ZDE

Odchyt a označení čápa v Indii 2008
Lubomír Peške 25.12.2008
Po tragických teroristických útocích 26.11. jsme zvažovali zrušení expedice. Ujištění
indických kolegů, že se věci po několika dnech vracejí do normálního stavu, nás přesvědčilo
natolik, že jsme 2.12. odcestovali a navíc jsme opět použili na první noc hotel Apollo, který je
vzdálený jen asi 200m od Brány Indie a Tach Mahalu. V době příjezdu zde nebyli žádní hosté
a i obvyklý ruch pouličních prodavačů zde chyběl. Po nezbytných nákupech k doplnění
techniky jsme v loňské indické sestavě (Girish, Anand, vůz Tata Sumo) obohacené o
současného ornitologa BNHS Sujita druhý den vyrazili do Akoly. Tam jsme také po dvou
dnech jízdy v pozdním odpoledni bezpečně dorazili díky Anandovu řidičskému umění.. Akola
je ústředním bodem s nejlepšími odchytovými podmínkami. Máme tu i z minula část
vybavení, bez něhož nelze instalovat past.
Po příjemném uvítání s dr. Desmjukem, majitelem farmy, jsme spěchali k jezeru Burgau
Mandju. Věděli jsme předem, že po letošním extrémně slabém období dešťů trpí kraj
absolutním nedostatkem vláhy. Z jezera zbývala jen asi 1/10 v nejhlubší části u hráze. Přesto
jsme zde našli bohatou avifaunu ibisů, kolpíků a kachen včetně jednoho dospělého čápa
černého. Odpočíval na mělčině a s příchodem noci, jak bylo pravidlem i vloni, odlétl na V,
kde měl své nocoviště. Další 3 jsme zahlédli hned první den při příjezdu, jak odlétají na V. To
bylo slibné. Spolu s informací, že dva dny před naším příjezdem tu bylo pozorováno 8 čápů se
tak naše situace nezdála vůbec beznadějnou.
Okamžitě jsme začali upravovat loňské tak úspěšné odchytové jezírko, které bylo nyní totálně
vyschlé a zarostlé. Vysekání vegetace provedli najatí zaměstnanci farmy, kteří pomohli i se
stavbou krytu. Voda se do rozpraskané půdy dna musela dopouštět několikrát denně, později
stačilo jen ráno a večer (nebo v noci pokud šel proud). Pravidelně jsme doplňovali ryby a
doufali, že po prvních volavkách budou návštěvy narůstat, a že se tu objeví i nějaký čáp.
Místo bylo pro tento případ plně připraveno k rychlé instalaci pasti. Kamilova ranní
pozorování však nenarůstala a mimo malé volavky a kormorána malého se sem nepodařilo
nalákat žádné velké ptáky. Zato jsme viděli smečku vlků u jezera i čerstvé stopy leoparda asi
70m od skrýše.
Jednání o povolení se protahují a tak s Girishem zajíždíme do Nagpuru za hlavním lesníkem
Maharashtry. Cesta autobusem 7 hodin tam a 6 hodin zpět byla velkou zkušeností. Získáváme
nějaký papír a ujištění, že povolení na celkem 5 čápů (počet vyplynul ze součtu z žádostí
Rahmaniho: z loňska jeden, letos tři a jeden znovu odchyt) bude v Bombaji!? Radši už se
neptám.
Hledali jsme v okolí Akoly na nádržích (vesměs značně vyschlých), ale i na místech lokací z
minulé zimy. Všude jen vyschlé "marigoty". Jak se později ukázalo právě touto dobou čápi
zmizeli a přesunuli se jinam. Nalezli jsme je (možná to byli jiní) až u velkého jezera asi 22 km
JZ (průměr asi 2 km) u města Kapshi.
Vysoký stav vody přilákal z dalekého okolí velký počet vodních ptáků. Počet husic,
lysek, ostralek a lžičáků lze odhadnout na několik tisíc. Bylo zde i 10 později 9 odpočívajících
adultních čápů černých. Dohledali jsme i místo odkud k jezeru přilétali. Byla to dlouhá
bahnitá část říčky (přesněji výtoku z jezera) nad malou hrází, asi 1 km "po proudu". S
množstvím rybek, volavek, ale i místních rybářů. Podle jejich odhadu místo vyschne do
několika dní. Ideální zahuštěná "polívčička" - klasické čapí místo ke krmení. Uvědomujeme
si, jak jsou taková místa efemérní.
Další den večer jsme část "upravili" (což ve skutečnosti znamená několik hodin v bahně po
kolena a rukama prohlubovat a stavět hrázky) a téměř do půlnoci instalovali past s kamerou.
Početné velké čapí stopy i nízký přelet jednoho čápa nad našimi hlavami v podvečer
(asi se chtěl krmit, ale past nebyla hotová) dávaly velkou naději do budoucího rána, ještě než
by přišli první rybáři se sítěmi (v tomto případě jemné plátno velikosti ubrusu, jeden zcela
slepý rybář umně prohmatával bahnité dno). Před svítáním do krytu a čekat. Vše bylo jak má
být: volavky stříbřité a indická squaka se perou o výhodné místo - a tím je právě zarybněná
louže se sklopkou. Přilétl i jeden čáp bělokrký, přelétla trojice ibisů indomalajských. Po
čápech černých však ani stopy. Před polednem už zase 3 odpočívají na protější straně jezera.
Museli tedy žrát někde jinde. Nevzdáváme naději. Přes den Darmaradz (náš nový pomocník ornitolog, který nahradil Girishe) hlídá past a vysvětluje rybařícím vesničanům. Další ráno
jsem opět ve skrýši. Opět neúspěšně. Zpestřením byl jen přeběh hulmanů na dosah ruky před
skrýší. Voda značně poklesla a tlak rybářů sílí...
Vzdáváme to, je právě nejvyšší čas jet na jih za naším čápem se stále aktivním vysílačem.
Snad tam budeme mít více štěstí.
Do blízkosti "jižní lokality" dojíždíme v podvečer a tak nocujeme v hotelu v
Ahmadpuru, asi 30 km daleko. Druhý den ráno nalézáme signál našeho čápa v řečišti řeky
Tiru nedaleko jedné vesnice. Všude je velké množství hlubokých a dlouhých tůní ve
štěrkovém dnu. Tady chytat nelze. Čáp odlétl na S. Nalézáme ho u velkého napůl vyschlého
jezera ve společnosti dalších čápů - celkem 10 dospělých ptáků (k tomu 24 ibisů
indomalajských, 3 ibisové černí, 8 kolpíků, volavky popelavé volavky bílá a další druhy).
Večer ptáci z mělčiny odlétají. U místního učitele v zemědělské škole objednáváme malé živé
ryby.
Nocujeme v Udgiru, asi 30 km daleko. Ráno vyrážíme časně, abychom se pokusili
najít konkrétní místo krmení v řece. (První problémy místní poteroristické paranoi - v noci ve
4 hodiny přišli z policie, ze jsem neúplně vyplnili povinné formuláře hlášení pobytu.)
Signál na včerejším místě nebyl. Sledujeme dál řeku. Asi 4 km dál nacházíme signál. V řece
jsou jámy po těžbě štěrku zaplněné čistou vodou s rybami. Na kraji je podlouhlá mělká louže
s kameny a trochou vegetace. Zde loví ryby s naším i několik dalších čápů černých a mnoho
volavek. Kontrolují štěrbiny pod kameny. Pozorujeme zprvu z dálky, ale asi v 10 hodin jsme
příliš blízko a ptáci odlétají. Sázíme na jednu kartu. Tady nebo nikdy.
Začínáme upravovat místo a stavě skrýš. Pak odjíždíme kamenitou cestou znovu k
jezeru, kde už odpočívá 9 čápů a jejich příbuzní v podobném počtu jako včera. Dostáváme
(kupujeme) objednané rybky, ale je jich málo. Plán je jasný: odpoledne a večer instalovat
past, vyrobit kryt (tentokrát hodně blízko bez kamery), přespat nedaleko v přírodě (Anand
nemá spacák!) a za tmy jít do krytu chytat. Je 17.12. a máme naději jen na odchyt jednoho.
Opravdu poslední šance by byla ještě zítra někde jinde. Snad v mokřinách nad jezerem, které
jsme si prohlédli včera, ale není jasné kde.
Zajíždíme autem po polích co nejdále k řece. I tak je to ještě asi 800 m pěšky.
Upravujeme chytací místo. Skrýš zmizela, je rozebrána! Rychle znova sehnat větve a postavit.
Do noci instalujeme při čelovkách past. Vesnice Tiruka je asi 1 km daleko, ale je na nás
údolím vidět. Potkáváme jen jednoho domorodce. Po instalaci stoupáme do svahu k autu. Má
vypuštěné všechny pneumatiky. Dříve než hledáme místo na spaní zaregistrujeme, že jsme
obkličováni ze všech stran domorodci, jejichž pokřik a baterky registrujeme na dálku. Sujit a
Anand naznačují, že jsme ve složité situaci. Svítíme a upozorňujeme na sebe. Jdou jim
naproti. Někteří jsou ozbrojeni. Je s nimi i místní policista z "Jabela". Vyjednávání je složité.
Postupně hlavy vychládají. Měli jsme se hlásit! Ráno nám prý pomohou s pneumatikami.
Nikdo nemá hustilku a tak je nutné je dovézt rikšou do "města".
Konečně jdeme spát na zemi vedle auta.
Za tmy vstávám a jdu se Sujitem dolu. Past je v pořádku, skrýš také. Pomalu bude
svítat. Stěží stíhám instalovat stativ a kameru. Proschlé listí hrozně šustí, takže minimalizuji
všechny pohyby. Strnu. Objevuje se signál našeho čápa. V zápětí vidím jednoho čápa bez
kroužku okolo sklopky, pak druhého. Výhled mám velmi omezený, jen úzkou škvírou na
sklopku. Další čápi mohou být okolo. Náš čáp je silně dominantní a vytlačuje toho prvního z
pozice pod sklopkou. Přestává běžet video. Došla baterka, ačkoliv hlásila 132 minut rezervy.
Využívám první ideální polohy čápa pod sklopku a spouštím. Funguje perfektně. Z blízka
vidím, že je to skutečně "náš" čáp s vysílačkou. Rozlet ostatních ptáků upozornil Sujita na
akci a za chvíli přichází ze své vzdálené skrýše. Vymotáváme a rozebíráme sklopku.
Mokří odnášíme vše k autu. Nastává instalace vysílače, proměření fotografování atd.
Mezitím se objevilo pár domorodců, těch co nás v noci oblíčili. Sledují naše počínání. Jsem
rád, že budou svědky vypuštění. Jako vždy, napětí až do konce. Poletí? Letěl, i když poněkud
přizemi. Samozřejmě uhnul všem připraveným fotografům a filmařům z našich řad. Podle
signálu sednul někde blízko, ale za čtvrt hodiny signál zmizel.
Začínáme řešit kola. Máme rezervu, a tak stačí odvézt najednou k nafouknutí 3 kola.
Hoši se jich chopili a kutálejí je do svahu. Za přibližně 2 hodiny jsou zpátky. Ukazuje se, že
musíme jet se starostou Tiruky na policejní stanici do Jalkotu a vysvětlovat. Velitel s
překrásně chlupatými okraji boltců naslouchá a rozumí. Pak ještě na další stanici v daleko
honosnějším paláci. Už nevím, co to bylo za velitele. I tam se daří. Odvážíme starostu do
vesnice a jedeme k jezeru. Náš nově osazený čáp tam je v pohodě.
Poslední zbývající šance k odchytu by znamenala instalovat ještě tento večer.
Prohlížíme dvě nejnadějnější místa, ale ani jedno nenese žádné doklady, že by tam čápi
chodili. Navíc předpokládaný nocleh u školy a večeře ve vesnici se zásahem zdejšího starosty
mění v nervózní rozhovor. Nabídnutá koupelna jsou dva kameny na náměstí a tekoucí voda z
kohoutku. Starosta nesouhlasí s naším pobytem. Jedeme proto (celkem rádi) do známého
hotelu v Ahmadpuru.
Na zpáteční cestě navštěvujeme ještě řeku pod přehradou, kde bylo vloni nejvíc lokací
a projíždíme poměrně zelenou krajinou až k jezeru Mogha, které bylo vloni jedním z
nejdůležitějších bodů. Na nejoblíbenějším místě dle lokací nacházíme na ostrůvku 6
odpočívajících kolpíků. Žádný čáp. Jen 2 plameňáci růžoví kdesi v dálce. Letos tu nejsou.
Snad za to mohou rybáři na loďkách, jiný stav hladiny či něco jiného. Když projíždíme zpět
vesnicí, tak silnici blokuje traktor. Po chvíli vidím, že za jeho zadními koly se skrávají lidé.
Patrně čekali střelbu…Při náladě která zavládla po útocích v Indii se člověk nediví, že jsou
všichni podezřívaví, a že třeba fotograf vykloněný s teleobjektivem z okénka jedoucího vozu
připomíná střelbu z gangsterského filmu.
Pokud se skutečně čápi sdružují k odpočinku do malých hejnek po asi 10 kusech na
nejpříhodnějších místech a široko daleko žádní jiní nejsou (cca min 20 km, jak v Akole tak
zde), tak jich v této části Indie nebude dohromady mnoho!
Dalším letošním poznatkem je absolutní dominance adultních ptáků. Z přibližně 20
pozorovaných ptáků se nepodařilo zahlédnout ani jedno letošní mládě.
Situace letos (i odlet adulta vloni) ukazuje, že by bylo výhodnější a jistější uskutečnit odchyt
v Indii asi o 14 dni drive.
PS Zajímavým zážitkem byl za poměrně dobrého počasí denní přelet Pákistánu a řeky Indus,
íránských hor, pouští podél jižní hranice Afghánistánu, nad Kyzylkumem, kaspickým
pobřežím a Volhou.