Zpravodaj 3-2012

2012
PODZIMNÍ
Z P R AV O D A J R A D Y O B C E
Z OBSAHU
Galerie Mutěňáků - Ladislav Prčík (str. 3)
Pobyt v Londýně očima mladých fotbalistek (str. 9)
Vinařské slavnosti v novém (str. 12)
Mutěnické krupobití (str. 17)
Tělovýchovná jednota Sokol (str. 18)
SDH Mutěnice informuje (str. 21)
Mutěnický fotbal (str. 23)
Mutěnické vinařské dny 2012
Průvod účinkujících
Kočár s účinkujícími
SLOVO STAROSTY
akce, všem organizátorům, účinkujícím
i sponzorům. Bez těchto lidí, kteří akci nezištně věnují svůj volný čas, by se určitě vinařské
dny nemohly konat.
Také nás čekají další volby. Budeme volit
své zástupce do krajského zastupitelstva.
Proto nenechejte druhé rozhodovat o Vás
a přijďte k volbám.
Do začínajícího školního roku přeji všem
žákům a studentům úspěchy v jejich snažení, učitelům hodně sil a pevné nervy v jejich
náročné práci.
Vinařům přeji, aby jejich práce došla náležitého vyvrcholení v podobě jak kvantity vína,
tak i jeho kvality.
MVDr. Dušan Horák
starosta
Vážení spoluobčané, opět tu máme podzim, čas, kdy začíná školní rok, zrají vinice
a vinařům tak nastává nejdůležitější období
jejich celoroční práce.
S nastupujícím měsícem září patří neodmyslitelně k Mutěnicím i oslava vína, Mutěnické
vinařské dny. Letošní rok to měli pořadatele
trošku složitější, protože zlobilo počasí, ale
nakonec se akce vydařila. Bylo dokončeno
nové zastřešení amfiteátru, které dodalo
novému pódiu „šmrnc“, a které nám kdekdo
závidí. Také návštěvnost akce ukazuje, že
naše vinařské dny jsou vyhledávanou vinařskou a folklorní akcí, a to zejména ze strany
cizích návštěvníků.
Na tomto místě bych chtěl poděkovat
všem, kteří se zasloužili o zdárný průběh
Zprávy z radnice
Scénka zarážání hory
Mužáci z Mutěnic
DS Jatelinka z Moravské Nové Vsi
Ženský sbor Lipina z Hroznové Lhoty
Léto budiž pochváleno. Myslím, že tepla si
každý z nás užil do sytosti. Zemědělci a vinaři
by určitě přivítali více vláhy, ale přírodě prostě poručit nejde a my můžeme být rádi, že
nás nepostihly žádné letní katastrofy, které
řádily v celé republice i v okolních vesnicích
s nepříjemnými následky.
Ani přes prázdninové dny jsme nezaháleli
v plnění naplánovaných investičních akcích.
Přes celé prázdniny probíhala rekonstrukce
školní kuchyně, kde se provedla výměna
všech rozvodů – elektro, voda, odpady. Byly
provedeny nové izolace, obklady, vyměnily
se výplně výdejních okének. Po provedení
nové podlahy byla zprovozněna nová klimatizace a zabudována jak stávající tak i nová
zařízení potřebná pro dobrý provoz kuchyně.
Tak „Dobrou chuť“.
Také jsme pracovali na zastřešení „Amfiteátru Pod Búdama“. Myslím si, že se nám
podařilo najít vhodnou variantu tohoto zastřešení, a že tato stavba zapadla do rázu našich
búd a celé lokality a bude sloužit pro kulturní
akce širokého zaměření.
Přes prázdniny jsme také vybudovali dvě
nové vozovky, a to v ulici Polní a také U Obory – poslední etapa. Věřím, že tak jak všude
i tady jsou to věci, které budou sloužit široké
veřejnosti k její spokojenosti.
Většinou se tady zmiňuju o tom, co budujeme, do čeho investujeme peníze. Strašně
nerad, ale musím se zmínit i tom, že ne všichni z nás toto ocení a váží si toho. Už jsem se
o tom zmiňoval v kabelovce, že se někteří
mladí obyvatelé naší obce rozhodli, že budou naším opakem a oni budou bořit, ničit
1
a znepříjemňovat život jiným
obyvatelům. Park pod křižovatkou u presu se v letošním
prázdninovém období několikrát stal terčem různých
snah o likvidaci osvětlení,
odpadkových košů, laviček,
stromků, a také střechy nad
presem. To je jedna stránka, která teda nebolí, ale
stojí peníze. Druhá stránka
je noční obtěžování obyvatel, kteří v tomto okolí bydlí
a musí snášet různé hlučné
druhy zábavy některých dospívajících „siláků a hrdinů“
schovávajících se do tmy.
Myslím si, že nikomu z nás
není vůbec příjemné, když
Vám dlouho do noci někdo
„v yř vává“ pod okny, hází
různé předměty do oken
a při upozornění na nevhodné chování Vás pošle do
pr… a do pi… Je to ubohost
a ukázka inteligence těchto
lidí. Naštěstí je to jen mizivá část a většina dorostu
a mladých lidí je normálních
a chová se tak, aby se pobavili, a při tom nebyl nikdo
a ničím omezovaný.
Jsem rád, že prázdniny
proběhly bez větších šrámů
na zdraví a podzim bude provázet babí léto. Vinařům přeji
hodně cukernatosti, hodně
hroznů a žádného špačka.
Usnesení z X. veřejného jednání
Zastupitelstva obce Mutěnice,
ze dne 23. července 2012
A. ZO vzalo na vědomí:
1. Kontrolu úkolů z minulého jednání ZO – úkol trvá
B. ZO schválilo:
1. MPZ č.11/2012 prodej pozemku p.č. 3396/2 v k.ú.
Mutěnice o výměře 445 m2 za cenu dle BPEJ panu Lubomíru Štěpánkovi, Zahradní 773, Mutěnice za účelem
dorovnání hranice u lisovny
2. MPZ č. 12/2012 prodej pozemků p.č. 162/19, 162/20,
272/4, 6885/13 6885/14, a 6885/16 v k.ú. Mutěnice
o celkové výměře 135 m2 za cenu 110,- Kč/m2 paní
Gabriele Kujové, Hodonínská 443, Mutěnice za účelem
dorovnání hranice u RD
3. MPZ č. 14/2012 výkup pozemku p.č. 6997/8 v k.ú.
Mutěnice o celkové výměře 151 m2 za cenu 5010,- Kč
– dle znaleckého posudku od p. Zdeňka Bíreše, Nová
935, Mutěnice, v zájmu Obce Mutěnice – pozemek je
pod skládkou TKO
4. MPZ č. 15/2012 prodej pozemků p.č. 1275/15 o výměře
8 m2 a 1275/16 o výměře 3 m2 za cenu 110-Kč/m2,
studnu za cenu 5000,- Kč a náklady na znalecký posudek
manželům Chramostovým, Malá Strana 1255, Mutěnice
za účelem dorovnání hranice stavební parcely
5. Zastřešení podia v Amfiteátru Pod Búdama dřevěnou
konstrukcí
6. RO č. 3/2012 navýšení příjmů o 180.000,- a navýšení
výdajů ve výši 100.000,- Kč
7. Zadání územního plánu obce Mutěnice
8. Zrušení úkolu pro kontrolní výbor – kontrola KD
Petr Bíza
místostarosta obce
2
Ked sem já byu dvacatročný muádenec...
NÁVRATY LADISLAVA PRČÍKA DO STARÉ VLASTI, DO RODNÉHO HNÍZDA
Mutěňák. Narodil se 14. čer vence
1953 v Hodoníně. Základní školu v Mutěnicích ukončil roku 1968.
„Bouřlivé Jaro 1968 ve mně zaujalo
pozornost k politice té doby.“
Pak začal v Hodoníně a dokončil ve
Stážnici Gymnasium Marušky Kudeříkové.
Během gymnasijních let byl mu učitelem
houslí v hodonínskéhudební škole Josef
Kornfeil. „Pokud se dobře pamatuji, s ním
jsem tenkrát vyhrál první místo houslistů
v okresní soutěži s Mozartovým koncertem D-dur.“
Tenkrát také začal hrát v Hodonínském
symfonickém orchestru. „Nacvičovali
a koncertovali jsme v Besedním domě.“
Následovala Konzervatoř v Brně - housle
a klavír 1973-78. „Začal jsem u prof. Jana
Vacka, koncertem č.l Maxe Brucha G-mol.
Pod jeho vedením jsem nastudoval Wianiawského „Vzpomínku na Moskvu“, kterou
jsem zahrál precisně. Je zajímavé, že mně
moji bývalí kolegové v Brně připomínají
toto vystoupení ještě po tolika letech…“
Ve stejných letech hrával s Moravským
komorním orchestrem. „Jestli tam někde
je krása muzicírování, pak to bylo s tímto
orchestrem. Projeli jsme spoustu hradů
a zámků., hráli v koncertních síních i venku
v hradních nádvořích. Na to nepohodlné
cestování autobusem se zapomnělo a zůstaly jen příjemné vzpomínky: na krásu
hudby a bezstarostné mládí …
No a nezapomeňme, že jsem vyšel z Mutěnic. Díky rodičům jsem našel uplatnění
ve folklóru. Nejprve jako tanečník a pak
jako houslista v domácí cimbálové muzice. Cimbál hrával Zdeněk Krupka, basu
Franta Malík, já housle. K Vítání do života
a jiným společenským příležitostem…“
1974-82 ve folklorním brněnském souboru JAVORNÍK, orientovaném především
na Valašsko.
„Muzikantství jako v JAVORNÍKU se
hned tak nevidělo. Prvně se všechno hrálo
z not, ale pak zpaměti.
Repertoár jsme se naučili během víkendů někde na chalupě, cvičilo se od rána
do večera, sobota, neděle.
Sladká odměna přišla ve formě 2. místa
v celostátní soutěži cimbálek v Košicích.“
1978-79 Janáčkovo divadlo v Brně, Reduta, Mahenovo divadlo - houslista orchestru.
„Hrávali jsme až 32 představení měsíčně. Cítil jsem, že to nebude pro mne,
sedět pod prkny, které znamenají svět.
Chtěl jsem hrát lidovou muziku. V té jsem
vyrostl…“
ONDRÁŠ - zakládajícím členem vojenské
cimbálové muziky v Brně s orientací na
Slovensko.
MÁJEK - zakladatelem a prvním primášem
cimbálky v Brně, orientace na Luhačovické
Zálesí.
TECHNIK - primáš cimbálové muziky
v Bratislavě (1982-1984)
OĽUN - Orchestr Rádio Bratislava, primáš,
sólový zpěv a hudební úpravy.
„Během mého dvouletého poby tu
v letech 1982-84 v rozhlase, jsem napsal
12 hudebních úprav pro rozhlasový Orchester ľudových nástrojov v Bratislavě.
3
Národní svátek-Pád Bastilly. Celé ovace
za mezinárodní účasti přispěly v ten den
k oslavám mých narozenin. Souboráci
mne hodili i v kroji do moře… Už jsem jim
to odpustil.“
EMIGRACE. Začátky se pojí se zájezdem
souboru TECHNIK do západního Německa
a do Dánska, v roce 1984. Po jednoletém
pobytu v rakouském emigračním táboře Treiskirchen /při dálnici A2, sotva 20 km jižně
pod Vídní/ byl přijat americkou ambasádou
k trvalému pobytu ve Spojených Státech.
Od června roku 1985 žiji v Americe,
v hlavním městě státu Arizona, Phoenixu.
První tři roky jsem pracoval ve skladě, kde
nebyl požadavek na jazykové schopnosti.
Dělal jsem všechny možné práce.
Pak jsem dostal nabídku na učitele
v soukromé hudební škole. Začal jsem se
stavět na vlastní nohy.
Stal jsem se členem lutheránského
kostela se silnou kulturou instrumentální
orchestrální hudby a sborového zpěvu.
Tento sbor jsem později přivedl na turné
po Německu, České republice /s koncertem na čejkovickém zámku/, Slovensku
a Rakousku. Moje zaneprázdněnost vzrůstala s mojí popularitou jako houslisty. Učil
jsem soukromé hodiny každý týden až
u čtyřiceti žáků. Ladil jsem klavíry.
Hrával soukromé večírky…
V r. 1990 v Baton Rouga, stát Lousiana
jsem studoval housle s Yairem Klessem,
presidentem Rubinovy akademie v Tel
Avivu /Israel/ - Bártokův koncert č.l. Téhož
roku jsem na Lousianské univerzitě rovněž
v Baton Rouge hrál pro Sally O‘reily - Bachovu solovou Chaconnu D-mol.
Pak v r.1991 na Arizonské Státní Univerzitě /ASU/ Paganiniho koncert D-dur,
v r. 1992 v Bloomingtonu, státě Indiana
Čajkovského koncert D-dur. V tomtéž roce
navštívil ASU Pinchas Zuckermann, kanadský prominentní houslový virtuos, pro
Šest z těchto partitur se zrealizovalo.
Po dvaceti osmi letech mně mamka připomněla, že tam někde jsou ještě moje
nahrávky z Bratislavy. A tak se sice v horší
již kvalitě, ale přece jen zachovaly na
magnetofonovém pásku: „Ked sem já byu
dvacatročný muádenec“,
„Janek z hory ide“, „Ach, tá vojna“ a
„Pred muzikú“ - sada verbuňků z Moravskoslovenského pomezí.
Byly to nezapomenutelné zážitky, stát
před profesionálním orchestrem a nahrávat vlastní úpravy písní, které až do nedávna existovaly jenom na stránkách Sušilova
zpěvníku. Bylo to období seberealizace.
Chtěl jsem dát OĽUNu šmrnc, který by
předčil BROLN, nebo aspoň se vyrovnal
této brněnské konkurenci…
Se všemi hudebními tělesy jsme často
cestovali. Navštívili jsme několik evropských zemí a sjezdili mnoho folkloristických festivalů.
Nejslavnější den v mém životě? Připadal
na ten 14. červenec, kdy jsme hráli ve
francouzské Nice.
4
kteréhož mě pověřili hraním Bethovenovy
Kreutzerovy sonaty.
Studoval jsem soudobé hudební komponování s Chinery Ungem z Vietnamu
a moje profesorka houslí
Phyllis Skoldberg, Švédka, byla mi
oporou během mých studií na hudební
akademii. V sezoně 1999-2000 jsem hrál
na kontrabas v Tempe Symphonickém
orchestru. Od stejné doby do r.2002 jsem
byl členem orchestru Arizona Opera.
V r. 1988 jsem byl jedním z mála, kteří
se dostali na Deans‘List, čestný seznam
studentů s vynikajícím prospěchem.
Dvanáctileté studium na Americké Státní
Univerzitě jsem absolvoval nejdříve s titulem Magister v hraní na housle a později
Doctor hudebních věd s učitelskou hudební nástavbou. Byl jsem členem mnohých
dalších hudebních těles a smyčcových
kvartet. Hrál jsem po dobu sedmi let sólo
housle v italské restauraci Brunello a 5 let
v hudební skupině katolického kostela
sv. Andreje.
Posledních 13 let učím na třech základních školách dechovku a smyčce.
V současné době skládám a nahrávám
autorské písně v angličtině s americkým
historickým textem.
Ale moji doktorandskou disertační práci
jsem psal na téma „ Méně známé komorní
skladby Leoše Janáčka.“ I můj nejsilnější
muzikantský zážitek jsem prožíval hraním
Dvořákova koncertu v A-mol, Mazurek,
a Sukovy Raduze a Mahuleny…
Jistě, angličtina je mým druhým jazykem. Do dalších cizích jazyků jsem musel
ale také proniknout.
Je to němčina, ruština, polština, srbština. Momentálně se učím španělsky, 40%
mých studentů jsou Mexičané.
Připravuji vlastní webové stránky www.
drlphoenix.com.“
Tolik z dosavadního pestrého a bohatého
životního putování našeho rodáka, učitele
Magistra Ladislava Prčíka, doktora hudebních věd.
Už vícekrát se u svých rodičů a u svého
mladšího bratra v Mutěnicích objevil. Jezdí
sem i se synem Davidem, byl tu i se svojí
ženou, Američankou, jejíž praprakořeny jsou
ve Švédsku.
Letos se mi konečně podařilo s jistou
pomocí manželů Prčíkových se blíže poznat
s jejich starším synem. Dovolil jsem si ho
také pozvat na pravidelnou pondělní zkoušku
Mužáků. Svým zpěvem se zapojil, jakoby
s námi zpíval odjakživa. V úterý pak jsem si ho
pozval k prvnímu dvouhodinovému rozhovoru,
z něhož vlastně vznikl tento záznam, v němž
jsem vynechal zmínku o jeho malířských pokusech, umění, pro které se už na gymnáziu
také rozhodoval, ale zvítězila muzika.
A co tu chybí? Produkce věnovaných dvou
CD záznamů jeho pěveckých vystoupení
s vlastními úpravami pro Orchester l‘udových
nástrojov v rádiu Bratislava z r.l982 a současné Free adaptations /volné úpravy/housle
L. Prčík.
Musím ještě dodat, že tu, ve staré své vlasti
našel v čejkovickém lidovém hudebním skladateli, Jarovi Novákovi, „naprosto spřízněnou
duši na stejné vlně hudby“. Jejich spolupráce
už přinesla i své plody. Mohl jsem si také
vyslechnout novou skladbu Jaroslava,Nováka, píseň o sv. Isidoru, patronu rolníků, tedy
i vinařů. V přednesu jeho přítele Ladě Prčíka
z Phoenixu, stát Arizona. To byla nezapomenutelná tečka za dalšími našimi rozhovory,
jak sám Laďa kvitoval „zajímavými na témata
života“, s jeho posledními slovy: „Z Arizony
budu mít milé vzpomínky!“
No a příslib, že v příštím roce nashledanou
opět v Mutěnicích.
Ing. Jaroslav Mihola
5
ŠKOLST VÍ
ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA MUTĚNICE
NOVÝ ŠKOLNÍ ROK 2012/2013
IV.B
V.A
VI.A
VII.A
VIII.A
VIII.B
IX.A
Ředitelka školy: Mgr. Marie Kujová
Zástupce ředitelky: Mgr. Vladimír Stupavský
Zástupce ředitelky pro MŠ a ŠK: Zdeňka
Puškelová
Hospodářka školy: Marta Jetelinová
Vedoucí stravování: Blažena Bízová
Mgr. Ivanka Vachová
Mgr. Blanka Karbusová
Mgr. Lada Buchtíková
Mgr. Marcela Stupavská
Mgr. Stanislava Michnová
Mgr. Iva Kovářová
Mgr.Milan Kovář
MATEŘSKÁ ŠKOLA
Netřídní učitelé
Počet tříd: 5
Počet dětí: 115 dětí
Třída Berušky
Třída Sluníčka
Třída Kuřátka
Třída Motýlci
Třída Medvídci
Mgr. Pavlína Lacinová
Mgr. Lenka Švédová
PhDr.Ing. Karol Frydrych
Blanka Vaculovičová
Gabriela Kujová
Jana Mráková
Marta Paulíková
Věra Hanáčková
Zdeňka Puškelová
Zlatuše Bírešová
Alena Lungová
Bronislava Prátová
Dagmar Pochopová
Učební plány a osnovy:
V prvním až devátém ročníku má škola vlastní
vzdělávací program „ Škola pro všechny“.
V mateřské škole dle vlastního vzdělávacího
programu pro předškolní vzdělávání – „Tajemství stromů“.
ŠD: Dagmar Pochopová, Bronislava Prátová
ZÁKLADNÍ ŠKOLA
Školní družina
Dvě oddělení školní družiny jsou naplněna
maximálním počtem dětí 1.,2.,3. tříd.
Počet tříd: 13
Počet žáků: 255 žáků
Školní klub
Nabízíme různorodou činnost pro děti, které
chtějí aktivně prožít svůj volný čas.
Třídní učitelé v jednotlivých třídách
I.A
I.B
II.A
III.A
III.B
IV.A
Mgr. Jitka Hamšíková
Mgr. Gabriela Komínková
Mgr. Jitka Olexová
Mgr. Markéta Labudová
Mgr. Drahomíra Čechovská
Mgr. Jiřina Hřibová
V prostorách ŠK v odpoledních hodinách
probíhá v ýuka hr y na hudební nástro je – odloučené pracoviště ZUŠ Dolní
Bojanovice a soukromá v ýuka hr y na
hudební nástroje p.uč. Jaroslava Nováka
6
ORGANIZACE ŠKOLNÍHO ROKU 2012/2013
Období školního vyučování ve školním roce 2012/2013 začalo ve všech základních
školách v pondělí 3.9.2012. Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno ve čtvrtek
31. ledna 2012. Období školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek
28. června 2012.
Podzimní prázdniny připadnou na čtvrtek 25. října a pátek 26. října 2012.
Vánoční prázdniny budou od 22.prosince 2012 a skončí ve středu 2. ledna 2013.
Vyučování začne ve čtvrtek 3. ledna 2013.
Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 1. února 2013.
Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou od 11.2. – 17.2.2013.
Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 28. března a pátek 29.března 2013.
Hlavní prázdniny budou trvat od soboty 29. června 2013 do neděle 1. září 2013.
Období školního vyučování ve školním roce 2013/2014 začne v pondělí 2. září 2013.
Provoz školy
Ve všech budovách ZŠ a MŠ pracuje 6 uklizeček a 1 školník. Ve školní jídelně se na přípravě
jídla podílí 6 kuchařek a 1 vedoucí stravování.
V novém školním roce přeji všem radost a spokojenost založenou na spolupráci a vstřícnosti.
Mgr. Marie Kujová - ředitelka školy
7
MUTĚNICÉÉÉ, MUTĚNICÉÉÉ, NEJLEPŠÍ JSOU V REPUBLICÉÉÉ
Když na začátku června
vyhrály žačky Základní
školy z Mutěnic Coca-Cola
Školský pohár, začaly se
těšit na prázdniny. Věděly
totiž, že nebudou jen tak
obyčejné. Dívky se po triumfu dověděly, že je čeká
cesta na Olympijské hry
do Londýna.
Bylo to až neuvěřitelné.
Holky z obce Mutěnice, která
má necelé 4 tisíce obyvatel, porazily v Coca- Cola
Školském poháru zby tek
republiky a mohly začít balit
do Londýna. Z a odměnu
navštívilyolympijské finále
žen ve fotbale.Večerní zápas
sledovaly přímo na stadionu,
a to ne ledajakém. Hrálo se
na posvátném Wembley
Stadium. „Strašně moc se
těšíme, to se jen tak někomu
nepoštěstí,“ hlásily dívky
před odletem do Londýna.
Letadlo s 16 mladými fotbalistkami tedy odletělo 9.8.
2012 z pražského ruzyňského letiště a po příletu
následovala okružní jízda
Londýnem. Po uby tování
v hotelu na okraji města byl
naplánován oběd a odpočinek. Večerní program zakončiljiž zmíněný finálový zápas.
„Mutěnicééé, Mutěnicééé, nejlepší jsou v republicééé,“ daly o sobě dívky
nahlas vědět ještě před sta-
dionem ve Wembley. Přitom
nechybělo mnoho a místo
holek z Morav y mohl bý t
v Londýně někdo jiný. „Vzpomeňte si v semifinále na ty
penalty,“ připomněl dívkám
klíčový okamžik finálového
turnaje ještě v letadle jejich
trenér. Právě semifinálový zápas vyhrály žačky z Mutěnic
sice zaslouženě, ale až po
velmi napínavém penaltovém
rozstřelu. Pak zvládly i svoje
finále a odměnou jim byla
vytoužená cesta na olympiádu.„Super, paráda, to
je nádhera,“ rozplývala se
děvčata. Mávnutím proutku
se najednou ocitla na jednom
z nejmodernějších stadionů
světa.
Naše fotbalistky byly mezi
80 tisíci diváky a sledovaly
finálový zápas olympijského
turnaje ve fotbale žen mezi
USA a Japonskem, navštívily centrum města a mohly
8
tak obdivovat nejnavštěvovanější místa v Londýně,
např. Trafalgar Square, Tower
Bridge nebo Big Ben. Na
závěr dvoudenního pobytu
měly navíc tu čest podívat
se do Českého olympijského
domu. Zde se scházeli nejen
fanoušci, ale i spor tovci.
Měly zrovna to štěstí, že se
potkaly s olympijským vítězem z Atlanty 1996 v kanoistice a současným trenérem
Martinem Doktorem.Kromě
spousty zážitků ochutnaly
i místní specialitu Fish and
Chips a prázdninovým výletem na Olympijské hr y
udělaly poslední tečku za 10.
ročníkem Školského poháru
Coca-Cola.
Ten patří již do minulosti,
tak ať žije Školský pohár
Coca-Cola 2013, kde určitě
zase nebudeme chybět.
zpracoval:
Mgr. Milan Kovář
POBYT V LONDÝNĚ OČIMA MLADÝCH FOTBALISTEK
Kdy ž jsme na začátku
června vyhrály Coca cola
Školský pohár, začaly jsme
se dvojnásobně těšit na
prázdniny. ,,Poletíme přece
do Londýna,“ znělo z našich
úst. Přesněji to bylo finále
v ženském fotbale, které
se konalo na stadionu ve
Wembley.
Když se blížil den odjezdu,
všechny jsme měly sbalené
všechny potřebné věci. Jen
jediné, co nám – ještě neletícím - vrtalo hlavou, zda
zvládneme let v letadle…
Ve čtvrtek brzy ráno na naši
výpravu složenou z hráček
a trenérů čekal minibus před
školou. Ten nás přivezl do
Prahy na letiště Ruzyně,
odkud jsme vzletěli směr
Londýn…
Při letu naštěstí nedošlo
k tzv. turbulencím, tudíž jsme
měli velmi pohodlný let. Na
londýnském letišti Heathrow
nás již očekávaly vítězky ze
Slovenska. Pak už jsme se
jeli všichni ubytovat na náš
hotel. Po cestě na hotel
jsme se však ještě zastavili
u katedrály sv.Pavla, kde
jsme měli menší rozchod na
focení. Pak už jsme opravdu zamířili směr hotel, sice
se nám poštěstilo uvidět
nějakou tu památku, např.
London Eye, Tower Bridge či
Westminsterský palác, ale je-
nom z oken autobusu. Hotel
byl luxusní, nejen pokoje, ale
i všechno okolo (recepce,
restaurace, prostředí,..).
Po odpočinku jsme se
i s našimi trenéry vydali na
očekávaný stadion ve Wembley, kter ý byl od hotelu
vzdálený asi 23 km. To je
necelá půlhodina cesty. Ale
my jsme museli vyjet dřív,
abychom stihli i rozcvičení
hráček, což bylo opravdu zajímavé. Ale přece jenom samotný zápas byl zajímavější.
Ta atmosféra okolo nás hrála
určitě důležitou roli. Jenom
kolem nás proběhla Mexická
vlna, museli jsme se hned
přidat. Ostatní okolo nás
fandili: „USA,USA!“ Tak jsme
křičeli s nimi. Samozřejmě
anglicky. Česky se tam totiž
vůbec nedorozumíte. A tak
9
jsme si všechny vyzkoušely,
zda jsme si zasloužily danou
známku z anglického jazyka.
Při cestě ze stadionu jsme
zkoušely, zda nám ještě
slouží hlasivky. A když jsme
se pak všichni odebrali na
své pokoje, lehli jsme si do
postelí a hned usnuli, tedy
aspoň většina z nás.
Již od začátku druhého
dne jsme měli napilno. Museli jsme brzo vstávat, nasnídat se, sbalit si věci a opustit
hotel. Poté následovala celodenní prohlídka po Londýně.
Nejprve jsme dostali rozchod u Big Benu, kde jsme
se mohli kochat krásnou
velkou věží s hodinami, kterým hrálo Londýnské oko
krásné panorama. Po přejití
dvou křižovatek jsme byli na
velmi známém Trafalgarském
náměstí, kde se vprostřed
náměstí tyčil Nelsonův sloup
s jeho sochou na topu.
Při tomto rozchodu jsme
měli čas nakoupit suvenýry
domů svým rodinám, které
žily ve starostech o nás. Když
už jsme měli nakoupeno,
pomalu jsme se přesunuli do
jedné z místních restaurací
na tradiční anglické jídlo,
což je Fisch and Chips (ryba
s hranolky). Bylo to výtečné
a opravdu netradiční jídlo.
Poté následovala překva-
pení, ano, najednou jsme
anglickým dvoupatrovým autobusem přemístili do Czech
House, který byl sídlem českých reprezentantů. Tam
jsme někteří potkali známou
Kateřinu Neumannovou, jiní
jsme hráli basketball, stolní
fotbálek či se dívali na velkoplošnou televizi…
Pak už následovala jenom
cesta na letiště a odtud jsme
letěli směr Praha. Cesta zpět
byla též bezproblémová,
nad Prahou jsme měli menší
turbulence, ale všichni jsme
to zvládli jak psychicky, tak
fyzicky. A pak jsme unavené, ospalé a vyčerpané
jely minibusem směr domov
Mutěnice, kde nás čekali
naši rodiče s otevřenými
náručemi.
Tento výlet byl nezapomenutelným zážitkem pro
nás všechny, určitě na něj
budeme vzpomínat jenom
v tom nejlepším.
Za fotbalistky
Tereza Lamáčková
Ze života mateřské školy
„Lesy rukou“ nad hlavami a výkřiky „paní učitelko, paní učitelko, já, ještě
já“, tak vypadají rozhovory
s dětmi v mateřské škole na
počátku každého školního
roku. Spousty dojmů, radost
z toho, že je mají komu sdělit.
Tak a teď se to musíme ještě
naučit. Vyprávět, naslouchat,
povídat si, skládat slova do
vět tak, aby nám bylo rozumět co chceme říci, nezapomenout myšlenku, úspěšně
vyslovit hlásky, které ještě
příliš neumíme vyslovit.
K tomu všemu nám často ve školce slouží ranní
kroužek. Vypadá to asi tak,
že se usadíme v kruhu na
koberci s nožkama zkří ženýma, všichni na sebe
jménem té, která si s nimi
povídá.
Někdy téma rozhovoru
spontánně v yberou děti,
třeba: „My jsme byli v nedělu v ZOO a byli tam hadi
– krajta“. A my jsme zase
byli o prázdninách v Řecku,
v moři byly velké vlny a já
už umím plavat. Jindy zvolí směr povídání učitelka:
„Když jsem šla dnes ráno do
školky, viděla jsem na drátě
vlaštovku.“ A máme téma
pokaždé na půl hodiny. Teď
ještě jak to udělat, aby promluvily všechny děti a sdělily
pokud možno to nejdůležitější co mají na srdci. A že toho
je. A tak se postupně učíme
hlásit se o slovo, počkat, až
na mne přijde řada,, naslouchat kamarádům, pamatovat
si, co jsem chtěl říci.
Uřídit takový rozhovor dá
zpočátku pořádnou práci,
ale až se to naučíme, tak si
potom moc hezky popovídáme a hodně se toho dovíme.
Za mateřskou školu
napsala
Učitelka MŠ
Jana Mráková
dobře vidíme a napřed se
pozdravíme. Nejčastěji krátkou básničkou, kterou umí
již všechny děti: „Na zemi
sedíme, za ruce se držíme,
popřejeme si dobrý den, ať
10
jsme každý spokojen. Ať se
máme všichni rádi, protože
jsme kamarádi. Dobrý den
děti“ – pozdraví děti učitelka
a ony odpoví „dobr ý den
paní učitelko Jano“, vždy
Úroveň klasifikace na C. k. slovanském ústavu
ku vzdělání učitelů v Brně v 19. stol.
Mám rád staré české černobílé filmy, označované
jako „pro pamětníky“. Sympatická je nejen dobová čeština, hudba či oblečení, ale
i pohoda, srdečnost, skromnost a um protagonistů. Po
shlédnutí několika takových
filmů si můžeme udělat představu, jaké postavení v jejich
životě zaujímala kultura. Dříve narození spoluobčané
potvrdí, že například zpěv
patřil k jejich bezprostředním
projevům – pělo se nejen
v kostele, ve škole či hospodě, etc., ale i při práci na
poli či večerních setkáních
se sousedy. Samostatnou
kapitolou byla divadla, která
žila prostřednictvím farních
cyrilských jednot, jednoty
Orla, Sokola a dalších spolků
i na malých dědinách. Bez
nadsázky se dá konstatovat,
že hudba byla přirozenou
součástí jejich života. Tehdy
ještě platilo: „Co Čech, to
muzikant.“ Dalo by se tedy
předpokládat, že na vysvědčení žáků z hudební výchovy
bude dominovat stupeň nejvyšší. Bylo tomu ale opravdu
tak? Jakou hudební průpravu
absolvovali kantoři 2. pol.
19. stol., kteří měli „na svědomí“ tu nemalou muzikalitu
následných generací?
Rád bych se nyní podělil
o několik málo faktů týkajících se C. k. slovanského
ústavu ku vzdělání učitelů
v Brně, které jsem v průběhu
letních prázdnin zjistil v Archivu města Brna. Z pestré
škály předmětů byly cíleně
vybrány výchovné – náboženství, hudební výchova,
výtvarná výchova, tělesná
v ýchova – tedy ty, které
jsou dnes na okraji priorit.
Tabulka uvádí, kolik studentů 1. ročníku školního
roku 1871/1872 dostalo
v daném předmětu příslušný
kvalifikační stupeň. Hvězdička značí známku eléva po
opravné zkoušce.
KLASIFIKACE
PŘEDMĚTY
Nábo- Hra na Hra na
Kreslení TěloZpěv
ženství varhany housle
od ruky cvik
velmi dobrý
4
3
3
6
1
5
dobrý
9
6
11
7
7*
10
dostatečný
9
12 *
8 **
8
14
7
nedostatečný
0
1
0
1
0
0
11
Z tabulky je patrno, že
propadli dva studenti – ze
zpěvu a hr y na varhany.
Jeden elév dostal po reparátu z předmětu kreslení od
ruky hodnocení dobrý, leč
s poznámkou „nemá vloh“.
Opravnou zkoušku ještě
úspěšně složili další tři studenti, dva ze hry na housle,
jeden ze hry na varhany. Pro
pochopení kontextu nutno
dodat, že ve 2. pol. 19. stol.
byla funkce ředitele kostelního kůru a školy (rector
chori et scholae) namnoze
propojena a naše vlast nazývána „Konzervatoří Evropy“. Zatímco tehdy nebylo
kantora, který by neovládal
hudební nástroj, nyní patří
učitel-hudebník k menšině.
Liberálně aplikovaná výchova nemotivuje dnešní
mládež kulturu vytvářet a být
její součástí. Proč také, vždyť
je jí – díky médiím – všude
dost. Výsledkem konzumního životního stylu však není
jen společenská pasivita,
ale i alarmující vzestup počtu
obézních dětí. Přes zprávy
o úpadku českého školství,
a to na všech frontách, výsledné známky na vysvědčení vypadají překvapivě dobře
– mít z hudební, výtvarné, tělesné výchovy či náboženství
na základní škole jedničku je
dnes téměř samozřejmostí.
Jsou naši žáci skutečně tak
výborní? Anebo jsme svědky
degradace hodnotového
systému?
Karol Frydrych
KULTURA
Vinařské slavnosti v novém
Hlavní změnou Vinařských
dnů v Mutěnicích, a to podstatnou, bylo to, že se konaly
v nově otevřeném přírodním
areálu, který je podle vyjádření většiny lidí opravdu
krásný a Mutěnice si takový
stánek kultury určitě zaslouží. Otevření se sice stihlo
za minutu dvanáct, ale jinak
všechna čest.
Tolik úvodem a nyní už
k jednotlivým dnům.
Začněme pátkem. To zahajujeme vždy nějakým divadlem. A nejinak tomu mělo
být i letos. Po trochu rozporuplném loňském představení „Pražáci na vinařských
stezkách“ nechtěla kulturní
komise nic zanedbat a už
12
na jaře zajistila divadelníky
z Ořechova s kusem „Rychlé
šípy z Oltecu aneb Opereta
třetího věku“. Ale kulturní komise míní a příroda a nemoci
mění. Vše změnila telefonická zpráva z Ořechova, že
hlavní představitel onemocněl, a že se představení
nemůže konat. A babo raď!
Naštěstí ořechovští podali
pomocnou ruku a domluvili jako záskok divadelníky
z Boleradic. Ten pověstný
trn z paty byl však vytažen
jenom napolovic. Boleradičtí
nabídli hru Nikolaje Vasiljeviče Gogola REVIZOR. Pokud měl být divadelní pátek
zachován, jiné řešení nebylo, a tak zbyl jen povzdech
„přijdou diváci i na Gogola?“
Ale v tomto ohledu diváci
překvapili a přišli v hojném
počtu, přestože počasí nevěstilo nic dobrého. A nebyli
zklamáni. Boleradičtí „profesionální“ ochotníci byli extra
třída. Jenomže všem trablům
pořád nebyl konec! Střecha
areálu sice byla dokončena za pět minut šest, ale
zastřešena jenom deskami
ne však šindelem. A příroda
měla jako ostatně vždycky
navrch. Z deště, který občas
padal, se některé kapky prodraly přes prkna na účinkující
a jenom díky velkému stanu
pro diváky ne úplně i na ně.
Divadlo skončilo sice za
malého deště, ale s velkým
aplausem hlediště, které několikrát vyvolávalo výborné
boleradické herce na zvlhlou
scénu. Tím však páteční
večer zdaleka neskončil.
Mutěnická skupina Žízeň
a hlad ve 22 hodin křtila nový
hudební nosič. A samozřejmě křest CD byl provázen
koncertem skupiny se svými
hosty a pro mnohé diváky byl
překvapením moderátor křtu
pan Franta Uher, kterého asi
není, hlavně pro posluchače
Jihu a koncertů dechovek,
představovat. Další host
skupiny, mutěničtí Mužáci,
se představili poněkud netradičně v kšiltovkách a černých
brýlích rockerů i s netradiční
skladbou. Koncert začal pomalu gradovat a rozvášňovat
hlediště, ale rozvášňovat se
začal také déšť, který byl
stále intenzivnější, takže za
chvíli nebylo na pódiu mnoho
suchých míst, a i Franta Uher
v dost zvláštním prostředí
dokonferoval tento koncert.
Závěr koncertu byl ale hodně
hektický a skupina přidávala
nové a nové kusy a lidem
déšť přestal vadit.
13
SOBOTA
Jestliže pořadatelé, vědomi si pátečního počasí,
se určitě dívali na nebe plné
mraků oprávněně, protože
„soplilo“ pořád, sobota proběhla jakžtakž.
Průvod od radnice, který
vyšel v půl čtvrté, byl opravdu
pestrý a hýřil všemi možnými
kroji. V čele dva jezdci na
koních s prapory, dva kočáry
s účinkujícími a další a další
soubory v krojích. Opravdu
barvami zářící průvod, který
snad probudil celou dědinu,
a všichni směřovali k novému
amfiteátru, kde začal hlavní
program Vinařských dnů
Začátek obstarala jako
vždy divadelní scénka „Zarážání hory“, ve kterém se
představili ochotníci z Mutěnic a mimo jiné vtipně glosovali i dění v naší obci.
Přestože i jim trochu zařádil
divadelní šotek, vše proběhlo, jak mělo i s potleskem
diváků.
P a k n a s to u p i l a š ňů r a
folklorních souborů, kterou
nemohl začít nikdo jiný než
místní Mužáci, kteří udělali
(někteří) také kus práce při
přípravě celé akce.Ta příprava není vůbec jednoduchá
a těm, kteří tyto slavnosti
připravují patří velký dík!
Mužáky, aby se odlehčilo
trochu jejich mužným hlasům, vystřídaly děti z folklorního soubor u J atelink a
z Moravské Nové Vsi. Děti
vystoupení bavilo a je to,
zvláště v dnešní době, kdy
děti svádí úplně jiné druhy
zábav y, v yplnění volného
času více než dobré.
Po mužích a dětech nemohl vystoupit nikdo jiný než
ženy, a to ženský sbor Lipina
z Hroznové Lhoty. Jejich kroje i písničky se dost výrazně
lišily od místních a jejich
vystoupení přispělo k pestrosti programu. No a další
výborný soubor měl úplně
stejné jméno: Lipina, ale
náplň programu úplně jinou.
Komplexní soubor předvedl
komplexní folklorní pásmo
a bylo moc dobré. Všechna
čest. Díky vám, folkloristé
z nám blízkého Vracova.
Pak to chtělo opět trochu
zaburácet, a tak zase nastoupily mužské hlasy, a to hlasy
Mužáků z Korytné, což je
také oblast úplně odlišná od
našeho Podluží.
Závěr programu obstarává
největší hvězda a nejinak to
bylo i u nás v Mutěnicích.
Folklorní soubor Kunovjan.
Tečka celého programu to
byla náramná a „gumoví
tanečníci“ rozpohybovali už
trochu zemdlené hlediště,
ale nejenom tanečníci ale
hlavně tanečnice, samozřejmě. Ti všichni dokazovali, že
naši předci, z jejichž dědictví
všechny soubory čerpají,
nebyli žádní zádumčiví a pomalí lidé, ale lidé plní temperamentu a radosti ze života.
A konečně přestávka i na
občerstvení. Ne však moc
dlouhá, protože je potřeba
udat i obří hrozen, který už
tradičně připravila Výzkumná stanice vinohradnická.
A vylicitovat nějaké peníze
z dražby, protože dražba
určí majitele hroznu i archívních vín, se pokusil po roční
přestávce pan Strnad, který
dokazoval, že umí dražit
nejenom holuby, ale i jiné komodity. Výtěžek dražby bude
použit na slovácké vyzdobení
našeho nového areálu.
Konečně si mohl vydechnout pan Milan Mráz, který
celé odpoledne provázel
slovem a mnoha informacemi
pro přespolní návštěvníky,
kteří se mohli poučit na výstavě a ochutnávce zhruba
50 odrůd hroznů révy vinné,
kterou tradičně zajišťoval
Vinařský spolek, a také mohli
14
ochutnat víno a burčák vinařů
z vinařského občanského
sdružení Búdy Mutěnice.
Myslíte, že už toho měli
účastníci slavností dost?
Někteří určitě, ale jak hezkou
náladu dokáže přivodit víno
z jižní Moravy, jak dokáže
zdravě nadopovat, ukázali ti,
kteří vytrvali, a které cimbálová muzika Slovácko mladší
stále poháněla k užívání si
krásného dne. A to byl přece
účel celých dnů vinařů, zapomenout na všechno špatné
a aspoň na chvíli se pobavit
a rozveselit u dobré muziky,
u dobrých tanců, u dobrého
vína a burčáku.
A za rok se zase přijeďte
do Mutěnic pobavit!
Pavel Trávník
DÉLKY A ZNAČENÍ TRAS
trasa č. 1 .......... 12 km
trasa č. 2 .......... 9 km
trasa č. 3 .......... 4 km
COŽ
TAKHLE DÁT SI... TROCHU ETIKETY?
Svatba
bezpodmínečně přinese matce nevěsty
řezané květy).
V dnešní době jsou zejména v městském
prostředí obvyklé menší svatby, zvou se
pouze blízcí příbuzní, přátelé. Počet bývá
různý.Je třeba dbát, aby počet zvaných ze
strany nevěsty a ženicha přibližně odpovídal.
U zcela malých svateb, u prvního sňatku, je
hrubý nezpůsob a obvykle projev nezralosti
nepozvat rodiče. (Není to pouze faux pas
společenské, ale selhání lidské, které nebývá možné vysvětlit pouze omluvou a později
ho mladý pár zpravidla lituje). Na venkově
Svatba je jednou z nejvýznamnějších událostí v životě rodiny. Rituál jejího průběhu je
dosti propracovaný a do dnešního dne alespoň v základních pravidlech respektovaný.
Každá výjimečná situace je zároveň situací
stresovou, a je tedy výhodné nechat se vést
společenským rituálem, co, kdy a jak dělat.
Mladý pár by se měl rodičům z obou stran
přinejmenším představit samozřejmě před
svatbou. Není třeba pořádat obřadné zásnuby, ale sluší se, aby ženich rodičům nevěsty
oficiálně sdělil svůj úmysl. (Nejvhodnější
příležitostí je nedělní oběd, budoucí ženich
15
se ještě leckde udržuje zvyk vystrojit dceři
bohatou svatbu, a této tradici bývá nutné se
podvolit.
Hosty zveme ústně či písemně. Svatební
oznámení se rozesílá širšímu okruhu známých a nemá platnost pozvánky. Na oznámení odpovídáme blahopřáním, telegraficky
nebo písemně.
Do obřadní síně čí kostela jezdí dnes
svatebčané obvykle auty. Vůz nevěsty jede
poslední. Před obřadní síní, zorganizuje
posloupnost hostí příslušný úředník. Ze
Společenského rádce pro tento případ
vybíráme: „Pořadí hostí v průvodu do kostela
je všude odlišné. Nejčastěji bývá zvykem, že
ženich s nevěstou končí svatební průvod,
jejž zahajují družičky a mládenci, za nimiž
jdou rodiče snoubenců. Někde jde nevěsta
poslední s prvním mládencem nebo družbou, aby nemusela čekat na ženicha. Před
oltářem nevěsta svlékne pravou rukavičku
a odevzdá ji s kyticí nejbližší družičce. Ženich se postaví po pravé straně nevěsty.
Dokud mluví duchovní sedí všichni hosté,
jen k oddávacímu obřadu všichni vstanou
a nevěsta se ženichem pokleknou. Pak jim
duchovní podá posvěcené prsteny, sváže
ruce a požehná jim.“
Tradičně bývá za hostitele pokládána
rodina nevěsty. Před odchodem na svatební obřad může být už připraveno lehké
pohoštění. Alkohol se podává jen ve velmi
omezeném množství. Povinností ženicha je
obstarat snubní prstýnky a svatební kytici.
Po obřadu bývá pořádán slavnostní oběd
v domě nevěsty nebo v restauraci. Náklady
se dělí mezi obě rodiny, rodina nevěsty hradí
jídlo, rodina ženicha nápoje.
Při svatební tabuli platí zásady stolování pro
slavnostní či oficiální oběd. Novomanželům je
vyhrazené čestné místo v čele stolu. Napravo
od nevěsty sedí rodiče ženicha, nalevo od
ženicha rodiče nevěsty, pak hosté podle
stáří, postavení a příbuzenského poměru.
Novomanželé přijdou k tabuli teprve tehdy,
až se sejdou všichni hosté. Mají právo odejít
ze svatební hostiny jako první a nemusí se
s nikým loučit (přirozeně až po jídle). Za
zdárný průběh a ukončení svatebního veselí
odpovídá hostitel čili otec nevěsty.
Svatební dary jsou jedinou výjimkou, kdy
bychom měli mít na paměti především praktičnost, vybavení domácnosti. Dar by měl
věnovat každý pozvaný, rodiny pochopitelně
mohou dávat společné dary. Je vhodné, aby
se příbuzní předem domluvili, aby se novomanželům nesešlo několik stejných dárků,
byť i praktických.
Podoba svatebního oděvu podléhá módě,
místním, krajovým a rodinným zvyklostem. Za
nejklasičtější a nejtradičnější úbor nevěsty
jsou pokládány dlouhé bílé hedvábné šaty
se závojem (původně s myrtovým věnečkem). Při svatbě patří k bílým dlouhým šatům
nevěsty frak nebo smoking ženicha. Nehodí
se, aby dlouhé bílé šaty (jsou znakem nevinnosti) měla žena starší a ta, která se nevdává
poprvé. Každopádně by měl být oděv všech
svatebčanů slavnostní (pochopitelně to ale
neznamená velkou večerní toaletu). Nevěsta
by neměla mít nápadné šperky. Oděv svatebčanů je zvykem zdobit větvičkou myrty.
Zdroj: chovani.sweb.cz
16
MUTĚNICKÉ KRUPOBITÍ, STAROSTKA
A POŠTOVNÍ HOLUB
Celé Mutěnice měly tehdy smůlu. Krátké
krupobití, které se druhou prázdninovou
neděli přehnalo přes ves, působilo jako
kulometná palba. Sklidilo úrodu ze záhonů
i stromů. Pěticentimetrovým kroupám tvaru
disku neulétli ani ptáci.
„Byly to haldy krup. Mezi kusy ledu na mě
vykukovala holubí hlava. Myslela jsem, že už
nežije, ale když jsem přišla blíž, mrklo na mě
jeho oko“, popisuje Jana Uhriková.
Polomrtvého opeřence vyprostila z ledové
hromady a odnesla domů, aby se o jeho
pochroumané tělo snad nepoprali psi nebo
kočky. První den nejedl, ani nepil. Nepostavil
se na nohy a pravé křídlo vláčel po zemi.
Druhý den bylo veseleji. V misce ubylo zrní
a v prázdném kotci králíkárny, kde našel
přechodný pobyt, se konečně postavil na
okroužkované nohy. Nebyl to totiž obyčejný
holub, jakých létá nad střechami stovky.
Byl to „závodník“, pro kterého mají kroužky na nohou stejný význam, jako pro lidi
občanka. Na bíle zbarveném měl vyražené
PL-11 090 PZHGP 2040, na červeném
3729 K – 12. PL mají holubi z Polska. Poláci
mají trochu odlišné číslování než u nás, vygůglovat“ jeho majitele nebude tak snadné…
Jak se ale mohl polský „pošťák“ dostat
do Mutěnic? Polští holubáři je snad vypouštěli z Rakouska či z Německa. Pro takové
vytrvalce nejsou stovky kilometrů žádná
problémová vzdálenost. Asi se oklikou vyhýbal té bouřce a nestihl to. Chovatel čeká
doma jistě ještě nějaký ten týden, jestli se
mu zbloudilec vrátí…
Pokus o v yhledání polského majitele
přes počítač zpočátku ztroskotá. Písmena
PZHGP Google sice najde: Polski Zwiazek
Hodowców Golebi Pocztowich – Polský svaz
chovatelů poštovních holubů. Ale na všechny
údaje z kroužků pacienta vyhledávač vám
odpoví, že „neexistují žádné záznamy, které
by odpovídaly sděleným výrazům“. Aha,
stránky mají v kontaktech naštěstí mailové
adresy. Mailový dopis s informací, že polský poštovní holub je zraněný v Mutěnicích
u Strakonic v Česku a po rekonvalescenci
bude vypuštěn na cestu domů, byl poslán
17. července. A v Polsku svého holuba identifikovali. „Witam, golab pochodzi z naszego
oddzialu Kamienna Góra. Z powazaniem
M.G.“ Město, severně asi 50 km od Trutnova,
leží zhruba kolem 300 km od Strakonic.
„Ráno, ve středu 1. srpna vystartoval už nedočkavý „šampion“ rovnou na sever. Zamával
nám křídly a ani nezakroužil nad střechami
Mutěnic“, podává zprávu jeho zachránkyně,
starostka Mutěnic, Jana Uhriková. „Ošetřovaly jsme ho s dcerou Ditou tři neděle.
Poslední dobou natolik nabral sílu, že se mu
už v zajetí nelíbilo. Veterinář nám řekl, že se
dostatečně zotavil, a že je schopný doletět
domů. Tak jsme ho vypustily.“
Já už jen dodám, že podrobně celý případ
sledovaly noviny STRAKONICKO. Články:
Holub s poštou nedoletěl, Poštovního holuba zachránily před smrtí a Holub zamířil
do Polska.
A že nám mnohým známé, starostka
strakonických Mutěnic se svou dcerou, si
zaslouží náš obdiv.
Ing. Jaroslav Mihola
17
HISTORIE OBCE
Tělovýchovná jednota SOKOL
Historie Sokola má své
pohnuté kořeny, které sahají
až do 19 století. Již v roce
1862 se formovaly pr vní
tělovýchovné spolky Sokola,
které založil a pojmenoval
Miroslav Tyrš. Programem
Sokola bylo pěstovat národní uvědomění českého
a moravského lidu s tělovýchovou, protože v něm
vidělo pomocníka v boji proti
národnostnímu útlaku za
Rakousko-Uherska a germanizaci. K národním buditelům
patřil nejen Miroslav Tyrš,
ale i Jindřich Fügner, Josef
Dobrovský, František Sušil,
Josef Jungmann, Karel Havlíček Borovský, Jaromír Erben
a další …
Náčelník Sokola Tyrš propagoval antické názory na
tělesnou v ýchovu stejně,
jako starosta Fügner.
V Mutěnicích svolal učitel Rudolf Z avadil dne
26.12.1918 o b č a n y n a
přednášku, na níž nabídl
přítomným, že je ochoten
v Mutěnicích tělocvičnou
jednotu Sokol založit, budou-li souhlasit. Souhlasili.
Ke skutečnému založení
Sokola došlo dne 9.3.1919.
Po dobu tří měsíců všechno
vedl a řídil sám učitel Rudolf
Zavadil. V té době zastával
funkci starosty, jednatele
a náčelníka.
První valná členská schůze
proběhla dne 9. 6. 1919 za
18
účasti 16 činných a 18 přispívajících členů.
Byl zvolen první výbor ve
složení:
Rudolf Zavadil - starosta –
vzdělavatel,
Jan Blaha - místostarosta
Josef Havlík – jednatel,
Václav Vagunda - pokladník,
Jakub Štěpánek – náčelník.
V prvopočátku byla TVJ
Sokol Mutěnice přičleněna
k TVJ Sokol v Čejči až do
roku 1927, kde v tu dobu
byl pravděpodobně okrsek
a náležela k župě Brněnské.
Později byla Jednota osamocena s příslušností pod
okrsek Hodonín v župě Komenského, se sídlem v Uherskem Hradišti a od roku
1921 pak v župě Slovácké.
Hlavní náplní Jednoty Sokolské byla cvičení tělesná,
cvičení na nářadí, vycházky
a výlety. Později byly zavedeny do cvičení lehkoatletické
prvky – běhy, skoky a jiné,
současně s tím i některé
kolektivní míčové hry – odbíjená a házená.
Z počátku cvičili jen muži,
od poloviny roku 1919 žáci
i ž ačk y. Odbor dorostu
chlapců a děvčat byl založen
až 4.září v roce 1922.
Dále byl založen i pěvecký
sbor, který vystupoval na besídkách a státních oslavách.
V prosinci roku 1924 získala
Jednota licenci na provoz
němého kina. Zakoupen byl
promítací přístroj a dynamo
na výrobu elektrického proudu. MUDr. Václav Chludil
zapůjčil benzínový motor na
pohánění dynama. Částka
na zaplacení zařízení ve
výši 14.tis. Kč byla získána
půjčkou od členů Sokola i od
některých nečlenů.
Ve třicátých letech byla
zakoupena pro kino zvuková
aparatura. Před tím, při promítání němých filmů, hrával
v kině malý sokolský orchestr.
Z výnosů kina byly postupně členům vráceny peněžité půjčky. Všechny funkce
a práce v kině byly prováděny
zdarma členy kino - odboru
Sokola. To všechno zařídil
a vedl pan učitel Josef Diviš.
Jednota po celou dobu
svého trvání soustavně a cílevědomě prováděla pravidelnou osvětovou a vzdělávací
činnost. Před nastoupenými
šiky cvičenců byly pořádány
přednášky jak pro členstvo,
tak i pro všechny občany
v sále. Osvětový úsek vedl
volený funkcionář – vzdělavatel. Z vlastní sokolské
trvale doplňované knihovny
bylo prováděno půjčování
knih členům i nečlenům.
První cvičební místností Jednot y byla velká třída ve staré škole. Do roku
1920 cvičili v této třídě společně Orel a DTJ. V roce
1921 bylo však cvičení ve
škole skončeno. Do žní téhož roku cvičilo se ve stodole u Brablců a od 14. září
1921 v sále u Dopitů. První
letní hřiště bylo za starou
školou, říkalo se tomu „cvičiště“, později se pak cvičilo
za nádražím pod Lindičkami.
Jednota ke cvičení pořídila
nářadí: bradla, hrazdu, žíněnky, činky, pro ženy kužely
a jiné. Kruhy byly pořízeny
až v letech 1934 – 35, a to
po úpravě sálu pro zmíněná
nářadí (byly vtaženy nosné
kolejnice pod strop sálu).
K úhradě za nákupy a provoz
sloužily peníze, které Jednota získala vlastní činností: veřejná cvičení, divadla, kino,
členské příspěvky, půjčky
a dary členů.
Výsledky tělocvičné činnosti Jednoty během roku
přiváděly na místních či okr19
skových veřejných cvičeních
pořádaných v Mutěnicích
mnoho cvičenců i občanů.
Velmi pilně se členové zúčastňovali i veřejných cvičení
Sokola v okolí a někdy i v poměrně vzdálených místech.
Dopravu účastníků na cvičení mimo obec zajišťovaly
koňské potahy členů Sokola
a Státního statku. Jezdívalo
se na žebřiňácích, na kolech
i vlakem. Formank y byly
zdarma, vlak si platili členové
sami. Nemajetným členům
byla často cesta vlakem zaplacena z pokladny Jednoty.
V roce 1926 se v Jednotě
v Mutěnicích pilně nacvičovaly povinné skladby na
VIII.Všesokolský slet v Praze. Nezachovala se zpráva
o počtu účastníků ani jejich
jména. Jen zápis ze schůze
25. 6. 1926 uvádí, že účastníkům byly podány pokyny o sletových přípravách,
o společném odjezdu a byly
jim předány sletové legitimace i sletové odznaky.
V roce 1927 cvičilo na sletu v Bratislavě 6 mužů, 5 žen
a 3 dorostenci – z členů: Jan
Kůřil, Josef Balus, František
Berka, Augustin Charuza
a další. Slet v Bratislavě se
konal 3.-6. července.
V roce 1928 zúčastnili
se dva členové Sokolského
zájezdu do SKOPLJE v Jugoslávii, a to František Ilčík
č.23 a František Balaštík.
V roce 1932 na IX. Všesokolském sletu cvičili 3 dorostenci skladbu s lesklými tyčemi. Dále se sletu zúčastnila
jedna cvičící žena a 5 členek
necvičících.
V roce 1931 byl zřízen
u Sokola podobor kopané, který se v krátké době
osamostatnil a nesl název
Sportovní klub SK Slávia Mutěnice. (O příčinách rozchodu jsem se zmínil v kapitole
o historii kopané).
Práci Sokola značně narušila hospodářská krize
třicátých let dvacátého století.
Zejména finanční situace
v Sokole byla velmi zlá. Nebylo peněžních příjmů a velmi
upadala tělocvičná i spolková
činnost. Při Jednotě byla zavedena funkce sociálního referenta, který se staral v rámci
Sokola o pomoc postiženým
členům a jejich rodinám.
Po okupaci ČSR nacistickým Německem a nařízením
říšského protektora byla
spolková činnost Sokola
v roce 1939 zakázána.
Po ukončení II. světové
války až v roce 1946 Jednota obnovila činnost. Cvičilo
se v sále u Švagerků, sál
u Dopitů, byl přebudován
k tr valému provozu kina.
Činnost opět v ykazovaly
všechny složky: žactvo, dorost, ženy i muži. V letech
1947 – 1948 všechny složky
pilně nacvičovaly skladby na
X. Všesokolský slet.
Vyvrcholením všeho snažení bylo Veřejné tělocvičné
vystoupení Sokola v Mutěnicích na hřišti pod Bůdama
a velmi početná účast členů
mutěnické Jednoty na X.
Všesokolském sletu, v červenci 1948 v Praze.
Zúčastnily se i tyto ženy:
Jitka Divišová – Sýkorová,
Zdena Divišová, Blažena
Kratochvílová –Krupanská,
Marta Krupanská, Zdena
a Lídie Sedláčkovy, Marie
Bílková, Marie Kramlová,
všechny jako cvičící. Muži:
Miloslav Horecký, František
Mokruša, Josef Hercog,
Josef Drbal, jako cvičící…
Josef Dudek, Jaroslav Kratochvíla, Heribert Čepil a další
jako necvičící.
Jednota chtěla vybudovat
vlastní Sokolovnu. Zakoupila
HYMNA SOKOLA !
ŠESTÉHO ČERVENCE NA STRAHOVSKÝCH HRADBÁCH
STÁLI SOKOLÍCI V DLOUHÝCH HUSTÝCH ŘADÁCH.
V DLOUHÝCH HUSTÝCH ŘADÁCH S VLAJÍCÍM PRAPOREM,
SMUTNĚ POHLÍŽELI NA VRCH ZA BŘEVNOVEM.
NA VRCH ZA BŘEVNOVEM V TAMĚJŠÍ OBOŘE,
HLEĎTE PACHOLÍCI, KDO TO TAM AS OŘE ?
OŘE TAM ČECHIE, MÁTI NAŠE DRAHÁ.
ONA VYORÁVÁ NAŠE STARÁ PRÁVA.
NAŠE STARÁ PRÁVA JSOU TAM ZAORANÁ,
OD NĚMCŮ NEPŘÁTEL JSOU TAM ZAŠLAPANÁ!
OREJ, MÁTI, OREJ, PRÁVA NÁM VYOREJ,
A Ž NEBUDEŠ MOCI, SOKOLA ZAVOLEJ !
SOKOLA ZAVOLEJ OD SLOVANSKÉ PRAHY,
TEN TI DOPOMŮŽE ZAHNAT NAŠE VRAHY.
Z AHNAT NAŠE VRAHY DO PEKEL, KAM PATŘÍ,
PAK SI ZAVOLÁME: „SLÁVA – NAZDAR – BRATŘI !“
20
stavební místo tam, kde dnes
je zbudován Sportovní areál.
Začalo se s navážkou a úpravou terénu… Akce nebyla
dokončena.
Po sjednocení všech tělov ýchovných spolků v r.
1949 v dobrovolnou sportovní organizaci DSO SOKOL samostatná činnost
Sokola byla ukončena. Tolik
ve zkratce z činnosti Sokola
v Mutěnicích.
Musím zde podotknout,
že Sokol byl trnem v oku jak
již za Rakousko-Uherska,
poněvadž propagoval vlastenectví, tak i za nacistické
okupace Německem, i v padesátých letech za komunismu, přesto přežil.
Ještě bych se chtěl zmínit o činnosti Sokola, kdy
mimo pravidelného cvičení,
pan učitel Diviš nacvičoval
ochotnická divadla, operety
i orchestr působící na bálech
i za okupace, kde se vždy
sešla svorně celá dědina.
Operety, které měly úroveň,
posilovaly soudržnost občanů v dědině.
Kroniku Sokola vedl tehdy
Miloslav Horecký a bez vědomí vedení Sokola ji předal do
Muzea v Hodoníně
Pokračujeme v tradicích,
které započali naši dědové.
V měsíci čer vnu oslavila
naše organizace 120. výročí
založení SDH v Mutěnicích.
Oslavy byly naplánovány na
sobotu 30. června a neděli
1. července 2012. Všichni
členové sboru dostali natištěné pozvánky s programem.
Na oslavy byli pozváni i bývalí členové SDH, zástupci
Obce, Okresního sdružení
hasičů a družebního SDH
Dolní Lhota.
Oslav y z ačaly sra zem
všech členů a hostů v hasičské zbrojnici, odkud se
vyšlo v 9 hodin za doprovodu
DH Kateřinka do kostela.
Zde byla za všechny hasiče
sloužena mše svatá. Poté
se všichni odebrali na hřbitov, kde byl položen věnec
u hlavního kříže a minutou
ticha uctěna památka všech
zesnulých hasičů. Poté průvod pokračoval přes celou
vesnici do Sklepů Jarošek,
kde po přípitku a společném
obědě pokračoval další program slavnosti. Následovala
slavnostní schůze, při které
byly všem hostům předány
pamětní listy.
Členové SDH byli odmě-
něni za v ykonanou práci
ve sboru, a to od čestných
uznání SDH až po medaile za
mimořádné zásluhy. Starostce sboru byla navíc udělena
medaile od Krajského úřadu
Jihomoravského kraje. Sobotní program byl ukončen
večeří a taneční zábavou.
Nedělní program byl zahájen slavnostním nástupem
21
Zaznamenal
Ladislav Prčík
před radnicí, kde mužský
sbor zazpíval státní hymnu,
starostka přivítala přítomné
a po proslovu předala slovo starostovi obce Dušanu
Horákovi, kter ý ve svém
projevu zhodnotil hasiče jako
jednu z nejlépe pracujících
složek v obci. Podrobně
hovořil o práci mutěnických
hasičů i ředitel Hasičského
záchranného sboru v Hodoníně ing. Martin Červenka,
který vyslovil uznání výjezdové jednotce a pochválil
velmi dobrou spolupráci se
záchranným sborem.
Po projevech připnul na
hasičský prapor starosta
obce pan Horák pamětní
stuhu, kterou věnovala Obec
Mutěnice. Pamětní stuhu ke
120. výročí založení SDH
Mutěnice věnovalo také družební SDH Dolní Lhota. Tuto
stuhu připnul na hasičský
prapor starosta obce Dolní
Lhota pan Vladimír Sobas.
SPORT
MUTĚNICKÝ FOTBAL
Po těchto slavnostních
úkonech dal velitel povel
k odchodu na hřiště u školy.
Kromě domácích hasičů
šli v průvodu také hasiči
z Dolní Lhoty, kteří přivezli
historickou i novou požární
techniku, jejíž ukázky mohli
všichni návštěvníci shlédnout po příchodu na hřiště.
Za zmínku stojí exemplář
parní stříkačky tažené koňmi, kterou jako jediní vlastní
hasiči z Uherského Brodu.
Mimo hasicí techniku mohli
přítomní vidět i vyprošťovací
techniku či speciální hasičský tank.
Odpoledním programem
provázela a techniku skvěle
i po odborné stránce představila paní Jana Trojancová
z SDH Petrov.
O tom, že se program občanům líbil, svědčí i to, že na
hřišti vydrželi až do samého
konce.
Za SDH:
Jiřina Chmelařová
starostka SDH
NAŠE VINOHRADNICTVÍ - VINAŘSTVÍ
Putování slováckým vinohradem
Termín: 13.10.2012
Start a cíl: Restaurace Pod Bůdama, ulice Vinařská, Mutěnice od 9.00 do 12,00 hodin
Startovné se neplatí.
Parkování autobusů: hřiště u základní školy, ulice Brněnská
Trasy: 4km, 9km a 12 km. Trasy budou značeny barevně v terénu dle mapky.
Mapka v tištěné podobě bude k dispozici na startu, zde si může každý účastník akce mapku
opatřit startovacím razítkem. Mapka obsahuje informace o akci, informace o obci a pokyny
pořadatelů. (Viz i mapka trasy uprostřed zpravodaje).
K dispozici budou také keramické medailony se znakem obce.
22
Sezóna 2012/2013 se
nám teprve rozbíhá, ale už
teď je vidět, že by opět měla
potvrdit čelnou pozici Mutěnic v okresní, potažmo
krajské kopané. Vyšší soutěž než my hrají v mužích
z okresních mužstev pouze
Hodonín a Vracov, a to divizi,
s námi hraje Kyjov a Bzenec.
V dorostu hraje výš opět pouze Hodonín (a s námi pouze
Kyjov!), v žácích znovu Hodonín a Veselí nad Moravou.
Z tohoto výčtu je jasně patrné, že se Mutěnice v okresní
hierarchii zařadily mezi TOP
kluby ve všech kategoriích,
tedy nejen v jedné kategorii.
A mimo Regionální středisko
mládeže v Hodoníně, které
je díky dotacím samozřejmě úplně někde jinde než
my, držíme, ba je mnohdy
i předčíme, krok s ostatními městy v okrese. Stejně
jako my je na tom pouze
třináctitisícový Kyjov, který
je navíc spádovým městem
pro rozsáhlou oblast Kyjovska! A třeba poslední zápas
našeho A-mužstva v Kyjově,
který skončil remízou, je ze
všech stran hodnocen jako
velký neúspěch našeho mužstva, byť „malé“ Mutěnice
nastoupily na hřišti „velké-
ho“ Kyjova. Samozřejmě se
všichni ohánějí, že v našem
mužstvu máme Koštuříka,
Němčického nebo Válka,
což nejsou „Mutěňáci“, ale
spolu s nimi nastupují naši
mladí kluci, které jsme si převážně v našich podmínkách
vychovali. Právě tito kluci
vedle zkušených mazáků
tak trpělivě sbírají cenné
zkušenosti. Věřím, že ve
své píli vydrží a už na jaře
budou dostávat ještě více
příležitostí než dosud. Navíc
se u všech kategorií v podstatě jedná o setrvalý stav.
A-mužstvo totiž dvakrát po
sobě vyhrálo I. A třídu a nyní
se drží opět na špici, dorost
nám již čtvrtým rokem hraje
krajský přebor, kde jako
jedni z mála v okrese máme
dva dorosty (!!), žáci rovněž
pravidelně získávají medailové umístění ve své kategorii
a vloni dokonce starší svou
soutěž vyhráli! Snažíme se
pracovat i s těmi nejmenšími,
i když jsme si vědomi, že
pořád máme rezervy. Stále
totiž chybí dostatek trenérů
a vůbec lidí ochotných se
zapojit do činnosti v klubu.
Každá pomoc, ať už při tréninku nebo poté při zápase
je užitečná, a to se týká
23
zejména těch nejmenších.
Také nesmíme zapomenout,
že již několik let funguje u nás
i ženské družstvo, a to opět
jako jedno z mála na okrese!
Spousta lidí ale stále vnímá fotbalisty jako příživníky
z obecního rozpočtu a nic
jiného. Ano, pravdou je, že
fotbalisté získávají prostředky z obecního rozpočtu ve
formě dotace na provoz
a údržbu areálu, bez nichž
by oddíl v žádném případě
nemohl fungovat. Ale pravdou také je, že část peněz
vracíme v podobě nájmu areálu obci zpět, takže konečné
náklady dosahují v rozpočtu
obce cca 1%. A to si myslím,
že to není částka nikterak
závratná a podobnou výší
přispívají i ostatní podobně
velké obce. Navíc jsme, a to
bohužel, jedinou organizací
v obci, která se systematicky
věnuje sportující mládeži ve
věku od cca pěti či šesti let
až do dospělosti! A tím spíš
si myslím, že by se tato organizace podporovat měla.
A naše největší současné
problémy? Při počtu 8 mužstev je problém s tréninkov ými plochami. Přestože
máme umělou trávu, v letním
vedru není tato plocha příliš
oblíbená, čemuž se ale kdokoli, kdo si na tomto povrchu
zkusil v létě zatrénovat, skutečně nediví. Tréninkové travnaté hřiště by všechny tyto
problémy vyřešilo. Své odsloužené už pomalu začíná
mít i autobus, který se sice
pořizoval poměrně nedávno,
ale už v té době měl něco za
sebou. 23 let, tedy stejně
jako má naše demokracie
(rok výroby 1989!) není určitě naší dobrou vizitkou. I když
pan Buček pečuje o autobus
jako o vlastní, své prostě má
odslouženo a stáří autobusu
je první údaj, o který se každý zajímá při nějaké nehodě.
I když to je pochopitelně to
poslední, co bychom autobusu, který vozí hlavně naše
občany a z toho nejvíce naše
děti, přáli. Samozřejmě ale
věříme, že nás žádná nehoda
stejně jako doposud nepotká. Autobus se navíc používá při výletech a zájezdech
školy, různých zájmových
spolků a dalších organizací.
V neposlední řadě nás určitě
trápí stárnoucí stadión pod
Búdama, hlavně chátrající
plot před hlavní tribunou,
kter ý každou chvíli hrozí
zřícením nebo toalety vevnitř
i vně kabin. Spousta věcí se
sice v poslední době udělala, čehož si samozřejmě
vážíme, ale spíš bych chtěl
tímto upozornit, že vzhledem
k rozpočtu obce a našim
fotbalovým úspěchům jak
mládeže tak i dospělých, si
fotbal v Mutěnicích podporu
nejen Obce určitě zaslouží.
Starší přípravka (ročníky
2002 a 2003) stihla do uzávěrky zpravodaje stejně jako
mladší odehrát jediný zápas.
Bývalí trenéři Jenda Froněk
s Frantou Lamáčkem odešli
v podstatě s celou přípravkou
do mladších žáků, na trenérském postu je vystřídal Karel
Růžička, úspěšný trenér
žáků. Kluci ročníku 2002 už
trénují se žáky, zápasy ale
za přípravku hrát mohou,
a tak by měla mít přípravka
dobrou kvalitu. Mladší přípravka začala s tréninkem
až po prázdninách. Radek
Maňák nám totiž s trénováním z rodinných důvodů
skončil, Marka Mokrušu
zaměstnávaly plně práce
při žních a sklizni kukuřice.
S trénováním tak začal Svaťa
Němec, kterému pomáhají
Vojta Špéra a Michal Blažek.
Rádi bychom ale přípravku
v ročnících 2003 a mladší
doplnili o další šikovné kluky a děvčata a samozřejmě
i o další trenéry. Jinak nám
začínají chodit i kluci předškolního věku. Rádi bychom
se věnovali i těmto dětem,
ale bez pomoci rodičů to, bohužel, nezvládneme. Dveře
máte u nás určitě otevřené!
Do mladších žáků v pod-
9.6.2012 na turnaji O pohár starosty Dolních Bojanovice vybojovala přípravka 1. místo, kdy v rozhodujícím utkání porazila přeborníka
okresu st. přípravek Baník Dubňany 3:1
Dolní řada: Pavel Weigl, Lukáš Kotvan, David Šolta, Patrik Lamáček,
Ondřej Buchta, Roman Špéra
Horní řada: trenér František Lamáček, Petr Janás, Hubert Havelka,
Lukáš Vaculovič, David Froněk, Matěj Pavelka, František Lamáček,
trenér Jan Froněk
24
statě přešla celá přípravka i s trenéry (viz. výše).
V soutěži budou určitě jedni
z nejmladších, ale o výsledky
v této kategorie stejně jako
u přípravek zas až tolik nejde. Přesto jim úvod celkem
vyšel, když ze tří zápasů mají
jednu výhru, remízu i prohru.
Ke starším žákům přišli
trenéři mladších žáků Peťa
Weigl a Vašek Michna. Navíc
je nově doplnili „krajania zo
Žiliny“ Luboš Ďuratný a Peťa
Vlček. I když samozřejmě ne
každý je na všech trénincích,
o žáky by mělo být postaráno
dobře. Po citelném oslabení,
kdy do dorostu odešlo hned
13 (!) kluků jsme měli ze
soutěže trochu obavy, ale
start nám poměrně vyšel,
neboť ze tří utkání dokázali
dvě vyhrát. A za to jsme skutečně rádi.
Dorost, jak mladší tak
starší, by měl letos hrát
v krajském přeboru bez velkých problémů. Konečně se
nám podařilo kádr poměrně
slušně doplnit, když k nám
přišli z Dolních Bojanovic
na hostování čtyři hráči,
dále z Hodonína „Prušaňák“
Jirka Stávek a z Ratíškovic
k nám přestoupil „Hodoňák“
Jirka Káčer. Navíc se dali do
kupy zranění Závorka s Grmolcem. Dá se tedy říct, že
máme konečně dostatečný
počet hráčů v obou věkov ých kategoriích. Trochu
problémy ale bohužel máme
na trenérském postu. Rodinně zaneprázdněný Hynek
Vaculovič si dal minimálně
půlroční přestávku, takže
vše leží na Peťovi Špérovi a Mirku Foltýnovi. Další
adepti se nám bohužel nehlásí, ale sezóna se nám rozjela
slušně, kluci chodí v hojném
počtu na tréninky, a tak to,
doufejme, oběma dodá další
chuť do práce.
A-mužstvo, které nám
postoupilo do krajského
přeboru, snad ani změnu
soutěže nezaznamenalo.
Od začátku se znovu drží na
špici tabulky! K jedině změně v trenérském i hráčském
kádru došlo díky odchodu
Luďka Bati zpátky do Dubňan, naopak k nám přišel
na hostování z Dolních Bojanovic Jožka Chromeček.
Ten poslední roky působil
v Břeclavi, kde odehrál dokonce i několik utkání za
A-mužstvo v MSFL. Naše
sehranost se tak v úvodu projevila. Navíc se nám podařilo
vyřadit i divizní Spytihněv
v Poháru České pošty, do
kterého jsme se kvalifikovali
díky loňskému vítězství v poháru krajském. Vyřadil nás
až druholigový Zlín a po delší
době jsme se tak znovu střetli s mužstvem z profesionální
kopané. Zkušenost to byla
pro naše mladé hráče užitečná. Další zkušenosti budou
sbírat i v krajském přeboru
a my pochopitelně věříme,
25
že se jim i nadále bude dařit
jako doposud.
Naše ženy už mají odehraná tři utkání, zatím dvakrát
prohrály a jednou zvítězily.
Díky vítězství ve Školském
poháru, díky němuž se, jak
již určitě všichni víte, naše
děvčata podívala i do olympijského Londýna, mohou
trenéři Peťa Čepil se Staňou
Brablcem počítat s další
novou talentovanou hráčkou
z fotbalové rodiny Froňků.
Víťova dcera Radka totiž
musela pro to, aby mohla
fotbal hrávat, splnit jednu
„malou“ podmínku, kterou
si vymínila její maminka. A to
právě Školský Pohár vyhrát!
A jelikož to děvčata, mezi
které Radka patřila, dokázala, slibné kariéře další z rodu
Froňků již nic nebrání!
Závěr
Všem občanům Mutěnic
přejeme krásné podzimní
dny, minimum starostí, všem
vinařům pochopitelně to
samé a samozřejmě také
minimum špačků a jiných
příživníků! A všechny naše
fanoušky zveme na další
naše zápasy ať už venku
nebo doma. Přijďte povzbudit naše hráče!
Petr Blaha
Michal Štěpánek
Marie Krakovská
Tržní
Hodonín
25.08.2012
Josef Doležal
Veronika Mrázová
Dolní Bojanovice
Slovácká
Josef Turzík
Jiřina Knedlíková
Vinařská
Vinařská
14.9.2012
Narození:
11.06.2012
24.06.2012
26.06.2012
08.07.2012
30.07.2012
31.07.2012
03.08.2012
16.08.2012
20.08.2012
24.08.2012
25.08.2012
Filip Zimolka
Ema Maradová
Sebastian Konečný
Viola Mokrušová
Aneta Bajková
Nina Čepilová
Ondřej Ištvánek
Jan Fiala
Ivana Davidová
Nicolas Jílek
Luční
Díly
Dubňanská
Jižní
Nová
Nová
Díly
Brněnská
Vinařská
Polní
Sňatky:
23.06.2012
Michal Grünwald
Vladimíra Trávníková
Čejkovice
Nedělní
30.06.2012
Jan Ševčík
Helena Veselá
Školní
Dubňany
07.07. 2012
Martin Štilárek
Kateřina Frejlichová
Karlín
Nová
28.07.2012
Martin Bíreš
Romana Svobodová
Brněnská
Nedělní
28.07.2012
Jindřich Robek
Romana Čechovská
Údolní
Hodonín
11.08.2012
Hynek Vaculovič
Hana Sečkařová
Nedělní
Velké Bílovice
11.08.2012
Martin Malík
Věra Holasová
Nová
Odry
18.08.2012
Karel Lamač
Kateřina Síkelová
Hasičská
Krátká
18.08.2012
Petr Vajbar
Pavlína Kučeříková
Kobylí
Nedělní
26
Úmrtí:
19.06.2012
19.06.2012
20.06.2012
30.06.2012
01.07.2012
03.07.2012
08.07.2012
10.07.2012
13.07.2012
16.07.2012
14.08.2012
17.08.2012
26.08.2012
26.08.2012
12.09.2012
JUDr. Ladislav Bognár
Julie Drgáčová
Františka Pagáčová
Marie Hamšíková
Marie Čepilová
Jiřina Havlíková
Ludmila Hajduchová
Jaroslav Šupa
Jozefína Knedlíková
Ludmila Chytilová
Cyril Ištvánek
Ing. Miroslav Kúřil
Květoslava Havlíková
Antonín Berka
Karel Válek
Hodonín
Masarykova
Malá Strana
Hodonínská
Nová
Brněnská
Zahradní
Brněnská
Nová
Moravská
Havlíčkova
Slovácká
Průjezdní
Strmá
Moravská
ve věku nedož. 72let
ve věku 100let
ve věku nedož. 72let
ve věku 78let
ve věku 85let
ve věku 87let
ve věku 89 let
ve věku 83let
ve věku 75let
ve věku 78let
ve věku 88let
ve věku 72let
ve věku 80let
ve věku 55let
ve věku nedož. 68let
Blahopřání:
75let:
05.08.1937
21.08.1937
Petr Mokruša
Pavel Miklica
14.08.1927
01.09.1927
Karel Bíreš
Anna Kratochvílová
24.07.1921
Anastazia Frejlichová
30.09.1920
Emilie Hanáčková
85let:
91let:
92let:
27
Hana Svobodová
matrikářka
His torie na f o togr afiích
28
Mutěnické vinařské dny 2012
FS Lipina z Vracova
Ženy z FS Lipina
Mužský sbor z Korytné
FS Kunovjan
FS Kunovjan
Dražba vín a hroznu
Amfiteátr Pod Búdama
Výstava hroznů - Vinařský spolek
Mutěnické vinařské dny
Občanské sdružení Búdy - ochutnávka vín
Zpravodaj Rady obce NAŠE MUTĚNICE. Povoleno OÚ Hodonín pod č.j. MK ČR E 12437
Vydává Rada obce Mutěnice.
Red. rada: šéfredaktor - Pavel Trávník, redaktoři - Dagmar Marková, Marta Balgová,
ing. Jaroslav Mihola, Ladislav Prčík, Vladimír Trávník, Anna Prčíková, Markéta Gáborová.
Sazba a tisk: Tiskárna LELKA, Dolní Bojanovice. Náklad 1200 ks. Uzávěrka tohoto čísla 14. 9. 2012.