Dopady světové finanční krize na stabilitu finančního

Dopady světové finanční krize na stabilitu finančního systému v ČR1
Ing. Zdeněk Pavlík
Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů
[email protected]
Abstrakt:
Od roku 2007 se razantně změnil vývoj světového finančního systému, protože byl zasažen
globální finanční krizí, jež se projevila výrazným zhoršením mnoha finančních ukazatelů,
poklesem hodnoty aktiv a omezením alokace úspor. Krize nemohla neovlivnit finanční systém a
především reálný hospodářský vývoj v České republice (ČR). Univerzální dvoustupňový
bankovní systém v ČR nebyl zasažen tak silně, avšak české banky provedly určité změny své
dosavadní podnikatelské činnosti, které se v ekonomice ČR projevily. Stejně tak Česká národní
banka (ČNB) přistoupila k určitým opatřením, která před vznikem globální finanční krize
nerealizovala. České banky v čele s ČNB mohou využít příležitostí, které mohou do budoucna
podpořit stabilitu českého finančního, resp. bankovního, systému.
Klíčová slova:
Monetární politika, regulace a dohled, finanční systém, finanční stabilita, finanční krize
Abstract:
From 1997 the development of the global financial system was rapidly changed, because of
hiting by the financial crisis. It appeared by substantial worsening of many financial indicators,
decreasing of asset values and restrict of savings allocation. The crisis could not unaffect the
financial system and than real economic development in the Czech republic (CR). Universal
two-steps czech banking system have not been embeded so strong, but czech banks have
accomplished any adjustments their current business activity, which influences the development
of the czech economy. Identically the Czech national bank (CNB) approach to the certain
arrangements, which CNB did not carry out before the crisis. Czech banks led by CNB could
utilize the opportunities, which might be able to support the czech financial system stability.
Key words:
Monetary policy, regulation and supervision, financial system and stability, financial crisis
Recenzoval: Doc. Ing. Josef Taušer, PhD.
1
Tento článek byl zpracován v rámci fakultního vědeckého projektu IGS při Vysoké škole ekonomické pro rok
2010 – 2011 s názvem: „Řešení dopadů finanční a ekonomické krize na vývozce v ČR“ a číslem 19/2010.
1
Úvod
Současná světová krize se značně projevila v nastavení podmínek fungování finančního
systému. Krizová situace ve finančním systému vyspělých ekonomik světa byla ovlivněna
vývojem mnoha finančních inovací. Finanční inovace samy o sobě nejsou reálnou příčinou, ani
doprovodním jevem, krizové situace, ale jsou spíše projevem vážnějšího problému vyvěrajícího
z mnoha konfliktních podnětů ekonomických subjektů působících na finančním trhu a
regulujících tento trh.2 Skutečně, finanční inovace mohou být regulovány či odstraněny, avšak
podněty směřující k možným rozporům ve finanční oblasti jsou nastaveny určitým způsobem,
který se velmi těžko řeší.3 Tuto skutečnost si také uvědomuje Česká národní banka (dále pouze
ČNB), která je centrální měnovou institucí zodpovídající především za cenovou stabilitu4
v České republice.5 ČNB se dále stará, jako jednotná integrovaná instituce regulace a dohledu
nad finančním trhem v České republice, o stabilní vývoj finančního systému a spolehlivý a
souvislý rozvoj finančního trhu v České republice, a to na základě kompetencí, které jsou pro
ČNB stanoveny v zákonech České republiky a na základě legislativní činnosti, za kterou je
odpovědné Ministerstvo financí ČR.6
Předmětem tohoto textu tedy bude analýza dopadů světové finanční krize na stabilitu
finančního systému v České republice. Dopady této krize lze rozdělit z pohledu dvojstupňového
univerzálního finančního systému, který v České republice funguje od roku 1990. Za prvé se
jedná o dopad na jednotlivé soukromé finanční instituce (především banky) a rozhodování o
jejich podnikatelské činnosti. Za druhé se jedná o dopad na ČNB a její rozhodování o nastavení
podmínek měnové politiky a regulace a dohledu, jak bylo definováno výše. Text by měl zachytit
hlavní příčiny vzniku finanční krize a jejich případný vliv na finanční stabilitu v České republice,
což bude analyzováno v první části. Ve druhé části bude rozpracován dopad finanční krize na
bankovní sektor v České republice. V poslední části textu bude analyzován postoj České národní
banky týkající se řešení důsledků světové finanční a reálné krize.
2
Peretz P., Schroedel J., R. (2009): Financial Regulation in the United States: Lessons from History, PAR
Symposium on the financial Crisis, Public Administration Review, August 2009, str. 603.
3
Analogicky můžeme s určitým nadhledem říci, že alkoholik by byl strašně rád, že kdyby si vzal pilulku proti tomu,
aby již v budoucnu nepil alkohol, byl vyléčen. Problém je, že takto jednoduše se to vyřešit nedá. Tento problém
vyžaduje neustálé analyzování a denní řešení.
4
Tato odpovědnost ČNB je definována v Zákoně o České národní bance č.6/1993sb. takto: „Hlavním cílem České
národní banky je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje
obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Česká národní banka jedná v
souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.“ [Viz: Zákon o České národní bance č.6/1993s, § 2. Česká
národní banka, 2010. Dostupné on-line (3.1.2010):
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/zakon_o_cnb.pdf].
5
O této skutečnosti se zmiňuje viceguvernér ČNB pan Mojmír Hampl v: Havlingerová J. (2010): Mojmír Hampl:
Obávám se, že státy ukončí fiskální stimuly pozdě a špatně, E15, 5. 1. 2010. Dostupné on-line (5.1.2010):
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_100105.html.
6
Poslání České národní banky při dohledu nad finančním trhem České republiky, Česká národní banka, 2010.
Dostupné on-line (5.1.2010):
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/poslani_cnb_dohled_FT.pdf.
2
1
Příčiny vzniku finanční krize v historickém kontextu
Historický vývoj finančního systému na příkladu Spojených států amerických
Abychom pochopili základní vztahy, které se ve finančním systému vytvořily, je
nezbytné znát historii, v rámci níž probíhaly procesy utvářející současnou podobu finančních
trhů. Světový finanční systém zaznamenal ve svém vývoji několik stěžejních mezníků, které
budou v krátkosti představeny. Jedním z nejvýznamnějších se stal vznik americké centrální
banky (FED).7 V roce 1913 byl totiž ve Spojených státech amerických (dále v USA) schválen
„Zákon o federálních rezervách“, který ustanovil FED jednotnou centrální finanční institucí
zodpovědnou za měnovou politiku a regulaci a dohled finančních trhů v USA. Tento zákon,
mnoha ekonomy považovaný za extrémně kontroverzní,8 byl kompromisem mezi finančními
zájmy soukromých finančních institucí, americkým Kongresem a tehdejším americkým
prezidentem W. Wilsonem. Od této doby je monopol na emisi peněz v USA v rukou jednotné
finanční instituce. V globálním měřítku vznikla nejvýznamnější centrální banka světa.
V roce 1933, v době nejsilnějšího ekonomického propadu v rámci Velké deprese, byl
přijat nový zákon tzv. „Glass-Steagall Act“., který zásadním způsobem reformoval finanční
systém USA a představoval fundamentální změny pro celou bankovní soustavu USA, včetně
měnové politiky FEDu. Základní bankovní reformní cíle zahrnuté v tomto zákoně měly: „pomoci
obnovit důvěru v bankovní systém, především prostřednictvím oddělení komerčního a
investičního bankovnictví, zabránit tokům peněz (v podobě úspor obyvatel) z komerčních bank
ke spekulativním obchodům investičních bank, eliminovat konflikty zájmů, a to jak konflikty
mezi komerčním a investičním bankovnictvím, tak konflikty při obchodování s cennými papíry a
omezit koncentraci moci.“9 V roce 1999 poté bylo zákonným rozhodnutím opět povoleno
propojení komerčního a investičního bankovnictví.
Dalším velmi důležitým reformním krokem se stalo částečné opuštění zlatého standardu,
resp. zrušení vazby amerického dolaru na zlato na základě rozhodnutí tehdejšího amerického
prezidenta F. D. Roosevelta ze dne 31. ledna roku 1934. Opuštění zlatého standardu bylo
způsobeno devalvací amerického dolaru o přibližně 41% na hodnotu 35 amerických dolarů za
7
FED = „Federal reserve systém“ je systém 12 centrálních bank USA (tj. centrální bankovní systém USA), který od
roku 1913 řídí monetární politiku USA s důrazem na stabilitu cen a hospodářský růst. Složení 12 centrálních bank
USA je následující: New York, Atlanta, Boston, Chicago, Cleveland, Dallas, Kansas City, Minneapolis,
Philadelphia, Richmond, San Francisco, St. Louis. Více o (překvapivém) vývoji této finanční instituce naleznete
v práci: Pavlík Z. (2008): Bankovní prázdniny v rámci Velké Deprese, monetární politika FEDu a hospodářská
politika prezidentů Hoovera a Roosevelta, VŠE, 2008. Dostupné on-line (7.1.2010):
http://files.animal.webnode.cz/200000036-1dad71fa20/diplomova_prace_zdenek_pavlik.pdf.
8
Jedná se především o zástupce teoretického směru rakouské ekonomické školy jako například M. N. Rothbard, F.
A. Hayek či Ludwig von Mises.
9
Federal Reserve Bank of Boston (2008), Closed for the Holiday: The Bank Holiday of 1933, str. 23-25. Dostupné
on-line (7.1.2010): http://bosfed.org/about/pubs/closed.pdf.
3
jednu trojskou unci zlata. Tato skutečnost umožnila vládě USA a FEDu podporovat ekonomický
vývoj pomocí inflace měny – amerického dolaru.10
Při bližší úvaze lze říci, že reformy finančního systému, které proběhly ve třicátých letech
v USA, měly pozitivní dopad na ekonomický vývoj poválečné éry. Několik recesí, které
americká ekonomika po válce prodělala, bylo poměrně krátkých a neměly takový dopad na
hrubý domácí produkt ani nezaměstnanost. Největší zásluha byla přičítána především opuštění
zlatého standardu a ochotě FEDu podporovat bankovní sektor likviditou v dobách ekonomického
poklesu. Avšak, cenou za tento vývoj byla míra inflace11 do roku 1947 do roku 2007 – jde o 65
let. Od roku 1947, kdy byl index spotřebitelských cen v USA na hodnotě 47 bodů, se tento index
zvýšil na hodnotu 696 bodů v roce 2007 (index v roce 1961 = 100).12
Nejvýznamnější příčiny vzniku finanční krize
V kontextu výše specifikovaných dat je možné říci, že Spojené státy americké procházely
po většinu 20. století inflačním ekonomickým vývojem podporovaným expanzivním měnovou
politikou a expanzivní politikou fiskální. Z tohoto důvodu bych rád definoval příčiny globální
finanční krize poněkud netradičně. Přestože skutečností, které se podílely na vypuknutí světové
finanční krize lze identifikovat velké množství, z mého pohledu mezi nejčastěji zmiňované
příčiny světové finanční krize náleží tyto: (1) expanzivní měnová politika a neefektivita regulace
a dohledu, (2) neodpovědná fiskální politika, (3) nemovitostní spekulativní bublina, (4) přehnaná
spekulace a panika a (5) neefektivní ratingové ohodnocení. Rozhodující podíl na vypuknutí
globální finanční krize poté tvoří první dvě výše uvedené skutečnosti, protože nemovitostní
spekulativní bublina a přehnaná spekulace a finanční panika jsou spíše podmnožinami těchto
prvních dvou skutečností.
(1) Expanzivní měnová politika a selhání (neefektivita) regulace a dohledu:
10
Česká národní banka definuje inflaci takto: „Inflace je obvykle chápána jako opakovaný růst většiny cen v dané
ekonomice. Jde o oslabení reálné hodnoty (tj. kupní síly) dané měny vůči zboží a službám, které spotřebitel kupuje.
Je-li v ekonomice přítomna inflace spotřebitelských cen, pak na nákup téhož koše zboží a služeb spotřebitel
potřebuje čím dál více jednotek měny dané země.“ [Viz: Inflace, Česká národní banka, 2010. Dostupné on-line
(7.1.2010): http://www.cnb.cz/cs/faq/inflace.html.].
Ve skutečnosti: „inflace je fenomén, který měnové signály narušuje, který vede k závažným poruchám
ekonomického procesu a následně podporuje neefektivní alokaci zdrojů. Důsledkem inflace je negativní dopad na
určité skupiny obyvatel, především jde o slabší skupiny obyvatel, které nejsou schopny vyvarovat se postupné
distorzi peněz. Kromě příjemců mezd, starobních důchodů nebo transferových plateb realizovaných vládou patří k
těmto skupinám i ti, kteří řádně spoří tak, že své peníze vkládají na různé typy úsporných účtů. [Jordan, J. (1999):
Více o penězích … – Změněná úloha centrálních bank v XXI. st. Liberální institut, Praha, 1999, str. 38.].
11
Míra inflace je měřena jako agregátní růst všeobecné cenové hladiny, která je měřena pomocí některého z indexů
cen (nejčastěji indexu spotřebitelských cen). Toto je standardní pojetí definice inflace v současném ekonomickém a
společenském světě. Ve skutečnosti je však míra inflace definována jako tempo růstu peněžní zásoby, měřeného
pomocí některých měnových agregátů (nejčastěji M2). Správný ekonom si tak musí dichotomii tohoto pojmu vždy
uvědomit a vyvozovat z toho správné závěry, protože například cena akcií (nebo jiných finančních aktiv) vůbec
v indexu spotřebitelských cen zahrnuta není.
12
Peretz P., Schroedel J., R. (2009): Financial Regulation in the United States: Lessons from History, PAR
Symposium on the financial Crisis, Public Administration Review, August 2009, str. 606.
4
Expanzivní měnovou politiku před vypuknutí globální finanční krize prováděl americký
FED a ovlivnil její vznik více, než si obecně veřejnost myslí. Počátek 21. století, kdy došlo
k prasknutí bubliny na amerických akciových trzích a hrozilo vypuknutí recese, přiměl FED
k tomu, aby zahájil snižování úrokových sazeb v krátkém časovém horizontu, a to ze 6,5% na
1% v roce 2003.13 Prostředí levných úvěrů umožnilo zvýšení poptávky po hypotečních úvěrech.
Americké banky také poskytovaly stále více rizikovějších hypotečních úvěrů (tento vývoj také
podpořila politika fiskální pod vedením Bushovy vlády – více níže), a to vše bez značného
dopadu na index spotřebitelských cen – především prostřednictvím růstu produktivity práce a
silnější tržní konkurenci (například levné čínské zboží).14
Problémy finančních institucí se začaly v USA projevovat již v roce 2007, což regulatorní
orgány víceméně nereflektovaly. Zpřísněné podmínky v oblasti kapitálové přiměřenosti, řízení
rizik či informačních povinnostech (například BASEL II) byly obcházeny finančními institucemi
pomocí finančních inovací, které jsem na začátku uváděl. Jednou z variant obcházení
regulatorních pravidel se stala tzv. sekundární sekuritizace, která spočívá v emisi postupovaných
cenných papírů, které jsou na straně aktiv kryty příjmy ze strukturovaných aktiv jako například
hypoteční úvěry. Kromě výhod, které s sebou sekuritizace aktiv přináší pro investory a věřitele,
je se sekuritizací aktiv spojena řada nevýhod. Hlavní nevýhody lze spatřovat v informační
asymetrii mezi přebytkovou jednotkou a jednotkou deficitní a dále vyšší transakční náklady,
které jsou těžko měřitelné. Docházelo tak ke zvyšování složitosti sekuritizačních schémat bez
dostatečně relevantní informační schopnosti, především pro institucionální investory a portfoliomanažery velkých bank, což nemalou měrou přispělo k vypuknutí světové finanční krize.15
(2) Neodpovědná fiskální politika:
Nemalý podíl má na vzniku finanční krize americká fiskální politika. V roce 1938 totiž
vznikla státní instituce Fannie Mae a dále v roce 1970 Freddie Mac. Jednalo se o „socialistické“
vládní rozhodnutí pro pomoc trhu s bydlením a zlepšení jeho dostupnosti, především sociálně
slabším skupinám. V roce 1968, resp. 1970 byly Fannie Mae a Freddie Mac privatizovány, ale
při zachování „veřejnoprávní úlohy“, která spočívala v poskytnutí státní garance při poskytování
hypotečních úvěrů. K rozvoji poskytování nekvalitních úvěrů přispěla americká vláda také
ochranářstvím v podobě zákona CRA – Community Reinvestment Act z roku 1977, který
ukládal americkým bankám poskytovat hypotéky chudým občanům opět ze sociálních důvodů.
13
Viz graf číslo 12 v příloze.
Holman, R. (2008): Americká finanční krize, CEP, Praha, 2008, č. 71, str. 13.
15
Veselá J. (2009): Investiční bankovnictví na prahu nového století: situace, tendence, problémy a budoucí
perspektivy, Světové finanční systémy 2009: sborník mezinárodní vědecké konference, Masarykova univerzita
Brno, 2009, str. 204.
14
5
Prezident Bill Clinton podpořil a Kongres poté v 90. letech schválil zákon, který umožňoval
převádět rizikové úvěry na cenné papíry, aby se s nimi mohlo obchodovat na sekundárním trhu.16
Americké banky tedy mohly poskytovat hypoteční úvěry ochotněji, protože značná část
rizika spojeného s poskytnutím úvěru bylo přeneseno právě na tyto polostátní instituce, které tak
vykonávaly zdánlivě bezrizikové a ziskové podnikání. Jedná se o typickou ukázku morálního
hazardu. V jejich bilancích se na aktivech vyskytovaly hypotéky – dlužní úpisy kryté
nemovitostmi a na straně pasiv se jako zdroj vyskytovaly nízko úročené dluhopisy se státní
garancí. Americké banky tak „pod vládním dohledem“ prodávaly riskantní hypotéky domácností
s nízkým příjmem a mimo to také spekulativní hypotéky, které měly motivaci v rostoucích
cenách nemovitostí.17,18
(3) Nemovitostní spekulativní bublina a její splasknutí:
V letech 2001 až 2007 se na americkém trhu s nemovitostmi vytvořila značná bublina,
jak jsem uváděl výše. Fundamentální hodnota nemovitostí se v roce 2007 pohybovala na
mnohem nižší úrovni, něž tomu tak bylo u ceny nemovitostí na americkém trhu. Protože se na
nemovitostním trhu také používá tzv. srovnávací metoda oceňování těchto nemovitostí, došlo
k přenesení bubliny cen nemovitostí i do dalších zemí ve světě (příkladem může být například
Dubaj). Pokud dojde z jakýchkoli důvodů k rozhodnutí investorů nepokračovat v nákupech
nemovitostí, protože přestanou mít důvěru v rostoucí trend nemovitostí, poté nemovitostní
bublina splaskne. To se začalo projevovat na nemovitostním trhu v USA již v roce 2007.19
(4) Přehnaná spekulace a panika:
Na každém finančním trhu je možno, kromě rizikově averzních investorů, zpozorovat
spekulanty, kteří demonstrují své preference na základě jejich očekávání ohledně budoucího
vývoje daného trhu. Primárním cílem spekulanta není minimalizace rizika, jako je tomu tak
u arbitražéra, ale jeho hlavním cílem je dosažení co nejvyššího možného výnosu při spekulaci
s určitým aktivem. Podle některých teorií funguje trh zdravě a bezpečně, pokud je spekulace
zastoupena v menší míře – podíl spekulantů je nižší než podíl arbitražérů.20 V opačném případě
se trh mění v nebezpečné a rizikové místo. Euforie a optimismus bývají nejsilnější v době, kdy
se na trhu zmohutňuje spekulativní bublina a je v poslední fázi před splasknutím. Když nastane
16
Loužek M. (2008): Finanční krize je očistná lázeň, MF Dnes, Kavárna, 18.10.2008.
Mach, P. (2008): Americká finanční krize, CEP, Praha, 2008, č. 71, str. 63-64.
18
Viz graf číslo 13 v příloze.
19
Veselá J. (2009): Investiční bankovnictví na prahu nového století: situace, tendence, problémy a budoucí
perspektivy, Světové finanční systémy 2009: sborník mezinárodní vědecké konference, Masarykova univerzita
Brno, 2009, str. 203.
20
Jedná se o teorie prvně definované panem Keynesem [Keynes J., M. (1936): Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a
peněz, ČSAV, Praha, 1963.] a panem Minskym [Minsky H, P. (1995): Financial factors in the economics of
capitalism, Journal of financial services research, 1995, roč. 9, číslo 3-4, str. 197-208.].
17
6
splaskávání bubliny, spekulanti začínají prodávat nakoupená aktiva, což implikuje propad cen
aktiv na těchto trzích.21 Tato skutečnost napomohla k vypuknutí světové finanční krize.
(5) Neefektivní ratingové ohodnocení:
Předmětem podnikatelské činnosti ratingové agentury je ohodnocení bonity finančních
nástrojů obchodovaných na finančních trzích. Mezi nejznámější ratingové agentury patří
Moody´s, Standard and Poor´s a Fitch. V letech 2007 a 2008 však ratingové instituce nedokázaly
adekvátně reagovat na vývoj na globálních finančních trzích a nezvládly správně stanovit rating
investičních, především strukturovaných, instrumentů. Investoři, kteří používají rating těchto
agentur ve svých finančních analýzách při stanovování investičních portfolií, byli mystifikováni
při kalkulaci rizika. Tato skutečnost opět přispěla k vypuknutí světové finanční krize.
Všechny výše zmiňované faktory víceméně stojí v pozadí mikroekonomickým
rozhodnutím ekonomických subjektů na finančních trzích, kteří byli motivováni k porušování
obezřetnostních principů vycházejících z nastavení pravidel fungování finančního systému
pomocí regulace a dohledu, který byl často nedostatečný či spíše rozptýlený (neefektivní).
Docházelo k neuvědomělému, ale často i úmyslnému, podcenění možných rizik spojených
s držením finančních instrumentů a také ke zvyšování finanční páky (tzv. leverage)22, které se
jeví velmi ziskové v době růstu cen aktiv, avšak velmi ztrátové v případě opačného vývoje cen
aktiv (v letech 2001 až 2007 se velikost pákového efektu při nákupu a prodeji finančních
instrumentů posouvala velmi vysoko, v roce 2007 poté americké banky dosahovaly hodnot 35 ku
1, což znamená, že na 1 jednotku kapitálu banky využívali 35 jednotek cizího kapitálu pro nákup
aktiv; pro hedžové fondy a některé evropské banky byly hodnoty ještě vyšší!).23 Na
mikroekonomické úrovni také docházelo ke snižování ziskovosti tradičního bankovnictví,
především díky výše uváděným finančním inovacím. V neposlední řadě je nezbytné uvést
příčiny vzniku světové finanční krize z pohledu psychologie. Psychologické příčiny zahrnují
povahové rysy člověka, jako jsou „zbožná přání, naivita, neznalost, lhostejnost, nedbalost,
krátkozrakost, chamtivost a arogance“.24
2
Dopady světové finanční krize na český finanční (bankovní) sektor
Hlavní rysy bankovního sektoru na počátku a v průběhu krize
21
Veselá J. (2009): Investiční bankovnictví na prahu nového století: situace, tendence, problémy a budoucí
perspektivy, Světové finanční systémy 2009: sborník mezinárodní vědecké konference, Masarykova univerzita
Brno, 2009, str. 204.
22
Princip finančního pákového efektu spočívá v použití malého objemu vlastního kapitálu doplněného podstatně
větším objemem cizího kapitálu na financování investice. Tato skutečnost může maximalizovat zisk (a ztrátu).
23
Peretz P., Schroedel J., R. (2009): Financial Regulation in the United States: Lessons from History, PAR
Symposium on the financial Crisis, Public Administration Review, August 2009, str. 608.
24
Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize, ING, 18. 12. 2009. Dostupné on-line:
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/do
wnload/singer_20091218_ing.pdf.
7
Předtím než budou definovány základní rysy českého bankovního sektoru, je nezbytné
uvést, že české banky jsou v mnoha ohledech ovlivněny obchodní a finanční politikou svých
zahraničních mateřských bank. Mateřské banky, mezi které patří především francouzská Societé
Generale, rakouská Erste a belgická KBC, a které mají rozhodující podíl na rozhodování svých
českých dceřiných společností, ponechávají pro své české dcery generovat výnosy především
z dynamicky se vyvíjejícího retailového bankovnictví, které má převážně konzervativní
charakter. Naproti tomu správa portfolia cenných papírů a finančních instrumentů ovlivněných
vývojem finančních inovací (např. finančních derivátů) je koncentrována v pobočkách
mateřských bank v mezinárodních finančních centrech.
Pro český bankovní sektor bylo na začátku finanční krize typické, že měl dostatek
likvidity. České banky měly a stále mají dostatek cizích zdrojů v podobě klientských vkladů pro
financování svých podnikatelských aktivit, což potvrzuje další specifikum pro český bankovní
sektor – jeho relativní izolovanost. V České republice byl v roce 2008 poměr klientských depozit
k úvěrům nejvyšší z celé EU. Poměr primárních vkladů k úvěrům ve vybraných zemích EU,
včetně České republiky v roce 2008 je zachycen v Grafu 1.
Graf 1: Poměr primárních vkladů k úvěrům ve vybraných zemích EU, včetně ČR
v roce 2008 (v procentech, rezidentské úvěry a vklady, nebankovní subjekty)
Zdroj: Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize, ING, 18. 12.2009.
Při definici mikroekonomických příčin krize bylo uváděno, že ve světovém finančním
sektoru docházelo k erozi tradičního konzervativního modelu bankovnictví. Tento faktor se však
netýkal českých bank. Český bankovní sektor měl a stále zachovává tradiční konzervativní
model svého podnikání. Výrazným specifikem se pro český bankovní sektor stal nízký podíl
úvěrů, které byly klasifikovány jako nesplácené. Na tomto místě je nutné uvést, že český
bankovní sektor si svou krizi prodělal ve druhé polovině 90. let. Česká sanace bank pomocí
České konsolidační agentury po roce 1996 stála přibližně 6,8% HDP.25 Z této situace se
bankovní sektor v oblasti poskytování úvěrů značně poučil. Nemalou měrou k solidnímu vývoji
v oblasti poskytování úvěru českému podnikatelskému sektou a domácnostem také přispěl velmi
vysoký růst hrubého domácího produktu od začátku roku 2000 do poloviny roku 2008.
25
Loužek M. (2008): Finanční krize je očistná lázeň, MF Dnes, Kavárna, 18.10.2008.
8
Důležitým faktorem se stalo také to, že české banky neposkytovaly ve větší míře úvěry
v jiných měnách než v měně domácí – české koruně, což bylo – mimo jiné – ovlivněno výše
zmiňovanou politikou mateřských bank. České banky tedy nebyly závislé na fungování
derivátových a ostatních termínovaných trzích při zajišťování kurzového rizika. Úvěry v cizích
měnách jsou zachyceny v Grafu 2 – členěno na domácnosti a podniky. Dále poté v Grafech 3 a 4
jsou uvedeny: (1) čistá externí pozice bankovních sektorů vybraných zemí EU, včetně ČR a (2)
externí hrubý dluh bankovních sektorů vybraných zemí EU, včetně ČR. Z grafů je patrná nízká
míra externího zadlužení českého bankovního sektoru.
Graf 2: Úvěry v cizí měně ve vybraných zemích EU, včetně ČR v roce 2008 (v %
celkových úvěrů danému segmentu; červená = domácnosti, modrá = podniky)
Zdroj: Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize, ING, 18. 12. 2009.
Graf 3 a 4: Čistá externí pozice bankovních sektorů vybraných zemí EU, včetně ČR
a Externí hrubý dluh bankovních sektorů vybraných zemí EU, včetně ČR (v % HDP, 2008)
Zdroj: Frait J. (2009): Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009, ČNB, 16. 6. 2009.
Předposlední důležitý faktor českého bankovního sektoru, navazující na jeho relativní
izolovanost a dostatek likvidity, byl zanedbatelný podíl „toxických“ aktiv – méně než 1%26
(toxická aktiva jsou aktiva se značně nižší – či nulovou – hodnotou na straně aktiv, než za jaké je
finanční instituce nakupovaly).27
26
Tamtéž.
Toxická aktiva mají ještě jednu vlastnost, protože celá tato záležitost je doprovázena problémem morálního
hazardu a realitou, že vše někdo musí nakonec zaplatit).
27
9
Na závěr je nezbytné uvést, že český bankovní sektor byl a stále je dobře kapitalizovaný a
velmi ziskový. Kapitál a kapitálová přiměřenost jsou zachyceny v Tabulce 1.
Tabulka 1: Kapitál a kapitálová přiměřenost v ČR
Kapitál a kapitálová přiměřenost (vybrané ukazatele obezřetného podnikání pod ČNB)
2007
2008
2008
31.12.
30.9.
31.12.
2009
31. 3.
30. 6.
30. 9.
Všichni obchodníci cennými papíry v České republice, včetně bank
Kapitál celkem
Kapitálová přiměřenost (%)
Kapitálová přiměř. Tier 1 (%)
Zisk (ztráta) po zdan./Tier 1 (%)
188833045
199619559
199071059
204956475
216765593
218501767
11,15
12,05
11,49
11,98
12,85
12,95
9,94
11,38
10,95
11,42
11,89
11,90
23,13
22,71
21,64
20,36
23,02
22,68
Banky v České republice
Kapitál celkem
Kapitálová přiměřenost (%)
Kapitálová přiměř. Tier 1 (%)
Zisk (ztráta) po zdan./Tier 1 (%)
186 135 803
196 252 226
195 908 113
201 287 075
212 955 186
214 565 376
11,09
11,96
11,41
11,86
12,74
12,84
9,84
11,25
10,82
11,27
11,75
11,75
21,64
21,90
20,26
18,36
21,46
21,44
Zdroj: Česká národní banka. Dostupné on-line: www.cnb.cz. Vlastní úpravy.
Úvěrová aktivita bankovního sektoru České republiky
V červnu roku 2009 vydala Česká národní banka zprávu o finanční stabilitě, ve které byla
identifikována tři stěžejní rizika, a sice (1) pokračování finanční krize, (2) pomalý reálný
ekonomický vývoj v západních ekonomikách a (3) pokračující vysoká míra nejistoty pro
finanční instituce, veřejný sektor, podnikatelské subjekty a domácnosti. Vývoj ve finančním,
resp. bankovním sektoru, v České republice tato rizika potvrzuje, přičemž pro bankovní sektor
bude v následujícím roce největší výzvou nárůst úvěrového rizika,28 a to jak v případě
poskytnutých úvěrů podnikatelskému sektoru, tak v případě sektoru domácností, včetně úvěrů
hypotečních. Vysoká míra nejistoty pro všechny segmenty finančního trhu se stává stále
silnějším negativním faktorem a stejně tak tomu bude v nadcházejícím roce 2010.
Právě podíl úvěrů, které nejsou spláceny, je v současnosti jedním z největších problémů
českého bankovního sektoru. Vezme-li v potaz očekávaný ekonomický vývoj reprezentovaný
slabým růstem HDP a stále narůstající mírou nezaměstnanosti29 bude tento problém dále
pokračovat v následujících měsících. V říjnu roku 2009 dosáhl podíl nesplácených úvěrů na
celkových úvěrech již 5,5%, přičemž nejrychleji rostl tento podíl u úvěrů poskytnutých
nefinančním podnikům. Vývoj úvěrů se selháním je zachycen v následujícím Grafu 5.
Skutečnost, že poskytování nových úvěrů zatím není „v dobré kondici“ je dále vidět z Grafů 6 a
7. V těchto grafech je vidět, že v průběhu roku 2009 docházelo ke zvýšení záporného
28
Úvěrové (kreditní) riziko je definováno jak pravděpodobnost ztráty banky v důsledku platební neschopnosti či
nevůle klienta, resp. protistrany nebo v důsledku zhoršení jeho kreditní kvality (bonity). Kreditní riziko banky může
být měřeno individuálně (riziko spojené s určitým produktem, obchodem či klientem banky) či portfoliově (spojeno
s určitým portfoliem instrumentů nebo subjektů).
29
Tento vývoj potvrzuje Ministerstvo financí České republiky ve své Makroekonomické predikci z října roku
2009.Dostupné on-line (10.1.2010): http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/MakroPre_2009Q4_komplet_pdf.pdf.
10
dynamického vývoje u nově poskytovaných úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem. Ve
druhé polovině roku 2009 se tento krátkodobý trend zlomil v případě domácností. V říjnu roku
2009 již celkové úvěry meziročně vzrostly přibližně o 2%, což bylo právě zásluhou změny
trendu u nově poskytovaných úvěrů domácnostem. Nově poskytované úvěry nefinančním
podnikům však stále vykazují záporné přírůstky. Toto vychází z poklesu poptávky po úvěrech
nefinančních podniků a z přísnějšího nastavení podmínek poskytování úvěrů českých bank.
Graf 5: Úvěry v selhání od roku 2006 do 2009 (v % a podílech na celku segmentu)
Zdroj: Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize, ING, 18. 12. 2009.
Graf 6 a 7: Nově poskytnuté úvěry (všechny banky, 3měs. klouzavý průměr, v %) a
Úvěry nefinančním podnikům a domácnostem (meziroční srovnání, stavová vel., v %)
Zdroj: Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize, ING, 18. 12. 2009.
3
Dopady světové finanční krize na měnovou politiku ČNB
Globální finanční krize se promítla také do rozhodování centrálních bank. V době
finanční krize docházelo a stále dochází k negativním dopadům na transmisní mechanismy
měnové politiky. Tato situace se také nepřímo promítá do rozhodování o měnové politice
v případě České národní banky. Měnově-politická referenční úroková sazba (Repo 2T)30
30
Hlavní měnový nástroj má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repo operacích ČNB přijímá
od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň
zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské
bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál.
Základní doba trvání těchto operací je stanovena na 14 dní, proto je z hlediska měnové politiky chápána jako
11
stanovovaná ČNB se od srpna roku 2008 snížila kumulativně o 2,75 % na současné 1 %.
Stěžejním důvodem k tomuto rozhodnutí je dodržování inflačního cíle (ukazatel očekávané
cenové stability) na horizontu měnové politiky s přihlédnutím k současnému vývoji
měnového kurzu a vlivu těchto makroekonomických veličin na ekonomický vývoj České
republiky. Základní sazba ČNB je zachycena v Grafu 8 a 9, kde je vidět, že její snižování se
promítlo do tržních sazeb na finančním trhu pouze částečně. Pokles se promítl mnohem více
do krátkodobých tržních úrokových sazeb. Naproti tomu úroková sazba 10ti-letého státního
dluhopisu je ovlivněna spíše negativně. Podobně úvěry poskytnuté domácnostem na bydlení
nebyly ovlivněny. Důvodem k této situaci je vznik obav z budoucího výrazného nárůstu míry
inflace. Tato skutečnost vypovídá o vlivu měnové politiky pomocí operačního kritéria –
úrokové míry pouze na krátkodobé úrokové sazby.
Graf 8 a 9: Repo sazba ČNB a tržní sazby a Úrokové sazby z nových úvěrů (v %)
Zdroj: Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize,
ING, 18. 12. 2009.
Pro český univerzální bankovní sektor je dlouhodobě typické, že ČNB likviditu
stahuje, protože české banky mají její přebytek. Tato skutečnost byla narušena ve dnech po
září 2008, kdy došlo k pádu americké investiční banky Lehman-Brothers. Od října roku 2008
do května roku 2009 tak ČNB působila na mezibankovním peněžním trhu v opačné roli než je
její dlouhodobý trend a dodávala likviditu bankovnímu sektoru. ČNB zavedla dodávací
facilitu, která měla podpořit mezibankovní trh – české banky měly možnost čerpat likviditu se
splatností 2 týdnů nebo 3 měsíců. Objem dodané likvidity dosáhl svého maxima na začátku
roku 2009. V posledních měsících se však již neobjevoval zájem ze strany českých bank
klíčová dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba). V závislosti na predikci vývoje likvidity bankovního sektoru
jsou čas od času prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší než 14 dní. Vzhledem k systémovému
přebytku likvidity v bankovním sektoru slouží repo tendry především k odčerpávání likvidity. [ČNB (2009):
Měnověpolitické nástroje, Praha, 2009. Dostupné on-line: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje.].
12
o dodání likvidity, což svědčí o uklidnění situace na mezibankovním trhu a implikuje vyšší
míru důvěry mezi samotnými bankami a ostatními finančními institucemi (viz Graf 10).
Graf 10: Stažená a dodaná likvidita bankovnímu sektoru ze strany ČNB (v %)
Zdroj: Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize, ING, 18. 12. 2009.
Velmi důležitým opatřením reagujícím na finanční krizi ze strany České národní
banky se stal tzv. intenzivní monitoring. Jedná se o sběr informací o finančním systému na
denní bázi. V rámci denního sběru informací se monitorují požadavky na hotovost (dopředu
na jeden a na dva dny), peněžní trh a trh s vládními dluhopisy (v reálném čase) a finanční
instituce (s jednodenním zpožděním se monitoruje likvidita, expozice v rámci skupiny,
vklady, limity a výběry z fondů peněžního trhu). ČNB se také pokoušela zajistit si maximální
množství relevantních informací týkajících se držení toxických aktiv ze všech finančních
skupin (tj. banky, pojišťovny, investiční fondy, penzijní fondy). Mimo jiné také docházelo ke
konzultacím guvernéra a viceguvernéra s Bankovní asociací ČR, a to jednou či dva týdny.
ČNB tak od začátku finanční krize disponuje relevantními a velmi důležitými informacemi.31
Světová finanční krize s sebou přinesla také nový pohled na regulaci finančních trhů.
Česká národní banka se staví k novým potenciálním reformám, které pocházejí z dílny
Evropské unie poměrně negativně. Potenciální vznik Rady pro systémová rizika při ECB a
vznik Evropského systému finančního dohledu mohou narušit rozdělení kompetencí mezi
stávajícími dohledovými orgány. Podle viceguvernéra ČNB pana Singera se na „místo
přesného definování a pojmenování příčin krize vytváří zdání, že více nadnárodní forma
31
Singer M. (2009): Dopad hospodářské krize na českou ekonomiku a její finanční sektor, ČNB, 29. 5. 2009.
Dostupné on-line (10.1.2010):
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/
download/Singer_20090529_partners.pdf.
13
dohledu a regulace je zárukou proti opakování krize v budoucnu; to generuje riziko, že pokud
se dohled vzdálí od národní úrovně, ještě se zhorší stávající neuspokojivý stav a oddálí se
řešení jiných aktuálních otázek (sdílení nákladů)“.32
Největší hrozbou pro efektivitu měnové politiky jsou veřejné finance. Působení
měnově-politických nástrojů ze strany ČNB může být značně oslabeno, protože veřejné
finance ČR se dostávají rychle do problémů. Růst deficitu veřejných financí, způsoben
zpomalením tempa růstu HDP, vyšší mírou nezaměstnanosti a především neodpovědnou
fiskální politikou, povede k prohloubení veřejného dluhu. Vyšší dluh veřejného sektoru
směřuje k růstu úrokových sazeb z veřejného dluhu, které se následně promítnou do růstu
úrokových sazeb tržních. Vývoj narůstajícího veřejného dluhu je zachycen na Grafu 11.
Měnová politika ČNB tak bude mít značně stísněné možnosti pro případnou kompenzaci
těchto zpřísněných podmínek ve finančním systému.
Graf 11: Dluh veřejného sektoru (v % HDP)
Zdroj: Ministerstvo financí České republiky, www.mfcr.cz, 10.1.2010.
32
Tamtéž.
14
Závěr
Globální světová finanční krize značným způsobem ovlivnila vývoj světového
finančního systému a zprostředkovaně také vývoj finančního systému v ČR. Rozhodování
finančních institucí, včetně orgánu regulace a dohledu, bylo bezprecedentním způsobem
změněno. Aby byly pochopeny základní vztahy ve finančním systému, které zapříčinily, že
došlo ke vzniku této krize, je potřeba znát historické souvislosti. Ve dvacátém století se
nejdůležitějším mezníkem stalo vytvoření americké centrální banky. Od této doby je měna
nejsilnější světové ekonomiky v rukou centrálního měnového monopolu. Celé dvacáté století
je poté možno označit jako století inflace a principiálně nutných změn ve vývoji měnových
agregátů a ceny peněz s následným dopadem na reálnou ekonomickou aktivitu.
Příčin vzniku samotné globální finanční krize bylo několik, ale mezi nejvýznamnější
patří: expanzivní měnová politika a neefektivní regulace a dohled, neodpovědná fiskální
politika, nemovitostní spekulativní bublina, přehnaná spekulace a panika a v neposlední řadě
neefektivní ratingové ohodnocení. Rozhodující je poté měnově-politický mix expanzivních
politik, který je založen na principu, že deficitní veřejné rozpočty umožňují politikům
realizovat líbivá opatření a centrální bankéři je tak mohou napomoci „profinancovat“ díky
inflování měny, ke které mají monopolní postavení.
Pro Český finanční sektor se do konce roku 2008 jevila světová krize tak, jako by se
ho vůbec netýkala. Během roku 2009 však k určitému dopadu došlo, který ale nebyl
primárního charakteru v důsledku problémů domácích finančních institucí, ale sekundární.
České banky a další české finanční instituce nepatřily do těch globálních finančních skupin,
které byly finanční krizí postiženy nejvíce. Bilance českých bank neobsahovaly téměř žádná
„toxická aktiva“, která by mohla ohrozit jejich stabilitu a následně stabilitu finančního
systému, což je dáno velmi výraznou orientací domácích bank na tradiční model bankovnictví
na českém finančním trhu, kde tato orientace je posílena převažujícím zahraničním
vlastnictvím českých bank. České banky tak byly a stále jsou dostatečně likvidní, což
dokazuje skutečnost, že v České republice byl v roce 2008 poměr klientských depozit
k úvěrům nejvyšší z celé EU. Důležitým faktorem se stalo také to, že české banky
neposkytovaly ve větší míře úvěry v jiných měnách než v měně domácí. České banky si tak
dokázaly udržet svou ziskovost a dokonce v roce 2009 dokázaly oproti předchozímu roku
navýšit svůj ukazatel kapitálové přiměřenosti.
Hlavním rizikem pro finanční stabilitu v České republice zůstává pokračování světové
finanční krize a nízké tempo ekonomického růstu v západních ekonomikách. Tento vývoj se
promítá v reálné ekonomice ČR do vyšší míry nezaměstnanosti a zpomalení tempa růstu
15
HDP, což bude mít negativní dopad na splacení úvěrů ve všech segmentech úvěrového trhu.
Dalším rizikem je vysoká míra nejistoty, které čelí podnikatelské subjekty, finanční instituce
i domácnosti, což se projeví v nižší poptávce po úvěrech. Spolu se zpřísněnými podmínkami
ze strany úvěrové nabídky se to projeví ve slabé úvěrové aktivitě finančního trhu ČR.
Tato rizika jsou samozřejmě monitorována ze strany ČNB, která se v průběhu roku
2009 rozhodla snížit svou základní úrokovou sazbu na historické minimum. ČNB se také
rozhodla po říjnu roku 2008 otevřít „dodávací facilitu“ pro české banky, protože
mezibankovní trh se po pádu Lehman-Brothers dostal do určitých problémů. ČNB v současné
době likviditu českému bankovnímu sektoru nedodává, což implikuje vyšší míru důvěry mezi
bankami na mezibankovním trhu. V neposlední řadě je důležité zmínit, že ČNB se rozhodla
zavézt tzv. intenzivní monitoring, který měl zajistit okamžité vyhodnocování informací
z oblasti finančního trhu v ČR a tím tak pomoci identifikovat potenciální rizika. ČNB také
přistoupila ke konzultacím jejího guvernéra a viceguvernéra s Bankovní asociací ČR.
V případě regulace a dohledu finančního trhu je potřeba obezřetnosti, aby nedošlo
k příliš rychlé a nedomyšlené konsolidaci regulaci a dohledu na nadnárodní úrovni, což by
mohlo v konečném důsledku vést k prodloužení či opakování finanční krize. S tímto faktorem
souvisí fiskální politika a její negativní dopad na možnosti měnové politiky. Rozhodujícím
rizikem je v tomto případě negativní dopad deficitu a následného dluhu veřejných financí.
Měnová politika může mít značně stísněné možnosti pro případnou kompenzaci zpřísněných
podmínek na finančním trhu souvisejících s postupným nárůstem veřejného dluhu.
Český bankovní sektor však byl, a stále je, na tyto skutečnosti připraven. Je totiž
založen na fungování tradičního konzervativního modelu bankovnictví, který se „nehrne“ do
neznámých finančních inovací. A tak, přestože jsou současná rizika vyplývající jak ze
světového finančního systému, tak z reálné ekonomiky výjimečná, v evropském kontextu
patří český finanční sektor k nejodolnějším. Díky svému obezřetnému chování ve vztahu
k rizikům v uplynulé dekádě – mimo jiné po zkušenostech se sanací bank ve druhé polovině
devadesátých let a v důsledku skutečnosti, že většina domácích bank je ve vlastnictví
zahraničních mateřských společností, které nechávají generovat výnosy především z oblasti
retailového bankovnictví – je poměrně dobře připraven se těmto rizikům vyvarovat.
Z hlediska finanční stability českého finančního sektoru je pravděpodobné, že v roce 2010
bude ČR patřit do skupiny evropských zemí, ve kterých nemusely být vynaloženy peníze
daňových poplatníků pro stabilizaci finančních institucí na finančním trhu těchto zemí.
16
Přílohy a rejstřík grafů a tabulek:
a) Grafy:
Graf 1: Poměr primárních vkladů k úvěrům ve vybraných zemích EU, včetně ČR v roce 2008
(v procentech, rezidentské úvěry a vklady, nebankankovní subjekty) – viz str. 8
Graf 2: Úvěry v cizí měně ve vybraných zemích EU, včetně ČR v roce 2008 (v % celkových
úvěrů danému segmentu; červená = domácnosti, modrá = podniky) – viz str. 9
Graf 3 a 4: Čistá externí pozice bankovních sektorů vybraných zemí EU, včetně ČR a Externí
hrubý dluh bankovních sektorů vybraných zemí EU, včetně ČR (v % HDP, 2008) – viz str. 9
Graf 5: Úvěry v selhání od roku 2006 do prosince roku 2009 (v % a podílech na celku
segmentu) – viz str. 11
Graf 6 a 7: Nově poskytnuté úvěry (všechny banky, 3měs. klouzavý průměr, v %) a Úvěry
nefinančním podnikům a domácnostem (meziroční srovnání, stavová vel., v %) – viz str. 11
Graf 8 a 9: Repo sazba ČNB a tržní sazby a Úrokové sazby z nových úvěrů (v %) – viz str. 12
Graf 10: Stažená a dodaná likvidita bankovnímu sektoru ze strany ČNB (v %) – viz str. 13
Graf 11: Dluh veřejného sektoru (v % HDP) – viz str. 14
Graf 12: Hlavní centrální úroková sazba FEDu v letech 1988 – 2008
Zdroj: Holman, R. (2008): Americká finanční krize, CEP, Praha, 2008, č. 71, str. 13. Vlastní
úprava.
17
Graf 13: Vývoj cen nemovitostí v letech 2003 – 2007
Zdroj: Šindel J. (2008): Americká finanční krize, CEP, Praha, 2008, č. 71, str. 25.
Vlastní úprava.
b) Tabulky:
Tabulka 1: Kapitál a kapitálová přiměřenost v ČR – viz strana 10
18
Literatura:
Česká národní banka. Dostupné on-line: www.cnb.cz.
Česká národní banka (2009): Měnově-politické nástroje, Praha, 2009. Dostupné on-line:
http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje.
Federal Reserve Bank of Boston (2008), Closed for the Holiday: The Bank Holiday of 1933,
str. 23-25. Dostupné on-line: http://bosfed.org/about/pubs/closed.pdf.
Federal Reserve System, Economic and Research Data, 2010. Dostupné on-line:
http://www.federalreserve.gov.
Frait J. (2009): Zpráva o finanční stabilitě 2008/2009, ČNB, 16.6.2009.
Havlingerová J. (2010): Mojmír Hampl: Obávám se, že státy ukončí fiskální stimuly pozdě a
špatně, E15, 5. 1. 2010. Dostupné on-line:
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_100105.htm
Holman, R. a další (2008): Americká finanční krize, CEP, Praha, 2008, č. 71.
Inflace, Česká národní banka, 2010. Dostupné on-line: http://www.cnb.cz/cs/faq/inflace.html.
Jordan, J. (1999): Více o penězích … – Změněná úloha centrálních bank v XXI. st. Liberální
institut, Praha, 1999.
Loužek M. (2008): Finanční krize je očistná lázeň, MF Dnes, Kavárna, 18.10.2008.
Keynes J., M. (1936): Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, ČSAV, Praha, 1963.
Ministerstvo financí České republiky. Dostupné on-line: www.mfcr.cz.
Ministerstvo financí ČR (2009): Makroekonomická predikce z října roku 2009, Praha, 2010.
Dostupné on-line:
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/MakroPre_2009Q4_komplet_pdf.pdf.
Ministerstvo financí České republiky (2010): Vládní dluh, 2010. Dostupné on-line:
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/makro_pre_50255.html.
Minsky H, P. (1995): Financial factors in the economics of capitalism, Journal of financial
services research, 1995, roč. 9, číslo 3-4, str. 197-208.
Morris, Charles R. (2008). The Trillion Dollar Meltdown: Easy Money, High Rollers, and the
Great Credit Crash. New York: Public Affairs, 2008.
Pavlík Z. (2008): Bankovní prázdniny v rámci Velké Deprese, monetární politika FEDu a
hospodářská politika prezidentů Hoovera a Roosevelta, VŠE, 2008.
Peretz P., Schroedel J., R. (2009): Financial Regulation in the United States: Lessons from
History, PAR Symposium on the financial Crisis, Public Administration Review, August
2009, str. 603-612.
19
Poslání České národní banky při dohledu nad finančním trhem České republiky, Česká
národní banka, 2010. Dostupné on-line:
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/poslani_cnb_dohled_FT.pdf
Singer M. (2009): Česká ekonomika a krize, ING, 18.12.2009. Dostupné on-line:
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/v
ystoupeni_projevy/download/singer_20091218_ing.pdf.
Singer M. (2009): Dopad hospodářské krize na českou ekonomiku a její finanční sektor,
ČNB, 29.5.2009. Dotupné on-line:
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/v
ystoupeni_projevy/download/Singer_20090529_partners.pdf.
Veselá J. (2009): Investiční bankovnictví na prahu nového století: situace, tendence, problémy
a budoucí perspektivy, Světové finanční systémy 2009: sborník mezinárodní vědecké
konference, Masarykova univerzita Brno, 2009. ISBN: 978-80-210-4882-9.
Zákon o České národní bance č.6/1993s. Česká národní banka. Dostupné on-line:
http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/zakon_o_cnb.
pdf.
Dovětek:
Tento článek byl vypracován v rámci fakultního vědeckého projektu IGA při Vysoké škole
ekonomické pro rok 2010 – 2011 s názvem: „Řešení dopadů finanční a ekonomické krize na
vývozce v ČR“ a číslem 19/2010. Spoluřešiteli jsou: Ing. Michal Nejedlý, Ing. Eva Švábková,
koordinátor je: doc. Ing. Eva Černohlávková, CSc.
20