(Ryrie), PDF

Dispensationalism
Autor: Charles Ryrie
ISBN: 0–8024–2187–3
1. Dispensationalismus – pomoc, nebo hereze?
Dispenzacionalismus bývá ostře napadán.
Liberálové jej odmítají, neboť vychází z plenárně-verbálního pojetí inspirace.
Konzervativní jej odmítají, neboť se jim jeví jako kult, nikoli jako odvětví.
Amilenialisté jej odmítají, neboť amilenialismus a premilenialismus se neslučují.
Opozice rovněž od premileniálních nedispenzacionalistů. (Obecně kovenantálních
premilenialistů věřících v posttribulacionální vytržení.) Říkají, že premileniální
dispenzacionalismus narozdíl od nedispenzacionálního premilenialismu není
historický. (11)
Podobně rekonstrukcionisté (teologové panství nebo teonomisté), kteří jsou
postmileniální.
Jiní hledají analogie mezi disp. a jinými ismy. (12)
Ad hominem útoky padají zvláště na Darbyho jako papeže separatistického hnutí
Plymouthských bratří.
Disp. napadán neprávem.
For instance, the opponents of dispensationalism are quite sure that it teaches
two (or more) ways of salvation. And they ask, What could be more unscriptural
than that? Therefore, the system should be discarded. Or, again, they declare
that dispensationalists will not use the Sermon on the Mount, and, since the
Sermon obviously contains rich Christian truth, what could be more apparent
than that the system refusing to useit is wrong? Indeed, Richard J. Foster, a
conservative, says that „the heresy [there's that word again] in
Dispensationalism [is] that the Sermon on the Mount applies to a future age
rather than today“ These charges will be discussed in due time (see chapter 5);
they are mentioned here only as examples of the method of attack used. (13–14)
Užitečnost dispenzacionalismu
Každý vykladač nakonec k dělení Bible dospěje. Kovenantální teolog L. Berkhof
sice odmítne disp., pak ale sám rozdělí Bibli na SZ a NZ a tyto dále na subdivize.
Každý, kdo neobětuje zvířata a nesvětí sobotu, je dispenzacionalistou, protože
rozeznává potřebu činění rozdílů. (15)
D. odpovídá na potřebu filosofie historie.
Kovenantální teologie vidí dobro a zlo souběžně spějící k začátku
věčnosti. Je tedy v zásadě pesimistická vůči současnému světu.
1
pdfcrowd.com
Progresivní d. kombinují věčnost a milénium do jedné budoucí
dispenzace, aby se Boží sláva zjevila v tomto světě. (16–17)
Kovenantální teologie vidí řídící princip ve smlouvě milosti. V d. je
princip teologický (Bůh různě zjevuje svůj charakter), eschatologický
(vše postupuje ke konci) nebo doxologický (různé d. různě odrážejí
Boží slávu). V progresivním d. je princip christologický kvůli důrazu na
Krista a mesiášské království již a ještě ne naplněné.
Kovenantální teologii sám její stoupenec James Orr vytýká, že se snaží
alegorizací a typologizováním večíst NZ do SZ a zcela opomíjí pojetí
vývoje. D. naopak dává myšlence vývoje prostor. (17)
D. poskytuje konzistentní hermeneutiku. Kov. teologie je známá nedoslovnou
interpretací a jejím důsledkem: amilenialismem. Kov. t. se dostává do pasti např.
v Mt 10,5–10 (vyslání učedníků pouze k židům). Kdo tuto pasáž vykládá, ten buď
začne zduchovňovat, nebo se zmate, nebo rozezná dispenzacionální rozdělení.
Doslovná interpretace tedy učiní vykladače dispenzacionalistou. (19)
2. Co je to dispenzace?
Z lat. „dispensatio“ to je „odvážit [něco], vydat“. Tři myšlenky: (1) distribuovat (2)
administrovat (3) udílet něco s požadavkem.
Dispenzace je „stádium v postupném zjevení adaptované pro konkrétní národ nebo časové
období“. (20)
V řečtině se pojem „dispenzace“ odkazuje na slovo „οικονομια“, čili „správcovství,
administrace, úkol, poslání“. (21)
Vytýká se, že v Bibli tento pojem není. To ale ani pojem „atonement“ (náprava hříchu).
A přesto popisuje něco všeobecně známého.
Termíny „věk“ a „dispenzace“ nejsou synonyma, protože dispenzace znamená „správcovský
pořádek“. Je ovšem jasné, že tento trvá po jakýsi čas. (23)
Dispensationalism views the world as a household run by God. In His household-world
God is dispensing or administering its affairs according to His own will and in various
stages of revelation in the passage oftime. These various stages mark off the
distinguishably different economies in the outworking of His total purpose, and these
different economies constitute the dispensations. The understanding of God's differing
economies is essential to a proper interpretation of His revelation within those various
economies. (24)
Některé aspekty jedné dispenzace přetrvávají do následující, protože Bůh se němění. (25)
Vztah dispenzací k postupnému zjevení: Postupné zjevení je výrazem teismu. Bůh se
nevyjádřil najednou, ale vyjadřuje se postupně. Pavel např. v Sk 17,30:
Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou
2
pdfcrowd.com
kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.
… podobně J 1,17; 14,16n; 14,26; 16,24
Kovenantální teologové chybují ve včítání NZ do SZ, zvláště pro potřeby soteriologie. (26)
Dispenzacionalisté chybují v přílišném rozdělování dispenzací, proto např. málo hovoří
o milosti v SZ.
Covenant theology allows for and even demands this reading back of the New Testament
into the Old. Dispensational theology, while recognizing definite and distinguishable
distinctions, asserts the basic unity of the unfolding plan of God in the Scriptures. (27)
Ostrý útok proti KT: Kritizují D, že bere Písmu kontinuitu. Jejich námitky jsou tím, co jim
samotným není jasné. Své vlastní nedostatky pak maskují předůrazněním jednoty Písma, až
se z tohoto důrazu stane řídící důraz jejich hermeneutiky. (27) D. rozeznává jak jednotu
Písma, tak rozmanitost Božího zjevení. KT nutí jednotu i za cenu nejistých a protikladných
výkladů.
Charakteristiky dispenzace: Rozdílný správcovský vztah se světem, rozdílná odpovědnost
lidstva a nové zjevení. Sekundárním znakem je pak odlišná zkouška, která prověří odpověď
člověka na dispenzačně podmíněné zjevení. (29)
Kalvín: Hospodáři nelze spílat, že rozdělí různé úkoly v různých ročních obdobích. Stejně tak
nelze napadat v d. Boží neměnnost. (30)
Sine qua non dispenzacionalismu: Ani definice dispenzace, ani premilenialismus (byď d. je
nutně premileniální), ale oddělení Izraele od církve.
This is probably the most basic theological test of whether or not a person is a
dispensationalist, and it is undoubtedly the most practical and conclusive. The one who
fails to distinguish Israel and the church consistently will inevitably not hold to
dispensational distinctions; and one who does will. (33)
Sine qua non 2: Gramaticko-historická hermeneutika.
Sine qua non 3: Rozeznávání smyslu, kterým je více než spasit člověka oslavit Boha. V tomto
bodě viní Walvoord KT, že redukuje celek na jeden jeho aspekt, spasení člověka. (34)
3. Jaké dispenzace máme?
Nejméně dvě. (36) Doktrinální stanovisko DTS uvádí tři (Zákon, milost, milénium). Někteří
d. pouze 4, jiní 8. Je to díky nedetailnímu zjevení počátečních dispenzací. (37)
Smlouva s Noem (Gn 9) rozděluje disp. spravedlnosti (pád → Noe) a vlády (Noe →
Abraham). (38)
Dispenzace (přehled na str. 44):
Nevinnost: Adam je „neprověřeně svatý“. Spravuje Eden, selhává ve zkoušce. (41)
Svědomí: Člověk selhává v poslušnosti svědomí. Kain vraždí a nekaje se. Rozrůstá
se zlo bez kontroly. Až po Noema. (42)
3
pdfcrowd.com
Civilní vláda: Dle instrukcí z Gn 9. Člověk může jíst zvířata. Možnost hrdelního
trestu podle Gn 9,6 (pozn.: Ryrie je zřejmě zastánce). (43)
Zaslíbení / Vláda patriarchů: Abraham zvolen jako vzorek určený pro zkoušku.
(43–44)
Mojžíšův zákon: Zodpovědnost dodržet 613 nařízení. V NZ se dozvídáme, že
zákon byl nikoli k ospravedlnění, ale k odsouzení (Ř 3,23).
Milost: Agentem zjevení byl principielně Pavel. Požehnání je pouze v milosti a
milost je pro všechny. (45)
Milénium: Naplnění zaslíbení daných Abrahamovi a Davidovi. Ježíš Kristus osobně
spravující světské záležitosti. Povstane nicméně množství rebelů. (46)
Ačkoli dispenzace končí, její aspekty se mohou přenášet do následující. Viz zákon dle 2K
3,7–11.
4. Počátky dispenzacionalismu
Dle R. je předsudkem přisuzovat d., že přišel od Darbyho skrze Scofielda a Chafera. (48)
Slaměným panákem je rovněž tvrzení, že d. datuje svůj zrod v poapoštolské době. Podobně
argumentace nehistoricitou. Co však není historické, nemusí být špatné. A naopak. (49)
Stopy d. jsou vidět u Irenea, Justýna Martyra, Klementa Alexandrijského a Augustina. (50)
Dále Jáchym di Fiore. S d. schématem přišel mystik, filosof a teolog Pierre Poiret r. 1687 ve
své systematické teologii. (51) Také John Edwards r. 1699. (52)
In every instance, there was total and immediate failure as regarded man, however the
patience of God might tolerate and carry on by grace the dispensation in which man has
thus failed in the outset; and further, that there is no instance of the restoration of a
dispensation afforded us, though there might be partial revivals of it through faith. (55)
D. viněn jako příčina separatismu. Darby separatista, Plym. brat. separatisté, dnešní
dispenzacionalisté často „na volné noze“. Dle autora
Na prorockých konferencích 1878 a 1886 dispenzacionální poselství. Plym. brat. však nebyli
ve vedení a d. nebyl záměrem konference. Důrazy: Doslovná interpretace Písma, imanence
Kristova příchodu, důraz na misii a evangelizaci a pevný postoj proti postmilenialismu s jeho
učením o konverzi světa. (61)
5. Hermeneutika dispenzacionalismu
Hermeneutika určuje systém teologie. Měla by být upřesněna před systematizací teologie. R.
podotýká, že tomu často bývá naopak.
Most people know something of the doctrines they believe but little of the hermeneutics on
which they have been built. (63)
4
pdfcrowd.com
Od r. 1965 vývoj v hermeneutice: (1) Přínos lingvistiky (Exegetical Fallacies od Carsona a
Biblical Words and Their Meaning od Moisese). (2) Důraz na doslovnost nebo důraz na
žánrový přístup. Žánrový přístup však říká, že význam je závislý na žánru, neboť každý žánr
má svůj způsob sdělení pravdy. Problém je, že pravidla pro hermeneutiku žánru se získávají
komparativním studiem nebiblických dokumentů. (63) (3) …
Dispenzacionální pozice: Doslovná hermeneutika. Jinak též g-h, neboť se zvažuje gramatický
a historický aspekt. Jinak též „normální“, neboť doslovné pátrání po původním významu je
vlastní každému jazyku. Jinak též „prostá“, aby se neřeklo, že se nepočítá s figurativním
jazykem. (64)
1. Filosoficky sám účel jazyka vyžaduje doslovnou interpretaci.
He [God] would use language and expect people to understand it in its literal,
normal,and plain sense. The Scriptures, then, cannot be regarded as an
illustration of some special use of language so that in the interpretation of these
Scriptures some deeper meaning of the words must be sought. (65)
2. Proroctví týkající se Ježíšova narození a působení se splnila doslovně.
3. Doslovná interpretace je zárukou objektivity.
I konzervativní nedispenzacionalista uznává tyto argumenty. D a ne-D se
neshodnou pouze v některých případech, kdy D obviní ne-D z nekonzistentnosti.
(65) Amilenialista tyto principy adaptuje a SZ proroctví nevykládá doslovně. (66)
Kovenantální premilenialista D. Fuller tíhne k „teologickému výkladu“ pasáží, které
by pouhým gramatickým a historickým asociováním takového významu nenabyly.
Tím se Fuller dostává do kontradikce a odporuje filosofii účelu jazyka. (67)
A word or concept cannot mean one thing in the Old Testament and take on
opposite meaning in the New Testament. If this were so, the Bible would be
filled with contradictions, and God would have to be conceived of as deceiving
the Old Testament prophets when He revealed to them a nationalistic kingdom,
since He would have known all the time that He would completely reverse the
concept in later revelation. (68)
Pozn.: Opravdu chápali SZ proroci Království nacionálně? Vždyť ani Ježíš to tak
nechápal.
Nedispenzacionální pozice: Umožňuje „duchovní význam pasáže“. Toto platí zvláště
v zaměňování Izraele a církve. L. Berkhof: NZ obsahuje duchovní naplnění zaslíbení daných
Izraeli. Ne-d neaplikuje doslovný výklad na proroctví. Zduchovňuje! Amilenialista zcela,
premileniální ne-d. částečně. (Pozn.: Jestliže tedy proroctví evidentně nebyla splněna
v historii, musí se podle D. nutně týkat budoucnosti.) (69)
Ne-d zdůrazňuje žánr: Jestliže je ve Zj 20 tolik symbolů, proč by číslo 1000 mělo
být doslovné? (70)
Progresivní dispenzacionalismus: Uvádí „komplementární hermeneutiku“, s níž se přibližují
ne-d. Přidává Davidovskému království aspekt již-a-ještě-ne. (72)
Výsledek: Neliteralista je nepremilenialista. Inkonsistentní literalista je kovenantální
5
pdfcrowd.com
premilenialista či progresivní dispenzacionalista. Konzistentní literalista je dispenzacionalista.
D. rozlišuje dvojí Boží lid kvůli své doslovné interpretaci NZ. (73)
D. podle některých upírá Písmu jednotu. O. T. Allis píše, že d. je podobný vyšší kritice
v tom, že stejně jako vyšší kritika děli Písmo na několik vzájemně si protiřečících dokumentů,
i d. dělí Písmo na nesourodé úseky. Ryrie podotýká, že opak je pravdou. (74) Cituje Scofield
Reference Bible:
First, The Bible is one book. Seven great marks attest this unity (1) From Genesis the Bible
bears witness to one God. … (2) The Bible forms one continuous story. … (3) The Bible
hazards the most unlikely predictions concerning the future… (4) The Bible is a progressive
unfolding of truth… (5) From beginning to end the Bible testifies to one redemption. (6)
From beginning to end the Bible has one great theme-the person and work of the Christ.(7)
And, finally, these writers, some forty-four in number, writing through twenty centuries,
have produced a perfect harmony of doctrine in progressive unfolding. (75)
Jednota a rozdělení se nevylučují.
Pro KT je řídícím principem a všeobecným záměrem duchovní vykoupení člověka. Takto
uzavírá dějiny spásy do jedné smlouvy milosti (covenant of grace). J. Walvoord toto vytýká
jako reduktivní omyl záměny části za celek. Dispenzacionalista nijak nepopírá význam
vykoupení, ale za řídící princip povyžuje zjevení Boží slávy. U progresivního d. se
doxologický záměr změnil v christologický. (76) I kovenantální teologové říkají, že smyslem
je Boží sláva, způsobem jejího vyjádření nicméně činí výhradně vykoupení. (77)
Addenum: Kázání na hoře: Kritika d. říká, že d. zneplatňuje Ježíšovo učení pro dnešek, zvláště
kázání na hoře. Jakékoli jeho zpochybnění budí emoce. (79) Kázání na hoře je výzvou
k pokání (nikoli k víře v Krista Spasitele). Vyzývá se židovský lid, aby se kál z neposlušnosti
Mojžíšovu zákonu. A to s ohledem na Davidovské mesiášské Království, v němž budou mít
jako národ výsadní postavení. Je to počátek Ježíšovy služby, v němž vyzývá k obnově
Hospodinovy vlády. (80)
Platí pro církev? Jak pak může být vykládáno doslovně?
Platí pro Království. Pro církev je zde „sekundární aplikace“ principů. Jestliže platí
pro mileniální království, nač pak modlitba „přijď Království Tvé“ (Mt 6,10),
pročpak pronásledování (Mt 5,10)? Týká se jen doby soužení těsně před
mileniálním Královstvím? Nebo kombinace obojího?(82)
(1) Je to popis pokání. Volání židů. (2) Proto se týká období před mileniálním
královstvím, ale i (3) mileniálního království a (4) je aplikovatelné na církev.
Kázání neobsahuje modlitbu v Ježíšově jménu, zmínku o Duchu svatém atd.
atp. (83)
6. Spasení v dispenzacionalismu
D. napadán, že umožňuje dvojí cestu spásy: z milosti, v ostatních dispenzacích ze skutků. D.
však nejsou způsoby spasení, byť se jedná o režimy, v nichž jsou různým způsobem
6
pdfcrowd.com
ošetřovány různé aspekty lidského života, a to ve směru správného vztahu s Bohem. (86)
Sám Scofield píše:
Under the former dispensation, law was shown to be powerless to secure righteousness
and life for a sinful race (Gal. 3:21–22). Prior to the cross man's salvation was through faith
(Gen. 15:6; Rom.4:3), being grounded on Christ's atoning sacrifice, viewed anticipatively by
God …; now it is clearly revealed that salvation and righteousness are received by faith in
the crucified and resurrected Savior. (87)
Scofield ani Chafer neučili, že zákon byl dán jako cesta ke spáse. (88) Chafer říkal, že člověk
je spasen na základě Božího svobodného rozhodnutí, které je zajištěno v Kristově kříži. (87)
Doktrína milosti: Jaký je vztah zákona k milosti? Jaká milost byla pod zákonem? : Zákon sám
je milostí. Je to božsky uložená smlouva. (diathéké, nikoli sunthéké; Ga 4,24). Pavlův
argument proti Zákonu v Ga 3,17–19 je v tom, že Zákon nikdy nebyl dán jako anulace
zaslíbení daných Abrahamovi, ale jako zvýraznění přestoupení, než přijde Kristus. (90)
Milost pod zákonem podle autora: (1) Nezasloužené vyvolení Izraele. (2) Mnohá
obnovování lidu po pádech. (3) Zaslíbení nové smlouvy. (4) Zmocnění jednotlivců.
(5) Zjevení pod jménem Jahve. (6) Davidovské zaslíbení. (91)
KT říká, že spaseni jsou v dějinách všichni stejně. Je nicméně obtížné dokázat, že průměrný
Izraelita chápal milost v Kristu. Častým argumentem je J 8,53. Z toho však není jasné, odkud
a co Abraham přesně viděl. KT chce věřit, že všichni byli spaseni stejnou vírou v Krista. (93)
Pozn.: Myslím si, že zde autor KT křivdí. Nebo minimálně mému kovenantálnímu pojetí.
Nemyslím si, že by průměrný Izraelita něco chápal. Ale ani dnes řada věřících křesťanů
spoustu věcí nechápe. Spasení ve smlouvě milosti nezávisí na tom, jak věc vidí člověk. Ten ji
vidí podle svých časoprostorových souřadnic v postupném zjevení. Závisí na Bohu, který
člověka ospravedlňuje z víry, ne ze skutků zákona. Abraham nemusel vědět nic, a průměrný
Izraelita to mohl mít na háku. Bůh je ale oba spasil pro zástupnou oběť Ježíše Krista skrze
jejich víru.
This dispensationalists answer to the question of the relation of grace and law is this: The
basis of salvation in every age is the death of Christ; the requirement for salvation in every
age is faith; the object of faith in every ageis God; the content of faith changes in the
various dispensations. (94)
Dispenzacionalismus odlišuje základ spasení od obsahu zjevení, který je předmětem víry. Bůh
byl vždy milostivý, ale milost darovaná v Kristu všechnu předchozí převyšuje (J 1,17). (95)
Smysl obětního řádu: SZ účinek obětí nepodmiňuje porozuměním, ani upřímností. (96–97)
Výroky NZ, že „krev býků a kozlů nedokáže odčinit hříchy“ (Žd 10,4) se zdají být v rozporu
s tím, co o efektivitě obětí říká SZ. Řešení: Izraelec byl k Bohu vztažen teokraticky. Pouze
někteří duchovně. Oběť obnovila jeho pozici židovského uctívače. V současnosti již
teokratický vztah k Bohu neexistuje. Je pouze duchovní vztah. Postranním účinkem obětí
bylo to, že věřícímu uctívači ukazovaly na konečné řešení otázky hříchu. (97) ⇒ D. neučí
více způsobů spasení. Uznává milost pod zákonem i zákon pod milostí. Uznává
Abrahamovské zaslíbení pod zákonem. Jen říká, že SZ věřící si nemohl být plně vědom
7
pdfcrowd.com
zjevení v Kristu. (98)
7. Církev v dispenzacionalismu
Test doktríny musí ověřovat její bibličnost, ne její praktické důsledky. Každá biblická doktrína
byla tu nebo tam zneužita. (100)
Verš Ef 3,5 zakládá nauku o novém pořádku, v němž teprve je Kristus hlavou církve jako
tělesa věřících, které v SZ nebylo známo. Podobně Kol 1,26n říká, že „tajemství“ bylo „po
celá pokolení skryto“. Progresivní d. říká, že mysterijní charakter církve sice byl v SZ zjeven,
ale nebylo mu rozuměno, nebyl uvědoměn. (101–102)
Církev je časově (resp. dispenzačně) omezená: (1) Nová entita dle Ef 2,15. (2) Zakládá se na
Kristově vzkříšení a nanebevstoupení dle Ef 1,20;4,7–12. (3) Křestní ploha Ducha svatého
dokazuje, že Církev nebyla ustavena dříve, než o Letnicích. (102–103)
Paul later explained the doctrinal significance ofthe baptism as placing people into the Body
of Christ (1 Cor. 12:13). In other words, on the Day of Pentecost men were first placed into
the Body of Christ. (103)
Pozn.: Ryrie neuznává křest Duchem svatým jako následnou zkušenost, ale jako
iniciaci Církve.
Církev je rozdílná od Izraele: Verš 1K 10:32 („Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani
Řekům, ani církvi Boží“) by nedával smysl, pokud by nebyli Židé zvláštní případ. (103) NZ
rozlišuje mezi „věřícím ostatkem“ a zbytkem židovského národa (Ř 9,6; Is 42,19).
Amilenialisté trvají na tom, že „Boží Izrael“ = Církev (Ga 6,16).
Use of the words Israel and church shows clearly that in the New Testament national Israel
continues with her own promises and that the church is never equated with a so-called
„new Israel“ but is carefully and continually distinguished as a separate work of God in this
age. (105)
Kovenantální teolog odmítá časovou omezenost Církve. Božím plánem je spása člověka ⇒
spasení všech věků mohou být nazýváni církví. Církev tedy začíná Adamem, ačkoli tak to
většina KT nepíše. Pro kovenantálního amilenialistu je Církev stále stejná před, za i po Izraeli.
Pro k. premilenialistu je Církev stejná až do začátku milénia. (105)
Samotné národnostní určení Izraele ukazuje na národnostní povahu jeho povolání. (106)
Izrael ale např. není naplněním úkolů a zaslíbení Noeho. Stejně Církev není naplněním
povolání Izraele a jeho zaslíbení. To si však KT neuvědomuje. (107) Progresivní
dispenzacionalismus nedefinuje Církev jako „lid“. Dochází pak často k podobným závěrům,
jako prem. KT – Tajemství Církve mohlo být zjevené, avšak neuvědomělé. (108)
Dle Ř 12 je „tělo Kristovo“ (tajemství) čímsi, do čeho jsou lidé iniciováni – křtěni. Něco
takového v SZ nevídané. (109)
Klasický dispenzacionalismus chápe křest Duchem svatým jako službu ustavující Církev
v této dispenzaci. Progresivní/revisionistický d. jej nechápe jako omezený na tuto dispenzaci
8
pdfcrowd.com
a význam metafory „těla“ rozšiřuje i na věřící mimo církev.
Progresivní/revisionistický d. proto spěje k teologii nahrazení (replacement theology) – Izrael
byl plně nahrazen církví (byť ji dosud neuznává). (110)
Církev je odlišná od Království, zároveň je k němu vztažená. Prog. D. vidí Církev jako
součást Království, D. vidí Království jako široký a Církev jako velmi úzký koncept. (111)
D. rozlišuje pozemské naplnění zaslíbení daných Izraeli a nebeské naplnění zaslíbení daných
v církvi. Nevěřící židé půjdou do pekla. Věřící do nebe stejně jako pohané. Židé žijící na zemi
v miléniu dojdou naplnění zaslíbení daných židům. (112) Církev je sémě Abrahamovo, ale to
neznamená, že církev je Izrael. Písmo dle D. hovoří o dvojím Abrahamově semeni: fyzickém
a duchovním. V D. se fyzický Izrael a duchovní církev neprolínají. D. proto nezná nic jako
„duchovní Izrael“. (113)
D. napadán pro učení o odpadnutí. Toto chápe jako průběžné i budoucí. Zvláště pak ve
smyslu Zj 17 jako odpadlickou církev. Tento pohled ovšem není exkluzivně D. (115)
Though emphasizing the distinctiveness of the church, the dispensationalist also
recognizes certain relationships that the church sustains. He does not say that there is no
kingdom today but insists that it is not the fulfillment of Old Testament kingdom promises
nor is it the Davidic kingdom inaugurated (as revisionists say). He does not imply that there
were no redeemed in other ages. He recognizes believers in this age as the seed of Abraham
but not the only seed. He seeks to be a realist concerning the course of this age and the
church's program in the midst of increasing apostasy. (116)
8. Dispenzacionální eschatologie
Dispenzacionalismus nepovstal jako programová eschatologie, byť se tak někomu jeví. D. ani
nebyl náplní a hnací silou prorockých konferencí v Americe (první 1876). Jejich náplní bylo
oponovat postmilenialismu, anihilationismu, perfekcionismu a podpořit premilenialismus.
(118) D. je spíše systémem interpretace, protože se týká výkladu celé Bible.
Dispenzacionalismus je jediným systémem, který důsledně praktikuje doslovnost. Tu
praktikují i jiné systéme, avšak ne tak důsledně. (119) V kovenantálním premilenialismu je
literalismus potlačen na některých místech evangelií.
Základním rysem premileniální eschatologie je víra v doslovné naplnění SZ proroctví. (Že
jejich naplněním není církev.) Kov. prem. a prog. d. tvrdí obojí. Amil. tvrdí, že církev je
naplněním (byť nedoslovným). Dalším rysem je oddělení Církve a Izraele. A z toho pline
pretribulacionismus, protože soužení je spojeno s Izraelem. Amilenialisté a kov. prem. jsou
většinou posttribulacionisté. (120)
Milénium je v disp. premil. klíčové v interpretaci řady pasáží. Pro nedisp. prem. je to
„přídavek“. Nedisp. premil. jsou kritizováni za to, že se vůbec ještě drží premilenialismu,
když je to pro ně pouze přídavek (121)
Výtka: D. učí, že Ježíš přišel nabídnout Království židům. Když napřijali, následoval Kříž. Tím
je ale důležitost kříže umenšena, protože to mohlo být i jinak. D. ale uznává nezbytnost kříže
i pokud by Království bylo přijato a nebylo odloženo. (122)
9
pdfcrowd.com
The question is not whether the crucifixion would have been avoided but whether the
Davidic kingdom was postponed.
There is no kingdom for Israel apart from the suffering Savior, as well as the reigning
King. (122)
Je zde také nečasový aspekt Božího jednání: Bůh připravil nápravu hříchu již před stvořením
světa. Podobně připravil Kříž navzdory tomu, že nabízel Království. (123)
Pokud by Ježíš naopak např. v Mt 4,17 hovořil o duchovním Království v lidských srdcích
(amil, kov. premil). To by ale znamenalo, že se již před Křížem předpokládá možnost pokání
a znovuzrození. To ale bylo ještě před Křížem! Celé by to znamenalo, že amil. a kov. premil.
učí dvojí cestu spásy. A že kříž byl zbytečný.
Dalším obviněním proti D. je to, že hovoří k Království jako o příliš materiálním. Tím jej
odduchovňuje. (125) D. totiž údajně rozlišují „království Boží“ a „království nebeské“. Ne
však všichni! (126) „Nebeské“ podle Walvoorda představuje vnější sféru Království, „Boží“
představuje vnitřní jádro vyvolených. Jde o dvojí aspekt, nikoli nutně o rozdělení. (127) Je
v tom nepořádek: Rozeznáváme všeobecnou Boží vládu (Ž 145,13), pak mesiášské Království
(Mt 13), a pak „Království Jeho milovaného Syna“ (Kol 1,13), do nějž se člověk znovuzrodí.
Ježíš tedy nabízel Davidovské Království. Problém však není rozlišení frází k. nebeské/Boží,
ale zda rozlišení Církve v tomto věku je pro D. nezbytné. (128)
Dispenzacionalismus tedy učí pozemské Království v budoucnosti. Za to je obviňován
z materialistického pojetí.
9. Progresivní dispenzacionalismus
Historie disp.: Darby → Scofield (poznámková Bible), Chafer (Systematická teologie, 1950)
→ 1950 – 90. léta (Walvoord, Pentecost, McClain, Ryrie). → progresivní d. (Blaising &
Bock z DTS – řada revizí, liší se od všech předchozích period) (131) Revize jsou k radosti
KT. Menší odchylky v interpretacích normativních d. nemění systém. Odchylky
progresivního dispenzacionalismu (PD) ano.
Popisná stanoviska: (1) Holistický přístup ke spasení. Všichni jsou spaseni stejným spasením,
které počítá s ospravedlněním a posvěcením. (2) Církev není „antropologická kategorie“. Je
to vykoupené lidstvo v současné dispenzaci. ⇒ PD nerozlišuje obráceného a neobráceného
Izraelitu. + Církev v SZ byla neuvědomělá. (3) PD považuje zaslíbení Abrahamovi a Davidovi
za již inaugurovaná, nikoli striktně budoucí. (132–133)
PD: (1) Ústředním tématem Bible je Boží Království. (2) Jsou čtyři dispenzace. (3) Kristus již
inauguroval Davidovskou vládu, byť ještě ne -panuje v mileniálním pozemském Království.
(4) Nová smlouva již byla inaugurována, její požehnání ještě ne -jsou naplněna až do Milénia.
(5) Koncept Církve mysterijního charakteru, který je zcela odlišný od charakteru „Božího
lidu“ Izraele, vyžaduje odmítnutí dvojího smyslu pro Izrael a pro Církev. (6) Vedle doslovné
hermeneutiky je třeba použít doplňkovou, protože NZ mění SZ zaslíbení. (7) Je pouze jeden
všeobjímající plán spasení: (133–134)
10
pdfcrowd.com
The one divine plan of holistic redemption encompasses all people and all areas of human
life — personal, societal, cultural, and political. (134)
Na dalších stranách se Ryrie zabývá podrobně každým ze zmíněných výroků PD. Uvedu jen
zajímavosti a citáty.
The major similarities, if not sameness, between Ladd and progressives are these: (1) the
focus on the kingdom of God as an overall, all encompassing theme; (2) the already/not yet,
progressively realized nature of the kingdom; (3) the present position of Christ reigning in
heaven as the Messianic/Davidic king. (135)
Pro kov. premil. Ladda je důležité „již a ještě ne“. „Již“ znamená Kristovu vládu ve spasení.
„Ještě ne“ znamená jeho budoucí vládu v Miléniu. (137) Pozn.: D. žádné již/ještě nepotřebuje.
Jen Ladd musí říci, že v Kristově „již“ je splněna Kristova inaugurace na Mesiášský trůn a
tím i davidovská zaslíbení. (136)
Revizionisté se snaží odbýt nástup nové smlouvy tím, že poukazují na podobnost mezi
zaslíbeními pro Izrael (Judu) a pro NZ věřícího. Oni sami přiznávají, že některé se zcela
naplnit nemohou. Naplnění je tak „ne zcela osvobozeno“ od odporu Boží vůli. (139)
Putting all the Old Testament passages together one finds these new covenant promises:
(1) puttingGod's law into Israelites'hearts; (2) no necessity toteach His people; (3)
forgiveness of Israel; (4) Israel restored to favor and guaranteed everlasting existence; (5)
God's Spirit upon the people; (6) material blessing in the land of Israel; (7) peace; (8)
God's sanctuary rebuilt. Of course, none of these promises has been inaugurated for the
house ofIsrael and the house of Judah today. But are any of themsimilar to what God is
doing for the church today? (140)
Dle PD dochází v NZ ze změně. Zaslíbení nejsou pouze opakována. Jsou doplňována, aniž by
docházelo k opuštění starých zaslíbení. Proto komplementární hermeneutika, která chce vidět
cosi, co doslovná nevidí. (143) (1) Setřením rozdílů mezi Izraelem a Církvímá za následek
ignorování proroctví z Da 9,24–27. (2) NEcharismatičtí PD nevysvětlí, jak to, že se nedějí
zázraky, když Kristus již byl inaugurován na Davidův trůn. (3) Nevěnují v eschatologii
pozornost soužení a vytržení. (145) (4) Stírá se rozdíl mezi Miléniem a věčností. ⇒ Sami neD tvrdí, že PD je blíže KT. Že z revisionismu se stává kovenantální premilenialismus. Podle
Ryrieho povede PD ke kovenantálnímu premilenialismu typu G. Ladda. (146)
10. Kovenantální teologie
Je obtížné najít definici. Dává prostor smluvnímu pojetí: smlouva skutků, smlouva milosti.
In covenant theology the covenant of works is said to be an agreement between God and
Adampromising life to Adamfor perfect obedience and including death as the penalty for
failure. But Adamsinned and thus mankind failed to meet the requirements of the covenant
11
pdfcrowd.com
of works. Therefore, a second covenant, the covenant of grace, was brought into operation.
Louis Berkhof defines it as „that gracious agreement between the offended God and the
offending but elect sinner, in which God promises salvation through faith in Christ, and the
sinner accepts this believingly,promising a life of faith and obedience.“ (147)
Reformovaní teologové přicházejí dále se „smlouvou vykoupení“.
Nálepky „dispenzacionalista“, „reformovaný“ a „kovenantální“ se vzájemně nevylučují. Např.
necharismatiční dispenzacionalisté akceptují některé body reformované teologie (smlouva
vykoupení), charismatičtí d. nikoli.
Kovenantální teologie není o mnoho starší, než D. Reformátoři její osnovu nezmiňují, byť
mohli. Nebyla vyslovenou doktrínou první církve. (148) První k. teologové byli oponenty
striktního reformovaného predestinačního učení. První KT možno stopovat po jména:
Andrew Hyperius, Kaspar Olevianus, Rafael Eglinus, William Ames a zvláště Johannes
Cocceius (1603–1669). JC původně nestrikt. predest., ovlivněn Melanchthonem. Chtěl
zmítnit příliš vyhrocený predestinacionismus (predestinarianismu). (149) Publikoval v r.
1648. Rozvinul myšlenku smlouvy skutků a smlouvy milosti; smlouva jako řícídí princip
jednání člověka s Bohem. Tím v kontrastu s přísným kalvinismem vytvořil „více místa pro
člověka“. Herman Witsius (1636–1708) prodloužil myšlenku smlouvy milosti zpět do
věčnosti. Snažil se tím o paralelu k predestinačnímu učení o Božích výrocích. Sám Cocceius
se toho částečně zřekl, ale Witsiusovy myšlenky si získaly respekt. Pak se přes puritány
dostaly do Ameriky. To vytvořilo cestu pro tzv. „Half-way Covenant (Stoddardeanism)“,
které kompromituje církevní praxi a přechází od pojetí zástupné oběti k správcovským a
morálním teoriím (governmental and moral), které kritizoval A.A.Hodge. Resumé: KT byla
reakcí na kalvinismus, ale stala se mu poplatná.
Covenant theology cannot claim much more antiquity than dispensationalism, and in its
present form it is considerably refined. If lack ofantiquity is detrimental and refinement is
disallowed for dispensationalism, then by the same two criteria covenant theology is
discredited. (151)
KT: Vztah ustavený v Edenu byl smlouvou skutků: život výměnou za poslušnost. (153)
Ryrie: Smlouvy nejsou nebiblické, avšak jsou dedukovány, nikoli indukovány. D a K jsou na
tom tedy stejně! A D má pro své dispenzace více důkazů. Smlouva milosti začíná v Gn
3,15. Je tam tajemně „zakódována“. Na ní se zakládají všechny následující smlouvy
(Abraham, Noe, David, Sinaj, NZ). (154) Pro KT jsou dispenzace fázemi postupného zjevení.
Zároveň však platí „jedna smlouva milosti a jeden způsob spasení“.
K hermeneutika: Ryrie nekvituje, že KT „tlačí Krista do SZ“. (155) Cituje J. Orra, dle nějž KT
nevidí v Bibli vývoj a uměle typologizuje, alegorizuje a včítá NZ do starého.
So Berkhof writes, „The main guide to the interpretation of the Old Testament is certainly to
be found in the New“ Ladd, too, wrote that „the present writer is ready to agree with the
amillennialist that there is only one place to find a hermeneutic in the New
Testament.“ (155)
Obvinění: KT učí dvojí cestu spásy. Některá stanoviska K teologů považují Mojžíšův zákon
12
pdfcrowd.com
za prostředek k odpuštění hříchů a za výraz Boží vůle spasit člověka. (156)
11. Ultradispenzacionalismus
Rozdíly oproti normativnímu D: Dle UD nastala dispenzace církve až s Pavlem.
UD začíná u E.W.Bullingera (1837–1913)
His theology was a mixture. He held the heretical doctrine ofthe extinction of the soul
between death and resurrection. He was silent on the final state of the lost, and many of his
followers were and are annihilationists. In his sevenfold dispensational scheme Bullinger
had two dispensations between Pentecost and the end of the church age. He placed the
Gospels and the book of Acts under the Law and commenced the dispensationofthe
Church with the ministry of Paul after Acts 28:28. The prison epistles, therefore —
Ephesians, Philippians, and Colossians — set forth the fullness of the revelation of the
mystery of this church age. He also denied that water baptism and the Lord's Supper are for
this age. (159)
Skutky se dělí na tři dispenzace: obnova (1–9, znovunabídka Království Izraeli), smíření
(období židů a pohanů), odmítnutí Izraele ( → kap. 28). (159)
Dnes UD patrný u Grace Missions, Berean Bible Society, Grace Gospel Fellowship, … Jsou
si jisti, že církev nemá svůj počátek o Letnicích, ale někdy jindy. Jen se nemohou shodnout
kdy. Vysluhují VP, neuznávají křest. V rámci UD je neshod více. Shoda však platí u názoru
na vznik církve jindy-než-o-letnicích. To je také hlavní odlišnost od ND. (160) UD: Židovská
církev začala o Letnicích, to ale nebyla církev=tělo Kristovo. Současná církev vznikla
zjevením jejího tajemství Pavlovi. Výtka: UD nerozeznává rozdíl mezi dispenzací a vývojem
doktríny v rámci dispenzace. Jde o Boží hospodaření se světem, ne o lidské
porozumění. (162)
Verše Ř 16,25nn; J 10,16 a další naznačují, že Pavel nebyl jediný ani první, kdo kázal
tajemství těla Kristova.
Dle Ryrieho se verše 1K 12,13 a Sk 1,5 odkazují na totožný křest. To je pro UD problém,
proto musí totožná slovní spojení en pneumati překládat jinak. (164–165)
12. Prosba
Disclaimer, výzva k toleranci a vzájemnému vycházení, výzva k odvaze vyjádřit svůj názor a
k pokoře nepřivlastnit si neomylnost.
Pozn.: Jaký je autor náhle smířlivý! Jak beránek! Předchozích jedenáct kapitol se neslo
v daleko méně kompromisním duchu. Ale já ho chápu: Stát si za svým a zároveň dát prostor
ostatním.
After all, dispensationalists are conservatives and affirm complete allegiance to the
13
pdfcrowd.com
doctrines of verbal, plenary inspiration, the virgin birth and deity of Christ, the
substitutionary atonement, eternal salvation by grace through faith, the importance of
godly living and the ministry of the Holy Spirit, the future coming of Christ, and the eternal
damnation of the lost. Those who are divided from us in the matter of dispensationalism or
premillennialism may remember the areas in which they are united with us.
…
Something is wrong with our circles of fellowship, sense of priority, or doctrine of unity
when conservatives view fellow conservatives as the opposition partyand then find their
theological friends among those who are teaching and promoting error. There is something
wrong, too, with our conception of wisdom and scholarship when we discount the teaching
ministry of the Spirit. (169)
Our differences with nondispensationalists lie in three areas: (1) we believe in the clear and
consistent distinction between Israel and the church; (2) we affirm that normal, or plain,
interpretation of the Bible should be applied consistently to all its parts; and (3) we avow
that the unifying principle of the Bible is the glory of God and that this is worked out in
several ways—the program of redemption, the program for Israel, the punishment of the
wicked, the plan for the angels, and the glory of God revealed through nature.
14
pdfcrowd.com