Ortopedická protetika číslo 16 - Federace ortopedických protetiků

Transkript

Ortopedická protetika číslo 16 - Federace ortopedických protetiků
ortopedická
protetika
ortopedická
16 protetika
Odborný časopis Federace ortopedických protetiku technických oboru
Odborné články
Informace
Nové výrobky
NO
VIN
KA!
Modulární kolenní kloub - polycentrický - s hydraulickým řízením švihové fáze
vyvinutý firmou Streifeneder
3A2000
- dynamický, všestranný, precizní
Maximální limit za žení do 150 kg
Pro ak vitu 3 až 4 (walky)
Flexe až do 145°
Proximální pyramida ve směrech A-P posunovatelná o 10mm
Lehké nadzvednu špičky chodidla ve švihové fázi díky polycentrické konstrukci k. kloubu
Plynulé nastavení hydraulického odporu v extenzi a flexi pomocí
dvoukomorového systému
Podpora v extenzi pomocí integrované pneuma cké jednotky
Jednoduché a jisté přepnu do volného chodu
(např. jízda na kole)
Různé možnos propojení v proximálu
(pyramida nebo závit M36 )
Snadný přechod do švihové fáze je zajištěn umístěním os v kloubu
Mechanické zajištění stojné fáze díky polycentrické konstrukci
(osa otáčení posunta dozadu)
Vysoký účinek hydraulické jednotky díky použitým pístům
u kterých nedochází k zahřá
Plynulý chod zaručen velice kvalitními jehličkovými ložisky
Příjemný komfort díky hydraulikou řízenému plynulému dorazu
v extenzi
Autoadap vní = sám se přizpůsobující rychlos chůze pacienta
Alterna vní chůze do schodů
Hezký futuris cký design
Ortho - Aktiv spol. s r. o., Husova 54, 538 54 Luže, tel. 469 671 430, mobil 602 159 998, [email protected],
Moosfeldstraße 10, D82275 Emmering, tel. +49 8141 6106-0, fax +49 8141 6106-50, www.streifeneder.de
Úvodník
Vážení kolegové,
Pomalu vstupujeme, do druhého desetiletí jedna-
studium ortotik – protetik v kombinované formě, to
dvacátého století a je to až k neuvěření, že to je
je takzvaně dálkové.
čtyřicet let po začátku normalizace a dvacet let od
Mezi neúspěchy lze snad zařadit pouze raut v hote-
konce té prvé a začátku současné. Náš obor se řítí
lu Babylon, který je dodnes v řešení a není to snad
kupředu, nedbaje ekonomických krizí, sociálních či
to nejhorší, co nás mohlo potkat. Dále se mi zdá
nesociálních vlád a dalších vnějších vlivů. Zůstává
a třeba soudím pouze podle sebe, že nám prote-
nadále bez povšimnutí, někdy je to dobře a jindy
tická obec trochu stárne, i když se někteří naši ko-
zase trocha pozornosti by neškodila. Už jsem si
legové stále snaží o přísun dalších adeptů tohoto
všichni zvykli , že rozhodně nedostaneme medaili
povolání, přesto jsou mladí kolegové vidět pouze
za hrdinství, ani řád práce ale nám stačí to jedno-
ojediněle. Přesto jsou mezi námi a doufám, že bu-
duché „děkuji“, které je občas přeci jenom slyšet.
dou mít zájem pokračovat ve společné práci. Mu-
To že se uzavírá desetiletí mne vede trochu k bi-
sím konstatovat, že při porovnání s ostatními obory
lancování. Ne proto, že je potřeba zdůrazňovat
tvoří FOPTO nejkompaktnější celek s jednotnou linií,
věci minulé, ale byla by škoda na ně zapomenout.
kterou se nám díky tomu daří prosazovat. Pokud
Došlo bezesporu k průlomu v oblasti technologie,
nedovolíme nějaké narušení zpravidla opírající se
kdy systémy které se objevily v osmdesátých letech
o prosazení osobních zájmů či osobních selhání ně-
minulého století dokonale zdomácněly a staly se zá-
kolika jednotlivců máme velkou šanci si svůj obor
kladem současné protetiky. Z technologických po-
udržet.
stupů se neustále vytrácí rukodělná řemeslná práce, někdy je to pro dobro výrobku, jindy však prosté
zjednodušování si práce není vždy na místě. Zdá se,
že se dostáváme opět do doby prefabrikátů, které
Ruda Pulpán
jsou však daleko modernější a jejich účinek se nedá
předseda výboru FOPTO
s dřívějšími srovnávat. O to více si vážím těch, kteří jsou schopni svou prací těmto dílům konkurovat
a nejsou na jejich používání odkázaní.
Opakovat se o průlomu v legislativě, který vytvořil
lávání je asi zbytečné, protože ten kdo tento princip
nepochopil dodnes, ho již pravděpodobně nepochopí. Upozorňuji pouze, že od konce roku končí přechodné období, kdy bylo možné provozovat ortopedickou protetiku na živnostenský list. Stáváme se
tímto plnohodnotnými zdravotnickými pracovníky
a dnes již není jiné cesty. Povzbudivé je, že se snad
podaří od příštího roku otevřít na pražské fakultě
Úvodník
nový vzdělávací model, seslal nám celoživotní vzdě-
Obsah časopisu
Ortopedická protetika číslo 16
ORTOPEDICKÁ PROTETIKA
- časopis
Časopis ortopedická protetika je oficiální odborný
časopis federace ortopedických protetiků (FOPTO).
Časopis se vydává jednou
za rok, příspěvky se uzavírají
vždy v určený datum a jeho
distribuce je vždy na termín
členské schůze FOPTO.
ISSN 1212-6705
1
REDAKČNÍ RADA
Šéfredaktor: Tomáš Sýkora
Členové redakční rady:
Ing. Pavel Černý, Zbyšek
Malík, MUDr. Jiří Hrabák,
Ing. Miroslav Bokyš
ODBORNÁ POMOC
Doc. MUDr. Ivan Hadraba, CSc
ADRESA REDAKCE
Protetika Plzeň
Časopis
Ortopedická Protetika
Bolevecká 38
301 00 Plzeň
mail: [email protected]
(do předmětu uvést - časopis)
PRO AUTORY A INZERENTY
Příspěvky do časopisu posílejte na adresu redakce.
Uzávěrka příspěvků do časopisu Ortopedická protetika č. 16 byla 18. 9. 2009.
Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu
redakce s poznámkou časopis.
Za původnost a obsahovou
správnost ručí autor. Redakce si vyhrazuje právo upravit
příspěvky pro zajištění jednotného grafického vzhledu.
Distribuce časopisu podléhá rozhodnutí a schválení
redakční rady. Šíření a používání příspěvků, jakož i jejich
součástí, je možné pouze se
souhlasem redakce.
3
·
Zhotovení indidualních ortéz metodou OKMTomáš Rada
Petr Mottl
4
·
Milwaukee ortéza
Jana Vlčková
Janusz Wernio
MUDr. Milan Filipovi, PhD
6
·
Emoční inteligence a práce s klienty v ortotice - protetice
PhDr.Mgr.Václav Vlček,CSc.
7
·
Lůžka ortoprotéz při vrozených délkových chybách DK
Ing. Marek Bachura
Vladan Princ,Jindřich Svoboda
10
·
Ortopedické vložky s pevným stabilizačním segmentem
Ing. Milan Borský
14
·
Proč je v našich zemích malý zájem o tahové protézy?
Doc. MUDr. Ivan Hadraba, CSc.
20
·
Protetické vybavení aktivního pacienta
Aleš Miklica
ing. Dvořák Karel
MUDr. Kallus Josef
ing. Rosický Jiří, Csc.
Informace :
24
25
26
28
ortopedická
16 protetika
·
Fopto Cup 2009
·
Ortotika pro lidi s ochrnutím
·
Elektromagnetické systémy kolenních kloubů
·
Systém kyčelního kloubu Helix
Nové výrobky
30
2
Rudolf Pulpán
Odborné články:
VYDAVATEL
Federace
ortopedických
protetiků (FOPTO)
Úvodní slovo předsedy FOPTO
·
Nové výrobky
Odborné články
Zhotovování individuálních
ortéz metodou OKM
Tomáš Rada, Petr Mottl, Ortotika, s.r.o., V úvalu 84, 150 06 Praha 5
Praktický obor ortotika nabízí různá
řešení případů postižení pohybového aparátu. K tomu, aby ortopedický
technik specialista dokázal za spolupráce s ošetřujícím lékařem co nejúčinněji korigovat pacientův patologický stav nasazením vhodné pomůcky,
je třeba jak dobrých teoretických znalostí v oboru ortotika, tak orientace
v problematice používaných materiálů. Vývoj nových typů materiálu a jejich
vzájemná kombinace usnadňuje práci
technika a zkracuje dobu potřebnou
k výrobě ortéz. To ocení zejména
pacienti zotavující se po operacích
a traumatech. Brzké nasazení ortézy
u výše zmíněných stavů zásadně ovlivňuje následnou rekonvalescenci.
Obr. č. 1. Ortéza pro fixaci zápěstí,
zhotovení technologií OKM.
Právě pro tyto případy vyvinula španělská firma OKM systém, který se
dostal na český trh letos, obr. 1. Vznikl jako produkt při spolupráci ortopedických techniků, odborníků v péči
o pohybový aparát a specialistů zabývajících se vývojem materiálu. Cílem
této mezioborové spolupráce byl vývoj nových produktů s uplatněním na
poli imobilizace pacientů tak, aby nabízely maximální kvalitu a přizpůsobily
se potřebám pacienta.
Mezi výhody ortéz firmy OKM počítáme hlavně rychlou a poměrně jednoduchou aplikaci, přesné napolohování
požadovaného postavení a snadné
sledování průběhu léčby (což umožňuje rozepínání ortézy zipem). Povrch
ortézy je pokryt 100% bavlnou a je
omyvatelný. Ortéza dovoluje pacientům dodržování každodenních hygienických návyků. K dalším kladům
ortézy vyrobené podle OKM systému
patří její nízká hmotnost, diskrétní
vzhled a maximální anatomická přizpůsobivost. Ortézování touto technologií nabízí různé modifikace, a to od
hlavokrční fixace typu Minervy, přes
výrobu končetinových fixačních ortéz,
po aplikaci trupových bivalvovaných
korzetů.
Pro aplikaci těchto pomůcek je samozřejmostí sejmutí měrných podkladů,
a to individuálně dle zvolené ortézy.
Po vybrání konkrétní velikosti ortézy,
obr. 2, vyznačujeme obyčejnou tužkou
ořezovou linku, zakrýváme vyčnívající
(vystupující) kosti ochranným plstěným polštářkem a poté zakrýváme
zasažitelné části těla ochranným návlekem (Achilon). Do ortézy, která je
ušita tak, aby se do ní dala vlít polyuretanová pěna, obr. 3, se vlije příslušné množství a speciálním válečkem
se rovnoměrně rozprostře po celé její
ploše, obr. 4. Po 2 minutách válečkování umisujeme ortézu na pacienta
a napolohováním zajistíme vhodné
postavení, obr. 5. Další 2 – 3 minuty
táhneme za oba konce ortézy, aby se
zamezilo vzniku vnitřních záhybů. Po
dalších 5 – 7 minutách upravujeme
délku, a to podle vyznačené ořezové
linky. Nakonec ortézu vracíme zpět
na pacienta a necháme tuhnout asi
20 minut. Po 20 minutách je ortéza
připravena k používání.
Jak již bylo v úvodu zmíněno, jsou
ortézy vyrobené podle technologie
firmy OKM velmi vhodné při léčení
pooperačních a posttraumatických
stavů, ale v žádném případě nenahrazují individuálně vyráběné plastové pomůcky vyrobené dle sádrového
otisku. OKM ortézy se velice dobře
hodí namísto fixací z klasické nebo
i tzv. „lehké sádry“, protože přináší
mnohem větší komfort jak z hlediska
samotné aplikace, tak z hlediska estetiky a pohodlí. Běžně zhotovované
plastové ortézy se ve srovnání s popisovaným systémem vyznačují větší
životností, tuhostí i dlouhodobou tvarovou stálostí a můžeme je v průběhu
terapie do určité míry docela snadno
upravovat a modifikovat, což u ortéz
OKM lze jen minimálně. Ortézy OKM
v porovnání s plastovými ortézami
ztrácejí dříve některé své vlastnosti,
což vyplývá například z textilního povrchového materiálu, který nemůže mít
dlouhodobou životnost.
Závěrem bychom rádi podotkli, že cílem tohoto článku není vyzdvihování
jedné či druhé metody výroby ortéz, ale
seznámení široké odborné veřejnosti
s dalšími možnými technologiemi.
Obr. č. 2: Bavlněný polotovar
před aplikací
Obr. č. 3: Otvor pro vlití PU pěny.
Obr. č. 4: Válečkování –
rovnoměrné rozprostření PU pěny
Obr. č. 5: Polohování
ortopedická
16 protetika
3
Odborné články
Milwaukee ortéza při korekci hrudní
hyperkyfózy a riziko vzniku krční kyfózy
Jana VLČKOVÁ, Janusz WERNIO, Wernio spol. s.r.o., Brno
MUDr. Milan FILIPOVIČ, PhD., Ortopedická klinika FN Brno - Bohunice
Souhrn
Pozorování kyfotizace krční lorózy u pacientů s hrudní hyperkyfózou v průběhu
léčby Milwaukee ortézou.
1. Úvod
Modifikovanou Milwaukee ortézu užíváme k léčbě hrudní hyperkyfózy s výhodou pro nutnost aktivní spoluúčasti pacienta v průběhu léčby k odtahování se
od hrdelní peloty (viz. článek „Upravená
Milwaukee ortéza pro korekci hrudní
hyperkyfózy“ v Ortopedické protetice
č. 10, ročník 6/2004). Nuceně tak
zapojíme do spolupráce i pacienty, od
kterých bychom jinak cvičení jako nedílnou součást této léčby mohli očekávat
jen stěží.
Opakovaně ovšem v průběhu léčby pozorujeme postupnou kyfotizaci původně před nasazením ortézy fyziologické
krční lordózy. Tento jev u TLS ortéz
nevidíme, i když změny krční lordózy
související zřejmě se změnou sagitální
balance páteře při léčbě ortézou jsou
vyjádřeny v různé míře prakticky vždy.
2. Průběh léčby Milwaukee ortézou
Jako příklad uvádíme dokumentaci
15-letého pacienta, kterému byl pro
tuhost hrudní hyperkyfózy s hodnotou
60° dle Cobba nejdříve naložen sádrový reklinační korzet na čtyři měsíce
(obr. 1). V něm bylo dosaženo korekce
deformity na méně než 30°, která pak
byla dále držena pomocí Milwaukee
ortézy. I na detailním snímku v sádro-
Obr. č. 1
Obr. č. 2
vém korzetu vidíme stále fyziologické
lordotické prohnutí C páteře (obr. 2).
S nasazením Milwaukee ortézy pak již
můžeme pozorovat kyfotický zvrat dolní
krční páteře (obr. 3 - 5). Toto postave-
4
ortopedická
16 protetika
ní pak přetrvává i půl roku po odložení
ortézy (obr. 6). Docílili jsme tedy korekci hrudní kyfózy do fyziologického rozmezí 20°- 40° dle Cobba, ale za cenu
vzniku dolní krční kyfózy.
Vlach, O.: Léčení deformit páteře. Avicenum, zdravotnické nakladatelství,
Praha 1986
3. Průběh léčby nízkou tříbodovou
ortézou
U jiného pacienta s dolní hrudní resp.
thorakolumbální kyfózou jsme ke korekci deformity mohli použít nízkou
tříbodovou ortézu a vznik zmiňované
kyfózy krční páteře jsme nezaznamenali (obr. 7, 8).
4. Diskuze
Použití Milwaukee ortézy se zejména
pro nutnost aktivní spoluúčasti pacienta jeví v léčbě hrudní hyperkyfózy velmi
výhodnou. Její pomocí dosáhneme trvalé korekce deformity hrudní páteře.
Často ovšem tato léčba nese s sebou
riziko vzniku kyfózy na původně fyziologickém terénu krční lordózy. A už je
příčinou vzniku této nové deformity
ohýbání krční páteře přes hrdelní pelotu při předklonu hlavy (při čtení či psaní) nebo aktivní odtahování se od peloty
s nucenou flexí hlavy (bránící záklonu),
výsledek je stejný. Zamezíme do budoucna vzniku bolestí hrudní páteře
u pacienta léčeného pro thorakální
hyperkyfózu, ale dáváme možnost vzniku obtížím pocházejícím z cervikálního
resp. cervikothorakálního úseku páteře, a již v podobě dorsalgií nebo častěji
CB či CC syndromů.
Obr. č. 3
Obr. č. 4
Obr. č. 5
Obr. č. 6
Obr. č. 7
Obr. č. 8
5. Závěr
Způsob léčby každé hrudní hyperkyfózy volíme s ohledem na konkrétního
pacienta a musíme-li sáhnout po korzetoterapii, vybíráme ortézu individuálně s ohledem na daný typ deformity.
V případě vzniku uvedené kyfózy krční
páteře nese další používání Milwaukee
ortézy riziko fixace nově vzniklé deformity a změna typu ortézy je (dle možnosti) vhodná.
6. Literatura
Blount, W.P., Moe, J.H.: The Milwaukee brace. Williams and Wilkins Co.,
Baltimore 1973
Odborné články
Emoční inteligence a práce s klienty
v ortotice-protetice
PhDr. Mgr. Václav Vlček, CSc.
(Autor je zástupce ředitelky SZŠ, která jako jediná v České republice poskytuje střední odborné vzdělání s maturitou v oboru
ortopedické protetiky)
V tomto článku se budeme věnovat
emoční inteligenci, případně emočnímu
kvocientu. Pokusím se ve stručnosti
upozornit na to, jak nový psychologický
fenomén může být v práci ortotiky - protetiky přínosem. Pro ty z vás, kteří jsou
v problematice již orientováni, bych rád
zdůraznil, že budeme hovořit o tomto
fenoménu z hlediska psychologie, nikoliv z hlediska léčitelství.
V Čechách se stalo totiž v posledních
15 letech obvyklým jevem – dodal bych
bohužel – že každý, by jen trochu zajímavý nový poznatek z oblasti vědy
o člověku, je hbitě uchopen podnikateli
z oblasti léčitelství, či tzv. alternativních
metod, a jsou z něho preparovány postupy, de facto vytrhávány ze souvislostí,
které svojí novostí zaujmou a následně
pak ale slouží k manipulaci posluchačů. Zde by se jednalo o zvláš zavržený
způsob léčitelství, nebo se netýká jen
našeho těla, nýbrž naší mysli, zejména
citů, či chcete-li emocí. Za svoji osobu
bych dodal, že tato manipulační odrůda
léčitelství v oblasti psychiky je nejnebezpečnější a morálně nepřijatelná.
Tak tedy – o tomto pochybném fenoménu hovořit nebudeme. Rád bych vás
však informoval o emoční inteligenci
tak, jak ji vnímají psychologové, zejména
kliničtí psychologové, takřka ve všech
kulturních částech světa. A také, jaký
význam má a může mít pro ortotickoprotetická pracoviště pro práci s klienty. Asi bude nejvhodnější uvést na
počátku vymezení emoční inteligence;
tedy, co to vlastně je.
PhDr. Daniel Goleman - americký vědecký pracovník v oboru emoční inteligence a tak trochu průkopník tohoto
oboru, napsal:
„Na základě dlouholetého výzkumu
jsem přišel na to, že ani odbornost,
ani školením naučené vědomosti,
nejsou zdaleka tím nejdůležitějším
pro úspěch v práci a v životě. Z tisíců
testů, které jsem provedl jak na studentech, tak na špičkových manažerech vyplývá, že to, co nám pomáhá
vzhůru, je celá řada obecně lidských
vlastností a schopností, které nazývám emoční inteligencí“.
Znamená to vlastně mít cit pro vlastní
6
ortopedická
16 protetika
emoce se schopností jejich správného
hodnocení a tak pro regulování vlastního chování a chování k druhým lidem.
A snad bych měl dodat, že zralý člověk
by měl mít své IQ a EQ v rovnováze.
Většina z nás ví, nebo jen tuší, co to
je inteligenční kvocient. Rád bych zde
ale opravil starou pověru – IQ neměří inteligenci, jak se lidově říká, nýbrž
poměrovou míru inteligence, což znamená, že inteligence se vyjadřuje jako
poměr mentálního věku k věku chronologickému.
Čili budu-li mít například mentální
schopnosti na 30 let a skutečný věk
budu mít 20 let, pak 30 : 20 x 100 =
150 IQ. Toto zkonstruované číslo však
vyjadřuje stupeň mentálních schopností vzhledem k věku, nic víc. Zdůrazňuji
schopností. Ony testy schopností se
nám tak trochu tlučou s mírou výkonu. Mohu být tedy mentálně schopen
cosi objevného vymyslet, ale moje malá
míra výkonu tuto schopnost devalvuje.
A to nemluvím o skutečnosti, že uváděný příklad by jen těžko fungoval na
mých více než šedesát let, kdy bych
pro uvažovaných 150 IQ měl mít mentální schopnosti na úrovni 90 let. Ale
my přece víme, že od určitého fyzického věku tyto schopnosti klesají a tak by
šedesátník na papíře nemohl být inteligenčně změřitelný. Věda si vypomohla
tzv. Richardsonovou transformační
křivkou, která matematicky aproximuje tyto inteligenční křivky s ohledem na
věk, i když ne zcela přesně.
Dost vědy. Úmyslně jsem tyto okolnosti
uvedl pro pochopení složitosti fenoménu IQ, starého 90 let, a stále - řekl
bych - neuzavřeného. Právě při hledání
přesnějších a výstižnějších kritérií IQ byl
objeven fenomén emoční inteligence
a aby toho nebylo málo, klube se na
svět třetí bratříček v analýze lidských
schopností, tzv. sociální kvocient, tedy
SQ. Držme se však dále již jen našeho
zájmu, a to je přínos EQ do práce s klienty ve zdravotnictví obecně.
Některými publikacemi na toto téma
obchází občas cynický nesmysl, jak že
mohou být emoce, jako vysoké city, inteligentní. Přehlédli, že otec zakladatelů
moderní americké psychologie Thorn-
dike definoval, že každá inteligence je
finálně schopnost porozumět druhým
lidem a na základě porozumění jednat
moudře v mezilidských vztazích. Toto
vymezení se vztahuje na inteligenční,
sociální i emoční kvocient, i když vždy
v jiném úhlu působení na člověka.
Goleman při vymezování povahy EQ
vycházel z uznávané Gardnerovy typologie personální inteligence a zdůvodnil 5
hlavních působení emoční inteligence,
jako podmínky úspěšnosti práce s klientem:
znalost vlastních emocí, čili
citově rozumět sám sobě;
zvládání vlastních emocí, čili
sebeovládání;
schopnost sám sebe motivovat (k čemukoliv);
vnímavost k emocím jiných
lidí, čili empatie;
úroveň mezilidských vztahů,
čili společenská obratnost.
Nás v tuto chvíli nejvíce bude zajímat
čtvrtý okruh, čili vnímavost k emocím
jiných lidí. Ne snad z hlediska humanity ve zdravotnictví, nýbrž z hlediska
jednoho jevu, který je znám již dlouho,
ale jehož význam vynikne nejvíce ve
spojení s emoční inteligencí. Mám na
mysli přenos, nebo moderněji - emoční
nakažlivost.
Obecně vzato víme všichni, že choroby
jsou nakažlivé. Známe – aspoň přibližně – co nám nežádoucí mikrobi, či viry
mohou způsobit. Méně je již známo, že
jsou dále tzv. nakažlivé nejen psychické
choroby, ale i tzv. subnormální psychické stavy. U nich existuje možnost negativního přenosu na jedince, který je
psychicky nestabilní; proces subnormality se rozvíjí a dostává se do podoby
tzv. prodromálního stádia budoucího
psychického onemocnění.
A nyní jádro informace - Golemanův přínos spočívá mimo jiné v tom, že objevil
schopnost emoční nakažlivosti, a již
pozitivní, či negativní. Naše city vysokého druhu, čili emoce, jsou přenositelné
Odborné články
na naše klienty a na další jedince, a již
v dobrém, či ve zlém. A pozor – jsou
přenosné, lidově řečeno „nakažlivé“
i když jsou dobře skrývány.
Zde je třeba vzít na vědomí závažnou
informaci – opět z Golemanova výzkumu: Být ve svém nitru emotivně
negativní a na tvář i nasazovat masku emočně pozitivní, je z hlediska naší
práce k ničemu, sledujeme-li efekt na
našem klientovi. Ona se totiž ta emoční inteligence vnímá nejen smysly, ale
i komplexem schopností inteligencí
ostatních (= tedy inteligencí obecnou
a zdá se, že i inteligencí sociální), navíc
ještě tzv. empatií, čili vnímavostí podprahových vjemů.
Má-li tedy emoční inteligence pozitivně působit, např. zklidňujícím dojmem,
pak musí být příslušný pozitivní EQ
ukotven v nás. Hra na pozitivní úsměv
při přenosu emocí prostě nefunguje.
Předstírat vyšší míru EQ prostě nelze. Podprahově si klient totiž nebude
umět vysvětlit, co se mu na vás nezdá.
Ale bude oním příslovečným šestým
smyslem podprahově pociovat, že
něco s námi není v pořádku. Bude
pociovat rozpor mezi vaším pozitivním zevnějškem a negativním nitrem.
Naše snaha pak o splavnou komunikativní úroveň, s cílem navodit pohodu
v práci s klientem, následně většinou
neskončí úspěchem.
Závěrem bych rád zdůraznil, že nelze
uvažovat, který ze tří druhů inteligencí
je cennější. Zda inteligence obecná,
emoční či sociální. Většinou se závěry
výzkumů shodují v tom, že pro kvalitu
mezilidských vztahů a empatického vnímání je zapotřebí určité rovnováhy mezi
všemi třemi těmito faktory. Současně
je však konstatováno, že pro úspěšnou
práci s člověkem v určitém sociálním,
či zdravotním oslabení, je silný EQ nezbytnou podmínkou.
Shrnuto - pokud bychom zde uvažovali
pro naši práci klienty ve zdravotnictví,
pak musíme říci, že sociální kvocient,
jako míra odpovídající společenské vnímavosti k pacientovi je nutnou podmínkou práce a že inteligenční kvocient je
dále předpokladem naší kvality odborné činnosti s klientem.
Avšak jedním dechem musíme dodat,
že emoční kvocient je ta složka v naší
činnosti, která nám umožňuje empatické pochopení našeho klienta s cílem
vést ho po naší cestě pomoci bez jeho
obav, s citovým vzájemným pochopením pro zdárný výsledek naší činnosti.
Ono totiž – v péči o člověka - není důležité JEN to, co lze nazvat splněný úkol.
Z hlediska psychiky klienta je stejně tak
cenné, JAK toho bylo dosaženo, jakou
cestou a za jakých mezilidských vztahů.
Pokud budete mít zájem o bližší poznání problematiky EQ, doporučuji nejlépe
pro začátek dvě Golemanovy publikace
Emoční inteligence a Práce s emoční
inteligencí.
Pokud však budete hledat zdroje na
internetu, bute prosím velice uvážliví,
nebo internetové stránky jsou zapleveleny množstvím účelových článků
nejrůznějších autorů, kterým až tak
příliš o vaše pochopení poměrně jednoduchých principů a přínosů v chápání
emoční inteligence ani nejde, jako spíše
o názorovou manipulaci, a to přes vaše
emoce.
To však již s aplikovanou psychologií
příliš nesouvisí; rovněž od etiky je to většinou daleko.
Lôžka ortoprotéz pri vrodených
dľžkových chybách dolných končatín
Marek Bachura, Vladan Princ, Jindřich Svoboda
Pojem „ortoprotézy“ zaviedol E. Marquardt ako náhradu pojmu uvádzaných v nových nomeklatúrach vrodených chýb „Ektromelie - Prothesen“.
Toto nové pomenovanie trafilo svojím
obsahom do čierneho. Ortopretézy
sú kombináciou ortéz a protéz. Ortopedicko - technické vybavenie postupuje podĺa základných princípov
protetiky, bez toho, aby sa pozdžna
vrodená chyba musela najprv operačne zmeni na „normálny“ amputovaný pahý. Snahou ortopedických
technikov je doplni chýbajúcu čas
tela a zaisti aspoň nejakú mobilitu
postihnutého. Aj napriek tomu že
sú vrodené vady vemi komplikované pre technické riešenie a takmer
každý prípad je unikát, snažili sme sa
vytvori určitý systém.
Amputácia by úlohu ortopedického technika podstatne uahčila, ale
neuahčila by ju možno pacientovi.
Obr. 1
Pacienti
s vrodeným
defektom
Predovšetkým nesmieme pacientovi vzia ešte viac, ako mu už príroda
vzala, a ak sa to dá vykona ináč a aj
lepšie.
Pomocou operačných opatrení je
možné odstráni zlé postavenie osí
a je možné vyrovna aj džkové rozdiely
do určitého stupňa. Najlepšie výsledky
je možné dosiahnu tam, kde sú operačné a protetické opatrenia spolu
prekonzultované a navzájom zakomponované do liečebného procesu.
Funkcia ortoprotézy spočíva v čo najlepšom nahradení tak formy ako aj
funkcie chybne vyvinutej končatiny.
Vemi dôležité je pozna systém deortopedická
16 protetika
7
Odborné články
lenia týchto postihnutí. V ortopédii
sa najčastejšie používa delenie poda
Aitkena (1969), ktoré vychádza
z RTG nálezu. Tento systém rozdeuje
vady iba do štyroch skupín čo nám
pripadalo nie príliš podrobné. Pri delení poda Aitkena pripadá do každej
skupiny niekoko druhov protetického
riešenia. Preto sme sa po preštudovaní alších známych systematík ako
Anstutz (1969), Hamanishi (1980)
Fixsen a Lloyd - Roberts (1974),
Gillespie (1983,1998) priklonili k deleniu poda Pallase(1983), ktoré delí
do vzostupnej rady od I. do IX. Na
jeho základe sme sa snažili priradi
ku každému stupni možnosti riešenia
ako invazívneho tak aj predovšetkým
protetického a to hlavne u najzávažnejších postihnutí.
Pri vrodených chybách kde sa jedná
len o malé skraty do niekoko centimetrov (Pappas IX, VIII,) je možné
konzervatívne rieši za pomoci zvýšenia obuvy prípadne použítím špeciálnej ortopedickej obuvi. Tak isto
je možné indikova operačnú liečbu
– prolongačnú terapiu.
Pri skráteniach kde postihnutá končatina končí na úrovni predkolenia druhej nepostihnutej končatiny (Pappas
VII, VI) je možné rieši konzervatívne
výrobou ortoprotézy. Tu je moderná
protetika v polohe, kde sa aj nezvyklé tvarovo deformované a zbytočné
vyvinuté vrodené chyby integrujú do
funkčného pohybového aparátu a to
s vynikajúcim alebo akceptovateným
kozmetickým výsledkom. Je vemi náročné indikova vhodnos operačného
zákroku, pretože je potrebné bra do
úvahy viacero faktorov.
V procese rastu je možno dokonca
vhodne zvolenou statickou pomôckou vyrovna chybný smer osí. Okrem
toho stimuluje mechanické zaaženie
aj rast do džky.
Vhodné je použitie predkolennej - krátkej protézy oproti tradičnej doteraz
Obr. 4 - Proximálny pohad na lôžko
často používanej protéze s horným
uchytením „Krátka - ortoprotéza“ je
oproti vybaveniu protézou s horným
uchytením omnoho kvalitnejšia. Horné uchytenie je nevyhnutný iba pri
aplázii tíbie kvôli nestabilite kolenného kbu.
Obr. 3 - Pacienti s krátkym femurom
Toto nie je potrebné pri aplázii fibuly.
Akonáhle sú takéto „kýpe“ vybavené
plno kontaktným lôžkom a môžu znáša konečné zaaženie, dokážu vyvinú
aj dysplastické kolenné kĺby a atrofované svalstvo nečakané možnosti.
Nevzniká žiadny dôvod, aby sme zo
strachu pred neskoršími problémami
vybavili koleno ešte pridaním horného
uchopenia.
Longitudinálne vrodené chyby máju
vždy tú výhodu, že majú zachované
chodidlo a tým aj schopnos konečného zaaženia. A tým môže chodidlo
bez zábran rozvíja svoje senzorické
schopnosti. To môže by anatomicky
a funkčne úplné normálne vyvinuté,
ale môže vykazova vrodené chyby
alebo chybné postavenie.
Pätu je potrebné uloži čo najviac horizontálne, naproti tomu, predná čas
chodidla by sa mala nachádza v maximálnej plantar flexii.
V lôžku ortoprotézy sa svalstvo musí
jednoducho rozloži a nesmie by odsúdené k atrofii. Je potrebné dosiahnú, aby sa kýpe zapájal do aktívnej
práce, vaka čomu sa stratí aj často opakujúce sa podchladenie nohy.
Výkonnostné schopnosti postihnutej
končatiny majú aj napriek tomu dané
hranice. Preto je potrebné udrža čo
najmenšiu váhu ortoprotézy.
Ortoprotéza by sa mala da jednoducho navliec a vyzliec, bez cudzej pomoci, dokonca aj pri vrodených chybách horných končatín. Ak sa to dá,
možne je vzda sa opaskov a klipsní.
Tieto vysoko postavené ciele je mož-
Obr. 2
Niektorá typy
predkolenných
ortoprotéz
8
ortopedická
16 protetika
Odborné články
né dosiahnu pomocou techniky
mäkkého vnútorného lôžka. Bu sa
môže vytvarova do kónickej alebo
cylindrickej formy, ktorá sa potom dá
ako zásuvka zavies do vonkajšieho
nosného lôžka ortoprotézy, alebo ak
to tvar končatiny dovolí vhodne skombinova vnútorné mäkké lôžko s optimálne rozloženými otvormi v nosnom
tvrdom lôžku tak aby sa zabezpečilo
nazúvanie pomôcky ale aj pevnos
a flexibilita lôžka.
Dôkladná hygiena kýpa a ortézy ako
aj ponožky z hydrofilného materiálu
sú bezpodmienečne nevyhnutné, aby
sa predišlo kožným chorobám.
Pätu je potrebné uloži čo najviac
Využitie päty, ako jediného oporné
miesto sa nám javí ako nie celkom
optimálne. Pätnú kos využívame len
zhruba z dvadsa percent. Prílišné
prenášanie záaže cez pätu spôsobuje posun po panve, pretože nie je
vyvinutý bedrový kb. Tento posun
(teleskopický pohyb) potom pri chôdzi vyvoláva masívne naklápanie do
strán. Ako najlepšia možnos odporúčam maximálne využitie nasadacieho
venca. Vždy sa snažíme zachova čo
najširší prstenec. Pri skúške skušobného lôžka postupne uvoňujeme
otvor pre priechod chodidla, tak aby
nasadací veniec ostal čo najširší
a pritom nebránil pohodlnému obutiu
a)
b)
Obr. 5 Čelný pohad na lôžka
a) nové vybavenia, maximálna šírka nasedacieho prstenca,
b) pôvodné vybavenie
horizontálne, naproti tomu, predná
čas chodidla by sa mala nachádza v
maximálnej plantarnej flexii. Pri skráteniach kde postihnutá končatina
končí na úrovni proximálneho konca
predkolenia, kolena alebo distálnej
čast stehna (Pappas V-I) je nutné
vždy rieši konzervatívne ortoprotézou s lôžkom kde sa maximálny dôraz
kládie na dôsledné objatie sedacej
kosti (obr. 4a), pretože je to spravidla
jediná nezmenená čas skeletu na postihnutej strane.
Doporučujeme dôkladné preštudovanie RTG snímku a vyšetrenie
postihnutej končatiny pred snímaním sadrového negatívu. K prenosu
zaaženia v stojnej fázy však nie je
možné využi celú plochu končatiny,
pretože je vždy nutné určité partie
otvori, aby sme uahčili nazúvanie
pomôcky.
pomôcky (obr. 5)
Pri objatí sedacej kosti a maximálnej
šírke venca umožníme pacientovi dobré riadenie pomôcky a zároveň zväčšujeme plochu pre prenos zaaženia
a riadenie pomôcky. Aj napriek tomu
sa nám ale nepodarilo celkom odstráni výkyv pri chôdzi. Tento problém je
však patrne spôsobený nevyvinutým
trochanterom čo znamená chýbajúci
úpon gluteus medius a neschopnos
pacienta udržova horizontálnu polohu panvy.
Uchytenie pomôcky na postihnutej
končatine ešte zaisujeme tvarovým
zachytením, spravidla nad členkami a
pätnú kos, ktorá nám vystupuje pri
špičkovom postavení chodidla.
Ďalšou z možností riešenia hlavne pri
určitom type postihnutia (Pappas II)
je Otočná plastika poda Borggrevevan Nes-Winkelmann.
Obr. 6 Pacient s rotačnou
plastikou
Otočná plastika ponúka alternatívu
pre vysoké stehenné amputácie alebo dokonca k bedrovej artikulácii,
ale aj k spätnej plastike poda Sauerbruch.
Pri operácií sa intaktné predkolenie spolu s chodidlom otočí o 180°
a zafixuje sa na proximálnom femure. Priehlavkový kĺb sa tým stane
kolenom. Funkčné výhody prevyšujú
nevšedný výzor. Pacient sa necíti by
amputovaný, keže tak ako senzorické aj motorické nervy ostanú zachované. Pacient má cez nohu lepší pocit
s podlahou. Protéza sa skôr cíti ako
vysoká topánka. Nevznikajú žiadne
fantómové bolesti. Ale predovšetkým pacient môže so svojím novým
kolenom hýba. S protézou je možné
dosiahnu nenápadnú a viac efektívnu
chôdzu.
Aj na týchto príkladoch je vidie, že sa
dané postihnutie dá vemi uspokojivo rieši aj napriek tomu že vrodené
vady pohybového aparátu sú často
krát náročné na protetické riešenie. Sú to ojedinelé prípady a pritom
vždy rôznorodé. Niekedy je potrebné rieši funkciu končatiny inokedy
tvar. Je dos ažké navrhnú nejaký postup, poda ktorých by sa jednotlivé vrodené chyby pohybového
aparátu dali rieši. Vaka rýchlemu
napredovaniu protetických technológií, materiálov a praktickým skúsenostiam však už dokážeme pre
určité postihnutia navrhnú akúsi
metodiku riešenia s odvolaním sa
na už overené prípady, ke dané
vybavenie prinieslo pacientom vemi
žiadaný efekt.
ortopedická
16 protetika
9
Odborné články
Ortopedické vložky s podpůrným
stabilizačním segmentem
Ing. Milan Borský, Proteching B, Zlín
Předkládaný článek se týká speciálních
ortopedických vložek vybavených tenkým stabilizačním segmentem v 3/4
délce nohy, který je vyrobený z pevného
a pružného materiálu. Tento stabilizační
segment je pevně spojený s ortopedickou vložkou, která v procesu zhotovení
vložky snímá plantární povrch chodidla.
Popisují se funkce a výhody ortopedické
vložky se stabilizačním segmentem pro
korekci složitých vad nohou. Obsahem
článku je také stručná informace o technologickém postupu jejich zhotovování.
Ortopedické vložky a biomechanika nohy
Ortopedické vložky jsou zdravotnický
prostředek určený k umístění v obuvi ke
spolupůsobení na plantární povrch nohy
jeho nositele. V praxi je možné se setkat
i s jinými názvy pro takový zdravotnický
prostředek, např. zdravotní vložky nebo
protetické či ortotické vložky. Podpůrné
ortopedické vložky mají za úkol nejen
správně podepřít tělo, přispět k narovnání celé kostry a napomoci rozložit
tlak na nohy, ale hlavně zajistit zvýšení
mechanické funkce nohou. Z hlediska
účinnosti této podpůrné funkce můžeme rozlišit ortopedické vložky termínem
měkké a pevné. Měkké vložky jsou zpravidla vyrobeny z jedné nebo více vrstev
elasticky stlačitelných pěnových materiálů. Pěna je v některých oblastech
silnější, v jiných oblastech tenčí s ohledem na individuální zvláštnosti nohy zákazníka. Účinnost odpružení pěnového
materiálu, který je stlačován nohou pod
tíhou těla, je často vnímán jako hlavní
přínos takového prostředku, ale to je ve
skutečnosti poněkud zavádějící. Přestože určitá míra odpružení je opravdu
žádoucí, pro některé aplikace jako jsou
například pro použití do sportovní obuvi
pro běh a turistiku, nejvýznamnější přínos ortopedické vložky pochází z jeho
schopnosti kontrolovat a řídit pohyby
nohy. Tyto pohyby noha vykonává v průběhu fáze kroku (při chůzi či běhu),
nebo i při jiném pohybu nohy jako je při
bruslení, lyžování, jízdy na kole aj. Účinnost tohoto biomechanického působení je závislé na správném zamykání
a odemykání struktury kloubů, které
jsou na středním segmentu nohy, což
10
ortopedická
16 protetika
zase závisí na správném pohybu nohy.
Proto je prvořadým úkolem, aby ortopedická vložka poskytla náležitou kontrolu
a směr těchto pohybů.
Obr. 1 – pohyby kloubů a kostí při
fázi kroku u zdravé nohy zatížené váhou těla (pohled na nohu shora)
Správný biomechanický pohyb nohy
stručně popisuje obr. č. 1, na kterém
je zelenou barvou vyznačena hlezenní
kost. Pokud je Chopartův kloub odemknutý pak hlezenní kost je v addukci
a plantární flexi (noha je v pronaci).
V okamžiku, kdy se Chopartův kloub
uzamkne (neutrální postavení) dochází
k tomu, že noha je v ideální funkční
poloze. Se zamknutým a stabilním
Chopartovým kloubem noha může reagovat ve smyslu pronace a supinace
mnohem efektivnějším způsobem.
Když je Chopartův kloub v supinační
poloze (noha je v supinaci), pak hlezenní kost je v abdukci a dorzální flexi.
Měkké ortopedické vložky
Vzhledem k jejich poddajnosti a flexibilním vlastnostem, je obtížné pro
měkkou, pěnovou ortopedickou vložku
vyvinout potřebnou míru kontroly nad
pohybem nohy. Tyto potíže jsou překonávány u některých měkkých ortopedických vložek pomocí přidávání
různých výztužných nebo podpůrných
prvků (peloty, klínky apod.), které jsou
v nejlepším případě vyrobeny z poměrně rigidního či méně stlačitelného
materiálu. Kvalitním polstrováním stlačitelných materiálů je umožněno provést kompromis užitečný v případě jen
některých aplikací. Ale použitím měkké
vložky např. do vycházkové obuvi (lodičky, manažerská obuv apod.) nebo do
sportovní obuvi, i když provedeme její
sebelepší polstrování, lze dosáhnout
poměrně malého účinku pokud předpokládáme, že kontrola nad pohyby
nohou zůstává zásadní. Je to hlavně
tím, že v těsně padnoucím svršku
těchto typů obuvi existuje jen velmi
málo přebytečného prostoru, který by
se přizpůsobil relativně velké tloušce
materiálu neodmyslitelné k měkké
stlačitelné ortopedické vložce. Častým
výsledkem použití měkkých ortopedických vložek ve vycházkové i sportovní
obuvi je, že noha je stlačována proti
svršku, což způsobuje nepohodlí a případné vytvoření oděrek a puchýřů. To
platí zejména v případě běžného spotřebitele, kdy bota je v průběhu nákupu
vybrána v okamžiku kdy padne dobře
na nohu s původní relativně tenkou
vlepovací stélkou a spotřebitel chce
aplikovat ortopedickou vložku později.
Pevné ortopedické vložky
Tyto vložky jsou tenčí než měkké
ortopedické vložky, a proto se často
více hodí pro použití ve vycházkové
a sportovní obuvi. Kromě toho kvalitní
pevné ortopedické vložky mohou nabídnout perspektivu zvýšené kontroly
nad správným pohybem nohy, což
je podstatné zejména pro sportovní
a pracovní obuv, nebo se dosahuje
maximální eliminace poruch celého
pohybového ústrojí, které jsou typické
pro dlouhodobou a jednostrannou zátěž. Avšak dřívější pevné ortopedické
vložky vykazovaly rovněž své nevýhody
sobě vlastní. Mnohé z těchto vložek
byly vyrobeny pomocí difenyluretanových odlitků které jsou poměrně tlusté
a těžké, a také mají tendenci praskat
při dlouhodobém použití. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že i když
pevná ortotika mají vyšší stupeň tuhosti v porovnání s měkkými tak určitá míra flexibility a vysoké odolnosti
je nezbytná, aby vyhověly požadavkům
na pružnost a ohýbání v místě ohybu
nohy a podešve. Dalším typem pevných ortopedických vložek jsou ty,
které jsou vyráběny s použitím vrstev
ze sklolaminátové pryskyřice a grafitové pryskyřice. Tyto vložky, pokud jsou
Odborné články
správně vyrobeny, mohou poskytnout
téměř optimální kombinaci lehkosti,
pevnosti a odolnosti. Jejich nevýhodou
je poměrně vysoká cena.
V souladu s uvedeným mají výhody ortopedické vložky s tenkým stabilizačním
segmentem, které mají dostatečnou
tuhost a tvar, aby správně kontrolovaly
pohyby na noze, a které lze vyrábět
s nižšími náklady než ty na bázi grafitových pryskyřic. Navíc musí splňovat
podmínku dostatečné flexibility a být
schopny se ohýbat společně s nohou
v průběhu kroku. Dále musí být trvanlivé
a s dlouhotrvající správnou funkčností
při jejich používání, odolné proti praskání a proti dalším zdrojům selhání.
Musí být konstruované tak, aby bylo
možné dodatečně rychle a účinně korigovat náklon stabilizačního segmentu
v zadní a střední části. Takové vložky
jsou v celosvětovém měřítku již nabízeny některými protetickými a podiatrickými firmami a jsou dnes dostupné
i na českém trhu. V další části článku
bude výše specifikovaný typ ortopedické vložky stručně popsán.
Ortopedické vložky s pevným stabilizačním segmentem
Konstrukce
a
b
c
Obr. 2 - princip konstrukce ortopedické vložky s pevným stabilizačním
segmentem
a - ortopedická vložka
b - tvarový (přesně nedefinovaný) dílec ve tvaru stélky
c - pevný stabilizační segment
Konstrukce ortopedické vložky se stabilizačním segmentem je zřejmá z obrázku č. 2 (boční mediální pohled na
levou vložku). Vložka je složena ze dvou
základních komponent. První komponentou je stabilizační segment, který
je vyroben z vysokotlakého polyetylénu
a poskytuje funkční vlastnosti výsledné
vložce. Druhou komponentou je tvarový
dílec vyrobený z předem expandované
pěny o vysoké hustotě. Pěna je obvykle
opatřena tenkou vrstvou textilu s antibakteriálním účinkem. Tvarový dílec
dodává ortopedické vložce komfort
a hygienické vlastnosti a v procesu
zhotovení vložky zastává funkci sejmutí
A
B
Obr. 3 - schéma funkce stabilizačního segmentu (důležitá je pevná podpora
subtalárního a Chopartova kloubu - modrá a červená linie)
A - postavení nohy při nadměrné pronaci (vadná funkce nohy)
B - postavení nohy s použitím stabilizačního segmentu (vadná funkce nohy je
korigována do správného postavení)
přesného otisku nohy. Tento tvarový
dílec je předlisovaný, což usnadňuje
přenesení otisku nohy v procesu zhotovení vložky naprosto přesně v trojrozměrném tvaru. Je důmyslně předtvarován i na rubové straně, aby se co
nejpřesněji mohl spojit se stabilizačním segmentem. Stabilizační segment
má tři části – patní misku, střední
profilovanou část a přední část. Patní
miska poskytne přirozenou absorpci
prvního nárazu na nohu při došlapu,
střední profilovaná část správně podepírá klenbu a provádí kontrolu nad
pohybem nohy a přední část dodává
segmentu pevnost. Stabilizační segment je konstruován tak, aby umožnil
efektivní korekci náklonu ve frontální
rovině metodou úbytku materiálu po
okraji stabilizační misky.
Funkce stabilizačního segmentu
Předpokládejme, že hlavním úkolem
ortopedických vložek je zjednodušeně
řečeno absorbovat náraz na nohu,
zlepšit postavení patní kosti při došlapu nohy a dále správným podepřením klenby nohy kontrolovat pohyby
kloubů a kostí na noze. Nezabývejme
se nyní detailnějšími funkcemi ortotik
tj. např. odlehčováním noze v místech
otlaků, čehož hlavní příčinou je vlastně
nesprávná chůze, kterou se chystáme
napravit dynamickým působením stabilizačního segmentu. Je zřejmé, že
funkce absorpce nárazu ortopedickou
vložkou pomocí stabilizačního segmentu je vyšší než u vložky s plochou patní části i u měkké vložky s miskou. To
proto, že zpětné působení pevné trojrozměrné patní misky stabilizačního
segmentu proti rozkládajícím se silám
vznikající při nárazu paty na podložku
je účinnější. U měkké misky dojde ke
stlačení pěnového materiálu, síly nárazu se rozkládají do stran a nejsou
účinně pohlcovány. Také účinnost podepření nohy, zejména v místě výběžku
patní kosti pod subtalárním kloubem
v laterální oblasti je rovněž účinnější
u misky stabilizačního segmentu než
u měkké misky. Korekce nadměrné
pronace u stabilizačního segmentu se
dosáhne již vlastním tvarem patní misky se supinačními konkávními liniemi
horního profilu a lze ji ještě více korigovat úhlem náklonu (vrchol konkávní
linie posouvat vpravo nebo vlevo), je-li
to nutné. Rovněž lze měnit efektivně
úhlovou orientaci stabilizačního segmentu a korigovat nadměrný pronační
či supinační došlap nohy. Funkce stabilizačního segmentu pro kontrolu pohybu kostí a kloubů na noze je zřejmá
z obrázku 3 (obrázek ukazuje pravou
nohu). Funkce miskové části stabilizačního segmentu pro nápravu postavení
patní kosti pomocí změny náklonu misky pak z obrázku 4.
A
B
C
Obr. 4 - různým náklonem misky lze
korigovat míru pronace nohy
A - nadměrná pronace
B - střední pronace (neutrální poloha)
C - nedostatečná pronace (supinace)
(obrázek ukazuje pravou nohu)
ortopedická
16 protetika
11
Odborné články
Stručný popis technologie zhotovení individuální ortopedické vložky se stabilizačním segmentem
1. Posuzovatelné a sejmuté měrné podklady jsou:
• Diagnostika chodidla (vizuální posouzení – otlaky, kuří oka, boule,
zhmožděniny, deformace prstů,
patní ostruha, oploštění chodidla,
Haglundova deformita atd.). Lze
při tom využít zařízení, která jsou
na každém protetickém pracovišti dispozici (plantograf, baropodometr aj.)
• Druh obuvi, kterou zákazník přinese na protetické pracoviště (zdravotnickou ordinaci atd.). Podle
druhu obuvi (vycházková, pracovní,
běžecká, lyžařská, bruslařská atd.)
se volí nejvhodnější typ stabilizačního segmentu. Posuzuje se také
podélný profil obuvi s podélným
profilem stabilizačního segmentu.
V případě aplikace ortopedické
vložky do obuvi pro víceúčelové použití se provedou konzultace se zákazníkem ve smyslu jaká zátěž nohou bude převažovat (stání, chůze,
či běh).
• Objem (šířka) paty nohy, která se
měří sadou stabilizačních segmentů
o různých velikostech. Výsledkem je
výběr správné velikosti stabilizační
misky – určující je správné usazení
paty zákazníka až na dno misky stabilizačního segmentu.
• Délka klenby – určení ohybového
bodu na noze a jeho porovnání
s umístěním přední hrany stabilizačního segmentu na vložce, ke
kterému dojde při zhotovení ortopedické vložky.
• Kopie nohy – předpoklad je zhotovení pozitivní kopie chodidla v trojrozměrném tvaru.
2. Tři kroky pro určení správné velikosti
vložky se stabilizačním segmentem.
Všeobecně existují 3 základní kroky
pro určení správné velikosti vstupních komponent, aby ortopedická
vložka mohla být správně zhotovena
(obr. 5). Tyto kroky se týkají určení
velikosti tvarového stélkového dílce,
velikosti misky stabilizačního segmentu a kontroly délky stabilizačního
segmentu.
3. Vlastní zhotovení ortopedické vložky:
Základní komponenty pro zhotovení
ortopedické vložky jsou stabilizační
segment a tvarový dílec v potřebné
velikosti. Tyto materiály se předehřejí
a v další fázi procesu se dotvaruje
tvarový dílec a stabilizační segment
na sejmutou pozitivní kopii nohy (odlitek) nebo přímo na plantární povrch
nohy při současné vzájemné fixaci
obou funkčních dílců. Nutno přitom
dbát na neutrální postavení nohy při
zhotovení jejího otisku, aby došlo k fixaci obou komponent na správně zhotoveném odlitku nebo na noze při její
ideální funkční poloze. Jako zařízení
ke zhotovení ortopedické vložky postačí obvykle židle, předehřívací pícka
a vakuová pumpa, tedy technologické
vybavení dostupné v každé protetické
laboratoři. Konečnou fází je úprava
přední části vložky, aby správně padla
do obuvi (postačí nůžky a bruska).
Stabilizační segment se neupravuje,
kromě případného zkrácení jeho délky
a provedení korekce na nadměrnou
pronaci nebo supinaci. Místa na ortopedické vložce pro bolestivé otlaky lze
odlehčit podle zvyklostí protetického
pracoviště.
Základní typy stabilizačních segmentů
V praxi se obvykle vystačí se 2 – 3
typy stabilizačních segmentů. Liší
se tvarem spodního profilu, tuhostí
a tvarem horního profilu. U spodního podélného profilu je zásadní
sklon šikmé plochy ve střední části
segmentu, protože různá obuv má
různý podélný profil půdy daný výrobním kopytem pro montáž obuvi
se svrškem. Použije-li se do obuvi,
u které je sklon šikmé plochý větší
(u obuvi se zvednutou patní částí)
vložka s rovným spodním podélným
profilem, nemůže se dosáhnout takového výsledku, jakého může být dosaženo u obuvi s ortopedickou vložkou,
která má šikmý podélný profil stabilizačního segmentu stejný s obuví.
Zejména pokud se týká maximální
pohybové energie dolních končetin,
kterou vložka napomáhá přenést při
vlastním pohybu chodidel do krokové
fáze obuvi na vyšším podpatku. Při
bruslení nebo cyklistice se pak jedná
o přenos energie nohu do pohonu
brusle resp. pedálu kola. Tvar horního profilu stabilizačního segmentu
souvisí s různými typy nohou, avšak
tzv. individuální („custom“) program
vytvaruje přesný tvar ortopedické
vložky podle nohy zákazníka.
Horní profil stabilizačního segmentu
tak nebude rozhodující, jako jeho
tuhost. Výběrem stabilizačního segmentu podle tuhosti je možné dosáhnout optimálního komfortu pro
zákazníka i s velmi plochou nohou
bez snížení biomechanické funkce
ortopedické vložky. Na obrázku 6
jsou vyobrazeny základní druhy stabilizačních segmentů, které se volí
v závislosti na typu nohy a druhu
obuvi, do které je vložka aplikována.
V praxi bývají za účelem urychlení
aplikace odlišeny barvou. Stabilizační
segmenty jsou nabízeny pro všechny
velikostní skupiny obuvi, včetně
dětských.
a
b
a
b
Je-li to nutné zkrátit segment
Obr. 5 – postup k určení správné velikosti vložky
1. krok – kontrola délky vložky
(a je krátká, b je správně)
12
ortopedická
16 protetika
2. krok – kontrola šířky
patní misky
(a je úzká, b je správně)
3. krok – kontrola ohybové linie nohy a přední
hrany stabilizačního segmentu (ta musí zasahovat min. 1 cm pod ohybovou linii nohy)
Odborné články
Závěr
Ortopedické vložky se stabilizačním
segmentem mohou výrazným způsobem rozšířit nabídku pracoviště
ortopedické protetiky svým zákazníkům. Mohou přispět k zefektivnění
práce a ke snížení skladových zásob základních materiálu, které jsou
nutné na zhotovování individuálních
vložek z tvarovatelných pěnových
materiálů. Pro zhotovení ortopedické vložky se stabilizačním segmen-
vedení a komfortem poskytované
zdravotnické pomůcky tohoto typu.
Technologie individuálního zhotovování těchto vložek odpovídá požadavkům zdravotních pojišoven na jejich
částečnou úhradu ve skupině vložky
ortopedické speciální. Autor publikuje
tento článek na základě zkušeností
získané z aplikací ortopedických vložek s pevným stabilizačním segmentem v ČR a poznatků ze zahraničních
služebních cest:
• USA, Norwest podiatry laboratory,
stát Washington – výroba individuálních funkčních ortopedických
vložek podle lékařského předpisu
a na základě přesného odlitku nohy
pacienta, červen 2008
• Rakousko, Jurtin medical, Klagenfurt, workshop zaměřený na
„Custom program“ – ortopedické
vložky se stabilizačním segmentem
a techniky jejich korekce a úpravy
podle individuálních požadavků zákazníka, červenec 2008
Klíčová slova: Ortopedické vložky,
biomechanika nohy, stabilizační segment, neutrální poloha nohy
a
b
c
Obr. 6 – Základní typy stabilizačních segmentů s různým podélným profilem,
který je předurčuje k různému optimálnímu použití podle druhu obuvi a aktivity zákazníka (a - Green, b - Black, c - Gray)
tem stačí mít k dispozici v podstatě
dva funkční komponenty a výsledná
přesnost zhotovení pomůže zvýšit
jistotu personálu v poskytnutí zákazníkům to nejlepší. Výsledkem aplikace
ortopedické vložky se stabilizačním
segmentem je vysoká spokojenost
zákazníků s funkčností, kvalitou pro-
• Velká Británie, Anatom academy,
Edinburg – biomechanika nohy
a zvláštnosti aplikace ortopedických
vložek se stabilizačním segmentem,
technika adjustace ortopedických
vložek do obuvi, září 2007
• Veletrh Rehaprotex v Lipsku, SRN,
květen 2008
Ortopedické vložky se
stabilizačním segmentem
Je milou povinností pisatele článku
poděkovat autorům stabilizačního
segmentu za veškeré poznatky získané k tématu a také za jejich souhlas se zveřejněním obrázků: vynálezce Dr. Dennis N. Brown, D. Sc. (Hon.)
a prof. podiatrie Dr. Christopher
E. Smith D.P.M., Northwest Podiatric
Laboratory, Inc. z jejich 45-ti letého
vývoje a realizace (obr. 1, 2, 3, 4, 6),
Gordon Fraser, CEO, Anatom Ltd. z jeho TRAINING & DEVELOPMENT, Level
A2™ Anatom Academy® (obr. 5).
Dodáváme komponenty pro individuálně
zhotovované ortopedické vložky se stabilizačním
segmentem společně s výrobním Know-how
na program Superfeet Custom - fit™
Přijedeme na vaše pracoviště s prezentací programu
Předvedeme postup zhotovení vložek SPF Custom - fit™
Know-how a testovací vložky poskytneme zdarma
Pro aplikace vložek nevyžadujeme investice
Garantujeme výhodnou cenu, vynikající výkon a komfort
ortopedických vložek – máme zkušenosti
Oblast použití: do každé obuvi, na každý den pro běžnou
populaci / do sportovní obuvi na každý sport pro rekreační,
výkonnostní a vrcholové sportovce – k dispozici testy
ª$PQZSJHIU4VQFSGFFU8PSMEXJEF*OD64"
www.superfeet.com
Dodavatel v ČR:
Ing. Milan Borský – Proteching B
Dukelská 4012, 760 01 Zlín
e-mail: [email protected], tel.: 577 524 652
www.proteching.cz
Program je vhodný pro: protetická pracoviště, ortopedické
ordinace, praktické a sportovní lékaře, rehabilitační
zařízení a kliniky, střediska sportovní medicíny, centra péče
o nohy / také pro vědu a výzkum, školy
Staňte se našimi odběrateli a nabídněte vašim zákazníkům
to nejlepší od Superfeet: program SPF Custom - fit™
Kontaktujte nás e-mailem nebo volejte na mob. 603 822 482
Odborné články
Proč je v našich zemích malý
zájem o tahové protézy?
Ivan Hadraba
Od realizace první historicky známé
tahové protézy horní končetiny (dále
jen TPHK) v roce 1790 uplyne v příštím roce právě 220 let. A je nutno
konstatovat, že se tento způsob ovládání stále ještě používá a polotovary
a dílce pro něj jsou v sériové výrobě
většiny velkých podniků protetického
průmyslu ve světě. Jen snad materiály pro jejich výrobu se od doby vzniku
změnily, díky čemuž však se zlepšil
zevní vzhled těchto protéz. Základní princip jejich ovládání se zásadně
nezměnil. Další vývoj ovládání protéz
HK šel v posledních 50 letech cestou ovládání těchto protéz tzv. “zevní
silou“. Tento způsob ovládání však dosud tahové ovládání z jeho posic zcela nevytlačil. Zdánlivě hlavní, obvykle
udávaný problém, tj. nedostatek sil
a snad i obratnosti k jejich ovládání,
byl tedy takto odstraněn, ale zdá se,
že i toto nové řešení naráží na problémy, kterou jsou blízké protézám
tahovým.
V předkládané stati se tedy chceme
věnovat právě TPHK, nebo již řadu
let ve svém vývoji stagnují bez větších
funkčních změn, ale také bez většího
zájmu pacientů. Proto by bylo vhodné
posoudit, co je toho příčinou.
V první části předkládaných úvah projdeme historickým vývojem protéz HK
se zaměřením na vývoj a postupnou
realizaci tahového ovládacího systému, který nahradil původní, pasivně
stavitelný systém. Dále si chceme
položit otázku co může byt důvodem
malého zájmu pacientů o tyto TPHK.
Chtěli bychom se při té příležitosti
podívat, kde by mohly být chyby nebo
nedostatky v řešení, aplikaci a rehabilitaci, které by mohly být příčinou
nedostatečné, pacientem očekávané
a požadované funkce a tedy i příčinou
jeho malého zájmu. Nakonec bychom
měli rámcově shrnout jak otázky, tak
závěry, což by nás mělo vést k úva-
ze, co je nutno prvořadě řešit. Tedy
v první části budeme vycházet z protéz
a jejich problémů a nedostatků tak, jak
je pacienti vidí. Ve druhé se chceme
věnovat fysiologickému vybavení člověka, hledat, co mu po ztrátě končetiny
bylo spolu s ní odňato a co by mělo
být a jak umožněno, aby protéza a její
ovládání plnilo svou funkci, tedy ji bez
problémů řídit a ovládat.
A - Několik historických poznámek
o vývoji ovládání protéz horní končetiny, tahového především.
Historie protetiky nás přesvědčuje
o tom, že zájem o umělé náhrady horní končetiny, jejich zhotovování a užívání začínal stejně v tak vzdálených
dobách - egyptská mumie s náhradou
ruky, zachycenou na amputovaném
předloktí předloketní objímkou (tedy
náhrada afunkční, pouze kosmetická)
je vystavena v Musée de Guilberkian
Durhamské university u Newcastlu
s vročením 2000 př. Kr. - jako vývoj
a zhotovování náhrad končetiny dolní.
Vývoj protéz HK však neprobíhal tak
rychle, jak bychom to očekávali u tak
potřebné polyfunkční a polysenzibilní části lidského těla. Je zde potom
dlouhá časová mezera, kdy se nemůžeme opřít ani o nálezy, ani o písemné citace protéz HK, nebo jejich nositelů až do okamžiku, kdy různí autoři
shodně citují PLINIA st. Ten ve své
encyklopedii „Naturalis historia“ uvádí
krátkou zmínku o římském generálovi
MARKU SERGIOVI, který v letech 218
- 201 př. Kr. v 2. punské válce byl několikrát zraněn, ztratil část pravé HK
a poté začal používat železnou náhradu, která mu umožňovala v ní držet
v boji štít. Teprve z konce 15. stol. je
datován nález kovové protézy „Sta-
14
ortopedická
16 protetika
Obr. 1
středověku, svědčí o tom, že díky rytířskému stavu, který zavedl plátovou
zbroj na celé tělo se objevují již běžně
také - vlivem konstrukce a zpracování kovu (železa) dle lidského těla
– výrobky zbrojířů, zhotovujících nejen tato „brnění“, ale také náhrady
po amputacích horních končetin a to
nejprve s rukou bez pohybu prstů,
později již s pasivní hybností 2. až 5.
Obr. 2
prstu (obr. 2). Na (obr. 3) je skelet
pažní protézy, kde je patrný uzavírací
mechanismus prstů a jejich fixování
převodovými táhly. Na dalším (obr. 4)
je zobrazena pažní protéza s pohyblivým loketním kloubem s uzávěrem.
V popředí tohoto období stojí „škola“
Ambroise PARE-ho, (1509 - 1590),
chirurga, který také současně vyvíjel
nejen chirurgické nástroje, ale jako
Obr. 5 a, b, c
Obr. 4
Obr. 3
rého Rupina“ v náplavách Rýna (AltRupin-Hand obr. 1) a další pozdější
nálezy ze zač. 16. století, tedy ze
Odborné články
Obr. 6, 7, 8
první v historii, měl i svou protetickou
dílnu, kde zhotovoval pro své pacienty
protézy a další protetické pomůcky.
Zde také byla zhotovena druhá protéza Goetze v. Berlichingen (obr. 5
a, b, c) a další protézy s pasivním
uvolněním mechaniky prstů v blocích,
s různými typy jejich pasivní aretace,
polyvalence a dále i s aretovatelnými
loketními klouby (obr. 6, 7, 8). Ke zhotovování těchto protéz se začalo také
užívat i jiných dalších materiálů (mědi,
ale i usní - přehled - obr. 9).
Teprve však koncem 18. století (1790)
KLINGERT zhotovuje historicky první
BEAUFORT- všichni uváděni k r. 1860,
kteří stavěli tahové protézy v různých
modifikacích.
Přibližně také ve stejné době, koncem
17. stol. až po začátek 20. století se
zhotovovaly pro amputované na HK
pro řemeslné a zemědělské práce
tzv. „pracovní protézy“, které se však
neovládaly tahy a ještě se o nich zmíníme později na jiném místě.
Ve vývoji tahových protéz začátkem
20. století dominoval Američan William T. CARNES, jehož jméno se dosud
v USA užívá pro obecné označení tahových protéz. Carnes poté, kdy mu
byla pro úraz v r. 1902 amputována
Obr. 11
PHK nad loketním kloubem a on, nespokojen s náhradou kosmetickou si
zkonstruoval a zhotovil protézu, ovládanou tahy, kterou velmi obratně používal. Vzhledem k dalším úspěšným
aplikacím, zkonstruoval a zhotovil účinná tahová ovládání protéz postupně
pro všechny úrovně amputací na HK.
Navrhl a propracoval tahová ovládání nejprve pro předloketní amputaci
(v r. 1911- obr. 12), v roce 1917 pro
pažní (obr. 13) i pro exartikulaci v ra-
Obr. 9
známou pažní tahovou protézu (obr.
10), ovládanou 10 tahy. O její simplifikaci se zasloužil v r. 1812 Peter BAILLIF, dentista, sám amputovaný v předloktí, který použil k ovládání protézy
Obr. 12
Obr. 10
pouze dvou tahů (obr. 11). O dovršení
této techniky, jejímiž byli zastánci, se
postarali: Caroline EICHLER (1835),
Van PEETRSEN (1844), dále CHARRIERE, MATHIEU, COLIN a Comte de
menním kloubu (obr. 14). Vyvinul také
tahový systém pro kineplastiku pažní
jedno - a dvoukanálovou a poukázal
na možnost využití pohybu ve smyslu
elevace paže dopředu k uzavření terminální pomůcky. Již v r. 1909 založil
„Společnost pro zhotovování Carnesových paží“, tehdy si získal jako lékařského poradce uznávaného amer. chirurga a bohatého podnikatele, který
pomohl provádět výrobu těchto TPHK
ne řemeslnicky, ale tovární výrobou,
což později vedlo ke specializaci výroby
protéz.
Ve stejné době použili i VANGHETTI (1896) a SAUERBRUCH (1916)
Obr. 13
tahového systému u „kineplastiky
- tunelizace“. Tahová ovládání spolu
s úchopovými terminálními pomůckami (např.tříprstý uchopovač, mechanická ruka, dětské pracovní násadce
a další) v moderním pojetí navrhoval
a realizoval ve vývojových dílnách Kliniky protetiky a rehabilitace v Münsteru,
prof. G. G. Kuhn (1922 - 2001).
Se získanými znalostmi vlastními
i z okolních zemí, především z Rakouska a Německa i zkušenostmi a způsobem stavby a výroby v dalších zemích,
probíhala výroba TPHK i u nás po první
světové válce až dodnes. Během druhé
světové války a po ní bylo však možno
vidět po Praze hodně amputovaných
na HK, nenosících protézu. V té době
a již před válkou se sice tahové protézy běžně zhotovovaly, ale jejich výroba
klesala tak, že po roce 1960, kdy jsem
se s jejich výrobou seznamoval, mohl
jsem využít znalostí jen vedoucího bandážnické dílny v n. p. Ortopedia, p. mistra Klokočky a později protet. technika p. Bůžka, abych porozuměl jejich
praktickému zhotovování nebo nebylo mnoho výrobních pracovníků, kteří
s nimi měli výrobní i aplikační zkušenosti. Spíše byly tyto protézy posílány
na zkoušky do podnikových služeben
a později tam i k dokončení. V té době,
od r. 1960 se naše Výzkumné protetické pracoviště (VPP) při n. p. Ortopedia, zabývalo (zásluhou pracovníků
p. Zemana, Potůčka a Jelínka) vývojem
kosmetických náhrad pro amputované
na HK. To vedlo k pozdějšímu zavedení
kosmetické protézové dlaně a rukavice z měkčeného a houbovitého PVC
do výroby v celé velikostní řadě včetně dětských velikostí a vzbudilo velký
Obr. 14
ortopedická
16 protetika
15
Odborné články
zájem pacientů, kteří do této doby
používali polotovary kožené, plstěné
nebo dřevěné, bu pasivně nebo tahem stavitelné, kryté známou černou
koženou rukavicí. Spolu s využitím lamin. pryskyřic a sklotextilu spolu s jednoduchou technologií výroby se zvýšil
o tyto „lamináty“ zájem jak pacientů,
tak protetických techniků a výroba tahových protéz tak poněkud ustoupila
do pozadí.
Krátkou dobu jsme u nás také aplikovali pneumatické protézy („Heidelberskou“- především pro bilaterálně
amputované dospělé pacienty, dětské jsme na VPP neaplikovali), které
byly později nahrazeny nejprve „na
zkoušku“ dovezených prvních ruských
myoelektrických protéz a krátce poté
i firmou Viennatone (Rak.) dodávanými
myoelektrickými protézami, na jejichž
kompletování jsme se ze začátku podíleli PVC - kosmetickými rukavicemi.
Tahové protézy se však ve stejné době
zhotovovaly i nadále v té době existujících Krajských protetických odděleních, ale – jak v roce 1984 ve své
práci uvádí i prim. MUDr. V Mareček,
činila „maloseriová výroba těchto protéz necelých 200 kusů pro pacienty
v ČSR“, což už také o něčem vypovídá.
Byly proto pro protetické techniky také
uspořádány 2 kurzy na našem pracovišti ve zhotovování těchto TPHK (jeden z nich vedl všem nám dobře známý p. ing. Otto Frudziský z Fy O. BOCK)
a jeden v Heidelbergu. Také, přispěním
firmy Ergon byl v Centru ortopedické
protetiky (COP) Kliniky rehabilitačního
lékařství v Praze na Albertově natočen
v listopadu 1985 výukový film o zhotovování TPHK, takže s jejich stavbou,
výrobou i problémy byli naši tehdejší
protetičtí technici dobře seznámeni.
Tento krátký historický úvod je důležitý
pro hledání vysvětlení pro v nadpise
uvedenou skutečnost.
B – Často uváděné nebo zvažované
možné důvody malého požadování
a využívání tahových protéz.
Na přímý dotaz a už kladený ortopedickým technikům a výrobcům těchto
protéz anebo pacientům samotným
slýcháme většinou stejné odpovědi.
Tyto však v sobě zahrnují řadu myšlenek, které mohou být v mnohých případech určující. Musíme je i na tomto
místě zvážit, abychom mohli posoudit,
zda jsou rozhodující anebo pouze situaci provázející, i když často jistě mohou mít určitý podíl na finálním efektu,
kterým by měla být:
funkční náhrada, uspokojující potřeby a eventuálně i požadavky pacienta,
16
ortopedická
16 protetika
nepřítomnost negativních pohybových jevů, které se nezávisle na
pacientovi při užívání protézy někdy
objevují,
nepřítomnost negativních známek na těle nebo na tělesných a psychických funkcích pacienta a to: bu vlivem ustavení protézy na těle pacienta,
nebo její konfigurací samotnou, nebo
vlivem řízení a (nebo) vlivem vlastního
ovládání protézy.
Ve snaze zdůvodnit, proč jsou tahové protézy nejen málo aplikovány, ale
i málo oblíbené se obvykle uvádí některý z níže uvedených důvodů:
zatím, co u protéz DK byla věnována vždy jak protetickými techniky,
tak rehabilitačními pracovníky a rehabilitačními ústavy - především SÚR
- Kladruby, Chuchelnou i Hrabyní, ale
i v ambulantních rehabilitačních pracovištích - maximální péče a ve jmenovaných ústavech i formou „Škol chůze“,
snaha o zaškolení v ovládání tahových
protéz bylo prováděno sice též některými techniky a rehabilitačními pracovníky a později, po vzniku ergoterapie,
i ergoterapeuty, ale až do dnešního
dne pro pacienty s tímto vybavením nikoliv na potřebné úrovni (viz. uvedená
literatura). Právě na nedostatečnost
takto zaměřeného výcviku si často
naši pacienti ztěžovali.
jiným, ze strany pacientů uváděným důvodem bývá obtížnost, namáhavost i únavnost při užívání tohoto
ovládání. To opět může být způsobeno
nedostatečným výcvikem a celkovou
rehabilitací pacienta, ale jak později
ukážeme, i dalšími faktory. Tento způsob ovládání si však volí častěji mladí,
výkonní pacienti, většinou pro hrubší řemeslné práce jako spolunástroj
a nikoliv však jako běžnou, manipulaci
snadno realizující pomůcku.
další uváděný nedostatek, dle
některých, tkví v nevhodných terminálních pomůckách - pracovních násadcích a mechanických dlaních - špatně
prý je lze využít pro určité běžné denní
nebo individuální činnosti.
u dětských pacientů jsme sami
zjistili negativní vliv nikoliv včasného, ale
spíše opožděného protézování, zvláště u vrozených defektů HK, kdy dítě si
rychle poradí ve využití zbylé části končetiny k sekundárnímu úchopu i k trikové manipulaci a to i u oboustranného
postižení na horních končetinách
a pak je řada individuálních důvodů: neúspěšnost, respektive neefektivnost prvního vybavení, jejich fyzický
nebo psychický stav a pod, které pacienta od užívání toho typu ovládání
protézy odrazují.
Nic z dosud uvedeného není nepřekonatelné a zdá se, že hlavní problém je
nutno hledat jinde. Dle autorova názoru je za vším nutno hledat i jiné než
výrobně technické a aplikační skutečnosti. Souvisí to obecně s vyjádřením
Doc. B. Friedmanna z roku 1993, že:
„poločas stárnutí lékařských vědomostí se nyní zkrátil (prodloužil? – pozn.
autora tohoto článku) na necelých 4
- 5 let. Stalo se tak díky obrovskému
rozvoji přírodních věd a techniky“.
K našemu probíranému tématu bychom pak mohli říci, že se stále sleduje kvalita výroby a výrobku samotného a pozornost se věnuje tahu, jako
funkčnímu působku, ale již nikoliv jeho
ovladatelnosti a řízení a ani jeho pohybu jako transmise úchopového aktu.
C - Kde všude je možno najít chyby,
nebo nedostatky a současně příčiny
nedostatečné funkce pacienta a jeho
nespokojenosti?
Nejprve je nutno si uvědomit co všechno může být toho příčinou.
1. Mohou to být jistě i negativní prvky, které mohou vzniknout při výrobě
protézy při:
1.1 - výběru materiálů
1.2 - výběru pro pacienta vhodných
polotovarů
1.3 - volbě ovládacího systému, kloubů, terminální pomůcky
1.4 - konstrukci pro daného pacienta
a postupech stavby protézy
1.5 - výrobě a adaptaci vlastní protézy
na pacienta
1.6 - fixací protézy na pacientovi, řešení pahýlového lůžka, otázkách stability,
rovnováhy a hmotnosti pomůcky.
2. Mohou to být i důvody tkvící v pacientovi samotném:
2.1- důvod a následek amputace, souběžné choroby nebo jiné fyzické nebo
psychické změny pacienta
2.2 - chybějící návyk fyzický i psychický
na protézu
2.3 - chybějící adekvátní (většině podmínek pacienta) vyhovující zácvik a výcvik
2.4 – chybějící obecná obratnost pacienta
2.5 - špatný pohybový stereotyp pacienta (torso, páteř, chůze, běh)
2.6 - není zájem pacienta o zvládnutí
využívání protézy
2.7 - jiné zájmy pacienta (kladné i záporné ve smyslu jeho přizpůsobivosti)
2.8 - porucha stavu nervově - cévního a svalového aparátu nebo porucha
funkcí centrálních a periferních řídících struktur
3. Jiné možné vlivy:
3.1 - nesoulad pacienta a technika
(nutno zjišovat na sobě nezávisle)
Odborné články
Obr. 14 - 24
Obr. 13
3.2 - technik a ergoterapeut: nepochopení anebo nepřijímání pokynů pacientem
3.3 - pacient: nerozumí dobře pokynům a vysvětlením technika a ergoterapeuta
Nech posoudí laskavý čtenář těchto
řádků, do jaké míry jsou výše popsané
vlivy pro základní otázku rozhodující.
Je jistě nutné na ně myslet (proto je
zde uvádíme) a vždy zvážit rozsah jejich spoluúčasti a především možnosti
jejich odstranění u příslušného pacienta.
Nepracujeme však pouze na zlepšení
protézy, ale především přece na zlepšení vztahu pacienta k ní, její osvojení,
včetně především jejího ovládání a řízení.
Nebyla zde dosud také položena otázka, jsoucí přece nasnadě:
Proč v historii i v dnešní praxi bylo vždy
méně problémů s aplikací protéz dolních končetin? Proč jejich vývoj a výroba byla a je rychlejší a její výsledky
jsou takové, že protézy dolních končetin vyžadují dnes i velmi staří pacienti
a opravdu je s úspěchem používají?
Proč dnes podávají tělesně postižení sportovci, užívající protézy dolních
končetin takové výkony, že nepostižení sportovci nechtějí již s postiženými závodit, protože právě tito dnes
např. v bězích podávají lepší výkony
než zdraví? Musí zde tedy být něco,
co jsou schopny úspěšně vyřešit nejen
sportovní protézy, ale i běžné, soudobé
protézy dolních končetin. Je to „něco“
v technické vybavenosti dnešních protéz DK, nebo je to otázka jejich ovládání, či jde o otázku řízení jejich ovládání,
nebo je zde něco dalšího? K těmto
otázkám se vrátíme ve druhé části
těchto úvah.
D - Některé otázky a závěry z vývoje
protéz horních končetin v historickém
kontextu
I když v laickém pohledu splývá často
kosmetická náhrada horní končetiny,
tedy epitéza s náhradou funkční, tedy
protézou, lze říci zpětně, že toto rozlišení je zde od „nepaměti“. O tom svědčí G. FAJALEM podle zmínek v literatuře kreslené a publikované primitivní,
ale funkční náhrady (dnes bychom je
spíše nazvali kompenzačními pomůckami), které si někteří z postižených
(možná z nedostatku financí nebo
proto, že jim funkčně lépe vyhovovaly?) v historických začátcích protetiky
zhotovovali sami: viz. předpokládaná
řešení dle Fajala - obr. 13. Byla tedy
vidlice nebo hák vyrobený z větve pro
ně asi z důvodů existenčních důležitější, i když řešení bylo pouze – jak jsme
výše uvedli - náhradní.
Pro zvážení této situace je na tomto
místě vhodné připomenout, že ke konci 17. stol. začaly vznikat tzv. “pracovní
protézy“, které kulminovaly v 19. století
(sériová výroba některých dílců pro ně)
a udržely se někde až do dvacátých let
20. století. U nich bylo typické, že byly: a)
pasivně stavitelné, b) neměly k ovládání
většinou žádných tahů a že c) vlastní
pracovní nástroj, nářadí apod. bylo stavitelně fixováno těsně pod vrchol amputačního pahýlu (obr. 14 - 24). Bylo to
zřejmě i proto, že tím bylo řízení pracovního nástroje přesnější díky nejen propriocepci, ale i díky přímému kontaktu
vrcholu pahýlu přes (možno použít
dnešního termínu) kontaktní pahýlové
lůžko s uchopovaným předmětem (toto
bylo „znovuobjeveno“ vaduzskou protetickou laboratoří v 50. letech 20. století
u protéz DK). Ale také i proto, že sám
vlastní pracovní úkon byl obratnější. (Je
to i zdůvodnění těch výše uvedených,
primitivních?) Proč ale většina z nich
neměla tahová ovládání? Tam, kde bylo
užito, pak bylo použito pouze k upevnění
protézy na těle a nikoliv k jejímu ovládání.
Je zde asi také nutno rozlišit pojem
funkční (není jen „pro okrasu“) a pra-
covní (je jen pro určitý nebo určité pracovní úkony).
Srovnáme-li „zbrojířské“ řemeslné výrobky protéz horních končetin s protézami
tahovými, můžeme konstatovat, že:
x) kovové tahy „železných protéz“ byly
- pouze, ale logicky - nahrazeny měkkými tahy
y) proti stavitelnému ovládání převážně druhou, zdravou rukou nebo zčásti
pasivně péry a pružinami, byla zdravá
ruka a končetina díky tahovému ovládání od ovládací činnosti osvobozena,
ale pacientovi byly vnuceny pohyby ramene, resp. torsa, kterými musí účinek
příslušného tahu realizovat. Tyto mají
vliv na jeho hybnost, musí se je naučit,
protože nejsou zakotveny v CNS. Tento výcvik je prováděn s ohledem na žádaný efekt, bez zvážení, zda neodporují
původnímu fyziologickému programu
pohybu ramene a původnímu programu samotné horní končetiny, nebo
torza. CNS má tedy během výcviku
spíše přejímající než řídící funkci.
z) tahové ovládání nutností pevného
zafixování, vedení a vynucených pohybů dalších nepostižených tělních
částí omezuje z určité části hybnost
celého těla. Lze souhlasit s Choděrou
(1963), že „užití ramene jako motoru
ortopedická
16 protetika
17
Odborné články
bylo vícekrát zdůvodňováno a prakticky podloženo. Pohyby ramene však
nezapadají do pohybových stereotypů
nositele. Jejich užitelnost je tedy mechanistická, technická“. Při širokém
výběru dnešních universálních pracovních násadců a mechanických dlaní
se obratný pacient, vedený zkušeným
ergoterapeutem naučí ovládat protézu a terminální pomůcku ne sice zcela
plynule, ale pro běžné užití i dostatečně rychle. Ale vždy je patrna skutečnost, že celá protéza je jen nástrojem,
prodlouženými kleštěmi a nikoliv přirozenou, s organizmem splynutou jeho
novou součástí.
4. Nelze také tvrdit, že se užíváním tahového ovládání s cílem úchopu a manipulace vytvoří plynulost a přirozenost
nejen pohybů ramen a torsa, ale celého těla (včetně stabilizačních pohybů).
Uplatní se však poučka G.st.HILLAIREa
o „formativním vlivu funkce na orgán“,
v tomto případě na CNS.
Dále je nutno uvést, že dříve k nastavení a při realizaci pasivního úchopu
užívaná druhá, zdravá ruka úchopovou
pomůcku vedla a stabilizovala.
- Důmyslným pozdějším vývojem tahů
došlo sice k menšímu posturálnímu
i kinetickému „spoutání“ nositele, ale
nikoliv v takové míře, aby to nositelé
tohoto ovládání i po dlouhodobém výcviku neuváděli mezi citelnými, až rozhodujícími nedostatky tohoto ovládacího systému.
- Poslední naší připomínkou k tomuto bodu je konstatování,že všechny
úpravy, které se až dosud děly mají
za cíl sice zvýšit ovladatelnost systému, zlepšit vlastnosti zařízení tak, aby
se zlepšily i vlastní úchopové a manipulační vlastnosti protézy. Všechny
ale postupují pouze směrem zvýšení
uchopovací funkce protézy, odstraňování negativních vlivů protézy na povrch těla nositele a nikoliv řízení jeho
nervově-svalové činnosti. O specifické
řídící složce, která musí být prioritní,
se nezmiňují. Podle představ konstruktérů, že hlavním problémem tahového
systému ovládání protéz HK je nutnost značného vynakládání síly byly
učiněny další kroky vývoje protéz HK ve
smyslu využití zevní síly. To však neznamená zlepšení tahového ovládání, ale
jeho nahrazení mechanismem jiným.
Zřetelně to bylo také vidět u „thalidomidových (též conterganových) dětí“,
kde jedny z prvních aplikací pneumatických protéz v Německu byly uvažovány u takto postižených dětí, soustředěných v centrech v Heidelbergu
(prof. E. Marquardt - pneumatické
protézy tam byly vyvinuty) a v Münste-
18
ortopedická
16 protetika
ru (prof. G. G. Kuhn), ale i v dalších
podobných centrech. Na obou místech byla prováděna spolu s aplikací
i škola úchopu u tří typů protéz: tahových, pneumatických i myoelektrických
(viz. též obsáhlá učebnice münsterských autorek: Trebes, Wolff, Röttgen,
Groth: „Die Armschulung, Prothesentraining“ - 1970). Zde též bylo vidět,
že na příklad aplikace tahových protéz
u dítěte s amelii nebo fokomelií obou
horních končetin představuje u něj vysokou fyzickou i psychickou zátěž a naopak že řešení, využívající k úchopu
a manipulaci pneumatických protéz, je
pro postižení dítěte výhodnější i přes
určitou nezanedbatelnou hmotnost
těchto protéz. To především proto,
že po dostatečném výcviku byla lepší
ovladatelnost i řízení nových protéz.
Avšak i ony musely splňovat určité
podmínky - např. i když se ovládání
těchto protéz učili dětští pacienti v raném věku (předpokládaná akceptace
ve věku asi 2,5 let), bylo nutno primárně rozhodnout o místech (pohyblivých
částech) na těle, kde dítě snadno pohyb vybudí, což mohly být u dětí s dysmeliemi např. pohyblivé rudimenty prstů, nebo fokomelická ruka, ale i oblast
ramene. Volba nebyla však tak snadná, nebo ovládací pohyb nesměl narušit na příklad akt sebesycení pacienta.
Proto také výcvik pacientů, užívajících
tyto protézy byl někdy složitější.
U myoelektrických protéz, které nejprve prováděly pouze otevření a zavření
ruky, odpovídal zdroj a řízení pohybu
více fysiologickým podmínkám než
tomu bylo u tahových i pneumatických
protéz. Jako zdroje svalových potenciálů se totiž využívalo zachovaných flexorů a extensorů. Proto se nejsnáze
tyto protézy, jak z hlediska pacienta,
tak i vlastní aplikace uplatnily nejdříve
u amputací nebo jiných defektů předloktí. Později, když se zjistilo, že pacient je schopen diferencovaně vysílat
svalové signály různých charakteristik (ploché, undulující, rychlé, pomalé
apod.) a snadno je nacvičí, bylo možno přejít i k jejich použití pro ovládání
pro-a pupinace, pro řízení a ovládání
pohybu v loketním kloubu po amputaci
v paži, nebo u dysmelií apod. Uvádíme
to takto obšírněji proto, že právě tento
vývoj poukazuje na jistou nadřazenost
vyšších řídících mechanismů, které
o charakteru a kvalitě vlastních ovládacích funkcích rozhodují.
Z výše uvedeného vyplývá, že z fysiologického hlediska řečeno dochází u pacienta jak po amputaci, tak po aplikaci
umělé náhrady ztracených částí nutně
k přestavbě jeho hybných stereotypů .
Souhrn první části úvah v problematice TPHK
- dvěstěletá éra TPHK vrcholila ve většině zemí je využívajících v první polovině 20. století
- z hlediska jejich vývoje stojí v popředí
W. T. Carnes (USA) a G. G. Kuhn (SRN)
- od jejich vzniku byly TPHK podporovány lékaři, většinou chirurgy (později
ortopedy)
- ze skutečností uváděných pod bodem B a C předkládané práce vyplývá,
že dosud se vývoj TPHK soustřeoval
více na protézy jako takové a jejich
technický rozvoj a také se snažil všechny otázky s jejich ovládáním především
technicky řešit. Také otázky, uvedené
v části D upozorňují více na nedostatky ve vnitřním propojení pacienta
a protézy jako důležitého předpokladu
dobré funkce protézy.
- od období II. svět. války byla postupná snaha je nahradit „zevní silou“, jejíž
aplikace však brzy také upozornila na
otázky nejen ovládání, ale především
řízení protéz pacientem, což bylo dokumentováno poměrně rychlým přechodem od protéz pneumatických na
myoelektrické
- rozbor v práci uvedených skutečností
předpokládá do budoucna nutnost nového pohledu obecně na náhrady HK,
na otázky jejich zpětnovazebné informatiky a tedy také na jejich v tomto
smyslu nutnou výbavu a odpovídající
výcvik jejich nositelů
- v závěru je upozorněno na zajímavou
skutečnost, že v posledních několika letech se světová protetika věnuje otázkám „vnímání“ protézou, jejím přímým
ovládáním zpětnovazebním napojením
na některé zbylé svaly.
To vše, spolu s prioritním chápáním
řešení motoriky a účelového pohybu
horní končetiny zvláště a z toho plynoucími představami o řízení a organizaci pohybu náhrad ztracené části
horní končetiny ,opírající se o příklady
v současnosti ve světě již probíhajících
prací, budou předmětem druhé části
úvah k této závažné otázce.
Za zveřejnění v této první části použitých ilustrací s laskavým souhlasem
autorů :
Dr. med. Guy Fajalovi (obr. 1 - 4 a 6
- 11 z I. dílu jeho doktorské práce:
L´Histoire des Prothese et des Ortheses-Les grandes voies de progres, Université de Nancy, 1972
a prof. Dr. med. R. Baumgartnerovi a
P. Bottovi (obr. 5 z jejich monografie).
Amputation und Prothesenversorgung, 3. zcela přepracované vyd.
G. Thieme Verlag, 2008 – pisatel této
úvahy velmi děkuje.
ORTOTIKA-PROTETIKA s.r.o.
401 13 Ústí nad Labem, Sociální péče č. 3316/12A
tel.: 472 775 741, 477 114 466, fax: 472 771 587
Výroba a aplikace individuálně zhotovovaných
ortopedických pomůcek
protézy dolních a horních končetin
ortézy dolních a horních končetin
ortézy trupové
měkké bandáže
ortopedická obuv a ortopedické vložky
Zdravotní prodejna nabízí:
hole, berle, diaobuv, adjuvatika, sériové pomůcky, ortopedické vložky
Odborné články
Protetické vybavení vysoce aktivního
uživatele transtibiální protézy
Miklica Aleš, protetik, M.A. Ortopedická Protetika s.r.o.
Ing. Dvořák Karel, uživatel TT protézy
MUDr. Kallus Josef, odborný lékař rehabilitační a fyzikální medicíny
Ing. Rosický Jiří, CSc., odborný konzultant OSSUR, ING corporation, s.r.o.
Anotace
Tento článek je věnován popisu protetického vybavení
pro vysoce aktivního uživatele transtibiální protézy. Návrh protézy vycházel z dlouholetých zkušeností protetika
i poznatků uživatele s různými protézami. V článku je ponechán výrazný prostor postřehům a sdělením uživatele
protézy.
Úvod
Následkem zranění při letecké havárii v roce 1995 mi
byla amputována levá dolní končetina cca 18 cm pod
kolenem. V té době mi bylo 19 let a byl jsem aktivní
výkonnostní sportovec. (Ing. Karel Dvořák)
Na podzim roku 2008 se na naši firmu obrátil ing. Dvořák s žádostí o zhotovení protézy. Po prvním telefonickém
rozhovoru mi bylo jasné, že se jedná o vysoce aktivního
pacienta a sportovce. Při následném návrhu protézy
jsme brali v úvahu všechny aktivity, kterým se pan Dvořák
věnoval. Moc důležitá byla pro nás komunikace s pacientem, během níž jsme se seznámili s jeho zkušenostmi a
požadavky na protézu. V tomto článku se chci se čtenáři
podělit o poznatky vysoce aktivního uživatele transtibiální
protézy (tato sdělení jsou v článku zvýrazněna kurzivou).
Popis aktivit pacienta
Pan Dvořák je vysoce výkonný uživatel protézy (stupeň
aktivity 4). Jeho aktivity zahrnují práci na zahradě, rekreační sport (jízda na kole, na ledních i kolečkových bruslích, horská turistika, volejbal), vrcholový sport v kategorii
handicapovaných i nehandicapovaných sportovců (běh na
lyžích) a speciální činnosti (řízení letadla).
Mým často provozovaným sportem v minulosti byl
volejbal. Tato hra je specifická četností silových rázů,
které zatěžují všechny komponenty protézy a také
pahýl sportovce. V současnosti nejvíce času věnuji
běhu na lyžích. Pro tuto činnost je vlastní dlouhodobé
periodické zatížení menších rázů, zato velké intenzity a také je nezbytná vysoká stabilita soustavy lyže
– chodidlo – objímka – noha. Lední hokej se vyznačuje
velkým dynamickým zatížením protézy v různých směrech a také nezbytností stability uvedeného systému.
Specifickou záležitostí je řízení letadla, kdy je třeba
dlouhé setrvání v jedné poloze s „občasným“ vyvozením síly nohy na pedál směrového řízení, často ještě
v kombinaci se sešlápnutím pedálu brzdy podvozku.
Vedle komfortu uložení je zde klíčový faktor obratnosti práce s protézou v pilotní kabině neumožňující velký
rozsah pohybů.
Protetická historie
Od roku 1995 jsem vyzkoušel různá protetická chodidla od standardních nedynamických po chodidla dyna-
20
ortopedická
16 protetika
mická s různými funkčními doplňky včetně chodidla z
vlastního vývoje. Uložení pahýlu bylo v objímce protézy
vždy realizováno prostřednictvím silikonového lůžka s
čepem. Na tento způsob uchycení jsem byl zvyklý a
znal jsem jeho výhody i nevýhody při běžném životě i
při sportovních aktivitách. Přesto, že i toto uchycení nabízelo určitou variabilitu z hlediska různých typů
návleků i zámků, biomechanické vlastnosti byly vždy
téměř stejné.
Od provedené amputace v roce 1995 prošel pan Dvořák
rukama mnoha protetických techniků. Postupně byl vybaven standardní i speciální protézou. Pacient vyzkoušel
protetická chodidla SACH, dynamická chodidla VESSA,
Dynamik Fuss a také Springlite. Uložení pahýlu bylo většinou realizováno prostřednictvím silikonového lůžka a mechanického spojení s ozubeným čepem.
U poslední zhotovené protézy mě udivilo, že se při použití
chodidla Springlite nedodržely zásady stavby, což vedlo
k tomu, že toto drahé a velmi funkční chodidlo pacientovi nepřineslo ten správný požitek z chůze a nesplňovalo
jeho nároky na použití při sportovních aktivitách. Jako nesprávné mi přišlo také uložení pahýlu v protéze, kde byla
zvolena pedilinová vložka mezi silikonový návlek a nosné
lůžko protézy. Myslím si, že u takto vysoce aktivních pacientů by se další segment (pedilinová vložka) již neměl
používat, protože se jedná o měkký plastický materiál,
který při používání rychle změní svoji tloušku. Pacient
musí tuto změnu objemu korigovat pahýlovými punčoškami, což je další omezení pacienta při jeho sportovních
aktivitách.
Pro mé aktivity zcela
nevyhovovala
chodidla
nedynamická s velkou tolerancí výkyvu ve všech
směrech. Naopak maximálně vyhovující byla tuhá
chodidla s jednoznačně
definovanými tolerancemi výkyvu v příslušných
směrech. Tyto vlastnosti
mají zásadní význam zejména při sportech typu
běh na lyžích, běh v terénu i na rovném podkladě
a také při bruslení. Veškeré sportovní aktivity
jsem provozoval na běžně
dodávaných chodidlech,
tzn. ne na speciálech. Výjimkou byl vývoj a výroba
vlastního chodidla navrženého speciálně pro běh
Odborné články
na lyžích. Zde jsem vytvořil tým konstruktérů,
výpočtářů, odborníků na
práci s kompozity a výsledkem byla zcela nová
filozofie chodidla, která
razantním způsobem zvýšila výkonnost při běhu
na lyžích a to jak volnou
technikou, tak i klasicky.
Doposud jsem pro oba
způsoby běhu používal
různá chodidla.
Popis nového protetické řešení
S ohledem na několikaleté zkušenosti s použitím protézy
pro sportovní aktivity specifikoval pan Dvořák své požadavky na nové protetické řešení takto:
Při výběru protézy jsem vždy řešil dva faktory, které
měly rozhodující vliv na efektivitu jejího použití. Prvním
faktorem je uchycení protézy. Zde je třeba klást důraz
na komfort uložení pahýlu a na spolehlivost uchycení.
Komfort uložení pahýlu má zásadní význam jednak z
dynamického hlediska, kdy při sportovních aktivitách,
nebo jen při dynamickém stylu života dochází k proměnnému periodickému zatížení velké intenzity a jakákoliv nesymetrie uložení může představovat zranění,
nebo poškození pahýlu s perspektivou dlouhodobého
léčení. Ze statického hlediska jde především o pocit
pohodlí při dlouhodobě trvajících zatíženích v případech, kdy je třeba setrvat v jedné poloze. Jakýkoli nekomfort zde může vést ke snížení výkonnosti duševní
práce, např. profese pilota, řidiče, ale třeba i programátora, konstruktéra apod. Spolehlivost uchycení je
zásadní zejména při vysoce dynamických sportovních
aktivitách, kdy není prostor sledovat nekonzistenci
uchycení a je zde třeba se na toto stoprocentně spolehnout. Zvláště, pokud je na protéze dále uchycen
některý ze sportovních prvků, jako třeba lyže, brusle,
těžší boty.
Druhým faktorem, určujícím výběr, sestavení a následné využití protézy je dynamika a životnost použitého
chodidla. Za zmíněné období používání protézy jsem
testoval celou řadu chodidel a jejich doplňků a udělal
si jednoznačný obraz vztahu dynamika chodidla x efektivita použití pro konkrétní činnost.
S ohledem na požadavky uživatele jsem zvolil na základě
svých zkušeností a technických možností současné protetiky toto uspořádání protézy: protetické chodidlo CETERUS a pahýlové lůžko se silikonovým lůžkem Iceross SealIn X5 (firma OSSUR). Toto řešení se mi zdálo jako velmi
vhodné i pro pacienta s vysokou aktivitou – sportovce.
Popis chodidla CETERUS
Protetické chodidlo CETERUS od firmy OSSUR se skládá z kompozitového dvoupružinového modulu a výškově
stavitelného modulu mechanicko-pneumatického tlumiče
vertikálních rázů a torze.
Modul chodidla se vyznačuje několika prvky, které výrazně ovlivňují jeho funkčnost. Zcela nová je pro mne
schopnost tlumiče zachytávat torzní síly, ale zároveň
umožnit malé uvolnění. Tato vlastnost je velmi příznivá
pro normální i dynamickou chůzi v terénu, pro sportovní aktivity, vyžadující komplikovanější pohyb chodidel a
také například pro tanec. Uvolnění v torzi je méně pří-
znivé pro jízdu na bruslích a kolečkových lyžích
a pravděpodobně se tato vlastnost projeví i při jízdě na klasických lyžích, což bude další fází testování
v zimním období. Výraznou vlastností je tlumení rázů
ve směru osy pahýlu prostřednictvím tlakového tlumiče. Variabilita natlakování umožňuje přizpůsobení
protézy konkrétním aktivitám a zvyšuje efektivitu použití protézy. Nízký tlak v tlumiči je výhodný např. pro
nedynamickou chůzi po rovném terénu bez překážek
(nenáročná turistika, golf), nebo pro běžné
denní aktivity, nevyžadující výrazné silové
působení. Vysoký tlak v tlumiči na hranici
dovoleného limitu je naopak velmi výhodný
např. pro běh či sprint, jízdu na kole, kolečkových či klasických lyžích a ledních bruslích. Tlak uprostřed stupnice je výhodný
např. pro hraní míčových her, nebo pro
více dynamické aktivity, nevyžadující velký odraz, avšak vyžadující dobré tlumení.
Příkladem může být náročnější turistika v
terénu. Dalším zajímavým prvkem je řešení modulu samotného chodidla,
konkrétně rozdělení listů silových elementů.
To, kromě dynamiky a
spolehlivosti, zajišuje velmi dobré aktivní kopírování
nerovného terénu, ale také zvýšení aktivity při dynamických činnostech na rovných plochách, kde je třeba
častá změna. Příkladem může být náročná horská turistika, hraní míčových her.
Popis silikonového lůžka Iceross Seal-In X5
Silikonové lůžko Iceross Seal-In X5 od firmy OSSUR má
v distální části integrovanou vícebřitou těsnící
manžetu, která zabezpečuje společně s jednocestným výtlačným ventilem podtlakové
zavěšení pahýlu v lůžku protézy.
Podtlakové uchycení prostřednictvím silikonového návleku s manžetami a zpětného ventilu se chová velice příznivě a to jak
z hlediska mechaniky chůze a dalších dynamických činností, tak i z hlediska komfortu
pahýlu. Spolehlivost přichycení je vysoká
a ani při vysoce dynamických činnostech,
jako je běh, jízda na kolečkových lyžích či
pohyb na ledních bruslích, nikdy nedochází
k samovolnému snížení podtlaku s následným posunutím protézy vzhledem k pahýlu.
Zkušenosti s novou protézou
Použití a zátěž protézy při sportovních výkonech je nejlepším ukazatelem její kvality
po stránce dynamičnosti, pevnosti a životnosti.
Po vybavení novou protézou v dubnu 2009 prověřil pan
Dvořák její vlastnosti během letního období, kdy se věnoval letní přípravě na zimní sportovní sezónu a dalším
outdoor aktivitám. Zde jsou jeho zkušenosti po půl roce
intenzivního využívání protézy:
Protéza potvrdila své vlastnosti a schopnosti po
všech stránkách, důkazem čehož jsou desítky nachozených kilometrů v horském prostředí, nejen s batohem plným věcí pro čtyřčlennou rodinu a často i
dvěma dětmi na ramenech. Právě jistota ve stabilitě
ortopedická
16 protetika
21
Odborné články
chůze po převážně horských cestách je velkým přínosem řešení
podélně rozděleného chodidla
a nastavitelného tlumiče, kdy
dobrá přilnavost a adaptace na
nerovný terén umožňuje komfortní došlápnutí a následný aktivní odraz. Při dlouhých pěších
túrách se tyto vlastnosti výrazně
příznivě projeví na celkové fyzické i psychické únavě. Pružící síla
chodidla je významná zejména při
chůzi do prudkého kopce, tlumící
síla je významná naopak při chůzi
z kopce anebo po rovném, nikoliv
však hladkém terénu.
Velmi kladně byl také hodnocen
nový způsob zavěšení protézy s využitím podtlakového systému a silikonového lůžka Iceross
Seal-In X5:
Podtlakové uchycení, které pro mne bylo asi nejnovějším dosavadním řešením, předčilo očekávání
a naprosto vymizely předchozí obavy o spolehlivost a
funkčnost. Uchycení ani jednou neselhalo, pokud jde
o spolehlivost, a to ani v případech, kdy například při
zakopnutí nebo zachycení nohy při rychlém pohybu
vznikly veliké osové a torzní síly. Těchto situací bylo
hodně a nikdy nedošlo ani k povysunutí, natož k uvolnění protézy. Při předchozím uchycení pomocí ozubeného čepu v zámku docházelo v podobných případech
k jeho uvolnění a vzniku s tím spojených starostí.
Absence mechanického uchycení má ještě jeden, v
minulosti již zmiňovaný přínos. Nedochází totiž k vytvoření dříve zmiňovaného „mezikloubu“ v místě uchycení. I při dobré objímce a dobrém uchycení zde vlivem
elastičnosti návleku docházelo ke vzniku vůle, která
při dynamických silách vedla k pohybům pahýlu v objímce – torzním i osovým. U podtlakového uchycení
k tomuto nedochází, pahýl se v objímce chová doslova jako přirostlý, což vytváří pocit jistoty, stability a
komfortu. Uvolnění podtlakového ventilu a částečné
povysunutí pahýlu mezi aktivitami umožňuje účinnou
relaxaci pahýlu ve chvílích odpočinku. Pouhý jeden došlap po této akci vede k opětovnému plnému uchycení
bez dalších úkonů. Silikonový návlek s manžetami pro
podtlakové uchycení klade větší nároky na údržbu. Při
samotném vstupu do objímky je důležité zkontrolovat
čistotu vnitřku objímky a také návleku v oblasti manžet, důležité je také navlhčení speciálním roztokem. V
opačném případě by mohlo dojít k poškození manžet
a tím ke ztrátě popisované funkčnosti. Na tyto procedury je třeba pamatovat při dlouhodobých aktivitách a
cestách, kdy je předpoklad potřeby uvolňování a opětovného uchycování protézy.
Závěr
Protéza jako celek je technicky vysoce kvalitní řešení soustavy „uchycení k pahýlu - aktivní tlumení - kontakt s podložkou“. Při správném vytvoření objímky, seřízení všech
modulů a sladění s tělesnou konstitucí může uživatel očekávat výrazný posun ve zkvalitnění použití při všech činnostech běžného i nestandardního životního stylu. Zcela
se mi potvrdil předpoklad, že špičkové komponenty protézy spolu s vysoce profesionální a precizní prací protetika
vedou k vynikajícím výsledkům.
Ing. Karel Dvořák, uživatel TT protézy
22
ortopedická
16 protetika
Práce na protéze pro pana Karla Dvořáka mi opět potvrdila moji domněnku, že je třeba při návrhu uspořádání
protézy a volbě jednotlivých dílů provést důkladnou protetickou rozvahu. Tento přístup se mi vyplatil nejen u vysoce výkonných uživatelů, ale také u uživatelů s nižší nebo
střední aktivitou a je základním předpokladem pro úspěšné vybavení pacientů protetickou pomůckou.
Aleš Miklica, protetik
Návrh konstrukčního uspořádání protézy vycházel z přesně stanovených požadavků uživatele a zkušenosti protetika s výrobky firmy OSSUR. První zkušenosti potvrdili
správnou volbu zavěšení protézy pomocí podtlakového
silikonového systému Seal-In
X5. Vhodnost chodidla Ceterus pro lyžování nám potvrdí
až výsledky zimních testů.
Ing. Jiří Rosický, CSc., odborný konzultant OSSUR
Záměrem naší protetickorehabilitační péče byla taková preskripce protetického
vybavení, aby splňovala co
nejkvalitněji funkční možnosti pro vysoce aktivního mladého pacienta s celodenní
a každodenní neomezenou
aktivitu jak v rodině tak v
pracovním zařazení a i intenzivní zájmovou sportovní
činnost (stupeň aktivity 4).
Zhotovená protéza DK plní
i pacientem požadované parametry, které jsou rovněž z
rehabilitačně-protetického hlediska indikovány.
MUDr. Kallus Josef, odborný lékař rehabilitační a fyzikální medicíny
Literatura a odkazy
www.maprotetika.cz
www.kareldvorak.kx.cz
www.ossur.cz
web firmy M.A. Ortopedická
Protetika s.r.o.
web ing. Karla Dvořáka
web firmy OSSUR v češtině
kou.
Informace
Tenisový FOPTO CUP 2009
Tomáš Hajský
Prázdniny utekly jak jinak než jako
voda a tak se mohli odpočatí sportovci z protetické oblasti setkat znovu
na tenisovém turnaji čtyřher FOPTO
CUP 2009. Opět o posledním prázdninovém víkendu, který všichni školáci zbožňují a nemohou se dočkat, až
se znovu pustí do řešení diferenciálních rovnic. Hlavní tenisová klání tedy
probíhala během soboty, 29. srpna
ve sportovním areálu ve Zruči-Sen-
ci u Plzně pod patronací firmy Otto
Bock ČR s.r.o.
Vše vlastně začalo už o den dříve,
kdy se Antonín Chrudimský odmítl řídit svým vlastním doporučením:
„Ten míček si musíš vždycky dávat
na stranu…“, a tak v kotníku během
pátečního tréninku křuplo a startovní pole bylo o jeden velice kvalitní pár
ochuzeno. Na druhou stranu nás
velice těší, že 15 soutěžících párů
opět po pauze posílili naši slovenští
bratři a třemi páry dokonce kolegové
z Německa. Výsledkem tak bylo uskupení celkem třiceti tenistů a tenistek schopných na kurtě duši nechat
a množství diváků si určitě odneslo
nevšední sportovní zážitky například
ve formě neobyčejného tenisového
trikotu Martina Jánošíka, který si nechal vytetovat přímo na tělo výhradně
pro tuto akci! Držme mu palce, a jej
převlékání moc nebolí…
Na sklonku slunečného sobotního
dne bylo již vše jasné. Po urputném
boji, za bouřlivého povzbuzování a mexických vln se vítězi letošního ročníku
Milan Smutný
Místo
Jména
1.
T. Hajský, V. Svrček
2.
T. Vavřík, V. Marek
3.
*T. Sýkora, M. Múčka
4.
V. Rauch, R. Hamet
5.
M. Smutný, M. Rompot
6.
Z. Malík st., P. Bělohradský
7.
*R. Lepší, Z. Malík ml.
8.
K. Novák, J. Palma
9.
W. Marschall, U. Timmermann
10.
M. Bachura, . Horňák
11.
M. Bokiš, P. Rusek
12.
M. Jánošík, T. Menyhár
13.
J. Lutz, S. Wicke
14.
D. Rabanda, H. U. Rabanda
15.
H. Hejlová, D. Vavříková
*To jsem nemohl nechat
24
ortopedická
16 protetika
Vítězná euforie
Nejhezčí pár
Po finále
stali Václav Svrček a Tomáš Hajský.
V tiebreaku, který nahrazoval třetí
set, porazili nadějnou dvojici Tomáš
Vavřík a Vladislav Marek. Hold vzdávám divákům, kteří obsadili lavičky
u dvorce číslo 4 do posledního místečka. Za atmosféru, kterou zde vytvořili, jim určitě neděkuji jen já, ale
všichni aktéři finálového utkání. Díky!
Na poslední volné místo na stupních
vítězů se zaslouženě vydrápala dvojice Zbyšek Malík ml. spolu s Radkem
Lepším, kteří v boji o bronzové medaile zdolali zkušené zručské borce Vla-
Informace
dimíra Raucha a Romana Hameta.
Přehled o umístění na dalších pozicích si uděláte pohledem na výsledkovou tabulku.
Po vyhlášení výsledků jsme již tradičně zasunuli zmožená těla k rautovému stolu, pozdvihli půllitry se zrzavým
mokem a bylo veselo. DJ hrál až do
ranního kuropění a nejvytrvalejší „tenisté“ opouštěli zařízení v době, kdy
hotelový personál již snil sladké sny…
Nashledanou znovu za rok,
sejdeme se jako obvykle!
Zlomená noha Antonína Chrudimského
Ortotika pro lidi s ochrnutím
Vladislav Marek
Obrna není nemoc jako taková, jedná
se o jeden z mnoha neurologických
příznaků. Jedním z nich je postižení
volní hybnosti, což znamená, že člověk
nemůže provést pohyb, který by chtěl.
Někdy se v češtině užívá pojem ochrnutí. Při mírnějších formách se používá
i slabost. Z latiny se někdy užívá po-
jem „paréza“ pokud
je ochrnutí částečné
nebo „plegie“, když je ochrnutí
úplné.
Periferní obrna postihuje pouze určitou
skupinu svalů, kterou postižený nerv
inervuje. U parézy tohoto typu dochází k úbytku svalové hmoty a končetiny
jsou chabé, tzv. „hadrovité“.
Centrální obrna obvykle postihne polovinu těla v případě, že je postižen
mozek (např. cévní mozková příhoda),
obě dolní končetiny nebo všechny čtyři
končetiny, je-li porušena krční mícha.
Postižené končetiny bývají tuhé,
stažené (spastické). Obrna končetin na jedné straně těla se nazývá hemiparéza, je-li částečná,
hemiplegie, je-li úplná. Pokud jsou
postiženy obě dolní končetiny, nazývá se stav paraparézou nebo
paraplegií při úplném ochrnutí dolních
končetin. Příčin obrny je mnoho, většina z nich má však neurologický původ.
Úkolem ortotika-protetika v této oblasti
je navrhnout a vytvořit takovou pomůcku, která bude efektivně kompenzovat
svalové oslabení, ale zároveň umožní dále využívat sílu zbývající. Je tedy
nutné na základě vlastního vyšetření
svalové síly a mobility pacienta individuálně navrhnout ortotickou pomůcku.
Pro usnadnění práce ortotika-protetika a získání více informací o této problematice vydala firma Otto Bock ČR
brožuru s názvem „Ortotický pomocník
při ochrnutí“, která Vám přináší:
• Přehled indikací, kde lze efektivně využít individuální ortotiky
• Výpis asociací, jejichž členi ortotické
pomůcky pro zlepšení své mobility
opravdu potřebují
• Návod jak vybrat nejvhodnější typ ortézy pro pacienta na základě vyšetření jeho svalové síly
• Představení technologicky nejvyspělejších ortotických komponentů
• Jaké ortotické pomůcky lze efektivně
využít v rehabilitaci po cévní mozkové
příhodě
• Popis pro lékaře či samotné pacienty jak mají postupovat, pokud pomůcku potřebují
• Výpis ortoticko-protetických pracoviš v ČR, kde jsou schopny podle
ověřených standardů vyrobit a aplikovat individuální ortézy dolních končetin
Dvacetistránková publikace „Ortotický
pomocník při ochrnutí“ je k dispozici
zdarma od firmy Otto Bock ČR. V případě zájmu se obrate na Vladislava
Marka na tel.: 724 980 410 nebo na
email [email protected].
ortopedická
16 protetika
25
Informace
Elektromagnetické systémy kolenních
kloubů individuálních ortéz
Díky použití nových materiálů a techniky výroby došlo v ortotice za posledních pár let k mnoha změnám.
S elektromagnetickými systémy kolenních kloubů E-MAG Control a EMAG Active vstoupila firma Otto
Bock do nové oblasti ortotického vybavení. Rozdíly mezi klouby spočívají
v použití různých ovládacích mechanizmů uzávěrů. Díky stálé miniaturizaci a inovacím v oblasti elektroniky
a počítačů je dnes možné zaintegrovat do ortézy elektrické komponenty a zvýšit tak funkčnost a stabilitu
těchto systémů.
Elektronika pro větší bezpečnost
Pro maximální míru mobility, bezpečnosti a důvěry využívají systémy kolenních kloubů E-MAG kombinaci
mechaniky a elektroniky. U systému
E-MAG Active se zajištěná stojná
fáze a volná švihová fáze řídí elektronicky. Inteligentní senzor měří během
chůze polohu dolní končetiny a podle
ní spíná ortotický kloub.
U systému E-MAG Control se funkce
uzávěru kolenního kloubu ortézy ovládá pomocí bezdrátového dálkového
ovládání. Systém zpětného hlášení
navíc informuje uživatele o aktuál-
ním stavu kloubu. Systémy kolenních
kloubů E-MAG představují významnou inovaci v oblasti ortotiky.
Více mobility a přirozený obraz
chůze = E-MAG Active
E-MAG Active je prvním elektronicky
řízeným systémem kolenního kloubu,
který má k dispozici zajištěnou stojnou fázi a volnou fázi švihovou. Ta je
řízená nezávisle na hlezenním kloubu
nebo stélce chodidla. Během chůze
měří inteligentní systém snímačů
polohu dolní končetiny a podle toho
spíná kloub ortézy. To znamená, že
se kolenní kloub během chůze automaticky otevírá a uzavírá; blokuje ve
fázi stojné a uvolňuje se ve fázi švihové. To, že kloub spíná nezávisle na
hlezenním kloubu a stélce chodidla,
přináší užitek mnoha dalším pacientům, kteří dříve museli používat
ortézu se zámkem v kolenním kloubu. E-MAG Active umožňuje uživateli
dosáhnout přirozenějšího a plynulejšího obrazu chůze a zvyšuje tak jeho
kvalitu života.
E-MAG Active byl vyvinutý pro uživatele, kteří nejsou z důvodu částečného ochrnutí nebo úplného výpadku
svalstva zajišujícího extenzi kolene
Systém E-MAG Active
1 Zapouzdřený
kolenní
kloub s uložením bez použití maziv
2 Elektromagnetický uzávěr
3 Čidlo koncové polohy pro
kontrolu uzávěru
4 Řídicí elektronika, která
zpracovává veškeré signály, naměřené údaje
a reguluje veškeré funkce kolenního kloubu
5 Tlačítko pro ovládání přímo na řídicí elektronice
6 Vyjímatelné akumulátory
zajišující spolehlivou dodávku energie (bez vyobrazení)
7 Autokalibrační a testovací spínač pro potřeby
technika
26
ortopedická
16 protetika
schopni udržet stabilitu kolenního
kloubu bez kompenzačních opatření.
Pro bezpečné používání systému kolenního kloubu E-MAG Active je zapotřebí určitých zbytkových funkcí svalstva pro zanožení (kyčelní extenzor)
nebo hyperextenze (propnutí) kolenního kloubu. Tím se zajistí bezpečné
spínání kloubu ve švihové a stojné
fázi. Proti vlivům z vnějšku jako jsou
např. rázy nebo sevření oděvu je EMAG Active chráněný uzavřenou
konstrukcí a tvoří tak homogenní
povrch.
Systém pracuje energeticky úsporně, podle aktivity vydrží baterie až
10.000 kroků denně. Nicméně se
doporučuje dobíjet baterii pravidelně
přes noc, aby se zabránilo případnému nedostatku její kapacity.
E-MAG Active je schválený pro tělesnou hmotnost do 85 kg. Systém
kolenního kloubu je řízen unilaterálně, tedy pouze na jedné straně dolní
končetiny a je vždy vybaven mediálním unašečem. To znamená, že je na
vnitřní straně dolní končetiny kloub,
který má stejný design, ale pouze
vede směr pohybu.
Více důvěry a stability = E-MAG
Control
E-MAG Control je první systém kolenního kloubu, který má k dispozici
elektromagnetický uzávěr s elektronickým řízením. U konvenčních systémů s uzávěrem existuje celá řada
různých možností pro uvolnění uzávěru. U všech těchto systémů však
musí uživatel uvolňovat kolenní kloub
rukou tak, že zasahuje do jeho blízkosti. Právě tento moment je nejnepříjemnější a nejméně bezpečný při
každodenním nošení ortézy. Nepřirozený pohyb vede během fáze uvolnění uzávěru k nejistému stoji, nebo je
koleno v okamžiku odblokování kolene
nestabilní. E-MAG Control v této fázi
umožňuje zachování stabilního stoje.
Pomocí dálkového ovládání, které se
používá bu jako ruční zařízení nebo
je zaintegrované do hole, jsou ruce
volné a k dispozici pro zajištění stability těla. Systém zpětného hlášení
kloubu E-MAG Control kromě toho
signalizuje otevření uzávěru v okamžiku fáze odblokování. Uživatel se
tedy může vědomě na tento okamžik
připravit. Tím, že dojde k posunutí
Informace
středu otáčení kolene dozadu, navíc
setrvá kloub v bezpečné poloze, dokud koleno vědomě nezahájí flekční
pohyb.
Dle informací od uživatelů ortéz
bývá nejčastější příčinou pádu s nasazenou ortézou to, že při vstávání
nedojde k aretaci kolenního kloubu.
I v tomto směru nabízí E-MAG Control rozhodující výhodu: má zpětné
hlášení i pro aretaci. Jakmile se
dostane koleno do extenze a kolenní kloub se zajistí, vyšle signál jako
informaci o zajištěné poloze kloubu.
Není zapotřebí provádět žádnou kontrolu nebo stisknutí třmenu uzávěru
rukou. Systém tak kdykoli zajistí bezpečný stoj. Proti vnějším vlivům jako
např. rázy, které by mohly způsobit
uvolnění uzávěru kloubu nebo sevření oděvu je E-MAG Control chráněný
uzavřeným designem. Systém pracuje energeticky úsporně, podle aktivity vydrží baterie až 48 hodin, při flexi
kolene 120 krát za den a době stání
4 hodiny. Při pravidelném dobíjení
baterie přes noc nemohou nastat
žádné problémy v důsledku nedostatečné kapacity baterie. Protože lze
akumulátor snadno a rychle vyměnit,
představuje dodatečnou možnost
použití druhého akumulátoru. Lze objednat také druhé dálkové ovládání,
které umožňuje ovládat kloub podle
momentální potřeby. Dálkové ovládání může být pevně připojeno k holi.
V tomto případě je však nutné používat pouze hůl typu 22K2/4, která je schválená pro montáž. E-MAG
Control se může používat jako unilaterální kloub pro tělesnou hmotnost
55 kg, což znamená, že na vnitřní
straně dolní končetiny není žádný
kloub. Pro uživatele s hmotností
nad 55 kg je nutné použít mediální
unašeč, který má stejný design jako
kloub řídící a pak je kloub schválený
pro hmotnost až do 85 kg.
Dotazy ohledně vybavení E-MAG
Pro koho je vhodný E-MAG Control?
E-MAG Control je vhodný pro uživatele s postraumatickými stavy,
stavy po obrně, s postpolio syndro-
Systém E-MAG Control
1 Zapouzdřený kolenní kloub
s uložením bez použití maziv
2 Elektromagnetický uzávěr
3 Čidlo koncové polohy pro
kontrolu uzávěru
4 Řídicí elektronika zpracovává veškeré signály, naměřené údaje a reguluje veškeré
funkce kolenního kloubu
5 Dálkové ovládání pro nezávislou kontrolu kolenního kloubu
a zajištění stability stoje
6 Tvar dálkového ovládání pro
možnost zaintegrování do
hole
7 Kontrolka pro hlášení stavu
kloubu formou světelné signalizace, vibrace a zvuku
8 Mikroprocesor 2,4 GHz
měří a kontroluje správné
kódování dálkového ovládání
9 Tlačítko pro ovládání přímo
na řídící jednotce
10 Vyjímatelné
akumulátory
zajišující spolehlivou dodávku energie (bez vyobrazení)
mem, výpadkem nebo ochablými
extenzory kolene. Mějte na paměti,
že jednoznačnou kontraindikaci pro
použití systému E-MAG představuje
situace, kdy není uživatel vzhledem
ke kontraktuře v kolenním kloubu
schopný dostat kloub E-MAG do polohy extenze. To by neumožňovalo
uvolnění uzávěru ortézy. Pro uvolnění uzávěru musí být uživatel schopný
dostat kloub E-MAG do polohy extenze. Toho lze za určitých okolností
dosáhnout pomocí různých faktorů.
Bu je uživatel schopný dostat kolenní kloub ve stoji do extenze nebo
potřebuje mít podporu přednoží pomocí specifického dorzálního dorazu,
který lze dosáhnout pomocí nastavitelného hlezenního kloubu.
Pro koho je vhodný E-MAG Active?
E-MAG Active je vhodný pro uživatele se zvýšenou potřebou mobility,
u nichž dosud nebylo možné z růz-
ných anatomických důvodů jako
např. zkrat končetiny, silné valgózní/varózní odchylky v kolenním nebo
hlezenním kloubu zajistit adekvátní
ortotiké vybavení. Uplatnění najde
i u pacientů, kteří dosud ortotické
vybavení odmítali jako např. pacienti
po obrně, s post polio syndromem
nebo neúplným příčným ochrnutím,
kteří mají pro toto vybavení určité tělesné předpoklady. E-MAG Active byl
vyvinutý pro pacienty, kteří nejsou
z důvodu částečného ochrnutí nebo
úplného výpadku extenzorů kolene
schopni zajistit kolenní kloub bez dalších kompenzačních opatření. Pro
bezpečné použití kolenního systému
E-MAG Active jsou zapotřebí určité
funkce zbytkového svalstva nebo
hyperextenze (nadměrná extenze)
kolenního kloubu. Tím se zaručí bezpečné zapínání švihové a stojné fáze.
Použití E-MAG Active je možné také
v případě ortoprotéz.
Jak mohu E-MAG získat?
Nechte si od vašeho ortopedického
technika poradit, zda je některý se
systémů kolenního kloubu E-MAG
pro vás vhodný a zda lze pomocí
něj zaručit nějaký další terapeutický
přínos z hlediska ortotického vybavení. Pokud ano, tak byste se měli
poradit společně s vaším technikem,
jaký druh a tvar by měla ortéza mít.
Ohledně dalších dotazů se spojte se
zástupcem firmy Otto Bock ČR Vladislavem Markem na tel: 724 980
410, emailu: [email protected]
nebo navštivte stránky
www.ottobock.cz.
ortopedická
16 protetika
27
Informace
Systém kyčelního kloubu
Helix3D
Systémem kyčelního kloubu Helix3D určil Otto Bock po desetiletích stagnace v oblasti
techniky nový standard vybavení při amputacích v oblasti kyčelního kloubu.
28
ortopedická
16 protetika
Zvýšení stability, aktivity a komfortu: Tento inovativní kyčelní
kloub zvýší pohyblivost amputovaného. Každý den mu nabízí značné výhody při zachování
maximální stability při chůzi na
nerovném terénu, různých rychlostech pohybu a při chůzi po
schodech.
umožňuje zkracování protézy
ve švihové fázi a snižuje nebezpečí klopýtnutí a pádu. Velký
úhel ohýbání usnadní každodenní život při nazouvání bot nebo
nástupu do automobilu. Systém
kyčelního kloubu Helix3D kromě
toho umožňuje pohodlně a rovně sedět.
Helix3D ovlivňuje trojrozměrný pohyb v kyčlích. Díky nové
víceosé konstrukci kloubu lze
dosáhnout mimořádně harmonického obrazce chůze. V případě konvenčního vybavení po
amputaci v kyčli si musí amputovaní silně pomáhat zdravou
stranou v přizvedávání protézy,
aby mohli překročit překážku
a nezakopli např. o okraj koberce. Konstrukce kloubu Helix3D
Speciální kombinace mechanické
pružiny a hydrauliky u systému
Helix3D pomáhá kompenzovat
velkou část chybějícího kyčelního svalstva a snižuje výdej energie, která je zapotřebí pro chůzi
s protézou. Umožňuje tlumený
a kontrolovaný nášlap stejně jako
harmonický odval chodidla při plném zatížení. Tímto způsobem
zabraňuje kombinace mechanické pružiny a hydrauliky trhavým
Nové
Informace
výrobky
Přehled vlastností
• Nově definuje mobilitu lidí
po amputaci v oblasti kyčelního kloubu
• Více stability,
a komfortu
aktivity
• Snížení rizika klopýtnutí
a pádu
• Přiblížení se do značné
míry přirozenému obrazci
chůze
• Snižuje zatížení zad a kloubů a účinně předchází
onemocněním v důsledku
tělesného postižení
• MOBIS® 2 a 3 (stupně
aktivity)
• Pro tělesnou hmotnost do
100 kg
Kompenzace rotace pánve
pomocí kloubu Helix3D
pohybům a snižuje naklápění
pánve. Tak se účinně snižuje zatížení zad a kloubů a předchází se
onemocněním v důsledku tělesného postižení.
Systém Helix3D je vhodný pro
amputované o hmotnosti do
100 kg. Nabízí při nejrůznějších
každodenních činnostech maximální míru stability a komfortu
a protetik certifikovaný speciálně pro Helix3D jej nastaví přesně podle potřeb amputovaného.
Při tom je zohledněna mimo jiné
tělesná výška, hmotnost a třída
aktivity.
Pro dosažení optimálního vybavení je kyčelní kloub Helix3D
nabízen pouze v kombinaci s mikroprocesorem řízeným systémem protézy C-Leg. Pokud je již
amputovaný systémem C Leg
v kombinaci s jiným kyčelním
kloubem vybaven, pak lze Helix3D zaintegrovat do jeho aktuálního systému protézy.
ortopedická
16 protetika
29
Nové výrobky
Systém kyčelního kloubu
Helix3D
Nově definuje mobilitu lidí po
amputaci v oblasti kyčelního
kloubu
Více stability, aktivity a komfortu
Snížení rizika klopýtnutí a pádu
Přiblížení se do značné míry přirozenému obrazci chůze
Snižuje zatížení zad a kloubů
a účinně předchází onemocněním v důsledku tělesného postižení
MOBIS® 2 a 3 (stupně aktivity)
Pro tělesnou hmotnost do 100 kg
Výrobce:
Otto Bock HealthCare,
Německo
Další informace:
Otto Bock ČR s.r.o.,
Zruč - Senec
4R147 Harmony P3
Nižší hmotnost (pouze
400 g) - přijatelnější pro
uživatele
Nižší systémová výška
• Rozšiřuje okruh potenciálních uživatelů
• Více možností při výběru chodidla
Funkční kroužek
• Podtlaková pumpa,
vertikální rázy, rotace
• Snadné seřízení
• Snadná výměna
• Rychlejší tvorba podtlaku
• Větší rozsah hmotností: 45 -100 kg
Tenký design (lepší vzhled)
Výrobce: Otto Bock HealthCare, Německo
Další informace: Otto Bock ČR s.r.o., Zruč - Senec
30
ortopedická
16 protetika
Chodidlo 1M10 Adjust
Vhodné pro stupeň aktivity 1 a 2
Jistý došlap na patu
Harmonický odval
Snadno seřiditelná tuhost paty
Všechna nastavení bez nářadí
Multiaxiální pohyb
Výrobce: Otto Bock HealthCare, Německo
Další informace: Otto Bock ČR s.r.o., Zruč - Senec
Balance TPE Liner 6Y93
Pahýlový návlek mimořádně příjemný na
pokožku
Snadné použití pro transtibiální amputované nízké až střední aktivity
Měkký, teplem tvářitelný kopolymerový
materiál
Snižuje smykové tření a tlak
Zvlhčuje vyschlou pokožku pomocí minerálního oleje, kterým je nasycený
Rozdílná tlouška stěny - zajištění ochrany
a flexibility tam, kde je
to zapotřebí
Měkčí, tluštší a delší
než návleky 6Y90/
6Y92 TPE
Výrobce:
Otto Bock HealthCare,
Německo
Další informace:
Otto Bock ČR s.r.o.,
Zruč - Senec
technickoprotetická péče • výroba a servis protéz, ortéz, korzetů • poradenská činnost
Bolevecká 38, 301 00 Plzeň • Tel. 377 529 060-1 • [email protected] • www.protetika-plzen.cz
1M10 Adjust
Mobilita se stabilitou
/ttN "NBJ Dž2 sQN
MJO@OD>FWÁýxÀÀ½½ÅMPĦ}@I@>x@G{zÀÄÄſ½ÁÁx
<SzÀÄÄſ½ÀÃx@H<DG³JOOJ=J>F{>UxRRR{JOOJ=J>F{>U

Podobné dokumenty

protetika 17.indd - Federace ortopedických protetiků

protetika 17.indd - Federace ortopedických protetiků Při výběru obuvi pro běžecké abychom se mohli v takovém lyžování by měli dát amputoterénu bezpečně pohybovat, měli vaní přednost vyšší zateplené bychom zvládnout celý obsah botě, která je zpevněná ...

Více

Spravodaj c 91 - szcpv

Spravodaj c 91 - szcpv Po starci s lulkou, jakoby se slehla zem, jen sem tam ot ese vazalskými medii jeho ambice vyu ít i nadále eroslepoty eských oddaných poddaných a obsadit pro nadnárodní zbrojní pr mysl i pra ský Hra...

Více

MUDr. Petr Sládek - Uherskohradišťská nemocnice as

MUDr. Petr Sládek - Uherskohradišťská nemocnice as Uherskohradišťské nemocnice. A stejně mám pořád pocit, že tím nejdůležitějším je profesionální, kvalitní a lidská péče o naše pacienty. K něčemu takovému však potře-

Více

metodika szp čr - Svaz zdravotních pojišťoven ČR

metodika szp čr - Svaz zdravotních pojišťoven ČR doplácí pacient. Indikace: stav po popálení kterékoliv části těla a rozsahu s hloubkou II. a III. stupně. Počet: maximálně 2 kusy za 1 rok, nejdéle po dobu 3 let. Návleky mohou být předepisovány po...

Více

ORTOPEDICKÁ PROTETIKA č. 18 - Federace ortopedických protetiků

ORTOPEDICKÁ PROTETIKA č. 18 - Federace ortopedických protetiků Silové působení končetinových a trupových ortéz Pavel Černý

Více