Mezinárodní trestní právo

Mezinárodní trestní právo
Jan Kochan, 18. 4. 2016
Cesta ke zřízení
Mezinárodního trestního soudu (MTS)
• 1919 Versailleská mírová smlouva – měl být zřízen mez. soudní
tribunál pro bývalého císaře Viléma II. (z pol. důvodů nebylo
realizováno, císař získal azyl v Nizozemsku)
• 1924-1938 několik návrhů na mezinárodní trestní soud
vypracovaný nevládními subjekty (žádný z nich se nerealizoval),
např.:
– Mezinárodní asociace trestního práva (L'Association Internationale de Droit Penal - AIDP) –
založena v Paříži 14. března 1924 jako pokračovatelka Mezinárodní unie trestního práva (UIDP) založené ve
Vídni v roce 1889 významnými právníky Franzem von Lisztem, Gerardem Van Hamelem a Adolfem Prinsem
a zrušené po první světové válce. Hlavními postavami Asociace před rokem 1939 byli Vespasien Pella z
Rumunska, Henri Donnedieu de Vabres a Jean-Andre Roux z Francie, Henri Carton de Wiart z Belgie,
Megalos Caloyanni z Řecka a Emil Stanisław Rappaport z Polska
– Asociace pro mezinárodní právo (The International Law Association - ILA) – nevládní
organizace založená v roce 1873 v Bruselu, dnes sídlící v Londýně, jejímž hlavním úkolem je studium
mezinárodního práva a podpora respektu k mezinárodnímu právu. V rámci činnosti jejích několika výborů
se analyzují různé aspekty mezinárodního práva. Každé dva roky pořádá mezinárodní vědecké konference
– Meziparlamentní unie (Inter-Parliamentary Union – IPU) – vytvořená v roce 1889 Frédéricem
Passym (Francie) a Williamem Randalem Cremerem (Velká Británie) původně pro jednotlivé členy
parlamentů, nicméně od té doby se transformovala do mezinárodní organizace parlamentů členských zemí
(členy je 163 parlamentů a přidruženými členy 10 regionálních shromáždění), jejímž hlavními cíly je
podpora demokracie a meziparlamentní dialog. IPU má status pozorovatele v rámci OSN a konzultativní
status v rámci Hospodářské a sociální rady OSN
Versailleská mírová smlouva: Část VII. - Ustanovení trestní.
Článek 227
Mocnosti spojené a sdružené vznášejí veřejnou žalobu na Viléma II. Hohenzollernského, bývalého císaře německého, pro
nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv.
Ustaví se zvláštní soud, aby soudil obžalovaného, zajišťuje mu zásadní záruky práva hájiti se. Bude se skládati z pěti
soudců jmenovaných po jednom těmito pěti mocnostmi: Spojenými státy americkými, Velkou Britanií, Francií, Italií a
Japonskem.
Soud bude souditi podle důvodů vyplývajících z nejvyšších zásad mezinárodní politiky, se snahou zajistiti úctu k povinnostem
slavnostně převzatým, k mezinárodním závazkům i k mezinárodní mravnosti. Bude mu příslušeti, aby určil trest, jaký
uzná za vhodný.
Mocnosti spojené a sdružené se obrátí k vládě nizozemské s žádostí, aby vydala bývalého císaře do jejich rukou na soud.
Článek 228
Vláda německá přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby postavily před své vojenské soudy osoby
obžalované z činů příčících se zákonům a zvykům válečným.
Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty zákonem stanovené. Tohoto ustanovení bude použito bez ohledu na
jakékoli řízení neb stíhání před soudy Německa neb jeho spojenců.
Vláda německá musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z nich, jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce
obžalovány z činu příčícího se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo hodností, úřadem nebo
zaměstnáním, které jim určily německé úřady.
Článek 229
Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené budou postaveni před vojenské soudy této
mocnosti.
Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z
členů vojenských soudů mocností, o něž jde.
V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého obhájce.
Článek 230
Vláda německá se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za
nutné k zevrubnému seznání činu za vinu kladeného, k vypátrání vinníků a k přesnému zjištění odpovědnosti
Cesta ke zřízení Mezinárodního
trestního soudu (MTS)
• 1937 Úmluva o předcházení a potlačování terorismu
(viz http://www.wdl.org/en/item/11579/) podepsaná v
Ženevě – k ní dodatková úmluva o zřízení
mezinárodního trestního soudu, který by soudil
pachatele teroristických činů. Tyto úmluvy ale nikdy
nevstoupily v platnost (nezískaly potřebný počet
ratifikací)
Podnětem k vypracování návrhu této smlouvy
Francií se stal atentát chorvatských a
makedonských teroristů na jugoslávského
krále Alexandra I. Karadjordjevice a
francouzského ministra zahraničí Louise
Barthoua v Marseille v roce 1934
Cesta ke zřízení Mezinárodního
trestního soudu (MTS)
• 1945 Mezinárodní vojenský tribunál se sídlem v
Norimberku – na základě dohody o stíhání a
potrestání hlavních válečných zločinců evropské osy
s připojeným Statutem – první skutečně fungující
soud
• 1946 Charta pro Mezinárodní vojenský tribunál pro
Dálný Východ v Tokiu
• Oba tyto soudy měly mimořádnou, vojenskou
povahu, neměly přímé nástupce. Přesto zásady v
jejich statutech i rozsudcích obohatily MPV, a to jak
materiální (katalog zločinů), tak i princip individuální
trestní odpovědnosti
Cesta ke zřízení Mezinárodního
trestního soudu (MTS)
1948 Úmluva o zabránění a trestání zločinů genocidia
Čl. VI : Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v
článku III mají být souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl
tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestním soudem, který může
být příslušný pro tyto smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc.
1973 Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu
apartheidu
Čl. V: Osoby obviněné ze spáchání činů uvedených v článku II této úmluvy mohou být
souzeny příslušnými soudy kteréhokoliv smluvního státu této úmluvy, který může mít
jurisdikci nad obžalovanou osobou, nebo mezinárodním trestním soudem, který je
příslušný, pokud jde o ty smluvní státy, které jeho jurisdikci přijaly.
• Obě tyto úmluvy tedy počítaly s MTS, k jeho zřízení ale
nedošlo
Cesta ke zřízení Mezinárodního
trestního soudu (MTS)
• Přelomovým bylo až vytvoření Mezinárodního
trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii pro stíhání
osob, odpovědných za vážná porušení mezinárodního
humanitárního práva spáchaná na území bývalé
Jugoslávie od r. 1991. Tento tribunál s místně i časově
omezenou jurisdikcí ovšem nevznikl na základě MS,
nýbrž byl zřízen rezolucí RB č. 827 (1993), jednající na
základě Hlavy VII Charty OSN
• Obdobně byl na základě rezoluce RB č. 955 v r. 1994
zřízen Mezinárodní tribunál pro Rwandu. Mimořádná
povaha obou těchto ad hoc tribunálů přispěla na
začátku 90. let k oživení zájmu o stálý trestní soud.
Zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS)
Statut Mezinárodního trestního soudu:
• Tvorba návrhu v rámci Komise pro mezinárodní právo
• 1994 - dokončení návrhu statutu. Následně Valné shromáždění ustavilo ad hoc
výbor (1995) který se zabýval otázkami zřízení MTS. Potom na návrh ad hoc výboru
VS vytvořilo Přípravný výbor pro MTS. Úkolem PV bylo vytvořit „konsolidovaný
text“, který by mohl být předložen diplomatické konferenci.
• V lednu 1997 VS rozhodlo na pozvání italské vlády o svolání Diplomatické
konference zplnomocněných zástupců ke zřízení MTS do Říma, kde se konala od
15. 6. do 17. 7. 1998. Diplomatická konference dostala jako podkladový dokument
Zprávu Přípravného výboru ke zřízení MTS, obsahující ucelený návrh statutu, řada
klíčových ustanovení byla pro nedostatek konsensu předložena v několika
variantách. Jednání konference tedy nebylo formální, protože až tam se
rozhodovalo o skutečné podobě, jakou bude mít nový soud.
• 17. 7. 1998 došlo k hlasování, v němž se na 120 států vyslovilo pro návrh, sedm
států hlasovalo proti a 21 zemí se zdrželo. Tím byl přijat závěrečný akt konference a
Statut MTS, který byl otevřen k podpisu všem zúčastněným státům.
• Římský statut ze dne 17. 7. 1998 byl přijat jako mnohostranná smlouva otevřená
k podpisu všem státům.
• Sídlo MTS: Haag
Ad hoc tribunály OSN
• V minulosti (tzv. „nultá generace“):
– Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku
– Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný Východ v
Tokiu
• Prolínání tradičních i nových rysů:
– Tradiční znaky (tradiční právo vítězů na potrestání
poražených):
• zřízen na okupovaném území
• nejvyšší moc vykonávala vojenská správa
• rozhodování o výkonu a změně rozsudků bylo svěřeno této
vojenské správě
– Nové prvky (počátky mezinárodní trestní spravedlnosti):
• složeny ze soudců z různých států
• souzeno dle pravidel MPV
Ad hoc tribunály OSN
• V současnosti:
–
Mezinárodní trestní tribunály = zvláštní mezinárodní
orgány soudního typu zřízené jako pomocné orgány OSN
nebo jako zcela samostatné mezinárodní instituce
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY)
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu - International
Criminal Tribunal for Rwanda (ICTR)
–
Smíšené trestní tribunály - zřízené na základě zákona nebo
dvoustranné smlouvy
4. Zvláštní soud pro Sierru Leone - Special Court for Sierra
Leone (SCSL)
5. Zvláštní panely na Východním Timoru
6. Mimořádné senáty soudů Kambodže
7. UNMIK a soudní systém v Kosovu
8. Zvláštní tribunál pro Libanon
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY)
• o jeho zřízení rozhodla rezoluce RB č. 808 (1993), na základě které Generální
tajemník OSN vydal zprávu S/25704 (Dodatek k ní je tvořen Statutem ICTY),
ICTY následně zřízen roku 1993 rezolucí RB OSN č. 827
• pomocný orgán OSN, sídlo v Haagu
Složení:
• 3 soudní senáty + 1 odvolací
• 16 stálých soudců + soudci ad litem (povoláváni jen k souzení konkrétního
případu)
• Úřad prokurátora, Soudní kancelář
Omezená jurisdikce:
a) Ratione materiae – závažná porušení Ženevských úmluv (1949), porušení
zákonů a obyčejů války, genocida, zločiny proti lidskosti
b) Ratione personae – fyzické osoby
c) Ratione loci – území bývalé Jugoslávie včetně vzdušných prostor a
pobřežního moře
d) Ratione temporis – od 1.1.1991 – konec není určen, nevědělo se, kdy válka
skončí
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY)
Princip konkurenční jurisdikce:
• ICTY a vnitrostátní soudy mají souběžnou jurisdikci → ICTY má přednost před
vnitrostátními soudy
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY)
• Princip ne bis in idem (dvojí postih v jedné věci) a výjimky:
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY)
Tresty jsou pouze odnětí svobody, trest smrti je nepřípustný.
Výše trestu by měla odpovídat praxi před soudy bývalé
Jugoslávie
Výkon trestu probíhá ve věznicích asi 17 států (mimo území
bývalé Jugoslávie).
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY)
Činnost:
1993-listopad 1994 – vytváření infrastruktury a přijímání procedurálních
pravidel, v listopadu 1994 vzneseno první obvinění
Celkem obžalováno 161 osob, u 12 obžalovaných probíhá soudní řízení
(4 u prvoinstančního soudu, 8 u odvolacího senátu) u 149 bylo již
ukončeno soudní řízení:
- 18 osob zbaveno obvinění
- 80 osob odsouzeno
- u 13 osob bylo řízení postoupeno na národní soudy
- u 36 případů bylo řízení z různých důvodů zastaveno (z důvodu
stažení obvinění nebo smrti obviněného)
- u 2 osob by měl proběhnout znovu soud před Mechanismem OSN pro
mezinárodní trestní tribunály
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY)
Některé případy:
Slobodan Milosević, bývalý prezident Srbska a Jugoslávie obviněn z
válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, zemřel během procesu
Milan Babić, bývalý prezident Republiky Srpska Krajina, obviněn z
válečných zločinů, odsouzen na 13 let, nalezen v cele mrtvý, zřejmě
spáchal sebevraždu
Ramush Haradinaj, bývalý předseda vlády Kosova, obviněn z válečných
zločinů během války v Kosovu v roce 1999, zbaven všech obvinění, ale
odvolací senát nařídil částečné obnovení řízení (i tam zbaven
obvinění)
Radovan Karadžić, bývalý prezident Republiky Srpske, bosenský Srb
obviněný z válečných zločinů spáchaných proti bosenským muslimům
a bosenským Chorvatům během obléhání Sarajeva a za nařízení
masakru ve Srebrenici, odsouzen na 40 let do vězení
Radko Mladić, bývalý velitel bosenské srbské armády, obviněný z
válečných zločinů, řízení probíhá
Ante Gotovina, bývalý generál chorvatské armády, osvobozen
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR)
•
•
•
•
•
zřízen roku 1994 rezolucí RB OSN č. 955
pomocný orgán OSN, sídlo Arusha v Tanzánii
odvolací senát společný s ICTY
původně stejný prokurátor s ICTY, dnes jiný
Omezená jurisdikce:
a) Ratione materiae – genocida, zločiny proti lidskosti, porušení čl. 3
společného pro 4 Ženevské úmluvy o ochraně osob za války z roku
1949 (týká se ochrany osob za vnitrostátních konfliktů)
b) Ratione personae – fyzické osoby
c) Ratione loci – území Rwandy a sousedních států ve vztahu k
závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva
spáchaným rwandskými občany
d) Ratione temporis – 1.1. 1994 – 31. 12. 1994
• Princip konkurenční jurisdikce s předností ICTR
• 16 soudců (+ 9 soudců ad litem), 3 prvoinstanční senáty a 1 odvolací
senát, Úřad prokurátora, Soudní kancelář (Registry)
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR)
Článek 3 (společný Ženevským úmluvám):
Konflikty povahy jiné než mezinárodní
V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území některé
z Vysokých smluvních stran, bude každá ze stran v konfliktu zavázána říditi se při nejmenším
těmito ustanoveními:
1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří
složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo
jakoukoli jinou příčinou, bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli
nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či
majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku. Proto jsou a zůstávají zakázány v každé
době a na každém místě, pokud jde o osoby nahoře zmíněné:
a.
b.
c.
d.
útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a
mučení,
braní rukojmí,
útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení,
odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem,
poskytujícím soudní záruky uznané civilizovanými národy za nezbytné.
2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.
Nestranná lidumilná organizace, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže, může nabídnouti
své služby stranám v konfliktu.
Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost
všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část.
Použití předchozích ustanovení nebude mít vliv na právní postavení stran v konfliktu.
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR)
• První soudní řízení (s Jean-Paulem Akayesu) bylo zahájeno v roce
1997 (všechna prvoinstanční řízení měla být dokončena do konce
roku 2008, později prodlouženo na konec roku 2009, a všechna řízení
potom do konce 2010). Poslední rozsudek v první instanci nakonec
vynesen 20. prosince 2012, dále probíhala jen odvolání. Činnost ICTR
ukončena 31. 12. 2015, pokračovatelem je mezinárodní reziduální
Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (MICT)
• Celkem obviněno 93 osob (čelní představitelé armády a vlády, politici,
podnikatelé, náboženští vůdci, lidé z médií či policie), z toho:
– pravomocně odsouzeno 61 osob, 14 bylo zproštěno obžaloby, z žádnou osobou
momentálně neprobíhá prvoinstanční řízení, 3 osoby zemřely před vydáním
rozsudku, 10 osob bylo předáno ke stíhání před národními soudy, u 2 osob byla
obžaloba stažena, 3 osoby (dosud nedopadené) předány do Mechanismu OSN
pro mezinárodní trestní tribunály (MICT)
• 36 osob si odpykává tresty, 16 osob si již trest odpykalo, 3 osoby
zemřely při výkonu trestu
3. Zvláštní soud pro Sierru Leone (SCSL)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
založen v roce 2002 dvoustrannou smlouvou mezi OSN a vládou Sierra Leone
ukončil svoji činnost v roce 2013, jeho aktivity (ochrana svědků, dozor nad výkonem trestů
apod.) převzal Reziduální zvláštní soud pro Sierru Leone
samostatná instituce, není součástí OSN, sídlo – území Sierry Leone
je sporné, zda se jedná o mezinárodní nebo smíšený soudní orgán
Složení: Senáty, Úřad prokurátora, Soudní kancelář (Registry)
Senáty:
– 2 senáty prvoinstanční (jejich složení 2+1, tj. 2 soudci mezinárodní a 1 soudce ze Sierry
Leone),
– 1 senát odvolací (3+2)
Omezená jurisdikce:
a) Ratione materiae – zločiny proti lidskosti, porušení spol. čl. 3 ŽÚ (1949) a Dodatkového
protokolu II. (1977), jiná závažná porušení MHP, zločiny podle práva SL
b) Ratione personae – fyzické osoby včetně dětí od 15let
c) Ratione loci – území SL
d) Ratione temporis – od 30.11. 1996
Princip konkurenční jurisdikce s předností pro SCSL
Ne bis in idem
Problém se zajištěním spolupráce a vydáváním osob ze třetích států – případ Ch. Taylora
3. Zvláštní soud pro Sierru Leone (SCSL)
• Celkem souzeno 22 osob, 16 odsouzeno na různé tresty od 1
roku podmíněného trestu až po 52 let nepodmíněného trestu,
3 osoby zemřely před dosažením rozsudku, 1 osoba (Johny
Paul Koroma) na útěku (patrně zemřel v roce 2003), 2 osoby
zbaveny obvinění
• Některé případy:
– Foday Sankoh, vůdce Revoluční sjednocené fronty (RUF), zemřel
během procesu
– Charles Taylor, bývalý prezident Libérie, obviněný z válečných
zločinů a zločinů proti lidskosti, 2012 vydán rozsudek na 50 let,
trest si odpykává ve VB
– Samuel Bockarie, jeden z vůdců RUF nechvalně proslavený
brutálními zásahy a amputacemi, zemřel během soudního řízení
– Johnny Paul Koroma, bývalý vůdce Sierry Leone v letech 19971998, nezvěstný, údajně zemřel v roce 2003
4. Zvláštní panely na Východním Timoru (VT)
• V rámci UNTAET (United Nations Transitional Administration in East Timor) –
po referendu na VT v roce 1999 byla téhož roku ustavena mise ke správě
území VT a k posílení samosprávy. Po vzniku VT 20. května 2002 byla
UNTAET nahrazena Misí OSN na podporu VT (UNMISET)
• UNTAET Regulation No. 2000/11 – zavedla základní soustavu soudů,
Regulation No. 2000/15 potom ustavila tyto zvláštní panely s výlučnou
jurisdikcí nad závažnými trestnými činy (viz
http://www.unmit.org/legal/UNTAETLaw/Regulations%20English/regenglish.htm)
• obvodní soud v Dilí – výlučná jurisdikce na zločin genocidy, válečné zločiny,
zločiny proti lidskosti, vražda, mučení, sexuální zločiny → spáchané mezi 1.
1. a 25. 10. 1999
• Přednostní jurisdikce zvláštních panelů (mohou převzít soudní řízení, které
již probíhá před východotimorskými soudy)
• složení: mez. soudci a soudci VT
• aplikované právo: východotimorské/indonéské trestní právo platné v době
spáchání, pokud je slučitelné s MPV a předpisy vydanými UNTAET
5. Mimořádné senáty soudů Kambodže
• zvláštní kambodžský soud, který získává podporu od OSN
• právní základ: vnitrostátní zákon a dvoustranná smlouva mezi
OSN a Kambodžou podepsaná 6. června 2003, v roce 2006
jmenováni soudci
• cílem je potrestání čelných představitelů Rudých Khmérů za
zločiny spáchané v období 1975-1979
• složení: domácí i zahraniční soudci
• jurisdikce: trestné činy podle kambodžského trestního zákona
z roku 1956 + zločiny podle MPV (genocida, zločiny proti
lidskosti, ...) spáchané v období 17. 4. 1975 - 6. 1. 1979
• Souzeno 5 osob, 3 osoby odsouzeny na doživotí, 1 osoba
zemřela (14. března 2013) a řízení bylo zastaveno, u 1 osoby
zastaveno soudní řízení ze zdravotních důvodů (později
zemřela)
6. UNMIK a soudní systém v Kosovu
• Rezolucí 1244 (1999) zavedla RB OSN UN Mission in
Kosovo (UNMIK), tato mise se snažila o obnovu
soudní soustavy v Kosovu a možnost jmenování
mezinárodních soudců (nařízení 2000/6 a 2000/34)
• nařízení UNMIK 2000/64 potom zakotvilo možnost
pro zvláštního zástupce Generálního tajemníka
jmenovat tříčlenné panely složené minimálně ze 2
zahraničních soudců, aby se zajistila převaha hlasů
zahraničních soudců a odstranily se
nejkontroverznější případy z rozhodování místních
autorit
7. Zvláštní tribunál pro Libanon (STL)
• dvoustranná dohoda OSN a Libanonu (2007) a rezoluce RB OSN č.
1757 (2007) + Statut STL
• složení: v senátech mez. a domácí soudci, vyšetřující soudce,
prokurátor, soudní kancelář
• jurisdikce: teroristický bombový útok z 14. 2. 2005, při němž
zahynul libanonský premiér Rafík Harírí (a dalších 22 lidí), popř.
jiné útoky v Libanonu mezi 1. 10. 2004 a 12. 12. 2005
• aplikované právo: libanonský trestní zákoník vztahující se na
teroristické činy, zločiny a tr. činy proti životu a osobní integritě,
nezákonné spolčení a neoznámení tr. činů → velmi specifické
• princip konkurenční jurisdikce s předností pro Zvláštní tribunál
• sídlo poblíž Haagu
• zahájil činnost 1. 3. 2009 (již 2005-2009 existovala Mezinárodní
vyšetřovací komise OSN, která případ vyšetřovala a shromažďovala
důkazy) a zatím předpokládá činnost do roku 2015
• 9 osob souzeno celkem (z toho 5 v nepřítomnosti), 2 zproštěni
obvinění
Rozdíl v úpravě jurisdikce tribunálu OSN a MTS
• jurisdikce ratione materie:
– ICTY: zločiny proti lidskosti, genocida, závažná porušení Ženevských
úmluv, závažná porušení zákonů a obyčejů války
– ICTR: zločiny proti lidskosti, genocida, závažná porušení společného čl. 3
k ŽÚ a dodat. protokolu II
– MTS: zločiny proti lidskosti, genocida, válečné zločiny a zločin agrese
(jurisdikce MTS je omezena jen na nejzávažnější zločiny, kterými je
dotčeno mezinárodní společenství jako celek)
• zločin proti lidskosti: podle statutu ICTY se vyžaduje war nexus,
podle statutu ICTR nikoli, ani MTS nevyžaduje
– ICTY: zločiny mezinárodního nebo vnitrostátního charakteru, pokud byly
spáchány za ozbrojeného konfliktu a byly namířeny proti jakémukoli
civilnímu obyvatelstvu
– MTS: kterýkoli z uvedených činů musí být spáchán jako součást
rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu
obyvatelstvu, a to při vědomí takového útoku + vypočtené činy (skutky),
které jsou zločiny proti lidskosti, jsou zde definovány
Různé termíny spojené s protiprávními činy v MPV
• Zločinem podle mezinárodního práva rozumíme chování těch
fyzických osob, které v postavení státního orgánu způsobily, že
jejich chování je přičteno státu jako porušení jus cogens a toto
porušení pak kvalifikováno jako mezinárodní zločin státu
samotného. Jedná se o odpovědnost jak státu, tak odpovědnost
konkrétních fyzických osob.
• Mezinárodní zločin, resp. závažná porušení zásadních závazků
k mezinárodnímu společenství je zvláštní režim odpovědnosti za
závažné porušení státem takového závazku, který má vůči
mezinárodnímu společenství jako celku a je podstatný pro ochranu
jeho základních zájmů. Jedná se o odpovědnost státu.
• V případě konvencionálních trestných činů jde pouze o obsahovou
adaptaci (harmonizaci) vnitrostátního trestního zákonodárství
smluvních stran a o pravidla, jež mají usnadnit spolupráci států a
umožnit postih pachatelů před příslušnými vnitrostátními soudy
(jde tedy o činy původně definované v MPV úpravě, jejichž definice
byly přejaté do vnitrostátní právní úpravy)
Skutkové podstaty ve Statutu MTS
• základním ustanovením je čl. 5 Statutu:
• zločin agrese ale de facto vyloučený
1. Genocida
• Základem je článek 6, definice je převzatá z Úmluvy o
zabránění a trestání zločinu genocidia (1948):
a) usmrcení příslušníka této skupiny (nevztahuje se na neúmyslné zabití)
b) způsobení těžké újmy na tělesném nebo duševním zdraví příslušníků této skupiny
- interpretační potíže, tribunál pro Rwandu vykládá extenzivně, Komise pro MP naopak
restriktivně
- dle Přípravného výboru jde o více než drobné nebo dočasné poškození duševních
schopností
c) úmyslné uvedení této skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její
úplné nebo částečné fyzické zničení
- může jít i o deportace, systematické vyhánění z domovů atd.
d) zavedení opatření směřujících k tomu, aby se v této skupině bránilo rození dětí
- sterilizace, nucené potraty, oddělení osob různého pohlaví, překážky manželství
e) násilné převádění dětí z této skupiny do jiné skupiny
- převádění dětí působí závažné důsledky pro budoucnost skupiny jako takové
2. Zločiny proti lidskosti
• čl. 7 Statutu
• můžou být spáchány i bez souvislosti s ozbrojeným konfliktem
(posun od Norimberku)
• musí být spáchány „jako součást rozsáhlého nebo systematického
útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu, při vědomí
existence takového útoku“
• skutkové podstaty:
•
•
•
•
•
•
•
•
vražda
vyhlazování
zotročování
deportace nebo násilný přesun obyvatelstva
zbavení svobody při porušení základních pravidel MP
mučení
znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, sterilizace
persekuce určité skupiny z politických, rasových, národnostních, etnických,
kulturních, náboženských a jiných důvodů, které MP nedovoluje
• nedobrovolné mizení osob
• apartheid
• jiné podobné nelidské činy, způsobující úmyslně velké utrpení
2. Zločiny proti lidskosti
• útok zaměřený proti civilnímu obyvatelstvu = opakované
páchání vyjmenovaných činů proti civilnímu obyvatelstvu
v souladu s politickou linií státu či nějaké organizace → musí
jít o opakované jednání a nejde o činy jednotlivců, ale osoby
jednající jménem státu či organizace
• vyhlazování = uvedení do podmínek, které mají přivodit
zničení části obyvatelstva (ale není tu prvek genocidního
úmyslu, jde o vztah subsidiarity ke genocidě)
• zotročování = výkon pravomocí, vyplývajících z vlastnického
práva k osobě, včetně výkonu tohoto práva v souvislosti
s obchodováním s lidmi
• nedobrovolné mizení osob = zatýkání, vazba nebo únosy osob
prováděné státem nebo politickou organizací, nebo z jejich
pověření, s podporou či tichým souhlasem … (Pinochet, Chile)
• apartheid = činy páchané v rámci institucionalizovaného
režimu systematického útlaku a nadvlády jedné rasové
skupiny nad jinou rasovou skupinou
3. Válečné zločiny
• čl. 8 Statutu
• „činy páchané zejména jako součást plánu či politiky nebo činy páchané
v širokém měřítku“ (ale není to nezbytný požadavek)
• jedná se o
– porušení Ženevských úmluv z roku 1949
– porušení článku 3 společného pro všechny 4 Ženevské úmluvy, jiná závažná
porušení zákonů a obyčejů, platných pro vnitřní konflikty
– jiná závažná porušení zákonů a obyčejů aplikovatelných mezinárodním právem
na ozbrojené konflikty
• Skutkové podstaty:
•
•
•
•
•
•
úmyslné zabití
mučení nebo nelidské zacházení, včetně biologických pokusů
úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné újmy či poruchy zdraví
rozsáhlé ničení a přivlastňování si majetku, které není ospravedlněno válečnou potřebou
nucení válečných zajatců nebo jiných osob, požívajících ochrany, ke službě ve vojsku
svévolné zbavení válečného zajatce nebo jiné osoby, požívajících ochrany, práva na
spravedlivé a řádné soudní řízení
• protiprávní vyhoštění či přesídlení nebo protiprávní věznění
• braní rukojmí
3. Válečné zločiny
• porušení Ženevských úmluv – z toho by vyplývalo, že válečné
zločiny lze spáchat pouze v mez. konfliktu
• porušení čl. 3 ŽÚ – jeho porušení také válečnými zločiny,
ačkoli nejde o mezinárodní konflikt
– jedná se o činy proti osobám, které se aktivně neúčastní boje
– takovými zločiny jsou:
–
–
–
–
násilné činy proti životu a zdraví
těžká urážka lidské důstojnosti
braní rukojmí
ukládání trestů bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem
• závažná porušení zákonů a obyčejů MPV aplikovatelných na
mezinárodní ozbrojený konflikt – porušení haagského práva,
další porušení Ženevských úmluv + další skutky jako vedení
útoku proti personálu, zařízení, materiálu, vozidlům
účastnícím se humanitární nebo mírové operace OSN
• závažná porušení zákonů a obyčejů, platných pro vnitřní
konflikty – viz výše + znásilnění, nucená prostituce atd.
4. Zločin agrese
• je uveden v čl. 5 Statutu jako zločin podléhající jurisdikci MTS, zároveň hned
v dalším odstavci byla příslušnost soudu suspendována do doby přijetí definice
tohoto zločinu
• Rezoluce VS OSN o definici agrese z roku 1974: agresí je použití ozbrojené síly
státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného
státu – o tom, zda čin je či není agresí, rozhoduje Rada bezpečnosti OSN (což je
problematické, neboť RB OSN je orgán politický, nikoli soudní) - tato definice je
však pro účely MTS nevhodná – vymezuje agresi státu, ale nelze mechanicky
použít pro vymezení skutkové podstaty zločinu fyzické osoby, za který ponese
individuální trestní odpovědnost konkrétní pachatel (rozdíl mezi jednáním fyz.
osoby a tím, zda k agresi státu skutečně dojde)
• Inspiraci pro definici zločinu agrese fyzické osoby bylo možné hledat v čl. 6
Statutu Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, kde se hovoří o
zločinech proti míru (alternativní název zločinu agrese): plánování, příprava,
zahájení nebo vedení útočné války nebo války porušující mezinárodní smlouvy,
dohody nebo ujištění, anebo účast na společném plánu nebo spiknutí k provedení
kteréhokoli z výše uvedených - zde byla potvrzena obyčejová a dokonce kogentní
povaha zákazu použití ozbrojené síly a souvislost mezi odpovědností státu za
mezinárodní zločin a trestní odpovědností orgánů státu za zločin podle MP
Změna Římského statutu – definice zločinu agrese
• Definice agrese podle čl. 5 odst. 2 Statutu MTS
byla nakonec přijata na konferenci k revizi
Římského statutu, která se konala 31. května11.června 2010 v ugandské Kampale.
• Hlavní změny Statutu:
– zrušen
• čl. 5 odst. 2
– doplněny
• čl. 8 bis – definice zločinu agrese
• čl. 15 bis – výkon jurisdikce v případě oznámení smluvního
státu
• čl. 15 ter – výkon jurisdikce v případě oznámení RB OSN
Definice zločinu agrese (čl. 8 bis)
• Zločin agrese spočívá v tom, že fyzická osoba (popř.
skupina osob), která ovládá stát nebo jeho politické
či vojenské akce, plánuje, připravuje, iniciuje nebo
vede činy agrese, které jsou dále vyjmenované a
které svým charakterem, závažností nebo rozsahem
představují zřejmé porušení Charty OSN
• Výčet činů agrese je založen na výše zmíněné definici
agrese (států) obsažené v rezoluci VS OSN z roku
1974
Article 8 bis
Crime of aggression
1. For the purpose of this Statute, “crime of aggression” means the planning, preparation, initiation or execution,
by a person in a position effectively to exercise control over or to direct the political or military action of a
State, of an act of aggression which, by its character, gravity and scale, constitutes a manifest violation of the
Charter of the United Nations.
2. For the purpose of paragraph 1, “act of aggression” means the use of armed force by a State against the
sovereignty, territorial integrity or political independence of another State, or in any other manner inconsistent
with the Charter of the United Nations. Any of the following acts, regardless of a declaration of war, shall, in
accordance with United Nations General Assembly resolution 3314 (XXIX) of 14 December 1974, qualify as an
act of aggression:
(a) The invasion or attack by the armed forces of a State of the territory of another State, or any military
occupation, however temporary, resulting from such invasion or attack, or any annexation by the use of
force of the territory of another State or part thereof;
(b) Bombardment by the armed forces of a State against the territory of another State or the use of any
weapons by a State against the territory of another State;
(c) The blockade of the ports or coasts of a State by the armed forces of another State;
(d) An attack by the armed forces of a State on the land, sea or air forces, or marine and air fleets of another
State;
(e) The use of armed forces of one State which are within the territory of another State with the agreement of
the receiving State, in contravention of the conditions provided for in the agreement or any extension of
their presence in such territory beyond the termination of the agreement;
(f) The action of a State in allowing its territory, which it has placed at the disposal of another State, to be used
by that other State for perpetrating an act of aggression against a third State;
(g) The sending by or on behalf of a State of armed bands, groups, irregulars or mercenaries, which carry out
acts of armed force against another State of such gravity as to amount to the acts listed above, or its
substantial involvement therein.
Jurisdikce MTS nad zločinem agrese
• MTS bude vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese
po splnění následujících podmínek (případné další podmínky závisí na
tom, zda má být vyšetřování zahájeno na základě oznámení smluvním státem či z vlastní vůle
prokurátora anebo na základě oznámení Rady bezpečnosti OSN – viz dále):
1. čin agrese byl spáchán minimálně po 1 roku od
okamžiku, kdy změny Statutu schválilo 30 smluvních
států
2. změny Statutu, resp. aktivace jurisdikce MTS nad
zločinem agrese, budou odsouhlaseny Shromážděním
smluvních států, které bude svoláno nejdříve 1. ledna
2017
• Tzn. jurisdikce MTS nad zločinem agrese bude
vykonávána nejdříve od začátku roku 2017
Jurisdikce MTS nad zločinem agrese v případě oznámení smluvním
státem nebo z vlastní vůle prokurátora (čl. 15 bis Římského statutu)
• MTS bude vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy došlo k
agresi smluvním státem, který jurisdikci MTS nad tímto
zločinem neodmítl zvláštním prohlášením
• Pokud chce prokurátor zahájit vyšetřování (ať již na základě
oznámení smluvním státem anebo z vlastní vůle), bude
informovat generálního tajemníka. K zahájení vyšetřování je
nutný souhlas Rady bezpečnosti OSN. V případě, že RB se
návrhem Prokurátora nebude 6 měsíců zabývat, je nutný
souhlas přípravného senátu MTS
Jurisdikce MTS nad zločinem agrese v případě oznámení Rady
bezpečnosti OSN (čl. 15 ter Římského statutu)
• Vyšetřování může být zahájeno okamžitě po
oznámení Rady bezpečnosti OSN
• Vyšetřování může probíhat i vůči osobám z
nesmluvních států Statutu
• I zde je ale omezení časové (jen proti
zločinům nejdříve od rozhodnutí Shromáždění
od počátku 2017 a od 1 roku po přijetí změn
min. 30 smluvními státy –viz výše)
Nezávislost MTS na rozhodnutí jiných
orgánů v případě zločinu agrese
• Pokud již ale bude vyšetřování, popř. soudní
řízení, zahájeno, není MTS vázán při svém
rozhodování názorem jakýchkoli jiných
orgánů
• Tzn. že rozhodování MTS zde není podmíněna
např. předchozím rozhodnutím RB OSN o tom,
že v konkrétním případě došlo k agresi
jednoho státu vůči jinému
Zločiny, na které se MTS nevztahuje
• zločin agrese
– je sice zařazen do Statutu de jure , existuje i definice agrese
pro účely trestního stíhání jednotlivce, ale prozatím (min. do
začátku roku 2017) jurisdikce nevykonávána
• smluvní zločiny
– skutkovým podstatám, jejichž trestnost nevyplývá
z obecného MP a nesouvisí s kogentní povahou zákazu
příslušného chování → do MP se dostala na základě účelu
sjednaného v MS
– závažné TČ s mez. rozměrem, které vyžadují mezinárodní
spolupráci států při jejich postihu, ale nenaplňují definice
nejzávažnějších zločinů, kterými je dotčeno mez. společenství
jako celek (např. terorismus, obchod se zbraněmi a drogami,
korupce, praní špinavých peněz apod.)
Obecné zásady trestního práva podle
Statutu MTS
1. Individuální trestní odpovědnost (čl. 25)
•
•
•
•
•
vztahuje se pouze na fyzické osoby
výslovně uznáno již Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku a potvrzeno
Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v případu Tadić
podle čl. 25 odst. 2 „pachatel zločinu, spadajícího do příslušnosti Soudu, má individuální
trestní odpovědnost a může mu být uložen trest podle tohoto Statutu“
ne jenom vlastní spáchaní činu, ale i všechny případy součinnosti (čl. 25 odst. 3)
čl. 25 odst. 3
Trestně odpovědnou bude osoba, která některý ze zločinů, na něž se vztahuje jurisdikce
Soudu:
a) spáchala samostatně, společně s jinou osobou nebo prostřednictvím jiné osoby,
b) nařídila, navedla či podněcovala jiného ke spáchaní takového zločinu, který byl skutečně
dokonán nebo došlo k jeho pokusu,
c) napomáhala, nadržovala, poskytla prostředky,
d) jinak přispěla ke spáchaní zločinu (přispění musí být úmyslné a musí vést k podpoře
činnosti skupiny, nebo musí znát úmysl skupiny spáchat zločin),
e) pokud jde o zločin genocidia, přímo a veřejně podněcuje jiné k páchaní genocidy,
f) dopustí se pokusu takového zločinu tím, že vykoná čin zásadním způsobem zahajující
naplňování skutkové podstaty, ale zločin není dokonán vzhledem k okolnostem
nezávislým na jejím úmyslu. Osoba, která zcela a dobrovolně upustí od zločinného
záměru, nebude podle Statutu trestána za pokus
Obecné zásady trestního práva podle
Statutu MTS
2. nullum crimen sine lege (čl. 22) - osoba může být
trestně odpovědná podle Statutu jen pokud její
chování představuje v době spáchaní zločin, který
patří do příslušnosti soudu + v čl. 22 také striktní
výklad skutkových podstat a zakazuje jejich
rozšíření pomocí analogie)
3. nulla poena sine lege (čl. 23) – osoba odsouzená
Soudem může být potrestána jen v souladu s tímto
Statutem
Obecné zásady trestního práva podle
Statutu MTS
4. zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele (čl. 24)
– nikdo nemůže být trestně odpovědný za jednání,
ke kterému došlo před vstupem Statutu v platnost
5. pravidlo o nepromlčitelnosti zločinů, které patří do
jurisdikce Soudu (čl. 29)
6. jurisdikce soudu se nevztahuje na mladistvé (čl.
26) - v době spáchaní trestného činu mladší 18 let
7. imunity podle vnitrostátního nebo mezinárodního
práva nemohou bránit Soudu ve výkonu jeho
jurisdikce (čl. 27)
Obecné zásady trestního práva podle
Statutu MTS
8. odpovědnost vojenských velitelů a jiných nadřízených osob za zločiny spáchané
jejich podřízenými v důsledku toho, že řádně nevykonávali kontrolu nad
podřízenými (čl. 28), musí být faktické vedení a kontrola.
- objektivní stránku představuje opomenutí- nepředešli spáchání zločinu, tedy
zanedbání povinností prevence a represe
- subjektivní stránka - vědomí o páchaných zločinech nebo jestli mohli vědět a
nepřijali nutná a rozumná opatření
- slabší nedbalostní forma zavinění pro vojenské velitele
9. osoba je trestně odpovědná za zločin, spadající do jurisdikce Soudu, pouze pokud
naplnila objektivní stránku zločinu úmyslně a vědomě (čl. 30)
- úmysl přímý i nepřímý
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úmysl přímý - pachatel přímo trestný čin spáchat chtěl
Úmysl nepřímý - pachatel věděl, že trestný čin spáchat může, a pro případ, že jej
spáchá, s tím byl srozuměn (souhlasil)
Nedbalost vědomá - pachatel sice škodu či trestný čin způsobit nechce, ví však, že jej
způsobit může a bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že se tak nestane
Nedbalost nevědomá - pachatel škodu nebo trestný čin způsobit nechce, a ani neví, že
může takový následek nastat, nicméně vzhledem k okolnostem a svým osobním
poměrům o tom vědět měl a mohl
Obecné zásady trestního práva podle
Statutu MTS
10. důvody vylučující trestní odpovědnost (čl. 31):
a) nepříčetnost způsobená duševní poruchou
b) vliv psychoaktivní látky
c) přiměřené jednání v nutné obraně –široce formulovaný, také
obrana věcí nezbytných pro vlastní přežití či přežití jiné osoby nebo
věcí nezbytných pro splnění bojového úkolu
d) nátlak - bezprostřední hrozba smrti nebo trvající či
bezprostředně hrozící těžká tělesná újma.
- jiný důvod- věcný omyl (čl. 32)- pokud způsobí, že není naplněna
subjektivní stránka zločinu
- právní omyl- v případě provádění rozkazu nadřízeného či právní
povinnosti, kterými došlo ke spáchaní válečného zločinu +
kumulativně podmínky v čl. 33: osoba byla ze zákona povinna
poslechnout rozkaz, osoba si nebyla vědoma toho, že rozkaz je
protiprávní, rozkaz nebyl zjevně protiprávní
Podmínky jurisdikce MTS
• obligatorní či automatická pravomoc Soudu ve vztahu k zločinům
vyjmenovaným v čl. 5 (výjimka agrese)
• Další podmínky pro příslušnost Soudu a přípustnost stíhaní:
– ratifikace Statutu
– stranou Statutu se stal nebo pravomoc Soudu uznal alespoň jeden
z teritoriálně (stát, na jehož území došlo k inkriminovanému jednání) či
personálně (stát, jehož občanem je osoba obviněná z takového zločinu)
kompetentních států
– princip komplementární pravomoci Soudu ve vztahu k pravomoci
vnitrostátních soudů - tento princip se uplatní pouze při zahájení řízení na
základě oznámení smluvní strany nebo rozhodnutím prokurátora z vlastního
podnětu. Neplatí, když oznámení o podezření ze spáchaní zločinu dala Rada
bezpečnosti OSN, která když konstatuje situaci podle Hlavy VII. Charty, může
přijmout rozhodnutí, kterým zaváže i třetí státy spolupracovat se soudem –
může tedy rozhodnout o přednostní pravomoci MTS
– každý stát může při ratifikaci učinit prohlášení, jímž odmítne příslušnost Soudu
ve vztahu k válečným zločinům, spáchaným jeho občany na jeho území- výhrada
max.7 let od data, kdy Statut pro příslušný stát vstoupil v platnost
– příslušnost ratione temporis - soud může vykonávat jurisdikci pouze na zločiny,
které byly spáchány, po vstupu Statutu v platnost
Spouštěcí mechanismus MTS
• Spustit mechanismus vyšetřování mohou tyto
subjekty:
1. Smluvní strana Statutu
2. Rada bezpečnosti OSN
3. Prokurátor
1. Smluvní strana Statutu
– dle čl. 14 může podat prokurátorovi oznámení o
situaci nasvědčující tomu, že byl spáchán zločin nebo
zločiny spadající do jurisdikce Soudu
– v oznámení požádají o vyšetření, aby bylo zjištěno,
zda by určité osoby měly být obviněny ze spáchání
takových činů
– oznámení bude obsahovat vylíčení okolností + musí
být doloženo dostupnou dokumentací
2. Rada bezpečnosti OSN
– může podat prokurátorovi oznámení o situaci
nasvědčující spáchání zločinu či zločinů, a to
v souladu s Kapitolou VII Charty OSN
– je to privilegovaný subjekt
– výkon tohoto práva se neopírá o Statut, ale je dán
mandátem vyplývajícím z Charty OSN
– Rada může naopak i dočasně (na dobu 12 měsíců)
pozastavit vyšetřování či stíhání zločinů prováděné
Soudem (čl. 16 Statutu, resp. Kapitola 7 Charty)
3. Prokurátor
– dle čl. 15 může z vlastní iniciativy zahájit vyšetřování, a to na
základě informací o zločinech, které spadají do jurisdikce MTS
– může si vyžádat potřebné informace od států, orgánů OSN,
mezivládních a nevládních organizací a jiných spolehlivých zdrojů
– přezkoumá závažnost obdržených informací
– pak může předložit vyšetřovacímu senátu žádost o povolení
vyšetřování, jež bude doložena shromážděnými důkazy
– senát žádost přezkoumá a shledá-li důvody pro pokračování ve
vyšetřování, povolí zahájení vyšetřování
– odmítne-li žádost, vyšetřování nezačne, ale prokurátor může podat
novou žádost v téže věci, jestliže se bude opírat o nové
skutečnosti nebo důkazy
– prokurátorovi byla tato pravomoc svěřena proto, že mnoho případů
by se k Soudu zřejmě vůbec nedostalo, pokud by iniciativa
spočívala jen na státech a RB. Na druhé straně byla obava svěřit
tuto velkou pravomoc jediné osobě, proto byl zvolen kompromis
spočívající v zavedení vyšetřovacího senátu
Problémy ratifikace a implementace
Statutu MTS
• Statut = mnohostranná smlouva, tzn. že vstoupila v platnost až po uložení
potřebných (60) ratifikačních listin (1. 7. 2002)
• Dosud podepsalo 139 států, ratifikovalo 128 států (ČR podepsala v roce
1999, ale ratifikovala až v roce 2009, jako poslední stát EU; poslední platnost
1.4. 2015 Palestina a 1. 6. 2016 má vstoupit v platnost pro Salvador)
• Ani sedmileté přechodné období, které umožňuje smluvním státům vyloučit
z kompetence soudu válečné zločiny, nezměnilo postoj některých vlivných
států
• Státy, které nesouhlasí s přijatým zněním Statutu a nehodlají ho ratifikovat
(na Římské konferenci hlasovaly proti němu – Čína, Rusko, Izrael)
• USA – nejdřív podepsaly (Clinton), potom podpis odvolaly (Bush jr.),
neakceptovaly takové znění Statutu, které obsahuje inherentní jurisdikci
Soudu nejen ve vztahu ke zločinu genocidia, ale i k dalším kategoriím (zejm.
též k válečným zločinům), možnost zahájení řízení prokurátorem z jeho
vlastní iniciativy, i zúžený prostor Rady bezpečnosti pro zasahování do
činnosti Soudu
Smluvní strany Statutu MTS
ratifikace a platnost
Státy, které podepsaly, ale neratifikovaly
členové OSN, kteří nepodepsali, ani nepřistoupili
Problémy ratifikace a implementace
Statutu MTS
• USA si chtěly zajistit, aby příslušníci jejich ozbrojených sil ve
všech případech podléhali výlučné pravomoci amerických
soudů
• Špatná je však domněnka USA, že žádný občan USA nebude
pro neratifikaci Statutu moci být souzen před MTS. Výklad čl.
12 Statutu – pro výkon jurisdikce stačí, pokud je smluvní
stranou Statutu buď stát, na jehož území došlo ke spáchaní
zločinu, anebo stát, jehož občanem je stíhaná osoba. Za této
situace nelze zabránit tomu, aby byl např. příslušník
ozbrojených sil, sloužící v zahraničí, předán ke stíhaní Soudu, i
když jeho stát Statut neratifikoval
• To však neznamená žádné závazky pro tento stát. Ten nebude
mít žádnou povinnost na základě Statutu spolupracovat se
Soudem
Situace a případy vyšetřované MTS
23 případů (cases) proti 26 osobám z 10 států (situations):
1. Případy zahájené oznámením samotného smluvního státu
–
–
–
–
–
2.
Případy zahájené oznámením Rady bezpečnosti OSN
–
–
3.
Dárfúr (Súdán – nečlenský stát) - 7 osob (Ahmad Muhammad Harun a Ali Muhammad Ali Abd-Al-Rahman - “Ali
Kushajb”; Omar Hassan Ahmad Al Bašír; Bahar Idriss Abu Garda; Abdallah Banda Abakaer Nourain a Saleh
Mohammed Jerbo Jamus; Abdel Rahím Muhammad Hussejn). 4 na útěku, 1 předběžné řízení, 1 zemřel, 1 zbaven
obvinění
Libye (nečlenský stát) - 3 osoby (Muammar Mohammed Abu Minyar Kaddáfí – řízení ukončeno kvůli smrti, Sajf AlIslam Kaddáfí a Abdullah Al-Sanússí – ani 1 osoba nebyla zatím dopadena)
Případy zahájené z vlastní vůle prokurátora
–
–
–
•
Uganda - původně 5 osob, 1 osoba zemřela, 4 osoby zbývající dosud nebyly zadrženy. Jde o čelné představitele
Armády Božího odporu - LRA (Joseph Kony, Vincent Otti, Okot Odhiambo and Dominic Ongwen)
DRK - 6 osob (Thomas Lubanga Dyilo, Bosco Ntaganda, Germain Katanga, Mathieu Ngudjolo Chui, Callixte
Mbarushimana, Sylvestre Mudacumura), 1. odsouzený Thomas Lubanga Dyilo, 3 před odvolacím senátem, 1
předběžné řízení (Ntaganda, který se nedávno sám vydal ke stíhání), 1 zbaven obvinění, 1 na útěku
Středoafrická republika - 5 osob, 1 osoba souzena (Jean-Pierre Bemba Gombo), 4 osoby předběžné řízení
Středoafrická republika II – zahájeno v roce 2014 pro zločiny údajně spáchané od roku 2012
Mali - vyšetřování situace, 1 osoba obviněna (Ahmad Al Faqi Al Mahdi)
Keňa - 7 osob (William Samoei Ruto a Joshua Arap Sang; Francis Kirimi Muthaura a Uhuru Muigai Kenyatta – 11.
března 2013 prokurátor stáhl obvinění proti Muthaurovi) 1 na útěku, 1 předběžné řízení, 2 soudní řízení, 3 zbaveni
obvinění
Pobřeží slonoviny (nečlenský stát, který v roce 2003 přijal jurisdikci MTS) - 3 osoby (Laurent Gbagbo a Blé Goudé
– řízení probíhá, Gbagbova žena Simone Gbagbo – nebyla dopadena)
Gruzie (probíhá vyšetřování, dosud nikdo neobviněn)
Kromě toho probíhají předběžná šetření týkající se řady dalších zemí (Afghánistán, Guinea, Irák, Nigérie,
Palestina, Ukrajina)
Situace vyšetřované v rámci MTS
Oficiální vyšetřování (DRK, Keňa, Libye, Mali, Pobřeží slonoviny, Středoafrická republika, Súdán-Dárfúr, Uganda, Gruzie)
V průběhu autorizace
Předběžné zjišťování (Afghánistán, Guinea, Irák, Kolumbie, Nigérie, Palestina, Ukrajina)
Předběžné zjišťování uzavřeno (Honduras, Jižní Korea, Venezuela)