Overworld, země plná magie, zlých čarodějů i statečných

Overworld, země plná magie, zlých čarodějů i statečných

Fantasy Overworld – kniha 1.
IV.
„Wajťo... žiješ?“
„Chrrr... chrup.. chrrr“
„Wajťo hej, vzbuď se, všichni jsou už dole!“
„Chrrr, chrup, mmmm, chrup“.
„Ú-ú, čeká na tebe Foxie...!“
„Chrup“ (rána) „fakt, už letím“ (bum)
Takhle nějak proběhl rozhovor Shel-fy s Wajťem, který se po probuzení praštil o skříňku a spadl
na zem vedle postele. Jakmile slyšel Wajťa jméno, které mu létalo hlavou tam a zpět celý večer,
byl okamžitě na nohou a pádil po rozvrzaných schodech dolů do nálevny „U skleslýho ptáka“.
Předešlý večer se opravdu vyvedl. Nejen že získali nového člena družiny, dostal novou sadu
strun k harfičce a ještě pili všichni celý večer zadarmo. K tomu všemu se ještě šíleně zamiloval
do zlatovlasé krásky, čarodějky vyhnané vlastním řádem a oběti krutého Zardula v jednom.
Hledání tohoto zkaženého mága pro něj dostalo úplně nový smysl. Když konečně zdolal schody a
uviděl dole celou svoji družinu spokojeně snídat společně s jeho princeznou, cítil se jako chrabrý
rytíř zachránce. Iluze pominula až v momentě, kdy se podíval na své proděravělé ponožky,
špinavé oblečení a starou narezlou dýku. Nic to ale neměnilo na tom, že dnešní ráno bylo jedno
z nejšťastnějších za zatraceně dlouhou dobu. Poté co se hospodský předešlého dne vzpamatoval
z prvního šoku a zjistil že Foxie je čarodějka, šly věci ráz na ráz. Dcera hospodského byla
smrtelně nemocná, a Foxie se povedlo společně se Shel-finou pomocí vytvořit úspěšnou vakcínu
i přes to, že do postupů až příliš aktivně začal vstupovat Beďá-nek.
A pak začala oslava, na kterou přišlo mnoho lidí z okolí. Zlé zprávy se šíří rychle, ale dobré
zprávy s následnou pijatikou ještě rychleji. Konečně byl uznán Wajťův umělecký talent. A když
s Beďán-kovou pomocí složili novou písničku na Zardula, která se vyřvávala až do ranních hodin
byl v sedmém nebi. A Foxie, ta úžasná Foxie, se na něj včera několikrát usmála. A když
v nestřeženém okamžiku vyrval Rýdrouškovi ze zátylku tři sněženky, dostal dokonce i pusu na
tvář.
„Jo a od Rýdrouška potom přes ni!“, vrátil se Wajťa zahuhláním sám pro sebe zpět do reality.
Rýdroušek dneska nevpadal vůbec dobře. I rostlinky na jeho hlavo-zahrádce vypadaly nějak
zešedlé a povadlé.
Včera to totiž s tím pivo bubly přehnal a na závěr se dorazil litrovkou kalvádosu. To byl asi také
důvod, proč se mu do rána objevila uprostřed hlavy zakrslá jablůňka lemovaná chmelovými
šišticemi. . Beďá-nek se Shel-fou vypadali kupodivu docela v pořádku. Jen mírně zakalené
pohledy vypovídaly o tom, že dostali z rána ještě tekutou výslužku, kterou nemohli ze slušnosti
odmítnout. Foxie seděla až u okna a soustředěně se prohrabovala v nějakých útržcích papíru. Jak
moc rád by si sedl vedle ní!
Ale tam už ležel "na čtenáře" Rýdroušek a hlasitě odfukoval. Když Wajťa konečně usedl
k ulepenému stolu, přiběhla žena výčepního a donesla mu snídani. Byl více než vděčný za něco
pevného do žaludku. Po chvilce zvedla Foxie hlavu od útržků a s úsměvem zašveholila:
„Myslím že to mám!“, „V Aharpu se letos koná soutěžní soustředění mágů, je to velká slavnost,
která se koná jen jednou za padesát let!!“
„A co jako?“ zeptala se rozmrzele Shel-fa.
„Co je Zardul zač?“
„Jak to myslíš?“
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
„No myslím, jaká je jedna z jeho hlavních povahových vlastností?“
Po této otázce se musela Shel-fa zamyslet, protože všichni členové družiny jejich rozhovor
s napětím sledovali.
„Myslím že tě chápu“ řekla pomalu..“Myslíš si, že ten nabubřelej bastard bude chtít.....“
„Jasně!“ špitla Foxie a spiklenecky na Shel-fu mrkla.
„A co bude jako...?“ zeptal se Wajťa, a po chvilce této otázky litoval. Před Foxie ze sebe nemohl
udělat lepšího pitomce.
„Chci říct, že Zardul bude chtít...“
„Narušit slavnost!“ zkusil Wajťa štěstí.
„On se bude samozřejmě chtít ukázat, bude chtít ukázat že je nejlepší, bude chtít vyhrát a ..!“
„Ach tak!“ vzdychl Wajťa poraženecky a tiše se proklínal.
„ A bude mít Altigron, můj amulet, který musíme získat zpátky"
Shel-fě brouzdaly hlavou myšlenky, které se jí ale vůbec nelíbily! Foxina bude určitě užitečná,
ale mohla by... snad ne, ale co když přece.. Je to moje družina, moji přátelé, moje...
„Co se děje? řekla ustaraným hlasem Foxie, když hleděla na zamyšlenou Shel-fu. „Něco není
v pořádku?“
„Ale nic, to bude v pohodě“. – ale Foxie jako by vyčetla z jejího pohledu na co právě myslela.
Jsou milí, ale budu je muset opustit jen jak ulovíme Zardula: učinila Foxie pevné rozhodnutí.
Ve stejnou chvíli se s heknutím probral Rýdroušek a zmateně se okolo sebe rozhlédl.
„Hele čarodka je tady furt? Tak to znova bubly,bubly“-zahuhňal a opět usnul.
Když povedená družinka sešla ze schodů nálevny „U skleslého ptáka“ bylo již slunce vysoko na
obloze, což náramně ocenily rostlinky na Rýdouškově mikro-plantáži. Spustil se krátký deštík
který vytvořil na obzoru pestrý oblouk duhy. Hospodský jal se sundávat ceduli se jménem
podniku, aby jej dle slibu pozměnil. „U nejskleslejšího ptáka“ byl přece jen adekvátnější název.
„Jak nádherný den na cestování“ povzdechla tiše Foxie, a podívala se na Shel-fu. Ta však
nereagovala a hleděla někam do daleka. Zbytek družiny šel dobrých dvacet kroků za nimi a
dohadovali se nad Rýdrouškovým novým výhonkem.
„Je to pažitka“
„Ne je to tráva“
„Říkám že je to pažitka sakra“;
„Já říkám že je to travina“
„Ne, to je kravina! “
„Travička zelená, to je moje ...“- zazpíval rozveseleně Wajťa, a použil ke kontrole svého
zuboženého hlasu veškerou svoji vůli. Bohužel pro jeho kolena, tu vůli odebral spodním
končetinám, které se v nestřežený okamžik střetly s nemalým kusem šutru válejícího se na velmi
levné napodobenině cesty. Gravitace opět vykonala své.
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
„To je moje potšení, travička zelená, Kdo pažitku nepoznává, ten si odře kolena“ zanotoval
posměvačně Beďá-nek, a jen tak tak uhnul zdivočelé harfičce, která mu prosvištěla kolem levého
ucha, a zachytla se v křovinách. Dal se do velmi ostrého běhu.
Wajťa zvedajíc se ze země dokázal, jak širokou má slovní zásobu, a pustil se do pronásledování.
Beďá-nek měl však již značný náskok. Předběhl Foxie se Shel-fou, které trénovaly bobříka
mlčení a opravdu nenápadně se schoval za nejbližší strom. Proti rozlícenému holobrádkovi to
byla opravdu mizerná schovka. Už méně mizerná však byla pro hejno malých okřídlených
potvůrek.
"zzzzzzZZZZZZ“ ozvalo se třirát krátce po sobě.
Ten kdo má nějakou zkušenost s cestováním v lesním podrostu ví, že tento zvuk, a jemu
podobné, nikdy nevěstí vůbec nic dobrého.
První žihadýlko našlo svůj cíl dřív, než si stačil chudák Beďá-nek uvědomit, která vlastně bije.
Po chvilce začal tedy bít do vzduchu okolo sebe oběma rukama. Kdyby kolem něho nebyl
bzučící obláček, daly by se jeho pohyby pochopit jako velmi slušná taneční kreace.
„Pruhovaný muchýýý, pruhovaný muchýýýýý, ajíííííí“ zaječel ještě před tím, než mu jedna
pruhovaná muška vlétla do dutiny ústní a neprovedla dentální prohlídku. Když paní doktorka s
tričkem v proužku zjistila, že se zuby jako takovými asi nic moc nezmůže, rozhodla se věnovat
péči spodnímu rtu. Ale to už ubohý alchymista padal naznak do mechu. Při pádu došlo k exekuci
této nadějné lékařky. Skončila mezi pravou horní a dolní šestkou.
„Tak udělej něco“ okřikla Shel-fa Foxie, která stála s otevřenou pusou sledujíc výjev na okraji
lesa. „Ale co? Nemůžu nic dělat, sejmula bych i Beďá-nka, musíme čekat !!“
„Nee!“, štěkla Shel-fa a vrhla se mezi rozdivočelý hmyz. Popadla zarudlé tělo a utíkala jako o
život směrem k cestě. „Teď! Dělej!“ křikla, když už byla sotva pár kroků od Foxie. Za Shel-fou
se táhla děsivá křivka vosího roje.
Nebylo na zbyt. Foxie použila rychlo-vyvolávací formuli pro zhuštění many. Napnula ruce
s roztaženými prsty a zhustila elementární póly.
Nic se nestalo! Foxiin mozek nezvládl extrémní toky magické energie a rozptýlil je do prostoru.
Pozdě si uvědomila, že jí chybí amulet, který zesiloval její schopnosti. Foxii se nárazovou
únavou podlomila kolena. Za poslední zbytek many, vytvořila tenoučkou plamennou stěnu o
délce sedmi metrů. Jehličí ležící pod hustými větvemi, kterého se nedotkla přeháňka, začlo
okamžitě prohořívat a k nebi se vznesly pruhy kouře. Shel-fa proskočila ohnivou stěnou, která
byla pro malé pruhované potvory nepřekonatelnou překážkou. Všechno se stalo v několika málo
okamžicích. Když se k místu sporu dostal Rýdroušek s dodřeným Wajťou, roj se již rozptýlil do
okolí. Bylo však potřeba dořešit ještě jednu drobnůstku! Z ochranné stěny se stal kvalitní lesní
požáreček. A když se do hltavých plamenů opřel ještě jemný větřík, z požárečku se stal požárek.
Shel-fa tento požárek oběhla aby se dostala na cestu k ostatním. Během obíhání se z požárku stal
požár. Shel-fa doběhla na cestu zrovna v okamžiku kdy si Rýdroušek vytahoval z umaštěné
kapsy špekáček. „Budem hamat teplý, dneska dobrá den! “ Ostatní však měli na věc trošku jiný
názor. Foxie se konečně vzpamatovala z účinků nezvládnuté magenergie. A jala se ploužit proti
větru hlouběji do ohněm nezdevastovaného lesa. Shel-fa předala věcné břemeno ve formě
dobodaného Beďá-nka Rýdrouškovi a narychlo ovázala rány Wajťovi, který si konečně uvědomil
jak dobitý vlastně je. Když došli na malou mítinku s bublajícím potokem, obloha již byla pokryta
clonou kouře. „Tohle nám jen tak neprojde!“ povzdychla si Shel-fa, a počastovala Foxie tím
nejhorším možným pohledem jaký uměla. Foxiiny prsty se dotýkaly krku Beďá-nka. Byla bledá
jako stěna. Po tváři se jí skutálelo několik slz...
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
IV.
„Myslíš že je mrtvej?“
„Nevím zkus to, ale já na něj šahat nebudu. Včera vypadal nějak divně, ty oči. Jakoby nějaká
nemoc“
„Nemyslím si že je mrtvej, ale brzo bude“
„Proč ho chceš zabíjet, stejně jsme mu všechno vzali“
„Protože to Valsidal Šekul přikázal“
„Máš nůž, nebo tak něco?“
„Jasně, ale kdo ho dorazí?“
„Tak ať si ho dorazí Šekul !“
„To nepůjde, ten odjel do města s těma věcma“
„Aha,... mmm, třeba je fakt mrtvej a už s ním nebude práce“
„Možná to tak bude, vzpomeň jak vypadal, prostě ho zakopem a hotovo“
„Já kopat nebudu, bolí mně ruka!“
„Lemple!. seš budižkničemu, ale dřív než ho zakopem, tak ho rozpářem, pro jistotu!“
„Já ne, mně by se udělalo špatně“
„Lemple, lempláckej zevláckej, nic neumíš!“
„ Náhodou já kdybych chtěl, tak ho klidně i rozčtvrtím, jo a pudeš večer tancovat?“
„Co to má společnýho tady s tím? Nejdřív práce, potom zábava!“
„No já jen, že kdybych chtěl, tak bych si tam našel nějakou babu, a pak,.. ale jen kdybych..“
„Hele, on se pohnul, to není možný, vždyť nedejchá, jak je to...?“
„Huííí, pila pryč, než se nám něco stanéé“
Tak takhle nějak proběhl rozhovor mezi Kob-Lou, a Jurra-siccem, poskoky Šekula, šéfa
nejmenované zlodějské frakce a vlastníkem podniku, který rád nazýval kavárnou.
No od kavárny to mělo opravdu hodně daleko! Byl to ten nejodpornější pajzl široko daleko.
Pivo bylo ředěné, jídlo studené, kavalce tvrdé a ceny vysoké. Účel této kavárny byl jiný než
poskytování přístřeší náhodným kolemjdoucím. Bylo to shromaždiště nejhoršího póvlu z okolí,
alespoň podle názoru obyčejných lidí žijících ve východní části vesnice. Když i sebe-chudší
žebrák vstoupil do tohoto podniku, mohl si být jist, že mu bude něco ukradeno. Kdyby to šlo,
kradla by se zde i ta chudoba. Přesně tento podnik si včera v nouzi vybral unavený mág Zardul
jako místo svého odpočinku. Jen nepředpokládal, že kdyby se probudil jen o chvilku později,
bylo by to zároveň místo jeho odpočinku posledního. Pravda, místní sebranka byla trošku
překvapena tím, že Zardul po sedmém žejdlíku odporného piva, namíchaného jedna ku deseti
s uspávacím lektvarem ještě chodil (a to docela solidně), nic mu však odolnost vůči jedu nebyla
platná, když na scénu plíživě doťapkala obyčejná únava. Bylo už pozdní odpoledne, když se
s hrozivou bolestí probral na prašivé palandě. Podíval se proti rádoby oknu, které bylo zašedlé
vrstvou prachu. Jen na několika málo místech byly šmouhy, které však rozhodně nebyly
důsledkem snad i sebemenšího úklidu. Na oknech nebylo nic moc divného. Zardul už zažil na
svých toulkách nejedno podobné nocování. Divné však bylo to, že ač v místnosti nebyl ani
náznak nějakého průvanu,vzduchem tančily oblaky rozvířených prašných částeček. A ještě
divnější bylo...:“ Kde mám amulet ?“ ozvalo se bezděčně z jeho úst. „Kde mám měšec??“, „Kde
mám...?“ –Bolest hlavy s nastalými otázkami bez odpovědí ještě zesílila. Nebylo však ani moc
nad čím mudrovat. Byl OKRADEN!! „Za to někdo zaplatí, za to někdo zatraceně zaplatí, za to
někdo...!“ Nestihl hrozivým hlasem doříct Zardul, když v tom se věc připomínající dveře
rozletěla dokořán a do místnosti vběhl udýchaný Jurra-sicc a rozcuchaný Kob-La. Jurra-sicc
držel v pravici krátký rezavý meč, a Kob-La se oháněl vyřezávaným kusem klacku. Zardul se se
zlým úšklebkem posadil zpátky na palandu a pomaličku zakroutil hlavou „Tak kde to je?“
zasyčel mezi tím, co se Jurra-sicc odvážně přiblížil sotva o půl metru. V ústech žmoulal zapálený
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
kousek smotaného listu, naplněného tabákem. Jen co se zastavil, začal nervózně poklepávat
nohou. „Víž že jsme Šekulovi slíbili..“ dloubl do Jurra-sicca Kob-La hůlkou. „Sliby, nesliby!
třeba se mi teď zrovna nechce ho zabíjet!“
Mračící se Zardul se srdečně rozesmál.“Ty a zabít mně? Vždyť přeze svou vlastní inteligenci
nevidíš toho blbce, kterýho nosí tvoje vlastní nohy!“
Po této poznámce se špička krátkého meče bezděčně zvedla směrem k mágovi.
Zardul vytušil hrozbu, a začal zhušťovat energii pro ochranou auru. Mana se však okamžitě
rozprskla do okolí.
Zkusil to tedy ještě jednou, ale efekt byl pořád stejný. Ovládl jej strach! Zásoba jeho magenergie
se nenávratně ztrácela. Ještě několik okamžiků a zůstane úplně bezbranný. „Polož tu věc a
budeme vyjednávat !“ pokusil se o co nejpřívětivější tón hlasu. Kob-La, stojící v povzdálí se
konečně odhodlal k činu, a udělal dva kroky dopředu. To Zardulovi stačilo na to, aby pochopil,
která bije. Jeho mana ho začala opouštět s tempem, jakým novomanžel pospíchá z návštěvy u
milované tchýně. Čekalo ho ale velmi nepříjemné rozhodování. Jurra-sicc se totiž nevzdal
myšlenky na pozdvižený mečík. V případě že však nechá situaci tak jak je, ztratí veškerou svojí
manu a začne rapidně slábnout. Bylo nutné jednat!
Rozhodnuto! Zardul donutil manžela, aby se na chvilku přiblížil zpět ke tchýni. Ta jen tak ze
zvyku čekala u dveří, jestli se čirou náhodou něco nestane. A ono se stalo! Manžílek jen jemně a
krátce cinknul na zvonek u jejích dveří. I to málo stačilo, aby se matka jeho vlastní manželky
rozzuřila a prudce rozrazila dveře. Náš chlapík, nepřipraven na úder takové síly se zapotácel,
ztratil stabilitu a spadnul po čumáku z prudkých schodů zpět. Tam se obtočil kolem květňáku a
jal se vylamovat načaté zuby.¨
Takhle nějak by se dal potažmo popsat Zardulův magický kousek. Když totiž zachytil jeden
z proudů, kterým se ztrácela jeho mana do nekonečných hlubin hůlky typu antimag, tento jeden
pramen uměle přehltil. Hůlka nemohla tolik many pojmout a absorpce-schopnost se na krátký
okamžik přerušila. Druhý náraz čiré energie levná hůlka již nevydržela. Jala se kousek po kousku
mizeti přímo v rukou vyjeveného Kob-Ly. Při tomto mizení vznikl jako vedlejší efekt také
ohníček. Kob-la úlekem odskočil směrem dozadu, zanechávaje hořící hůlku ležet na zemi. Při
tomto přirozeném manévru však použil poněkud nepřirozeně svého páru nohou a počal se
sbližovat s matičkou zemí.
Stupeň Zardulovy many byl takřka mizivý. Moc dobře věděl, že jeho možnosti kouzlit se
posledním manévrem naprosto odpoutaly od reality. Realitou však byl meč značky rezomat,
který by se dal charakterizovat jako vzdálený příbuzný Rýdrouškova železakusu. Ten mířil ne
příliš ostrou špicí na jeho tělo. Jurra-siccova ruka se mírně chvěla. Nebylo se však čemu divit.
Kob-lovo oblečení, dalo li se to tak nazvat, bylo durch propáleno a na jeho kůži se objevily úzké
cestičky jako na dně vyschlého koryta řeky. V místnosti se však kromě spáleného Kob-ly, mírně
zmateného Jurra-sicca a vyčerpaného Zardula nacházela ještě jedna bytost. Ta bytost seděla
dosud skryta za trámem v prohnilé střeše a bedlivě sledovala celou scénu. Nedalo by se říct že to
byla žena, nebylo to však
ani dítě. Bylo to něco mezi tím. A stačilo jí jen několik málo okamžiků aby ostřížím pohledem
zaměřila jednu z postav pod sebou. Kus ne příliš dobře vypálené střešní krytiny prosvištěl
vzduchem zanechávajíc za sebou úzkou stopu zvířeného prachu….
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
IV.
Požár v lese se rozšířil do neuvěřitelné šíře a trávil stromy jako krokodýl nedopečené rohlíky s
růžovou šlehačkou… A je to tu zase. Šlehačka ! Copak ve světě Overworldu všichni požírají jen
tu šlehačku? Ne, samozřejmě to není pravda. I když šlehačka s nedopečeným rohlíkem nemusí
být zas tak špatná, zvláště když je růžová a tím pádem jahodová, malinová, nebo případně
rybízová. To čím se však krmila lesní víla jménem Ryg-za rozhodně šlehačka nebyla. Činila si
potěšení středně rozloženou srnkou a její vetřelčí zubiska se zvolna a slastně nořila do
rozkládající se tkáně. Byla to samotářka od přírody. Jako víla se opravdu moc nevyvedla. Člověk
by si představoval vílu jako éterickou bytost tančící na lučinách za šumění listí v půlnočním
vánku za světla stříbřité luny. Ryg-za byla vyhnancem z elfského teritoria za své nepřípustné
chování a odporné mrchožroutské stravovací návyky. Svou společenskou pozicí byla v určitém
směru velmi blízko Foxie, jejíž dílo se nyní s prskáním a snopky kouře šířilo zalesněným
terénem. Bylo snad dílem osudu, že vítr hnal oheň přímo na okraj bažiny s Ryg-zinou voňavou
svačinkou. Ryg-za stihla tak tak skočit do bahnité vody ještě bahnitějšího jezírka. Ohnivá stěna
se prohnala bažinkou zanechávajíc za sebou doutnající pahýly stromů v rekordně krátkém čase.
Když se Ryg-za vynořila z napolo vysušené kaluže a vystoupila na pomyslný břeh zakňučela
vzteky. "Moua suonka skuauek, uy kuuy, piue, uá Jáv vauijů …." Při tomto proslovu se s
nepřirozeně vysunutým chrupem výhružně otočila směrem odkud přišla plamená spoušť, která jí
z mršiny udělala středně vypečený škvareček."Vauijů, kuuvy !" houkla už o trochu klidněji a
vyrazila na cestu za pomstou tlápajíce přitom do ještě teplého popela….
IV.
"Ne ! To není pravda ! Řekni že to není pravda ! Foxino ! Že není !" zajíkla se Shel-fa.
Stála bezradně nad Beďá-nkem a Foxie, která tiskla jeho opuchlé tělo ve svém náručí.
„Není“ řekla rozechvělým hlasem zastřeným zmatenými toky many.
"Ještě ne, ale je na cestě, za chvíli … " Foxie se kutálely po tváři krokodýlí slzy.
„Tak dělej něco ty blonďatá…“ křikla zoufale Shel-Fa „a vy taky, co čumíte ! „ otočila se už
rozzuřeně na Rýdrouška a Wajtě, který měl sám dost starostí se svým dotlučeným tělem.
"Ty jedna mrcho, je to všechno kvůli tobě, všechno je to kvůli tobě !!": Shel-fa se
otočila a zuřivě vytáhla z pouzdra zahnutou dýku.
Wajťa, který ještě zcela nepochopil všechny důsledky předchozího děje se i přes svoje problémy
vrhnul na Shel-fu, aby jí zabránil v konfrontaci s Foxie.
S nejvyšší pravděpodobností, by však ani k žádnému odporu ze strany Foxie nedošlo.
Její duše se zmítala ve smutku ze zcela jisté ztráty svého nového kamaráda, a mysl hořela
zbytky nezvládnuté many při vyvolávání prvního útoku proti pruhovaným muchám.
Jinak řečeno jí bylo absolutně pod psa.
Rýdroušek se nechápavě díval na zápasící Shel-fu s Wajťou a čarodku zmítající se na chomáčích
mechu a stále zklamaně otáčel mezi neohrabanými prsty už nařezaný špekáček a tvářil se víc než
nepřívětivě. " Tak snad jít, probrat a šlapetkovat" řekl znuděně, ale dost nahlas, aby to ostatní
slyšeli.
"Šlapetkovat nebo Zardul fuč" Řekl ještě o něco víc nahlas Rýdroušek. Malá zrzavá veverka,
která sledovala scénu ze stromu a to stejně nechápavě, úlekem málem spadla do ostnatého
křoviska. Foxie začala svolávat z ubohých zbytků many kouzlo na neutralizaci jedu.
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
Po třetím chabém pokusu tuto zbytečnou proceduru vzdala. Bez Altigronu byla jen mírně
nadprůměrným zaříkávačem. Shel-fa se mezi tím vzpamatovala ze svého afektu a nenávisně
hleděla na plavovlasou čarodějku. „Kdybych tak našla druida, ten by si poradil ….. nebo …. ale
ne, Všichni budou zaměstnáni požárem“ přemýšlela s tichým šepotem Foxie.
V jejích myšlenkách se dal do pohybu kolotoč alternativních řešení situace. Zárodky myšlenek
na pomyslném řetízkáři neměly daleko od zvracení a křičely jedna přes druhou o pomoc. Šóglař
pravděpodobně zapomněl regulátor rychlosti puštěný na nejvyšší stupeň a šel klidně do stánku na
orosenou dvanáctku. Pod jedním ještě pomyslnějším dítkem se při té rychlosti zrezlá sedačka
utrhla, a to se rozmázlo s mlasknutím o protější Vikingskou loď. Poslední co chraptivým hlasem
zašeptalo jako rozloučení se světem bylo: „Bipolární Magie“. Foxie se otřásla: „Nekromant !
Když nemáme druida, potřebujeme nekromanta…. možná ….“ při posledním slově se silně
otřásla.
Foxie upadla do bezvědomí. Okolo ní se chaoticky rojily kapkovité spršky rozprášené many.
„Zbláznila ses? To mám jako jít na trh a vykřikovat koupím mága, koupím nekromantá, temňáka
za rozumnou cenu se slevou na leasing…, kdo prodá temňákááá“ rozkřičela se opět na celé kolo
Shel-fa, a pohazujíc prudce hlavou. se vytrhla Wajťovi a uzemnila ho solidním pravým hákem.
Vrhla se na bezvádné tělo čarodějky. Když zjistila že má Foxie obranyschopnost hadrové pany,
začala zuřivě dupat a škrábat nehty o kožený pásek na kalhotách.
Rýdroušek její záchvat ukončil prudkým hypancem do ramene. Když se na něj Shel-fa se slzami
vzteku v očích otočila, dal jí před obličej umaštěnou uzeninu. „Ohňa zhaslák, párek studeňák!“
zavrčel Rýdroušek a se psí grimasou přičichl k buřtu.
„Zatraceně, zatraceně ..... zatr“
zadrhla se Shel-fa a zůstala naprosto konsternovaně stát s otevřenou pusou a vykulenýma očima.
„To snad není mož-n-ýýý“ zašeptala tiše při pohledu na okraj malé loučky.
Malá zrzavá veverka, která sledovala nechápavě scénu ze stromu a málem spadla do ostnatého
křoviska. „Idioti“ pomyslela si chlupatá zrzka, a s vlajícím ocasem přeskočila na vedlejší lískový
keř.
IV.
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
IV.
Jurrasic se přiblížil sotva o půl kroku k Zardulovi s jednoznačným cílem. Skamarádit svého
narezlého železného mečíka s jeho vnitřnostmi. Hladina mágovy many byla vyschlá jako nádrž
Škodovky odstavené přes noc ve čtvrti obydlené tmavšími spoluobčany. Jinak řečeno, Zardul
byl v koncích. Jurrasicovi se zablesklo v očích a v širokém oblouku mávl kusem šrotu. Jeho ruka
však uprostřed pohybu tu divnou ostrou věc upustila a ta se zařinčením zakempila v rohu
ušmudlané místnosti. Úzká stopa zvířeného prachu se po chvilce rozprostřela do prostoru.
Zardul zůstal konsternovaně civět na Jurrasicca válícího se na podlaze s rozbitou hlavinkou.
Vtom ucítil, na levé tváři a následně na krku provazec pulzujícího tepla. Jedna ze střepin
odrazivší se od Jurrasicovy makovice se totiž rozhodla že dvě jsou více než jedna a udělala mu
svou ostrou hranou krvavý šlic přes půlku vybledlé tváře. Naprosto v šoku z radikální rychlosti
měnících se situací zůstal zírat na trámoví kde se jako blesk mihnul stín, který po chvilce zmizel,
jako by to bylo jen mámení smyslů. O scestnosti této teorie vypovídalo bezvádné tělo na zemi
s rudou cestičkou u hlavy a oblakem prachu pod střešními trámy. Na Zardula toho bylo už trošku
moc. Vyptácel se ze dveří, ruku stále na tváři. Prsty se mu k sobě lepily zasychající krví.
Vrávoravým krokem sešel po vrzajících schodech. pod nimiž se rozkládala místnost matně
osvětlená čadícími lampami. Po krátkém zápase se stabilitou Zardulovy nohy konečně dosedly na
vlhkou hliněnou podlahu pajzlu.V rohu se u karet se tiše krčila hrstka pochybně vypadajících
chlapíků. Zápach rozlitého piva a zaschlých zvratků jakoby se odrážel od stěny ke stěně
v nekonečném pingpongovém zápasu dvou rozverných hnijících zombií. Zardul měl opět ten
divný pocit, že něco není vůbec v pořádku. Zavřel oči a provedl letmou ekvalizaci žalostných
zbytků many. Z tohoto místa zlo a špína jen čišela.
Proto měl mág možnost jistého druhu manipulace se zbytkovými energiemi. I tak to ale na
náročnější kouzlení nestačilo. S již zostřeným vědomím se rozhlédl aby našel nějaký východ.
Tiše prošel okolo malého krčmáře se zohyzděnou poďobanou tváří, který se rozvaloval za
ublemstaným barem. Klika zavrzala, ale dveře ale i po silnějším zalomcování zůstaly zamčené. „
Chi ven ! „ zvrčel Zardul a otočil se na skřeta u výčepu, který na něj tupě zíral svýma lasklýma
krysíma očkama. „Jseš hluchej ty ksindle, praskej otevřít!!!“ a pozvedl výstražně prst.
„Néééééééééééé“ vydralo se z huby krčmáře společně s chuchvalcem opalizující hmoty. Čelist
mu klesla ještě o něco níže a hmota již proudila v jednom velkém provazci. Odspoda se začala
zozlévat do stran a tvarovat se do prostoru jako šátek, do kterého zespoda foukne vítr. „ Všichni
vééén !!!“ zakřičel Zardul na chlapíky u stolu, kteří se zrovna po údobí ticha začali hádat o
drobáky v banku. Ti však nijak nebrali jeho křik v potaz a začali se vzájemně pošťuchovat.
Zardul neztratil už ani vteřinu a vyběhl zpět do podkroví, kde se za dveřmi začal probouzet
Jurrassic s pořádným bolehlavem z bezvědomí.
Kousek od něj ležel v prachu zubožený a ohořelý Kob-la.
„Někde tady musí být východ, někde ….“ prohlédl okýnka, ale ta se zdála být příliž malá.
Odněkud ten stín musel přijít a někudy odejít. „Entra-kear-felnseen, al cora-a-enigmo“ vyřknul
nahlas formuli a začal šplhat pomocí drápů a modifikované protoplazmy po stěně směrem ke
stropnímu nosníku. Na ten se vyšplhal s vypětím všech sil. Zatímco opatrně sledoval cestičku
v prachu až za vertikální nosník v rohu střechy, zdola se ozývaly pološílené skřeky karbaníků.
Jeho čirá logika mu opět zachránila kůži. Za mohutným trámem se skrýval otvor ve střeše kterým
pronikaly dovnitř ostré paprsky slunečního světla. Zardul se obtočil kolem poslední překážky a
takřka zakopl o malou lahvičku se rtuťovitou tekutinou. Opatrně se ohnul a vzal flakon do ruky.
Takřka okamžitě pocítil výkyv energiií ve svém těle a prostoru okolo. Opět zakroutil hlavou a
pocítil zvláštní záchvěv šílenství, jaké lze zažít mezi živým snem a úplným probuzením bez
přetržení vláken reality. Avšak čirou realitou bylo, že držel lahvičku se zhuštěnou manou.
Přiložil nosní dírky těsně k ústí, povolil zátku a zhluboka vdechl jiskřivý plyn. Jeho vědomí se
zachvělo nárazem čiré energie. Byla to dávka, která by mága nižší kategorie zabila, nebo při
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
nejmenším připravila o rozum. Zardul do několika vteřin magenergii rozložil na řetězce pro
rychlé kouzlení bez invokace. Vycenil zuby v širokém zlomyslném úsměvu a vylezl otvorem na
střechu která se svažovala do úzké uličky. „Dole někdo neuměle použil Altigron a nechtěně
svolal démony z jiného světa ! Nemůže být daleko !“ zasyčel sám pro sebe Zardul a seskočil ze
střechy do uličky rozbahněné po dopoledním deštíku.
IV.
Shel-fa se zmateně rozhlédla doprava, doleva a znovu doprava. Poté opět zaměřila pohled na
louku a pozvolna se blížící obrys postavy v plášti. Dvakrát se ještě pleskla přes obličej, jako by
nechtěla věřit vlastním očím. Rýdroušek popadl svůj železakus a s rádoby výhružným postojem
vzal místo po Shel-fině boku. Na hlavozahrádce mu samým vzrušením vyrašil výhonek
feferonkového keříčku. Wajťa neváhal a opatrně podal vyjevené Shel-fě do ruky luk s čerstvě
nataženou tětivou a sám se postavil kousek bokem otáčejíc v prstech nervózně svůj vrhací nůž.
Nebylo pochyb! Konečně nadešla chvíle zůčtování. Znak na mágově hrudi jasně zářil a jeho
pevný krok prozrazoval, že je v plné síle. Shel-fa neváhala a jakmile se postava ocitla na dostřel
zacílila a vypustila smrtící šíp. I přes to, že Shel-fa tentokráte mířila relativně přesně, její útok se
minul účinkem. Jak se kus dřeva s kovovým hortem blížil k mágovi, postupně se začal
odchylovat až v naprosto nepřirozeném úhlu opustil bojiště a skončil někde v křovinatém
porostu. „Idioti“ pomyslela si naposled veverka, kterou střela z luku přišpendlila k větvi grifem
profesionálního entomologa zrovna ve chvíli, kdy si pochutnávala na naducaném lískáči.
Shel-fa přiložila mírně roztřesenou rukou k tětivě další šíp a se zamhouřenýma očima opět
zaměřila pozvolna se přibližující cíl. Na tuto vzdálenost už ani Shle-fa nemohla minout. Dobře
věděla, že standartní magický štít vychyluje projektil postupně v závisloti na vzdálenosti střelce.
Zardul však šel stálým a vyrovnaným krokem, jako by si neuvědomoval že je velká
prvaděpodobnost že deflektor Shel-fin šíp nezastaví. Tětiva zadrnčela a hladová špice šípu
proťala vzduch s typickým zasvištěním. V průběhu letu se šíp ani o kousek nevychílil.
V vzduchu zůstal jen ohnivý otisk po mágově postavě. Několik vteřin poté se postava mága
objevila na stejném místě znovu. Na Zardulově postavě však bylo najdnou něco poněkud
neobvyklého…. jako kdyby něco navíc. „Pozor !!!“ křikla na Zardula Shel-fa, spíše jen
reflexivně. To, co se stalo by z jejího úhlu pohledu bylo více než milé. Na Zardulově rameni
seděl odporně velký černý pavouk, jeden z monha nebezpečných subprostorových číhačů.
Z jeho vertikálně posazené tlamičky místo kusadel se natahoval dlouhý sliznatý jazyk. Ve stejný
moment, co Shel-fa zděšením vykřikla, dotkla se jeho špička Zardulova krku, zanechávajíc na
něm slizoučkou stopu. Zardul zašal hystericky poskakovat a mávat rukama.
Pavouček mu mezi tím oblíznul celý krk, a evidentně se chystal vybrat si vhodné místečko
k ochutnávce. I přes to že se Zardul snažil rukou chlupatého návštěvníka shodit, malý nezbeda
bravurně uhýbal. Jeho drápky se zarývaly do vláken pláště a vzhledem k počtu nohou ho činily
vcelku stabilním. Shel-fa si konečně uvědomila „neuvěřitelnou“ závažnost situace, a na jejím
obličeji se objevil satisfující úsměv. Opřela se o luk, a pobaveně sledovala bitevní scénu.
Mezi tím Wajťa protočil v rukách svůj nůž. Nebylo co řešit, byďto tréfí malou potvůrku, nebo
Zardula…. nebo popřípadně nic. Tak jako tak to za cvičný hod stálo. Čepel nože se zableskla a
s nemalou razancí prosvištěla Zardulovi kolem ucha ke smůle osminohého kamaráda, který si
tento boltec vybral jako první cíl své degustace. Kdyby nějaké měl, mohl bi si podat ruce
s chuděrou zrzkou, která přišla o život podobně, prozměnu přičiněním Shel-fy. Chlupatec ještě
párkrát cuknul třetí nožkou v pravo od předu a mrzce zdechnul. Zardul zůstal šokovaně stát a
s otevřenou ústní dutinou zíral na Wajtě, který se po vydařeném hodu sebevědomně usmíval.
Zardul se otočil a pohlédl na mrtvého parazita a jeho slizký jazyk, který už jen bezvládně visel
opřený o list řebříčku. Za jeho zády se ozvalo slabé zasténání. Foxie se probrala z hlubokého
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
bezvědomí. Byla bledá jako stěna a začaly se u ní projevovat abstinenční příznaky z nedostatku
many. Zvláště u zaříkávačů byl návyk na manu velmi častým jevem a u Foxie, která po dlouhá
léta používala Altigron to platilo dvojnásob. Prudká bolest hlavy na ni zaútočila jako blesk
z čistého nebe. Pozvolna se opřela o loket, aby mohla shlédnout co se kolem ní děje. Když se
rozmazané šmouhy jejího zraku konečně zcelily nevěřila vlastním očím. Před Shel-fou křečovitě
svírající luk, Wajtěm, který předváděl rádoby ležerní postoj a vrčícím Rýdrouškem stála vysoká
postava toho prokletého zlodějského bastarda. Jeho aura zářila enormně silnými poryvy temné
magenergie. Foxie si maně při analýze manou naplněné aury olízla rty. I když byla Zardulova
temná magenergie pro Foxie naprosto nepoužitelná, připomělo jí to její vlastní potřebu plynoucí
z oné závislosti. Zardul se pozvolna vzpamatoval z šoku a snažil se nabýt rovnováhu a skončit
konečně tuhle otravnou pronásledovatelskou epizodu řetězovým bleskem. První na řadě byla
Shel-fa, vedle ní stojící Wajťa schytá druhý zásah a z tupého Rýdrouška zbudou maximálně
podrážky. Mág začal formovat manu a plánovat směry útoků na jednotlivé živé bytosti v okolí.
Při analýze se pozastavil a na poslední chvíli řetězce vyvolávání zastavil. Dosavadní
nezkompletovaná mana se rozprskla do mágova okolí, zanechávajíc za sebou zářící stopy. Shelfa natáhla tětivu a mířila Zardulovi přímo mezi oči. Neuvědomovala si ale to, co Foxie která byla
stále v zákrytu celé scény. A to že je může Zardul díky enormním zásobám ekvalizované energie
do jednoho vymazat ze zemského povrchu aniž by musel cokoli invokovat. „Polož to prosím,
nechci vám ublížit !“ ozvalo se ze Zardulových úst se skoro až důvěryhodným a milým
přízvukem. Shel-fa ale věděla o důvěryhodnosti Zardulových slov svoje a natáhla tětivu ještě o
něco více. Její unavená ruka se začala třást. „Shel-fo, ne ! potřebujeme ho !“ křikla ze všech sil
Foxie. To už ale Shel-finy prsty pouštěly okraj tětivy. Z této vzdálenosti byl výsledek zcela
jasný….
IV.
Su-sahn seděla na větvi vzrostlého dubu a olizovala si packy. Dnes byl opravdu dobrý den.
Povedlo se jí ulovit dobrý oběd a k tomu i bez vážné kolize vylézt na strom. Su-sahn nepatřila
zrovna k těm nejšikovnějším ze svého kmene. Na kočičího člověka, kterým se v zemích Aglarnu
lidově říkalo „Miciny“ byla docela dost neohrabaná. Miciny se obecně vyznačují mírnou a
přizpůsobivou povahou, vcelku vysokým charisma a inklinací ke konzumaci sladkých pokrmů
všeho druhu. Den byl o to lepší, že dnes konečně okusí jaké to je, vykoupat se v prameni
zasvěcení. Dnes bude velká kočičí párty jen a jen na její počest a poprvé bude moci přijmout na
svou větev kocoura. Su-sahn se musela pousmát nad bravurním řešením svých
problému s lezením. V kočičím lese si vybrala ten nejnižší strom ze všech, s těmi nejhustšími
možnými větvemi. V takovémto bezpečném hnízdečku lásky bude dobře… „I kdybych spadla,
nic moc se neděje“ zauvažovala Micka nahlas. O to lépe, že její přerostlý keř měl pod svou kůrou
nasládlou šťávu, který měla mírně opojné účinky. Při představě o dnešním večeru vzrušene
zavrtěla ocasem a zavrněla a její velké hnědozelené oči se zaleskly kombinací touhy a
rozněžnění. Vzpoměla sobě na ušlechtilé a leské chlupy a macinkovatou postavu sněhově bílého
kocoura, kterého si pro dnešní večer vyhlédla…. „Musím se jít připravit“ sykla na opeřence,
který přistál ve větvích vedlejšího stromu. Ten nechápavě naklonil hlavu a zíral, jak si Su-sahn
slastně olizuje kožíšek.
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
IV.
I přes to, že Zardul narychlo vykouzlil silný deflekční štít okolo své hlavy, hrot šípu vyslaného
Shel-fou ho zcela neminul a nechal na mágově tváři dlouhý šrám. Zardul okolo sebe vytvořil
okamžitě mohutný štítový val ve kterém sršely energetické záblesky a zvlněný vzduch zakřivoval
pro pozorovatele máguv obraz do šeredné karikatury. Rýdroušek, který se již v době Shel-fina
útoku rozbíhal v jedné ruce meč a v druhé buřtex na relativně bezbranného Zardula byl touto
stěnou odhozen na několik metrů daleko. Železakus který se ve vzduchu roztočil jako káča se
zabodl těsně vedle Rýdrouškovy hlavy rozpůlivší již nařezaný špekáček, který Rýdroušek při
svém neplánovaném letu upustil. Poté co byla Shel-fa donucena štítem několik kroků couvnout
otevřel se mágovi výhled na dvě bezvládná těla ležící prozatím mimo úhel jeho pohledu. Jak
energie nárazového štítu pozvolna slábla a přestala deformovat obraz, povedlo
se Zardulovi konečně ke svému nemalému překvapení určit postavu která byla v této partě navíc.
„Foxie !!“ Vykřikl Zardul a vrhnul se k malátně se zvedající postavě. O několik momentů
později si uvědomil záchvěv nějakého nového pocitu. Zaseté semínko v Zardulově temné duši
o sobě opět dalo vědět. Shel-fa si však situaci vyložila po svém a dlouhým skokem se vrhla na
Foxie aby ji dorazila. „Ty proradná děvko, tak ty se s ním paktuješ, že má o tebe takovej strach?“
zasyčela zuřivě a chytla ji vší silou pod krkem.“Nech toho!“ křikl zoufale Wajťa a opět se vrhl na
nepříčetnou hraničářku. Poté co se mu povedlo Shel-fu odtrhnout, zvedla se okolo Foxie
ochranná stěna která zamezovala jakémukoliv dalšímu kontatku. Zardul si uvědomoval
nebezpečí, které z celé situace plyne.
I sebezkušenější mág nedokáže svolat a udržet více než jeden ochranný štít nebo val. Temný mág
nachvíli soustředil část své pozornosti na opuchlou postavu ležící kousek od Foxie. Jeho životní
energie pozvolna vyprchávala. „Zas o jednoho míň“ pomyslel si s úšklebkem. Foxie konečně
zalapala po dechu. Okolo ní se pohybovaly částice původně temné many zkonvertované štítem
do neutrální podoby.
Za cenu svých posledních sil ztvarovala svoji auru a začala jednotlivé částečky štítu absorbovat
a přemněnovat. Než stihnul Zardul zrekognoskovat Beďá-nkovu auru stála již na nohou a
konzumovala zbytky štítu. Tento absorbční trik se naučila při svých meziprotorových cestách a
nejednou jí zachránil život. Díky utvoření kalálu nasměrovaného do vlastní aury se dalo totiž
převrátit takřka každé dlouhodobější kouzlo založené na jednoduché organizaci prvků many.
Foxie konečně dokázala racionálně přemýšlet a její symptomy z nedostatku magenergie zmizely
doslova jako mávnutím kouzelného proutku. Ani tak nebyla pro Zardula rovnocenný soupeř
a dobře to věděla. „Potřebuji tvou pomoc……“ špitla tiše Foxie stále ještě vyvedená z míry
rychlými změnami situace a zahleděla se do Zardulových zelených očí.
Shel-fa si konečně uvědomila pravdou podstatu toho co se zde dělo. Bylo jí najednou hrozně
trapně a po její tváři se skutálelo pár slz. Vždyť to, že se zde objevil jejich úhlavní nepřítel bylo
vlastně něco jako zázrak, který mohl Beďán-kovi zachránit život.Shel-fa se smutně dívala se
střídavě na Foxie, ironicky se tvářícího Zardula a umírajícícho Beďán-ka.
„Co za to ?“ řekl po chvíli sebevědomě Zardul a uškýbl se ještě víc.
Rána na jeho obličeji začala po úšklebku silně krvácet. „Kde máš…. můj… Altig?“ Foxie nebyla schopná větu dokončit. Bez Altigronu nedokázal ani Zardul dokončit proces
bipolární resurekce. „No…. řekněme že…. jsem ho….ehm….. ztratil“ odpověděl pozvolna
Zardul. Jeho tvář se opět zachmuřila. „Foxie, chápu že jseš bývalá plešatá kukačka. Chápu že
chceš pomáhat. Ale tohle je hra na kterou nemáš a nikdy mít nebudeš… teda alespoň ne bez mojí
pomoci.“ připomněl Zardul Foxie kousavě to, co sama dobře věděla. „Bez Altigronu na to nemáš
ani ty!“ odsekla uraženě Foxie. Zardul se opět ušklíbnul, ale tentokráte pro jistotu druhou stranou
tváře a sáhl do kapsy svého obleku. Když uviděla Foxie lahvičku kterou držel mág mezi prsty,
oči se jí rozšířiy úžasem. „Kde jsi to …. Zardule….to je…jak moc silná…?“ koktala Foxie
zatímco se Shel-fa a Wajťa zvedali ze země. „Tak nezdržuj musíš hned …!!“ naléhala Foxie…
ZAR 2005
Fantasy Overworld – kniha 1.
„Já nemusím nic drahoušku….“ sykl Zardul a opovržlivě se podíval na alchymistovo opuchlé
tělo.
- „Dám ti co jen budeš chtít, i když teď zrovna nemám nic hodnotného…. musíš mu pomoct,
přece ho tady nenecháš umřít“
- „Je to můj nepřítel….. takže….. mno… vlastně klidně nechám“ oponoval klidným hlasem
Zardul. Kujme železo dokud je horké - pomyslel si a zahleděl se ignorantsky na cestu která
pokračovala na okraji loučky. Opět si vzpoměl na vůni kvítků v dechu této krásné zaříkávačky a
jemně se otřásl vzrušením.
„Tak řekni… co budeš chtít !!!“ skoro už křičela Foxie. V ten moment připadala Zardulovi
naprosto neodolatelná.“Foxinko, když se zlobíš seš k sežrání“
Otočil lahvičku s manou několikrát mezi prsty a hodil ji obloukem Foxie.
„A opatrně, je to čirá mana“ mrkl Zardul spiklenecky, když Foxie uvolňovala zátku a přikládala
ústí lahvičky k nosu. Ani Foxiiny rozsáhlé zkušenosti ji neochránily před tím aby
takto koncentrovaná mana nepohnula její vnitřní rovnováhou. Její aura prudce zapulzovala a poté
se energie ustálila na nejvyšší možné hranici, kterou byla schopna absorbovat. Zbytkovou manu
zaslala s malými ztrátami Zardulovi, který touto injekcí vyplnil mezery po vyvolávání řeťezců
potřebných pro předchozí vyvolávání. Zardul se přiblížil těsně k Foxie tváří v tvář, chytil jí za
ruce a odvedl jí k tělu Beďá-nka. Pozvolna začal usměrňovanou energetickou kolizi pro
vytvoření bipolárního pole. Pro Zardula to byl první experiment tohoto druhu a tak si při
uvolňování many do procesu počínal velice opatrně. Ještě před tím než se duše obou ponořily do
hlubokého resurekčního transu, pošeptal Zardul Foxie svůj požadavek
„Nejdřív společně najdeme Altigron a pak chci tebe a tvou rozkoš“.
Foxie se zvláštním smutkem v očích pohlédla na Beďá-nka a tiše přikývla.
„To bel ale šlehač“ zafuněl Rýdroušek, když se konečně probral po pig-pongovém letu a uviděl
Shel-fu a Wajtě stát tiše opodál. “Šlehač s párkem mrtvák“ zakňoural když se rozmrzele podíval
na svůj zmasakrovaný špekáček.
ZAR 2005