Jednoho rána přišel starý Rouault zaplatit za svou vyléčenou nohu

Komentáře

Transkript

Jednoho rána přišel starý Rouault zaplatit za svou vyléčenou nohu
Jednoho rána přišel starý Rouault zaplatit za svou vyléčenou nohu: přinesl sedmdesát pět franků v dvoufrankových
mincích a k tomu krůtu. Věděl o lékařově ztrátě a utěšoval ho, jak mohl. "Já vím, jaké to je," řekl a poklepal mu na
rameno, "mně bylo stejně, jako je vám! Když jsem ztratil svou drahou nebožku ženu, chodil jsem do polí, abych byl
sám; zhroutil jsem se pod stromem, plakal jsem, volal jsem Pánaboha, povídal mu hlouposti, přál jsem si být jako ti
krtci, co se jim v břiše hemží červi, zkrátka mrtvý. A když jsem si pomyslel, že zrovna teď jsou jiní chlapi se svými
ženuškami a tisknou si je k sobě, tloukl jsem holí o zem. Skoro jsem se zbláznil, už jsem ani nejedl; nevěřil byste
tomu, ale samo pomyšlení, že bych šel do kavárny, se mi hnusilo. No vidíte, a jeden den vystřídal druhý, po zimě
přišlo jaro a po létě podzim a ždibek po ždibku, kousek po kousíčku to přecházelo: odešlo to, zmizelo, nebo spíš se to
ponořilo dovnitř, protože v nitru vám vždycky něco zbude, něco jako... taková tíha tady na prsou! Ale když už je smrt
osud nás všech, nemá se člověk užírat smutkem, a protože umřel druhý, nemá chtít umřít taky... Musíte se sebrat,
pane Bovary, však ono to přejde! Přijeďte se k nám podívat, dcera na vás občas myslívá, víte, a říká, že na nás
zapomínáte. Už bude brzy jaro: vyvedeme vás do obory na králíky, abyste se trochu rozptýlil." Charles jeho radu
poslechl. Přijel zase na Bertaux; našel tam všechno jako dřív, tedy jako před pěti měsíci. Hrušně byly v květu a starý
Rouault, tentokrát už na nohou, chodil sem a tam, takže na statku bylo živěji. Rouault se domníval, že je jeho
povinností projevovat lékaři v jeho smutném rozpoložení co nejvíc ohledů, požádal ho, aby si ponechal na hlavě
klobouk, mluvil s ním tichým hlasem, jako s nemocným, a dokonce předstíral, že se zlobí, že mu nepřipravili k jídlu
něco lehčího než ostatním -- třeba koflíček smetany nebo dušené hrušky. Vykládal různé historky. Charles se přistihl,
že se směje, ale naráz se mu vrátila vzpomínka na manželku a zasmušil se. Při kávě si však už na ni nevzpomněl.
Myslel na ni méně, jak si postupně zvykal žít sám. Nově nabytá radost z nezávislosti mu brzy učinila samotu
snesitelnější. Mohl teď měnit hodiny jídel, odcházet a vracet se bez udávání důvodu, a když byl hodně unavený, mohl
se natáhnout jak dlouhý tak široký přes celou postel. Hýčkal se tedy, pečoval o sebe a přijímal všechna slova útěchy,
kterou mu lidé projevovali. Ženina smrt mu svým způsobem docela prospěla v povolání, neboť celý měsíc se všude
říkalo: "Chudák! Tak mladý! Takové neštěstí!" Jeho jméno se stalo známější, klientela se rozrostla. A také mohl jezdit
do Bertaux, kdykoli se mu zachtělo. Pociťoval jakousi nejasnou naději, jakési neurčité štěstí; a když si před zrcadlem
kartáčoval licousy, připadala mu vlastní tvář příjemnější. Jednou přijel do Bertaux ve tři hodiny; všichni byli na poli.
Vešel do kuchyně, ale nejdřív Emu nespatřil -- okenice byly zavřené. Štěrbinami ve dřevě protahovalo slunce po
dlaždicích dlouhé úzké paprsky, které se lámaly o rohy nábytku a zachvívaly se na stropě. Na stole lezly mouchy po
použitých sklenicích a bzučely, jak se topily ve zbylém moštu na dně. Světlo, které padalo dolů krbem a dodávalo
sazím na desce sametový nádech, barvilo vychladlý popel do modra. Mezi krbem a oknem seděla Ema a šila; neměla
šátek -- na holých ramenou jí byly vidět kapičky potu. Po venkovském zvyku mu nabídla něco k pití. Odmítl, ona
naléhala, a nakonec ho se smíchem vyzvala, aby si s ní vypil skleničku likéru. Šla tedy do skříně pro láhev curacaa,
přinesla dvě sklínky, jednu naplnila až po okraj, do druhé sotva nalila, a když si s ním přiťukla, zdvihla ji k ústům.
Protože byla skoro prázdná, musela zaklonit hlavu, když se chtěla napít; a s hlavou zvrácenou dozadu, s krkem
napjatým a našpulenými rty se smála, že nic necítí, a přitom konečkem jazyka prostrčeným mezi drobnými zuby
jemně olizovala dno sklínky.
1. Převyprávějte téma ukázky.
2. Charakterizujte ukázku po jazykové stránce (umělecké prostředky, spisovnost x nespisovnost, zastaralost
jazyka, odborné výrazy)
3. Charakterizujte styl ukázky (využití dialogů, monologů, přímé řeči popisy, umělecké popisy x vykreslení
napětí, rozsah vět, postavení vypravěče, střídání stylů - publicistický, umělecký, odborný.