„ARCHÄOLOGISCHE GELÄNDEPROSPEKTION SÜDOSTKRETA

Transkript

„ARCHÄOLOGISCHE GELÄNDEPROSPEKTION SÜDOSTKRETA
„ARCHÄOLOGISCHE GELÄNDEPROSPEKTION SÜDOSTKRETA“ –
ÚČAST NA ARCHEOLOGICKÉM POVRCHOVÉM PRŮZKUMU V
OBLASTI ZIROS - XEROKAMBOS
Hlavní řešitel projektu: Dr. Norbert Schlager, Universität Wien
Účastníci projektu za MHMP OKP: PhDr. Tomáš Alušík, PhD., MIFA, Mgr. Jan Kostěnec, PhD.
Doba řešení projektu: 2008 - 2009
Na základě pozvání Dr. Norberta Schlagera, lektora vídeňské univerzity, byli oba účastníci
přizváni k účasti na projektu „ Archäologische Geländeprospektion Südostkreta“. Dr.
Schlager je vedoucím projektu, jehož letošní terénní kampaň měla název „Aspro Nero, Agia
Irini, Livari: Examination and Supplementary Documentation.“ Projekt započatý na konci osmdesátých let a řešený v jednotlivých
letech s různou intenzitou (v závislosti na finančních prostředcích a vytíženosti vedoucího) se zabývá vyhledáváním a systematickou
dokumentací památek a vůbec pozůstatků lidského osídlení a činnosti od nejstarších fází prehistorie po poměrně nedávnou dobu na
jihoýchodní Krétě, v okrese Sitia, oblast Ziros – Xerokambos. V předchozích letech projektu bylo objeveno a pro důkladnější
dokumentaci vybráno celkem 44 lokalit (SITES) zahrnujících jeskyně či skalní přístřešky s výskytem zkamenělin pleistocénní a
holocenní flóry a fauny (lokalita Phangromouro) přes místa prehistorického osídlení (lokality Livari, Chametoulo, Aspro Nero) až po
vesnici opuštěnou během 1. poloviny 20. století (Agia Irini) a dnes jen sporadicky osídlovanou.
Letošní kampaň byla poslední terénní akcí tohoto projektu - tedy závěrečnou dokumentací tří předem vybraných lokalit – zátoka
Livari s několika prehistorickými sídlišti a pohřebištěm a moderními/recentními budovami, Aspro Nero stou Paletsi – prehistorické
sídliště a kultovní místo a zbytky byzantského opatství, a Agia Irini – prehistorické sídliště na svahu a vrcholových terasách hory
Kastri. V souladu se specializací jednotlivých účastníků projektu byly úkoly v rámci mezinárodního týmu rozděleny následovně:
Dr. Norbert Schlager (Rak.) – Project Director
Rhea Schlager (Rak.) – Digital Archive Curator, Administrator
Dipl.-Ing. (FH) Christian Kurtze (Něm.) – Geodesist
Mag. Michael Brandl (Rak.) – Geologist/Archaeologist
Mag. Wolfgang Reiter (Rak.) – Archaeologist – Field Documentator
Marco Pietrovito, MA (It./Kan.) – Archaeologist – Pottery Specialist
Mag. Ludwig Fuchs (Něm.) – Archaeologist – Pottery Specialist
Mag. Elisabeth Mlinar (Rak.) – Archaeologist – Site Documentator, Photographer
Mag. Ute Günkel-Maschek (Něm.) – Archaeologist – Site Documentator, Site Supervisor
Dr. Tomáš Alušík (ČR) – Archaeologist – Site Documentator, Site Supervisor
Dr. Jan Kostěnec (ČR) – Archaeologist/Byzantinist
Konkrétní (předběžné) výsledky výzkumu však zde bohužel uvést nemůžeme, neboť nejsme vedoucím projektu oprávněni
k uveřejňování jakýchkoli konkrétnějších informací. Předběžná zpráva je t.č. v přípravě a bude publikována v příštím roce v časopise
„Jahreshefte des Österreichischen Archäologischen Instituts“; v příštích letech je v plánu také celková publikace shrnující výsledky více
než dvacetiletého systematického průzkumu oblasti s názvem „Ultima Sitia“.
V zátoce Livari byly provedeny závěrečné dokumentační práce na dvou lokalitách (prehistorické sídliště Livari-Cheromylia, SITE 36 a
nedaleká prehistorická nekropole, SITE 37); hlavní část prací však byla soustředěna na nevysoký hřbet pod horou Katharades, na
kterém se dochovaly zbytky rozsáhlého prehistorického sídliště (SITE 38A). Na dvou lokalitách – Aspro nero stou Paletsi (SITE 12) a
Agia Irini Kastri (SITE 20, 21) - šlo o závěrečné dokumentační práce a některé informace již byly publikovány, uvádíme zde proto
jejich bližší popis:
Aspro Nero stou Paletsi - lokalita leží na vrcholové plošině jednoho z útesů vysokého zhruba 40 m a vybíhajícího z hory Agridomouri
v oblasti Ziros. Zvláště podél tohoto útesu se dochovala řada zbytků architektury. Ve vzdálenosti asi 60 – 70 m od sebe jsou dobře
Strana 1 z 3
patrné základy tří obdélných staveb – patrně bastionů / věží – vystavěné z mohutných kamenných bloků v „kyklopské technice. Další
zbytky zdí jsou zachovány mezi a za nimi. Tzv. „Severní bastion“ je situován na samém okraji útesu a sestává ze dvou částí. Na
severovýchodě se jedná o prostor obdélného (či přesněji mírně do L) půdorysu o rozměrech přibližně 7,5 x 5,5 m – vymezené na
plánu hlavně body F, G, H a I. Na některých místech je dochovaný až do výše čtyř víceméně pravidelných pásů zdiva. Od menší
čtvercové místnosti na jihozápadě o rozměrech přibližně 5,5 x 5,5 m – vymezené hlavně body B, C, D a E - je prvně zmíněný prostor
oddělen 1 m širokým koridorem. Tzv. „Jižní bastion“ je opět situován na samém okraji útesu a složen ze dvou samostatných prostor;
vystavěn byl z mohutných nepravidelných a neopracovaných vápencových bloků. Podle všeho se zdá, že byl větší než ten severní;
dochoval se ovšem hůře. Jeho větší východní část dosahovala rozměrů minimálně 11,5 (zeď L-M-Q) x 7 m (zeď L-N); vzhledem
k několika zachovaným kamenným blokům v bodě T ležícím v jedné linii se zdí L-N mohl však tento prostor dosahovat až sem a mít
rozměry 11,5 x 10 m. V jižním rohu je in situ dobře patrný mohutný vápencový blok o rozměrech 1,7 x 1,7 m vážící několik tun.
Západní část je bohužel špatně dochovaná – pouze několik skupin kamenných bloků v oblasti vymezené body O, P a S. Obě tyto části
byly odděleny úzkým koridorem. V prostoru mezi oběma bastiony je možné rozeznat řadu zdí i skupin bloků. K jihozápadní části
„Severního bastionu“ přiléhají dvě zhruba paralelní zdi. Obě jsou překryté a vyztužené malými kameny (přidanými s největší
pravděpodobností v moderní době), sledují kontury terénu a táhnou se jihozápadním směrem zhruba k „Jižnímu bastionu“. Jestli s ním
byly spojeny se bohužel nedá na místě zjistit. Zadní zeď vymezená body A, B, J a K je širší než úsek táhnoucí se zhruba 4 – 5 m před
ní (není na plánu označen body). Přibližně 50 m jihozápadně od „Jižního bastionu“ se rozkládají ještě skrovné zbytky třetího, velmi
špatně dochovaného bastionu, který byl vystavěn na dvou úrovních. Jeho vyšší část shlížela z malé skalní římsy směrem na jižní svahy
hory Agridomouri, odkud byl relativně snadný přístup k lokalitě. Tento bastion patrně nebyl větší než dva předešlé a zdá se, že byl
tentokrát izolovanou stavbou spojenou s ostatními bastiony pouze vizuálním kontaktem a nikoli prostřednictvím zdí. Na plošině za
těmito bastiony se zachovaly četné zbytky a základy zdí, mnohdy spolu spojené v pravém úhlu – s největší pravděpodobností se jedná
o pozůstatky domů, což svědčí o tom, že zde kdysi stávalo sídliště chráněné po obvodu bastiony (propojenými mezi sebou zdmi?).
Fragmenty keramiky na povrchu lokality ukazují na osídlení od rané doby bronzové přes středověké až po novověké a moderní
období; převážná většina jí však pochází ze střední a pozdní doby bronzové. Na základě srovnání stavební techniky se usuzuje, že
„bastiony“ byly vystavěny již ve střední době bronzové.
V rámci letošní kampaně byl proveden průzkum olivového háje ležícího těsně za oběma „bastiony“, ve kterém byly objeveno a
zdokumentováno několik dalších prehistorických zdí tvořících pravděpodobně součást sídliště.
Agia Irini Kastri - lokalita se nachází v regionu Ziros několik set metrů od mořského pobřeží na skalnatém kopci Kastri, kde se
nalézalo již neolitické sídliště. Nějakou dobu po jeho zániku či opuštění byla na jeho vrcholu, uspořádaném do tří teras, vystavěna
větší stavba, označovaná jako „Gebäude(gruppe) auf Felsterassen“. Kvůli její poloze a charakteru bývá tato budova někdy považována
za stavu typu „guard house“ (typ staveb připomínající tvrze s předpokládanou strážní funkcí – blíže viz předchozí projekt „Minoan
Roads Research Programme“). Keramika na povrchu lokality svědčí již o pozdněneolitickém osídlení, „Gebäude(gruppe) auf
Felsterassen“ bývá datována do střední doby bronzové.
Více o projektu a lokalitách uváděných v textu viz:
http://klass-archaeologie.univie.ac.at/index.php?id=18037#c41413
Alušík, T. 2007. Defensive architecture of prehistoric Crete. BAR Int. Ser. 1637, Oxford.
Schlager, N. (with contributions by J. Böhm, K. Schaller, B. Pulsinger, G. A. Plattner, M. Goriany, K. Karolyi, W. K. Kovacsovics, A.
Glaser, U. Fornwagner, and A. Angelinoudi), 1997. Minoische bis Rezente Ruinen im fernen Osten Kretas. Dokumentation 1996.
Jahreshefte des Österreichischen Archäologischen Instituts , 66, 1-83.
Schlager, N. (with contributions by N. Alber, M. Aufschneiter, M. Frauenglas, M. Ladurner, E. Mlinar, E. C. Pieler, R. Ployer, W. Reiter,
U. Schmiedicke, U. Schuh, Ch. Vogelmayer, J. Böhm, L. Berger, S. Guderna, M. Koller, F. Lang, B. Simon and D. S. Reese), 2001.
Pleistozäne, Neolithische. Bronzezeitliche und Rezente Befunde und Ruinen im Fernen Osten Kretas. Dokumentation 2000. Jahreshefte
des Österreichischen Archäologischen Instituts, 70, 157-220.
Schlager, N., 1987. Untersuchungen zur prähistorischen Topographie im äussersten Südosten Kretas: Zakros bis Xerokampos. In: W.
Schiering, ed. Kolloquium zur Ägäischen Vorgeschichte, Mannheim, 20.–22. 2. 1986. Schriften des Deutschen Archäologen-Verbandes
IX, Mannheim, 64-82.
Schlager, N., 1991. Archäologische Geländeprospektion Südostkreta. Erste Ergebnisse. Österreichisches Archäologisches Institut:
Berichte und Materialen 2, Wien.
Schlager, N., 1999. “A Town of Castles:” An MM – LM Fortified Site at Aspro Nero in the Far East of Crete. In: R. Laffineur, ed.
Polemos. Le contexte guerrier en Egée a l’age du bronze. Actes de la 7e Rencontre égéenne internationale, Université de Liége, 14 –
17 avril 1998. Aegaeum 19, Liége – Austin, 171-7.
Strana 2 z 3
Schlager, N., 2000. Überlegungen zur Interpretation sog. kyklopischer oder megalithischer Bauten in Ostkreta am Beispiel von Epano
Limnia/Paralaki Mantra, Aspro Nero/[stou] Paletsi und Dasonari in Südostsitia. In: L. Dollhofer, C. Kneringer, H. Noedl, K. Schaller and
E. Trinkl, eds. Altmodische Archäologie. Festschrift für Friedrich Brein. Forum Archaeologiae [online] , 14/III/2000 (http://farch.net).
Schlager, N., 2000a. Hogarth’s Zakro Sealing No. 130: Phantasiegebilde oder realistische Stadtdarstellung? In: Blakolmer, F. (ed.),
2000. Österreichische Forschungen zur Ägäischen Bronzezeit 1998. Akten der Tagung am Institut für Klassische Archäologie der
Universität Wien 2.-3. Mai 1998. Wiener Forschungen zur Archäologie Band 3, Wien, 69-81.
Schlager, N. 2006. „Cyclopean“ or „Megalithic“ Buildings in East Crete: Distribution, Form, Date, and Function. In: Acts of the 9 th
Cretological Congress (Elounda 2001), Vol. A3. Herakleion.
Zpracovali: PhDr. Tomáš Alušík, PhD., MIFA; Mgr. Jan Kostěnec, PhD.
Strana 3 z 3