Bugatti Type 43 z roku 1928

Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Bugatti Type 43 s karoserií Grand Sport
Bugatti Type 43 z roku 1928
V roce 2006 se v Čechách objevilo velmi zajímavé kupé Bugatti
Type 43, jehož karoserie nese rysy práce karosáře Oldřicha Uhlíka.
Jeho majitelem je známý milovník vozů Bugatti pan Bohuslav Klein.
Prvními majiteli vozu však byli polští závodníci.
Na přelomu třicátých let měl Ettore
Bugatti zajištěnu vynikající pověst, protože
automobily s jeho jménem vyhrávaly převážnou většinu závodů včetně velkých cen.
Nebylo to však pouze díky jejich technické
dokonalosti, ale také jejich množstvím.
Na rozdíl od konkurenčních továrních
speciálů vyrobených v počtu několika kusů
prodal Bugatti většinu z 210 vyrobených
závodních osmiválců soukromým jezdcům. Bugatky nebyly dobré jen na závodních drahách, ale mnozí z nejslavnějších
závodníků té doby si výrobky z Molsheimu
vybírali pro každodenní potřebu.
Szwarcsztajn na závodech v Zakopaném roku 1929
45
První z řady osmiválcových vozů – typ 30
– byl představen v roce 1922. Dalším vývojem tohoto motoru s jednou horní vačkou
a třemi ventily na válec vznikly motory pro
závodní typ 35 Grand Prix, cestovní typ 38
a sportovní typ 43.
V roce 1927 představený model 43 byl
v podstatě silniční verzí nejúspěšnější
závodní bugatky typ 35. V novém rámu
podobném vozům pro Grand Prix používal
typ 43 motor o obsahu 2262 ccm s dmychadlem Roots, stejně jako závodní vůz typ
35B, se kterým byla shodná také kola, avšak
větší chladič, brzdy, obě nápravy a převodovka pocházely z typu 38. Bylo možné
zakoupit jen podvozek anebo v továrně
vyráběnou čtyřmístnou otevřenou sportovní karoserii, která neměla stupátka.
Na konci dvacátých let bylo Bugatti
typ 43 nejdražším a také nejrychlejším
sériově vyráběným sportovním vozem
na světě. Vůz s číslem podvozku 43217 byl
z Bugattiho továrny v Molsheimu vypraven do krakowské firmy Styco Automobile
v květnu 1928 v otevřeném provedení
Grand Sport. Koupil si ho tehdy známý
polský závodník Stanisław Szwarcsztajn
a hojně ho používal na nejrůznějších závodech. Účastnil se například populárního
závodu do vrchu v Tatrách známého jako
Wyścig Tatrzański, v městském okruhu
ve Lvově dojel toho roku na druhém místě
za prvním automobilovým mistrem Polska
Henrykem Liefeldtem. Následující rok vůz
prodal dalšímu krakowskému závodníkovi
Dr. Bronisławu Frühlingowi a sám si pořídil novou závodní Bugatti Type 35B (podvozek číslo 4932, dnes ve Francii).
V krakowském archivu se zachovaly
dvě fotografie této bugatky. Jedna je
z tatranského závodu do vrchu z roku
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
1928 nebo 1929, na které je za volantem
Szwarcsztajn, druhá fotografie ze stejného
závodu je z roku 1930, kdy již auto patřilo
Frühlingovi. Frühling prodal vůz Type 43
panu Wijniewskému, ale to je na dlouhou
dobu poslední prokazatelná informace
o historii této bugatky. Pravděpodobně
někdy ke konci třicátých let nechal tehdejší
majitel vůz překarosovat na elegantní kupé.
Kdo to ale byl, zůstává otázkou.
Další osud bugatky není znám až do doby,
kdy se vůz objevil u pověstmi opředeného
polského sběratele Tadeusze Tabenckého
v Grodzisku Mazowieckim. Pan Tabencki
se po druhé světové válce stal zaměstnancem ministerstva dopravy a patrně také
Urzędu Bezpieczeństwa, tedy tajné policie.
Byl pověřen shromažďovat luxusní automobily polských občanů, kteří zahynuli nebo
byli zabiti během války a jejichž vozy byly
zabrány procházejícími armádami. Cestoval
proto po celém Polsku a také Německu,
kde postupně sesbíral a později i vykoupil
několik desítek automobilů. Většina z nich
však neskončila v majetku státu, ale na jeho
soukromém pozemku. O jeho sbírce kolovaly fantastické pověsti. Podle některých
svědků bylo automobilů více než stovka,
včetně takových pokladů jako MercedesBenz 540K Spezial Roadster, se kterým
v Polsku jezdil Herman Goering, závodní
Mercedes-Benz W196, Mercedes-Benz 770
„Grosser“, BMW 328, Maybach Zeppelin,
Maybach DS8, Alfa Romeo 8C2900,
Bugatti Type 39 a dvě Bugatti Type 57,
z nichž jedna s velmi speciální karoserií
německé firmy Voll & Ruhrbeck o mnoho
let později vyhrála soutěž elegance v Pebble
Beach. S tichým souhlasem úřadů začal
pan Tabencki vozy rozprodávat již v šedesátých letech.
Dochovaly se obrázky vozu z roku 1975,
kdy se o bugatku zajímal polský sběratel pan
Jan Peda, ale vzhledem k velmi špatnému
stavu si koupi nakonec rozmyslel. Jedním
z dalších zájemců byl o více než čtvrtstoletí
později pan Christopher Gardner, známý
obchodník s historickými vozidly. Prohlédl
si vůz podrobněji než jeho předchůdci
a hned mu bylo jasné, že vůz nabízený jako
Bugatti Type 44 je ve skutečnosti jeden ze
160 vyrobených Bugatti Type 43. A s koupí
neváhal. Vůz tak putoval do Švýcarska, kde
se podvozek a karoserie navždy rozloučily.
Podvozek – v té době již dávno bez motoru
a kol – koupil člen švýcarského Bugatti
klubu a známý nadšenec značky Lionel
Decrey, který na podvozek namontoval
karoserii typu roadster. Tuto karoserii
postavila ženevská karosárna Carrosserie
Swarzstajn na bugatti Type 43 u průjezdní kontroly polské Soutěže spolehlivosti v červnu 1929.
Kontrolorem je známý polský letec major Stachoň
Stejný vůz Bugatti Type 43, ale již v majetku pana Frühlinga – Rajd Tatrzański 1930
V pojízdném stavu s krakowskou registrační značkou
46
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Karoserie před renovací
V roce 1975 mezi mnoha jinými vozy Tadeusze Tabenckého
Původní podvozek číslo 43217 s novou karoserií ve švýcarské sbírce
47
Georges Gangloff SA v roce 1933 na Bugatti
Type 43 (podvozek č. 43164), která byla až
donedávna ve sbírce pana M. Grella a dnes
je také vybavena karoserií Grand Sport.
Zbývající část „polské bugatky“, tj. karoserii, zakoupil v roce 2006 Bohuslav Klein.
Renovaci vozu zadal nový majitel panu
Jiřímu Rambouskovi, který během prací
objevil na některých částech výdřevy
karoserie české poznámky, jako např.
„pravá ubrat 15 mm“. Ty velmi pravděpodobně vznikly v karosárně Oldřicha
Uhlíka, i když v dochovaných záznamech
o zakázkách strašnické karosárny takový
vůz nelze najít. Lze se ale domnívat, že
vůz byl karosován ve stejné době jako
Bugatti Type 57 (číslo podvozku 57615)
pro knížete Liechtensteina, tedy během
roku 1938. Oldřich Uhlík tehdy předložil
Liechtensteinům několik návrhů karoserie a mezi nimi byl i návrh na dvoudveřové kupé, který mohl být později využit
při stavbě karoserie na podvozku Bugatti
Type 43, protože na obou karoseriích se
nacházejí téměř identické prvky.
Karoserie na novém podvozku
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Bugatti Type 57 (číslo podvozku 57615) pro knížete Liechtensteina
Uhlíkovy poznámky ve výkresu bugatti pro knížete Liechtensteina
Návrh na dvoudveřové kupé pro knížete Liechtensteina
48
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Karoserie byla v překvapivě dobrém
stavu a velká část výdřevy tak mohla zůstat,
stejně jako všechny plechy. Nové elegantní
blatníky však musel navrhnout Václav
Zapadlík. Podle Jiřího Rambouska šlo
vše poměrně rychle: „Seděli jsme v Kytíně
v hospodě a povídali si, jak by to auto mělo
vypadat, když tam nebyl ten předek a nevěděli jsme, jak dál. Ve dvě hodiny ráno si
Vašek Zapadlíků vzal od hospodského kus
papíru a asi za pět minut to namaloval.“
Na starých fotografiích vozu je před chladičem namontovaná oválná maska připomínající americké automobily čtyřicátých
let. Po podrobném prozkoumání se zdá
pravděpodobné, že vůz opustil pražskou
karosárnu již s touto oválnou maskou,
ale protože u všech známých vozů Bugatti
karosovaných u Oldřicha Uhlíka je zachován typický tvar chladičů z francouzské
automobilky, dostal renovovaný vůz chladič ve tvaru podkovy. Karoserie je postavena na kopii podvozku Type 43 zakoupené v Anglii, která je doplněna spoustou
originálních součástek (přední a zadní
osa, převodovka, ventilový rozvod, řízení,
kompresor včetně náhonu, přístroje a další
drobnosti).
Text: Jiří Mewald
Foto: Karel Kupka, Jiří Mewald, Jiří
Rambousek, archivní fotografie Jan
a Maciej Peda, časopis Automobilista
Nové elegantní blatníky však musel navrhnout Václav Zapadlík
Technické údaje:
Motor: řadový osmiválec, 60 x 100 mm,
objem 2262 ccm, výkon asi 120 koní při
5000 ot/min, rozvod SOHC se 3 ventily
na válec, vačka poháněná vpředu umístěnými ozubenými koly, dmychadlo Roots,
karburátor Solex 46 nebo Zenith 48,
zapalování magnetem
Mistr Václav Zapadlík vypracoval studii konečného vzhledu vozidla
49
Spojka: mokrá, vícelamelová
Převodovka: 4rychlostní se zpátečkou
Rozměry: rozvor 2,972 m, rozchod 1,25 m,
hmotnost asi 1100 kg
Brzdy: bubnové na všech kolech ovládané
lankem, průměr brzdového bubnu 330 mm
Kola: litá, rozměr pneumatik původně
28 x 4,95
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Velká část výdřevy zůstala zachovaná
Práce na karoserii
Dřevěná šablona předního blatníku
První představení automobilu bylo na Concours d’Elégance Piešťanské Zlaté stuhy 2012
50
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
Osmiválcový řadový motor o objemu 2262 ccm je přeplňovaný kompresorem Roots
Interiér s výhledem připomíná pilotní kabinu letadla
51
Veteránsalon Motor Journalu 05/2013
„Mám čisté montérky, ale co kdyby...“ Jiří Rambousek se připravuje k jízdě
Premiéra se uskuteční na květnové Concours d‘Elegance Chateau Loučeň
Jiří Rambousek a Bohuslav Klein
52
53
54
Bugatti Type 43 z roku 1928