Lee Morrison – default position

článek Lee Morrisona
přeložila Lucka Dubovanová
Vymezení/definování obranné pozice (Lee Morrison)
Chtěl bych se pozastavit u tématu použití obranné pozice, s ohledem na to, co je často
zmiňováno jako přirozená úleková reakce. Rád bych objasnil, co mám na mysli. Vycházet
budu především z pohledu na situaci, kde se ocitáme v určité konfrontaci a reagujeme na
něco, co vůči nám někdo buď bude dělat, nebo již dělá. Jinými slovy se bráníme, což
pochopitelně nikdy není ideální, ale pokud jsme již ztratili iniciativu vůči oponentovi, pak
musíme mít alternativní plán za účelem jejího znovunabytí tak rychle, jak je to možné
(označováno jako „initiative ASAP“).
Obranná pozice se týká momentu v průběhu fyzického útoku/napadení, kde uplatňujeme
odpověď/reakci, která bude fungovat jako mezistupeň, omezující naši fyzickou újmu
a současně znovunabytí iniciativy v rychlém sledu. Všimněte si, že jsem použil slova
„omezující újmu“ místo nabízejícího se „úplná obrana“, což samozřejmě nedokáže 100 %
zaručit žádná obrana.
V tomto článku se chci zabývat komentáři, doporučeními a aspektem nasazení, jež se
vztahují k tomuto specifickému tématu. Jsou to vyjádření mnoha mých současníků, lidí,
s kterými jsem trénoval, kterým jsem naslouchal, o kterých jsem četl nebo je sledoval
a jejichž názor respektuji. V podstatě mnozí z nich, experti v této oblasti, jak rád říkám,
přišli k podobným závěrům na základě podobné zkušenosti. My všichni využíváme lehce
odlišný úhel pohledu, jakým učíme v technickém smyslu, ale základní principy zůstávají
stejné. Ve zkratce, všichni vycházíme ze stejného bodu.
Jeden z prvních pionýrů novodobého boje byl Tony Blauer, jehož koncepční ideou je použití
ofenzivně - defenzivní odpovědi proti zásahu agresora (= pokus o žďuchnutí nebo jakýkoli
1
jiný druh protiútoku, který znamená překonání našeho přirozeného instinktu úleku
a zakrytí).
Způsob, jakým přirozená úleková reakce běžně funguje, je z hlediska boje negativní
a neadekvátní. Máme přirozenou tendenci zvednout ramena a zatáhnout hlavu mezi ně,
abychom ji chránili (hlava je považována za řídící jednotku těla). Vše je v pořádku až do
doby, kdy následuje přirozená tendence k pohybu vzad a odvrácení se od zdroje ohrožení,
což výrazně naruší naše těžiště a stabilitu. Současně stáhneme obličej v přihmouřený výraz.
Nehledě na všechny tyto negativní aspekty, je to právě narušená rovnováha a pohyb vzad,
který poskytuje agresorovi prostor potřebný k pokračování v útoku. Těmito pohyby
umožníme útočníkovi použít jeho nejlepší zbraně (pěsti, kopy,...). Útočník má v úderech
v daném momentu soustředěnou maximální rychlost a sílu – to může znamenat skutečně
největší nebezpečí.
Přirozená úleková reakce
Jak lze vidět, přirozená úleková reakce obvykle zahrnuje značné narušení základny a
postoje, veškerá tělesná hmotnost je přenesena na zadní část chodidel – na paty. Vytočení
nohou a těla do strany, odvrácení hlavy a pohledu od podnětu, přerušení zrakového vjemu
přimhouřením očí, v některých případech dokonce zavřením očí. Nakonec následuje pohyb
vzad do bodu, kde dosahuje zbraň maximální rychlosti, nabízejíce agresorovi prostor
k pokračování v útoku.
Základna a postoj jsou vážně narušeny, čím se octneš ve značně nevýhodné pozici pro efektivní
odpověď/obranu.
2
Tony Blauer se usiluje vyřešit tento problém sloučením přirozené úlekové reakce a
natrénované motorické akce prudkého startu vpřed s formací rukou do tvaru kopí (proto
zkratka S.P.E.A.R). To rozbije útok agresora ofenzivním způsobem, dostane obránce na
blízkou vzdálenost a umožní okamžité navázání na další techniky s cílem ukončit střet.
Toto byl dobrý základ pro vznik solidních taktik pocházejících od podobně smýšlejících lidí.
Když se podíváme, jak daleko byl Blauer ve skutečnosti v rozvíjení této myšlenky (časná
80. léta), můžeme jen souhlasit, že byl v té době před ostatními o krok napřed.
Tony Blauer, průkopník teorie obranné/úlekové reakce.
Samozřejmě, že většina myšlenek má svá pro a proti. Faktem zůstává, že trénovaná
odpověď je jedna věc a primární instinktivní reakce je druhá věc. Přikláním se k názoru
Southnarca, když řekl:
„Nemyslím si, že dokážeš skutečně úplně potlačit přirozenou
úlekovou reakci, když jsi vystaven opravdovému překvapení.“
Příklad: když zahneš za ostrý a nepřehledný roh (něco, co by nikdy žádný dobrý praktik
sebeobrany neměl udělat) a přesně v tom okamžiku se někdo rozmáchne pálkou po tvé
hlavě, velmi pravděpodobně zvedneš ruce a zakloníš se, odvrátíš úlekem stažený obličej
a dostaneš ránu. Závěr z tohoto příkladu je, že musíš mít určitý šestý smysl a tušit, že něco
visí ve vzduchu. Ať už letmo zahlédneš něco mimo své zorné pole, nebo zaregistruješ
neverbální signál jako stáhnutí ruky/ramen, grimasu, zkrátka cokoli nasvědčující tomu, že
něco míří na tvou hlavu ve velké rychlosti.
Pokud jsme si vědomi nadcházejícího ohrožení nebo je vidíme přicházet, je nutno se mu
postavit. Pak bychom ale měli být schopni použít nějaký způsob kontroly situace (vytvoření
překážky pro útok), abychom zneškodnili útok (útočníka) nebo pokud možno, úplně se dané
situaci vyhnuli. Toto je náš plán hry. A protože máme tušení, že by mohl být problém, jako
první věc postavíme mezi nás a potenciální ohrožení nějakou překážku.
3
Zde můžeme vidět přechod k okamžitému nouzovému krytí v přítomnosti hrozby, kterého lze bez
ohledu na možnost volby dosáhnout ve zlomku vteřiny. Samozřejmě hned jak dovolí situace, musí
následovat okamžitý protiútok.
Tady už jsou naše ruce nahoře a výš než jeho a přechod do krytí a start vpřed jsou otázkou
okamžiku. Zde je vidět, jak
můžeme spojit přirozený úlekový instinkt dohromady
s nacvičenou reakcí do obranné pozice, bez ohledu na námi upřednostňovanou metodu.
Nyní v 21. století jsme často zhýčkaní možností volby, což může být dobře i špatně a
demonstruje princip Hickova zákona spolu s Murphyho zákony. Když máš příliš mnoho
možností v momentě, kdy se musíš rozhodnout, pak tato patová situace ovlivní tvou reakční
dobu. Jak jsem říkal na začátku tohoto článku, všichni dobří bojoví instruktoři sdílejí
společné rysy. Všichni prosazujeme stejný princip, vlivem okolností a ztráty iniciativy krýt
hlavu, vyrazit vpřed a kontrovat v krátké vzdálenosti, s takovou razancí, že útočník nebude
tušit, jak se jmenuje.
Každá obranná pozice má v daném momentě omezit poranění a znovu nabýt kontrolu nad
bojem. Opět citace Southnarca: „Není to místo, kde se chceš poflakovat.“
Vraťme se
k myšlence volby, existuje mnoho různých způsobů, které si můžeme osvojit jako obrannou
pozici. Myslím si, že je to jenom názor, není lepší nebo nejlepší způsob. Jde jenom o to, co já
preferuji a co se mě osvědčilo v mnoha situacích pod tlakem.
Takže pojďme se na některé podívat. Projdeme si některé z možností krytí, jejich původ a
okolnosti, za kterých můžeme daný systém použít. Zaměříme se naopak i na situace, kdy
daný systém není vhodné použít a na eventuální chyby.
4
Primární funkce jakékoli obranné pozice
Zde znovu vstup, který vychází ze Southnarca: „Žádná obranná pozice neochrání před
zasažením, jejím cílem je omezení újmy během přechodu od ztráty iniciativy k znovunabytí
převahy.“ Co by měla obrana zajistit na prvním místě, je zamezit, aby se obránce octnul na
zemi. Pokud se totiž obránce octne na zemi, je velmi zranitelný a předtím než se naskytne
možnost k útěku, je nutno znovu se dostat na nohy, což se snadněji řekne, než udělá.
Druhá věc, kterou by měla zajistit, je zabránění knockoutu. K tomu by měla nabídnout
přiměřený stupeň ochrany a krytí hlavních K.O. bodů na hlavě, např. brada/čelist, spánky,
zátylek, krk ze strany. Utrpěné poranění může být poměrně dost vážné (přinejmenším
dočasně) - nos, zuby..., i když se zrovna nejedná o knockoutování obránce. I menší poranění
nás mohou zastavit psychologicky, což by se logicky nemělo stát, pokud máme správě
nastavený „mindset“. Pokud obrana zahrnuje tato kritéria, pak se jedná o cenný nástroj
v mé knize.
Než začneme, položte si několik následujících otázek:
Mohu tuto obranu použít stojíce proti zdi?
Mohu ji použít vsedě nebo při vstávání z pozice vsedě?
Můžu ji použít když mám soupeře za zády a nebo pokud ležím na zádech a soupeř je nade
mnou?
Poskytne mi stejný kryt nějaký stupeň ochrany jak při přímé tak obloukové ráně?
A co při pokusu o úchop?
A co při útoku na nohy/ střední pásmo?
Zde můžeme vidět štít využitý z perspektivy přepadení v obou pozicích – v postoji a v sedě. V obou
případech vidíme, že obránce vytváří adekvátní překážku mezi útočným impulzem a tím, co
potřebujeme chránit, tj. hlavou!
5
Zde můžeme vidět štít použitý ze země: obránce si kryje hlavu a zapře chodidla přitažená k tělu
v přípravě na prudký výpad boky směrem nahoru. Jde o vyhození útočníka vpřed, přičemž
pokračujeme údery lokty do jeho třísel.
Kde je to možné, snažíme se o jednu nespecifickou odpověď, která nám pomůže vypořádat
se se všemi potenciálními situacemi, protože v tomto momentu není čas vyhodnocovat, co
bude následovat. Žádná z těchto ukázkových akcí není pozice, do které se chci dostat. Mimo
těchto modelových scénářů, ale můj systém, nebo v tomto případě má obrana, by měl být
schopen se s hrozbou vypořádat.
Teď se pojďme podívat na některé z mnoha metod používaných ve výuce moderní
sebeobrany. V některých případech jsou rozdíly nepatrné, v jiných jsou více zřejmé.
Ve všech podobách, o kterých budeme mluvit, si ale všimněme nápadných společných rysů.
The Spear/Oštěp
Tony Blauer vyrážející vpřed pomocí „Spear“. Tento způsob můžeme použít proti útoku zepředu i
jako odpověď na útok ze strany. Pouze skloníme hlavu, zvedneme ramena a naplno vyrazíme vpřed.
6
„Spear“ má v podstatě tvar klínu, který je veden vpřed a do útočníkova zásahu, jak proti
napadení ze strany, tak proti pokusu o úchop nebo náhlý tlak zepředu. Termín „Spear“
vznikl na základě geometrické podobnosti hlavy a polohy paží s oštěpem. Tato formace
předloktí k pažím poskytuje extrémně silnou strukturu, která dokáže zastavit nečekaný
útok, pokud je veden do oblasti hrudníku/krku, stejně jako odrazit jakýkoli druh útoku ze
strany, pokud je použit před zasažením cíle. Osobně pokládám „Spear“ za dobrý pro obojí,
ale méně funkční pro jakýkoli způsob kombinačního útoku nebo útoku po přímé linii.
Otevřené prodloužení paží v porovnání s těsnějším a více kompaktním štítem mě osobně
neposkytuje takovou jistotu v obraně proti vícenásobnému útoku. Vhodná taktika je opět
hlavu zarazit mezi ramena a zvednout paže do štítu a stále na útočníka vyvíjet tlak. Dobře
funguje jako překážka při přechodu do krytu tak dlouho, jak je potřeba v dané situaci. Opět
lze vyzdvihnout přínos Tonyho Blauera pro jeho rané používání a vývoj tohoto konceptu.
Tony vyvinul tuto ideu v době, kdy byla většina z nás uvězněna v mnohem tradičnějším
myšlenkovém směru. „Spear“ byl dobrým silovým základem, ze kterého vycházeli další
myšlenky a taktické systémy.
Shield/Štít
Richard Ryan předchází napadení zepředu pomocí štítu. Shodným rysem všech pevných krytů, které
použiješ během vstupu, je možná okamžitá návaznost. Zde je Ryan přímo v útočníkově obličeji mimo
kryt jeho paží. Poslední obrázek ukazuje pohled z ptačí perspektivy na vykrytí háku.
Richard Ryan z Dynamic Combat používá podobnou metodu, kterou nazývá „štít“. Jeho
myšlenka vychází z doplnění staršího konceptu. Cituji Richarda, který říká: „Od dávných
dob lidi používali štíty k vytvoření blokády proti nepřátelským zbraním, k prorazení a
rozdrcení jejich obrany a protiútoku“. Koncept štítu je stejný - chránit vitální body před
7
útokem s využitím struktur, do kterých útočník bije, mlátí a tříská bez toho, aby je byl
schopen prorazit.
Samozřejmě toto zapadá do celé myšlenky obrany - krýt, rozbít, kontrovat. Ryan jako
všichni ostatní z nás, pouze ukazuje použití štítu jako pohotovostní odpovědi na okolnosti
ztráty iniciativy a pouze na tak dlouho, než lze zahájit okamžitý protiútok. Souhlasím
s Ryanem v bodě, kdy říká: „Stůj pevně a kompaktně, největší nebezpečí při štítování je
natažení rukou pryč od hlavy. To tě otevře pro spoustu útoků a zruší štít.“ Jako každá
obranná odpověď by měla být využívána pouze jako chvilkový kryt zabezpečující schopnost
vidět, dýchat, myslet, než provedeš únik nebo kontr. (www.dynamiccombat.com)
The Crazy Monkey
Obě ruce jsou ve stálém pohybu a chrání hlavu a obličej před mnohonásobným útokem
údery. Přední část předloktí a loktů chrání před všemi údery vedenými přímo, přitom vnější
strany rukou jsou přitisknuty k hlavě, aby nás chránily před údery ze strany.
Při opravdovém útoku kryt zavíráme jen na krátkou dobu a po jednom nebo dvou úderech
zachycených pažemi pokračujeme dál nasazením klinčového držení.
Za tento systém a celou metodiku vděčíme skvělému MMA trenérovi Rodney Kingovi.
Rodney rozvinul (podle mého názoru a zkušeností) extrémně funkční metodu. Využil svých
zkušeností z práce ochranky klubů a propojil je se zkušenostmi z MMA arény.
Základní krytí v CM vytvoříme umístěním obou dlaní na temeno hlavy, takže předloktí a
lokty pokrývají obličej a bradu. Tato pozice není nikdy statická, vše je neustále v pohybu.
8
Pažemi si zakrýváme celý obličej i hlavu a celé to připomíná přehnané pohyby, jako když si
myjeme vlasy. Snížíme těžiště, zatáhneme břicho a pohybujeme hlavou doleva a doprava,
protože je těžší zasáhnout pohyblivý cíl. Velmi podobný kryt mi před několika lety ukazoval
jeden z mých dřívějších instruktorů Peter Robins. Tehdy ho popisoval jako "mytí vlasů
krytím" (‘wash your hair cover’). Často jsme tento způsob používali pro boj s více útočníky, s
davem. Pravidly bylo se jen zakrýt, neustále být v pohybu a dostat se pryč z této nepříznivé
situace.
Když útočník za útočí údery, snažím se rozbít jeho pěsti svými špičatými lokty a zkrátit vzdálenost
k jeho tělu a nasadit mu klinčové držení na krk.
Z tohoto držení se propracujeme na krk soupeře a zakončíme celou akci několika koleny do slabin a
stehen. Pokračujeme dál podle situace.
9
Doplňující poznámka:
Dobrý způsob, jak tento způsob cvičit, je s partnerem, který má boxerské rukavice. Postavte
se zády ke zdi a partner zaútočí několika údery na hlavu. Velmi důležité je jít stále dopředu
a krýt se, protože každý krok zpět dává vašemu soupeři místo pro práci a nabytí energie pro
silné údery. To je důvod, proč začít trénovat zády ke stěně, protože jediná možná cesta je
dopředu. Provádějte drill po dobu cca 20 sekund a pak soupeře chyťte do klinče.
Začít s těmito cvičeními od začátku je dobré z jednoho důvodu - pomůžou vám vyrovnat se s
tímto typem mnohonásobného úderového útoku.
V praxi se snažím zkrátit vzdálenost k soupeři co nejrychleji po začátku útoku. Pokud se
bráníme proti víceúderovému útoku zkušeného boxera nebo opravdu tvrdému útoku údery
od nezkušeného útočníka, odpověď je stejná. Zakryjte si hlavu dlaněmi a rukama a
přivítejte útočníka jen svými ostrými lokty a předloktími. Co nejrychleji zkracujeme
vzdálenost a snažíme se soupeře tzv. zavřít (chytíme ho tak, aby nemohl dále pokračovat v
útoku, nejlépe do klinče). Vše funguje na principu: cover, crash and counter = zakryj se,
rozbij útok a začni protiútok.
Krytí v CM umožňuje okamžité, rychlé pohyby rukou, které útočníkovi mohou způsobit zranění. Dále
pak bleskové zkrácení vzdálenosti do Close Quarters (boj na blízko u těla soupeře), kde můžu velmi
rychle převzít iniciativu a začnu pracovat já.
10
The Cow catcher
„Zastavovač krav“ by měl být použit současně se zásahem, zde proti útočníkovi
v protiúderovém obleku. Lze vidět efekt náhlého ucuknutí a prostor vytvořený současným
nárazem obou dlaní.
Tato metoda byla vyvinuta Leem Aldridgem z Nového Mexika a
dodržuje základní společné prvky, jak uvidíme dál, propracuje se ke klinči přes určité
vychýlení. Zatáhneš hlavu a současně zvednneš paže, ruce jsou natažené pouze v
tomto momentě, kdy tvrdě vrazí oběma dlaněmi do cíle v horním pásmu. Účelem je
vytvoření prostoru a vzdálenosti mezi tebou a potenciálním útočníkem, což může vytvořit
příležitost k usnadnění útěku a/nebo tasení zbraně chladné/střelné, atd. dle situace. Ze
všech variací s nataženýma rukama, bych pravděpodobně použil tuto. Líbí se mi především
myšlenka okamžité odpovědi na vytvoření prostoru za účelem tasení zbraně, improvizace
nebo čehokoli jiného. (www.fightconcepts.com)
The O’Neill cover
Toto je další technika, kterou lze spojit s naší přirozenou úlekovou reakcí. Byla původně
součástí O´Neillova systému podle Dermota „Pat“ O´Neilla, jež byl instruktorem v Šanghaji
pod Fairbainem a poté pak ve 2. světové válce. Ačkoli se jednalo spíše o útočnou techniku, je
možno ji použít stejně dobře i jako obrannou pozici. Do hry se vstupujeme rovněž zatažením
hlavy a současně zvednutím ramen do krytu a vstoupením do soupeře, zastavením jeho
útoku vpřed. V tomto případě je odlišné držení tvých paží, které jsou v horizontálním
postavení jedna na druhé před tvým obličejem. Vytvoří malou mezeru tak, že můžeš mezi
svýma rukama vidět jak vyrážíš vpřed, nabodáváš útočníka do hrdla přední hranou
předloktí/loktem a do oblasti prsou nebo někam zhruba do této oblasti. Přirozeným
pokračováním z tohoto vstupu je projít skrz a zasáhnout kolenem zadní nohy do jeho třísla.
11
Toto je pozice rukou a těla při použití O´Neilla a zde je kryt v aplikaci. Jak si uvědomíš útočníkův
úmysl, pouze sniž těžiště a vystartuj v krytu proti soupeři, prudce přes něj vykroč s kopy a koleny do
jeho spodního pásma a rozbij jeho základnu.
The spiked elbow cover
Tato metoda vyobrazená na mnoha videích Kellyho McCanna je skvělým nástrojem pro
použití, pokud někdo zaútočí jakkoliv ze strany, nebo když se někdo pokusí narušit tvoji
intimní zónu. Pokaždé začneš vstup s drop stepem a bodnutím hrotem lokte do jeho oblasti
prsou. To samé platí i při úlekové reakci, takže zatáhneš hlavu, zatím co nespouštíš
útočníka z očí a zvedneš ruce k zakrytí obličeje a krku. Rameno s „bodajícím“ loktem je
zvednuto do střední linie a druhá ruka je otevřená a před obličejem jako kontrola.
Co je zde nejvíc patrné, je to, že soupeř je zasažen do prsou, je bolestivě zastaven úderem, co
mu může vyrazit dech. Pokud z nějakého důvodu přece jen zůstane na nohou, následný tlak
musí být masivní.
12
K tréninku tohoto drilu musí mít sparing partner vycpaný chránič přes hrudník. Cílem je
jednoduše vyrazit vpřed proti chrániči a zasáhnout ho hrotem lokte s tím, že využijeme
celou váhu těla. Z tohoto výchozího bodu se pak postupně zkracuje vzdálenost, sparing
partner zvyšuje rychlost a sílu útoku. To napomůže uvědomit si, že čím větší soupeř je a čím
razantněji zaútočí, tím víc jej pak tvůj loket zraní, když narazí do centra této masy.
Postupuj přes všechny tyto fáze, až ke konečnému odstranění všech úlev a skutečnému
zátěžovému testu. Když musíme jednat defenzivně, protože jsme nebyli ve střehu, nejlepší
způsob obrany je být defenzivně ofenzivní a spiked elbow je přesně to, co v této situaci
potřebujeme. Může být rovněž použit proti útoku po přímé linii s posunem mírně na stranu
k pokrytí úderu, následným odstraněním útočící končetiny a okamžitým kontrem.
Zde v aplikaci. Se zakrytím hlavy se mírně snížit a pohybem dovnitř útoku ho rozbít. Bezprostředně
pokračovat s klinčovým loktem úderem do obličeje a případně dalšími technikami.
The Fend drill
„Fend drill“ byl vyvinut cestou pokusů a omylů zátěžových testů instruktorem CQB
Services and Personal defence solutions Simonem Squiresem a našim společným přítelem
Brianem z Jižní Afriky. Byl to klasický příklad dvou kluků hledajících něco, co by obstálo
vytrvalému útoku údery.
Zde CQB instruktor Si Squires předvádí „fend“ pozici.
13
Fend je výsledkem jejich snažení a nepochybně nabízí určitý přínos. Osobně pokládám
pozici za trochu statickou a zjistil jsem, že začínající studenti mají tendenci v ní stát bez
hnutí. Zavřou oči a doufají v to nejlepší, než aby se pokusili získat kontrolu nad situací.
To je ale spíše problém, jehož překonání vyžaduje cvik a zkušenost, takže bych ho rozhodně
nehodnotil jako mínusový bod.
Dobrá taktika nabízí dobrý pevný kryt v postoji, v sedě nebo na zemi proti útoku ze zálohy.
Zde vidíme jeho využití k zvládnutí mnohonásobnému útoku údery. Bez ohledu na to, jestli
je útok veden zkušeným boxerem nebo do vzduchu mlátícím primitivem, odpověď je stejná:
zakrýt hlavu rukama a rameny, vystavit proti útočníkovi pouze lokty za účelem zasáhnout
ho. Vyrazit a zavřít ho jak rychle to jen jde po zahájení útoku a hned se dostat do klinče a
použít odpovídající následné techniky k ukončení boje. (www.personaldefencesolutions.com)
Standing cover and fend to a multiple punching attack whilst blasting forward to close down and
clinch etc.
The Keysi method/Keysi systém
Keysi systém je odvozený od přístupu JKD konceptu, i když je považován za samostatný
systém. Využívá velké množství krytů pevně sevřených loktů v řadě, s tím co jsme viděli
dál. Z takového krytu se používá okamžitý kontr s použitím široké škály přirozených zbraní
těla, zahrnujících údery kladivy, boxerské úderové techniky a údery na krátkou vzdálenost.
Andy Norman demonstruje jednu pozici krytu z jeho školy a já pár dalších, znovu z Keysi systému.
Všimněte si posledního obrázku a jeho podobnosti s O´Neillem, jež ho předběhl o 60 let.
14
Default/Southnarc
Southnarc ukazuje obrannou pozici a důležitost bodů a hran vpředu.
Toto je v podstatě eventualní plán využitelný v boji, když je potřeba vypořádat se během
útoku agresora se ztrátou iniciativy a zorientováním se. Tohle je to co SN zmiňuje jako „ Oh
shit! Moment…“ Kryt chrání spánky, čelist a krk ze stran, což jsou nejčastější KO cíle.
Brada je méně zranitelná z toho důvodu, že sis vytvořil pevnou klec kolem hlavy, čímž je
chráněná a je tak omezeno nebezpečí otřesu mozku zásahem. Je důležité nechat boky rovně
a orientované vpřed s pánví vzadu. „Nos nad špičkami“ je požadovaný postoj, který zabrání
před povalením/sražením během akce při vlastním pohybu vpředu. Toto je kombinováno
s uzavřením hlavy do klece a poskytuje přijatelnou úroveň krytí před přicházejícími údery
bez ohledu na to, jestli jsou vedeny zprava či zleva, přímé nebo boční, jednotlivé
nebo opakované. (www.shivworks.com)
SN a jeho dopředný průnik, také s použitím protiúderové helmy pro docílení reálnosti síly přímého
protiútoku v tomto případě údery lokty.
SN obrana proti útoku po přímé linii, vedený s body a hranami přímý úder sklouzne přes kryt.
15
Default/Mick Coup
MC dlouhý a krátký obranný kryt, zde použit jako kontr proti klinči a naražení na zeď.
Kryt Micka Coupa využívá mírně prodlouženou polohu paží, podélně s přímo směřujícími
boky, ramena před boky pro lepší stabilitu. Mick rád používá tento kryt v případě ztráty
iniciativy před zahájením bezprostředního útoku, nebo jak tomu on říká „hitting the go like
f..k switch“. Znovu obdobně, pokud to situace vyžaduje, využívá pevnější a kompaktnější
kryt.
The Armadillo boxing guard/Armadillův boxerský střeh
Ve sportovním boxu byla rovněž po léta využívána obdobná taktika. Klasický Armadillův
střeh nebo kryt se zkříženými pažemi byl efektivně používán od dob Boba Fitzsimmonse až
k Joovi Frazierovi. Byl určen zejména pro nižšího boxera, který byl pravděpodobně
vystaven zvedákům vyššího soupeře, nebo právě jako prostředek ke krytí před silným
16
náporem úderů, nebo když čelil útoku obouma rukama, jež by ho bez použití krytu
ohrožovaly.
Zakrytí se je to, co děláme instinktivně a výše uvedené taktiky nabízejí nejlepší způsoby,
jak to dělat v prostředí ringu. Začínající boxeři mohou najít kryt, který nejlépe vyhovuje
jejich typu postavy a potřebám v daném momentu. To samé lze vidět při použití Crazy
Monkey v MMA. Ačkoli toto je samozřejmě bojový sport podléhající určitým pravidlům a
velmi odlišný od prostředí ulice, obsahuje společné rysy, ve kterých jakékoli použití krytu je
krátké, dočasné defenzivní opatření, které omezí fyzickou újmu, do okamžiku, než se
naskytne příležitost ke kontru a převzetí iniciativy. Prostředek k zachování vnitřního klidu
a vrácení palby při první příležitosti.
Závěr
Jak lze vidět, každý pravděpodobně přijde se svým vlastním souborem pro a proti, na která
zbývá přijít během zkoušky ohněm v tréninku. Podle mě je potřeba najít si takový kryt,
který mi sedí a drilovat ho do vyčerpání, pokračovat v jeho zlepšování prostřednictvím
spárování se soupeřem v rukavicích a zlými úmysly, který se mě bude opravdu snažit
knokautovat a až poté kryt budu umět a věřit mu.
A to nejdůležitější, když hrozí fyzické napadení, je jako vždy, abys ty byl tím, kdo rozdává.
Musíš převzít iniciativu tím, že budeš první a pokud musíš využít jakýkoliv kryt, dělej to
ofenzivně s cílem agresora vypnout, nedat mu prostor a nenechat ho řídit hru. Prostě
pokrýt, rozbít, kontrovat.
17