vodítko - Podané ruce

VODÍTKO
Občasník Srpen 2011
®
PODANÉ RUCE, o.s. - Frýdek-Místek
[email protected]
www.podaneruce.eu
Úvodník
„Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným …“ říká
Antonín Důra ve Vančurově Rozmarném létu. Já k tomu dodávám: „Jak
komu!“ Toto počasí nám lidem sice nevyhovuje, ale naši psi si to náramně
užívají. Nejen počasí, ale i termín odevzdání nového Vodítka tak, aby se
vám dostalo do rukou ještě o prázdninách, mne přinutil zastavit se v hodně
„rozevlátém“ tempu posledních dní a zamyslet se (naštěstí moje žena vše už
pečlivě připravila, sestavila a já jsem opět bez práce – děkuji Oli).
Zamyslet se nad tím, jak jsme se loni chystali na oslavy 10 let Podaných
rukou, jak to vše rychle uteklo. Pořád jsme byli plni síly a elánu, naši
čtyřnozí kamarádi nám dodávali energii, když nám docházela a my jsme si
mysleli, že je to tak napořád. Jenže najednou i oni začali pociťovat
přibývající věk, rostoucí únavu, potřebu odpočinku. Uvědomujeme si to a
dopřejeme jim ho? Už touží se jen mazlit, nepracovat a být prostě s námi.
Za tu dobu, co jsme v Podaných rukou, jich už řada z nich s námi není
(Jenny, Dino, Sára, Holy, Bela, Andy, Axa, Achill, Zita, Sheila a další).
Čekají na své páníčky u Duhového mostu.
2
Pověst o duhovém mostě
Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké,
dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera,
kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i
slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam pejsek zase omládne, může
volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k
odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam
žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co
jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou
pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý. Ten, kdo byl nemocen či poraněn je
zdráv a při síle, plný života.
Jsou opět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších dnů. Jsou
šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich páníček, přítel
největší.
Všichni si spolu hrají, až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a
zpozorní… podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením
rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále
rychleji a rychleji. Našel svého lidského přítele. A když se konečně setkají,
pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí
jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z
jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí. A tehdy
překročí Duhový most společně...
Ale dosti nostalgie. Když se podíváme kolem sebe, pořád je tu dost
kamarádů, kteří chtějí vyrazit na louku, do lesa, do vody, jen si užít vaši
společnost. Takže po přečtení Vodítka ho odložte, do ruky si vezměte
vodítko a běžte s nimi. A vůbec se nezlobte, pokud se vám vrátí takto:
I tak může vypadat flat –
Zimolez z Vlčích luk.
(převzato z časopisu Pes
přítel člověka 6/2007)
Za autory Vodítka
Robert Tom Bischof
3
Obsah
1. Kontakty na občanské sdružení Podané ruce
2. Výňatky z Výroční zprávy o hospodaření za rok 2010
3. Pozvánka na canisterapeutický víkend
4. Plán akcí na 2. pololetí 2011
5. Veřejná sbírka na canisterapii
6. Byli jsme při tom - zprávy z činnosti při nepravidelných akcích
7. Představujeme nové členky zkušební komise
8. A jak to máte Vy?
9. Jenny
10. Jak jsem získala svého prvního pejska
11. Pozvánka k letnímu čtení
12. Výběrové řízení
13. Poděkování sponzorům
To bude počteníčko!
4
1. Kontakty na občanské sdružení Podané ruce
•
•
•
•
sídlo PR: Zborovská 465, 738 01 Frýdek-Místek
kanceláře PR (příjem pošty):
Podané ruce, o.s. , CANISTERAPIE, Malý Koloredov 811, 738 01
Frýdek-Místek
e-mail: [email protected]
www.podaneruce.eu
kontaktní osoby:
Bc. Helena Fejkusová, předsedkyně sdružení:
č. kanceláře 505 (5. patro)
tel. +420 777 011 059
e-mail. [email protected]
Monika Olbrechtová, koordinátor a místopředsedkyně sdružení:
č. kanceláře 502 (5. patro)
tel. +420 777 260 110
e-mail. [email protected]
5
Ing. Olivie Bischofová, předsedkyně zkušební komise:
tel. +420 724 944 657
e-mail. [email protected]
redakce Vodítka:
e-mail [email protected]
Bischofovi, Bezručova 816, 739 91 Jablunkov
Organizační struktura Podané ruce, o.s., Frýdek-Místek
6
2. Zajímá Vás, jak jsme hospodařili v minulém roce?
(výňatek z Výroční zprávy za r. 2010)
Náklady
Spotřeba materiálu
25 585,00 Kč
(kancelářské potřeby, cartridge, bannery, potřeby a krmivo pro psy,
pomůcky, pokladničky a další)
Cestovné koordinátora
19 986,00 Kč
Náklady na reprezentaci – občerstvení na VH, výročí
18 189,00 Kč
Ostatní služby
25 644,00 Kč
(kopírování a laminování, nájemné, ubytování canis víkendy,
telefonní poplatky a kredity, poštovné, tisk materiálů, internet
a doména, veterinární přejímky)
Mzdové náklady (koordinátor HPP + canisterapie DPP)
Zákonné SP + ZP (koordinátor HPP)
208 276,00 Kč
60 875,00 Kč
Daň silniční
3 000,00 Kč
Ostatní daně a poplatky
1 200,00 Kč
Dary - p. Desenský
2 000,00 Kč
Jiné ostatní náklady – bankovní poplatky, úrazové pojištění
5 196,00 Kč
Celkem náklady
369 951,00 Kč
7
Výnosy
Tržby z prodeje služeb
provoz canisterapie
canisterapeutické zkoušky
canisterapeutické přednášky
canisterapeutický seminář
reklama
Tržby z prodeje zboží
trička
47 840,00 Kč
22 800,00 Kč
8 250,00 Kč
29 800,00 Kč
4 020,00 Kč
1 200,00 Kč
Úroky – běžný účet
26,25 Kč
Jiné ostatní výnosy
2 400,00 Kč
Přijaté příspěvky – dary
dary na činnost canisterapie
Nadace OKD
Lesy ČR, a.s.
TCL DigiTrade s.r.o.
27 500,00 Kč
60 281,00 Kč
130 000,00 Kč
24 000,00 Kč
Členské příspěvky
16 800,00 Kč
Provozní dotace - úřad práce
13 750,00 Kč
Celkem výnosy
Hospodářský zisk
388 667,25 Kč
18 716,25 Kč
8
3. Pozvánka na canisterapeutický víkend
9
4. Plán CT akcí na 2. pololetí 2011
Obracíme se na Vás, dobrovolníky - členy sdružení, s prosbou aktivního
zapojení vašich testovaných CT týmů do nadcházejících akcí. V období prázdnin
se na nás obrací velké množství žadatelů o canisterapeutické jednorázové
návštěvy typu zábavného dopoledne s canisterapeutickými pejsky.
Tímto bychom chtěli oslovit nejen CT týmy pracující na území města
Frýdku-Místku ale i týmy z okolí tohoto města a dobrovolníky canisterapie
z měst okolních (OV, KI, NJ aj.), prostě všechny, kteří se s námi rádi podívají i
do jiného prostředí a novými klienty.
Jednotlivých akcí se účastní vždy větší počet klientů, proto je vždy
nezbytná účast několika CT týmů, v případech prázdninových se jedná o
dvouhodinové dopolední akce.
Promyslete svou možnou účast a v případě zapojení budeme velmi potěšeni
a uvítáme každou podanou ruku a tlapku. Bohužel máme velký problém zajistit
jako v letech předchozích tyto akce jen „svépomocí“ z centrály PR, a to z důvodu
čerpání dovolené nebo máme k dispozici mladá zvířat nebo jen prostě mají
fenečky „své dny“.
Pokud už nyní víte, že nějaký termín vám vyhovuje a přidali byste se,
kontaktujte koordinátorku na e-mailu: [email protected] nebo
volejte 777 260 110.
Akce budou s postupem času všem aktivním zájemcům upřesněny.
Plánované akce:
1) středa 27. 7. 2011
RC Kolečko Frýdlant nad Ostravicí
9:00-11:00 h - příměstský dětský tábor
Proběhlo
2) středa 3. 8. 2011
RC Kolečko Frýdlant nad Ostravicí
9:00-11:00 h - příměstský dětský tábor
Proběhlo
10
3) pátek 5. 8. 2011
„Náš svět“ Pržno
cca 9:00-11:00 h - obyvatelé zařízení (klienti převážně dospělí - zdravotního
postižení, tělesného, smyslového nebo chronického duševního postižení včetně
mentálního)
Proběhlo
4) sobota 13. 8. 2011
Střítežské léto“, obec Střítež (areál parku a
dětského hřiště)
Od 14:00 hodin ukázka cvičených psů - canisterapeutičtí psi Proběhlo
5) sobota - 3. 9. 2011
„Hornické slavnosti“ v Karviné
cca celodenní akce pro veřejnost (dle zkušeností z let předchozích), jedná se o
prezentaci organizace za přítomnosti CT týmů
6) středa - 7. 9. 2011
„Den sociálních služeb“, Nový Jičín
10:00-16:00 h - prezentace canisterapie (představení organizace PR na podiu)
7) čtvrtek 8. 9. 2011
„Den pro sociální služby a související aktivity“,
Český Těšín
10:00-14:00 h - prezentace canisterapeutické činnosti a PR
11
8) sobota - 10. 9. 2011
„Psí miláček“, Ostrava Tesco
Akce pro veřejnost, kde se budou prezentovat s přestávkami po celý den různé
zájmové činnosti a aktivity se psy. Zde bychom se rádi poprvé zviditelnili i my
jako organizace poskytující canisterapii.
9) pátek - 16. 9. 2011
Prostějov
Jednorázová CT akce pro klienty zařízení města.
10) středa - čtvrtek 5. - 6. 10. 2011
1. ročník „OSTRAVA HANDICAP“,
Výstaviště Černá louka
Zajištění prezentační výstavky organizace aj.
11) pondělí - pátek 3. - 7. 10. 2011
XIX. ročník „Evropské dny handicapu“
Prezentace společnosti PR a představení naší nabídky služeb.
12) úterý 8. 11. 2011
Ostrava - v rámci konference sociálních služeb
budeme pořádat workshop canisterapie
12
5. Veřejná sbírka na canisterapii
OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ VEŘEJNÉ SBÍRKY
Tímto oznamujeme Vám všem zahájení veřejné sbírky - povolené Krajským úřadem
Moravskoslezského kraje dne 14. 03. 2011, č.j. MSK 35304/2011.
Trvání sbírky je tři roky.
Číslo účtu veřejné sbírky projektu
82 05 82 05 / 0300
Jak můžete finančně na projekt canisterapie přispět?
1. zasláním finančního obnosu na výše uvedený sbírkový účet
NEBO
2. zakoupením aromavisačky Podaných rukou, o.s., která byla speciálně
za tímto účelem vyrobena a jejíž hodnota činí 50,00 Kč / kus.
DĚKUJEME, ŽE O NÁS POVÍTE PŘÍPADNÝM SPONZORŮM.
www.podaneruce.eu
13
Přední strana aromatické visačky
14
6. Byli jsme při tom - zprávy z činnosti při nepravidelných
akcích
Dětský den v Přerově
Dne 27. května 2011 se členové občanského sdružení Podané ruce
zúčastnili charitativní akce na výstavišti v Přerově, která byla pořádána v rámci
dětského dne jako náhrada za zrušenou akci Mosty společností Výstaviště Přerov
a Sdružením Mapaj Přerov.
Mosty jedenáct let přitahovaly na přerovské výstaviště tisíce lidí, cílem
bylo spojit svět zdravých a postižených, bohužel v letošním roce chyběly peníze.
Jako malá náplast byl pořádán právě dětský den, kde mimo jiných aktivit –
šermířů, skákacího stanu, kolotoče, mažoretek, předvedení obrany při napadení,
vystoupení kaskadérů, country kapely a spousty stánků byla prezentována našimi
členy a hlavně našimi pejsky – Janou Poláškovou s beaglem, Pavlem Vítkem se
dvěma stafordy, Vladimírem Doškem se dvěma německými ovčáky a Karlou
Březíkovou s amíkem činnost canisterapie.
Den se myslím i přes nepříznivé počasí, slunce se střídalo s deštěm,
vydařil. Setkali jsme se jak s klienty, z nichž někteří měli již s našimi pejsky
zkušenosti ze svých zařízení, tak s dětmi, které si pohodu s pejsky vyzkoušely
poprvé. A tak by to mělo být, pejsci jsou naši kamarádi, kteří dokáží hodně
pomoci, když to potřebujeme. Správný vztah ke kamarádovi, ať psímu, nebo
lidskému, bychom měli podporovat už od dětského věku.
A co na to členové Podaných rukou? Byla to prima akce a těšíme se na
další společná setkání!
Zaznamenala a fotografovala Karla Březíková
15
16
17
Den sociálních služeb v Kopřivnici
„Pes pomáhá jak starým tak i nemocným a dětem tím, že jim dává přátelství.“
„Pes svím způsobem pomáhá lidem tím, že staří nebo postižení lidé stoho mají
radost, že může někoho pohladí.“
„Psi pomáhají jako člověk. Psi jsou pro postižené lidi jako splnění snů. Mohou
jim chodit pro jídlo a pití. Psi jsou velice inteligentní a hodní.“
„Psi můžou pomoct lidem, když jsou hodně nemocní. Když jsou: slepí, ochrnulí, a
když nemůžou chodit.“
„Pes je nejlepší přítel člověka, pomáhá slepím lidem, nebo těžce nemocným
starým lidem.“
„Máme doma pejska – její jméno je SiSi. Je to yoksirski terier, je to zlato rodiny.
Máme ji moc rádi a nikdy bysme jí neublížili.“
„Punťa šel s postiženým páničkem, kterí nevidí a doprovází ho domů a pak šel
s páničkem do postele a punťa ho přikryl peřinou a šel s ním spát a hlídal ho.“
„Byl jednou jeden pejsek, měl postiženého pána a tomu svému páničkovi
pomáhal chodit. Jeho páníček byl slepý a tak mu pomáhal chodit přes ulici, do
obchodu.“
Toto jsou vyjádření malých dětí, které se zúčastnily Dne dětí a zároveň
Dne sociálních služeb v Kopřivnici. 1. června 2011 si s těmito dětmi i
poskytovateli sociálních služeb pohrávalo počasí. Kolem osmé hodiny bylo pod
mrakem, desátá hodina přinesla silný déšť a po obědě se vybralo tak, až bylo
některým horko. Této akce se zúčastnilo jednadvacet poskytovatelů, kteří
poskytují celkem 34 sociálních služeb na území města i v jeho blízkém okolí.
Zmiňované děti měly před kulturním domem připraveny pracovníky Domu
dětí a mládeže úkoly, které jim předkládalo deset pohádkových postav.
Například bílá paní, čerti či smrtka ukazovali dětem, jak mají házet míčky,
běhat slalom nebo posouvat zavěšený kroužek. Drobotina se v párty stanu u
některých poskytovatelů sociálních služeb zapojila do navlékání korálků poslepu,
skládání puzzle, pouštění zavěšené dřevěné kuličky do kulatého otvoru v desce
18
atd. V průběhu dne se lidé mohli podívat na ukázku výcviku a dovedností
vodícího psa a canisterapii. Paní Helena Fejkusová s Irinou Tkačovou odpoledne
předvedly psy Annettu a Waldemara. Oba se setkali s nebývalým úspěchem
zvláště malých dětí a jejich maminek.
Podané ruce, o.s. - Projekt OsA měl stůl uprostřed párty stanu a osobní
asistentka vyhlížela děti spolu s velkým plyšovým psem, který měl na těle znak
osobní asistence. Jedna z holčiček o něm napsala: „Pejsek se mi líbí a je velký a
kdyby byl živí, tak by určitě pomáhal lidem kteří sou postižení.“ Mezi úkoly,
které děti plnily u stolku Podaných rukou, patřilo pro ty nejmenší – zazpívat nebo
přednést básničku o psech, pro ty starší – napsat krátký příběh o psu, který
někomu pomáhá. Některá vyjádření jsou citována v úvodu.
Osobní asistentka se nestačila divit, jak málo dnes děti umí zpívat
základní píseň Skákal pes přes oves a s velkými obtížemi píší kratičké texty –
zaznamenala nečitelné písmo, chyby a malou slovní zásobu. Přesto ocenila snahu
i těch nejmenších (jedna maminka prozradila, že její milá dceruška má teprve dva
a půl roku) a dávala dětem do soutěžní karty razítko s usměvavou kravičkou.
U stolku se zastavovali také lidé středního věku a senioři. Někteří si chtěli
popovídat o obtížích přinášejících nemoci a stáří, jiní se až zalekli, že by mohli
potřebovat takové kompenzační pomůcky, jako jsou francouzské hole nebo
ortopedický vozík. Osobní asistentka nabízela kromě propagačních materiálů o
osobní asistenci i časopisy Roska a Vozka. Fotografie vozíčkářů ukazovaly, že i
s hendikepem se dá žít.
Ve stopách Vikingů
Po skončení Dne sociálních služeb proběhla v podvečer v čítárně knihovny
v Kopřivnici přednáška manželů Jiřího a Aleny Márových o své cestě se synem
Jirkou na ortopedickém vozíku. Návštěvníci se dozvěděli o zážitcích cestovatelů
z výpravy, kterou nazvali Ve stopách Vikingů. Během měsíční expedice
procestovali Dánsko, Faerské ostrovy, Island a Grónsko. Dvacetiletý Jirka cestuje
i s hendikepem a rodiče se mu snaží dopřát to, co je pro ostatní samozřejmostí.
Vždyť vytýčeného cíle se dá dosáhnout i přes různá zdravotní omezení!
Z vyprávění otce Jiřího Máry jsme se dozvěděli, že nejdříve cestoval sám.
V roce 2004 odjel na Nový Zéland studovat angličtinu. Po roce o něm napsal
19
knihu a shromáždil část peněz na další cestu – plánovanou se synem Jirkou.
Podařilo se jim to na přelomu let 2006/07 opět na Nový Zéland. Potvrdilo se, že
se i s ortopedickým vozíkem dá cestovat všude. Na další poznávací cestu do
Ekvádoru a na Galapágy se vydala spolu s manželem, synem i maminka.
Celou rodinu lákalo exotické Japonsko, proto se na ostrovy Honšú, Kjúšú a
Šikoku vydala i Jirkova sestra Monika. Zmiňovaná výprava Ve stopách Vikingů
proběhla v pěti lidech, kdy rodinný klan Márů rozšířila dlouholetá kamarádka
celé rodiny. Tato expedice ale nebyla poslední. Před nedávnem se Márovi vrátili
z Jižní Afriky a své materiály – videa a fotografie – ještě nestačili zpracovat.
„O každé expedici jsme vydali knihu a natočili DVD, díky tomu můžeme
cestovat a splnit tak našemu Jirkovi jeho cestovatelské sny. On nám připravuje
podrobný itinerář cesty včetně všech zastávek, kam se chce podívat. Jirka je
první vozíčkář v České republice, který byl na všech kontinentech. Kdyby se nám
povedla výprava na Antarktidu, o které uvažujeme, tak by byl prvním
vozíčkářem na světě, kterému by se to povedlo. My to ale neděláme z důvodu
těchto prvenství. My plníme sny svému synovi,“ okomentoval důvody cestování
Jiří Mára starší (citace z Kopřivnických novin 9. června 2011). Nakonec jsme se
ze zkušeností Márových dozvěděli, že člověk na vozíčku nemůže cestovat sám.
Je lepší, když má někoho, kdo mu pomůže. A to v některých případech děláme i
my osobní asistenti!
Zuzana Bárová, DiS., osobní asistentka
Sweetsen fest
Ve Frýdku-Místku se opět konal v dnech 30. 6. - 2. 7. 2011 skvělý
hudební, divadelní, filmový festival Sweetsen fest. Motto této akce je již několik
let stejné, a to Frýdek-Místek sobě. Jak výstižné! Volně přeloženo to znamená, že
účinkující jsou nějak spojeni s městem a bez nároku na honorář baví svojí
produkcí diváky a posluchače nejen z F-M.
A co se Sweetsen festem máme společného my z Podaných rukou, o.s.?
Nejsme ani hudebníci, ani divadelníci, ti na festivalu působili na několika
scénách. My ale poskytujeme sociální službu osobní asistenci a canisterapii.
Co tedy my můžeme na akci hlavně pro mladé lidi nabídnout? Již tři roky
má díky organizátorům a duchovnímu otci festivalu, panu Bc. Petru Korčovi
20
Sweetsen fest i humanitární rozměr. V praxi to znamená, že některé neziskové
organizace mají možnost na akci představit své aktivity a také do pokladniček
vybrat, pokud mají povolenu veřejnou sbírku, nějakou minci. Propagace
neziskového sektoru a zdůraznění potřebnosti sociálních služeb je pro nás velmi
důležitá, pro návštěvníky informativní a při té příležitosti mohou dobrovolnou
částkou činnost neziskovek podpořit.
Celá spolupráce v rámci Sweetsen festu má tedy praktický význam a
neméně důležitý význam výchovný. Mladé generaci a všem divákům, aktivním i
pasivním účastníkům festivalu, jsme mohli touto cestou přiblížit, co je vlastně
osobní asistence, komu služby pomáhají a komu je tedy poskytujeme. Pomocí
letáků, fotodokumentace a osobního nasazení jsme tedy plně využili den pro naši
organizaci určený. Byl to hned první den festivalu. Odpoledne 30. 6. od 17 hodin
jsme my všichni z vedení organizace i některé osobní asistentky zaujaly místo ve
stánku u vchodu do areálu.
Pověsili jsme si pokladničky na krk a do rukou si vzali letáky vysvětlující
naše poslání. Počasí jsme si objednat
nemohli. To už tady bylo, že někteří
tvrdili, že lze poručit větru dešti.
Nefunguje to. A to jsme právě ten den
poznali. Lilo jako z konve a
s pokročilou hodinou sílil vítr i déšť.
Osobní asistentky, promočené na kost,
jsme po dvou hodinách poslali domů a
část managementu pokračovala ve
sbírce i propagaci dál.
Šťastným řešením se ukázalo
nainstalování šapitó, které pro případ takové vodní pohromy, jaká se hned první
den akce projevila v celé své síle, nechali postavit organizátoři. Pod něj se skryli
nejen účinkující ale i my s kasičkami.
Sweetsen fest a hlavně jeho účastníci byli skvělí a při akci podpořili také
sociální služby.
Podané ruce, o.s., sekce canisterapie vsypala na účet veřejné sbírky
549,00 Kč a Podané ruce, o.s. - Projekt OsA si připsala na účet veřejné sbírky
krásných 3 145,00 Kč.
21
Částky nejsou závratné, ale my jsme rádi, že jsme mohli ukázat, že sociální
služby jsou potřebné, bez lidí v nich by byl život lidí se zdravotními či sociálními
problémy daleko složitější.
Vážený pane Bc. Korči, vážení pořadatelé z občanského sdružení Pod
svícnem, vážení organizátoři Sweetsen festu, my Vám moc děkujeme. Děkujeme,
že jste na festivalu dali prostor poskytovatelům sociálních služeb. Díky za to, že i
tímto způsobem učíte lidi lásce k lidem.
Bc. Helena Fejkusová
Návštěva v Bystřici pod Hostýnem
A zase se skvělá akce podařila! Dne 6. 7. tohoto roku jsme po předešlé
domluvě s předsedou Sdružení zdravotně postižených občanů a jejich přátel,
panem Ing. Kamilem Třosem přijeli do rekreačního střediska Sola Gratia v
Bystřici pod Hostýnem. V sestavě canisterapeutických týmů: Irina Tkačová a
Annetka, manželé Monika a Štepán Křístkovi a Mája, Helena Fejkusová s
Waldemarem Rongbo z Moravy.
Již třetí rok SZPO a JP na jejich rekondičních pobytech seznamujeme
členy sdružení s canisterapií. Letos jsme naši prezentaci pojali jako seznámení se
s praxí canisterapeutických týmu, výběr vhodných psů, co vše musí
canisterapeutický tým splňovat. Fotodokumentace z jednotlivých zařízení
doplnila povídání o canisterapii.
Paní Irina s Anettkou se věnovala dětem, Monika vyprávěla, proč se na
dráhu canisterapeutky vydala, Štěpán se zapojil s plným nasazením. Poslouchali
dříve narození i ti nejmladší. Příjemné povídání jsme završili skvělým obědem a
po malém odpočinku pokračovali na terase. Zapojili se všichni. Někdo to bral
tunelem, jiný slalomem, kdo nemohl přelézt, podlezl. A potom přišla únava.
A vše se rádně zdokumentovalo.
….a pokud budete chtít, přijedeme opět za rok.
Anettka, Mája, Walda a jejich dvounožci z Podaných rukou, o.s.
fotky naleznete zde: http://podaneruce.rajce.idnes.cz/Canisterapie_Bystrice_p._Hostynem_6.7.2011/
22
7. Představujeme nové členky zkušební komise
Vzhledem k četnosti canisterapeutických víkendů a zájmu o složení
canisterapeutických zkoušek jsme už nějakou dobu pociťovali, že komise musí
být doplněna, případně obměněna.
Od jara pracují ve zkušební komisi dvě nové tváře – opět ženy (proč
se muži do komise nehrnou?).
První z nich je dlouholetá členka Podaných rukou, zkušená kynoložka a
canisterapeutka - někteří z vás ještě pamatují vynikající práci jejího rotwajlera a zvířecí doktorka MVDr. Petra Domesová (rozená Glossová).
Druhou novou zkoušející je Karin Mikolášová, známá chovatelka
majestátných komondorů a německých ovčáků, opět zkušená kynoložka a
canisterapeutka. Paní Karin poskytla Robertu Bischofovi rozhovor:
1. Jako člen jste byla u zkoušek přezkušována, čili byla také „na druhé straně
barikády“. Jak jste hodnotila práci zkušební komise? Co se vám líbilo a co
naopak byste změnila?
Uvědomuji si nutnost ověření povahových vlastností psa, který má
canisterapii vykonávat. Disciplíny zakotvené ve zkušebním řádu jsou podle mého
názoru dostačující, pokud se jich bude zkušební komise vždy držet se stejnou
pečlivostí, není nutné v současné době řád měnit. Jeho délka i náročnost je v
pořádku a potvrzují to i samotní psi, kteří jej absolvovali a s úspěchem
canisterapii vykonávají.
2. S jakou novou myšlenkou přicházíte pracovat do zkušební komise?
Myslím si, že bychom mohli provádět tzv. předzkoušení budoucího
canisterapeutického týmu. Jednoduše řečeno: trénink nebo přípravu před
samotnými zkouškami. Přihlásili by se na něj lidé, kteří mají o canisterapii zájem
a chtějí se této práci věnovat a současně mají s pejskem nějaký nevyřešený
problém, se kterým ještě nemohou ke canisterapeutickým zkouškám. Vím, že se
dnes nabízí mnoho řešení „nápravy“ problémového chování u psa a zájemci
získají odborné rady na kynologických cvičištích a nejen tam, ale u nás by se
setkali s odborníky pracujícími přímo v praxi. Věřím, že by o toto předzkoušení
23
byl zájem, ale současně si uvědomuji, že by narostla práce již tak vytíženým
komisařům.
3. Co je při přezkušování canisterapeutických týmů pro vás prioritou?
Zásadní je pro mě povaha pejska a vzájemná souhra s jeho psovodem. Z
obou by měl vyzařovat pozitivní dojem. Cílem jejich práce je přinést do zařízení
a klientům radost a uvolnění. I na pozitivním postoji se musí stále pracovat a
vždy je co vylepšovat. Motivací a odměnou canisterapeuta by měla být prvořadě
radost a spokojenost klientů nikoli finanční odměna.
4. Prozraďte nám vaši „zapeklitou“, složitou, situaci při výkonu canisterapie a
na druhou stranu povězte nám nějakou veselou příhodu „z natáčení“ - tedy
úsměvnou historku z práce s klienty.
Se zapeklitými situacemi se setká každý canisterapeut, např. při aktivitách
se psem, když musí improvizovat nebo klienti vyžadují po pejskovi věci, které
neumí. Vždy záleží na člověku, aby uměl v takových situacích správně a pružně
reagovat, nenechal se zaskočit a s pejskem se přizpůsobil klientovi. Vzpomínám
si spíše na překvapivou situaci. Při jedné z návštěv v zařízení se konala oslava
výročí jeho založení, ke které jsme byli jako hosté pozváni. Klienti v dobré
náladě připravili pohoštění i pro pejska, jehož součástí byl i jemný alkoholický
drink. S úsměvem jsem při nabídnutí odvětila, že pejsek jistě nebude. Jaké však
bylo mé překvapení, když pejsek jednal podobě jako filmový Bohouš a s chutí
zhltl i drink. Po zbytek oslavy pak seděl a s vyplazeným jazykem se na klienty
„usmíval“.
Děkuji za rozhovor.
24
8. A jak to máte Vy? (napsala Monika Olbrechtová)
K těmto úvahám mne přivedla skutečnost, že je období prázdnin, tedy
cestování. Druhou, a to smutnou realitou je skutečnost, že naši čtyřnozí
miláčkové – pejsci, odcházejí z tohoto světa někdy zcela nečekaně a hlavně
mnohem dřív, než bychom si přáli. Kolik z nás by uvítalo prožít bok po boku
svou celou životní pouť se svým věrným psím kamarádem. Z nás canisterapeutů
určitě každý, když vidíme, jak se nám a klientům snaží zavděčit.
Je to dokonalost sama, když si pořídíme a následně i patřičně vychováme a
vycvičíme pejska rasy, kterou jsme toužili mít. Jsme na něj patřičně hrdí a vcelku
nás nezajímá, jak naše projevy lásky ke psu vnímá ten jiný nechápavý okolní
svět. Kdo ale třeba jen jedinkrát v životě pejska měl a miloval ho, ví, o čem píšu.
Za sebe mohu říct, že jsem člověk citlivý a kdykoliv mi přijde do hlavy jen
myšlenka na nějaký rodinný výlet či dovolenou, první na co myslím, je: „Kdo se
mi dobře postará o psy?“ Protože jako řádný chovatel nevlastním jen jediného, je
to pro mé cestovní dobrodružství jisté úskalí. V chaloupce pod Lysou horou
s námi vyrůstají nejen naše děti ale i psíčci. Canisačka Keily – border kolie,
seniorka Eti – plemene Shih-tzu a čtyři krysečky, tedy pražští krysaříci – Aninka,
Bibinka, Cibulka a Ája, venkovnímu prostranství vévodí kříženec - Max. To dá
rozum, že je jen tak cizímu člověku nesvěřím! Ano, lze cestovat i se psem, ale se
psy? Také záleží na destinaci, někdy je právě pro jejich zdraví bezpečnější ten
domácí pelíšek. Občas některá s našich fenek s námi vyrazí, střídají se. Zvládly
dovolenou na kole, pod stanem, v chatce, v Chorvatsku. Pěší turistice se také
občas věnují, mají zdolaný Ondřejník, Lysou horu, Sněžku, ale všeho s mírou.
V případě delší rodinné dovolené prostě ochotného a zodpovědného „hlídače
smečky“ nastěhujeme i s rodinou do našeho příbytku. K tomu dostane dlouhý
seznam co, kdy a jak. Případně léky psů nebo instrukce čím, a jak krmit. K tomu
seznam s důležitými telefonními čísly na pana veterináře + jeho ordinační
hodiny.
A aby to nebylo pro něj jen tak jednoduché, občas se v tom termínu
rozhárá některá fenečka, tak že musí být bdělý, Aninka je jen o třech nožičkách a
Cibulka je epileptik. Uznejte sami, že to chce člověka nejen odvážného ale
hlavně milujícího psy. K tomu mu přidáme ještě kočku a nějaké to akvárko. Ale
věřte mi, že je hračkou uhlídat nynější sestavu. V minulých letech, bylo i hůř. Co
je naše Beruška – poník u dědečka a já skončila s chovem drobného a okrasného
zvířectva na našem dvorku a synové odrostli z andulek, křečků a morčat, je to
pohoda.
25
Když je vše v dobrých rukách a já s rodinou například odlétám na
dovolenou, mám zvláštní pocit a derou se na povrch různé myšlenky: „Dala jsem
všechny instrukce, doplnila jsem psům vodu….?“ Možná to máte stejně. Ale
uvědomila jsem si, že nemám po čas letu (jízdy) strach o sebe, ale o své blízké a
do této kategorie u mne spadají i mí psi. V duchu si říkám: „ Když už se něco
stane, ať přežije zbytek rodiny, kluci mají život ještě před sebou.“ A hned záhy
myslím, ne-li současně, co bude s mými psy? Kdo si je vezme? Budou se o ně
starat? Kéž by je nerozdělili od sebe, jsou jako jedna rodina, taky už mají svůj
věk a zaslouží si klid a péči… Je to prostě úděl nás poctivých pejskařů.
A ještě o jednu hezkou skutečnost se s vámi, milí čtenáři Vodítka, musím
podělit. Jak jsem hned v úvodu psala, někdy je i osud pejska prostě smutný nebo
nastal jen jeho čas. A my stojíme brzy před rozhodnutím, zda si pořídit nové
štěňátko. Ještě nás bolí srdce za naším psím společníkem, ale zároveň toužíme
vyplnit to prázdno, co po něm zbylo, a tak mnohdy netrvá dlouho a hledáme na
stránkách chovatelských stanic, kdo nám padne do oka. Ačkoli s rozvahou, přesto
s jistými pochybnostmi jsme rozhodnuti – štěňátko bude! Zrovna před časem se i
má dlouholetá kamarádka musela takto rozhodovat. Zvažovala nejen přítomnost,
kterou dá novému štěněti, a to jak znám její rodinu a ji osobně – bude se mít
štěňátko královsky, ale i jeho budoucnost. Ještě nyní slyším její slova: „Už taky
nejsem nejmladší (mám svůj věk) a co když mě ten pes přežije, což je taky
možné, kdo se o něj
postará???“ A záhy jsem
byla jejími slovy poctěna.
„Víš, uvažovala jsem, kdo
z mé rodiny, okolí by se
postaral a tak jsem si řekla,
že ti v mé závěti mou Dafné
odkážu.“
„A tak od toho dne
usínám s hezkým pocitem,
že
jsem
kmotřenkou
krásné Dafné a že i mé
okolí ve mne doufá…“
26
9. Jenny
Milí přátelé, milí pejskaři a canisterapeuté, milí pejsani,
s velkou lítostí Vám musím za naši smečku oznámit, že po rychlé, krátké a
agresivní nemoci odešla do psího nebe moje parťačka labradorka Jenny. Bylo to
tak nečekané, že se Jenny ani nestačila rozloučit. Usnula, věřila, že se pro ni
vrátím, že to je jen nějaká malá operace, která jí vyhladí čenichové partie, ať
nemá vrásky, upraví sluchové ústrojí, které jí už tak nesloužilo.
Také drápy už si nechávala upravit v malé místní narkóze, možná myslela,
že je to pedikúra, která ji trochu paralyzovala. Ale nikdo jsme nepochybovali o
tom, že opět bude v kondici, že to je jen krátká pracovní neschopnost, která občas
postihne každého.
Zastihlo mě to zcela nepřipravenou, zasáhlo nás to všechny. Jenny je
v psím nebi a já jí moc děkuji. Děkuji jí za všechny dny, kdy mi pomáhala
s dětmi, s malými autisty ve škole Naděje. Navštěvovaly jsme spolu několik let i
obyvatele Domova Jistota v Bohumíně, lidi s psychickými problémy z denního
stacionáře Maják při Charitě ve FM.
27
Obyvatelé Našeho světa v Pržně, a ještě před tím ze stejného zařízení na
Ostravici, si ji pamatují jako na psa veselého, ochotného běhat v tunelu, přinášet
jim aporty, nechat je, aby si na ni mohli položit hlavu, hladit ji a sdělovat jí
všechna svá trápení.
Žirafa je zařízení pro lidi s mentálním postižením ve Frýdku-Místku. Tam
Jenny se mnou chodila už dlouho a myslím si, že ji tam měli moc rádi. Byla
velmi trpělivá, s těmi pohyblivějšími hrála slalom, živý tunel, hrála i chodí pešek
okolo, nekoukejte na něho. Nechala se česat, nosila balonky, klienti ji zdobili
stužkami. A až se všichni řádně unavili, nechala na svém těle spočinout hlavy
dospělých klientů i tělíčka dětí.
Poslední půlrok jsme navštěvovaly Verunku a Davídka, děti, které se
narodily o něco dříve než se vyvinuly všechny jejich životně důležité orgány. Ze
všech sil a se psím pochopením se jim za asistence rodičů a mé snažila pomáhat.
Trpělivě stála, když ji děti přelézaly, podlézaly, vodily na vodítku. Jejich tělíčka
a nožky s nimi ale moc nespolupracují, o to víc musela ona spolupracovat s nimi.
Aby jim dodala chuť i správnou motivaci. S dětmi to uměla moc krásně.
Jenny byla často se mnou a ostatními canisáckými týmy na cestách. Její
kamarádky Kaila Rubínové srdce a Anette Z Lukovských pasek s ní sdílely
boudu na kolečkách při našich jednorázových akcích. Myslím si, že náš sehraný
tým vykouzlil na tvářích dětí mnoho úsměvů a dospělí koukali, co všechno psi,
v tomto případě fenky, dovedou.
Naše partička mnohdy rozpohybovala i ty, pro které aktivní pohyb není
největší hobby nebo se ze zdravotních či psychických důvodů hýbat nemohou.
Ale vodit psa, který je poslouchá, to je motivace!
Je pro mě těžké všem dobrým lidem sdělit, že už tu Jenny není. Ale pokud
si ji zachováme v srdcích i myslích, bude tady stále s námi.
„Moje milá a nenahraditelná psí kamarádko, pomocí těchto několika řádků ti
chci, Jenny, moc poděkovat, nikdy na tebe nezapomenu.“
A všem přátelům i jejich pejsanům si dovolím říci, že Jenny je tady vlastně
stále, tolik dobrého, co udělala, ji ve mně a doufám, že i v nás, zachová po tu
dobu, co nám bude zdraví i paměť sloužit.
Helena Fejkusová
28
To byla „NAŠE JENNY“
Dodatek (napsala O. Bischofová)
Chci ještě dodat pro všechny, které tato slova dojala. Neplačte, život jde dál.
Naše práce musí pokračovat. Jenny byla jenom jedna, zdá se, že nenahraditelná.
Naštěstí už má pokračovatelku ve výcviku. Je jí malá Dafné, která má milující
paničku Helenu Fejkusovou a skvělou kmotřičku Moniku Olbrechtovou.
29
10. Jak jsem získala svého prvního pejska
(Vyprávění vozíčkářky, napsala Šárka Červeňová)
Jmenuji se Šárka a je mi 41 let. Jsem od narození na vozíčku, prodělala
jsem dětskou mozkovou obrnu. Bydlela jsem deset let v Kloboukách u Brna v
křesťanské komunitě, kde jsem se seznámila se
svým manželem. Ten je zdravý. Máme spolu dvě
krásné zdravé holčičky, za které jsem vděčná. Touto
dobou žijeme všichni v Brně.
Dlouhou dobu jsem svého manžela Jirku
přemlouvala k tomu, abych mohla mít svého pejska.
On statečně odolával, protože se psů bál. Letošní rok
se mi jej ale povedlo přesvědčit, i díky dcerám. Jsou
ve věku šest a půl a pět let, po pejskovi toužily také,
tak nás na tatínka bylo víc. Velkou váhu v rozhodování měl také fakt, že moje
asistentka Renata Šteflová psům rozumí a přislíbila nám pomoc. Po naší letošní
dovolené jsme si tedy hned jeli pro štěně. Byl to plavý labrador, brali jsme si jej
ve věku deseti týdnů a pojmenovali ho Ben. Byla jsem velmi šťastná a k mému
velkému údivu si Bena zamiloval i můj muž. Původně svolil k pořízení psa jen
kvůli mně, aby mi dokázal, že mě má rád a je ochoten kvůli mně překonat i svůj
strach ze psů. S příchodem malého Beníka se jeho pocity zlomily, protože štěně
si jej oblíbilo a vybralo jako vůdce smečky.
Teď pro Bena Jirka vymýšlí jen to nejlepší. Byl úplně kouzelný, když jsme
byli s Benem poprvé u veterináře. Vyptával se, co všechno nejkvalitnějšího by
bylo pro naše štěně dobré. A když jsme byli v obchodě vybrat pelíšek a hračky,
svého muže jsem nepoznávala. Myslela jsem, že své emoce budu dávat najevo
spíš já, ale bylo to přesně naopak! Škoda, že jsem zrovna neměla po ruce foťák –
bylo velmi komické, jak Jirka běhal od hračky k hračce, vyptával se paní
prodavačky, nevěděl co dřív a přemlouval mě, abychom Benovi koupili ještě
mnohem více věcí. Byl to pro mě opravdu nečekaný zázrak.
Chtěli bychom do budoucna, aby Beník absolvoval canisterapeutické
zkoušky, protože tato myšlenka mi pomáhá a dává sílu do dalšího života. A
chtěla bych, aby byl Ben nějak užitečný nám „kolečkářům“. Doporučuji psa
všem kamarádům na vozíku. I když můj život obohatily děti, pejsek ho ještě víc
zpestřil.
30
11. Pozvánka k letnímu čtení
V reedici vychází tato známá kniha autorek, které patří mezi průkopníky
canisterapie v naší zemi. Rozhodně stojí za přečtení, i kdybyste pracovali podle
jiné metodiky.
31
32
12. Výběrové řízení na pozici administrátora v projektu
canisterapie
Nemáte zájem o práci v naší neziskovce nebo neznáte někoho skvělého ve
svém okolí, kdo hledá práci a má osobní a praktické zkušenosti s canisterapií?
Organizace Podané ruce, o.s. hledá do svých řad nadšeného
zaměstnance na poloviční pracovní úvazek s nástupem ihned. Mělo by se
jednat o člověka empatického, vstřícného a vytrvalého. Práce v občanském
sdružení a vůbec v neziskovém sektoru je časově i psychicky náročná a může ji
vykonávat jen člověk se správným nadšením, a to vyrovnaný a optimistický.
Požadavky:
- Min. úplné středoškolské vzdělání, ukončeno maturitní zkouškou
- Aktivní canisterapeut
- Znalost práce na PC
- Neomezený přístup k internetu
- Řidičský průkaz „B“, vlastní osobní automobil
- Vítány jsou zkušenosti z neziskového sektoru
- Ochota učit se novým věcem, případně věnovat i svůj volný čas
- Samostatnost, kreativita
- Serióznost a poctivost
- Pružnost, nekonfliktnost
Pracovní náplň:
Administrátor CT by byl úzkým spolupracovníkem koordinátora, kterému
by vypomáhal po všech stránkách.
- Organizace CT akcí
- CT administrativa
- Koordinace dobrovolníků
- Archivace CT materiálů
- Práce na projektových žádostech
- Komunikace s dobrovolníky, klienty
- Jednání s úřady
V případě zájmu zašlete co nejdříve svůj životopis včetně kontaktů (adresa, tel. +
mail) elektronicky na adresu koordinátora projektu canisterapie:
[email protected]
33
13. Naši sponzoři v letošním roce
Projekt je financován Nadací rozvoje občanské společnosti ze sbírkového
projektu Pomozte dětem!
Lesy České republiky
Nadace OKD
34
Dibaq, a.s., výrobce výživových programů značky Fitmin
HAPPY DOG TEPLICE
TCL DigiTrade s.r.o. nám přispívá na canisterapii 3 000 Kč měsíčně.
35
MĚSTO OSTRAVA
MĚSTO FRÝDEK-MÍSTEK
Veterinární ambulance
MVDr. Zbyněk Konvička
Střelniční 964
Frenštát pod Radhoštěm
744 01
MVDr. Petra Domesová
36
Na tvorbě tohoto letního čísla se podíleli po stránce obsahové i
formální:
Ing. Robert Bischof
Ing. Olivie Bischofová
Monika Olbrechtová
Ing. Monika Křístková
a členové a přátelé, kteří nám poslali textový a obrazový materiál
Uzávěrka tohoto čísla: sobota 30. července 2011
Posílejte své příspěvky elektronicky na
[email protected]
nebo písemně na adresu
R. Bischof, Bezručova 816, 739 91 Jablunkov.
Přejeme pohodový zbytek léta!
37