Exoticke ovoce -brozura2010

Gymnázium J. K. Tyla
Projekt
„Exotické ovoce“
prosinec 2010
Zpracovali studenti
Semináře ze zeměpisu
pod vedením
Mgr. Miroslava Čapka
Opuncie
(Opuncie mexická, Opuncia ficus – indica, Kaktusové fíky)
Popis: Opuncie je kaktus, dorůstající výšky aţ 4 metrů. Plod roste na
konci plochých oválných listů a skutečně se tvarem podobá fíku.
Barva plodu přechází od zelené přes červenou aţ po ţlutou. Listy i
plody mají na sobě trsy jemných a velice ostrých ostnů. Velikost
plodu je 5-10 cm.
Původ: Pochází ze Střední Ameriky
Pěstování: V současné době se nejvíce pěstují právě v původním
Mexiku, kde se nachází nejvíce druhů opuncií, v Brazílii, Bolívii,
USA, ale také v Itálii; v severní i jiţní Africe a v Indii.
Složení a konzumace: Konzumuje se pouze duţnina, která je
šťavnatá, ale křehká. Plod je moţné rozkrojit na poloviny a vyjíst
lţičkou, nebo opatrně oloupat a jíst jako banán. Chuť je sladká a
poměrně exotická, ale duţnina je plná velkých tvrdých peciček, asi
jako u Granátového jablka. Vláknina, konkrétně pektin, rostlinný sliz
a gumy, které opuncie také obsahuje, navozují intenzivní pocit
sytosti, pokud jsou uţity před jídlem. Pomáhají tak sníţit příjem
kalorií.
Zajímavosti: V Izraeli se setkáváme s pokusy pěstovat opuncie v
hydroponii. V Austrálii se opuncie po svém dovezení kriticky
rozšířila a musel být dovezen přirozený hmyzí škůdce z Mexika.
Pitahaya červená
Pitahaya, Dračí ovoce (Dragon fruit, Drachenfrucht), Strawberry Pear.
Květu se říká Měsíční květy nebo Královny noci, Hylocereus undatus
Popis: Rostliny rodu Hylocereus jsou kaktusy původem ze Střední
Ameriky. Tvoří bobule, jeţ mají jedlou duţninu. Bobule mívají
nejčastěji zeleno-červenou barvu (mohou však být i ţluté) s bílou
duţninou (můţe být i růţová) podobnou kiwi a malými černými
peckami.
Původ: Zemí původu těchto kaktusů je zřejmě Mexiko, Střední a
Jiţní Amerika. V Sonorské poušti (Nové Mexiko - USA) bývaly
plody těchto kaktusů významným zdrojem potravy pro domorodé
obyvatelstvo.
Pěstování: Pitahaya dnes roste v zemích Střední a Jiţní Ameriky,
jihovýchodní Asii zejména ve Vietnamu, v Thajsku, na Filipínách,
v Malajsii, ale také na Tchaj-wanu, v jiţní Číně a dokonce i v Izraeli.
Složení a konzumace: Nejčastěji se ovoce konzumuje čerstvé.
Duţnina je nasládlá a nízkokalorická, chutí podobná kiwi. Výborný
zdroj vitamínu C. Obsahuje karoteny, vápník, ţelezo, vlákninu. Zralé
plody se velmi lehce loupou - uřízne se konec a slupka se stáhne
směrem dolů. Můţou se také rozříznout a lţičkou vydlabat duţinu.
Chuť se můţe zvýraznit limetkovou nebo citrónovou šťávou.
Zajímavosti: Vyrábí se z ní ovocné nápoje, šťávy i víno. Pouţívá se
na ozdobu moučníků a zmrzlin.
Salak
Salacca edulis, Salak; Snake Fruit (Hadí ovoce)
Popis: Salak je aţ 5 m vysoká palma, která tvoří houštiny nebo
souvislé husté porosty. Kmeny jsou zakrnělé a velmi krátké.
Původ: Salak pochází z baţinatých oblastí Sumatry a Jávy
Pěstování: Pěstuje se v Indii, Thajsku, Barně, Masalajsii,
Indonésii a na Filipínách. Palmy lze nalézt v severní Austrálii a
na pacifických ostrovech.
Složení a konzumace: Chutná duţnina zralých plodů se
nejčastěji konzumuje syrová. Lze ji uţívat k dochucení pokrmů
nebo k zavařování. Nezralé plody mají kyselou svíravou chuť a
nakládají se nejčastěji jako zelenina. Směs čerstvého salaku a
medu je doporučována proti pálení ţáhy a pro pravidelné
vyprazdňování. Odvar z listů se pije proti hemoroidům.
Při poţívaní netrpíme na nedostatek ţeleza, protoţe 100 g
porce bohatě pokryje doporučenou denní dávku.
Zajímavosti: Salak není šťavnatý a nevytéká z něj šťáva, kdyţ
se zmáčkne např. v tašce. Díky tomu, ţe ho lze jednoduše
bez zašpinění oloupat a sníst, je toto ovoce praktické na cesty.
Nashi
Popis: Plody nashi jsou ţluté a pevné, podobají se jablku. Mají
nejčastěji kulovitě oválný tvar. Slupka suchá a silná. Duţnina
je bílá, křupavá, ale zároveň šťavnatá, sladká a málo kyselá.
Pěstuje se na stromu vysokém cca 2 m, podobné jabloním.
Špatně snáší mráz.
Chuť: Chutná jako sladká hruška.
Původ: Pěstuje se v Číně (Pyrus ussuriensis), Japonsku (Pyrus
pyrifolia). Pěstuje se v sadech. Japonský typ se rozšířil na Nový
Zéland, do Austrálie, Čile a USA (Kalifornie a Washington).
Vliv na zdraví člověka: Nashi má diuretický efekt, podporuje
trávení, zmírňuje kašel, oddaluje ţízeň a eliminuje účinky
alkoholu, ale obsahuje málo vitamínů.
Konzumace: Podobně jako klasická hruška. Neoloupané nebo
se dají pouţit v salátech, kompotech, marmeládách, dezertech,
ale také se hodí ke zvěřině.
Rambutan
Popis: Plody jsou velké 2,5 - 5cm, kulaté, oranţové aţ tmavě
červené nebo ţluté. Na povrchu mají měkké ostny červené nebo
ţlutooranţové barvy. Rambutan je vysoký, rozloţitý, stále zelený
strom do 18m. Kvete a rodí ovoce dvakrát ročně. Plody visí
pohromadě ve skupině po 10 – 20 plodech na stonku.
Chuť: Duţina pikantně sladkokyselá a aromatická, téměř jako
ananas s lehkou meruňkovou příchutí. Chuť podobná liči, ale sladší.
Původ: Pochází z jihovýchodní Asie – Malajsie, Thajsko, Indonésie
(vlhké tropy). Nyní se pěstuje v Africe, Kambodţi, Karibiku, Střední
Americe, Indii, Filipínách, Srí Lance a poslední dobou také v částech
Austrálie.
Vliv na zdraví člověka: Rambutan tvoří z 80% voda. Dále obsahuje
víceméně zanedbatelné mnoţství ţivin. Za zmínku stojí obsah
vitamínu C, jehoţ je ve 100 g ovoce 30 mg.
Konzumace: Nařízneme slupku rambutanu a plod rozdělíme na dvě
poloviny. Konzumuje se pouze duţnina. Jí se syrový i konzervovaný
do kompotů a dţemů. Semena se dají jíst, ale aţ po upraţení.
Zajímavosti: Z ovoce se pouţívají i semena a to k výrobě olejů a
mýdla. Semena se také vyuţívají v kosmetice. Kořeny, kůra a listy
Rambutanu se pouţívají k léčivým účelům v asijském lidovém
léčitelství. Vyuţívají se také jako barvivo.
Sweetie
Popis: Sweetie je kříţencem bílého grepu a pomela. Svým
vzhledem se podobá grapefruitu, ale chutí a šťavnatostí sladkostí se blíţí spíše Pomelu. Kůra je na začátku sezóny
tmavě zelená a postupně se mění na jasně ţlutou.
Chuť: Chutná jako Pomelo s příchutí grapefruitu.
Původ: Sweetie bylo vyšlechtěno v Izraeli (Pomelito, Jaffa
Sweetie, Pomelit). Izrael je také největším pěstitelem tohoto
druhu ovoce.
Vliv na zdraví člověka: Šťáva Sweetie má zvláštní schopnost
sniţovat krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi a zvyšovat
antioxidační aktivitu krve. I přes svoji sladkost sweetie
obsahuje pouze 24 aţ 40 kalorií v jednom plodu. Sladkost není
totiţ způsobena přebytkem cukrů, ale nedostatkem kyseliny.
Konzumace: Sweetie se konzumuje syrové, bez slupky a to
většinou přímo, nebo se přidává do ovocných salátů i
do marmelád pro zpestření chuti.
Zajímavosti: V roce 2006 byla sklizeň v Izraeli 160 tisíc tun.
Kokosový ořech
Popis: rostlina - Kokosovník ořechoplodý je aţ 30 m vysoká palma s více
neţ 5 m dlouhými listy
plod – dutý, s tvrdou skořápkou na povrchu, bílou duţinou a
kokosovou vodou uvnitř
Původ: Neví se přesně, odkud kokosové palmy pocházejí (spekuluje se,
zda pochází z jihovýchodní Asie nebo z Jiţní Ameriky, nejstarší fosílie
byly objeveny na Novém Zélandu)
Pěstování: tropy
Složení: plod – 65% tuku, 20% glycidů, 8% proteinu, 6% vody
kokosová voda – draslík, vitamin B a C
Sklizeň: kokosovník ořechoplodý dává plody aţ po sedmi letech růstu, z
jedné palmy se sklízí aspoň šedesát plodů
Konzumace: Dostat se dovnitř lze jen násilím. Existují různé metody –
pila, sekera, palice, vrták... Doporučuje se ořech naříznout jemnou pilkou a
pak tvrdou skořápku oddělit. Noţem odříznout část duţiny, vypít nebo
přelít kokosové mléko. Dále skořápku rozbít a vyloupat bílou duţinu.
Jiný způsob - kokosy vloţte do trouby vyhřáté na 180 °C asi na půl
hodinky. Kokos buď praskne, takţe z něj můţete snadno vyndat duţinu,
nebo se zahřeje natolik, ţe stačí jen malá rána do skořápky, aby se tato
snadno rozpadla.
Zajímavosti: Čistá kokosová voda je i jedním z nejlepších elektrolytů,
které se ve volné přírodě vyskytují, z duţiny čerstvě sklizených
kokosových ořechů se získává velmi ceněný kokosový olej.
Karambola
Averrhoa karambola, Čínská hvězdice
Popis:
rostlina - stálezelený strom nebo větší keř s krátkým kmenem a
rozvětvenou korunou, dorůstá do výšky 6 aţ 9 metrů
plod – zelené aţ ţluté, oválné, 10-15 cm velké s hvězdicovitým
průřezem
Původ: jihovýchodní Asie
Pěstování: Brazílie, Izrael, Kolumbie a Thajsko
Složení: vitamíny - především vitamín C; minerální látky zejména vápník, ţelezo, hořčík a fosfor
Vliv na zdraví člověka: v Indii se sušené karamboly nebo
šťáva z karambol pouţívají proti horečkám. Kompotované
karamboly pomáhají proti ţlučníkovým kamenům, močovým
potíţím a odstraňují následky po nadměrném poţití alkoholu.
Konzumace: Nejčastěji se jí čerstvá v exotických ovocných
salátech nebo jako ozdoba pohárů a nápojů. Před konzumací se
z karamboly odstraní hnědá ţebra a plod se nakrájí na plátky.
Semena nejsou jedlá, proto je odstraníme.
Ananas
Popis: Jedná se o tropické ovoce, plod ananasovníku
chocholatého. Zdřevnatělá osa je tvořena splynutím sousedních
bobulí. Ananas je pokryt tuhou koţovitou voskovitou kúrou
(tvoří šestiúhelníkovou strukturu jeho povrchu).
Původ: Jiţní Amerika
Pěstování: Ananasovníky se pěstují obvykle na plantáţích. I
kdyţ rostliny snášejí periodická období sucha, plantáţe se
zavlaţují, aby bylo dosaţeno maximální sklizně. Sklizeň se
provádí v okamţiku, kdy plody začínají ţloutnout. Pro ananasy
určené k přímé konzumaci se sklízí dříve; pokud mají být
zpracovány na kompoty a šťávu, nechávají se více dozrát.
Složení: Ananas je ovoce bohaté na vitaminy a minerály.
Obsahuje např. vitaminy skupiny B, vitamin C a betakaroten,
z minerálních látek draslík, hořčík, vápník, zinek, ţelezo,
mangan, sodík, síru a fosfor.
Vliv na zdraví člověka:
ananas je plný manganu - tvorba zdravých kostí
působí protizánětlivě
sniţuje vysokou hladinu fibrinogenu (to ohroţuje srdce a mozek)
chrání ţaludeční sliznici
ananasová šťáva se pouţívá při horečce a depresích
nejúčinnější spalovač tuků
Konzumace: Odkrojit vršek s
listy a spodek. Svisle rozkrojit
na čtvrtiny. Z kaţdé čtvrtiny
odkrojit vnitřní sloupec – tvrdé.
Vzniklé části nakrájet na
prouţky a vykusovat.
Datle
Popis: Ovoce, které roste na datlovníku pravém (Phoenix
dactylifera). Jedná se o tmavě hnědé oválné plody, které jsou dlouhé
3 aţ 7 cm a široké 2 aţ 3 cm. Datlovník pravý je palma dorůstající aţ
30 m. Listy mohou být aţ 2 metry dlouhé. Plod tvoří bobule s jedním
semenem a sladkou duţinou. patří mezi nejstarší známé druhy ovoce
a jsou zmiňovány jiţ v Bibli a v Koránu. Plody lze jiţ dnes uţ běţně
zakoupit v obchodě.
Původ: Pochází Blízkého východu, jedná se o jednu ze základních
sloţek zdejší potravy. Mezi největší producenty datlí na světě patří
Irák, Egypt, Španělsko a Maroko.
Složení: Datle mají ze všeho ovoce patrně nejvyšší energetickou
hodnotu. Uvádí se, ţe z libry (453 g) datlí získá lidské tělo 1130 1275 kalorií. Datle jsou bohaté draslíkem a chudé sodíkem. Mají
vysoký obsah sacharidů a jsou bohaté na draslík a chlór.
Vliv na člověka: Datle, i přes svou velkou sladkost, nezvyšují
hladinu glukózy v krvi a pomáhají chránit proti ucpávání tepen.
Datle také redukují riziko vzniku srdečních chorob a rakovin.
Konzumace: Většinou se konzumují rovnou celé, bez loupání,
ovšem pozor na pecku. Datle se dají zpracovat jako stolní (čerstvé)
nebo jako sušené ovoce, ze sušených datlí se mele mouka,
z čerstvých přezrálých bobulí se vykapává sladký sirup, tzv. datlový
med. Pozor: existuje i dekorativní (nejedlá) varianta datlí!
Zajímavosti: Posilnili se jimi Mojţíš, Buddha i Jeţíš. V některých
kulturách se věří, ţe datle mají afrodiziakální účinky.
Fík
Popis: Ovoce, které roste na fíkovníku smokvoni (Ficus carica). Jedná se o
opadavý keř nebo malý strom, dorůstající v přírodě 3 – 5 metrů. Stejně jako
datle jsou i fíky prastaré ovoce, zmiňované uţ v Bibli. Plody jsou 2–5 cm
velké, při zralosti červenají.
Plod fíku není v pravém slova smyslu ovoce, ale invertované květenství. Je
produktem jednoho z nejzajímavějších symbiotických vztahů v přírodě –
opylován
zevnitř
zvláštním
druhem
včel.
Doporučujeme:
http://scienceblogs.com/oscillator/2010/09/edible_symbiosis.php?utm_source
=selectfeed&utm_medium=rss
Původ: Fíky pocházejí původně z Orientu. V dnešní době se uţ ale pěstují v
teplých evropských zemích - v Řecku, Portugalsku, Turecku, na Kypru, v jiţní
Itálii, v jiţní Francii a ve Španělsku. Fíky si můţeme pěstovat i u nás, ale
fíkovník musíme na zimu přemístit domů.
Složení: Čerstvé fíky obsahují aţ 70-80% vody a kolem 25% sacharidů. Jsou
bohaté na provitaminy vitaminu A, dále obsahují vitaminy skupiny B, menší
mnoţství vitaminu C a draslík. V sušených i čerstvých fících najdeme
poměrně velké mnoţství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny,
kombinace obsaţených látek z nich činí zdraví velmi prospěšné ovoce.
Vliv na člověka: Fíky obsahují hodně vlákniny, a sice pektin (coţ je rozpustná
vláknina, která sniţuje krevní hladinu cholesterolu) a nerozpustnou vlákninu
(která usnadňuje průchod jídla střevy a tak chrání před zácpou jiným střevními
poruchami). Vysoký obsah látek, jenţ vytvářejí slizy způsobuje to, ţe fíky jsou
mnohem lepší a hlavně přírodní laxativum (projímadlo) neţ léky z lékárny,
jenţ mají neţádoucí vedlejší účinky na náš organismus. Mnoho naţek ve fících
působí ve střevech jako vláknina. Několik fíků denně udělá pro vaši zdravou
střevní flóru opravdu zásluţný čin.
Konzumace: Sušené fíky se jí celé bez loupání. Čerstvý fík se odspodu oběma
palci rozloupne na dvě poloviny. Vnitřní duţina se vykusuje, slupka se nejí.
Zajímavosti: Jeden
jediný fík za hodinu
zaţene hlad na celé
dopoledne
nebo
odpoledne,
skvěle
vyţivuje jak nervy,
tak i mozek vitální
silou a ještě pomáhá
zbavit
se
nadbytečných
kilogramů.
Maracuja
vzdáleně připomíná meruňky s hroznovým cukrem. Často se přidává do
tropických dţusů.
Popis: Mučenka jedlá (Passiflora edulis), zvaná téţ jako Maracuja. Tento
strom je tropická, popínavá liána, vyţadující velký prostor. Roste bujně.
Má nádherné, různobarevné květy, připomínající Kristovu koruna. Od toho
pochází i název celé rostliny – Mučenka. Plodí tmavě fialové, kulaté plody,
velké asi jako golfový míček.
Zajímavosti: Skoro v kaţdé zemi se tomuto ovoci říká jinak. Například
v Argentině, Paraguaji a Uruguaji se tomuto ovoci říká mburucuyá, na
Havaji je to lilikoi, anglický termín je passion fruit, v Nizozemí potom
passievrucht, …
Původ: Maracuja pochází z tropických oblastí v Americe. Pěstuje se v
severozápadní části Jiţní Ameriky, v Indii, na Novém Zélandu, v Karibiku,
Brazílii, v jiţní Floridě, na Havaji, v Austrálii, ve východní Africe, v
Izraeli a v Jihoafrické republice.
Složení: Duţnina obsahuje přes 75 procent vody a energetická hodnota je
pouhých 90 kcal ve 100 gramech duţniny.
Vliv na člověka: Plody maracuji jsou bohaté na betakaroten a vitaminy C.
Jsou také výborným zdrojem vitaminu B3 důleţitý pro tvorbu sexuálních
hormonů – estrogenu, progesteronu, testosteronu, ale i dalších hormonů,
jako je například kortizon a inzulin. Obsahují také vitamin B2, který je
důleţitý pro dobrý stav kůţe, očí, funkce srdce a dalších orgánů. Jelikoţ
riboflavin má významný vliv na metabolizmus cukrů, tuků a aminokyselin,
ovlivňuje celkovou energetickou přeměnu v organizmu a je nezbytný pro
základní buněčný metabolizmus. Maracuja má i vitamin B6, ţelezo,
draslík, hořčík a fosfor a vysoký podíl vlákniny.
Konzumace: Pod tuhou koţovitou slupkou se nachází rosolovitá duţnina
plná jedlých semen. Konzumuje se duţnina, kterou můţeme vysrknout
nebo vydlabat a přidat do ovocného salátu. Její příjemná navinulá chuť
Anona cherimoya
čerimoja, smetanové jablko, Graveola (portugalsky)
Plod: Pod pokoţkou zralého plodu je koţovitá sladkokyselá
duţnina. V duţnině se nacházejí četná, leskle černá, 1-2 cm
velká semena, která jsou jedovatá.
Duţnina plodu obsahuje velmi mnoho hroznového cukru (aţ
20 %), 3 % vlákniny, provitamín A, vitamín C, vápník, fosfor a
pektin.
Původ: Jiţní Amerika.
Jihoameričtí Indiáni.
Annonu
cherimoyu
pěstovali
Výskyt: Největšími producenty Cherimoyi jsou Keňa, Brazílie,
Izrael a Chile. K nám se dováţí ze Španělska, Izraele nebo
Kanárských ostrovů.
Konzumace: Plod rozřízneme na polovinu a měkkou
šťavnatou duţninu vybíráme lţičkou.
Chuť: Zralé ovoce voní po banánech a chutí připomíná
kombinaci jahod s banány.
Pozor: semena jsou ve větším množství jedovatá!!
Kumquat
Fortunella Hindsii
Popis rostliny: Rostlina kumquat je stálezelený keř nebo cca 3
metry vysoký strom.
Plod: Kumquat patří mezi nejmenší citrusové plody a je jen 2 4 cm dlouhý. Plody, duţina i slupka jsou oranţové a jedlé.
Semena se nejí. Kumquat je poměrně bohatý na vitamín C a
obsahuje hodně draslíku a měď.
Původ: Kumquat pochází z Východní Asie a Jiţní Číny. Jsou
zde známy jiţ od 12 století.
Výskyt: Čína, řecké Korfu a další destinace.
Konzumace: Kumquat dobře umyjeme, nakrájíme na kolečka
a můţeme jíst. Je téţ moţné jíst vcelku. Jí se i se slupkou.
Semena se nejí.
Chuť: Připomíná něco mezi citronem a mandarinkou, má
výrazné aroma.
Využití: Často se jí čerstvý. Jsou delikatesou ke grilovanému
masu, drůbeţi, zvěřině nebo třeba fondue. Vcelku jsou plody
často pouţívány také k ozdobě koktejlů.
Physalis
Mochyně peruánská, Physalis peruviana
Další názvy: Ţidovská třešeň, Kapská srstka, Ananasová
třešeň, Zemní třešeň, Měchýřovitá třešeň
Popis rostliny: Physalis peruviana je asi metrová, jednoletá,
v noci kvetoucí plstnatá bylina.
Plod: Zelenoţlutá aţ ţlutooranţová třešnička uzavřena
v papírově tenkém, ţebrovaném kalichu, který má po uzrání
šedozelenou barvu. Physalis obsahuje aţ 30 mg vitamínu C
ve 100 g, provitamín A, z minerálních látek především draslík,
fosfor, vápník a další prvky.
Původ: Jihoamerické Peru.
Výskyt: V mnoha tropických a subtropických zemích (pěstuje
se v Jiţní Africe, Keni, Kolumbii a Novém Zélandu.). Zřídka
se pěstovala i ve Střední Evropě.
Konzumace: Kalich se odstraní a jí se bobule. Nezralé plody,
stejně jako zbytek rostliny jsou jedovaté!!!
Chuť: Šťavnatá, sladkokyselá a příjemně kořeněná chuť,
vzdáleně připomína ananas, ale těţko ji s něčím srovnávat.
Rodina banánů
Musaceae
Popis: Jedná se o prastarou bylinu, která se mnoţí
bezpohlavně. Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125200 g. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a
zbývajících 20 % připadá na koţovitou slupku. Nezralý jsou
zelený a naopak zralý mají ţlutou barvu. Banánovník má
mnoho desítek druhů a odrůd. Roste velice rychle a jiţ za 9
měsíců dorůstá 4-6 metrů a plodí.
Původ: Amerika (Ekvádor)
Pěstování: Nejvíce se banány pěstují ve Střední a Jiţní
Americe. Je to nejrozšířenější ovoce na světě.
Složení: Banány obsahují veliké mnoţství vitamínů a prvků
potřebných pro náš ţivot. Největší zastoupení má vitamín C a
z prvků je to draslík.
Zajímavosti: Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i
k nám) jsou sklízené tak, ţe dozrávají během dopravy. Sníţení
teploty během dopravy zvyšuje ţivotnost plodů, ale to
ovlivňuje jejich kvalitu a chuť.
Kvůli genetické podobnosti mezi odrůdami jsou banánovníky
snadným cílem epidemií.
Mango
Mangifera
Popis: Mango je stálezelený tropický strom, který se doţívá aţ
tři sta padesáti let a dorůstá do výšky kolem třiceti metrů.
Květenství tvoří velké mnoţství drobných ţlutočervených
kvítků, ze kterých vyrůstá v trsu jeden aţ pět plodů
ledvinovitého tvaru.
Původ: Jeho původ není přesně znám, ale zdá se, ţe pochází
z jiţní a jihovýchodní Asie.
Pěstování: Mango se pěstuje v tropických oblastech.
Složení: Mango je bohaté na vitamíny. Největší zastoupení má
vitamín C a A. Z prvků je důleţitý fosfor a draslík. Obsahuje
málo tuku a sodíku.
Konzumace: Obvykle se nejprve oloupe slupka (např. běţnou
škrabkou na brambory) a pak se z plodu odkrajují plátky.
Mango se také pouţívá jako příloha k masům a omáčkám.
Zajímavosti: Mango má spoustu léčivých účinků. Pomáhá při
zrakové únavě a šerosleposti a působí preventivně proti
infekcím a nemocem z nachlazení.
Liči
Litchi
Popis: Liči je tropický stálezelený strom a jeho plody jsou
oranţové aţ červené. Pod svrchní skořápkou se nachází bělavá
a šťavnatá duţina s peckou velikosti fazole. Liči je sladké,
jemné, chuťově podobné kompotovaným mandarinkám.
Původ: Asie, Čína a Indočína
Pěstování: Liči se pěstuje v zemích subtropického pásu, hlavně
v celé jihovýchodní Asii, v Indii, na Srí Lance, ale také v jiţní
Africe, na Madagaskaru, v Brazílii, na Floridě, Havaji.
Složení: Poţivatelná duţina má pouze průměrný obsah
vitamínu C a různých minerálních prvků, jako draslíku, sodíku
a vápníku.
Konzumace: Prsty oloupeme tvrdou slupku a sníme. Liči se
můţe konzumovat jak čerstvé, tak i kompotované nebo sušené.
(Někdy dokonce téţ obalované jako řízek.) Výborné do salátů
nebo koktejlů.
Zajímavosti: V Číně liči pro svou sladkost a aróma platí za
nejjemnější ovoce a za pokrm lásky. Nesmí se vařit, jinak jeho
duţina zhouţevnatí.
GRANÁTOVÉ JABLKO
Popis:Granátové jablko je aromatické ovoce se sladkokyselou
chutí. Má tvrdý, dřevnatý obal, pod kterým se skrývá velké
mnoţství peciček obalených duţinou. Je to plod granátovníku
obecného (= marhaník granátový), coţ je opadavý keř nebo
strom, který dosahuje výšky kolem 6 metrů.
Původ a pěstování:Granátové jablko pochází ze Středomoří,
kde se také stále pěstuje. Dále ho můţeme najít v Indii,
Argentině, USA a po celé Asii. Za nejkvalitnější jsou
povaţovány plody z Íránu.
Složení:Toto ovoce obsahuje aţ 77% vody, velké mnoţství
sodíku a cukrů. Významně jsou zastoupeny vitamíny B a C.
Energetická hodnota se pohybuje okolo 60 kcal na 100g.
Konzumace:Sklizeň probíhá v září aţ listopadu. Je velmi
náročné na přípravu před konzumací. Je třeba rozříznout a
podél vnitřních blan rozloupat. Dále vydlabat pecičky obalené
červenou duţinou. Jí se pouze červená duţina. Při konzumaci
je třeba dávat si pozor na oblečení – červená barva je dost
intenzivní a špiní.
Zajímavost:Granátová jablka výrazně sniţují riziko rakoviny a
pomáhají při jejím léčení. Dále pak posilují imunitní systém a
sniţují pravděpodobnost vzniku osteoporózy.
KIWI
Popis: Kiwi je plod aktinidie ovocné, která můţe dosahovat
výšky aţ osm metrů. Kiwi má hnědou a chlupatou slupku,
uvnitř je zelená duţina.
Původ a pěstování: Kiwi pochází z Číny. Od začátku 20.
století se také pěstuje na Novém Zélandu, kde kiwi dostalo svůj
nový název (původně „čínský angrešt“) podle národního ptáka
- kiwi. V současné době kvůli zmatkům, zda se při vyslovení
„kiwi“ jedná o ovoce nebo o ptáka, prodává Nový Zéland kiwi
pod značkou Zespri, coţ je také ochranná známka. Do ČR se
dováţí kiwi z Itálie, protoţe jsou levnější, dostupnější a dají se
lépe skladovat.
Složení: Jen málokteré ovoce obsahuje tolik vitamínu C jako
kiwi. Obsahem aţ 1 miligram vitamínu C v 1 gramu pokrývá
konzumace 1 kusu kiwi příjem denní dávky. V kombinaci
s hořčíkem podporuje látkovou výměnu, zpevňuje cévy a ţíly,
posiluje imunitu a zlepšuje vidění.
Konzumace: Kiwi můţeme jíst syrové nebo tepelně upravené.
Většina lidí si kiwi před konzumací oloupe, ale není to důleţité
– slupka není zdravotně závadná a dá se jíst.
Zajímavost: Kiwi nemusí být jen zelené, jsou i jiné druhy –
zlaté a červené kiwi.
POMELO
Popis:Pomelo je jeden z největších citrusových plodů. Je to
plod stejnojmenného stálezeleného stromu. Pomelo dorůstá aţ
5 kg, ale více jsou vidět s hmotností okolo 1 kg. Samotné jádro
tvoří pouze polovinu objemu, zbytek tvoří slupka. Duţinu má
pomelo bledě ţlutou, oranţovou aţ červenou.
Původ:Pomelo pochází z Jihovýchodní Asie, dnes se ale
pěstuje také v USA, Číně, Mexiku a Španělsku.
Složení:Toto ovoce obsahuje hlavně vitamíny C a A, draslík,
ţelezo a velké mnoţství vody. Má velmi málo tuku, sodíku,
cholesterolu a kalorií - energetická hodnota je cca 30 kcal na
100g.
Konzumace:Jeho konzumace je časově náročná. Nejprve se
oloupe jako pomeranč, pak se prsty rozdělí na menší dílky a
duţina, která se jí, se vyloupe z blan. Musíte si dát pozor,
protoţe veškeré vnitřní blány jsou velmi hořké a nejsou vhodné
ke konzumaci – sladkou duţinu je třeba pečlivě vyloupat.
Konzumuje se syrové nebo se přidává do ovocných salátů i do
marmelád pro zpestření chuti.
Zajímavost:Pomelo pomáhá proti vysokému cholesterolu a
srdečním nemocem.
Avokádo
Avokádo Americké (Persea americana)
Popis: Avokádo je plodem hruškovce přelahodného, coţ je
stálezelený tropický ovocný strom dorůstající výšek okolo 30m. Plod
má hruškovitý tvar, obvykle je 10-13cm velký a váţí 150-350g. Na
povrchu je zelené barvy, uvnitř bílá aţ zelená duţina, která na
vzduchu hnědne. Uprostřed hnědé semeno s tvrdou slupkou.
Původ: Avokádo pochází ze středu Jiţní Ameriky. Španělé avokádo
dovezli do Západní Indie, na Kanárské ostrovy a na některé ostrovy
v Atlantiku.
Pěstování: Velké plantáţe na pěstování avokáda vznikly v
Kalifornii začátkem 20. století. Dodnes je Kalifornie jedním
z největších producentů avokáda. Avokáda, která se prodávají na
evropských trzích, pocházejí především ze Španělska a Izraele.
Konzumace: Pro konzumaci avokádo rozřízneme na polovinu,
vyjmeme pecku a obsah vydlabeme lţící. Pak můţeme duţinu
pokrájet na menší kousky nebo rozmačkat vidličkou a namazat na
pečivo stejným způsobem, jako se maţe máslo - a posolit. Duţinu je
dobré hned po vyjmutí ze slupky pokapat citrónovou šťávou, aby
nezhnědla a neztratila své cenné látky.
Chuť a složení: Chuťově je avokádo velice rozmanité, hodně záleţí
na dané odrůdě. Můţe připomínat ořechy či lískový oříšek. Pokud je
avokádo nezralé, je hořké a ke konzumaci je nevhodné. Zralé
avokádo má měkkou máslovitou duţinu se skvělou výţivovou
hodnotou. Je bohaté na proteiny a vitamíny. Zejména to jsou
vitamíny A,B1, B2, B6, C a E. Avokádo je téţ bohaté na minerály
jako jsou ţelezo, vápník, fosfor a draslík.
Vliv na člověka: Zelený plod obsahuje hodně lecitinu, který sniţuje
hladinu cholesterolu a zlepšuje paměť. V avokádu je aţ 30% tuků,
které jsou z valné části zastoupeny ve formě zdraví velmi
prospěšných nenasycených mastných kyselin. Vzhledem ke svým
vyţivovacím kvalitám se doporučuje osobám s kardiovaskulárními
problémy a nemocemi nervového systému.
Papája
Popis:Papája je aţ deset metrů vysoká bylina, která se pěstuje
pro oválné plody váţící aţ 2.5 kilogramu, které mají zelenou,
oranţovou nebo ţlutou barvu s duţinou připomínající chutí
ananasové melouny.
Původ:Původ má ve střední Americe, ale dnes se pěstuje
v tropech po celém světě.
Složení: Nejvíce ceněnou sloţkou papáji jsou její enzymy,
které tento plod s tenkou slupkou potřebuje k ochraně před
hmyzem v době zrání. Dále obsahuje vitaminy B1, B2, B3,
vápník a ţelezo.
Konzumace:Papája je k dostání celý rok. Při stisknutí nesmí
být příliš měkká. Plod zpracujeme tak, ţe jej rozkrojíme,
odstraníme semena a vydlabeme duţinu. Pojídáme ji hlavně
čerstvou, nebo z ní připravíme kompot.
Zajímavosti:Tento blahodárný plod má mnoho ozdravných
účinků pro člověka. Kladně působí na krevní oběh a srdce,
zvyšuje imunitu, zlepšuje vidění a mimo jiné zlepšuje stav
bílkovin v buňkách.
Guave
Popis: Guave je druh z čeledi Guava (Pisdium) z rodiny
myrtových rostlin (Myrtaceae). Původ má v tropické Americe,
dnes se ovšem pěstuje v celé tropické oblasti, hlavně v Jiţní
Africe a v Indii. Jeto keř, případně strom, který dorůstá do
výšky aţ několika metrů,má bílé květy, ze kterých se pak
vytváří bobule kulového nebo vejcovitého tvaru o délce aţ
dvanáct centimetrů.
Chuť: Slupka zralých plodů je světle zelená nebo ţlutá. Uvnitř
se nachází šťavnatá dřeň chutnající podobně jako směs hrušek,
kdoulí a fíků.
Složení:Guave obsahuje mnoţství vitaminu C, dále pak
provitamin A,vitamin B, ţelezo, vápník a fosfor.
Konzumace:Má
příjemnou
sladkokyselou
chuť.
Duţina
ukrývá velké mnoţství semínek, která jsou většinou jedlá.
Konzumuje
ji
oloupanou,
případně
pocukrovanou
dochucenou citronovou šťávou nebo z ní připravíme kompot.
a
Cukrové melouny
Popis: Jednoletá poléhavou rostlinu, která dorůstá aţ 150 cm. Po
odkvetení vzniká plod, který můţe mít různou velikost a tvar v
závislosti na druhu a dlouhý aţ 1 metr. Povrch plodu má pak
korkovitě síťovaný vzor s hrbolky připomínající bradavice, ale můţe
být také zcela hladký.
Původ: Španělsko, Brazílie, Jiţní Afrika
Konzumace: Podélně rozkrojit na poloviny. Lţící vydlabat vnitřní
pecičky (nejí se). Poté poloviny dál podélným řezem rozdělit na
čtvrtiny. Ty pak příčně nakrájet na plátky, které se vykusují se.
Chuť: Sladší neţ vodní melouny. Energetická hodnota je téměř
dvakrát větší neţ u melounů vodních.
Meloun žlutý: Kůra zářivě ţlutá. Duţina je pastelově zelená. Chuť
je sladká a velmi harmonická. Jako předkrm s parmskou šunkou.
Dováţí se ze Španělska Izraele, Brazílie a Jiţní Afriky.
Meloun Cantraloupe: Malé plody o váze 1kg.Nazelenalá barva
kůry, Oranţová duţina má síťovanou kresbu, sladkou a aromatickou
chuť připomínající ananas. Sklízí se ve Francii, Senegalu a ve
Španělsku.
Meloun Galia: Kulatý tvar zelenoţlutá kůra. Duţinu má
světlezelené barvy a je velmi osvěţující Sklízí se ve Španělsku,
Itálii, Řecku, Izraeli a Jiţní Africe.
Granadilla
Popis: jedná se o jednu z mnoha jedlých mučenek. Je to
popínavá liána. Květy má bílopurpurové a listy
srdcovitého tvaru. Plodí oranţovohnědé kulaté aţ oválné
plody.
Původ: Jiţní Americe V Jihoafrické republice se ji říká
právě Granadilla.
Konzumace: Podélně se rozkrojí na půlky. Vnitřní duţina
se vydlabe lţičkou nebo vypije. Duţina se jí i s jadérky.
Tvrdá slupka se nejí.
Chuť: Vnitřek plodu tvoří tmavá semena, obalená
šťavnatým pouzdrem. Šťáva plodu je silně aromatická,
příjemně navinuté chuti.
Složení: obsahuje asi 17%
provitamínu A, vitamíny B,
,fosfor,ţelezo a vlákninu
sacharidů a
vitamín C,
mnoho
vápník
Zajímavosti:Granadilla se pěstuje k výrobě dţusu, často
bývá míchána s dţusy z jiných druhů ovoce pro zdůraznění
chutě, ale můţe se také jíst čerstvá.
Kaki (Tomel japonský)
Popis rostliny a plodu: Tomel japonský je subtropický opadavý
strom. Má rozkladitou korunu, ve své domovině dosahuje aţ patnácti
metrů do šíře i výšky. Listy jsou široce oválné, krátce řapíkaté.
Kaki je lesklý zářivě oranţový plod.. Tvarem připomíná rajče,
velikost je okolo 5-8 cm. Kaki typické svým výrazným kalichem
sestaveným ze čtyř lístků u stopky plodu. Chuť je lehce nasládlá
podobné brokvi či meruňce.
Původ: Pochází z jihovýchodní Asie, konkrétně z Číny.D nes
je rozšířený v subtropech téměř celého světa a ve středozemí či
Zakavkazku.
Nutriční hodnoty: Energetická hodnota 100 g kaki je cca 293 kJ (70
kcal). Duţnina obsahuje velké mnoţství vitaminu C a aţ 20%
jednoduchých cukrů, takţe můţe slouţit jako rychlý zdroj energie.
Konzumace: Různé zdroje mají trochu odlišné doporučené způsoby
konzumace. Jednoznačně však kaki můţete jíst syrové i bez
doslazování. Můţeme kaki podélně rozříznout a vydlabat lţičkou či
naporcovat na plátky a vykusovat. Lze i pokapat citronovou šťávou
nebo prosladit či usušit.
Zajímavosti
I přes to, ţe v Číně je kaki pěstováno uţ přes 2000 let, poprvé
bylo odborně popsáno aţ roku 1780.
Strom Tomel japonský lze pěstovat i jako bonsaj.
Tamarillo, rajčenka, francouzské rajče...
Popis rostliny a plodu: Tamarillo je stálezelený stromek nebo keř,
který dorůstá výšky 3 aţ 4 m. Tvrdé listy velké aţ 20 cm jsou mírně
chlupaté se zřetelným ţilkováním. Mladé lístky mají purpurovou
barvu. Květy jsou podobné květům brambor. Barvu mají
bílorůţovou, příjemně voní a vytvářejí hroznovité květenství.
Tamarillo má plody oválné aţ široce vřetenovité bobule, zašpičatělé
na obou koncích. Bývají aţ 9 cm velké. Existují odrůdy s červenými
a ţlutými plody, liší se především chuťově a mnoţstvím semínek
v duţině pod hladkou slupkou.
Původ: Tamarillo pochází z peruánských And, ale v současnosti se
pěstuje v Kolumbii, Brazílii, Novém Zélandě, Keni, Kalifornii, Indii,
Srí Lance a Jiţní Africe.
Nutriční hodnoty: Tamarillo obsahuje minerály jako vápník, ţelezo
a fosfor. Je bohaté na vitamín A, C, B1, B2, B3. má malý obsah
tuků, takţe je vhodné při různých dietách. Nedělá problémy ani
lidem, kteří nemohou jíst citrusy nebo papriky. Doporučuje se
pacientům s problémy s kostmi a padáním vlasů. Redukuje
cholesterol, posiluje mozek, paměť a je uţitečné při vysokém
krevním tlaku.
Konzumace: Duţninu je nejlepší vydlabat a přisladit. Slupku vţdy
odstraníme, jelikoţ je velmi hořká. Hořkost se dá odstranit i
povařením. Tamarillo můţeme pouţít do koktejlů, salátů, přidávat
k pálivým přísadám. Co oblast, to trochu jiné vyuţití.
Zajímavosti:
V Kolumbii a
Ekvádoru se
tyto plody či
listy, předem
zahřáté nebo
osmahnuté,
uţívají jako
obklady k
léčení
chřipky, na
podráţděný
krk, při zánětu
mandlí a při
angíně.
Kiwano, Africká okurka, rohatý meloun
Popis rostliny a plodu: Rostlina kiwana je dlouhá liána, která velmi
rychle roste. Celá je porostlá mírně pichlavými chloupky. Její
úponky s výhonky dosahují délky i několik metrů. Listy jsou velké,
podobné listům okurek. Květy jsou sytě ţluté.
Plody jsou válcovité oranţové bobule, porostlé krátkými pichlavými
ostny. Dorůstají do délky aţ 12-ti centimetrů. Uvnitř je tmavě
zelená, šťavnatá duţnina. Semínka se podobají semínkům okurky.
Původ: Svůj původ má v Africe, na Kalaharské poušti. V Zimbabwe
je označována jako 'gaka' nebo 'gakachika'. Pěstuje se převáţně v
Kalifornii , Chile a na Novém Zélandu.U nás můţeme kiwano
pěstovat ve skleníku nebo na slunnéem, ale nevětrném místě.
Nutriční hodnoty: Kiwano obsahuje významné mnoţství draslíku a
hořčíku. Stogramový plod pokryje 40% denní dávky vitamínu C.
Kiwano je také vhodné při dietáchdietáře, v deseti dekagramech se
nachází jen lehce přes 100 kJ (4x méně neţ v banánu).
Jak se sklízí a jak se jí: Plody se konzumují ihned po sklizni, tedy
koncem srpna. Nejsou vhodné ke skladování, ale na jedné rostlině
jich můţe být aţ 100 kusů.
Konzumujeme pouze šťavnatou duţinu, i kdyţ slupku můţeme jíst
také. Lze pouţívat ve slané i sladké kuchyni, ale také pouze po
dekoraci.
Zajímavosti: Seschlé slupky lze pouţít i k ozdobnému servírování
zmrzliny
Tamarind
Popis: Stromy z čeledi motýlokvětých – tamarindy
(Tamarindus indica) jsou středně vysoké stromy dosahující
výšky aţ 20m s hustou pravidelnou korunou. Luskovité plody
tamarindu jsou aţ 15 centimetrů dlouhé a dva centimetry
široké. Lusky obsahují čtyři aţ dvanáct jader obklopených
červenohnědou aţ téměř černou kašovitou dření.
Původ: Původně z afrických tropických oblastí. Ale je rozšířen
do tropické a subtropické oblasti.
Pěstování: Semena tamarindu není před výsevem třeba
nikterak upravovat. Vysadíme je do substrátu (např. pro
pokojové rostliny). Vyklíčí během několika týdnů.
Klíčení můţeme urychlit macerováním semen před výsevem a
to 10 minut v 95% kyselině sírové. Semena poté musíme dobře
opláchnout. Zejména mladé rostliny tamarindu jsou choulostivé
a velmi citlivé na přelití i na přeschnutí. Rostlina plodí cca po
deseti letech.
Tamarind se pěstuje také jako bonsai.
Složení a konzumace: Dřeň má silně sladkokyselou chuť a
má vysokou cukernatost (aţ 35 %). Dřeň tamarindu je třeba
spotřebovat co nejrychleji. Hodí se k přípravě speciálních
kořeněných omáček a také osvěţujících nápojů (vzhledem k
obsahu kyselin působí lehce projímavě). Tamarindy se také
zpracovávají na čatní a do rýţových a zeleninových pokrmů.
Pepino
Popis: Rostlina svými listy i květem připomíná brambor, se kterým
je také příbuzná. Plody připomínají menší melounky, jsou vejcovitě
oválné, s hladkou a lesklou slupkou, která je ve zralosti ţlutá aţ
fialová, s podélnými výraznými tmavozelenými aţ hnědofialovými
pruhy.
Původ: Peru, Kolumbie
Pěstování: Patří do čeledi lilkovitých rostlin. Jeho teplotní nároky
jsou přibliţně stejné jako u rajčat, ale potřebuje o 50-60 dní delší
vegetační dobu. Abychom sklidili z 1 rostliny 10-15 plodů, měli
bychom ji přirychlit. Pokud máme tedy skleník apod., vysazujeme
rostliny od dubna do poloviny května. Jeden malý truhlík = jedna
rostlina. Sklizeň z přirychlených rostlin bývá 10-17 plodů (2 2,5 kg).
Složení a konzumace : Pepino se jí hodně vyzrálé, syrové,
nejchutnější je chlazené. Jí se jen duţina bez slupky – je ţlutá,
měkká, sladká a silně příjemně voní. Pepino dobře chutná samotné
nebo nakrájené ve směsi s jiným ovocem. Dá se z něj připravit také
výborná marmeláda.
Zajímavosti: Indiáni mu říkají cachuma. Rostlinám se dobře daří v
truhlíku nebo květináči, takţe si ji můţete dobře pěstovat i doma,
kde se vám za péči odmění bohatou úrodou – na jedné rostlině
vyroste aţ 2,5 kg plodů. Obsahem vitamínu C se Pepino vyrovná
citrusům.