BJ duben 2015

B eze J menný
Měsíčník Křesťanského Společenství Jeseník
DUBEN 2015
Foto z březnového křtu v Priessnitzových lázních
Obsah
Kalendář, Velikonoční čtení Bible, Sbírka pro misijní výjezd
Kázání Pavla Kolegara
Služba vnitřního uzdravení
Zamyšlení a sdílení
Kdo je to?, Pro volnou chvíli
2, 8, 10
12
16
21
31, 34
Kalendář
Pravidelné akce:
Společná skupinka: Středy od 17:00.
Kontakt: Aleše Souček, 722 015 115 [email protected]
Skupinka základů: Každý čtvrtek od 17:00 na Lesní správě.
Skupinka pro nově uvěřivší, hledající, nebo ty, kteří se chtějí upevnit
v základech křesťanské víry.
Kontakt: Jiří Pazdera, 731 94 73 55, [email protected]
Skupinka u Hridžaků (v Heřmanovicích): Vždy čtvrtky mezi
Bratrstvem a Společnou modlitební u Rábků.
Odjezd v 19:15 od Urbánků návrat po 23:00.
Sesterstvo: Vždy 3. středu v měsíci (tj. 15. dubna) u Kameníků od 19:00.
Info u Hanky Kameníkové.
Setkávání maminek: Info u Táni Zvířecí.
Ženská skupinka u paní Součkové: Pátky 1x za 14 dní.
Info u Jany Vrbovské.
Modlitební v pátek: Od 19:30 u Urbánků. Krom posledních pátků
v měsíci, to jsou společné modlitby Taize.
Bratrstvo: Vždy první čtvrtek v měsíci od 20:00 (u Urbánků).
Společná modlitební u Rábků: Vždy poslední čtvrtek v měsíci od 20:00.
Mládež: Dorost i Podrost společně každý pátek od 19:00 (na faře).
2
Další akce v měsíci dubnu:
Dan Drápal
Čtvrtek 9.4: Biblická s Danem Drápalem od 19:00 na Lesní správě.
Téma: Bezúhonnost, kterou u nás Bůh hledá
Pátek 10.4: Skupinka vedoucích s D. Drápalem od 19:00 u Kolegarů.
Téma: Kdo je vedoucí? Vůdce, učitel, poradce nebo starší bratr?
Thomas Lilliendahl
15.4. Středa: Thomas bude sdílet svůj osobní příběh na skupince
Aleše Součka, kam jste samozřejmě všichni zváni.
Společný večer Chval
Sobota 25.4: Tuto akci pořádá CNN Mikulovice od 17:00 v
prostorách CNN Jeseník. Podílet se na ní bude společně CNN Jeseník a
KS Jeseník. Jde o čas, kdy můžeme společně chválit a uctívat Boha a
mít i společenství spolu navzájem. Pro více informací kontaktujte
Josefa Rábka: 775 551 702, [email protected]
Rescued
Úterý 28.4: Od 18:00 v evangelickém kostele proběhne koncert
kapely z USA Rescued. Kdo jste na nich byli před dvěma (nebo třemi)
lety, víte, že jde o nezapomenutelný zážitek. Tato kapela má koncert
proložený osobními svědectvími, která jsou velmi srozumitelná i pro
nevěřící publikum.
3
Výhledově:
Bratrstvo s Johnem Clarkem
Čtvrtek 7.5.: John Clark z USA, veterán z Vietnamu, který byl závislý
na drogách, ale setkal se s Boží láskou a nyní slouží Pánu, bude na
tomto mužském setkání sdílet svůj životní příběh.
Společná skupinka s Johnem Clarkem
Středa 13.5. : John Clark bude svůj příběh sdílet i na této skupince.
Takže, pokud jej neuslyšíte na Bratrstvu, třeba z toho důvodu, že jste
sestry , přijďte si jej vyslechnout ve středu.
Služba Davida Louly (termín posunut z 24-26.4)
Pátek 15.5: Večer chval - Davidův stánek
Sobota 16.5: Seminář - České studny - Jan Hus - láska k pravdě
Neděle 17.5: Služba slovem + povzbuzení k modlitební stráži
Služba Pete Gama
Pátek 29.5: Od 15:00 služba slovem na setkání maminek.
Sobota 30.5: Od 18:00 Seminář na Lesní správě na téma – Co je církev.
Neděle 31.5: Služba slovem a modlitbou (Alkron 3 patro od 09:45).
Proběhlé akce:
Salman Hasan-muž, který opustil Islám
Neděle 1.3. Od Islámu ke křesťanství
V sobotu 28.2 proběhl se Salmanem seminář o nebezpečí Islámu.
Vše se dá stáhnout na našich stránkách.
Zde si můžete přečíst, co oslovilo bratra J.Ondráčka:
„ Pokud mám vybrat myšlenku, kterou považuji za jednu z důležitějších a
naléhavějších, s ohledem na to, co se aktuálně děje kolem nás, pak bych napsal
zhruba toto - bratr Salman Hasan prožil dotyk živé a reálné Boží moci a milosti v
našem současném světě. Po svém obrácení se stal apoštolem, který neváhal
4
nasadit život, když jej Bůh/JK posílal svědčit i mezi své bývalé souvěrce
islamisty. Přestože prožil bití, ponižování a další ústrky, zůstala v něm láska
Kristova o kterou je i nyní ochoten se rozdělit se svými trýzniteli a odpůrci. Není
v něm nenávisti vůči jednotlivci, nějakému národu a nebo třeba politickému
zřízení. Zůstává tak podoben Kristu a jeho prvním následovníkům, tak jak to
máme zaznamenáno v Bibli a jak máme v Kristu činit i my ostatní. My se
nemáme ztotožňovat s nějakým pozemským ideovým a nebo politickým
systémem, v důsledku čehož se dopouštíme rozdělování, soudů a i nenávisti,
nýbrž máme zůstávat v DS, tj. v biblickém konání JK a prvních biblických
apoštolů. V tomto pohledu - jediné s čímž se máme jako kristovci ztotožnit, jsou
biblické informace. Bratr Hasan je nám velkým příkladem toho, že ten kdo tak
činí, je Božím nástrojem, prostřednictvím něhož Bůh koná.“
Mládežnická Bohoslužba
Neděle 8.3: Opět jsme mohli vidět mládež v akci. Klub Jesus for
everybody si nachystal na neděli skvělý program. Zazněly pěkné chvály,
svědectví a biblické zamyšlení na téma láska. Mohli jsme shlédnout tance
a scénky s evangelizačním poselstvím a na závěr nám Veronika Pazderová
řekla, jakou má klub mládeže Jesus for everybody vizi. Bylo to velmi
povzbuzující a pokud chcete záznam z této neděle je k dispozici na našem
webu, fotky by měli být ve fotogalerii během dubna.
5
Mládež s Thomasem a Irenkou Lilliendahlovými
Čtvrtek 13.3: Thomas s Irenkou sloužili osobním svědectvím,
modlitbou, ale i skrze duchovní dary v klubu naši mládeže Jesus for
everybody. Dle svědectví, to byla velmi požehnaná služba.
Modlitební za ochranu našeho města před vlivem okultismu
Úterý 17.3: Opět se sešli křesťané z různých církví, aby se modlili za
ochranu našeho okolí před negativním vlivem okultismu. Také jsme žehnali
všem, kteří jsou v něm zapleteni, aby se mohli setkat s živým Bohem.
Členské shromáždění
Pátek 20.3: Proběhlo členské shromáždění, kde na úvod Pavel Kolegar
sdílel vizi pro naše společenství v tom smyslu, abychom se jako jednotlivci,
ale i jako sbor, prakticky zajímali o to, jak můžeme být v našem městě
světlem - Mt 5,13-16. Poté vysvětlil význam jednotlivých sborových
aktivit, a jak skrze ně může Bůh přinášet světlo. Také povzbudil přítomné,
abychom více hledali Boží vedení a prospěch druhých, než svůj vlastní.
Poté byla modlitební chvíle, kdy jsme se za tyto věci společně modlili.
Dále proběhl přehled sborových událostí doplněn o svědectví několika
členů o to, co Bůh dělá. Sdíleli jsme přehled sborového hospodaření. A
také jsme se zabývali výsledkem hlasování o novém vnitřním řádu našeho
sboru. Nový řád byl odsouhlasen, načež starší vyjádřili díky za projevenou
důvěru ze strany sboru. Dále sdíleli, že po rozhovorech s několika lidmi,
kteří hlasovali proti změně řádu a po zvážení určitých argumentů a
návrhů, kdy se starší za tyto věci poté společně modlili a hledali Boží
vedení, přítomným sdělili, že se rozhodli o několik změn v řádu.
Nejvýznamnější z nich je asi bod „Anketa“, který slouží jako možnost pro
členy sboru, vyjádřit se k závažnějším rozhodováním a to nejenom
v oblastí financí sboru. Vzhledem k tomu, že tímto na sebe starší berou
větší zodpovědnost ke členům sboru, než bylo nastavené v odhlasovaných
stanovách, se o těchto změnách nemusí hlasovat. Na tomto členském byl
přítomný i radní CKS Marek Prosner, členové tak měli možnost ptát se na
určité věci týkajících se například našeho sboru ve vztahu k CKS jako celku.
6
Členům sboru jsou podrobnější informace z průběhu členského k dispozici
v zápisu, který během členských děla Jarka Urbánková a o který mohou
Jarku požádat.
Seminář s Markem Prosnerem na téma Církev
Sobota 21.3: Od 17:00 proběhl v prostorách Lesní správy seminář na téma
Církev. Záznam z tohoto semináře je k dispozici ke stažení na našem webu.
Po semináři bylo možné klást i otázky k tématu a diskutovat na dané téma.
Křtící shromáždění s přijímáním nových členů do našeho sboru
Neděle 22.3: Tato neděle byla opravdu slavnostním shromážděním. Jednak
jsme mohli slyšet výborné kázání od Marka Prosnera na téma křest - Řím
6:3-6. Ale také jsme mohli slyšet svědectví několika lidí, kteří byli křtěni nebo
vstoupili tuto neděli do sboru. Novým členům (byli čtyři) jsme mohli
společně požehnat. Po shromáždění se Marek modlil za uzdravení a Bůh
udělal několik zázraků – jedné sestře přestali bolet záda, jiné, která kulhala,
dorostla noha a odešla nekulhající atd. Bůh je opravdu skvělý.
Po shromáždění jsme se přesunuli do Priessnitsových lázní, kde od 13:00
probíhaly křty 10 lidí. Tohoto shromáždění se účastnilo i 5 lidí z CNN
Mikulovice, kteří společně s námi pokřtili jednu sestru z jejich společenství.
Poté jsme měli v restauraci společný oběd. Osobně jsem Bohu velmi vděčný
za to, čeho jsem mohl být během této
neděle svědkem. Nejenom pro množství
lidí, společného oběda se zúčastnilo 97 lidí,
ale hlavně proto, co Bůh dělal a stále dělá.
Kéž bychom mohli být i nadále svědky
toho, že do Božího království přicházejí
noví lidé.
Thomas a Irenka Lilliendahl
Neděle 29.3: Tuto neděli, (což je neděle, kdy držíte v rukou právě
vytištěný BJ, takže to co píši, píši z předstihem a vírou, že se tak opravdu
stalo :) , nám slovem a modlitbou sloužili manželé Lilliendahlovi.
Více na: www.ksjesenik.cz
7
Velikonoční čtení Bible
Ahojte. Loni, když jsme připravovali Velikonoční čtení bible, jsem
přijala od Boha, že máme jít ke Křížku v Lázních nad Jeseníkem a že
máme odtud „zasévat slovo do Jeseníku“.
Přišlo mi to bláznivé. Taky jsem si nebyla úplně jistá, že jsem dobře
Boha slyšela. Ale šli jsme s Pavlem Vrbovským do lázní a od Křížku
jsme se modlili a já jsem četla z bible. Dělali jsme to asi tři dny (ne v
kuse  a v průběhu toho jsem při čtení bible doma narazila na verš z
listu Jakubova: „A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru
špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše
duše.“ (1J 1:21) ZASETÉ SLOVO MÁ MOC SPASIT DUŠE!
Ten verš mne úplně dostal J. Tak jsme zasévali Boží slovo ze shora na
Jeseník a pak ještě přímo na náměstí v pátek a sobotu, když probíhalo
oficiální čtení bible.
Ani nevím, po kolikáté se již čtení bible pořádá, ale je součástí
Celonárodního čtení bible, které má letos již sedmý ročník. Loni se
četlo na více než 50-ti místech po celé naší zemi.
Bůh v Izajáši 55:11 říká: „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází
z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci,
vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ Věřím, že Bůh si nás chce i
letos použít k tomu, aby z našich úst vycházelo Jeho slovo a aby skrze
něj byli spaseni lidé v Jeseníku.
Pokud se tedy chcete připojit a stát se rozsévači Božího slova v
Jeseníku, letošní čtení bude v pátek 3.4.2015 12-17.30 hod na
Masarykově náměstí a v sobotu 4.4.2015 9-13.00 hod na náměstí
Svobody.
Prosím přijďte. Kdo chce číst, může číst. Kdo bude chtít mluvit s
procházejícími, nebo rozdávat letáčky a Gedeonky, bude určitě vítán.
Kdo bude chtít chválit, může chválit, a kdo bude chtít jen tak postát,
bude také moc vítán.
8
Máme možnost ukázat Jeseníku, že křesťané ve městě nejsou jen 2-3 .
A pokud ještě nejste přesvědčeni jestli přijít, tak snad vás přesvědčí
to, že minulé čtení bible byla v pátek nad náměstím, za slunečného
dne, při úplně jasné obloze duha .
Kamila Brabcová
9
Sbírka věcí na misijní výjezd
Milí bratři a sestry. Mám na vás prosbu. 25. Dubna – 10 května
pojede skupinka křesťanů z různých sborů na misijní výjezd do
Turecka, konkrétně do Istanbulu.
Istanbul je město, přes které většina uprchlíků z asijských zemí, kteří
míří do Evropy, přicházejí.
Jarda, kterého náš sbor pravidelně podporuje, spolu se svojí
manželkou Luckou výjezd povedou. Věnují se misii mezi cizinci u nás
v zemi. Mnozí přicházejí jen s tím, co mají na sobě. V Istanbulu, ani
nikde jinde po cestě, na ně nečekají zrovna s otevřenou náručí.
Cílem výjezdu je obhlédnout příležitosti ke službě a hledat možnosti,
jak v Istanbulu v budoucnu otevřít misijní stanici pro uprchlíky, kteří
by se zde setkali s křesťany. Pokud by se to podařilo, ulehčilo by to
práci misionářům na dalších místech Evropy, kteří by tak nemuseli už
pouze "zasévat", ale mohli by také "zalévat".
Protože mnozí uprchlíci opravdu přišli o všechno, chce Jarda sebou
vzít oblečení, boty, ručníky, deky a případně hračky.
Proto vás prosím, kdo by jste se rádi nějakým způsobem na tomto
výjezdu podíleli, ale nemůžete jet osobně, jestli byste se mohli doma
podívat, zda nemáte nějaké nepotřebné oděvy a obuv, případně
deky, ručníky a hračky.
Pokud by jste byli ochotni tyto věci darovat na pomoc uprchlíkům,
prosím, jestli byste je mohli přinést do sboru v neděli 12. nebo 19.
dubna. Koriťákovi byli tak laskaví, že umožní uložení věcí v Šachovém
klubu. V sobotu 25. je pak předám Jardovi.
Spolu s materiální pomocí se bude uprchlíkům předávat i evangelium .
10
A co taková pomoc pro uprchlíky znamená? Tady je kousek svědectví
bratra Janise, který byl na misijním výjezdu letos v únoru v Řecku:
„Při návštěvě uprchlíků ve staré zkrachovalé továrně mi vždycky
ukápne slza, když se začnou z útrob továrny trousit ustrašené tváře
mladíků ve věku od čtrnácti do dvaceti let, kteří vůbec netuší, kdo
jsme, proč jsme přišli, a myslím, že mají spíš obavy, jestli nejsme od
policie, nebo z imigračního úřadu. Až když si všimnou, že máme v ruce
jídlo, deky, nebo boty, se začnou pomalu jejich obavy rozplývat a s
radostí ve tvářích si berou přinesené věci.
Vidět rozzářené oči člověka, který vás vůbec nezná, neví, odkud jste
a co po něm vůbec chcete, bylo pro mě tou nejkrásnější odměnou za
tu dlouhou a únavnou cestu. To bych nevyměnil za nic. Myslím, že
můžu mluvit za všechny, kteří tam byli se mnou, když řeknu, že jsme
byli doslova políváni Boží láskou a dobrotou. Až tam si člověk plně
uvědomí, jak Pán
Bůh miluje člověka
a proč byl ochoten
za nás obětovat
svého jediného syna
Ježíše Krista.“
Více z jeho svědectví najdete zde:
http://www.buhnarodu.cz/products/unorovy-vyjezd-mezi-uprchlikydo-recka/
Děkuji moc za vaši materiální pomoc. Prosím, pomohlo by, kdybyste
mohli zabalit zvlášť pánská věci, zvlášť dámské a zvlášť dětské.
Děkuji Kamila
11
Kázání
Buďme světlem
Úvod: Jan 1:1-14

V Kristu je život, který je světlem lidí. To světlo nemůže být
pohlceno temnotou - 4-5 verš.

Stejně jako Jan, i my máme vydávat o tom světle svědectví, aby
mohli druzí uvěřit – 7 verš.

To pravé Světlo, které je v Kristu má moc osvítit každého
člověka – 9 verš.
Základní verš:
Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal
ve tmě.“
(Jan 12:46).
Kristus přišel jako světlo: Ježíš to popsal následovně: „Kdo věří ve
mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. A kdo vidí mne, vidí
toho, kdo mne poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo,
kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:44-46).
Co to pro nás znamená a jaký má dopad Kristova světla na naše
životy?
Kristus přišel na svět jako světlo, proto, aby lidé, kteří v něj uvěří,
nezůstali ve tmě. Tečka! Temnota je to, co nás okrádá, ničí a
obelhává. Temnota je to, co nás drží v zajetí. V podstatě bychom
mohli temnotu rozdělit do dvou oblastí: vnitřní a vnější temnota.
12
1. Vnitřní temnota: Sebelítost, hořkost, neodpuštění, strach, sebenepřijetí, deprese, pocity marnosti, nenaplněnost, nejistota, nepokoj,
hněv, atd.
Tyto věci se odehrávají uvnitř nás. Často nerozumíme tomu, proč
s nimi zápasíme, prostě tam jsou. Přirozeně se chceme těchto věcí a
pocitů zbavit, ale mnohdy to nejde. Hledáme na ně různé léky,
terapie, modlíme se za uzdravení. U některých věcí to funguje,
některých se však nezbavíme, pokud sami sobě neumřeme. Ježíš
v předchozích verších říká: „Amen, amen, pravím vám: Jestliže
pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li
však, přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši (život), hubí ji; kdo
nenávidí svou duši (život) v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.“
(Jan 12:24-25).
Tady se nemluví o nenávisti k vlastnímu životu. Mluví se tu o životě,
v tomto světě. Což je způsob života, který jsme žili bez Boha. Ježíš nás
tu učí zajímavý princip: Aby mohlo něco žít, musí to nejprve zemřít. Co
z toho vyplývá? Starého člověka nelze uzdravit, starý člověk musí
zemřít, aby mohl povstat nový člověk.
V podstatě máme dvě volby. 1. Žít pro tento svět, pro to viditelné –
tedy milovat svou duši v tomto světě a odmítat zemřít svým špatným
žádostem. 2. Žít pro věčnost – tedy upínat se k tomu co je
neviditelné.
To první, je mnohdy jednodušší, protože se můžeme spoléhat jen
sami na sebe, ale nemá to trvalou hodnotu. To druhé je mnohem
těžší, protože se učíme spoléhat na Boha a nežít jen sami pro sebe,
ale přináší to vnitřní naplnění.
Pokud jsme přijali Krista pouze proto, abychom „vytěžili“ co nejvíce
pro život tady na zemi, jsme apoštolem Pavlem popsáni následovně:
„Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech
lidí.“ (1 Kor 15:19). Pokud máme naději v Kristu jen pro tento život,
13
máme sklon při prvních těžkostech, či nevyslyšených modlitbách
odpadnout, nebo se na Boha naštvat. Kristus nám říká: „Chce-li kdo jít
za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť
kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou
duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji.“ (Mk 8:34b-35).
Bez uposlechnutí tohoto se temnoty, která nás sžírá zevnitř, nikdy
nezbavíme.
2. Vnější temnota: Vnitřní temnota je často důsledkem toho, že nás
něco zvenku natolik poznamenalo, že jsme se s tím nedokázali
vyrovnat. Podívejme se na věci, které to mohli způsobit: zrada od
nejbližších, nepřekonatelný smutek z úmrtí někoho blízkého, různé
nemoci, neustálý neúspěch, zneužití druhými lidmi, atd.
Temnota nás však obklopuje už samotného početí. Bible nás učí, že
jsme se narodili do světa poznamenaného hříchem. Žijeme ve světě,
ve kterém dočasně vládne poražený nepřítel – ďábel. Ježíš ďábla
nazývá vládcem tohoto světa -Jan 12,31. Podle toho, náš svět vypadá.
Stačí si pustit zprávy, většina z nich je negativních a dosvědčují tuto
biblickou pravdu: „…celý svět leží v tom Zlém.“ (1 Jan 5:19b).
Díky Bohu však víme, že vládce tohoto světa je již odsouzen, přestože
se ještě tak silně projevuje. Jeho jedinou zbraní je lež, se kterou
k nám přichází v různých podobách. Pokud této lži uvěříme, jsme
otroky této lži, i když si to nechceme přiznat. Namlouváme si, že jsme
svobodní, ale žijeme v sebeklamu. Jediné co nás však dokáže
osvobodit je pravda. Ježíš řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás
vysvobodí.“(Jan 8:32). Později se dozvídáme, že tou pravdou, která
nás osvobozuje je On sám: „Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i
Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6). Chceme-li
být opravdu svobodní, potřebujeme žít v obecenství s Bohem skrze
Ježíše Krista. Ne nezávisle na Bohu. Pravda je tedy osoba, která jako
jediná nás může osvobodit z vnitřní i vnější temnoty. Tato osoba o
14
sobě prohlašuje: Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve
mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:44-46).
Kristovy následovníci jsou světlem: „Vy jste světlo světa. Nemůže být
ukryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod
nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. Tak ať vaše
světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu
vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:14-16).
V těchto verších bychom neměli přehlédnout tři věci:
1. Ježíš nám oznamuje, že jsme světlem. Neříká: „Když budete
dělat to a to, budete světlem.“ Oznamuje nám, že ten kdo přijal
Krista, má v sobě světlo nového života! To je realita. Říká: „Vy jste
světlo světa.“
2. Ježíš nás povzbuzuje, abychom se za to světlo nestyděli a
neschovávali je: Nemůže být ukryto město ležící na hoře. A když
rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem,
kteří jsou v domě.“
3. To světlo jsme dostali z určitého důvodu, aby byl oslaven Bůh
v životě těch, kteří ho ještě neznají: Tak ať vaše světlo září před lidmi,
aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v
nebesích.“
Toužíte potom, aby byl Bůh takto ve vašich životech oslaven? Pokud
ano, modleme se, aby si nás Bůh použil a hledejme příležitosti, jak a
kde můžeme být světlem. Také se rozhodněme, že to světlo, které
máme v sobě, už nebudeme schovávat a stydět se za ně.
Jak můžeme být světlem v praxi: Pokud chceš, napiš si sem několik
věcí, které tě napadanou, nebo které ti Bůh ukáže, jak bys mohl -a být
prakticky světlem svému okolí a modli se, aby si nepromarnil-a
příležitost to uskutečnit.
Pavel Kolegar
15
Služba vnitřního uzdravení
V posledních měsících jsme probrali oblasti bolesti, prokletí a pečetí.
Teď se podíváme na to, jak vlastně z těchto věcí ven. Pro osvobození je
nejdůležitější víra v Krista, dále pokání a odpuštění. Nebudu zde
podrobně hovořit o těchto oblastech, neboť o nich v minulosti mluvil a
psal Pavel Kolegar.
Odpuštění - Odpustit je třeba všem, kteří nám ublížili. I lidem, které ani
osobně neznáme, jsou již mrtví, nebo vzdálení. A v neposlední řadě také
sobě.
Mat. 6:14-15 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám
odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec
vám neodpustí vaše přestoupení. Toto slovo řekl Ježíš, když učil
učedníky, jak se modlit náš známý Otčenáš. Pro tohle slovo při
modlitbách vždy nejprve jednáme s odpuštěním a pak teprve se
modlíme za uzdravení, nebo rozvázání. Není pro nás žádná výmluva.
Mat. 18: 21-22 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát
mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"
Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát
sedmkrát." A ještě jedno slovo Mk.11:25-26 A kdykoli povstáváte k
modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v
nebesích, vám odpustil vaše přestoupení." Jestliže však vy neodpustíte,
ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
Smíření – naše bolesti většinou souvisí se vztahy. Proto součástí
procesu uzdravení je i smíření. Toto za vás nemůžeme udělat my. Ale
v tomto případě se modlíme a přimlouváme a žehnáme těm, kteří o
smíření usilují. Je to však složitá oblast, protože smíření někdy není
možné, protože o to zkrátka ta druhá strana nestojí.
16
Božská výměna
Odpuštěním a smířením jsme se již dotkli uzdravení. Teď si probereme,
co je zdrojem uzdravení. Zdrojem našeho uzdravení je Kristus,
respektive jeho oběť na kříži. Žd. 10:14 Tak jedinou obětí navždy
přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. Ježíš je jedinou, dokonalou a
úplnou obětí. Stal se nám vysvobozením a životem. Je jedinou odpovědí
na jakoukoliv naši nepravost, nedokonalost, nemoc i trápení.
Izajáš 53:
1 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
2 Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl
vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po
něm nedychtili.
3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený
nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že
jsme si ho nevážili.
4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale
domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.
5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.
Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však
Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na
porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
8 Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť
byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
9 Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se
nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
17
10 Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v
oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli
Hospodinovu.
11 Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí,
získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti
on na sebe vezme.
12 Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist
za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl
hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.
2.Kor.5:17-21 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo,
hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze
Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh
usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil
zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá
našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!
Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v
něm dosáhli Boží spravedlnosti.
Trest x odpuštění 1.Pt.2:24 On `na svém těle vzal naše hříchy´ na kříž,
abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti
Zraněn x uzdravení Mat.8:16-17 Když nastal večer, přinesli k němu
mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné
uzdravil, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `On slabosti
naše na sebe vzal a nemoci nesl.´
Hřích x spravedlnost 2.Kor.5:21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám
ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
Smrt x život Ez.18:4 Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak
duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší Jk.1:15 Žádostivost pak
počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Žd.2:9 Ale vidíme
toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro
18
utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit
smrt za všecky. Řím.6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je
život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Chudoba x bohatství 2.Kor.8:9 Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše
Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou
zbohatli. 9:8 Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste
vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro
každé dobré dílo,
Hanba x sláva Žd.12:2 Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil
kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. 2:10 Bylo
přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho
synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.
Odmítnutí x přijetí Mat.27:46 Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným
hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: `Bože můj, Bože můj, proč jsi
mne opustil?´ Ef. 1:5-6 Ve své lásce nás předem určil, abychom
rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a
chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.
Kletba x požehnání Gal.3:13-14 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona
tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo
visí na dřevě´.To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši
Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.
Sedm kroků ke svobodě – nemám moc ráda návody tohoto typu.
Myslím, že lidé mají tendenci všechno zjednodušit, jaksi zinstantnit.
Berte prosím tento návod jako pouze ilustrativní. Nejde o postup nebo
princip, který funguje. V první řadě jde o Krista a vztah s ním.
1. Vyznej víru v Krista a Jeho oběť - Řím10:9-10 Vyznáš-li svými ústy
Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z
mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy
vyznáváme k spasení,
19
2. Čiň pokání ze vzpoury a hříchu – Mk.1:15 Naplnil se čas a přiblížilo
se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.
3. Vírou přijmi odpuštění – 1.J1:9 Jestliže doznáváme své hříchy, on
je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás
od každé nepravosti.
4. Odpusť těm, kdo ti ublížili – Mk.11:25 A kdykoli povstáváte k
modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který
je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
5. Zřekni se veškerých pout s okultismem – Nestačí se jen zříci, ale
člověk se musí i zbavit všech předmětů, zasvěcení atd. 2.Kor.6:1417 Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má
společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s
temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s
nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece
chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se
mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.´ A proto
`vyjděte z jejich středu a oddělte se´, praví Hospodina `ničeho
nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu´
6. Modli se za vysvobození, uzdravení a požehnání –Mk.11:24 Proto
vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám
dáno a budete to mít.
7. Přijmi Boží požehnání a vše, co ti Bůh dává
Myslím, že už jsem vyčerpala témata, která se váží ke službě vnitřního
uzdravení. Neprobírala jsem vše do teologické hloubky, protože nejsem
teolog. Tyto články měli být pro vaši představu o tom, co vlastně tato
služba je a na čem stojí. Máte-li nějaké pochybnosti, nejasnosti, nebo
otázky, pak se ptejte . Co budu vědět, zodpovím .
Jarka Urbánková
20
Zamyšlení a sdílení
Církev je Tělo Kristovo - 1 Korintským 12:27-30
Máme všichni stejný úkol?
Uvědomuji si, jak je důležité, abychom rozuměli tomu, proč tady jako
církev, ale i jako sbor vlastně jsme, a proč jsme tady i jako jednotlivci.
Jaký má s námi Bůh záměr? Jaké je moje místo v Těle Kristově a v
našem sboru? Mohu se nějak podílet na Božím díle? Může mi v tom
nějak pomoci náš sbor? Chci se vůbec nějak zapojit? Proč ano, a proč
ne? K čemu je to dobré? Tyto otázky bychom si měli klást a hledat na ně
odpověď. Z Písma jasně vyplývá, že každý má v Těle Kristově a
v konkrétním sboru své místo. Občas se však stává, že nevíme jaké je to
místo. Nebo to víme, ale ve sboru nejsou příhodné podmínky k tomu,
abychom ty věci mohli dělat. Nebo ty podmínky jsou, ale dělat to
nemůžeme, jelikož nám v tom brání náš charakter. Modlím se, abychom
fungovali tak, že každý člen našeho sboru to své místo najde a přidá se
tak aktivně k tomu k čemu jej Bůh povolal. Pokud se má toto naplnit, je
potřeba, aby se na tom podílel svým způsobem každý z nás. Jako starší
si uvědomujeme, že je naši zodpovědností v tomto lidem pomáhat a
vytvářet pro toto ve sboru zdravé podmínky. Toužíme potom, abychom
mohli všichni spolupracovat tak, jak nás ke spolupráci Pán volá a skrze
to, čím nás vybavil. Například v podobenství o hřivnách - Matouš 25,
14-30 čteme, že Bůh rozdal talenty mezi tři služebníky každému podle
jeho schopností a vyžaduje, aby je každý rozmnožil. Bůh tedy dělá určité
rozdíly. Ví, co kdo umí. Talenty rozdal každému podle jeho schopností a
podle toho očekává určité výsledky. Tento princip bychom měli brát
vážně. To, že nedal všem stejně, je ale hlavně projevem lásky ne nějaké
nespravedlnosti. Bůh ví, co jsme schopni rozmnožit a udělat. Pokud by
tomu, co má schopnosti na 3 talenty nebo hřivny (jak uvádí
„ekumenka“), svěřil 5 talentů, naložil by na něj větší zodpovědnost, než
je daný člověk schopen unést. Podobný příběh máme zaznamenán
21
u Lukáše 19, 12-27. Tady však Pán svěří všem stejně a nerozdá jim
talenty, ale "miny". U Matouše je uvedeno, že jim rozdal talenty podle
jejich schopností. U Lukáše je uvedeno, že jim rozdal miny a vyžadoval,
aby s nimi hospodařili, dokud nepřijde. Nezmiňuje však, že jim je rozdal
na základě jejich schopností. Co z toho vyplývá? Jsou věci, které nám
Bůh svěřuje dle našich schopností, někdo v dané věci dokáže, miň,
někdo víc. Potom dostáváme něco, co je stejné, o tom jak s těmito
věcmi naložíme, nerozhodují naše schopnosti, ale naše věrnost a
oddanost Pánu.
V obou případech nám v rozmnožení a užíti těch věcí brání strach a
špatný pohled na Boha.
Zapamatujme si, že je to Bůh, kdo nás povolává ke konkrétnímu dílu, a
kdo nám dává určité vybavení. Je jasně napsáno, že „…jedny povolal za
apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře
a učitele,…“ (Ef 4:11). Bůh je povolal. Církev se potřebuje znovu naučit
spolupracovat s Bohem. Církev není politická strana, ale Tělo Kristovo,
kde je hlavou Kristus. Podívejte se, co říká apoštol Pavel v listu
Korintským: 1 Kor 12:27-31. Je také napsáno: „Každému je dáván projev
Ducha ke společnému prospěchu.“ (1 Kor 12:7) Ty projevy nejsou
stejné, ale rozdílné. Bůh tvoří jednotu z rozmanitosti. V tomto je církev
jedinečná. Jsme složeni z tolika rozmanitých lidí, rozdílných charakterů,
zájmů, sociálních postavení atd. Máme však jedno společné, zachránil
nás Kristus a my jsme mu řekli své ano. Nemáme si závidět naše
postavení, obdarování, či schopnosti, ale doplňovat se. Tento postoj
však vyžaduje pokoru. Bůh umisťuje údy v těle, tak jak sám chce. Jedno
však máme společné – potřebujeme se a potřebujeme Boha. Jsme
závislí na Bohu i na sobě navzájem. Naše hodnota, či postavení se
neodvíjí od toho, co děláme, ale od toho, že nás k tomu, co děláme,
povolal Bůh. Ale také především od toho, že patříme Bohu, že jsme Boží
děti. Pokud si toto uvědomíme, nepotřebujeme se potom s nikým
porovnávat, či trpět méněcenností. Naše hodnota je v Kristu a jeho
lásce k nám.
22
Pět záměrů, které má Bůh pro církev
(Inspirováno myšlenkami z knihy od Ricka Warrena „Cílevědomá církev“.)
Nyní budu vycházet z některých myšlenek Ricka Warrena. Vím, že by si
mohl někdo říci, že máme čerpat pouze z Božího slova a z toho
vycházet, protože knihy a názory druhých mohou být zcestné. Rozumím
tomuto postoji a částečně s ním souhlasím, přesto si myslím, že není
ideální. V Písmu čteme o tom jak Pavel a Silas kázali Boží slovo
v Tesalonice, kde se proti nim postavili rozhněvaní židé a dokonce proti
nim srotili dav. Proto věřící vypravili Pavla se Silasem do Beroje. V Beroji
přijímali Boží slovo daleko otevřeněji než v Tesalonice. Čteme: „A
tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší
dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak.“ (Sk.
17:11). Musíme si uvědomit, že Pavel se Silasem kázali Židům znalých
Písma. O Berojštích čteme, že byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice. Proč?
Protože to hned neodmítali, byli otevření. Poté, co to vyslechli, to však
hned zkoumali, zda učení, které Pavel se Silou přináší stojí na Písmu.
Pavel se Silasem jim přinášeli určitý výklad těch Písem a kázali lidem,
kteří Písmo velice dobře znali. Můžeme znát Písmo, ale mnohé věci nám
prostě nedojdou. Proto Bůh povolává učitele. Berojští to tedy poctivě
zkoumali. Věřím, že i my se máme učit stejnému postoji. Čtěme různé
studie, poslouchejme různá kázání, ale zkoumejme, zda to souhlasí
s Písmem. Neodmítejme hned něco, co nám nějak nevoní jako židům
v Tesalonice. Říkat, že nepotřebujeme poslouchat kázání nebo číst
vyučující knihy je zcestné. Bůh přece, jak už jsem zmínil, povolal některé
za učitele. Učitelé jsou lidé, kteří mají od Boha pomazání přinášet určité
zjevení z Písma, která nemusí ostatní vidět. My však musíme tyto věci
zkoumat, zda Písmu neodporují. Některé věci nám v knihách pomáhají
vyjádřit myšlenku, kterou jsme neuměli formulovat a zmínění autoři ji
vyjádří tak srozumitelně, že k tomu můžeme říct pouze své amen. Toto
se mi stalo v případě následujících myšlenek. Samozřejmě je pečlivě
zkoumejte.
23
O tom k čemu je církev povolána, tedy co církev je a co má dělat, mluví
řada biblických veršů. Nicméně dva z nich jsou klíčové. Je to Ježíšovo
Velké přikázání-Mt 22, 37-40 a jeho Velké poslání-Mt 28,19-20. Pokud
aktivita našeho sboru zahrnuje alespoň jedno z tohoto, pusťme se do
toho, pokud ne, nechme to být.
Pět záměrů, které má Bůh pro církev
Záměr č. 1: Miluj Pána celým srdcem: Tento záměr se dá vyjádřit slovem
uctívání. Církev je tu od toho, aby uctívala Boha. V Bibli 21 je psáno:
„Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“
(Mt 4,10b). Některé překlady uvádějí místo sloužit – uctívat. Věřím, že
služba Bohu je konkrétní druh uctívání. Zaměřme se však na to klanět a
sloužit. Klanět se Bohu, tedy uctívat Boha předchází službu. Všimli jste si
toho? Někdy se tak ponoříme do služby pro Boha, že jej zapomeneme
uctívat. Na mnoha místech Bible se setkáváme s výzvou, abychom Boha
velebili a uctívali. Uctíváním vyjadřujeme Bohu lásku a oddanost. Proto
jsou každou neděli na prvním místě chvály a ne služba.
Záměr č. 2: Miluj svého bližního jako sebe sama: Tento záměr se dá
vyjádřit slovem služba. Církev je tu od toho, aby sloužila lidem. Sloužit
znamená ukazovat jiným, že je Bůh miluje. Kdykoliv jiným projevíme
lásku, sloužíme jim. Ježíš řekl, že i sklenice studené vody podaná v jeho
jménu je službou a nezůstane bez odměny. Úkolem církve, je „připravit
svaté k dílu služby“ (Ef 4,12).
Záměr č. 3: Jděte a čiňte učedníky: Tento záměr se dá vyjádřit slovem
evangelizace. Církev je tu od toho, aby šířila Boží slovo. Slovo „jděte“ je
v řečtině v příčestí přítomném. Dalo by se tomu rozumět i takto:
„kdykoli jdete“. Křesťan by měl sdílet dobrou zprávu všude, kam přijde.
Toto nemusíme dělat jen skrze slova, ale především skrze způsob
našeho života, ale pozor, abychom se nezačali vymlouvat na to, že
24
nemusíme o evangeliu mluvit. Lidé potřebují evangelium vidět, proto
přišel Bůh v těle, lidé viděli konkrétně, jak je Bůh miluje. Evangelium je
však potřeba i slyšet: „Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A
jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho,
kdo hlásá?“ (Řím 10, 14). Nezapomínejme na skutečnost, že za účelem
úspěšné evangelizace, byla apoštolům dána i moc Ducha svatého – Sk
1,8. Evangelizace je více než povinnost, je to naše výsada. Máme tak
podíl na tom, že Bůh přivádí lidi do své velké rodiny.
Záměr č. 4: Křtěte je: Tento záměr se dá vyjádřit slovem společenství.
Skrze křest se totiž ztotožňujeme s tělem Kristovým. Jako křesťané
nejsme povoláni pouze k tomu, abychom něčemu věřili, ale abychom
někam patřili. Nejsme povoláni k samotářskému životu, ale k životu ve
společenství Boží velké rodiny. Křest tedy není pouze o spáse, ale i o
společenství. Křest mimo jiné oznamuje, tento člověk je nejenom
spasen, ale je také jedním z nás . Když křtíme nové křesťany, vítáme je
tedy do jejich nové Boží rodiny. Pavel píše: „Proto již nejste cizinci a
přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny;…“ (Ef
2:19).
Záměr č. 5: Učte je, aby zachovávali: Tento záměr se dá vyjádřit slovem
učednictví. Církev je tu od toho, aby budovala a vzdělávala Boží lid.
Učednictví je proces, v němž pomáháme druhým, aby se připodobňovali
Kristu ve svém myšlení, cítění i jednání. Tento proces začíná
znovuzrozením a pokračuje po celý lidský život. Církev má lidi nejenom
získat, ale i vyučit. Pokud to vztáhneme na náš sbor a poslání, které nám
Bůh dal „Získat ztracené pro Boží království“, vidíme jak důležitou
součástí tohoto procesu je učednictví. Nebo jinak řečeno biblické
vzdělávání se. Je velmi důležité, abychom si vzájemně pomáhali růst do
duchovní zralosti. Pavel píše: „…aby připravili svaté k dílu služby, k
vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a
25
plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy
plnosti,…“ (Ef 4, 12-13).
Pokud byste chtěli zkoumat Ježíšovu pozemskou službu, zjistili byste, že
obsahovala všech pět zmíněných záměrů. Jejich shrnutí lze například
nalézt v Janově evangeliu 17 kapitole.
Pokud bych měl tedy na základě těchto informací více objasnit poslání
našeho sboru „Získat ztracené pro Boží království“. Použil bych téměř
doslovně záměr, který definovali ve sboru Ricka Warrena a který se mi
velice líbí. Je to toto: „Přivést lidi k Ježíši a k členství v Boží rodině,
pomáhat jim růst do Kristovi zralosti, vystrojit je k službě v církvi a
k naplnění životního poslání ve světě, aby bylo v úctě a uctíváno Boží
jméno.“
Jsem přesvědčený, že o toto opravdu Bohu jde, a že to je jeden
z důvodů, proč ustanovil na této zemi svoji církev. Bůh nyní skrze církev,
tedy skrze tebe i mě, dělá to, co tu dělal Kristus, když chodil po této
zemi v lidském těle. Je na nás, jestli budeme žít zahleděni sami do sebe,
nebo se k tomuto Božímu poslání, na kterém se můžeme všichni
podílet, připojíme. Jsem Bohu nesmírně vděčný, že mohu vidět, že se
v našem sboru, dějí věci, které svědčí o tom, že s námi Bůh počítá a že
skrze nás jedná. Nikdy nezapomínejme na to, že vše to dobré, co se
děje, je Boží milost. A vyprošujme stejnou a ještě větší milost všem
sborům v našem městě. Jenom Bohu patří sláva. Kéž tedy vidíme
v tomto roce další obrácené lidi, kteří i skrze křest vydávají celé svoje
životy Bohu a zapojují se aktivně do těla Kristova ať už v našem
společenství nebo v dalších sborech, které na Jesenicku máme.
Pavel Kolegar
26
Sníh, druhý termodynamický zákon a Jeho milost
Dnes ráno sedím u počítače, jeho ventilátor potichu hučí
a já se snažím něco jednoduchého spočítat. Venku ale
začal padat sníh. Na zem se pomalu snášely ohromné
vločky. Moje mysl vybavená základními znalostmi fyziky
se začala vznášet do oblak. Ocitl jsem se asi ve dvou kilometrech, kde se
buď trošičku snížila teplota, nebo tlak, nebo obojí a na mikroskopických
prachových částečkách (jestli je vám trochu zima, můžete si představit,
že prach k nám přilétl třeba ze Sahary) začala kondenzovat vodní pára a
prachové částečky se začaly obalovat ledem. Úplně nestrukturovaný
mrak malých krystalků začal padat k zemi, protože ty tajemné síly, které
normálně drží mraky pohromadě, už přestaly stačit na gravitaci. Vyhlédl
jsem si jeden krystal, třeba hned ten vedle, je to jedno,
protože všechny ostatní vypadaly úplně stejně. Můj
krystal pomalu padal směrem k zemi a postupně
procházel různými prostředími. Jak se měnil tlak, teplota
a elektrický náboj okolí, narážely do něj molekuly různých plynů, na jeho
povrchu se tvořilo měnící se pole elektrických nábojů a různých teplot.
Některé molekuly vody se jen tak od povrchu odpinkly, nebo si vyměnily
nějaké elektrony a změnily elektrický náboj a odletěly, velmi malé
množství molekul vody však na některých místech zůstávalo. Postupně
jsem sledoval, jak se krystal rozvětvuje do šesti větví a tyto větvě do
dalších větví a tyto do dalších. Poohlédl jsem po ostatních
krystalech a vida, i ostatní rostly. Ale protože kousek
vedle byl trochu jiný tlak, trochu jiná teplota i elektrický
náboj, tak jejich větévky vypadaly úplně jinak. Postupně
se tyto vločky od sebe více a více lišily, jak každá z nich na své cestě
procházela trošičku jiným prostředím. Nakonec moje vločka takhle
nachytala asi 200 miliard molekul vody a dosedla na zem.
Vyškrábl jsem něco málo znalostí termodynamiky a začal jsem dumat .
Je obecně vypozorovaný jev, že míra chaosu v uzavřeném systému musí
27
v čase stoupat, neboli míra strukturovanosti systému musí klesat. Říká
se tomu druhý termodynamický zákon. Co se stalo, jak to že na zemi leží
najednou taková spousta struktury? Mezi oblakem a zemí je spousta
informace (struktury), protože každý kousíček prostoru má trošku jinou
teplotu, tlak, elektrický náboj. A když to posypete trochou prachu ze
Sahary, tak ten prach vám tu informaci přečte, zapíše jí
do podoby sněhových vloček a snese vám tu strukturu k
nohám. Při tom čtení probíhají složité výpočty. Je potřeba
spočítat, co se stane po nárazu každé molekuly do
krystalu, jak elektrony interagují, jak se vyzařují, popřípadě pohlcují
fotony, výpočet se komplikuje tím, že ty malé bláznivé částice pohrdají
časem, to znamená, že elektron může pohltit foton, který ještě
neexistuje, potom ho za chvilku vyzářit a vrátit ho do minulosti, kde po
celou dobu chyběl. Je to tak složité, že potřebujete nejvýkonnější
superpočítač, abyste popsali interakci pár částic. To si vynásobte
obrovským množstvím částic, jejichž zanedbatelná část (asi těch 200
miliard) nakonec tvoří vločku.
A to mne vrací zpět do pracovny, kde potichu hučí
ventilátor počítače. A v něm slyším, jak se mi Bůh směje.
My ventilátor potřebujeme k tomu, aby vyfouknul
přebytečné teplo, které se tvoří, když zapisujeme do
paměti něco nového a mažeme předchozí obsah. Pán Bůh mezitím snesl
na zem miliardy vloček, provedl neuvěřitelné množství výpočtů a bylo u
toho krásné ticho. Naše imitace jednoho kroku jednoho výpočtu
potřebuje superpočítače s obrovskými ventilátory. Připomíná mi to
žalmistova slova: “Hluku nadělá ten vánek pouhý”. Díky Pánu nejsme
pro Něj pouhý vánek, ale dal za nás Svého jediného Syna, abychom se
nemuseli spoléhat jen na sebe. Ty vločky jsou ohromující, o co víc je
ohromující Jeho milost? Nezbývá než přestat dělat hluk a podlehnout
Jeho milosti.
Ondra Kameník
28
Recenze na knihu Sloužil jsem Arafatovi
Nedávno jsem si v naší sborové knihovně půjčil knihu Tasse Saady
Sloužil jsem Arafatovi. Hanka Dooneová mě požádala, abych o ní
napsal krátký článek. Ač nejsem žádný velký čtenář, musím říct, že
jsem ji přečetl velmi rychle, protože mě zaujala od první chvíle, kdy
jsem ji otevřel. Tass Saada je původem muslim narozený na území
Palestiny. V knize popisuje svůj život jako muslima, který byl
vychováván k nenávisti ke všemu nemuslimskému, zejména k
nenávisti vůči Židům a státu Izrael. Už jako teenager dobrovolně
vstoupil do palestinského militantního hnutí Fatah, kde se jeho
nejlepším přítelem stal samopal Kalašnikov. Později se stal sniperem.
Zastřelil mnoho židů. Jeden čas dělal dokonce osobního řidiče
samotnému Jásiru Arafatovi. Svou nenávist také předával dál, když
učil malé palestinské děti o zlých židech, kteří uloupili jejich zemi a
které je potřeba vyhnat. Ve svém osobním životě byl velmi nezřízený
a nadělal si spoustu nepřátel. Když už mu odmítali pomoc i vlivní
přátelé jeho rodiny, kteří ho už mnohokrát vytáli z průšvihu, rozhodl
se na nějaký čas odjet do USA. Tam ale poznal úplně jiný svět, než na
jaký byl zvyklý a byl z něj zpočátku dost rozčarovaný. Rozhodl se
zůstat déle. Aby získal tzv. zelenou kartu, oženil se s Američankou s
úmyslem se s ní později rozvést. Začal studovat a také pracovat jako
číšník v nóbl francouzské restauraci.
Jedna z prvních zkušeností v této nové roli byla, když bohatý host
poděkoval za uklizení stolu. To se, jak sám říká, opravdu dotklo jeho
srdce. V jeho kultuře se nemohlo stát, aby zámožný muž poděkoval
sloužícímu personálu. Tento muž Tasse později přivedl ke Kristu a
jeho obrácení bylo, dá se říct nadpřirozené, zázračné. Ono taky
obrácení od náboženství války k Bohu lásky je opravdu velký obrat.
Ale nebudu vše vyprávět dopodrobna. Tass Saada to ve své knize
krásně popsal a já vám chci jen říct, že přečíst si ji opravdu stojí za to.
29
Téma islámu je v poslední době hodně diskutované a kdo se chce
dovědět více o uvažování muslimů, ten v této knize najde spoustu
nových a zajímavých informací. Tass popisuje spory mezi Židy a Araby
jako dávnou rodinnou rozepři. Židé a Arabové jsou potomky dvou
synů praotce Abraháma. Židé potomci Izáka, Arabové potomci
Izmaele. Oba tito bratři dostali od Boha určitá zaslíbení. To, co bylo
zaslíbeno potomkům Izmaele, není až tak známé a Tass se tím ve
svém vyprávění hodně zabývá a také nastiňuje jediné možné vyřešení
odvěkého sporu těchto dvou národů. Ačkoliv se těmito tématy také
zabývám, nalezl jsem zde pro mě překvapivé informace. Například, že
mezi arabskými Palestinci jsou také křesťané a na území pásma Gazy
jsou křesťanské církve a sbory různých vyznání. Díky Bohu za ně!
Na konci knihy Tass Saada vypraví zážitek, který se mu přihodil v
palestinském autobuse, kdy se už jako křesťan zapojil do rozhovoru
dvou muslimů, kteří si mezi sebou stěžují na nenáviděné Židy. Tass
Židy začne hájit a získává si respekt znalostmi z bible. Když se tito
muslimové dozvědí, že jeho moudrá slova pocházejí z této svaté
knihy, zatouží si ji také přečíst. Znají pouze nenávistná a lživá kázání
svých duchovních. I oni mají touhu hledat pravdu. Tento příběh nám
ilustruje, co se skrývá v srdcích obyčejných muslimů, kteří se ještě
nesetkali s živým Bohem.
Z celé knihy Sloužil jsem Arafatovi mě upoutala slova uvedená v
poslední kapitole, v níž Tass Saada píše:
"Ten, jenž přišel na tento svět, aby přinesl pokoj a usmíření, je dnes
stejně aktivní jako před dvěma tisíci lety. Hovoří k otevřeným srdcím
a mozkům skrze své Písmo, ať je člověk čte v tištěné či v elektronické
podobě na internetu. Zvláště muslimům se Bůh zjevuje ve snu a
viděních. Svůj dar odpuštění nabízí ve všech zemích a kulturách. Vítá
každou lidskou bytost, která ho poprosí o adopci do jeho rodiny.
30
Využijeme-li této možnosti, obdržíme výsadu šířit dobrou zprávu mezi
ostatní zvědavé, které zajímá, co je Ježíš zač."
Stejně jako se Tass Saada mohl setkat s Ježíšem, jsou v arabském
světě milióny lidí, kteří na toto setkání ještě čekají. Pod tíhou
dnešních zkušeností zejména z médií můžeme muslimy považovat za
nepřátele, ale i díky této knize se už na ně můžu dívat jinýma očima.
Miloš Ďubek
Kdo je to?
Před sebou máte takový „kvíz na pokračování“. Na otázky, které jsou
níže, bude odpovídat pokaždé někdo jiný a Vy máte možnost
popřemýšlet a tipovat, kdo by to asi mohl být. Možná se jeden o
druhém něco nového dozvíme a budeme při čtení povzbuzeni
nějakou zajímavou myšlenkou… No, a jestli jste se trefili, se dozvíte
v následujícím čísle, kde bude uvedena správná odpověď.
Takže kdo myslíte, že odpovídal tentokrát? 
KŠ
1. Čím jsi chtěl/a být jako malý/á?
Paní učitelka :)
2. Jak se nejlépe odreaguješ, jak rád/a relaxuješ?
Procházka, kolo, na pivo s manželem, kafíčko s kamarádkou, zajímavé
čtení, výtvarné aktivity, pěkný film nebo dokument…
3. Co Ti udělá radost (od druhého člověka)?
Že si druhý na mě vzpomene, projeví zájem o to, jak se mám, mám
ale ráda i dárečky (ráda dávám i dostávám:), květiny… Ale víc pro mě
znamená asi to společenství, společné zážitky, čas, povídání apod.
31
4. Tvůj životní sen, co bys chtěl/a jednou zkusit, zažít, vidět?
Líbilo by se mi znovu víc cestovat, vidět další nepoznané kraje a
památky, v ČR, Slovensku ale i v zahraničí. Ale ani ne tak exotika, ale
stačily by mi bohatě i evropské země. Baví mě poznávat historické
památky, dozvídat se nové informace, ale i poznávat místní kulturu,
ale spíš ještě takovou tu neovlivněnou masivním konzumem. Není to
přímo životní sen, ale to by se mi líbilo…
Ale tak moc o snech zase v této fázi života nepřemýšlím, můj největší
"sen" je teď aktuálně hlavně věnovat se rodině a být tady pro ně
dostatečně. Až bude mateřských povinností méně, tak se těším, že se
budu moct víc zapojit do nějakých služeb, mám moc ráda práci s lidmi
na nějakém dobrém díle.
Ale jeden sen mám - domeček se zahrádkou :)
5. Tvůj oblíbený citát nebo životní heslo
V duchovní rovině třeba biblický verš: Milost a pravda se stala v Ježíši
Kristu (Jan 1,17).
Líbí se mi tahle vyváženost, která je součástí Boží podstaty. A snažím
se ji nacházet i ve svém životě.
A životních mouder… líbí se mi jich spousta, ale rychle je zapomenu :)
Ale z poslední doby třeba:
"Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti." Tomáš Baťa
Obdivuji lidi, co se jen tak nevzdali a ráda se nechám inspirovat.
A něco z oblasti mateřství :)
"Děti neznají ani minulost, ani budoucnost - užívají si přítomnost - což
se nám dospělým sotva může stát." Jean de La Bruyére
32
6. Jaká je Tvoje slabina, na které chceš pracovat?
Aktuálně se snažím na sobě pracovat v oblasti vytrvalosti. A to je
práce na delší dobu :)
A taky hledám způsob, jak se nechat vést Bohem, když jsem ve větším
pracovním presu a mám tendence řešit věci sama…
7. Čím Tě Bůh v poslední době oslovil, povzbudil, co Tě naučil?
Naučil mě, že je Pánem nade vším, že má věci ve svých rukou, že
jedná ve svém čase a záleží mu na člověku, že je mocný a ten zlý se
jen tváří jako mocný, že toho zlého není třeba a není dobré se bát a
jeho jedinou (a bohužel často účinnou) zbraní je lež.
A pak, že se Bohu líbí, když (Mu) věříme.
8. Co pro Tebe znamená sbor, být součástí společenství?
Je to jiný druh rodiny :) Ta duchovní. Po obrácení jsem to prožívala asi
nejvíc, kdy jsem jako duchovní miminko dostala hodně lásky a přijetí.
Teď, kdy člověk nežije ve sboru tak intenzivně, protože má spoustu
odpovědnosti v práci a doma s dětmi, tak to prožívám trochu jinak a
ta určitá intenzita mi chybí. Ale přesto si moc považuju, že mám za
kým zajít nebo komu zavolat a lidé se ochotně spojí v modlitbách a
podpoří nebo i prakticky pomohou.
A pak pro mě sbor také znamená místo, kde mě Bůh učí, jednak skrze
obdarování druhých lidí a pak skrze vztahy, a to jak z dobrých příkladů
tak i přijímáním slabostí druhých. To vše je užitečné a dobré. A
samozřejmě mám radost, když i já mohu druhým nějak pomoci,
posloužit.
A v neposlední řadě vnímám sbor a konkrétně naše společenství jako
místo, kde přichází silné povzbuzení víry, ať skrze vyučované slovo,
Boží přítomnost, nebo svědectví lidí, co zažili s Bohem.
33
Pro volnou chvíli
Doplň biblická jména a názvy:
1. místo ní byla královnou Ester
2. 3x zapřel Ježíše
3. Ježíš ho vzkřísil z mrtvých
4. jeho jméno znamená „smíšek“
5. její synové byli dvojčata
6. nejlepší Davidův kámoš
7. máma Samuela
8. Bůh ho přejmenoval na „Izrael“
9. jeden ze svých listů napsal
Pavel církvím v G….
10. učedníci tam byli poprvé nazváni křesťany
Vyškrtej slova a najdi tajenku:
S
B
S
K
N
S
O
V
K
Ý
L
R
Ž
O
K
E
K
O
I
Á
U
V
E
S
O
V
L
L
T
B
N
Z
L
A
T
O
R
O
Š
T
Í
E
K
A
B
Y
T
T
K
N
Č
A
L
Ě
S
N
Ě
Ž
E
N
K
A
Ž
O
T
N
V
P
A
K
O
K
T
Ě
D
K
A
P
K
A
I
34
Najdi 8 rozdílů! Děti si mohou obrázek vybarvit
Odpovědi z minula:
ESTER, MAREK, DAVID, JITRO, RÁCHEL, RACHAB, JÁKOB, LÁBAN, JAKUB, JONÁŠ.
KŠ
35
Narozeniny slaví:
Přejeme vše nejlepší a hojnost Božího požehnání!
www.ksjesenik.cz
Redakce: Hanka Kameníková
Spolupráce: Jarka Urbánková, Pavel Kolegar, Kristýna Šeděnková
Grafické úpravy: Kristýna Šeděnková
Tisk: Kamila Brabcová
36