Jednoho rána přišel starý Rouault zaplatit za svou vyléčenou nohu

Jednoho rána přišel starý Rouault zaplatit za svou vyléčenou nohu: přinesl sedmdesát pět franků v dvoufrankových
mincích a k tomu krůtu. Věděl o lékařově ztrátě a utěšoval ho, jak mohl. "Já vím, jaké to je," řekl a poklepal mu na
rameno, "mně bylo stejně, jako je vám! Když jsem ztratil svou drahou nebožku ženu, chodil jsem do polí, abych byl
sám; zhroutil jsem se pod stromem, plakal jsem, volal jsem Pánaboha, povídal mu hlouposti, přál jsem si být jako ti
krtci, co se jim v břiše hemží červi, zkrátka mrtvý. A když jsem si pomyslel, že zrovna teď jsou jiní chlapi se svými
ženuškami a tisknou si je k sobě, tloukl jsem holí o zem. Skoro jsem se zbláznil, už jsem ani nejedl; nevěřil byste
tomu, ale samo pomyšlení, že bych šel do kavárny, se mi hnusilo. No vidíte, a jeden den vystřídal druhý, po zimě
přišlo jaro a po létě podzim a ždibek po ždibku, kousek po kousíčku to přecházelo: odešlo to, zmizelo, nebo spíš se to
ponořilo dovnitř, protože v nitru vám vždycky něco zbude, něco jako... taková tíha tady na prsou! Ale když už je smrt
osud nás všech, nemá se člověk užírat smutkem, a protože umřel druhý, nemá chtít umřít taky... Musíte se sebrat,
pane Bovary, však ono to přejde! Přijeďte se k nám podívat, dcera na vás občas myslívá, víte, a říká, že na nás
zapomínáte. Už bude brzy jaro: vyvedeme vás do obory na králíky, abyste se trochu rozptýlil." Charles jeho radu
poslechl. Přijel zase na Bertaux; našel tam všechno jako dřív, tedy jako před pěti měsíci. Hrušně byly v květu a starý
Rouault, tentokrát už na nohou, chodil sem a tam, takže na statku bylo živěji. Rouault se domníval, že je jeho
povinností projevovat lékaři v jeho smutném rozpoložení co nejvíc ohledů, požádal ho, aby si ponechal na hlavě
klobouk, mluvil s ním tichým hlasem, jako s nemocným, a dokonce předstíral, že se zlobí, že mu nepřipravili k jídlu
něco lehčího než ostatním -- třeba koflíček smetany nebo dušené hrušky. Vykládal různé historky. Charles se přistihl,
že se směje, ale naráz se mu vrátila vzpomínka na manželku a zasmušil se. Při kávě si však už na ni nevzpomněl.
Myslel na ni méně, jak si postupně zvykal žít sám. Nově nabytá radost z nezávislosti mu brzy učinila samotu
snesitelnější. Mohl teď měnit hodiny jídel, odcházet a vracet se bez udávání důvodu, a když byl hodně unavený, mohl
se natáhnout jak dlouhý tak široký přes celou postel. Hýčkal se tedy, pečoval o sebe a přijímal všechna slova útěchy,
kterou mu lidé projevovali. Ženina smrt mu svým způsobem docela prospěla v povolání, neboť celý měsíc se všude
říkalo: "Chudák! Tak mladý! Takové neštěstí!" Jeho jméno se stalo známější, klientela se rozrostla. A také mohl jezdit
do Bertaux, kdykoli se mu zachtělo. Pociťoval jakousi nejasnou naději, jakési neurčité štěstí; a když si před zrcadlem
kartáčoval licousy, připadala mu vlastní tvář příjemnější. Jednou přijel do Bertaux ve tři hodiny; všichni byli na poli.
Vešel do kuchyně, ale nejdřív Emu nespatřil -- okenice byly zavřené. Štěrbinami ve dřevě protahovalo slunce po
dlaždicích dlouhé úzké paprsky, které se lámaly o rohy nábytku a zachvívaly se na stropě. Na stole lezly mouchy po
použitých sklenicích a bzučely, jak se topily ve zbylém moštu na dně. Světlo, které padalo dolů krbem a dodávalo
sazím na desce sametový nádech, barvilo vychladlý popel do modra. Mezi krbem a oknem seděla Ema a šila; neměla
šátek -- na holých ramenou jí byly vidět kapičky potu. Po venkovském zvyku mu nabídla něco k pití. Odmítl, ona
naléhala, a nakonec ho se smíchem vyzvala, aby si s ní vypil skleničku likéru. Šla tedy do skříně pro láhev curacaa,
přinesla dvě sklínky, jednu naplnila až po okraj, do druhé sotva nalila, a když si s ním přiťukla, zdvihla ji k ústům.
Protože byla skoro prázdná, musela zaklonit hlavu, když se chtěla napít; a s hlavou zvrácenou dozadu, s krkem
napjatým a našpulenými rty se smála, že nic necítí, a přitom konečkem jazyka prostrčeným mezi drobnými zuby
jemně olizovala dno sklínky.
1. Převyprávějte téma ukázky.
2. Charakterizujte ukázku po jazykové stránce (umělecké prostředky, spisovnost x nespisovnost, zastaralost
jazyka, odborné výrazy)
3. Charakterizujte styl ukázky (využití dialogů, monologů, přímé řeči popisy, umělecké popisy x vykreslení
napětí, rozsah vět, postavení vypravěče, střídání stylů - publicistický, umělecký, odborný.