že bude mít úspěch na trhu. Z tohoto pohledu není velký rozdíl, zda jde o
přesvědčení truhláře o tom, že v určitém městě je lidí jeho řemesla nedostatek a proto tam bude po jeho
výrobcích poptávka, nebo jde o přesvědčení skupiny mladých lidí, že jejich nápad v oblasti počítačových her
přinese obrovský zájem publika. Odlišnosti jsou v principu pouze v otázkách potřebnosti kapitálu k tomu, aby
byl záměr realizován. Tento rozdíl je však podstatný, protože se dotýká problematiky rizika.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Truhlářovy investice nebudou enormní a pravděpodobně je bude schopen nést sám, ostatně by dosti
obtížně hledal investora na projekt založený na faktu, že se přestěhuje. Přitom zde není nějaké významné riziko
neúspěchu. V podstatě to nejhorší, co truhlář riskuje, je možnost, že v novém místě se mu bude dařit stejně, že
tedy náklady na stěhování nebudou pokryty růstem výdělků, nebo že v novém městě se truhláři nebude líbit a i
když si vydělá více, bude zde nespokojený. Ovšem i když riziko ztráty není velké, případný výdělek na
financování stěhování nebude příliš zajímavý.
Avšak projekt vytvoření počítačové hry znamená značné investice na vybavení, platy, licence a další
výdaje, což zcela jistě nemůže nést skupina mladých nadšenců krátce po škole. Zde je nutné najít investora,
přičemž ke všem těmto nákladům tak přibývají významné náklady kapitálu. Ty budou významné mimo jiné
proto, že takový investor vstupuje do značného rizika. Z toho vidíme ošemetnost první fáze podniku nebo
podnikatelské aktivity, totiž fáze růstu. Jestliže se nenaplní předpoklad, který je obsažen v podnikatelském
záměru, pak si nelze dost dobře představit, že by podnik mohl dopadnout jinak než ztrátou a rychlým koncem
své činnosti.
Pokud se však podaří podnikatelský záměr naplnit v jeho nejpodstatnějším bodě, tedy získat místo na trhu
a tedy zajistit podniku příjmy z prodeje vlastního zboží a služeb, pak je podstatnou otázkou, jak dlouho se
managementu firmy podaří udržet firmu ve stabilizované fázi. V klasickém modelu sestávajícím ze čtyř stupňů
totiž není vzat v potaz klíčový faktor – totiž inovativní schopnosti podniku a zavádění nových produktů. Tento
model vzestupu a pádu platí v případě, že podnik je založen a provozován s jedním podnikatelským záměrem,
zjednodušeně s jedním produktem, který vstoupí úspěšně na trh, získá si na něm postavení, vytvoří zisk, ale je
postupně a pak i čím dále tím rychleji vytlačován jinými produkty a tedy jinými podniky. Ve skutečném životě je
ale takový průběh méně častý, i když zdaleka nikoliv neobvyklý. Jde o úhel pohledu oněch lidí, kteří si podnik
zvolili jako projev své iniciativy na trhu – pro ně může být dostačujícím splněním jejich potřeb vytvoření
podniku, nahromadění určitého zisku a pak například prodej aktiv podniku a jeho likvidace. Účastník trhu
nemusí mít nutně v záměru zůstávat na trhu maximální možnou dobu, velmi snadno můžeme najít případy, kdy
je cílem naopak podnikat minimální období a následně využít získané prostředky k uspokojování potřeb.
Takový přístup není nijak nelegitimní.
V naprosté většině případů je ale podnik ve fázi stabilizace určitou hodnotou, kterou hodlají majitelé
podniku dále provozovat a využívat k vytváření zisku. V logice věci proto neustávají s investicemi, ale naopak
se snaží o inovace výrobků, nové technologie, nabízejí nové služby s cílem potvrdit nebo ještě posílit podíl
podniku na trhu. Pokud se toto daří, pak je možné prodlužovat fázi stabilizace a případně tehdy, kdy podnik
upadne - ať již z vnitřních nebo z vnějších důvodů - do krize, obrátit vývoj a vrátit podnik znovu do
stabilizované fáze. V podstatě proto platí, že zatímco vstup podniku nebo třeba živnostníka na určitý trh je
otázkou kvality podnikatelského záměru a schopnosti jeho financování, udržení podniku nebo živnosti ve
stabilizované fázi, kdy výnosy z činnosti převyšují náklady, je otázkou manažerské schopnosti a kvality řízení.
Pokud se však nezdaří udržet podnik ve stabilizované fázi a nepodaří se ani zastavit upadání do krize,
nastává nutně fáze zániku podniku. V podstatě je možné definovat dva způsoby zániku – řízený ze strany
majitelů, což je likvidace. Tehdy je činnost podniku vhodným způsobem ukončena, měly by být uhrazeny
závazky podniku a případný likvidační zůstatek je vyplacen majitelům. Tento postup ale je možné využít
povětšinou jenom tehdy, když majetek podniku přesahuje závazky a tyto závazky vůči věřitelům nesplňují
parametry pro vyhlášení insolvence. Jestliže ale má podnik dohodu se svými věřiteli a získá jejich souhlas
s uskutečněním likvidace, je možné takto ukončit činnosti i v případě podniku, který by splňoval podmínky pro
insolvenční řízení a vyhlášení úpadku.
Dalším způsobem je právě insolvenční řízení, kdy je vyhlášen úpadek podniku. Na návrh dlužníka nebo na
návrh věřitelů převezme řízení podniku insolvenční správce, který za dohledu věřitelů buď v rámci konkurzu
rozprodá aktiva podniku a vyplatí alespoň částečně věřitele, nebo zahájí reorganizaci podniku s cílem udržet
jeho provoz a vyplatit věřitele později.
Nicméně podniky mohou zanikat i jiným způsobem – mohou být převzaty jinou firmou, mohou fúzovat
a podobně. Tyto způsoby zániku podniku se mohou odehrát v podstatě kdykoliv během popsaného schématu
obvyklého životního cyklu podniku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Rizika související s ekonomickým cyklem
Jako ekonomický (hospodářský) cyklus je většinou označováno střídání vzestupných a sestupných fází
ekonomického vývoje, kdy v určitých obdobích ekonomická aktivita roste a v jiných obdobích naopak klesá.
Jako jednotlivé fáze cyklu jsou obvykle označovány:
expanze (konjunktura)
vrchol konjunktury
krize (recese)
sedlo (dno krize)
V souvislosti s hospodářskými cykly jsou však často používány i další pojmy, především stagnace a recese.
V období expanze roste hrubý domácí produkt, který je většinou používán jako měřítko ekonomické
výkonnosti hospodářství. Jde o agregátní ukazatel, kterým měříme nově vzniklé hodnoty, které jsou v národní
ekonomice vyprodukovány během určitého období – nejčastěji během kvartálů (čtvrtroků) a jednotlivých
kalendářních roků. Následně pak porovnáme minulé výsledky s výsledkem novým, který je očištěn od vlivu cen
pomocí deflátoru HDP. Pokud je nový výsledek vyšší, pak ekonomická aktivita roste, protože bylo vyrobeno
více zboží a služeb, bylo více investováno a tak dále. V opačném případě, tedy pokud je nový výsledek nižší než
výsledek starší, dochází k poklesu ekonomiky.
Vrchol konjunktury, tedy období růstu, je obvykle také obdobím nejnižší nezaměstnanosti, nejvyššího
růstu mezd, nejvyššího objemu poskytnutých úvěrů domácnostem i podnikům, nejvyšších cen na trzích s aktivy,
především na akciových trzích. V pravém smyslu slova nezačíná krize tím okamžikem, kdy se zpomalí růst, takže
je dosaženo vrcholu a cyklus se rozebíhá do opačné fáze. Krize je potvrzena až tehdy, jestliže dochází k poklesu
ekonomiky po tři po sobě jdoucí období, v daném kontextu je myšleno po tři po sobě následující čtvrtletí, kdy
v každém z nich je vytvořen nižší HDP ve stálých cenách než ve stejném období předchozího roku. Pokud
k takovému vývoji dojde, považujeme to za prokázání faktu, že hospodářství upadlo do recese. Technicky vzato
by nejvyšší nezaměstnanost měla být tehdy, kdy ekonomika dosáhne dna krize, což je opačný bod obratu, než
vrchol konjunktury. Ve skutečnosti však obvykle mají takové indikátory jako míra nezaměstnanosti nebo počet
podniků v insolvenci určité zpoždění za skutečným ekonomickým vývojem. U nezaměstnanosti je to například
dáno tím, že podniky propouštějí během krize a tento proces má určitou setrvačnost, nese sebou také nemalé
náklady. Proto v době, kdy se již objevuje oživení na straně zakázek, nereagují podniky tím, že by přijaly nové
pracovníky, ale jsou velmi opatrné a snaží se zvýšenou produkci pokrýt tlakem na produktivitu i intenzitu práce
stávajících zaměstnanců.
Mimo jiné je to dáno také tím, že trh práce je ve většině vyspělých zemí velmi silně regulován a proto je jenom
málo pružný. Podniky tak nenabírají nové zaměstnance ani v době, kdy by to již mělo plné ekonomické
oprávnění.
Zvláštním případem v průběhu ekonomického cyklu je například stagnace, tedy delší období, kdy
ekonomika ani neroste ani neklesá (přičemž za skutečný růst nebo pokles nelze považovat pohyb v řádu
několika desetin procenta – vzhledem k robustnosti ukazatelů, jako je hrubý domácí produkt, nemá příliš velký
smysl vyvozovat větší závěry z pohybů v řádu 0,1 nebo 0,5 procenta). Dlouhodobou stagnací prošlo
v posledních letech mnoho ekonomik vyspělých zemí a specifické je v tomto smyslu například Japonsko.
Jak je vidět, hospodářský cyklus představuje pro podniky určité riziko, které může při svém naplnění a
především podcenění znamenat zničení celé koncepce podniku a vést k jeho velmi rychlému zániku. Jak již bylo
řečeno, nejsme schopni předvídat vývoj ekonomiky a neumíme odhadnout, kdy dojde k recesi. Proto platí, že
podniková sféra je recesí velmi často překvapena a není připravena odpovídajícím způsobem.
Naopak se však ukazuje, že podniky jsou schopny v případě recese opravdu velmi rychle reagovat a
měnit svoje chování, snižovat náklady a přistoupit k situaci s velkou pružností. Je potřebné si uvědomovat, že
ve většině vyspělých zemí existuje dosti rigidní ekonomické prostředí, které nedovoluje mnoho z těch postupů,
které mohou využívat podnikatelské subjekty v méně regulovaných ekonomikách. To snižuje konkurenční
schopnost hospodářství vyspělých zemí.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Klíčová rizika období recese pro podnikovou sféru představuje mechanismus poklesu poptávky, tedy snížení
nových zakázek, a jeho přelití do prudkého snížení příjmů. Rozhodující potíž je přitom v rychlosti, jakou se
takové děje dokážou odehrát ve spojení s tím, že povětšinou jsou podobné situace doprovázeny řadou dalších
komplikací.
Z minulosti známe případy, kdy v celých rozsáhlých odvětvích poklesly zakázky během jednoho čtvrtletí
na třicet nebo padesát procent obvyklého stavu. Dopad na cash-flow (finanční toky) postižených firem byl
přitom ještě výrazně větší, protože spolu se snížením poptávky se dostavila menší platební kázeň odběratelů,
kteří protahovali splacení faktur na co nejdelší dobu. V mnoha případech pak nejde jenom o nekázeň, tedy
odkládání platby, což je ve skutečnosti vynucené úvěrování odběratele ze strany dodavatele, ale rovnou
platební neschopnost obchodních partnerů. To má přímý dopad na příjmy podniků a vyvolává to značné tlaky
na jejich finanční stabilitu. Navíc v případech takto prudkých změn není možné snižovat dostatečně rychle také
náklady, takže podniky se nutně dostávají do provozní ztráty.
Většina krizí reálné ekonomiky bývá doprovázena tak potížemi finanční ekonomiky, především
bankovnictví. Finanční domy se dostávají pod tlak, protože roste objem nesplácených úvěrů. Ovšem
nesplácení úvěru znamená pro banky nutnost zvyšovat rezervy a posilovat vlastní kapitál. I banky tedy mají
poptávku po hotovosti. Banky také ztrácejí důvěru k sobě navzájem, což vede k tomu, že se zastaví operace na
mezibankovním trhu. Proto banky v takovém období tak zvaně „zesplatňují“ ty poskytnuté úvěry, u nichž je to
možné, a nutí své klienty k tomu, aby vrátili obratem půjčené peníze.
Tím se podniky dostávají do stavu finanční nouze, který znamená vždy nemalé náklady. Pokud chtějí
získat provozní kapitál, většinou za něj musí buď zaplatit vysokou cenu, nebo poskytnout rozsáhlé zajištění
nebo jim není cizí kapitál nabídnut vůbec a podniky musí pod tlakem okolností například prodávat aktiva.
Jednou z charakteristických okolností většiny krizí ale je, že aktiva ztrácejí svoji hodnotu vůči hotovosti, tedy
zlevňují. Další možností je, že majitelé posílí kapitál společnosti čerstvými penězi, ale i to je v podstatě dosti
drahý prostup (v daném případě z hlediska majitelů).
Náklady finanční nouze jsou jedním z nejvíce nebezpečných aspektů negativních výkyvů
hospodářského cyklu.
C) Prodeje majetku v obvyklé situaci a v situaci finanční tísně nebo v insolvenčním řízení
Cena a čas
Při prodeji jakéhokoliv aktiva existuje několik podstatných aspektů, které ovlivňují dosaženou cenu.
Nejdůležitější je obvykle stav trhu, tedy poměr nabídky obdobných aktiv vzhledem k poptávce po takových
aktivech. Další je situace prodávajícího - jeho možnost vyčkat s prodejem nebo naopak nemožnost odkladu. Za
třetí platí, že pokud se jedná o prodej v rámci exekuce nebo insolvenčního řízení, může existovat i nedostatečná
ochota prodávajícího (exekutor, insolvenční správce) dosáhnout maximální ceny.
Cena je tedy společným faktorem poptávky a času, zjednodušeně řečeno platí, že při stejném stavu
poptávky existuje vztah, ve kterém čím více je k dispozici času, tím spíše bude dosaženo vyšší ceny a naopak.
Obvyklá situace a organizace prodeje aktiv
V běžné situaci, kdy se podnik nebo podnikatel rozhodne pro prodej nějakých aktiv, nehraje z jeho
pohledu čas klíčovou roli v tom smyslu, že by zcela zastínil otázku dosažitelné ceny. Pokud jde o aktiva, která
prodávající již dále nepotřebuje nebo je chce prodat proto, aby se mohl lépe soustředit na takové oblasti, které
jsou pro něj důležitější, pak jediný aspekt času představuje hodnota peněz v čase. Pokud je prodávající
přesvědčen, že nabídnuté peněžní prostředky bude schopen v následující době zužitkovat natolik vhodným
způsobem, že si tím vynahradí nižší než předpokládanou cenu, jde stále o operaci, která je z jeho pohledu
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
velmi vhodná, protože mu otevírá cestu ke zvýšení zisku z těch činností, kde předpokládá vyšší efektivitu
vložených peněz.
Navíc v takovém případě, kdy jsou aktiva prodávána během konjunktury nebo alespoň v době, kdy prodávající
není v situaci finanční tísně, většinou také existuje poměrně příznivá situace na trhu aktiv. To znamená, že
existuje dostatečná poptávka po aktivech. Většina investorů je totiž přesvědčena, že budou schopni nová aktiva
využít výhodným způsobem a dosáhnout zisku přes to, že v době konjunktury většinou stoupají ceny na trzích.
Prodej v období, kdy je o aktiva zájem, znamená nacházet takové kupce, kteří při koupi aktiva doufají
v jeho velmi dobré zhodnocení a to povětšinou další podnikatelskou činností s těmito aktivy.
Prodávající má tedy dobrou možnost nabízet svá aktiva na trhu a přistoupit až na takové podmínky
cenové a platební, které jsou z jeho pohledu výhodné. To umožňuje také organizovat vhodným způsobem
celou transakci, to znamená nabízet aktiva delší dobu a prostřednictvím specializovaných agentur nebo jiným
přiměřeným způsobem.
Složitější je situace v době, kdy chce vlastník prodávat aktiva v období recese nebo jiným důvodem
zaviněného poklesu cen aktiv na trhu. I když prodávající není ve finanční tísni, většinou nebude schopen
dosáhnout odpovídající ceny z prostého důvodu nízké poptávky. Pak je pro jeho rozhodování posouzení toho,
jaká cena aktiv je ještě akceptovatelná z hlediska budoucích příjmů nebo nákladů na udržování aktiv. Oproti
stavu vysoké poptávky se tedy situace mění: Zatímco v období vysoké poptávky je prodej otázkou volby mezi
vhodnými investory a výběru nejlepších podmínek, v případě nízké poptávky jde spíše o posouzení nejnižší
akceptovatelné ceny a zjištění, zda i tato cena není pro trh příliš vysoká.
Finanční tíseň, insolvenční řízení, exekuce a mechanismy prodeje aktiv
Ve stavu finanční tísně se ale situace diametrálně mění, když čas naopak převáží nad otázkou ceny a
prodávající je nucen prodávat za jakýchkoliv okolností nebo téměř za jakýchkoliv okolností. To platí jak pro
případný prodej během konjunktury, tak i při prodeji v období recese.
Ve skutečnosti však finanční tíseň přichází obvykle v obdobích, kdy jsou ceny aktiv snížené – mimo jiné i proto,
že na trhy s aktivy přichází právě značné množství těch, kdo prodávají v situaci finanční tísně. Navíc investoři
jsou logicky opatrní při získávání nových aktiv, protože není zdaleka jisté, jakou výnosnost je u nich možné
dosáhnout. Období celkově nízké poptávky je velmi složité pro vytváření obchodních modelů.
Většina aktiv v podnikové sféře je také relativně úzce zaměřená, to znamená, že jejich využití není
zcela universální. Pokud je tedy podnik z určité oblasti výroby nebo poskytování služeb ve finanční tísni,
můžeme s jistou pravděpodobností předpokládat, že jeho přímí konkurenti (potenciální zájemci o koupi
neuniversálních aktiv) nebudou v zásadně odlišné situaci. Vývoj v jednotlivých odvětvích totiž bývá většinou
podobný, pouze některé podniky jsou na něj lépe a jiné hůře připraveny.
Proto potenciálními kupci nebývají podniky hledající nové investiční příležitosti a prostor k vlastnímu
růstu, protože takoví kupci mají v dané době podobné starosti jako prodávající. Na trhu s aktivy se pohybují
spíše investoři jiného typu, kteří vidí příležitost v získání aktiv levným způsobem s tím, že je po čase znovu
prodají v době, kdy se trh s aktivy vzpamatuje. Podobní účastníci trhu jsou mnohdy nazýváni spekulanty.
Podobné je to i u nepodnikatelských aktiv – například nemovitostí, ale i u movitého majetku. Období
konjunktury je pravidelně časem, kdy roste spotřeba domácností a je tedy podstatně snadnější uplatnit na trhu
jednotlivé statky. Naopak během recesí klesají příjmy a domácnosti jsou méně ochotné utrácet., poptávka tedy
buď stagnuje nebo spíše klesá.
Specifickými případy jsou prodeje majetku v rámci insolvenčního řízení nebo prostřednictvím
exekuce – v obou případech pak již nejde o prodeje aktiv organizované vlastníky aktiv nebo managementem
podniku, který aktiva vlastní, ale exekutorem nebo insolvenčním správcem.
Jejich postupy jsou přitom určeny do jisté míry zákony, které jim předepisují určité mechanismy
prodejů aktiv. Především ale nejsou tito organizátoři prodeje aktiv nijak odpovědní majitelům podniku nebo
jiného subjektu, nad kterým byl vyhlášen úpadek, ale těm fyzickým či právnickým osobám, které dosáhly
exekuce nebo jsou věřitelem dlužníka.
Z toho plyne, že cílem exekuce nebo insolvenčního řízení nemusí být nutně dosažení nejvyšší možné
ceny při prodeji aktiv, ale primárně maximální uspokojení toho, kdo je držitelem exekučního titulu nebo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
věřitelem v insolvenčním řízení, přičemž pojem maximální může být v dané souvislosti také velmi závislý na
rychlosti prodeje. I když se povětšinou tyto motivace shodují, ani zdaleka to nemusí být vždy.
Zatímco při standardním prodeji aktiv (například nemovitostí nebo strojního vybavení či celých divizí
nějakého podniku) může prodávající vyjednávat s více zájemci najednou a posuzovat tedy nejen cenu, ale také
platební podmínky a jiné aspekty transakce, v případě prodejů během finanční tísně a zvláště pak prodejů
během exekuce nebo insolvenčního řízení podobné postupy v podstatě možné nejsou a pokud, musí to být se
souhlasem věřitelských orgánů nebo věřitelů jako celku, přičemž je nutné dosáhnout souhlasu dvoutřetinové
většiny. Ve většině případů zákon vyžaduje veřejnou dražbu nemovitosti nebo zařízení jako nejvíce
transparentní postup, popřípadě prodej mimo dražbu a to buď pomocí soukromého výběrového řízení nebo
veřejnou obchodní soutěží.
Literatura
Bastiat F.: Co je vidět a co není vidět, Liberální institut, Praha, 1998
Friedman M.: Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993
Friedman M.: Za vším hledej peníze, Grada Publishing, Praha, 1997
Keynes, J.M.: Obecná teorie peněz, úroku a zaměstnanosti, Československá akademie věd, Praha, 1963
Kislingerová E. a kol.: Manažerské finance. C. H. Beck, druhé vydání, Praha 2007
Kotoučová J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – komentář, C. H. Beck, Praha,
2010
Richter T.: Insolvenční právo, ASPI Walters Kluwer, Praha, 2008
Smith A.: Bohatství národů, Liberální institut, Praha, 2001
Smrčka L.: Rodinné finance (Ekonomická krize a krach optimismu), C. H. Beck, Praha, 2010
Smrčka L.: Ovládnutí a převzetí firem, C. H. Beck, 2013
Taleb N. N.: Černá labuť (Následky vysoce nepravděpodobných událostí), Paseka, 2011
4.2. Modelový případ: sledování kvality pohledávek u podniku s menším množstvím odběratelů
Cíl Modelového příkladu
Cílem tohoto modelového případu je ukázat potenciál růstu rizik, která plynou z defaultu obchodních
partnerů v případě, kdy sledovaný podnik nedostatečně monitoruje vývoj splatnosti a náznaky defaultu u
obchodních partnerů, v dané souvislosti primárně odběratelů. V modelovém příkladu jsou současně využity
motivy odbytové krize. Samotný modelový příklad nemůže nahradit studium standardní odborné literatury,
nicméně snaží se názorně shrnout charakteristické chyby, kterých se podniky dopouštějí v této oblasti.
Charakteristika situace firmy První kovářská, a.s.
Podnikem, který budeme sledovat, je firma První kovářská, a.s. (PKAS). Firma byla založena v roce
1993, kdy se odštěpila od větší společnosti jako její boční výroba a byla samostatně privatizována. Jde o
dlouhodobě vlastněnou společnost, která patří třem podílníkům, přičemž jejich poměr je 33 : 33 :34. Mezi
majiteli panuje dlouhodobě shoda jak v rovině strategie společnosti, tak i z hlediska její okamžité taktiky a
krátkodobých cílů. Společnost byla zasažena krizí v letech 1997 a 1998, poté se podstatně více orientovala na
export. Krize v letech 2008 a později se ji dotkla částečně – především poklesem dodávek pro české stavebnictví
a nábytkářství, export dotčen nebyl. Vlivem krize se poměr mezi tržbami z exportu a z prodeje na domácím trhu
vyrovnal v roce 2010 na cca 50 : 50.
Celkové tržby dosáhly ve stejném roce zhruba 480 milionů korun, měsíční příjmy jsou tedy průměrně cca 40
milionů, ovšem tržby nejsou rozloženy v roce rovnoměrně (kolísají mezi 25 a 55 miliony v jednotlivých měsících
– toto kolísání je relativně pravidelné, to znamená, že jeho intenzita se každoročně opakuje a vykazuje tedy
známky sezónnosti).
Výdaje společnosti představují cca 38 milionů měsíčně, i zde je výše popsaný sezónní vliv, který o zhruba 60 dnů
předchází vývoj tržeb. Základní poměr (měsíčních) nákladů je 9 milionů mzdy a s nimi spojené náklady na mzdy
(200 zaměstnanců), 5 milionů energie, doprava a další náklady podobného typu, 2 miliony pojištění, zajištění
kurzových rizik a podobně, 2 miliony marketing, podpora prodeje, reklama, reprezentace, účast na přehlídkách
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a veletrzích a 20 milionů jsou polotovary a jiné dodávky nutné pro výrobu. Z hlediska cash-flow hraje
samozřejmě důležitou roli DPH, to ale v dané souvislosti pomineme. (Všechny ostatní náklady podniku jsou
obsaženy v některém ze zmíněných druhů – včetně nákladů na cizí kapitál).
Tabulka 1: Situace podniku První kovářská, a.s. v roce 2010 (v milionech korun, za rok)
Tržby
480
Náklady celkem
456
Mzdy
108
Energie, doprava atd.
60
Pojištění, finanční náklady, kurzové zajištění 24
Marketing, veletrhy, sponzoring
24
Výrobní spotřeba
240
Zisk před zdaněním/pohledávky v prodlení
24/10
Počet zaměstnanců
200
Do roku 2008 neevidovala společnost PKAS v podstatě žádné pohledávky po lhůtě splatnosti delší, než se
zpožděním 30 dnů – jejich výskyt byl ojedinělý. Společnost fakturuje s lhůtou splatnosti 30 dnů od vydání
faktury a v době konjunktury tolerovala běžně i zpoždění platby o dva měsíce po lhůtě splatnosti. Teprve poté
společnost kontaktovala dlužníka. Tyto případy ale byly výjimečné. Společnost má zhruba 50 odběratelů. Do
hlavních exportních zemí (Německo, Maďarsko, Slovensko, Itálie a Řecko) dodává svoje zboží vždy
prostřednictvím jednoho konkrétního partnera – importéra v každé zemi. Zbylých 45 partnerů je domácích, pět
z nich jsou velké prodejní řetězce, 40 zbylých jsou menší obchodní společnosti a nejvíce pak střední nebo menší
nábytkářské či stavební firmy.
V roce 2010 vytvořila společnost účetně zisk před zdaněním cca 24 milionů korun, avšak během tohoto roku se
začala objevovat významná platební neschopnost u domácích odběratelů (představujících asi polovinu
z celkových tržeb) – objem faktur po splatnosti dosáhl na konci roku 2010 částky zhruba 10 milionů korun.
Vývoj pohledávek a výsledků PKAS v letech 2011 a 2012
Díky relativně značným rezervám a nerozdělenému zisku z předchozích období nepředstavovala
opticky zátěž z roku 2010 výraznější riziko. Vedení se rozhodlo vyčkat vývoje a to v očekávání, že pozitivní
makroekonomický vývoj povede k celkovému zlepšení cash-flow. Bylo rozhodnuto o snížení nákladů –
především v oblasti marketingu, prezentace a dalších oblastí nesouvisejících přímo s výrobou, byly sníženy
mírně mzdové náklady a poklesly náklady na polotovary v přímé úměře k poklesu produkce. Jak je však vidno
z uvedených čísel, cash-flow se ve skutečnosti dostávalo již na konci roku 2010 do záporných hodnot.
Společnost však nijak nezměnila svoji strategii vůči neproplaceným fakturám, jejich objem ale do konce prvního
pololetí vzrostl až na 45 milionů korun a to především vůči domácím odběratelům včetně velkých řetězců, které
začaly faktury platit se zpožděním až 90 dnů po lhůtě splatnosti. Část faktur po splatnosti připadala i na
zahraniční odběratele. Na pět odběratelů z oblasti stavebnictví byl během prvního pololetí 2011 podán
insolvenční návrh a následně prohlášen úpadek a konkurz na jejich majetek. Pohledávky PKAS vůči těmto
firmám byly celkově 15 milionů korun.
Na konci prvního pololetí 2011 byly prudce sníženy již dříve klesající dodávky pro italského, řeckého a
maďarského importéra – z dřívějšího objemu cca 10 milionů korun měsíčně se snížily na cca 3 miliony korun.
V pololetí 2011 byla tedy situace PKAS tato – průměrné měsíční tržby poklesly ze 40 milionů korun na zhruba 31
milionů, přičemž náklady se snížily na zhruba stejnou úroveň. Protože však PKAS nepodnikla zásadní audit
vývoje ztrátových pohledávek, dále rostl objem nesplacených faktur, celkem dosáhly 45 milionů korun, přičemž
zmíněných 15 milionů vázlo ve společnostech v konkurzu, dalších 20 milionů byly pohledávky vůči firmám, které
s velkou pravděpodobností směřovaly k insolvenčnímu řízení a zbylých deset milionů byly pohledávky s vysokou
mírou pravděpodobnosti proplacení (tedy vůči řetězcům a importérům).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pololetní výsledky zaslané úvěrujícím bankám vedly ke zpřísnění podmínek ze strany finančních ústavů a
k tomu, že byly omezeny možnosti čerpání pro PKAS. Fakt, že cash-flow bylo ve skutečnosti záporné a dále že
společnost čelila snižujícím se tržbám daným odbytovou krizí, vedl vedení společnosti během druhého pololetí
2011 k pokusům o radikální řešení situace.
Především byl uskutečněn audit odběratelů z hlediska jejich platební morálky. Odběratelé byli roztříděni do
skupin podle spolehlivosti s tímto výsledkem:
Tabulka 2: Výsledky auditu pohledávek
Odběratel
Objem (měsíc) Pohledávky po splatnosti
Hodnocení
Německý importér
Slovenský importér
Ostatní importéři
Prodejní řetězce (5)
Domácí odběratelé A
Domácí odběratelé B
Domácí odběratelé C
1
2
2
3
1
4
5
7
3
4
8
4
5
0
0
1
2
7
0
20
15
Vedení společnosti vyhodnotilo výsledky takto: Minimalizovat náklady na vymáhání pohledávek vůči
odběratelům skupiny C. Ukončit dodávky vůči odběratelům skupiny B nebo je podmiňovat zálohovou platbou
ve výši minimálně 80 procent z objemu dodávky a zajištění zbytku platby. Pokračovat ve stejné politice vůči
prodejním řetězcům s tím, že pracovníci PKAS dostali úkol sledovat vyúčtování a proplácení těchto faktur se
zvláštní pečlivostí a s týdenním reportem vůči vedení PKAS. Vůči importérům byly podmínky zachovány s tím, že
v případě skupiny ostatní importéři byl zaveden režim, ve kterém byly odmítnuty další dodávky v případě, že by
objem pohledávek po splatnosti překročil objem obvyklého měsíčního obratu.
Zároveň bylo rozhodnuto o snížení počtu pracovníků o 25 procent, dalším snížení provozních nákladů a řadě
úsporných opatření. Protože finanční situace společnosti již byla velmi napjatá a banky pokračovaly v přitvrzení
úvěrových podmínek, majitelé posílili kapitál společnosti o celkem 12 milionů korun.
Vlivem těchto opatření se na konci roku 2011 prodej dále snížil, když z okruhu odběratelů vypadla celá skupina
B, čímž pohledávky vymáhané v insolvenčním řízení nebo pohledávky vymáhané individuálně vůči firmám, se
kterými již PKAS neměla běžný obchodní styk, vzrostly na 35 milionů korun a to bez příslušenství. Měsíční
průměrné tržby poklesly na 26 milionů korun. Další postup v oblasti nákladů vedl ke snížení plateb za
polotovary na 12 milionů korun, což bylo z větší části dáno poklesem produkce a z části menší tlakem na ceny
dodavatelů. Mzdové náklady se snížily na 6,6 milionu korun díky snížení počtu zaměstnanců a stagnaci mezd při
snížení některých zaměstnaneckých benefitů. Náklady na energie dopravu a podobně poklesly s útlumem
produkce na 4 miliony korun a to i přes fakt, že ceny v této oblasti naopak vzrostly. Výdaje na marketing již byly
částečně seškrtány dříve, nyní byly zastaveny, náklady na pojištění a další podobné operace byly sníženy na 1,5
milionu.
Náklady se tedy podařilo snížit na 24,1 milionu korun – k tomu je ale potřeba připočítat mimořádný
jednorázový náklad 5 milionů korun spojený s propuštěním 50 zaměstnanců, který byl ale kryt díky navýšení
kapitálu ze vzniklé rezervy (pro zjednodušení v následující tabulce otázku posílení vlastního kapitálu
nerozebíráme, ale jedním z jeho dopadů bylo, že firma nemusela dále překonávat nechuť bank v otázce
úvěrování a bylo možné postupně snížit náklady kapitálu, což se však výrazně projevilo až v následujícím
období). Na konci roku 2011 se nicméně společnost vrátila do provozního zisku.
Tabulka 1: Situace podniku První kovářská, a.s. v letech 2010 a 2011 (v milionech korun, za rok)
Rok
2010 01-06 2011 07-12 2011 2011
2012
Tržby
480
186
156
342
294
Náklady celkem
456
193
144,6
337,6 275,6
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Mzdy
Energie, doprava atd.
Pojištění, finanční náklady, kurzové zajištění
Marketing, veletrhy, sponzoring
Výrobní spotřeba
Zisk před zdaněním/pohledávky v prodlení
Počet zaměstnanců
108
60
24
24
240
24/10
200
53
28
10
10
92
-7/45
200
39,6
24
9
0
72
11,4/45
150
92,6
52
19
10
164
4,4/45
150
78
45,6
8
6
138
18,4/38
140
Během roku 2012 se většina ukazatelů odvíjela nastoleným směrem. Přísnější strategie vůči dlužníkům vedla
k tomu, že se podařilo vymoci 1,5 milionu korun z celkové pohledávky 45 milionů korun. Byly ukončeny některé
konkurzy s dlužníky, přičemž výnos z nich se pohyboval v řádu tisíců korun a byl marginální – uzavření řízení ale
umožnilo odepsání pohledávek a snížení daňové povinnosti, přičemž to mělo kladný vliv na cash-flow
společnosti.
V roce 2012 poklesly průměrné měsíční tržby na 24,5 milionu korun, když společnost přestala dodávat zboží do
jednoho ze řetězců a kvůli existenčním potížím vypadly z řad odběratelů další domácí společnosti. To bylo do
jisté míry kompenzováno růstem exportu zvláště do Německa. Společnost snížila počet zaměstnanců o deset a
to přirozenými odchody bez finančních nákladů, celkové mzdové náklady ale poklesly minimálně na 6,5 milionu
korun měsíčně. Zlepšením podmínek při nákupu energií poklesly platby na tuto oblast na 3,8 milionu. Náklady
na polotovary se snížily na 11,5 milionu korun, díky posílení kapitálu společnosti a dalším opatřením poklesly
také dále náklady na pojištění, kapitál a zajištění kurzových rizik. Společnost ale alespoň částečně obnovila svoje
marketingové a další snahy včetně účasti na omezeném množství výstav při průměrných nákladech 0,5 milionu
korun měsíčně. Měsíční náklady se tedy pohybovaly těsně pod 23 miliony.
Co se týká pohledávek po splatnosti, jejich objem zůstává značný, přičemž skoro tři čtvrtiny těchto pohledávek
(28 milionů korun) se promění v budoucnosti do realizované ztráty. To sice díky snížení daňové povinnosti
zlepší cash-flow podniku, ale bude to znamenat faktické vynulování několikaletého zisku.
Závěr a otázky
Společnost První kovářská, a. s. tedy během let 2010 až 2012 absolvovala velmi obvyklou formu podnikové
krize, která se odehrává v několika fázích. První fáze se odehrála v roce 2010 a prvních několika měsících roku
2011, kdy vedení společnosti povětšinou pouze přihlíželo vývoji bez ochoty nebo schopnosti tento vývoj
adekvátně analyzovat. Pokud se podíváme na průběh tohoto modelového případu, pak hlavní škody
v ekonomice podniku vznikly právě v této době – zde se zrodila největší část nedobytných pohledávek, již zde
došlo k významnému poklesu odbytu, přičemž vedení PKAS nereagovalo a nedokázalo na žádný z těchto
podnětů odpovědět. Tuto dobu můžeme nazvat skrytým kolapsem.
Druhá fáze nastala ve druhém kvartálu 2011 a trvala až do konce roku. Nejlépe bychom ji pojmenovali jako
zjevnou krizi. Minulý vývoj se zde již přímo odráží do hospodaření podniku a vytváří velmi rychle výrazný tlak
nejen na rentabilitu a ziskovost, ale obratem i na samotnou existenci firmy. Snižuje se možnost získat cizí
zdroje, protože firma má mnoho rizikových pohledávek a zároveň rychle klesají její příjmy. Firma se tak stává
rizikem pro banky a potenciálně i svoje dodavatele. V takové situaci zůstává jako možnost pouze zvýšení
vlastního kapitálu. Ve druhé části této fáze se rozhodovalo o přežití firmy – pokud by opatření nebyla
dostatečně razantní (snížení nákladů) a také důsledná (omezení obchodování s rizikovými partnery i za cenu
poklesu odbytu), firma by pravděpodobně nepřežila.
Třetí fází bylo období roku 2012, které můžeme nazvat stabilizací. Je charakteristické především tím, že se
zastavil pokles tržeb podniku, snížil se dále počet pracovníků, ale především se podnik dostal do situace
kladného cash-flow a zisku. Na straně druhé však z výsledků vidíme, že se podnik nepodařilo nasměrovat na
růstovou trajektorii, což je nesporně dáno odbytovými problémy, ale zřejmě bychom stále nalezli řadu rezerv i
v hospodaření společnosti.
Otázky a odpovědi:
Pokud se podíváte na třetí fázi, jak byste ji charakterizovali z hlediska produktivity práce společnosti ve
srovnání se situací v roce 2010?
Správná odpověď: Podle dat z roku 2010 byla produktivita práce na jednoho pracovníka 2,3 milionu korun
ročně (460 milionů tržby při 200 zaměstnancích) při hrubém zisku na pracovníka cca 120 000 korun ročně (24
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
milionů korun). V roce 2012 tyto ukazatele dosáhly hodnot 2,1 milionu korun (tržby 294 milionů při 140
pracovnících) a zisk na pracovníka cca 131 430 korun (18,4 milionu). Vedení podniku se tedy podařilo i přes
celkově nepříznivý vývoj zvýšit ziskovost na pracovníka, ale produktivita práce měřená tržbami ve skutečnosti
poklesla.
Jak si vysvětlit, že přes celkem výrazný pokles počtu zaměstnanců se nezvýšila produktivita práce?
Počet pracovníků poklesl mezi lety 2010 až 2012 o třicet procent z původních 200 na 140, ale tržby firmy se
snížily ze 480 na 294 milionů korun, tedy skoro o 40 procent. Tržby se ve skutečnosti snižovaly rychleji než
počet zaměstnanců a navíc náklady na mzdy poklesly ze 108 na 78 milionů korun, to je o necelých 30 procent.
Pokles nákladů v některých jiných položkách byl velmi výrazný – například co se týká výrobní spotřeby, tak o
více než 42 procenta. Ovšem tím byl stále jenom kopírován propad příjmů. Opravdu výrazného poklesu
nákladů, který byl procentuálně silnější než pokles tržeb, bylo dosaženo pouze v relativně málo významných
položkách. V tomto směru je úspěchem, že zisk před zdaněním poklesl pouze o čtvrtinu. Na straně druhé
nesmíme zapomínat, že společnost je zatížena značným balvanem pravděpodobně nedobytných pohledávek.
Jaká opatření byste uskutečnil/a jako manažer podniku PKAS během roku 2013?
Správná odpověď: Samozřejmě především to záleží na odhadu objednávek pro dané období. Protože ale rok
2013 šlo již dopředu odhadnout za růstově chabý (na domácím trhu), nebylo by správné předpokládat ani
zvýšení tržeb. Mezi lety 2010 a 2012 došlo k poklesu tržeb na jednoho pracovníka, což by mělo znamenat, že
ještě existuje prostor pro snížení počtu zaměstnanců nebo pro pokles mezd. Zdá se však, že v ostatních
nákladech již nebude možné jít níže. Bylo by dále vhodné pokusit se o větší expanzi na německý trh, protože
ten se zdá jako pevná kotva vývozu a stabilizátor produkce. U ostatních zahraničních trhů je nutné sledovat
vývoj objemu pohledávek po splatnosti, ale i pohledávek právě vznikajících, přičemž by bylo vhodné sledovat
angažovanost podniku vůči jednomu odběrateli (regionu). U domácích odběratelů jsme konstatovali pokles
počtu odběratelů – řetězců. I ty jsou stabilizačním prvkem hospodaření PKAS, i když mnoho faktur platí i se
značným zpožděním – tedy přes jejich mnohdy přehlíživé chování k dodavatelům by bylo vhodné zaměřit se na
proniknutí do dalších řetězců.
4. 3. Modelový případ: "Možnosti snížení rizik plynoucích z podnikání v případě malého podniku nebo
podnikatele – fyzické osoby s využitím bezplatných veřejně dostupných zdrojů"
Cíl Modelového příkladu
Pro většinu malých firem nebo podnikatelů – fyzických osob jsou náklady na standardní řízení rizik s využití
odborných externích dodavatelů informací nebo software příliš vysoké a neodpovídají objemu rizik, která
podnikatel nebo malá firma podstupují. Existují však relativně jednoduché postupy s využitím bezplatných a
veřejně dostupných zdrojů, které umožní alespoň obecnou orientaci v oblasti rizik. Cílem tohoto modelového
příkladu je ukázat tyto postupy s jejich možnostmi i omezeními.
Společnost AARTCOM, která je příkladovou společností, neexistuje. Nicméně společnost První archivní a
spisovenská s.r.o., která je uváděny v jednotlivých situacích, je skutečné a je možné ji vyhledat v příslušných
databázích. Vzájemné vztahy mezi AARTCOM a První archivní a spisovenskou jsou však naprosto fiktivní a
nenaznačují naprosto nic o skutečných postupech dlužníka.
Charakteristika situace Modelového případu
Představme si menší společnost s ručením omezeným AARTCOM, která dodává cca dvaceti relativně
pravidelným odběratelům z různých oblastí a obvykle jí během roku osloví zhruba sto zájemců o dodávky.
Obvyklá výše objednávky je zhruba sedmdesát až osmdesát tisíc korun. Finanční situace a stabilita pravidelných
odběratelů je společnosti poměrně dobře známa, firma si vede soustavné záznamy o jejich platební morálce.
Obrat společnosti činí kolem patnácti milionů korun ročně, z toho polovina jde na vrub pravidelných
odběratelů, polovinu představují jednorázoví odběratelé nebo takoví, kteří firmu oslovují nepravidelně.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Firma AARTCOM dodává především středním průmyslovým podnikům, dále menším potravinářským firmám a
regionálním velkoobchodním společnostem z různých oborů a to především obalové materiály včetně potisků a
případně řešení potisků, v menší míře drobné upomínkové předměty a marketingové služby. Firma má ředitele
(jednatele společnosti a majitele) a tři stálé zaměstnance, v případě potřeby přijímá krátkodobé brigádníky.
Jeden ze zaměstnanců zajišťuje i rozvoz dodávek. Zisk po zdanění obvykle dosahuje řádu několika stovek tisíc
korun.
Vzhledem k celkové situaci společnosti není možné pravidelně prověřovat bonitu klientů prostřednictvím
specializovaných firem, avšak v uplynulém období nedostala společnost zaplaceno za několik dodávek, což
přineslo ztrátu z nedobytných pohledávek ve výši přes 300 tisíc korun. Ukázalo se také, že pokusy
s vyžadováním zálohových plateb nebyly ze strany odběratelů akceptovány a společnost na toto konto přišla o
některé potenciální zakázky. Ředitel společnosti se rozhodl použít selektivní postup a využívat dostupné zdroje
k tomu, aby alespoň rámcově zjišťoval finanční stabilitu a potenciální rizika u těch zakázek, které přicházejí od
odběratelů, se kterými společnost nemá větší zkušenosti, nebo které jsou objemově významnější nebo kde
existují náznaky možných rizik – například kde v minulosti došlo k nějakému prodlení při hrazení faktur.
Základní postup jednatele
Jednatel společnosti zvolil tento postup. V první linii se rozhodl u všech neznámých společností nebo těch, které
odebírají zboží pouze výjimečně ověřit jejich existenci a případně ověřit fakt, zda na ně nebyl v minulosti podán
insolvenční návrh.
Jednatel uvažoval o tom, že by zaplatil vstup do některého z registru dlužníků, například do Centrálního registru
dlužníků ČR (www.centralniregistrdluzniku.cz ), zatím se však rozhodl tak neučinit a využívat zatím jenom té
části registrů, které jsou veřejně přístupné.
Na začátku prosince 2013 (2. 12.) oslovila společnost AARTCOM firma První archivní a spisovenská, s.r.o. s tím,
že by měla zájem o dodávky kartonových výrobků. První zásilku by bylo nutné dodat již během první dekády
prosince 2013, další dvě pak v únoru a v dubnu 2014. Celkový objem dodávky měl činit 140 tisíc korun, nejprve
70 tisíc, poté 40 a naposledy 20 tisíc korun.
Jednatel dodavatele ověřil existenci firmy pomocí obchodního rejstříku. Ve sbírce listin nalezl účetní uzávěrku
za rok 2011 zaslanou soudu až v roce 2013, účetní uzávěrka za rok 2012 chyběla v danou chvíli (3. 12. 2013)
zcela. Základním studiem dat z uzávěrky jednatel společnosti AARTCOM zjistil, že případný obchodní partner
vykazuje v posledních letech ztrátu a že formálně jde o společnost předluženou, kde její závazky přesahují
majetek firmy. Hospodaření společnosti vykazovalo zhoršující se parametry. Navíc objednávka v celkové výši
140 tisíc korun byla vzhledem k dosahovaným obratům firmy značně vysoká. Tento fakt vyhodnotil jednatel
společnosti AARTCOM jako příznak vysoké míry rizika. V insolvenčním rejstříku nebyla společnost První archivní
a spisovenská nalezena.
Avšak na veřejně dostupné části Centrálního registru dlužníků ČR objevil tento záznam:
Vyhledání právnické osoby
IČ:
26738694
např. 12345678
Výsledky vyhledávání
Celkem bylo nalezeno 1 záznamů.
Záznam z 26.02.2013 08:59 Dlužník:
První archivní a spisovenská s.r.o., IČ: 26738694, DIČ:
Věřitel:
Petr Kavan
Tišnovská 1450/73, 613 00 Brno Zadáno z IP: 90.180.217.242
Detail dluhu:
Částka: 13 190 Kč
Zbývá uhradit: 0 Kč
Splatnost:15. 12. 2012
Detail dluhu: výroba a dodávka dílů regálové sestavy
Dále se pokusil jednatel zjistit cokoliv o společnosti pomocí různých vyhledávačů. Ukázalo se ale, že internet mu
neposkytl žádné další informace, které by jakkoliv změnily jeho pohled na uvedenou firmu. Společnost byla
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vedena na všech obvyklých místech, jakými jsou například Zlaté stránky, avšak internet neposkytnul žádné
informace, které by firmu přímo zpochybnily. Na straně druhé však bylo neobvyklé, že webová prezentace
společnosti není k nalezení – i když údajná adresa na stránky firmy http://www.1archivni.cz je uvedena na řadě
míst.
Jednatel přesto oslovil společnost První archivní a spisovenská s tím, že pokud mají být uskutečněny dodávky,
vyžaduje buď zaplacení zálohy ve výši padesáti procent z objemu první dodávky nebo platbu první dodávky
hotovostně či převodem s předstihem před předáním zboží s tím, že podmínky dalších dodávek budou případně
dohodnuty později. Jednatel vyhodnotil riziko následujícím způsobem:
Objednávka společnosti První archivní a spisovenská zněla na standardní kartonové zboží bez zvláštních potisků
a úprav. Dodávka měla být uskutečněna v nesloženém stavu, takže v případě, pokud by objednavatel zboží
nezaplatil a tedy ani nepřevzal, bylo by možné ho využít později. Společnost AARTCOM by nesla náklady pouze
ve smyslu držení nadbytečných zásob, ale v podstatě s nulovým rizikem, že by toto zboží nebylo v relativně
nedlouhé době několika měsíců dodáno jinému zájemci. Pro realizaci zakázky v termínově napjatém období
první části prosince ale bylo nutné angažovat několik brigádníků a na omezenou dobu dvou dnů výrazně
prodloužit dobu práce strojů. To znamenalo další náklady v řádu tisíců korun, vzhledem k dalším okolnostem
zakázky však nebyly podstatné a v případě dodání zboží jinému odběrateli by byly z nemalé části pokryty
výnosem z budoucí platby.
Odběratel První archivní a spisovenská přistoupil na druhou variantu s tím, že dodávka bude uskutečněna 12.
prosince poté, co bude platba za tuto dodávku připsána na konto dodavatele.
Společnost AARTCOM tedy začala objednávku vyřizovat, nicméně zařadila odběratele První archivní a
spisovatelská mezi ty firmy, jejichž vývoj je nutné soustavně sledovat.
Proto také při pravidelné ranní kontrole takto sledovaných odběratelů jednatel společnosti AARTCOM zjistil, že
na odběratele První archivní a spisovenská byl 5. prosince podán insolvenční návrh (zveřejněn byl v 10:22
předchozího dne). Jednatel obratem kontaktoval odběratele s tím, zda za daných podmínek platí předchozí
dohody – jednatelka První archivní a spisovenské ho ujistila, že dohoda je platná, požádala však o pozdější
dodávku odsunutou na pondělí 16. prosince. Jednatel AARTCOM tuto dodávku přislíbil v případě, že zakázka
bude uhrazena převodem na účet nejpozději v pátek 13. prosince.
Protože platba od odběratele nedorazila, kontaktoval jednatel AARTCOM v pondělí 16. prosince znovu
jednatelku První archivní a spisovenské s tím, že chtěl dále jednat o situaci, ta však již nebrala telefon a
nereagovala ani na pozdější pokusy jí kontaktovat. Nicméně později zjistil, že společnost umístila v polovině
ledna na příslušné stránky v obchodním rejstříku také uzávěrku za rok 2012. Z něj zjistil další zhoršování
ekonomické situace podniku, zjevný fakt jednoznačného předlužení podniku a ukázala se tak nevyhnutelnost
úpadku. To vedlo jednatele AARTCOM k rozhodnutí nesnažit se o další jednání se společností První archivní a
spisovenská.
Úkol 1:
Opakujte postup jednatele společnosti AARTCOM, vyhledejte v příslušných registrech a rejstřících stejné údaje,
jaké vyhledal on v průběhu ověřování bonity klienta.
Následný postup jednatele
Díky zkušenostem s případem objednávky od První archivní a spisovenské se jednatel společnosti AARTCOM
rozhodnul věnovat další čas činnosti směřující ke snížení rizik plynoucích z obchodního styku a vyzkoušel několik
nových možností, jak ve volně dostupných zdrojích zjišťovat informace o potenciálních či stávajících klientech.
Navštívil proto i některé další webové zdroje a stránky společnosti Creditreform mu poskytly zajímavé
informace z hlediska regionálního a odvětvového.
Ve zprávě společnosti o insolvenčních řízeních za rok 2013 objevil statistiku odvětví podle četnosti podaných
insolvenčních návrhů a také statistiku regionů podle toho, kolik insolvenčních návrhů je v nich podáno na tisíc
registrovaných firem. To mu umožnilo definovat potenciálně rizikové klienty z nového úhlu, když vzájemnou
kombinací informace o odvětví podnikání zákazníka a regionu, ve kterém podniká, je relativně jednoduché
definovat takové zájemce o dodávky, kteří jsou z těchto úhlů pohledu rizikovější než ostatní.
Úkol:
Najděte příslušné zprávy a definujte nejrizikovější podniky z hlediska jejich odvětví podnikání a regionu, ve
kterém podnikají.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jednatel společnosti AARTCOM se pokusil také najít další registry dlužníků a objevil například registr
www.dluzis.cz , dále pak www.dluznici-neplatici.cz a několik dalších, ale po vyzkoušení mu nepřipadaly vhodné
pro jeho účely. Následně však objevil systém ARES, který umožňuje vstupovat průběžně do několika databází na
základě zadané informace, například IČ podnikatelského subjektu. Touto cestou se jednatel společnosti
AARTCOM dostal i do databáze plátců DPH, kde ke svému překvapení zjistil, že společnost První archivní a
spisovenská je označena v kolonce „nespolehlivý plátce“ slovem NE.
Úkol:
Porovnejte možnosti zmíněných tří registrů neplatičů a ekonomické databáze ARES, formulujte jejich potenciál
pro odhad rizikovosti partnera (pouze neplacených sekcí). Máte vysvětlení, proč nebyla společnost První
archivní a spisovenská v databázi plátců DPH označena jako nespolehlivý plátce?
Řešení úkolů:
1 Ověření údajů použitých v zadání Modelového případu
2 Hledané tabulky a možný závěr:
Tabulka 2: Insolvence dle regionů
Kraj
firmy s insolvenčním návrhem v Insolvence
na
1000
roce 2013
registrovaných firem 2013
Jihomoravský
881
2,95
Moravskoslezský
553
2,23
Hlavní město Praha
1155
2,07
Zlínský
282
2,02
Plzeňský
289
1,93
Pardubický
214
1,83
Karlovarský
153
1,81
Olomoucký
237
1,73
Královehradecký
236
1,73
Jihočeský
238
1,47
Vysočina
154
1,43
Ústecký
256
1,41
Liberecký
155
1,28
Středočeský
310
0,95
Zdroj: Creditreform
Tabulka 3: Insolvence dle odvětví
Odvětví
Počet insolvencí na Počet insolvencí na
počet
firem 1000
1000
s insolvenčním
registrovaných
registrovaných
návrhem 2013
firem 2012
firem 2013
těžba
7
9,20
10,01
papírenský průmysl
13
6,62
9,75
chemický průmysl a výroba z plastů
47
6,46
5,59
potravinářství
73
6,00
3,85
dopravní a přepravní služby
247
5,32
3,34
leasing
23
3,79
3,24
dřevařství
89
4,58
2,96
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
výroba skla, keramiky, stav. materiálů
35
3,49
2,88
čištění odpadních vod
34
3,13
2,88
nakladatelství
30
3,14
2,82
tiskařské služby
30
3,31
2,74
restaurace, hotely
360
3,85
2,54
velkoobchod
798
4,08
2,40
nemovitosti
364
2,48
2,25
stavba
766
3,46
2,12
strojírenství
74
3,56
2,09
cestovní kanceláře
24
3,39
1,92
maloobchod
568
3,41
1,89
výzkum a vývoj
3
1,34
1,85
obchod s auty a pohonnými hmotami
92
2,62
1,70
výroba nábytku a ostatní výroba
51
3,25
1,67
výroba z kovů
145
2,96
1,65
textilní a kožedělný průmysl
podnikové poradenství, reklama,
podnik.služby
57
2,47
1,49
ostatní
368
2,03
1,24
architektonické služby, technické zkoušky
70
1,55
1,18
opravy a instalace strojů a zařízení
28
2,33
1,14
finanční zprostředkování, pojištění
69
3,21
1,08
zemědělství a lesnictví
107
1,90
0,98
energie a zpracování vod
8
0,67
0,86
IT služby
55
1,23
0,86
telekomunikace
1
6,62
0,84
volný čas, kultura
58
1,31
0,83
vzdělání
22
1,06
0,51
zdravotnictví
14
0,70
0,36
ostatní osobní služby
30
1,28
0,32
odbory a spolky
8
0,21
0,10
recycling
0
1,94
0,00
veřejná správa
0
0,00
0,00
Obor neuveden nebo nezjištěn
Zdroj: Creditreform
345
N/A
N/A
Z údajů společnosti Creditreform vyplývá, že nejrizikovějšími společnostmi v roce 2013 byly firmy z oblasti
těžby, papírenství, chemického průmyslu a potravinářství, přičemž riziko insolvence vzrostlo, pokud místem
jejich podnikání byl Jihomoravský a Moravskoslezský kraj, případně Praha nebo kraj Zlínský. Rizikové obory
podnikání byly přitom velmi podobné stavu roku 2012.
3 Z uvedených registrů je nejvhodnější pro zkoumaný účel produkt nabízený jako Centrální registr dlužníků,
neboť zjevně obsahuje nejvíce reprezentativní vzorek, ve skutečnosti je však zřejmé, že ani jedna z databází
není ve své neplacené verzi dostatečně obsáhlá k tomu, aby sloužila k omezení rizik podnikatelské činnosti.
Pokud malá firma nebo podnikatel nechtějí za zjišťování rizik spojených s jejich odběrateli platit specializované
databáze, pak mají poměrně malou možnost zjistit o finančním zdraví partnera nějaké specifické informace. Na
straně druhé však internet v některých případech umožňuje definovat rizika – například vyšší pravděpodobnost
insolvence v některém podnikatelském odvětví nebo v regionu. Samozřejmostí pro takové podniky nebo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
podnikatele by ale mělo být soustavné sledování insolvenčního rejstříku a ověřování údajů o firmě v obchodním
rejstříku a také v dokumentech, které mají být v rejstříku uvedeny. Nyní je velmi časté, že ani naprosto
solventní firmy neposkytují předepsané dokumenty ke zveřejnění, ale na druhé straně lze předpokládat, že
některé obchodní společnosti a podnikatelé k tomu mají ten důvod, že nezveřejněním dokumentů dosahují
zatajení negativních informací o jejich podnikání.
Co se týká otázky nespolehlivosti při platbě DPH, řada společností v potížích závazky vůči státu plní, neboť je
dosti riskantní chovat se v této věci nevázaně. Mimo jiné je zde otázka ručení dodavatele za zaplacení DPH
odběratelem, což vede k tomu, že tato informace je z hlediska podnikatelských subjektů zvláště pečlivě
sledovaná. Registr plátců DPH tedy není příliš spolehlivým ukazatelem celkové solventnosti obchodního
partnera, neboť v něm se potíže obchodní společnosti odrazí většinou až velmi pozdě.
5.1. EXKURZ DO OBCHODNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO
J. Bozděch
Pojem obchodního práva
Obchodní právo je právem soukromým, podřízeným právu občanskému a je spíše považováno za jeho
zvláštní odvětví. Občanské právo je pro právo obchodní jakýmsi obecným základem. Obchodní právo upravuje
právní postavení podnikatelů, vztahy mezi nimi při jejich podnikatelské činnosti a odchylky jejich právních
vztahů od právních vztahů podle občanského práva.
Pramenem obchodního práva je především obchodní zákoník, dále občanský zákoník v těch částech, kde
na něj obchodní zákoník odkazuje nebo danou úpravu neobsahuje. Dalším důležitým pramenem obchodního
práva jsou obchodní zvyklosti.
Podnikání
Základní terminologie
Podnikání podle obchodního zákoníku je soustavná činnost vykonávaná samostatně podnikatelem
vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatelem je osoba, která je zapsána
v obchodním rejstříku nebo podniká na základě živnostenského oprávnění, případně podniká na základě jiného
než živnostenského podnikání. Podnikatelem je také osoba provozující zemědělskou výrobu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Živnostenské a jiné podnikání
Podnikání může mít různé formy, z nichž tou nejběžnější je podnikán živnostenské, které podléhá
úpravě živnostenského zákona. Účelem tohoto zákona je vymezit podmínky pro podnikání. Podle toho zákona
se živnostníkem (podnikatelem) může stát osoba starší 18 let, která má způsobilost právním úkonům a je
bezúhonná, tedy nespáchala v poslední době trestný čin, který se týká činnosti podnikání. To obvykle stačí pro
tzv. volné živnosti, které nevyžadují zvláštní kvalifikaci nebo dovednost. Oproti tomu řemeslné a vázané živnosti
vyžadují kromě splnění výše uvedených obecných podmínek také prokázání kvalifikace, tj. vzdělání a praxi
v daném oboru. Chce-li tedy někdo vykonávat např. hostinskou činnost, musí živnostenskému úřadu prokázat,
že je v tomto oboru vzdělán nebo v něm má nějakou praxi. Někdy postačí prokázat, že tyto podmínky splňuje
odpovědná osoba, odlišná od živnostníka, která se zaváže na správný výkon živnosti „dohlížet“. Dohled nad
činností živnostníků vykonává živnostenský úřad, který také vydává živnostenská oprávnění a vede jejich
rejstřík.
Podnikání však nemusí vždy podléhat úpravě podle tohoto zákona a některé činnosti kvůli vyšší
odbornosti nebo náročnosti podléhají úpravám jiných zákonů. Příkladem je podnikání bank, lékařů, advokátů,
notářů, pojišťoven, telekomunikace, energetika, nebo také výsledky duševní tvůrčí činnosti. Tyto činnosti jsou
zpravidla upraveny zvláštními zákony a na jejich činnost dohlíží zvláštní orgány.
Např. podnikání v bankovním sektoru je upraveno v zákoně o bankách, licenci k bankovní činnosti
vydává Česká národní banka, která vykonává i bankovní dohled. Jiným příkladem je rozhlasové a televizní
vysílání, podléhající Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
Obchodní společnosti a družstva
Obchodní společnosti jsou právnické osoby založené za účelem podnikání, jedná se o účelová sdružení
osob a kapitálu. Obchodní zákoník zná čtyři právní formy obchodních společností, a to veřejnou obchodní
společnost, komanditní společnost, akciovou společnost a společnost s ručením omezeným. Rozdíly mezi
těmito právními formami spočívají především v míře osobního ručení za závazky společnosti. U osobních
společností (veřejná obchodní společnost a komanditní) ručí alespoň někteří společníci za závazky společnosti
celým svým majetkem, u kapitálových společností (akciová společnost a společnost s ručením omezeným)
společníci za závazky neručí, případně je jejich ručení omezeno). Společníci se na rozhodování o společnosti
podílejí prostřednictvím valné hromady, která je nejvyšším orgánem společnosti. Za společnosti jedná jejich
statutární orgán, kterého jmenuje valná hromada. To neplatí u veřejné obchodní společnosti, která valnou
hromadu nemá a statutárním orgánem jsou všichni společníci). Statutárním orgánem je jednatel ( u s.r.o. nebo
k.s.) nebo představenstvo (u akciové společnosti).
Každá společnost má společníky, kterými mohou být jak osoby fyzické, tak právnické. Společníci se na
chodu společnosti podílejí buď osobně, tzn. svou prací pro společnost, nebo kapitálově, tj. svým vkladem.
Vkladem mohou být jak prostředky peněžní, tak nepeněžité, tj. věci nebo práva. V případě, že společnost
generuje zisk, má společník právo na podílu na takovém zisku.
Veřejná obchodní společnost se vyznačuje tím, že všichni její společníci ručí za závazky společnosti
celým svým majetkem. Je to tedy ryze osobní společnost. Bude-li mít neuhrazené závazky, mohou se věřitelé
s jejich plněním obrátit přímo na společníky.
U komanditní společnosti jsou dva druhy společníků, komandatář, který ručí celým svým majetkem, a
komanditista, který ručí jen do výše svého vkladu. Tato právní forma je tedy kombinací osobní a kapitálové
společnosti.
Společníci ve společnosti s ručením omezeným, jak napovídá sám název, ručí omezeně, a to pouze do
výše svého vkladu do společnosti. Společnost s ručením omezeným je kapitálovou společností s určitými rysy
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
společnosti osobní, protože jsou se společností více spjati než akcionáři u akciové společnosti. Společenská
smlouva může dokonce společníky k osobní účasti na podnikání zavázat.
Klasickou kapitálovou společností je akciová společnost. Podíly společníků (akcionářů) jsou vtěleny do
cenných papírů – akcií, prostřednictvím kterých akcionář vykonává svá práva. Akciová společnost je vhodná
spíše pro větší podniky s větší potřebou kapitálu. U některých společností jsou jejich akcie volně dostupní na
trhu, u takové společnosti tedy nemusí být vůbec patrné, kdo je vlastníkem akcií. Akcionář na valné hromadě
rozhoduje podle počtu svých akcií, resp. jejich hodnoty. Vedením společnosti je pověřeno představenstvo a na
něj dohlíží dozorčí rada.
Družstva jsou rovněž právnickými osobami, jejichž účelem nemusí být pouze podnikání (např. bytová
družstva) a jsou neuzavřenými společenstvími osob, tzn., že členové mohou vystupovat a vstupovat, aniž by se
měnily stanovy. Většinou se ale jedná o formu, ve které se její členové sdružili za účelem podnikání, s výjimkou
bytových družstev. Základní kapitál je tvořen členskými vklady a jeho výše je proměnlivá. Nejznámějšími typy
družstev jsou zemědělská družstva, bytová družstva a družstevní záložny.
Obchodní společnosti a družstva vznikají zápisem do obchodního rejstříku. Obchodní společnosti se zakládají
zakladatelskou smlouvou nebo společenskou smlouvou, to v případě, když je společníků dva a více. Společníci
musí mj. určit výši základního kapitálu (vyjma v.o.s.), tedy výši finančních prostředků nebo jiných hodnot,
kterými se hodlají na podnikání podílet. Společníci také určují, co bude předmětem podnikání společnosti a kdo
bude statutárním orgánem.
Obchodní závazky
Základní terminologie
Obchodními závazkovými vztahy jsou ty, které se řídí obchodním zákoníkem, a rozumíme jimi
především vztahy mezi podnikateli, pokud je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. To jsou tvz.
realitní obchody, protože vyplývají z toho, že jejich účastníky jsou podnikatelé. Vedle toho rozlišujeme ještě
absolutní obchody, tedy takové, které jsou obchodními vztahy bez ohledu na postavení účastníků. Typicky se
jedná o vztahy mezi společníky obchodních společností, mezi členy družstev, mezi obchodními společnostmi a
jejich společníky, vztahy z burzovních obchodů a další vztahy speciálně upravené nebo vyjmenované
obchodním zákoníkem. Oproti tomu existují závazkové vztahy, které se naopak řídí vždy občanským zákoníkem.
Absolutním ne-obchodem je např. kupní smlouva na nemovitost, darovací smlouva, smlouva o půjčce, nájemní
smlouvy, smlouva o ubytování apod. I zde se však bude právní vztah řídit obchodním zákoníkem v těch částech,
kde končí zvláštní úprava podle občanského zákoníku. Posledním případem, kdy se závazkový vztah posuzuje
jako vtzah obchodní, je tzv. fakultativní obchod. To je případ, kdy si obě strany, jejichž závazek by pod
obchodní závazek nespadal, dohodnou, že se bude řídit právě obchodním zákoníkem. Takové ujednání však má
své limity, předně nesmí jít o absolutní obchodní vztah a také se tím nesmí zhoršit postavení účastníka
takového vztahu.
Pro obchodní vztahy je typická jejich dispozitivnost, tzn., že účastníci vztahů si mohou jejich podmínky
ujednat podle své vůle a zákonná úprava se použije až v okamžiku, kdy tak strany neučiní.
Směnky
Směnka je dlouhými staletími prověřený institut sloužící k zajištění peněžitých závazků, který má
důležité místo nejen v obchodních vztazích. Směnka je cenným papírem, který vystavuje dlužník a zavazuje se
v něm zaplatit věřiteli určitý finanční obnos k jeho rukám. Směnka je cenným papírem abstraktním, tzn., že se
na směnce neuvádí, za co má dlužník věřiteli zaplatit. Směnka je tak velmi univerzálním nástrojem, protože
práva na zaplacení se dají mnohem snáze převádět a především vymáhat.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Věřitel se může v případě nezaplacení směnky svých práv domáhat soudně v tzv. zkráceném
směnečném řízení. Na jeho návrh vydá soud směnečný platební rozkaz, proti kterému může dlužník vznést
námitky. Námitky následně projedná soud, avšak důkazní břemeno leží vždy na dlužníkovi. Obrana je ve
směnečném řízení vždy velmi složitá, proto je pro věřitele směnka tak vyhledávaným nástrojem.
Směnka může být při svém vystavení nevyplněná, potom hovoříme o biankosměnce. V takovém případě může
věřitel do směnky chybějící údaje doplnit podle vyplňovací dohody s dlužníkem. Obvykle se jedná o částku nebo
splatnost v případech, kdy nemusí být konečná dlužná částka známa, např. u úroků nebo smluvní pokuty.
Taková dohoda by měla být písemná, aby věřitel neměl možnost doplnit do směnky např. dlužnou částku podle
své libosti v rozporu s dobrou vírou.
5.2. Případová studie: žaloba o zaplacení kupní ceny z obchodněprávního závazkového vztahu
s promlčeným závazkem
Cíl případové studie
Případová studie se detailně zabývá soudem řešeným případem - žaloby o zaplacení mezi, kdy jeden
z podnikatelů soudně vymáhá pohledávku z obchodního styku. Jednou z prvotních otázek při vymáhání
pohledávky je ta, zda je nárok promlčen či nikoliv. Případová studie má proto věřiteli předložit nástin obvyklého
postupu, který je vhodné zvolit tak, aby mohl být při vymáhání svého nároku úspěšný.
Popis skutkového stavu
Podnikatel A dodával podnikateli B zboží (stavebniny) na základě rámcové smlouvy o dodávkách zboží.
Rámcová smlouva je častým způsobem řešení pravidelnějšího obchodního styku mezi podnikateli, neboť
umožňuje dohodnout smluvní podmínky, na které v běžném obchodním styku není příliš času a prostoru.
V daném případě se jednalo o podnikatele, který jednotlivým podnikatelům dodával stavebniny podle jejich
jednotlivých objednávek.
Odběratel vystavil objednávku, ve které objednal konkrétní zboží v konkrétním množství. Dodavatel zboží
dodal, odběratel zboží převzal a dodavatel následně vystavil fakturu. Tento postup by sám o sobě stačil k tomu,
aby byl obchod platně uzavřen a aby dodavateli vznikl nárok na zaplacení fakturované ceny, včetně např.
zákonného příslušenství pohledávky (úroky z prodlení).
Do samotné objednávky, resp. její akceptace ze strany dodavatele, je však mnohdy obtížné vtělit další
podmínky obchodu, protože na ně v praktickém životě jednak nezbývá čas a jednak by k nim při objednání zboží
ze strany např. zaměstnanců odběratele neměly jednající osoby patřičné zmocnění. Pro zboží často dojede
několik dělníků s nákladním automobilem, kteří nemusí být zmocněni k tomu, aby dojednávali smluvní pokutu
nebo rozhodčí doložku.
A právě proto je často při zahájení spolupráce ze strany dodavatele odběrateli předložen návrh obchodním
podmínek vzájemného obchodního styku, který např. řeší splatnost faktur, výši smluvních úroků z prodlení pro
případ neplacení, určuje osoby, které jsou oprávněné zboží na firmu odběratele objednávat a které fyzicky
odebírat. Rámcová smlouva může také obsahovat ujednání o způsobu řešení sporů, např. rozhodčí doložku.
Na základě takové smlouvy tedy odběratel u dodavatele zboží, které dodavatel dodával a vystavoval k nim
faktury. Odběratel faktury hradil, avšak po nějaké době se jeho platební morálka zhoršovala a platil se stále
větším prodlením. Výše splatných a neuhrazeným pohledávek ze strany odběratele narůstala, až dosáhla výše,
kdy již dodavatel nebyl ochoten odběrateli další zboží dodat a naopak požadoval okamžitou úhradu dlužných
částek. Odběratel se však dostal do druhotné platební neschopnosti a hradil dodavateli objednávky postupně.
Odběratel k platbě někdy přiřadil variabilní symbol konkrétní faktury. Odběratel platby přiřazoval k nejstarším
fakturám a postupně je takto umořoval, bez ohledu na to, zda byly platby opatřeny variabilním symbolem či
nikoliv.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Odběratel značnou částku dluhu umořil, avšak v části zůstalo saldo odběratelských faktur záporné, některé
faktury byly evidované jako neuhrazené. Dodavateli proto nezbylo než se obrátit na soud a zažaloval celkovou
dlužnou částku.
Řešení případu v praxi
Před započetím přípravy žaloby je vždy nanejvýš vhodné posoudit, není-li nárok promlčen. Promlčený nárok
sice nadále existuje, je platným nárokem, avšak je oslabena možnost jej soudně vymáhat. Pokud totiž žalovaný
u soudu namítne promlčení takového nároku a soud takovou námitku shledá jako opodstatněnou, nezbude než
žalobu v promlčené části zamítnout.
Délku promlčecí doby stanovuje pro jednotlivé případy zákon. Předestřený případ podléhá dosavadní právní
úpravě (před sjednocením obchodního a občanského zákoníku do nového občanského zákoníku) a činí 4 roky.
Počátek promlčecí doby se řídí splatností závazku a počíná běžet prvním dnem, kdy nastalo prodlení a
dodavatel mohl své právo uplatnit u soudu. Pokud byla splatnost faktury stanovena na 1.7.2010 a k tomuto
datu nebyla platba připsána, mohl dodavatel 2.7.2010 podat žalobu o zaplacení. V praxi se tak samozřejmě
neděje, ale zákon s touto možností spojuje počátek běhu promlčecí doby. Posledním dnem běhu promlčecí
doby po uplynutí 4 let byl den 30.6.2013. Dodavatel podal žalobu v 15.3.2013, tedy před koncem běhu
promlčecí doby, a proto neměl obavy z toho, že by mohl být jeho nárok promlčen. Odběratel se však jeho
žalobě přesto bránil s námitkou promlčení a byl ve své obraně úspěšný.
Jak bylo uvedeno výše, odběratel některé platby opatřoval variabilním symbolem a některé ne. Podle zákona je
potom věřitel (dodavatel) povinen započíst platbu na nejstarší pohledávku, není-li dlužníkem (odběratelem)
uvedeno jinak. Dodavatel tedy měl jednotlivými platbami umořovat nejstarší dluh tam, kde dodavatel variabilní
symbol neuvedl, a tam, kde uvedl konkrétní identifikaci platby podle variabilního symbolu, měl tuto platbu
započítat (chcete-li spárovat) s konkrétní fakturou.
Protože to však dodavatel neudělal, nastala při soudním vymáhání situace, kdy některé žalované faktury již byly
podle evidence odběratele uhrazeny. A naopak některé nezaplacené faktury dodavatel do svého žalobního
nároku nezahrnul.
Odběratel se tedy při prvotním vyjádření k žalobě vyjádřil tak, že (některé) žalované faktury již zaplatil a doložil
to výpisem z banky s uvedením konkrétní platby a s konkrétním variabilním symbolem. Dodavatel si svou chybu
uvědomil a žalobní tvrzení upravil tak, že celkovou žalovanou částku sice ponechal, avšak uvedl, že pohledávka
vznikla neuhrazením jiných faktur než těch, které uvedl původně. Takový postup je možný a dovolený.
Dodavatel si však již neuvědomil, že splatnost těchto nově dožalovaných faktur byla mnohem dřívější, neboť
obchodní styk mezi oběma stranami probíhal řadu měsíců, a proto uplynula i promlčecí doba těchto některých
nároků. Odběratel u těchto promlčených nároků vznesl námitku promlčení a soud mu dal pochopitelně za
pravdu. Ve výsledku proto žalobce nebyl úspěšný v celém svém nároku, ale jen v té části, která nebyla
promlčená.
Závěr
Otázce promlčení nároku je při zjišťování jeho vymahatelnosti nutné věnovat zásadní díl pozornosti a posoudit
vznik nároku, jakož i počátek promlčecí doby v širších souvislostech. Tato otázka je často opomíjena, a to jednak
těmi, kteří nárok k soudu vznáší, tak i těmi, kteří se mohou žalobě bránit a námitku promlčení vznášet. Soud
není oprávněn se k otázce promlčení aktivně vyjadřovat, mnohdy to navíc není ze stručných tvrzení stran sporu
zjistitelné.
6.
Jiří Pour
PODNIKÁNÍ V ČR: ÚČETNÍ ASPEKTY A JEJICH VLIV NA PODNIKATELSKÉ AKTIVITY
Úvod do problematiky
Právo je jedním z nejvýznamnějších prostředků stabilizace sociálních vztahů ve společnosti. Každá právní
úprava upravuje specifickou oblast společenských vztahů, které nelze restriktivně oddělovat, protože spolu
neoddělitelně souvisejí a vzájemně se ovlivňují. Právní normy regulují chování subjektů práva tak, aby bylo
v souladu s daným ustanovením příslušného právního odvětví.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže je věc posuzována podle právní normy, která na
zjištěný skutkový stav nedopadá, často bývá právní norma i správně určená, ale nesprávně vyložená, popřípadě
tato norma může být i nesprávně aplikována.
Nejvíce rozporů existuje mezi právem insolvenčním a právem daňovým. Byť se situace v posledním
období zlepšila, stále odváděná práce v oblasti legislativy těchto dvou odvětví není dostatečně erudovaná.
Insolvenční správce, pokud bude spolupracovat se správcem daně, může některé informace využít při
plnění svých správcovských povinností. Má možnost požádat o výpis z daňového účtu poplatníka, který se ocitl
v insolvenci. Při dohledávání řady informací z výpisu je nutno vzít v úvahu, že účetní většinou vědí, že na
debetní straně osobních účtů se evidují předpisy a odpisy daňové povinnosti včetně jejich případných oprav.
Pokud je odpisným poukazem snižována pouze platební povinnost, je evidována na kreditní straně. Je důležité
vědět, že platby a vratky daně jsou evidovány na kreditní straně osobních účtů.
Možnost vyžádat si výpis z osobního daňového účtu je jedno z nezadatelných práv všech daňových
poplatníků. Je třeba ale vědět, že je nutno dodržet ustanovení zákona a že správce daně pořídí ze spisového
materiálu, do něhož lze nahlížet nebo kde to bylo povoleno, doslovné opisy, stejnopisy či výpisy a potvrzení o
skutečnostech tam obsažených, ověří jejich shodu s originálem, označí na nich účel jejich využití a vydá
daňovému subjektu.
Další části tohoto materiálu i přes rozbor jednotlivých principů, standardů a termínů, okrajově
poukazují na rozpornou právní úpravu a složitost rozdílných právně neupravených vztahů (především
v návaznosti na daňové předpisy). Kroky k úpravě nesouladu těchto atributů práva je třeba pojmenovat a i
odborníci na daňové řízení by měli hledat východiska a v konečném důsledku by i daňové orgány měly
postupovat tak, aby nebyly daňově kráceny, ale současně, aby nebyly poškozeny daňové subjekty a ostatní
osoby zúčastněné na daňovém řízení.
Správce daně by neměl daňové zásady aplikovat nepřiměřeně – za každou cenu – především
v insolvenčním řízení, kde je zcela zřejmé, že cíle daňového řízení není možno efektivně dosáhnout. Přichází do
úvahy i myšlenka, zda by úsilí správce daně mělo být směřováno tak, aby nebylo zapotřebí dohánět
v insolvenčním řízení to, co bylo zanedbáno daňovými orgány či nedostatečnou kontrolou v průběhu daňových
řízení.
Novelizace, resp. úplná rekodifikace konkursního práva, obsaženého téměř v ZKV, byla po dlouhou
dobu černým bodem české legislativy. Po provedení změn volala nejen odborná veřejnost, ale i zástupci
z praktického prostředí hospodářského života a zejména konkursní věřitelé.
Insolvenční řízení však v praxi ovlivňuje řada dalších aspektů, a to nejen ekonomických, ale i právních.
Základní charakteristika podnikání v ČR
Podnikatelské aktivity probíhají po právní stránce v rámci určité organizačně právní normy. Základním
rozhodnutím každého, kdo chce zahájit aktivity v oblasti podnikání, je rozhodnutí, zda bude podnikat sám jako
osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), nebo v rámci sdružení osob či zda si vybere pro své aktivity
některou z forem obsažených v obchodním zákoníku. Nejvhodnější formu podnikání je nutno vždy zvážit dle
konkrétních potřeb a situace. Mezi nejčastější právní normy patří OSVČ, obchodní společnosti, akciové
společnosti, družstva a různé formy sdružení.
Podnikání fyzických osob je upraveno živnostenským zákonem. Zakladatelem činnosti může být každý
občan starší 18 let, který je způsobilý k právům a je bezúhonný. Živnosti jsou rozděleny na ohlašovací a
koncesní. Dále jsou činnosti rozděleny na vázané, řemeslné, volné. Výhodou této formy podnikání je
jednoduchost a nízké náklady spojené se založením živnosti. Není vyžadován počáteční kapitál, jak je tomu u
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
některých jiných forem. Veškeré rozhodování je soustředěno u vlastníka živnosti. Nevýhodou je však
neomezené ručení veškerým osobním majetkem na závazky.
Obchodní společnosti rozdělujeme dle rozsahu ručení na společnosti osobní (kdy všichni nebo někteří
společníci ručí za závazky společnosti neomezeně) a na kapitálové (společníci neručí za závazky, nebo je ručení
v souladu se zněním zákona omezeno). Uvedené členění do značné míry určuje způsob řízení jednotlivých
společností a způsob získávání kapitálu.
Osobní obchodní společnost – veřejná obchodní společnost (v.o.s.), vzniká jako společnost dvou a
více osob podnikajících pod společným jménem. Obchodní společnost musí vždy obsahovat označení „veřejná
obchodní společnost.“ Osoby zakládající společnost uzavírají společenskou smlouvu. Předepsaný základní
kapitál není určen, společnost ručí za závazky celým svým majetkem. Zároveň ručí za závazky společnosti také
společníci, a to společně a nerozdílně. Zisk je rozdělován mezi společníky rovným dílem a společenská smlouva
určuje, kdo za společnost jedná.
Komanditní společnost vzniká stejným způsobem jako veřejná obchodní společnost na základě
společenské smlouvy. V této smlouvě jsou uvedeny výše vkladů společníků (komandistů). Obchodní jméno musí
obsahovat označení „komanditní společnost“. Společníci se dělí na dvě skupiny a to na komplementáře a
komandisty. Komplementáři ručí za závazky společnosti celým majetkem a komandisté jen do výše svého
vkladu. Toto rozdělení určuje i řízení společnosti. Komandisté se na řízení společnosti nepodílejí, mají pouze
právo kontroly hospodaření. Rozdělení zisku určuje společenská smlouva. Pokud není stanoveno jinak, jednu
polovinu získávají komplementáři a druhou polovinu komandisté. Výhodou osobních obchodních společností je
jednoduchost jejich založení, nevýhodou neomezené ručení.
Kapitálové obchodní společnosti – společnost s ručením omezeným (s.r.o.), může být založena
jedinou osobou na základě zakladatelské listiny či na základě společenské smlouvy. Obchodní jméno
společnosti musí obsahovat „společnost s ručením omezeným“. Společnost ručí za závazky celým svým
majetkem. Ručení jednotlivých společníků je stanoveno do výše jejich nesplacených vkladů. Zdrojem kapitálu
jsou vklady společníků. Řídícím orgánem je dle znění společenské smlouvy jeden nebo více jednatelů. Pokud to
stanoví společenská smlouva, je vytvořen i kontrolní orgán, který je představován dozorčí radou. Nejvyšším
orgánem společnosti je valná hromada spol. s.r.o.
Akciová společnost – její základní jmění je rozvrženo na stanovený počet akcií o určité nominální
hodnotě. Obchodní společnost musí obsahovat označení akciové společnosti (a.s.). Akciová společnost může
vzniknout na základě zakladatelské listiny (1 zakladatel), nebo zakladatelské smlouvy (2 a více zakládajících
společníků). Další předepsanou normou jsou stanovy a notářský zápis osvědčující konání ustavující valné
hromady (je-li její konání předepsáno). Společnost ručí celým svým majetkem, akcionáři za závazky neručí.
Zdrojem kapitálu jsou vydané akcie. Řídícími orgány jsou valná hromada, představenstvo, které musí mít
nejméně 3 členy a dozorčí rada.
Výhodou společnosti s ručením omezeným je skutečnost, že nikdo neručí neomezeně vlastním majetkem.
Společně ručí do výše nesplaceného vkladu. Mezi výhodu akciových společností patří omezené ručení
akcionářů, přenos akcií a skutečnost, že společnost existuje a funguje nezávisle na životě jednotlivých vlastníků.
Družstvo je společenstvím neurčeného počtu osob založených za účelem podnikání nebo zajišťování
hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. Obchodní jméno musí obsahovat označení „
družstvo“, které odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Členové za závazky družstva
neručí. Základní jmění tvoří souhrn členských vkladů, k jejichž splacení se zavázali členové družstva.
Výkonným orgánem je představenstvo družstva v čele s předsedou. Kontrolním orgánem družstva je
kontrolní komise. Tyto orgány jsou obligatorní, musí je mít každé družstvo. Je však možné zřídit i další orgány.
Výhodou je nízká výše základního jmění a omezené ručení členů družstva. Nevýhodou jsou komplikovanější
právní předpisy pro družstvo s více než 50 členy.
Jestliže podnikatel není schopen hradit své závazky, nemá k dispozici úvěrové financování či jinou formu
oživení podnikání, neměl by protahovat ekonomickou agonii. Insolvenční zákon jasně stanoví povinnost podat
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
na sebe insolvenční návrh a soud rozhoduje v řádu několika dnů, čímž je problém vyřešen. Rozumný a
prozíravý podnikatel v případě, že již obtížně drží chod společnosti, může podat insolvenční návrh i pro hrozící
úpadek. Převážná část dlužníků se však snaží narůstající ekonomickou agónii prodlužovat, přestane zvládat plnit
i své daňové povinnosti a tak si pomyslnou smyčku více utahuje. Často se tak děje proto, že chybí větší
informovanost.
7.1. EXKURZ DO PRACOVNÍHO PRÁVA
S. Semrádová Zvolánková
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Právní aspekty týkající se zaměstnanců
Pracovní právo je právním odvětvím, které upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci při
výkonu práce. Funkcí a smyslem pracovněprávních předpisů je regulovat výkon práce zaměstnance pro
zaměstnavatele. Pracovněprávní vztahy mají určitá specifika oproti jiným soukromoprávním vztahům.
Omezena je v pracovním právu především smluvní volnost subjektů, a to z důvodu ochrany zaměstnance jako
slabší strany právního vztahu. Právní předpis tak často stanoví povinnost chovat se určitým způsobem a
neumožňuje odchylné ujednání, a to ani při souhlasu zaměstnance. Pracovní právo totiž vychází ze skutečnosti,
že svobodná vůle zaměstnance může být ekonomicky a sociálně determinována tlakem získat práci a udržet si
ji. Pracovněprávní normy tak mají za úkol především vyrovnat tuto nerovnost právní ochranou nebo
1
zvýhodněním zaměstnance jakožto slabší strany.
Vlastní úprava pracovního práva je obsažena především v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
v platném znění, přičemž jeho novela účinná od 1. 1. 2012 staví vztah zákoníku práce k občanskému zákoníku
na základě principu subsidiarity. Toto je vyjádřeno v § 4 zákoníku práce: „Pro pracovněprávní vztahy se řídí
tímto zákonem, nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními
zásadami pracovněprávních vztahů.“ Veřejnoprávní požadavky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
jsou zakotveny v zákoně č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
v platném znění. Pro oblast kolektivního pracovního práva má dále význam zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním
vyjednávání, v platném znění, a pro oblast zajišťování zaměstnanosti zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,
v platném znění. S odvětvím pracovního práva jsou dále spjaty další zákony a podzákonné právní normy (jako
2
například Nařízení vlády č. 246/2012 Sb., o minimální mzdě, aj.).
Exkurs do pracovního práva z pohledu zaměstnance a zaměstnavatele
Jak bylo již výše uvedeno, pracovní právo stanovuje základní pravidla chování účastníků
pracovněprávních vztahů, přičemž pracovněprávní vztah lze vymezit jako vztah mezi zaměstnancem a
3
zaměstnavatelem, jehož předmětem je samotný výkon práce. Doktrína pracovního práva tradičně člení
závazky v rámci výkonu závislé práce na individuální a kolektivní. Odlišení těchto obligací pak spočívá
v subjektech, mezi kterými vznikají práva a povinnosti. Jedná – li se o subjekty zaměstnanec a zaměstnavatel,
jde o individuální pracovněprávní vztah. Jedná – li se o subjekty právního vztahu odborová organizace a
4
zaměstnavatel, jako její sociální partner, jde o kolektivní pracovněprávní vztah.
Subjekty individuálních pracovněprávních vztahů označuje zákoník práce jako zaměstnavatele a
zaměstnance. Zaměstnavatelem je osoba, která si jiného najímá k výkonu závislé práce a zavazuje se mu
poskytnout za tuto práci odměnu. Novela zákoníku práce účinná od 1. 1. 2012 pak vymezuje v § 2 odst. 1
zákoníku práce, že závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a
podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec jí pro
zaměstnavatele vykonává osobně. Důležitým pravidlem je rovněž to, že zaměstnavatel nesmí přenášet riziko
z výkonu závislé práce na zaměstnance a nesmí od zaměstnance v souvislosti s výkonem závislé práce
požadovat peněžitou záruku (tedy nesmí vyžadovat složení peněžité částky do úschovy zaměstnavatele, který
5
by ji následně mohl použít například ke krytí škod způsobených zaměstnancem).
Zaměstnavatelem se dle § 7 zákoníku práce rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává
fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Nezbytnými prvky pracovněprávního vztahu jsou způsobilost
zaměstnavatele mít práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům. Způsobilost fyzické osoby mít práva a
povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením, způsobilost fyzické osoby
1
Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 19 - 21
Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 47
3
Prošek, J. Vybrané kapitoly z pracovního práva. Praha : Armex Publishing s.r.o., 2010. s. 10 - 12
4
Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 19 - 21
5
§ 346b, odst. 2, odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
2
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako
6
zaměstnavatel vzniká dosažením 18 let věku.
Zaměstnancem může být pouze člověk (fyzická osoba), přičemž právní subjektivita zaměstnance je
upravena v § 6 zákoníku práce odlišně od občanského zákoníku. Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance
mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto
práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Dále je zde stanoveno,
že zaměstnavatel s touto osobou nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy
tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Osoby mladší 15 let a osoby, které ještě neukončily
povinnou školní docházku, mohou vykonávat pouze uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za
7
podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti.
Pokud je účastníkem pracovněprávních vztahů Česká republika (stát), je právnickou osobou a
zaměstnavatelem a jedná za něj v pracovněprávních vztazích příslušná organizační složka státu, která za stát
8
v pracovněprávním vztahu zaměstnance zaměstnává.
Nároky zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
V souladu s ustanovením § 38 odst. 2 písm. b) zákoníku práce je hlavní povinností zaměstnance konat
sjednanou práci dle pokynů zaměstnavatele, přičemž tomu odpovídá oprávnění zaměstnavatele tento výkon
práce vyžadovat a udělovat zaměstnanci potřebné pokyny. Zaměstnanec je oproti tomu povinen konat
především práce, které jsou třeba ke splnění jeho pracovního úkolu. Tyto základní povinnosti jsou obě strany
povinny plnit ode dne, který je sjednán jako den nástupu do práce. Základní povinností zaměstnavatele je
poskytnout za vykonanou práci úplatu - mzdu, plat či odměnu z dohody,čemuž odpovídá oprávnění
zaměstnance tuto úplatu vyžadovat. Mzdou se rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální
mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
Platem se rozumí peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územní
samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, či školská právnická osoba zřízená Ministerstvem
školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona
Odměnou z dohody se rozumí peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení
práce nebo dohody o pracovní činnosti.
Ne vždy je však zaměstnavatel schopen dostát svých povinností a poskytnout zaměstnanci za
vykonanou práci úplatu. Je-li zaměstnavatel v platební neschopnosti, řeší se ochrana zaměstnance a jeho
splatných pohledávek vůči zaměstnavateli dle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele (zákon č. 118/2000 Sb., v aktuálním znění). V souladu s tímto zákonem má zaměstnanec v
rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků
nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, a to náhradní výplatou od Úřadu
práce ČR resp. jeho organizačních částí. O platební neschopnost zaměstnavatele v souladu s ust. § 3 písm. c)
zákona č. 118/2000 Sb. tehdy, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím
po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo po dni, kdy byl na
něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele
také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské
unie.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že vedle toho, že zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky
svých pracovníků, musí být splněna ještě druhá podmínka, a to, že na zaměstnavatele (proti zaměstnavateli) byl
6
7
8
§10 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Hůrka, M. a kol. Pracovní právo. Plzeň : Aleš Čeněk, 2011. s. 67
Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 65
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
podán insolvenční návrh u příslušného soudu v ČR, resp. na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením
9
insolvenčního řízení.
Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů
následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil na své úřední desce informace soudu o zaměstnavateli, na jehož
majetek bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl podán insolvenční návrh a
jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem. Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium, vyhlášené
před zahájením insolvenčního řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o
úpadku, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního
10
rozhodnutí.
Zaměstnanec může uplatnit mzdové nároky u kteréhokoliv úřadu práce. Pokud zaměstnanec žádá o
uspokojení mzdových nároků úřad práce, který není místně příslušný, postoupí neprodleně tento úřad práce
žádost místně příslušnému úřadu práce. Mzdové nároky uplatňuje zaměstnanec písemně. Tiskopisy „Žádost o
uspokojení mzdových nároků“ a „Doložení mzdových nároků zaměstnance“ obdrží zaměstnanec u kteréhokoliv
úřadu práce nebo si tyto tiskopisy může zaměstnanec stáhnout z integrovaného portálu MPSV. Při uplatnění
mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní
činnosti. Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým
nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Zaměstnanec si může sám vybrat, za které měsíce si
uplatní mzdové nároky. Pokud zaměstnanci vznikl nárok na odstupné, nejedná se o samostatný mzdový nárok,
ale tento mzdový nárok se zahrnuje do měsíce (společně se mzdou), ve kterém zaměstnanec u zaměstnavatele
naposledy pracoval. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další
mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí 12 měsíců ode dne vydání
příkazu k úhradě mzdových nároků.
Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci, nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl
násobku rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve
Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši
průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se z rozhodné částky platné v
den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den podání insolvenčního návrhu.
Po uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců úřad práce vyzve písemně
zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových
nároků všech svých zaměstnanců. Pokud byl ještě před vydáním rozhodnutí úřadu práce o přiznání mzdových
nároků ustaven soudem insolvenční správce, vyzve úřad práce tohoto správce k předložení tohoto seznamu.
Pokud zaměstnavatel nebo insolvenční správce nepředloží seznam dlužných mzdových nároků
zaměstnance a tím nepotvrdí jeho nárok na uplatněné mzdové nároky a ani zaměstnanec nepředloží doklady,
které by prokazovaly, že mu mzda za uplatněné měsíce skutečně nebyla vyplacena, budou mu rozhodnutím
úřadu práce přiznány mzdové nároky pouze ve výši částky rovnající se minimální mzdě. Zaměstnanec však může
sám prokazatelně osvědčit nevyplacené mzdové nároky potvrzením zaměstnavatele o nevyplacené mzdě nebo
prohlášením mzdové účetní, že částka na výplatní pásce určená k výplatě, nebyla zaměstnanci skutečně
vyplacena. Po vydání rozhodnutí úřadem práce může zaměstnanec dodatečně prokázat mzdové nároky ve výši
rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu
11
doručeno rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 § 9 zákona č. 118/2000 Sb., jinak vůči úřadu práce zanikají.
9
Fetter, R., W. Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele [online]. 2012[cit. 2012-04-16]. Dostupné na
http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-zamestnancu-pri-platebni-neschopnosti-zamestnavatele-81735.html
10
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele *online+. 2010 [cit. 2010-02-25].
Dostupné na http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/insolvence/ins_prava/
11
zákon č. 118/200 Sb.,o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, v aktuálním znění
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jestliže úřad práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové
nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči
12
zaměstnavateli, přímo u insolvenčního správce.
Právní aspekty týkající se dluhů na zdravotním pojištění, pojistném na sociálním zabezpečení a na daních z
příjmů
Zákonnou povinnost odvádět uvedené platby mají zpravidla zaměstnavatelé, kteří jsou jako plátci
povinni z hrubých mezd (platů) svých zaměstnanců jako poplatníků srazit příslušnou platbu a odvést ji za
zaměstnance finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Tato povinnost je
stanovena zejména v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č.
280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 48/1997
Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na
všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Kromě zaměstnavatelů mají zákonnou povinnost
odvést daň např. i plátci, kteří zajišťují vybírání daně srážkou podle zvláštní sazby daně dle zákona č. 586/1992
Sb, o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
V případě, že některou z výše uvedených povinností plátce nesplní, dopustí setrestného činu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platbypodle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, a trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné
povinné platby podle § 241 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za jejichž
spáchání může být pachateli uložen trest odnětí svobody, jehož výši stanovují konkrétní ustanovení tohoto
zákona.
Daň z příjmu
Daní se zde rozumí - vzhledem ke způsobu placení - jen daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
a z funkčních požitků a srážková daňpodle § 3 odst. 1 písm. a), § 6 a § 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z
příjmů, ve znění pozdějších předpisů, poněvadž jen v těchto případech je daň placena tak, že zaměstnavatel
nebo jiný plátce daně je povinen srážet zálohu na daň zaměstnanci nebo jinému poplatníkovi daně a odvádět ji
za něj příslušnému správci daně. Jde tedy zejména o zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních
požitků zaměstnance, kterou mu zaměstnavatel z jeho mzdy (platu) sice srazil, ale neodvedl ji správci daně.
Podobně může dojít k neodvedení daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně.
Příjmy ze závislé činnosti jsou podle § 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů:
a) příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného
poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Těmito příjmy se
rozumějí i příjmy za práci žáků a studentů z praktického výcviku,
b) příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a komanditistů
komanditních společností, a to i když nejsou povinni při výkonu práce pro družstvo nebo společnost dbát
příkazů plátce a příjmy za práci likvidátorů,
c) odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob,
12
Fetter, R., W. Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele [online]. 2012[cit. 2012-04-16]. Dostupné na
http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-zamestnancu-pri-platebni-neschopnosti-zamestnavatele-81735.html
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem závislé činnosti podle písmen
a) až c) nebo funkce bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává závislou činnost
nebo funkci, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nebo funkci nevykonává.
V případě, že částka daně, kterou je subjekt povinen platit, uhrazena není a uplynul již den splatnosti
této daně, jedná se o nedoplatek. Nedoplatkem se rovněž dle daňového řádu rozumí neuhrazené příslušenství
13
daně, u kterého již uplynul den splatnosti. Tento nedoplatek je povinen daňový subjekt uhradit. O výši
14
nedoplatku a následcích spojených s jejich neuhrazením vyrozumívá daňový subjekt správce daně .
Sankcí za porušení povinností při správě daní je:
1) Pokuta
Správce daní může uložit daňovému subjektu zejména za závažné ztížení průběhu řízení nebo za
opožděné tvrzení daně pokutu. Například, pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo
dodatečné daňové přiznání do stanovené lhůty nebo do 5 dnů po stanovené lhůtě, je povinen
uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně ve výši 0,05 ‰ stanovené daně za každý následující den
prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně. Pokud by částka byla nižší než 500 Kč, činí výše pokuty
za opožděné tvrzení daně 500 Kč, maximální výše je 300.000 Kč. O povinnosti platit pokutu
rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je
15
splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.
2) Penále
V případě, že správce daní doměří daňovému subjektu daň, vzniká mu následně povinnost uhradit
penále z této doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši:
a)
20 %, je-li daň zvyšována
b)
20 %, je-li snižován daňový odpočet
c)
1 %, je-li snižována daňová ztráta
16
3) Úrok z prodlení
Jestliže daňový subjekt neuhradí splatnou daň nejpozději v den její splatnosti, je v prodlení a
vzniká mu povinnost zaplatit úrok z prodlení za každý den prodlení, jež počíná běžet pátým
pracovním dnem následujícím pod ni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení
13
Daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakoţ i osoba, kterou zákon označuje jako
poplatníka nebo jako plátce daně (dle ust. § 20 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění)
14
Správcem daně je správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena
působnost v oblasti správy daní (dle ust. § 10 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění)
15
§ 246 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění
16
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
odpovídá ročně výši reposazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první
17
den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení.
Vymáhání dluhů na daních z příjmu
Vymáhání daní a jeho způsoby stanovuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v aktuálním znění. Ten
zakotvuje v § 175 odst. 1, že správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit
vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním
řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby. Způsob vymáhání nedoplatku je oprávněn stanovit správce daně tak,
aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném
nepoměru k výši nedoplatku. Při daňové exekuci se zpravidla postupuje dle ustanovení občanského soudního
18
řádu.
Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení. Náklady za
nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a
19
nejvýše 500.000,- Kč.
Pojistné na sociální zabezpečení
Pojistným na sociální zabezpečeníje povinná platba určená k financování potřeb poskytovaného
sociálního zabezpečení a zahrnuje pojistné na důchodové zabezpečení, pojistné na nemocenské pojištění a
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Výši pojistného na sociální zabezpečení a podmínky placení stanoví
zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve
znění pozdějších předpisů. Výše těchto plateb je určena procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za
20
rozhodné období (pro zaměstnance ve výši 6,5 % nebo 3,5 % z vyměřovacího základu) , přičemž pojistné na
sociální zabezpečení, které je povinen platit zaměstnanec, za něj odvádí jeho zaměstnavatel, který je povinen
odvést buď 25 % z vyměřovacího základu (z toho 2,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění
a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti) nebo 26 % z vyměřovacího základu (z toho 3,3 % na nemocenské
21
pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti).
Sankcí za porušení povinností hradit pojistné na sociálním zabezpečení je:
1) Penále
Pokud není pojistné uhrazeno včas nebo ve správné výši, vzniká dluh na pojistném a z něj je
počítáno i příslušné penále, které má poplatník pojistného povinnost hradit dle ust. § 20
citovaného zákona. Penále činí 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z
těchto skutečností trvala. Vzniklý dluh na pojistném a penále správa sociálního zabezpečení vyčíslí
a vykvalifikuje odpovídajícím titulem (platební výměr, výkaz nedoplatků), který je zaslán plátci
pojistného – dlužníkovi k úhradě. Vzniklý dluh na pojistném a penále může dlužník řešit i formou
17
§ 177 zákona č. 280/2009 sb, daňový řád, v aktuálním znění
19
§ 178 zákona č. 280/2009 sb, daňový řád, v aktuálním znění
20
§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
ve znění pozdějších předpisů
21
§7, § 8 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve
znění pozdějších předpisů
18
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
splátek. Okresní správa sociálního zabezpečení stanoví výši jednotlivých splátek dluhu a dobu
22
splácení dluhu, která nesmí být delší než 36 měsíců.
2) Přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení
Dle ust. § 21 zákona č. 589/1992 Sb., může okresní správa sociálního zabezpečení uložit zaměstnavateli
přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení, a to v případě že:
a) výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí orgánu inspekce práce
nevyhovuje předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci, nebo
b) výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí příslušného zdravotnického
orgánu nevyhovuje předpisům zdravotnickým nebo hygienickým, nebo
c) podle zjištění orgánu inspekce práce nebo zdravotnického orgánu není provozováno předepsané
zařízení na ochranu života a zdraví zaměstnanců.
Výše přirážky k pojistnému může činit až 5 % z vyměřovacího základu za jednotlivé měsíce, za které se
přirážka k pojistnému platí.
3) Pokuta
Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 5 odst. 5 větě třetí, § 9 odst. 3 a 4, § 9a, § 10
větě první, § 11 větě první a třetí, § 15a odst. 3, § 20a odst. 1 části věty druhé za středníkem a větě
třetí, § 22c a § 24 větě druhé zákona č. 589/1992 Sb. (jedná se například o situaci, kdy zaměstnavatel
neuvede na předepsaném tiskopise úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců, kteří jsou účastni
důchodového spoření, přičemž stačí i jediný takový zaměstnanec, jež je účasten důchodového spoření),
může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 20 000
Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení povinnosti, nebo až do výše 100 000 Kč při opětovném
23
nesplnění nebo porušení povinnosti.
Vymáhání dluhu z pojistného na sociálním zabezpečení
Jestliže dlužník svůj dluh na pojistném neuhradí ve lhůtě, je následně přistupováno k vymáhání této
pohledávky, a to cestou správní exekuce (dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění) nebo
podáním exekučního návrhu soudnímu exekutorovi. Pohledávka může být rovněž zajištěna zřízením
soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného (dlužníka), na jehož zřízení podává návrh správa
sociálního zabezpečení příslušnému soudu.
Dluhy na pojistném na zdravotním pojištění
22
§ 20a zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů
23
§ 22 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pojistným na zdravotní pojištění je povinná platba určená k financování potřeb poskytované zdravotní
péče bez nutnosti její přímé úhrady. Zdravotní pojištění je povinné pro každého občana České republiky. Buď si
ho hradí sám, nebo je za něj placeno státem (dědi, studenti, důchodci, apod.). Každý pojištěný má nárok na
bezplatnou základní zdravotní péči. U zdravotního pojištění tedy platí zásada, že v každém okamžiku musí být
za každého pojištěnce někdo plátcem pojistného. Právní úprava pojistného na zdravotním pojištění zakotvena v
zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.
Zákon rozlišuje 4 skupiny plátců pojistného, přičemž jednou z nich jsou i zaměstnanci a zaměstnavatelé.
Pojistné je příjmem Všeobecné zdravotní pojišťovny nebo jiných zdravotních pojišťoven, přičemž
prostřednictvím Všeobecné zdravotní pojišťovny dochází k jeho určitému přerozdělování. Jeho výši a podmínky
placení stanoví zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších
předpisů. Výše pojistného je stanovena procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné
období a činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, přičemž tu část pojistného, kterou je povinen
platit zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen mu srazit ze mzdy nebo z platu a odvést ji za tohoto
24
zaměstnance.
Pojistné se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího
kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné
zdravotní pojišťovny provádějící všeobecné zdravotní pojištění, u níž je pojištěnec pojištěn. Povinnost
zaměstnavatele platit za své zaměstnance část pojistného na zdravotní pojištění stanoví § 6 zákona č. 48/1997
Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné za zaměstnance hradí z jedné
25
třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel.
Zákony č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění, zakotvují 3 druhy sankcí:
1)
Pokuta
Pokuta se ukládá za porušení povinností stanovených v
a) § 10 zák. č. 48/1997 Sb. - oznamovací povinnost,
b) § 12 zák. č. 48/1997 Sb.,
c) § 22 odst. 3 zák. č. 592/1992 Sb. - nepředložení účetních a jiných dokladů ke kontrole,
d) § 24 odst. 2 zák. č. 592/1992 Sb. - nepředložení Přehledu o příjmech a
výdajích osobou samostatně výdělečně činnou,
e) § 25 zák. č. 592/1992 Sb. - nesplnění oznamovací povinnosti
zaměstnavatelem,
f) § 28 zák. č. 592/1992 Sb. - nedodržení povinnosti používat tiskopisy VZP ČR ke hlášení údajů
stanovených zákonem.
Výše pokuty není stanovena pevnou částkou a pohybuje se v hranicích stanovených zákonem (§ 44
zák. č. 48/1997 Sb., § 26 zák. č. 592/1992 Sb.).
V souladu s ust. § 79 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v návaznosti na § 6 odst. 1 vyhl. č.
520/2005 Sb., správní orgán spolu s pokutou uloží plátci povinnost uhradit paušální částku nákladů správního
řízení ve výší 1.000,-Kč.
Podle ustanovení § 79 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., v případech hodných zvláštního zřetele může
správní orgán výši paušální částky na požádání účastníka řízení snížit. Žádost je nutno podat písemně do nabytí
právní moci platebního výměru.
24
§ 2 odst. 1, § 5 odst. 1 zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
§ 9 odst. 2 § 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů
25
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
2)
Penále
Penále je sankce, o kterou se zvyšuje platba základní finanční částky, kterou měl povinný plátce na
zdravotní pojištění zaplatit, za dobu, kdy neplatil vůbec, včas či v plné výši. Penále se vyměřuje na základě § 18
odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb. dle stanovené penalizační sazby, která činí 0,05 % z dlužné částky za každý den
prodlení.
3) Přirážka k pojistnému
Přirážka je sankcí, kterou může zdravotní pojišťovna uplatnit u zaměstnavatele, u kterého v průběhu
jednoho kalendářního roku došlo k opakovanému výskytu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání ze
stejných příčin, v důsledku čehož vzrostly náklady na zdravotní péči v souvislosti s léčením pracovních úrazů a
26
nemocí z povolání.
Povinnost uhradit dlužné pojistné a penále může být plátci uložena výkazem nedoplatků nebo platebním
výměrem ve správním řízení. Ostatní sankce se ukládají platebními výměry ve správním řízení.
Vymáhání pojistného na zdravotním pojištění
Pověření zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět v souvislosti s výběrem
pojistného kontrolu plateb pojistného. Kontrolou zjišťuje pověřený zaměstnanec správné stanovení
vyměřovacího základu, výše pojistného a jeho včasné placení.
V případě, že v rámci kontroly dojde ke zjištění porušení ustanovení shora uvedených právních
předpisů, postupuje se v souladu s § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., při rozhodování zdravotních pojišťoven
ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a penále, v souladu s obecnými předpisy o správním řízení.
Dle § 53 odst. 1 věta druhá zák. č. 48/1997 Sb., zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou
titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních nebo
27
podle správního řádu.
7.2.Modelový příklad: Nedoplatek osoby samostatně výdělečně činné na pojistném na sociálním
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2.1. Cíl modelového příkladu
Modelový příklad má za úkol přiblížit čtenáři situaci, jež často nastává v reálném životě a současně nastínit její
možné řešení v praxi s ohledem na platné a účinné právními předpisy vztahující se k danému případu. Nejprve
je tedy podrobně popsána situace, jež se vztahuje ke konkrétnímu problému, v tomto případě se jedná o
vymáhání vzniklého nedoplatku osoby samostatně výdělečně činné na pojistném na sociálním zabezpečení a
26
Výše a podmínky ukládání přiráţky k pojistnému jsou stanoveny v ustanovení § 45 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
27
Všeobecná zdravotní pojišťovna [online]. 2013[cit. 2013-05-03]. Dostupné na http://www.vzp.cz/o-nas/dokumenty/spravnirizeni/spravni-rizeni-pojisteni
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ze strany ČSSZ a následně se tato studie zabývá jednak možným
řešením této situace ve vztahu k dlužníkovi a jednak popisuje postup orgánů ČSSZ v souvislosti s vymáháním
předmětného nedoplatku.
2.2. Popis situace
Ve smyslu zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, v platném znění, mají poplatníci pojistného povinnost odvádět na účet příslušné správy
sociálního zabezpečení pojistné. Pan Jan Novák, jako osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní
samostatnou výdělečnou činnost, neuhradil pojistné od ledna 2013 a vznikl mu tak dluh na pojistném ve výši
13.234,- Kč včetně narůstajícího penále. Vzniklý dluh na pojistném a penále Česká správa sociálního
zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) vyčíslila a vykvalifikovala odpovídajícím titulem - platebním výměrem a výkazem
nedoplatků, který zaslala panu Janu Novákovi k úhradě. Pan Novák vzhledem ke své tíživé finanční situaci však
svůj dluh není schopen v tuto chvíli jednorázově uhradit.
Pan Novák požaduje jednak návrh možného řešení vzniklého nedoplatku a jednak nástin jednotlivých
postupů ČSSZ v souvislosti s vymáháním předmětného nedoplatku.
2.3. Právní rozbor
Problematiku Pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti upravuje
zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále
jen „zákon“). Dle ust. § 13 odst. 1 tohoto zákona je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvádět
pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na nemocenské
pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Osoba samostatně výdělečně činná je
povinna hradit zálohy na pojistné, které se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce.
V souladu s ust. § 14 zákona je měsíčním vyměřovacím základem pojistného částka, kterou si osoba
samostatně výdělečně činná určí, nejvýše však částka ve výši jedné dvanáctiny maximálního vyměřovacího
základu. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou
výdělečnou činnost činí nejméně 25 % průměrné mzdy.
Pokud není pojistné uhrazeno včas nebo ve správné výši, vzniká plátci pojistného dluh na pojistném a z něj je
počítáno i příslušné penále ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém dluh na pojistném
trvá, které má poplatník pojistného povinnost hradit.
Vzniklý dluh na pojistném a penále správa sociálního zabezpečení vyčíslí a vykvalifikuje odpovídajícím titulem
(platební výměr, výkaz nedoplatků), který je zaslán plátci pojistného – dlužníkovi k úhradě. Jestliže dlužník svůj
dluh neuhradí, je následněpřistupováno k vymáhání této pohledávky
V souladu s ust. § 20 a zákona, na písemnou žádost plátce pojistného, může příslušná okresní správa
sociálního zabezpečení povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, a to až do výše, kterou
tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek. Pokud příslušný orgán povolí dluh na pojistném
hradit ve splátkách, pak se platí penále v nižší výši 0,025 % z dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém
dluh na pojistném trvá.
Podmínky pro možnost povolení splátek jsou stanoveny v § 20a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Na písemnou žádost
plátce pojistného může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povolit placení dlužného pojistného a
penále ve splátkách. Splátky lze povolit zvlášť na pojistné a zvlášť na penále. Dobu splácení dluhu stanoví
příslušná správa sociálního zabezpečení na základě návrhu plátce pojistného; tato doba nesmí přesáhnout 36
měsíců.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dlužníkovi může být dluh na penále prominut na základě jeho žádosti. Žádost o prominutí penále spolu
s vyplněným „Prohlášením k žádosti o prominutí penále“
se podává vždy u příslušné okresní správa sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). O prominutí penále, jehož
výše nepřesahuje 200.000 Kč, rozhoduje OSSZ (PSSZ, MSSZ Brno), o prominutí penále, jehož výše přesahuje
200.000 Kč, avšak nepřesahuje 1,000,000 Kč, rozhoduje ČSSZ, o prominutí penále, jehož částka přesahuje
1.000.000 Kč, rozhoduje MPSV. Na prominutí penále však není právní nárok. O žádosti o prominutí penále
mohou správy sociálního zabezpečení rozhodovat pouze za předpokladu plné úhrady dluhu na pojistném.
V případě, že nedojde ke schválení splátkového kalendáře, je ČSSZ oprávněna vymáhat vzniklou pohledávku
jednak cestou správní exekuce, jednak předáním exekučního návrhu soudnímu exekutorovi, dále pak zřízením
soudcovského zástavního práva k nemovitostem dlužníka, na jehož zřízení podává návrh ČSSZ příslušnému
soudu.
V praxi však častokrát dochází k tomu, že přímo ČSSZ přistupuje k exekuci, v rámci které se řídí ustanovením
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. K vymožení dlužné částky je rovněž v praxi častokrát OSSZ využíván
zajišťovací institut, který je definován přímo v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, a to v ustanovení § 104i, a je jím zástavní právo. Dle tohoto ustanovení je OSSZ oprávněna zřídit
vlastním rozhodnutím zástavní právo k majetku plátce pojistného, který má dluh na pojistném a penále, a to za
podmínek stanovených občanským zákoníkem.
Dle ust. § 178 daňového řádu, je exekuce nařízena až vydáním exekučního příkazu. Podmínkou vydání
exekučního příkazu je exekuční titul, kterým jeve smyslu ustanovení § 176 daňového řádu vykonatelné
rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění. Je jím zejména výkaz nedoplatků, platební výměr, rozhodnutí
o pokutě nebo rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na dávkách.
Vydáním exekučního příkazu je tedy zahájeno exekuční řízení. Exekuční příkaz se doručuje povinnému a dalším
příjemcům. Dalším příjemcům se exekuční příkaz doručuje v souladu s ust. § 190 daňového řádu vždy před
povinným, aby nedošlo ke zmaření exekuce. Proti exekučnímu příkazu vydanému dle nového daňového řádu
lze podat odvolání, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení.
Exekuci jsou OSSZ oprávněny dle ust. § 178 odst. 5 daňového řádu nařídit následujícími
způsoby:
•
Srážkami ze mzdy
•
Přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb
•
Přikázáním jiné peněžité pohledávky
•
Postižením jiných majetkových práv.
Dále může ČSSZ zvolit rovněž způsob provedení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí. K volbě tohoto
způsobu provedení exekuce však zpravidla ze strany ČSSZ nedochází.
V souladu s ust. § 182 daňového řádu je dlužník povinen hradit náklady, pokud daňová exekuce nebyla
provedena neoprávněně.
Výše exekučních nákladů vzniklých za nařízení exekuce může být dle daňového řádu předepsána přímo v
exekučním příkaze nebo v samostatném rozhodnutí. OSSZ zpravidla stanovuje tuto výši přímo v exekučním
příkaze jako jeho samostatnou část. Proti výroku o stanovení exekučních nákladů lze ze strany dlužníka i
ostatních příjemců podat odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení. Náklady za nařízení exekuce činí dle
ustanovení § 183 odstavce 1 daňového řádu 2 % z částky, pro kterou je exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč
a nejvýše 500 000 Kč. Povinnost uhradit tyto náklady vzniká dlužníkovi vydáním exekučního příkazu.
2.4. Nástin možného řešení
Vzhledem k tomu, že panu Novákovi byl již doručen platební výměr spolu s výkazem nedoplatků a pan Novák si
je již v tuto chvíli vědom skutečnosti, že s ohledem na svou tíživou finanční situaci tento dluh není schopen
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
jednorázově uhradit, nabízí se zde jediné možné řešení v podobě povolení splátkového kalendáře ze strany
OSSZ.
Pro jeho realizaci je nutné, aby pan Novák předložil příslušné okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ)
písemnou žádost o povolení placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, přičemž v této žádosti musí být
zohledněno, že doba splácení dluhu dle splátkového kalendáře nesmí přesáhnout 36 měsíců. Dále je pan Novák
povinen v této žádosti uvést výši dluhu, kterou chce hradit ve splátkách, a dále konkrétní návrh splátkového
kalendáře, tzn. počet splátek a jejich výši a datum první splátky dluhu. Není podmínkou, aby splátky byly v
návrhu splátkového kalendáře rozvrženy na jednotlivé měsíce ve stejné výši. Lze akceptovat i návrh
splátkového kalendáře, kde budou splátky rozvrženy nepravidelně a v rozdílných částkách. Žádost o povolení
splátek se podává u místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, kterou je v případě pana Nováka
jako osoby samostatně výdělečně činné OSST dle místa jeho trvalého pobytu.
Po podání žádosti následně příslušná OSSZ zkoumá u plátce pojistného všechny rozhodné a podstatné
skutečnosti, tj. především jeho plnění či neplnění zákonných povinnosti při odvodu pojistného na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti z dlouhodobého hlediska, a na základě zjištěných
skutečností posuzuje zejména vhodnost a účelnost vydání povolení splátek. V případě, že příslušná OSSZ
dospěje k závěru, že je vhodné povolit splátky dluhu, vydá rozhodnutí o povolení splátek, ve kterém na základě
návrhu žadatele stanoví výši jednotlivých splátek a dobu splácení dluhu.
Pokud na základě výše uvedeného zhodnocení podané žádosti neshledala OSSZ povolení jako vhodné a účelné,
vydá rozhodnutí o nepovolení splátek. Pan Novák by byl následně povinen dlužnou částku uhradit v náhradní
lhůtě, uvedené ve výzvě, kterou zpravidla OSSZ zasílá dříve, než je přistoupeno z její strany k vymáhání
předmětné pohledácky. Protože nejčastěji dochází přímo ze strany ČSSZ k zahájení a provedení exekuce, bude
panu Novákovi následně nastíněn průběh tohoto vymáhání.
ČSSZ zahájí exekuční řízení vůči panu Novákovi vydáním exekučního příkazu. Protože je pan Novák osobou
samostatně výdělečně činnou a je zde předpoklad, že se budou vyskytovat finanční prostředky na některém
z jeho bankovních účtů, zvolí OSSZ způsob provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele
platebních služeb. Exekucí lze vymáhat finanční prostředky pouze z účtu pana Nováka, nikoli z účtů jiných osob.
To platí i pro účet, jehož vlastníkem je manželka dlužníka. Exekuční příkaz se doručuje poskytovateli platebních
služeb dříve než dlužníkovi. Exekuční příkaz přikázáním pohledávky musí kromě obecných náležitostí obsahovat
základní zúčtovací údaje, tj. bankovní spojení plátce a bankovní spojení příjemce platby tj. OSSZ. Bankovním
spojením plátce se rozumí číslo účtu a identifikační kód peněžního ústavu, u něhož je účet veden. V případě, že
OSSZ nařizuje exekuci přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb na více účtů, je její
povinností stanovit pořadí, v jakém je poskytovatel platebních služeb povinen z nich odepsat peněžité
prostředky. Okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, ztrácí pan Novák právo vybrat
peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše
vykonatelného nedoplatku a vyčíslených exekučních nákladů.
V případě, že tímto způsobem nebude vymožena předmětná pohledávka vůči panu Novákovi, vydá ČSSZ další
exekuční příkaz, ve kterém rozhodne o jiném způsobu provedení exekuce, a to například srážkami ze mzdy či
postižením jiných majetkových práv pana Nováka.
Jakmile dojde k vymožení předmětného dluhu, je pan Novák povinen ještě uhradit náklady exekučního řízení,
v případě, že byla daňová exekuce provedena oprávněně. Výše exekučních nákladů vzniklých za nařízení
exekuce stanovuje OSSZ zpravidla přímo v exekučním příkaze jako jeho samostatnou část. Proti výroku o
stanovení exekučních nákladů je oprávněn pan Novák podat odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
8.
Jiří Bozděch
EXKURZ DO SPRÁVNÍHO PRÁVA A PRÁVA PROCESNÍHO
Správní právo
Co je správní právo
Správní právo je odvětvím veřejného práva a jeho funkcí je regulovat společenské vztahy při výkonu
veřejné správy, tj. správy věcí veřejných ve veřejném zájmu. Správní právo také upravuje působnost výkonné
moci ve státě a činnost státu.
Podobně jako právo soukromé lze dělit správní právo na hmotné a procesní. Příkladem hmotného
práva je stavebního právo, právo životního prostředí, finanční právo, atd., stěžejní procesní normou je správní
řád, soudní řád správní.
Správní orgány
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Správní orgán neboli orgán státní správy je zákonem zřízená organizační jednotka státu, která jedná
jeho jménem při výkonu státní správy. Správní orgány jsou součástí výkonné moci. Správní orgány mohou být
ústřední orgány, typicky ministerstva, které působí celostátně, a dále celní úřady, finanční úřady, správa
sociálního zabezpečení, živnostenské úřady, úřady práce, katastrální úřady, stavební úřady, matriční úřady,
Česká národní banka atd.
Výkon státní správy zajišťují v některých případech obce, zde se jedná o tzv. přenesenou působnost,
kdy obecní úřad vykonává státní správu (např. matriky, živnostenské úřady).
Správní řízení
Správním řízením rozumíme postup správního orgánu, jehož cílem je vydání rozhodnutí, kterým se
zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti konkrétní osoby nebo se určuje, zda taková osoba takové právo má
či nikoliv. Takovým řízením může být třeba řízení před živnostenským úřadem ve věci udělení koncese nebo
řízení před stavebním úřadem, jehož cílem je vydání stavebního nebo kolaudačního rozhodnutí. Správním
řízením je i vydání občanského průkazu nebo udělení pokuty za jeho ztrátu.
Exkurz do práva procesního
Soud a ostatní státní instituce
K ochraně práv je zásadně povolán stát, který k tomu účelu vytváří soustavu státních orgánů.
Nejvýznamnější z těchto státem vytvářených soustav je soustava soudní.
Soudní soustava je rozdělena do více stupňů. Nejnižšími jsou soudy okresní (v Praze obvodní, v Brně
městský), dalším stupněm jsou soudy krajské (v Praze městský), potom soudy vrchní a nakonec soud Nejvyšší.
Řízení před soudy je upraveno v zákoně o občanském soudním řízení (občanský soudní řád).
Kromě soudů mohou o právech a povinnostech občanů rozhodovat také státní úřady. Z těchto úřadů
jsou nejvyššími ministerstva a ústřední státní orgány, jako např. Úřad vlády, Národní bezpečnostní úřad, Český
telekomunikační úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a
katastrální, Český báňský úřad, Energetický úřad atd. Řízení před státními úřady se řídí především zákonem o
správním řízení (správní řád) a několika speciálními zákony.
Typologie řízení k ochraně práv
Každému občanu ústava zaručuje ochranu jeho práv a činí tak právě soudní soustavou, která je jedním
ze společenských pilířů, na kterých stojí státní zřízení. Soudy jsou nezávislé na jiných státních orgánech.
Soudní řízení rozdělujeme podle druhu na:
-
občanské soudní řízení, kde jsou účastníky řízení soukromoprávní subjekty
trestní řízení soudní, kde na jedné straně stojí stát zastoupený státním zástupcem a na druhé straně osoba
obžalovaná ze spáchání trestného činu
soudní řízení správní, kde se rozhoduje o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu
řízení před Ústavním soudem, který rozhoduje o stížnostech proti rozhodnutí jiných orgánů ve vztahu
k ústavně zaručeným právům, případně rozhoduje o zrušení právních předpisů, pokud neoprávněně
zasahují do ústavních práv občana
Občanská soudní řízení dělíme na řízení sporná a nesporná.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ve sporných řízeních se rozhoduje o žalobách mezi spornými stranami. Nejčastějším typem sporné
žaloby je žaloba na plnění (především na zaplacení), dále známe žaloby určovací, kdy soud rozhoduje o tom, zda
nějaké právo existuje či nikoliv a také žaloby statkové neboli o osobních stavu (o rozvod, o
neplatnost manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnost nebo
neexistenci partnerství a o určení otcovství).
V nesporných řízeních proti sobě nestojí sporné strany, ale jeho smyslem je naplnění nějakého veřejného
zájmu, jako např. v řízení o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, řízení o soudní úschově, o umoření listiny,
o prohlášení za mrtvého nebo řízení ve věcech obchodního rejstříku.
Poskytování právní pomoci a zastupování před soudy a právními orgány
Role advokáta a notáře
Advokát je svobodné právnické povolání, které se zabývá poskytování právních služeb, zejm.
zastupováním klientů v řízení před soudy, správními úřady a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech,
poskytování právních rad, sepisování listin a zpracovávání právních rozborů. K výkonu advokacie musí být
advokát ve své stavovské organizaci – České advokátní komoře. Advokát není závislý na žádných subjektech a je
vázán pokyny klienta. Advokát je jediným právním profesionálem, který je oprávněn zastupovat své klienty ve
všech druzích řízení před všemi soudy a státními orgány.
Notář je rovněž právnické povolání, oproti advokátům je však osobou státem pověřenou k sepisování
veřejných listin – notářských zápisů (o právních úkonech, o průběhu valných hromad a schůzí právnických osob,
o tom, že je někdo naživu, o jiných skutkových dějích a stavu věcí, nebo o prohlášení). Notáři také
provádějí vidimaci a legalizaci, osvědčují, že byla předložena listina a kdy se tak stalo, provádějí
protestaci směnek a jiných listin, které je třeba předložit k uplatnění práva, a přijímají úschovy. Významná je
zejména činnost notáře jako soudního komisaře v dědickém řízení.
Mimosoudní vymáhání pohledávek
Mimosoudním vymáháním pohledávek rozumíme snahou věřitele domoci se svých splatných
pohledávek jinak než v soudním řízení. Jednou z možností je využít služeb advokáta, který učiní výzvu dlužníkovi
k úhradě splatných pohledávek a upozorní jej na to, že po podání žaloby se jeho pohledávka zvýší o náklady
řízení, což není zanedbatelná částka.
Věřitel se může rovněž obrátit na specializovanou firmu, která vstoupí do jednání s dlužníkem a
projednává s nemožnosti umoření dluhu. Tento postup však v sobě skrývá možnost, že dluh je vymáhán
prostředky na hranici legálnost nebo i za ní. Některé z vymahačských firem totiž někdy užívají k vymožení
pohledávek postupy, které zákon zakazuje, jako např. vydírání atp.
Mediace
Mediace je označení pro postup směřující k řešení sporu mezi dvěma stranami. Mezi znesvářené strany
vstupuje třetí strana, tzv. mediátor, který napomáhá ke hledání kompromisního řešení. Mediace nachází své
uplatnění v oblasti trestního práva, ale především se rozvíjí tzv. rodinná mediace. Ta napomáhá řešení
obtížných situací v rozvodových řízeních a porozvodových obdobích a napomáhá stabilizaci často jinak
neřešitelných situací. Mediaci v civilních řízeních upravuje zákon o mediaci.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
9.
Jolana Maršíková
SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ SOUDNÍ
Druhy správních žalob
Správní soudnictví je druh výkonu soudní moci, ve kterém soudy rozhodují zejména o
žalobáchfyzických a právnických osob, jež se domáhají ochrany před nezákonným rozhodnutím nebo postupem
orgánů veřejné moci. Na rozdíl od řízení občanskoprávního, zde však není žalovaným subjekt soukromého
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
práva, ale orgán veřejné moci. Soudy tak ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním
právům fyzických a právnických osob.
Podle ust. § 4 SŘS rozhodují soudy ve správním soudnictví
a) o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem
územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud
jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné
správy (řízení probíhá podle § 65 až 78 SŘS),
b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu v řízení podle § 79 až 81 SŘS,
c) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu v řízení podle § 82 až 87 SŘS,
d) o kompetenčních žalobách v řízení podle ust. § 97 až 101 SŘS,
e) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda v řízení podle ust. § 88 až 93 SŘS,
f)
ve věcech politických stran a politických hnutí v řízení podle § 94 až 96 SŘS,
g) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem v řízení, jež probíhá podle ust.
§ 101a až 101d SŘS.
-
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SŘS) upravuje
pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví a některé otázky
organizace soudů a postavení soudců,
postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví.
Pokud SŘS nebo jiný zákon nestanoví jinak, rozhodují ve věcech správního soudnictví specializované
senáty, složené z předsedy a dvou soudců, a specializovaní samosoudci.
-
-
Specializovaní samosoudci rozhodují:
ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění,
ve věcech uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle
předpisů o zaměstnanosti,
ve věcech sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory,
ve věcech přestupků,
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit
území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i
jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon.
Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně rozhoduje především o kasačních stížnostech proti rozhodnutím
vydaným ve správním soudnictví krajským soudem, dále pak např. ve věcech rozpuštění politické strany nebo
politického hnutí a v kompetenčních sporech.
Účastníci řízení
Účastníci řízení
Podle ust. § 33 odst. 1 SŘS jsou účastníky řízení navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti, o
nichž to stanoví SŘS; odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon (viz příklady níže). Podá-li více
osob společný návrh, jedná v řízení každý sám za sebe a s účinky jen pro svou osobu.
Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
Žalobcem podle ust. § 65 a § 66 SŘS je ten
- kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v
předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho
práva nebo povinnosti, popř.
- nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem,
- veřejný ochránce práv, jestliže k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
také ten, komu toto oprávnění výslovně svěřuje zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, která je
součástí právního řádu.
Žalovaným je podle ust. § 69 správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na
který jeho působnost přešla.
Řízení ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu
Žalobcem je ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u
správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.
Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo
osvědčení.
Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu
Podle ust. § 82 SŘS je žalobcem ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl
zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo.
Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil,
veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není
správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo
jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec.
Řízení ve věci neplatnosti voleb
Navrhovatelem je občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů
a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů.
Účastníky jsou vedle navrhovatele
- příslušný volební orgán,
- politická strana, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí
a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena,
nebo nezávislý kandidát.
Řízení o zrušení opatření obecné povahy
Navrhovatelem je podle ust. § 101a SŘS
- ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem,
zkrácen, popř.
- obec, bylo-li opatření obecné povahy vydáno krajem.
Odpůrcem je ten, kdo opatření obecné povahy vydal.
Zastoupení účastníka řízení
Účastník se může nechat v řízení zastoupit
- advokátem,
- obecným zmocněncem (fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu),
- odborovou organizací, jejímž je členem,
- domáhá-li se soudní ochrany účastník, který tvrdí, že došlo správním orgánem k jeho diskriminaci z
důvodu pohlaví, národního, sociálního nebo rasového původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické
menšině, barvy pleti, jazyka, náboženství, víry, světového názoru, politického nebo jiného smýšlení,
zdravotního postižení, věku, majetku, rodu nebo jiného postavení, anebo sexuální orientace, může být
zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona, k jejímž činnostem,
uvedeným ve stanovách, patří ochrana před takovou diskriminací,
- domáhá-li se soudní ochrany účastník žalobou ve věci mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o
prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení
osobní svobody cizince, může být zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zákona, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům
nebo cizincům.
Podle ust. § 35 odst. 8 SŘS může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením
28
zástupce, jímž může být i advokát ; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě
stát. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o
29
kasační stížnosti .
Osoby zúčastněné na řízení
Podle ust. § 34 odst. 1 SŘS jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny ve
svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno a ty,
které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li
účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
Navrhovatel je podle ust. § 34 odst. 2 SŘS povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu
jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím
řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat
30
práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě . Současně s vyrozuměním je
poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková
osoba
Osoba zúčastněná na řízení má právo
- předkládat písemná vyjádření,
- nahlížet do spisu,
- být vyrozuměna o nařízeném jednání a
- žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo.
Osobě zúčastněné na řízení se doručuje
- žaloba,
- usnesení o přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a
- rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí.
Je-li počet osob zúčastněných na řízení mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl
být ohrožen rychlý průběh řízení, rozhodne soud, že osoby zúčastněné na řízení mohou svá práva v řízení
uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Jestliže se osoby zúčastněné na
řízení se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr společného zmocněnce s přihlédnutím k zájmům
osob zúčastněných na řízení soud.
28
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, čj. 6 Ads 64/2005-25: Právo na ustanovení zástupce (§ 35 odst. 7
SŘS.) není právem na ustanovení konkrétní osoby, kterou navrhovatel v návrhu označuje.
29
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, čj. 4 Azs 6/2010-42. Ustanoví-li v řízení o kasační stíţnosti krajský
soud účastníku řízení zástupce (§ 105 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 8 SŘS), takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v
dalším řízení o ţalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem
zrušeno.
30
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, čj. 7 As 70/2009 – 190 : Teprve kumulativním splněním
materiální (dotčení na právech) a formální (výslovné oznámení) podmínky stanovené v § 34 odst. 1 SŘS. se určitý subjekt stává
osobou zúčastněnou na řízení. Zmešká-li subjekt domáhající se procesního postavení osoby zúčastněné na řízení lhůtou
stanovenou soudem podle § 34 odst. 2 věty druhé SŘS, nesplní formální podmínku a není osobou zúčastněnou na řízení, coţ
soud vysloví usnesením (§ 34 odst. 4 SŘS). Zmeškání této lhůty lze však z váţných omluvitelných důvodů na ţádost prominout
(§ 40 odst. 5 SŘS).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jednání před soudem
Nestanoví-li SŘS jinak, použijí se podle ust. § 64 SŘS pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně
ustanovení OSŘ. Obecná ustanovení o řízení jsou upravena v ust. § 32 až 64 SŘS, ustanovení § 65 až 101d SŘS
pak obsahují zvláštní pravidla pro projednání jednotlivých typů správních žalob.
Obecně o řízení před správním soudem
Řízení je zahájeno dnem, kdy je správnímu soudu doručen návrh (žaloba). Obecné náležitosti žaloby
jsou upraveny v ust. § 37 odst. 2 a 3 SŘS . K žalobě musí žalobce připojit listiny, kterých se v žalobě dovolává.
Vykazuje-li žaloba vady, pro které je neprojednatelná, soud vyzve podle ust. § 37 odst. 5 žalobce k opravě nebo
doplnění žaloby; důsledkem nevyhovění výzvě soudu je pak odmítnutí žaloby. Až do rozhodnutí ve věci může
žalobce vzít žalobu zpět.
Soud řízení zastaví
a) vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět
b) prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen nebo
c) stanoví-li to tento popř. zvláštní zákon (např. v důsledku nezaplacení soudního poplatku).
Institut uspokojení navrhovatele je upraven v ust. § 62 SŘS a platí:
Dokud soud nerozhodl, může odpůrce (správní orgán) vydat nové rozhodnutí nebo opatření,
popřípadě provést jiný úkon, jimž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo
povinnosti třetích osob. Svůj záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si
správní spisy, pokud je již soudu předložil.
- Soud stanoví lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat, opatření nebo úkon provést a oznámit je
navrhovateli i soudu; uplyne-li tato lhůta marně, pokračuje soud v řízení.
- Oznámí-li odpůrce, že navrhovatele uspokojil, vyzve soud navrhovatele, aby se ve stanovené lhůtě
vyjádřil, zda je postupem správního orgánu uspokojen.
- Sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen, soud řízení zastaví. K zastavení řízení dojte i tehdy, nevyjádří-li se
navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení
31
došlo .
-
Nedojde-li k odmítnutí žaloby podle ust. § 46 SŘS, k zastavení řízení podle § 47 SŘS nebo k přerušení
řízení podle § 48 SŘS, soud žalobu projedná. Soud může o věci samé rozhodnout bez jednání
- jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí; má se za to, že souhlas je udělen, nevyjádří-li
dlužník svůj nesouhlas do dvou týdnů od doručení výzvy soudu,
- jestliže to stanoví tento zákon (jde zpravidla o případy, kdy je soudu předepsána krátká lhůta
k rozhodnutí, takže by ani nebylo technicky možné soudní jednání svolat).
Soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány
závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Podle ust. § 56 odst. 3 SŘS soud projednává a
rozhoduje přednostně
- žaloby proti nečinnosti správního orgánu,
- žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu,
- návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o
povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
- rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním
řízením,
- další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
31
Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010, čj. 3 Ads 148/2008-70: Vyjádří-li se
navrhovatel na výzvu soudu podle § 62 odst. 3 SŘS ve stanovené lhůtě, ţe postupem správního orgánu uspokojen není, nejsou
splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. Soud za takové situace pokračuje v řízení a
přezkoumá ţalobou napadené rozhodnutí správního orgánu věcně.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
O některých typech žalob musí soud rozhodnout ve stanovené lhůtě (např. § 88 odst. 3 SŘS, § 90 odst. 3
SŘS apod.).
Nelze-li o věci rozhodnout bez jednání, nařídí soud jednání, pro které platí pravidla obsažená v ust. §
49 SŘS.
- K jednání předvolá soud účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10
dnů; kratší čas k přípravě lze stanovit v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách
počítaných na dny. O jednání vyrozumí osoby zúčastněné na řízení.
- Jednání je veřejné. Veřejnost může předseda senátu vyloučit, a to i pro určitou část jednání, jen z
důvodu ochrany utajovaných informací, obchodního tajemství, mravnosti nebo veřejného pořádku.
- Jednání zahajuje a řídí předseda senátu. O námitkách proti opatření předsedy senátu při řízení jednání
rozhoduje usnesením senát. Předseda senátu vede účastníky k tomu, aby se vyjádřili i o těch
skutkových a právních otázkách, které podle mínění soudu jsou pro rozhodnutí určující, i když v
dřívějších podáních účastníků uplatněny nebyly.
- Na závěr jednání musí být uděleno účastníkům slovo ke konečným návrhům.
- Není-li možné vyhlásit rozsudek po skončení jednání, které mu předcházelo, oznámí předseda senátu
účastníkům den a hodinu vyhlášení, kterou stanoví tak, aby se uskutečnilo nejpozději do jednoho
měsíce, a jsou-li přítomni všichni účastníci, do deseti dnů po skončení tohoto jednání.
- Jednání se zaznamenává ve formě záznamu. Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je
součástí spisu. Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při
nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování, nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může
určit, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol.
Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nefrekventovanějším typem řízení před správním
soudem. Zvláštní ustanovení o tomto typu řízení jsou upravena v ust. § 65 až § 78 SŘS.
Jde-li o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, musí žaloba kromě obecných náležitostí podání
obsahovat podle ust. § 71 SŘS
a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci,
b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy,
c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá,
d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné,
e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést,
f) návrh výroku rozsudku.
K žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body
omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen
ve lhůtě pro podání žaloby.
Žalobu lze podat podle ust. § 72 SŘS do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci doručeno,
nestanoví-li zvláštní předpis k podání žaloby lhůtu jinou. Podání žaloby nemá odkladný účinek, ledaže by soud
k návrhu žalobce žalobě odkladný účinek za podmínek předepsaných v ust. § 73 SŘS přiznal. O návrhu na
přiznání odkladného účinku rozhodne soud bez zbytečného odkladu a není-li tu nebezpečí z prodlení, pak
nejpozději do 30 dnů od podání návrhu.
Soud podle ust. § 76 SŘS může rozhodnout o žalobě bez jednání za předpokladu, že jsou zde podmínky
pro zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení. Rozsudkem tak soud bez jednání zruší napadené
rozhodnutí
a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se
spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění,
c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem
tuto nicotnost i bez návrhu.
V ostatních případech nařídí soud k projednání žaloby jednání. V rámci přípravy jednání vyzve soud
žalovaného, aby nejdéle ve lhůtě jednoho měsíce předložil příslušný správní spis a vyjádření k žalobě. Pokud jde
o žalobu, o které je soud povinen rozhodnout ve lhůtě počítané na dny, je žalovaný povinen předložit správní
spis a vyjádřit se k žalobě bez zbytečného odkladu.
-
Pro přezkoumání napadeného rozhodnutí soudem platí, že
při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu a
soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.
Je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení; podle
okolností může soud zároveň zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo.
Současně soud rozsudkem vysloví, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.
Pro nové rozhodování správního orgánu pak platí, že
právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v
dalším řízení správní orgán vázán a
zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní
orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.
-
Typy soudních rozhodnutí
Ve správním soudnictví rozhoduje soud ve věci samé rozsudkem; usnesením pouze tam, kde to výslovně
stanoví zákon. V jiných případech rozhoduje usnesením.
Rozsudek
Na rozsudku se usnáší senát nadpoloviční většinou hlasů v neveřejné poradě, při níž kromě členů senátu
a zapisovatele nesmí být nikdo přítomen.
Písemné vyhotovení rozsudku musí obsahovat označení soudu, jména všech soudců, kteří ve věci
rozhodli, označení účastníků, jejich zástupců, projednávané věci, výrok, odůvodnění, poučení o opravném
prostředku a den a místo vyhlášení. Rozsudek podepisuje předseda senátu, a nemůže-li tak učinit, jiný člen
senátu.
Soud vyhotoví rozsudek nejpozději do jednoho měsíce od vyhlášení a učiní potřebná opatření k doručení
stejnopisu rozsudku účastníkům do vlastních rukou a k doručení osobám na řízení zúčastněným. Tuto lhůtu
může předseda soudu ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o dva měsíce.
Pro rozsudek platí:
rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci,
výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky, osoby na řízení zúčastněné a pro orgány
veřejné moci,
- rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění, kterou soud ve výroku stanovil, a není-li
vyslovena povinnost k plnění, nebo není-li stanovena lhůta k plnění, jeho právní mocí.
-
Usnesení
Pro usnesení podle ust. § 55 SŘS platí:
- vyhlašuje se veřejně, je-li učiněno při jednání,
- soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, a nevyhlašuje-li se, doručením,
- soud není vázán usnesením, jímž se toliko upravuje vedení řízení
- písemné vyhotovení usnesení se doručuje účastníkům jen tehdy, končí-li se jím řízení, nebo je-li jím
rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku nebo o návrhu na předběžné opatření jinak jen
tomu, komu se jím ukládá povinnost nebo je-li to nutné pro vedení řízení,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
usnesení nemusí obsahovat odůvodnění za předpokladu, že se jím nekončí řízení a že se jím neukládá
žádná povinnost.
Soudní poplatky a náklady řízení
Soudní poplatky
Ve věcech správního soudnictví je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal
a) žalobu nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení,
b) kasační stížnost.
Ve věcech poplatků za řízení rozhoduje ve správním soudnictví soud, který je věcně a místně příslušný k
projednání a rozhodnutí věci. Ve věcech poplatků za kasační řízení rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Poplatková povinnost vzniká podáním žaloby (nebo jiného návrhu, jímž se zahajuje řízení) a podáním
kasační stížnosti.
Podle položky 18b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k SoudP se platí za žalobu nebo jiný
návrh na zahájení řízení ve věcech správního soudnictví
a) proti rozhodnutí správního orgánu soudní poplatek 3.000 Kč,
b) na určení, že návrh na registraci stanov (změny stanov) politické strany nebo politického hnutí nemá
nedostatky a na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části soudní poplatek 5.000 Kč,
c) na znovuobnovení politické strany nebo politického hnutí soudní poplatek 15.000 Kč,
d) v ostatních případech soudní poplatek 2.000 Kč
Za kasační stížnost se podle položky 19 sazebnímu platí soudní poplatek 5.000,-Kč.
Poplatkové povinnosti nepodléhají řízení ve věcech
- důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu,
nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální
péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek,
- volebních,
- kompetenčních žalob.
Od placení soudních poplatků ve správním soudnictví jsou
- ze zákona osvobozeni navrhovatelé - cizinci v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany,
rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i
jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince
ze zajištění.
- Osvobození může být účastníkovi přiznáno na základě jeho žádosti rozhodnutím vydaným podle ust. §
36 odst. 3 SŘS. Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
32
usnesením soudu zčásti osvobozen od soudních poplatků . Přiznat účastníkovi osvobození od
soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí
musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.
32
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 2 AFs 28/2004-40 ze dne 1.9.2004: Zamítnutí ţádosti o osvobození od soudních
poplatků nemůţe soud opřít jen o nepodloţený názor, ţe nedostatek prostředků je důsledkem nezodpovědného podnikání
ţadatele (§ 36 odst. 3 SŘS).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Náhrada nákladů řízení
Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek
účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové výdaje a
tlumočné.
Podle ust. § 60 SŘS platí:
- Nestanoví-li SŘS jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen
částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.
- Výše uvedené pravidlo však neplatí, mělo-li by být právo přiznáno správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a
sociální péče.
- Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ve věcech volebních a ve věcech
místního a krajského referenda (§ 93 odst. 4 SŘS) a ve věcech politických stran a politických hnutí (§
101 SŘS).
- Bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu
nákladů řízení. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li
řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů
řízení.
- Stát má proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento
účastník osvobozen od soudních poplatků.
- Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s
plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh
přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.
- Soud může uložit účastníkovi, svědkovi, znalci, tlumočníkovi nebo osobě, která měla při dokazování
nějakou povinnost, aby státu nebo druhému účastníkovi nahradila náklady, které vznikly jejím
zaviněním (např. pokud se svědek bez důvodné a včasné omluvy nedostaví k soudnímu jednání a to
bude muset být za účelem výslechu svědka odročeno).
- Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada
nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává.
- Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud přiznat účastníkovi, který měl ve věci
alespoň částečný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení i v těch případech, kdy tento zákon stanoví,
že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
O nákladech řízení rozhoduje soud zpravidla v rozsudku nebo v usnesení, jímž se řízení končí.
Opravné prostředky
Kasační stížnost
Mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví
33
je kasační stížnost . Kasační stížnost je přípustná proti každému rozhodnutí vyjma:
- rozhodnutí ve věcech volebních,
33
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 5488/2007 ze dne 4. 1. 2008: Opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu vydanému ve správním soudnictví není dovolání podané k Nejvyššímu soudu, ale
kasační stíţnost, o níţ rozhoduje Nejvyšší správní soud, resp. návrh na obnovu řízení, o kterém rozhoduje soud, který vydal
rozhodnutí, proti němuţ návrh na obnovu řízení směřuje.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu,
rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení,
rozhodnutí, které je svojí povahou dočasné,
směřuje-li jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu,
opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl nebo
opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou jako kasační důvody přípustné podle § 103 SŘS (nesprávné
právní posouzení, vady řízení, zmatečnost řízení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro jeho
nesrozumitelnost apod.)
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost,
c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval
vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch
účastníka v důsledku trestného činu soudce,
d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v
jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Kasační stížnost
- musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v
jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno,
- musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato
lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není
osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po
vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí
poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
- Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody.
- Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost
podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Byla-li kasační stížnost podána u soudu, který
napadené rozhodnutí vydal, předá ji tento soud bez zbytečného odkladu Nejvyššímu správnímu soudu
se soudním, případně též se správním spisem.
Pro řízení o kasační stížnosti platí:
- Účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení.
- Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
- Má-li kasační stížnost vady, zajistí Nejvyšší správní soud jejich odstranění.
- Nejvyšší správní soud doručí kasační stížnost ostatním účastníkům řízení a osobám zúčastněným na
řízení, poskytne jim možnost vyjádřit se k jejímu obsahu a vyžádá spisy správního orgánu a krajského
soudu, který napadené rozhodnutí vydal, popřípadě opatří další podklady potřebné pro rozhodnutí.
- O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Považuje-li to za vhodné
nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud jednání.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý
výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem
zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší
správní soud nepřihlíží.
Dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí
krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody
pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením
rozhodnutí krajského soudu. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem
zamítne.
Obnova řízení
Návrh na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje, aby přes překážku věci
rozhodnuté byla věc znovu projednána a ve věci bylo znovu rozhodnuto s využitím nových skutečnosti, které
vyšly najevo teprve po pravomocném rozhodnutí ve věci.
Podle ust. § 111 SŘS totiž platí, že správní soud řízení ukončené pravomocným rozsudkem na návrh účastníka
obnoví,
 jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v
původním řízení uplatněny (za novou skutečnost nelze považovat jiné právní posouzení věci, resp. jiný
výklad právních předpisů, jde o záležitost výlučně skutkovou) a mohou pro účastníka přivodit
příznivější rozhodnutí ve věci nebo
 jestliže bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce a v důsledku toho výsledek obnoveného řízení může
být pro navrhovatele příznivější (např. soud vycházel při svém rozhodování z rozhodnutí správního
orgánu, které bylo později zrušeno nebo změněno).
Pro řízení platí:
- K řízení je příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh na obnovu řízení směřuje.
- Návrh na obnovu řízení lze podat ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení navrhuje, se
dozvěděl o důvodu obnovy; po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí však může být
návrh podán jen tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
- Obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního
orgánu a ve věcech politických stran a hnutí,
- Návrh na obnovu řízení nemá odkladný účinek; soud jej však může na návrh přiznat.
Byla-li obnova řízení pravomocně (usnesením) povolena, pokračuje soud v řízení o původním návrhu.
Původní a „nové“ řízení tvoří celek. Soud provede nově navržené důkazy a rozhodne o původním návrhu s tím,
že přihlédne i k tomu, co vyšlo najevo při původním projednání věci; novým rozhodnutím se nahrazuje
rozhodnutí původní a není přitom vyloučeno, aby se nové rozhodnutí shodovalo s rozhodnutím původním (v
případě, kdy se ukáže, že nové skutečnosti přivodit příznivější rozhodnutí pro účastníka nemohou).
Nedůvodný návrh na povolení obnovy řízení soud usnesením zamítne. Proti rozhodnutí o zamítnutí
obnovy vydanému krajským soudem je přípustná kasační stížnost.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
10. 1.OBČANSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ
J. Maršíková
Soustava soudů v České republice
Podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích tvoří soustavu soudů v České republice Nejvyšší
soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy.
Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud sídlí v Brně.
Vrchní soudy sídlí v Olomouci a Praze.
V České republice je 8 krajských soudů: Krajský soud v Praze, Městský soud v Praze (vykonává
působnost krajského soudu v obvodu hlavního města Prahy), Krajský soud v Českých Budějovicích, Krajský soud
v Plzni, Krajský soud v Hradci Králové, Krajský soud v Ústí nad Labem, Krajský soud v Ostravě a Krajský soud
v Brně. Ve všech krajských městech tedy není krajský soud zřízen, nicméně postupně se budují v sídlech dalších
krajských měst pobočky s cílem jejich budoucího osamostatnění.
Zákon o soudech a soudcích počítá s těmito pobočkami krajských soudů:
-
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci,
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře,
Krajský soud v Plzni – pobočka v Karlových Varech,
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě,
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně
V České republice je 86 okresních soudů. V obvodu hlavního města Prahy vykonávají působnost okresních
soudů obvodní soudy a v obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně.
Věcná a místní příslušnost soudů
Řízení může probíhat toliko před věcně a místně příslušným soudem. Proto soud v rámci zkoumání
podmínek řízení rovněž zkoumá svoji věcnou a místní příslušnost k projednání věci. Zatímco věcnou příslušnost
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zkoumá soud podle ust. § 104 a OSŘ kdykoliv v průběhu soudního řízení, místní příslušnost zkoumá jen do
34
doby, než začne jednat ve věci samé , později toliko v námitce účastníka řízení uplatněné při prvním úkonu,
který tomuto účastníku v řízení náleží (§ 105 OSŘ).
Dospěje-li soud k tomu, že není k projednání věci věcně příslušný, předloží věc postupem
předepsaným v ust. § 104a OSŘ k posouzení svému nařízenému soudu. Pokud má soud za to, že není místně
příslušný, usnesením vysloví svoji místní nepříslušnost a věc postoupí pro právní moci tohoto usnesení soudu
místně příslušnému.
Věcná příslušnost soudů v občanském soudním řízení je upravena v ust. § 9 – 11 OSŘ takto:
Okresní soudy
Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Krajské soudy jako soudy prvního stupně v civilních věcech
Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob, popřípadě ochrany
práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,
b) ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohrožení a porušení práv podle
autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí
práva podle autorského zákona,
c) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení poskytnuté
neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky,
d) ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce nemocenského pojištění vyplacené neprávem
nebo ve vyšší částce a ve sporech o vzájemném vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku
nároku na dávku nemocenského pojištění,
e) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
f)
ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č.
451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních
orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
g) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto
spory patří do pravomoci soudů České republiky,
h)
ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy,
i)
ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce státní sociální podpory a dávce pomoci v hmotné
nouzi poskytnuté neprávem nebo ve vyšší částce mezi oprávněnou osobou a osobou společně
posuzovanou nebo mezi oprávněnou osobou a právnickými nebo fyzickými osobami uvedenými ve
zvláštním právním předpise.
Krajské soudy jako soudy prvního stupně v obchodních věcech.
Krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně
a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku
společenství vlastníků jednotek,
b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé
a čtvrté obchodního zákoníku a o zrušení evropské společnosti a evropské družstevní společnosti s
likvidací za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství a zvláštním
zákonem vydaným k jeho provedení,
c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, družstev,
obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů,
34
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 100/2001 ze dne 17. dubna 2001: Soud zkoumá místní příslušnost před tím, neţ
začne jednat o věci samé, ale činí tak podle stavu k datu zahájení řízení, a nikoli k datu, kdy sám začal ve věci jednat.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
k)
l)
m)
n)
o)
p)
q)
r)
s)
t)
u)
v)
w)
v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o jmenování jejího likvidátora,
v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo
nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu,
v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho likvidátora,
ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky
nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na
společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy z nabídky převzetí nebo z nesplnění nabídkové
povinnosti, o vztahy z výkupu účastnických cenných papírů, o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl
společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením
společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b),
ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými
orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o
vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů,
ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou společností, nadací nebo nadačním
fondem a insolvenčním správcem majetku patřícího do jejich majetkové podstaty, popřípadě nuceným
správcem, který jim byl ustanoven,
ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura
udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem,
ve věcech ochrany hospodářské soutěže,
ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním a z porušení nebo
ohrožení práva na obchodní tajemství,
ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby,
ve sporech z práv k obchodní firmě,
ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z
průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu
svědčí práva z průmyslového vlastnictví,
ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a
jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu,
ve sporech z obchodů na komoditní burze,
ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodních závazkových vztahů,
včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, s výjimkou sporů
1. ze smluv o úvěru, o běžném účtu a o vkladovém účtu a z jejich zajištění,
2. o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se smlouvami uvedenými
pod bodem 1 a jejich zajištění,
3. o určení vlastnictví k nemovitostem a o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem,
4. o práva k cizím věcem,
5. týkajících se nájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor,
6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100 000 Kč; k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží,
ve věcech kapitálového trhu,
v řízení o neplatnosti smlouvy nebo dohody evropské společnosti, k jejímuž uzavření se vyžaduje podle
zvláštního právního předpisu53a) předchozí schválení správní radou,
ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých,
v řízení o zrušení veřejné výzkumné instituce a její likvidaci a o jmenování a odvolání jejího likvidátora,
řízení ve věci přeměn obchodních společností a družstev, včetně všech řízení o náhradě podle zvláštního
právního předpisu.
Krajské soudy dále rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, jakož i
ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými
v jeho průběhu.
Krajský soud jako soud odvolací
Krajské soudy dále rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím, která byla vydána okresními soudy.
Vrchní soudy
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Vrchní soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím, která vydal v prvním stupni krajský soud.
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení
rozhoduje
- o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
- rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž
vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
- o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo
mezinárodní smlouva, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení a na jejich
základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech
určitého druhu. K tomu účelu vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, ve které tato stanoviska a
vybranou judikaturu publikuje.
Místní příslušnost je upravena v ust. § 84 a 89a OSŘ:
Podle ust. § 85 OSŘ je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (obecný soud
žalovaného), není-li zákonem stanoveno jinak.
Obecným soudem pro
- fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má tato fyzická osoba bydliště, a nemá-li bydliště, okresní
35
soud, v jehož obvodu se zdržuje . Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem
všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
- fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož
obvodu má místo podnikání; nemá-li místo podnikání, určuje se její obecný soud podle bydliště.
- právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo,
- insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
- státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního
předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá
uplatněné právo,
- obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.
- vyššího územně samosprávného celku je okresní soud, v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.
Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem
účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
Ust. § 87 OSŘ obsahuje výčet případů, kdy může žalobce na místo u obecného soudu podat žalobu u
soudu jiného „na výběr daného“. Tak např. žalobu lze podat proti žalovanému u soudu,
v jehož obvodu má své stálé pracoviště,
v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody,
v jehož obvodu je platební místo ze směnky nebo šeku.
Ust. § 88 OSŘ upravuje okruh věcí, v kterých se žaloba nepodává u soudu obecného, ale soudu tímto
ustanovením určeného (tzv. výlučná příslušnost“. Tak např. na místo obecného soudu je příslušný soud
v jehož obvodu je obecný soud dlužníka, jde-li o insolvenční řízení,
35
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 444/2004 ze dne 2. 6. 2005:Bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp.
městský obvod, v němţ tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdrţovat. Obsah pojmu „bydliště“ není totoţný s obsahem
pojmu „trvalý pobyt“, kterého uţívají předpisy správního práva upravující evidenci obyvatel. Místo, kde se fyzická osoba (pouze)
zdrţuje je místem, kde se tato osoba zdrţuje bez úmyslu zdrţovat se tam trvale. Fyzická osoba se můţe zdrţovat nebo mít
bydliště na více místech.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
u něhož probíhalo insolvenční řízení, jde-li o spor o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením
insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.
Podle ust. § 89a OSŘ se účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní
příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.
Účastníci soudního řízení a jejich zástupci
Nejčastěji jsou v občanském soudním řízení účastníci vymezeni tak, že účastníky jsou žalobce a žalovaný
(tzv. první definice účastníků). Přitom platí, že
- není vyloučeno, aby na straně žalobce nebo na straně žalovaných vystupovalo několik účastníků řízení.
Nemají-li účastníci na jedné straně postavení nerozlučných společníků pak každý z nich jedná v řízení pouze
sám za sebe.
- Žalobce může v průběhu řízení soudu navrhnout, aby do řízení na stranu žalobce nebo žalovaného přistoupil
další účastník. Souhlasu takového „nového“ účastníka řízení se vyžaduje pouze pro případ, že má vystupovat
na straně žalobce (§ 92 odst. 1 OSŘ); jedná se o tzv. přistoupení dalšího účastníka do řízení (např. v průběhu
řízení o zaplacení dluhu vedeného proti dlužníkovi navrhne žalobce přistoupení ručitele na stranu
žalovaného).
- Žalobce může v průběhu řízení navrhnout, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo
vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho
místo vstoupit (§ 92 odst. 2 OSŘ); jedná se o tzv. záměnu účastníků (např. žalobce v průběhu řízení postoupí
vymáhanou pohledávku a navrhne, aby do řízení na stranu žalobce na jeho místo nastoupil nabyvatel
pohledávky).
- OSŘ zná institut vedlejšího účastníka na straně žalobce či na straně žalovaného. Úkolem vedlejšího účastníka
řízení je podpora toho z účastníků, na jehož stranu do řízení vedlejší účastník vstoupil. Do řízení vstoupí buď
z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. V řízení má
vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe (§ 93 OSŘ)
V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo
povinnostech má být v řízení jednáno (tzv. druhá definice účastníků řízení uvedená v ust. § 94 odst. 1 OSŘ).
Např. v řízení o zrušení obchodní společnosti a nařízení její likvidace jsou účastníky řízení obchodní společnost a
všichni její společníci.
Podle třetí definice účastníků řízení uvedené v § 94 odst. 2 OSŘ jsou účastníky řízení navrhovatel a ti, které
zákon za účastníky označuje. Např. podle § 14 InsZ jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří
uplatňují své právo vůči dlužníku. Nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující právo
v insolvenčním řízení účastníky jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.
Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat a má tedy procesní způsobilost, v tom
rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
Fyzická osoba má plnou procesní způsobilost (může sama jednat ve všech věcech) v případě, že je
zletilá a má plnou způsobilost k právům a povinnostem (je zcela svéprávná).
Za právnickou osobu jedná
a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho
předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo
b)
její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo
c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se
zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo
d)
její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
Za stát před soudem vystupuje
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a)
b)
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního
předpisu, a to prostřednictvím pověřeného zaměstnance,
organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech, a to
prostřednictvím vedoucího organizační složky nebo jím pověřeného zaměstnance.
Účastník nemusí jednat osobně, ale může jednat prostřednictvím svého zástupce. Zákon rozlišuje
a) zastoupení na základě zákona (§ 22 a § 23 OSŘ):
- fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupena svým zákonným
zástupcem,
- vyžadují-li to okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která nemá
způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, i
když jde o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně.
b) zastoupení na základě plné moci (§ 24 až § 28a OSŘ) udělené
- advokátu či notáři,
- kterékoliv fyzické osobě, jež má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, tedy tzv. obecnému
36
zmocněnci s tím, že tento zástupce může jednat jedině osobně ,
- členem příslušné odborové organizaci s výjimkou věcí obchodních,
- popř. na základě plné moci udělené další právnické osobě uvedené v ust. § 26 OSŘ v tam vyjmenovaných
typech sporů.
c) na základě rozhodnutí soudu (§ 29 až § 31 OSŘ)
- opatrovníkem (např. v případech, kdy není zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před
37
soudem samostatně, nebo v případech, kdy pobyt účastníka není znám apod.) nejčastěji z řad advokátů
nebo
- zástupcem v případě, kdy jsou u účastníka splněny předpoklady pro osvobození od placení soudních
poplatků (účastníkovi nedovolí jeho ekonomická situace zajistit si zástupce na základě plné moci) a je-li to
nezbytné k ochraně jeho zájmů. Nejčastěji je zástupcem ustanoven advokát; jinou osobu lze ustanovit
zástupcem, jen když s tím tato osoba vysloví souhlas.
Žaloba
Žaloba (návrh na zahájení řízení) musí obsahovat:
-
obecné náležitostí podání soudu předepsané v ust. § 42 odst. 4 OSŘ,
označení účastníků řízení popř. též jejich zástupců
vylíčení rozhodujících skutečností, na kterých se žaloba zakládá,
označení důkazů, kterých se žalobce k prokázání svých tvrzení dovolává,
žalobní petit, tedy návrh rozsudečného výroku (z návrhu musí být patrno, čeho se žalobce žalobou
domáhá).
K žalobě musí žalobce připojit
36
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1301/97 ze dne 29. 4. 1999: Je-li obecný zmocněnec zřejmě nezpůsobilý k
řádnému zastupování nebo vystupuje-li v různých věcech opětovně, soud usnesením vysloví nepřípustnost zastoupení; dokud
takové usnesení není v právní moci, jsou procesní úkony, jeţ tento zmocněnec učiní jako zástupce účastníka, účinné.
37
Ústavní soud,II. ÚS 1371/08, [190/2008 USn.]: Ustanovit účastníkovi neznámého pobytu procesního opatrovníka je zákonem
umoţněno proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní
zástupce. Pokud má účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento
účastník sám. Pokud však opatrovníka coby zástupce účastníka řízení ustanoví soud, odpovídá za to, ţe opatrovník bude hájit
práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, ţe opatrovník
svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec (jako v posuzovaném případě), anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je
soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku zcela
popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
plnou moc udělenou zástupci, je-li zastoupen a
listinné důkazy, kterých se v žalobě dovolává.
Žalobou se lze domáhat, aby bylo rozhodnuto zejména
a) osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení,
neplatnosti nebo neexistenci partnerství, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o
prohlášení za mrtvého);
b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva;
c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Žalobu je možno podle ust. § 42 OSŘ podat
- v listinné podobě nebo v
- elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě.
Přitom platí, že
- žaloba doručená soudu faxovým podáním nebo e-mailovým podáním musí být písemně doplněna
nejpozději do tří dnů, předložením jejího originálu, případně písemným podáním shodného znění. K
žalobě, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
- V případě žaloby v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem se nevyžaduje
doplnění předložením originálu.
- Je-li žaloba podána prostřednictvím datové schránky žalobce, převažuje v soudní praxi názor, že opatřena
uznávaným elektronickým podpisem být nemusí.
Neobsahuje-li žaloba všechny zákonem předepsané náležitosti nebo je-li neurčitá či nesrozumitelná, vyzve
soud žalobce, aby žalobu doplnil nebo její vytčené vady odstranil. Nejsou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny
a nelze-li z tohoto důvodu v řízení pokračovat, soud žalobu podle ust. § 43 odst. 2 OSŘ odmítne.
Žalobce může v průběhu řízení s žalobou disponovat, a to takto:
- Žalobce může za řízení podle § 95 OSŘ se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud nepřipustí
změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném
návrhu.
- Žalobce může vzít žalobu zpět, a to zčásti nebo zcela. Zpětvzetí žaloby je přípustné až do pravomocného
skončení řízení. Podle ust. § 96 OSŘ soud řízení o žalobě zastaví; došlo-li k vydání rozhodnutí, pak zároveň
nepravomocné rozhodnutí zruší. Na základě zpětvzetí žaloby nebude řízení zastaveno pouze v případě,
38
kdy ostatní účastníci se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí. Zpětvzetí zpětvzetí není přípustné.
Jednání před soudem
Po zahájení soudního řízení
soudce zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení (zejména zda věc náleží do pravomoci soudů, zda je
soud věcně a místě příslušný, zda projednání věci nebrání překážka věci zahájené nebo věci rozsouzené),
soudce zkoumá, zda žaloba má všechny zákonem předepsané náležitosti, a pokud nikoliv, vyzve žalobce
k odstranění vad žaloby.
Jsou-li splněny všechny podmínky pro projednání žaloby, pak soudce
žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci
písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s
ohledem na povahu věci neúčelným;
účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství
podle zákona o sociálních službách, je-li to vhodné;
vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a rozhodnutí;
38
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4822/2007 ze dne 2. 7. 2009: Jestliţe je zpětvzetí ţaloby doručeno soudu ve
stejný den jako odvolání zpětvzetí ţaloby, ale v dřívější hodinu, účinky odvolání tohoto procesního úkonu nenastanou.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
ustanoví znalce, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí;
zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže je to účelné, může provést důkaz
prostřednictvím dožádaného soudu;
činí jiná vhodná opatření.
Kvalifikovaná výzva k vyjádření
Jestliže se žalovaný na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, podal-li neodůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu
nebo elektronickému platebnímu rozkazu, popř. v dalších případech, kdy to soudce považuje za vhodné, může
žalovanému usnesením podle ust. § 114b OSŘ uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok
uplatněný žalobcem zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a
k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává. Lhůta k vyjádření činí 30 dnů od doručení tohoto
usnesení; náhradní doručení usnesení je vyloučeno, ledaže bylo doručováno prostřednictvím veřejné datové
sítě do datové schránky žalovaného. Uplyne-li lhůta marně, má se za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou
39
uznává; soud pak rozhodne rozsudkem pro uznání, aniž by bylo třeba nařídit k projednání žaloby jednání.
Přípravné jednání
Ust. § 114b OSŘ umožňuje soudci nařídit přípravné jednání. Při něm soudce zejména
- v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení, a případně přijme opatření k
odstranění zjištěného nedostatku podmínek řízení,
- vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc a
návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání a aby splnili své další procesní povinnosti, a poskytne
účastníkům potřebná poučení;
- pokusí se o smírné vyřešení věci,
- může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem, je-li to účelné a vhodné,
- uloží účastníkům řízení další procesní povinnosti potřebné k dosažení účelu řízení.
Předvolání musí být účastníkům doručeno nejméně 20 dnů před konáním přípravného jednání; náhradní
doručení předvolání je vyloučeno, to neplatí, bylo-li doručováno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové
schránky.
Nedostaví-li se bez omluvy k přípravnému jednání žalobce, soud řízení zastaví; nedostaví-li se bez řádné a
včasné omluvy žalovaný, platí, že nárok uznává a o nároku soud rozhodne rozsudkem pro uznání, aniž by bylo
třeba nařídit ve věci jednání. O těchto následcích musí být účastníci v předvolání poučení.
Před skončením přípravného jednání poučí soudce účastníky řízení o tom, že ke skutečnostem a k důkazům
označeným po skončení přípravného jednání popř. po uplynutí dodatečné lhůty, kterou účastníkům soud při
přípravném jednání k označení skutečností a důkazů stanovil, nelze přihlížet (vyjma případů stanovených v ust.
§ 118b OSŘ).
Průběh jednání
Jednání řídí jediný soudce (samosoudce, OSŘ používá termín předseda senátu), jednání je veřejné, veřejnost
může být vyloučena, jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných informací chráněných
zvláštním zákonem, obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost. O průběhu soudního jednání
se pořizuje zvukový záznam nebo písemný protokol.
39
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1951/2004: Má-li se za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. za
to, ţe ţalovaný nárok uplatněný proti němu ţalobou uznal, soud rozhodne podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem
pro uznání, i kdyţ se ţalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, ţe nárok ţalobce zcela
neuznává, a i kdyţ ve svém opoţděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichţ staví svoji procesní obranu.
Jestliţe ţalovaný podal vyjádření ve věci aţ po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení
§ 114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti ţalovanému v ţalobě jen tehdy, jestliţe ţalovaný
prokáţe, ţe mu v podání vyjádření bránil váţný důvod, a současně, jestliţe takový váţný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě
stanovené pro podání vyjádření nebo jestliţe šlo o tak váţný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byt' jen sdělil, ţe u něj
tento váţný důvod nastal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
-
-
-
Soudce nejprve zjistí totožnost předvolaných účastníků řízení a jejich zástupců; pokud některý z nich
není přítomen, rozhodne, zda bude věc projednána v jeho nepřítomnosti.
Poučí účastníky řízení o tom, že mohou vznášet námitky místní a věcné nepříslušnosti soudu
k projednání věci a námitky podjatosti soudce či zapisovatelky.
Žalobce na výzvu soudce přednese žalobu, popř. sdělí její podstatný obsah; za nepřítomného žalobce
tak učiní soudce.
Soudce vyzve žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě; není-li žalovaný přítomen a učinil-li písemné
vyjádření, soud sdělí jeho podstatný obsah.
Soudce sdělí účastníkům výsledky přípravy jednání a shrne, které právně významné skutečnosti jsou
mezi účastníky nesporné a které jsou sporné.
Následně probíhá dokazování čtením listin předložených účastníky sporu s jejich písemnými podáními
nebo přímo v průběhu soudního jednání, může proběhnout výslech účastníků či předvolaných svědků
apod.
Soud po provedení navržených důkazů poučí účastníky řízení o tom, že rozhodující skutečnosti musí
být tvrzeny a důkazy označeny nejpozději do skončení prvního jednání ve věci (pokud předtím
neproběhlo přípravné jednání).
Jsou-li účastníky řízení navrženy další důkazy, soud zpravidla odročí jednání za účelem jejich opatření.
Nejsou-li další důkazy navrhovány, popř. dojde-li soud k závěru, že provedení dalších důkazů není
třeba, důkazní řízení končí.
Soud vyzve účastníky řízení, aby shrnuli své návrhy a vyjádřili se ke skutkové a právní stránce věci.
Zároveň účastníci vyúčtují vynaložené náklady řízení.
Na to soudce vyhlásí rozsudek, odůvodní jej a poučí účastníky řízení o opravném prostředku. Ve
složitější věci může být jednání odročeno za účelem přípravy a vyhlášení rozsudku o 10 dnů (§ 156
odst. 2 OSŘ).
Písemné vyhotovení rozsudku musí být účastníkům rozesláno ve lhůtě 30 dnů od jeho vyhlášení (§ 158
odst. 4 OSŘ).
Důkazní povinnost účastníků řízení, okruh důkazních prostředků, způsob provádění dokazování a hodnocení
důkazů jsou upraveny v ust. § 120 až 136 OSŘ.
Typy soudních rozhodnutí
Soud rozhoduje rozsudkem, usnesením, platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem, směnečným
nebo šekovým platebním rozkazem
Rozsudek
Rozsudkem rozhoduje soud ve věci samé (zákon může stanovit případy, kdy se ve věci samé rozhoduje
usnesením).
Lze rozlišit
- rozsudek vydaný po projednání věci, jímž je rozhodnuto ve věci samé o celém uplatněném nároku,
- rozsudek částečný, bylo-li účelné rozhodnout nejprve o části uplatněného nároku; dodatečně pak soud
rozhodne o zbývající části uplatněného nároku,
- rozsudek mezitímní, jímž soud nejprve rozhodne pouze o základu nároku (např. ve sporu o náhradu
škody nejprve rozhodne o tom, zda žalobce právo na náhradu škody má, výše škody je pak řešena
40
následně) ,
- rozsudek pro uznání podle ust. § 153a OSŘ, uzná-li žalovaný uplatněný nárok v průběhu soudního
řízení nebo nastane-li domněnka uznání závazku tím, že se žalovaný nevyjádří na kvalifikovanou výzvu
podle ust. § 114b OSŘ nebo se nedostaví k přípravnému jednání podle ust. § 114c OSŘ,
40
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2180/2010: V řízení, jeţ následuje po vydání mezitímního rozsudku, soud
zkoumá jiţ jen výši plnění pouze ve vztahu k nárokům, na něţ se vztahuje mezitímní rozsudek.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3656/2009:Základem projednávané věci, o němţ můţe soud rozhodnout
mezitímním rozsudkem, jsou všechny sporné otázky vyplývající z uplatňovaného nároku, s výjimkou výše nároku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
rozsudek pro zmeškání podle ust. § 153b OSŘ; nedostaví-li se žalovaný bez řádné a včasné omluvy
k prvnímu jednání ve věci, ačkoliv byl řádně předvolán a o následcích nedostavení se k soudu byl
v předvolání poučen, má se za to, že skutečnosti uvedené v žalobě jsou mezi účastníky řízení
41
nesporné.
Pro rozsudek platí:
- Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 OSŘ).
- Soud může v rozsudku překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se
domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu
vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 OSŘ).
- Rozsudek se vyhlašuje veřejně, písemné vyhotovení rozsudku musí být účastníkům odesláno do 30 dnů
od jeho vyhlášení; náležitosti rozsudku jsou předepsány v ust. § 157 a 158 OSŘ).
- Opravným prostředkem proti rozsudku je odvolání, které lze podat do 15 dnů od doručení rozsudku.
- Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je pravomocný a pro účastníky řízení
závazný.
- Je-li v rozsudku uložena povinnost, je třeba splnit ji do tří dnů od právní moci rozsudku, neurčí-li soud
lhůtu k plnění jinak.
- Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění, není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění,
je vykonatelný, jakmile nabyl právní moci, ledaže půjde o rozsudek předběžně vykonatelný (§ 161 a162
OSŘ).
Usnesení
Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Pro usnesení platí
- usnesení se doručuje účastníkům, je-li proti němu přípustné odvolání, je-li to potřebné pro vedení
řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníku ukládá nějaká povinnost (§ 168 OSŘ),
- náležitosti písemného vyhotovení usnesení upravuje ust. § 169 OSŘ,
- usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není soud vázán,
- lhůta k plnění počíná běžet již od doručení usnesení; jejím uplynutím je usnesení vykonatelné (§ 171
OSŘ).
Platební rozkaz
Pro platební rozkaz podle § 172 až 174 OSŘ platí:
- vydá jej soud, bylo-li v žalobě uplatněno právo na peněžitý nárok a uplatněné právo ze žaloby a
připojených listin vyplývá,
- platební rozkaz neobsahuje odůvodnění,
- je třeba doručit jej do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno; nepodaří-li se platební
rozkaz žalovanému doručit, soud jej zruší a k projednání žaloby nařídí jednání,
- podáním včasného odporu se platební rozkaz ruší, odpor nemusí být odůvodněn; soud nařídí ve věci
jednání,
- platební rozkaz, proti kterému nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku,
- platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného nebo má-li být doručen do ciziny.
Elektronický platební rozkaz
Pro elektronický platební rozkaz podle ust. § 174a OSŘ platí
41
Usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 421/94–53 ze dne 11. 12. 1996: Jednou z podmínek vydání rozsudku pro
zmeškání je i posouzení oprávněnosti nároku ţalobcova po hmotněprávní stránce alespoň z důkazů, obsaţených ve spisech.
Pouhé zmeškání nemá za následek, ţe ţalovaný spor bez dalšího prohrává.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
vydá jej soud k návrhu na předepsaném formuláři doručeném elektronickou cestou a opatřeném
uznávaným elektronickým podpisem,
peněžité plnění nesmí převýšit 1.000.000,- Kč,
odpor se podává rovněž na předepsaném formuláři,
jinak obdobně platí ustanovení § 172 až 174 OSŘ o platebním rozkazu.
Směnečný platební rozkaz
Pro směnečný platební rozkaz podle ust. § 175 OSŘ platí
- vydá jej soud k návrhu, k němuž je připojen originál platné směnky a popř. další listiny nutné
k uplatnění práv ze směnky,
- ve směnečném platebním rozkazu stanoví soud 8denní lhůtu k zaplacení nebo k podání námitek,
- náhradní doručení směnečného platebního rozkazu není vyloučeno,
- pro námitky platí koncentrace řízení; v námitkách musí být uvedeno vše, co žalovaný proti povinnosti
zaplatit namítá, neboť k později uplatněným námitkám soud nepřihlédne,
- opožděně podané nebo neodůvodněné námitky soud odmítne,
- podá-li žalovaný včas odůvodněné námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání a rozhodne, zda
směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo jej ruší,
- nepodá-li žalovaný včasné a odůvodněné námitky, má pravomocný směnečný platební rozkaz účinky
pravomocného rozsudku.
Soudní poplatky a náklady řízení
Zákon č. 549/1991 Sb. v platném znění upravuje okruh poplatníků, vznik poplatkové povinnosti, sazby
soudních poplatků, splatnost poplatků, placení poplatků a následky nezaplacení poplatku, vracení poplatků a
osvobození do placení soudních poplatků.
Poplatník
Poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou
a) navrhovatel (navrhovatelé), není-li zákonem stanoveno jinak,
b) účastníci smíru uzavřeného ve smírčím řízení,
c) žalovaný (žalovaní) uplatňující svá práva vzájemným návrhem,
d) fyzická nebo právnická osoba, jíž se týká provedení zápisu v obchodním rejstříku, o kterém rozhodl
soud v řízení zahájeném bez návrhu,
e) právnická osoba v řízení zahájeném bez návrhu, ve kterém soud rozhodl o zrušení nebo likvidaci
právnické osoby nebo o jmenování likvidátora právnické osoby.
Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení
poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo
není-li též od poplatku osvobozen.
Poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem
dovolatel
Vznik poplatkové povinnosti
Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost
a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení,
b) podáním odvolání,
c) podáním dovolání,
d) v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o
insolvenčním návrhu,
e) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti se schválením smíru ve smírčím řízení,
f) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení
předběžného opatření,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
g)
v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci
samé.
Sazby soudních poplatků
Výše soudních poplatků je stanovena sazebníkem, který tvoří přílohu k SoudP. Soudní poplatek tak činí např.
- za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, 5% z žalované
částky, minimálně 1.000,- Kč,
- za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je nemovitost 5.000,- Kč (za
nemovitosti na jednom listu vlastnictví),
- za návrh na zahájení řízení o rozvod, za návrh na zahájení řízení o ochranu osobnosti 2.000,- Kč,
- za návrh na určení výše výživného 500,- Kč (do částky 50.000,- Kč včetně),
- za incidenční žalobu o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky 5.000,- Kč,
- za žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost 5.000,- Kč.
Placení soudních poplatků
Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. Vznikne-li povinnost zaplatit soudní poplatek až na
základě pravomocného soudního rozhodnutí, je splatný do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí.
Poplatek do výše 5.000,- Kč lze zaplatit vylepením kolkových známek. Poplatek nad 5.000,- Kč je třeba uhradit
na účet příslušného soudu vedený u ČNB. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání nebo dovolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Osvobození od placení soudních poplatků
Podle ust. § 11 odst. 1 SoudP se od poplatku osvobozují řízení ve věcech
a) opatrovnických, péče soudu o nezletilé, osvojení a povolení uzavřít manželství,
b) důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu,
nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální
péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek,
c) vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí,
d) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče,
e) dědických v prvním stupni řízení,
f) způsobilosti k právním úkonům, poručenských a určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho
osvojení,
g) obchodního rejstříku, týká-li se zápis fyzické nebo právnické osoby, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek
se řeší v insolvenčním řízení, v němž již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku,
h) volebních,
i) kompetenčních žalob,
j) návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu,
k) výmazu podnikatele z obchodního rejstříku,
l) náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím,
rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.
Ust. § 11 odst. 2 SoudP pak vymezuje okruh osob, které jsou ze zákona osvobozeny od placení poplatků
osvobozeny. Mezi ně např. patří:
- Česká republika a státní fondy,
- územní samosprávné celky v případech, kdy se spor týká výkonu státní správy, který je na ně přenesen,
- navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení, nejde-li o vzájemnou vyživovací povinnost
rodičů a dětí,
- navrhovatel v řízení o náhradu škody na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s
ublížením na zdraví a náhrady nákladů léčení,
- navrhovatel v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
neprovdaná matka v řízení o příspěvek na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a
slehnutím,
navrhovatel v řízení o určení rodičovství, s výjimkou navrhovatele v řízení o popření rodičovství,
společenství vlastníků jednotek3a) ve věcech rejstříku společenství vlastníků jednotek,
insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají
majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku,
dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení.
Od placení soudního poplatků může být účastník v probíhajícím soudním řízení osvobozen též rozhodnutím
soudu podle ust. § 138 OSŘ (ze sociálních důvodů).
Zákon o soudních poplatcích rovněž upravuje sazby poplatků za úkony v rámci soudního řízení nebo za
úkony státní správy soudu (např. za vydání opisů, výpisů či potvrzení).
Náklady řízení
O nákladech řízení soud rozhoduje zpravidla v konečném rozhodnutí ve věci. Pravidla pro rozhodování
o nákladech řízení jsou upravena v ust. § 137 až 151a OSŘ.
Mezi náklady řízení, které vznikají účastníkům, zejména patří:
- soudní poplatky,
- hotové výdaje účastníka vzniklé mu zejména v souvislosti s účastí u soudního jednání,
- ušlý výdělek
- náklady důkazů,
- odměna pro mediátora za první setkání s mediátorem nařízené soudem,
- odměna za zastoupení advokátem (odměna se přiznává podle vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění),
popř. navýšená o DPH, je-li advokát plátcem této daně,
- hotové výdaje zastupujícího advokáta (přiznávají se podle vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění),
popř. navýšené o DPH, je-li advokát plátcem této daně.
Zpravidla rozhoduje soud o náhradě nákladů řízení podle výsledku sporu tak, že úspěšný účastník má proti
neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Pokud ovšem bylo předmětem
sporu peněžité plnění, bude podle ust. § 142a OSŘ úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů
řízení jen tehdy, pokud ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění
(předžalobní upomínku).
Bude-li soudní řízení zastaveno, pak soud podle ust. § 146 OSŘ zkoumá, zda zastavení řízení zavinil žalobce
či žalovaný; podle toho pak rozhodne o povinnosti nahradit náklady řízení.
Pro rozhodování o nákladech řízení dále platí:
- Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým
chováním nezavdal příčinu k podání žaloby (§ 143 OSŘ).
- Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradil náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly,
jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila
(tzv. separace nákladů podle ust. § 147 OSŘ).
- Stát má podle ust. § 148 OSŘ podle výsledku řízení proti účastníkům řízení právo na náhradu nákladů
řízení, které platil (vyplacené svědečné, znalečné apod.).
Řádné a mimořádné opravné prostředky
Řádnými opravnými prostředky jsou
- odvolání proti rozsudku či usnesení,
- odpor proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu a elektronickému platebnímu
rozkazu,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
námitky proti směnečnému nebo šekovému platebnímu rozkazu.
Mimořádnými opravnými prostředky jsou
- dovolání,
- žaloba na obnovu řízení a
- žaloba pro zmatečnost.
Odvolání
Odvolání je řádným opravným prostředkem proti rozsudku a usnesení, pokud zákon v ust. § 202 OSŘ nestanoví,
že proti nim odvolání přípustné není. Podle ust. § 202 odst. 1 OSŘ není odvolání přípustné proti usnesení, jímž
a) se upravuje vedení řízení;
b) byl k řízení přibrán další účastník podle § 94 odst. 3OSŘ;
c) bylo zahájeno řízení bez návrhu;
d) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil podle §
43 odst. 1 OSŘ;
e) bylo prominuto zmeškání lhůty;
f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu;
g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3 OSŘ;
h) byl schválen smír;
i) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110 OSŘ;
j) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil podle § 114b a § 193d OSŘ;
k) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,
l) bylo rozhodnuto o opatřeních k zajištění podmínek pro navrácení dítěte podle § 193c OSŘ;
m) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné podle § 50d OSŘ;
n) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu;
o) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,
p) bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 3 OSŘ;
q) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2 OSŘ.
Podle ust. § 202 odst. 2 OSŘ není dále odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10.000,- Kč, když k příslušenství se přitom nepřihlíží (rozhodnutí v tzv.
bagatelních věcech), a proti rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání, pokud není v odvolání namítáno, že
nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání.
Pro odvolání platí:
- Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů od doručení napadeného rozhodnutí a to u soudu, jehož
rozhodnutí je odvoláním napadeno.
- Náležitosti odvolání jsou uvedeny v ust. § 205 OSŘ a účastník musí v odvolání mimo jiné uvést i to,
v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí a čeho se odvolatel odvoláním domáhá. Na
rozdíl od odporu tedy musí být odvolání řádně odůvodněno.
- Vady odvolání se pokusí odstranit soud prvního stupně tím, že usnesením vyzve odvolatele
k odstranění vad odvolání.
- Soud prvního stupně rovněž posoudí včasnost podaného odvolání, vyzve odvolatele k zaplacení
soudního poplatku za odvolání a před předložením věci odvolacímu soudu rovněž opatří vyjádření
protistrany.
- O odvolání rozhoduje odvolací soud vyjma případů uvedených v ust. § 210a OSŘ, kdy může o odvolání
rozhodnout soud prvního stupně, pokud odvolání v plném rozsahu vyhoví.
- Je-li rozhodnutí napadeno včas podaným odvoláním, nenabude právní moci, dokud o odvolání
pravomocně nerozhodne odvolací soud.
- V rámci odvolacího řízení může účastník uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat další důkazy, jež
nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v ust. § 205a OSŘ.
Odpor
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Odporem lze napadnout platební rozkaz a elektronický platební rozkaz. Pro odpor platí:
- Odpor se podává do 15 dnů od doručení platebního rozkazu či elektronického platebního rozkazu.
- Odpor nemusí být odůvodněn, pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu může
žalovaný využít formulář a odeslat jej elektronicky, pokud bude opatřen zaručeným elektronickým
podpisem,
- Opožděně podaný odpor soud odmítne.
- Včas podaným odporem se platební rozkaz či elektronický platební rozkaz ruší a soud ve věci zpravidla
nařídí soudní jednání.
Námitky
Námitkami lze napadnout směnečný nebo šekový platební rozkaz. Pro námitky platí:
- Námitky se podávají do 15 dnů od doručení směnečného nebo šekového platebního rozkazu.
- Námitky musí být odůvodněny. V námitkách musí žalovaný uvést vše, co proti povinnosti zaplatit
namítá. K později vzneseným námitkám soud při projednání věci nepřihlédne (platí zde přísná
42
koncentrace řízení) .
- Opožděně podané nebo neodůvodněné námitky soud odmítne.
- Včasnými a odůvodněnými námitkami se sice směnečný nebo šekový platební rozkaz neruší, soud však
k projednání námitek nařídí jednání a poté rozhodne, zda směnečný či šekový platební rozkaz
ponechává v platnosti či zda jej ruší.
Dovolání
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu, pokud to zákon připouští. Pro dovolání podle ust. § 236 až 234g OSŘ platí:
- Není-li stanoveno jinak, je podle ust. § 237 OSŘ dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem
vyřešená právní otázka posouzena jinak.
- Ust. § 238 OSŘ upravuje okruh věcí, ve kterých není dovolání přípustné (např. ve věcech o peněžité
plnění nepřevyšující 50.000,- Kč).
- Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
- Náležitosti dovolání jsou upraveny v ust. § 241a OSŘ. V dovolání musí být mimo jiné uveden i důvod
dovolání, a to tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v
čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. V dovolání nelze odkazovat na předchozí ve věci
učiněná podání a nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy. Po dobu trvání lhůty pro dovolání může
dovolatel měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá.
42
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouc, sp. zn. 7 Cmo 394/2002 ze dne 1. 6. 2004:Námitky týkající se skutečností nastalých
aţ po vydání směnečného platebního rozkazu, nelze jako účinnou procesní obranu uplatnit v řízení o námitkách, ale aţ v
eventuálním řízení o výkon rozhodnutí.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2988/2007 ze dne 26. 11. 2008:V námitkách proti směnečnému platebnímu
rozkazu musí ţalovaný uvést vše, co proti němu namítá, coţ platí i pro námitku promlčení.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4722/2007 ze dne 29. 9. 2009: Mají-li mít námitky proti směnečnému
platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky),
bude poţadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliţe ţalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí
obsah tzv. směnečné smlouvy, jeţ byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného
dluţníka (např. uvede, ţe podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku), a dále vymezí
skutečnost, v jejímţ důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. ţe pohledávka směnkou zajištěná jiţ byla
zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
Účastník podávající dovolání musí být zastoupen advokátem; to neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba
s právnickým vzděláním, nebo právnická osoba, jedná-li za ni osoba s právnickým vzděláním.
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR podle pravidel upravených v ust. § 242 až 243g OSŘ.
Obnova řízení
Podle ust. § 228 OSŘ může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo
pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení
před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v zákoně též před odvolacím soudem,
pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně
nebo za podmínek uvedených v zákoně též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho
příznivější rozhodnutí ve věci.
Pro žalobu na obnovu řízení platí:
- Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo obnovu
navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však
neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Po třech letech od právní
moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní
rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v
občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.
- Žalobu projedná soud, který rozhodoval v prvním stupni.
- Žalobu pro projednání buď zamítne, nebo obnovu řízení povolí.
- Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení nabude právní moci, věc znovu
bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při
projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh
na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí
původní rozhodnutí.
- V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o žalobě na
obnovu řízení; o náhradě nákladů původního řízení však nerozhodne, jestliže rozhodnutí po povolení
obnovy nenahrazuje původní rozhodnutí.
Žaloba pro zmatečnost
Podle ust. § 229 OSŘ může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu
prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže
a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,
c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2 OSŘ) a
nebyl řádně zastoupen,
d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,
e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího,
h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu
nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny
předpoklady.
Dále může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně
nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo
pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže
a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
c)
odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo
pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo
platebním rozkazem uložené nelze vykonat.
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho
pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným
postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu
prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 OSŘ.
Pro žalobu pro zmatečnost dále platí
- Není-li v ust. § 234 OSŘ stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od
doručení napadeného rozhodnutí.
- Žalobu pro zmatečnost projedná soud, který rozhodoval v prvním stupni, není-li v ust. § 235a OSŘ
stanoveno jinak.
- Žalobu pro zmatečnost soud po jejím projednání buď zamítne, nebo napadené rozhodnutí zruší.
- Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož rozhodnutí jde, věc, jakmile
usnesení nabude právní moci, bez dalšího návrhu projedná a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co
vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Právní názor obsažený ve zrušovacím
usnesení je pro nové projednání a rozhodnutí věci závazný.
Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána jak žaloba na obnovu řízení, tak žaloba pro zmatečnost, spojí soud
věci ke společnému projednání. Důvodně podanou obnovu řízení může soud povolit, jen kdy žalobu pro
zmatečnost odmítne, zamítne nebo řízení o ní zastaví (§ 235b a § 235e OSŘ).
Je-li pravděpodobné, že žalobě na obnovu řízení nebo žalobě pro zmatečnost bude vyhověno, může soud
nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
10.2. Modelový případ: Zpracování žaloby před jejím projednáním soudem
Žaloba
V našem modelovém příkladu podal pan Jan Novák žalobu ve znění:
Okresnímu soudu v Hradci Králové
Ignáta Hermanna 227/02
500 02 Hradec Králové
Žaloba o zaplacení částky 40.000,- Kč
Tímto podávám žalobu na pana Jiřího Vopičku, bytem Krátká 555, Hradec Králové, který mi neproplatil fakturu
č. 12345 ze dne 30.6.2013 ve výši 40.000,-Kč za provedenou práci.
Žádám, aby soud uložil panu Vopičkovi zaplatit mi částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení a uhradit mi
náklady řízení.
S úctou
Jan Novák
Dlouhá 444
V Hradci Králové dne 30.10.2013
Příloha: faktura č. 12345 ze dne 30.6.2013
Žaloba byla doručena v jednom vyhotovení v písemné podobě do podatelny příslušného okresního soudu spolu
s kopií neproplacené faktury.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Posouzení náležitostí žaloby soudem
Pracovnice soudu provede při zápisu žaloby do příslušného rejstříku lustraci, zda řízení ve stejné věci již u soudu
neprobíhá nebo neproběhlo, neboť v takovém případě by mohla projednání žaloby bránit překážka věci
zahájené nebo rozsouzené, což by mělo za následek zastavení řízení.
Spis je předán soudci, který posoudí, zda je okresní soud věcně a místně příslušný k projednání žaloby. Pokud
by se domníval, že k projednání žaloby je příslušný krajský soud, předložil by podle § 104a odst. 2 OSŘ věc
k posouzení nadřízenému soudu, kterým by byl Vrchní soud v Praze. Pokud by měl za to, že není k projednání
místně příslušný, vyslovil by místní nepříslušnost a věc postoupil k projednání příslušnému okresnímu soudu
(podle § 105 OSŘ). V našem modelovém případě je soud věcně i místně příslušným k projednání žaloby.
Soud dále zkoumá, zda žaloba nemá takové formální nebo obsahové nedostatky, které by bránily jejímu
projednání. V daném případě lze žalobě vytknout minimálně následující:
- Pokud zná žalobce datum narození nebo rodné číslo žalovaného, je vhodné jej uvést, aby nemohlo dojít
k záměně v případě, kdy na stejné adrese budou bydlet dvě osoby stejného jména a příjmení.
- Žalobce je v žalobě povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, na kterých se zakládá jeho pohledávka. Je
nedostatečné, když žalobce uvedl, že důvodem pohledávky je nezaplacená faktura za provedené práce.
- Žalobce je povinen uvést, čeho se žalobou domáhá, zde je jasné, že žalobce se domáhá zaplacení částky
40.000,- Kč, není však jasné, od jakého data požaduje úroky z prodlení, zda sazba 25% je sazbou roční a zda
byla tato sazba úroků z prodlení smluvena.
- Žaloba musí být předložena ve dvojím vyhotovení, aby jedno vyhotovení mohlo být doručeno žalovanému
a jedno aby zůstalo soudu.
Výzva k odstranění vad žaloby, doplňující podání žalobce
K odstranění vad žaloby vyzve soud žalobce usnesením. V usnesení soud žalobci vysvětlí, v čem spatřuje
nedostatky žaloby a jak mají být tyto nedostatky odstraněny. K odstranění vad žaloby soud stanoví žalobci
lhůtu, zpravidla 15 denní a žalobce poučí o tom, že pokud nebudou vady žaloby odstraněny, soud žalobu podle
§ 43 odst. 2 OSŘ odmítne.
Usnesení doručí žalobci, v našem případě poštou, protože žalobce nemá datovou schránku.
Žalobce v našem modelovém případě reagoval na výzvu soudu a ve lhůtě k tomu určené zaslal soudu
následující podání:
Věc: doplnění žaloby o zaplacení částky 40.000,- Kč - ke sp.zn. 10C 369/2013
Tímto doplňuji na výzvu soudu žalobu takto:
Žalovaným je pan Jiří Vopička, narozený 15.5.1962, bytem Krátká 555, Hradec Králové.
Částka 40.000,- Kč představuje cenu zednických a obkladačských prací, které jsem provedl v červnu 2013 na
základě ústně uzavřené smlouvy pro žalovaného při rekonstrukci koupelny na adrese trvalého bydliště
žalovaného. Cenu jsem vyúčtoval po provedení díla fakturou č. 12345 ze dne 30.6.2013, jež byla splatná do
15.7.2013. Žalovaný mi cenu prací neuhradil ani přes četné ústní a telefonické upomínky.
Jiné listiny, než fakturu, k dispozici nemám. Práce mi pomáhal provést pan Milan Zedník, bytem Přímá 666,
Hradec Králové, který může jako svědek potvrdit, že práce byly pro žalovaného podle jeho požadavků řádně a
včas provedeny.
Navrhuji proto, aby soud vydal tento
rozsudek:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 40.000,Kč od 16.7.2013 do zaplacení a dále je povinen žalobci nahradit náklady řízení.
Jan Novák
narozený 28.2.1980
Dlouhá 444
Dvojmo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Výzva k zaplacení soudního poplatku, platba poplatku žalobcem
Po doručení výše uvedeného doplnění žaloby dospěl soud k tomu, že vady žaloby byly odstraněny a že žaloba je
projednatelná.
Nejprve tedy vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Poplatková povinnost vznikla žalobci podáním
žaloby. Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 40.000,- Kč činí podle položky 1 Sazebníku soudních
poplatků, který tvoří přílohu k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, 5% ze žalované částky, tedy 2.000,Kč. Pokud by si žalobce vypočítal soudní poplatek sám, mohl splnit poplatkovou povinnost vylepením kolkových
známek v hodnotě 2.000,- Kč na žalobu. Vzhledem k tomu, že tak žalobce neučinil, vyzval soud žalobce
k zaplacení soudního poplatku usnesením. Žalobce má tak možnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené lhůtě
kolkovými známkami nebo převodem na bankovní účet uvedený ve výzvě k zaplacení soudního poplatku.
Ve výzvě je obsaženo i poučení o následku nezaplacení soudního poplatku: nebude-li soudní poplatek zaplacen,
soud řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 OSŘ platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od
soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
V našem modelovém příkladu žalobce soudní poplatek za žalobu včas zaplatil.
Výzva žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě, vyjádření žalovaného
Podle § 172 OSŘ platí, že soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební
rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností
uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu
žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který
platební rozkaz vydal.
V našem případě se soudce rozhodl, že platební rozkaz nevydá, neboť měl vážné pochybnosti o oprávnění
žalobce domáhat se po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v sazbě 25% p.a. Podle § 517 odst. 2 občanského
zákoníku platí, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle
plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1
vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby
stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu
pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. K 30.6.2013 činila repo sazba ČNB 0,05%,
zákonný úrok z prodlení tak v posuzovaném případě činí 8,05% p.a.
Soud žalobu včetně jejího doplnění doručil do vlastních rukou žalovanému a podle § 114a odst. 2 písm. a) OSŘ
jej vyzval, aby se ve stanovené lhůtě (obvykle 15 dnů od doručení žaloby) k žalobě vyjádřil a aby soudu předložil
listinné důkazy, jichž se bude dovolávat.
Na výzvu reagoval žalovaný vyjádřením ve znění
Věc: vyjádření k žalobě sp.zn. 10C 369/2013
Obdržel jsem žalobu podanou panem Janem Novákem o zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím a ve
stanovené lhůtě podávám toto vyjádření:
Nečiním sporným, že na základě ústní dohody prováděl žalobce zednické a obkladačské práce na rekonstrukci
koupelny na adrese mého trvalého bydliště, a že cena díla byla sjednána pevnou částkou 40.000,- Kč.
Žalobce však v žalobě opomenul uvést, že v průběhu prací obdržel dne 1.6.2013 zálohu ve výši 15.000,- Kč a že
dílo nedokončil (nebyla položena dlažba na podlaze v koupelně).
Proto navrhuji zamítnutí žaloby.
Jiří Vopička
Příloha: doklad o zaplacení zálohy z 1.6.2013
Dvojmo
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zjištění stanoviska žalobce k vyjádření žalovaného, částečné zpětvzetí žaloby
S ohledem na obsah vyjádření žalovaného bude vhodné, aby soud zaslal toto vyjádření žalobci, který by měl mít
možnost seznámit se se stanoviskem žalovaného ještě před soudním jednáním a aby na toto stanovisko mohl
potřebným způsobem reagovat.
V našem případě žalobce uznal, že žalovaný skutečně zálohu na provedení prací ve výši 15.000,- Kč zaplatil, a
proto vzal žalobu částečně do výše 15.000,- Kč zpět. Učinil tak podáním tohoto znění:
Věc: částečné zpětvzetí žaloby - ke sp.zn. 10C 369/2013
Vzhledem k tomu, že žalovaný skutečně dne 1.6.2013 zaplatil zálohu na provedení prací, beru tímto žalobu do
výše 15.000,- Kč s příslušenstvím zpět.
Nadále však trvám na tom, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 25.000,- Kč s příslušenstvím.
Dílo bylo žalobcem řádně provedeno a dokončeno. Provedení pokládky dlažby v koupelně nebylo předmětem
smlouvy, proto nebylo žalobcem provedeno.
Jan Novák
narozený 28.2.1980
Dlouhá 444
Dvojmo
Podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo
zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
Podle § 10 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění platí, že soud vrátí žalobci
zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.
Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku).
Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 25.000,- Kč činí 1.250,- Kč, proto soud zároveň v usnesení o
částečném zastavení řízení rozhodne o vrácení části soudního poplatku ve výši 750,- Kč žalobci.
Nařízení soudního jednání
Následně soud nařídí k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti
je třeba (v našem případě rovněž žalobcem zmíněného svědka Milana Zedníka).
Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů
přede dnem, kdy se jednání má konat.
Odročit nařízené soudní jednání k návrhu účastníků řízení lze jen tedy, je-li soudu omluva doručena včas a má-li
účastník závažné důvody, pro které o odročení jednání žádá.
Průběh soudního jednání je upraven v ust. § 115 až § 119a OSŘ.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
11.1. KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A AUDIT
L. Zelinka
Obecná teorie krizí a krizového řízení
Krize
Klíčovým výrazem celé disciplíny je krize. Jde o slovo pocházející z řečtiny, které mj. znamená těžkou,
svízelnou situaci, nebezpečný stav, ale zároveň i rozhodnou chvíli či rozhodný obrat. Krize trvá v krizovém
období, které zahrnuje její latentní (přípravnou) fázi a dále pak, v rámci fáze manifestní (zjevné), etapu
ascendentní (vzestupnou), terminální (vrcholnou) a descendentní (sestupnou). Po jejím odeznění či překonání
buď nezůstávají žádné následky, nebo přetrvávají následky reversibilní (zvratné, odstranitelné) nebo
ireversibilní (nezvratné, trvalé). Variantním vyústěním krize, které nastává nejčastěji v pásmu okolo terminální
fáze, je zánik postiženého objektu. Pak sice také končí i krize (krize je stav určitého objektu - není-li jej, není ani
krize), avšak její důsledky a následky pro okolí trvají a je nutno je řešit.
Krize je jevem, který se vyskytuje v nejrůznějších oblastech - politice, medicíně, makroekonomii atd. Z
mikroekonomického hlediska (v němž se v rámci tohoto studijního programu budeme pohybovat) je za krizi
považováno takové zhoršení stavu zkoumaného objektu, které vede ke ztrátě schopnosti plnit jeho základní,
cílové funkce anebo k jeho úplné dysfunkci a zániku.
Vzhledem k tomu, že povaha mikroekonomických objektů a jejich činnosti není ani homogenní, ani
jednovrstevná (naopak jde o velmi různorodé systémy s velmi členitou strukturou činností v mnoha vrstvách),
není a nemůže být krize sama o sobě totožná se svými jevovými formami, v jakých bývá zachycována, měřena a
zkoumána. V praxi se proto pojmu krize používá jen na velmi obecné úrovni, kdežto v konkrétnějších rovinách
se spíše volí charakteristiky, vycházející buď z toho, v jakém segmentu mikroekonomického objektu či jeho
činnosti krize vznikla anebo (nejčastěji), jakou konečnou jevovou podobu na sebe krize bere z hlediska
charakteristik a ukazatelů, jež se běžně ve vztahu ke zkoumaným objektům sledují.
Příkladem rozlišování krizí podle jejich původu je dělení na krize vnitřní (strategické, taktické a provozní) a
na krize vnější.
Strategické krize se vyznačují dlouhodobostí krizového období v důsledku velmi dlouhé latentní fáze.
Podrobným vyhodnocováním ukazatelů nelze ani v poměrně rozsáhlém časovém intervalu odhalit nějaký
zlomový či kritický bod. Situace zkoumaného objektu se zhoršuje postupně, časová řada jeho vlastních
charakteristik a ukazatelů může dokonce vykazovat určité zlepšování, avšak v nižším rozsahu a tempu, než je
tomu u relevantního okolí (např. u konkurence). Teprve v manifestní fázi (kdy se teprve ukazatele významně
zhorší) se projeví „v čem byl zakopaný pes", tj. že nejde o nic jiného než o pomalu se kumulující důsledky
chybného či neoptimálního strategického rozhodnutí v minulosti. Vystopovat vzájemnou příčinnou souvislost
však mnohdy nebývá snadné.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jako příklady je možno si představit strategická rozhodnutí o investicích do výroby plynového veřejného
osvětlení v době, kdy začínalo být zaváděno veřejné osvětlení elektrické, vývoj rozměrných automobilů s
vysokou spotřebou v předvečer ropného šoku, ale i "běžné" seškrtání nákladů na výzkum a vývoj nových
výrobků v odvětví, které není založeno na neměnné výrobní tradici.
Taktická krize se od krize strategické liší tím, že místo a čas jejího vzniku je zřetelnější; je přiřaditelná
konkrétnímu jednání či události a příčinná souvislost mezi tímto jednáním či událostí a následnou krizí je méně
zprostředkovaná, než u strategické krize. Latentní fáze zde může být často velmi krátká.
Má-li být tento typ krize ilustrován nějakým příkladem, nechť jím je rozhodnutí cestovní kanceláře svěřit
přepravu všech svých zákazníků na americký kontinent parolodi Titanic nebo investovat veškeré své prostředky
koncem osmdesátých let minulého století do výstavby hotelu v Sarajevu. V běžném životě jde kupř. o volbu
nespolehlivého dodavatele či insolventního odběratele atd.
Krize provozní by vlastně nemusely být uváděny jako samostatná skupina, neboť by bylo možno je přiřadit mezi
krize taktické (chybná taktická rozhodnutí na základě poznatků vnitřního kontrolního systému). Protože však
některé zkoumané objekty kontrolní systém nemají, a také z důvodu větší přehlednosti, je tato skupina
uváděna samostatně. Jejím základním mottem je "tisíckrát nic umořilo osla". Vyhodnocováním ukazatelů za
zkoumaný objekt nelze zjistit ohraničené ložisko problémů - ačkoli strategická a většina taktických rozhodnutí
jsou v pořádku, celkové výsledky jsou pochmurné. Přitom není možno je přiřadit nějakému jednotlivému
faktoru či ukazateli. Objekt je zasažen nejčastěji jako celek a postupně eroduje. Jde o důsledek stovek
každodenních maličkostí - nehospodárností, promarněných šancí, nekoordinovanosti atd. - nefunguje běžné
operativní řízení a operativní kontrola.
Pro ilustrační příklady by bylo možno zajít do některých bývalých státních podniků, které několik let čekaly na
privatizaci bez znalosti své budoucnosti, bez pozitivní motivace a skutečného managementu a podléhaly
překvapivě rychlé erozi.
Krize vnější mají nejčastěji podobu důsledku působení vis maior (vyšší moci), ať již ve formě kupř. živelní
pohromy nebo administrativního či politického rozhodnutí. Důležitým znakem působení vyšší moci je to, že jej
nelze předvídat, zabránit mu ani zabránit vzniku jeho nežádoucích následků. Ačkoli toto vymezení je převzato z
právní vědy, kde má významný dopad na řadu závazkových vztahů, je stejně důležité i zde - pokud by totiž
nebyly splněny vyjmenované podmínky, nešlo by o krizi vnější, nýbrž vnitřní (strategickou, taktickou či
provozní).
Vzhledem k tomu, že otázky působení vyšší moci jsou trvalým předmětem vleklých soudních sporů, je velmi
ošemetné pokoušet se zde uvádět jednoduché příklady - s určitou mírou nepřesnosti lze kupř. u živelní
pohromy říci, že znaky vyšší moci nebudou splňovat každoroční záplavy v záplavovém pásmu Nilu, kdežto
povodeň, která by neočekávaně zaplavila celé pražské Staré město, by patrně za působení vyšší moci
považována byla
Pro účely tohoto kurzu však nebude vnější krize důsledně spojována jen s působením vyšší moci - tj. za vnější
faktory budou považovány i takové skutečnosti, které by v rámci právního sporu za vyšší moc nebyly označeny.
V podmínkách ČR půjde např. o administrativně - politická rozhodnutí o privatizaci, restituci nebo transformaci.
V případě členění krizí podlejejich jevové formy lze provést rozlišení na krizi výsledkovou, bilanční a
platební.
Krize výsledková je charakterizována ztrátovostí, tj. nevhodným poměrem mezi náklady a výnosy. Většinou
se objevuje první (mnohdy již v latentní fázi celkové krize); další jevové formy krizí obvykle přicházejí až po ní.
Hlavním pramenem pro její zjišťování je nákladově-výnosový okruh účetnictví, resp. výkaz zisku a ztrát.
Klíčovým ukazatelem je rentabilita.
Krize bilanční se projevuje nevhodným poměrem vlastních a cizích zdrojů, resp. aktiv a cizích zdrojů, který
může vyústit až v předlužení. Nejčastěji jde o důsledek dlouhotrvající nebo velmi hluboké krize výsledkové, kdy
opakované či jednorázové (avšak vysoké) ztráty pohlcují vlastní zdroje, až dojde ke krizi bilanční. Vedle toho
může k bilanční krizi dojít i jinak. Pomineme-li mimořádné události (požár nepojištěného podniku), které se
stejně do bilance promítnou prostřednictvím nákladově výnosového okruhu, bývají tyto krize důsledkem
genetických či vývojových vad zkoumaných objektů. Tzv. genetickými vadami se rozumí skutečnost, že zmíněný
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
objekt byl v bilanční krizi již v okamžiku svého vzniku (např. při založení podkapitalizované obchodní
společnosti). O vývojové vadě hovoříme, pokud se subjekt do krize dostal nikoli v důsledku své ztrátovosti, ale
kupř. v důsledku nepřiměřeně rychlého růstu financovaného z cizích zdrojů. Jak již plyne z názvu, základním
pramenem pro zjišťování tohoto druhu krize je bilance, resp. majetkový okruh účetnictví, a klíčovými ukazateli
pak ukazatele zadluženosti a věřitelského rizika.
Krize platební může být kaskádovým důsledkem krize výsledkové a bilanční - tj. ztráty pohltí vlastní zdroje,
nastane předlužení a ačkoli se veškerá aktiva přemění na peníze, nebudou stačit na úhradu všech závazků.
Nedostatek peněz na úhradu peněžních závazků však přichází v úvahu i bez návaznosti na předchozí krize.
Objevuje se v souvislosti s nedobrým finančním plánováním, poruchami obchodního platebního styku,
řetězovou platební neschopností atd. Informace pro zjišťování platební krize se čerpají především z výkazu
cash-flow, klíčovými ukazateli jsou ukazatele likvidity.
Krizové řízení
Druhou klíčovou kategorií, která vychází z vymezení pojmu krize, je krizové řízení (někdy též řízení a
rozhodování v podmínkách krize). Stejně jako je tomu v případě výrazu krize, i slovního spojení "krizové řízení"
je užíváno spíše v obecném či teoretickém jazyce. Základními stavebními kameny jsou v tomto případě:
- objekt, který je v krizi
- subjekt, který realizuje krizové řízení
- okolí, uvnitř kterého se vše odehrává
- vazby mezi nimi
Objektem krizového řízení může být jak subjekt práva (fyzická či právnická osoba, resp. její hospodaření či
podnikání), tak i ekonomicky vyčleněné entity bez právní subjektivity – kupř. hospodaření konsorcia, ležící
pozůstalost (hereditas iacens) atd.
Subjektem krizového řízení by – pro jednoduchost – měli být kupř. absolventi tohoto kurzu nebo jiné
kvalifikované osoby (krizoví manažeři, insolvenční správci, likvidátoři atd.).
Okolí, uvnitřkterého se proces krizového řízení odehrává, je velmi složitě strukturovanou soustavou
tvořenou všemi relevantními stránkami celkového okolního světa. Patří sem například
- obce, regiony (územní správa a samospráva), státy a nadstátní útvary se svou legislativou, politikou, správními
rozhodnutími atd. ovlivňujícími proces krizového řízení z hlediska jeho umístění,
- odvětvová sdružení a ostatní objekty činné v oboru kde působí krizí postižený objekt - jde kupř. o obchodní
komory, profesní organisace (cechy), se svou tradicí, zvyklostmi atd.,
- konkurenční firmy se svými strategickými i taktickými aktivitami,
- dlužníci a věřitelé (včetně finančního sektoru),
- dodavatelé a odběratelé,
- pracovníci (včetně potenciálních a bývalých) a jejich organizace (odbory),
- veřejnost se svým "veřejným míněním", celkovou či místní politikou, ekologickými organizacemi atd.
Ačkoli mikroekonomický model má těžiště v zájmech, vztazích a jednání lidí, vstupují do něj i faktory "nelidské", kupř. geografická poloha, klimatické podmínky, přístupnost vstupů či transportních tras atd.
Je právě důsledkem existence a vlivu okolí, že krizové řízení (které se tak nemůže odehrávat v jakémsi
vzduchoprázdnu či hermeticky uzavřeném skleníku) je disciplínou balancující na rozhraní vědy a umění - stejně
jako vrcholové řízení či politika. Zatímco směrem "dovnitř" (tj. ve vztazích mezi objektem a subjektem)
převažují exaktní postupy, směrem "ven" (tj. ve vztazích k okolí) je nutno používat spíše postupy intuitivní.
Neplatí to samozřejmě výlučně - kupř. má-li řízený objekt velký počet pracovníků, musí jejich řízení probíhat
jinými formami než v případě malého kolektivu (tj. ve velkých pracovních kolektivech se uplatňují spíše principy
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
politického než technokratického řízení), naopak jsou-li vztahy k okolí redukovány jen na formu soudních sporů,
převažuje konání procesní (tj. přísně formální) nad neformálním. V praktickém životě se rozdíl mezi těmito
dvěma póly projevuje tak, že v oblasti exaktní je největším problémem naléztřešení, kdežto v oblasti "neexaktní" nalézt způsob, jak řešení prosadit a realizovat. Nalézání řešení je problémem vědy; nalézání cest k
jeho prosazení a realizaci je spíše uměním politiky a řízení.
Vazby mezi subjektem a objektem (včetně vazeb k okolí) probíhají a vyvíjejí se v čase. Základní operací jsou
řídící cykly známé ze všech věd zabývajících se systémy, nejvíce pak z kybernetiky. Každý cyklus začíná
transportem informací o řízeném objektu po dostředivé (aferentní) vazbě do řídícího subjektu a po jejich
zpracování a vyhodnocení následuje zpětný transport reakčních instrukcí po odstředivé (eferentní) vazbě od
řídícího subjektu na řízený objekt. Následující cyklus má jednak kontrolní funkci (tj. jeho prostřednictvím se
ověřuje správnost a účinnost předaných instrukcí) a jednak aktualizační (tj. informuje i o změnách, které nastaly
nikoli v důsledku realizace instrukcí od řídícího subjektu, ale z jiných důvodů - kupř. vlivem okolí či vnitřních
mechanizmů objektu).
Oběma fázím cyklu jsou popsány dále - sběr a vyhodnocování informací o objektu souvisí s detekcí krizí,
reakční instrukce jsou zahrnuty v nástrojích krizového řízení.
Nástroje krizového řízení a zahraniční informační zdroje
Disponibilní informační zdroje jsou v dalším textu metodicky tříděny podle vnitřní struktury disciplíny
označované jako „Krizový management“. Ve většině studijních materiálů je tato disciplína nepatřičně zužována
jen na soudní insolvenční procedury a tím vnímána jako subdisciplína obchodního práva, zejména pak
procesního. Je to stejná chyba, jaké se tzv. „západní“ civilizace dopouštějí při pohledu na jinou disciplínu,
zvanou medicína. I zde je patrné zužování jejího rozsahu jen na tzv. medicínu kurativní, tj. na postupy léčení již
vzniklých chorob. To ovšem kontrastuje s celostním vnímáním medicíny ve „východních“ kulturách, kde
základní složkou medicíny je její preventivní část, složená z tzv. mimozdravotnických komponent (zdravý životní
styl, správná strava, otužování, atd.), z komponent hygienických (péče o zdravotní nezávadnost vnějšího
prostředí člověka) a z preventivně medicínských (preventivní vyšetření, očkování atd.). Kurativní medicína je
z tohoto pohledu kategorií zbytkovou, která řeší až případy selhání v té hlavní (preventivní) složce.
Stejně tak i krizový management má svou preventivní složku, zaměřenou na to, aby nežádoucí krize vůbec
nevznikla, a pokud přesto vznikne, jsou další postupy uvnitř krizového managementu uspořadatelné do
následující matice:
nástroje
mimosoudní
soudní
záchovné
konsolidace, sanace
dříve vyrovnání
destrukční
likvidace
insolvenční řízení
Vhodné zahraniční informační zdroje pro lektory krizového managementu jsou proto uváděny
v následujícím členění:
Preventivní nekrizová složka – krizový specialista musí být schopen pomoci managementu klientské
organizace nastavit její řídící a kontrolní procesy tak, aby ke vzniku nežádoucích krizí nedocházelo. V oblasti
řízení jsou patrně nejdostupnějším informačním zdrojem stránky www.efqm.org. , jejichž zřizovatelem je
Evropská nadace pro řízení kvality (European Foudation of Quality Management). Důležitou komponentou jsou
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
i mezinárodní účetní standardy, dříve označované zkratkou IAS (International Accounting Standards), nyní IFRS
(International Financial Reporting Standards), jejichž vydavatelem je Mezinárodní výbor pro účetní standardy
(IASB – International Accounting Standards Board) a které jsou publikovány na stránkách www.iasb.org. České
překlady vydává Svaz účetních a Vysoká škola ekonomická v Praze, dostupné jsou na stránkách Komory
auditorů ČR www.kacr.cz. Tyto standardy existují v základní mutaci (pro velké podniky) a ve zjednodušené verzi
pro malé a střední podniky (SMEs – Small and Medium Enterprises). V podmínkách ČR jsou ze strany
Ministerstva financí vydávány České účetní standardy – viz www.mfcr.cz.
V oblasti kontroly jde především o Mezinárodní auditorské standardy (ISAs – International Auditing
Standards), které tvoří Mezinárodní výbor pro účetní a pojišťovací standardy (IAASB – International Auditing
and Assurance Standards Board), který je orgánem Mezinárodní federace účetních a auditorů (IFAC –
International Federation of Accountants) – viz www.ifac.org. Do podmínek ČR jsou převáděny Komorou
auditorů ČR, která vydává české auditorské standardy – viz www.kacr.cz. Tyto standardy se týkají tzv.
„externího“ auditu. Pokud jde o vnitřní kontrolu, je dnes označována jako „interní“ audit. Mezinárodní
standardy pro tuto disciplínu lze nalézt na stránkách www.eciia.eu. jež patří Evropské konfederaci institutů
interních auditorů (European Confederation of Institutes of Internal Auditing). V ČR existuje i Český institut
interních auditorů a na jeho stránkách www.ciia.cz lze nalézt odkazy na odbornou literaturu pro tuto oblast.
Pokud jde o kontrolu ve veřejném sektoru (u nás kupř. zajišťovanou Nejvyšším kontrolním úřadem), je
v anglické terminologii označována jako „supreme audit“. Mezinárodní profesní standardy zde dosud neexistují,
ale Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních úřadů (INTOSAI – International Organisation of Supreme
Audit Institutions) má jejich vydání ve svém programu – viz www.intosai.org.
Preventivní krizová složka – krizový specialista musí být schopen pomoci managementu klientské
organizace nastavit její řídící a kontrolní procesy tak, aby eventuální krize byla zachycena co nejdříve po jejím
vzniku s cílem zabránit tomu, aby nastaly nějaké škody, nebo – pokud již škody nastanou – aby byl jejich dopad
minimalizován. Základem je vytvoření tzv. „systému včasné výstrahy“ (early warning system). Vhodnými
nástroji jsou kupř. fungující systém manažerského účetnictví (mangerial accounting) nebo kontrolingu
(controlling).
Mimosoudní záchovné nástroje boje s krizí – v těchto případech krizový specialista poskytuje vedení
klientské organizace informační podporu, anebo sám na základě rozhodnutí vlastníků přebírá vedoucí funkci a
podnik po dobu záchranné operace řídí. Tato oblast je málo formalizována, proto i terminologie je zde nestálá.
Českým výrazům „konsolidační operace“ a sanační operace“ v angličtině asi ponejvíce odpovídají výrazy
„business recovery“ nebo „turnaround management“. V zahraničí lze získat informace na stránkách
Turnaround Management Association, což je speciální zájmová organizace uvnitř INSOL – viz www.
turnaround.org. V podmínkách ČR by podobnou roli měla hrát Komora specialistů na krizové řízení a insolvenci
– www.kskri.cz. V řadě případů se tato záchranná operace zvenku jeví jako transformace podle zákona o
přeměnách společností 125/2008 Sb.
Mimosoudní nástroje destrukční – v našich podmínkách jde o různé druhy likvidací. Krizový specialista
zde likvidovanou právnickou osobu také řídí jako v předchozím případě, avšak nikoli jako krizový manažer, ale
jako likvidátor. Zde je třeba důsledně odlišovat likvidaci společnosti uvnitř insolvenčního řízení (patří mezi
soudní destrukční nástroje) a mezi likvidacemi, které probíhají bez insolvenčního řízení. V angličtině je funkce
likvidátora mimo insolvenci označována jako „receiver“ a proces takovéto likvidace jako „(voluntary) windingup of a company“, popř. jako „dissolution of a company“. Žádné profesní standardy nebo doporučené
(nejlepší) postupy (best practice) zde neexistují.
Soudní nástroje záchovné – v našich podmínkách půjde zejména o reorganizaci podle zákona
182/2006 Sb., obdobný režim (i když nikoli v procesních podmínkách insolvenčního řízení) lze nalézt i
v procesech nucených správ bank, pojišťoven atp. podle zvláštních zákonů. Určujícím znakem je, že celá
záchovná procedura probíhá v režimu konkrétního zákona a že správce majetku sem nebyl dosazen
rozhodnutím vlastníků, ale na základě vůle nějaké vnější veřejné autority. Právní i metodologická úprava zde
bývá spojena s režimem destrukčního insolvenčního řízení – odkazy na možné informační zdroje proto budou
uvedeny v následujícím odstavci. Stejně jako v případě mimosoudních záchovných nástrojů zde mohou probíhat
transformační operace podle zákona o přeměnách společností 125/2008 Sb.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Soudní nástroje destrukční – jde o insolvenční řízení ve formě konkurzu podle zákona 182/2006 Sb. (v
angličtině je tento nástroj nazýván „liquidation“ a insolvenční správce je označován jako „liquidator“). Tento
nástroj byl součástí již římského práva jako „concursus creditorum“ a používá se tedy cca dva tisíce let. Zdrojem
současné úpravy je modelový vzor zákona (model insolvency law), vytvořený Komisí OSN pro mezinárodní
obchodní právo (UNCITRAL – United Nations Commission on International Trade Law) – viz www.uncitral.org.
Do prací na tomto modelu byla zapojena i celosvětová zastřešující organizace národních a nadnárodních
organizací krizových a insolvenčních specialistů INSOL International – www.insol.org a jejím prostřednictvím i
zastřešující organizace evropská – INSOL Europe – www.insol-europe.org. Z dalších evropských struktur se
v této věci angažovala kupř. Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD – European Bank for
Reconstruction and Development) – www.ebrd.eu. Její principy pro insolvenční právo a pro insolvenční správce
jsou přiloženy. Stejně tak lze odkázat i na materiály Mezinárodní asociace insolvenčních regulátorů (IAIR –
International Associaciation of Insolvency Regulators) – www.insolvencyreg.org. Její srovnávací studie
insolvenční praxe je připojena.
Na uvedených stránkách jsou mj. uvedeny i přehledy publikací, které zejména INSOL Int. vydává
s cílem harmonizovat praktické postupy v rámci insolvenčních řízení. V této oblasti je pro globální harmonizaci
využíváno jiných metod než v případě na počátku zmiňovaných účetních nebo auditorských standardů –
namísto mezinárodních profesních standardů se téhož cíle má dosáhnout cestou metodických publikací,
mezinárodního vzdělávání a mezinárodních konferencí, kolokvií a kongresů. Významnou metodickou roli hrají i
odborné časopisy, které oba INSOLy vydávají – INSOL Int. vydává „Insol World“, INSOL Europe pak „Eurofenix“.
Pozornost těchto odborných institucí se stále více soustřeďuje jen soudní insolvenční řízení, a to jak na národní
úpravy, tak na řešení případů insolvencí, které přesahují hranice států (cross border insolvency). V důsledku
toho pak na druhé straně prakticky pomíjejí shora uvedené mimosoudní nástroje. Obdobný vývoj je patrný i
v ČR, kde se vytvořila Asociace insolvenčních správců ASIS, orientovaná prakticky jen na řízení podle
insolvenčního zákona – www.asis.cz.
V již zmiňovaném římském právu se rozlišovaly dva způsoby vedení konkurzu. Ekonomicky efektivnější
a většinou rychlejší bylo „venditio bonorum“, kdy byl majetek dlužníka zpeněžován jako funkční a běžící celek
(podnik, farma atd.) jednou transakcí. Pokud se toto nepodařilo, užívalo se „distractio bonorum“, kdy byl
dlužníkův majetek zpeněžován per partes, každý předmět jednotlivě samostatnou transakcí. Protože v našich
podmínkách není ani soud, ani insolvenční správce nijak zainteresován na maximalizaci výtěžku pro věřitele či
na rychlém a efektivním provedení konkurzu, je „distractio bonorum“ převažující. K tomu viz odkazy na stránky
České asociace dražebníků – www.drazebnici.cz a zejména na jejich „Manuál dražebníka“, popř. i na stránky
Exekutorské komory ČR – www.ekcr.cz. a na vyhl. 418/2001 Sb. o postupech při výkonu exekuční a další
činnosti.
Tyto informační zdroje se týkaly obsahu jednotlivých skupin nástrojů krizového řízení a možností jejich
dohledání ve světovém či evropském měřítku prostřednictvím internetu. Co se statistických údajů týče, ve
svodné podobě nejsou systematicky publikovány. Tj. není běžně k dispozici přehled obdobný tomu, který
zpracovává a publikuje Ministerstvo spravedlnosti ČR kupř. za celou EU nebo celosvětový. V různých státech
sledují insolvenci různé orgány a také statistické přehledy o ní publikují v různých formátech. Přehled o
adresách, na kterých je možno získat statistická data na národní úrovni, je obsažen na čtyřstránkové příloze
zpracované na úrovni OECD.
Mimosoudní záchovné nástroje krizového řízení
Nástroje krizového řízení byly v předchozích částech učebního textu rozděleny na soudní destrukční (konkurz
v rámci insolvenčního řízení, likvidace nařízená soudem), soudní záchovné (restrukturalizace v rámci
insolvenčního řízení), mimosoudní destrukční (tzv. dobrovolná likvidace) a na mimosoudní záchovné, kam patří
různorodé postupy, které umožní bez soudních procedur vybřednout z krizové (v extrémním případě i
z úpadkové) situace. Jde o skupinu nejméně formalizovanou a z toho důvodu zde není ani ustálená
terminologie. V běžném životě se zde operuje pojmy jako stabilizace, konsolidace, sanace, revitalizace atd. Pro
účely tohoto konkrétního textu (z důvodu přehlednosti a srozumitelnosti) použijeme následující členění:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a)
nástroje bez vnější intervence
- spojené jen s kvantitativními změnami – stabilizace, konsolidace, revitalizace atd.
- spojené s kvalitativními změnami – sanace
b) nástroje spojené s vnější intervencí
- bez vlastnické transformace – mimosoudní narovnání či vyrovnání, konsolidace půjček,
refinancování úvěru atd.
- s vlastnickou transformací – celý soubor transformačních nástrojů dle zák. 125/2008 Sb.
Nástroje bez vnější intervence spojené jen s kvantitativními změnami
Jedná se o postupy, které se nacházejí na pomezí mezi krizovým a nekrizovým managementem, tj. měl
by je být schopen realizovat nejen krizový specialista, ale i standardní „nekrizový“ manažer. V obecném
povědomí jsou tyto operace většinou vnímány jako slabé či málo účinné, ale to není vinou jejich podstaty.
Špatnou pověst získaly proto, že v reálném životě jsou nasazovány pozdě, v době, kdy už stupeň a rozsah krize
vyžaduje daleko silnější nástroje. Pokud jsou ale aplikovány správně a včas, je to naopak nejefektivnější a
nejšetrnější nástroj, kterým lze krizový stav firmy řešit. V odborné literatuře lze nalézt nepřeberné množství
„revitalizačních“ metod, které se většinou opírají o využívání manažerského účetnictví nebo jiných informačních
systémů na podporu řízení. Některé manažerské školy v zásadě ztotožňují řízení firmy s její permanentní
revitalizací. Základním algoritmem je zde identifikace krize, její lokalizace (určení kde jej její primární zdroj) a
realizace opatření k odstranění jejích příčin. Navenek se pak aplikace této skupiny nástrojů krizového řízení
projevuje jako propuštění přebytečných pracovníků a lepší využití kapacity těch, kteří zůstanou, jako změna
cenové a sortimentní skladby odbytu, korekce v přístupu k dodavatelům a odběratelům, zlepšené řízení zásob
či finančních prostředků atd.
Nástroje bez vnější intervence spojené s kvalitativními změnami
V německojazyčné oblasti je pro ně ponejvíce používán výraz sanace, jinde je opět terminologie
neustálená a nejednotná. Oproti předešlé skupině nástrojů jde o opatření razantnější, jejichž dopad mnohdy
mění i technickou a logistickou strukturu firmy, rozsah či hlavní předmět jejího podnikání atd. Cílem je zachránit
firmu (podnik) jako kapitálovou investici („aby vlastníci nepřišli o všechno“) i za cenu obětování technologických
či logistických výhod. Firmu v původní podobě a rozsahu již – vzhledem ke stupni krize – nelze udržet. Řešením
by v tuto chvíli samozřejmě bylo využít vnější intervence, ale o takové alternativě bude pojednáno v dalším
oddílu. Pokud z nějakého důvodu není možné do záchrany zainteresovat nějaký subjekt zvenčí, provádí se
sanace jen vlastními silami a jde o jeden z nejobtížnějších krizových manévrů. Algoritmus sanace spočívá
v identifikaci těch prvků firmy, které budou předmětem záchrany (jednak za to stojí a jednak je reálné je
udržet), dále těch prvků, které vytvoří zdroje pro tuto záchranu (kupř. budou prodány) a zbytku, který tvoří tzv.
„zátěž“, jehož je zapotřebí se razantně zbavit. Takto razantní sanace je náročná nejen na odborné znalosti toho,
kdo ji provádí, ale vyžaduje i značnou odolnost vůči emocionálním efektům takovéto operace (tvrdé propuštění,
rozprodej „rodinného stříbra“, rušení nedotknutelných tradic atd.) – proto je předurčena především pro
manažery s krizovou specializací.
Nástroje s vnější intervencí bez vlastnické transformace
Zachraňovaný podnik je obklopen svým tzv. relevantním okolím, které tvoří např. jeho odběratelé a
dodavatelé, dlužníci a věřitelé, pracovníci, municipalita, stát ale i kupř. jeho konkurence. V případě tohoto
způsobu řešení krizové (v extrému úpadkové) situace je základem najít v rámci tohoto okolí subjekt nebo
subjekty, ochotné pomoci. Málokdy však jde o pouze jednorozměrné opatření (pouhé přijetí pomoci bez dalších
opatření). Většinou jde o posílení revitalizačních či sanačních procesů ještě pomocí zvenčí. V případě
pracovníků jde o různé formy dohod s odbory o zmrazení platů, odložení výplat pohyblivých složek mzdy atp. U
dodavatelů a odběratelů jsou hojně využívány intervence v podobě tzv. dodavatelských a odběratelských úvěrů
(dodavatelé prodlouží splatnost faktur, odběratelé zaplatí předem zálohy). Nejširší škálu opatření nabízí vztah
k věřitelům – od restrukturalizace závazků, přes úpravy splátkových kalendářů až po částečné či úplné
odpuštění některých dluhů (netýká se jen firem – viz současné řešení dluhů Řecka). Stejně tak může svými
nástroji pomoci i municipalita, ve které se dotčený podnik nachází – používá se kupř. snížení nájmů za
podnikem užívané pozemky, snížení či odpuštění lokálních poplatků a daní, součinnosti při péči o propuštěné
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
pracovníky atd. Motiv pro eventuální intervenci ve prospěch dotčeného podniku je poměrně zřejmý –
pracovníci chtějí zachovat existenci svého zaměstnavatele (totéž municipalita a stát), dodavatelé nechtějí přijít
o svého zákazníka, odběratelé o svého dodavatele klíčových komponentů, věřitelé vědí, že od dlužníka, kterého
zahubí, se již žádného vrácení dluhu nedočkají atd. Alfou i omegou takovéhoto krizově-řídícího manévru je
získání důvěry těch, od kterých lze očekávat pomoc. Je nutno je přesvědčit, že paralelně prováděný sanační či
revitalizační proces vrátí podnik zpět do černých čísel a že jejich pomoc nebude vyplýtvána zbytečně. Vytvoření
reálného programu záchrany je proto krokem číslo jedna – hledání pomoci je možné až poté.
Nástroje s vnější intervencí spojené s vlastnickou transformací
Tyto jsou v zásadě jen jiným kvalitativním stupněm nástrojů popsaných v předešlém odstavci. Opět jde
o ozdravný proces podpořený pomocí zvenčí – v tomto případě však formou kapitálového vkladu. Tato
specifická forma vnější intervence s sebou nese změny ve vlastnické struktuře. Formy jsou velmi pestré – od
nalezení partnera, který do firmy kapitálově vstoupí stejně jako v „nekrizových“ podmínkách, přes kapitalizaci
pohledávek pracovníků, dodavatelů, bankovních věřitelů atp. až po tzv. nepřátelské převzetí. I zde – snad ještě
více než v předešlém případě – platí, že základem je důvěra pomáhajícího subjektu. Bez reálného ozdravného
plánu nemá hledání vnějšího investora valnou šanci na úspěch.
Audit a insolvence
Audit účetních závěrek je specifickou verifikační disciplínou, která se vyvinula jako vnější (doplňkový) nástroj
zajišťující kontrolu a tím i vyšší důvěryhodnost účetnictví. Účetnictví resp. před tím, než se tak začalo nazývat,
hospodářské záznamy jsou poměrně staré a souvisejí s oddělením hospodaření s majetkem od jeho vlastnictví.
Tento stav nastal již mnoho tisíc let před naším letopočtem a je mj. dokumentován tím, že nejstarší písemné
záznamy, které byly v rámci archeologie nalezeny, mají často právě charakter záznamů o hospodaření. Oddělení
vlastnictví majetku od hospodaření s ním od samého počátku existovalo jak ve sféře veřejné, tak i soukromé.
Protože hospodářské záznamy o svěřeném majetku a nakládání s ním primárně vedly osoby, které s tímto cizím
majetkem hospodařily, vznikla prakticky souběžně na straně vlastníků potřeba ověřovat věrohodnost těchto
záznamů vedením vlastních přehledů, nezávislých na evidenci osoby, které byl vlastníkův majetek svěřen.
Stejně tak byla vedena paralelní evidence i v případě pohledávkově – závazkových vztahů, tj. jak na straně
věřitele, tak na straně dlužníka. Nám se do dnešní doby zachovalo slovo odvozené z latinského pojmenování
této paralelní evidence – „contra rotulos“ („protisvitky“) – a to v podobě výrazu „kontrola“. Tento pramen nám
dodnes umožňuje rozlišit pojem „kontrola“ (soustavná systémová verifikace) od dalšího z latiny zachovaného
výrazu „revize“ (re videre – opakovaně vidět), který spíše označuje následné prověření již proběhlých a
zaznamenaných skutečností. Po většinu dějin, prakticky až do vzniku plnohodnotných právnických osob
v novověké době, si lidstvo vystačilo s kontrolou, revizí, popř. doplněnou o „inventuru“ (invenio – najít,
shledat). Bylo to možné proto, že na straně vlastníka byla vždy konkrétní osoba nebo velmi úzká skupina
(panovník, fyzický vlastník, rodina), která byla schopna pro svou potřebu kontrolní funkce zajišťovat. Kvalitativní
změna nastala v době, kdy na straně vlastníka stála právnická osoba s mnoha stovkami či tisíci účastníků
(postfeudální stát, velká akciová společnost). Zde již jednotliví účastníci (občané státu, drobní akcionáři) neměli
možnost kontrolní funkci zajišťovat sami. Namísto bipolárního vztahu „správce majetku – vlastník majetku“ tu
započal existovat triagonální vztah „správce majetku – zástupce vlastníka majetku – vlastník majetku“.
V případě státu a podobných veřejnoprávních útvarů byly zástupci občanů, jejich vlády, parlamenty,
zastupitelstva, rady atd. V soukromoprávním prostředí hrála roli zástupců vlastníků představenstva, dozorčí
rady, vedení družstev atp. Na úrovni vztahu „správce majetku – zástupce vlastníka majetku“ dále fungovaly ony
historické kontrolní nástroje, ale na úrovni koncových vlastníků onoho majetku (občanů, drobných akcionářů)
kontrolní vazba chyběla – tyto subjekty postrádaly nástroj, jehož pomocí by ověřily nejen, zda správce majetku
„nešidí“ zástupce vlastníků, ale ani zda jejich vlastní zástupci „nešidí“ je samé. Traduje se, že na úrovni velkých
akciových společností si drobní akcionáři začali zvát na valné hromady odborníky na účetnictví a kontrolu, aby
naslouchali zprávám o hospodaření a sdělovali jim, zda jsou důvěryhodné či nikoli. Od latinského výrazu
„audíre“ (naslouchat) pak údajně vzniklo pojmenování auditor.
V dnešní době je auditorská profese velmi detailně regulována mezinárodními auditorskými standardy (ISA),
které do podmínek ČR převádějí autorizované překlady Komory auditorů ČR.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Základním standardem je v tomto ohledu ISA 200, který definuje smysl auditu tak, že jeho cílem je posílit
důvěru předpokládaných uživatelů v účetní závěrku. Tomuto účelu slouží výrok auditora, v němž se auditor
vyjadřuje k tomu, zda je účetní závěrka ve všech významných (materiálních) ohledech sestavena v souladu
s příslušným rámcem účetního výkaznictví. Pro účely výroku musí auditor v souladu se standardy ISA získat
přiměřenou jistotu, že účetní závěrka jako celek neobsahuje významnou (materiální) nesprávnost způsobenou
podvodem nebo chybou.
Dalším informačním zdrojem, který má vazbu na insolvenční problematiku je ISA 315 „Identifikace a
vyhodnocení rizik významné (materiální) nesprávnosti na základě znalosti účetní jednotky a jejího prostředí“ a
dále ISA 570 „Předpoklad nepřetržitého trvání účetní jednotky“. Aplikací postupů dle uvedených standardů by
měl auditor zjistit, zda účetní jednotce nehrozí zánik z důvodů neúspěšného hospodaření, změny okolních
podmínek či zda její existence není ohrožována podvody a zpronevěrami. Uvedené standardy jsou poměrně
rozsáhlé a není možné je v tomto textu podrobně citovat – zájemce o detailní text lze odkázat na stránky
www.kacr.cz.
Z dosavadního textu vyplývá, že u účetních jednotek s auditovanými účetními závěrkami by auditor měl (při
důsledné aplikaci ISA) včas odhalit jejich insolvenční riziko či insolvenční směřování a tím by mělo být dost času
na nasazení některého z preventivních nástrojů krizového řízení. Reálná praxe však ukazuje, že tzv. „
překvapivé“ pády do insolvence postihují nejen subjekty neauditované, ale i ty, kde je audit standardně
prováděn. Pokud pomineme případy nedbalosti na straně auditora, je hlavní příčinou tohoto stavu skutečnost,
že auditor v rámci práce na své zprávě a výroku musí řadu budoucích skutečností vážit a poměřovat z hlediska
jejich budoucí pravděpodobnosti. I když má nařízenu tzv. „profesionální skepsi“, nemůže ji přeměnit na
absolutní pesimismus a kupř. předpokládat, že všechny očekávané pozitivní skutečnosti jsou nejisté a nejspíše
nenastanou, zatímco všechny očekávané negativní skutečnosti jsou jisté a nejspíše nastanou. Takovýto postup
by prakticky znemožňoval jakékoli podnikání. Pokud je tedy auditor jen skeptický (a nikoli absolutně
pesimistický), může se jeho odhad budoucnosti následně ukázat jako nesprávný. Tento hlavní zdroj selhání
auditorských zjištění bývá často kombinován se souběhem uvedených prognózovaných skutečností se změnami
v dalekém vnějším prostředí, které auditor při své práci nevidí, nebo vidět nemůže. Druhou častou příčinou
neefektivního auditu jsou stále dokonalejší postupy (či spíše triky), jejichž pomocí se některé subjekty snaží
zastřít pravou skutečnost či opravdovou povahu prováděných transakcí. Audit je založen na zkoumání tzv.
reprezentativních vzorků, nikoli na úplné a vyčerpávající revizi každé položky. A i zde platí to co i v dalších
oborech (kupř. ve vojenství, kriminologii atd.). Totiž že stejně jako se zdokonalují postupy a výzbroj jedné
strany, stejný pokrok probíhá i na straně druhé. Reálná praxe vždy vyvine nějaký postup, který audit ještě
v prvé chvíli nezachytí a umožní tak vznik nějaké podvodné skutečnosti. Proto není úkolem auditu vždy zachytit
všechny takovéto nepravosti preventivně, nýbrž co nejrychleji je odhalit následně tak, aby se z jednotlivého
excesu nestal hromadný systémový postup s kvantitativně rozsáhlejšími negativními dopady.
Z toho důvodu plní audit poněkud jinou funkci než kupř. expertní analýza insolvenčního specialisty,
zaměřená na tzv. krizové scénáře. Auditorský výrok, který je zveřejňován a je určen finančním a kapitálovým
trhům, poskytuje svým konzumentům přiměřenou jistotu, že vykázaná čísla v účetní závěrce poskytují
přiměřeně pravdivý obraz. Vyložit si tento obraz, resp. si jej přeložit do svého jazyka, je již věcí jeho uživatelů
(viz kupř. tradiční rozdělení burzovních obchodníků na býky a medvědy). Výstupy z práce insolvenčního
specialisty jsou naopak většinou určeny nejužšímu vedení dané organizace a mohou kupř. popisovat následky
nepravděpodobných skutečností. Jejich cílem je, aby pokud nějaké neočekávané skutečnosti (či spíše jejich
souběhy) nastanou, byl již po ruce postup, jak zaprvé otestovat, že tento krizový stav nastal, a za druhé, jak na
něj reagovat. V době takovýchto neočekávaných „šoků“ již totiž na vypracování podobných scénářů nebývá čas.
11. 2. Případová studie: okolnosti a mechanizmy vzniku úpadkového stavu u stavební firmy CI
Autor v tomto případě využil jeden ze svých znaleckých posudků, zpracovaných na základě vyžádání Policie
ČR. Posudek měl přispět k objasnění otázky, zda se vedení jmenované firmy dopustilo či nedopustilo některých
úpadkových trestných činů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Smyslem této případové studie ale není ilustrovat práci znalce v takovéto kauze, ale na konkrétních číslech
seznámit posluchače s mechanizmy, které objekt krizového řízení (pozdějšího úpadce) do insolvence postupně
vtahují. Pro tyto účely je použita jen ta část posudku, která je odpovědí na otázku zadavatele: „zjistěte
konkrétní okamžik úpadku (insolvencí - § 3/1 insolvenčního zákona a předlužením - § 3/3 insolvenčního
zákona)“.
Odpověď znalce: v neočíslované části vyšetřovacího spisu je založeno vyjádření insolvenční správkyně k otázce
úpadku dlužníka a jsou k němu připojeny účetní výkazy k 31.12.2008 a 2009 a dále k 11.5.2010. Na jejich
základě správkyně umisťuje vznik úpadku do blíže nespecifikovaného období roku 2009. Tento závěr správkyně
opírá o skutečnost, že k 31/12/2008 vykazovala firma CON INVEST ještě kladný vlastní kapitál ve výši 26,802
mil. Kč, zatímco k 31/12/2009 již byl její vlastní kapitál záporný ve výši -37,353 mil. Kč a byla tedy předlužena.
S tímto názorem se znalec ztotožňuje.
S cílem upřesnit období vzniku úpadku v rámci roku 2009 a rozlišit úpadek pro nelikviditu a pro předlužení,
provedl znalec následující vyhodnocení:
a)
úpadek pro potíže s likviditou
měsíc 2009
I
II
III
IV V
VI VII VIII IX X
XI
XII (v mil. Kč)
311 200
152 150 143 214 214 179 177 182 183 177 185 114 (pohledávky)
321 200
191 180 154 156 156 143 146 147 145 127 127 113 (závazky)
saldo
- 39 - 30 - 11 + 58 + 56 + 36 + 31 + 35 + 38 + 50 + 58 + 1
211 100
6
3
2
3
3
5
2
2
0
0
0
0 (pokladna)
221 400
0
1
0
0
0
3
0
6
0
0
0
0 (BÚ Bank.A)
221 100
221 300
-1 -1
-1 -1
konec kontokorentu
0,2 0,2 0,4 (BÚ Bank.B)
- 14 - 15 -15 - 15 - 15 - 15 - 15 konec kontokorentu
(BÚ Bank.C)
Z vybraných údajů je patrno, že ve II. q. 2009 nastaly u dlužníka potíže se vzájemným saldem pohledávek a
závazků z běžného obchodního styku – vysoce vzrostl objem nezinkasovaných pohledávek (viz řádek „saldo“).
Na tento vývoj v dubnu 2009 zareagovala Banka B tím, že zrušila dlužníkovi kontokorent. Krizová situace se
projevila v řadě transakcí spočívajících v prodeji vlastního majetku, které v letním období 2009 přinesly zdroje
likvidity (97 mil). Disponibilní zdroje byly použity od VI do IX/2009 na vypořádání velkého množství dílčích
závazků vůči věřitelům.
Ve druhém pololetí 2009 se situace opět zhoršila, zejména vlivem naběhlých úroků z prodlení, pokut a
penále a v důsledku zrušení kontokorentu ze strany Banky C. Objem inkasa pohledávek se až do prosince
nepodařilo zvýšit (jejich výše zůstávala prakticky konstatntní). Z uvedeného vyplývá, že k úpadku pro nelikviditu
došlo nejspíše na konci III. q. 2009.
b) úpadek pro předlužení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Základními faktory, které ve zkoumaném období mají na předlužení vliv, jsou jednak jednostranné náklady,
které buď vytvářejí ztrátu anebo zvyšují závazky, aniž by měly na straně aktiv (dlužníkova majetku) odpovídající
protipoložku, a jednak ztrátové úbytkymajetku, které nejsou vyváženy odpovídajícími příjmy nebo výnosy.
Pozn: Proto sem nepatří transakce typu nákupu majetku (ubude hotovost či se zvýší závazek, ale toto je
kompenzováno přírůstkem nakoupeného majetku), úhrady závazku (ubude sice hotovost, avšak proporcionálně
se sníží i závazek), prodeje majetku za jeho účetní cenu (ubude sice majetek, ale zvýší se hotovost anebo
pohledávky).
Znalec proto vybral některé případy, které podle jeho názoru měly podstatný vliv na dlužníkovu pozici
z hlediska předlužení v r. 2009.
Operace s dopadem do provozního výsledku hospodaření.
Ve výkazu Výsledovka je za r. 2009 na ř. 030 vykázán záporný provozní výsledek hospodaření ve výši 43,604 mil.
Kč. Základními složkami, které se na něm zejména podílejí, je ztráta z prodeje zboží (26,815 mil. Kč), ztráta
z prodeje vlastních výrobků a služeb (37,511 mil. Kč) a ztráta z rozdílu mezi ostatními provozními výnosy a
náklady (25,028 mil. Kč). Negativní výsledek naopak kompenzuje zisk ze zpeněžení vlastního majetku (52,807
mil. Kč).
V případě prodeje zboží byly vykázány tržby 7,101 mil. Kč, které jsou časově rozloženy tak, že menší část
z nich byla realizována v IV (1 mil. Kč), největší část pak v XI (4,7 mil Kč), zbytek pak v menších objemech
v ostatních měsících (viz účty výnosů 604 100, 300, 400). Vykázaná ztráta z prodeje zboží tedy vznikla z menší
části v dubnu a z větší části v listopadu 2009.
V případě prodeje vlastních výrobků a služeb se největší objem vykázaných tržeb v celkové výši 101,939 mil.
Kč koncentruje do VI (69 mil. Kč) a VIII (10 mil. Kč), zbytek je pak vykázán po menších objemech v ostatních
měsících. Vykázaná ztráta z prodeje vlastních výrobků a služeb tak vznikla zejména v červnu a částečně i v srpnu
2009.
Ziskové operace spočívající v prodeji vlastního majetku (celk. objem tržeb 77,346 mil. Kč) se koncentrují
zejména do IV (67 mil. Kč), XI (6 mil. Kč) a XII (2 mil. Kč). Vykázaný dílčí zisk z prodeje vlastního majetku tedy
vznikl zejména v dubnu a částečně pak i v listopadu a prosinci 2009.
Operace s dopadem do finančního výsledku hospodaření.
Ve výkazu Výsledovka je za r. 2009 na ř. 048 vykázán záporný finanční výsledek hospodaření ve výši 20,675 mil.
Kč. Znalec z hlavní účetní knihy vybral položky, které se na uvedeném výsledku podle jeho názoru nejvíce
podílejí:
544 900 – Smluvní pokuty a úroky nezaplacené – VIII – 14,9 mil Kč, ve XII. – 0,25 mil Kč,
545 100 – Pokuty, penále, úroky FÚ a jiné úřady – X. – 0,45 mil. Kč,
562 102 – Úroky z úvěru Banky B – V. – 2,5 mil. Kč,
562 104 – Úroky z úvěru Banky C – IX. – 1,2 mil Kč, X. – 1,3 mil. Kč,
562 105 – Úroky z půjček od FO – VI. – 2,7 mil. Kč,
562 108 – Úroky z pozdních úhrad faktur – II. - 0,6, III. – 2,3, X. – 3,8 mil. Kč,
562 109 – Úroky z půjček PO – IV. - 2,6 mil. Kč,
562 999 – Úroky z půjčky DLF – IV. – 1,9 mil. Kč.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Rozložení v čase je takové, že část případů se koncentruje v období březen – červen (12 mil. Kč), největší
objem je vykázán v srpnu (14,9 mil. Kč) a další část v září – říjnu (6,75 mil. Kč).
Po konsolidaci uvedených časových údajů pak lze souhrnně za okruh provozního i finančního hospodářského
výsledku dovodit, že nejvyšší podíl ztrátových operací, které měly za následek vykázání ztráty a tím i záporného
vlastního kapitálu ve výkazech k 31.12.2009 (t. j. způsobily vznik předlužení), se koncentruje do období červen
– srpen 2009. V tomto období s nejvyšší pravděpodobností také nastal faktický stav úpadku předlužením.
Poznámka autora: insolvenční řízení proti stavební firmě CI bylo zahájeno na návrh jednoho z jejích věřitelů dne
18.12.2009.
Z citovaného příkladu je patrno několik skutečností:
a)
čísla jsou uvedena jen za krátký časový úsek - rok 2009. V tomto období se krize jeví jako primárně
likviditní, způsobená dramatickým výpadkem inkasa pohledávek v měsíci dubnu ve výši cca 60 mil. Kč,
b) zcela zásadní vliv na rozsah a hloubku této krize však měla reakce Banky B, která okamžitě na to (ke
konci dubna) svému klientovi zrušila kontokorent,
c)
v důsledku toho ani poměrně pohotová reakce firmy CI, spočívající ve získávání chybějící likvidity
urychleným prodejem majetku v následujících měsících, již nepřinesla žádoucí obrat a jen stav úpadku
v čase oddálila,
d) ke konci července zrušila firmě kontokorent i Banka C,
e)
ve třetím čtvrtletí roku 2009 pak na stavební firmu CI dopadly důsledky likviditních potíží – byly vůči ní
uplatněny pokuty, penále, úroky z prodlení a podobné sankce a zároveň již byla vykázána ztráta ze
zpeněžování některého majetku (při prodeji v tísni bývá cenou za likviditu ztrátovost takovýchto
prodejů). Z primární likviditní krize se stala krize výsledková i bilanční (v účetní závěrce k 31.12.2009 již
byl vykázán záporný vlastní kapitál).
Vedle tohoto popisu časového vývoje a postupného přerůstání krize z jedné formy do druhé, lze uvedený
příklad využít i pro objasnění vztahu auditu a insolvence, resp. možností auditu riziko úpadku předvídat či mu
dokonce předejít. Ekonomická situace stavební firmy CI za rok 2008 nebyla nijak dramaticky špatná. Vykazovala
kladný vlastní kapitál ve výši cca 26,8 mil. Kč, inkaso pohledávek probíhalo dobře, pouze některé ukazatele
zadluženosti signalizovaly potřebu posílit vlastní zdroje. Autorovi této studie není známo, zda auditor této firmy
měl možnost při auditu roku 2008 jasně vidět hrozící insolvenci a upozornit na ni, ale domnívá se, že nikoli.
Klíčovou událostí, která způsobila přelití náhlého výpadku inkasa pohledávek do ničivé krize totiž byla –
z pohledu autora – neočekávaně rychlá reakce Banky B, která svému klientovi nedala prakticky žádnou šanci. Je
velmi obtížné si představit, že by s takovýmto scénářem nějaký auditor mohl dopředu počítat.
ODDÍL B
1.1. EXEKUCE
S. Semrádová Zvolánková
Rozdíl mezi exekučním a insolvenčním řízením
Insolvenční řízení, jak je upraveno v insolvenčním zákonu, má zásadní dopad na probíhající exekuci dle
exekučního řádu či výkon rozhodnutí dle občanského soudního řádu. Insolvenční řízení je samo o sobě
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zvláštním druhem civilního procesu se subsidiární aplikací občanského soudního řádu, jež upravuje způsoby
řešení úpadku nastalého nebo teprve hrozícího tak, aby věřitelé dlužníka byli v nejvyšší možné míře a vždy
poměrně uspokojení. Základním principem pro řešení úpadku dlužníka dle insolvenčního zákona je přitom
existence nejméně dvou věřitelů dlužníka. Pokud tato podmínka splněna není, zůstávají pro uspokojení
43
pohledávky jen jediného věřitelé k dispozici standardní postupy v exekučním (vykonávacím řízení). Podstatné
je dále rovněž zmínit, že jedním z kritérií dlužníkova úpadku je i skutečnost, že exekuce či výkon rozhodnutí by
44
nevedly k uspokojení splatných peněžitých pohledávek dlužníka.
Další rozdíl výše uvedených řízení lze rovněž spatřit v souvislosti se zahájením těchto řízení. Podle §
109 odst. 1 písm. c) InsZ může být exekuce nařízena, nelze ji však provést od okamžiku, kdy bylo zahájeno
insolvenční řízení (anebo podle § 267 odst. 1 InsZ prohlášením konkursu). V takovém případě je exekutor
45
povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle § 206 InsZ všechny věci i práva, které
exekutor zajistil. Zpeněžením majetkové podstaty dle ust. § 285 odst. 1 InsZ zanikají účinky nařízení výkonu
rozhodnutí /exekuce. O tom je insolvenční správce povinen soud, resp. exekutora, který provádí exekuci,
vyrozumět. Svou pohledávku na nákladech exekuce pak exekutor přihlásí jako věřitel do insolvenčního řízení.
Pokud exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil (v dražbě) a má výtěžek na svém účtu a dosud jej
nepředal oprávněnému, přiznává mu § 46 odst. 6 exekučního řádu (ER) právo zajistit z výtěžku náklady exekuce
46
odpovídající rozsahu zpeněženého majetku.
V neposlední řadě je rovněž nutné zmínit i ustanovení § 267 InsZ, podle kterého se návrh na nařízení
exekuce/výkonu rozhodnutí vždy podává proti povinnému – nikoliv tedy proti insolvenčnímu správci. Výjimkou
je ust. § 267 odst. 4 InsZ, na základě kterého se insolvenční správce sám stává účastníkem řízení na místo
47
dlužníka, jde-li o návrh na nařízení exekuce/výkonu rozhodnutí, kde dlužník vystupoval jako oprávněný.
Základní pojmy exekučního řízení
Výkon rozhodnutí neboli exekuce
Vykonávací a exekuční řízení jsou zvláštní a samostatné druhy civilního procesu. Od nalézacího řízení
se vykonávací řízení a exekuce liší především jiným účelem, kterým je vymožení plnění, k němuž opravňuje titul
a které nebylo plněno dobrovolně.
Jak již bylo v předešlé kapitole uvedeno, základními předpisy v oblasti civilněprávních exekucí jsou OSŘ
jako lex generalis a ER, jako lex specialis, kdy v řadě ustanovení ER nalezneme odkazy na OSŘ. Vzájemná
koexistence těchto dvou právních předpisů je rovněž výslovně vyjádřena v ustanovení § 52 odst. 1 ER, dle
kterého se ustanovení OSŘ použije přiměřeně tam, kde ER nestanoví něco jiného.
Pro výkon rozhodnutí se tradičně používalo pojmu exekuce (z latin. executio), resp. oba pojmy se
48
používaly promiscue. S dualistickou koncepcí souvisí i dvojí terminologie. Výkon rozhodnutí a řízení o výkonu
rozhodnutí jsou termíny používané OSŘ, zatímco exekuce a exekuční řízení termíny používané ER. V zákoně č.
119/2001 Sb., o pravidlech pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v platném znění, se však
zákonodárce nastavené terminologie nedržel. Dle § 2 písm. a) se exekucí rozumí výkon rozhodnutí nařizovaný
soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů. Podle závěru
49
Nejvyššího soudu, uvedeného v usnesení sp. zn. 20 Cdo 331/2004 , jsou výkon rozhodnutí a exekuce pouhé
podmnožiny jedné kategorie exekucí, nikoli dvěma samostatnými kategoriemi.
43
Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manaţerské informatiky a ekonomiky, a.s., 2011, s. 45 - 46
§ 3 odst.2 písm. c) zákona č. 182,2006/ Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů
45
Majetkovou podstatou se rozumí věci, které lze postihnout výkonem rozhodnutí/exekucí, a to včetně věcí, které slouţily
dluţníkovi k jeho podnikání
46
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn 20 Cdo 3845/2011 ze dne 24. 1. 2012
47
Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manaţerské informatiky a ekonomiky, 2011, s. 46 - 47
48
Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde a.s., 2011, s 475.
49
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. R
44
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Druhy výkonu rozhodnutí
-právně upraveno v občanském soudním řádu a exekučním řádu
- podle povahy plnění, které se vymáhá, se dále rozlišují tyto druhy výkonu rozhodnutí:
1) na plnění peněžitá, přičemž exekuci lze realizovat
následujícími možnými způsoby:
Podle OSŘ
Podle ER
Srážky ze mzdy
Srážky ze mzdy a jiných příjmů
Přikázání pohledávky
Zřízením soudcovského
zástavního práva k
nemovitostem
Prodej věcí movitých a nemovitostí
Prodej movitých věcí a
nemovitosti
Exekuce pozastavením řidičského
oprávnění
Postižením podniku
Postižením podniku
Správou nemovitosti
Zřízení exekutorského zástavního
práva
Správou nemovitostí
2) na plnění nepeněžitá, přičemž exekuci lze realizovat
následujícími možnými způsoby:
II
Podle OSŘ
Podle ER
Vyklizení
Vyklizení
Odebrání věci
Odebrání věci
Rozdělení společné věci
Rozdělení společné věci
Provedení prací a výkonů
Provedení prací a výkonů
Trestněprávní výkon rozhodnutí
2/2006
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
III.
právně upraven zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů,
jehož ust. § 343 odst. 3 uvádí, že při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle
daňového řádu.
Správněprávní výkon rozhodnutí
-
právně upraven jednak zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
50
předpisů a jednak zákonem č. 2802009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
-
Výkon rozhodnutí v občanskoprávním řízení
Jediný způsob, jak se mohl věřitel vůči dlužníkovi domáhat vymožení své pohledávky, byl po dlouhou
dobu, až do přijetí ER, upraven pouze v OSŘ.
Východisko pro úpravu výkonu rozhodnutí nalezneme v § 2 OSŘ, dle kterého soudy v občanském
soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla
splněna dobrovolně. Z předešlého vyplývá, že OSŘ představuje právní předpis obsahující a upravující jak řízení
nalézací, tak i případný následný výkon rozhodnutí. Výkon rozhodnutí představuje povinnost státu, vynutit
splnění povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, a to za pomoci prostředků státního donucení. Nestačí
51
pouze, že stát subjektům práva dává, ale je třeba, aby zajistil i jejich faktickou vynutitelnost . Řízení o výkon
rozhodnutí však nelze chápat jako řízení obligatorní, jako řízení, které vždy navazuje na řízení nalézací.
V případě, kdy dlužník splní svoji povinnost vyplývající z rozhodnutí soudu vydaného v nalézacím řízení
dobrovolně, není samozřejmě nutné přikračovat k výkonu takového rozhodnutí.
Podstatný rozdíl mezi řízením nalézacím a řízením o výkon rozhodnutí můžeme vidět především
v cílech těchto řízení. Zatím co v prvém případě jde o poskytnutí procesní ochrany hmotnému subjektivnímu
právu nebo zákonem chráněnému zájmu, v případě druhém jde o poskytnutí ochrany procesním vztahům,
založených vykonatelným rozhodnutím. I přes některé rozdíly je třeba nalézací řízení a řízení o výkon
rozhodnutí chápat jako dvě integrální součásti civilního soudního řízení. Tato skutečnost je vyjádřena i faktem,
52
že obě řízení jsou ovládána v podstatě stejnými procesními zásadami . Řízení o výkon rozhodnutí je v zásadě
ovládáno zásadou dispoziční. V souladu s touto zásadou může soud zahájit řízení pouze na návrh.
Výkon rozhodnutí a řízení o výkonu rozhodnutí jsou upraveny v části šesté OSŘ v §§ 251 až 351a.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní
výkon rozhodnutí. Soud je oprávněn nařídit a provést výkon rozhodnutí nově od 1. 1. 2013
a) o výchově nezletilých dětí,
b) nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního řádu nebo daňového řádu,
c) je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady,
d) o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným,
f) jde-li o cizí rozhodnutí 58f).
Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, k činnosti soudu před
nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného. Účastníky řízení jsou při výkonu
50
51
52
Schelleová, I. a kol.: Exekuce. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2008, s. 16
Kurka, V.; Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 10
Stavinohová, J., Hlavsa, P. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003, s. 472
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
rozhodnutí oprávněný a povinný. Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci nebo práva patřící do
společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel/ka
povinné/ho. Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení. Ohledně způsobů vedení výkonu
rozhodnutí odkazuje autor na předešlou podkapitolu.
Exekuce soudních exekutorů
Jak bylo již v předešlých podkapitolách uvedeno, právní úprava exekucí je zakotvena v zákoně č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), v platném
znění. V jeho ustanovení § 52 odst. 1 je vyjádřen vztah exekučního řádu a občanského soudního řádu tak, že
nestanoví-li exekuční řád jinak, použije se občanský soudní řád přiměřeně.
Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Jsou-li exekučním příkazem postiženy věci,
práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení,
pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného.
Dle ust. § 46 odst. 3 ER jsou soudní exekutoři povinni provádět exekuci v pořadí, v jakém jim jsou
doručovány exekuční návrhy.
Jak bylo již výše uvedeno, je exekuční řízení co do zahájení a co do trvání ovládáno zásadou dispoziční.
Z této skutečností tedy vyplývá, že nemůže být zahájeno bez návrhu, přičemž výběr soudního exekutora, který
exekuci provede, je zcela v rukou oprávněného.
Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy byl soudnímu exekutorovi doručen exekuční návrh
oprávněného. Obsahové exekučního návrhu vyplývají z § 38 odst. 1 ER. Dle tohoto ustanovení je navrhovatel
povinen přesně označit exekuční titul. Exekučním titulem je dle § 40 odst. 1 ER:
a)
vykonatelné rozhodnutí soudu nebo exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo
postihuje majetek,
b)
vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo
postihuje majetek,
c)
vykonatelný rozhodčí nález,
d)
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu,
e)
vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve
věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír,
f)
vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního
zabezpečení,
g)
jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny
Následně po doručení návrhu, jenž obsahuje všechny stanovené náležitosti, soud již nově s účinností
od 1. 1. 2013 usnesením nenařizuje exekuci a nepověřuje exekutora jejím provedením, ale poté, co je
exekutorovi doručen návrh oprávněného na provedení exekuce, exekutor provede zápis do nově zřizovaného
rejstříku exekucí a zašle oprávněnému a povinnému vyrozumění o zahájení exekuce (povinnému však nejdříve
s prvním exekučním příkazem). Povinný má následně osmidenní lhůtu k vznesení námitky podjatosti exekutora
(bude-li mu v tu chvíli již důvod podjatosti znám, jinak 8 dní od okamžiku, kdy se důvod pro uplatnění námitky
dozví) a patnáctidenní lhůtu k podání návrhu na zastavení exekuce. Exekutor není oprávněn začít provádět
exekuci před uplynutím výše uvedené lhůty, resp. předtím, než o případném návrhu na zastavení exekuce
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
pravomocně rozhodne soud. Exekuce taktéž nebude moci být provedena předtím, než uplyne lhůta k
dobrovolnému splnění pohledávky (spolu s náklady exekučního řízení) povinným, kterou exekutor povinnému
sdělí spolu s oznámením o zahájení exekuce.
Exekutor poté, co byla exekuce zapsána do rejstříku zahájených exekucí, posoudí, jakým způsobem
bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen.
Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně.
Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména
vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného
53
dosaženo.
Způsoby provedení exekuce
Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v exekučním řádu. Zajistit majetek k provedení exekuce lze
nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně
příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů
oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce.
Nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom
exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby. K provedení exekuce
více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně. Nebrání-li to účelu
exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a
jiných příjmů, správou nemovitosti, pozastavením řidičského oprávnění nebo zřízením exekutorského
54
zástavního práva na nemovitostech.
Exekuce na peněžitá plnění
Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů postihuje právo povinného na výplatu především mzdy
poskytované za jím vykonávanou práci jeho zaměstnavatelem – plátcem mzdy, kdy základem pro určení míry
postihu sražené mzdy je určení tzv. čisté mzdy za příslušný měsíc. Na exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů
se dle § 60 exekučního řádu použije přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon
rozhodnutí srážkami ze mzdy. Srážky ze mzdy a jiných příjmů lze provádět jen do výše exekucí vymáhané
pohledávky s příslušenstvím. Konkrétní určení výše srážky a stanovení míry poměrného uspokojování
55
vymáhané pohledávky je realizováno prostřednictvím tzv. třetinového systému.
Exekuce přikázáním pohledávky spočívá v postižení pohledávek, které má povinný vůči třetím osobám.
Předmětem exekuce přikázáním pohledávky není majetková podstata, nýbrž peněžitý nárok povinného vůči
jeho dlužníkovi (např. postižení tzv. práv z duševního vlastnictví). Současně se však nejedná o nárok na mzdu a
jiné obdobné příjmy, ani o nároky z vkladních knížek, směnek, šeků aj., kdy je zapotřebí k uplatnění práva jejich
56
předložení.
Prodej věcí movitých a nemovitostí
53
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
§ 58 odst. 1, odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
55
Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde a.s., 2011, s. 520-521
56
Sedláček, D. Exekuční právo. Praha: Vysoká škola manaţerské informatiky a ekonomiky, a.s., 2011, s. 27
54
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Při rozhodování o výběru movitých věcí, které mají být prodány, není soudní exekutor vázán návrhem
oprávněného. Prodej se uskutečňuje formou dražebního jednání, přičemž nejnižší podání při první dražbě činí
1/3 rozhodné ceny.
K exekuci prodejem nemovitostí exekutor přistupuje v okamžiku, kdy má ověřeno vlastnictví
nemovitosti povinným. Ověření případně doložení postačuje na základě listin dle § 66 ER, kterými exekutor
disponuje (př. Výpis z katastru nemovitostí). Cílem při oceňování nemovitostí je určení její tržní ceny. Prodej se
57
rovněž uskutečňuje formou dražebního jednání.
Exekuce pozastavením řidičského oprávnění
Exekuce pozastavením řidičského oprávnění je zcela novým způsobem provedení exekuce s účinností
od 1. 1. 2013.Exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného může exekutor vydat pouze tehdy,
jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě. Dnem doručení exekučního příkazu
povinnému se povinnému pozastavuje řidičské oprávnění udělené podle zvláštního právního předpisu. Po dobu
58
pozastavení řidičského oprávnění držitel řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla.
Postižení podniku
K exekuci postižením podniku nebo části podniku povinného může exekutor přistoupit, jen v případě,
že bude doloženo, že podnik nebo část podniku je majetkem povinného. Následně soudní exekutor ustanoví v
exekučním příkazu správce podniku. Pro exekuci postižením podniku platí přiměřeně použití OSŘ, nestanoví-li
59
ER jinak.
Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech
Soudní exekutor je dle § 69a ER oprávněn na nemovitostech povinného zřídit k zajištění vymáhané
pohledávky a nákladů oprávněného exekutorské zástavní právo. Exekutorské zástavní právo k nemovitosti,
která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká doručením exekučního příkazu o zřízení
exekutorského zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu. Exekutorské zástavní právo k nemovitosti,
která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká právní mocí exekučního příkazu. Pro pořadí
60
exekutorského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den jeho vzniku.
Správa nemovitosti
V případě vymáhání peněžitého dluhu nově s účinností od 1. 1. 2013 je exekutor oprávněn postihnout
nemovitost správou, kterou bude následně vykonávat. Příjmy, které soudní exekutor získá správou nemovitosti,
se odevzdají věřiteli k uspokojení vymáhané pohledávky. Odečtou se od nich jen náklady, jež byly použity na
správu nemovitosti, prostředky, které vyplývají z pojistných smluv a smluv na dodávky energií, či peníze, jež
byly vynaloženy na udržování a nutné opravy nemovitosti. Nový institut správy nemovitosti tedy je tedy
alternativou k jejímu prodeji v exekuční dražbě. Smyslem je uspokojit pohledávku věřitele z užitků plynoucích z
57
§ 66 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
§ 71a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
59
58
60
§ 69a2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, ve znění pozdějších předpisů
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
nemovitosti. Je však třeba podotknout, že daný způsob vedení exekuce je vhodný a využitelný jen pro určité
61
typy nemovitostí, u nichž je reálná možnost užitku.
Exekuce na nepeněžitá plnění
ER stanovuje v § 73 subsidiární použitelnost OSŘ na exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení
peněžité částky. Postupuje se tedy dle hlavy osmé OSŘ, § 339 a násl.
Nucené vyklizení nemovitosti představuje exekuci s největším zásahem do osobní integrity nejen
dlužníka, ale často i osob, s ním ve společné domácnosti žijících. Rozlišuje se
a) vyklizení bez náhrady
b) vyklizení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší
V případě odebrání věciprincip exekuce spočívá v odebrání movité věci se vším, co k ní patří povinnému a
její odevzdání oprávněnému. Předmět exekuce mohou tvořit věci individuálně určené, soubory movitostí, věci
zastupitelné, věci nezastupitelné, příslušenství, případně součást věci jako samostatný předmět exekuce,
listina, jíž je třeba k užívání věci.
Rozdělení společné věci je exekucí na základě exekučních titulů, které upravují zrušení, resp. vypořádání
podílového spoluvlastnictví. Exekuce se může vztahovat jak k věci movité, tak k nemovitosti.
Exekuci provedením prací a výkonů lze dělit na:
a) zastupitelné plnění = provedení prací a výkonů, které může vykonat i někdo jiný než samotný povinný
b) nezastupitelné plnění = provedení exekuce naplní svůj účel pouze tehdy, jestliže práce provede přímo
povinný
Výkon rozhodnutí ve správním řízení
Správní exekuce neboli výkon správního rozhodnutí slouží k vynucení splnění povinnosti tím, komu
byla správním rozhodnutím uložena povinnost, pokud tuto povinnost nesplní dobrovolně. Exekuci lze provést
na základě vykonatelného správního rozhodnutí nebo vykonatelného smíru, tzv. exekučního titulu. Základní
právní úprava správní exekuce se nachází v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád.
Obdobně jako u civilněprávních exekucí existují 2 druhy správních exekucí – exekuce na peněžitá
plnění a exekuce na nepeněžitá plnění. O jaký druh správní exekuce jde v tom kterém případě, závisí na povaze
62
uložené exekučním titulem. Správní řád ve svém ust. § 106 odst. 3 uvádí, že pro exekuci, vybírání a evidenci
peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. Exekuce na nepeněžitá plnění může být provedena buď
náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění nebo přímým vynucením v případě nezastupitelných
63
plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo ukládáním donucovacích pokut.
Výkon rozhodnutí v daňovém řízení
V případě, že má daňový subjekt u příslušného správce daně evidován nedoplatek na dani, má právo
tento správce daně přistoupit za určitých podmínek k jeho vymáhání. Vymáhání daní se tedy týká daňového
subjektu, který dobrovolně neuhradil splatnou daňovou pohledávku. Proces vymáhání daňových nedoplatků
probíhá v rámci tzv. dílčího daňového řízení, které zahajuje správce daně ex officio. Právní úprava procesních
61
§ 320b a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
62
63
Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGLON, 2012, s. 896 - 897
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
postupů při vymáhání daňových nedoplatků je zakotvena v zákoně č. 280/2009 sb., daňový řád. Daňová
exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení Exekučním titulem je dle ust.
§ 176 odst. 1 předmětného zákona jednak výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní, dále vykonatelné
64
rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění a rovněž vykonatelný zajišťovací příkaz.
Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které
bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Daňovou exekuci lze
provést pouze těmito způsoby:
a) srážkami ze mzdy,
b) přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,
c) přikázáním jiné peněžité pohledávky,
d) postižením jiných majetkových práv,
e) prodejem movitých věcí, nebo
f) prodejem nemovitostí.
1.2. Případová studie: Exekuční řízení na peněžité i nepeněžité plnění vedené proti dlužníkovi
Cíl případové studie
Případová studie se detailně zabývá vymáháním jednak peněžitého a jednak nepeněžitého plnění za
situace, kdy byla formou notářského zápisu uzavřena mezi pronajímatelem a nájemcem vedle nájemní smlouvy
ještě dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, na základě které nájemce svolil, že v případě
nesplnění svých povinnosti řádně a včas, je tento vykonatelný notářský zápis titulem pro nařízení exekuce,
popř. výkonu rozhodnutí. Případová studie vychází ze situace, jež se v běžném životě vyskytuje poměrně často a
podává věřiteli nástin obvyklého postupu, jenž se uplatňoval, a v modifikované verzi též uplatňuje i dnes, při
řešení obdobné situace.
Popis skutkového stavu
Dne 20.10.2009 pan Jan Novák, jako pronajímatel, s panem Františkem Novým, jako nájemcem,
uzavřeli smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou 2 let. Předmětem nájmu dle této smlouvy byl byt č. 12
situovaný v 1. podlaží objektu o celkové výměře 55,52 m2 sestávající z kuchyně, dvou pokojů předsíně,
koupelny a WC. Nájemce se na základě této smlouvy zavázal pronajímateli hradit měsíční nájemné ve výši
6.290,- Kč a to včetně záloh za služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Celkové nájemné bylo splatné
k poslednímu dni kalendářního měsíce, za které se nájemné platilo.
Téhož dne 20.10.2009 byla formou notářského zápisu uzavřena mezi shora uvedenými účastníky
dohoda o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu, sepsaná notářkou JUDr. xxxxx. Na základě této dohody se
zavázal nájemce, jako osoba povinná, splnit pohledávku a jiné nároky pronajímatele, jako osoby oprávněné,
vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne
20.10.2009 a pronajímatel jako osoba oprávněná, tento závazek přijímá.
Nájemce, jako osoba povinná, podpisem této dohody svolil, ve smyslu § 274, písm. e) zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, k tomu, aby byl tento notářský zápis titulem
pro výkon rozhodnutí nebo exekuci ohledně v této dohodě uvedených budoucích splatných peněžitých a
64
Baxa, J.; Dráb, O; Kaniová., L.; Lavický, P.; Schillerová, A.; Šimek, K.; Ţišková, M. Daňový řád. Komentář. II. díl. Praha:
Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 1086 - 1091
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
nepeněžitých pohledávek pronajímatele, jako osoby oprávněné. Tímto tedy nájemce výslovně svolil k tomu,
aby podle tohoto notářského zápisu byl
a) nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce vyklizením bytu, jestliže v případě skončení
nájmu bytu nesplní nájeme svoji povinnost řádně vyklidit byt a včas, tedy k poslednímu dni
výpovědní lhůty nebo ke dni skončení nájmu, jej předat pronajímateli, jako osobě oprávněné
b) nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, pro povinnost nájemce uhradit pronajímateli
nájemné nebo úplatu za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, pokud nájemce
neuhradí pronajímateli tyto své povinnosti řádně a včas
Vzhledem ke skutečnosti, že nájemce neplatil sjednané nájemné řádně a včas a ke dni 24.9.2010 dlužil
pronajímateli dlužnou částku na nájemném a na zálohách za služby spojené s užíváním bytu ve výši 31.000,- Kč,
byla nájemci dána výpověď z nájmu bytu. Tato výpověď byla nájemci doručena dne 26.9.2010 a výpovědní
lhůta tak skončila ke dni 30.11.2010. Dále byl nájemce upozorněn pronajímatelem na to, že ke dni uplynutí
výpovědní lhůty je povinen předmětný byt vyklidit a dále byl vyzván k úhradě dlužných částek za nezaplacené
nájemné, které pronajímatel evidoval ke dni 24.9.2010
Ač byl tedy nájemce předmětného bytu upozorněn dopisem na termín skončení lhůty pro vyklizení
bytu a současně byl vyzván k úhradě dlužných částek za nájemné, tak na tato sdělení pronajímatele nereagoval,
předmětný byt do shora uvedeného data nevyklidil a dlužné částky za nájemné neuhradil.
Řešení případu v praxi
V rámci řešení shora uvedeného skutkového stavu bude dále čtenáři nastíněn postup pronajímatele,
který zvolil pro vymožení nesplněných povinností vůči nájemci. Pronajímatel se rozhodl obrátit se
s vykonatelným exekučním titulem přímo na soudního exekutora a vymáhat splnění povinností nájemce
prostřednictvím exekučního řízení.
Vzhledem k tomu, že místní příslušnost soudního exekutora není právním předpisem stanovena, vybral
si pronajímatel (v rámci exekučního řízení označován jako „oprávněný“) soudního exekutora dle svého uvážení
a následně dne 18.3.2011 zaslal tomuto návrh na nařízení exekuce (od 1.1.2013 se tento návrh označuje jako
„exekuční návrh“). V předmětném návrhu označil oprávněný příslušný soud (oprávněný k nařízení exekuce),
dále uvedl identifikační údaje oprávněného a povinného (dříve nájemce) a dále vylíčil skutkový stav, tedy že na
základě exekučního titulu do dne podání tohoto návrhu povinný dobrovolně nevyklidil předmětný byt a
neuhradil oprávněnému dlužné částky na nájemném ve výši 31.000,- Kč. Z tohoto důvodu v tomto podání
oprávněný navrhl, aby soud nařídil exekuci podle vykonatelného exekučního titulu – notářský zápis č.j. xxxxxxx
ze dne 20.10.2009, který vydala notářka xxxxxxx, k vymožení povinnosti spočívající ve vyklizení předmětného
bytu, zaplacení dlužného nájemného a dále k vymožení povinnosti nahradit soudnímu exekutorovi pověřenému
provedením exekuce náklady exekuce a oprávněnému náklady oprávněného.
Exekuční řízení bylo zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi. Ten
následně požádal soud o pověření provedením exekuce. Dne 4.5.2011 bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce
Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. xx EXE xxx/2010- 24, ve kterém tento nařizuje podle vykonatelného
notářského zápisu notářky xxxxxx ze dne 20.10.2009 č.j.xxxxxxx k vymožení pohledávky ve výši 31. 000,- Kč,
nákladů oprávněného a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, současně dle tohoto exekučního
titulu nařizuje exekuci vymožením povinnosti vyklidit předmětný byt a dále zde stanovuje, že provedením této
exekuce se pověřuje vybraný exekutor. Současně bylo v poučení k tomuto rozhodnutí uvedeno, že povinný
nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do
společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a
udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým by porušil tuto povinnost, by byl neplatný. Rovněž soud poučil
účastníky, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k xxxx soudu,
prostřednictvím soudu podepsaného.
Následně soudní exekutor rozhodl exekučním příkazem o vhodném způsobu provedení exekuce na
základě skutečností, jež zjistil prostřednictvím dotazů či žádostí na jednotlivé instituce.
Soudní exekutor tak dne 1.6.2011 oprávněnému doručil exekuční příkaz č. 1 ze dne 30.6.2011, ve
kterém rozhodl tak, že se exekuce provede vyklizením bytu č. 12 v 1. podlaží domu č.p. xxx, parc. č. xxxx, v ul
xxxx, k.ú.xxxx, město xxxx. Dále zde stanovil, že exekuce se provede tak, že exekutor učiní opatření, aby
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
z vyklizovaného objektu byly odstraněny věci patřící povinnému, příslušníkům jeho domácnosti, jakož i věci,
které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na
vyklizovaném objektu, a dále aby z vyklizovaného objektu byli vykázání povinný a všichni, kdo se tam zdržují na
základě práva povinného.
Povinný byl na závěr poučen o neexistenci opravného prostředku proti tomuto exekučnímu příkazu
(dle ust. § 47 odst. 3 exekučního řádu) a dále o možnosti vyjádření se k osobě exekutora (dle ust. § 28 odst. 4
exekučního řádu).
Pro vymožení povinnosti uhradit oprávněnému dlužnou částku na nájemném vydal soudní exekutor
exekuční příkaz č. 2 ve kterém rozhodl tak, že:
I.
Exekuce se provede přikázáním pohledávky z účtu povinného xxxxxx, vedeného u peněžního
ústavu xxxxx.
II.
Peněžnímu ústavu se přikazuje, aby od okamžiku, kdy mu bude tento exekuční příkaz doručen,
z účtu povinného až do výše pohledávky ve výši 31.000,- Kč s příslušenstvím, předběžně
stanovené náklady oprávněného ve výši xxxxx, a předběžně stanovené náklady exekuce ve výši
xxxxx, nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi
nenakládal.
III.
Peněžní ústav provede vyplacení peněžních prostředků na účet č. xxxxxxxx, VS:xxxxxx poté,
kdy mu bude soudním exekutorem oznámeno, že usnesení o nařízení exekuce a příkaz
k úhradě nákladů exekuce nabyly právní moci
Povinný byl na závěr poučen o neexistenci opravného prostředku proti tomuto exekučnímu příkazu
(dle ust. § 47 odst. 3 exekučního řádu), dále o možnosti vyjádření se k osobě exekutora (dle ust. § 28 odst. 4
exekučního řádu), a dále o tom, že ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz právo
vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše
vymáhaných pohledávek.
Proti usnesení o nařízení exekuce č.j. xxxxxx ze dne 4.5.2011 podal povinný odvolání, ve kterém uvedl,
že z důvodu rodinné krize v podobě rozvodu neměl finanční prostředky k hrazení nájemného a dále v tomto
podání žádal o splátkový kalendář. O tomto odvolání rozhodoval následně soud vyšší instance, který svým
rozhodnutím ze dne 19.9.2011 usnesení soudu I. stupně ze dne 4.5.2011 potvrdil a současně poučil povinného,
že proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek. Dne 5.12 2012 pak byla na tomto usnesení vyznačena
doložka právní moci, bez které nebyl až do tohoto okamžiku soudní exekutor oprávněn provést exekuci
vyklizením předmětného bytu.
Na základě exekučního příkazu č. 1 a pravomocného rozhodnutí soudu byl následně vykonavatelem
předmětný byt vyklizen dne 20.4.2013. Provedením exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného,
vedeného u peněžního ústavu dle exekučního příkazu č. 2, byla pohledávka oprávněného vymožena ke dni
15.5.2013.
Následně byl oprávněný vyzván dne 29.5.2013, aby ve lhůtě pěti dnů vyčíslil nárokované náklady
oprávněného spojené s tímto exekučním řízením. A současně, aby sdělil bankovní spojení pro zaslání
vymožených částek.
Jakmile oprávněný sdělil soudnímu exekutorovi požadované údaje, vydal tento dne 11.6.2013 příkaz
k úhradě nákladů exekuce, ve kterém rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému náklady, které
oprávněný účelně vynaložil k vymáhání svého nároku, a to ve výši xxxxx,- Kč.. Současně v rámci tohoto příkazu
nařídil povinnému uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši xxxx,- kč, a to k rukám soudního
exekutora nebo na bankovní účet xxxxxxxx/xxxx pod variabilním symbolem xxxxx. Současně tento příkaz
odůvodnil tak, že náklady oprávněného určuje soudní exekutor podle ust. § 88 exekučního řádu příkazem
k úhradě nákladů exekuce a na závěr poučil účastníky řízení, že proti tomuto příkazu může účastník podat u
exekutora námitky do osmi dnů od jeho doručení.
V souvislosti s provedenou exekucí zaslal soudní exekutor oprávněnému vyúčtování exekuce kde je
zvlášť uvedena částka, která byla vymožena na jistinu, na úroky z prodlení a na náklady exekuce oprávněného,
dále kolik bylo z vymoženého plněno na účet exekutora a kolik bylo z vymoženého plněno na účet
oprávněného.
Následně bylo dne 27.7.2013 vydáno oznámení o skončení exekuce, ve kterém soudní exekutor uvedl,
že exekuce vedená proti povinnému byla soudním exekutorem ke dni 29.5.2013 pravomocně provedena a
k tomuto dni, podle § 47 odst. 5 exekučního řádu také zanikly účinky exekučních příkazů č.j. xxxxxx a rovněž
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zaniklo pověření soudního exekutora podle ust. § 51 písm. c) exekučního řádu, a to vymožením pohledávky,
jejího příslušenství, dále vymožením povinnosti vyklidit předmětný byt a vymožením nákladů exekuce.
Závěr
V předložené případové studii byl podrobně zachycen proces vymáhání jak peněžitého tak
nepeněžitého plnění na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Vzhledem k tomu, že bylo
úkolem autora popsat průběh vymáhání jednotlivých plnění od zahájení exekučního řízení v roce 2010 až do
jejího skončení v roce 2013, je nutné vzít v úvahu, že celý proces vymáhání předmětných plnění
prostřednictvím soudního exekutora se řídil dle platných a účinných právních předpisů v průběhu zmíněného
období. K tomu nutno poznamenat, že k datu 1.1.2013 nabyla účinnosti rozsáhlá novela exekučního řádu, která
změnila řadu procesních postupů soudního exekutora, a proto některé z popsaných postupu se již v současné
době neuplatní. Například se jedná o to, že místo návrhu na nařízení exekuce se nadále od 1.1.2013 tento
označuje jako exekuční návrh. Další významnou změnou je skutečnost, že již příslušný soud nadále nevydává
usnesení o nařízení exekuce ale pouze pověření jako jiný úkon soudu procesní povahy, vůči kterému není
možné se odvolat, následně soudní exekutor vydává vyrozumění o zahájení exekuce.
Protože případová studie reflektuje pouze exekuční řízení z pohledu oprávněného, nebyly zde úmyslně
detailně popsány procesní postupy soudního exekutora týkající se například vyklizení předmětného bytu apod.
ODDÍL C:
1.1. PROCESY PŘEDCHÁZEJÍCÍ INSOLVENCI
P. Berger
Likvidace společnosti
Právní úprava likvidace společnosti je obsažena v zejména v zákoně č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník,
v platném znění.
Likvidace společnosti je zákonem upravený postup, v jehož rámci dochází k mimosoudnímu vyrovnání
majetkových vztahů právnické osoby, který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace
není třeba (§ 68 odst. 2 Obch. zák.). Účelem likvidace je vyjasnit majetkové poměry společnosti a „vyčistit“ její
majetkové vztahy. Z tohoto důvodu se vstupem do likvidace zastavuje aktivní komerční činnost společnosti a
veškerá její aktivita vede pouze k ukončení dosavadních obchodů a ke zjištění a vypořádání jejich aktiv a pasiv.
Obchodní zákoník rozlišuje likvidaci společnosti na:
a)
nucenou likvidaci společnosti,
b) dobrovolnou likvidaci společnosti.
O nucenou likvidaci půjde v případech, kdy obchodní společnosti jsou fakticky mrtvé, nevyvíjejí žádnou
činnost, nemají osoby vykonávající činnost statutární orgánu apod.
U likvidace dobrovolné se jedná o řízený proces ze strany orgánů společnosti, pokud zde neexistuje
zákonná povinnost k podání insolvenčního návrhu, o čemž bude pojednáno dále.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Do likvidace vstupuje společnost ke dni, k němuž je zrušena (§ 70 odst. 2 OBZ). Vstup do likvidace i osoba
likvidátora se zapisují do obchodního rejstříku. Návrh na zápis vstupu obchodní společnosti do likvidace podává
likvidátor. K řízení je věcně a místně příslušným krajský soud, který vede obchodní rejstřík a v jehož obvodu má
obchodní společnost sídlo.
Pokud návrh na zápis vstupu obchodní společnosti do likvidace do obchodního rejstříku likvidátor včas
nepodá, zajistí rejstříkový soud řízení o povolení tohoto zápisu i bez návrhu, jakmile se o vstupu obchodní
společnosti do likvidace dozví. Po dobu likvidace se pro název užívá firma společnosti s dovětkem „v likvidaci“.
Jmenováním přechází na likvidátora v rámci ust. § 72 OBZ působnost statutárního orgánu jednat jménem
společnosti. Se vstupem obch. společností do likvidace nekončí funkce a funkční období jejich orgánu, např.
představenstva a.s., avšak působnost statutárních orgánů přechází v podstatném rozsahu na likvidátora.
Statutární orgán se při jmenování likvidátora z obchodního rejstříku nevymazává. Jestliže z jakýchkoli důvodů
zanikne funkce likvidátora, aniž by byl nahrazen k témuž dni likvidátorem novým, jedná až do jmenování
nového likvidátora jménem společnosti statutární orgán - může však činit pouze úkony potřebné pro provedení
likvidace.
Je nutné brát v potaz, že likvidace společnosti nemusí být vždy nevratným procesem, neboť až do okamžiku
započetí s rozdělováním likvidačního zůstatku může obch. společnost, resp. ten její orgán, který o likvidaci
rozhodl, své rozhodnutí zrušit. Tímto se likvidace zastaví, likvidátor jakožto orgán společnosti končí a své
funkce se v plném rozsahu opětovně ujímají statutární orgány obch. společnosti.
Likvidátorova působnost se omezuje celkovým účelem likvidace (§ 72 OBZ). Cílem je dovést obchodní jmění
obch. společnosti vymožením jejich pohledávek a zapravením dluhů do podoby likvidačního zůstatku, jakožto
čistého majetkového zůstatku, který z likvidace vyplyne (§ 75 odst. 1 OBZ).
Z tohoto důvodu § 72 OBZ zakotvil zásadu, že likvidátor činí toliko takové úkony, které směřují k likvidaci
společnosti. Může sice uzavírat nové smlouvy, avšak pouze takové, jejichž cílem je ukončení nevyřízených
obchodů, zachování majetku společnosti (zabezpečení ostrahy, pojištění majetku apod.), nebo i jeho využití,
například nájmem volných nebytových prostor atd. V žádném případě se ale nemůže jednat o pokračování
v provozu podniku. Likvidátor tedy při výkonu své působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a
přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv
a závazků a vykonává práva společnosti. Novela zákona č. 370/2000 Sb., přiřadila do oprávnění likvidátora
jednat jménem společnosti ve věcech zápisu do obchodního rejstříku. Toto nové ustanovení je důležité
zejména v případech, kdy statutární orgán společnosti sice nebyl vymazán z obchodního rejstříku, avšak
fakticky svoji funkci nevykonává a v případech, kdy zanikla funkce statutárního orgánu nebo jeho členů a nebyly
zvoleny orgány nové.
Podle ust. § 71 odst. 6 OBZ, odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval,
přičemž likvidátorovi lze přiznat právo na vyplacení zálohy. Na přiznání zálohy však není právní nárok a tudíž
záleží jen na orgánu či osobách, kterými byl likvidátor jmenován, zda zálohu přiznají.
Podle ust. § 71 odst. 4 OBZ, bez ohledu na způsob určení likvidátora může soud na návrh osoby, která na
tom osvědčí právní zájem odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti a nahradit ho jinou osobou.
Podle ust. § 72 odst. 2 OBZ zjistí-li likvidátor předlužení likvidované společnosti, podá bez zbytečného
odkladu insolvenční návrh. Povinnost podat insolvenční návrh podle dikce § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v aktuálním znění, však mají při předlužení společnosti i
statutární orgány společnosti (a tedy i likvidátor) bezvýhradně poté, co zjistí, že jsou splněny podmínky pro
podání insolvenčního návrhu, resp. poté, co společnost vykazuje znaky úpadku. Při nesplnění povinnosti
likvidátora podat insolvenční návrh odpovídá likvidátor věřitelům společnosti podle § 373 a násl. OBZ za škodu,
která jim nesplněním této povinnosti vznikla, ledaže prokáže, že škodu nezavinil. Z ust. § 2 insolvenčního
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zákona je zřejmé, že jestliže je prohlášen konkurz na majetek právnické osoby, která je v likvidaci, likvidace se
po dobu jeho trvání přerušuje. Likvidátor po tuto dobu vykonává svou působnost pouze v rozsahu, v jakém
nepřešla na insolvenčního správce. Do působnosti likvidátora patří taktéž součinnost s insolvenčním správcem.
Za tuto činnost má likvidátor na náhradu nezbytných výdajů a na přiměřenou odměnu, kterou určí insolvenční
správce se souhlasem soudu.
Podle ust. § 73 OBZ oznámí likvidátor vstup obch. společnosti do likvidace všem známým věřitelům.
Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně 2 x za sebou (alespoň s dvoutýdenním časovým
odstupem) rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která
nesmí být kratší než tři měsíce. Oznámení je likvidátor povinen učinit jen vůči známým věřitelům, tj. zejména
(ale nejen) vůči věřitelům, jejichž pohledávky jsou vedeny v účetnictví obch. společnosti. Ochranu práv
ostatních věřitelů zajišťuje již výše uvedené povinné zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace s výzvou. Na
zveřejnění se vztahuje ust. § 769 OBZ, týkající se zveřejňování údajů v Obchodním věstníku.
OBZ nestanoví důsledky toho, že věřitel nepřihlásí pohledávku ve stanovené lhůtě. Z ustanovení OBZ o
postupu likvidace však lze dovodit, že v uvedené lhůtě nemůže být likvidace ukončena a takovou pohledávku
lze uplatnit i kdykoliv později až do zániku společnosti. Pokud věřitel takto pohledávku neuplatnil a likvidace
skončí, aniž na takovou pohledávku byl vzat zřetel, zůstává takovému věřiteli právo domáhat se uspokojení
pohledávky na společnících z titulu ručení podle § 56 odst. 6 OBZ.
Likvidátor podle dikce § 74 odst. 1 OBZ sestaví ke dni vstupu obch. společnosti do likvidace tzv. zahajovací
likvidační účetní rozvahu a soupis jmění. Účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace oproti tomu
sestavuje statutární orgán obch. společnosti. OBZ pro případ, že statutární orgán nesplní svou povinnost a
nesestaví účetní závěrku předcházející dni vstupu do likvidace, přenáší tuto povinnost na likvidátora. Statutární
orgán však odpovídá podle ust. § 373 a násl. OBZ za škodu, která nesplnění jeho povinnosti vznikne.
Další povinnosti v souvislosti se vstupem do likvidace stanoví zákon 563/1991 Sb., o účetnictví, ve
znění pozdějších předpisů, a to např. povinnost uzavřít účetní knihy ke dni předcházejícímu vstupu do likvidace
a otevřít nové účetní knihy ke dni vstupu do likvidace, provést inventarizaci, sestavit mimořádnou účetní
závěrku a další povinnosti.
Podle ust. § 74 odst. 2 OBZ je likvidátor povinen zaslat soupis jmění každému společníkovi a věřiteli
společnosti, kteří o to požádají. Věřitel či společník, který o zaslání soupisu požádá, by však měl počítat
s úhradou nákladů na jeho pořízení a zaslání.
Podle ust. § 74 odst. 3 OBZ uspokojí v průběhu likvidace likvidátor přednostně mzdové nároky
zaměstnanců společnosti, není-li povinen podat insolvenční návrh. Mzdovými nároky zaměstnanců jsou jejich
splatné pohledávky za mzdu z pracovního poměru vůči společnosti jako zaměstnavateli. Přednostní pořadí však
nemají pohledávky na vyplacení odměn za práce konané na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o
provedení práce. Pokud by likvidátorovi vznikla povinnost podat insolvenční návrh pro předlužení společnosti,
likvidátor nesmí přednostně mzdové pohledávky zaměstnanců uspokojovat.
Samotné přihlášení pohledávek věřiteli má význam toliko technický, neboť se nijak nedotýká
existence pohledávky. Přihláška pohledávky do likvidace je jednostranným právním úkonem věřitele, ze
kterého musí být zjevné, kdo ho učinil a kdy a čeho se týká. S ohledem na právní jistotu věřitele lze doporučit
písemnou formu přihlášky pohledávky. Přihlášku je nutné specifikovat alespoň co do přihlašované výše, resp.
uvést i výši smluvních či zákonných úroků z prodlení (úroky z prodlení se i vstupem společnosti do likvidace ani
podáním přihlášky nestaví, ale jistina pohledávky se nadále úročí stejně jako před likvidací společnosti),
právního důvodu jejich vzniku a splatnosti pohledávky. Jelikož likvidátor převzal účetnictví od statutárního
orgánu společnosti, jehož vedení nemohl žádným způsobem ovlivnit, je žádoucí přihlašovanou pohledávku
doložit v kopiích listinami prokazujícími právní důvod vzniku přihlašované pohledávky, zejména smlouvami
včetně všech jejich dodatků, daňovými doklady, fakturami apod. Nutno však mít na zřeteli, že vystavená faktura
či daňový doklad nejsou právním důvodem vzniku pohledávky, avšak slouží toliko jako podpůrný prostředek
k doložení pohledávky přihlašované věřitelem.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Vstupem společnosti do likvidace, přihlášením pohledávek do likvidace, ani jejich zaevidováním
likvidátorem se promlčecí doba pohledávek nestaví ani nepřerušuje, nýbrž běží dále, jako by likvidace nebyla.
V otázkách promlčení pohledávek vzniklých z obchodních vztahů, jakož i účinků promlčení, počátku a
trvání promlčecí doby, včetně stavení a přetržení promlčecí doby, vše se řídí ust. § 387 a násl. OBZ. Nestanoví-li
OBZ pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba v obchodních vztazích 4 roky. Podle ust. § 401 OBZ může
strana, vůči níž se právo promlčuje (v případě přihlášky pohledávky do likvidace je uvedenou stranou
společnost v likvidaci, jejímž jménem jedná likvidátor) písemným prohlášením druhé straně prodloužit
promlčecí dobu, a to i opakovaně - celková promlčecí doba však nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala
poprvé běžet.
Promlčení pohledávek vzniklých z pracovněprávních vztahů se řídí ust. § 329 a násl. zákona č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje promlčecí lhůty s odkazem na zákon
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jako „OZ“). Z toho vyplývá, že pohledávky
z pracovněprávních vztahů se promlčují ve stejném režimu jako pohledávky z občanskoprávních vztahů.
Promlčení pohledávek vzniklých z občanskoprávních vztahů, jakož i promlčecí doba a běh promlčecí
doby se řídí ust. § 100 a násl. OZ. Právo (pohledávka) se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené OZ.
Podle ust. § 101 OZ, pokud není v ustanoveních OZ uvedeno jinak, je promlčecí doba v občanskoprávních
vztazích tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Výjimky stanoví OZ např. v ust. § 106 u práva na náhradu škody, v ust. § 107 u práva na vydání
bezdůvodného obohacení atd. Podle ust. § 110 OZ, bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu
nebo jiného orgánu, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. V případě
přihlášené pohledávky do likvidace může likvidátor (nikoliv však statutární orgán) ve smyslu ust. § 558 OZ,
učinit písemně uznání dluhu. V takovém případě se právo promlčuje za 10 let, kdy k uznání dluhu došlo; byla-li
však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od této lhůty. Pokud by tedy věřitel pohledávku
vzniklou z občanskoprávního vztahu - i kdyby byla řádně přihlášena do likvidace - v průběhu trvání promlčecí
doby neuplatnil žalobou u soudu a promlčecí doba by tak skončila, jednalo by se o promlčenou pohledávku,
která sice nezanikla, avšak v případě uplatnění námitky promlčení protistranou u soudu by pohledávka nebyla
soudem pravomocně přiznána a tudíž by byla na dlužníkovi právně nevymahatelná.
Vstupem společnosti do likvidace se nepřerušují žádná soudní řízení, ve kterých vystupovala
společnost. Tato soudní řízení tedy probíhají dále s tím, že namísto statutárního orgánu jedná jménem
společnosti likvidátor, ale účastníkem soudního řízení zůstává nadále společnost. V průběhu likvidace je nadále
možné vést proti společnosti výkon rozhodnutí nebo exekuci k uspokojení pohledávky věřitele.
V případě přihlášené pohledávky do likvidace může likvidátor ve smyslu ust. § 323 OBZ uznat písemně
závazek společnosti v likvidaci vůči věřiteli. V takovém případě běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto
uznání.
Podle ust. § 408 OBZ skončí - bez ohledu na jiná ustanovení OBZ - promlčecí doba nejpozději po
uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Pokud by tedy věřitel pohledávku z obchodního vztahu (i
kdyby byla řádně přihlášena do likvidace) v průběhu trvání promlčecí doby neuplatnil žalobou u soudu,
případně pravomocné rozhodnutí nenechal soudně vykonat ve smyslu ust. § 408 odst. 2 OBZ, a promlčecí doba
by marně uběhla, jednalo by se o promlčenou pohledávku, která sice nezanikla, avšak v případě námitky
promlčení protistranou u soudu by pohledávka nebyla soudem pravomocně přiznána a tudíž by byla na
dlužníkovi právně nevymahatelná.
Jak již bylo výše uvedeno, likvidátor není v likvidaci vázán žádnými pravidly pro uspokojení pohledávek
(vyjma mzdových nároků zaměstnanců podle § 74 odst. 3 OBZ), na rozdíl od řízení insolvenčního. Lze-li tedy
všechny pohledávky v likvidaci uspokojit, není třeba předepisovat pořadí uspokojení věřitelů a bude záviset
toliko na systému práce, který si likvidátor zvolí.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zjistí-li likvidátor z rozvahy nebo kdykoliv poté, že společnost je předlužena, podává insolvenčnímu
soudu insolvenční návrh. Není-li tomu tak, zpeněží postupně majetek společnosti. Současně inkasuje
pohledávky a průběžně vyrovnává závazky, z nichž prioritně hradí mzdové nároky zaměstnanců společnosti.
Likvidační zůstatek lze mezi společníky dělit jen po uspokojení všech známých věřitelů společnosti,
přičemž na jeho výplatu nelze společníkům poskytnout žádné zálohy. Zůstávají-li některé pohledávky
přihlášených věřitelů sporné, lze společníkům vyplatit podíly na likvidačním zůstatku jen tehdy, jestliže bylo
věřiteli sporné pohledávky poskytnuto odpovídající zajištění.
Pokud by eventuálně došlo k situaci, že by likvidátor uspokojoval přednostně některé pohledávky na
úkor některých věřitelů, bylo by možno při splnění zákonných podmínek takovýmto právním úkonům
likvidátora žalobou odporovat podle ust. § 42a OZ, nebo v případě následného prohlášení insolvence podle ust.
§ 239 insolvenčního zákona. Podle ust. § 42a OZ se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní
úkony, pokud zkracují jeho vykonatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné.
Odporovat je možno právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit
své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka
zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116 a 117 OZ),
nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana
tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Skutečným výsledkem
s úspěchem podané odporovací žaloby je možnost věřitele požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co
odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku. Není-li to dobře možné, má právo na náhradu
vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.
Ke dni skončení likvidace uzavře likvidátor účetní knihy a sestaví účetní závěrku. Vypracuje taktéž
zprávu o průběhu likvidace a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Jejich schválením ve společnosti proces
likvidace končí. Jakmile likvidace skončí, podává likvidátor návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku.
K návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiloží likvidátor potvrzení územně příslušného státního
oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti.
Pokud eventuálně dojde k situaci, kdy by se po skončení likvidace, popřípadě po výmazu obchodní
společnosti z obchodního rejstříku objevil nový majetek, tento problém řeší ust. § 75b OBZ, podle kterého
rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace společnosti a
jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo
k obnovení likvidace společnosti, a osobu likvidátora. Jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu
obchodní společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele
nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do
likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že
došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora. Ke dni zápisu do Obchodního
rejstříku podle § 75b odst. 1 nebo odst. 2 OBZ, sestaví likvidátor zahajovací rozvahu. Ustanovení § 68 odst. 8
OBZ se nepoužije.
Při postupu podle § 75b OBZ však není možné, aby v případech, kdy o zrušení společnosti s likvidací
rozhodli společníci nebo příslušný orgán společnosti, došlo k revokaci jejich rozhodnutí, jak to jinak pro takové
případy umožňuje již výše předestřené ustanovení § 68 odst. 8 OBZ. Po skončení obnovené likvidace musí dojít
k výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku.
Veřejné dražby
Dražby podle OSŘ
Zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád v platném znění, poslední novela: č. 45/2013 Sb. Podle OSŘ dražby
provádějí:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094





Exekutoři
Soudy
Finanční úřady
Celní úřady
Občanský soudní řád definuje postup při konání dražeb


movitých věcí (§ 323 a násl. OSŘ),
věcí nemovitých (§ 335 a násl. OSŘ) i prodej podniku.
Podle tohoto zákonného předpisu jsou také organizovány dražby prováděné podle zákona o exekutorech a
zákona o správě daní a poplatků.
Dražba movitých věcí
Po zajištění předmětů dražby a stanovení jejich ceny se tyto movité věci draží buď



přímo v místě, kde tyto věci jsou, nebo
u soudu,
popř. na jiném vhodném místě (§ 328 OSŘ).
Čas a místo konání dražby se oznámí povinnému, manželu povinného, orgánu obce (např. obecní, městský
úřad), v jejímž obvodu bude dražba konána, a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se konání této
dražby uveřejní způsobem v místě obvyklým, což zákon blíže nedefinuje.
Toto se realizuje formou dražební vyhlášky.
V dražební vyhlášce soud uvede
a) datum, čas a místo dražby,
b) označení dražených věcí,
c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,
d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí,
e) výši nejnižšího podání (§ 329 – nejnižší podání činí třetinu rozhodné ceny),
f) zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení,
g) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a
další věřitelé domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím
nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže
je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a
prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství
nebude uvedena, se nepřihlíží;
Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud
dražbu této věci odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
Dražbu provádí vykonatel, a to podle platného jednacího řádu - vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR
(vyhl. č. 37/1992 Sb.,o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nejnižší podání činí jednu třetinu odhadní nebo úředně stanovené ceny. Vlastní průběh dražby je dán
§ 59 a násl. shora uvedené vyhlášky. Minimální příhoz činí nejméně 50 korun. Dražba movité věci pokračuje,
dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, vykonavatel upozorní
dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy „potřetí“ příklep. Jestliže bezprostředně po
skončení shora uvedeného postupu neučiní žádný z dražitelů vyšší podání, vykonavatel udělí příklep tomu
dražiteli, který učinil nejvyšší podání.
Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na vydražitele vlastnické právo k vydražené
věci anebo souboru vydražených věcí, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem
vlastnictví na vydražitele zanikají zástavní a zadržovací práva a další závady váznoucí na věci.
Nepřevezme-li vydražitel vydražené věci do 1 měsíce po doplacení nejvyššího podání, postupuje soud
podle § 330 odst. 2 a 3 – soud nařídí opětovnou dražbu.
Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu (novela OSŘ). V případě této formy dražby soud v
dražební vyhlášce stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, adresu místa
trvalého pobytu, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup
zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání,
e) způsob a dobu, do které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší podání; lhůta pro zaplacení nebo doplacení
nejvyššího podání nesmí být delší než 10 dnů od udělení příklepu,
f) informaci o tom, kdy a kde po doplacení nejvyššího podání lze vydražené věci převzít,
g) termín přihlášení pohledávek,
h) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí, zda je předkupní právo prokázáno,
i) způsob zveřejnění informace o příklepu.
Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému
svědčí předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první.
Ustanovení § 329 odst. 3 se nepoužije.
Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení o „klasické“ dražbě dle § 328b až 330
OSŘ.
Dražba nemovitých věcí
Dražba nemovitých věcí se provádí dle § 335 a násl. OSŘ.
Předpokladem je označení nemovitostí oprávněným, jejichž prodej je navrhován a řádné doložení vlastnického
práva povinného.
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému
a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo,
právo odpovídající věcnému břemeni nebo nájemní právo, s poučením, že při neoznámení povinný odpovídá za
škodu tím způsobenou.
Po právní moci usnesení o ceně, tj. stanovení v místě a čase ceny obvyklé po odečtení závad váznoucích na
předmětu dražby, soud nařídí dražební jednání (dražbu) formou usnesení, kde ve výroku tohoto usnesení
(dražební vyhlášce) uvede:
a) datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d),
b) označení nemovitosti a jejího příslušenství *§ 336a odst. 1 písm. a) a b)+,
c) pořadové číslo dražebního jednání,
d) výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)],
e) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),
f) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2), nebo sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje,
g) věcná břemena a nájemní práva, která prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou *§ 336a odst. 1 písm. d)+,
h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitost a za kterých se stane jejím
vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2).
V dražební vyhlášce soud vyzve
a) každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je uplatnil u soudu a aby takové uplatnění
práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při
provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
b) každého, kdo má k nemovitosti nájemní právo nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které
není uvedeno v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby
takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo zanikne příklepem.
V dražební vyhlášce soud upozorní
a) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele povinného, že se mohou
domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než
pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška
bude obsahovat náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo
jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 336f),
b) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele a povinného, že mohou popřít
přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do 15 dnů ode
dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty
bylo nařízeno jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží,
c) dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno úvěrem se zřízením zástavního práva na
vydražené nemovitosti,
d) osoby, které mají k nemovitosti předkupní právo, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že
udělením příklepu předkupní právo zaniká.
Dražební vyhláška je doručena oprávněnému, povinnému a dalším osobám uvedeným v § 336c OSŘ.
Kromě toho je dražební vyhláška (nebo její podstatný obsah) zveřejněna na úřední desce soudu a úřední desce
obecního úřadu, kde se dražená nemovitost nachází. V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku
nebo její podstatný obsah zveřejnit v tisku či jiným vhodným způsobem. Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se
nachází nemovitost, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě, a to až po 30 dnech po dni vydání dražební
vyhlášky. Dražební jednání (dražbu) může řídit jen soudce, přičemž jednotlivé úkony při jednání, jimiž se
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
nerozhoduje, může na základě pověření a pokynů soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu.
Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání. Dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud soud neudělí příklep.
I v tomto případě (stejně jako u movitých věcí) lze dražbu provést i elektronicky s využitím internetu.
V dražební vyhlášce soud stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště,
rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup
zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání,
e) termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání platit úvěrem se zřízením zástavního
práva k vydražené nemovitosti,
f) termín přihlášení pohledávek,
g) termín prokázání podání vylučovací žaloby,
h) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí, zda je předkupní právo prokázáno.
Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému
svědčí předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první.
Ustanovení § 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije.
Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b až 336n.
Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitost, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě.
Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky.
Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny.
Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny
nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou
jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. K
platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet
soudu došla.
Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo, musí je soudu prokázat nejpozději před
zahájením dražebního jednání.
Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitosti anebo který má proti
povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou
pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.
Přihláška musí obsahovat
a) výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá,
b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby,
c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří,
d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.
Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při jednání, jimiž se nerozhoduje, může na
základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do zahájení dražebního jednání jistotu,
pokud nebylo v dražební vyhlášce uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje.
Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené
zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí
předkupní právo. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem.
Před udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší podání bude doplácet pomocí
úvěru.
V usnesení o příklepu soud
a) stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než 2
měsíce, nebo
b) uloží vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil smlouvu podle § 336l odst. 4 nebo aby v
této lhůtě doplatil nejvyšší podání.
Soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému, aby vydraženou nemovitost vyklidil
nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a
poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je minimální předražek a do kdy
musí být učiněn.
Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání.
Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po
doplacení nejvyššího podání, nejdříve však po uplynutí lhůty podle § 336ja odst. 1; byl-li však podán takový
návrh, nemovitost s příslušenstvím lze převzít dnem následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno
usnesení o předražku.
Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu
právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem
nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni
jeho vydání.
Nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku
stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na
účet soudu. Od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel osvobozen nejvýše do výše dvou třetin
nejvyššího podání, pokud lze důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho přihlášené
pohledávky v rozvrhu.
Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin:
a) pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení,
b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty
hypotečních zástavních listů,
c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, a pohledávky
zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
d) pohledávky nedoplatků výživného,
e) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a
pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění,
f) ostatní pohledávky.
Dražby dobrovolné a nedobrovolné
Na úvod je nutné říci, že dobrovolná a nedobrovolná dražba jsou instituty, které mají svůj zákonný
podklad

v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen ZVD),

v případě dražby nedobrovolné rovněž v zákoně č. 99/1963, občanský soudní řád a

potažmo v zákoně č. 120/2001, exekuční řád.
U nedobrovolné dražby z tohoto důvodu rozlišujeme dražbu v rámci exekuce a nedobrovolnou dražbu,
jejíž postup upravuje již zmiňovaný zákon č. 26/2000 Sb.
Lze uvést, že hlavní výhodou dražeb dobrovolných oproti nedobrovolným je především možnost
dosáhnout v rámci dobrovolné dražby výrazně vyšší vydražené ceny daného předmětu. Je zároveň otázkou, do
jaké míry má samotný dražebník v rámci nedobrovolné dražby zájem na tom, aby konečná cena byla co
nejvyšší. Důležitá pro něj může být pouze skutečnost, aby byly uhrazeny jeho náklady a to v prvé řadě, a
následně také pohledávka věřitele. Přebytek bude vrácen dlužníkovi, ale je pro dražebníka důležité, aby daný
přebytek byl co nejvyšší?
S otázkou dosažení nejvyšší možné tržní ceny daného předmětu úzce souvisí hledisko vyvolávací ceny.
Bez ohledu na motivaci dražebníka vydražit předmět dražby za co nejvyšší cenu je nutné upozornit na
skutečnost, že ZVD sám o sobě v tomto směru pomáhá spíše tomu, kdo se rozhodl pro dražbu dobrovolnou.
U dobrovolné dražby totiž výše vyvolávací ceny vychází z dohody mezi navrhovatelem na jedné straně, tedy
vlastníkem, popř. subjektem, který je oprávněn zcizit předmět dražby (likvidátor, insolvenční správce), a
dražebníkem na straně druhé.
Toto je velice důležitý aspekt, který značně ovlivňuje výši konečné vylicitované ceny. Důležitost
takového hlediska je znásobena při skutečnosti, že předmětem dražby je nemovitost. U dražby nedobrovolné
podle ZVD činí nejnižší podání nejméně polovinu odhadní ceny, u dražeb v rámci exekucí dokonce dvě třetiny
tržní ceny nemovitosti, jež stanoví znalecký posudek. Možnost zvolit si počáteční cenu, za kterou se bude daná
věc dražit, a zároveň výši příhozů, se jeví jako velká výhoda dobrovolných dražeb. Díky tomu, se dražby může
zúčastnit podstatně větší okruh přihazujících a tudíž i konečná cena dané věci bude patrně mnohem vyšší.
Na druhé straně novelou zákona č. 396/2012 Sb. byl do exekučního řádu včleněn tzv. předražek. Jedná
se o možnost kohokoli, s výjimkou zákonem vyjmenovaných osob, navrhnout za vydraženou nemovitost částku
o nejméně 25% vyšší, než jaké bylo učiněno nejvyšší podání. Tento návrh lze učinit do 15 dnů ode dne
zveřejnění usnesení o příklepu. Tento institut zvyšuje možnost vyššího „vydražení“ předmětu dražby a z tohoto
pohledu se může nedobrovolná dražba v některých případech jevit ve svém důsledku jako výhodnější řešení.
Ze samotného označení dražby dobrovolné vyplývá právo vlastníka dobrovolně upustit od dražby (§ 22
ZVD). K tomu může dojít mimo jiné na základě jeho písemné žádosti, avšak nejpozději do zahájení dražby. Jedná
se o další rozdíl a můžeme říci i výhodu oproti dražbě nedobrovolné, v jejímž rámci toto právo vlastníkovi
předmětu nepřísluší, resp. bez nutnosti splnění určitých podmínek (§ 46 ZVD).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
S dobrovolností je samozřejmě spjato právo vlastníka určit samotný předmět dražby. V exekučním
řádu naproti tomu v § 68 nalezneme pouze možnost navrhovatele podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu
věci.
Závěrem je možno uvést, že z výše uvedeného srovnání vychází lépe provedení dobrovolné dražby ve
smyslu zákona č. 26/2000 Sb. Záleží zde pouze na vůli samotného vlastníka, jakou věc určí za předmět dražby.
Do zahájení dražby si může vlastník rozmyslet svůj původní záměr a od dražby odstoupit. V neposlední řadě,
pokud k dražbě přece jen dojde, z. č. 26/2000 Sb. zaručuje vlastníkovi výhodnější podmínky pro její průběh,
když výši vyvolávací ceny nechává na dohodě mezi navrhovatelem a dražebníkem. V rámci dobrovolné dražby
má vlastník možnost lépe ovlivnit průběh dražby a tím i zajistit dosažení vyšší tržní ceny za vydraženou věc.
Vlivem poslední novely exekučního řádu, která je v současnosti velmi aktuální, však přibyl institut tzv.
předražku, který by mohl, resp. měl v budoucnu pomoci ke zvýšení ceny draženého předmětu v rámci
nedobrovolných dražeb, a tím také zajistit efektivnější uspokojení pohledávek věřitelů. Až praxe však ukáže,
nakolik bude tento institut opravdu využíván.
Příprava na insolvenční řízení
Hrozící úpadek – indicie pro dlužníka
V každém obchodně-závazkovém vztahu může dojít k situaci, kdy se váš obchodní partner nebo vy
ocitnete v situaci prvotní či druhotné platební neschopnosti. Takováto situace by pro vás měla být informací o
možném prodlení vašeho obchodního partnera nebo přímo o jeho hrozícím úpadku. Nejlepším způsobem
prevence proti případnému úpadku je řádná a pečlivá evidence a v neposlední řadě i práce s dluhy. V případě,
že se sami stanete dlužníky, platí taková pravidla i pro Vás. Kromě klasických postupů řešení dlužnických krizí
a následných sporů mezi dlužníkem a věřiteli uvedl insolvenční zákon v platnost preventivní prostředek tzv.
hrozící úpadek.
Dřívější právní úprava umožňovala zahájit konkursní řízení až teprve v okamžiku, kdy bylo zcela jasné,
že se dlužník nalézá v úpadku. Nový insolvenční zákon umožňuje dlužníku reagovat již v době, kdy úpadek
teprve hrozí.
Hrozící úpadek lze v podstatě charakterizovat jako dlužníkem důvodně předpokládaná neschopnost
splnit řádně a včas podstatnou část jeho peněžitých dluhů. Taková situace může samozřejmě nastat i u Vás.
Dlužník, může dle insolvenčního zákona postupovat tak, že bude v případě hrozícího úpadku uvažovat o podání
insolvenčního návrhu. Včasným podáním insolvenčního návrhu a aktivní spoluprací s ostatními věřiteli se
zvyšují šance na nelikvidační způsob řešení úpadku a také na jeho překonání.
Hrozícím úpadkem se rozumí situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat,
že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Návrh na zahájení
insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku je oprávněn podat pouze dlužník. Užití tohoto institutu by mělo
pro dlužníka představovat možnost, zejména pak v kombinaci se způsobem řešení úpadku reorganizací,
dosáhnout toho, aby dlužník mohl včasným zákrokem zachovat svou výrobu a zaměstnanost.
Novým pojmem v insolvenčním právu je pojem hrozícího úpadku. Tento je obsažen v odstavci 4 § 3
insolvenčního zákona. Jedná se o situaci, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že
dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Toto pojetí můžeme
nazvat též hrozící platební neschopností, neboť možnost nehrazení podstatné části dlužníkových závazků je
jedna z alternativ platební neschopnosti dle odst. 2. Přítomnost vícero věřitelů ani jiné podmínky zde zákon
nepředpokládá.
Tímto řešením tak zákonodárce sledoval jasný cíl. „Jelikož se za nežádoucí stav považuje trend, kdy
většina návrhů na prohlášení konkursu je v ČR podávána prozatím toliko věřiteli, přišel zákonodárce s
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
myšlenkou změnit tento stav vedle jiného i tím, že by se dlužníci mohli dostat do režimu insolvenčního řízení
podstatně dříve než je tomu dnes, tj. již za situace, kdy předpokládají, že v krátké době nebudou moci dostát
65
svým budoucím závazkům.“
S tímto názorem se lze ztotožnit, neboť z hlediska zachování ekonomické činnosti dlužníka a možnosti
jeho sanace je vhodné přistoupit k řešení jeho možného úpadku již před tím, než vlastní úpadek nastane.
Věřitelé mají ovšem jen pramalou možnost dobře odhadnout budoucí situaci dlužníka, zatímco dlužník sám je
schopen dobře rozpoznat své možnosti
a v případě takového hrozícího úpadku začít tento řešit včas při snaze zachránit vlastní budoucí činnost. Jak dále
P. Taranda uvádí, tento institut by bylo zvláště vhodné používat v kombinaci s řešením hrozícího úpadku
reorganizací.
Jak vyplývá z výše uvedeného, z hlediska pojmosloví může dle InsZ insolvence existovat sama o sobě,
ovšem nemusí být nutně platební neschopností, tedy/popř. vést k úpadku, stejně tak i úpadek může dle odst. 3
66
nastat i bez platební neschopnosti, teoreticky i bez insolvence. Zatímco úpadek, popřípadě hrozící úpadek,
označují konkrétní skutečnost nastalou za splnění zákonných kritérií, pojem insolvence není přesně definován.
67
Insolvence v užším – zákonném významu je ale nutnou podmínkou úpadku dle odst. 1, insolvence v širším
slova smyslu ovšem může existovat sama o sobě, i když pojem platební neschopnosti nenaplňuje.
Pojmy úpadek, insolvence i platební neschopnost se tak významově překrývají jen zčásti a nelze je
zaměňovat ani vzájemně podřazovat. Souvislost můžeme shledat pouze mezi insolvencí a platební
neschopností, když platební neschopnost je v zásadě kvalifikovanou insolvencí.
Zákonná povinnost k podání insolvenčního návrhu a rizika spojená s nesplněním této povinnosti
Povinnost podat insolvenční návrh je zakotvena v § 98 zákona č. 182/2006Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „InsZ“) a vztahuje se jednak na všechny právnické osoby a jednak na
fyzické osoby – podnikatele
Insolvenční návrh je povinen podat dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou –
podnikatelem, a to:


bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku
byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce proto, že cena
majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li
dlužník ještě jiný podnik.
Povinnost podat insolvenční návrh mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka,
který je právnickou osobou v likvidaci.
Insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní
moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.
Povinnost podat insolvenční návrh je vázána na okamžik, kdy se dlužník „dozvěděl nebo při náležité
pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku“, tedy jakmile zjistí, že


65
66
67
a) je v platební neschopnosti (tj., že má více věřitelů a peněžité závazky po splatnosti více než 30 dnů,
které není schopen plnit) nebo, že
b) je předlužen (tj. že má více věřitelů a závazky vyšší než majetek s tím, že při stanovení hodnoty
majetku dlužníka se ve smyslu § 3 odst. 3 IZ „přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k
TARANDA, P.: Nad definicí úpadku v novém insolventním zákoně. Daňová a hospodářská kartotéka, 2007, č. 3, s. 25.
v případě ţe dluţník je objektivně předluţen, ale i přesto (zatím) své závazky hradí
de lege platební neschopnost
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že
dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.“).
Jakmile tento okamžik nastane, musí dlužník podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu. K výše
uvedenému lze dodat, že existenci úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení
podmiňuje mnohost věřitelů – dle judikatury tedy dlužník musí mít alespoň 2 věřitele, z nichž každý je věřitelem
samostatného závazku.
Pro úplnost je třeba uvést, že i formulace ustanovení § 193 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku, v platném znění, podporuje názor, že dlužník musí konat bez zbytečného odkladu.
Dle tohoto ustanovení má statutární orgán povinnost svolat bez odkladu valnou hromadu a navrhnout
valné hromadě přijetí opatření ke zlepšení situace společnosti, jakmile zjistí, že celková ztráta společnosti na
základě jakékoliv účetní závěrky dosáhla takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů společnosti by
neuhrazená ztráta dosáhla poloviny základního kapitálu společnosti, anebo zjistí, že se společnost dostala do
úpadku. To znamená, že i citované ustanovení obchodního zákoníku ukládá statutárnímu orgánu povinnosti
spojené s insolvenční problematikou, tj. eventuálně řešit podání insolvenčního návrhu.
Obecně platí, že osoba, která v rozporu se svými povinnostmi nepodala insolvenční návrh (zpravidla
statutární orgán), odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.
Zákon dnes přímo stanoví, že škoda nebo jiná újma, za kterou odpovídá tato osoba, bude vyčíslena jako
rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky věřitele a částkou kterou věřitel v insolvenčním
řízení na uspokojení této pohledávky skutečně obdržel. Důkazní břemeno o okolnostech, které by případně
takovou odpovědnost vylučovaly, přesunul zákon na tuto osobu. Lze předpokládat, že tato osoba důkazní
břemeno neunese, pokud neprokáže nade vší pochybnost, že jednala s péčí řádného hospodáře a v mezích
rozumného podnikatelského rizika.
Osobní odpovědnost za nepodání řádného a včasného insolvenčního návrhu se tedy týká osob v postavení



manažerů,
statutárních orgánů,
v určitých případech i akcionářů a společníků, pokud jednají jako ovládající osoby
Je tedy na těchto osobách, aby kvalifikovaně vyhodnotili s péčí řádného hospodáře


ekonomickou situaci společnosti
zodpověděli si otázku, zda s přihlédnutím k aktuální výši majetku podnikatele a s přihlédnutím k další
správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze se zřetelem ke všem
okolnostem důvodně předpokládat, žedlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku
pokračovat či ne
V souvislosti s odpovědností těchto osob je třeba vždy mít na vědomí, že částečné plnění závazků
věřitelům nebo plnění jen některým věřitelům není možné jinak než v insolvenčním řízení, podle pravidel,
která stanoví insolvenční zákon.
Nesplnění zákonné povinnosti k podání insolvenčního návrhu s sebou přináší i trestněprávní souvislosti. Při
opožděném podání insolvenčního návrhu nebo nepodání insolvenčního návrhu se mohou odpovědné osoby
dopustit zejména těchto trestných činů:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Poškození věřitele podle § 222 trestního zákona
Kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku,
b) postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného,
c) zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme,
d) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek,
e) předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti,
f) předstírá splnění závazku, nebo
g) předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik,
a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo
zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že
a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo
b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve
vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má,
a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou.
Zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákona
Kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného
věřitele, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok
nebo zákazem činnosti.
Způsobení úpadku podle § 224 trestního zákona
Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že
a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům,
b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým
povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru,
c) užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem,
d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho
majetkovým poměrům, nebo
e) učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné
podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v
úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů.
Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 trestního zákona
Kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k
jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných
dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné
doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo
včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do
obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství
vlastníků jednotek anebo v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti, kdo v podkladech sloužících pro
vypracování znaleckého posudku, který se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, nadačního
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek uvede
nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo v takových podkladech zamlčí podstatné údaje, nebo kdo jiného
ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného
údaje do obchodního rejstříku, nadačního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku
společenství vlastníků jednotek nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy
povinen.
Podvod podle § 209 trestního zákona
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné
skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě
léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a
byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem
uvedeným v odstavci 1 větší škodu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného,
c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
d) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309),
teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312).
(6) Příprava je trestná.
Odpovědnost za řádný návrh
Zákon výslovně stanoví, že povinnost podat insolvenční návrh není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu
vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut. V případě vadného návrhu
nastupuje riziko civilní i trestní odpovědnosti odpovědných osob.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
1.2. Modelový případ: zánik o.s./spolku
Základní právní úprava zániku občanských sdružení je obsažena v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
Tato právní úprava však neposkytuje dostatečný komfort pro postup při zániku občanských sdružení, neboť v §
13 odst. 2 uvádí pouze to, že při zániku sdružení se provede majetkové vypořádání. V právní praxi tak existuje
rozdílnost názorů na tuto problematiku.
V judikatuře Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 30.11.2004, sp. zn. 33 Odo 269/2003, usnesení ze dne
25.2.2003, č.j. 29 Odo 825/2002-63, usnesení ze dne 29.5.2006, sp. zn. 28 Cdo 1271/2006, je uváděno, že
výklad ustanovení zákona o sdružování občanů je vzhledem ke specifičnosti občanského sdružení restriktivní a
že použití analogie s jiným zákonem je omezeno, což znamená, že není možné se odvolávat na úpravu ohledně
sdružení v občanském zákoníku (§ 829 a násl. zák.č. 40/1964 Sb.) nebo v obchodním zákoníku (§ 70 a násl.
zák.č. 513/1991 Sb.). Podle právního názoru, prezentovaného v citovaných rozhodnutích tak stanovy
občanského sdružení představují závazný právní dokument svého druhu. To však ve svém důsledku znamená,
že stanovy by musely obsahovat komplexní právní úpravu, jak postupovat při zániku občanského sdružení a
jeho majetkovém vypořádání.
Pokud však stanovy občanského sdružení takovou úpravu neobsahují, nezbývá jinak, než aplikovat úpravu
obecnou, tj. právní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a jednak v zákoně č. 513/1991
Sb., obchodní zákoník. V občanském zákoníku je zánik právnické osoby, kterou občanské sdružení je, upraven v
§ 18 a následujících. Podle § 20a odst. 3 je nutné před zánikem právnické osoby provést její likvidaci, podle
odst. 4 tamtéž se likvidace řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, není-li zde
úpravy zvláštní, která ale pro obč. sdružení neexistuje.
Podle obchodního zákoníku likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou
smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud.
Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Dopředu
tak může být například stanovami určeno, kdo bude likvidátorem obč. sdružení pro případ jeho zániku.
Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti, tzn. plní závazky společnosti,
uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody
o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Smyslem celého postupu je tedy především
vypořádat aktiva a pasiva sdružení jak ve vztahu k třetím osobám tak mezi účastníky sdružení navzájem.
Podle ust. § 72 odst. 2 obch. zák. zjistí-li likvidátor předlužení likvidované společnosti (v daném případě
občanského sdružení), podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Povinnost podat insolvenční návrh
podle dikce § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
v aktuálním znění, však mají při předlužení společnosti i statutární orgány společnosti ( a tedy i likvidátor)
bezvýhradně poté co zjistí, že jsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, resp. poté, co
společnost vykazuje znaky úpadku. Při nesplnění povinnosti likvidátora podat insolvenční návrh, odpovídá
likvidátor věřitelům společnosti podle § 373 a násl. obch. zák. za škodu, která jim nesplněním této povinnosti
vznikla, ledaže prokáže, že škodu nezavinil. Z ust. § 2 insolvenčního zákona je zřejmé, že jestliže je prohlášen
konkurz na majetek právnické osoby, která je v likvidaci, likvidace se po dobu jeho trvání přerušuje. Likvidátor
po tuto dobu vykonává svou působnost pouze v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce. Do
působnosti likvidátora patří taktéž součinnost s insolvenčním správcem. Za tuto činnost má likvidátor na
náhradu nezbytných výdajů a na přiměřenou odměnu, kterou určí insolvenční správce se souhlasem soudu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Podle ust. § 73 OBZ oznámí likvidátor vstup obch. společnosti (resp. občanského sdružení) do likvidace všem
známým věřitelům. Zároveň je povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit nejméně 2 x za sebou (alespoň
s dvoutýdenním časovým odstupem) rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své
pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce. Oznámení je likvidátor povinen učinit jen vůči
známým věřitelům, t.j. zejména (ale nejen) vůči věřitelům, jejichž pohledávky jsou vedeny v účetnictví obch.
společnosti (resp. občanského sdružení). Ochranu práv ostatních věřitelů zajišťuje již výše uvedené povinné
zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace s výzvou. Na zveřejnění se vztahuje ust. § 769 obch. zák., týkající se
zveřejňování údajů v Obchodním věstníku.
Co se týká odpovědnosti za nesplněné závazky, v tomto případě podrobná právní úprava neexistuje.
Pokud jde o právní úpravu zániku spolku (dříve občanského sdružení), kterou zakotvuje NOZ, tak tato je
obsažena v § 268 a násl. a lze uvést, že na rozdíl od předchozí právní úpravy, poskytuje návod, jak v této věci
postupovat.
Při zrušení spolku s likvidací sestavuje likvidátor soupis jmění a zpřístupní jej v sídle spolku všem členům s tím,
že likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému členu, který o to požádá.
Jestliže nebyl likvidátor povolán z iniciativy spolku, jmenuje soud a to i bez jeho souhlasu některého z členů
statutárního orgánu. Není-li to možné, jmenuje soud likvidátorem i bez jeho souhlasu některého člena spolku.
Likvidátor jmenovaný podle odstavce 1 nemůže z funkce odstoupit, může však navrhnout soudu, aby jej z
funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.
Likvidátor zpeněží likvidační podstatu pouze v tom rozsahu, v jakém to je pro splnění dluhů spolku nezbytné.
Likvidátor naloží s likvidačním zůstatkem podle stanov. Určí-li stanovy spolku se statusem veřejné prospěšnosti,
že má být likvidační zůstatek použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se k tomu.
Nelze-li s likvidačním zůstatkem naložit podle stanov, nabídne likvidátor likvidační zůstatek spolku s účelem
obdobným. Není-li to možné, nabídne likvidátor likvidační zůstatek obci, na jejímž území má spolek sídlo.
Nepřijme-li obec nabídku do dvou měsíců, nabývá likvidační zůstatek kraj, na jehož území má spolek sídlo.
Získá-li likvidační zůstatek obec nebo kraj, použije jej jen k veřejně prospěšnému cíli.
Obdržel-li spolek účelově vázané plnění z veřejného rozpočtu, ustanovení § 272 se nepoužije a likvidátor naloží
s příslušnou částí likvidačního zůstatku podle rozhodnutí příslušného orgánu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL D:
INSOLVEČNÍ ŘIZENÍ Z POHLEDU INSOLVENČNÍ SOUDKYNĚ A INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE
J. Maršíková, P. Berger
.
Jolana Maršíková
Vymezení základních pojmů insolvenčního práva a základních zásad insolvenčního řízení
Insolvenční řízení
Insolvenčním řízením se rozumí soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící
úpadek a způsob jeho řešení.
Insolvenční řízení probíhá před insolvenčním soudem. Insolvenčními soudy jsou v prvním stupni podle
ust. § 9 odst. 4 OSŘ krajské soudy, insolvenčními odvolacími soudy jsou pak Vrchní soud v Praze a Vrchní soud
v Olomouci.
Insolvenční řízení se řídí právní úpravou obsaženou v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen InsZ). Insolvenční zákon nabyl účinnosti 1. 1.2008, do té doby byl
úpadek dlužníků řešen zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV). Podle ust. § 432 InsZ se
řízení zahájená do 31. 12. 2007 i nadále řídí ustanoveními zrušeného ZKV. Insolvenční zákon byl již několikrát
novelizován, naposledy zákonem č. 334/2012 Sb. s účinností od 1. 11. 2012.
K provedení některých ustanovení insolvenčního zákona byla vydána vyhláška č. 311/2008 Sb., o
jednacím řádu pro insolvenční řízení.
Institut insolvenčního správce se řídí zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. K provedení
zákona o insolvenčních správcích byla vydána
-
vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců,
vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně
členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.,
vyhláška č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných
smluv insolvenčních správců.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Úpadek a hrozící úpadek
InsZ definuje jednak úpadek ve formě platební neschopnosti, jednak úpadek ve formě předlužení. Pro obě
formy úpadku je společným znakem mnohost věřitelů. Pro obě dvě formy úpadku platí, že dlužník musí mít
nejméně 2 věřitele, aby bylo možno jeho situaci řešit podle insolvenčního zákona. Věřitelé nemusí mít za
dlužníkem vykonatelnou pohledávku (přiznanou mu pravomocným soudní, správním či jiným rozhodnutím),
nezáleží ani na výši pohledávek, rozhodující je, zda je dlužník schopen tyto své závazky splnit. Má-li dlužník
splnit peněžitý závazek více věřitelům společně a nerozdílně, není tím splněna podmínka více věřitelů
68
dlužníka.
Aby se
platit, že
dlužník
nacházel
v úpadku
ve
formě
platební
neschopnosti,
pak
musí
zároveň
- má více věřitelů,
- jeho peněžité závazky jsou po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a
- dlužník není schopen tyto své závazky plnit (§ 3 odst. 1 InsZ).
Není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se
při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě
69
platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek
Vyvratitelnou domněnkou dlužníkovy neschopnosti plnit peněžité závazky zakládá podle § 3 odst. 2
InsZ je skutečnost, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo skutečnost, že své
závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo že nelze dosáhnout uspokojení pohledávek
vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí či exekucí, a konečně situace, kdy dlužník na výzvu insolvenčního soudu
nepředložil seznamy svého majetku, závazků a případně i zaměstnanců.
Aby se dlužník nacházel v úpadku ve formě předlužení, musí zároveň platit, že
dlužník má více věřitelů a
souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu dlužníkova majetku.
Tato definice úpadku se týká pouze podnikatelů. Insolvenční soud při posuzování majetkových poměrů
takového dlužníka přihlíží k dalšímu provozování podniku dlužníka, pokud je podnik v době zahájení
insolvenčního řízení dlužníkem ještě provozován.
-
Pojem úpadku je tedy vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se platební neschopností
70
(insolvencí) dlužníka nebo jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž podle judikatury k vydání
rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění
úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.
Hrozící úpadek
Insolvenční zákon umožňuje dlužníkovi, aby zahájil insolvenční řízení (podal na sebe insolvenční návrh)
i v případě, kdy mu teprve úpadek hrozí. O hrozící úpadek jde podle ust. § 3 odst. 4 InsZ tehdy, lze-li se
zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen podstatnou část svých
závazků řádně a včas splnit.
Je vyloučeno, aby z důvodu hrozícího úpadku dlužníka podal insolvenční návrh věřitel.
68
69
70
viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1121/2004 ze dne 30. 1. 2007.
viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSCR 10/2009 ze dne 2.12.2010
usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 95 INS 2212/2008, 2 VSPH 207/2008-B ze dne 13. 11. 2008
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Způsoby řešení úpadku
Insolvenční zákon zná 3 způsoby řešení úpadku, a to konkurs, oddlužení a reorganizaci. Hlava IV.
insolvenčního zákona (§ 368 až 394 InsZ) obsahujte zvláštní úpravu, podle které se řeší úpadek finančních
institucí (bank, spořitelních a úvěrových družstev, pojišťoven apod.)
Konkurs
Konkurs je likvidačním způsobem řešení úpadku dlužníka. Spočívá v tom, že insolvenční správce
zpeněží majetek, který tvoří majetkovou podstatu dlužníka, a výtěžek zpeněžení poměrně na základě
rozvrhového usnesení rozdělí mezi přihlášené věřitele se zjištěnými pohledávkami.
Přitom platí, že
neuspokojené pohledávky nebo jejich části po skončení konkursního řízení nezanikají a pro zjištěnou
pohledávku (která nebyla popřena dlužníkem) lze vést na základě seznamu zjištěných pohledávek
výkon rozhodnutí nebo exekuci, když toto právo se promlčí až po 10 letech od zrušení konkursu a
skončené konkursní řízení může být podle ust. § 8 odst. 2 živnostenského zákona překážkou
provozování živnosti, když platí, že živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po
dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Byl-li konkurs zrušen
z jiného důvodu (nejčastěji po splnění rozvrhového usnesení), překážka provozování živnosti uvedená v
odstavci 1 odpadá právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu.
Řešení úpadku konkursem je upraveno v ust. § 244 až 315 InsZ
-
Reorganizace
Reorganizace jeho způsob řešení úpadku spočívá v tom, že pohledávky věřitelů jsou uspokojovány
zpravidla postupně při zachování provozu dlužníkova podniku, a to podle insolvenčním soudem schváleného
reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (§ 316 InsZ).
Přitom platí, že
reorganizace je způsobem řešení úpadku určeným pro podnikatele,
pohledávky věřitelů jsou rozděleny reorganizačním plánem do skupin tak, aby v každé skupině byli
věřitelé se zásadně shodným právním postavením a zásadně shodnými hospodářskými zájmy (§ 337
InsZ),
- pokud je reorganizační plán insolvenčním soudem pravomocně schválen, zanikají práva všech věřitelů
vůči dlužníkovi a za věřitele se považují pouze osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek
v něm stanovených včetně rozsahu jejich práv (§ 356 odst. 1 InsZ).
Řešení úpadku reorganizací je upraveno v ust. § 316 až 364 InsZ.
-
Oddlužení
Oddlužení jako způsob řešení úpadku je určeno pro fyzické a právnické osoby – nepodnikatele.
Oddlužení má dvě formy: oddlužení ve formě splátkového kalendáře a oddlužení ve formě zpeněžení
majetkové podstaty; judikatura nevylučuje ani kombinaci obou forem.
Splní-li dlužník řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční
soud svým rozhodnutím dlužníka osvobodí od placení neuspokojených částí pohledávek zahrnutých do
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
oddlužení i od placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak
učinit měli.
V důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od dluhů se stávají z pohledávek
věřitelů naturální obligace, tedy nároky soudně nevymahatelné.
Řešení úpadku oddlužením je upraveno v ust. § 389 až 418 InsZ.
Zásady insolvenčního řízení
Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách vyjmenovaných v ust. § 5 InsZ:
a)
insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo
nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů;
b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním
řízení rovné možnosti;
c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení
omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;
d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení,
ledaže to dovoluje zákon.
Jolana Maršíková
Procesní subjekty insolvenčního řízení a věřitelské orgány
Insolvenční soud
Insolvenčními soudy rozhodujícími v prvním stupni jsou krajské soudy a Městský soud v Praze, o
odvoláních rozhodují Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci; dovolacím soudem je pak Nejvyšší soud ČR
se sídlem v Brně.
I když podle ust. § 97 InsZ platí, že insolvenční řízení je zahájeno dnem, kdy insolvenční návrh dojde
věcně příslušnému soudu, tedy kterémukoliv z krajských soudů nebo Městskému soudu v Praze, platí, že
insolvenční řízení probíhá zásadně před místně příslušným insolvenčním soudem; tomu bude případně
insolvenční návrh bezodkladně podle § 105 OSŘ postoupen.
Pravidla pro určení místní příslušnosti jsou zakotvena v ust. § 84 až 87 OSŘ. Je-li dlužníkem fyzická
osoba nepodnikatel (spotřebitel), je insolvenčním soudem takového dlužníka krajský soud, v jehož obvodu má
dlužník trvalé bydliště a nemá-li trvalé bydliště, pak soud, v jehož obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam
trvale. V případě dlužníka fyzické osoby – podnikatele je insolvenčním soudem krajský soud, v jehož obvodu má
dlužník místo podnikání; nemá-li dlužník místo podnikání, určuje se místní příslušnost jako u spotřebitele.
Insolvenčním soudem právnické osoby je krajský soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo.
Podle ust. § 87 odst. 2 OSŘ platí, že jde-li o insolvenční řízení, v němž se má řešit úpadek nebo hrozící
úpadek osoby tvořící s dlužníkem koncern, je vedle soudu určeného shora popsaným způsobem k řízení
příslušný také soud, u něhož probíhá insolvenční řízení řešící úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
V insolvenčním řízení v prvním stupni a ve sporech vyvolaných insolvenčním řízení (viz § 159 InsZ)
rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (tzv. samosoudce), kterému byla věc k projednání přidělena podle
platných pravidel nastavených rozvrhem práce příslušného krajského soudu. Na rozhodovací činnosti se
podílejí rovněž v rozsahu pověření soudce i asistenti soudce insolvenčního soudu (§ 13 InsZ) a dále i vyšší
soudní úředníci a soudní tajemníci v rozsahu stanoveném v ust. § 10 odst. 3 písm. q) zák. č. 121/2008 Sb., o
vyšších soudních úřednících v platném znění.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení
-
vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá a
průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o
záležitostech s tím souvisejících.
V insolvenčním řízení rozhoduje insolvenční soud zásadně usnesením. Podle ust. § 88 InsZ platí, že
rozhodnutí insolvenčního soudu jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bez ohledu
na jejich právní moc), ledaže dojde k jejich vyhlášení účastníkům řízení v jednací síni, neboť v takovém případě
je rozhodnutí účinné okamžikem jeho vyhlášení. Vyhlášené usnesení musí pak být v insolvenčním rejstříku
zveřejněno nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni jednání, při kterém bylo
rozhodnutí vyhlášeno.
Rozsudkem rozhoduje insolvenční soud toliko v incidenčním sporu, pokud je rozhodováno ve věci
samé.
Proti rozhodnutím, které insolvenční soud vydává při výkonu dohlédací činnosti, a proti předběžným
opatřením není odvolání přípustné, ledaže je pro konkrétní typ rozhodnutí výslovně připouští insolvenční
zákon. Proti ostatním rozhodnutím je možno podat do 15 dnů od jejich doručení odvolání, pokud není okruh
možných odvolatelů zákonem pro daný typ rozhodnutí omezen. Je-li účastníkovi rozhodnutí doručováno
zvláštním způsobem (poštou nebo do datové schránky), běží odvolací lhůta této osobě až od doručení
rozhodnutí zvláštním způsobem; je-li však účastníkovi doručováno pouze zveřejněním rozhodnutí v
insolvenčním rejstříku, běží takovému účastníkovi odvolací lhůta již od tohoto okamžiku (§ 74 InsZ).
Nejde-li o případ stanovený v ust. § 95 InsZ, kdy může o odvolání rozhodnout insolvenční soud prvního
stupně, je věc s podaným odvoláním předložena příslušnému vrchnímu soudu. Ten je povinen o odvolání
rozhodnout podle ust. § 92 InsZ s nejvyšším urychlením a o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného
opatření, o odvolání proti rozhodnutí o úpadku a o odvolání proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku pak
dokonce do 2 měsíců poté, co mu byl spis předložen soudem prvního stupně.
Insolvenční správce
Statusové záležitosti insolvenčních správců upravuje zák. č. 312/2006 sb., o insolvenčních správcích a
prováděcí vyhláška č. 312/2007 sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců.
Činnost insolvenčního správce může na základě pravomocného povolení vydaného Ministerstvem
spravedlnosti ČR vykonávat:
-
-
-
fyzická osoba za předpokladu, že
1. má plnou způsobilost k právním úkonům,
2. získala na vysoké škole v členském státě EHS nebo jí bylo členským státem EHS uznáno
vysokoškolské vzdělání magisterského studijního programu,
3. je bezúhonná,
4. složila zkoušku insolvenčního správce,
5. uzavřela na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout
v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo v odvislosti s činností jeho
zaměstnanců při výkonu této funkce a
6. uhradila ministerstvu správní poplatek za zápis do seznamu ve výši 5.000,- Kč.
veřejná obchodní společnost, má-li alespoň jednoho ohlášeného společníka, tedy fyzickou osobu
oprávněnou vykonávat činnost insolvenčního správce,
zahraniční obchodní společnost nebo zahraniční sdružení, které poskytuje stejné záruky ručení
společníků jako veřejná obchodní společnost a je založena v podle práva členského státu evropské
unie nebo členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo
tzv. hostující insolvenční správce, tedy státní příslušník členského státu Evropské unie, členských států
Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, který vykonává funkci
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenčního správce v jiném členském státě a má v úmyslu dočasně nebo příležitostně vykonávat
funkci insolvenčního správce na území České republiky.
Právo vykonávat činnost insolvenčního správce
-
může být pozastaveno z důvodů vyjmenovaných v ust. § 9 a 10 zák. č. 312/2006 Sb.,
může zaniknout z důvodů uvedených v § 12 citovaného zákona nebo
může být zrušeno ministerstvem podle ust. § 13 zákona.
Seznam insolvenčních správců je součástí insolvenčního rejstříku, který vede Ministerstvo
spravedlnosti ČR. Seznam má část obecnou, kam se zapisují insolvenční správci, a část zvláštní, kam jsou
zapisováni insolvenční správci se zvláštním povolením, jehož vydání předcházelo složení zvláštní (náročnější)
zkoušky. Zvláštní povolení dává oprávnění jeho nositeli vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka,
který je finanční institucí se zvláštním režimem, obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem,
provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností,
investičním fondem či penzijním fondem a dlužníka splňujícího kritéria pro řešení úpadku oddlužením podle
ust. § 316 odst. 4 InsZ.
Insolvenční správce je pro dané insolvenční řízení ustanoven v rozhodnutí o úpadku; zákon v ust. § 112
InsZ umožňuje ustanovit dlužníkovi předběžného insolvenčního správce, bylo-li rozhodnutím insolvenčního
soudu omezeno dlužníkovo dispoziční oprávnění k majetku nebo jestliže bylo vyhlášeno moratorium, nebo
odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, kterou je potřeba předběžně zjistit či zajistit.
Osobu insolvenčního správce určuje pro každé jednotlivé insolvenční řízení předseda insolvenčního
soudu. Ten je při tom povinen podle ust. § 25 odst. 2 InsZ přihlédnout k dosavadnímu stavu insolvenčního
řízení, k osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům, k odborné způsobilosti insolvenčního správce a k jeho
zatížení. Výjimkou je situace, kdy je spolu s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení
reorganizace a kdy je v předpřipraveném a předjednaném reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního
správce. Dále pak platí, že nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním
správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu.
Na první schůzi věřitelů, která se koná po přezkumném jednání, jsou věřitelé oprávněni výše
uvedeným způsobem ustanoveného insolvenčního správce odvolat z funkce a ustanovit insolvenčního
správce nového (z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců). Usnesení je podle ust. § 29 odst. 1
InsZ přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu
konání schůze věřitelů (míněno věřitelů oprávněných vykonávat hlasovací právo, jež mají buď přímo ze
zákona, nebo které jim bylo postupem podle ust. § 51 InsZ přiznáno), počítaná podle výše jejich pohledávek.
Insolvenční zákon dává v ust. § 31 insolvenčnímu soudu oprávnění odvolat insolvenčního správce
z funkce a to z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinnosti insolvenčního správce, např. pro
jeho dlouhodobou nemoc nebo dlouhodobou nepřítomnost na území republiky bránící mu funkci správce
vykonávat.
Podle ust. § 32 InsZ je pak insolvenční soud oprávněn insolvenčního správce zprostit funkce, jestliže
neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí nebo závažně porušil
důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo insolvenčním soudem.
Je-li insolvenční správce soudem odvolán z funkce nebo zproštěn funkce, je novým insolvenčním
správcem ustanovena osoba určená opět předsedou insolvenčního soudu.
Insolvenční zákon rozlišuje:
-
předběžného správce, kterého lze ustanovit podle ust. § 112 InsZ ještě před rozhodnutím o úpadku;
ten provede opatření ke zjištění a k zajištění dlužníkova majetku a k přezkoumání dlužníkova
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
účetnictví, v rozsahu stanoveném v předběžném opatření na něho přechází dispoziční oprávnění
k majetku dlužníka; při výkonu své funkce má předběžný správce práva a povinnosti insolvenčního
správce,
insolvenčního správce, který je ustanoven v rozhodnutí o úpadku,
zástupce insolvenčního správce, který může být ustanoven v průběhu insolvenčního řízení za situace,
kdy insolvenční správce nemůže přechodně z vážných důvodu svoji funkci vykonávat,
odděleného insolvenčního správce, pro případ, kdy je insolvenční správce z určitého konkrétního
úkonu vyloučen pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze
zástupců věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení
v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a
povinností insolvenčního správce (např. pro přezkoumání pohledávky věřitelé, kterého v minulosti
ustanovený insolvenční správce při vymáhání pohledávky zastupoval) a
zvláštního insolvenčního správce ustanoveného při případ, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení
řešit zvláštní problematiku vyžadující odborné specializace.
Insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je
povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co
nejvyšší míře (§ 36 InsZ). Poruší-li insolvenční správce své povinnosti, odpovídá dlužníkovi, věřitelům
nebo třetím osobám za škodu nebo jinou újmu; odpovídá rovněž za škodu nebo újmu způsobenou
osobami, které použil k plnění svých úkolů. Odpovědnost insolvenčního správce se řídí ust. § 420 ObčZ.
Není vyloučeno, aby v konkrétním případě za způsobenou škodu spolu se správcem odpovídal stát,
neboť nedostatečný výkon dohlédací činnosti je možno kvalifikovat jako nesprávný úřední postup.
Za výkon funkce přísluší insolvenčnímu správci odměna a náhrada hotových výdajů, jejichž výše se
určuje podle ust. § 38 a 39 InsZ a podle vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o
náhradách hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejích
nutných výdajů.
Odměnu a právo na náhradu hotových výdajů přiznává správci insolvenční soud rozhodnutím. Jedná
se o pohledávku za majetkovou podstatou podle ust. § 168 odst. 2 písm. a) InsZ a hradí se z majetkové
podstaty. Není-li v majetkové podstatě k jejich úhradě dostatek prostředků, hradí se ze zálohy na
náklady insolvenčního řízení složené podle ust. § 108 InsZ; nebyla-li složena záloha, pak jsou hrazeny
státem, a to až do výše 50.000,- Kč v případě odměny a do výše 50.000,- Kč v případě hotových výdajů.
Odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem je určována podle § 1 vyhl. č.
313/2007 Sb. a její výše závisí na výši výtěžku získaného zpeněžením majetkové podstaty určeného pro
uspokojení pohledávek věřitelů. O odměně o hotových výdajích se rozhoduje v souvislosti se schválením
konečné zprávy, a není-li jí, pak v souvislosti se zrušením konkursu. Obdobně je určována odměna
insolvenčního správce v případě oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty.
V případě řešení úpadku oddlužením ve formě splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního
správce částku 750,- Kč za každý měsíc trvání účinků schváleného oddlužení a náhrada hotových výdajů
je stanovena paušální částkou 150,- Kč. Obojí je vypláceno z příjmů dlužníka zálohově v souvislosti
s plněním splátkového kalendáře.
Odměna insolvenčního správce při reorganizaci se určuje podle § 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. a náleží
insolvenčnímu správci za každý měsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace. Její výše je odvislá od
obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející zahájení insolvenčního řízení. O výši odměny se
rozhoduje insolvenční soud až po skončení reorganizace.
Odměnu insolvenčního správce vypočtenou podle výše citované vyhlášky je insolvenční soud podle
okolností případu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Se souhlasem insolvenčního soudu je insolvenční správce
oprávněn čerpat na odměnu zálohu. Je-li insolvenční správce plátcem DPH, navyšuje se přiznaná odměna
a náhrada hotových výdajů o tuto daň.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jolana Maršíková
Věřitelé
Dalším procesním subjektem jsou podle ust. § 9 písm. c) InsZ věřitelé, kteří v rámci insolvenčního řízení
uplatňují za dlužníkem své pohledávky nebo jiná majetková práva.
Účastenství věřitelů v insolvenčním řízení, kteří uplatňují svoje pohledávky v insolvenčním řízení
přihláškou, se zakládá doručením přihlášky insolvenčnímu soudu. V průběhu insolvenčního řízení se
pohledávky přihlášených věřitelů uspokojují plněním rozvrhového usnesení v konkursu, splátkovým kalendářem
v oddlužení nebo plněním podle schváleného reorganizačního plánu. Jejich účast v insolvenčním řízení tak
zpravidla zanikne až v souvislosti se skončením insolvenčního řízení, případně dříve úplným uspokojením
pohledávky v probíhajícím insolvenčním řízení.
Má-li však být účast přihlášeného věřitele ukončena ještě před skončením insolvenčního řízení, děje se
tak vždy soudním rozhodnutím, kterým může být
-
-
-
71
rozhodnutí o změně v osobě insolvenčního věřitele vydané podle ust. § 18 a 19 InsZ v důsledku
převodu nebo přechodu přihlášené pohledávky na nového věřitele. Insolvenční soud je povinen o
návrhu na změnu v osobě věřitele rozhodnout do konce nejblíže následujícího pracovního dne po dni,
kdy mu takový návrh došel. V okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku přestává být
původní věřitel účastníkem insolvenčního řízení a na jeho místo nastupuje nabyvatel pohledávky.
Uplyne-li však lhůta pro vydání soudního rozhodnutí marně, pak se podle ust. § 18 odst. 2 InsZ stává
nabyvatel pohledávky účastníkem řízení na místo původního věřitele, přestože o návrhu nebylo
soudem rozhodnuto. V takovém případě insolvenční soud svým rozhodnutím dodatečně pouze
deklaruje vstup nabyvatele pohledávky do řízení v důsledku fikce podle § 18 odst.2 InsZ. Tímto
rozhodnutím však není insolvenční soud vázán a v průběhu dalšího řízení o tom, kdo je ve vztahu k
určité pohledávce věřitelem, může rozhodnout opětovně. Takovéto rozhodnutí ovšem nemůže být
71
podle judikatury výrazem libovůle soudu, neboť to by odporovalo požadavku právní jistoty účastníků
řízení. Soud proto může opětovně rozhodnout o účastenství jen tehdy, pokud se v průběhu řízení nově
objeví takové skutečnosti, ze kterých vyplývá, že ke změně účastníků nedošlo. V případě, že takové
skutečnosti nově v řízení vyjdou najevo, insolvenční soud ukončí účast (nástupce) věřitele, který se stal
účastníkem na základě rozhodnutí podle § 18 odst. 1 InsZ či na základě fikce, jejíž vznik soud
usnesením deklaroval, s tím, že dále bude v řízení pokračovat s původním věřitelem (procesním
předchůdcem věřitele, jehož účast soud ukončil).
Rozhodnutí, kterým insolvenční soud podle ust. § 184 InsZ bere na vědomí zpětvzetí přihlášky
věřitelem; právní mocí tohoto rozhodnutí se účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Věřitel je
oprávněn vzít zpět svoji přihlášku pohledávky v kterémkoliv stádiu insolvenčního řízení.
Rozhodnutí, kterým insolvenční soud podle ust. § 185 InsZ odmítá přihlášenou pohledávku proto, že
nastala skutečnost, na základě které se podle insolvenčního zákona k přihlášené pohledávce nepřihlíží.
Právní mocí tohoto rozhodnutí se účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Insolvenční soud odmítá
přihlášku pohledávky za situace, kdy
1. přihláška pohledávky byla učiněna opožděně po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o
úpadku; přitom platí, že zmeškanou lhůtu pro podání přihlášky nelze prominout,
2. věřiteli marně uplynula lhůta k odstranění vad přihlášky stanovená mu podle ust. § 188 odst.
2 InsZ insolvenčním správcem,
3. věřiteli byla při přezkumném jednání popřena jeho nevykonatelná pohledávka a věřitel, ač
řádně insolvenčním soudem při přezkumném jednání nebo insolvenčním správcem písemně
poučen, nepodal ve stanovené lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (popř. do 15 dnů od
doručení písemného vyrozumění o popření pohledávky) žalobu k insolvenčnímu soudu na
určení, že jeho popřená pohledávka existuje ( viz § 198 odst. 1 InsZ) nebo
např. v usnesení Vrchního soudu sp.zn.KSOS 13 INS 331/2009, 2 VSOL 309/2009-P5 ze dne 30. 11. 2009
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
4.
-
po přezkoumání byla zjištěna pohledávka tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí
méně než 50 % přihlášené částky (viz § 178 InsZ).
Rozhodnutí o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení podle ust. § 186 InsZ v případech, kdy
vyjde najevo, že původně zjištěná pohledávka přihlášeného věřitele byla následně uspokojena (mimo
insolvenční řízení třetí osobu) a věřitel nevzal přihlášku pohledávky zpět.
Jde-li o věřitele s pohledávkami za podstatou (§ 168 InsZ) nebo o věřitele s pohledávkami na roveň
pohledávkám za podstatou postavenými (§ 169 InsZ), stávají se věřitelé účastníky insolvenčního řízení tím, že
uplatní svoji pohledávku u insolvenčního správce. Účastenství v insolvenčním řízení u těchto věřitelů zaniká
zaplacením pohledávky v rámci insolvenčního řízení, když platí, že pokud je k jejich uspokojení dostatek
finančních prostředků, mají být tyto pohledávky uhrazeny ve lhůtách jejich splatnosti.
Pro účely insolvenčního řízení lze podle způsobu uplatňování a uspokojování pohledávek tyto rozdělit
na
pohledávky za majetkovou podstatou vyjmenované v ust. § 168 InsZ,
pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou vyjmenované v ust. § 169
InsZ,
- pohledávky zajištěných věřitelů podle§ 2 písm. g) InsZ,
- „nepřednostní“ pohledávky, které věřitelé uplatňují přihláškou a uspokojují se při řešení úpadku
konkursem v rozvrhovém usnesení, při řešení úpadku ve splátkovém kalendáři nebo plněním
reorganizačního plánu při řešení úpadku reorganizací a
- pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 InsZ).
O věřitelích blíže viz příslušná podkapitola.
-
Věřitelský výbor, zástupce věřitelů
Věřitelský výbor volí schůze věřitelů obligatorně v případech, pokud se do insolvenčního řízení
přihlásilo více než 50 věřitelů; je-li přihlášeno věřitelů méně, postačí zvolit pouze zástupce věřitelů, který má
stejné kompetence jako věřitelský výbor. Věřitelský výbor musí mít nejméně 3 členy a nejvýše 7 členů, každý
člen má svého náhradníka.
Podle ust. § 57 InsZ by ve věřitelském výboru měly být zastoupeny všechny skupiny věřitelů podle
povahy jejich pohledávek. Členů věřitelského výboru navržených nezajištěnými věřiteli musí být vždy nejméně
tolik, kolik členů navržených zajištěnými věřiteli; to neplatí, jestliže nezajištění věřitelé své členy v potřebném
množství nenavrhnou nebo jimi navržené osoby se svým zvolením nesouhlasí. Členové a náhradníci navržení
nezajištěnými věřiteli se volí hlasy nezajištěných věřitelů, členové a náhradníci navržení zajištěnými věřiteli se
volí hlasy zajištěných věřitelů.
Členy a náhradníky ve věřitelském výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu
k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, zejména osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci
dlužníka, společníci dlužníka s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní
dlužníkovy akcie či jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního
kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern.
Jestliže dojde v průběhu insolvenčního řízení k ukončení účasti člena věřitelského výboru
v insolvenčním řízení z důvodu převodu nebo přechodu jeho celé pohledávky nebo všech jeho pohledávek na
nového věřitele, stává se nabyvatel pohledávky členem věřitelského výboru na místo původního věřitele; toto
neplatí v případě zástupce věřitelů, když na jeho místo v této situaci nastupuje náhradník.
Členové a náhradníci věřitelského výboru jsou při výkonu své funkce povinní postupovat s odbornou
péčí a odpovídají za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením svých povinností nebo neodborným
výkonem své funkce. Odpovídají i za své zaměstnance a jiné osoby, které plněním svých úkolů pověřili.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Členové věřitelského výboru nemohou nabývat majetek z majetkové podstaty, ledaže k tomu udělí
souhlas schůze věřitelů a insolvenční soud.
Porušuje-li člen věřitelského výboru své povinnosti nebo je zanedbává, může být
soudem odvolán podle ust. § 64 InsZ z funkce.
insolvenčním
Úkolem věřitelského výboru je chránit společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním
správcem přispívat k naplnění účelu insolvenčního řízení. Základní kompetence věřitelského výboru vymezuje
ust. § 58 odst. 2 InsZ tak, že věřitelský výbor zejména
-
dohlíží na činnost insolvenčního správce,
poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti,
uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o
úvěrovém financování,
schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s
udržováním a správou majetkové podstaty,
může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu,
může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní závěrky auditorem,
může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako insolvenční správce,
plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu insolvenčním soudem,
je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení, včetně
návrhů na uložení procesních sankcí.
Do doby, než dojde k ustanovení věřitelského výboru schůzí věřitelů, může insolvenční soud jmenovat
prozatímní věřitelský výbor. Pokud si toto opatření nevynutí okolnosti daného insolvenčního řízení, děje se tak
zpravidla až po první schůzi věřitelů svolané v rozhodnutí o úpadku za situace, kdy se na schůzi nedostaví žádní
věřitelé a schůze se tedy nekoná, nebo kdy přítomní věřitelé odmítnou funkci ve věřitelském výboru zastávat a
výbor se tak nepodaří zvolit.
Prozatímní věřitelský výbor má kompetence řádně zvoleného věřitelského výboru. I poté, co byl
soudem jmenován prozatímní věřitelský výbor, mohou věřitelé na další schůzi věřitelský výbor zvolit.
Pokud věřitelé zcela rezignují na výkon svých práv, vykonává činnost věřitelského orgánu podle ust.
§ 66 InsZ insolvenční soud.
Schůze věřitelů
Schůze věřitelů je vrcholným věřitelským orgánem. Svolává ji a řídí ji insolvenční soud. Schůzi věřitelů
svolá insolvenční soud
-
v případech, kdy tak stanoví insolvenční zákon,
v dalších případech, kdy to pokládá insolvenční soud za vhodné,
k návrhu insolvenčního správce,
k návrhu věřitelského výboru nebo
k návrhu alespoň 2 věřitelů, pokud součet jejich pohledávek činí alespoň 1/10 všech přihlášených
pohledávek.
Schůzi svolává insolvenční soud vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku, v níž musí být
uvedeno místo a čas konání schůze (většinou se koná v budově insolvenčního soudu) a předmět jednání. Na
schůzi nesmí být projednáno nic, co nebylo programem uvedeným v pozvánce avizováno, ledaže by se na
schůzi dostavili všichni věřitelé a s rozšířením programu by vyslovili souhlas.
Společná vůle schůze věřitelů se tvoří hlasováním. Hlasovat na schůzi mohou přítomní nebo řádně
zastoupení věřitelé, popř. pokud to určitý druh hlasování nevylučuje, i věřitelé na schůzi nepřítomní, a to
korespondenčně prostřednictvím hlasovacího lístku, který má podobu předepsaného formuláře (§ 50 InsZ)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Hlasovací právo má věřitel
-
-
jehož pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna, a to automaticky ze zákona,
jehož pohledávka byla popřena toliko jiným věřitelem, a to rovněž automaticky ze zákona (§51 odst. 3
InsZ),
jehož pohledávka byla popřena, nebo jehož pohledávka je vázána na podmínku, přizná-li věřiteli k jeho
žádosti hlasovací právo schůze věřitelů a není-li takové usnesení přijato, insolvenční soud (§ 51 odst. 1
a 2 InsZ) a
jehož pohledávka ještě nebyla zjištěna popř. je sporá, přizná-li věřiteli k jeho žádosti hlasovací právo
podle § 51 odst. 4 InsZ insolvenční soud.
Pro účely hlasování platí, že na každou 1,- Kč pohledávky připadá jeden hlas. Není-li zákonem stanoveno
jinak, pak k platnosti usnesení schůze věřitelů postačí hlasy prosté většiny přítomných nebo zastoupených
věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek, kteří jsou oprávněni na probíhající schůzi hlasovat buď přímo ze
zákona, nebo proto, že jim bylo hlasovací právo přiznáno.
Vedle toho obsahuje insolvenční zákon tato speciální ustanovení o hlasování:
- Usnesení schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového podle § 29 odst. 1 InsZ
je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu
konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek.
- Při volbě věřitelského výboru musí být nezajištěnými věřiteli navrženo vždy nejméně tolik členů, kolik
členů je navrženo zajištěnými věřiteli. Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení nezajištěnými
věřiteli se volí hlasy nezajištěných věřitelů. Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení
zajištěnými věřiteli se volí hlasy zajištěných věřitelů.
- Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku podle § 150 InsZ je přijato, jestliže z věřitelů
přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovala nejméně polovina všech
přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech
přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo pro ně hlasovalo
nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek. Za přítomného věřitele se přitom
nepovažuje věřitel, který hlasoval písemně.
- Usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce pro stanovení ceny majetkové podstaty podle § 153
odst. 3 InsZ a usnesení o schválení závěrů tohoto znaleckého posudku podle § 155 odst. 3 InsZ je
přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly
nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.
- O schválení reorganizačního plánu hlasují věřitelé ve skupinách. Jestliže se pro přijetí reorganizačního
plánu vyslovila většina hlasujících věřitelů skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně polovinu
celkové jmenovité hodnoty pohledávek věřitelů této skupiny, platí, že tato skupina věřitelů
reorganizační plán přijala (§ 347 InsZ).
- O způsobu oddlužení hlasují pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění
věřitelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním
řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat
nemají osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern (§ 402 InsZ). Schůze věřitelů tak
rozhodne prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek.
Způsob počítání příslušného kvóra se názorně podává např. z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn.
MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 324/2011-B ze dne 8. 9. 2011: Ať již jde o usnesení schůze věřitelů, pro jehož
přijetí postačuje prostá většina hlasů přítomných věřitelů (§ 49 odst. 1 InsZ), či pro něž zákon vyžaduje jiné
speciální kvórum (jako je tomu např. u usnesení schůze věřitelů dle § 151, § 155 odst. 3 a § 156 InsZ), anebo jde
o hlasování o reorganizačním plánu dle § 347 odst. 1 InsZ, je pro výsledek tohoto hlasování vždy určující poměr
dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přítomných věřitelů (či dané skupiny věřitelů) s právem hlasu,
nikoli - jak odvolatel nesprávně dovozuje - vůči celkové výši jejich přihlášených pohledávek, tedy i v rozsahu
pohledávek, ohledně nichž hlasovací právo nemají Právo hlasovat ovšem zásadně nemají věřitelé pohledávek za
majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 168 a § 169 InsZ), a to i kdyby - navzdory
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
tomu, že tyto nároky režimu přihlášení nepodléhají a v insolvenčním řízení se nepřezkoumávají - byly do řízení
přihlášeny a jejich věřitelé byli na schůzi přítomni.
Odporuje-li usnesení přijaté schůzí věřitelů společnému zájmu věřitelů, může je insolvenční soud zrušit,
pokud ovšem nejde o
-
usnesení o změně v osobě insolvenčního správce podle § 29 InsZ,
usnesení o přiznání hlasovacího práva podle § 51 InsZ,
usnesení o způsobu řešení úpadku,
usnesení o reorganizačním plánu a
usnesení o způsobu oddlužení.
Schůzi věřitelů přísluší volba věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů, další kompetence jí přiznává
podle způsobu řešení úpadku insolvenční zákon; schůze si může vyhradit cokoliv, co patří jinak do kompetence
věřitelského výboru.
Jolana Maršíková
Insolvenční návrh a jeho projednání insolvenčním soudem
Dlužnický insolvenční návrh
Náležitosti insolvenčního návrhu jsou vymezeny v ust. § 103 InsZ tak, že
obsahovat
-
insolvenční návrh musí
obecné náležitosti předepsané v ust. § 42 OSŘ pro podání soudu,
označení insolvenčního navrhovatele, kterým je v tomto případě sám dlužník,
72
rozhodující skutečnosti, které osvědčují dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek ,
označení důkazů, kterých se dlužník ve svém návrhu dovolává a
musí z návrhu být patrno, že se dlužník návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku, popř. že zároveň
navrhuje, jak má být úpadek dlužníka řešen (oddlužením, konkursem či reorganizací).
Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím
uznávaným elektronickým podpisem. Pokud nebude insolvenční návrh předepsaným způsobem podepsán, pak
se k němu podle ust. § 97 odst. 2 InsZ nepřihlíží; tedy insolvenční návrh nebude zapsán do insolvenčního
rejstříku a nebudou s jeho podáním spojeny zamýšlené účinky podle ust. § 109 InsZ. O tomto zpravidla
insolvenční soud navrhovatele vyrozumí a návrh zapíše do rejstříku Nc.
Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jménem dlužníka samostatně nebo, má-li více
osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, pak je podle
ust. § 132 dst. 2 InsZ vhodné, aby insolvenční návrh tyto osoby spolupodepsaly. V opačném případě vyzve
insolvenční soud tyto osoby, které insolvenční návrh nespolupodepsaly, aby se k důvodnosti podaného
insolvenčního návrhu vyjádřily; teprve potom může insolvenční soud o insolvenčním návrhu dlužníka
rozhodnout.
72
např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010
publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 platí, ţe „v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny
takové okolnosti, z nichţ závěr o úpadku dluţníka nebo o hrozícím úpadku dluţníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování,
ţe „dluţník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, ţe dluţník „je insolventní“, nebo ţe „je v platební neschopnosti“,
anebo ţe „je předluţen“, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek
osvědčují.“
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Hodlá-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat insolvenční návrh
na předepsaném formuláři dostupném bezplatně ke stažení na stránkách www.insolvencni-zakon.cz .
Je-li insolvenční návrh neúplný, nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud jej podle ust. § 128 odst.
1 InsZ odmítne, aniž by předtím vyzýval dlužníka ke zjednání nápravy. Usnesení o odmítnutí vadného
73
insolvenčního návrhu má být vydáno do 7 dnů od podání návrhu, jde však o lhůtu pořádkovou .
Podle ust. § 104 InsZ je dlužník povinen ke svému insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy,
kterými jsou:
-
-
-
seznam majetku, ve kterém je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek.
U pohledávek uvede jejich výši, skutečnosti, na kterých se zakládají a vyjádří se k jejich dobytnosti,
případně označí řízení, ve kterém tyto pohledávky vymáhá,
seznam závazků, ve kterém označí všechny své věřitele s uvedením výše jejich pohledávky a důvodu
vzniku pohledávky; označí, kteří věřitelé jsou dlužníkovi osobami blízkými či tvoří s ním koncern,
označí, které pohledávky jsou pohledávkami zajištěnými a jakým majetkem; konečně uvede, které
pohledávky popírá a z jakého důvodu,
seznam zaměstnanců a
popř. listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka (jsou-li předloženy výše uvedené
seznamy, není podle judikatury dalších listin třeba).
Seznamy musí dlužník opatřit prohlášením o úplnosti a správnosti seznamů a musí je opatřit svým
podpisem. Dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím
podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 4 InsZ), povinnost předložit seznam
74
spolu s insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 InsZ) řádně nesplnil .
Nepřipojí-li dlužník předepsané přílohy k insolvenčnímu návrhu, nebo jsou-li připojené přílohy vadné,
vyzve insolvenční soud dlužníka, aby chybějící přílohy předložil či vady příloh odstranil. Stane se tak usnesením
podle ust. § 128 odst. 2 InsZ, ve kterém bude stanovena lhůta, ve které mají být vytčené nedostatky příloh
odstraněny. Uplyne-li stanovená lhůta marně, insolvenční soud insolvenční návrh odmítne.
Insolvenční řízení zahájené k dlužnickému návrhu nepodléhá soudnímu poplatku.
Insolvenční soud může vyzvat dlužníka, aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Záloha
může být vyměřena podle ust. § 108 InsZ v intervalu až do 50.000,- Kč. Účelem zálohy je zajistit pro úvodní fázi
insolvenčního řízení prostředky na úhradu hotových výdajů insolvenčního správce spojených s insolvenčním
řízením. Je tedy na úvaze insolvenčního soudu, aby podle obsahu tvrzení v insolvenčním návrhu (zejména o
rozsahu a skladbě majetku) zvážil, zda je třeba zálohu vůbec vyměřit a když ano, pak v jaké výši.
Není-li vyměřená záloha v soudem stanovené lhůtě dlužníkem uhrazena, může insolvenční soud řízení
zastavit.
Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení zahájeného návrhem dlužníka spojeným
s návrhem na povolení oddlužení insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro
povolení oddlužení a zda jeho majetkové a výdělkové poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení
formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí formou
73
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).
74
(rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.26/2011).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
pravidelných měsíčních splátek. Záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,- Kč se v těchto případech
75
jeví být zpravidla nepřiměřeně vysokou .
Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení má i dlužník, který se nachází v likvidaci,
pokud ovšem nelze o návrhu rozhodnout podle ust. § 144 InsZ a návrh zamítnout pro nedostatek majetku.
Pokud není dlužník schopen zálohu uhradit, pak je zřejmé, že vedením insolvenčního řízení by se nenaplnil
základní účel insolvenčního řízení, kterým je poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů z majetku dlužníka.
Tedy schopnost dlužníka uhradit zálohu je testem účelnosti vedení insolvenčního řízení.
Povinnost dlužníka podat insolvenční návrh a důsledky porušení této povinnosti
Povinnost podat insolvenční návrh stíhá dlužníka (fyzickou i právnickou osobu) v případě, že je
podnikatelem. Podnikatel je povinen podle § 98 odst. 1 InsZ podat sám na sebe insolvenční návrh bez
zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, a to jak ve
formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení (v období od 20. 7. 2009 do 31. 12. 2011 stíhala
podnikatele povinnost podat insolvenční návrh pouze v případě úpadku ve formě platební neschopnosti).
Podle § 98 odst. 2 InsZ mají povinnost podat insolvenční návrh
zákonní zástupci dlužníka,
jeho statutární orgán, popř. každý z členů kolektivního statutárního orgánu oprávněných jednat
samostatně a
- likvidátor, je-li dlužník v likvidaci.
Osoby uvedené v ust. § 98 odst. 2 InsZ odpovídají věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou
způsobily porušením povinnosti podat včasný insolvenční návrh. Totéž platí pro případ, kdy sice insolvenční
návrh podají, nicméně insolvenční řízení bylo vinou navrhovatele zastaveno (pro nezaplacení zálohy na náklady
insolvenčního řízení či pro zpětvzetí návrhu), nebo byl-li insolvenční návrh pro vady odmítnut.
-
Škodu nebo jinou újmu věřitele definuje § 99 odst. 2 InsZ jako rozdíl mezi v insolvenčním řízení
zjištěnou výší pohledávky v a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení k uspokojení této pohledávky
obdržel.
Postup věřitele při uplatnění práva na náhradu škody či jiné újmy:
-
-
-
-
Jakmile bude věřiteli v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že jeho zjištěná pohledávka bude
uspokojena pouze z části, míru uspokojení pohledávky bude možno podle dosavadního průběhu
insolvenčního řízení přibližně odhadnout a věřitel se začne důvodně obávat, že mu vznikne škoda,
může požádat insolvenční soud, aby nařídil předběžné opatření, kterým by bylo povinné osobě
(budoucímu žalovanému) uloženo složit do soudní úschovy přiměřenou peněžitou částku, jež bude
sloužit k náhradě škody.
Navrhovatel předběžného opatření je povinen podle ust. § 82 InsZ ve spojení s ustanovením § 75b
odst.1 OSŘ složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření,
jistotu ve výši 10 000 Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným
76
opatřením .
Návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 InsZ insolvenční soud vyhoví výhradně za situace,
kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek tam
uvedených, tedy zásadně toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob, o němž nelze mít
77
vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb .
Pokud insolvenční soud návrhu vyhoví, pak předběžným opatřením určí výši částky, která má být
složena u obecného soudu tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody. Zároveň insolvenční
75
právní věta usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008 sp.zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A- 16
publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22
76
např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 77 INS 2492/2009, 1 VSPH 55/2010-B
77
např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B ze dne 20. 5. 2009.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
soud uloží věřiteli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit před skončením insolvenčního
řízení, podal u obecného soudu žalobu o náhradu škody; tento spor není incidenčním sporem.
Věřitel podá ve stanovené lhůtě žalobu o náhradu škody proti osobám, které porušily povinnost včas
podat jménem dlužníka insolvenční návrh. Žaloba bude zamítnuta a žalovaný se zprostí odpovědnosti,
pokud v řízení prokáže, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah
uspokojení věřitele, nebo že povinnost podat insolvenční návrh nesplnila vzhledem ke skutečnostem,
které nastaly nezávisle na její vůli, a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze
po ní spravedlivě požadovat.
V rozsahu, v kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy, se vydají složené finanční
prostředky z úschovy žalobci.
Věřitelský insolvenční návrh
I pro věřitelský insolvenční návrh platí, že jeho náležitosti jsou vymezeny v ust. § 103 InsZ tak, že
insolvenční návrh musí obsahovat
-
-
obecné náležitosti předepsané v ust. § 42 OSŘ pro podání soudu,
označení insolvenčního navrhovatele, kterým je v tomto případě dlužníkův věřitel,
označení dlužníka,
rozhodující skutečnosti, které osvědčují dlužníkův úpadek platební neschopností nebo předlužením,
tedy
a. tvrzení o tom, že věřitel má za dlužníkem pohledávku alespoň 30 dnů po splatnosti včetně
označení její výše a důvodu (tedy tvrzení o aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu);
pohledávka musí být doložitelná pouze předloženými listinami, neboť není účelem insolvenčního
řízení suplovat řízení nalézací a provádět před rozhodnutím o insolvenčním návrhu rozsáhlé
dokazování k existenci věřitelem tvrzené sporné pohledávky (např. výslechy svědků, znaleckými
posudky apod..).
b. tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů, včetně jejich řádného označení, uvedení výše a důvodu
pohledávky a její splatnosti (takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice
konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových
věřitelů o jejich výši a splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité
závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité
78
závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti .
c. tvrzení, z nichž lze dovodit, že dlužník není schopen své závazky hradit, tedy že je v platební
neschopnosti (jsou-li pohledávky věřitelů po splatnosti více jak 3 měsíce, zakládá to vyvratitelnou
domněnku, že dlužník není schopen své splatné závazky plnit) nebo
d. tvrzení, z nichž lze dovodit, že dlužník je předlužen (souhrn závazků převyšuje hodnotu jeho
majetku),
označení důkazů, kterých se věřitel ve svém návrhu dovolává a
z návrhu musí být patrno, že se věřitel návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka, popř. že
zároveň navrhuje, jak má být úpadek dlužníka řešen.
Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím
uznávaným elektronickým podpisem. Pokud nebude insolvenční návrh předepsaným způsobem podepsán, pak
se k němu podle ust. § 97 odst. 2 InsZ nepřihlíží.
Je-li insolvenční návrh neúplný, nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud jej podle ust. § 128 odst.
1 InsZ odmítne, aniž by předtím vyzýval věřitele k zjednání nápravy. Usnesení o odmítnutí vadného
79
insolvenčního návrhu má být vydáno do 7 dnů od podání návrhu, jde však o lhůtu pořádkovou . Vady
78
79
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sen. zn. 29 NSCR 14/2011),
např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o
odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. l InsZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému
80
až v odvolacím řízení se nepřihlíží .
Podle ust. § 105 InsZ je věřitel povinen ke svému insolvenčnímu návrhu připojit předepsanou přílohu,
kterou je přihláška pohledávky. Nepřipojí-li insolvenční navrhovatel přihlášku k insolvenčnímu návrhu, nebo jeli přihláška vadná, vyzve insolvenční soud věřitele, aby chybějící přihlášku předložil či její vady odstranil. Stane
se tak usnesením podle ust. § 128 odst. 2 InsZ ve kterém bude stanovena věřiteli k předložení řádné přihlášky
lhůta, jež nesmí být delší 7 dnů. Jestliže věřitel jako insolvenční navrhovatel ani přes řádnou výzvu
insolvenčního soudu nedoplní insolvenční návrh o řádnou přihlášku své pohledávky v zákonem předepsané
formulářové podobě (§ 176 InsZ, § 21 a § 22 vyhl. č. 311/2007 Sb.), insolvenční soud odmítne insolvenční návrh
81
podle § 128 odst. 2 uvedeného zákona.
Insolvenční řízení zahájené k věřitelskému návrhu podléhá soudnímu poplatku ve výši 2.000,- Kč.
Povinnost zaplatit soudní poplatek se nevyměřuje jako v případě žaloby bezprostředně po jeho podání
(důsledkem jeho nezaplacení není zastavení insolvenčního řízení), ale až v souvislosti s rozhodnutím o
insolvenčním návrhu; není-li pak zaplacen, je insolvenčním soudem vymáhán.
Insolvenční soud však může po podání insolvenčního návrhu vyzvat věřitele, aby uhradil zálohu na
náklady insolvenčního řízení. Učiní tak ovšem teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem
předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li
insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 InsZ nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané v §
82
128 odst. 2 InsZ.
Záloha může být vyměřena podle ust. § 108 InsZ v intervalu až do 50.000,- Kč. Účelem zálohy je
zajistit pro úvodní fázi insolvenčního řízení prostředky na úhradu hotových výdajů insolvenčního správce
spojených s insolvenčním řízením. Je tedy na úvaze insolvenčního soudu, aby podle obsahu tvrzení
v insolvenčním návrhu (zejména o rozsahu a skladbě majetku) zvážil, zda je třeba zálohu vůbec vyměřit a když
ano, pak v jaké výši. Má-li být úpadek dlužníka řešen konkursem a dlužník vlastní majetek zanedbatelné
hodnoty, pak je záloha stanovená insolvenčním soudem ve výši 50.000,-Kč přiměřená, neboť podle vyhl.
č.313/2007 Sb. by odměna insolvenčního správce (pokud bude alespoň minimálně zpeněžovat) činila nejméně
83
45.000,-Kč.
Není-li vyměřená záloha v soudem stanovené lhůtě věřitelem uhrazena, může insolvenční soud řízení
zastavit.
Od povinnosti zaplatit zálohu jsou ze zákona osvobození zaměstnanci dlužníka nebo bývalí
zaměstnanci dlužníka, pokud podávají insolvenční návrh a jejich pohledávky za dlužníkem spočívají pouze
v pracovněprávních nárocích.
Účinky zahájení insolvenčního řízení
Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají podle ust. § 109 odst. 4 InsZ zveřejněním vyhlášky o
zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Tento okamžik je zjistitelný přímo výroku vyhlášky o
zahájení insolvenčního řízení.
80
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 publikované ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11
81
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2008 sp.zn. KSUL 43 INS 384/2008, 1 VSPH 7/2008-A publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12).
82
např. usnesení VS Praha ze dne 16.7.2008 sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008 – A , 1 VSPH 110/2008- A
83
usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 2986/2008, 1 VSPH 174/2008-A-22, 1 VSPH 187/2008-A 23
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Podle ust. § 101 odst. 1 InsZ je insolvenční soud povinen vydat vyhlášku o zahájení insolvenčního
řízení nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh. Jestliže byl insolvenční návrh doručen
insolvenčnímu soudu v době, kdy do skončení úředních hodin zbývá méně než 2 hodiny, nebo ve dnech
pracovního klidu, zveřejní insolvenční soud vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení nejpozději do dvou hodin
po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne.
Účinky insolvenčního řízení trvají
-
do pravomocného schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem, je-li úpadek dlužníka řešen
reorganizací,
do skončení insolvenčního řízení v ostatních případech.
Se zahájením insolvenčního řízení jsou spojeny toto účinky:
a) Účinky dopadající na vymáhání pohledávek věřiteli:
Má-li věřitel za dlužníkem pohledávku, která se v insolvenčním řízení uplatňuje přihláškou, může ji věřitel po
zahájení insolvenčního řízení (i před rozhodnutím o úpadku) uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou. Ust. §
109 odst. 1 písm. a) InsZ zakazuje věřiteli, aby po zahájení insolvenčního řízení podal u příslušného soudu proti
dlužníkovi žalobu o zaplacení takové pohledávky. Pokud bude i přes tento zákaz žaloba o zaplacení podána,
soud řízení o takové žalobě zastaví. Tento účinek se nijak nedotýká projednávání těch žalob o zaplacení
pohledávek, které byly věřitelem podány ještě před zahájením insolvenčního řízení. Rovněž tento účinek
nezakazuje věřiteli, aby i po zahájení insolvenčního řízení podal proti dlužníkovi žalobu o zaplacení pohledávek,
které se v rámci insolvenčního řízení neuplatňují přihláškou (pohledávek v režimu ust. § 169 InsZ), např. žalobu
o zaplacení dlužné mzdy.
b) Účinky dopadající na zajištění pohledávek:
Po zahájení insolvenčního řízení nemohou věřitelé získat k majetku patřícímu do majetkové podstaty právo na
uspokojení ze zajištění, vyjma případů, kdy to výslovně připouští insolvenční zákon; účinek dopadá i na
84
soudcovské zástavní právo.
Pokud dojde po zahájení insolvenčního řízení ke vzniku zástavního práva (což není účinky zahájení
insolvenčního řízení vyloučeno), nepovažuje se tento věřitel pro účely insolvenčního řízení za zajištěného
věřitele a pokud tedy věřitel právo na uspokojení ze zajištění v přihlášce pohledávky přesto uplatní, bude mu
insolvenčním správcem toto přednostní pořadí popřeno.
c) Účinky na výkon rozhodnutí a exekuci :
Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) InsZ platí, že po zahájení insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí nebo
exekuci nařídit, nelze ji však provést. Jedinou výjimkou je výkon rozhodnutí nebo exekuce pro pohledávku za
majetkovou podstatou nebo jí na roveň postavenou v režimu řešení úpadku dlužníka konkursem podle ust. §
267 odst. 2 InsZ.
d) Účinky na dispoziční oprávnění k majetku:
Dispoziční oprávnění k majetku zůstává sice dlužníkovi a pro jeho dispozice platí:
84
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 16/2011-P8-23, KSPH 39 INS 4718/2009 ze dne 30.11.2011: „Soudcovské zástavní právo na
nemovitostech, které vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, na
základě návrhu na jeho zřízení podaného před zahájením insolvenčního řízení, je na tom stejně jako jiné způsoby zajištění pohledávky,
jejichž vznik nebyl dovršen k okamžiku, kdynastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Např. při zřízení zástavního práva k
nemovitostem na základě zástavní smlouvy (představující tzv. titulus adquirendi) uzavřené před tím, než nastaly účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení, rovněž nevznikne věřiteli právo na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení, bude-livklad
zástavního práva k nemovitostem rozhodnutímkatastrálního úřadu povolen (byť s účinky ke dni podání návrhu na vklad, jenž může
předcházet okamžik, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení) a stanovený modus adquirendi ve smyslu § 157 odst. 1
obč. zák. završen až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.“
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
Dlužník je v povinen zdržet se takového nakládání s majetkovou podstatou, pokud by v jejich důsledku
mělo dojít k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení takového majetku nebo k jeho nikoliv
zanedbatelnému zmenšení.
Peněžité závazky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za
podmínek stanovených insolvenčním zákonem.
Shora uvedená omezení se netýkají úkonů
1. nutných k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření,
2. potřebných ke splnění povinnosti podle zvláštních předpisů,
3. k plnění zákonné vyživovací povinnosti a
4. ke splnění procesních sankcí.
Úkony učiněné dlužníkem v rozporu se shora uvedenými omezeními jsou vůči věřitelům neúčinné.
Insolvenční správce je oprávněn majetek, který takovým neúčinným úkonem odešel z dlužníkovy dispoziční
sféry, do majetkové podstaty sepsat a následně takový majetek i zpeněžit.
Insolvenční soud je oprávněn předběžným opatřením vydaným podle ust. § 82 InsZ z důvodů hodných
zvláštního zřetele některý z účinků výše uvedených pod body b) a c) omezit, pokud to neodporuje společnému
zájmu věřitelů.
Pokud má insolvenční soud za to, že je třeba dlužníka v jeho dispozičních oprávněních omezit nad
rámec omezení daných zákonem v ust. § 111 InsZ (víz shora popsaný účinek pod bodem d), učiní tak i bez
návrhu předběžným opatřením, kterým zároveň ustanoví předběžného správce; ten vymezený okruh úkonů
realizuje na místo dlužníka nebo uděluje dlužníkovi k v rozhodnutí vymezeným úkonům předchozí souhlas.
Projednání dlužnického návrhu insolvenčním soudem
Podle ust. § 134 InsZ je insolvenční soud povinen o dlužnickém návrhu rozhodnout do 15 dnů od jeho
podání. Tato povinnost se vztahuje pouze k řádnému insolvenčnímu návrhu a do lhůty se nezapočítává doba,
kdy insolvenční soud činil podle ust. § 128 odst. 2 InsZ úkony směřující k odstranění vadného návrhu, přesněji
řečeno k odstranění nedostatků v přílohách k insolvenčnímu návrhu.
Pokud není insolvenční návrh vnitřně rozporný a rozhodné údaje o úpadku dlužníka jsou insolvenčním
návrhem a připojenými přílohami osvědčeny, zpravidla rozhodne insolvenční soud o úpadku dlužníka, aniž by
k projednání návrhu nařídil soudní jednání.
Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jménem dlužníka samostatně nebo má-li
více osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, pak ust. §
132 odst. 2 InsZ doporučuje, aby takový insolvenční návrh za dlužníka spolupodepsaly všechny toto osoby, aby
bylo nezpochybnitelné, že podání insolvenčního návrhu je vnitřní vůlí dlužníka a nikoliv excesem jednotlivce.
Chybí-li výše uvedené spolupodpisy, doručí insolvenční soud dlužnický návrh těmto osobám s výzvou, aby se
k insolvenčnímu návrhu vyjádřily.
Pokud tyto oslovené osoby s podáním insolvenčního návrhu nesouhlasí nebo pokud vyjdou v průběhu
insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které jsou s obsahem insolvenčního návrhu v rozporu, nařídí
insolvenční soud k projednání dlužnického insolvenčního návrhu jednání a provede potřebné dokazování
k odsvědčení úpadku dlužníka.
Podle výsledku projednání insolvenčního návrhu pak insolvenční soud
rozhodne o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka, popř. insolvenční návrh zamítne, zjistí-li že se dlužník
v úpadku nenachází, popř. dlužníkovi úpadek nehrozí.
I dlužnický insolvenční návrh může být podán spekulativně, např. ve snaze zamezit provedení exekuce,
když dlužník takto využije účinků zahájeného insolvenčního řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Bude-li pak insolvenční návrh odmítnut, zamítnut nebo řízení o něm bude zastaveno, má osoba, které
zahájením insolvenčního řízení vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy
vůči insolvenčnímu navrhovateli, v tomto případě vůči dlužníkovi (k mechanismu jejího uplatnění viz níže).
Projednání věřitelského návrhu insolvenčním soudem
Ust. § 134 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu rozhodnout o věřitelském insolvenčním návrhu bez
zbytečného odkladu.
Předně je nutno uvést, že zjevně bezdůvodný insolvenční návrh insolvenční soud podle ust. § 128a
InsZ odmítne, a to nejpozději do 7 dnů od jeho podání. Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy
jestliže
insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění podat insolvenční návrh pohledávkou, ke které se pro účely
rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,
- jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil
povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu nebo
- jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.
V rozhodnutí, v němž insolvenční soud návrh pro zjevnou bezdůvodnost odmítá, může uložit insolvenčnímu
navrhovateli, aby zaplatil pořádkovou pokutu, a to až do výše 50.000,- Kč stanovenou se zřetelem ke všem
okolnostem věci.
-
Nejedná-li se o případ shora a obsahuje-li insolvenční návrh předepsané náležitosti a je-li vybaven
předepsanými přílohami, zašle insolvenční soud stejnopis insolvenčního návrhu dlužníkovi k vyjádření (ještě
před tím je insolvenční soud oprávněn vyzvat insolvenčního navrhovatele ke složení zálohy na náklady
insolvenčního řízení). Zároveň insolvenční soud zašle dlužníkovi poučení o tom, že pokud hodlá svůj úpadek
řešit oddlužením, je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení v propadné lhůtě 30 dnů od doručení
věřitelského insolvenčního návrhu dlužníkovi k vyjádření.
Spolu s výzvou, aby se dlužník k insolvenčnímu návrhu v určené lhůtě vyjádřil, zasílá insolvenční soud
dlužníkovi zpravidla i výzvu, aby předložil insolvenčnímu soudu seznamy majetku, závazů a zaměstnanců;
přitom jej poučí o tom, že nepředložení seznamů zakládá domněnku dlužníkovy neschopnosti plnit své splatné
závazky (§ 3 odst. 2 písm. d InsZ).
Insolvenční soud je oprávněn rozhodnout o věřitelském insolvenčním návrhu, aniž by k jeho
projednání nařídil soudní jednání v případě, kdy
-
-
dlužník se k insolvenčnímu návrhu připojí, tedy s návrhem souhlasí a rovněž navrhuje, aby bylo
rozhodnuto o jeho úpadku nebo
dlužník se k insolvenčnímu návrhu, který mu byl řádně doručen (prokazatelně se dostal do dlužníkovy
dispozice a dlužník tak měl možnost se s ním seznámit) nevyjádřil, případně na výzvu insolvenčního
soudu seznamy majetku, závazků a zaměstnanců nedoložil a tím na projednání návrhu zcela
85
rezignoval popř.
dlužník se výslovně vzdal práva na projednání insolvenčního návrhu před soudem.
Jinak insolvenční soud nařídí k projednání věřitelského insolvenčního návrhu jednání. V průběhu
projednání návrhu insolvenční soud
-
85
nejprve provádí dokazování za účelem osvědčení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele
k podání insolvenčního návrhu, tedy k osvědčení, zda navrhovatel je věřitelem dlužníka. Podle
ustálené judikatury platí, že insolvenčním řízením nelze suplovat nalézací řízení o sporné pohledávce a
pohledávka insolvenčního navrhovatele musí být snadno ověřitelná z listin připojených věřitelem
unesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 798/2009, 1 VSPH 216/2009-A-25
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
k insolvenčnímu návrhu. Je-li z návrhu na první pohled zřejmé, že insolvenční navrhovatel existenci
86
pohledávky za dlužníkem neosvědčí, není třeba jednání vůbec nařizovat .
Je-li prokázáno, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem pohledávku po splatnosti, provádí se
dokazování k mnohosti věřitelů, jako základnímu znaku úpadku. V insolvenčním návrhu musí věřitel
řádně označit nejméně jednoho dalšího věřitele a specifikovat jeho pohledávku co do důvodu, výše a
doby splatnosti. Insolvenční soud pak v rámci projednání návrhu pravdivost tohoto tvrzení ověřuje.
K mnohosti věřitelů lze vést rovněž důkaz přihláškami věřitelů, pokud se již do insolvenčního řízení
v tomto stádiu (před rozhodnutím o úpadku) přihlásili. Podle ust. § 143 odst. 2 InsZ platí, že za dalšího
věřitele se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního
navrhovatele proti dlužníku v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení
Bude-li osvědčeno, že dlužník má více věřitelů, pak v případě, že jejich pohledávky jsou více než 3
měsíce po lhůtě splatnosti, nastupuje domněnka dlužníkovy neschopnosti své závazky hradit. Je pak na
dlužníkovi, aby prokázal, že se v úpadku nenachází a že důvodem neuhrazení pohledávky
insolvenčního navrhovatele a nejméně jednoho dalšího zjištěného věřitele není platební neschopnost
dlužníka. Budou-li pohledávky insolvenčního navrhovatele po lhůtě splatnosti kratší než 3 měsíce, nese
důkazní břemeno o dlužníkově neschopnosti hradit splatné závazky insolvenční navrhovatel.
Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu insolvenční soud
insolvenční návrh zamítne, neboť nebyla prokázána aktivní legitimace navrhovatele k podání
insolvenčního návrhu nebo,
- insolvenční návrh zamítne, neboť sice byla prokázána aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele –
věřitele dlužníka k podání návrhu, ale nebyl zjištěn úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti,
popř. ve formě předlužení.
- Insolvenční návrh zamítne, i když byla prokázána aktivní legitimace navrhovatele i úpadek dlužníka, ale
platební neschopnost dlužníka byla způsobena protiprávním jednáním třetí osoby. Taková ochrana
dlužníka zakotvená v ust. § 143 odst. 3 InsZ je však časově omezena. Jako důvod zamítnutí
insolvenčního návrhu může být pouze stav, kdy dlužník osvědčí, že takto vzniklou platební
87
neschopnost bude schopen odvrátit do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků.
- Rozhodne o úpadku dlužníka, bude-li úpadek dlužníka zjištěn. Přitom platí, že není-li dlužník schopen
využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom,
zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 InsZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k
výši těchto pohledávek.
Za podmínek stanovených zákonem insolvenční soud zároveň případně rozhodne o způsobu řešení
88
úpadku dlužníka (povolení oddlužení, prohlásí konkurs či povolí reorganizaci.
V souvislosti s rozhodnutím o věřitelském insolvenčním návrhu insolvenční soud uloží věřiteli zaplatit soudní
poplatek za insolvenční řízení, a to ve výši 2.000,- Kč
-
86
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6.2011 sp.zn MSPH 76 INS 2762/2013, VSPH 436/2011-A-38: Zjistí-li
insolvenční soud jiţ na základě předběţného posouzení skutkových tvrzení a navrhovatelem předloţených listinných důkazů (§
103 odst. 2 a 3 IZ), ţe tyto důkazy existenci sporné navrhovatelovy pohledávky za dluţníkem zjevně neosvědčují, anebo ţe
vzhledem k povaze nároku nebo obraně dluţníka se jeví nezbytným provádět dokazování, jeţ náleţí nalézacímu řízení, není
důvodu, aby insolvenční soud o insolvenčním návrhu nařizoval jednání. V takovém případě insolvenční soud insolvenční návrh
podle § 143 odst. 2 IZ pro nedoloţení navrhovatelovy aktivní legitimace bez dalšího zamítne).
87
usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 21/2010 ze dne 29. 6. 2011).
88
např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 26 INS 2109/2008, 1 VSPH 310/2008-A: Přichází-li v úvahu vedle
konkursu řešit dluţníkův úpadek oddluţením či reorganizací, soud v případech, kdy jsou splněny podmínky uvedené ve druhém
či třetím odstavci § 148 IZ (popř. podal-li dluţník vedle svého insolvenčního reorganizací. Pouze je-li jiné řešení (oddluţením či
reorganizací) vyloučeno, můţe soud rozhodnutí o úpadku spojit s rozhodnutím o jeho řešení návrhu pro hrozící úpadek i řádný
a včasný návrh na povolení reorganizace dle prvé věty § 318 odst. 1 insolvenčního zákona), spolu s rozhodnutím o zjištění
úpadku rozhodne téţ o jeho řešení oddlužením či konkursem, jinak o způsobu řešení rozhodne později, za podmínek
vymezených v § 149 insolvenčního zákona).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu věřitele
zastaveno vinou navrhovatele (pro nezaplacení zálohy či v důsledku zpětvzetí insolvenčního návrhu,
vyjma případu, kdy se tak stalo pro chování dlužníka po zahájení insolvenčního řízení) nebo
- byl-li insolvenční návrh odmítnut (pro vady) nebo
- byl-li insolvenční návrh zamítnut (vyjma případů, kdy dlužník po jeho podání splnil závazky, které
osvědčovaly úpadek, nebo se s věřiteli dohodl na jiném způsobu jejich plnění),
má osoba, které po zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo
jiná újma, právo na náhradu této škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. Je-li insolvenčním
navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady škody podle ust. § 147 odst. 3 InsZ společně a
nerozdílně členové statutárního orgánu insolvenčního navrhovatele.
-
Postup při uplatnění práva na náhradu škody nebo jiné újmy:
-
-
může poškozená osoba požádat do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení, o odmítnutí nebo
zamítnutí insolvenčního návrhu insolvenční soud, aby předběžným opatřením uložil insolvenčnímu
navrhovateli složit do soudní úschovy přiměřenou peněžitou částku k zajištění práva na náhradu škody;
insolvenční soud návrhu vyhoví, je-li zřejmé, že navrhovateli škoda skutečně vznikla, tomu nebrání ani
skutečnost, že celkovou výši škody nelze v době vydání předběžného opatření vyčíslit.
Žaloba o náhradu škody se podává u krajského soudu; místně příslušným je krajský soud podle bydliště
nebo sídla insolvenčního navrhovatele.
Podává-li žalobu dlužník, musí ji podat do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, kterým
se insolvenční řízení končí; jiná osoba musí podat žalobu do 6 měsíců od zveřejnění rozhodnutí, jímž se
řízení končí, v insolvenčním rejstříku.
Jolana Maršíková
Rozhodnutí o úpadku a jeho účinky
Rozhodnutí o úpadku
Náležitosti rozhodnutí o úpadku jsou předepsány v ust. § 136 odst. 2 InsZ takto:
a) výrok, kterým se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,
b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce,
c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (účinky rozhodnutí o úpadku nastávají
zveřejněním rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku),
d) výzva, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením
o následcích jejího zmeškání,
e) výzva, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale
insolvenčnímu správci,
f) výzva, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na
dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o
následcích nesplnění této povinnosti,
g) výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání,
h) výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal
insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů,
i) označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá
rozhodnutí.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Přitom platí, že
-
schůzi věřitelů svolá insolvenční soud tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o
úpadku a aby pokud možno navazovala na přezkumné jednání
má-li se první schůze věřitelů konat ještě před prvním přezkumným jednáním, svolá insolvenční soud
v rozhodnutí o úpadku další schůzi věřitelů, jež bude bezprostředně navazovat na přezkumné jednání,
přezkumné jednání nařídí insolvenční soud tak, aby se konalo nejpozději do dvou měsíců od uplynutí
lhůty k přihlášení pohledávek; v případě řešení úpadku oddlužením však ve lhůtě do 30 dnů po
uplynutí přihlašovací lhůty.
Rozhodnutí o úpadku doručí insolvenční soud podle § 138 InsZ zvláštním způsobem (poštou nebo do
datové schránky) dlužníkovi, insolvenčnímu navrhovateli, insolvenčnímu správci a osobám, které přistoupily
v průběhu projednávání insolvenčního návrhu do řízení, a dále podle ust. § 430 InsZ i všem známým věřitelům
dlužníka se sídlem nebo bydlištěm v členských státech Evropské unie vyjma Dánska. Věřitelům s bydlištěm nebo
sídlem v České republice (přestože jsou někteří insolvenčnímu soudu z obsahu insolvenčního spisu známi) se
rozhodnutí o úpadku zvláštním způsobem nedoručuje. Tito věřitelé se musí o insolvenčním řízení dozvědět
z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku.
Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu
Insolvenční návrh může být odmítnut pro vady podle ust. § 128 InsZ a to,
-
aniž by se insolvenční soud pokoušel vady odstranit, pokud je vadný sám insolvenční návrh nebo
nejsou-li ani přes výzvu vady odstraněny, pokud byl sice insolvenční návrh bez vad, ale nebyly k němu
připojeny zákonem předepsané přílohy nebo nesplňovaly-li předložené přílohy zákonem předepsané
náležitosti.
Věřitelský insolvenční návrh může být odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a InsZ.
Insolvenční řízení může být zastaveno pro zpětvzetí návrhu podle § 129 InsZ, přitom platí, že
-
insolvenční návrh lze vzít účinně zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného
rozhodnutí o insolvenčním návrhu,
věřitel může pro stejnou pohledávku podat znovu insolvenční návrh až po 6 měsících ode dne zpětvzetí
původního návrhu; totéž platí i pro případného nabyvatele pohledávky.
Insolvenční řízení může být zastaveno pro nezaplacení zálohy navrhovatelem podle § 108 InsZ, pokud se
insolvenční soud nerozhodne, že i po nezaplacení zálohy bude v řízení pokračovat a pravomocně vyměřenou
zálohu bude vymáhat po insolvenčním navrhovateli.
Insolvenční návrh může být zamítnut podle § 143 InsZ neboť
-
nebylo osvědčeno, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku nebo
nebyl osvědčen úpadek dlužníka nebo
bylo osvědčeno, že platební neschopnost dlužníka vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby,
a lze důvodně předpokládat, že ji dlužník do tří měsíců odvrátí.
Insolvenčnímu návrhu je vyhověno a insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku podle § 136 InsZ.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční návrh může být zamítnut pro nedostatek majetku podle § 144 InsZ, pokud jsou kumulativně
splněny následující podmínky:
a) dlužník je obchodní společností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu,
b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních
správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá,
c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v
insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka,
d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude
postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a
e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních
úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani
úkony dlužníka nebyly zjištěny.
Usnesení o zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku je podkladem, na základě kterého rejstříkový soud
vymaže dlužníka z obchodního rejstříku (pokud není dlužník právnickou osobu zřízenou zákonem). Jestliže
insolvenční soud zamítá insolvenční návrh pro nedostatek majetku ve smyslu ustanovení § 144 IZ, vyjádří důvod
89
zamítnutí též ve výroku usnesení.
Účinky rozhodnutí o úpadku
Podle § 140 odst. 1 InsZ platí, že po rozhodnutí o úpadku zůstávají zachovány účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení tak, jak jsou upraveny v ust. § 109 InsZ.
Přestože je rozhodnutím o úpadku ustanoven insolvenční správce, jehož povinností je mimo jiné i
zjistit, sepsat a ocenit majetek, který tvoří majetkovou podstatu, dlužník zůstává i nadále osobou s dispozičním
oprávněním k tomuto majetku. Není vyloučeno, aby i v tomto stádiu řízení insolvenční soud předběžným
opatřením omezil dlužníka v jeho dispozičních oprávněních k majetku ve prospěch insolvenčního správce.
Jediným novým účinkem rozhodnutí o úpadku je změna podmínek pro započítávání pohledávek
věřitelů za dlužníkem.
Podle ust. § 140 odst. 2 až 4 InsZ je po rozhodnutí o úpadku započtení vzájemných pohledávek dlužníka a
věřitele, jestliže zákonné podmínky započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku,
přípustné pouze za těchto podmínek:
a)
b)
c)
d)
věřitel si svoji započitatelnou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a
věřitel nezískal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem a
v době nabytí započitatelné pohledávky nevěděl o dlužníkově úpadku a
před započtením uhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou
pohledávku tohoto věřitele.
Započtení však není přípustné
-
po dobu trvání moratoria, ledaže insolvenční soud předběžným opatřením nestanoví jinak (§ 122 odst.
3 InsZ),
89
usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 34 INS 111/2008, 1 VSPH 6/2008
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
v reorganizaci od zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku (§ 324 odst. 1
InsZ) do pravomocného schválení reorganizačního plánu (§ 352 odst. 3 InsZ), ledaže insolvenční soud
předběžným opatřením nestanoví jinak a
v jiných stádiích insolvenčního řízení, pokud tak stanoví v předběžném opatření insolvenční soud.
Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku
Insolvenční řízení lze podstatě rozdělit do tří fází
-
projednání insolvenčního návrhu (od zahájení řízení do rozhodnutí o návrhu),
projednání způsobu řešení úpadku dlužníka (od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu jeho
řešení) a
řešení úpadku dlužníka, když insolvenční zákon umožňuje řešit úpadek dlužníka konkursem (popř.
nepatrným konkursem), oddlužením nebo reorganizací.
Oddlužením lze podle § 389 odst. 1 InsZ řešit úpadek dlužníka, který není podnikatelem. Judikaturou
bylo toto ustanovení vyloženo tak, že
-
není rozhodující status dlužníka (zda je či není podnikatelem), ale rozhodující je charakter dluhů, jež
90
mají být v insolvenčním řízení uspokojovány.
Menší objem dluhů z podnikání nemusí být překážkou povolení oddlužení. Základní pravidlo je
vymezeno v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR
3/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 7/2009, judikát č. 79 takto:
„To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při
rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení
neuhrazený dluh z dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k:
1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání,
2) době ukončení dlužníkova podnikání,
3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání,
4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech
dlužníkových závazků,
5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku se jedná, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude
podrobena oddlužení. „
Je-li insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka, podává dlužník insolvenční návrh a návrh na řešení
úpadku oddlužením najednou v podobě předepsaného formuláře. V takovém případě (jsou-li k tomu splněny
všechny podmínky) spojí insolvenční soud rozhodnutí o povolení oddlužení s rozhodnutím o úpadku (§148 odst.
3 InsZ).
Je-li insolvenční řízení zahájeno k návrhu věřitele, je dlužník oprávněn podat návrh na řešení úpadku
oddlužením (návrh na povolení oddlužení) ve lhůtě 30 dnů, jež běží ode dne, kdy byl dlužníkovi doručen
věřitelský insolvenční návrh k vyjádření. Jde o lhůtu propadnou, pozdě podaný návrh na povolení oddlužení
insolvenční soud odmítne (§ 390 odst. 3 InsZ). O povolení oddlužení v řízení zahájeném k návrhu věřitele
rozhodne insolvenční soud nejpozději do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku (§ m149 odst. 2 InsZ).
90
Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 18044/2011, 3 VSPH 1378/2011 ze dne 10.5.2012 uzavřel, ţe
„nepovaţuje za vyloučené, aby byl řešen oddluţením úpadek dluţníka, který je sice (jako osoba samostatně výdělečně činná)
podnikatelem, nemá však ţádných dluhů z podnikání,“
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Reorganizací lze řešit úpadek dlužníka, který je podnikatelem a má dluhy z podnikání (§ 316 odst. 2 InsZ).
Předpoklady, za kterých lze dlužníkovi povolit řešení úpadku reorganizací vymezil Nejvyšší soud ČR v usnesení
sp.zn. 29 NSCR 30/2010 ze dne 20.1.2011 takto:
I.
Jestliže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku nespojil rozhodnutí o prohlášení konkursu, ačkoli dlužníka,
který je podnikatelem, z reorganizace vylučuje úprava obsažená v § 316 odst. 3 insolvenčního zákona (§ 148
odst. 1 insolvenčního zákona), není při vydání rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku vázán
požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1
insolvenčního zákona) ani usnesením o způsobu řešení úpadku přijatým schůzí věřitelů (§ 152 insolvenčního
zákona).
II. Je-li dlužník podnikatelem, u kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona - objektivně vzato přípustná, nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek
dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod
nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční soud v takovém případě
není oprávněn rozhodnout o dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení reorganizace
až do skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Nevznese-li k výzvě insolvenčního
soudu návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku žádný z přítomných
věřitelů, je tím příslušný bod konání této schůze věřitelů vyčerpán. Schůze věřitelů přitom může v takovém
případě přijmout usnesení o tom, že povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez zřetele k
tomu, že v době konání schůze věřitelů dlužníku nebo některému z přihlášených věřitelů již uplynula lhůta k
podání návrhu na povolení reorganizace. Jestliže schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151
insolvenčního zákona) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro
insolvenční soud v intencích § 152 věty první insolvenčního zákona závazným způsobem určen způsob řešení
dlužníka úpadku (konkursem), a to bez zřetele k tomu, že je zde jinak věcně zdůvodněný a včasný návrh
dlužníka na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů
podle § 150 insolvenčního zákona) vyhověl.
III. Je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena podle § 316
odst. 3 insolvenčního zákona, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost
reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona, je reorganizace přípustná podmíněně, za
předpokladu, že dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě
určené v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v témže
ustanovení. S rozhodnutím o úpadku proto nelze spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na
majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod
nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jestliže však lhůta určená k
předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 insolvenčního zákona marně uplyne ještě před
konáním oné (první) schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a
insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek
dlužníka. Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku vydané poté, co se reorganizace
stala definitivně nepřípustnou, není pro insolvenční soud závazné.
Pavel Berger
Majetková podstata
Ustanovení § 205 IZ určuje, že podal-li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty
majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v jeho
průběhu (odst. 1). Podá-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi
patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka
nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o
úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí
(odst. 2). Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na
tomto majetku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Majetek podle odst. 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a
jeho manžela (odst. 3). Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon,
zejména, jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na
majetek dlužníka (odst. 4).
Z výše uvedeného vyplývá, že pro vymezení majetkové podstaty je určující, kdo podal insolvenční návrh:
- podá-li insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni
zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v jeho průběhu
- podá-li insolvenční návrh věřitel, patří do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době,
kdy insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem předběžným
opatřením, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku
dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí
-
v případě, že je dlužník spoluvlastníkem majetku, náleží do majetkové podstaty jeho podíl na tomto
majetku. Do majetkové podstaty dlužníka náleží i majetek ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.
Majetkovou podstatu tvoří zejména:
-
peněžní prostředky
(v hotovosti i na bankovních účtech, bez ohledu na měnu)
-
věci movité a nemovité
(u nemovitých věcí pozemky a stavby evidované i neevidované v katastru nemovitostí, včetně
rozestavěných objektů, u movitých věcí i rozpracované výrobky a další)
-
podnik
(jako věc hromadná definovaná v obchodním zákoníku jako „soubor hmotných, jakož i osobních a
nehmotných složek podnikání, včetně věcí, práv a jiných majetkových hodnot, jež patří podnikateli
/dlužníkovi/ a slouží k provozování podniku nebo s ohledem na svoji povahu mají sloužit jeho
provozování“
-
soubor věcí a věci hromadné
(soubory movitých či nemovitých věcí, například sbírky)
-
vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů
(podle § 716 a násl. obchodního zákoníku nebo jiné formy vkladů a depozit, kde jde o dlužníkovy
pohledávky z vkladů upravených § 778 až 787 občanského zákoníku)
-
akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění
práva
-
obchodní podíl
(postupuje se dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku)
-
dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných apohledávek, které
dosud nejsou splatné (jedná se o dlužníkovi pohledávky za všemi jeho dlužníky – pohledávky za
poskytnutá plnění, směnečné pohledávky, nároky na vypořádací podíly a likvidační zůstatky, nároky na
náhradu škody, reklamační nároky, pohledávky z pojistných plnění, úroky a úroky z prodlení nároky na
vydání bezdůvodného obohacení, nároky na dividendy a další)
-
dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia,
náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v
nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci
(příjmy dlužníka je možno postihnout podle ust. § 207 I jen ve stejném rozsahu, v jakém mohou být
tyto postiženy při výkonu rozhodnutí nebo v jakém mohou být při exekuci uspokojeny přednostní
pohledávky)
-
další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu
(např. předměty průmyslového vlastnictví apod.)
-
příslušenství, přírůstky, plody a užitky shora jmenovaného majetku
Ustanovení § 207 IZ vymezuje majetek vyloučený z majetkové podstaty tak, že do majetkové podstaty nepatří
majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, věci sloužící k podnikání dlužníka
však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou
(majetek nepostižitelný výkonem rozhodnutí a exekucí je je specifikován v o.s.ř. a jedná se zejména o
následující věci, pokud nesloužily k podnikání dlužníka: běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení
domácnosti, snubní prsteny a jiné předměty obdobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které
dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, hotové peníze do částky 1.000,- Kč.
-
příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu
rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky
(tyto přednostní pohledávky jsou specifikovány v ust. § 279 odst. 2 OSŘ jako pohledávky výživného,
pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, pohledávky náhrady škody
způsobené úmyslnými trestnými činy, pohledávky daní a poplatků, pohledávky náhrady přeplatků na
dávkách nemocenského pojištěné, důchodového pojištění, úrazového pojištění a pohledávky
pojistného na veřejném zdravotním pojištění/, pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a
příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče, pohledávky náhrady přeplatků na
podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci, pohledávky náhrady přeplatků na dávky státní
sociální podpory, pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo snížené
odměny poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo
karantény)
Z příjmu dlužníka – fyzické osoby, tak lze ve prospěch majetkové podstaty srazit až dvě třetiny z jeho
čisté mzdy, které budou zjištěny tak, že z čisté mzdy bude nejprve odečtena základní částka podle § 278
OSŘ a zbylá částka bude poté zaokrouhlena směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou
v celých korunách českých.
Podle § 208 IZ nepatří do majetkové podstaty rovněž majetek, se kterým lze podle zvláštního právního
předpisu naložit pouze způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního
rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy
vytvářené podle zvláštních právních předpisů, majetek ČNB, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do
správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném
zvláštním právním předpisem.
Zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebopředběžný
správce, který je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu. Dlužník je povinen poskytnout insolvenčnímu
správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost. Insolvenční
správce nebo předběžný správce získává poznatky o majetku náležejícím do majetkové podstaty od dlužníka
(fyzické osoby nebo statutárního zástupce právnické osoby), za součinnosti orgánů státní správy ve smyslu ust. §
43 IZ jako jsou katastrální úřady, dopravní úřady evidující motorová vozidla, jiné správní úřady evidující
majetek, osoby evidující cenné papíry, notáři a exekutoři, finanční instituce jako banky, spořitelní a úvěrní
družstva, pobočky zahraničních bank, provozovatelé telekomunikačních a poštovních služeb apod. Výsledkem
činnosti insolvenčního správce nebo předběžného správce směřujícího ke zjištění majetkové podstaty je
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
sestavení soupisu majetkové podstaty na základě poznatků získaných ze seznamu majetku předloženého
dlužníkem a pak z vlastní činnosti prováděné insolvenčním (nebo předběžným) správcem.
Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, je dlužník povinen zdržet
se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné
změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Právní
úkony, které dlužník učinil v rozporu s těmito omezeními, jsou vůči věřitelům neúčinné.
Rozsah majetkové podstaty je ovlivněn i způsobem řešení úpadku. Konkrétně v případě oddlužení je
rozsah majetkové podstaty rozdílný v závislosti na tom, zda je oddlužení řešeno formou zpeněžení majetkové
podstaty (v takovém případě se majetek získaný dlužníkem po schválení oddlužení nestává součástí majetkové
podstaty viz ustanovení § 408 odst. 1 IZ) nebo splátkovým kalendářem (v takovém případě se majetek získaný
dlužníkem a uvedený v ustanovení § 412 odst. 1 písm. b/ IZ stává součástí majetkové podstaty a věřitelé
dlužníka z něj budou uspokojeni).
Insolvenční zákon nezahrnuje do majetkové podstaty dlužníka majetek třetích osob, které svým
majetkem zajišťovaly závazky dlužníka (jak tomu bylo dle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV). Uvedené vyplývá jednak
z dikce ustanovení § 205 IZ, ale lze to dovodit i z ustanovení § 2 písm. g/ IZ, které obsahuje následující definici
zajištěného věřitele:
Zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové
podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím
převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní
úpravy.Majetek výše vymezených třetích osob sice není zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, avšak
uvedené nic nemění na tom, že věřitelé dlužníka se i v průběhu insolvenčního řízení budou moci z něj uspokojit.
Věřitelé, kteří mají svoji pohledávku zajištěnou majetkem ve vlastnictví třetí osoby, se musí domáhat svého
uspokojení ze zajištění zcela mimo insolvenční řízení. Svou pohledávku (jako podmíněnou) jsou oprávnění
přihlásit i do insolvenčního řízení vedeného na majetek osobního dlužníka. Za situace, kdy v průběhu
insolvenčního řízení budou uspokojeni mimo insolvenční řízení z majetku zástavního dlužníka, mohou vzít svou
přihlášku v příslušném rozsahu zpět. Pokud tak neučiní, insolvenční soud postupem dle ustanovení § 186 odst.
1 IZ a jejich účast v insolvenčním řízení ukončí.
Ustanovení § 205 odst. 4 IZ stanoví, že součástí majetkové podstaty je i majetek ve vlastnictví třetích
osob, jde-li např. o plnění z neúčinných právních úkonů. Insolvenční zákon předpokládá dva typy neúčinnosti: a)
neúčinnost ze zákona (např. dle § 211 IZ) a b) neúčinnost na základě rozhodnutí soudu (§ 235 a násl. IZ).
Důležité je, že bez ohledu na to, o který z výše uvedených typů neúčinnosti se jedná, není insolvenční správce
oprávněn k soupisu takto ušlého majetku do majetkové podstaty, ale musí vyčkat až na výsledek soudního
řízení. Teprve v případě úspěchu insolvenčního správce mohou být věci ve vlastnictví třetích osob zahrnuty do
majetkové podstaty dlužníka.
Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty (§ 225 a násl. IZ)
Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo
k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou i u
insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být
proti insolvenčnímu správci podána ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno
vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Pokud nebyla žaloba podána včas, platí, že označený
majetek je do soupisu pojat oprávněně. To platí i v případě, že insolvenční soud žalobu zamítne, nebo řízení o
žalobě odmítl nebo zastavil. Insolvenční správce nesmí od počátku běhu lhůty k podání žaloby až do
pravomocného skončení řízení o žalobě (tedy po celou dobu řízení o žalobě) majetek, který je předmětem
žaloby zpeněžit a ani s ním jinak nakládat s výjimkou toho, že odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně
hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku
nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208 IZ. Učiní tak vůči
insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět,
že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty do soupisu.
Insolvenční správce může z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vyjmout věci,
práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, zejména
neprodejné věci a nedobytné pohledávky. Učiní tak po předchozím souhlasu věřitelského výboru a
insolvenčního soudu.
Pavel Berger
Věřitelé v insolvenčním řízení
Pohledávky za majetkovou podstatou
Základním znakem pohledávek za majetkovou podstatou je, že vznikly po zahájení insolvenčního řízení
nebo dokonce až po rozhodnutí o úpadku. Podle § 168 InsZ jsou pohledávkami za majetkovou podstatou tyto
pohledávky, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí, byl-li předběžný správce
ustanoven insolvenčním správcem,
náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného soudem a správce podniku
dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci,
náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru,
náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu
zaplatila jiná osoba než dlužník,
pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2 InsZ
pohledávky věřitelů z úvěrového financování.
Pohledávkami za majetkovou podstatou jsou dále tyto pohledávky za předpokladu, že vznikly po
rozhodnutí o úpadku:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
hotové výdaje a odměna insolvenčního správce,
náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka,
náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném postavení likvidátora a
odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku,
náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění
majetkové podstaty,
daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv
uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení,
pohledávky věřitelů ze smluv, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními povolila, jakož i ze
smluv, které osoba s dispozičními oprávněními nevypověděla,
pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, od nichž bylo odstoupeno nebo
které osoba s dispozičními oprávněními vypověděla,
náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost,
další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon.
Protože pohledávkami za majetkovou podstatou jsou podle ust. § 168 odst. 2 písm. j) InsZ i další
pohledávky, o kterých tak stanoví insolvenční zákon, není výčet uvedený shora taxativní; zároveň však nemůže
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
být okruh pohledávek za majetkovou podstatou rozšiřován právní úpravou obsaženou v jiném než insolvenčním
zákoně. Mezi další pohledávky za majetkovou podstatou patří např.
-
-
náklady vzniklé věřitelskému výboru při využití služeb právních, ekonomických a jiných specializovaných
odborníků, pokud to odsouhlasí insolvenční soud (§ 60 odst. 3 InsZ),
záloha poskytnutá insolvenčnímu správci věřitelem ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení
incidenčního sporu, pokud o podání takové žaloby rozhodl věřitelský výbor a v majetkové podstatě nejsou
k jejich krytí potřebné finanční prostředky, za předpokladu, že takto vyvolaný spor skončí ve prospěch
insolvenčního správce (§ 239 odst. 2 InsZ),
nutné výdaje a přiměřená odměna osobám uvedeným v § 252 odst. 2 InsZ.
pohledávka druhého účastníka z pokračování smlouvy o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě
budoucí, která nebyla v době prohlášení ještě zcela splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem
smlouvy, pokud nebylo od takové smlouvy odstoupeno (§ 253 odst. 4 InsZ).
Pro uplatňování pohledávek za majetkovou podstatou platí tato pravidla:
-
-
-
-
-
Pohledávky se neuplatňují přihláškou ale u insolvenčního správce způsobem, jako kdyby byl insolvenční
správce u těchto pohledávek dlužníkem.
Sporuje-li insolvenční správce existenci nebo výši pohledávky za podstatou a odmítá-li ji uspokojit, může
se nositel takové pohledávky domáhat jejího zaplacení proti insolvenčnímu správci žalobou u obecného
soudu (nejde o incidenční spor). S výjimkou uvedenou v ust. § 267 odst. 3 InsZ se nelze domáhat výkonu
rozhodnutí takto soudně přiznané pohledávky, nicméně z rozsudku plyne, zda pohledávka existuje a v jaké
výši (nahrazuje tak vlastně rozsudek ve sporu o pravost nebo výši pohledávky).
Pro uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou neplatí propadná přihlašovací lhůta, ale je třeba je
uplatnit nejpozději tak, aby mohly být v průběhu insolvenčního řízení uspokojeny; v konkursu pak
nejpozději před předložením konečné zprávy (pokud nevznikly až v průběhu jejího schvalování nebo až po
jejím schválení).
V konkursu jsou uspokojovány nejlépe ve lhůtách jejich splatnosti, pokud má insolvenční správce k jejich
uspokojení dostatek finančních prostředků; jestliže výtěžek získaný zpeněžením majetkové podstaty
nepostačuje k jejich úplnému uspokojení, pak ust. § 305 odst. 2 InsZ obsahuje pravidlo pro jejich poměrné
uspokojení na konci konkursního řízení v „rozvrhu pro přednostní pohledávky“.
V oddlužení připadá v úvahu uspokojovat jako pohledávku za majetkovou podstatou toliko odměnu a
náklady insolvenčního správce. Úhrada jiných pohledávek, které vznikají v průběhu oddlužení, je
záležitostí dlužníka a jejich neplacení může být důvodem ke zrušení oddlužení a prohlášení konkursu podle
ust. § 418 odst. 1 písm. c) InsZ.
Zaplacené pohledávky za majetkovou podstatou jsou jedním z předpokladů pro schválení reorganizačního
plánu soudem (§ 348 odst. 1 písm. e) InsZ)
Pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou
Obdobnému režimu, jakým se řídí uplatňování a uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou, je
podrobena skupina pohledávek vyjmenovaných v ust. § 169 InsZ, když pro ně platí, že není rozhodující, zda
vznikly ještě před zahájením insolvenčního řízení nebo až v jeho průběhu. Mezi pohledávky postavené na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou podle ust. § 169 InsZ patří:
a)
b)
pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví
jinak,
pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
c)
d)
e)
f)
g)
h)
pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za
91
prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů ,
pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem,
pohledávky věřitelů na výživném ze zákona,
náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu
proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného obohacení,
pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv
podle § 122 odst. 2 InsZ, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,
další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.
I výčet pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou obsažený v ust. § 169
InsZ není taxativní; insolvenční zákon může toto pořadí přiznat i jiným pohledávkám.
Pro uplatňování a uspokojování těchto pohledávek platí vše, co platí pro pohledávky za majetkovou
podstatou.
Jednoduššímu režimu je podrobeno uplatňování pracovněprávních nároků. Z usnesení Vrchního soudu
v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 5308/2008, 1 VSPH 258/2010-P119 ze dne 20. 4. 2010 plynou následující závěry :
I.
II.
III.
IV.
Pracovněprávní pohledávka se považuje za uplatněnou – aniž by bylo třeba ji přihlašovat – ve výši plynoucí
z účetnictví dlužníka nebo z evidence, kterou dlužník vedl podle zvláštního právního předpisu, jinak ji
věřitel může uplatnit – bez ohledu na lhůtu pro přihlášení pohledávek (§ 173 odst. 1 IZ) – přímo vůči
insolvenčnímu správci postupem podle § 203 IZ, a nikoliv vůči insolvenčnímu soudu přihláškou podle § 173
IZ.
K uspokojení pracovněprávní pohledávky může dojít kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka –
umožňuje-li to stav majetkové podstaty – bez toho, že by ji bylo třeba přezkoumat na přezkumném
jednání. V případě, že ji insolvenční správce v plné výši a včas neuspokojí, je odpovídajícím právním
prostředkem pro její vymožení žaloba podaná u příslušného okresního soudu proti insolvenčnímu správci
o její zaplacení s tím, že po právní moci rozhodnutí o žalobě určí insolvenční soud lhůtu k uspokojení
přisouzené pohledávky a jejího příslušenství a to, která část majetkové podstaty může být použita k jejímu
uspokojení.
Je pojmově vyloučeno uvažovat o pracovněprávní pohledávce věřitele tak, že měla být uplatněna
přihláškou a ve smyslu § 244 IZ zásadně poměrně uspokojena z výnosu zpeněžení majetkové podstaty.
Jestliže ji věřitel přesto uplatnil formou přihlášky peněžité pohledávky, není důvod postupovat podle § 185
IZ a spojovat s takovým uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána opožděně.
Je žádoucí, aby insolvenční soud v obdobných případech věřitele, popř. další účastníky řízení, o tom, jak
naložil s přihláškou pohledávky, vhodným způsobem vyrozuměl, například usnesením, jímž se upravuje
vedení řízení. Proti nesprávnému úsudku soudu o tom, že podle obsahu nejde o přihlášku pohledávky, se
věřitel může bránit obdobně jako v případě, kdy insolvenční správce postupem podle § 189 odst. 1 IZ
nezařadí do seznamu pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení či další
pohledávky, u kterých to stanoví zákon, návrhem, aby jeho pohledávka byla zařazena do seznamu
přihlášených pohledávek. O tomto návrhu je insolvenční soud povinen rozhodnout usnesením, proti
němuž je odvolání přípustné.
91
Zaměstnanec dluţníka, který je v platební neschopnosti, má nárok, aby mu Úřad práce České republiky za podmínek a
v rozsahu stanoveném zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele vyplatil
mzdové splatné nároky, jeţ mu dluţník jako jeho zaměstnavatel nevyplatil. Podle § 11 odst. 3 cit zákona na Úřad práce České
republiky přechází do výše vyplacených a odvedených peněţních prostředků mzdový nárok zaměstnance, který má vůči
zaměstnavateli. Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele, uplatní Úřad práce České republiky pohledávky
jednotlivých zaměstnanců v insolvenčním řízení. Z toho plyne, ţe v rozsahu, v jakém Úřad práce České republiky dle zákona č.
118/2000 Sb. uhradil za dluţníka-zaměstnavatele jeho zaměstnanci mzdové nároky, stává se místo tohoto zaměstnance
věřitelem předmětných mzdových nároků.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zajištěné pohledávky
Ust. § 2 písm. g) InsZ definuje zajištěného věřitele tak, že zajištěným věřitelem je věřitel, jehož
pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to:
-
zástavním právem
zadržovacím právem,
omezením převodu nemovitostí,
zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění a nebo
obdobným právem podle zahraniční úpravy.
Za zajištěného věřitele lze v insolvenčním řízení pokládat věřitele, který
-
-
včas uplatní svoji zajištěnou pohledávku v insolvenčním řízení přihláškou a
zajištění pohledávky nezískal až po zahájení insolvenčního řízení, neboť tomu brání ust. § 109 odst. 1
písm. b) InsZ a
pohledávka je zajištěna majetkem, který patří do majetkové podstaty, tedy ve většině případů majetkem
dlužníka nebo výjimečně i majetkem ve vlastnictví třetí osoby, pokud tento majetek odešel z dlužníkovy
dispozice neúčinným úkonem a insolvenční správce se odpůrčí žalobou neúčinnosti úspěšně dovolal a
majetek do majetkové podstaty dodatečně sepsal a
má zajištěnou pohledávku většinou přímo za dlužníkem; není však vyloučeno, aby obligačním dlužníkem
byla třetí osoba a v úpadku se nacházel vlastník majetku, který slouží k zajištění.
Pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele platí:
-
-
-
-
-
Zajištěný věřitel udílí insolvenčnímu správci pokyny, jimiž se insolvenční správce řídí při správě (§230 odst.
3 InsZ) a zpeněžení (§283 InsZ) předmětu zajištění. Uplatňuje-li právo ze zajištění ke stejnému předmětu
více zajištěných věřitelů, musí udělit insolvenčnímu správci pokyn společný. Má-li insolvenční správce za
to, že udělený pokyn nesměřuje k řádné správě nebo že lze majetek zpeněžit výhodněji, je insolvenční
správce oprávněn obrátit se na insolvenční soud se žádostí o přezkoumání takového pokynu. Obdobně to
platí pro situaci, kdy zajištění věřitelé nejsou schopni společný pokyn udělit.
Dojde-li v průběhu insolvenčního řízení ke zpeněžení předmětu zajištění, uspokojují se zajištění věřitelé
z výtěžku vypočteného podle pravidla obsaženého v ust. § 298 odst. 2 a 3 InsZ a to postupně v pořadí,
v jakém vznikl právní důvod zajištění pohledávky.
Výtěžek zpeněžení vydá insolvenční správce zajištěným věřitelům bezprostředně po zpeněžení, a to po
předchozím souhlasu insolvenčního soudu.
Je-li úpadek dlužníka řešen konkursem a nepodařilo se z výtěžku dosaženého zpeněžením předmětu
zajištění pohledávky zajištěných věřitelů zcela uspokojit, uspokojuje se zbytek pohledávky spolu
s ostatními pohledávkami poměrně v rozvrhu.
Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, postupuje se při
uspokojování pohledek zajištěných věřitelů obdobně jako v konkursu (ust. § 398 odst. 2 InsZ).
Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, pak dojde ke zpeněžení
předmětu zajištění pouze v případě, kdy o to zajištěný věřitel v průběhu oddlužení požádá. Pro tento
případ platí, že neuspokojená část pohledávky zajištěného věřitele se v rámci splátkového kalendáře
neuspokojuje a že na neuspokojenou část pohledávky zajištěného věřitele dopadá dlužníkovi přiznané
osvobození od dluhů (ust. § 398 odst. 3 InsZ). Nepožádá-li zajištěný věřitel insolvenčního správce o
zpeněžení zástavy, pohledávka zajištěného věřitele se nijak v průběhu oddlužení neuspokojuje; dlužníkovi
přiznané osvobození od dluhů na ni však nedopadá (§ 414 odst. 4 InsZ).
Při řešení úpadku reorganizací pro zajištěné věřitele platí, že pokud zajištění věřitelé neschválí jiný (nižší)
rozsah plnění pak musí v rámci plnění reorganizačního plánu získat k zajištění svých pohledávek stejný
nebo obdobný druh zajištění, v témže pořadí, ke stejnému nebo obdobnému majetku dlužníka, případně
k jinému majetku dlužníka nejméně stejné hodnoty a obdržet plnění, jehož současná hodnota ke dni
účinnosti reorganizačního plánu se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění stanovené ve znaleckém
posudku (§ 349 odst. 1 InsZ).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Uplatní-li věřitel k přihlášené pohledávce právo na uspokojení ze zajištění, je insolvenční správce povinen
podle ust. § 219 odst. 4 InsZ zadat znalci ocenění předmětu zajištění. Výkladové problémy činí ust. § 167 odst.
2 InsZ, podle kterého platí, že je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení hodnota
zajištění nižší, než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za
nezajištěnou.
Jak má tedy insolvenční správce vyložit toto ustanovení, pokud věřitel přihlásil zajištěnou pohledávku ve
výši 1 mil. Kč a znalec ocenil předmět zajištění částkou 600 tis. Kč?
Pro tento případ platí, že výše uvedené zjištění nemůže mít vliv na
přezkoumání pohledávky při přezkumném jednání (není důvod popřít zajištění u pohledávky
přesahující 600 tis. Kč),
- vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, neboť to odvisí od částky dosažené zpeněžením a není vyloučeno,
že insolvenční správce zpeněžení za částku vyšší, než ke které dospěl znalec.
92
Zjištění hodnoty zajištění má vliv na
-
-
-
výkon hlasovacího práva tímto věřitelem (při volbě věřitelského výboru by tento věřitel hlasoval
s pohledávkou ve výši 600 tis. Kč se zajištěnými věřiteli a se zbytkem ve výši 400 tis. Kč s nezajištěnými
věřiteli)
a na případné úročení zajištěné pohledávky podle ust. § 171 InsZ.
Je-li pohledávka zajištěna na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva (nejčastěji převod vlastnictví
k věci dlužníka na věřitele) pak platí, že i tento věřitel musí v rámci insolvenčního řízení uplatnit svoji
pohledávku jako ostatní zajištění věřitelé standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné dle §
166 InsZ a jeho pohledávka bude přezkoumána postupem dle § 188 a § 190 a násl. InsZ. Uspokojení jeho
pohledávky mimo insolvenční řízení prodejem převedené věci připustit nelze, neboť by to mělo za následek
změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů. Dosud nezpeněžený majetek dlužníka,
který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, bude v případě rozhodnutí o úpadku
dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Věřitel bude povinen strpět prodej zástavy
insolvenčním správcem a uspokojení jeho pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v § 299 odst. 1
93
IZ.
Dne 1. 8. 2013 nabude účinnosti zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který novelizuje rovněž
insolvenční zákon, pokud jde o okruh zajištěných věřitelů.
Podle novelizovaného ust. § 167 odst. InsZ se věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným
činem uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty
zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění
podle trestního řádu trvá, nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského
92
např. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSOS 25 INS 8335/2009, 2 VSOL 471/2012-P1-11 ze dne 24. července
2012:Ustanovení § 167 odst. 2 IZ není ustanovením, podle něhoţ by bylo lze uspokojovat zajištěného věřitele, resp. podle
něhoţ by se rozhodovalo o vydání výtěţku zpeněţení zajišťovacích instrumentů. K takovému účelu toto ustanovení neslouţí.
Jeho hlavním smyslem je objektivizovat hodnotu zajištění do doby, neţ bude hodnota zajištění zjištěna jeho realizací (tj.
zpeněţením zajištění). Určení hodnoty zajištění slouţí především pro potřebu výkonu hlasovacího práva na schůzích věřitelů,
zejména tam, kde se hlasuje podle jednotlivých skupin nezajištěných a zajištěných věřitelů (např. § 57, § 148 odst. 2, § 151
odst. 1, § 337, § 344 a násl. IZ). Rozhodovat podle něj o vydání výtěţku zpeněţení zajištění však moţné není.
93
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 37 INS 7184/2010, 2 VSPH 1024/2011-A ze dne 19. 9. 2011
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení
podle odstavce 1 je rozhodující doba vzniku zajištění podle trestního řádu.
Ostatní (nepřednostní) pohledávky
Nepřednostními pohledávkami je nutno rozumět pohledávky, které se uspokojují v rámci
insolvenčního řízení až v případě, kdy jsou zcela uspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky
jim na roveň postavené. Nutno je rovněž zmínit, že pokud je k majetku patřícímu do majetkové podstaty
uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, mají zajištění věřitelé přednostní právo na vydání výtěžku získaného
zpeněžením předmětu zajištění, a to jak před nepřednostními věřiteli, tak před nositeli pohledávek za
majetkovou podstatou a jim na roveň postavených.
Tito věřitelé uplatňují své nároky v insolvenčním řízení přihláškou (viz část 1.6) ve lhůtách stanovených
k tomu v rozhodnutí o úpadku.
V konkursním řízení jsou nepřednostní pohledávky uspokojovány až v samotném závěru řízení na
základě pravomocného rozvrhového usnesení.
Pro neuspokojené části pohledávek pak platí, že
-
-
neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, nestanoví-li výslovně insolvenční zákon jinak (§
244 InsZ).
Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí
nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel s tím, že toto právo se
promlčí až za 10 let od zrušení konkursu.
Byl-li konkurs veden na právnickou osobu a skončilo-li konkursní řízení zrušením konkursu po splnění
rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu pro nedostatek majetku, pak je tato právnická osoba ze
zákona zrušena a následuje její výmaz z obchodního rejstříku (pokud nemá majetek, pak se nevyžaduje
její likvidace). V takovém případě neuspokojená část pohledávky zanikne v důsledku zániku dlužníka.; to
neplatí, lze-li pohledávku spokojit třetí osobou ze zajištění.
V případě řešení úpadku oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty jsou nepřednostní
pohledávky uspokojovány obdobně jako v konkursu. Je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě
splátkového kalendáře, pak jsou uspokojovány na základě insolvenčním soudem schváleného splátkového
kalendáře, a to poměrně podle jejich výše.
Splní-li dlužník oddlužení, bude mu insolvenčním soudem přiznáno osvobození od dluhů a
z neuspokojených částí pohledávek se stane naturální obligace (pohledávka soudně nevymahatelná).
Osvobození se vztahuje i na takové pohledávky, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ačkoliv
pohledávky v přihlašovací lhůtě existovaly a přihlášeny tak objektivně věřitelem být mohly (§ 414 InsZ).
Tím, že byl dlužník osvobozen od hrazení neuspokojených pohledávek nebo jejich částí, není vyloučeno,
aby věřitel vymohl svoji pohledávku proti spoludlužníkovi, ručiteli, zástavnímu dlužníkovi nebo jiné osobě, která
pohledávku věřitele za dlužníkem osobně nebo věcně zajistila.
V reorganizaci jsou nepřednostní věřitelé rozděleni do skupin tak, aby v každé skupině byli věřitelé se
zásadně shodným právním postavením a zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Kritéria neurčuje zákon, ale
sám reorganizační plán. Je-li reorganizační plán schválen, pak podle ust. § 356 InsZ platí, že zanikají práva všech
věřitelů vůči dlužníkovi a za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek
v něm stanovených. Tyto nově založené pohledávky jsou pak dlužníkem uspokojovány plněním reorganizačního
plánu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pohledávky vyloučené z uspokojení v rámci insolvenčního řízení
Ustanovení § 170 InsZ obsahuje výčet pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Pokud
věřitel přesto takovou pohledávku uplatní v rámci insolvenčního řízení přihláškou, pak insolvenční správce
nezařadí takovou pohledávku do seznamu pohledávek sestaveného pro účely přezkumného jednání a
94
k pohledávce se tedy v rámci přezkumného jednání nebude vyjadřovat .
Pohledávkami vyloučenými z uspokojení v rámci insolvenčního řízení podle ust. § 170 InsZ jsou:
a)
úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před
rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí,
b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po
rozhodnutí o úpadku,
c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv,
95
d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka , s výjimkou příslušenství daní, poplatků, pojistného
na sociální zabezpečení a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto
příslušenství vznikla před rozhodnutím o úpadku,
e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku,
f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.
Tím však výčet pohledávek vyloučených z uspokojení v insolvenčním řízení nekončí. Nejvyšší soud ČR
v usnesení sp.zn. 29 NSČR 16/2011-P8-23, KSPH 39 INS 4718/2009 ze dne 30.11.2011 shrnul okruh dalších
pohledávek vyloučených z uspokojení takto:
„Protipólem pohledávek věřitelů uspokojitelných v insolvenčním řízení jsou pohledávky, které insolvenční zákon
z takového uspokojení výslovně vylučuje, Jde o pohledávky vypočtené v § 170 insolvenčního zákona.
Insolvenční zákon dále vylučuje z uspokojení v insolvenčním řízení ty z přihlášených pohledávek, k nimž se v
důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečností nepřihlíží (srov. § 185 insolvenčního
zákona). Povahou věci je rovněž dáno, že z uspokojení v insolvenčním řízení jsou (faktickou cestou) vyloučeny
pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním
přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenční ho řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a
pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenční ho řízení postupem dle § 203
insolvenčního zákona (takže se o nich insolvenční správce nedozvěděl).
Poslední kategorií pohledávek, jež se v insolvenční m řízení neuspokojují žádným způsobem z majetkové
podstaty dlužníka, jsou ty, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive (ve vazbě na výše řečené) po
uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou
zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň,
obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona. Příkladem pohledávky, vzniklé v průběhu insolvenční ho řízení
(po rozhodnutí o úpadku, poté, co insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku), která se v
průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje vůbec, je pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je
povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle § 44
94
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.3.2010, sp.zn. KSOS 33 INS 5524/2009, 2 VSOL 13/2010-B : Nesouhlasí-li
věřitel s postupem správce, který jeho pohledávku (její část) nezařadil do seznamu přihlášených pohledávek s odůvodněním, ţe
je vyloučena z uspokojení (§ 170, § 189 odst. 1 věta druhá), můţe podat návrh, aby jeho pohledávka (její část) byla zařazena
do seznamu přihlášených pohledávek. Proti usnesení insolvenčního soudu, který takovému návrhu věřitele nevyhoví, je
odvolání přípustné.
95
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 7469/2010, 3 VSPH 1057/2011-P4: Pokuta uloţená za správní
delikt (byť v posuzovaném případě šlo o přestupek – leč obé je správní sankcí) spadá do mimosmluvních sankcí ve smyslu §
170 odst. 1 písm. d) IZ a nelze ji uspokojit ţádným ze způsobu řešení úpadku“.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (srov. k tomu v literatuře
např. Výkladové stanovisko č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4. října 2011,
dostupné na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti)“.
Uplatňování pohledávek přihláškou a jejich přezkum
Přihláška pohledávky, její náležitosti
Přihláška pohledávky se podává na předepsaném formuláři, který je bezplatně dostupný na
internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. Není-li při uplatnění pohledávky předepsaná forma
96
dodržena, jde o vadu odstranitelnou.
Náležitosti přihlášky předepisuje ust. § 174 InsZ a podrobněji pak ust. § 21 vyhl. č. 311/2007 Sb. takto:
a) označení "Přihláška pohledávky",
b) označení insolvenčního soudu a spisová značka, pod níž je insolvenční řízení vedeno, pokud není
přihláška podávána zároveň s insolvenčním návrhem,
c) označení dlužníka,
d) označení věřitele včetně adresy pro doručování, pokud je odlišná od bydliště nebo sídla věřitele,
e) bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení
skutečností rozhodných pro vznik pohledávky,
f) údaje, zda pohledávka či její část je vykonatelná,
g) údaj o pořadí pohledávky, přičemž
1. u pohledávek zajištěných majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, obsahuje
přihláška pohledávky popis právní skutečnosti, na jejímž základě vzniklo zajištění, rozhodné právo, jímž se
zajištění řídí, popis majetku majetkové podstaty, k němuž bylo zajištění zřízeno, údaj o tom, zda byla uzavřena
dohoda o pořadí uspokojení zajištěných věřitelů podle § 299 odst. 1 insolvenčního zákona, a způsob výpočtu
úroku podle § 171 insolvenčního zákona pro případ, že na něj věřiteli v řízení vznikne nárok,
2. u pohledávek zajištěných jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, obsahuje
přihláška pohledávky údaje o rozsahu zajištění a údaje o tom, zda takové pohledávky jsou zajištěny majetkem
jiných osob, než je dlužník, s uvedením předmětu, ohledně nějž bylo zajištění zřízeno, jeho vlastníka a data
zřízení zajištění takového majetku, nebo zda takové pohledávky jsou zajištěny ručením jiné osoby s uvedením
ručitele a data vzniku ručení,
3. u podřízených pohledávek údaje o jejich podřízenosti,
h) údaj o povaze pohledávky,
i) údaj o výši pohledávky, a to
96
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 27 INS 1466/2008, 1 VSPH 180/2008-P-51-14
I. Procesní úkon – podání, které je podle svého obsahu přihláškou pohledávky, avšak není podáno na předepsaném
formuláři, je podáním vadným ve smyslu § 188 odst. 1 IZ, nikoliv procesně neúčinným.
II. K odstranění vadnosti přihlášky je určen postup podle § 188 odst. 2 IZ; insolvenční správce výslovně uvede, v čem její
vadnost spočívá, tedy zde v nedodrţení předepsané formy, vyzve věřitele, aby vytčený nedostatek v zákonné lhůtě odstranil, a
současně ho poučí o tom, jak postupovat, a jaký následek je s případným nesplněním této výzvy spojen.
III. Podání, které je vadné pro nedostatek předepsané formy a které je jednoznačně identifikovatelné co do svého obsahu,
má ty právní následky, které zákon spojuje s podáním bezvadným (zde s přihláškou řádně podanou na formuláři) za
předpokladu, ţe bylo své vadnosti zbaveno. Přitom současně platí, ţe postup podle § 43 odst. 2 o.s.ř. (resp. v poměrech
insolvenčního zákona podle § 188 odst. 2 IZ) vede k tomu, ţe podání, jehoţ vady byly odstraněny, má zákonem předvídané
účinky ke dni, kdy bylo vůči soudu učiněno.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
1. údaj o celkové výši jistiny pohledávky; pokud je pohledávka nepeněžitá, obsahuje přihláška
pohledávky popis postupu, který byl použit pro vyčíslení pohledávky,
2. údaj o celkové výši přihlášeného příslušenství, jehož uspokojení není vyloučeno podle § 170
insolvenčního zákona, včetně způsobu jeho výpočtu s rozlišením jednotlivých druhů příslušenství,
j)
k)
l)
m)
prohlášení o pravdivosti údajů uvedených v přihlášce pohledávky,
seznam příloh přihlášky pohledávky,
údaje o osobě, která přihlášku pohledávky podepsala, jde-li o osobu odlišnou od osoby věřitele,
datum a podpis.
K přihlášce je třeba podle ust. § 22 vyhl. č. 311/2007 Sb. jako přílohy připojit:
a)
listiny dokládající existenci věřitele - právnické osoby, například výpis z obchodního rejstříku nebo
obdobného registru,
b) kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a další listiny dokládajících údaje uvedené v přihlášce
pohledávky,
c) plnou moc udělenou věřitelem zmocněnci, pokud je věřitel zastoupen na základě plné moci.
Pro přihlášku pohledávky dále platí:
-
Podává se ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku (blíže kapitola 1.6.2) u insolvenčního soudu, a to
dvojmo.
Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo vázanou na podmínku.
Přihlásit je třeba i pohledávky již uplatněné u soudu, pohledávky vykonatelné, pohledávky vymáhané
exekučně a pohledávky přihlášené do likvidace dlužníka.
Pohledávky v cizí měně je nutno podle pravidel uvedených v ust. § 175 InsZ přihlásit v korunách českých.
Přihlásit lze i nepeněžitou pohledávku, kterou je třeba vyjádřit v penězích na základě odhadu její hodnoty.
Jeden stejnopis přihlášky včetně příloh předá insolvenční soud insolvenčnímu správci. Jeho úkolem je
posoudit, zda přihláška pohledávky nevykazuje vady, a pokud vady vykazuje, pokusit se postupem podle ust. §
188 odst. 2 InsZ o jejich odstranění. Následně z přihlášek sestaví seznam jako podklad pro přezkumné jednání.
Má-li insolvenční správce za to, že přihláška je vadná (neurčitá, nesrozumitelná, není dostatečně
specifikován důvod pohledávky apod.), vyzve věřitele k odstranění vad přihlášky. Ve výzvě
-
uvede, v čem spatřuje vady přihlášky, a naznačí, jak mají byt vady odstraněny,
k odstranění vad stanoví lhůtu, jež nesmí být kratší než 15 dnů od doručení výzvy, a poučí věřitele o tom,
že uplyne-li lhůta marně, k přihlášce se nepřihlíží,
poučí věřitele o tom, že podání, kterým jsou vady přihlášky odstraňovány, musí být adresováno
insolvenčnímu soudu (nikoliv insolvenčnímu správci).
Uplyne-li lhůta k odstranění vad marně, předloží insolvenční správce vadnou přihlášku a výzvu
k odstranění vad (včetně dokladu o jejím doručení věřiteli) insolvenčnímu soudu. Ten ověří, zda insolvenční
správce postupoval v souladu s ust. § 188 odst. 2 InsZ a přihlášku podle ust. § 185 InsZ odmítne. Právní moci
97
usnesení, kterým se přihláška odmítá, účast věřitele v insolvenčním řízení ohledně této pohledávky končí .
97
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008 ze dne 16.7.2008 publikované ve
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 3/2009, judikát č. 37:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Postup podle ust. § 188 odst. 2 InsZ se uplatní jen v případě, kdy je vadná přihláška (vyplněný
formulář), nedostatek v přílohách nemůže být tímto způsobem odstraňován a může být příčinou popření
pohledávky insolvenčním správcem, když pohledávka nebude věřitelem řádně doložena a nevyplyne ani
98
z účetní evidence dlužníka.
Přihláška může být insolvenčnímu soudu doručena
-
-
osobně na podatelnu nebo poštou,
elektronicky (e-mailem), v takovém případě však se zaručeným elektronickým podpisem; není-li
zaručeným elektronickým podpisem vybavena, musí být do 3 dnů doplněna doručením stejnopisu
přihlášky v listinné podobě, anebo
99
prostřednictvím datové schránky s tím, že v tomto případě se zaručený podpis u zprávy nevyžaduje.
Lhůta pro přihlášku
Propadná lhůta pro uplatnění pohledávky přihláškou je určena insolvenčním soudem v rozhodnutí o
úpadku, nicméně insolvenční zákon umožňuje věřitelům, aby přihlásili do insolvenčního řízení svoje
pohledávky ještě před tím, než je rozhodnutí o úpadku vydáno. Podle ust. 105 InsZ je přihláška pohledávky
povinnou přílohou insolvenčního návrhu podávaného věřitelem. Insolvenční soud současně s vydáním
vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, podle § 110 InsZ poučí věřitele o tom, že mohou
uplatňovat své nároky přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení a nemusí vyčkat až na rozhodnutí o
úpadku. Podáním přihlášky se zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení a ten se pak podle ust. § 135
InsZ může zúčastnit projednávání insolvenčního návrhu.
Pro lhůtu k podání přihlášky platí, že
K přihlášce pohledávky, kterou nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu § 185 ve spojení s ustanovením §
188 odst. 2 IZ nepřihlíţí ode dne, kdy přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem
v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky. To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě před tím,
neţ insolvenční soud rozhodl, ţe se k přihlášce pohledávky nepřihlíţí a ţe jí jako opoţděnou odmítá, nemá na tento závěr
ţádného vlivu.
Rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 188 odst. 2 IZ je ze zákona spojeno s rozhodnutím o odmítnutí přihlášky
s uvědoměním věřitele, ţe právní mocí rozhodnutí jeho účast v insolvenčním řízení končí (§ 185 IZ).
98
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008 sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008 -P Sbírka soudních
rozhodnutí a stanovisek, sešit 1/2009, judikát č. 13
Postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, je-li vadný je sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, ţe věřitel
nepřipojí poţadované přílohy, nemůţe mít jiný následek, neţ ţe uplatněný nárok neprokáţe (nesplní povinnost důkazní).
Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem poţadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných
rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 uvedeného
zákona, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl.
tohoto zákona ji popře.
99
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.5.2011 sp.zn. KSCB 25 INS 1903/2010, 3 VSPH 605/2010-P10-10: Přihláška
pohledávky je procesním úkonem, podáním věřitele, které - jestliţe je odesláno z datové schránky tohoto věřitele osobou
uvedenou v § 18 odst. 1 aţ 4 zák. č. 300/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů - má z hlediska úpravy v ustanovení § 18 odst.
2 cit. zák. stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
-
-
lhůtu stanoví insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku; lhůta nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 2
měsíce od rozhodnutí o úpadku; v případě řešení úpadku oddlužením je předepsána jediná lhůta v délce
30 dnů,
100
jde o lhůtu procesní, proto postačí, je-li poslední den lhůty přihláška podána doporučeně na poště ;
připadne-li poslední den na den pracovního klidu nebo na svátek, je lhůta zachována, je-li přihláška
podána nejblíže následující pracovní den,
jde o lhůtu propadnou; prominutí jejího zmeškání není podle ust. § 83 InsZ přípustné,
vyjma známých věřitelů se sídlem v ostatních státech Evropské unie (s výjimkou Dánska) insolvenční soud
nezasílá věřitelům vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení ani rozhodnutí o úpadku, takže je na věřiteli,
aby se včas z insolvenčního rejstříku o insolvenčním řízení vedeném na majetek jeho dlužníka dozvěděl a
101
včas svůj nárok v insolvenčním řízení uplatnil .
Ust. § 430 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu vyrozumět známé věřitele dlužníka se sídlem v ostatních
členských státech Evropské unie (vyjma Dánska) o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku tím, že
jim zvlášť doručí obě uvedená rozhodnutí a výzvu k podání přihlášky s poučením, jak má zahraniční věřitel do
insolvenčního řízení pohledávky uplatnit. Těmto věřitelům běží lhůta k podání přihlášky až od doručení
vyrozumění zvláštním způsobem.
Aby lhůta stanovená v rozhodnutí o úpadku k podání přihlášky skutečně začala běžet, je třeba, aby byl
102
dlužník v insolvenčním rejstříku řádně označen , neboť jej věřitel musí být schopen v insolvenčním rejstříku
vyhledat. Pokud bude dlužník označen chybně (přesmyčka ve jménu či příjmení, nesprávné RČ nebo IČ) nebo
neúplně, lhůta k podání přihlášek neběží. Dalším předpokladem běhu lhůty je, tento informační systém veřejné
správy řádně funguje.
Věřitel je podle ust. § 192 odst. 4 InsZ oprávněn až do přezkoumání pohledávky na přezkumném jednání
změnit výši pohledávky a to i tak, že bude uplatňovat více, než přihláškou v propadné přihlašovací lhůtě
uplatnil. Zde musí insolvenční soud pečlivě uvážit, zda se jedná skutečně o zákonem dovolenou změnu výše
přihlášené pohledávky, či zda se věřitel takto nesnaží opožděně uplatnit další nárok, který nebyl v řádné
přihlašovací lhůtě vůbec uplatněn. Např. není změnou výše pohledávky případ, kdy věřitel v přihlášce včas
uplatní pohledávku z titulu nezaplacené kupní ceny a následně pak (dovolávaje se ust. § 192 odst. 4 InsZ)
uplatní úroky z prodlení se zaplacením kupní ceny. Byť jde o příslušenství pohledávky, z hlediska práva jsou
100
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. KSHK41INS 128/2008, l VSPH 8/2008-P, (Sbírka soudních
rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí 49/2009) : K zachování lhůty k podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v
rozhodnutí o úpadku postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§
57 odst. 3 o. s. ř).
101
Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008 – P11 ze dne 4.9.2008,
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 2/2009 , judikát č. 25 : Nejde-li o známé věřitele dluţníka, kteří mají své obvyklé
místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států EU s výjimkou Dánska, nedoručuje insolvenční soud známým
věřitelům dluţníka zvlášť (jinak neţ vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o
úpadku.
102
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.9.2010 sp. zn. KSPH 40 INS 1751/2010, 1 VSPH 775/2010-P12-7:
Jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamţiku (§ 420 odst. 4
IZ), je insolvenční soud povinen zapsat do seznamu dluţníků veškeré údaje, jeţ se v něm zveřejňují podle § 420 odst. 1 aţ 3 IZ,
i kdyţ se z obsahu insolvenčního návrhu nepodávají; v takovém případě si je insolvenční soud obstará z příslušných
informačních registrů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
cena a úrok z prodlení samostatnými nároky, a insolvenční soud by tento úkon vyhodnotil jako opožděnou
přihlášku příslušenství, kterou by podle ust. § 185 InsZ odmítl.
Insolvenční zákon upravuje u několika typů pohledávek zvláštní způsob jejich uplatňování v insolvenčním
řízení.
-
-
-
Podle ust. § 172 odst. 4 InsZ se pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve
společnosti nebo družstvu v insolvenčním řízení neuplatňují přihláškou, ale pouze se oznamují
insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.
Podle ust. § 237 odst. 5 InsZ platí, že bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné a nelze-li
oprávněné osobě poté, co vydala dlužníkovo plnění zpět do majetkové podstaty, vrátit protiplnění,
považuje se pohledávka této osoby za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako ostatní
nepřednostní pohledávky.
Podle ust. § 275 InsZ se pohledávka manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkursu vypořádáním
společného jmění manželů považuje za přihlášenou pohledávku a uspokojuje se stejně jako ostatní
nepřednostní pohledávky.
Přezkum pohledávky
Podkladem pro přezkumné jednání je seznam přihlášených pohledávek zpracovaný insolvenčním
správcem. Náležitosti seznamu upravuje ust. § 189 InsZ a podrobněji pak ust. § 11 vyhl. č. 311/2007 Sb., a to
takto:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
k)
l)
-
označení insolvenčního soudu a spisová značka, pod níž je insolvenční řízení vedeno,
označení dlužníka,
označení insolvenčního správce,
pořadové číslo přihlášky,
den, kdy byla přihláška doručena insolvenčnímu soudu,
označení věřitele,
údaje pro posouzení důvodu vzniku pohledávky,
údaje pro posouzení povahy a celkové výše pohledávky, výše jistiny přihlášené pohledávky a
přihlášeného příslušenství,
údaje pro posouzení pořadí pohledávky; pokud je přihlášena zajištěná pohledávka, uvede se rovněž
důvod a způsob zajištění,
údaj o vykonatelnosti pohledávky,
vyjádření dlužníka k přihlášené pohledávce a
stanovisko insolvenčního správce k přihlášené pohledávce.
Do seznamu insolvenční správce nezařadí
pohledávky za majetkovou podstatou, popř. pohledávky jim na roveň postavené, pokud je věřitelé
uplatnili v insolvenčním řízení (chybně) přihláškou,
pohledávky, ke kterým se nepřihlíží (opožděně přihlášené nebo vadné, u kterých se nepodařilo vady
odstranit),
pohledávky vyloučené z uspokojení v rámci insolvenčního řízení.
Pohledávky jsou přezkoumávány na přezkumném jednání, které svolá insolvenční soud v rozhodnutí o
úpadku. Dlužníka a insolvenčního správce, jejichž účast je na přezkumném jednání povinná, předvolá
insolvenční soud zvláštním způsobem. Účast věřitelů na přezkumném jednání je ponechána na jejich vůli.
Přezkumné jednání řídí soudce, který v daném insolvenčním řízení vykonává dohled. Na přezkumné jednání
většinou navazuje schůze věřitelů.
Není vyloučeno, že bude nařízeno ještě tzv. zvláštní přezkumné jednání za účelem přezkoumání těch
pohledávek, které nebylo možno přezkoumat při řádném přezkumném jednání pro vady, nebo k přezkoumání
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
pohledávek, u nichž věřitel před přezkumným jednáním podle ust. § 192 odst. 4 InsZ změnil jejich výši a
v důsledku toho nebylo možno bez přípravy změněnou pohledávku přezkoumat.
Při přezkumném jednání lze popřít pravost, výši či pořadí přihlášené pohledávky. Je-li popřena podle ust. §
193 InsZ pravost pohledávky, pak je namítáno, že pohledávka nevznikla nebo již zcela zanikla či se promlčela.
Je-li podle ust. § 194 InsZ popřena výše pohledávky, pak je namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než
přihlášená částka. Popírající musí zároveň uvést, v jaké výši pohledávka existuje. V případě popření pořadí
pohledávky podle ust. 196 InsZ je nejčastěji popíráno právo na uspokojení ze zajištění.
Popřít pohledávku je oprávněn dlužník, insolvenční správce či kterýkoliv z přihlášených věřitelů.
Zatímco popření pohledávky insolvenčním správcem má účinky při všech způsobech řešení úpadku, popření
pohledávky věřitelem má účinky toliko při řešení úpadku konkursem a oddlužením, tedy v reorganizaci nemá
popěrný úkon věřitele vliv na zjištění věřitelem popřené pohledávky.
Popírá-li pohledávku dlužník, pak platí, že popěrný úkon dlužníka nemá vliv na zjištění pohledávky při
řešení úpadku konkursem. Podle ust. § 192 odst. 3 InsZ však platí, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co
do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam pohledávek po skončení insolvenčního
řízení exekučním titulem.
Popřít lze jak pohledávku nevykonatelnou, tak pohledávku vykonatelnou. Pro popření vykonatelné
pohledávky však platí, že
insolvenční správce a věřitel mohou jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky
přiznané věřiteli pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti které nebyly
uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření nemůže být
jiné právní posouzení věci.
Popírá-li vykonatelnou pohledávku dlužník, může jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen
skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka
zanikla nebo se promlčela.
-
-
Zatímco dlužník a insolvenční správce popírají pohledávku tak, že svoje stanovisko vyznačí do seznamu
přihlášených pohledávek a toto své stanovisko mohou při přezkumném jednání prohlášením do protokolu
změnit, jsou pro popření pohledávky věřitelem stanovena v ust. § 200 InsZ přísná formální pravidla.
Pro popření pohledávky přihlášeným věřitelem platí:
-
Popěrný úkon věřitele se činí na předepsaném formuláři, který je dostupný bezplatně na internetových
stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR.
Popěrný úkon musí být insolvenčnímu soudu doručen 3 pracovní dny před konáním přezkumného
103
jednání .
Vadný nebo opožděně doručený popěrný úkon insolvenční soud nejpozději v průběhu přezkumného
jednání odmítne.
Řádný popěrný úkon věřitele se od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10
dnů od konání přezkumného jednání, stává žalobou na popření pohledávky (blíže viz kapitola 1.6.5)
103
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sen. zn. 29 ICdo 17/2012
Podání obsahující popěrný úkon přihlášeného věřitele je doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání
přezkumného jednání o popřené pohledávce (§ 200 odst. 2 insolvenčního zákona) v případě, že jde o podání doručené insolvenčnímu
soudu nejpozději v průběhu třetího pracovního dne počítaného zpětně ode dne konání přezkumného jednání o popřené pohledávce.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční správce, dlužník i věřitel mohou vzít svůj popěrný úkon zpět, to však za předpokladu, že se
104
v době zpětvzetí popěrného úkonu k popřené pohledávce ještě přihlíží.
Spor vyvolaný popřením pohledávky insolvenčním správcem či dlužníkem
Spor o zjištění popřené nevykonatelné pohledávky
Popřel-li při přezkumném jednání nevykonatelnou pohledávku insolvenční správce nebo účinně
popírající dlužník (tedy v případě řešení úpadku oddlužením či reorganizací), je možno domáhat se zjištění takto
popřené pohledávky v incidenčním sporu vedeném na základě žaloby podané nositelem popřené
nevykonatelné pohledávky proti popírajícímu insolvenčnímu správci, proti popírajícímu dlužníkovi nebo proti
oběma popírajícím. O tomto však musí být věřitel poučen.
Pro vyrozumění o výsledku přezkumného jednání pro tento případ platí:
Věřitelé, kteří jsou přítomni při přezkumném jednání, jsou poučení o možnosti podat incidenční žalobu
insolvenčním soudem v průběhu samotného přezkumného jednání. Obsah poučení musí být zachycen
v protokolu o přezkumném jednání.
Nepřítomné věřitele – nositele popřené nevykonatelné pohledávky vyrozumí o možnosti podat
incidenční žalobu insolvenční správce, a to písemně.
Pokud se věřitelům, kteří byli přezkumného jednání účastni, nedostalo na tomto jednání řádného
105
poučení, pak i tito věřitelé musí být písemně vyrozuměni insolvenčním správcem.
-
-
Náležitosti vyrozumění předepisuje ust. § 13 vyhl. č. 311/2007 Sb. tak, že vyrozumění musí obsahovat:
-
označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení
dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno,
údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky,
informaci o tom, zda pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník,
informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí,
104
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 88 INS 3697/2008, 29 NSCR 18/2009 - P5 – 22, ze dne 16. 12. 2009 ( Sbírka
soudních rozhodnutí a stanovisek, judikát č. 64, sešit 5-6/2010)
Insolvenční správce můţe účinně vzít popření pravosti nevykonatelné pohledávky (a ve smyslu § 201 odst. 1 písm. b IZ tak
přivodit její zjištění) jen po dobu, po kterou se podle IZ k takto popřené pohledávce v insolvenčním řízení přihlíţí. K účinnému
zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem tak můţe dojít do doby, neţ marně uplyne lhůta
stanovená věřiteli k podání incidenční ţaloby u insolvenčního soudu, a podá-li věřitel včas ţalobu o určení pravosti popřené
nevykonatelné pohledávky, pak do doby, neţ rozhodnutí insolvenčního soudu o této ţalobě nabude právní moci.
105
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20.1.2011:
Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehoţ nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném
jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, ţe je při přezkumném jednání
přítomen, má dostat jiţ při tomto jednání.
Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, splňující náleţitosti
vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení
insolvenčního zákona, musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se
přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrţ i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se -ač byli přítomni náleţitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu
správci (popř. proti popírajícímu dlužníkovi) u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše
nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení
přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo
pořadí uvedeném při jejím popření,
- poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako
důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném
jednání,
- poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí
dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění,
- datum a podpis insolvenčního správce.
Vyrozumění zašle insolvenční správce věřiteli doporučenou poštou, aby měl doklad o tom, kdy bylo věřiteli
vyrozumění doručeno.
-
Věřitelem podanou žalobu projednává podle ust. § 160 InsZ soudce, který v daném insolvenčním řízení
podle rozvrhu práce vykonává dohled.
Opožděně podanou žalobu insolvenční soud odmítne; přitom platí, že lhůta k podání žaloby je
hmotněprávní, tedy pro její zachování je třeba, aby poslední den lhůty byla již žaloba doručena insolvenčnímu
soudu.
Soudní poplatek za žalobu o určení pravosti, výše či pořadí popřené nevykonatelné pohledávky činí
5.000,- Kč, poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pak 2.000,- Kč.
Pro projednání incidenční žaloby platí zásada koncentrace řízení zakotvená v ust. § 118b OSŘ.
O nákladech řízení se rozhoduje podle ust. § 202 InsZ a platí tyto zásady:
Úspěšný věřitel (žalobce) nemá ve sporu o pravost, výši či pořadí pohledávky proti neúspěšnému
insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení.
Náhrada nákladů přiznaná úspěšnému věřiteli vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou pohledávku a
uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.
Bude-li ve sporu úspěšný popírající insolvenční správce nebo popírající dlužník (tedy žalovaný) a žaloba
nositele popřené nevykonatelné pohledávky bude zamítnuta, rozhoduje se o nákladech řízení podle ust.
§ 142 OSŘ (podle výsledku sporu) neboť pro tento případ InsZ zvláštní pravidla neupravuje.
-
Spor o popření vykonatelné pohledávky
Popřel-li při přezkumném jednání insolvenční správce nebo dlužník pravost nebo výši vykonatelné pohledávky,
pak incidenční žalobu nepodává nositel popřené pohledávky, ale popírající správce, popírající dlužník, popř. oba
popírající.
Pro žalobu platí, že
-
Žalobu je třeba podat v propadné 30denní lhůtě od konání přezkumného jednání; není-li žaloba
podána včas, pokládá se popřená pohledávka za zjištěnou.
Soudní poplatek činí 5.000,- Kč; insolvenční správce i dlužník jsou však podle ust. § 11 odst. 2 písm. r)
SoudP od placení soudního poplatku osvobozeni. Je-li insolvenční správce či dlužník ve sporu úspěšný,
zaváže insolvenční soud v rozsudku žalovaného věřitele, aby podle ust. § 2 odst. 3 SoudP soudní
poplatek státu na místo osvobozeného žalobce uhradil.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
V žalobě se může popírající insolvenční správce nebo popírající dlužník dovolávat jen těch důvodů
popření, které byly uplatněny při přezkumném jednání.
I pro projednání této žaloby platí zásada koncentrace řízení podle ust. § 118b OSŘ.
Pravidla pro rozhodování o nákladech řízení jsou stejná jako ve sporu o určení popřené nevykonatelné
pohledávky.
Popřel-li však insolvenční správce nebo dlužník pořadí vykonatelné pohledávky, podává žalobu o
106
pořadí pohledávky její nositel , tedy věřitel. Pro projednání sporu o pořadí pohledávky se uplatní vše, co bylo
shora uvedeno pro spor o zjištění popřené nevykonatelné pohledávky.
Spor vyvolaný popřením pohledávky věřitelem
Popřel-li věřitel pravost, výši či pořadí pohledávky jiného přihlášeného věřitele řádně a včas na
předepsaném formuláři, pro další postup pak podle ust. 200 InsZ platí:
 Popěrný úkon věřitele se považuje od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10
dnů od konání přezkumného jednání za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své
popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil.
 Tedy žalobcem v incidenčním sporu je vždy popírající věřitel a žalovaným je nositel popřené pohledávky
bez ohledu na to, zda je popírána vykonatelná či nevykonatelná pohledávka.
 Jedná se o incidenční spor, který projedná soudce, jenž v daném insolvenčním řízení vykonává dohled.
 Řízení je ovládáno zásadou koncentrace podle ust. § 118b OSŘ.
Finanční náročnost vedení sporu
S vedením sporu na základě popěrného úkonu věřitele jsou spojeny tyto náklady:
 Podle ust. § 202 odst. 3 InsZ je přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, povinen složit do 15 dnů po
skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení
incidenčního sporu ve výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené
pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů
od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Je tak povinen učinit, aniž by k tomu byl vyzván insolvenčním
soudem. Následkem nezaplacení této jistoty je odmítnutí žaloby. Bude-li popírající věřitel ve sporu
úspěšný, popř. nebude-li z jiných důvodů zavázán hradit náklady řízení žalovanému věřiteli, bude mu po
právní moci rozhodnutí, jímž se řízení končí, složená záloha vrácena. Jinak bude použita na (částečnou)
úhradu nákladů řízení žalovaného věřitele, pokud mu byla soudem vůči žalobci přiznána.
 Soudní poplatek za incidenční spor činí i v tomto případě 5.000,- Kč. Nebude-li soudní poplatek žalobcem
(popírajícím věřitelem) ani přes výzvu soudu zaplacen, insolvenční soud řízení o žalobě zastaví.
106
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 11/2012, (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. února
2013 : Spor o právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění je svou podstatou sporem o výhodnější (přednostní)
pořadí uspokojení přihlášené pohledávky a jako takový je v úpadkovém právu tradičně vnímán jako spor o pořadí pohledávky;
srov. v reţimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, např. body I. a XXXI. stanoviska občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (dále jen „stanovisko“), str. 169-170 (345-346) a str. 200-201 (376-377). Tomu pro insolvenční řízení
odpovídá dikce ustanovení § 195 insolvenčního zákona, jeţ určuje, ţe o popření pohledávky co do jejího pořadí jde i tehdy, je-li
popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním
řízení je přitom (bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou) vţdy sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku
přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním
titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiţ stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo
na uspokojení ze zajištění nejsou řešeny (pokryty) exekučním titulem, a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro
podání ţalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
 Podle ust. § 203 odst. 4 InsZ může dále insolvenční soud uložit přihlášenému věřiteli, který popřel
pohledávku, aby v incidenčním sporu složil i jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by
vznikla věřiteli popřené pohledávky nedůvodným popřením pohledávky. Učiní tak jen na návrh věřitele
popřené pohledávky, který doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však
podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, že popření pohledávky bude důvodné,
insolvenční soud návrh věřitele popřené pohledávky na složení této jistoty zamítne. Přiměřeně se použijí
ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předběžného opatření. Následkem nesložení této
jistoty pak bude rovněž odmítnutí žaloby.
Ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení
Ukončení účasti věřitele jako důsledek převodu nebo přechodu pohledávky
Dojde-li v průběhu insolvenčního řízení ke skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod nebo
přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, upravuje pro tento případ ust.
§ 18 a 19 InsZ proces, na základě kterého se může nabyvatel pohledávky stát na místo původního věřitele
účastníkem insolvenčního řízení.
Insolvenční soud rozhodne o tom, že na místo původního věřitele vstupuje do řízení nabyvatel
pohledávky za předpokladu, že
 insolvenčnímu soudu je doručen řádný návrh původního věřitele, ke kterému je připojen souhlas
nabyvatele pohledávky se svým vstupem do řízení a listiny, z nichž převod nebo přechod pohledávky
plyne s tím, že musí jít buď o veřejnou listinu nebo listinu s úředně ověřenými podpisy, nebo že
 původní věřitel a nabyvatel pohledávky učiní u insolvenčního soudu do protokolu společné prohlášení o
tom, že došlo k převodu či přechodu pohledávky (v takovém případě se doložení této skutečnosti
nevyžaduje).
O návrhu je insolvenční soud povinen rozhodnout do konce nejblíže následujícího pracovního dne;
pokud lhůtu zmešká, platí, že marným uplynutím lhůty se stává nabyvatel pohledávky účastníkem řízení na
místo původního věřitele; insolvenční soud je pak povinen tuto skutečnost ošetřit dodatečně vydaným
usnesením podle pravidel zakotvených v ust. 5 vyhl. č. 311/2007 Sb.
Dále pro rozhodování podle ust. § 18 InsZ platí, že
 proti rozhodnutí není odvolání přípustné, insolvenční soud jím však není vázán; vyjdou-li později najevo
nové skutečnosti, může soud původní rozhodnutí zrušit či změnit,
 nabyvatel pohledávky se stává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile insolvenční soud o změně
v osobě věřitele rozhodl (prakticky vyhlášením usnesení při soudním jednání nebo jeho zveřejněním
v insolvenčním rejstříku, pokud nebylo veřejně vyhlášeno),
 nabyvatel vstupuje na místo původního věřitele i do incidenčních sporů, které se týkají jím nabyté
pohledávky.
Ukončení účasti věřitele jako následek splnění dluhu třetí osobu
Podle ust. § 183 odst. 1 a 2 InsZ platí, že přihláškou pohledávky není dotčeno právo věřitele domáhat se
uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění poskytnutého třetími osobami (ručitelé, zástavní dlužníci) ani
právo domáhat se uspokojení přihlášené pohledávky po osobách odpovídajících věřiteli společně a nerozdílně
s dlužníkem (spoludlužníci).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pokud tyto osoby plní na přihlášenou pohledávku věřiteli, jsou oprávněny navrhnout insolvenčnímu
soudu, aby rozhodl, že tato osoba vstupuje v rozsahu poskytnutého plnění do insolvenčního řízení na místo
původního přihlášeného věřitele. Pro rozhodování se přiměřeně použijí ust. § 18 a 19 InsZ.
Dále podle ust. § 183 odst. 3 InsZ platí, že pokud věřitel svoji takto zajištěnou pohledávku do
insolvenčního řízení nepřihlásí, mohou třetí osoby (ručitelé, zástavní dlužníci, spoludlužníci) přihlásit jako
podmíněnou pohledávku, která by jim mohla v budoucnu vzniknout tím, že budou věřiteli plnit na místo
dlužníka.
Zpětvzetí přihlášky
Věřitel je oprávněn kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku své pohledávky zpět.
V takovém případě insolvenční soud rozhodne podle ust. § 184 InsZ tak, že zpětvzetí přihlášky bere na vědomí.
Právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí.
Odmítnutí přihlášky v důsledku nepřihlížení k pohledávce
Podle ust. § 185 InsZ platí, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastane skutečnost, na základě
které se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud přihlášku odmítne.
Proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky může podat odvolání pouze věřitel, o jehož pohledávce je takto
rozhodováno. Právní mocí usnesení o odmítnutí přihlášky účast věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom musí
107
být věřitel vyrozuměn ve výroku usnesení o odmítnutí přihlášky .
Insolvenční zákon upravuje 4 situace, kdy se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce
nepřihlíží. Jedná se tyto případy:
1. Podle ust. § 173 InsZ platí, že se nepřihlíží k přihláškám pohledávky, které byly podány po uplynutí lhůty
stanovené v rozhodnutí o úpadku (insolvenční soud odmítá přihlášku pohledávky pro opožděnost).
2. Podle ust. 188 odst. 2 InsZ platí, že pokud věřitel ve lhůtě stanovené insolvenčním správcem neodstranil
vady přihlášky, marným uplynutím lhůty se k přihlášce nepřihlíží. Insolvenční správce předloží tedy
108
vadnou přihlášku se zprávou insolvenčnímu soudu a ten přihlášku odmítne pro vady .
3. Podle ust. § 198 odst. 1 platí, že nepodá-li věřitel – nositel popřené nevykonatelné pohledávky ve
stanovené lhůtě žalobu na její zjištění, marným uplynutím lhůty se k pohledávce popřené co do její
pravosti nepřihlíží a insolvenční soud pohledávku odmítne; pohledávka popřená co do výše či pořadí se
pak pokládá za zjištěnou ve výši nebo pořadí, jak bylo uvedeno při jejím popření.
107
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 18/2009 - P5 – 22, ze dne 16. 12. 2009: Prostřednictvím usnesení o odmítnutí
přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje jiţ dříve nastalá skutečnost, s jejíţ existencí
spojuje insolvenční zákon ten důsledek, ţe se nepřihlíţí k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Takové
rozhodnutí nemá konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíţí k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené
pohledávce, nenastává /aţ/ právní mocí rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti jiţ nastala skutečnost, která
popsaný následek (to, ţe se nepřihlíţí k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek
takového rozhodnutí se (k okamţiku jeho právní moci) váţe jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou
pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona).
108
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 103/2008 ze dne 16.7.2008 publikované ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 3/2009, judikát č. 37 s právní větou: K přihlášce pohledávky, kterou nelze
přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, se ve smyslu § 185 ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 IZ nepřihlíţí ode dne, kdy
přihlašovateli pohledávky marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky.
To, zda přihláška pohledávky byla doplněna po uplynutí této lhůty, ale ještě před tím, neţ insolvenční soud rozhodl, ţe se
k přihlášce pohledávky nepřihlíţí a ţe jí jako opoţděnou odmítá, nemá na tento závěr ţádného vlivu
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
4. Podle ust. § 178 InsZ platí, že bude-li po přezkoumání přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná
výše přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží
ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Přitom platí, že podle ust. § 178 InsZ je třeba posoudit
každou jednotlivou pohledávku bez ohledu na to, že věřitel přihláškou nesprávně přihlásil dva
109
samostatné nároky jako nárok jediný ,
zvlášť jistinu a zvlášť každý druh příslušenství pohledávky bez ohledu na to, jakou formou věřitel
110
tyto nároky uplatnil .
Ukončení účasti věřitele v důsledku zániku jeho pohledávky
Podle ust. § 186 InsZ platí, že jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního
řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a věřitel nevzal přihlášku zpět, insolvenční soud jeho účast
v insolvenčním řízení rozhodnutím ukončí. Proti tomuto rozhodnutí není sice odvolání přípustné, dotčený
věřitel se však může bránit podáním incidenční žaloby, pro kterou platí, že
-
-
žaloba musí být podána do 30 dnů ode dne, kdy bylo věřiteli doručeno usnesení, kterým byla jeho
účast v insolvenčním řízení ukončena; lhůta je zachována, je-li žaloba doručena poslední den lhůty
insolvenčnímu soudu,
žaloba se podává proti insolvenčnímu správci,
žalobou se věřitel domáhá vydání rozhodnutí, že jeho pohledávka nadále trvá,
nebyla-li žaloba včas podána, platí, že pohledávka věřitele zanikla způsobem uvedeným
v rozhodnutí.
Pavel Berger
Neplatnost a neúčinnost právních úkonů
Neúčinnost právních úkonů a odporovatelnost z pohledu insolvenčního zákona
Neplatnost, neúčinnost právních úkonů v insolvenčním řízení má zejména za cíl ochránit věřitele před
úkony dlužníka, kterými se snaží zkracovat uspokojení věřitelů či některé věřitele zvýhodňovat. Pomineme-li
trestněprávní rovinu krácení či zvýhodňování věřitelů, je možnost domoci se neplatnosti či neúčinnosti
právního úkonu vedoucího ke zmenšení věřitelova majetku poměrně účinným mimo trestním institutem
obrany práv věřitelů. Článek započne s obecným pojednáním o neplatnosti právních úkonů a ve své druhé části
se zaměří již na problematiku insolventního zákona a jeho úpravu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů.
109
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14, ze dne 15. října 2010:
Ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ se aplikují jednotlivě na kaţdou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku
pohledávek jako celek.
110
Usnesení Vrchního soudu v Praze KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011 ze dne 16.1.2012: Z pohledu účinků
uvedených v § 178 IZ je nezbytné posuzovat zvlášť jako samostatné pohledávky jistinu a jednotlivé druhy jejího uplatněného
příslušenství, byť jistina spolu s příslušenstvím je přihlašována na jediném listu formuláře.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Obecné pojednání o následcích vadných právních úkonu
V rámci obecného občanskoprávního výkladu jsou neplatnost právního úkonu (negotium nullum),
odporovatelnost právního úkonu a možnost jednostranně odstoupit od smlouvy považovány za následky
vadných právních úkonů.
Neplatné právní úkony
Za tyto považujeme právní úkony, jimž se nedostává některá náležitost, kterou zákon pod sankcí neplatnosti
111
požaduje . Neplatnost dále dělíme na neplatnost absolutní a relativní. Hlavními rozdíly mezi oběma druhy
neplatnosti jsou:
Absolutní neplatnost – absolutní neplatnost nastává ex lege, soud k ní přihlíží z moci úřední (ex
officio), nemůže být dodatečně zhojena ani schválena (ratihabice), nemůže konvalidovat dodatečným
odpadnutím důvodu neplatnosti.
Relativní neplatnost – nenastává ze zákona, úkon relativně neplatný působí právní následky, jako úkon
platný, dokud není neplatnost úkonu uplatněna u příslušného orgánu. Účinky relativní neplatnosti nastávají od
doby, kdy jsou uplatněny (ex tunc). Relativně neplatný úkon lze napravit ratihabicí, může i konvalidovat.
112
Obecně se právo domáhat se relativní neplatnosti promlčuje ve 3 letech od uskutečnění plnění na základě
relativně neplatného úkonu.
V občanském zákoníku (dále jen „ObčZ“) jako obecném předpisu platí neplatnost absolutní s výjimkou
taxativně uvedených ust. § 40a.
Odporovatelnost
Obecně je tento právní institut upraven v jediném § ObčZ, jedná se o § 42a. Podstatou tohoto institutu je, aby
nedocházelo ke zkracování uspokojení vymahatelných pohledávek věřitele. Důsledkem úspěšného uplatnění
odpůrčí žaloby je potom relativní bezúčinnost právního úkonu vůči zkrácenému věřiteli.
Jednostranné odstoupení od smlouvy
Přichází v úvahu, pokud byla smlouva uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Dále pak,
pokud tak stanoví zákon či smlouva, ale to již není předmětem této práce.
Neplatnost, neúčinnost, odporovatelnost podle Insolvenčního zákona (dále jen „IZ“)
Insolvenční zákon rozlišuje dva typy neúčinných právních úkonů dlužníka. Prvním z nich je neúčinnost
113
nastávající přímo ze zákona dle ustanovení § 111 odst. 3 IZ , druhým pak neúčinnost právních úkonů
vyslovená soudem na základě podané odpůrčí žaloby dle ustanovení § 235 a násl. IZ a právě o ní a neplatnosti
právních úkonů dle IZ bude tato práce.
Právní úpravu těchto institutů, které jsou v poměru speciality k právní úpravě, o níž je pojednáno výše
nalezneme v hlavě V. IZ s názvem „Majetková podstata“.
Důležité je i vymezení vzájemných vztahu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů v úpravě IZ. Co
nastane, je-li tentýž právní úkon možno považovat za neplatný i neúčinný. Na tuto otázku dává odpověď §
114
234 IZ, který jednoznačně upřednostňuje u právního úkonu neplatnost před neúčinností.
111
V náleţitostech právního úkonu srov. § 34 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
Srov. § 865 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
(3) Právní úkony, které dluţník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením
insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.
114
Byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dluţníka, který lze současně povaţovat za
neúčinný, postupuje se podle § 233.
112
113
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Neplatnost právního úkonu
115
Po té, kdy je zahájeno insolvenční řízení je k posouzení neplatnosti právního úkonu, jenž se týká
majetku či závazků dlužníka oprávněn pouze insolvenční soud. Insolvenční soud není vázán rozhodnutím soudu
či jiného orgánu (např. rozhodce), kterým došlo v době od zahájení insolventního řízení do ukončení
insolvenčního řízení k zjištění neplatnosti právního úkonu, který se týká majetku či závazku dlužníka. Výjimku
zde představuje pravomocné rozhodnutí soudu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, které nabylo
právní moci před zahájením insolventního řízení. Ostatně toto je logické a plně korespondující s právním
principem „ne bis in idem“, tzn. je zde překážka rei iudicatae.
Žalobu na neplatnost právního úkonu posoudí insolvenční soud buď jako předběžnou otázku či jako
incidenční spor. Aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost právního úkonu je insolvenční správce,
116
účastník insolventního řízení a státní zastupitelství. Aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost nemá
117
dlužník s výjimkou dlužníka s dispozičním oprávněním .
Pro případ, že se jedná o relativně neplatný úkon, je dle IZ nutné, aby se jeho neplatnosti dovolal
insolvenční správce. O takové úkony jde v případě ust. § 40a ObčZ či právní úkony v zák. č. 262/2006 Sb.,
zákoníku práce pokud nejsou dle § 19 ZP neplatné absolutně.
Nabude-li rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu v insolvenčním řízení právní moci, potom musí být
vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Z výše uvedeného je patrné, že
osobou povinnou vydat majetkový prospěch může být i insolvenční správce. Pokud by zde došlo k absurdní
situaci, že insolvenční správce by byl povinen vydat reálně neexistující plnění, je oprávněn dle § 233 IZ věty
druhé toto odmítnout. Ovšem i proti tomuto rozhodnutí insolvenčního správce nevydat plnění, o němž je
správce přesvědčen, že nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto
obohacení, je možné se bránit. Od doručení písemného negativního stanoviska insolvenčního správce k
uplatněnému nároku na vydání plnění oprávněné osobě, začíná počátek běhu prekluzivní 30-ti denní lhůty k
podání vylučovací žaloby vůči insolvenčnímu správci.
Nevyjádří-li se insolvenční správce písemně oprávněné osobě k uplatněnému nároku na vydání plnění,
běh propadné lhůty není založen. Oprávnění k podání vylučovací žaloby pak není časově omezeno. Možnost
uplatnit vůči insolvenčnímu správci právo na náhradu škody není vylučovací žalobou dotčeno.
Neúčinnost právních úkonů
Jak již bylo výše uvedeno, má při souběhu neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů v IZ přednost
neplatnost. Na ostatní případy se tedy a contrario použije ust. IZ o neúčinnosti právního úkonu.
Za neúčinný právní úkon, se považuje úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo
zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. IZ zná 3
základní skutkové podstaty neúčinných právních úkonů, jedná se o:
 právní úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ)
 zvýhodňující právní úkony (§ 241 IZ)
 úmyslně zkracující právní úkony (§ 241 IZ).
115
Podrobněji k zahájení insolventního řízení § 97 a násl. IZ
§ 14 odst. 1 IZ Účastníky insolvenčního řízení jsou dluţník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dluţníku.
§ 2 písm. f) osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s
majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá. Spolu s § 229 odst. 3 Nestanoví-li tento zákon jinak, je
ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními
oprávněními
a) dluţník v době do rozhodnutí o úpadku,
b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,
c) dluţník v době od povolení reorganizace a
d) dluţník v době od povolení oddluţení.
116
117
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Aktivní legitimaci k podání odpůrčí žaloby, v případě neúčinných právních úkonů, tak jak jsou uvedeny výše
má pouze insolvenční správce.
Pasivně legitimovány jsou osoby, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních
úkonů do majetkové podstaty.
Odpůrčí žaloba je v souladu s ust. § 159 odst. 1 písm. d) IZ incidenčním sporem, který bude řešit u
insolvenčního soudu soudce, kterému je rozvrhem práce určen k rozhodování v samotném insolvenčním řízení.
Vše výše uvedené se dozvíme z § 239 odst. 1 IZ.
Řízení o odpůrčích žalobách zahájená před zahájením insolvenčního řízení, musí být přerušena. Výjimku
z tohoto pravidla nalezneme v ust. § 243 IZ, zde se praví; jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí
žaloby rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci sice po zahájení insolvenčního
řízení, ale před právní mocí rozhodnutí o úpadku, může se domáhat, aby mu do výše jeho pohledávky bylo
vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu; získané plnění nemusí věřitel předat do majetkové
podstaty.
Je na insolvenčním správci zda odpůrčí žalobu podá, ovšem pokud mu to určí věřitelský výbor, je
insolvenční správce povinen žalobu podat.
Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a
vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení
incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li
incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou insolvenční věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat
její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (ust. § 239 odst. 2 IZ).
Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění
Jedná se o jednu ze tří výše uvedených skutkových podstat. Konkrétně se jedná o úkony, kterými se
dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než
obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Aby bylo možné úspěšně napadnout tyto úkony
odpůrčí žalobou, musí být učiněny v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo se musí jednat o právní úkon, který
vedl k dlužníkovu úpadku.
IZ obsahuje právní fikci, kdy se za výše uvedený úkon považuje i právní úkon bez přiměřeného
protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. V tomto
případě nevyžaduje IZ úpadek dlužníka. Aby nedocházelo k neoprávněnému postihu osob blízkých dlužníku
nebo z koncernu dlužníka, je zde stanovena pro uplatnění odpůrčí žaloby doba tří let nazpět od zahájení
insolventního řízení.
V § 240 odst. 4 IZ je obsaženo negativní vymezení úkonů bez přiměřeného protiplnění.
Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů
Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli
dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.
118
V § 241 odst. 3 IZ je demonstrativní výčet zvýhodňujících právních úkonů. V § 241 odst. 5 IZ
119
nalezneme negativní vymezení zvýhodňujících právních úkonů.
118
Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dluţník
a) splnil dluh dříve, neţ se stal splatným,
b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,
c) prominul svému dluţníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umoţnil zánik či nesplnění svého práva,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů
Dle § 242 IZ lze podat odpůrčí žalobu proti právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení
věřitele, pokud byl druhé straně tento úmysl znám nebo jí, se zřetelem ke všem okolnostem, znám musel být.
V případě, že byl zkracující úkon činěn dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké nebo osoby, která s
dlužníkem tvoří koncern, nastupuje dle IZ fikce známosti těchto osob a úmyslu dlužníka zkrátit věřitele.
Insolvenční správce je oprávněn odporovat úmyslně zkracujícím právní úkonům dlužníka, pokud byly
učiněny v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.
Pavel Berger
Způsoby řešení úpadku
Konkurz krok za krokem insolvenčním řízením z pohledu insolvenčního správce
Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou,
jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.
Insolvenční správce zejména vykonává akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty,
rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako
zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.
Insolvenční správce zejména vykonává činnost ke zjištění, zajištění a soupisu seznamu přihlášených
pohledávek, k přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů. Dále sestaví mezitímní účetní
uzávěrku ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky prohlášení konkursu, a sestaví také zprávu o
hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu.
Účelem konkursu je poměrně uspokojit zjištěné pohledávky věřitelů, a protože toto uspokojení
věřitelů se provádí plněním v penězích, je převod majetku tvořícího majetkovou podstatu na peníze
podmínkou, jež musí nezbytně předcházet uspokojení věřitelů. Zpeněžení majetkové podstaty provádí
insolvenční správce. Může být k němu přikročeno až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po
první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením výjimku i z jiných
důvodů může povolit též insolvenční soud. Zpeněžením majetkové podstaty zanikají účinky nařízení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce a věcná břemena.
Majetkovou podstatu lze zpeněžit veřejnou dražbou, prodejem movitých věcí a nemovitostí podle
ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí a prodejem majetku mimo dražbu.
Za účelem zamezení nekalým praktikám při zpeněžování majetkové podstaty, jež by vedly ke snížení
výnosu zpeněžení, je zákonem stanoven zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty pro
d) poskytl svůj majetek k zajištění jiţ existujícího závazku, ledaţe jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu
zastavené věci hromadné.
119
Zvýhodňujícím právním úkonem není
a) zřízení zajištění závazku dluţníka, obdrţel-li za ně dluţník současně přiměřenou protihodnotu,
b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dluţník obdrţel přiměřené protiplnění
nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, ţe nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dluţníkovi blízké
nebo osoby, která tvoří s dluţníkem koncern, a ţe osoba, v jejíţ prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náleţité pečlivosti
poznat, ţe dluţník je v úpadku, nebo ţe by tento úkon mohl vést k úpadku dluţníka,
c) právní úkon, který dluţník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto
zákonem.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
- dlužníka
- osoby dlužníkovi blízké: podle ustanovení § 116 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v
řadě přímé, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství) a jiné osoby v
poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně
pociťovala jako újmu vlastní,
- osoby, se kterými dlužník tvoří koncern: koncern tvoří osoby, které jsou podrobeny jednotnému řízení
jinou osobou spolu navzájem i spolu s touto řídící osobou, koncern spolu tvoří rovněž ovládající osoba
a osoby ovládané s tím, že ovládající osobou je osoba, která v ovládané osobě fakticky či právně
vykonává přímo či nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby,
- vedoucí zaměstnanci dlužníka a osoby jim blízké,
- osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho
zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou
majetkovou činnost,
- společníky dlužníka: to neplatí pro akcionáře v případě, že dlužník je akciovou společností (s níže
uvedenou výjimkou),
akcionáře dlužníka, je-li akciovou společností, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině
základního kapitálu společnosti, prokuristé dlužníka členové a náhradníci věřitelského výboru, pokud
jim schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.
Tento zákaz platí i pro případ, že ke zpeněžení majetku došlo dražbou. Osoby uvedené výše nesmí
nabýt majetek z majetkové podstaty, ani na ně tento majetek nesmí být převeden ve lhůtě 3 let od skončení
konkursu.
Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce
insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou
pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Na základě toho vydá insolvenční soud
rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu
se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. Před rozvrhem se uspokojí
dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení - pohledávky za
majetkovou podstatou (hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a
správou majetkové podstaty dlužníka, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní
politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění apod.), pohledávky jím postavené na roveň
(pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na
zdraví, pohledávky státu apod.), zajištěné pohledávky.
Ještě před rozvrhem insolvenční správce také vyčlení z výtěžku zpeněžení částku na předpokládané
výlohy spojené s ukončením řízení.
Zajištění věřitelé (věřitelé, jejichž pohledávka je zajištěna majetkem náležícím do majetkové podstaty,
a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva,
postoupením pohledávky k zajištění nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy) se uspokojují ze
100% výtěžku zpeněžení po odečtení částky připadající na odměnu správce a nákladů na správu a zpeněžení (ty
jsou však limitovány maximální částkou 9% z výtěžku zpeněžení), a to kdykoliv v průběhu řízení. Respektuje se
přitom doba vzniku zajištění.
Oddlužení - krok za krokem insolvenčním řízením z pohledu insolvenčního správce
Jakmile soud povolí dlužníkovi oddlužení, přidělí mu insolvenčního správce, který ho provází celým
procesem oddlužení. Insolvenční správce má v oddlužení dozorovou funkci - kontroluje dodržování podmínek
stanovených soudem a přeposílá věřitelům finanční prostředky dlužníka.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční správce se bezodkladně po zveřejnění rozhodnutí o úpadku a ustanovení do funkce
insolvenčního správce spojí s dlužníkem za účelem zjištění jeho aktuální majetkové situace, při zjišťování
majetkové podstaty provádí vlastní šetření o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva,
pohledávky a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku předloženém insolvenčnímu
soudu, pokud je třeba, vyzve třetí osoby k součinnosti ke zjištění údajů o majetku dlužníka a dalších údajů
nutných pro výkon správy dlužníkova majetku.
V případě, že insolvenční správce úplně nezjistí majetkovou podstatu proto, že mu dlužník neposkytl
požadovanou součinnost, oznámí tuto skutečnost insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslušného
opatření (§ 211 odst. 3 insolvenčního zákona).
Insolvenční správce dále ověří, zda seznam majetku a závazků předložený dlužníkem insolvenčnímu
soudu je úplný, provede soupis majetkové podstaty v souladu s ustanoveními § 217 a násl. insolvenčního
zákona, soupis majetkové podstaty bude obsahovat náležitosti dle ustanovení § 14 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o
jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona v platném
znění, zjistí, zda jsou dlužníkem nebo proti dlužníku vedeny spory, zjistí, zda nebyly učiněny úkony, na které by
dopadala ustanovení § 231 a násl. insolvenčního zákona a ustanovení § 235 a násl. insolvenčního zákona; tj.
neplatnost soudních úkonů, sestaví zprávu o své činnosti, kterou předloží insolvenčnímu soudu spolu se
seznamem přihlášených pohledávek.
Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a
podle účetnictví dlužníka nebo jeho daňové evidence a vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám
vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu
ji jsou povinny poskytnout.
Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce
věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně věřitele poučí, jak je nutné
opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží
insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku
musí insolvenční správce věřitele poučit.
Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek obsahující náležitosti dle ustanovení § 11
odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb. v platném znění, v němž uvede, které pohledávky uznává a které popírá a v
jaké části a z jakého důvodu. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky
vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí
zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu
vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu
se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Seznam přihlášených pohledávek předloží insolvenční správce soudu
tak, aby jej insolvenční soud mohl zveřejnit v insolvenčním rejstříku nejpozději 3 dny přede dnem, kdy se o nich
má konat přezkumné jednání.
Insolvenční správce může popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Stanovisko,
které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání
změnit. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se
nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném
seznamu přihlášených pohledávek.
Insolvenční správce, který popřel nevykonatelnou pohledávku, může vzít své popření zpět.
Nevykonatelná pohledávka se po zpětvzetí popření pokládá za zjištěnou (§ 201 odst. 1 písm. b/ insolvenčního
zákona).
Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání
u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. V žalobě může insolvenční
správce proti popřené vykonatelné pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.
Insolvenční správce pracuje v rámci své kompetence dané mu insolvenčním zákonem svědomitě,
samostatně a iniciativně. Podává insolvenčnímu soudu pravidelné zprávy o své činnosti a o spolupráci s
věřitelským výborem (nejméně 1x za čtvrtletí). Insolvenční správce je také pouze člověk, v zájmu dlužníka je
nahlížet do insolvenčního rejstříku a kontrolovat, zda všechny finanční prostředky, které má správce k dispozici,
jsou převáděny věřitelům.
Pohled insolvenčního správce na reorganizaci a úpadek finančních institucí
Reorganizací se dle § 316 insolvenčního zákona rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek
věřitelů při zachování provozu podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle
insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.
Pokud je to možné a žádoucí, umožní soud podnikateli řešení jeho úpadku reorganizací - toto řešení má přinést
věřitelům vždy lepší výsledek než konkurs. Reorganizace nabízí celkové hospodářské ozdravení dlužníka a
rozumné uspořádání jeho vztahů s věřiteli. Reorganizace se nesnaží udržovat zaměstnanost nebo sledovat jiné
sociální účely. Reorganizace je sice možná pouze u velkých podniků, jejichž obrat přesáhne za poslední účetní
období 100 milionů korun nebo které zaměstnávají více než 100 lidí, nicméně zákon nebrání dohodě dlužníka s
věřiteli, že se tyto limity nepoužijí.
Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské
schůze dlužníka a místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční
správce.
Úpadek finančních institucí (míní se jimi zejm. banky, spořitelní a úvěrní družstva, instituce
elektronických peněz, pojišťovny a zajišťovny) je upraven ust. § 367 a násl. Insolvenčního zákona. Tyto subjekty
jsou podrobeny zvláštnímu způsobu řešení úpadku pro jejich velký ekonomický význam.
Insolvenční správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit osobu, která jej zastupuje při
výkonu pravomocí podle tohoto zákona na území jiného členského státu Evropské unie a Evropského
hospodářského prostoru. Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území
ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor s výjimkou užití
donucovacích prostředků či jiného užití síly a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým
jsou příslušné soudy, správní orgány nebo jiné orgány daného státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle
odstavce 1.
Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení s překladem do
úředního jazyka daného státu, pokud je vyžadován; podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto
zákona i na území třetích států. Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a dalších
států tvořících Evropský hospodářský prostor se insolvenční správce řídí právním řádem daného státu, zejména
ohledně postupů při prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům. Jestliže to právní předpisy
daného státu stanoví nebo je-li to potřebné k úspěšnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce
povinen žádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán v
katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na
pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.
Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne prohlášení
konkursu, zaslat každému věřiteli podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede, že na majetek osoby uvedené v
odstavci 1 byl prohlášen konkurs, výši pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, že do této
výše se jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně charakter jeho pohledávky, jakým způsobem, v
jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti výši pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a informaci o postupu pro případ, že nedojde k dohodě o výši nebo charakteru pohledávky, místo a termín
konání schůze věřitelů, způsob, jakým budou věřitelé dále informováni a případná další opatření.
Pavel Berger
Trestněprávní aspekty insolvence
Úvod
Úpadkové trestné činy znalo již trestní právo v období první Československé republiky a taktéž
v období socialismu byl uveden v trestních zákonech (zákon č. 86/1950 Sb., a zákon č. 140/1961 Sb.) alespoň
jeden konkurzní trestný čin (poškozování věřitele). Důležitým impulsem pro rozšíření spektra trestných činů byl
až porevoluční zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Od té doby se začala šíře trestných činů spojená
s insolvenčním řízením rozrůstat až do dnešní podoby. Současný trestní zákoník oproti předcházející právní
úpravě obsahuje řadu změn v obsahu skutkových podstat, na jejichž základě je usnadněn jejich postih, zároveň
došlo také k zvýšení trestní represe za jednotlivé úpadkové trestné činy. Jednotlivé skutkové podstaty byly
rozšířeny a také systematika dnešní úpravy je mnohem komplexnější, když všechny tyto úpadkové trestné činy
byly zařazeny do hlavy V. zvláštní části trestního zákoníku do skupiny trestných činů proti majetku.
Úpadkové delikty a odpovědnost statutárního zástupce společnosti za způsobení úpadku
Základním cílem insolvenčního řízení, tak jak je upraven zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je uspořádání majetkových vztahů mezi širokým spektrem subjektů,
zejména mezi dlužníkem a jeho věřiteli. V rámci tohoto procesu, resp. v souvislosti s insolvenčním řízením,
může dojít ke spáchání trestných činů, které zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále také jako „TZ“),
vymezuje v ust. § 222 až ust. § 226.
Jedná se o tzv. úpadkové či konkurzní delikty, mezi které řadíme trestný čin
-
poškození věřitele (§ 222 TZ),
trestný čin zvýhodnění věřitele (§ 223 TZ),
trestný čin způsobení úpadku (§ 224),
trestný čin porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225) a
trestný čin pletichy v insolvenčním řízení (§ 226).
Někdy bývá mezi úpadkové delikty řazen také trestný čin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o
majetku, který upravuje § 227 TZ. Tento trestný čin však může být spáchán také mimo rámec insolvenčního
řízení.
Výše uvedené trestné činy mohou být spáchány především subjekty, které jsou s insolvenčním
řízením spojené nejúžeji, tj.
-
dlužník,
věřitel a
insolvenční správce.
Některé z úpadkových trestných činů však může spáchat osoba od výše uvedených odlišná.
V této souvislosti je nutno poukázat na ust. § 128 TZ, které obsahuje definici pojmu insolvenční
správce a insolvenční řízení z trestně právního hlediska.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Z ust. § 128 odst. 1 TZ vyplývá, že insolvenčním správcem se rozumí i
-
předběžný insolvenční správce,
zástupce insolvenčního správce,
zvláštní insolvenční správce, dále že, postavení insolvenčního správce má také
správce konkursní podstaty,
předběžný správce konkursní podstaty,
zvláštní správce konkursní podstaty,
zástupce správce konkursní podstaty a
vyrovnávací správce.
Insolvenčním správcem ve smyslu ust. § 128 odst. 1 TZ se rovněž rozumí
-
osoba, kterou podle jiného právního předpisu insolvenční správce určil, aby jej zastupovala při výkonu
jeho pravomoci stanovené jiným právním předpisem na území jiného státu, dále
zahraniční insolvenční správce,
zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny a
osoba, kterou podle jiného právního předpisu zahraniční insolvenční správce nebo zahraniční
insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny jmenoval, aby mu pomohla nebo ho zastupovala.
Podle § 128 odst. 2 TZ se insolvenčním řízení rozumí konkursní a vyrovnávací řízení.
Z hlediska trestního práva není insolvenční správce považován za úřední osobu ve smyslu ust. § 127
TZ, neboť v taxativním výčtu úředních osob není insolvenční správce uveden. Nepožívá tedy zvýšené ochrany,
jaká je trestním právem poskytována úředním osobám, je-li proti nim páchána trestná činnost a současně se na
insolvenčního správce nevztahují případy, kdy je spáchání trestného činu úřední osobou znakem kvalifikované
skutkové podstaty a jako takové přísněji trestáno.
Pachatelem trestného činu poškození věřitele podle § 222 TZ může být podle odst. 1 pouze dlužník,
podle odst. 2 může být pachatelem kdokoli jiný než dlužník, jehož věřitel byl tímto trestným činem poškozen.
Pro naplnění subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění.
Pachatelem tr. činu zvýhodnění věřitele podle § 223 TZ může být pouze dlužník, který je v úpadku.
Důvod tohoto stavu nerozhoduje, může jím být platební neschopnost i předlužení. Z hlediska zavinění se u
tohoto tr. činu vyžaduje úmysl.
U tr. činu způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 tr. zákona může být pachatelem kterýkoli dlužník,
pokud si stanoveným způsobem, byť i z hrubé nedbalosti , přivodí stav úpadku.
Pokud by se do úpadku dostala právnická osoba, trestní odpovědnost by nesla fyzická osoba, která
je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo jiná osoba oprávněná činit za právnickou osobu
právní úkony. U odst. 2 tohoto zákonného ustanovení může být pachatelem pouze dlužník, který je v úpadku.
Z hlediska zavinění se vyžaduje buď úmysl, a to i nepřímý, nebo hrubá nedbalost.
Pachatelem tr. činu porušení povinnostiv insolvenčním řízení podle ust. § 225 tr. zákona může být
každý, kdo maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozí účel insolvenčního řízení.
Jedná se o úmyslný tr. čin, přičemž postačí i úmysl nepřímý, přičemž úmysl pachatele musí zahrnovat i
skutečnost, že je vedeno insolvenční řízení.
Pachatelem tr. činu pletichy v insolvenčním řízení podle §226 odst. 1 tr. zákona může být jen
věřitel (pokud by byla věřitelem právnická osoba, je pachatelem osoba jednající jejím jménem), z hlediska
subjektivní stránky tr. činu se vyžaduje úmyslné zavinění. Pachatelem podle odst. 2 tohoto ustanovení může
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
být kdokoli mimo toho věřitele v insolvenčním řízení, jemuž byl úplatek poskytnut, nabídnut nebo slíben, i zde
zákon vyžaduje úmyslné jednání pachatele. Podle odst. 3 tohoto zák. ustanovení může být pachatelem tohoto
tr. činu i insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů, opět se vyžaduje úmyslné
zavinění pachatele.
Pachatelem tr. činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr.
zákona může být kdokoli, kdo má uloženou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku
právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění,
přičemž postačí i nepřímý úmysl.
Objektem tr . činů podle § 222, 223, 225 a částečně i 226 je ochrana majetkových práv věřitelů.
Ustanovení § 224 poskytuje trestněprávní ochranu před potenciálním nebezpečím vyplývajícím ze stavu úpadku
dlužníka, v němž hrozí, že bude zmařeno uspokojení pohledávek nových i původních věřitelů.
Trestní odpovědnost insolvenčního správce souvisí i se zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních
správcích, v platném znění. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona se právo vykonávat činnost insolvenčního správce
insolvenčnímu správci pozastavuje dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o vzetí insolvenčního správce
do vazby a dnem, kdy insolvenční správce nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Podle § 10 tohoto zákona pak
Ministerstvo spravedlnosti ČR může rozhodnout o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce
insolvenčnímu správci, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání. Pokud by byl insolvenční správce
pravomocně odsouzen, přestal by splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o
insolvenčních správcích pro vykonávání činnosti insolvenčního správce a podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o
insolvenčních správcích ministerstvo správci zruší povolení vykonávat činnost insolvenčního správce.
Obecně lze říci, že v praxi se s úpadkovými trestnými činy nesetkáváme příliš často. Proto v krátkosti
uvádím další trestné činy, které mohou být páchány v průběhu insolvenčního řízení. Takovým trestným činem
je například
-
trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 TZ. Jedná se o trestný čin
hospodářský, který může v rámci insolvenčního řízení spáchat především dlužník. Další trestný čin,
který může být spáchán v rámci insolvenčního řízení je
-
porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 TZ a dále
-
trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 TZ. V obou
případech musí dojít k porušení povinnosti při správě cizího majetku, tento trestný čin může spáchat
insolvenční správce a to v případě, že poruší své povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem,
souběh těchto trestných činů nepřichází v úvahu.
Na závěr k uvedenému je však nutné upozornit, že instrument trestního práva v rámci insolvenčního řízení
by měl být použit až jako ultima ratio, tedy až tehdy, kdy již dané problémy v rámci insolvenčního řízení nelze
řešit jinak.
Z judikatury:
Judikatura týkající se problematiky insolvenčních deliktů není rozsáhlá. Nejvyšší soud České republiky pod sp.
zn.: 8 Tdo 708/2009 ze dne 10. 12. 2009 řešil souběh tr. činu pletichy při řízení konkursním a vyrovnávacím
podle § 256b odst. 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007)a tr. činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1,
2 tr. zák., přičemž dospěl k tomuto závěru: „Skutková podstata trestného činu pletich při řízení konkursním a
vyrovnacím podle § 256b odst. 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007) je ve vztahu speciality vůči
trestnému činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 2 tr. zák. Proto je jejich jednočinný souběh vyloučen a
jednání správce konkursní podstaty, který si nechal slíbit úplatek za to, že dodatečně uzná již dříve popřenou
pohledávku věřitele, lze posoudit pouze jako trestný čin pletich při řízení konkursním a vyrovnacím ve smyslu
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
§ 256b odst. 3 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007)“ Tento judikát je vzhledem k tomu, že úprava
obsažená v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon byla do TZ převzata bez větších změn, stále aktuální.
1.2. Modelový příklad: Věřitelský návrh na zahájení insolvenčního řízení
J. Maršíková
Žaloba
V našem modelovém příkladu podal pan Jan Novák žalobu ve znění:
Žaloba o zaplacení částky 40.000,- Kč
Tímto podávám žalobu na pana Jiřího Vopičku, bytem Krátká 555, Hradec Králové, který mi neproplatil fakturu
č. 12345 ze dne 30.6.2013 ve výši 40.000,-Kč za provedenou práci.
Žádám, aby soud uložil panu Vopičkovi zaplatit mi částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení a uhradit mi
náklady řízení.
S úctou
Jan Novák
Dlouhá 444
Příloha: faktura č. 12345 ze dne 30.6.2013
Žaloba byla doručena v jednom vyhotovení v písemné podobě do podatelny příslušného okresního soudu spolu
s kopií neproplacené faktury.
Posouzení náležitostí žaloby soudem
Pracovnice soudu provede při zápisu žaloby do příslušného rejstříku lustraci, zda řízení ve stejné věci již u soudu
neprobíhá nebo neproběhlo, neboť v takovém případě by mohla projednání žaloby bránit překážka věci
zahájené nebo rozsouzené, což by mělo za následek zastavení řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Spis je předán soudci, který posoudí, zda je okresní soud věcně a místně příslušný k projednání žaloby. Pokud
by se domníval, že k projednání žaloby je příslušný krajský soud, předložil by podle § 104a odst. 2 OSŘ věc
k posouzení nadřízenému soudu, kterým by byl Vrchní soud v Praze. Pokud by měl za to, že není k projednání
místně příslušný, vyslovil by místní nepříslušnost a věc postoupil k projednání příslušnému okresnímu soudu
(podle § 105 OSŘ). V našem modelovém případě je soud věcně i místně příslušným k projednání žaloby.
Soud dále zkoumá, zda žaloba nemá takové formální nebo obsahové nedostatky, které by bránily jejímu
projednání. V daném případě lze žalobě vytknout minimálně následující:
-
Pokud zná žalobce datum narození nebo rodné číslo žalovaného, je vhodné jej uvést, aby nemohlo dojít
k záměně v případě, kdy na stejné adrese budou bydlet dvě osoby stejného jména a příjmení.
-
Žalobce je v žalobě povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, na kterých se zakládá jeho pohledávka. Je
nedostatečné, když žalobce uvedl, že důvodem pohledávky je nezaplacená faktura za provedené práce.
-
Žalobce je povinen uvést, čeho se žalobou domáhá, zde je jasné, že žalobce se domáhá zaplacení částky
40.000,- Kč, není však jasné, od jakého data požaduje úroky z prodlení, zda sazba 25% je sazbou roční a zda
byla tato sazba úroků z prodlení smluvena.
-
Žaloba musí být předložena ve dvojím vyhotovení, aby jedno vyhotovení mohlo být doručeno žalovanému
a jedno aby zůstalo soudu.
Výzva k odstranění vad žaloby, doplňující podání žalobce
K odstranění vad žaloby vyzve soud žalobce usnesením. V usnesení soud žalobci vysvětlí, v čem spatřuje
nedostatky žaloby a jak mají být tyto nedostatky odstraněny. K odstranění vad žaloby soud stanoví žalobci
lhůtu, zpravidla 15 denní a žalobce poučí o tom, že pokud nebudou vady žaloby odstraněny, soud žalobu podle
§ 43 odst. 2 OSŘ odmítne.
Usnesení doručí žalobci, v našem případě poštou, protože žalobce nemá datovou schránku.
Žalobce v našem modelovém případě reagoval na výzvu soudu a ve lhůtě k tomu určené zaslal soudu
následující podání:
Věc: doplnění žaloby o zaplacení částky 40.000,- Kč - ke sp.zn. 10C 369/2013
Tímto doplňuji na výzvu soudu žalobu takto:
Žalovaným je pan Jiří Vopička, narozený 15.5.1962, bytem Krátká 555, Hradec Králové.
Částka 40.000,- Kč představuje cenu zednických a obkladačských prací, které jsem provedl v červnu 2013 na
základě ústně uzavřené smlouvy pro žalovaného při rekonstrukci koupelny na adrese trvalého bydliště
žalovaného. Cenu jsem vyúčtoval po provedení díla fakturou č. 12345 ze dne 30.6.2013, jež byla splatná do
15.7.2013. Žalovaný mi cenu prací neuhradil ani přes četné ústní a telefonické upomínky.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jiné listiny, než fakturu, k dispozici nemám. Práce mi pomáhal provést pan Milan Zedník, bytem Přímá 666,
Hradec Králové, který může jako svědek potvrdit, že práce byly pro žalovaného podle jeho požadavků řádně a
včas provedeny.
Navrhuji proto, aby soud vydal tento
rozsudek:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s 25% úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 40.000,Kč od 16.7.2013 do zaplacení a dále je povinen žalobci nahradit náklady řízení.
Jan Novák
narozený 28.2.1980
Dlouhá 444
Dvojmo
Výzva k zaplacení soudního poplatku, platba poplatku žalobcem
Po doručení výše uvedeného doplnění žaloby dospěl soud k tomu, že vady žaloby byly odstraněny a že žaloba je
projednatelná.
Nejprve tedy vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Poplatková povinnost vznikla žalobci podáním
žaloby. Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 40.000,- Kč činí podle položky 1 Sazebníku soudních
poplatků, který tvoří přílohu k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, 5% ze žalované částky, tedy 2.000,Kč. Pokud by si žalobce vypočítal soudní poplatek sám, mohl splnit poplatkovou povinnost vylepením kolkových
známek v hodnotě 2.000,- Kč na žalobu. Vzhledem k tomu, že tak žalobce neučinil, vyzval soud žalobce
k zaplacení soudního poplatku usnesením. Žalobce má tak možnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené lhůtě
kolkovými známkami nebo převodem na bankovní účet uvedený ve výzvě k zaplacení soudního poplatku.
Ve výzvě je obsaženo i poučení o následku nezaplacení soudního poplatku: nebude-li soudní poplatek zaplacen,
soud řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 OSŘ platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od
soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
V našem modelovém příkladu žalobce soudní poplatek za žalobu včas zaplatil.
Výzva žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě, vyjádření žalovaného
Podle § 172 OSŘ platí, že soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební
rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností
uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu
žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který
platební rozkaz vydal.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V našem případě se soudce rozhodl, že platební rozkaz nevydá, neboť měl vážné pochybnosti o oprávnění
žalobce domáhat se po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v sazbě 25% p.a. Podle § 517 odst. 2 občanského
zákoníku platí, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle
plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1
vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby
stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu
pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. K 30.6.2013 činila repo sazba ČNB 0,05%,
zákonný úrok z prodlení tak v posuzovaném případě činí 8,05% p.a.
Soud žalobu včetně jejího doplnění doručil do vlastních rukou žalovanému a podle § 114a odst. 2 písm. a) OSŘ
jej vyzval, aby se ve stanovené lhůtě (obvykle 15 dnů od doručení žaloby) k žalobě vyjádřil a aby soudu předložil
listinné důkazy, jichž se bude dovolávat.
Na výzvu reagoval žalovaný vyjádřením ve znění
Věc: vyjádření k žalobě sp.zn. 10C 369/2013
Obdržel jsem žalobu podanou panem Janem Novákem o zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím a ve
stanovené lhůtě podávám toto vyjádření:
Nečiním sporným, že na základě ústní dohody prováděl žalobce zednické a obkladačské práce na rekonstrukci
koupelny na adrese mého trvalého bydliště, a že cena díla byla sjednána pevnou částkou 40.000,- Kč.
Žalobce však v žalobě opomenul uvést, že v průběhu prací obdržel dne 1.6.2013 zálohu ve výši 15.000,- Kč a že
dílo nedokončil (nebyla položena dlažba na podlaze v koupelně).
Proto navrhuji zamítnutí žaloby.
Jiří Vopička
Příloha: doklad o zaplacení zálohy z 1.6.2013
Dvojmo
Zjištění stanoviska žalobce k vyjádření žalovaného, částečné zpětvzetí žaloby
S ohledem na obsah vyjádření žalovaného bude vhodné, aby soud zaslal toto vyjádření žalobci, který by měl mít
možnost seznámit se se stanoviskem žalovaného ještě před soudním jednáním a aby na toto stanovisko mohl
potřebným způsobem reagovat.
V našem případě žalobce uznal, že žalovaný skutečně zálohu na provedení prací ve výši 15.000,- Kč zaplatil, a
proto vzal žalobu částečně do výše 15.000,- Kč zpět. Učinil tak podáním tohoto znění:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Věc: částečné zpětvzetí žaloby - ke sp.zn. 10C 369/2013
Vzhledem k tomu, že žalovaný skutečně dne 1.6.2013 zaplatil zálohu na provedení prací, beru tímto žalobu do
výše 15.000,- Kč s příslušenstvím zpět.
Nadále však trvám na tom, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 25.000,- Kč s příslušenstvím.
Dílo bylo žalobcem řádně provedeno a dokončeno. Provedení pokládky dlažby v koupelně nebylo předmětem
smlouvy, proto nebylo žalobcem provedeno.
Jan Novák
narozený 28.2.1980
Dlouhá 444
Dvojmo
Podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo
zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
Podle § 10 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění platí, že soud vrátí žalobci
zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.
Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku).
Soudní poplatek za žalobu o zaplacení částky 25.000,- Kč činí 1.250,- Kč, proto soud zároveň v usnesení o
částečném zastavení řízení rozhodne o vrácení části soudního poplatku ve výši 750,- Kč žalobci.
Nařízení soudního jednání
Následně soud nařídí k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti
je třeba (v našem případě rovněž žalobcem zmíněného svědka Milana Zedníka).
Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů
přede dnem, kdy se jednání má konat.
Odročit nařízené soudní jednání k návrhu účastníků řízení lze jen tedy, je-li soudu omluva doručena včas a má-li
účastník závažné důvody, pro které o odročení jednání žádá.
Průběh soudního jednání je upraven v ust. § 115 až § 119a OSŘ.
1.3. Případová studie: zpracování vadné přihlášky insolvenčním správcem
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
J. Maršíková
A) Obsah doručené přihlášky a příloh
Věřitel Česká spořitelna a.s. podal dne 25.10.2012 přihlášku 4 nezajištěných pohledávek za dlužníkem
v celkové výši 224.118,29 Kč.
Pohledávka č.1) byla přihlášena v celkové výši 82.051,25 Kč a sestávala z jistiny ve výši 80.646,50 Kč, kde jako
důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o úvěru č. 3188499803 ze dne 15.6.2007. Hotovostní úvěr ve výši
150.000,- Kč vyčerpán“, a z příslušenství ve výši 1.404,75 Kč, kde bylo uvedeno „řádný úrok, úrok z prodlení,
poplatky dle smlouvy čl. 8, 10, 12“.
důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o úvěru č. 3196981843 ze dne 7.7.2008.. Hotovostní úvěr ve výši
150.000,- Kč vyčerpán hotově“, a z příslušenství ve výši 1.763,28 Kč, kde bylo uvedeno „řádný úrok, úrok
z prodlení, poplatky dle smlouvy čl. 3, 4, 10“.
důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o úvěru č. 3190151873 ze dne 11.9.2007. Hotovostní úvěr ve výši
50.000,- Kč vyčerpán“, a z příslušenství ve výši 899,44 Kč, kde bylo uvedeno „řádný úrok, úrok z prodlení,
poplatky dle smlouvy čl. 8, 10, 12“.
Pohledávka č.4) byla přihlášena v celkové výši 1.415,34 Kč s sestávala z jistiny ve výši 1.414,50 Kč, kde jako
důvod pohledávky bylo uvedeno: “Smlouva o sporožirovém účtu č. 5047408 (nové číslo 1243590003) ze dne
18.7.2000 “, a z příslušenství ve výši 0,84 Kč, kde bylo uvedeno „úrok z prodlení dle Smlouvy a Oznámení ČS “.
K přihlášce připojil věřitel jako přílohy výše uvedené 3 smlouvy o úvěru, doklady o vyčerpání úvěrů, přehledy
zachycující stav jednotlivých úvěrů (z nichž je mimo výše nesplacené jistiny patrno, jakou částku představují
úroky, jakou úroky z prodlení a jakou poplatky), smlouvu o sporožirovém účtu, výpis z obchodního rejstříku
věřitele a pověření pro zaměstnance k podání přihlášky.
Přihláška pohledávky je připojena jako příloha případové studie.
Hodnocení stavu:
V přihlášce je věřitel povinen uvést důvod přihlášky, tedy popsat rozhodující skutečnosti, na kterých se
jeho pohledávka zakládá. Věřitel sice vyjádřil důvod pohledávky (jak v případě jistiny, tak v případě
příslušenství) nešťastným způsobem, nicméně z textu přihlášky ve spojení s připojenými přílohami je
nepochybné, že jistinou pohledávky č. 1) až č.3) je jistina nesplaceného úvěru. Pokud jde o příslušenství, pak
z příloh je patrno, jakou částku přihlašuje věřitel na úrocích, jakou na úrocích z prodlení a jakou na poplatcích.
Přihláška pohledávky tedy není vadná. Pokud insolvenčnímu správci nebylo zřejmé, jak se věřitel
k přihlašovaným pohledávkám dopočítal, mohlo to být maximálně důvodem pro popření pohledávky při
přezkumném jednání.
B) Přezkumné jednání a výzva insolvenčního správce k odstranění vad přihlášky
Dne 26.11.2012 proběhlo ve věci přezkumné jednání. Insolvenční správce připravil pro přezkum pouze
pohledávku č.4 ve výši 1.415,34 Kč; tato pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna. Pohledávky č. 1) až
č. 3) nebyly přezkoumány, neboť insolvenční správce považoval přihlášku těchto pohledávek za vadnou a
věřiteli zaslal výzvu k odstranění vad přihlášky a v době konání přezkumného jednání ještě věřiteli neuplynula
lhůta k doplnění přihlášky. Ve výzvě učiněné podle § 188 odst. 2 IZ vytkl věřiteli vady přihlášky pohledávek č. 1)
až č.3) a poučil věřitele, aby odstranil vady přihlášky tím, že
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
„shodně o všech 3 pohledávek doplní přehled, čemu konkrétně odpovídá jistina, jak byla navyšována
úroky apod. ve smyslu bodu 14. Smlouvy a jejich vyčíslení, a to za celé období trvání smluvního
vztahu,
-
shodně o všech tří pohledávek doplní přehled úhrad dlužníka za celé období trvání smluvního vztahu,
-
shodně o všech tří pohledávek doplní důkazy, které prokazují, že pohledávky nejsou promlčeny“
Věřitel byl poučen, že vady má odstranit do 15 dnů od doručení výzvy, a to podáním adresovaným
insolvenčnímu soudu.
Z připojené doručenky bylo patrno, že výzva byla věřiteli doručena 21.11.2012.
Tabulka jako podklad pro přezkumné jednání a výzva věřitele k odstranění vad přihlášky jsou připojeny jako
příloha k případové studii.
Hodnocení stavu:
Postup insolvenčního správce, který vyzval věřitele k odstranění vad přihlášky podle § 188 odst. 2 IZ, nebyl
správný. Měl pohledávky zařadit na přezkumné jednání, a pokud měl za to, že existence pohledávek nebyla
věřitelem přílohami k přihlášce prokázána, měl pohledávky do důvodu, popř. do výše popřít.
C) Reakce věřitele na výzvu insolvenčního správce
Přestože insolvenční správce správně poučil věřitele o tom, že pokud věřitel odstraňuje vady přihlášky, musí tak
učinit v určené lhůtě a předepsaným způsobem tak, že doplnění přihlášky doručí insolvenčnímu soudu, věřitel
dne 3.12.2012 doručil požadované úpravy a vypracované sestavy zachycující pohyby na úvěrových účtech
pouze k rukám insolvenčního správce, nikoliv však insolvenčnímu soudu.
Hodnocení stavu:
Nesprávně se zachoval i věřitel. Předně jakékoliv doplnění přihlášky je věřitel povinen vždy doručit
insolvenčnímu soudu tak, aby se měl s tímto doplněním možnost seznámit vedle insolvenčního správce nejen
insolvenční soud, ale i ostatní věřitelé dlužníka (kteří jsou mimochodem rovněž oprávněni popírat pohledávky
jiných věřitelů a mají tedy nárok na kompletní informace).
Dále bylo na místě, aby věřitel, pokud nesouhlasí s názorem insolvenčního správce, že přihláška pohledávky je
vadná, se proti postupu insolvenčního správce písemně ohradil (což věřitel v posuzovaném případě učinil až
v odvolání proti odmítnutí přihlášek.
D) Návrh insolvenčního správce na odmítnutí přihlášky
Podáním ze dne 15.1.2013 informoval insolvenční správce insolvenční soud o tom, že sice od věřitele obdržel
doplnění přihlášky, nicméně toto doplnění věřitel neprovedl prostřednictvím insolvenčního soudu, ačkoliv byl
v tomto směru věřitel insolvenčním správcem řádně poučen. Navrhl proto, aby insolvenční soud usnesením
odmítl pohledávky věřitele pod č. 1) až č. 3) s tím, že věřitel Česká spořitelna a.s. zůstane účastníkem
insolvenčního řízení pouze pro zjištěnou pohledávku č.4).
Sdělení insolvenčního správce je připojeno jako příloha k případové studii.
Hodnocení stavu:
Správný byl postup insolvenčního správce v tom, že k návrhu na odmítnutí přihlášky připojil výzvu,
kterou adresoval věřiteli, a doklad o jejím doručení. Správný je v obecné rovině i názor insolvenčního správce,
že pokud je podání, jímž věřitel odstraňuje vady přihlášky, doručeno pouze insolvenčnímu správci (nikoliv
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenčnímu soudu), nesplnil věřitel povinnost včas odstranit vady přihlášky a je na místě takovou přihlášku
odmítnout.
Nicméně toto platí jen v případě, že přihláška pohledávky skutečně vykazuje vady a že je tedy postup
podle § 188 odst. 2 IZ na místě, což není posuzovaný případ.
E)
Odmítnutí přihlášky insolvenčním soudem
Insolvenční soud rozhodl příslušnou soudní tajemnicí usnesením podle § 185 IZ o nepřihlížení k pohledávkám a
o odmítnutí pohledávek věřitele. Výrok usnesení zněl
takto:
I.
Soud nepřihlíží k přihlášce pohledávek věřitele Česká spořitelna a.s., IČ: 45244782, doručené
soudu dne 30.10.2012, v části pohledávky P 5/1 ve výši 82.051,25 Kč, P 5/2 ve výši 115.438,59
Kč a P 5/3 ve výši 25.213,11 Kč.
II.
Přihláška pohledávek věřitele Česká spořitelna a.s., IČ: 45244782, se odmítá v části pohledávky
P 5/1 ve výši 82.051,25 Kč, P 5/2 ve výši 115.438,59 Kč a P 5/3 ve výši 25.213,11 Kč.
III.
Právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele v rozsahu odmítnutých pohledávek
v insolvenčním řízení (ust. § 185 IZ).
Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že věřitel na výzvu insolvenčního správce neodstranil vady přihlášky a že
marným uplynutím lhůty k odstranění vad se k přihlášce nepřihlíží.
Usnesení o odmítnutí přihlášky je připojeno jako příloha k případové studii.
Hodnocení stavu:
V obecné rovině je správná formulace výroku použitého soudní tajemnicí pro tento typ usnesení. Nicméně
soudní tajemnice měla zjistit, že správce neměl důvod postupovat podle § 188 odst. 2 IZ, návrhu na odmítnutí
přihlášky proto neměla vyhovět, popř. v pochybnostech měla předložit návrh insolvenčního správce a přihlášku
k posouzení insolvenčnímu soudci a řídit se pak pokyny insolvenčního soudce.
F)
Odvolání věřitele proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky
Věřitel napadl v zákonné lhůtě usnesení o odmítnutí přihlášky odvoláním. V odvolání věřitel sice přiznal
pochybení v tom, že doplnění přihlášky neodeslal insolvenčnímu soudu, ale pouze k rukám insolvenčního
správce, namítl však, že přihláška pohledávek nebyla vadná a že insolvenční správce neměl postupovat podle §
188 odst. 2 IZ.
Pokud insolvenční správce nebyl schopen z příloh připojených k přihlášce přezkoumat důvodnost přihláškou
uplatněných pohledávek, mohl věřitele neformálně vyzvat k předložení potřebných podkladů, popř. mohl při
přezkumném jednání rovnou pohledávky popřít s odůvodněním, že věřitel existenci uplatněných pohledávek
neprokázal.
Odvolání je připojeno jako příloha k případové studii.
Hodnocení stavu:
Odvolání bylo věřitelem podáno včas. Argumentace věřitele v odvolání je správná. Věřitel opírá svůj
názor o publikovanou judikaturu odvolacího insolvenčního soudu, kterou dokonce v odvolání cituje.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
G) Rozhodnutí soudu o odvolání věřitele
Soudní tajemnice předložila odvolání spolu s napadeným rozhodnutím a přihláškou věřitele insolvenčnímu
soudci, který podle rozvrhu práce vykonává v daném insolvenčním řízení dohled. Ten shledal odvolání
důvodným a usnesení o odmítnutí přihlášky pohledávek vydané soudní tajemnicí zrušil. V odůvodnění dospěl
k závěru, že přihláška pohledávky není vadná pro neúplnost či neurčitost, když je zřejmé, jaké částky a z jakého
důvodu věřitel přihláškou uplatnil.
Rozhodnutí insolvenčního soudce o odvolání je připojeno jako příloha k případové studii.
Hodnocení stavu:
Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících v platném znění platí, že proti
rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem (nebo soudním tajemníkem) v občanském soudním řízení lze
podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se
však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět.
Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.
Správně tedy postupovala soudní tajemnice, když spis s odvoláním nepředkládala odvolacímu soudu, kterým je
Vrchní soud v Praze, ale soudci vykonávajícímu dohled v daném insolvenčním řízení. Pokud by insolvenční
soudce odvolání důvodným neshledal, předložil by věc s příslušnou zprávou odvolacímu soudu sám.
H) Zvláštní přezkumné jednání
Insolvenční správce veden názorem insolvenčního soudu, požádal o svolání zvláštního přezkumného jednání.
Při něm byly pohledávky věřitele Česká spořitelna a.s. č. 1) ve výši 82.051,25 Kč, pohledávka č. 2) ve výši
115.438,59 Kč a pohledávka č. 3) ve výši 25.213,1 Kč přezkoumány a zjištěny, když je ani insolvenční správce,
ani dlužník nepopřel.
Pokud by i nadále po doplnění požadovaných podkladů insolvenční správce zastával názor, že existence
přihlášených pohledávek nebyla věřitelem prokázána, při přezkumném jednání by pohledávky popřel co do
důvodu nebo co do výše. Existence popřených pohledávek by byla pak předmětem incidenčního sporu o
pravost nebo výši popřených nevykonatelných pohledávek.
Žádost o svolání zvláštního přezkumného jednání s podklady pro přezkum jsou připojeny jako příloha
k případové studii.
1.4. Modelový případ: Trestně právní aspekty insolvence – neexistence účetnictví v insolvenčním
řízení
P. Berger
Jaroslav Požár byl jediným společníkem, jednatelem i zaměstnancem společnosti Alfa s.r.o., která podnikala
v oblasti marketingových služeb. Aby mohl financovat své podnikatelské aktivity, uzavřel jménem své
společnosti smlouvu s bankou „Krásné ztráty“, která mu půjčila více jak 4 miliony korun. Stejně tak si pan Požár
na leasing pořídil osobní automobil, aby mohl dojíždět za svými klienty.
Postupem času přestala společnost své závazky vůči věřitelům splácet. Vědom si špatných výsledků své
společnosti, rozhodl se pan Požár konat. Spálil důležitou část účetnictví tak, aby tyto záznamy nikdo jiný nemohl
objevit, a následně se dohodl se svým známým Janem Prostředníkem, kterému vystavil zvláštní plnou moc na
dobu neurčitou, kterou ho zplnomocnil ke svému zastupování jako společníka a jednatele společnosti a to
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
zejména mimo jiné při rozhodnutích na valné hromadě společnosti a rozhodnutí o převodu obchodního podílu
a změně statutárního orgánu.
Pan Prostředník nelenil, odvolal pana Požára z funkce jednatele společnosti a uzavřel smlouvu o převodu
obchodního podílu s panem Borisem Bílým. Pan Bílý, ruský občan, s tímto souhlasil a po převodu obchodního
podílu se stal jediným společníkem i jednatelem společnosti. Pan Bílý však ve společnosti nikdy jako jednatel
fakticky nepůsobil a nijak se nepodílel na chodu společnosti. Navíc mu pan Prostředník ani pan Požár v této
souvislosti až do současné doby, nepředal účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu
hospodaření a majetku společnosti nebo k jejich kontrole.
Tak učinil i přesto, že pan Požár dále podílel na činnosti společnosti tím, že nechával bývalou účetní společnosti
připravovat či odesílat přehledy na pojistné na sociální zabezpečení za jeho osobu jako zaměstnance
společnosti na Pražskou správu sociálního zabezpečení Praha a zároveň se on sám společně bývalou účetní, bez
účasti a vědomí v té době současného jednatele společnosti Borise Bílého, zúčastnil kontroly učiněné u
společnosti ze strany Pražské správy sociálního zabezpečení v době kdy již nebyl jednatelem ani společníkem
společnosti a kdy dle jeho tvrzení již předal veškeré účetní záznamy společnosti novému jednateli Borisi
Šťastnému.
Věřitelům mezitím došla trpělivost a tak nedlouho po jmenování pana Bílého jednatelem podali na společnost
insolvenční návrh. Insolvenční správce se snažil pana Bílého kontakt, avšak marně. Pan Bílý se nezdržoval ani na
místě trvalého bydliště, ani na místě zveřejněném v obchodním rejstříku, nýbrž žil na jakési zapadlé ubytovně,
takže insolvenčnímu správci bylo prakticky znemožněno se s ním účinně zkontaktovat.
Za uvedených okolností se insolvenční správce rozhodl, že podá na pana Požára i pana Bílého trestní oznámení.
Policie ČR si jej proto předvolala k podání vysvětlení, které sepsala úředním záznamem.
Pan Požár se ne Policii bránil tím, že při převodu obchodního podílu na pana Bílého požadoval po panu Bílém,
aby mu ukončil jeho pracovněprávní poměr. Jak dodal, to, že je stále zaměstnancem, zjistil až od insolvenčního
správce. Zároveň upozornil na to, že při převodu obchodního podílu pana Bílého upozornil na všechny závazky
společnosti a dále, že pana Bílého v té době znal již asi rok nebo dva. Své vysvětlení ukončil tím, že panu Bílému
po převodu obchodního podílu předal dvě krabice s veškerým účetnictvím.
Policie v dané věci předvolala k podání vysvětlení i pana Bílého. Ten popřel, že by od pana Požára převzal
jakékoli účetnictví, údajně ho měl pan Požár uklidnit sdělením, že se o vše stará účetní a že se on i nadále bude
starat o provoz společnosti. Pan Požár měl dle jeho sdělení zhruba ještě půl roku po převodu obchodního
podílu ve společnosti působit, nicméně po čase dal pan Bílý najevo, že nemá zájem provozovat společnost,
z které „nic nemá“. Závěrem uvedl, že o dluzích společnosti nic nevěděl, i kvůli tomu, že mu žádné účetnictví
předáno nebylo.
Policie na základě těchto vysvětlení a následných výsleších, kde pan Požár využil svého práva nevypovídat,
zahájila trestní stíhání proti obviněnému panu Požárovi pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a
jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr.
zákoníku.
Proti usnesení, které bylo zahájeno trestního stíhání pana Požára, podal jmenovaný prostřednictvím obhájce
v zákonné lhůtě stížnost, v které zejména namítal, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro vydání usnesení
dle § 160 odst. 1 tr. řádu, neboť se nedopustil žádné jednání v rozporu s platnými právními předpisy. Pan Požár
uvedl, že trvá na tom, že novému společníkovi a jednateli (panu Bílému) společnosti Alfa s.r.o. předal dvě
krabice účetnictví. Z tohoto důvodu nemohl vyhovět písemné výzvě insolvenčního správce, neboť
požadovanými účetními materiály nedisponoval. Stížnost uzavřel tím, že svým jednáním nenaplnil znaky
skutkových podstat přečinů dle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a dle § 225 tr. zákoníku. Navrhl proto zrušit stížností
napadené usnesení policejního orgánu.
Následně státní zástupce přezkoumal stížností napadené usnesení policejního orgánu, jakož i řízení, které mu
předcházelo, a dospěl k závěru, že usnesení policejního orgánu je nesprávné, takže stížnost obviněného je třeba
považovat za důvodnou.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení dle § 225 se dopustí ten, kdo v insolvenčním řízení maří
nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení. Podstatou
tohoto přečinu je takové jednání, a to nejen dlužníka, které buď zcela brání tomu, aby byly náležitě uspořádány
majetkové vztahy dlužníka, který je v úpadku, k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem, nebo alespoň ztěžuje
dosažení tohoto cíle.
Insolvenční řízení je upraveno zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který
vymezuje pravidla pro řešení úpadku a
hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání
majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozící úpadkem a k co nejvyššímu a
zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.
Podstatou jednání pachatele, jak již uvedeno, je maření nebo hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního
správce, přitom postačí kterékoliv z tohoto jednání. Maření výkonu funkce insolvenčního správce znamená
usilovat o znemožnění takového výkonu funkce v době, kdy má být splněna, v důsledku jednání pachatele
insolvenčního řízení, které mu ukládá zákon nebo rozhodnutí insolvenčního soudu.
Jednání pachatele nemusí zcela zmařit výkon insolvenčního správce, postačí, když je k tomu způsobilé. Hrubé
ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce je pak takové jednání pachatele, který vytvoří podmínky, v
důsledku
nichž je třeba k výkonu funkce insolvenčního správce vynaložit podstatně více energie, času a prostředků, než
by jinak bylo nutné. Jednání dlužníka, který maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce může
spočívat zejména v nesplnění povinností poskytovat insolvenčnímu správci součinnost směřující ke zjišťování
majetkové podstaty, včetně nepředložení seznamu majetku, neumožnění přístupu insolvenčnímu správci na
všechna místa, kde má dlužník majetek, atd. Pokud jde o zavinění pachatele, vyžaduje se v tomto případě
úmysl, ať přímý či nepřímý.
Vycházeje ze shora uvedeného, konstatoval státní zástupce, že spisový materiál dosud neobsahuje žádné
důkazy, které by takové jednání, tedy maření či hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce,
prokazovalo.
Insolvenční správce do protokolu u policejního orgánu sám uvedl, že předchozího jednatele fimy pana Požára
neoslovoval, provedl standardní šetření k majetku úpadce a zjistil, že žádný majetek u úpadce není a účet je
záporný.
Insolvenční správce nevyužil možnosti, aby požádal insolvenční soud, aby
vyzval jednatele dlužníka, úpadce k prohlášení o majetku před soudem.
P. Požár za tohoto stavu proto ani nemohl úmyslně mařit či čímkoliv ztěžovat výkon funkce insolvenčního
správce.
Ustálená judikatura (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 777/2005-T 811) rovněž požaduje, aby nad rámec
výše uvedeného bylo specifikováno, jaké konkrétní účetní doklady pachatel odmítl předat insolvenčnímu
správci a jakým způsobem jejich nepředání insolvenčnímu správci ohrozilo úplné a správné zjištění majetku
patřícího do konkurzní podstaty nebo jeho zpeněžení.
Předpokladem této trestní odpovědnosti pak je, že obv. Požár měl takové účetní doklady ve své dispozici a
mohl je vydat insolvenčnímu správci. Tyto skutečnosti však ze spisového materiálu nevyplývali. Nebyly proto
naplněny všechny formální znaky skutkové podstaty předmětného přečinu, když lze pochybovat i o naplnění
subjektivní stránky tohoto přečinu.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pokud jde o přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku,
je třeba uvést, že obecně znaky tohoto přečinu se policejní orgán zabýval již v usnesení, jímž bylo zahájeno
trestní stíhání pana Požára.
Policejní orgán v mezidobí obstaral další důkazní materiál, ze kterého vyvodil, že došlo k naplnění znaku
„zatajení“ účetních dokladů, což vyplývá z jeho usnesení o zahájení trestního stíhání pana Požára. Policejní
orgán však nevzal v úvahu, že se musí jednat o konkrétní účetní knihy, zápisy, nebo jiné podklady, které slouží
„k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole“, a v důsledku kterých dojde k reálnému
„ohrožení majetkových práv jiného“, tedy Alfa s.r.o. a jejich věřitelů přihlášených se svými pohledávkami do
Bylo spíše vycházeno z obecné úvahy, že pokud je zatajeno účetnictví, vždy to má za následek ohrožení
majetkových práv věřitele, což akceptovat nelze.
Popis skutku uvedený v usnesení dle § 160/1 tr. řádu (o zahájení trestního stíhání pana Požára) v tomto směru
byl proto nepřezkoumatelný a státní zástupce tedy musel podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušit jako nezákonné
usnesení policejního orgánu, jímž zahájil trestní stíhání pana Požára.
K této problematice se ve své judikatuře opakované vyjádřil Ústavní soud ČR tak, že skutková podstata každého
trestného činu je charakterizována i tzv. objektivní stránkou, jejímiž obligatorními znaky jsou jednání, následek
a příčinný vztah (kauzální průběh), mezi jednáním a následkem. Všechny tyto znaky (jejich existence) musí být v
každé konkrétní věci prokázány. Pachatel nemůže být trestně odpovědný pokud svým jednáním v příčinném
vztahu nezpůsobí následek, a proto pak nenastává jeho trestní odpovědnost.
2.1.EKONOMICKÉ A FINANČNÍ ASPEKTY INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ
J. Pour
Úvod
Předchozí úprava zákona o konkursu a vyrovnání (ZKV) řešila právnickou i fyzickou osobu podnikatele,
která se dostala do úpadku a tedy, která byla předlužena, kdy předlužením se rozumí stav, kdy má dlužník více
věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu majetku.
Po celou dobu platnosti zákona o konkursu a vyrovnání volala odborná veřejnost po změně, novelizaci, tedy
úplné rekodifikaci konkursního práva, která byla obsažena v zákoně o konkursu a vyrovnání a která přinesla
řadu hlubokých zásahů a změn. Význam přijatého insolvenčního zákona je z hlediska legislativního procesu
zcela unikátní, neboť jde o velkou rekodifikaci právního odvětví dokončenou za dobu cca 13 let.
Zákon o konkursu a vyrovnání byl ve své podstatě orientován na průměrného dlužníka, což byl malý
podnikatel (obchodník či živnostník) s omezeným počtem věřitelů, kteří se mohli konkursního řízení přímo
účastnit a kontrolovat optimální uspokojení zpeněžováním dlužníkova majetku. Vůbec se však nepočítalo
s úpadkem velkých podniků, továrních komplexů, holdingů a dalších velkých celků, a už vůbec se nepočítalo
s tím, co úpadek takových velkých kolosů bude přinášet.
I když v průběhu let byl zákon o konkursu a vyrovnání více než 15x novelizován, nedařilo se dosáhnout
takového efektu, který by odrážel veškeré nároky tržního hospodářství. Byla tu však i nutnost řešit
transparentnost a předvídatelnost úpadkového řízení, dále i možnost umožnit věřitelům ve větší míře průběh
samotného úpadkového řízení a snahu, kdy i dlužník svůj úpadek řešil sám. Důležitým prvkem je však i sanace
dlužníka tam, kde se takový postup ukáže vhodným a dále i zrychlení a zefektivnění úpadkového řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nemalou měrou nový insolvenční zákon ovlivnilo i to, že byl při rekodifikaci brán zřetel i na sociální aspekty
při úpadku větších podnikatelů. Právem můžeme konstatovat, že nová podoba insolvenčního zákona je
moderní právní předpis se všemi klady i zápory, které sebou tato skutečnost přináší.
Insolvenční řízení je řízením před insolvenčním soudem, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící
úpadek, a způsob jeho řešení. Řízení je vedeno podle zákona č.182/2006 – insolvenční zákon.
K zahájení insolvenčního řízení je nutno podat insolvenční návrh. K jeho podání je oprávněn dlužník, či
kterýkoliv věřitel dlužníka. Insolvenční návrh je adresován vždy místně příslušnému insolvenčnímu soudu.
Nezbytnou podmínkou však je, že insolvenční návrh musí být vždy opatřen úředně ověřeným podpisem a je-li
podáván návrh v elektronické podobě, pak zamčeným podpisem.
Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastávají okamžikem, kdy je v insolvenčním rejstříku
zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Časový údaj je veden v hodinách a minutách a je uveden
ve výroku zveřejňované vyhlášky.
Insolvenční řízení má dopad na dlužníka i věřitele. Dlužník může od zahájení insolvenčního řízení nakládat
s majetkovou podstatou pouze tak, aby nedošlo k podstatné změně skladby majetku. Tedy dlužník může i
nadále svůj majetek běžným způsobem užívat. Zákon mu zakazuje úkony, které se běžnému užívání vymykají.
Nesmí tedy po zahájení insolvenčního řízení svůj majetek prodat, pronajmout či darovat.
Pokud věřitelé vedou o svých pohledávkách soudní spory proti dlužníkovi, nic nebrání tomu, aby soud nařídil
jednání, žalobu projednal, provedl dokazování, vydal rozsudek a doručil jej účastníkům řízení. Tato možnost
existuje po celou dobu insolvenčního řízení v případě, že úpadek bude řešen oddlužením či reorganizací. Pouze
v případě prohlášení konkursu dochází k přerušení řízení, v rámci něhož se věřitelé domáhají své pohledávky za
dlužníkem.
Insolvenční soud dle § 134 IZ je povinen umožnit úkony směřující k rozhodnutí o návrhu nejpozději do 10 dnů
od podání insolvenčního návrhu. Soud musí být v této lhůtě efektivní a konat, tedy vyzvat účastníka ke složení
zálohy či doplnění návrhu a příloh, nebo zaslat dlužníkovi veřitelský návrh k vyjádření. V případě, že návrh
podává dlužník, je soud povinen rozhodnout nejpozději do 15 dnů od jeho podání. Jde o lhůty pořádkové, které
nevyvolávají žádné další důsledky.
Dle insolvenčního zákona jsou možnosti získání informací o insolvenčním řízení nejen pro účastníky řízení,
ale i pro veřejnost, a to prostřednictvím insolvenčního rejstříku.
Vliv moderních trendů úpadkového práva na podnikatele a výhody nové právní úpravy
insolventního zákona.
České insolvenční právo bylo donedávna považováno za nejhorší v celé Evropě a to zejména z důvodu
neúměrného prodlužování řízení. Novelizace přinesla řadu změn, a to zejména způsob uspokojování věřitelů.
Nový stupeň vývoje úpadkového práva vychází z předpokladu, že typického představitele dlužníka
představuje střední podnikatel. Tito dlužníci potom mají několik set i několik tisíc věřitelů, kteří se mohou řízení
zúčastnit jen zprostředkovaně, takže nezbytností jsou věřitelské orgány. Hledal se způsob uspokojení věřitelů a
tak nově přichází v potaz pokračování dlužníkova podniku za realizace restrukturalizačních opatření. Začaly se
používat jiné sanační principy než vyrovnání, které se v českých podmínkách neosvědčilo.
Širší uplatnění nových sanačních metod mělo vliv i na sociální aspekty. Právem lze schválenou podobu
insolvenčního zákona považovat za moderní právní předpis. Pokud shrneme význam nových metod, můžeme
konstatovat, že nový insolvenční zákon řeší v celém rozsahu zásadní problémy úpadkového práva. Umožňuje
zajistit větší transparentnostúpadkového řízení a předvídatelnost celého řízení. Věřitelé mohou ve větší míře
ovlivnit průběh samotného úpadkového řízení a lze i motivovat dlužníka, aby svůj úpadek řešil sám. Důležité je i
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
to, že lze ozdravit dlužníka tam, kde se toto ozdravení ukáže jako vhodný postup a dá se i celé řízení zrychlit a
zefektivnit.
Jde o snahu zajistit větší transparentnost a předvídatelnost úpadkového řízení. Další výhodou je úsilí umožnit
věřitelům dlužníka ve větší míře ovlivnit průběh samotného úpadkového řízení a také motivovat dlužníka, aby
svůj úpadek řešil sám. Důležitá je i možnost sanace dlužníka tam, kde se takový způsob jeví jako rychlý,
efektivní a vhodný.
Účetní, daňový a právní pohled na insolvenční zákon, jeho praktická realizace
Insolvenční správce má v rámci insolvenčního řízení i řadu dalších povinností vyplývajících ze zákona 337/1992
Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy byly vloženy § 40a a § 40b, které řeší nedoplatky v insolvenčním řízení a
účinky insolvenčního řízení. K plnění této povinnosti je vhodné, aby insolvenční správce požádal správce daně o
sdělení, k jakým daním je dlužník registrován a o zaslání výpisu z daňového účtu poplatníka.
Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí
o úpadku, daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za část zdaňovacího období, která uplynula do
dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí, a za kterou dosud nebylo podáno. Zde však dochází ke střetu
lhůt, neboť finanční úřady mají většinou 30 denní lhůtu pro přihlášení svých nároků a daňový subjekt má
povinnost podat daňové přiznání či hlášení. U většiny případů potom dochází k úpravě výše pohledávky.
Zde je změna oproti dříve platné právní úpravě, neboť pokud insolvenční správce zjistí, že doklady jsou
nedostatečné a on nemůže splnit svou povinnost uloženou zákonem, a ani jiným způsobem nemůže zajistit
podklady ke splnění daňových povinností, tak insolvenčnímu správci zaniká povinnost učinit toto podání, musí
ale o tom vyrozumět správce daně a ve stejné lhůtě mu poskytnout i nezbytnou součinnost ke stanovení daně
dle pomůcek.
V průběhu insolvenčního řízení zůstávají lhůty pro podání daňového přiznání, hlášení či vyúčtování
zachovány.
Nový insolvenční zákon přinesl řadu změn, které zjednodušily práci insolvenčnímu správci, nicméně,
v účetnictví dlužníka je řada daňových a účetních operací, které nelze z dosažených daňových přiznání vyčíst a
tak nelze na insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby on provedl řadu zúčtování, inventarizaci a
zpracoval z dokladů, které jsou k dispozici, účetní závěrku a následně vyhotovil daňové přiznání.
Insolvenční správce musí být velice obezřetný a pokud mu dlužník účetnictví dodá, ale bez daňových
dokladů, je nutno do 30 dnů správci daně sdělit, že sice insolvenční správce podklady obdržel, ale jsou natolik
neúplné, že nemůže sestavit daňové přiznání za chybějící období, ale že poskytne správci daně součinnost.
Důležité je i sdělení, zda je insolvenčnímu správci známo, že dodané podklady dlužníkem jsou úplné a správné.
Insolvenční správce musí znát insolvenční zákon, ale zároveň musí mít i rozsáhlé znalosti zákona o účetnictví,
daňových zákonech, daňového řádu, dále musí vědět, zda se lze i formálně podepsat či spolupodepsat pod
daňové přiznání podávaná dlužníkem.
Dosavadní praxe potvrzuje, že zákon o účetnictví, daňová oblast, mzdová problematika a personalistika,
včetně celé řady novelizací a dále velké množství vydaných vyhlášek a předpisů jsou pro insolvenčního správce
a často i pro kompetentní rezortní pracovníky problémem, který v rámci insolvenčního řízení musejí řešit.
Účetní aspekty a standardy
Účetnictví a jeho základní zásady, podstata
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Každý podnikatelský subjekt potřebuje pro své řízení a rozhodování informace. Jedním ze zdrojů, který tyto
informace poskytuje účetnictví. Informace získané z účetnictví slouží nejen vlastníku účetní jednotky, ale i
ostatním uživatelům, se kterými přichází podnikatel do styku při své podnikatelské činnosti a to finančním
úřadům, bankám, dodavatelům, odběratelům a v okamžiku insolvence i insolvenčnímu správci.
Účetnictví tak zachycuje skutečný stav a pohyb majetku, závazků a pohledávek, finančních prostředků a
skutečný výsledek hospodaření.
-
-
-
vede se evidence z časového hlediska za účetní období
účetnictví se vede jako soustava účetních záznamů, k jejichž vyhotovení lze použít technických
prostředků, takovými účetními záznamy jsou účetní doklady, účetní knihy, účetní zápisy, účetní
uzávěrky
účetnictví se vede nepřetržitě po celou dobu existence účetní jednotky
účetnictví se vede úplně, průkazným způsobem a správně. Pro účetní jednotku to znamená, že
účetnictví zahrnuje veškeré činnosti podnikatelského subjektu, účetní záznamy pravdivě vypovídají o
její činnosti a lze je prokázat předepsaným způsobem
účetnictví se vede v peněžních jednotkách, v českém jazyce
zákon o účetnictví se vztahuje na všechny účetní jednotky, kterými jsou: právnické osoby mající sídlo
na území ČR; zahraniční osoby, které na území ČR podnikají; organizační složky státu; fyzické osoby,
které podnikají a jsou zapsány do obchodního rejstříku; ostatní fyzické osoby ( OSVČ)
Předmět účetnictví – účetnictví sleduje stav a pohyb veškerého majetku, závazků, kapitálu, náklady, výnosy a
výsledek hospodaření. Používá soustavu účtů, na které provádí záznamy podvojnými zápisy. Účetní záznamy se
provádí do účetních knih, které se skládají:
-
z hlavní knihy
z deníku
z knihy analytických účtů
z knihy podrozvrhových účtů
Fyzické osoby, které nejsou účetními jednotkami, vedou daňovou evidenci. Provádění této evidence
neupravuje zákon o účetnictví, ale zákon o dani z příjmů. Podstatou evidence je, že musí zajistit zjištění základu
daně z příjmů. Závazná forma vedení není předepsána.
Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví podvojnými zápisy v plném či zjednodušeném rozsahu.
Každý subjekt – tedy účetní jednotka - má povinnost vést účetnictví. Rozsah a způsob vedení stanoví zákon.
Účetní jednotka vede účetnictví jako celek a účtuje o stavu a pohybu majetku, jiných aktiv a jiných pasiv. Účtuje
o výnosech a sestavuje účetní uzávěrku.
Pro insolvenčního správce informace o těchto skutečnostech dávají smysl v případech, že je zřejmé, za jaký
organizační celek jsou tyto údaje zjištěny.
V praxi se stává, že právnickáosoba má zřízeno několik provozoven, z nichž každá vykonává jeden předmět
činnosti, taková právnická osoba musí vést pouze jedno účetnictví za celou účetní jednotku, i když má
provozovny v zahraničí. Taková účetní jednotka musí vést účetnictví či daňovou evidenci pro daňové účely dle
právních předpisů státu, na jehož území je umístěna, musí však vést zároveň české účetnictví, které bude
součástí účetní jednotky.
Fyzická osoba, která vede účetnictví a provozuje různé druhy podnikání, je povinna vést jedno účetnictví za
tyto druhy podnikání. Přesnější vedení lze zajistit vedením analytického členění účtů v případě, že existuje více
činností.
Účetnictví lze považovat za správné a úplné, pokud účetní jednotka postupuje podle zákona č. 563/ 1991 Sb.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Často nastává situace, kdy některé případy právní předpis neřeší a tak je nutno uplatnit jako správný postup
rozhodujícíprávní vztah podle jiných právních předpisů např. dle společenské smlouvy, stanov, smluvním
ujednáním mezi zúčastněnými subjekty apod.
České účetní předpisy jsou tedy založeny na pravidlech vymezujících postup, na respektování právní formy
různých transakcí a především vždy je nutno vycházet z právního vztahu skutečností, které jsou předmětem
účetnictví. V účetnictví se praktikuje princip podvojnosti, tj. účtuje se na dvou stranách účtů a to na Má dáti a
Dal za uplatnění principu souvztažnosti, který znamená, že se účetní případ zaúčtuje právě na těch dvou
stranách účtů, které zobrazují danou skutečnost. Účetnictví tedy jednoznačně určuje jednotlivé účetní případy.
V účetnictví je nutno určit i okamžik, kdy se účtuje o nákladu a o výnosu a naopak. Je tedy uplatňován i
akruální princip, tedy i zásada účtování do období, se kterým účtované období souvisí jak časově, tak i věcně.
Tento princip je zaveden v § 3 odst. 1 zákona o účetnictví a musí být účetní jednotkou dodržen. Pro
insolvenčního správce to znamená, že musí dohlédnout na to, aby nedošlo ke zkreslování hospodářského
výsledku tím, že by náklady byly vykázány v jiném účetním období než výnosy. Může však nastat situace, že
nelze tuto zásadu dodržet, potom účetní jednotka účtuje o daných skutečnostech do toho účetního období, ve
kterém byly zjištěny. Dojde-li přitom k opravě nákladů nebo výnosů minulých účetních období, je nutno podat
dodatečné daňové přiznání. Věcná a časová souvislost účtování o nákladech a výnosech je uplatňována i
v zákoně o dani z příjmu.
Význam akruálního principu je důležitý zejména pro zjištění výsledku hospodaření jako měřítka výkonnosti
firmy, pro ukazatele finančních analýz a výpočet základu daně.
Účetní doklady zákon definuje jako prokazatelné účetní záznamy, které musí obsahovat náležitosti §
11zákona o účetnictví. V běžné praxi lze konstatovat, že např. fakturace není účetním dokladem, ale jen
podkladem.
Oceňování v účetnictví probíhá jinak, než oceňují majetek insolvenční správci a i metody oceňování jsou
odlišné. Vlastní zásoby se oceňují ve výši vlastních nákladů, tedy bez kalkulovaného zisku. Dále je možno při
oceňování použít reálnou hodnotu, která nahrazuje opravnou reálnou hodnotu.
Veškeré doklady by měly být vyhotoveny bez zbytečného odkladu, ihned po zjištění skutečností, aby mohl
být účetní případ řádné zaznamenán do účetních knih formou účetního zápisu. Každá účetní operace musí být
podložena účetním dokladem. Mezi podklady pro účetní doklad patří obchodní smlouvy, objednávky, potvrzení
objednávky, zápisy z valných hromad, doklady související s vedenými právními spory atd. Občas je vyžadován
originální podpis a razítko, což ve smyslu §11 odst. 1, písmeno f je pouze podpisový záznam. Zákon o účetnictví
však nevylučuje k účetním dokladům připojit i další podepsané záznamy nebo jinou identifikaci. Vždy je nutná
originalita dokladu.
K průkaznosti účetnictví je nutno zajistit i ověření zjištěného a skutečného stavu majetku a závazků, což se
děje inventarizací, která je pro insolvenčního správce velice důležitá pro další vedení insolvenčního řízení.
Důležitou součástí zákona o účetnictví je účetní závěrka, která je nedílným celkem. Je tvořena rozvahou,
výkazem zisku a ztrát a přílohou, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené ve výkazu zisku a ztrát,
rozvaze. Dále musí zahrnovat přehled o peněžních tocích (cash flow), nebo přehled o změnách vlastního
kapitálu pokud je účetní jednotkou sestavován.
Zákon o účetnictví uvádí i termíny sestavení účetní závěrky v běžných případech a v mimořádných případech
(což bývá často insolvence).
Podstatné je auditování, zveřejňování. Pro jednotnost je ministerstvem financí vydán předpis, kterým se
provádějí některé ustanovení o účetnictví včetně příloh – české účetní standardy, ty jsou registrovány ve sbírce
zákonů a mají závazný charakter.
Účetnictví a jeho základní zásady,přesně popisují ekonomickou situaci firmy účetní uzávěrka prostřednictvím
účetních výkazů obsahujících uspořádané číselné hodnoty a komentáře v příloze účetní uzávěrky. Insolvenční
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
správce by ji měl umět číst, zjistit silné a slabé stránky firmy, rizika a cesty řešení. Z rozvahy, výkazu zisku a ztrát
a výkazu cash-flow by měl získat informace o finanční situaci a vyhlídkách do budoucna. Výsledek hospodaření
by mu měl ukázat ekonomickou výkonnost účetní jednotky, rozdělování zisku a současně by měl sloužit jako
podklad pro stanovení daně z příjmu.
Účetnictví je kvalitní a judikaturou uznaný důkazní prostředek sloužící k prokázání tvrzení podnikatele
dlužníka, zejména pak tvrzení uvedené v daňových přiznáních. Dlužníci často s daty v účetních výkazech účelově
manipulují tak, aby obsahovaly zkreslené a pro ně přijatelné informace.
Naším cílem je vymezení rámce dle platné legislativy pro práci a sestavení účetní závěrky pro účetní
jednotku pro dlužníky účtující v sestavě podvojného účetnictví a dále přiblížit jednotlivá ustanovení právních
předpisů v oblasti účetnictví, upozornit na jejich vzájemné vazby. Dále je nutno mít na zřeteli i daňové aspekty a
to jak z hlediska daně z příjmů, daně z přidané hodnoty.
Základním úkolem účetnictví je poskytování pravdivých informací o hospodaření firmy tak, aby mohla být na
jejich základě činěna ekonomická rozhodnutí.
Účetnictví by mělo dát insolvenčnímu správci přehled o skutečné majetkové situaci firmy a její finanční
výkonnosti. Tuto informaci nám dá účetní uzávěrka. Účetní jednotky jsou povinny při jejím sestavování
dodržovat obecně závazné účetní principy a zásady a to i v případech, kdy účetní jednotka praktikuje účetní
postupy, které nejsou účetními předpisy upraveny.
K základním zásadám patří:
-
účetní jednotka
vedení účetnictví
zásada věrného a poctivého zobrazení
správnost a úplnost účetnictví
princip souvztažnosti, opatrnosti, dokladovosti
České účetní standardy, zákon o účetnictví
České účetní standardy slouží k docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami a vydává
je Ministerstvo financí ČR, které současně vede i registr účetních standardů a oznamuje jejich vydání ve
Finančním zpravodaji.
České účetní standardy nejsou závazné, ale obsahují doporučené postupy a metody, které bychom při své
pracovní činnosti měli respektovat a tak se vyhnout rozporu se zákonem a vyhláškami.
Účetní jednotka by měla mít zpracovány vnitřní účetní předpisy. Do vnitřních předpisů není nutno opisovat
zákon o účetnictví a další předpisy, ale stačí vždy odvolávka na právní předpis. Vnitřní účetní předpis by měl být
návodem nebo pomůckou pro každodenní činnost.
Většinou obsahují:
-statut účetní jednotky
- systém zpracování účetnictví
- účtovaný rozvrh
- oběh účetních dokladů
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
- pravidla pro vnitropodnikové účetnictví
- oceňování majetku a závazků
- dlouhodobý a drobný hmotný a nehmotný majetek
- cenné papíry a podíly
- zásoby a jejich evidence
- zásady pro časové rozlišení nákladů a výnosů
- zásady pro tvorbu dohadných účtů
- evidence valutových a devizových operací
- zásady pro tvorbu a použití rezerv
- zásady pro použití opravných doložek
- plán inventarizací
- harmonogram účetní závěrky
- zásady pro vedení pokladny
- pracovní cesty a cestovní náhrady
- poskytování osobních ochranných prostředků popř. stravování zaměstnanců
Statut účetní jednotky by měl být doplněn o kopie:
-
výpisu z obchodního rejstříku
živnostenských listin
společenské smlouvy a stanov
organizačních schémat
zápisů z valných hromad
Pro potřeby insolvenčního správce jsou shora uvedené doklady důležité, neboť pro další činnost potřebuje
znát výši vkladu společníka či úpis akcií, výší úroků ze včas nesplacených vkladů, rozdělení zisku, povinnost a
způsob úhrady ztráty, splatnost vypořádacího podílu, rozdělení likvidačního zůstatku, způsob tvorby fondů a
další informace.
Vnitřní strukturu organizace by mělo zobrazit organizační schéma. Vnitřní struktura společnosti má vliv i na
způsob vedení účetnictví. Většina údajů čerpaných ze základních dokumentů je i povinnou přílohou k účetní
uzávěrce.
Důležitým ukazatelem pro práci insolvenčního správce je i systém zpracování účetnictví, a to zejména
používaný účetní program, seznam účetních knih, seznam používaných počítačových sestav, dokladové řady.
Účetní program by měl být k dispozici alespoň v následujícím přehledu:
-
název programu na zpracování účetnictví, navazující agendy a jejich vzájemné propojení
autorská firma, způsob zabezpečení aktualizace a servisu
uživatelská příručka
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Pro vedení účetnictví v plném rozsahu jsou závazné 4 účetní knihy:
- deník
- hlavní kniha
- kniha analytických účtů
- kniha podrozvahových účtů
Deník může být pouze jeden, v němž jsou zúčtovány všechny účetní doklady sledovaného účetního období
v chronologickém pořadí, dále specializované deníky podle druhu jednotlivých dokladů: např. deník
vystavených faktur, deník došlých faktur, pokladní deník …
Hlavní kniha obsahuje pohyby na syntetických účtech. V rámci syntetických účtů organizace vytváří analytické
účty, které zajišťují sledování dle potřeb účetní závěrky, právních předpisů a dalších potřeb organizace. Na
podrozvrhových účtech se sledují důležité skutečnosti, jejichž znalost je podstatná pro posouzení
majetkoprávní situace společnosti a jejích ekonomických zdrojů, které lze použít. Často se jedná o využívání
cizíhomajetku, k němuž společnost nemá vlastnické právo, popřípadě právo hospodaření s majetkem státu a
dále evidence práv, o nichž se neúčtuje.
Účetnictví lze vést i ve zjednodušené formě, kdy jsou závazné 2 účetní knihy: deník a hlavní kniha.
Je umožněno spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize a to bez povinnosti vést knihu analytické
evidence účtů a knihu podrozvrhových účtů. To však nevylučuje, aby v případě potřeby bylo účtováno v těchto
knihách. Zjednodušení se týká i účtového rozvrhu, který je možno omezit až na úroveň účtových skupin. Toto
účetnictví umožňuje účtovat i bez použití počítače tzn. formou amerického deníku. Číselné řady je nutno volit
tak, aby při postupném přibývání dokladů byla vytvořena souvislá vzestupná řada. Odpovědnost za správné
číslování by měla být stanovena v předpisu o oběhu dokladů.
Při vedení účetnictví v plném rozsahu stanoví společnost v účtovém rozvrhu uspořádání syntetických účtů
v rámci účetních skupin účetní osnovy a při vedení zjednodušeného rozsahu sestaví účtový rozvrh, v němž může
uvést pouze účtové skupiny, není-li vyžadováno zvláštním předpisem členění podrobnější.
V rámci syntetických účtů vytváří společnost analytické účty, které zajišťují členění syntetických účtů podle
potřeb účetní uzávěrky, požadavků právních předpisů a popřípadě dalších potřeb společnosti. Účtová osnova
obsahuje pouze účtové třídy a účtové skupiny. Uspořádání a obsah syntetických účtů v rámci účtových skupin si
volí společnost v rámci své kompetence v účtovém rozvrhu. Podle potřeb účetní závěrky, právních předpisů a
vlastních potřeb si společnost vytvoří analytické účty.
Důležitým materiálem pro společnost, ale i pro insolvenčního správce, je oběh účetních dokladů a to:
1.
2.
3.
4.
-
Fáze oběhu konkrétních účetních dokladů
obdržení dokladů, třídění, číslování
ověření věcné správnosti, podpis odpovědné osoby za věcnou správnost případu
ověření formální správnosti, zaúčtování
Úschova účetních dokladů v běžném roce, archivace, skartace
místnost archivu
osoba zodpovědná za vedení archivu
způsob uspořádání a označení účetních záznamů přidaných do archivu
způsob zapůjčování účetních záznamů z archivu a jejich vrácení
skartační řád
Vymezení odpovědnosti za oběh příslušných dokladů
Podpisový řád
forma může být popisná nebo schématická
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Podkladem pro zápisy účetních případů v účetních knihách jsou účetní doklady, které jsou průkazné účetní
záznamy a musí obsahovat:
-
označení dokladu
obsah účetního případu a jeho účastníky
peněžní částku
datum vyhotovení dokladu
datum uskutečnění účetního případu
podpisový záznam odpovědné osoby za účetní případ a jeho zaúčtování
Společnost musí stanovit vnitřním předpisem oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob vztahující se
k podpisovému záznamu.
Povinnost uschovávat účetní doklady je dána zákonem o účetnictví, ale při úschově je nutno respektovat i
další zákony (např. DPH), kdy je nutno uschovávat všechny daňové doklady po dobu 10 let od konce
kalendářního roku, kdy vznikla daňová povinnost. Např. pro mzdové listy a účetní záznamy o nich platí lhůta 30
let.
Oceňování majetku a závazků se děje:
- k okamžiku uskladnění účetního případu
- ke konci rozvrhového dne, tedy okamžiku sestavení účetní závěrky
K okamžiku uskutečnění účetního případu je třeba zejména zjistit a účtovat:
-
pořizovací cenu
vlastní náklady (skutečné nebo kalkulované)
zjištění reprodukční pořizovací ceny
ocenění při prodeji zásob, cenných papírů tj. vážený aritmetický průměr
ocenění reálnou hodnotou
přepočet cizí měny na českou
stanovení metody ocenění
Ke konci rozvrhového dne je třeba rozhodnout:
-
ocenění reálnou hodnotou
ocenění ekvivalencí u podílů, které rozhodujícím podílem představují rozhodující či podstatný vliv
přepočet cizí měny na českou pro vyjmenovaný majetek a závazky
Zásoby a jejich evidence
Je vhodné uvést zásoby, o kterých společnost účtuje, dále vymezit nedokončenou výrobu případně
polotovary a vlastní výrobu a skladování zboží. O zásobách lze účtovat
1. průběžným způsobem
2. periodickým způsobem
3. lze oba způsoby kombinovat
- oceňování zásob 1. při pořízení (pořizovací cena, reprodukční cena, vlastní náklady)
2. při vyskladnění (vážený aritmetický průměr, pevná sklad. cena)
- inventarizace zásob (musí probíhat v souladu s právním předpisem o inventarizaci jedenkrát ročně)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
likvidace zásob v souladu s ustanovením zákona o daních z příjmů (je dána možnost účtovat na vrub
daňově účinných nákladů)
Vnitřní účetní předpisy by měly respektovat pravidla vymezená řadou právních norem. Krátký odkaz na
důležité zásady související s oběhem dokladů a vedením účetnictví může v okamžiku úpadku výrazně pomoci
insolvenčnímu správci v orientaci, ale zejména urychlí úkony, které musí insolvenční správce učinit
v prvopočátku insolvence.
Dalším důležitým standardem je inventarizace, kterou se ověřuje stav majetku a závazků a jejich oceňování.
Povinnost inventarizace je zakotvena v zákoně o účetnictví. Při inventarizaci je porovnáván stav majetku a
závazků a jejich ocenění v účetnictví se skutečností.
Inventurní soupis by měl obsahovat:
-
skutečné stavy majetku a závazků
podpisový záznam osoby odpovědné za zjištěné skutečnosti
podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventarizace
způsob zjišťování skutečných stavů
ocenění majetku a závazků k okamžiku ukončení inventury
okamžik zahájení a ukončení inventury
Správně provedená inventarizace majetku a závazků je jednou z hlavních podmínek zabezpečující
průkaznost účetnictví.
V závěru provedeme malé shrnutí související s účetní uzávěrkou, tzv. harmonogram účetní závěrky, kdy je
nutno provést:
-
přípravné práce
inventarizaci a účetní analýzu
uzavřít účetní knihy
sestavit účetní výkazy a přílohy
doložit zprávu o hospodaření popř. je-li k dispozici výroční zprávu
zajistit zveřejnění účetní závěrky (obchodní rejstřík)
Účetní analýza by měla zjistit správný výsledek hospodaření před zdaněním (zahrnuje zejména kursové
rozdíly, časové rozlišení nákladů a výnosů, dohadné položky aktivní a pasivní, opravné položky, rezervy).
Inventarizace a účetní analýza spolu vzájemně souvisí a prolínají se.
Plnění harmonogramu zajišťuje úplnost a včasnost zpracování účetní uzávěrky a nesmí se v této souvislosti
zapomenout na osobu nesoucí odpovědnost za plnění. Shora uvedené upozornění na základní předpisy při
vedení účetnictví je jen heslovité, ale upozorňující na řadu zákonů, vyhlášek a pokynů, které musí insolvenční
správce při své činnosti respektovat a zajistit jejich plnění.
Velmi často je insolvenčnímu správci předáváno účetnictví, které není průkazné. Je nekompletní,
opravované a často chybně vedené.
V účetnictví se setkáme s opravenými účetními záznamy, které se musí provádět tak, aby bylo možno určit
osobu odpovědnou za provedení každé opravy, okamžik provedení opravy a zjistit jak obsah opraveného
účetního záznamu před opravou, tak i jeho obsah po opravě.
V praxi používané účetní softwary umožňují vstoupit již do zaúčtovaných účetních případů a provést
přepsání původního údaje novým. Pokud k této provedené opravě lze vyhotovit záznam oprav se všemi
potřebnými náležitostmi, plní tento záznam funkci opraveného účetního dokladu. Naopak, pokud účetní
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
software umožňuje běžně vymazat nebo přepisovat již zaúčtované účetní případy opraveného dokladu či jiného
záznamu o provedení opravy, tj. umožňuje záznamy „beze stopy smazat“, přečíslovat atd., takže po provedení
opravy není zachován původní záznam, je takový způsob v rozporu se zákonem o účetnictví a účetními principy.
Lze připustit, že tímto způsobem je možno postupovat pouze u bezvýznamných oprav údajů, pokud jsou
součástí účetního zápisu, jako např. datum splatnosti, změna číselníku obchodního partnera, párovací symbol,
text obchodního případu.
Nečitelné účetní záznamy jsou považovány za neexistující. V případě poškození, ztrátě či jiné neúplnosti
účetních záznamů je nutno provést opatření k obnově průkaznosti účetnictví ve smyslu § 35 odst. 6 zákona, pak
je nutno provést inventarizaci majetku a závazků, která bude podkladem pro sestavení zahajovací rozvahy.
Bude nutno vyžádat si bankovní výpisy, kontaktovat dodavatele a odběratele a získat od nich průkazné
informace, požádat místně příslušné instituce sociálního a zdravotního pojištění a správce daně o opisy dokladů
pro odvody a nároky, doložil propočet mzdových a ostatních osobních nákladů. Obtížná je však rekonstrukce
pokladních dokladů.
Pokud jsou v účetním období chyby vzniklé v účetních zápisech, lze je opravit stornem původního chybného
zápisu a novým správným zápisem v účetním obdobím, za kterého se sestavuje účetní závěrka.
Pokud se opravuje účetní zápis, který mění obsah hlavní knihy, je tuto opravu možno uskutečnit
přeškrtnutím nebo prostřednictvím podvojného účetního zápisu. Po skončení účetního období je nutno opravu
provést vždy podvojným způsobem.
Účetní předpisy neumožňují opravit chybnou účetní uzávěrku, pokud je chyba zjištěna po jejím schválení, byť
to bylo i před sestavením účetní závěrky za nové období.
Zákon o účetnictví § 17 odst. 4 stanoví, že po schválení účetní uzávěrky nesmí účetní jednotka přidávat další
účetní zápisy kdykoli později do uzavřených účetních knih s výjimkou případů přeměny společnosti, tedy
případy, kdy po schválení účetní uzávěrky společnosti o přeměně obchodních společností a rozhodný den je
ten, který předchází schválení řádné účetní uzávěrky.
Pokud je účetní uzávěrka schválena valnou hromadou, není možnéprovádět opravy v již uzavřených účetních
knihách a ani vyhotovovat „novou“ opravenou účetní závěrku. Neplatí zde tedy princip dodatečných oprav ve
smyslu dodatečných přiznání k dani z příjmu.
Ve smyslu zákona č. 69/2007 není zveřejňování účetní uzávěrky v Obchodním věstníku povinné.
Trestní odpovědnost - dnem 1. 1. 2012 nabyl účinnosti zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti
právnických osob a řízení proti nim. Předmětem právní úpravy jsou podmínky trestní odpovědnosti právnických
osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestních činů právnickým osobám uložit a
postup v řízení proti nim.
Zákon uvádí taxativní výčet trestních činů právnických osob, např. dotační podvod dle § 212 trestního
zákoníku, neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné platby, nesplnění oznamovací
povinnosti v daňovém řízení dle § 243 trestního zákoníku, zkreslování údajů a stavu hospodaření a jmění atd.
Je třeba si uvědomit, že zatímco ve vztahu k fyzickým osobám je podmínkou trestní odpovědnosti za trestní
činy úmyslné zavinění, ve vztahu k právnickým osobám zavinění vyžadováno není a trestní odpovědnosti
právnické osoby nebrání ani skutečnost, že nebylo zjištěno, která konkrétní osoba za právnickou osobu při
spáchání trestního činu jednala nebo, že uvedená fyzická osoba nebude z určitého důvodu osobně za trestný
čin odpovědná.
Ve smyslu zákona o účetnictví sestavují firmy účetní uzávěrku k rozvrhovému dni, kterým je den, kdy se
uzavírají účetní knihy, tyto dny jsou § 17. odst. 2 zákona o účetnictví řádně stanoveny. Řádná účetní uzávěrka
je uzavírána k poslednímu dni účetního období.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V insolvenčním řízení se velmi často setkáváme se sestavováním mimořádné účetní uzávěrky. Rozvrhový
den v obou případech je dnem, ke kterému se řádná či mimořádná účetní uzávěrka sestavuje.
Mimořádná účetní uzávěrka je v zákoně o účetnictví upravena § 17. odst. 2 a provádí se ke konci zániku
společníka ve společnosti v návaznosti na vyplacení nároku vypořádacího podílu ( § 61 odst.2a3 OZ) při
přijímání rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace ( tj. při přeměně společnosti na jinou formu atd.)
Účetní a právní předpisy související s mezitímní uzávěrkou jsou velmi strohé, aleinsolvenční správce se
s uvedenou problematikou často setkává. V případě mezitímní uzávěrky není nutno uzavírat účetní knihy, ale je
nezbytné zajistit průkaznost, správnost a úplnost účetnictví. Do účetní uzávěrky se zanesou náklady a výnosy,
které tam časově patří.
Pro úplnost lze uvést, že existuje ještě konsolidovaná účetní uzávěrka, kterou má povinnost sestavit
společnost, která je obchodní společností a má prioritu ovládající osoby.
Lze tedy říci, že účetní uzávěrka vázaná na uzavření účetních knih může být uzávěrkou řádnou popř.
mimořádnou.
Při sestavování mimořádné účetní uzávěrky se postupuje jako při řádné uzávěrce a je nutno provést řádnou
inventarizaci, přecenění a uzavřít účetní knihy. Pokud však nedojde k uzavření účetních knih, jde o účetní
uzávěrku mezitímní, která je řádná a je sestavována k poslednímu dni účetního období. Uzavření účetních knih
je obecně označováno účetní uzávěrkou.
Jde o proces, ve kterém se zjišťují obraty a stavy jednotlivých rozvrhových účtů a účtů výsledkových. Celému
procesu vždy musí předcházet prověření úplnosti, správnosti, průkaznosti a srozumitelnosti účetních zápisů.
Vždy by měla být vazba na inventarizaci.
Účetní uzávěrka musí být vždy schválena příslušným orgánem společnosti, musí být archivována po dobu 10 let,
roční musí být zveřejněna u rejstříkového soudu.
Účetní závěrka předchází, tak jak je již výše uvedeno, uzavření účetních knih, a to tak, že se zjišťují obraty
jednotlivých syntetických účtů stran Má dáti a Dal. Dále se zjišťují konečné zůstatky aktivních i pasivních účtů a
konečných stavů nákladových a výnosových účtů, zjišťuje se výsledek hospodaření tak, že se převádí zůstatky
nákladových a výnosových účtů na zůstatek účtů zisku a ztrát, zjišťuje se základ daně z příjmů a stanoví se
daňové povinnosti.
Konečné sestavení účetní uzávěrky se skládá z rozvahy, výkazu zisku a ztrát, příloh a lze doložit i přehledem o
finančních tocích firmy.
Závěrka je sestavována k rozvrhovému dni a to je den uzavření účetních knih, kdy toto je vymezeno v § 17
odst. 2 zákona o účetnictví a dalších předpisech insolvenčního zákona, obchodního zákona a prováděcí
vyhláškou o účetnictví včetně českých standardů pro podnikatele.
Pro přehled a konání insolvenčního správce jsou důležité další odlišnosti např.:
-
datum, ke kterému je účetní uzávěrka sestavena (§19 zákona o účetnictví stanoví 31.12.)
důležité je faktické sestavení účetní uzávěrky a to datum uzavření účetních knih
datum podpisu statutárního orgánu
datum, kdy je účetní uzávěrka připojena jako povinná příloha k dani o příjmu
je-li ověřována účetní uzávěrka auditorem, tak se uvádí datum ověření
datum projednání na valné hromadě (obchodní zákoník udává datum do 30. 6. následujícího roku tj. za
rok 2012 by mělo být projednáno do 30. 6. 2013)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jednotlivé fáze vedení účetnictví (před úpadkem, v úpadku)
Převážná část firem, které se ocitly v úpadku, nevěnovala vedení účetnictví patřičnou pozornost. Mnohdy
dají firmy na rady, které jsou takového charakteru, že je lépe žádné vedené účetnictví nemít, takže častou
skutečností je, že insolvenčnímu správci jsou předávána pouze torza účetní dokumentace.
Účetnictví by mělo být vedeno ve smyslu Zákona č.563/1991 Sb. v platném znění, tedy zákona o účetnictví.
Výsledky účtování dle platného zákona by měly pravdivě vypovídat o ekonomické situaci dlužníka. Pro
insolvenčního správce by mělo být důležité, neboť na základě výsledků účetnictví může poté, co vstoupí do
společnosti jako správce, se nejen orientovat ve společnosti, ale především získá první přehled o stavu
společnosti, na který může navázat. V případě, že účetnictví k dispozici není, má povinnost učinit řadu dalších
kroků, tak jak byly popisovány v předcházející kapitole a budou dále zmíněny.
Správce by měl po svém jmenování urychleně konat. Nejdříve by měl vyzvat dlužníka k předání účetnictví a
uzavření obchodních knih ke dni prohlášení konkurzu. Současně by měl požádat příslušného správce daně o
sdělení, k jakým daním je dlužník registrován a požádat o zaslání výpisu z daňového účtu poplatníka.
Z uvedeného konání zjistí přesně jaký je rozsah jeho povinností. Nesmí zapomenout ani na další povinnosti, ke
kterým je daňový subjekt vázán, včetně podání hlášení či daňového přiznání.
Insolvenční správce nesmí zapomenout ani na novou úpravu § 40 Sb. Zákona 337/1992 Sb. v platném znění,
které dává správci možnost, zjistí-li nedostatečnost ve vedení podkladů, ze které lze posoudit, že nelze dále
plnit povinnosti uložené zákonem, oznámit toto správci
daně. Současně by měl správci daně nabídnout součinnost ke stanovení daně dle pomůcek. V průběhu
insolvenčního řízení se lhůty pro podání přiznání k dani či hlášení nemění.
Insolvenčního správce mohou zaskočit různá specifika, zejména v účetní závěrce. Mohou to být kursové
rozdíly, smlouvy typu „ nákup zboží sjednaný v eurech“, kdy kurs eura hodně fluktuje a hrazeno má být často
z dolarového účtu apod. Pro insolvenčního správce jsou z rozvahového účtu stěžejní položky: zásoby,
pohledávky, závazky.
Hlavní položkou aktiv společnosti bývají zásoby, které by měly být řádně inventarizovány,
důležitý je i účetní software a správnost jeho implementace v podmínkách správy. Důležité bývají peníze
v hotovosti, obchodní závazky a jejich splatnost. Zde musí správce urychleně zmapovat situaci společnosti a
přijmout řadu opatření.
Z pohledu analýzy výnosů je nutné znát výkaz zisku a ztrát. V praxi se může insolvenční správce potkat
s mnoha „problémy“. Dlužník v okamžiku kdy má ekonomické problémy, se snaží o kroky k vyvedení společnosti
a tak často účetní závěrky jsou přímo „očistcem“ nejen pro dlužníka, ale zejména pro insolvenčního správce.
Může se stát, že dlužník používal i metodu tzv. „zmražených vážených aritmetických průměrů“ a následně
koncem účetní závěrky mění hodnoty na finální a tak mohou i z řádně vedeného účetnictví vyjít odlišné
hodnoty plné chyb. Doladění finálních čísel je nadlidské úsilí a správce většinou musí hledat odbornou pomoc.
Odlišnosti a návaznost na daňové zákony
Insolvenční správce musí mít přehled nejen o tom, k jakým daním je dlužník registrován, ale zároveň
z praktického hlediska musí požádat správce daně o zrušení těch registrací, které již nejsou potřebné. Například
nebude-li mít společnost žádného zaměstnance, není nutno, aby byla registrována k dani ze závislé činnosti atd.
Může dojít k situaci, že jako insolvenční správce bude řešit potom pouze daň z přidané hodnoty a daň
z příjmu. U DPH je důležité, aby si insolvenční správce uvědomil, že pokud byl dlužník čtvrtletním plátcem DPH,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
tak při rozhodování o úpadku končí probíhající daňové období dnem, který předcházel dni nabytí účinnosti
rozhodnutí o úpadku. Následující daňové období začíná nabytím účinnosti rozhodnutí o úpadku a končí
posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku. Pozor - i zde platí, že
po dobu insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc.
Při insolvenčním řízení je povinen daňový subjekt podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti o úpadku
daňové přiznání nebo hlášení, popřípadě vyúčtování za část zdaňovacího období, které uplynulo ode dne
předcházejícího účinnosti shora citovaného rozhodnutí, a za které dosud nebylo podáno. Zde tak jak bylo
uvedeno v předcházející kapitole, dochází ke střetu lhůt s finančními úřady.
Ke dni předložení konečné zprávy a ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ke dni zrušení konkursu a ke
dni splnění jiného způsobu řešení úpadku je daňový subjekt povinen zpracovat a současně podat daňové
přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno
a přiznanou daň zahrnout do příslušných dokumentů. Daňové přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování musí
insolvenční správce zajistit také vždy, když v průběhu insolvenčního řízení dojde k přechodu oprávnění nakládat
s majetkovou podstatou. Může jít i o vydání předběžného opatření insolvenčním soudem, kdy byla omezena
dispozice dlužníka nakládat s majetkovou podstatou a tato dispozice přešla na insolvenčního správce.
Může tak dojít k situaci, že daňová přiznání, hlášení, popřípadě vyúčtování se mohou podávat i několikrát
v měsíci. Při soupisu majetkové podstaty je třeba vždy vycházet ze seznamu veškerého majetku, který patřil
dlužníkovi ke dni zahájení insolvenčního řízení, ale i toho, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.
Zde by se mělo vycházet z mezitímní účetní uzávěrky, která by měla být pro insolvenčního správce vodítkem
k dalším krokům.
Význam účetních standardů pro insolvenční řízení
Při přebírání účetních dokladů od dlužníka a při vedení účetnictví během insolvenčního
řízení je důležité správně se orientovat a využívat základní účetní zásady a doklady. Informace z účetnictví mají
pro jejich uživatele cenu pouze tehdy, mohou-li být považovány za věrohodné a objektivní. Jejich krátkou
charakteristiku obsahuje následující přehled.
Účetní zásady:
a)
účetní jednotka – tato zásada vychází z předpokladu, že skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví,
se vždy vztahují ke konkrétnímu subjektu – účetní jednotce
b) věrné a poctivé zobrazení – v této zásadě jde o věrný a poctivý obraz o majetku a jiných aktivech,
vlastním kapitálu, závazcích a jiných pasivech, nákladech a výnosech a tedy i výsledku hospodaření
účetní jednotky
c) vedení účetnictví – vymezení okamžiku, kdy musí účetní jednotka zahájit vedení účetnictví a kdy jeho
vedení lze ukončit
d) správnost a úplnost účetnictví – účetnictví je považováno za správné a úplné, pokud účetní jednotka
postupuje podle uvedených ustanovení zákona
e) aktuální princip – zásada účtování do období, se kterým skutečnost, která je předmětem účetnictví,
časově a věcně souvisí, je jedním z nejdůležitějších principů, které musí účetní jednotka dodržet
f) princip podvojnosti a souvztažnosti – podle principu podvojnosti každá skutečnost, která je
předmětem účetnictví, znamená změnu vždy na dvou stranách účtu má dáti (MD)a dal (D)
g) zásada opatrnosti – opatrnost v účetnictví se vztahuje především k zobrazení výsledku hospodaření
účetního období
h) dokladovost inventarizace – účetní doklady mají být účetní jednotkou vyhotovovány bez zbytečného
odkladu po zjištění skutečnosti tak, aby bylo možno jednoznačně určit obsah každého jednotlivého
účetního případu
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
i)
okamžik uskutečnění účetního případu – obecně je okamžikem uskutečnění účetního případu den
(datum), ve kterém dojde ke skutečnostem, které jsou předmětem účetnictví a které nastaly, a o nichž
jsou k dispozici potřebné záznamy dokumentující tuto skutečnost
j) zákaz kompenzace – zákaz vzájemného zúčtování (kompenzace) vyjadřuje povinnost účetní jednotky
odděleně účtovat o aktivech a pasivech, nákladech a výnosech bez vzájemného zúčtování
k) stálost metod – podstatou této zásady je snaha o zachování srovnatelnosti informací obsažených mezi
jednotlivými účetními obdobími v účetní závěrce příslušné účetní jednotky
l) oceňování – oceňování vyjadřuje hodnotu jednotlivých účetních položek prostřednictvím peněžní
jednotky
m) bilanční kontinuita – z této zásady vyplývá povinnost dodržet návaznost konečných a počátečních
zůstatků rozvahových účtů mezi navazujícími účetními obdobími
n) nepřetržitost trvání účetní jednotky – účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem,
který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává
skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat
Účetní závěrka je nenahraditelným zdrojem dostatečných, včasných a transparentních informací pro
několik skupin uživatelů. Managementu poskytuje údaje o výsledku jejího hospodaření v průběhu
účetního období i vývojové trendy v delším časovém horizontu, umožňuje odhalit chyby a nedostatky či
skryté rezervy v řízení, obchodní partnery informuje o solventnosti a likviditě firmy, státním orgánům
poskytuje základní údaje potřebné pro jejich kontrolní činnost, soudům v případě právních sporů a ostatní
znalé veřejnosti nabízí srovnatelné souhrnné údaje o účetní jednotce. Může být sestavenav plném či
zjednodušeném rozsahu.
a)
Řádná účetní závěrka – je nedílný celek tvořený rozvahou (bilancí), výkazem zisku a ztrát, přílohou
k účetní závěrce, popřípadě přehledem o změnách vlastnického kapitálu a přehledem o peněžních
tocích (cash-flow). Sestavují ji účetní jednotky k poslednímu dni účetního období. V ostatních
případech sestavují účetní jednotky
mimořádnou účetní závěrku. Součástí účetní závěrky jsou i řádně vyplněné přílohy.
b) Výkaz zisku a ztrát neboli „výsledovka“ je uspořádáním položek výnosů, nákladů a výsledku
hospodaření účetní jednotky. Záleží na účetní jednotce, zda se rozhodne sestavit výkaz zisku a ztrát
v druhovém členění nebo v účelovém členění. V naprosté většině se účetní jednotka tradičně přikloní
ke druhotnému členění, protože druhová struktura umožňuje lépe analyzovat vývoj nákladů a výnosů
a odhalovat budoucí peněžní toky.
c) Rozvaha (bilance) – je uspořádáním položek aktiv a pasiv. Pořadí, názvy a označení rozvahy jsou dány
vyhláškou. Tuto strukturu využije ta účetní jednotka, která sestavuje účetní závěrku v plném rozsahu,
pokud nevyužije určitých pravidel platných pro rozvahu (např. slučování určitých položek rozvahy při
splnění podmínky, že za běžné i bezprostředně předcházející účetní období má položka nulovou výši).
Příloha – slouží k vysvětlení a doplnění informací obsažených v rozvaze a výkazu zisku a ztrát.
V případě, že se účetní jednotka rozhodne sestavit i přehled o peněžních tocích, uvádí se v příloze i
určité informace týkající se položek přehledu o peněžních tocích.
d) Přehled o peněžních tocích (cash-flow) – jde o vysvětlení k příloze, co zahrnuje do peněžních
prostředků a peněžních ekvivalentů. Není povinnou součástí účetní závěrky. Informuje o přírůstcích
(příjmech) a úbytcích (výdajích) peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů v členění na provozní,
investiční a finanční činnost v průběhu daného účetního období. Existuje několik způsobů a variant
zjišťování cash-flow. Je např. možné sledovat pouze obraty příjmů a výdajů ve firmě. V praxi se ale
téměř výhradně vychází nepřímo z výsledku hospodaření po zdanění za sledované období, který se
pak očisťuje o nepeněžní účetní operace. Pokud účetní jednotka tento přehled sestavuje, je povinna
v příloze uvést, co zahrnuje do peněžních prostředků a ekvivalentů.
e) Přehled o změnách vlastnického kapitálu – informuje o uspořádání položek rozvahy v
rámci položky „vlastní kapitál“ a o zvýšení nebo snížení jednotlivých složek vlastního kapitálu mezi
dvěma rozvahovými dny. Přehled se sestavuje za běžné a minulé účetní období, počáteční a konečné
stavy vlastního kapitálu i jednotlivých složek, které musí navazovat na stavy vykazované v rozvaze.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Ekonomické dopady a způsoby řešení insolvence
Jsou řešeny konkursem, nepatrným konkursem, reorganizací, oddlužením. Dlužník by měl vždy předložit
prohlášení o majetku, je vázán zákonem a v případě nečinnosti se vystavuje trestněprávní odpovědnosti. Vždy
musí prohlásit, zda jsou údaje správné a úplné.
Prvopočátek insolvenčního řízení je záležitost platební neschopnosti. Dlužník je tedy v úpadku ve formě
platební neschopnosti, jestliže má více věřitelů, má závazky vůči věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě jejich
splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V souvislosti s platební neschopností je třeba upřesnit co je
pohledávka nezajištěná, podmíněná, vymahatelná, ale i pohledávka zajištěná, vyloučená z uspokojení
v insolvenčním řízení a pohledávka za majetkovou podstatou.
a)
Pohledávka nezajištěná – není zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty. Lze
konstatovat, že za účelem zajištění této pohledávky nebylo k majetku dlužníka zřízeno zástavní právo,
zadržovací právo, omezení převodu nemovitosti, či jiný zajišťovací instrument. Nositel této pohledávky
je nezajištěný věřitel.
b) Pohledávka zajištěná – majetkem, který náleží do majetkové podstaty a to nejčastěji zástavním
právem, zadržovacím právem či omezením převodu nemovitosti, jejíž nositel je věřitel.
c) Pohledávka podmíněná – na její změnu, vznik vázat podmínku. Tyto pohledávky uplatňují většinou
ručitelé dlužníka, jeho spoludlužníci nebo zástavní dlužník a to pro případ, že by v budoucnu mohlo být
věřiteli dlužníka plněno místo dlužníka.
d) Pohledávka podřízená – řešeno nejčastěji podle smlouvy. Podřízené pohledávky se v insolvenčním
řízení uspokojují po úplném uspokojení ostatních pohledávek v závislosti na stanovení nebo
dohodnuté míře podřízenosti.
e) Pohledávka za majetkovou podstatou – výčet uvádí § 168 insolvenčního zákona. Tyto pohledávky
vznikly až po zahájení insolvenčního řízení. Věřitel je neuplatňuje u insolvenčního soudu, ale u
insolvenčního správce. Pohledávky lze uspokojit v plné
f) výši v průběhu insolvenčního řízení.
g) Pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení – jde o pohledávky, které se v insolvenčním
řízení neuspokojují, přestože existují. Jedná se především o úroky z prodlení, které přirostly od vydání
rozhodnutí o úpadku. Výčet těchto pohledávek uvádí § 170 insolvenčního zákona.
h) Pohledávka vykonatelná – jejího uspokojení se může věřitel domáhat v soudním rozhodnutí nebo
v exekuci. Jde zejména o pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo správního
orgánu a pohledávky uznané dlužníkem v notářském či exekutorském zápise v dovolení vykonatelnosti.
Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že pohledávky věřitelů jsou uspokojeny poměrně
z výnosů zpeněžení majetkové podstaty.Pohledávky, které nebyly uspokojeny zcela, po skončení konkursu
nezanikají a věřitelé jsou oprávněni k jejich dalšímu vymáhání za dlužníkem.
Nepatrný konkurs je řešen § 314 a § 315. O nepatrný konkurs jde, jestliže:
a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem
b) celkový obrat dlužníka za poslední účetní období nepřesahuje 2 000 000,- Kč
a dlužník nemá více než 50 věřitelů.
Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je
s prohlášením konkursu. Vyjde-li dodatečně najevo, že konkurs neměl být považován za nepatrný, insolvenční
soud rozhodnutí zruší bezodkladně
Reorganizací se rozumí postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování dlužníkova podniku a
zajištění ozdravení jeho hospodaření. Reorganizace není přípustná pro právnickou osobu v likvidaci. Je
přípustná pro dlužníka, jehož obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu řízení dosáhl alespoň
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
částky 100 milionů Kč nebo zaměstnává alespoň 100 zaměstnanců. Jsou určeny podmínky, kdy lze připustit
reorganizaci i u menšího podnikatele.
Oddlužení je způsob řešení úpadku, jehož účelem je osvobodit dlužníka od dluhů. Oddlužení lze realizovat
formou pětiletého splátkového kalendáře či formou zpeněžení majetkové podstaty. Oddlužení je přípustné
v případě dlužníka – nepodnikatele.
Vrcholným věřitelským orgánem je schůze věřitelů. Výkonným orgánem je věřitelský výbor, popř. prozatímní
věřitelský výbor. Přihlásilo-li se méně než 50 věřitelů, může být ustanoven zástupce věřitelů. Každý člen
věřitelského výboru či zástupce věřitelů má svého náhradníka. Věřitelský výbor může mít 3 až 7 členů. Úkolem
věřitelského výboru je chránit společný zájem věřitelů, v této souvislosti věřitelský výbor vykonává dohled nad
činností insolvenčního správce, v zákonem stanovených případech uděluje insolvenčnímu správci souhlas
k zamýšleným úkonům, průběžně schvaluje výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů
na správu a údržbu majetkové podstaty.
Zástupce věřitelů má stejné kompetence jako věřitelský výbor. Také prozatímní věřitelský výbor má totožné
kompetence jako věřitelský výbor. Insolvenční soud jej ustaví v případě, kdy se nepodaří věřitelský výbor zvolit
na první schůzi věřitelů.
Insolvenční zákon a jeho novely přináší průhlednost celého řízení od zahájení řízení až po jeho skončení.
Zveřejňování jednotlivých kroků všech účastníků znamená větší informovanost, ale především možnost
v zákonných termínech reagovat. Jednotlivé projevy jako neschválit nebo odvolat insolvenčního správce, nutný
souhlas zajištěných věřitelů a další, jednoznačně posiluje postavení věřitelů a dává jim možnost více ovlivnit
celý průběh insolvenčního řízení. Zároveň posiluje jednotlivé kroky a ochranu správce a členů věřitelského
orgánu či zástupce věřitelů na úseku ekonomiky, zejména příjmů a výdajů.
Praxe potvrzuje, že například pravidelné zveřejňování zprávy o hospodaření během konkursního řízení
přináší pro věřitele i konkursní soud větší průhlednost, popřípadě možnost vysvětlení nebo nápravy daného
kroku. Tato praxe nejen eliminuje pozdější případné problémy související se zpracováním a odsouhlasením
konečné zprávy, ale i byť pomalé řešení některých nesrovnalostí mezi insolvenčním a účetním zákonem.
Ekonomické podklady a činnost insolvenčního správce
Insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce dodržovat všechny platné zákony. Další jeho základní
povinností je dodržování daňových předpisů, zejména daňový řád, který definuje daňové řízení a vztah na
insolvenční řízení.
Ke správné identifikaci je nutno řádně definovat základní pojmy. Daňová pohledávka vzniká v důsledku
daňových povinností, které vznikly v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku a ukončení insolvenčního řízení a
v insolvenčním řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst.2 písmena e) IZ.
Rozhodným okamžikem pro vznik daňové pohledávky je její vznik ve smyslu § 280/2009 Sb.,§3 (daňový řád).
Vratitelný přeplatekje definován daňovým řádem jako majetek daňového subjektu. Správce daně má možnost
vzniklý přeplatek na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději přede dnem předcházející účinnosti
rozhodnutí o úpadku, použít na úhradu splatných daňových pohledávek, ale jen u těch pohledávek, které
nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Existuje lhůta pro použití vratitelného přeplatku a to nejdéle
do přezkumného jednání a přezkoumání pohledávek. Vznikne-li však přeplatek na základě daňových povinností,
které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, je možno jej použít na úhradu splatných
pohledávek za majetkovou podstatou.
Daňové řízení, které bylo zahájeno před zahájením insolvenčního řízení, se nepřerušuje. Insolvenční správce si
musí zajistit řadu informací, které si musí ověřit a postupuje dále v souladu s daňovým řádem. Podle formy
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
úpadku si musí známé informace vyhodnotit a podřídit těmto informacím svůj další postup. Je vždy nutná
součinnost s dlužníkem a insolvenčním správcem.
Základní povinností insolvenčního správce ve vztahu ke správci daně je podávání daňových tvrzení a hlášení.
Insolvenční správce by měl vědět, či si zjistit informace o tom, k jakým daním je dlužník registrován. Dále je
nutno, aby insolvenční správce plnil povinnosti dle § 244 daňového řádu, kdy je nutno rozlišit i kdo je povinnou
osobou ke splnění shora uvedených povinností. Je nutno dodržet i 30 denní lhůtu k podání daňového hlášení či
tvrzení.
Insolvenční správce musí rozlišit i to, zda jde o úpadek či zda již bylo ve věci rozhodnuto. Jde-li pouze o
úpadek, má povinnost podávat daňová hlášení a tvrzení dlužník. Jde-li následně o prohlášení konkursu, je
nutno, aby insolvenční správce opětovně podal daňové hlášení či tvrzení, neboť dispoziční oprávnění nakládat
s majetkovou podstatou přechází na insolvenčního správce. Toto platí pro všechny případy, kdy dojde po
účinnosti rozhodnutí o úpadku k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou z insolvenčního
správce na daňový subjekt nebo opačně platí, že je ten, kdo doposud byl oprávněn nakládat s majetkovou
podstatou, povinen ke dni přechodu tohoto oprávnění zpracovat řádně daňové hlášení či tvrzení za uplynulou
část zdaňovacího období, za kterou dosud hlášení nebylo podáno.
Tato povinnost platí i při změně insolvenčního správce. Daňové hlášení či tvrzení se podává i ke dni
předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ke dni zrušení konkursu a ke dni splnění
jiného způsobu řešení úpadku.
V případě, že má insolvenční správce k dispozici nedostatečné podklady a toto včas oznámí, jeho povinnost
podávat daňové hlášení či tvrzení zaniká. Toto ustanovení přinesla nová úprava § 40 e) zákona 337/1992 Sb.
Dává tak možnost insolvenčnímu správci, zjistí-li nedostatečnost účetních podkladů, kvůli kterým nelze zajistit
splnění povinností uložených zákonem, zejména v případě, kdy dlužník nespolupracuje a insolvenční správce
ani jiným způsobem nemůže zajistit splnění daňových povinností, tak správci povinnost učinit daňová přiznání
zaniká. O takové skutečnosti však musí být daňové orgány informovány.
V insolvenčním řízení je účetnictví vedeno dle zákona o účetnictví. V daňovém řízení s odkazem na účetní
standardy však existují změny a to zejména, bylo-li insolvenčním soudem vydáno předběžné opatření, dle
kterého byla omezena dispozice dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a tato dispozice přešla na
insolvenčního správce, je povinností dlužníka sestavit mezitímní závěrku předcházející den tohoto rozhodnutí a
podat příslušná daňová přiznání a hlášení. Může dojít k situaci, že v rámci jednoho měsíce bude podáno daňové
přiznání i vícekrát. Mezitímní účetní závěrka bývá pro insolvenčního správce vodítkem při soupisu majetkové
podstaty.
Dalším důležitým okamžikem je rozhodnutí o úpadku, kdy daňový subjekt je povinen do 30 dnů podat
daňové hlášení či tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto
rozhodnutí a za dobu, za kterou dosud nebylo podání uskutečněno.
Dále je daňový subjekt povinen podat k daňovým hlášením a tvrzením i další daňové doklady, které dosud
nebyly podány i když měly, nebo nebyly podány, protože ještě neuplynula lhůta pro jejich podání. Lhůtu 30 dní
nelze prodloužit.
Otázkou je, kdo je po úpadku osobou povinnou za dlužníka splnit tyto daňové povinnosti, týkající se období
před úpadkem. Je zřejmé, že osobou odpovědnou za činnost dlužníka za toto období, tudíž i za obsah podání je
dlužník. Formálně však musí toto podání po úpadku podepsat insolvenční správce, protože ten je oprávněn
takové podání činit, přestože mu není známo k obsahu podání, zda je správné či úplné. Pokud by toto podání
nebyl schopen či ochoten dlužník zpracovat, je osobou zodpovědnou toto podání učinit insolvenční správce.
Pokud ale nemá potřebné doklady k tomu, aby učinil řádné a správné podání, tato povinnost zaniká, musí ale
tuto skutečnost sdělit správci daně.
Daňový řád upravuje i další povinnosti vyvolané insolvenčním řízením, ke kterým je vázána povinnost podat
daňové hlášení či tvrzení, a to na rozdíl od úpadku do 15 dní a to například ke dni předložení konečné zprávy, ke
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
dni podání návrhu na zrušení konkursu či ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku. O některých podkladech
je již zmínka v předcházejících kapitolách.
Z již uvedeného bychom chtěli zdůraznit, že pro zahájení zpracování účetnictví je nezbytná předvaha, která
obsahuje všechny analytické účty použité v účetní evidenci úpadce.
Předvaha se používá pro formální kontrolu správnosti podvojného účetnictví, neboť při zachování principu
podvojnosti se součet všech počátečních stavů a konečných zůstatků musí rovnat nule a součet obratů strany
Má Dáti se musí rovnat součtu obratů strany Dal.
Součástí účetních dokladů jsou mimo předvahy i další důležité dokumenty, například účetní deník, hlavní
kniha, obratová předvaha a její specifické zaměření a některé další. Je nutno zdůraznit, že jde o doklady, které
nejsou součástí povinných příloh odevzdávaných daňových zákonných tiskopisů.
Pokud insolvenční správce přebírá účetnictví úpadce, měl by žádat i o výše uvedené doklady, neboť z nich lze
získat přehled o majetkových poměrech dlužníka, popřípadě majetku, který by bylo možno zahrnout do
majetkové podstaty.
Ekonomické dopady insolvence
Majetková podstata včetně oddlužení dlužník
Majetkovou podstatu tvoří majetek, který dlužník vlastnil v době zahájení insolvenčního řízení (bylo-li zahájeno
k návrhu dlužníka), nebo v době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (zahájeno k návrhu věřitele).
Do majetkové podstaty patří i dlužníkovy spoluvlastnické podíly na majetku a majetek, který tvoří společné
jmění manželů (to zaniká v případě prohlášení konkursu a dochází k jeho vypořádání). Pracuje-li dlužník, patří
do majetkové podstaty i zabavitelná část mzdy či důchodu.
Do majetkové podstaty nelze zahrnout majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí
(obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, běžné ošacení, hotové peníze do 1 000,- Kč apod.).
Do majetkové podstaty může patřit i majetek třetích osob (majetek převedl dlužník na třetí osobu v době,
kdy tak učinit nemohl), a došlo-li k prohlášení neúčinnosti nakládání s majetkovou podstatou, jíž se rozumí
zejména právní úkony, které se týkají majetku náležejícího do majetkové podstaty, výkon práv a povinností
akcionáře ohledně akcií zahrnutých do majetkové podstaty, rozhodování o výrobních, provozních a obchodních
záležitostech podniku, výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka, plnění
daňových povinností, povinností k sociálnímu zabezpečení, zdravotnímu pojištění a povinností vyplývajících ze
zákona o účetnictví.
Součástí soupisu majetkové podstaty je i ocenění sepsaného majetku za cenu obvyklou. Může nastat
situace, kdy bude nutno majetek ocenit na základě požadavků věřitelů formou znaleckých posudků (půjde o
majetek, který není obvyklý a složitě se stanoví cena obvyklá).
Úhradu takového ocenění finančně zajistí věřitelský výbor. Ocenění se nepromítá do účetnictví. Je nutno
také zdůraznit, že během insolvenčního řízení se hmotný a nehmotný majetek neodepisuje. Odepíše se až při
prodeji.
Do majetkové podstaty dále nepatří majetek, se kterým lze naložit pouze způsobem, k němuž byl určen
(účelové dotace návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního
samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvláštního předpisu, zboží
propuštěné celním úřadem k dočasnému použití).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční správce při dohledávání majetku vychází především z účetních podkladů, které obdržel od
dlužníka či které získal od dalších věřitelů, finančního úřadu, sbírky listin uložených u obchodního soudu a
dalších možných zdrojů, které je nutno zjišťovat vždy individuálně.
V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud. Žalobu v tomto
sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka s dispozičními
oprávněními insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem či žalovaným musí být vždy insolvenční
správce. Je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo
závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu.
Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze
napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu, nejpozději do skončení insolvenčního řízení – jde o
incidenční spor neúčinnými právními úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo
zvýhodňuje některé věřitele na úkor druhých. Za právní úkon se považuje i dlužníkovo opominutí. Neúčinnost
dlužníkových úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo
odporováno dlužníkovým právním úkonům (odpůrčí žaloba).
V insolvenčním řízení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li
plnění možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí
být poskytnuta rovnocenná náhrada.
Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 rok ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o
úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.
Jedná se o nově zavedenou možnost řešení insolvence. Oddlužení je možno řešit formou povolení plnění
splátkovým kalendářem či prodejem případného majetku. Dlužník by si měl ještě před tím, než podá u
insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení orientačně spočítat, zda jsou jeho příjmy natolik dostatečné,
aby v průběhu dalších 60 měsíců (5 let) z nich byl schopen zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich
zajištěných pohledávek. Výpočet vychází z čisté mzdy dlužníka nebo jiné formy pravidelného příjmu (starobní či
invalidní důchod apod.). Dlužník má možnost ještě před podáním návrhu na oddlužení použít některou
z dostupných kalkulaček na internetu www.insolvencnizakon.cz .
Pro výpočet je nutno čerpat z následujících předpisů:
-
Zákon 117/1995 Sb. O sociální podpoře v platném znění
Nařízení vlády 595/2006 Sb. O nezabavitelných částkách
Zákon 110/2006 Sb. O životním a existenčním minimu v platném znění
Nařízení vlády č.449/2008, které upravuje normativní náklady na bydlení a je aktualizováno každý rok
Povinně vyživovanou osobou je manžel/ka (může být i partner/ka dlužníka) podle Zákona č.115/2006 Sb. o
registrovaném partnerství. Může tak nastat situace, kdy manželka je na dlužníkovi zcela finančně nezávislá či
vůbec s dlužníkem nežije ve společné domácnosti, ale stále je vyživovanou osobou.
Dále jsou povinně vyživovanými osobami vlastní či osvojené nezaopatřené děti a to opět bez ohledu na
skutečnost, zda žijí s dlužníkem ve společné domácnosti a dále neprovdaná matka dítěte. V případě, že dlužník
prokáže existenci dalších osob (rodiče, rozvedený manžel, příbuzní), které jsou na dlužníkovi závislé, lze je jako
vyživované osoby uvádět.
V průběhu oddlužení se výše uvedené skutečnosti mohou měnit, což může ovlivnit konečnou míru
uspokojení věřitelů.
Rozvrh, jeho podstata a potřebné účetní standardy k ukončení insolvenčního řízení
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V závěru zpeněžování majetkové podstaty předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou
zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, že dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek
nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy a nepodařilo-li se zpeněžit všechen majetek náležející do
majetkové podstaty, pokud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty vyňat.
Konečná zpráva by měla podat celkovou charakteristiku činnosti insolvenčního správce s vyčíslením finančních
výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména:
přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již
insolvenční správce uspokojil a rozpis těch, které zbývají uspokojit
- přehled o zpeněžování majetkové podstaty
- uvedení majetku, který nebyl zpeněžen s odůvodněním, proč nebylo zpeněženo
- výsledky částečného rozvrhu, pokud proběhl
- přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu
- přehled jednání a právních úkonů významných pro insolvenční řízení
Závěrem konečné zprávy musí být vyčíslení částky, která bude rozdělena mezi věřitele.
-
Účetní uzávěrka musí být sestavena již ke dni sestavení konečné zprávy a nikoliv až po ukončení insolvenčního
řízení. Přepokládá se, že správce daně provede kontrolu, popřípadě uplatní námitky proti konečné zprávě.
Insolvenční správce by měl uvést v konečné zprávě i částku, kterou vyčlení z výtěžku zpeněžení na
předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení. Současně s konečnou zprávou předloží insolvenční správce
soudu i vyúčtování odměny. Vyúčtování podává i předběžný správce, pokud byl jmenován.
Správnost vyúčtování hotových výdajů insolvenčního správce a jejich účelnost přezkoumá soud z úřední
povinnosti. Pozornost však věnuje i systému uspokojování pohledávek v průběhu insolvenčního řízení.
Insolvenční správce před vydáním rozvrhového usnesení uspokojí nezaplacené pohledávky, které se
uspokojují kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, a to pohledávky za majetkovou podstatou na roveň
postavené a zajištěné pohledávky.
Po právní moci rozhodnutí a schválení závěrečné zprávy předkládá insolvenční správce soudu rozvrhové
usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu
přihlášených pohledávek.
Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté vydá
rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do
rozvrhového usnesení se uspokojují poměrně vzhledem k výši zjištěných pohledávek. V rozvrhovém usnesení
určí soud lhůtu k jeho splnění, která nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci usnesení. Po splnění
rozvrhového usnesení lze podat návrh na zrušení konkursu. Dobře vedené účetnictví, předem připravená čísla
účtů věřitelů, platební příkazy a další úkony umožní insolvenčnímu správci splnit v daných termínech
rozvrhovou agendu a vyvarovat se poměrně složitému procesu soudní úschovy těch finančních částek
rozvrhu, které nebyly věřitelům doručeny.
Ke dni předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu a ke dni zrušení konkursu,
popřípadě ke dni splnění jiného způsobu úpadku je nutno podat daňové přiznání. Daňový subjekt je povinen
zpracovat daňové přiznání za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno a tvrzenou
daň, kterou vypočte, tak zahrnout do příslušného dokumentu. Lhůta k podání je 15 dnů.
V případě, že není podáno daňové přiznání řádně a včas, tak správce daně může stanovit daň dle pomůcek,
aniž by byl nucen vydávat výzvu dle § 145 odst. 1, daňového řádu. Rovněž neplnění povinností ze strany
insolvenčního správce může vést k případným sankcím.
Funkce insolvenčního správce nekončí zrušením konkursu, i když jeho oprávnění nakládat se zbývající částí
majetkové podstaty a další dispoziční oprávnění přešly na dlužníka.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Insolvenční správce je povinen ke dni zrušení konkursu uzavřít účetní knihy, sestavit účetní závěrku ve
smyslu platných právních předpisů, splnit povinnosti uložené daňovými předpisy a předat dlužníku potřebné
účetní záznamy. Dále je insolvenční správce povinen předat zbývající majetek dlužníkovi a zajistit činnost
evidenční a archivní, popřípadě další činnosti související se zrušením konkursu. Nevede-li dlužník účetnictví,
týkají se tyto povinnosti přiměřeně jím vedené daňové evidence.
Po provedení shora uvedených činností insolvenční soud insolvenčního správce zprostí jeho funkce.
Současně rozhodne o výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením konkursu a o
způsobu jejich úhrady.
Závěrečná fáze insolvenčního řízení v praxi
Jiný režim ukončení insolvenčního řízení platí pro oddlužení. Pokud dlužník řádně a včas splní všechny
povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž
dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud
uspokojeny. Činí tak jen na návrh dlužníka.
Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na
věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Při osvobození dlužníka
zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepožádal o
zpeněžení zajištěného majetku sloužícího k zajištění pohledávky, právo domáhat se uspokojení pohledávky
z výtěžku zpeněžení tohoto majetku.
2.2. Případová studie: návrh na zahájení insolvenčního řízení
D. Khollová
Jako případovou studii byl vybrán NÁVRH na zahájení insolvenčního řízení ze dne 21.8.2012, který byl podán
navrhovatelem Českomoravská záruční a rozvojová banka dne 11.8. 2012 v 09,07 hod. v podatelně Krajského
soudu v Plzni, Veleslavínova 40.
Navrhovatel předkládá v příloze rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 26.1. 2009 č.j. 7 C 36 / 2008 – 68,
kdy byl dlužník – společnost NS- svítidla s.r.o. se sídlem Stráž u Tachova 237, IČ 252 03 673 zapsán
v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, oddíl C, vložka 8138 povinna zaplatit navrhovateli tj.
Českomoravské záruční a rozvojové bance částku 2 481 748,44 Kč s příslušenstvím a to do 3 dnů od právní moci
rozsudku. Předmětné rozhodnutí soudu nabylo právní moci dne 18.3. 2009 a dne 24.3. 2009 se stalo
vykonatelným.
Dlužník povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu nesplnil a na úhradu pohledávky navrhovatele
nic nezaplatil. Z uvedeného důvodu Okresní soud v Tachově vyhověl návrhu navrhovatele a usnesením ze dne
17.11.2007, které nabylo právní moci dne 5.3. 2008, nařídil k uspokojení pohledávky navrhovatele ve výši
3 914 282,89 Kč s 24% úrokem z prodlení z částky 2 681 748,44 Kč od 1.4. 2006 do zaplacení výkon rozhodnutí
prodejem nemovitosti dlužníka. Výkon rozhodnutí nebyl do dne podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení
realizován.
Navrhovatel má tedy za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 3 914 282, 89 Kč s příslušenstvím
déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neplněnou po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dlužník má další věřitele, jejichž pohledávky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není dlužník
schopen plnit resp.,které neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Četnost věřitelů vyplývá jednak
z exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Z. Zítkou a ze záznamů uvedených ve výpisu
z katastru nemovitostí na LV č. 96 pro k.ú. Stráž u Tachova, obec Stráž, kdy dlužník má minimálně tyto další
věřitele:
1.
Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR – vykonatelná pohledávka ve výši 416 427 Kč
z titulu nezaplaceného pojistného – pohledávka
je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník
neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě
splatnosti. K vymožení byl pověřen soudní exekutor JUDr. Z. Zítka z exekutorského úřadu
Plzeň- město.
2.
Česká pojišťovna a.s. – vykonatelná pohledávka ve výši 4 930 Kč s příslušenstvím –
pohledávka je déle než 30 dnů po splatnosti a dlužník jí
neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K
vymožení byl pověřen soudní exekutor Mgr. David Koncz,
exekutorský úřad Cheb.
Navrhovatel požádal soud o vydání usnesení, že se zjišťuje úpadek na dlužníka NS – svítidla s.r.o. se sídlem
Stráž u Tachova. Návrh obsahoval 7 příloh.
Dne 21.8. 2012 pod č.j. KSPL 27 INS 20332 / 2012 –A-2 bylo Krajským soudem v Plzni rozhodnuto ve věci
dlužníka NS-svítidla s.r.o., IČ 25203673 tak, že bylo oznámeno Vyhláškou, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve
věci dlužníka NS-svítidla s.r.o.
Vyhláška byla zveřejněna v insolventním rejstříku dne 21.8. 2012 v 10,13 hod. a tímto
okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.
Insolvenční soud vyzval věřitele dlužníka, kteří chtějí své pohledávky uplatnit
v insolventním řízení, aby podali u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky. Ve vyhlášce bylo dáno poučení
s tím, že proti této vyhlášce není odvolání přípustné a že tato vyhláška není rozhodnutím o tom, zda je podaný
návrh důvodný. Dále je konstatováno, že osobou s dispozičním oprávněním k majetku tvořícímu majetkovou
podstatu je po zahájení insolvenčního řízení v rozsahu vymezeném v ustanovení § 111 insolvenčního zákona
dlužník. Dále vyhláška uvádí, že přihlášky pohledávek včetně příloh se podávají dvojmo a to pouze na formuláři,
který je zveřejněn Ministerstvem spravedlnosti způsobem
umožňujícím dálkový přístup a že k přihlášce je nutno připojit listiny, kterých se přihláška dovolává,
vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Dne 28.1. 2013 vydal Krajský soud v Plzni usnesení č.j. KSPL 27 INS 20332/2012 B -10 v insolvenční věci NS
– svítidla s.r.o., Stráž u Tachova o způsobu úpadku tak, že na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jehož účinky
nastaly okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolventním rejstříku s tím, že konkurs bude
projednáván jako nepatrný.
Soud současně uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 30 dnů předložil soudu zprávu o hospodářské
situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu.
Soud rozhodnutím o úpadku nestanovil způsob, jakým bude úpadek dlužníka řešen. Dne 15.1. 2013 se
konalo přezkumné jednání na kterém insolvenční správce na základě šetření a jeho výsledků navrhl řešení
úpadku dlužníka prohlášením konkursu na jeho majetek, který bude řešen jako konkurs nepatrný a to i
vzhledem k tomu, že dlužníkem nebyla v zákonných lhůtách navržena reorganizace a dlužník ani nesplňoval
žádná kritéria pro povolení reorganizace a tak soud rozhodl ve smyslu § 149 odst.1 insolvenčního zákona a
prohlásil na majetek dlužníka konkurs, který podle ust. § 314 odst. 1 písm. b, bude veden jako konkurs
nepatrný.
Proti shora citovanému usnesení bylo možno se odvolat Vrchnímu soudu v Praze, přičemž za doručené bylo
považováno zveřejnění v insolventním rejstříku a lhůta počala navrhovateli běžet od dne, kdy mu bylo toto
usnesení doručeno v písemném vyhotovení ve smyslu § 74 odst.2 insolvenčního zákona.
Insolvenční správce doručil dne 15.1. 2013 Krajskému soudu v Plzni soupis majetkové podstaty, který je
přílohou tohoto materiálu. Dne 7.1. 2013 byl Krajskému soudu v Plzni doručen seznam 8 přihlášek.
Věřitelé si přihlásili pohledávky ve výši 42 644 956, 02 Kč, insolvenční správce vyloučil pohledávky ve výši
12 000,- Kč, uznal pohledávky ve výši 42 618 244, 02 Kč a popřel pohledávky ve výši 14 712 Kč. Zajištěné
pohledávky byly ve výši 31 584 355, 07 Kč a vykonatelné pohledávky ve výši 6 219 790, 31 Kč.
Shora uvedené pohledávky byly přezkoumány na přezkumném řízení, které proběhlo u Krajského soudu
v Plzni dne 15.1. 2013 od 14 oo hod. za účasti insolvenčního soudce,
insolvenčního správce, dlužníka
(jednatelky společnosti). O přezkumném jednání byl pořízen protokol, který je součástí tohoto materiálu.
Jednatelka společnosti všechny pohledávky uznala, žádná z pohledávek nebyla podmíněná a pořadí bylo
projednáno ve vyznačeném rozsahu tak, jek je Krajský soud v Plzni obdržel a označil.
Po přezkumném jednání proběhla schůze věřitelů a zástupcem věřitelů byl zvolen věřitel č.5 CDV-2, LTD,
který je právně zastoupen Advokátní kanceláří Balcar Polanský se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1.
Náhradníkem se stala Českomoravská záruční a rozvojová banka a.s.
Soud dále konstatoval, že dlužník již několik let nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a nemá žádné
zaměstnance a vlastní jen nemovitý majetek, který insolvenční správce sepsal. Řešení úpadku bude tedy
v následujícím období řešeno jako konkurs nepatrný.
V průběhu následujícího období nebyl seznam majetku insolventním správcem doplněn, další majetek nebyl
dohledán a zpeněžován bude tedy pouze majetek, který je v soupisu majetkové podstaty sepsán jako zajištěný
nemovitý majetek.
K tomu, aby insolvenční správce mohl řádně dohledat majetek, musí učinit řadu nezbytných kroků:
-
musí se zaměřit na účetnictví, pokud je mu předáno (což nebývá pravidlem), z účetní evidence lze
poměrně jednoduše majetek dohledat a to především majetek movitý.
-
insolvenční správce po svém jmenování zpravidla obesílá řadu institucí a společností se snahou získat
informace o majetku dlužníka
-
výpis z katastru nemovitostí je jedna z možností dopátrat se majetku
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
dále je nutno obeslat banky, pojišťovny, zjistit na příslušném úřadě zda jsou registrovány dopravní
prostředky, obeslat středisko cenných papírů apod.
-
jakmile si začnou věřitelé přihlašovat své pohledávky je vhodné je oslovit s dotazem,
zda nemají další informace o dlužníkovi
-
nejvíce informací lze zjistit u finančního úřadu, kdy insolvenční správce musí ve lhůtě
30 dnů reagovat a zaslat finančnímu úřadu potřebné výkazy tak, jak je to popsané ve skriptech předložených dr.
Pourem
V případě, že insolvenční správce nereaguje ve lhůtách, hrozí mu finanční postih, který může být v některých
případech ( známé případy, byť se insolvenční správce omluvil, přesto byl finanční postih ve výši 5 000,- Kč)
v rozmezí od 500,- Kč výše.
Zde je nutno, aby insolvenční správce i v případě, že má k dispozici účetní dokumentaci požádal daňový orgán o
výpis z daňového účtu vedený příslušným finančním úřadem.
V případě prohlášení konkursu přechází dispoziční oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na
insolvenčního správce, proto je třeba opětovně podat daňová tvrzení. Toto platí pro všechny případy, kdy
dojde po účinnosti rozhodnutí o úpadku k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou
z insolvenčního správce na daňový subjekt, nebo opačně platí, že je ten, kdo dosud byl oprávněn nakládat
s majetkovou podstatou, povinen ke dni přechodu tohoto oprávnění zpracovat řádné daňové tvrzení – přiznání
za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno. Tato povinnost platí i při změně
insolvenčního správce, to znamená pro případ, kdy je na první schůzi svolané po přezkumném jednání
odvolán původní insolvenční správce a jmenován nový. Je to zejména proto, aby vždy bylo postaveno na jisto,
kdo nese odpovědnost v případě porušení daňových povinností.
Dále je důležité, že jakmile insolvenční správce zjistí (který prohlášením konkursu získal oprávnění nakládat
s majetkem) nedostatečnost podkladů, pro kterou nelze zjistit splnění povinností podat daňové tvrzení či
hlášení, tak jeho povinnost zaniká. Insolvenční správce však musí tuto skutečnost sdělit správci daně ve stejné
lhůtě a poskytnout mu nezbytnou součinnost. Daňové předpisy a daňový řád však může i dále ovlivňovat jak
insolvenčního správce, tak i majetkovou podstatu.
V případě, že není k dispozici řádné účetnictví a je do majetkové postaty zahrnut například i nemovitý
majetek a kdy je možné daňové tvrzení po rekonstrukci účetnictví podat, je vzhledem k možnému budoucímu
uplatnění například zůstatkové ceny hmotného majetku do nákladů a výši daňové povinnosti ze zpeněžení.
Insolvenční správce v průběhu konkursního řízení může daňové tvrzení podávat ještě několikrát.
V našem případě, kdy je k dispozici účetnictví, nebyl insolvenční správce odvolán, budou daňová tvrzení
podávána ještě ke dni předložení konečné zprávy a ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ale může nastat i
jiný způsob řešení úpadku a to je opět další povinnost insolvenčního správce podat daňová tvrzení, která se
podávají vždy za to období, kdy nebylo dosud podáno.
I když při dohledávání majetkové podstaty může daňový orgán insolvenčnímu správci pomoci, povinnost
insolvenčního správce je však plnit všechny daňové povinnosti. V případě, že insolvenční správce či daňový
subjekt nesplní svou povinnost a daňové tvrzení včas nepodá, může správce daně stanovit daň dle pomůcek,
aniž by byl nucen vydávat výzvu podle §145 odst.1, daňového řádu.
Závěrem bych chtěla celou shora uvedenou problematiku, která na insolvenčního správce dopadá shrnout tak,
že je důležité neopomenout ani případ, kdy není dlužník kontaktní, že je třeba ve lhůtě 30 dnů od účinnosti
rozhodnutí o úpadku, nutnost informovat příslušnéhosprávce daně, že nejsou k dispozici podklady, ze kterých
by bylo možno daňové tvrzení sestavit.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V našem případě je třeba ještě podotknout, že po dobu insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím plátce
kalendářní měsíc, což je i případ dlužníka NS-svítidla s.r.o. V uvedeném příkladu byl majetek ke zpeněžení a
k rozvrhovému usnesení zůstalo 9, 731 % k rozdělení. Většina firem v insolvenci je téměř bez majetku a pokud
nějaký majetek ve firmě zůstal, je většinou obtížně zpeněžitelný.
Případová studie ukazuje v hrubých rysech, jak v praxi vypadá insolvenční řízení řešené konkursemnepatrným. V případové studii není řešena záležitost prodeje majetkové podstaty, součinnost se zajištěným
věřitelem, spolupráce se zástupcem věřitelů a řada dalších záležitostí vyplývajících ze zákona, neboť je
předpoklad, že si frekventanti nastudovali zákon a i ostatní lektoři se věnovali obšírněji insolvenčnímu řízení.
Pokud se budou chtít frekventanti seznámit s řešenou případovou studií je možno si pod č.j. případ dohledat.
Konkurs není dosud ukončen, ukončení je v našem případě provedeno fiktivně tak, aby si frekventanti mohli
udělat představu o dořešení případu.
2.3. Případová studie: rozhodnutí o odvolání insolvenčního dlužníka
D. Khollová
Jako případová studie bylo vybráno Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který rozhodoval o
odvolání dlužníka pana Josefa Picka, bytem Vyskytovaná nad Jihlavou 67, 588 41 v insolvenčním návrhu
dlužníka proti Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 2573/2010 A – 5 ze dne 22.3.2010. Vrchní
soud rozhodl ve věci pod č.j. 3 VSOL 180/2010 – A – 16.
Krajský soud v Brně č.j. KSBR 32 INS 25736/2010-A-5 ze dne 22.3.2010 rozhodl o tom, že dlužník má
zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Vrchní soud ve shora citovaném usnesení
rozhodl, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, což odůvodnil
takto:
Usnesením KSBR 32 INS 2573/2010 ze dne 22.3.2010 Krajský soud v Brně uložil dlužníku, aby ve lhůtě
5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu či v hotovosti zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč.
Své usnesení soud zdůvodnil tak, že uvedl, že dlužník se nachází v úpadku a zkoumal, zda dlužník
splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Dlužník má jeden návrh na výživném vůči dítěti, se kterým nežije ve
společné domácnosti, který je postaven na roveň pohledávkám za podstatou a uspokojuje se v plné výši
kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Dále má závazky vůči 8 dalším věřitelům v celkové výši 877.085,52 Kč, které
by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojovaly postupem podle § 398 odst. 3
insolvenčního zákona. Dlužníkům průměrný čistý příjem činí 16.438 Kč měsíčně. Dlužník je rozvedený a vyživuje
jedno další dítě, se kterým žije ve společné domácnosti.
Pro účely splátkového kalendáře lze z dlužníkovy mzdy použít částku 7.427 Kč měsíčně, ze které je
nutné nejprve uhradit výživné stanovené soudem ve výši 2.300 Kč a odměnu a náhradu hotových výdajů
správce, které činí 900 Kč. K uhrazení pohledávek zbývá měsíční částka 4.227 Kč, což za 60 měsíců (5 let) činí
částku 253.620 Kč, tedy 28,9% pohledávek nezajištěných věřitelů.
Dlužník tedy není schopen plněním splátkového kalendáře uhradit alespoň 30% pohledávek
nezajištěných věřitelů a vzhledem k tomu, že nemá žádný hodnotný majetek, neuhradil by 30% těchto
pohledávek ani při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.
Jediným možným způsobem úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek.
Dlužník nemá žádné finanční prostředky k hrazení nákladů insolvenčního řízení bezprostředně po
zjištění úpadku. Insolvenční soud mu proto uložil zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem
zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím
překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zajišťování majetku dlužníka,
nebo majetku jiných osob, který by mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka a též uhradit odměnu správce
a jeho hotové výdaje, nebude-li možné je zcela uhradit z majetkové podstaty dlužníka.
Musíme vzít v úvahu, že minimální odměna insolvenčního správce dle vyhlášky 312 (2007, § 1,odst. 5)
při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč (bez DPH), přičemž pouze ve výjimečných případech hradí odměnu
a hotové výdaje insolvenčního správce stát. Soud v uvedené věci považoval za nezbytné uložení zálohy
v maximální, zákonem přípustné výši 50.000 Kč dle § 108 insolvenčního zákona.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání.Uvedl, že při výpočtu splátek pro nezajištěné věřitele
sám pochybil, avšak věřitel jeho bratr souhlasí se snížením hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží, a to
nejméně 15% hodnoty své pohledávky. Dále s ním uzavřel dohodu o změně výše dlužné částky, kterou mu
tento věřitel promine včetně sankční pokuty ve výši 50.000 Kč, čímž se snížila dlužná částka na 230.000 Kč.
Dále poukázal na to, že se dohodl se svým otcem panem J. Pickem na finanční pomoci po dobu 5 let,
kdy mu otec bude přispívat formou daru částkou 500 Kč měsíčně.
Dále namítl, že s ohledem na snížení celkové výše závazků na částku 827.085,52 Kč a shora uvedené by
v průběhu plnění splátkového kalendáře uhradil 30,66% pohledávek nezajištěných věřitelů, a to i v případě, že
by do příjmů dlužníka nebyl započítán pravidelný dal jeho otce. Pokud by byl dar započítán, uhradil by
nezajištěným věřitelům přibližně 34% jejich pohledávek.
Poukázal dále na to, že v insolvenčním řízení jsou přihlášeny pohledávky pouze ve výši 646.667,57 Kč.
Domnívá se, že za těchto podmínek není tedy nutné požadovat zaplacení zálohy ve výši 50.000,- Kč.
Domáhá se proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu uloží složení zálohy na náklady
insolvenčního řízení ve výši 4.500 Kč a povolí oddlužení.
K odvolání dlužník připojil darovací smlouvu uzavřenou mezi ním a jeho otcem J. Pickem jako dárcem a
dlužníkem ze dne 2.4.2010, kterou se dárce zavázal dlužníkovi platit měsíčně dar 500 Kč, až do celkové výše
50.000 Kč po dobu 5 let, dohodu o změně dlužné částky ze dne 2.4.2010 uzavřenou mezi věřitelem A. Pickem
(bratrem) a dlužníkem, ve které věřitel promíjí 50.000 Kč s tím, že v insolvenčním řízení - oddlužení, obdrží jako
věřitel plnění nižší než 30% hodnoty pohledávky a to 15% jeho nezajištěné pohledávky v celkové výši 230.000
Kč.
Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění
pozdějších doplnění, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského
soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých
spočívá insolv
Odvolací soud po zjištění že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené
usnesení soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§212 a 212a odst. 1a 6 občanského
soudního řádu) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst.2, písm. c insolvenčního zákona) a dospěl k závěru, že
odvolání je důvodné.
Rozbor důvodnosti odvolání
Dle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o
insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady
insolvenčního řízení, jestli-že je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak Tuto zálohu
nelze uložit navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze
v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může soud uložit do částky 50.000 Kč.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud zamítne návrh na oddlužení, jestliže se
zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat:
a)
že je jím sledován nepoctivý záměr
b) že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich
pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu I. stupně insolvenční návrh spojený
s návrhem na povolení oddlužení. V tomto návrhu mimo jiné uvedl, že má závazky vůči 9 věřitelům v celkové
výši 877.085,27 Kč, je v prodlení více než 30 dní a nesplácí je po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.
Vzhledem ke svým příjmům není schopen je splácet. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má vůči 8
věřitelům nevykonatelné závazky v celkové výši 862.150,52 Kč a jeden vykonatelný závazek ve výši 14.935 Kč
(dlužné výživné).
Dlužník dále uvedl, že je od 1.9.2009 zaměstnán (k tomu doložil průměrný výdělek za období 4.
čtvrtletí roku 2009 ve výši 16.000 Kč měsíčně),má vyživovací povinnost ke 2 dětem (z nichž jedno s ním žije ve
společné domácnosti) a na druhé platí výživné ve výši 2.300 Kč měsíčně, určené soudním rozhodnutím.
Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 29.7.2010 doložil dlužník nepravomocné rozhodnutí
Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1.7.2010, dle kterého je povinen zaplatit věřiteli CALDERSHOT Finance LTD
částku 42.131,51 Kč s úroky ve výši 29% z této částky od 24.3.2009 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve
výši 18.934 Kč (v seznamu závazků přiloženém k návrhu uvedl dlužník celkovou výši záva
2.4. Insolvenční řízení s KORTRADE, s. r. o.
L. Smrčka
Tato případová studie má na konkrétním řízení se společností KORDTRADE ukázat řadu okolností, které se
vyskytují během insolvenčních řízení. Tento dlužník byl především součástí většího konglomerátu firem,
přičemž jejich úpadky byly řešeny různými způsoby. Řízení mělo navíc konsekvence v zahraničí, v daném
případě ve Slovenské republice, potenciálně i v Polsku. Toto insolvenční řízení bylo pravomocně uzavřeno 17.
října 2013. Případ také vhodným způsobem ukazuje problematiku prodeje aktiv – za zmínku stojí, že akcie
společnosti KORDÁRNA a.s., které byly v držení KORDTRADE a byly použity v tomto případě jako zajištění úvěru
ve výši 3,55 miliardy korun, se ukázaly jako v podstatě bezcenné. Případ také ilustruje velmi přesně vzájemnou
provázanost podniků v rámci koncernu a ukazuje různé způsoby vazeb mezi nimi. A to včetně toho, jak
podobná provázanost a vazby mohou být rizikové pro věřitele a vymahatelnost jejich pohledávek.
Celková situace konglomerátu
Skupina Kord byla tvořena společností KORDÁRNA, a.s., SLOVKORD, akciová spoločnosť, Slovenský hodváb, a.s.
a KORDSERVICE SK, a.s. a dalšími osmi firmami (plus samotný podnik KORDTRADE) a třemi fyzickými osobami.
Některé tyto společnosti sídlily na Slovensku, jedna také v Polsku. V době, kdy byl podán návrh na insolvenční
řízení KORDTRADE, byly všechny přímo jmenované podniky již v insolvenčním řízení, tato řízení se odehrávala
před soudem v Brně:
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
KORDTRADE neměla žádný významný majetek kromě podílů v dalších firmách skupiny. Podle insolvenčního
návrhu šlo o tyto podíly:
Součástí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem byl i návrh na řešení úpadku reorganizací – což je dosti
překvapivý postup v případě, že je dlužník předlužený, přičemž předlužení bylo v tomto případě nesporné:
Návrh na reorganizaci tedy vycházel primárně z představy, že stejně budou řešeny i insolvence ostatních
podniků skupiny nebo alespoň těch podniků, které můžeme nazvat rozhodujícími. Podstatné totiž je právě
majetkové a finanční provázání celé skupiny – důvodem předlužení KORDTRADE je totiž právě problém celého
konglomerátu nebo přesněji některých firem skupiny:
(významy zkratek jsou uvedeny výše)
Průběh insolvenčního řízení v první fázi
Insolvenční návrh byl podán dlužníkem (zastoupeným právní kanceláří Radek Bláha) a to 18. června 2009.
Rozhodnutí o úpadku vynesl Krajský soud v Brně (soudce Jan Kozák) 29. června s tím, že soud nerozhodl
souběžně o způsobu řešení úpadku – o navrhované reorganizaci rozhodnout nemohl, neboť nebyla splněna
podmínka předložení reorganizačního plánu schváleného věřiteli (§148, odst. 2). Nicméně soud jmenoval
insolvenčního správce (Mgr. Miroslav Sládek, advokát, AK Jelínkova 26, Brno), svolal na 25. srpna 2009 první
schůzi věřitelů a na 22. září 2009 první přezkumné řízení a následně bezprostředně po něm další schůzi věřitelů.
Stejný advokát byl stejným soudem a soudcem jmenován do funkce i v ostatních insolvenčních řízeních
vedených s podniky skupiny KORD, takže bylo v podstatě logické, aby řešit i tento případ. Nicméně vzhledem
k různým situacím a věřitelům (jednotlivé části skupiny měly pohledávky i vůči sobě vzájemně) soud jmenoval 8.
července také oddělenou insolvenční správkyni (Mgr. Dana Richterová, Brno).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Avšak mezi 4. a 5. srpnem odvolali věřitelé na svých schůzích advokáta Sládka z funkce insolvenčního správce
v ostatních insolvenčních řízeních vedených s podniky skupiny KORD, což vedlo soudce Jana Kozáka k tomu, že
v případě KORDTRADE odvolal (1. září 2009) z funkce oddělenou insolvenční správkyni, neboť její instalace
ztratila smysl (v danou chvíli neměla společnost KORDTRADE a ostatní společnosti skupiny stejného správce,
takže pro uznání nebo popření vzájemných pohledávek již nebylo nutné jmenování odděleného insolvenčního
správce). Nedlouho poté (22. září 2013) byl na návrh věřitelů z funkce odvolán i insolvenční správce
KORDTRADE a jmenován byl správce nový (Ing. Lee Louda z Prahy). V souladu s vývojem situace v dalších
řízeních pak byl 29. září 2009 prohlášen na majetek dlužníka konkurz. Věřitelé rozhodli (ovšem na schůzi
věřitelů byl přítomen pouze jeden věřitel a to Česká spořitelna, vzhledem k výši její pohledávky by přítomnost
ostatních věřitelů byla nepodstatná), že bude ustanoven věřitelský výbor a jeho členem se stala právě ČS.
Druhá fáze řízení - konkurz
Svoje přihlášky pohledávek podalo celkem 13 věřitelů, přičemž jejich celková výše byla vyčíslena na 7,014
miliardy korun. Uznány byly v podstatě všechny pohledávky (v některých případech došlo k částečnému
popření, ale rozdíly oproti původním sumám byl kromě jednoho případu minimální – pohybovaly se od stovek
korun po stovky tisíc korun), počet věřitelů se snížil na 12 – jedna přihláška vycházela z pracovně právního
vztahu a šlo tedy o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. V průběhu
dalšího řízení snížil hlavní věřitel (Česká spořitelna a.s.) svoji pohledávku, neboť došlo k jejímu částečnému
uspokojení u původního věřitele:
(Zde je nutné poznamenat, že výše zajištěné pohledávky ČS ale byla nižší – 3,55 miliardy korun, jako zajištění
fungovaly akcie společnosti KORDÁRNA, které byly v držení společnosti KORDTRADE.)
Pro případ je tedy podstatné, že většina pohledávek za KORDTRADE byly pohledávky vzniklé z toho, že tato
společnost ručila za pohledávky jiných společností ze skupiny KORD. Dané zajištění bylo dáno tím, že v portfóliu
KORDTRADE byly deponovány cenné papíry dokladující vlastnictví jiné společnosti skupiny KORD a tyto cenné
papíry byly použity jako zajištění pro zmíněné úvěry. Jak vidíme, šlo o relativně složitější konstrukci vztahů,
která však v rámci jednotlivých skupin není neobvyklá. I v případech insolvenčních řízení s podniky, které nejsou
součástí skupin, se relativně často setkáváme s případem, že za závazek firmy ručí jiná společnost a to buď
absolutně nebo do určité výše. V insolvenčních řízeních to pak mnohdy vyvolává časové prodlevy, protože není
neobvyklá situace, kdy dlužník A v insolvenci není schopný splatit svůj závazek, čímž tento přejde na ručitelskou
společnost B, která však pod tlakem vzniklé situace také upadne do insolvence. Tento proces ovšem zabere
určitý čas, odhadem můžeme říci, že půjde pravděpodobně o dobu delší než půl roku. Po tuto dobu se však
insolvenční řízení se společností A v podstatě zastaví.
Vliv na výsledky konkurzu mělo také jednání o pohledávce Royal Bank of Scotland. Tato pohledávka byla
postupně snížena o řádově sto milionů korun a to díky souběžným plněním ze strany dalších společností, které
byly součástí skupiny KORD. Zde se již setkáváme se složitější konstrukcí závazku, která by mohla v některých
případech připadat pozorovateli jako značně nejasná. V principu jde ale o podobnou konstrukci, kdy uplatněné
ručení (tedy výše pohledávky) pokleslo vzhledem k faktu, že část pohledávky byla uspokojena jiným způsobem,
přičemž tak poklesl celkový objem pohledávky, kterou mohl věřitel (v daném případě věřitelé) uplatňovat. Jak
ale uvidíme později, ani tento vývoj neměl na celkový výsledek konkurzu větší vliv.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zpeněžování majetku
Majetkovou podstatu KORDTRADE tvořily podle Závěrečné zprávy insolvenčního správce tyto položky:
I letmým pohledem na tento výčet vidíme, že vzhledem k pohledávkám věřitelů neslibovala majetková podstata
nějaké významnější plnění. Důvod je zjevný – o společnosti KORDÁRNA a.s. je nám známo, že v době zahájení
insolvenčního řízení s KORDTRADE již byla v insolvenci (navíc tyto akcie sloužily jako zajištění za úvěr, kde
KORDTRADE vystupoval jako ručitel a zmíněné akcie společnosti KORDÁRNA byly zajištěním), software a projekt
přípravy restrukturalizace nepředstavovaly žádnou relevantní hodnotu a lze předpokládat, že pohledávky za
dalšími společnostmi skupiny KORD nebudou příliš bonitní. Jako potenciální naděje pro uspokojení věřitelů tedy
zůstávaly pouze akcie představující majoritu ve společnosti TEXIPLAST, a.s.
Jejich prodej zahájil insolvenční správce přípravou tendrové dokumentace – způsob prodeje schválili věřitelé
v září 2010, 20. října 2010 by zveřejněny příslušné inzeráty v celostátním tisku v České republice a na Slovensku.
Přihlásili se dva zájemci. Prvním byla společnost KORDÁRNA Plus, a.s. a druhým Juta a.s. Podmínkou prodeje
bylo za prvé to, že nabyvatel zaplatí pohledávku KORDTRADE za společností TEXIPLAST ve výši zhruba 13,5
milionů korun, za druhé, že složí jistinu ve výši 2,5 milionu korun. Tyto podmínky splnil zájemce KORDÁRNA
Plus, a.s., který nabídl navíc cenu mírně převyšující milion korun. Prodej tedy v zaplacené ceně a vymožené
pohledávce přinesl do zpeněžení zhruba 14,5 milionů korun. 20. prosince 2010 byla příslušná smlouva
schválena věřitelským orgánem, na počátku února 2011 ji schválil soud a transakce byla dokončena 4. března
2011. V květnu pak insolvenční správce navrhnul zpeněžení dalšího majetku z podstaty, což se následně
uskutečnilo během roku 2011, ovšem s nepodstatným výnosem.
Ani ostatní příjmy podstaty nijak nezměnily celkovou situaci insolvenčního řízení. Výše zmíněné akcie
společnosti KORDÁRNA (podíl 74,6 procenta) z majetkové podstaty dlužníka KORDTRADE sloužily jako zajištění
pohledávky České spořitelny v upravené výši 4,57 miliardy korun (samotná zajištěná výše pak 3,55 miliardy Kč).
Znalcem byly oceněny na 0,- Kč. Nicméně jejich prodej se uskutečnil a po odečtení nákladů a odměny správce
činil výnos pro zajištěného věřitele 22.345,52 Kč. Takže v podstatě celá zajištěná pohledávka České spořitelny se
tak stala pohledávkou nezajištěnou.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Uspokojení věřitelů
Celkový příjem podstaty však neznamená, že tato suma je příjmem věřitelů – v případu se vyskytly relativně
značné výdaje z majetkové podstaty, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň
postavené a odměna insolvenčních správců. Celková výše těchto plateb přesáhla 5 milionů Kč. Významnou část
ale netvořily náklady konkurzu – byly vyplaceny mzdy za rok 2009 v celkové výši 1,3 milionu korun (pohledávky
postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou). Suma určená k výplatě věřitelům se tak snížila na
11,75 milionu korun.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Závěr
Jak vidíme ze závěrečného rozvrhu a z předchozích informací, insolvenční řízení společnosti KORDTRADE
skončilo pro její věřitele fatálním neúspěchem. Uspokojení zajištěného věřitele Česká spořitelna dosáhlo
fakticky nuly, když tomuto věřiteli bylo vyplaceno celkem asi 22 tisíc korun při zajištěné výši jeho pohledávky
3,455 miliardy korun. Nezajištěným věřitelům bylo vyplaceno zhruba 0,2 procenta z výše jejich uznaných
pohledávek.
K lepšímu a detailnějšímu pochopení doporučujeme prostudovat tento případ v Insolvenční rejstříku (adresa
https://isir.justice.cz/isir/ueu/evidence_upadcu_detail.do?id=3f9db6b2-3b66-49a4-a324-166fe0a38433 )
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Otázky k zamyšlení a kontrola pochopení problematiky:
Jak zhruba vysoké byly náklady konkurzu?
(Správná odpověď: Šlo o 3,7 milionu korun, to je asi 23 procent z výnosu z majetkové podstaty 16 milionů
korun, nelze počítat celých pět milionů korun pohledávek a nákladů, protože část 1,3 milionu byly vyplacené
dlužné mzdy, což nejsou náklady konkurzu)
Jakého plnění by se dostalo nezajištěným věřitelům v případě, že by byla ze zajištění plně uspokojena
zajištěná část pohledávky České spořitelny?
(Správná odpověď: Pohledávky činily asi 6 miliard korun, vyplaceno bylo 11,75 milionu, výplatní poměr byl 0,22
procenta z uznané pohledávky. Pokud by se v případě adekvátního zajištění – tedy pokud by akcie KORDÁRNA
a.s. bylo možné zpeněžit za 3,55 miliardy korun - snížil objem pohledávek právě o oněch 3,55 miliardy, pak by
nezajištěných pohledávek k uspokojení bylo za 2,45 miliardy korun a výplatní poměr by se zvýšil na cca 0,5
procenta – věřitelé by tedy dostali o něco málo více než dvojnásobek částky, kterou dostali skutečně.)
V textu jsou uvedeny vedle vymožených pohledávek za společností TEXIPLAST a peněz získaných za prodej
akcií této společnosti ještě další položky zvyšující příjmy majetkové podstaty. Které byste označili za
nejvýznamnější?
(Správná odpověď: Především je to vratka ze záloh zaplacených na dani z příjmu vyšší než jeden milion korun a
další vymožené pohledávky KORDTRADE za různými dlužníky ve výši bezmála půl milionu korun.)
3.
Jarmila Veselá
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
EKONOMICKÉ VÝSTUPY Z INSOLVENČNÍCH ŘÍZENÍ
PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ VE STŘEDOČESKÉM KRAJI
Úvod
S přijetím insolvenčního zákona byla v České republice spojována velká očekávání veřejnosti směrem
ke zrychlení doby trvání procesu a větší výtěžnosti pro věřitele. Účastníci vzdělávacího programu SE budou mít
příležitost jako jedni z prvních seznámit s výsledky výzkumu ekonomických výstupů insolvenčního rejstříku,
které poskytla zpracovateli textu společnost InsolCentrum.
Insolvenční poradci se často budou při své práci potkávat s nutností získat zdroje vypovídající o
výsledcích insolvenčních řízení. Při studiu v rámci vzdělávacího programu již měli poradci možnost analyzovat
údaje o hospodaření domácnosti. Tato zkušenost je jistě přivedla k myšlence vyhledávat údaje ze stejných
zdrojů – tedy z portálů Českého statistického úřadu, ČNB nebo z jednotlivých ministerstev. Ušetřeme si tuto
zbytečnou námahu, neboť ekonomické údaje o výsledcích insolvenčních řízení nebyly doposud v České
republice k dispozici. Oproti tomu lze u různých zdrojů najít poměrně velké množství údajů vypovídajících o
procesní stránce insolvenčních řízení – tzn. o množství podaných insolvenčních návrhů, o počtech soudních
rozhodnutí atd.
Etapa insolvenčních řízení u podnikatelských subjektů je přitom ve většině případů, s výjimkou
reorganizace, konečnou etapou jejich ekonomického života. V předcházejících fázích existence každého
podnikatelského subjektu existuje různá evidence – účetnictví, povinné zakládání dokumentů do obchodního
rejstříku, daňová přiznání apod. Státní instituce (ČNB, ČSÚ, MF či jiná ministerstva) sbírají a analyzují údaje o
podnikatelských subjektech a promítají je do svých výstupů. Etapa zániku však nebyla doposud systematicky
monitorována.
Dostupné informace
Údaje o podnikových insolvencích se v České republice objevují sporadicky a většinou jsou úplně mimo
realitu. Na problém upozornili mimo jiné i pedagogové VŠE v Praze Ing. Luboš Smrčka, CSc. a Ing. Jaroslav
Schönfeld, Ph.D. v rámci mezinárodní vědecké konference „Rozhodující aspekty vývoje konkurenceschopnosti
podniků a národních ekonomik v globálním hospodářském systému“, Praha, VŠE, 26. 10. 2012.
Podívejme se na prezentaci z jejich vystoupení „Kritika statistických údajů o podnikových insolvencích
v podmínkách České republiky“.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Z údajů, které o ČR uvádí Světová banka, vyplývá, že v roce 2011 trvala insolvenční řízení 3,2 roku,
náklady činily 17 % z částky pro uspokojení věřitelů a věřitelé získali 56 % z hodnoty svých pohledávek.
Stejně jako autoři i vy sami si můžete udělat obrázek o hodnověrnosti statistických údajů, jestliže
například v období 5 let (2002-2007) se uvádí naprosto stejná doba trvání řízení 9,2 roku.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nové údaje
Dříve než se podíváme na údaje, které vyplynuly z analýzy ekonomických dat podnikatelských subjektů za
rok 2011 zpracované spol. InsolCentrum, s.r.o., položíme si otázky:
Kolik procent z celkového počtu insolvenčních řízení tvoří podnikatelé – fyzické osoby a kolik podniky?
Jaká je struktura věřitelů podle objemu pohledávek, kolik činí stát, banky, ostatní věřitelé?
Jak dlouho průměrně trvá konkursní řízení?
Kolik procent ze své přihlášené pohledávky věřitelé průměrně na konci získají? Kolik získají zajištění věřitelé
(zejména zástavní věřitelé)? Kolik získají nezajištění věřitelé?
Společnost InsolCentrum, s.r.o., k poskytnutým údajům uvádí, že data za rok 2011 týkající se České
republiky již lze považovat za vypovídající ukazatele. U Středočeského kraje se však jedná v roce 2011 o tak
malý počet případů, že z jejich výstupů nelze vyvozovat obecné závěry. Hodnocení výsledků a tendencí
ekonomiky insolvenčních případů ve Středočeském kraji bude možno seriózně provést až po porovnání r. 2011
a r. 2012.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Odpovědi na otázky jste snadno nalezli v jednotlivých grafech.
Shrnutí ekonomických výstupů
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Výsledky insolvenčních řízení vedených podle insolvenčního zákona jsou při posuzování ekonomických
parametrů ještě méně příznivé v porovnání s výsledky konkursních řízení podle starého zákona o konkursu a
vyrovnání. Alarmujícím ukazatelem je množství případů, ve kterých přihlášení věřitelé nedostanou žádné
uspokojení, ačkoli prokazatelně finanční prostředky nebo jiná aktiva dlužníkovi v období před konkursem
poskytli. V 64 procentech případů (v hodnocení ČR) věřitelé nic nezískají a je zřejmé, že dlužníci svoji krizovou
situaci včas neřešili. Úvahy o tom, kam se majetek poděl, a jaká je odpovědnost jednajících za výsledek, by měly
být předmětem analýz, jak státních orgánů, tak i věřitelů ze soukromé sféry.
Ing. Luboš Smrčka, CSc., Ing. Jaroslav Schönfeld, PhDr.: Kritika statistických údajů v podnikových insolvencích
v podmínkách České republiky, konference VŠE, 26. 10. 2012
Údaje analýzy ekonomických dat insolvenčních řízení podnikatelských subjektů za rok 2011, InsolCentrum, s.r.o.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
ODDÍL E:
1.1. PSYCHOLOGICKÝ POHLED NA INSOLVENCI
J. Spurný
Psychologie v práci insolvenčního poradce
Profesionální činnost insolvenčního poradce předpokládá vedle právních a ekonomických znalostí i
rozvinuté sociální dovednosti, spočívající ve schopnostech a dovednostech insolvenčního poradce odhadnout
osobnost dlužníka, porozumět jeho prožívání a chování, umět ovlivnit jeho postoje, a prostřednictvím
komunikace motivovat dlužníka k úspěšnému oddlužení.
Insolvenční řízení (včetně toho, co mu předchází a co následuje) představuje v životě dlužníka
120
psychicky značně náročnou životní situaci . Zdrojem psychické náročnosti je jedincem uvědomovaná a
emocionálně prožívaná (a věřiteli připomínaná) neschopnost splácet dluhy (finanční závazky). To následně
vyvolává řadu stresujících interakcí (věřitelé, exekutoři, soud, ale i dlužníkovo nejbližší sociální okolí) a
negativních vnitřních pocitů spojených s ohrožením základních lidských potřeb (bezpečí, jistoty, uznání,
seberealizace aj). Neúspěšné pokusy o konsolidaci či refinancování půjček působí jako stresory, které negativně
ovlivňují dlužníkovo sebehodnocení, vyvolávají v něm pocity nekompetentnosti. Dlužníkovo vnímání,
hodnocení, rozhodování a jednání jsou výrazně ovlivněny přítomností negativních emocí (strach, zlost, úzkost,
hněv, rozčilení, nenávist aj.). Schopnost dlužníka vyrovnat se s působením stresorů, zmírnit subjektivně
prožívaný rozpor mezi nároky situace (existující finanční závazky) a pocitem vlastní připraveností (schopností neschopností) tyto nároky zvládat, závisí především:
a) na aktuální situaci, v níž se nachází, a jejím hodnocení dlužníkem,
b) na osobnostních dispozicích dlužníka, především schopnostech a motivaci situaci řešit,
c) na postupech a metodách, které k řešení situace a potažmo k redukci psychického napětí využívá.
Z uvedeného vyplývá, že dosáhnout snížení hladiny stresu (jako klíčového předpokladu ke zvládnutí
vzniklé krizové situace) lze:
a) zmírněním požadavků ve vědomí jedince (dlužníka), nebo
b) zvýšením připravenosti dlužníka zvládnout požadavky, vyplývající z insolventní situace.
V situaci insolvence dochází ke kumulaci stresorů a tím i nárůstu intenzity stresu. Proces zvládání a
vyrovnávání se s insolvencí jako s náročnou životní situací vzniklou v důsledku neschopnosti jedince splácet
finanční závazky má následující průběh:
120
Náročné životní situace jsou situace, které svým rozsahem a účinky překračují výrazně jedincovu zkušenost,
jeho kapacitní možnosti se s nimi optimálně vyrovnat. V psychice jedince vyvolávají enormní (extrémní,
nadhraniční) zátěž. Při jejich řešení nevystačíme s dosavadními způsoby řešení. V důsledku jejich působení
vzniká materiální, finanční a emocionální újma. Pro mimořádné nároky na psychiku se nezřídka stávají zdrojem
(v případě nedostatečného ošetření) vzniku posttraumatické stresové poruchy.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
- jedinec vnímá vzniklou situaci a emocionálně ji prožívá v závislosti na osobnostních dispozicích jedince,
zejména jeho schopnosti reálně percipovat a zanalyzovat aktuální situaci (příp. registrovat a reagovat na
změny, které nastaly), může dospět k některému z následujících závěrů:
a) podcení existenci signálu ohrožení (tzn., neuvědomuje si dostatečně reálně existující stav včetně možných
následků, případně nepřipouští či popírá možnost vzniku situace insolvence, přivírá oči před realitou s tím, že to
nějak dopadne) a tomu odpovídá i jeho následující reakce a jednání (nejednání), nápadně připomínající obrázek
stále vyhrávajícího orchestru na potápějícím se Titanicu;
b) přecení existenci hrozícíhonebezpečí (co do aktuálnosti a intenzity signálu), slyší „trávu růst“, a v tomto
směru začne vyvíjet ne vždy účelné (hyper)aktivity v podobě „vyrážení klínu klínem“ (např. v panice začne
roztáčet spirálu splácení starého dluhu dluhem novým, tím obvykle získává málo peněz za velký úrok), příp. se
cítí existujícím signálem paralyzován, natolik ohrožen, že není schopen prakticky žádné aktivity, upadá do stavu
beznaděje, bezmoci;
c) na základě nezkreslené percepce reálně posoudí míru ohrožení svých potřeb a hodnot a následně zvažuje a
rozhoduje (přičemž využívá především vlastní zkušenosti), které prostředky a postupy k řešení vzniklé situace (a
potažmo k eliminaci přítomného stresu) využije.
-
hodnotí situaci, (posuzuje aktuální stav, ve kterém se nachází), hledá příčiny
jejího vzniku, zvažuje možné následky v návaznosti na tom, jak reálně jedinec zhodnotil hrozící signál,
následuje sekundární hodnocení stávajícího stavu jedincem. Dlužník řeší otázky typu: „Co se stalo?“ „Jak se to
stalo? (kdo to zavinil)?“ „ Koho se to týká a jak moc (co komu hrozí)?“ „Kdo a co může udělat pro spravení
situace?“ Výsledkem takového uvažování je v psychice dlužníka vytvořený obraz o podmínkách a příčinách
vzniku situace insolvence, jakož i rámcově vytvořená představa o možných následcích (komu a jaká újma hrozí).
Podle odpovědí, které ze stávající situace dlužníkovi vyplynou, narůstá intenzita jeho stresu (vedle stresorů
finanční či materiální povahy si dlužník uvědomuje i stresory sociální, v podobě narušených meziosobních
vztahů v rovině společenské i privátní), tendence k reálnějšímu posouzení situace (na základě provedené
analýzy), jakož i zesilující tendence k řešení vzniklé situace.
-
přijímá
situaci
jako
reálně
existující,
zvažuje
možnosti
řešení
(hledá
postupy,
prostředky, varianty). Přijetím vzniklé situace insolvence jako faktu, se dlužník dostává do racionální polohy
řešení situace, nastává fáze adaptace na novou situaci. Proces adaptace začíná sekundárním hodnocením:
„Jaké možnosti k řešení situace mám, jakou strategii k řešení zvolím?“. Adaptace jedince na nové, změněné
podmínky (kdy situace insolvence je realitou), může mít – v závislosti na osobnostním založení jedince a
konkrétních podmínkách - podobu strategie aktivního zvládání, jednání (přizpůsobení si, proaktivní přístup
k adaptaci) či pasivního přijímání, reagování na vzniklé podmínky (přizpůsobení se, reaktivní přístup).
- rozhoduje se pro jedno z možných řešení. Při výběru jednoho z možných řešení situace insolvence, má proces
zvažování míry rizika následující průběh: jedinec zvažuje potenciální zisk (výhody daného řešení) a konfrontuje
ho s podmínkami (omezeními, nevýhodami), které zvolené řešení má, které dosažení zisku usnadňují či
komplikují. Jejich srovnáním vzniká míra rizika, kterou v sobě dané řešení obsahuje. A právě snižování míry
rizika, podpora dlužníkova uvažování, patří mezi jedny z klíčových aktivit insolvenčního poradce.
- jedná provedením konkrétních kroků směřujících k osobnímu bankrotu (tj. podání návrhu na insolvenční
řízení, návrhu na povolení oddlužení, rozhodování o oddlužení u soudu) se jedinec ocitá v nové sociální roli dlužníka, splácejícího dluh. Výkon této role je regulován (limitován) podmínkami nastavenými soudem, což –
v kombinaci s dlouhodobým plněním soudem stanovených podmínek (5 let) může být výrazně demotivujícím
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
faktorem při rozhodování jedince, zda proces oddlužení podstoupit, a být zdrojem dlouhodobé frustrace
v případě, kdy jedinec proces oddlužení již zahájil.
- získává zpětnou vazbu o účinnosti jeho řešení. Tento postup má obecný ráz, jeho průběh závisí na
konkrétních podmínkách, jednotlivé fáze mohou mít různou délku, i různou intenzitu prožívání psychické zátěže
jedincem.
Role poradce v insolvenčním procesu
Hlavní náplň činnosti insolvenčního poradce v procesu práce s klientem by se dala lapidárně vyjádřit:
poskytuje odbornou a psychologickou podporu dlužníkovipři jeho oddlužení.
Předpokladem úspěšného fungování spolupráce insolvenčního poradce a klienta je schopnost poradce navázat
a rozvíjet (udržovat) psychologický kontakt, získat si klientovu důvěru. Především tím, že se poradce prokáže
svoji kompetenci poskytnout klientovi podporu. Nakolik odborná podpora spočívá v poskytování rad a
doporučení finančního i právního charakteru, nabízení možností řešení vzniklé situace (po věcné, odborné
stránce), pomoc klientovi při výběru variant řešení, pak psychologická podpora dlužníka spočívá v:
- posilování schopností dlužníka reálně vnímat a analyzovat informace, potřebné k řešení situace (pomoc při
získávání vhledu do situace),
- podpoře dlužníka při jeho rozhodování o způsobech možného oddlužení,
- pomoci dlužníkovi v jeho adaptaci na novou roli (jedince v insolvenci),
- posilování a udržování motivace dlužníka k aktivnímu přístupu k oddlužení, k udržení dlouhodobé motivace ke
splácení dluhu,
- vytváření podmínek, omezujících působení stresorů pramenících ze stávající situace.
Smyslem psychologické podpory není „vytvoření“ klienta, závislého na radách insolvenčního poradce“,
ale jedince, který díky novému náhledu, díky reálnému vnímání reality je ochoten a schopen si uvědomit a
převzít odpovědnost za vlastní jednání (v tomto smyslu má psychologická podpora podobu koučování).
Kdo představuje problémového dlužníka a v čem?
Insolvenční poradce se při výkonu své profesionální činnosti může setkat s různými typy klientů, kteří
svými osobnostními dispozicemi či chováním mohou představovat problémové klienty. Podle osobnostních
dispozic dlužníka, především jeho schopností a motivace podílet se na procesu oddlužení, se můžeme setkat s:
- jedincem, který je motivovaný, avšak s omezenými rozumovými schopnosti racionálně posuzovat situaci, ve
které se právě nachází.
Tento typ člověka je motivován stávající situaci řešit, k realizaci svého záměru však nemá dostatek schopností, a
to obecných (rozumových schopností, inteligence, kterou postrádá), jeví se jako „mentálně nesmělý“, nebo - a
to častěji odborných,aktuálně seprojevujících jako nedostatečná orientovanost jedince v otázkách finančních a
právních, spojených s insolvencí (finanční analfabet). Úlohou insolvenčního správce u tohoto typu klienta pak
bude jeho odborné provázení spočívající především ve zvyšování schopností klienta (objasňováním
vysvětlováním, poskytováním odborných rad, bezprostřední pomocí při vytváření konkrétních návrhů)
porozumět požadavkům plynoucím z té které fáze insolvenčního procesu;
- jedincem, který je schopný racionálně posuzovat situaci, k jejímu řešení však postrádá motivaci
Na rozdíl od předcházejícího typu tento klient má vhled do situace, avšak jeho ochota na situací něco změnit je
minimální (protože je „demotivován“ např. vidinou pětiletého „živoření“, hledá způsoby, jak se mu vyhnout).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Bude-li okolnostmi (a věřiteli) donucen do procesu insolvence vstoupit (motivem jeho jednání v tomto případě
může být strach z následků), lze oprávněně předpokládat, že bude hledat cesty a způsoby, jak podmínky
insolvence zmírnit (obejít, zkrátit). Úkolem insolvenčního správce u tohoto typu klienta pak bude pomocí
objasňování vysvětlování, odstraňováním překážek, upozorňováním na nevýhodnost takového postupu apod.
motivovat klienta k akceptování (vnitřnímu přijetí) restriktivních opatření, motivovat ho k plnění povinností
z insolvence vyplývajících
- jedincem nemotivovaným a neschopným racionálně posuzovat situaci a požadavky z ní plynoucí na jeho
jednání
V tomto případě má insolvenční správce co do činění s klientem, jehož značná problémovost souvisí s jeho
neochotou (nechutí) a neschopností plnit požadavky pramenící z insolvenčního procesu. Vražedná kombinace
„klient na to nemá a nechce“ představuje pro insolvenčního správce výzvu k prokázání jeho sociální
kompetence zmotivovat klienta bez zájmu a přiměřeně jeho rozumovým schopnostem vysvětlit nutné kroky
související s oddlužením klienta. Přitom je užitečné neztratit ze zřetele, že klientova nemotivovanost a současně
neschopnost mohou být jen zdánlivé (jen se nám tak jevit), a pak klient (pouze) nemotivovaný se nám může
jevit i jako neschopný, a naopak. Zjištění motivovanosti klienta ke změnám proto považujeme za užitečný (a
nutný) krok insolvenčního správce při provázení klienta v procesu insolvence.
Uvedené (ne zrovna šťastné) kombinace osobnostních předpokladů dlužníka mohou být „umocněny“
některým z následujících projevů v jeho chování, což podstatně zvyšuje klientovu problémovost:
- jedinec s tendencí jednat agresivně
- manipulující jedinec
- nepřesvědčitelný, na svých postojích a názorech rigidně setrvávající jedinec
- okázale vystupující, sociálně exhibující jedinec
Poskytnout jednoznačný návod, jako jednat s takto se projevujícími problémovými klienty dost dobře nejde
(což je dáno individuální variabilitou osobnostních vlastností a projevů jak klienta, tak insolvenčního poradce, i
různorodostí situací, v nichž k interakci dochází). Při zvažování našeho postupu, jak na jednání takového klienta
reagovat, je užitečné položit si (a odpovědět si) následující otázky:
- Jak se jedinec projevuje? (registrujeme jeho vnější projevy, chování)
- Co to dělá se mnou? (uvědomíme si jaké pocity a myšlenky ve mně klientovo
chování vyvolává a proč?)
- Proč se tak klient chová, projevuje? (zkusíme odhadnout, jaká je vnitřní pohnutka
jeho chování, co ho nastartovalo?)
- Jaká budu (mohu) na jeho chování reagovat? (rozhodujeme o vlastní reakci na
chování klienta, reagujeme)
Agresivně jednající jedinec
Agrese může mít různou podobu a intenzitu (verbální, fyzická, proti osobám, proti předmětům, proti
sobě samému – autoagrese, individuální/skupinová apod.). Projevuje se útočným chováním (nadávky, vyhrůžky,
urážky, fyzické napadání aj.), s úmyslem poškodit, ublížit, získat převahu nad druhým jedincem.
Co prožíváme při setkání s agresivním jednáním? Strach, zlost, obavy, vztek a další negativní emoce a
myšlenky. „Proč tak jedná?“ „Kdo a jak je tímto jednáním ohrožený?“ „Jak reagovat?“ Nejpřirozenější reakcí,
která nás na projevenou agresi napadne, je protiagrese. Ta je pro řešení situace nejméně vhodným způsobem
(protiagrese obvykle eskaluje násilí, je pro útočníka důvodem k další narůstající agresi).
Co může být příčinou agresivního chování? Například dlouhodobá frustrace plynoucí z neschopnosti
klienta splácet dluhy (agrese jako způsob vyrovnávání se se stresem). Stejně tak příčinou může být strach, že
jedinec nedosáhne cíle svého jednání (normální cestou), a proto raději zvolí agresivní přístup. Zdrojem agrese
může být situačně vyvolaný hněv, vztek. Agresivní chování může být nástrojem, který jedinec používá při styku
s ostatními lidmi (je to osvojený a osvědčený způsob jeho chování, bez emocionálního doprovodu).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Jak reagovat na agresivní jednání klienta? Obecně platí zásada, že čím zdrženlivěji budeme na agresivní
výpady reagovat, tím máme větší šanci na zvládnutí vzniklé situace. Necháme-li jedince „vybouřit“, vypustit
páru (emoce), aniž bychom reagovali stejně agresivně, a jsme-li schopni navíc projevit pro jeho jednání
porozumění, udělali jsme vše pro to, abychom mohli posléze asertivně, pomocí věcných argumentů prosadit
svůj přístup k řešení vzniklé situace či problému.
Manipulující jedinec
Předstírání bezmocnosti, vyvolávání soucitu, citové vydírání, připomínání vlastních zásluh, abych
vyvolal v druhém pocity viny, lichocení za účelem získání výhod, lži, ale i ohánění se rezonujícími jmény,
známostmi s vlivnými lidmi – to vše jsou projevy manipulativního jednání. Oproti agresivnímu jednání používá
mírnější způsoby ovlivňování, díky kterým však může být neodhalené delší dobu („bez vás to nezvládnu“ „když
mi nepomůžete“ „ jako Vy to já nikdy neudělám“ můžeme slyšet od klienta, než zjistíme, že to co měl udělat on,
se snaží přenést na nás).
Jaké pocity to v nás vyvolá? Zpočátku možná libé (koho by nepotěšila nějaká ta lichotka, slyšet, jak
jsme v něčem skvělí?), později však – při prokouknutí – pocit nekompetentnosti, vztek, zlost (na manipulujícího,
na sebe sama, že jsem neprokoukl dřív).
Nejobecnější příčinou manipulativního jednání je strach, nejistota, obavy, že jedinec nedosáhne svého
cíle (a z různých důvodů nezvolil agresivní či asertivní způsob jednání), že jeho požadavek bude odmítnut - což
bývá většinou (chybně) vnímáno jako odmítnutí vlastní osoby.
Jak reagovat? V momentě, kdy zjistíme pokusy o manipulaci, dát najevo, že víme, a že nám to vadí
(„Vadí mi, že se mnou zkoušíte manipulovat“). Rafinovanější způsob obrany před manipulací je
kontramanipulace - tj. navenek přijmout „pravidla hry“ a stejným způsobem s ním jednat, manipulovat.
Nepřesvědčitelný, na svých názorech rigidně setrvávající jedinec
Problémovost tohoto klienta spočívá v jeho neústupnosti stran jakékoliv změny jeho názoru či postoje.
Je přesvědčen o své pravdě (o svém řešení) a hluchý i k sebelepším argumentům. Má tendenci selektivně
používat informace, které podporují jeho řešení a přeslechnout, přehlédnout informace, které jeho verzi
odporují.
Jednání s takovým klientem může v insolvenčním poradci vyvolat „syndrom loveckého psa“,
maximalizovat jeho potřebu přesvědčit nepřesvědčitelného o svém řešení, postupu, o „své pravdě“
Neústupnost klienta vyvolává ve vědomí přesvědčujícího pocit bezmoci, má výrazně demotivující vliv.
Příčiny neústupnosti mohou být osobnostního rázu („je paličatý od Boha“), případně si tím jedinec posiluje
svoje narušené sebevědomí a sebehodnocení a přijetí jiného názoru považuje za ohrožení své pozice, role, sebe
samého. Jinou příčinou neústupnosti jedince je jeho nedostatečná schopnost, resp. neschopnost pochopit
smysl sdělovaného v souvislostech. Dalším a poměrně častým motivem neústupnosti jedince může být fakt, že
verze, kterou obhajuje, je pro něho výhodná (a jiný názor by její výhodnost mohl snížit, změnit).
Ochotu klienta přijmout jiný názor (než je ten jeho) se může insolvenční poradce pokusit zvýšit
použitím některé z metod ovlivňování a přesvědčování (např. vysvětluje, předkládá argumenty, demonstruje na
příkladech, nabízí vlastní zkušenosti s řešením obdobného problému – včetně neúspěšného řešení i výsledku).
U tohoto typu klientů však bude užitečné se smířit s tím, že existují i nepřesvědčitelní jedinci, a těm na závěr
naší interakce s nimi (bez ambicí, že něco na svém zastávaném názoru změní) pouze stručně zopakujeme náš
názor, postoj, naše řešení problému, o němž ho chceme přesvědčit (efekt poslední informace).
Okázale vystupující, sociálně exhibující jedinec
„To já když… Já, když jsem…Já, já, já …Já jsem OK, vy nejste OK…“. Naznačené začátky vět jsou
typickým projevem jedince, který má výraznou potřebu přesvědčit svým jednáním, vystupováním, okázalým
prezentováním svých finančních, materiálních a jiných „předností“ okolí (a především však sebe). Sebevědomě
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
vstupuje do debaty, aby dal přítomným najevo, co ví o problému, u jehož probírání se ocitnul, jak by ho on řešil,
(jak podobné již úspěšně řešil, až vyřešil), aby je přesvědčil o své dokonalosti, kompetentnosti.
Tyto projevy mohou – zejm. u méně sebevědomých jedinců – vyvolat (byť třeba jen na čas) pocit
nekompetentnosti, obdiv, možná i závist, naopak u sebevědomých vyvolávají tyto projevy spíše vztek, tendenci
k soupeření, možná i pobavení (v případech, kdy již byli předtím v kontaktu).
Příčinou takového jednání je osobnostní založení jedince, především pak bytostná potřeba docílit
uznání ze svého okolí, potřeba uplatnit se, získat pozitivní zpětnou vazbu, a tím posilovat své chatrně
vybudované sebevědomí. V případě insolvence pak motivem takového jednání může být nepřijetí nové role
(dlužníka neschopného splácet dluhy), snaha o zachování pozitivního sebeobrazu.
Co se jednání s tímto typem klienta týká, nabízí se řešení, které tlumí jeho projevy (separujeme ho od diváků),
nebo řešení, kdy chválením, obdivem k tomu, co dosáhl, zažil, úspěšně zvládl (takže trošku manipulací) si ho
nakloníme, zvýšíme jeho ochotu ke spolupráci. Z metod přesvědčování je funkční metoda nedirektivního
působení, kdy klientovi nabízíme svoji zkušenost a necháváme na něm, zda ji přijme či ne.
Jaké dovednosti jsou užitečné pro výkon profese insolvenčního poradce?
Výkon činnosti insolvenčního poradce klade specifické nároky na některé osobnostní vlastnosti a
osvojené sociální dovednosti. Mezi klíčové patří především:
- schopnost jedince navázat a rozvíjet psychologický kontakt
- schopnost empaticky naslouchat,
- schopnost efektivně komunikovat (ve vztahu k cíli a účelu komunikace)
121
- schopnost motivovat klienta /
- schopnost pružně reagovat na potřeby klienta
- schopnost zvládat konflikty, zvládat konfliktní a stresové situace situace
- schopnost vytvářet a udržet image odborníka (kompetentního jedince)
Nejčastější typy rozhovorů v činnosti insolvenčního poradce
Těžiště profesionální činnosti insolvenčního poradce spočívá v jeho komunikaci s klientem, přičemž
účelem komunikace může být:
- získat od klienta informace (rozhovor k získání informací)
Cílem je získat, doplnit, ověřit informace. Otázky, které klademe, aktivizují klienta, jeho zvědavost, příp.
mohou vyvolat pocity ohrožení, vzniká potřeba zjistit, proč jsou informace vyžadovány, z toho pramenící
ochota – neochota klienta informace poskytnout.
- poskytnout klientovi potřebné informace (poradenský rozhovor)
Cílem je poskytnout klientovi potřebné informace, jako základ pro jeho rozhodování, jednání, pro orientaci
v problému, v řešení. Rady, které udělujeme, nutno poskytovat citlivě, ne mentorovat, povýšenecky poučovat.
Vysvětlujeme, analyzujeme, uvádíme fakta do souvislostí, příp. ověřujeme, zda klient správně naše sdělení
pochopil. V klientovi posilujeme vědomí, že námi poskytované informace jsou podkladem pro jeho řešení a
rozhodování (je to o jeho odpovědnosti)! Rady a vysvětlení, podávaná necitlivě, nesrozumitelně, nebo
121
/ motivovat dlužníka k řešení vzniklé situace, ke spolupráci s insolvenčním poradcem lze: předáváním rad,
odstraňováním překážek, nabídkou výběru, snižováním přitažlivosti, uplatněním empatie, poskytováním zpětné
vazby, vyjasňováním cílů.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
nevyznívají pro klienta pozitivně, mohou vyvolat v klientovi odpor, pocit nepochopení, ztrátu důvěry, ve finále
odmítání poradce jako odborníka.
- ovlivnit klientovy postoje, jeho jednání (persuazní rozhovor)
Cílem persuazního rozhovoru je změnit postoj klienta, přesvědčit ho o nutnosti námi doporučovaného
postupu, řešení. Metody ovlivňování, které k přesvědčování použijeme, mohou vyvolat v klientovi (v závislosti
na jeho osobnostním založení) zvědavost, zájem, ale i odpor (zatvrzele pak setrvává na svém postupu, názoru,
řešení), vnitřní konlflikt (boj motivů). Ke změně jeho postoje můžeme použít argumenty, demonstrovat –
názorně předvést, vysvětlovat, používat kladné odpovědi, otázky, používat příklady (nedirektivní působení),
používat apely.
- poskytnout psychickou podporu klientovi, který se ocitl v nesnázích
Cílem poradenského rozhovoru je poskytnout klientovi emocionální podporu v situaci, která je pro klienta
psychicky náročná. V podstatě se nejedná o klasický rozhovor (dialog). Poradce v tomto typu rozhovoru je
naslouchajícím, klientovy pocity reflektujícím komunikačním partnerem. Klient má potřebu podělit se o své
pocity (někomu, u koho předpokládá porozumění), zároveň může mít obavy, ostych, vnitřní konflikt svěřit se –
nesvěřit se. Jeho potřebu vypovídat se z nepříjemných pocitů lze posilovat parafrázováním klientových sdělení
(funkční není litování – invalidizuje to klienta, stejně jako je užitečné se zdržet – byť dobře míněných rad
typu udělej, nedělej, stejně tak se nedoporučuje klientův problém bagatelizovat).
Poskytnout návod, jak správně vést ten který typ rozhovoru, by bylo sice užitečné - leč nereálné.
Jednak proto, že neexistuje "čistý" typ rozhovoru (takže v informačním rozhovoru se mohou objevit prvky
persuazního apod.), hlavně však pro variabilnost situačních proměnných, v nichž komunikace probíhá, a
zejména pro jedinečnost osobnostních vlastností a dispozic účastníků té které interakce. Nicméně s jistou
mírou pravděpodobnosti lze v tomto ohledu poskytnout obecná doporučení (zásady) k efektivnímu vedení
rozhovoru (z nichž je užitečné vycházet při přípravě a vedení rozhovoru):
- před vlastním rozhovorem je užitečné ujasnit si cíl komunikace (Potřebuji informace? Chci poskytnout
informace, poradit klientovi? Chci motivovat, ovlivnit klienta, dosáhnout změny v jeho postojích, přesvědčit ho
o jiném řešení? Chci „pouze“ naslouchat klientovým problémům, protože ten má potřebu o nich hovořit?);
- navázat s klientem psychologický kontakt (představit se, domluvit se na "pravidlech" komunikace, délce
komunikačního aktu, ujasnit si účel interakce, vysvětlit role insolvenčního správce v interakci a celém procesu
insolvence – aby se zabránilo nereálnému očekávání ze strany dlužníka);
- v úvodní fázi rozhovoru je užitečné komunikovat především o potřebách klienta, včetně zjištění jeho představ
o řešení situace a podílu insolvenčního správce na jejím řešení;
- pomocí verbální i neverbální komunikace, s využitím otevřených (klienta neohrožujících) otázek posilovat
ochotu klienta vyjádřit jeho potřeby, přání, obavy (to umožňuje odhadnout motivovanost klienta k řešení
situace);
- žádný požadavek klienta nenechat bez odezvy, v případě, že požadavek nelze splnit (neumím, nemám pro to
podmínky nyní nebo vůbec), vysvětlit důvody příp. navrhnout "náhradní" možné řešení;
- komunikujícímu klientovi poskytovat pozitivní zpětnou vazbu, parafrázovat a interpretovat jeho sdělení (tím
se ujistit, že jsme sdělovanému porozuměli);
- dbát na to, aby sdělení insolvenčního poradce byla pro klienta natolik srozumitelná, transparentní a jasná, aby
jim klient nemohl dát jiný význam, než který poradce zamýšlí. Insolvenční poradce tak předejde možnému
vzniku poruch v komunikaci.
1.2. Modelový případ: jednání s problémovými klienty (dlužníky)
-
Níže uvedené modelové situace směřují k rozvíjení mentálních dovedností insolvenčních poradců
identifikovat, analyzovat a řešit problémy psychologického rázu v interakci dlužník – insolvenční poradce,
konkrétně pak:
ke zlepšení percepce insolventního poradce při posuzování osobnosti klienta (dlužníka) a jeho chování,
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
-
k získání návyků pro vytvoření a udržování psychologického kontaktu mezi insolvenčním poradcem a
dlužníkem (jako klíčová podmínka možné spolupráce dlužník – poradce),
k získání dovedností insolvenčních poradců při ovlivňování postojů a jednání klientů,
ke zvýšení mentální připravenosti insolvenčních poradců k jednání s problémovými typy klientů
Řešení modelové situace spočívá v hledání odpovědí na otázky k psychologické podstatě a zvláštnostem
průběhu konkrétní modelové situace. Zvolený způsob zpracování modelových situací (s využitím prvků
koučinku) umožňuje řešiteli zpřesnit percepci praktických problémů v insolvenčním řízení (které jsou syceny
psychologickou problematikou), a zároveň vytváří prostor pro individuální řešení, odpovídající osobnostnímu
založení řešitele. Uvedené otázky současně tvoří osnovu (vodítko) pro vytvoření představy insolvenčního
poradce o průběhu a možném řešení konkrétní situace.
1. modelová situace:
První kontakt insolvenčního poradce s klientem (dlužníkem)
- Jaký je účel a cíl prvního kontaktu insolvenčního poradce s klientem?
- Jak a čím (konkrétní postup, metody) budu (já jako insolvenční poradce) iniciovat
interakci s klientem?
- Jaký postup při jednání s klientem zvolím, a na čem to závisí?
- Co očekávám od klienta?
- Které skutečnosti mohou průběh prvního kontaktu s klientem zkomplikovat?
- Jak, čím bude negativní vliv situačních proměnných minimalizovat?
- Jaké podmínky pro první kontakt s klientem bych měl (v roli insolvenčního poradce)
zvažovat?
- Čeho bych se měl v roli insolvenčního poradce vyvarovat?
- Co bude výsledkem první interakce insolvenčního poradce s klientem?
2.
modelová situace:
Jednání insolvenčního poradce s klientem se sníženými schopnostmi
- Kdo pro mne – insolvenčního poradce - představuje klienta se sníženými
schopnostmi, a proč?
- Jak se toto zjištění (klientův handicap) promítá do mého prožívání, postojů,
chování?
- Co je cílem interakce insolvenčního správce s klientem se sníženými schopnostmi?
- Jaké psychologické prostředky při jednání s klientem se sníženými schopnostmi
využiji?
- Jaký postup pro jednání s klientem zvolím?
- Čeho bych se měl v roli insolvenčního poradce při jednání s klientem se sníženými
schopnostmi vyvarovat?
Jednání insolvenčního poradce s nemotivovaným klientem
- Jak se projevuje snížená motivovanost klienta k insolvenčnímu procesu
(insolvenčnímu poradci)?
- Co považuji za zdroje nízké motivovanosti klienta?
- Jak se projevy a chování nemotivovaného klienta odrazí v prožívání, postojích a
jednání insolvenčního poradce?
- Které psychologické prostředky a postupy mohu jako insolvenční poradce využít ke
zvýšení motivovanosti klienta?
Jednání insolvenčního poradce s manipulujícím klientem
- Jaké chování a projevy klienta považuji za manipulativní ?
- V čem spatřuji hlavní příčiny manipulativního chování klienta? (Proč manipuluje,
co sleduje?)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
- Jak budu (z pozice insolvenčního správce) manipulativní chování klienta prožívat a
jak na ně budu reagovat?
- Jaké psychologické prostředky a postupy použiji k minimalizaci manipulativních
projevů klienta?
Rozšiřující text k modelovým situacím
První kontakt insolvenčního poradce s klientem (dlužníkem)
Smyslem prvního setkání insolvenčního poradce s dlužníkem (klientem) je navázání psychologického kontaktu
jako klíčového předpokladu jejich budoucí spolupráce. První kontakt (a první dojem z něho plynoucí) tvoří
základ vztahů mezi insolvenčním poradcem a klientem, ovlivňuje významně průběh interakce.
V průběhu prvního setkání insolvenční poradce může (měl by):
- získat informace o osobnosti klienta, jeho potřebách, představách, očekáváních
- zpřesnit klientovu představu o své roli v procesu insolvence a o své kompetenci požadavky
role naplnit
- spolu s klientem se sjednotit na „pravidlech hry“, zásadách jejich spolupráce
- poskytnout klientovi základní informace odborného rázu (finanční, právní, administrativní),
užitečné pro jeho další postup v procesu insolvence
Jaký postup insolvenční poradce při jednání s klientem při prvním kontaktu zvolí, závisí na konkrétních
podmínkách, nicméně mělo by být pro něj příznačné poradcovo empatické naslouchání potřebám a
očekáváním klienta (teprve poté může sledovat své cíle).
Průběh prvního kontaktu může zkompliovat (kromě nedostatečné informovanosti klienta o průběhu insolvence)
zejména v situaci přítomné stresory, ovlivňující prožívání a chování klienta.
Insolvenční poradce v kontaktu s klientem by se měl vyvarovat jednání a projevů, příznačných pro mocenský
přístup (disponuje informační mocí) a posilujících klientovu závislost.
Výsledkem první interakce by měla být zkonkretizovaná představa obou účasntíků interakce (insolvenčního
poradce i klienta-dlužníka) o fungování jejich vzájemného vztahu v procesu insolvence.
Jednání insolvenčního poradce s klientem se sníženými schopnostmi
Prioritou v jednání insolvenčního poradce s tímto typem problémového klienta je posoudit, zda-li se jedná o
schopnosti snížené aktuálně či trvale, a těm pak přizpůsobit prostředky a postupy k ovlivnění postojů a chování
klienta. Negativní hodnocení partnera v komunikaci je velmi často výsledkem nenaplněného očekávání, hledání
příčin neorozumění na straně partnera („on mi to nevysvětlil“ vs. „on to nepochopil“). Jako mentálně
neodstačivý se může insolvenčnímu poradcii jevit i jedinec, který nenaplňuje požadavky aktuální role, ve které se
ocitnul („je svůj“) . Při komunikaci s mentálně handicapovaným jedincem se osvědčuje postupy založené na
názornosti, vyjasnění si základních pojmů a jejich smyslu, opakování, strukturovaná, na menší části členěné
sdělení, ověřování porozumění sdělovaném, doporučení formulovaná zřetelně a direktivnějším způsobem.
V tomto případě, více než jinde, platí obecná psychologická zásada, že „za to, jak bude sdělení přijato, ručí
mluvčí“ (ale rozhoduje příjemce). Problémem v této kategorii klientů může být i klient snížené schopnosti pouze
předstírající (za účelem dosažení výhod).
3. modelová situace
Jednání insolvenčního poradce s nemotivovaným klientem
Klient, nedostatečně motivovaný aktivně se účastnit insolvenčního procesu, místo hledání řešení hledá důvody
(proč ne). Již samotná vidina pětiletého „živoření“ (jako výsledek insolvenčního řízení) je pro dlužníka – klienta
silně demotivujím prvkem. Stejně tak motivace dlužníka strachem (v podobě exekuce) má omezenou účinnost
do doby, pokud je hrozba sankce reálná. Jako demotivující činitel může působit vše, co reálně či potenciálně
ohrožuje základní potřeby klienta (potřebu bezpečí, jistoty, sociální prestiže aj.)
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zvýšit motivovanost klienta k aktivnějšímu zapojení se do insolvenčního řízení může insolvenční poradce tím, že
porozumí klientovým potřebám, a následným vysvětlováním a objasňováním výhod jím doporučovaného
postupu, odstraňováním překážek, nedirektivním působením (klientovi nabízí pozitivní zkušenosti s již
realilzovanými insolvenčními řízeními a jejich výsledky), poukazováním na nevýhody stávajícího stavu
ovlivňuje postoje klienta žádoucím směrem.
4. modelová situace
Jednání insolvenčního poradce s manipulujícím klientem
Tendence klienta manipulovat vzniká zejména tehdy, není-li si jistý výsledkem, kterého chce dosáhnout, když se
chce vyhnout neúspěchu, příp. nepříjemným následkům z nedosažení cíle, když má obavy z odmítnutí, (které
vnímá osobně), chce-li získat výhody (příp. ústupky). Patří sem celá škála projevů od lichocení, přes citové
vydírání až po vyhrůžky (většinou skryté). Obranou proti manipulaci je otevřená komunikace s jansě
nastavenými pravidly jednání, asertivní chován (využití asertivních technik jako jsou otevřené dveře,
sebeotevření, volné informace aj.).
1.3. Modelový případ: jednání insolvenčního poradce s klientem v krizi
Pan D. s manželkou si půjčili peníze na opravu domu.Protože oprava byla finančně náročnější, než
předpokládali, byli nuceni si pořídit další půjčku. Další neplánované výdaje vznikly, když další dluhy udělal syn.
Vzniklou situaci ještě zkomplikovala onemocnění manželky a její dlouhodobá hospitalizace. Narůstající dluhy a
nemožnost je splácet, spolu se stále častěji přicházejícími upomínkami a pak i exekučními příkazy způsobily, že
se pan D. sám dostal do psychických problémů. Jeho pokus o vypracování insolvenčního příkazu byl neúspěšný.
Zamítnutý byl i návrh na insolvenci vypracovaný firmou, která se oddlužením zabývá. V této - pro pana D.
bezvýchodné situaci se obrací na insolvenčního poradce....
Úkol pro řešitele:
V roli insolvenčního poradce, na základě analýzy klientovy situace, navrhněte postup insolvenčního poradce
při jeho jednání s klientem (se zaměřením na psychologickou stránku jednání).
Výchozí předpoklady pro řešení situace (psychologický přístup):
úlohou insolvenčního poradce není terapie klienta, nicméně vzhledem k situaci, v níž se
klient aktuálně
nachází, k dosažení cíle jednání je psychologický přístup, poskytnutí
psychologické podpory
předpokladem pro volbu vhodného přístupu ke klientovi, pro navázání vztahu, založeného
na oboustranné důvěře mezi insolvenčním poradcem a klientem,
je navázání a rozvíjení
psychologického kontaktu
- účinná psychologická podpora vyžaduje od insolvenčního poradce, aby:
a) dovedl identifikovat psychologickou podstatu situace, v níž se klient nachází,
b) uměl si vytvořit si reálnou představu o
faktorech, které v dané situaci ovlivňují
prožívání a chování klienta
c) na základě těchto informací pak zvolil vhodné prostředky, metody a postupy k
poskytnutí psychologické podpory klientovi
a) Psychologická podstata situace klienta D.:
Popsaná situace představuje z psychologického hlediska psychosociální krizi.
V psychosociální oblasti je krize definována jako důsledek životní události, kterou není jedinec schopen
zvládnout vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci jemu blízkých lidí, v
přijatelném čase a navyklým způsobem. U jedince dochází ke vzniku pocitu nerovnováhy (individuální prožitek,
subjektivní pocit), pocitu obav z budoucnosti, k oslabení adaptačních regulativních mechanismů (stav emočního
napětí trvající nejčastěji po dobu 2-6 týdnů - nezřídka i měsíců), ke vzniku potřeby stávající situaci
změnit.Probíhá obvykle ve 4 po sobě následujících fázích: 1. fáze: stav ohrožení, šok, zvýšené napětí ("to není
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
pravda"). Pro jednání je příznačná snaha o automatické řešení problému.2.fáze: další zvyšování emočního
napětí, labilita, zranitelnost (nebezpečí již plně uvědomované). Hledání viníků "kdo za to může?"V jednání
klienta se projevují tendence k vědomému řešení problému metodou pokus-omyl.3. fáze: další zvýšení napětí,
vmímané jako úzkost, snaha o předefinování krize("třeba to nebude pravda", event smíření - "je to pravda,
musím se s tím smířit"). V jednání klienta se projevuje jako pokusy o inovaci metod řešení, snaha akceptovat
existující vlastní pocity, snaha dělat rozhodnutí. V této fázi je klient obvykle nejpřístupnější pomoci zvenčí. 4.
fáze: stav závažné psychické dezorganizace, projevující se jako apatie, poruchy v kognitivních i emocionálních
procesech, somatizace, prezentování pocitů bezmoci, "smíření" se se stávajícím stavem.(zde už je nezbytná
krizová intervence nebo i rozsáhlejší terapie).
b) Psychosociální faktory ovlivňující prožívání a chování klienta D. v jeho situaci:
Pro prožívání popsané (krizové) situace klientem je příznačný stav napětí, stresu.
Klient negativně prožívá existenci v situaci přítomných stresorů, pramenících z jeho neschopnosti splácet dluhy
(pocity nekompetentnosti, nedostačivosti, bezmoci - umocněné již dříve učiněnými pokusy situaci zvládnout) ,
jakož i stresorů, s tímto souvisejících (hrozba exekuce, ztráty sociální prestiže, finanční újma, zdravotní stav
manželky a z něho pramenící pocit, že na řešení zůstal sám, apod.)Podle osobnostního založení klienta se v jeho
chování začne projevovat fungování obranných mechanismů (jako neuvědomovaných tendencí vyrovnat se se
vzniklou situací). Mohou se projevit jako tendence k agresivnímu řešení (agrese v různých podobách, ale i
usilovná snaha o překonání stávajících obtíží, překážek) či únikovému řešení (potlačení, vytěsnění, únik do
nemoci, kompenzace, suicidální myšlenky, apod.).
c) Psychologické prostředky, metody a postupy k řešení situace klienta D.
Výběr psychologických prostředků, metod, postupu bude záviset na tom, jak insolvenční poradce porozumí
momentální situaci a jak je schopen a ochoten aplikovat psychologické zásady jednání s člověkem v krizi.
Při analýze situace (přípravě na jednání s klientem D.) insolvenční poradce si ujasňuje především:
Jaká je aktuální potřeba (potřeby) klienta a jak se to projevuje v jeho chování,
reakcích?
Dominantní a prioritní potřebou klienta D. v této konkrétní situaci je získat zpět psychickou rovnováhu,
restaurovat u něho pocit jistoty a bezpečí.
Klient v průběhu vyprávění svého příběhu působí odevzdaným, poraženeckým dojmem, projevuje nedůvěru
v úspěšné řešení, projevy nervozity, bezmoci (možná i nedůvěry v insolvenčního poradce).Tendence k sebelítosti,
k opakovanému líčení „pohrom“, které způsobily jeho současnou krizovou situaci, hledání příčin („proč se to
stalo, proč zrovna mně?“, hledání viníků.
Správný odhad aktuálních potřeb klienta insolvenčním poradcem je předpokladem a nezbytnou podmínkou pro
navázání psychologického kontaktu mezi klientem a insolvenčním poradcem.
Čeho chci při jednání s klientem dosáhnout?
V návaznosti na klientovy potřeby je prioritou v jednání insolvenčního poradce zklidnění klienta, pomoc a
podpora při znovunabytí klientova pocitu jistoty a bezpečí. Teprve po zklinění emocí („vypovídání se klienta
z problému“) může insolvenční poradce poskytovat informace (příp.vznášet požadavky na klienta) stran
vlastního průběhu insolvenčního procesu a nároků na klienta, z tohoto procesu vyplývajících (včetně vymezení
své role poradce v insolvečním procesu).
Toto doporučení vychází z předpoikladu, že vnímání a prožívání jedince v krizi, ve stresu je značně zkreslené,
poznamené přítomností negativních emocí (strachem), s tendencí opakovat navyklé (rigidní, obvykle neúčinné)
vzorce chování.
Co jednání klienta dělá se mnou?
Pocity a prožitky insolvenčního poradce při líčení klientova příběhu se pohybují (v závislosti především na jeho
osobnostním založení a vývoji situace) od upřímného zájmu, soucitu, empatického prožívání klientových
problémů až po „odsouzení“ klienta za jeho jednání,(„přivodil si to sám, mohl přijít dřív“….apod.) nechuť
naslouchat epickému výkladu klienta o tom, co ho postihlo a proč (včetně jeho doprovodných emočních projevů).
U insolvenčního poradce „rutinéra“, se mohou projevit tendence zkrátit vstupní kontakt, netrpělivost
v naslouchání klientovu příběhu (ve zjišťování a respektování klientových potřeb), v potřebě udělovat blesková a
zaručená řešení. Opačný extrím může nastat u insolvenčního poradce, který se rozhodne „páchat dobro“, volí
overprotektivní (opečovávatelský) přístup, nechává se pohltit klientovým příběhem a s klientem ho prožívá (nemá
hranice, chybí mu odstup od problému jako předpoklad pro jeho řešení).
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Uvědomění si vlastních pocitů, které v insolvenčním poradci klientův příběh, osobnost klienta a jeho jednání
vyvolávají, umožňuje insolvenčnímu poradci tyto identifikovat, pojmenovat a pracovat s nimi.
Které psychologické metody, prostředky použiju a v jakém pořadí? (jaký postup
zvolím?)
Psychologická doporučení jak postupovat:
- vyslechnout klienta, s cílem identifikovat jeho problémy a potřeby
- posilovat ochotu klienta k vyprávění jeho příběhu (s cílem získat informace, potřebné pro
zahájení
insolvenčního
procesu).
odporovat
komunikaci
lze
verbálně
–
opakováním
sdělovaného, parafrázováním, otázkami (k věciú
- umožnit klientovi v průběhu jeho vyprávění ventilovat jeho emoce, pocity, nálady (aniž by se
sám jimi nechal „infikovat“)
- naznačit možnosti řešení stávající situace, své role při jejím řešení, požadavky a nároky
z toho vyplývající pro klienta (zde používá především metody vysvětlování, nedirektivního
působení
–
např.
uváděním
pozitivních
zkušeností
s řešením
obdobných
situací,
předkládáním argumentů, apod. V této souvislosti poukáže na neúčelnost hledání příčin a
viníků vzniku této situace, orientovat klienta „do budoucnosti“, k řešení stávajícího stavu
- získání zpětné vazby od klienta, zda porozuměl navrhovanému řešení a podílu každého
z účastníku na něm.
Smyslem takto zvoleného postupu je:
- nechat klienta ventilovat jeho pocity jako předpoklad následného reálného vnímání a
posouzení krizové situace, v níž se klient nachází
- získat informace (o
aktuálních potřebách klienta) jako základ pro volbu postupů a výběr
prostředků
- vytvořit s klientem nezbytný psychologický kontakt
- vytvořit u klienta image kompetentního insolvenčního poradce
ODDÍL F: ANGLICKO – ČESKÁ JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA
JUDr. Jarmila Veselá
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Předmět úpravy
Scope of Application
Tento zákon upravuje
a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka
soudním řízením některým ze stanovených
způsobů tak, aby došlo k uspořádání
majetkových vztahů k osobám dotčeným
dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím
úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně
poměrnému uspokojení dlužníkových
věřitelů,
This Act regulates
a) resolution of the insolvency and imminent
bankruptcy of the debtor by the court
proceedings through one of the set methods
in order the organise the property relations
to persons affected by the debtor’s
insolvency or imminent bankruptcy and to
achieve the highest possible and essentially
proportional satisfaction of the debtor’s
creditors,
b) the debtor’s discharge of debts
b) oddlužení dlužníka.
Vymezení některých základních pojmů
Definition of some Basic Terms
Pro účely tohoto zákona se rozumí
For the purposes of this Act
a)
insolvenčním řízením soudní řízení, jehož
předmětem je dlužníkův úpadek nebo
hrozící úpadek a způsob jeho řešení ,
b) insolvenčním soudem soud, před nímž
probíhá insolvenční řízení,
the insolvency proceedings mean the court
proceedings, the subject of which is the
debtor’s insolvency or imminent bankruptcy
and the method of its resolution
b) an insolvency court means a court before
which the insolvency proceedings are held
c)
c)
insolvenčním návrhem u insolvenčního
soudu podaný návrh na zahájení
insolvenčního řízení,
a)
an insolvency petition at the insolvency
court means a petition filed for the
commencement of the insolvency
proceedings
d) incidenčním sporem spory vyvolané
insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví
tento zákon, projednávané v rámci
insolvenčního řízení,
d) an incidental dispute means a dispute
caused by the insolvency proceedings, which
is provided by this Act and heard during the
insolvency proceedings
e)
majetkovou podstatou majetek určený
k uspokojení dlužníkových věřitelů,
e)
assets means property intended for the
satisfaction of the debtor’s creditors
f)
osobou s dispozičními oprávněními, osoba,
které v průběhu insolvenčního řízení přísluší
právo nakládat s majetkovou podstatou
ohledně všech oprávnění, ze kterých se
skládá,
f)
a person with handling authority means a
person who in the course of the insolvency
proceedings has the right to handle the
assets in regards to all permissions that it is
comprised of
g)
zajištěným věřitelem věřitel, jehož
g) a secured creditor means a creditor whose
pohledávka je zajištěna majetkem, který
receivables are secured by property which
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
náleží do majetkové podstaty, a to zástavním
právem, zadržovacím právem, omezením
převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem
práva nebo postoupením pohledávky
k zajištění nebo obdobným právem podle
zahraniční právní úpravy,
falls under the assets through mortgage,
right of lien, restriction of the transfer of
immovable property, collateral assignment
or through of referral of receivables for
securing or another similar right under an
international legal regulation
h) přihláškou pohledávky procesní úkon,
kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých
práv v insolvenčním řízení,
h) an application of a receivable means a
procedural act, by which a creditor applies
the satisfaction of its rights in the insolvency
proceedings
i)
insolvenčním rejstříkem informační systém,
který obsahuje údaje podle tohoto zákona,
i)
an Insolvency Register means an information
system which contains information under
this Act
j)
společným zájmem věřitelů zájem nadřazený
jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem,
aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně
spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby
řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem
zaručené zvláštní postavení některých
věřitelů,
j)
a common interest of the creditors means an
interest superior to their individual interests,
provided its goal is to ensure that the
elected method of the resolution of the
insolvency is fair for them and more
profitable than any other method of its
resolution, this however does not affect the
special legal position of certain creditors
guaranteed by law
k)
finanční institucí banka, spořitelní a úvěrní
družstvo, instituce elektronických peněž,
pojišťovna a zajišťovna a za dále
stanovených podmínek tohoto zákona i
některé další osoby.
k)
a financial institution means a bank, savings
and credit union, insurance company or
reinsurance company and under conditions
set out in this Act, also certain other persons
Úpadek
Dlužník je v úpadku, jestliže má
a) více věřitelů a
b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů
po lhůtě splatnosti a
c)
tyto závazky není schopen plnit (dále
jen „platební neschopnost“)
Dlužník, který je právnickou nebo fyzickou osoboupodnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen
Insolvency
A debtor is insolvent if they have
a) several creditors and
b) outstanding financial liabilities for more
than 30 days overdue and
c) they are not able to fulfil such liabilities
(financial insolvency)
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem
okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník
nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část
svých peněžitých závazků
A debtor who is a legal entity or a natural person, i.e.
an entrepreneur, is considered insolvent even if they
have excess debts
An imminent bankruptcy occurs when given all the
circumstances, it may be reasonably assumed that
the debtor will not be able to duly and timely fulfil
the substantial part of its financial liabilities
Způsob řešení úpadku
Method of the Resolution of the Insolvency
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku
dlužníka v insolvenčním řízení se rozumí
a)
b)
c)
d)
konkurs
reorganizace
oddlužení a
zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento
zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro
určité druhy případů
Zásady insolvenčního řízení
Insolvenční řízení spočívá zejména těchto zásadách:
a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby
žádný z účastníků nebyl nespravedlivě
poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby
se dosáhlo rychlého, hospodárného a co
nejvyššího uspokojení věřitelů
b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona
zásadně stejné nebo obdobné postavení,
mají v insolvenčním řízení rovné možnosti
c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva
věřitelů nabytá v dobré víře před zahájením
insolvenčního řízení omezit rozhodnutím
insolvenčního soudu ani postupem
insolvenčního správce
d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání,
směřujícího k uspokojení jejich pohledávek
mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje
zákon
Výjimky z působnosti zákona
Tohoto zákona nelze použít, jde-li o
a)
b)
c)
d)
stát
územní samosprávný celek
Českou národní banku
Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České
republiky
e) Fond pojištění vkladů
f) Garanční fond obchodníků s cennými papíry
g) veřejné neziskové ústavní zdravotnické
zařízení, zřízené podle zvláštního zákona
h) veřejnou vysokou školu, nebo
i) právnickou osobu, jestliže stát nebo vyšší
územní samosprávný celek před zahájením
insolvenčního řízení převzal všechny její
dluhy nebo se za ně zaručil
the method of the resolution of the insolvency or an
imminent bankruptcy of a debtor in the insolvency
proceedings means
a) bankruptcy order
b) restructuring
c) discharge, and
d) special methods of resolutions of the
insolvency provided by this Act for
specific bodies or certain types of cases
Principles of Insolvency Proceedings
Insolvency proceedings are mainly based on the
following principles:
a) the insolvency proceedings must be held so
that none of the participants in the
proceedings has been unfairly damaged or
illegally advantaged and that the highest
possible satisfaction of the creditors could
be achieved swiftly and economically
b) the creditors, who have an identical or
similar position under this Act, have
essentially equal opportunities in the
insolvency proceedings
c) unless this Act stipulates otherwise, the
rights of the creditors acquired before the
proceedings in good faith may not be
restricted by the decision of the insolvency
court nor by the process of the insolvency
administrator
d) the creditors are obligated to abstain from
any action towards the satisfaction of their
receivables outside of the insolvency
proceedings unless it is permitted by law
Exceptions from the Effects of the Law
This Act cannot be applicable if it is in regards to
a) the State
b) the local government unit
c) the Czech National Bank
d) the General Health Insurance Company of
the Czech Republik
e) the Deposit Insurance Fund
f) the Guarantee Fund f the Securities Traders
g) public non-profit institutional health
facilities, established under a special Act
h) a public college, or
i) a legal entity, if the State or the higher local
government unit has assumed all its debts or
guaranteed them on its behalf before the
proceedings
This Act can no longer be applicable if it is in regards
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Tohoto zákona nelze dále použít, jde-li o
to
a)
a)
finanční instituci, po dobu, po kterou je
nositelem licence nebo povolení podle
zvláštních právních předpisů, upravujících její
činnost
b) zdravotní pojišťovnu, zřízenou podle
zvláštního právního předpisu, po dobu, po
kterou je nositelem povolení k provádění
veřejného zdravotního pojištění
c) politickou stranu nebo politické hnutí v době
vyhlášených voleb podle zvláštního právního
předpisu
a financial institution, for the period during
which it is the license or permit holder under
special legal regulations, governing its
aktivity
b) a health insurance company established
under a special legal regulation, for the
period during which it is the permit holder
for the provision of public health insurance
c) a political party or political movement during
the time of the declaration of the elections
under a special legal regulation
Procesní subjekty
Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou
a) insolvenční soud
b) dlužník
c) věřitelé, kteří uplatnili svá práva vůči
dlužníku
d) insolvenční správce, popřípadě další správce
e) státní zastupitelství, které vstoupilo do
insolvenčního řízení nebo do incidenčního
sporu, a
f) likvidátor dlužníka
Procedural Bodies
Procedural bodies under this Act are:
Účastníci insolvenčního řízení
Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé,
kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.
Participants in the Insolvency Court
The participants in the insolvency proceedings are the
debtor and creditors who exercise their right against
the debtor.
Insolvency Administrator and other Administrators
The insolvency administrator is appointed from the
list of the insolvency administrators managed by the
Ministry of Justice.
Insolvenční správce a další správci
Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu
insolvenčních správců, které vede Ministerstvo
spravedlnosti.
Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o
úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené
mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti,
které mu tento soud vymezí.
Je-li to účelné, může insolvenční soud ustanovit
insolvenčnímu správci zástupce pro případ, že by ze
závažných důvodů nemohl přechodně svou funkci
vykonávat.
Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů
proto, že mohou odporovat společnému zájmu
věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž
ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví
a) the insolvency court
b) the debtor
c) creditors who exercise their rights against
the debtos
d) the insolvency administrator or another
administrator
e) the Attorney General’s Office which entered
the insolvency proceedings or incidental
dispute, and
f) the liquidator of the debtor
The provisional administrator shall, before deciding
on bankruptcy, perform the activities stipulated in
this Act and imposed upon them by the insolvency
court and they have the rights and obligations
defined by such court.
Where appropriate, the insolvency court may appoint
a representative of the insolvency administrator in
the event that they could no temporarily perform
their duties due to a serious reason.
If the insolvency administrator is excluded from
certain acts because they could be contrary to the
common interest of the creditors during the
insolvency proceedings, during which they were also
appointed as an insolvency administrator, the
insolvency court shall always appoint a separate
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
insolvenční soud pro tyto úkony odděleného
insolvenčního správce vždy.
V případech, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení
řešit zvláštní problematiku vyžadující odborné
specializace, může insolvenční soud ustanovit i
zvláštního insolvenčního správce a upravit jeho vztah
k insolvenčnímu správci.
Insolvenční návrh
Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, zahajuje se
dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně
příslušnému soudu.
insolvency administrator for such acts.
In cases when it is necessary to deal with a special
issue requiring professional expertise during the
insolvency proceedings, the insolvency court may also
appoint a special insolvency administrator and amend
their relationship with the insolvency administrator.
Reorganizace
Reorganizací se rozumí zpravidla postupné
uspokojování pohledávek věřitelů při zachování
provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními
k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle
insolvenčním soudem schváleného reorganizačního
plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany
věřitelů.
Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek
dlužníka, který je podnikatelem, reorganizace se týká
jeho podniku.
Insolvency petition
Insolvency proceedings may be initiated only upon a
petition, it shall be commenced on the day when the
insolvency petition is delivered to the materially
competent court.
The debtor or the creditor is entitled to file an
insolvency petition, in case of imminent bankruptcy,
the insolvency petition may only be filed by the
debtor.
Moratorium
A debtor who is an entrepreneur may file a petition
at the insolvency court to declare a moratorium
within 7 days of the submission of an insolvency
petition and, in the case of the insolvency petition of
a creditor, within 15 days of its serving by the
insolvency court, a legal entity under liquidation does
not have this right.
Bankruptcy Order
A bankruptcy order is a method of the resolution of
the insolvency based on the fact that on the basic of a
decision on the declaration of the bankruptcy order
the determined receivables of the creditors are
essentially satisfied from the procceeds of the
liquidation of assets and on the fact that the nonsatisfied receivables or any part thereof does not
cease to exist unless the law stipulates otherwise.
Restructuring
Restructuring usually means the gradual satisfaction
of creditors‘ receivables while preserving the
operation of the debtor’s company, secured by
measures for the economic recovery of such
company under the restructuring plan approved by
the insolvency court with the continuous control of
their performance by the creditors.
The insolvency or the imminent bankruptcy of the
debtor who is an entrepreneur may be resolved by
restructuring, restructuring concerns their company.
Oddlužení
Dlužník, který není podnikatelem, může
insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek
nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.
Jiná osoba než dlužník není oprávněn návrh na
oddlužení podat.
Discharge
A debtor who is not an entrepreneur may petition the
insolvency court for their insolvency or imminent
bankruptcy to be resolved by a discharge.
A person other than the debtor is not entitled to
submit the petition for the discharge.
Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo
jeho věřitel, jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční
návrh podat jen dlužník.
Moratorium
Dlužník, který je podnikatelem, může do 7 dnů od
podání insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční
návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení
insolvenčním soudem, navrhnout insolvenčnímu
soudu vyhlášení moratoria, toto právo nemá
právnická osoba v likvidaci.
Konkurs
Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že
na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou
zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně
uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty
s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části
nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Nepatrný konkurs
O nepatrný konkurs jde, jestliže
a) dlužníkem je fyzická osoba, která není
podnikatelem, nebo
b) celkový obrat dlužníka podle zvláštního
právního předpisu za poslední účetní období
předcházející prohlášení konkursu
nepřesahuje 2 000 000 Kč a dlužník nemá
více než 50 věřitelů.
Negligible Bankruptcy Order
A negligible bankruptcy order occurs if
a) the debtor is a natural person who is not an
entrepreneur or
b) the total turnover of the debtor under a
special legal regulation for the last
accounting period preceding the declaration
of the bankruptcy order does not exceed
2,000,000 CZK and the debtor has not more
than 50 creditors.
Věřitelé a uplatňování pohledávek
Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním
přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení
úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním
reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním
při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.
Creditors and Claiming of Receivables
Creditors who claim their receivables by the
submission of an application shall be satisfied
depending on the method of resolution of the
insolvency, and do so on the basis of a schedule for
the bankruptcy order, the fulfilment of the
restructuring plan during the restructuring or through
the performance of the discharge unless the law
stipulates otherwise.
Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se
uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají
přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené
podmínky.
Přezkoumání přihlášených pohledávek
Přezkumné jednání
Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na
přezkumném jednání nařízené insolvenčním soudem.
Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se
děje podle seznamu přihlášených pohledávek
The law may stipulate that under Subsection 1 some
creditors who do not file an application of a
receivable shall be satisfied provided that they
comply with the statutory conditions
Review of the Registered Receivables
Review Meeting
The review of the registered receivables takes place
at the review meeting ordered by the insolvency
court.
Pohledávky za majetkovou podstatou
The review of the receivabes at the review meeting
shall be conducted in accordance with the list of
registered receivables.
Other Methods of Claiming Receivables
Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky
jim postavené na roveň se uplatňují vůči
insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by
insolvenční správce byl v nich dlužníkem.
Receivables for assets and receivables set on the
same level shall be claimed against the insolvency
administrator by legal procedure as if the insolvency
administrator was the debtor.
Pojem a rozsah majetkové podstaty
Definition and Scope of Assets
Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do
majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil
ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek,
If the debtor filed an insolency petition, the property
that belonged to the debtor on the date of the
commencement of insolvency proceedings shall
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.
Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové
podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy
insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým
zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat
s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil
v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o
úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl
v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto
rozhodnutí.
Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců
1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na
tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží
do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném
jmění dlužníka a jeho manžela.
Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové
podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění
z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se
na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.
belong into the assets as well as the property which
the debtor acquired during the insolvency
proceedings.
If the creditor filed an insolvency petition, the
property that belonged to the debtor at the time
when the insolvency court ordered the preliminary
measures by which it entirely or in part restricted the
right of the debtor to handle their property or
property that belonged to the debtor at the time
when the insolvency court issued the decision on the
bankruptcy of the debtor shall belong into the assets,
as well as property which the debtor acquired during
the insolvency proceedings after the issue of such
decisions.
If the debtor is a co-owner of the property referred to
in Subsection 1 and 2, the share of the debtor on such
property shall belong into the assets. Property
referred to in Subsection 1 and 2 shall belong into the
assets even if it is in tenancy by entirely of the debtor
and their spouse.
Zpeněžení majetkové podstaty
The property of persons other than the debtor shall
belong into the assets if it is stipulated by law,
partticularly if it is in regards to the performance
from ineffective legal acts. For the purposes of the
liquidation, such property shall be regarded as the
property of the debtor.
Liquidation of Assets
Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení
veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za
účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto
účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a
jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové
podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových
pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není
insolvenční správce omezen.
Liquidation of the assets shall mean the transfer of all
property that belongs to them into the money with
the purpose of satisfying the creditors. For such
purpose, liquidation shall also mean the use of the
debtor’s bank accounts and cash. Liquidation of the
assets shall also mean a paid referral of the debtor’s
receivables; the insolvency administrator shall not be
restricted by the arrangements which prevent it.
Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve
po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu,
nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o
věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo
znehodnocením anebo pokud insolvenční soud
nepovolí výjimku.
The liquidation of the assets may proceed only after
the full force and effect of the decision on the
declaration of the bankruptcy order, but no earlier
than after the first creditors meeting unless it is in
regards to the items immediately threatened by
destruction or deterioration, or unless the insolency
court permits an exception.
Majetkovou podstatu lze zpeněžit
a) veřejnou dražbou podle zvláštního
právního předpisu
b) prodejem movitých věcí a nemovitostí
podle ustanovení občanského soudního
The assets may be liquidated
a) by a public auction under a special legal
regulation,
b) by the sale of movable and immovable
property under the provisions of the
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
řádu o výhonu rozhodnutí,
c)
prodejem majetku mimo dražbu.
O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle
odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského
výboru insolvenční správce.
Zpeněžení veřejnou dražbou se provede podle
ustanovení zvláštního právního předpisu.
Code of Civil Procedure on the
enforcement of a decision,
c) by the sale of property outside
anauction.
The insolvency administrator shall decide on the
method of liquidation of assets referred to in
Subsection 1 with the consent of the creditors
committee.
The liquidation by public auction shall be performed
under the provisions of a special legal regulation.
Veřejnou dražbu provede dražebník na návrh
insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby
se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji
schválí věřitelský výbor.
The public auction shall be performed by an
auctioneer upon the peition of the insolvency
administrator. The agreement on the performance of
an auction shall become effective on the date of
approval by the creditors committee.
Prodej mimo dražbu může insolvenční správce
uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a
věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může
insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud
není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským
výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo
dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a
věřitelského výboru není nutných prodeji věcí
bezprostředně ohrožených zkázou nebo
znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při
pokračujícím provozu dlužníkova podniku.
The insolvency administrator may perform a sale
outside an auction with the consent of the insolvency
court and the creditors committee. If consent is
given, the insolvency court shall be authorised to set
the conditions of the sale. Until the inolvency court
and the creditors committee grant their consent, the
sale agreement outside the auction does not come
into effectiveness. The consent of the insolvency
court and the creditors committee is not required for
the sale of items immediately threatened by
destruction or deterioration, as well as items usually
seized during an ongoing operation of the debtor’s
company.
Dlužníkův podnik může insolvenční správce zpeněžit
jedinou smlouvou.
The insolvency administrator may liquidate the
debtor’s company by a single agreement.
Smlouvu podle odstavce 1 může insolvenční správce
uzavřít jen se souhlasem insolvenčního soudu a
věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může
insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud
není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským
výborem udělen, nenabývá smlouva účinnosti.
The insolvency administrator may conclude an
agreement under Subsection 1 only with the consent
of the insolvency court and the creditors committee.
If consent is given, the insolvency court shall be
authorised to set the conditions of the sale. Until the
insolency court and the creditors committee grant
their consent, the agreement does not come into
effectiveness.
Výtěžek zpeněžení dlužníkova podniku jedinou
smlouvou je součástí celkového výtěžku zpeněžení
majetkové podstaty a nemůže sloužit pouze ke krytí
závazků souvisejících s prodávaným podnikem.
Konečná zpráva a rozvrh
The proceeds from the liquidation of the debtor’s
company by a single agreement is part of the overall
proceeds of the liquidation of assets and may not
serve only to cover the liabilities associated with the
sold company.
Final Report and the Schedule
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční
správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou
zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, jestliže
a) dosud nejsou ukončeny incidenční
spory, pokud jejich výsledek nemůže
podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy,
b) se nepodařilo zpeněžit všechen majetek
náležející do majetkové podstaty, pokud
dosud nezpeněžený majetek může výt
z majetkové podstaty vyňat.
Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat
celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením
jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí
obsahovat zejména
a)
přehled pohledávek za majetkovou
podstatou a pohledávek jim na roveň
postavených, které insolvenční správce
již uspokojil a které ještě uspokojit
zbývá,
b) přehled výdajů vynaložených
v souvislosti se správou majetkové
podstaty se zdůvodněním výdajů, které
nejsou obvyklé,
c) přehled zpeněžení majetkové podstaty
s výsledkem, jehož bylo dosaženo,
d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen,
s odůvodněním, proč k tomu došlo,
e) výsledky částečného rozvrhu, pokud
k němu došlo,
f) přehled plnění zajištěným věřitelům
s promítnutím do rozvrhu,
g) přehled jednání a právních úkonů,
významných pro průběh insolvenčního
řízení
Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve
vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele,
a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich
podílů na této částce.
Ke dni sestavení konečné zprávy sestaví insolvenční
správce účetní závěrku.
The insolvency administrator shall submit a final
report to the insolvency court at the end of the
liquidation of assets. The submission of the final
report shall not be prevendet if
a) the incidental disputes have not yet
been completed, if their result may not
significantly affect the conclusion of the
final report,
b) the liquidation of all properties
belonging into the assets failed, if the
not yet liquidated property may be
exempted from the assets.
The final report of the insolency administrator must
give an overall description of their activities with the
quantification of their financial results. The final
report shall in particular include
a)
an overview of receivables for assets
and receivables set on the same level,
which have already been satisfied by the
insolvency administrator and those that
still remain to be satisfied,
b) an overview of the expenses expended
in connection with the administration of
the assets and the justification of the
costs that are unusual,
c) an overview of the liquidation of the
assets with the results achieved,
d) a list of property that has not yet been
liquidated along with the justification of
why it happened,
e) the results of the partial schedule, if
any,
f)
g)
an overview of the performance for the
secured creditors reflected into the
schedule,
an overview of the hearing and legal
acts significant to the course of the
insolvency proceedings.
The final report of the insolvency administrator must
result in the quantification of the amount that is to be
divided among the creditors, and the designation of
such creditors with the data on the amount of their
shares of such amount.
The insolvency administrator shall prepare final
accounts by the date of the completion of the final
report.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené
pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu
řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou,
pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné
pohledávky v rozsahu stanovenémv § 298 a § 299
odst. 1.
Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové
podstaty k uspokojení všech pohledávek, uvedených
v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové
výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky
věřitelů podle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1
písm. g), poté pohledávky věřitelů z úvěrového
financování, poté náklady spojené s udržováním a
správou majetkové podstaty a poté pohledávky
věřitelů na výživném ze zákona; ostatní pohledávky se
uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298
odst.2 lze však použít k uspokojení jiných pohledávek
až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.
Z výtěžku zpeněžení vyčlení insolvenční správce před
rozvrhem částku na předpokládané výlohy, spojené
s ukončením řízení.
Before the schedule, the outstanding receivables
shall be satisfied, which may be satisfied at any time
during the bankruptcy proceedings; these are
receivables for the assets, receivables set on the
same level and secured receivables within the extent
determined under Section 298 and Section 299
Subsection 1.
If the achieved proceeds from the liquidation of the
assets are not sufficient to satisfy all the receivables
referred to in Subsection 1, first to satisfy shall be the
remuneration and cash expenses of the insolency
administrator, then the receivables of the creditors
under Section 168 Subsection 1 Paragraph e) and
Section 169 Subsection 1 Paragraph g), then the
receivables of the creditors from credit financing,
then the costs associated with the maintenance and
administration of the assets and then the receivables
of the creditors for statutory alimony; other
receivables shall be satisfied proportionally.The
proceeds of the liquidation under Section 298
Subsection 2 may, however, be used to satisfy other
receivables only after the satisfaction of the
receivable of the secured creditors.
The insolvency administrator shall allocate, before
the schedule, any anticipated costs associated with
the termination of the proceedings from the
proceeds of the liquidation.
Vydání rozvrhového usnesení
The final report
Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné
zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu
soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede,
kolik má být vyplaceno na každou pohledávku
uvedenou v upraveném seznamu přihlášených
pohledávek.
After the full force and effect of the decision on the
approval of the final report, the insolvency
administrator shall submit a petition for the schedule
resolution to the insolvency court stating how much
should be paid out for each receivable listed in the
amended list of registered receivables.
Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost
návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté
vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které
mají být věřitelům vyplaceny.
The insolvency court shall review the factual accuracy
of the petition submitted by the insolvency
administrator, then is shall issue a schedule
resolution specifying the amounts to be paid out to
the creditors.
Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují
poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak
byla zjištěna.
Vydání rozvrhového usnesení nebrání, jestliže
ohledně některé z pohledávek z upraveného seznamu
přihlášených pohledávek nejsou dosud splněny
podmínky pro její výplatu nebo jde-li dosud o
pohledávku spornou; jde zejména o pohledávky
All creditors included in the schedule shall be satisfied
proportionally to the amount of their receivables as
determined.
The issue of the schedule resolution shall not be
prevented if the conditions for the payment of
receivables have not yet been met for any of the
receivables listed in amended list of the registered
receivables or if it is in regards to a still disputable
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
a)
kterých se týká odvolání proti konečné
zprávě,
b) ohledně kterých dosud nebyl skončen
incidenční spor.
Pro zařazení do rozvrhu je u pohledávek vázaných na
podmínku rozhodný stav ke dni vydání rozvrhového
usnesení.
receivable; it is mainly in regards to the receivables,
a) which an appeal againts the final report
concerns,
b) for which the incidental dispute has not
yet been completed.
In the case of the inclusion in the schedule, the state
of any receivables bound by the condition on the
date of the issue of the schedule resolution is
decisive.
Rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud
insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, jejichž
pohledávek se toto usnesení týká; tyto osoby mohou
proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.
The insolvency court shall serve the schedule
resolution to the insolvency administrator, the debtor
and the creditors, whose receivables relate to this
resolution; such persons may file an appeal against
the schedule resolution.
V rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud
insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění; lhůta
nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto
usnesení.
The insolvency court shall set a deadline in the
schedule resolution for its performance to the
insolvency administrator; the deadline may not
exceed 2 months from the full force and effect of
such resolution.
Částky určené pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém
usnesení jim insolvenční správce proplatí na jejich
náklad zpravidla ve svém sídle. Částky přesahující
500,- Kč může složit do úschovy u soudu a věřitele o
tom písemně vyrozumět. Obdobně postupuje, jestliže
nedojde k proplacení částek určených pro jednotlivé
věřitele do 30 dnů od rozvrhového usnesení pro
překážku na jejich straně. O splnění rozvrhového
usnesení podá insolvenční správce insolvenčnímu
soudu zprávu.
The amounts determined for each creditor in the
schedule resolution shall be reimbursed by the
insolvency administrator for their costs normally in
their registered office. Amounts not exceeding 500,CZK may be deposited into the custody of the court
and the creditors shall be notified of it in writing. It
shall proceed similarly in the event of the
failure to reimburse the amounts determined for
each creditor within 30 days after the schedule
resolution due to an obstacle on their side. The
insolvency administrator shall submit a report on the
fulfilment of the schedule resolution to the
insolvency court.
Částky, které by mohly připadnout na pohledávky
uvedené v § 306 odst. 4, složí insolvenční správce do
úschovy u insolvenčního soudu. Jakmile odpadnou
překážky k jejich výplatě, vydá o nich insolvenční soud
další rozvrhové usnesení; ustanovení o rozvrhovém
usnesení platí obdobně i pro další rozvrhové
usnesení. Pokud se ukáže, že ohledně některé
z těchto čátek nejsou splněny předpoklady pro její
zařazení do rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud
z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí není odvolání
přípustné. Obdobně se postupuje ohledně částek
vyčleněných na výlohy spojené s ukončením řízení,
pokud nebyly použity.
The insolvency administrator shall deposit into the
custody of the insolvency court amounts thal could
devolve to the receivables referred to in Section 306
Subsection 4. Once the obstacles to their payment
have expired, the insolvency court shall issue another
schedule resolution about them; the provision of the
schedule resolution also apply to other schedule
resolutions accordingly. If it is revealed that in respect
of any of these amounts the conditions for their
inculsion in the schedule have not been met, the
insolvency court shall exclude them from the
schedule; an appeal against such decision is not
amissible. It shall proceed similarly in regards to the
amounts allocated for the costs associated with the
termination of the proceedings, unless they have
been used.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
1.2. Anglické texty – kde je hledat a jak s nimi pracovat?
V předcházející části vzdělávacího modulu byl v rámci jazykové přípravy ve skriptech uveden
sborník anglicko-české insolvenční terminologie. V této části e-learningové jazykové přípravy si
ukážeme, kde anglické texty s insolvenční tématikou hledat, a jak s nimi pracovat.
Učební text je rozdělen do 3 částí. V první části budeme mít možnost porovnat, jakým
způsobem se uvádí a komentují základní insolvenční pojmy ve střední Evropě (Slovensko) a ve Velké
Británii. Charakter komentářů k jednotlivým pojmům vypovídá nejenom o způsobu užití odborné
terminologii, ale také o rozdílech v kontinentálním a anglosaském právním prostředí.
Druhá část učebního textu se zabývá Kapitolou 11 Úpadkového zákoníku USA. Do studijních
materiálů byla Kapitola 11 zahrnuta záměrně, protože se stala inspirací pro zákonodárce ve většině
evropských zemí včetně České republiky.
Třetí část učebních textů se odlišuje od prvních dvou tím, že se nezabývá čistě insolvenčním
tématem. Předmětem studie bude ukázka slovního projevu, který by měl patřit k důležité výbavě
insolvenčního lektora či poradce. Zdrojem k této rétorické části je jeden z nejvýznamnějších projevů
v historii Spojených států.
Na závěr každého anglického textu jsou přiloženy kontrolní otázky, jejich prostřednictvím si
účastník ověří, zda dostatečně pochopil obsah článku.
Cílem studia je propojení schopností účastníků vzdělávání nalézat zdroje anglických textů a
jejich prostřednictvím rozšiřovat znalosti o insolvenčních procesech v různých zemích.
I.
Část – Pojem insolvence a komentář k jednotlivým výrazům
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Zadání A:
Zkuste nalézt na internetových vyhledávačích obecné vysvětlení pojmu insolvence a
základních principů insolvenčního práva
Postup:
Při poučití klíčového slova INSOLVENCY se na většině vyhledávačů objeví mnoho odkazů. Pro účely použití pak
můžete zvolit ten nejvhodnější. Pro potřeby této výuky použijeme dostupný a jednoduchý text z wikipedie
(www.en.wikipedia.org/wiki/Insolvency). Z článku se dozvíte základní definici insolvence, trendy vývoje k jejímu
řešení a také informace o úpadkovém právu v Austrálii, Kanadě, Jižní Africe, Velké Británii, USA, Švýcarsku a
Turecku.
Insolvency
[1]
Insolvency is the inability of a debtor to pay their debt. Cash flow insolvency involves a lack of
liquidity to pay debts as they fall due. Balance sheet insolvency involves having negative net assets—
where liabilities exceed assets. Insolvency is not a synonym for bankruptcy, which is a determination
of insolvency made by a court of law with resulting legal orders intended to resolve the insolvency.
A business may be cash-flow insolvent but balance-sheet solvent if it holds market liquidity assets,
particularly against short term debt that it cannot immediately realize if called upon to do so.
Conversely, a business can have negative net assets showing on its balance sheet but still be cash-flow
solvent if ongoing revenue is able to meet debt obligations, and thus avoid default: for instance, if it
holds long term debt. Some large companies operate permanently in this state.








Contents
1 Definition
2 Consequences
3 Debt restructuring
4 Government debt
5 Law
o 5.1 Australia
o 5.2 Canada
o 5.3 South Africa
o 5.4 United Kingdom
o 5.5 United States
o 5.6 Switzerland
o 5.7 Turkey
6 References
7 External links
8 Further reading
Definition[edit]
Insolvency is defined both in terms of cash flow and in terms of balance sheet in the UK Insolvency Act
1986, Section 123, which reads in part:
123.-(1)
A
company
is
deemed
unable
to
pay
its
debts
--(a) if a creditor (by assignment or otherwise) to whom the company is indebted in a sum exceeding
£750 then due has served on the company, by leaving it at the company's registered office, a written
demand (in the prescribed form) requiring the company to pay the sum so due and the company has
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
for 3 weeks thereafter neglected to pay the sum or to secure or compound for it to the reasonable
satisfaction of the creditor,...
— Insolvency Act 1986, Section 123 (Part IV, Chapter VI), p. 68.
Consequences[edit]
The principal focus of modern insolvency legislation and business debt restructuring practices no
longer rests on the liquidation and elimination of insolvent entities but on the remodeling of the
financial and organizational structure of debtors experiencing financial distress so as to permit the
rehabilitation and continuation of their business. This is known as business turnaround or business
recovery. In some jurisdictions, it is an offence under the insolvency laws for a corporation to continue
in business while insolvent. In others (like the United States with its Chapter 11 provisions), the
business may continue under a declared protective arrangement while alternative options to achieve
recovery are worked out. Increasingly, legislatures have favored alternatives to winding up companies
[citation needed]
for good.
It can be grounds for a civil action, or even an offence, to continue to pay some creditors in preference
[citation needed]
to other creditors once a state of insolvency is reached.
Debt restructuring[edit]
Debt restructurings are typically handled by professional insolvency and restructuring practitioners,
and are usually less expensive and a preferable alternative to bankruptcy.
Debt restructuring is a process that allows a private or public company - or a sovereign entity - facing
cash flow problems and financial distress, to reduce and renegotiate its delinquent debts in order to
improve or restore liquidity and rehabilitate so that it can continue its operations.
Government debt[edit]
Although the terms bankrupt and insolvent are often used in reference to governments or government
obligations, a government cannot be insolvent in the normal sense of the word. Generally, a
government's debt is not secured by the assets of the government, but by its ability to levy taxes. By
the standard definition, all governments would be in a state of insolvency unless they had assets equal
to the debt they owed. If, for any reason, a government cannot meet its interest obligation, it is
technically not insolvent but is "in default". As governments are sovereign entities, persons who hold
debt of the government cannot seize the assets of the government to re-pay the debt. However, in
most cases, debt in default is refinanced by further borrowing or monetized by issuing more currency
(which typically results in inflation and may result in hyperinflation).
Law[edit]
Insolvency regimes around the world have evolved in very different ways, with laws focusing on
different strategies for dealing with the insolvent corporate. The outcome of an insolvent restructuring
can be very different depending on the laws of the state in which the insolvency proceeding is run, and
[2]
in may cases different stakeholders in a company may hold the advantage in different jurisdictions.
Australia[edit]
In Australia Corporate insolvency is governed by the Corporations Act 2001 (Cth). Companies can be put into
Voluntary Administration, Creditors Voluntary Liquidation & Court Liquidation. Secured creditors with
registered charges are able to appoint Receivers and Receivers & Managers depending on their charge.
Canada[edit]
Main article: Insolvency law of Canada
In Canada, bankruptcy and insolvency are generally regulated by the Bankruptcy and Insolvency Act. An
alternative regime is available to larger companies (or affiliated groups) under the Companies' Creditors
Arrangements Act, where total debts exceed $5 million.
South Africa[edit]
In South Africa, owners of businesses that had at any stage traded insolvently (i.e. that had a balance-sheet
insolvency) become personally liable for the business' debts. Trading insolvently is often regarded as normal
business practice in South Africa, as long as the business is able to fulfill its debt obligations when they fall due.
United Kingdom[edit]
Main article: United Kingdom insolvency law
In the United Kingdom, the term bankruptcy is reserved for individuals.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
A company which is insolvent may be put into liquidation (sometimes referred to as winding-up). The directors
and shareholders can instigate the liquidation process without court involvement by a shareholder resolution
and the appointment of a licensed Insolvency Practitioner as liquidator. However, the liquidation will not be
effective legally without the convening of a meeting of creditors who have the opportunity to appoint a
liquidator of their own choice. This process is known as creditors voluntary liquidation (CVL), as opposed to
members voluntary liquidation (MVL) which is for solvent companies. Alternatively, a creditor can petition the
court for a winding-up order which, if granted, will place the company into what is called compulsory
liquidation or winding up by the court. The liquidator realises the assets of the company and distributes funds
realised to creditors according to their priorities, after the deduction of costs. In the case of Sole Trader
Insolvency, the insolvency options include Individual Voluntary Arrangements and Bankruptcy.
It can be a civil and even a criminal offence for directors to allow a company to continue to trade whilst
insolvent. However, two new insolvency procedures were introduced by the Insolvency Act 1986 which aim to
provide time for the rescue of a company or, at least, its business. These are Administration and Company
Voluntary Arrangement:
 Administration is a procedure to protect a company from its creditors in order for it to be able to
make significant operational changes or restructuring so that it could continue as a going concern,
or at least in order to achieve a better outcome for creditors than via liquidation. In contrast to
Chapter 11 in the US where the directors remain in control throughout that restructuring process,
in the UK an Administrator is appointed who must be a licensed Insolvency Practitioner to manage
the company's affairs to protect the creditors of the insolvent company and balance their
respective interests. Unless the company itself is saved by this process, the company is
subsequently put into liquidation to distribute the remaining funds.
 A Company Voluntary Arrangement (CVA) is a legal agreement between the company and its
creditors, based on paying a fixed amount lower than the outstanding actual debt. These are
normally based on a monthly payment, and at the end of the agreed term the remaining debt is
written-off. The CVA is managed by a Supervisor who must be a licensed Insolvency Practitioner. If
the CVA fails, the company is usually put into liquidation.
One particular type of Administration that is becoming more common is called pre pack administration (more
information under administration (law)). In this process, immediately after appointment the administrator
completes a pre-arranged sale of the company's business, often to its directors or owners. The process can be
seen as controversial because the creditors do not have the opportunity to vote against the sale. The rationale
behind the device is that the swift sale of the business may be necessary or of benefit to enable a best price to
be achieved. If the sale was delayed, creditors would ultimately lose out because the price obtainable for the
assets would be reduced.
In addition to the above-mentioned corporate insolvency procedures, a creditor holding security over an asset
of the company may have the power to appoint an insolvency practitioner as administrative receiver or, in
Scotland, receiver. The process, latterly known as administrative receivership or, in Scotland, receivership, has
existed for many years and has often resulted in a successful rescue of a company's business via a sale, but not
of the company itself. Since the introduction of the collective insolvency procedure of Administration in 1986,
the legislators have decided to set a shelf life on the administrative receivership or, in Scotland, receivership
procedure and it is no longer possible to appoint an administrative receiver or, in Scotland, receiver under
security created after 15 September 2003.
In individual cases the bankruptcy estate is dealt by an official receiver, appointed by the court. In some cases
the file is transferred to RTLU (OR Regional Trustee Liquidator Unit) that will assess your assets and income to
see if you can contribute towards paying costs of bankruptcy or even discharge part of your debts.
United States[edit]
Under the Uniform Commercial Code, a person is considered to be insolvent when the party has ceased to pay
its debts in the ordinary course of business, or cannot pay its debts as they become due, or is insolvent within
the meaning of the Bankruptcy Code. This is important because certain rights under the code may be invoked
against an insolvent party which are otherwise unavailable.
[citation needed]
The United States has established insolvency regimes
which aim to protect the insolvent individual
or company from the creditors, and balance their respective interests. For example, see Chapter 11, Title 11,
United States Code. However, some state courts have begun to find individual corporate officers and directors
[3]
liable for driving a company deeper into bankruptcy, under the legal theory of "deepening insolvency."
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
In determining whether a gift or a payment to a creditor is an unlawful preference, the date of the insolvency,
rather than the date of the legally declared bankruptcy, will usually be the primary consideration.
Switzerland[edit]
Main article: Insolvency law of Switzerland
Under Swiss law, insolvency or foreclosure may lead to the seizure and auctioning off of assets (generally in the
case of private individuals) or to bankruptcy proceedings (generally in the case of registered commercial
entities).
Turkey[edit]
Turkish insolvency law is regulated by Enforcement And Bankruptcy Law (Code No: 2004, Original Name: İcra ve
İflas Kanunu). Main concept of the insolvency law is very similar to Swiss and German insolvency laws.
Enforcement methods are realizing pledged property, seizure of assets and bankruptcy.
References[edit]
1. ^ Downes, John, and Jordan Elliot. Goodman. Dictionary of Finance and Investment Terms.
Hauppauge, NY: Barron's Educational Series, 2003. Print.
2. ^ Joseph Swanson and Peter Marshall, Houlihan Lokey and Lyndon Norley, Kirkland & Ellis
International LLP (2008). A Practitioner's Guide to Corporate Restructuring. City & Financial
Publishing, 1st edition ISBN 978-1-905121-31-1
^ Thompson, David. "A Critique of 'Deepening Insolvency,' a New Bankruptcy Tort Theory". Stanford
Journal of Law, Business & Finance12 (2): 536. Retrieved 2010-02-05
Ověření významů anglických pojmů
Pro ověření, zda jste správně pochopili obsah textu, odpovězte na následující otázky:
“Balance sheet insolvency” znamená:

rovnováhu mezi jednotlivými stránkami insolvence

účetní rozvahový list o insolvenci

předlužení

rovnováhu mezi aktivy a pasivy
„Business turnaround“ znamená:

obchodní obrat uváděný ve výsledcích firmy

postup znovuoživení a pokračování provozu firmy

procedura, která je v USA nepovolena

odklon společnosti k jinému podnikání
Zadání B:
Zkuste na internetových vyhledávačích nalézt vysvětlení základních pojmů
insolvenční terminologie používané v kontinentální Evropě
Postup:
Při práci s internetem a při použití klíčových slov vztahujících se k insolvenci objevíte velké množství podobných
textů. Vybrali jsme pro účely výuky pojmosloví vytvořené právní kanceláří Allen & Overy v Bratislavě.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
IE GLOSSARIES GENERIC INSOLVENCY TERMS
Slovak Republic
(převzato z www.insol-europe.org/technical-content/glossaries/slovakia-glossary) zdroj Allen & Overy
Bratislava, s.r.o., Renátus Kollár, Matúš Kudlák)
(1) “Administrative claim or expense”: claims that include costs and expenses arising out of sale of the
relevant assets in the estate, remuneration of the insolvency practitioner, expenses of the insolvency
practitioner arising out of the proceedings, expenses for the continued operation of the debtor's
business, costs arising from continuing contractual and legal obligations, etc.;
(2) “Assets of the debtor”: generally all movable property, immovable property (real estate), rights
(claims), other property rights and intellectual property rights;
(3) “Avoidance provisions”: provisions of the Slovak insolvency law that provide for a right of an
insolvency practitioner or, under special circumstances, of a creditor with a filed claim to challenge an
act of the debtor (i. e. undervalue transaction, transaction preferring creditors or intentional
preference that curtails the satisfaction of a filed claim, that may stint the creditor) with a view to set
this act aside. This right must be exercised within 12 months after the declaration of the bankruptcy;
(4) “Bankruptcy”: resolution of a debtor's insolvency by realisation of the debtor's assets and
collective satisfaction of creditors' claims;
(5) “Claim”: every right to payment of the creditor (principal together with all accessories such as
interest, interest on late payment and any other costs or expenses of the creditor connected with
recovery of the claim) against the estate of the debtor;
(6) “Commencement of proceedings”: the effective date of the bankruptcy or restructuring
proceedings established by a resolution of the court which must be published in the Commercial
Bulletin. Commencement of proceedings takes effect upon publication of court's resolution in the
Commercial Bulletin;
(6a) “Commercial Bulletin”: the official journal maintained by the Ministry of Justice of the Slovak
Republic publishing certain official information regarding entrepreneurs and insolvency proceedings
(including, inter alia, decisions issued by courts and insolvency practitioners in the course of insolvency
proceedings);
(7) “Court”: a judicial authority competent to decide in civil and criminal matters, to examine legality
of acts, decisions or measures adopted by administrative authorities; authority over insolvency
proceedings is exercised by a special bankruptcy and restructuring court which is a special unit within
each of 8 district courts selected out of 45 district courts in the Slovak Republic;
(8) “Creditor”: any person (natural or legal) that has a claim against the debtor whether having arisen
out of private or public law;
(9) “Creditors' committee”: a body consisting of three to five members elected by creditors' meeting,
in bankruptcy formed to represent the interests of the unsecured creditors and to express views on
bankruptcy related issues, and in restructuring formed to represent the interests of both the secured
and unsecured creditors;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(9a) “Creditors' meeting”: means in bankruptcy a body, which is formed to elect members of the
creditors' committee (in both bankruptcy and restructuring) and vote for replacement of the
insolvency practitioner (in bankruptcy only), conversion of restructuring to bankruptcy (in
restructuring only) and express opinions on other issues related to the proceedings (in both
bankruptcy and restructuring);
(10) “Debtor in possession”: under Slovak law the debtor in restructuring always remains in the
possession of its business and is under supervision of a restructuring insolvency practitioner and court;
(11) “Discharge”: the release of a debtor from claims that were, or could have been, addressed in the
insolvency proceedings;
(12) “Disposal”: means transferring of all assets that form the insolvency estate for monetary
consideration with a view to satisfy claims of debtor's creditors. Disposal shall also mean collecting
debtor's cash or cash from debtor's receivables and sale of debtor's business or its part;
(13) “Insolvency”: (i) cash-flow test: a debtor is unable to pay to more than one creditor more than
one monetary obligation 30 days after it's due or (ii) balance-sheet test: a debtor, who keeps
accounting books, has more than one creditor and the value of its obligations (which include both
matured and not-yet-matured obligations, but exclude any debtor's subordinated obligations,
obligations towards related parties and obligations to pay a contractual penalty) exceeds the value of
its assets. When determining the amount of the obligation and the value of the debtor’s assets, the
data recorded in the debtor's books or shown in the expert appraisal will be relevant (and if the
amount of the obligation / value of the debtor's assets as recorded in the debtor's books and the
amount of the obligation / value of the debtor's assets as shown in the expert appraisal differ, the
expert appraisal will prevail). When determining the amount of the obligation, account will also be
taken of the foreseeable results of further administration of the debtor's assets or running of the
debtor's business if, given all the circumstances, it is reasonable (at the time of the assessment) to
assume that it will be possible to continue administering the debtor's assets or running the business;
(14) “Insolvency estate”: assets of the debtor that are subject to the insolvency proceedings (i. e.
assets located in the Slovak Republic as well as outside, if the laws of other jurisdictions allow it);
(15) “Insolvency proceedings”: bankruptcy (i.e. "liquidation type") or restructuring ("rescue type")
collective proceedings subject to court supervision;
(16) “Insolvency practitioner”: a natural or legal person registered in the register of insolvency
practitioners maintained by the Ministry of Justice of the Slovak Republic, authorized in bankruptcy
proceedings, to administer and realise the debtor's estate and in restructuring proceedings, to
supervise the business of the debtor. Act No. 8/2005 Coll. on Insolvency Practitioners, as amended,
provides for formal and substantive pre-conditions to qualification as an insolvency practitioner.
Prospective insolvency practitioner is required to participate in a professional training and learning
programme, to pass a professional exam and to register with a register of insolvency practitioners
maintained by the Ministry of Justice of the Slovak Republic;
(17) “Liquidation”: out-of-court procedure, which aims to settle all property relations of an entity
terminating its existence on a solvent basis (i.e. the value of the assets of the entity being liquidated
exceeds value of its obligations);
(18) “Party in interest”: the debtor, creditors, a person who files petition for commencement of the
insolvency proceedings and other persons whose rights and obligations shall be the subject of the
insolvency proceedings;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(19) “Post-commencement claim”: a claim that arises after commencement of insolvency proceedings
and is not excluded as a post-commencement claim by applicable law;
(20) “Preference”: any transaction which results in a creditor obtaining an advantage against other
creditorsor irregular payment is generally prohibited;
(21) “Priority”: ranking of claims of creditors which are to be satisfied out of the proceeds of the sale
ofrelevant assets in that order of priority;
(22) “Priority claim”: claim with a priority status, i. e. claims with the highest ranking (e. g. costs of the
proceedings followed by claims of secured creditors);
(23) “Protection of value”: provisions that set out number of obligations of the insolvency practitioner
to secure the protection of economic value of the debtor's estate;
(24) “Related person”: as to a person which is a legal entity, a related person means: (i) its statutory
representative or member of its statutory body, managing employee, procurist or member of its
supervisory board; (ii) a natural or legal person that has at least 5 % direct or indirect share in such
person (whether formally or factually); (iii) a statutory representative or member of statutory body,
managing employee, procurist or member of supervisory board of the person set out in (ii); (iv) related
person by consanguinity or affinity to the natural person set in (i) through (iii); (v) other legal entity
where such person or a person set out in (i) through (iv) has at least 5 % direct or indirect share in such
legal entity (whether formally or factually). As to a person which is a natural person, a related person
would include natural person who is related to such person by consanguinity or affinity or legal person
where such person or a natural person related to such person by consanguinity or affinity has at least
5 % direct or indirect share in such legal entity (whether formally or factually);
(25) “Restructuring”: rescue type of insolvency proceedings that restores the operation of debtor's
business and resolves debtor's insolvency by gradually satisfying debtor's creditors in a manner agreed
in restructuring plan;
(26) “Restructuring plan”: the outcome of restructuring proceedings that must be approved by
relevant majorities of the creditors and (where the restructuring plan affects their rights) by the
shareholders and then confirmed by the court, which consequently sets out the agreed manner of
satisfaction of debtor's creditors;
(27) “Sale as a going concern”: the sale or transfer of a business in whole or substantial part, that
maintains the ability to operate as a functioning business;
(28) “Secured claim”: a claim secured by a security interest taken as a surety for a debt enforceable in
case of the debtor’s default, which is satisfied from a separated bankruptcy estate up to the amount of
the secured claim;
(29) “Secured creditor”: a creditor in respect of a secured claim;
(30) “Security interest”: a right of the creditor in an asset to secure its claim and its accessories;
(31) “Set-off”: where the creditor and the debtor have mutual claims, the performance of the claims
shall be satisfied by offsetting each other's claims;
(32) “Stay of proceedings”: one of the effects of commencement insolvency proceedings that
prevents individual, court or administrative enforcement proceedings in respect of the claims of
unsecured creditors or enforcement actions by secured creditors;
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
(32a) “Subordinated claim”: a claim (i) which is subject to statutory subordination; (ii) which is or was
owed to a person which is or was a related person to the debtor;
(33) “Suspect period”: a time period of 1 to 5 years (depending on the voidable transaction) prior to
the declaration of bankruptcy during which a voidable transaction could have occurred and which is
capable of being set aside in bankruptcy under avoidance provisions;
(34) “Unsecured creditor”: a creditor of a claim which is not secured by a security interest;
(35) “Pre-insolvency Voluntary In-Court Proceedings”: Slovak law does not recognize pre-insolvency
proceedings or its equivalent.
(36) “Pre-insolvency Voluntary Out-of-Court Proceedings”: Slovak law does not recognize
preinsolvency proceedings or its equivalent.
(37) “Voluntary restructuring negotiations” know as informal restructuring; unregulated contractually
agreed compromise / consensus between some of the debtor's creditors and the debtor. For more
information on insolvency regulation in the Slovak Republic contact:
Ověření významu anglických pojmů z přiloženého textu
„Priority claim“ znamená:

právo první řeči, právo vystoupit v soudním jednání jako první

přednostní nárok

reklamační nárok vzniklý z vad zboží

právo na ochranu
„Unsecured creditor“ znamená:

pověřenec banky zkoumající pravost bankovek

nepravý (falešný) jednatel

věřitel zastupující zdravotní pojišťovny

nezajištěný věřitel
Zadání C:
Zkuste na internetových vyhledávačích nalézt vysvětlení základních pojmů
insolvenční terminologie používané ve Velké Británii
Postup:
Pro studium jsme jako zdroj využili glosář insolvenčních výrazů, tak jak je uveden na portálu národního archivu
britské vlády www.webarchive.nationalarchives.gov.uk
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Glossary of Insolvency Terms
You may want to know what they mean
This is a brief explanation of some of the terms you may come across in insolvency proceedings. Please
note that this glossary is for general guidance only. Many of the terms have a specific technical
meaning in certain contexts that may not be covered here.
Administration order
An order made in a county court to arrange and administer the payment of debts by an individual; or
an order made by a court in respect of a company that appoints an administrator to take control of the
company. A company can also be put into administration if a floating charge holder, or the directors or
the company itself file the requisite notice at court.
Administrative receiver
An IP appointed by the holder of a debenture that is secured by a floating charge that covers the
whole or substantially the whole of the company's assets. The IP's task is to realise those assets on
behalf of the debenture holder.
Administrative receivership
The process where an insolvency practitioner is appointed by a debenture holder (lender) to realise a
company's assets and pay preferential creditors and the debenture holder's debt. The right of a
debenture holder to appoint an administrative receiver has been restricted by the Enterprise Act 2002.
Administrator
An IP appointed by the court under an administration order or by a floating charge holder or by the
company or its directors filing the requisite notice at court.
AGM
An Annual General Meeting is where the directors share information about the past year and also give
forecasts for the future. Shareholders of a company are allowed to discuss their opinions and can vote
for any eligible changes which can be made such as auditors and directors.
Annulment
Cancellation.
Arrears
This is a term used when a debt has not been paid on time and the payments become overdue. If the
debt is not paid then action may be taken against you to reclaim the money.
Assets
Anything that is owned by the individual or company which has a value either now or will have a value
at some time in the future. Examples include vehicles, shares, money in the bank or in hand, property
and book debts
This is an option a person may use if they do not pay their debts as and when they become due. They
would lose control of their assets and would not be allowed to become a company director for the
period of bankruptcy. Other occupations are also affected by bankruptcy and we recommend that you
read your employment contract. Bankruptcy will also affect your credit rating.
Bankruptcy order
A court order making an individual bankrupt.
Bankruptcy restrictions order or undertaking
A bankruptcy restriction order or undertaking is where a restriction is made against an individual. This
could result in bankruptcy restrictions continuing for a period of between 2 and 15 years.
Book debts
These are monies that are owed to an individual or company for goods supplied or services provided.
CCJ
A CCJ (county court judgment) is a court action where an individual or company have taken you to
court for unpaid debts. The court will order you to pay the debt within a period of time; if you don’t
then they will be entitled to take further action.
vzdělávání . CZ. 1.07/3.2.11/02.0094
Charge
Security interest taken over property by a creditor to protect against non-payment of a debt (such as a
mortgage).
Charging order
This is an order made by the court giving the trustee in bankruptcy a charge on your interest in their
home. This will continue after they are discharged from bankruptcy.
Companies House
All Limited companies and Plc’s are registered here. All information is stored and is available to the
public. Companies House also incorporate and dissolve companies.
Company Directors Disqualification Act 1986
An Act of Parliament about the disqualification of directors.
Compulsory liquidation
Winding up of a company after a petition to the court, usually by a creditor.
Contributory
Every person liable to contribute to the assets of a company if it is wound up. In most cases this means
shareholders who have not paid for their shares in full.
Credit Rating
Banks and financial services use this as a tool. If you were to request a loan from them they would
check your credit rating. A good rating may result in them lending more money. A low score may mean
a lesser amount is offered or the request refused. The rating is assessed on whether there are any
CCJ’s or any defaults on paying debts.
Creditors
This is anybody who is owed money. It can also be someone who will (or may) be owed money in the
future due to some obligation that has already been entered into.
Creditors petition (bankruptcy)
A person can only be made bankrupt if the debt is unsecured and for a fixed sum that may appear
unable to pay. Any individual owed more than £750 can petition to make you bankrupt. Bankruptcy
can also be petit

Příručka pro poradce

Transkript

Podobné dokumenty

Příručka pro lektory - Front:Elearning:default

Podpora dostupnosti bydlení pro lidi akutně ohrožené sociálním

Výroční zpráva 2014 - „DAR“ os

Číslo 6 - Notářská komora České republiky

AKADEMIE STING, o.p.s., vysoká škola v Brně Výroční zpráva o

Bakalářkská práce - Informační systém školy

Záväzkové právo - Justičná akadémia

Příručka pro pacienty

ÚZOSŘ - novela