Stáhnout v PDF

economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
D U B E N
2 0 0 7
Č Í S L O 2
Z D A R M A
Rozhovor
s děkanem F4
prof. Segerem
(str. 6–7)
Pavel Bém
na VŠE
nejen o olympiádě
CAREER DAYS JAN JEDLIČKA AMSTERDAM
2
zpravodajství
Editorial
Aktuality
– 2/ 2007
Prvý rok je za nami! Už celý rok prešiel, odkedy sa prvé číslo Economixu dostalo do vašich rúk!
Ako to už býva, začiatky nebývajú najľahšie. Aj my sme si pri príprave prvého
čísla zažili nemálo stresových situácií.
Mám však veľkú radosť z toho, že vynaložené úsilie stálo za to.
V priebehu roka sa naša redakcia rozrástla o viacerých šikovných členov. Aj
vďaka nim sa náš mesačník môže pýšiť
nielen širším rozsahom, ale aj vyššou
kvalitou v porovnaní so začiatkami (povedané, resp. napísané len vo všetkej
skromnosti☺).
Teší ma tiež, keď si v mailovej schránke nájdem od niektorého z našich čitateľov správu s pochvalou pre náš časopis, kritika je však tiež vítaná. Veď najmä
tá pomáha časopisu zlepšovať sa a vychytávať chyby.
Vo svojom prvom úvodníku som vám
sľúbila viacej spravodajstva, v tomto
aprílovom čísle mu venujeme už 16 stránok. Pomaly sa začína pracovať aj na
webových stránkach Economixu, na
ktorých si už zanedlho budete môcť nájsť všetky naše články a vyjadriť sa
k nim. Taktiež máme v pláne priniesť
vám aj v budúcich číslach mnoho pútavých rozhovorov s významnými osobnosťami ako z oblasti politickej a hospodárskej, tak aj z tej kultúrnej. Okrem
toho sa vás budeme snažiť včas informovať o všetkých zaujímavých akciách
pripravovaných na VŠE a priniesť vám
z nich reportáže.
Na to všetko sa môžete tešiť v tomto
a aj v tých budúcich číslach. Ak vám
v ňom však predsa len bude niečo chýbať, so svojimi námetmi, či pripomienkami sa môžete kedykoľvek obrátiť na
našu redakciu. Každá reakcia, či tip nás
poteší☺.
Príjemné čítanie!
Tatiana Veščičíková,
šéfredaktorka
economix
VIII. VELETRH
NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ
Dne 4. dubna 2007 se pod záštitou Václava Havla a primátora hlavního města Prahy
Pavla Béma v Tyršově domě (Újezd 40)
uskuteční VIII. Veletrh neziskových organizací. Program začíná v 10 hodin přednáškou
Postkomunistická veřejnost a neziskovky
a končí krátce po 16. hodině. Bližší informace o programu najdete na letáčcích rozmístěných po škole.
Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na Economix?
Píšte na:
[email protected]
ROPNÝ ZLOM
Ve středu 14. března se na akademické
půdě VŠE Praha konala zajímavá přednáška
na téma ropný zlom. Účastníci z řad občanského aktivistického hnutí, Liberálního institutu a firmy Shell Česká republika diskutovali o konkrétním odhadu, kdy vlastně
budou podzemní zásoby ropy úplně vyčerpány. Prezentace byly zajímavé i s ohledem
na to, jak nejen firma Shell vidí postupné nahrazování tohoto fosilního paliva jinými, alternativními zdroji. Tato akce proběhla pod
záštitou katedry životního prostředí, která
patří pod Národohospodářskou fakultu.
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Ve čtvrtek 29. března od 9 do 12 hodin
organizuje OZS v místnosti RB 539 prezentace s názvem Open doors day: International
Business - Central European Business Rea-
lities. Dostanete bližší informace o dvouletém denním magisterském studiu s vyučováním v angličtině.
MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ
1MT580
Od 3. dubna se bude konat mimosemestrální kurz s názvem Finance, Financial Institutions and Modern Economic, a to s účastí
hostujícího zahraničního profesora Josefa
C. Brada z Arizona State University. Administrativu tohoto kurzu zabezpečuje sekretariát katedry měnové teorie a politiky (paní
Ženíšková, NB 292). Více informací o kurzu získáte na www.vse.cz v sekci akce.
S TUDENT SKÝ PLES
Pro ty z vás, kteří rádi tančíte a bavíte se
s přáteli, organizují AEGEE-Praha a ELSA
Praha 8. ročník Studentského plesu, který se
koná 1. dubna 2007 od 20.00 v Národním
domě na Smíchově a v klubu Futurum.
Bohatý program je rozdělen do pěti sálů,
v nichž vám živě zahraje Big Band Josefa
Hlavsy a mnoho dalších. Naopak v klubu
Futurum se bude hrát z trochu jiného
soudku: kapely Napapíře, Prohrála v kartách a Lenny Kravitz Revival. Vstupenky
jsou k dostání od 19. března 2007, stojí 300
Kč k stání a 350 Kč k sezení. Více se o plesu
dozvíte na www.studentskyples.info. Připravil Martin Morovisc
Projektový management = metoda pro 21. století
„Chceme studentům přiblížit projektový management jako jednu z nejlepších metod pro plánování
a realizaci nejrůznějších
projektů,“ říká Roman Kytka, jeden z přednášejících
na semináři pořádaném
Skupinou mladých projektových managerů YPMG.
„Seminář o projektovém
managementu studentům
ukáže, jak mohou koordi-
novat činnosti ve svých projektech stejným způsobem,
jakým je zpracovávají renomované firmy v profesionálních týmech,“ pokračuje
Roman Kytka. Na semináři
vystoupí celkem šest přednášejících, a to jak z řad
YPMG, tak z řad pedagogů
VŠE a lidí znalých praxe.
„Pokud společnosti kvalitně aplikují projektový
management, výrazným
způsobem to zvyšuje jejich
produktivitu a vnáší pořádek do jejich činností. Vzniká tak prostor pro lepší prosazení a realizaci nápadů,“
dodává Roman Kytka.
Seminář o projektovém
managementu se koná 2. dubna 2007 v 16.15 na Vysoké
škole ekonomické, RB 213
pod záštitou paní Ing. Hrůzové a katedry managemen(ri)
tu. Katedra hospodářské a sociální politiky
Národohospodářské fakulty
zve všechny studenty na zajímavé přednášky
28.3. 18:00 posluchárna
C, guvernér ČNB – Zdeněk Tůma, – aktuální otázky měnové politiky a dohledu nad finančním trhem
26. 4. 9:15 AULA, generální ředitel Siemens ČR
Pavel Kafka – aktuální
ekonomický vývoj, stav
institucionálního a legislativního prostředí, hodnocení aktuálních problémů hospodářské politiky pohledem
velké nadnárodní firmy
operující v ČR 3
Naše spoluobčany, kteří
se kvůli zdravotnímu či jinému postižení nemohou
účastnit všech podob normálního života, nesmíme
přehlížet. Toho si je vědoma i VŠE, a proto se rozhodla otevřít těmto lidem
nové možnosti studia.
Pohyb mezi Žižkovem a Jižním Městem, dlouhé sezení
v učebnách či nekonečné čekání
při vyřizování studijních záležitostí je náročné i pro zdravého studenta. Naše škola je již vybavena
bezbariérovými přístupy, což
však nestačí. Bylo proto zřízeno
Středisko handicapovaných studentů (SHS), jež by se mělo zaměřit na pomoc studentům, kteří
potřebují zvláštní přístup. Nejde
o vytváření speciálních předmětů
či kruhů, v nichž by se tito studenti soustřeďovali. Zájmem SHS je
studenty s postižením integrovat
mezi ostatní, aby se stali nedílnou
součástí života na VŠE. SHS se
nyní snaží oslovit co nejvíce
potenciálních zájemců.
Již v akademickém roce
2007/2008 se mohou přihlásit ke
studiu a využít pomoci SHS.
Podrobné informace lze najít na
www.shs-vse.cz. Na včas podanou žádost připraví SHS individuální harmonogram vykonání
přijímacích zkoušek. Studenti
pak budou moci využívat speciálně vybavená pracoviště na Žižkově a Jižním Městě. Pracovníci
SHS budou pomáhat lidem
s postižením při orientaci v systému studia, hodlají zajišťovat
osobní asistenci v rámci aktivit
školy a zprostředkovávat komunikaci s vyučujícími.
Vytváření rovnocenných podmínek pro všechny by dnes mělo
být samozřejmé. VŠE tak není
díky Středisku handicapovaných
studentů výjimkou. Dříve byli lidé
s postižením zavíráni do ústavů.
Handicapovaní se však stále častěji zapojují do veřejného života.
Dnes je již naštěstí přežitkem vnímat osoby s postižením jako přítěž;
díky své pracovitosti a touze
uplatnit se naopak mohou být pro
společnost velkým přínosem. Text: Vladimír Štípek
Aktuality / 2
VŠE se chce otevřít lidem
s handicapem / 3
Efektivita VŠE:
Zápis tělocviku / 4
Evropské kredity zatím
nepřinesly mnoho výhod / 6
Vybrali
jste si nejlibovějšího šéfa? / 8
Viete, čo je mentoring? / 9
Pojte si posedět do Mukafé / 9
Chceme mít
radarovou základnu? / 10
Nový studijní obor Arts
Management poprvé v ČR / 10
Pohádka z pravěku / 11
Směřování českého
ekonomického školství / 12
Absolventi na koni / 12
Jaký je vlastně zájem
o studium na jednotlivých
fakultách VŠE? / 13
Přednáška
Pavla Béma na VŠE / 14
Jan Jedlička:
Euro v roce 2013 / 16
Na baru
s Ghábou al Dhábou / 18
Recenze / 20
Shakira v Praze / 21
Amsterdam (cestopis) / 22
economix
Šéfredaktorka:
Tatiana Veščičíková
Zástupce šéfredaktorky:
Marcel Bodnár
Redaktoři:
Miroslav Cvrček
Michal Haltuf
Jan Holeček
Anna Kmeťová
Pavlína Máčalová
Martin Morovics
Pavel Nádvorník
Vladimír Štípek
Jiří Zábranský
a další...
Fotografie:
Tomáš Jakab
Jaroslav Šícha
Kresby:
Pavlína Hrušťáková
Editor:
Jan Jaroš
Design a sazba:
Pavel Vodička
E-mail Economixu:
[email protected]
Vydává:
Titulka: Pavel Bém
Foto: Jan Šícha
– 2 / 2007
Obsah
economix
VŠE se chce
otevřít lidem
s handicapem Editorial / 2
4
zpravodajství
Efektivita VŠE:
Pro některé studenty, kteří si tělocvik nezapsali prozřetelně hned v prváku, je začátek nového semestru pravidelně už několik let ve znamení tuhého boje o nejlepší
disciplíny v nejlepší denní dobu. Ostré lokty a přiměřenou drzost jste potřebovali, pokud jste se chtěli zapsat
dejme tomu na kurz Posilování nebo na další oblíbené
sporty – obzvlášť pokud jste nechtěli cvičit v brzkých
ranních či pozdně večerních hodinách.
semestr připravujeme zdokonalení tohoto systému – chceme,
aby komunikace pomocí e-mailu nadále pokračovala. Ovšem
s tím, že pořád tam bude nutnost, aby se učitel se zájemci
v určité fázi sešel a zjistil, zda
daný jedinec na kurz výkonnostně má. Všichni kolegové dostali
příkaz, že musí odpovědět všem,
i když už je kurz plný, protože
jinak to nejde. Řešíme to tak,
aby v příštím semestru mohla
emailová komunikace proběhnout s předstihem – aby se všichni dozvěděli výsledek. Připravili jsme i vzor přihlášky, protože
studenti často zapomínali psát,
kdy a na jaký kurz se vůbec
hlásí.“
tělocvik hned v 1. semestru nebo
jste si vybrali méně oblíbený
sport, nic z toho neřešíte. Pokud
jste ale zápis promeškali, případně tvrdohlavě trváte na svém
„vytouženém“ a shodou okolností oblíbeném sportu, nastávají při jeho zápisu nemalé problémy.
Způsobů jak tyto problémy
obejít je dost, ale člověk si musí
své místo takříkajíc „vybojovat“. Jeden můj kamarád se například dostal na tělocvik ve 2.
ročníku tak, že se v září vydával
za prváka – ti mají totiž zápis na
TV dříve než ostatní a mají tak
de facto přednost. Oproti tomu
student Ladislav ze 3. fakulty se
na tělocvik probojoval jinak: „Já
Vedení CTVS se snažilo tuto
situaci vyřešit a letos poprvé
zavedlo možnost registrace na
vytoužený kurz tělocviku e-mailem. To však provázely zmatky
a kvůli stížnostem studentů jsme
se tématu tělocviku na VŠE rozhodli věnovat podrobněji.
„Letošní registrace byly fakt
lahůdka. Registrace mailem, na
který nikdo neodpověděl. A když
ano, tak jste buď dostali termín
v 7:30 nebo se kurz konal úplně
na druhém konci města,“ stěžuje
si student 2. fakulty. Další studentka ze třetí fakulty sděluje
své rozpaky na diskusi na Borci:
„Na stránkách CTVS píší: ‚Studenti, kteří se chtějí zapsat do
kurzu tělesné výchovy a získat
zápočet v letním semestru akademického roku 2006/2007, se
zaregistrují u vyučujícího konkrétního kurzu v termínu od 5. 2.
do 9. 2. 2007 e-mailem.‘ Nějak
tam postrádám info, co má takový student dělat, když mu vyučující neodpoví...“
Hlavním problémem nového
systému registrací e-mailem byl
právě fakt, že někteří učitelé
nezvládali na e-maily odpovídat
a studenti si tělocvik stejně
museli vyběhat, jako v předešlých semestrech. „Mně vyučující sice odpověděl, ale ‚stačí
přijít na první hodinu‘ – a známe
to – pak tam přijdeš a nic z toho... je to boj – to už je asi součást tělesné výchovy;-),“ píše
studentka 2. fakulty, která si nepřála být jmenována.
Ředitel CTVS (Centrum tělesné výchovy a sportu) Miloš Pádivý v tomto bodě jisté potíže připouští: „Poprvé s tím byly trochu
REGIS TRACE
TĚLOCVIKU
V KLIENTOVI?
Další častou námitkou, která
z řad studentů zaznívá, je fakt,
že zápisy na kurzy TV probíhají
až poté, kdy již máte hotový
rozvrh a kdy jej lze jen velmi
těžko změnit. V době, kdy se
rozvrh sestavuje, tak nevíte, kdy
a jestli vůbec nějaký kurz tělesné výchovy získáte. Nechávat si
pro tyto účely volné místo v rozvrhu se tak může ukázat jako
zcela zbytečné. Případně si musíte vše náležitě oběhat v dalších týdnech výuky, kdy někteří
studenti z tělocviku „odpadnou“ a místa se uvolní a pak zameškané hodiny dohnat.
Většinu studentů to příliš trápit nemusí – pokud jste si zapsali
si tam zašel drze osobně v polovině ledna a mám zarezervované
místečko... Ovšem už tři semestry jsem marně o posilku usiloval
na první hodině u šaten – nevedlo se.“
„Nechápu, proč se to nedělá
jako registrace v klientovi?
Podle mě by to byla naprosto
průhledná metoda a nebylo by
nutné snažit se dostat před
ostatní osobními domluvami
s učitelem,“ píše dál Aleš (2. fakulta).
Zápisy do tělocviku se tímto
způsobem již zkoušely – dokonce dvakrát, jak nám prozradil
RNDr. Karel Nenadál, který má
registrace v klientovi na starosti. Podle jeho slov se ale vyskytly problémy trojího druhu:
1) Věcné problémy, neboť se
economix
– 2 / 2007
ZÁPIS
TĚLOCVIKU
komplikace... Chtěli jsme zavést
systém, který je na škole obvyklý. Že se student registruje na
předmět a pak zjistí, zda je nebo
není přihlášený. U nás to není
tak jednoduché. V některých disciplínách je třeba brát v úvahu
hledisko výkonnosti a dovednosti. Někdy to sebehodnocení
studentů nemusí odpovídat
požadavkům kurzu.”
„To, že někteří učitelé neodpovídali na maily, mělo dva
důvody. Někdo to prostě neudělal a někteří byli ještě na posledním zimním kurzu. Dnes už
víme, že do budoucna tam musíme nechat nějakou lhůtu na to,
aby učitelé měli možnost odpovídat,“ dodává ředitel CTVS.
Zjištěné nedostatky však slibuje
pro příště odstranit: „Na příští
5
PROBLÉMY
S PŘEDNOS TÍ
Studenti si také stěžují – a nutno podotknout, že poměrně čas-
to – že i kdyby se snažili sebevíc,
tak v momentě oficiálního zahájení zápisů je beztak již polovina míst na lukrativních kurzech
obsazena: „Stává se, že přednost
mají lidé, co už měli daný kurz
semestr předtím – bez ohledu na
to, že povinné zápočty mají
hotové,“ stěžuje si Aleš (2.
fakulta).
Ředitel CTVS Pádivý ale tuto
informaci zásadně odmítá:
„Přednost má pouze ten, kdo má
potřebu získat zápočet. Všechny způsoby přihlašování jsou
takto koncipovány. Takže není
pravda, že ti, co už mají zápočet,
mají snazší pokračování. Jestli
to někdo z kolegů takto praktikuje, tak to je proti všem interním domluvám. Teprve volná
místa, která zbudou, jsou pak
nabídnuta dobrovolným sportovcům.“
Oba výše zmíněné problémy
vyřeší definitivně nejspíše až
nový informační systém, který
chce škola koupit od Masarykovy univerzity v Brně. Termín
jeho nasazení není doposud
znám. Jak uvádí ředitel Pádivý: „Studenti se s tím současným systémem zápisu naučili
velmi rychle pracovat, takže
celá řada z nich na poslední
hodinu nepřinese index, zápočet si nenechá napsat a když
dojde ke kontrole, tak říká:
‘Ale já ještě nemám hotovo,
ještě nemám všechny zápočty,’
aby pak měli větší šanci dostat
se na tělocvik i v dalším semes-
tru. Až nastoupí nový informační systém, tak se tento problém vyřeší.“
ZRUŠIT
ČI NEZRUŠIT?
V souvislosti s tělesnou výchovou se také vedla diskuse,
zda by se její povinná výuka neměla zrušit. Národohospodářská fakulta se již touto cestou
vydala – byť svým studentů
účast na kurzech doporučuje
a snaží se je za ni i pozitivně motivovat získanými kreditními
poukázkami.
Argumentem pro zrušení by
mohla být námitka, že tělesná
výchova příliš s ekonomií nesouvisí, že jde spíše o zájmovou
činnost a proto by měla být dobrovolná jen pro ty, které sport
baví. Proti tomu naopak stojí názor, že studenti by se měli rozvíjet všestranně a neorientovat se
čistě jen na duševní vývoj a že
spousta z nich pozná něco nového a nakonec třeba zjistí že je
sport baví – že je jen učitelé tělocviku ze základní a střední školy
nedokázali oslovit.
Ředitel Pádivý povinnou výuku TV obhajuje: „Prvním pádným důvodem pro existenci
povinné tělesné výchovy je ta
část fyziologická – kompenzace
psychického zatížení a ‘údržba‘
těla. Druhá role, kterou plníme
a která je na této škole výjimečná, je taková ta role socializační.
V řadě těch sportů vzniká kolektiv, který spolu komunikuje po
celou dobu studia. Anonymita
ústavu je známá – studenti,
pokud spolu nebydlí na koleji
nebo nesedí v lavici, tak nemají
mnoho možností začlenit se do
nějaké skupiny. Možná jsme na
této škole dokonce jediní – třeba
se pletu, ale myslím si, že tato
role je velmi důležitá.“
„Ne všichni přijdou na školu
s tím, že měli kvalitní podmínky
nebo zajímavou nabídku sportů.
Pro některé to může být poprvé
až tady na škole, že mají takové
možnosti, jaké tu nabízíme,“
pokračuje Pádivý. A dál dodává:
„Doba, kdy byla tělesná výchova pět let povinně je dávno za
námi. Celá řada vysokých škol ji
má tři nebo čtyři roky povinně,
povinný zimní a letní kurz atd.
U nás se to zkrátilo nakonec jen
na ty dva semestry.“
Podle našich informací zatím
žádná z fakult nehodlá následovat 5. fakultu a o zrušení povinného tělocviku se vážně neuvažuje.
ZÁVĚREM
Osobně jsem pro zachování
povinného tělocviku. Jak se říká
– „ve zdravém těle zdravý
duch“ a toto vskutku „pohybové minimum“ alespoň trochu
přispívá k tomu, že si na škole
rozvineme nejen ducha, ale aspoň trochu i to tělo. Je ale nepřípustné, aby škola, která na
každém kroku hlásá racionalitu
a efektivnost, měla své základní
„vnitřní procesy“ tak neefektivní a zmatečné. Je pravda, že
organizace zápisu tělocviku
s sebou přináší jisté specifické
problémy, ale ty nemohou být
samy o sobě omluvou. Nezbývá
než doufat, že změny, které
vedení CTVS chystá a později
i nový informační systém vnesou do problému pořádek a pomohou studentům ušetřit trochu
času i nervů. Text: Michal Haltuf
– 2 / 2007
stávalo, že se na kurzy hlásili studenti s nedostatečnými
schopnostmi (například neplavci na kanoistiku). 2) Časový nesoulad, neboť CTVS má vlastní
harmonogram odlišný od harmonogramu registrací a zápisu
předmětů. To souvisí s prvním
bodem – vyučující musí prověřit studentovy schopnosti. 3)
Technické problémy – klient je
již poměrně zastaralý a je prý
nemožné uzpůsobit jej všem
specifickým odlišnostem kurzů
tělesné výchovy.
economix
zpravodajství
6
rozhovor
Evropské kredity zatím
Prof. Ing. Jan Seger, CSc.
působil na škole již ve
funkcích děkana a rektora školy, od roku 2006 je
podruhé děkanem čtvrté fakulty. Pro Economix
ho vyzpovídal redaktor
Jan Holeček.
economix
– 2 / 2007
Pohybujete se ve světě statistiky, co vás na
tomto oboru přitahuje?
Statistika umožňuje kvantifikovat naše
poznání snad ve všech oborech lidské činnosti. Často cituji studentům výrok slavného
fyzika Kelvina: „Ať jsme v našem poznání
jakkoliv daleko, jestliže tyto poznatky neumíme kvantifikovat, jsme stále jen v polovině.“ Je to exaktní disciplína, která nezná hranic a nemění se (kromě nových vědeckých
poznatků) v čase. Základní kurz teorie statistiky je stejný na VŠE, nebo alespoň byl do
zavedení ECTS, jako na všech renomovaných světových univerzitách.
Do jaké míry je tento obor ovlivněn výpočetní technikou?
Počítače samozřejmě ovlivnily tento obor
významným způsobem. Pro tuto disciplínu
je typické provádění mnoha numerických
výpočtů. To, co dříve trvalo desítky nebo
stovky hodin, je nyní dílem okamžiku a statistik se může věnovat pouze analýze a interpretaci výsledků. Výpočetní technika umožňuje dříve neuskutečnitelné simulační a
variantní propočty. Umožňuje aplikovat
některé metody, které byly již dříve teoreticky zdůvodněné, ale numericky nešly pro
obrovskou náročnost vůbec spočítat.
Při neustálém zrychlování vývoje počítačů je lepší spíše umět ovládat program
anebo to umět spočítat?
Domnívám se, že student by měl umět
obojí. Vůbec bych nepodceňoval to, co nazýváte umět spočítat na papíře. Statistika zdaleka není jen počítání a práce s programovými produkty. To se koneckonců naučí
i středoškolák. Pro vysokoškoláky i pracovníky z praxe je daleko důležitější etapa druhá
– výsledky správně interpretovat a vyhodnotit. To vás žádný (ani velmi sofistikovaný)
program nenaučí. Na jedné americké univerzitě jsem byl svědkem toho, jak vyučující
přikázal vypnout počítač a dával studentům
příklady, při nichž museli logicky myslet a
učili se správně interpretovat výsledky. To
u nás při katastrofálním nedostatku cvičení,
na což si mimochodem studenti v anketách
masivně stěžují, není vůbec možné.
i postavení VŠE v akademickém světě. Profesor Hindls je komunikativní a charismatický člověk s velkou autoritou. Postupně se mu
daří uvedené problémy odstraňovat. Velmi
oceňuji, že zejména díky němu se změnila
atmosféra na škole, děkani spolu komunikují
a je snaha problémy pozitivně řešit. Vzhledem k časové zaneprázdněnosti nás obou se
vidíme málo, ale samozřejmě když se již
setkáme, řešíme problémy školy. Že by se
však vysloveně se mnou radil, to ne.
Student musí vykonávat zkoušku ze statistiky u pedagoga, kterého měl na přednášky. Jaký je důvod tohoto pravidla?
Je to nutné z důvodu rozvržení zkoušek
mezi více pedagogů. Například v našem
Na jaké úrovni by měl dnešní absolvent
ovládat počítač?
Absolvent VŠE by měl dokonale ovládat
programové produkty svého oboru a být
natolik informaticky vzdělán, že se rychle a
bez problémů naučí i jiné produkty, se kterými se v praxi setká. Samozřejmě absolventi
informatiky musí mít znalosti daleko hlubší
včetně schopnosti samostatně programovat.
Jsem rád, že z praxe mám četné odezvy svědčící o tom, že naši absolventi v tomto směru
problémy nemají.
Šest let jste byl rektorem školy. Jak na
tuto dobu vzpomínáte?
Na tuto dobu, přestože jsem musel vynaložit velké množství času a úsilí, vzpomínám
velmi rád. Měl jsem velké štěstí na kolektiv
tehdejších děkanů. Byly to velké osobnosti,
které nadřazovaly zájem celé školy zájmům
svých fakult. Vytkli jsme si velmi ambiciózní cíl – dostat VŠE na úroveň předních ekonomických univerzit v ČR. Troufám si říci,
že se nám tento cíl začalo dařit plnit.
Budete znovu kandidovat na rektora?
Kandidovat již nebudu. Domnívám se, že
současný rektor dělá svou práci dobře a má
reálnou šanci být zvolen znovu.
Jak hodnotíte práci současného rektora,
profesora Hindlse, radí se s vámi?
Profesor Hindls převzal funkci rektora
v době, kdy se škola nacházela v nedobré
situaci. Řada věcí nefungovala, jak by měla,
někteří děkani v souladu s pravomocemi
danými vysokoškolským zákonem výrazně
prosazovali zájmy svých fakult, někdy
bohužel i na úkor jiných, vůle k dohodě a spolupráci se postupně ztrácela, oslabovalo se
předmětu je třeba vyzkoušet na konci semestru mnoho set studentů. Kdyby se zájem studentů koncentroval na několik zkoušejících,
o kterých se třeba říká, že jsou v požadavcích mírnější, i když to vůbec nemusí být
pravda, nedaly by se zkoušky v daném termínu vůbec zvládnout.
Jaká je pravděpodobnost, že student udělá zkoušku, pokud chodí na vaše předměty?
Dlouholetá pedagogická praxe mě dovedla k přesvědčení, že účast na přednáškách je
pro opravdové pochopení předmětu nezastupitelná. Na přednášce jsem schopen věci na
místě vysvětlit, dát je do souvislosti, mohu
ihned odpovědět na všechny dotazy. Na vaši
7
rozhovor
nepřinesly mnoho výhod
S platností od roku 2006 jste byl zvolen do
funkce děkana. Jakým směrem vedete
fakultu, jaký máte cíl?
Po profesoru Hindlsovi jsem převzal
fakultu ve stabilizovaném stavu, a nebylo
tedy třeba přijímat nějaká drastická opatření.
Mám dva cíle, které jsou zdánlivě v rozporu.
Maximalistický cíl je dostat fakultu na špičku informatických fakult v ČR, co se týče
kvality pedagogů pro to máme předpoklady.
Minimalistický cíl je nedopustit ztrátu univerzitního charakteru naší fakulty i celé školy a jejího nenápadného přechodu na typ
odborné vysoké školy, jakých jsou u nás
desítky. To by znamenalo pád do průměrnosti a ztrátu prestiže. Upozorňuji, že toto nebezpečí tady je, vzpomeňte si na výroky některých pracovníků školy, že VŠE se musí zcela
přizpůsobit požadavkům praxe. Absolvent
vysoké školy univerzitního směru musí
vědět nejen to, jak se problém řeší, ale také
to, proč tomu tak je. Jeho znalosti musí být
Pojmenujte největší překážku, kterou
nyní zdoláváte.
Největší překážkou je bezesporu výrazný
pokles studijní morálky a studijních výsledků u značné části studentů. Zdůrazňuji zdaleka ne u všech. Stále si kladu otázku, proč
tomu tak je. Důvodů bude jistě řada. Dva se
na tomto poklesu podílejí zcela jistě. Jedním
je zavedení evropských kreditů. Máme sice
stejné studijní plány a teoreticky uznatelné
diplomy jako další školy uskupení CEMS,
ale další pozitiva tohoto přechodu zatím
nevidím. V této souvislosti si často vzpomenu na rozhovor s významným americkým
profesorem Druckerem, kterému VŠE udělila čestný doktorát. Když jsem mu sdělil, že
VŠE zcela sjednotila své studijní programy
s ostatními školami CEMS, zdvořile mě
pochválil a podotkl, že na univerzitě je podle jeho názoru cenné to, v čem je jiná než
ostatní univerzity, a ne v čem je zcela stejná.
Jedním z proklamovaných pozitiv bylo tvrzení, že studenti budou průběžně studovat.
V diskusích na fakultě jsme se shodli na
tom, že se to zatím rozhodně nestalo. Domácí práce i průběžné písemky často mohou
studenti pomocí počítače, mobilních telefonů, Borce a kamarádů opsat. Přitom systém
bodování je tak nešťastně nastaven, že student během semestru může nasbírat tolik
bodů, že v závěrečné části zkoušky nemusí
umět prakticky nic. Mohu-li mluvit za statistiku: tím, že byl celosvětově uznávaný
dvousemestrální kurz teorie statistiky složen
do jednoho semestru, jsem nucen předmět
zkrátit, neúměrně zjednodušit a zploštit.
Mohu-li použít na okamžik lehký tón, je to,
jako kdyby zoolog při výkladu o domácím
dobytčeti vedl výklad v duchu, že kráva je
v podstatě válec. Chci však být optimistou a
věřím, že se systém časem zlepší a začne
fungovat tak, jak si jeho tvůrci představovali.
Druhým nesporným negativním faktorem
ovlivňujícím studijní výsledky je zaměstnání
studentů při studiu. Je nesporně užitečné, a
dokonce nutné, aby měl student kontakt
s praxí. U řady studentů to však přesáhlo
únosnou mez. Neustále slyšíme: Nemohl
jsem chodit na přednášky, na cvičení, nemohl jsem se přihlásit na zkoušku, nehodí se mi
nabízené termíny, protože musím být
v zaměstnání a zaměstnavatel si nepřeje,
abych v pracovní době odcházel. Tyto argumenty slyším dokonce i já při pohovorech,
kdy se snažím zjistit, proč nestudovali a hrozí jim vyloučení.
Jak vnímáte postavení fakulty na škole?
Myslím si, že naše fakulta má pevné a
dobré postavení ve svazku fakult VŠE.
Nemohu si na nic stěžovat, spolupráce
s ostatními děkany je velmi dobrá.
Čím to je, že mezi počítači a matematikou
existuje na fakultě katedra filosofie?
Katedra filosofie se na naši fakultu
dostala v době, kdy se rušil na VŠE Ústav
marxismu-leninismu a každá fakulta
dostala „přiděleno“ jedno pracoviště.
Během let si tato katedra našla své místo
na fakultě, a dokonce se nyní velmi aktivně podílí na tvorbě nové specializace
kognitivní informatika. Navíc chceme-li
zachovat univerzitní charakter naší školy,
filozofie bezesporu na vysokou školu patří. Pomáhá k tomu, abychom nevychovávali to, čemu Němci říkají výstižně „Fach
idioten“.
Má být matematika povinná?
Matematika musí být nesporně povinná.
Není totiž jen o vzorcích, ale je to hlavně
způsob myšlení. Navíc řadu předmětů (nejen
statistiku) na VŠE nelze bez znalostí matematiky pochopit a studovat.
Máte nějakou oblíbenou větu nebo vzorec?
Oblíbených vět a vzorců ve statistice mám
mnoho. Snad bych uvedl jeden významný
vzorec, který je dokonce uváděn i v řadě nestatistických publikacích. Je to koeficient
korelace ryx, který měří těsnost lineární závislosti mezi dvěma proměnnými. Byl bych
potěšen, kdyby si čtenáři tohoto rozhovoru,
kteří již mají zkoušku ze statistiky za sebou,
vzpomněli, že je definován jako podíl kovariance a součinu směrodatných odchylek
obou proměnných. Jan Holeček
– 2 / 2007
Znáte nějaký dobrý statistický vtip?
O statistice existuje mnoho vtipů. Nemám
je rád, protože nepravdivým způsobem zlehčují tuto krásnou vědeckou disciplínu.
širší než znalosti absolventa neuniverzitních
vysokých škol, kterých jsou desítky, přičemž
další budou přibývat.
economix
otázku tedy odpovídám, že jestliže student
absolvoval všechny přednášky, má jejich
záznam, má podstatně větší šanci složit
zkoušku než ten, který po ukončení semestru
pracně zjišťuje, ke komu vlastně patří, a
snaží se pak vše naučit z učebnice.
8
zpravodajství
Vybrali jste si nejlibovějšího šéfa?
economix
– 2 / 2007
Ve dnech 7. a 8. března se pod záštitou AIESEC Česká republika v Kongresovém centru Praha konal již patnáctý ročník nejprestižnější akce
svého druhu – Career Days 2007.
Tento ročník byl mimořádně úspěšný, což potvrzuje jak účast firem,
tak studentů a absolventů. Statistika AIESEC velmi rychle zveřejnila konečné číslo účastníků z řad studentů
(1691), posledního ročníku se zúčastnilo oproti tomu loňskému přibližně o 50 procent více studentů z vysokých škol z celé České republiky.
Počet prezentujících se firem (39) se
nijak výrazně nelišil od minulých Career Days, což bylo dáno také kapacitou Kongresového centra. Projektu
se také zúčastnily tři MBA školy.
Komu jsou vlastně Career days určeny?
Oficiální poučka zní: „Primárně jsou Career Days určeny studentům 3. až 5. ročníků
a absolventům vysokých škol bakalářského, magisterského i PhD. a MBA studia, nicméně spoustu přínosných informací
poskytnou i ostatním studentům zajímajícím
se o své budoucí pracovní uplatnění.“ Co se
týče věkového průměru účastníků, nelze nic
namítat. Se dvěma organizátory a členy AIESEC Česká republika, mimochodem velice
milými a ochotnými, kteří mi byli (jako žurnalistovi) přiděleni při vstupu, jsem se shodl
také na další velice důležité a rozhodující
podmínce, a to aktivitě. Naše diskuse se také
týkala toho, komu z pohledu oborů vysokých
škol je tento projekt určen. Zmiňuji to hlavně
proto, že se občas setkávám s mylným názorem nebo dojmem, že Career Days jsou určeny výhradně studentům ekonomických fakult. Složení prezentujících se firem
naznačuje, že účastnit se mohou také studenti
sociálních studií, informatiky, práva či matematiky.
Jak výběr „nejlibovějšího“ šéfa probíhal?
Musím poznamenat, že Career Days nejsou určeny jenom pro ranní ptáčata. Otevírají se krátce po deváté a s malou pauzou na
oběd pokračují až do pěti odpoledne. Po vystoupení ve stanici metra Vyšehrad kolem
jedné jsem zpozoroval kromě plakátku
s šipkou Career Days také enormní koncentraci pánských obleků a dámských kostýmů.
Po několika minutách chůze s nádherným
výhledem na Prahu jsem byl v Kongresovém centru, kde na mne už čekal check-in.
Tam mě odkázali na infodesk a dali mi Career Brochure, tedy veškeré informace
o společnostech prezentujících se na této
akci. Při vstupu do vyššího patra, kde se konaly Career Days, mě hned oslovilo několik
zástupců vystavujících firem. U infodesku
mi byli, jak už jsem zmínil, přiděleni průvodci, kteří mi vše ochotně ukazovali a zodpověděli moje otázky.
Hned vedle infodesku, kde byla naše první zastávka, byla takzvaná prezentační
místnost, v níž se pomocí patnáctiminutových prezentací firmy samy snažily představit obecenstvu. Občas se manažeři (většinou z HR) snažili aktivně zapojit
posluchače kontrolními otázkami, za které
odměňovali malými dárky. V sousedství
této prezentační místnosti se nacházela novinka oproti minulým ročníkům, a to tréninková místnost, v níž byla prezentována
zajímavá témata typu „jak přežít Assessment centra“ nebo „jak nejlépe podepsat
pracovní smlouvu“. Na tyto tréninky
a workshopy se však bylo třeba zaregistrovat. Podobně to také fungovalo u stánků
jednotlivých společností: před každou byl
asistent, který zájemce ochotně zaregistroval na určený čas.
Podle organizátorů nebyl vytvořen žádný klíč, podle kterého by byly firmy rozmisťovány. Bylo však zajímavé, že významné firmy jako PWC a Ernst & Young
měly z mého pohledu k oslovení potenciálních zaměstnanců nejlepší pozici. Firmy,
které se v průběhu dvou dnů prezentují, nemusí být každý den tytéž. Byl jsem upozorněn na určitou tematickou skladbu firem –
první den byl více orientován na finanční
instituce, poradenství a audit, kdežto druhý
den byl zaměřen více na informační technologie, techniku, energetiku a právo. Proto budoucím zájemcům doporučuji pečlivě
si nastudovat, kdo bude mít kdy prezentaci
či stánek k dispozici.
Firem bylo opravdu hodně a bylo si z čeho
vybírat. I prostředí bylo kulturnější a osobnější než na akcích typu Šance, které se organizují v atriu RB. Bylo zajímavé sledovat,
jak se manažeři firem stojící před stánky dávají do řeči s kolemjdoucími a snaží se nalákat potenciální zájemce. Stánky firem si určitě nepředstavujte jako při akcích v atriu
RB. Každá firma sice měla pult či stolek
s propagačními materiály, ale měla taky přidělenu samostatnou místnost, v níž probíhaly prezentace či osobní rozhovory s manažery. Každá firma je v tom jiná, některé
berou takové rozhovory už jako součást výběrového řízení, jiné jako filtr pro výběrové
řízení a některé (například PWC) je chápou
jako komunikaci a šanci studentů seznámit
se s prostředím, ve kterém by eventuálně
chtěli v budoucnu pracovat.
Na závěr jen dodám, že tato akce, která je
organizována pod záštitou AIESEC Česká
republika, je nejprestižnější svého druhu
a určitě se vyplatí být v příštích letech aktivní a zúčastnit se. Možná nakonec přece jenom najdete „toho nejlibovějšího šéfa“. Text: Martin Morovics
?
9
zpravodajství
Keďže v poslednom čase registrujeme na VŠE pribúdajúce množstvo akcií rôzneho druhu, stávame sa voči ním
čím ďalej skeptickejší. V takomto prípade však hrozí
nebezpečenstvo prehliadnutia akcií, ktoré si našu pozornosť určite zaslúžia.
Sme však radi, že sa tak nestalo v prípade interaktívneho
workshopu s názvom „Mentoring, Networking and You“, ktorý sa uskutočnil 14. 3. 2007
v podvečerných hodinách
v priestoroch VŠE. Workshop
bol organizovaný pod záštitou
novovzniknutej študentskej organizácie Young Business and
Professional Women (YBPW)
patriacej k Asociaci podnikatelek a manažerek ČR.
Obsahom akcie bolo oboznámenie účastníkov s mentoringom v ČR i v zahraničí, priblíženie fungovania YBPW
a vystúpenie zaujímavých hostí. Interaktívna forma workshopu umožnila zapojenie všetkých
zúčastnených v podobe prezentovania vlastných názorov v otvorenej diskusii na témy „Mentoring“, „Úloha menteeho
a mentora“ či „Networking“.
Akciu určite obohatila i účasť
zahraničného hosťa – profesionálnej mentorky z Nemecka
Heidi
Grossovej,
ktorá
sa s účastníkmi podelila o svoje
bohaté skúsenosti s mentoringom – či už v roli menteeho alebo mentora – a poskytla veľa
dobrých rád a postrehov, ako ho
aplikovať na VŠE. Na margo
akcie poznamenala: „Workshop
ma nadchol najmä svojou príjemnou a otvorenou atmosférou. Myslím, že študentov, ktorí
sa tímovej práce zúčastnili,
téma mentoringu veľmi zaujala,
a tomu zodpovedali i skvelé výsledky ich tímových prezentácií.
Potešilo ma hlavne, že sa akcie
podporu mladému klubu YBPW.
Aby si účastníci mohli urobiť
predstavu o fungovaní mentoringu v ČR, aktívna členka APM
ČR Ing. Piroutková vystúpila so
svojím aktuálne prebiehajúcim
projektom „Europodnikatelka
21. století“, ktorého cieľom je
práve pomôcť začínajúcim podnikateľkám.
Príjemné prostredie celého
workshopu bolo podčiarknuté
nielen osviežujúcimi prestávkami medzi jeho jednotlivými čas-
Viete, čo je
MENTORING?
zúčastnili i traja mladí muži.
Hoci organizácia YBPW je zameraná hlavne na ženy, je podľa
mňa dôležité sa mužom neuzatvárať – veď i v pracovných
vzťahoch sme spolu denne
v kontakte... je dobré dať mužom vedieť, aké sú naše starosti
a čím sa zaoberáme.“ Heidi
prejavila záujem spolupracovať
s YBPW v ČR i v budúcnosti,
čo nádejné mladé manažérky
samozrejme potešilo.
Ďalšou významnou osobnosťou bola Zdenka Holcmannová,
prezidentka Asociace podnikatelek a manažerek ČR, ktorá
v krátkosti predstavila fungovanie APM ČR a vyjadrila veľkú
ťami, určenými na malé občerstvenie a networking, ale
i priateľským záujmom zo strany hosťov, organizátoriek
a v neposlednom rade zúčastnených študentov. „Najviac sa mi
páčili záverečné prezentácie
a rozhovor s Heidi. Očakávala
som informácie o tom, čo je
mentoring, ako funguje v Čechách i v Nemecku, a tiež informácie o YBPW, pretože som premýšľala, že by som sa stala
členkou. Myslím, že moje očakávania
sa
splnili
na
100 %. A rovnako pozvaní hostia ma veľmi milo prekvapili
a dodali celej akcii iný pohľad
na vec. Som vlastne úprimne
nadšená,“ vyjadrila sa po workshope študentka Alžbeta.
Záujem o účasť prejavil
i predseda Klubu mladých manažerů Michal Svíčka: „Na akcii sa mi najviac páčil hosť z Nemecka, s ktorým bola možnosť
sa porozprávať i neformálne,
bohaté pohostenie, možnosť zoznámenia sa s ďalšími zúčastnenými už na začiatku pri welcome
drinku (a nie až ku konci, ako to
väčšinou býva) a after party.
Očakával som, že networking
preberieme viac do hĺbky, čo sa
splnilo podľa mňa tak na 30 %.
Naopak rád by som vyzdvihol
možnosť riešenia štúdie a jej
prezentáciu pred odborníkom
a ostatnými.“
Záverečná časť akcie bola venovaná diskusii najprv na pôde
školy a neskôr na menej formálnej pôde jednej žižkovskej „hospůdky“. Rozlúčka prebehla príjemne s prísľubom skorého
ďalšieho stretnutia a udržiavania získaných kontaktov.
Tí, ktorí sa z rôznych dôvodov nemohli zúčastniť, nemusia
byť sklamaní, pretože workshop
bude mať svoju reprízu.
Predbežne je termín stanovený
na 18. apríla a registrácia záujemcov je možná už teraz na emailovej adrese:
[email protected].
Ako organizátorky sa vopred
na stretnutie s vami tešíme. Text: Anna Kurišová
(YBPW)
Hned od stanice metra Jiřího
z Poděbrad se směrem na západ
táhne dlouhá ulice Mánesova.
Naštěstí pro nás už pár kroků od
metra uvidíte Mánesovu 87 a kavárnu Mukafé. Schválně píši číslo, jelikož kavárna až tak
viditelná není, ale jakmile naleznete vchod, tak už jen stačí sejít
schody a jste na místě.
Začala bych výhodami. Příjemně zalezlé prostředí, kde hraje
pohodová muzika laděná do stylu
funky jazz. Dost prostoru a DJ
pultík, za nímž DJ rozjíždí večerní program. Mladá obsluha dodává mladistvý šmrnc. Zařadila
bych to jako posezení určené právě studentům a my studenti jsme,
tak proč toho nevyužít... Čepují tu
různé druhy piv a za 25 Kč to vůbec není špatné. Samozřejmě tu
nečepují jen pivo, ale je tu výběr
z vín, tvrdého alkoholu nebo pro
abstinující samozřejmě i nealko
a velký výběr druhů kávy.
Nevýhodou pro mě bylo sklepní
prostředí. Okna tu jsou, přesto je
zde přes den značné přítmí. V každém případě na večer určitě parádní. Nebojte se zkusit něco nového,
zvlášť když je to co by kamenem
dohodil. Text: Pavlína Máčalová
economix
Najít dobré posezení nedaleko školy je chvilkami
doopravdy těžké. Končíte ve škole k večeru a jste
zralí si odpočinout. Proč
nezkusit Mukafé?
– 2 / 2007
Pojte si posedět do Mukafé
10
zpravodajství
V pondělí 19. 3. 2007 se na Vysoké
škole ekonomické v Praze konala
panelová diskuse na, v poslední
době velmi frekventované, téma
– americké radarové základny
v ČR. Ekonomický klub se neváhal
také postavit do davu diskutujících. Původní seznam hostů se
trošku poupravil, ale chystaná
debata tím určitě neutrpěla.
economix
– 2 / 2007
Moderátor diskuse Václav Voseček začal
ihned ze začátku vtipně vysvětlovat nepřítomnost jistých hostů. Pan ministr Alexandr
Vondra se nemohl uvolnit ze státnických povinností a asistent pana Lubomíra Zaorálka
si spletl Vysokou školu ekonomickou s Vysokou školou báňskou v Ostravě.
Svým prvním slovem do debaty přispěl
předseda Institutu Karla Havlíčka Borovského Milan Hamerský. Jako liberál se vyjádřil kladně pro základnu, ale spíše nesouhlasil se smlouvou, která nás více méně dostává
do nedůstojné pozice. Poukazoval na důležitost diskuze a mluvení o tématu, které
v České republice chybí. Rozhodně by se
nemělo omezovat právo projevit se. Pokud
by se takový diskusní systém zavedl, tak
e
m
e
Chc t
mí ou
v
o
r
a
rad adnu?
zákl
by nebyl ani problém provést referendum.
Předseda Občanského institutu Roman
Joch začal svojí řeč vyjmenováním hrozících nebezpečí v budoucnu. Technický pokrok je nesmírný a má vliv i na jaderné zbraně. Zbraně jistě nebudou horší, ale mohou
jen zůstat na stejné úrovni nebo se zlepšovat.
Nyní nastává otázka: „Jak se bránit?“. Radarových základen je po světě spousta a je jisté,
že my vlastní ze svých nákladů nepostavíme.
Mnoho zemí má jaderné zbraně a je zde možné lavinovité šíření, jelikož když má jadernou zbraň Severní Korea, Čína, USA, Indie
apod., tak proč ne další. Mnoho lidí se domnívá, že s radarem bude Česká republika
více v ohrožení. Bude terčem útoků. Roman
Joch to podal jako možnost, ale logicky tomu
tak nebude. Útočí se tam, kde cíl je 100%-ní.
Pokud bude mít Česká republika dobrou
obranu, tak cíl nebude 100%-ní, a tudíž se
cílem stane méně chráněné území.
Poslední promluvil mluvčí humanistického hnutí Jan Tamáš. Popsal svět jako místo,
kde v současnosti probíhá třicet válek a denně umírá mnoho lidí. Pokládal především
otázky. Proč hlavice v Evropě? Proč základna? Proti komu? Proč Česká republika nebo
NATO nereaguje na hrozbu? Viděl budouc-
nost ne ve zbrojení, ale v odzbrojení. Kde
ale začít?
Následovala debata, kde hosté odpovídali
na otázky publika. Některé dotazy byly velmi trefné a určitě se včerejší akcí téma radarových základen neuzavírá, ba naopak. Text: Pavlína Máčalová
Nový studijní obor
Arts Management poprvé v ČR
Fakulta podnikohospodářská Vysoké
školy ekonomické v Praze otevírá v akademickém roce 2007/2008 jako první
v České republice nový studijní obor
Arts Management. Obor je zaměřen na
získání praktických znalostí a dovedností manažerského a ekonomického typu
s uplatněním v různých organizacích a
institucích, které se zabývají kulturou a
využitím kulturního dědictví České
republiky.
Nový obor Arts Management je možno
studovat jak v tříletém bakalářském
typu studia v prezenční formě, nebo jako
navazující magisterské studium a to
v kombinované formě výuky. Magister-
ský stupeň je určen především pro absolventy bakalářských oborů se zaměřením
na kulturu, umění, historii, popř. architekturu, kteří předpokládají, že najdou
uplatnění nebo již pracují v organizacích
či institucích zabývajících se kulturou,
uměním či zhodnocováním kulturního
dědictví ČR. V období, ze kterého je tento
příběh, byla velmi tuhá zima. Járova tlupa však byla velmi zručná,
co se týče zpracování kožešin, kterých měli nadbytek, a tak nikomu
nebyla zima příliš veliká. O co byli
šikovnější v kožešinách, o to nešikovnější byli při lovu v zimě. Tlupa proto dlouho trpěla hlady.
V naději, že se situace zlepší, mířila na východ. Netušila, že během
několika minut narazí na jinou tlupu...
Od východu směrem k západu
mířila tlupa s velkými zásobami
masa. Její členové však příliš neuměli zacházet s kůží zvířat, a tak
měl na sobě pořádnou kožešinu
jen náčelník, a to ještě různě potrhanou. Ostatní měli jen kousky
různě omotané na nohou a kolem
pasu. Byli velmi prochladlí a
zesláblí. Když spatřili tlupu ze
západu, zalekli se, protože viděli,
že jsou všichni od hlavy až k patě
v kožešině. Začali se připravovat
k boji, ale báli se, protože jim Járova tlupa připadala vzhledem ke
kožešinám bohatá a silná.
Pralidé Járovy tlupy zase toužebně upírali své zraky k horám masa východní tlupy. Boje se
báli, protože byli zesláblí dlouhým hladem. Obě tlupy byly přesvědčeny, že musí prohrát. Všichni již byli připraveni k boji, když
tu si Jára všiml, že pralidé druhé
tlupy jsou téměř nazí. Vtom dostal
geniální nápad. Vzal jednu kožešinu a šel směrem k druhé tlupě.
Jednou rukou ukazoval velikou
kožešinu a druhou rukou ukazoval
na kus masa. Naštěstí jeden pračlověk z východu pochopil, vzal
kus masa a šel s ním směrem k Járovi. Ten mezitím kožešinu položil a udělal několik kroků zpět.
Když pračlověk z druhé tlupy přišel až k ležící kožešině, chvíli zaváhal, zda má maso položit anebo
vzít obojí zpátky, a druhou tlupu
tak oslabit. Nakonec se rozhodl
maso nechat. Bojovat se mu nechtělo. Vzal kožešinu a utíkal ke
svým. Jára popadl maso a za nad-
šeného řevu své tlupy pospíchal
zpět.
Vyměnili tak ještě několik kusů.
Byl to obchod z nouze, z touhy po
zisku, z přání lepší životní úrovně.
Ale nejen to. V pralidech se poprvé
v dějinách lidstva objevil i cit k
někomu z cizí tlupy. Bylo to něco
jako vděčnost či náznak přátelství.
V oblasti, kterou tyto dvě tlupy
obývaly, se nezabíjení stalo dobrým zvykem. Obvyklým platidlem se staly pazourky. Další tlupy
viděly, že je to cesta k bohatství, a
tento zvyk přijaly. Málokdy se stalo, že některá tlupa nerespektovala
nepsaný zákon. Už proto, že se
proti ní všechny ostatní spojily.
dva méně. Výměna zboží se o
něco prodražila. Král jim ale slíbil, že za to alespoň bude obchod
střežit a trestat zloděje.
Po dalších padesáti letech si na
krále již všichni zvykli a nepřipadalo jim na tom nic zvláštního,
když si řekl o desetinu pazourků.
Jaké však bylo překvapení obchodujících pralidí, když krále svrhl
premiér, převzal jeho pravomoci
a začal vybírat celou třetinu pazourků. S premiérem se objevil
ministr sociálních věcí a ten řekl,
že pazourky budou každému
vypláceny ve vysokém věku, protože by je jinak všechny utratili.
Část pralidí si řekla, že je to asi
Nastala doba nebývalého rozkvětu. Hlad byl daleko méně častý.
Umírání hladem bylo naprosto
výjimečné.
Tak to trvalo padesát let, až do
doby, než se objevil král. Pazourky prohlásil za královské platidlo,
podplatil několik silných pralidí a
vydal se s nimi na místo určené k
výměně zboží. Zrovna docházelo
k výměně padesáti pazourků za
deset kožešin. Král ale začal
požadovat desetinu všech pazourků, tedy pět. Člověk prodávající
kožešiny (kupující pazourky) se
právem cítil okraden a chtěl po
kupci kožešin (prodejci pazourků) aspoň padesát pět pazourků.
Tomu se to ale zdálo příliš. Nakonec se dohodli na ceně 53 pazourků (včetně „daně“). Ani jeden z
nich tím však nebyl příliš nadšený, protože jeden musel zaplatit o
tři pazourky více a druhý dostal o
dobře, aspoň se nebudou muset
starat o staré, kteří již nemohou
dělat téměř nic. Kdosi prohlásil,
že dříve žádní staří nebyli a že se
objevili až s obchodem a králem,
a tak je správně, když se o ně
postará králův nástupce. Někteří s
tím sice nesouhlasili, ale neměli
dost síly, aby premiéra porazili.
Ten si totiž přivlastnil královo vojsko a bohatství. Časem se ukázalo, že obchod je podstatně dražší.
Pro mnohé začalo být výhodnější,
když si sami lovili, vyráběli oštěpy atd. Obchod vázl. Tu a tam se
vyskytovali i dlouho nevídaní zloději. Objevil se hlad a s ním rostla
i pravděpodobnost, že se lidé „starobního důchodu“ nedočkají.
Ministr sice pazourky vyplácel,
jak slíbil, ale starých lidí stále ubývalo, a tak na tom premiér s ministrem vydělávali.
Situace se stále zhoršovala, hlad
11
byl už ve všech tlupách, a tak jeden
z pralidí zahájil povstání. Premiér
si ho pozval k jednání. Nakonec
premiér jmenoval vůdce povstání
ministrem obchodu a pověřil ho
dotováním výroby a obchodu
nezbytného nedostatkového
zboží, jakým bylo maso a kožešiny. K tomu ale potřebovali více
zdrojů, a tak začali vybírat již čtyřicet procent všech zobchodovaných pazourků. Bohatě dotovaná
výroba kožešin a lov zvěře přinesly výsledek v tom, že obojího byl
nadbytek. Na první pohled se zdálo, že politika přinesla úspěch. Jak
ale byli všichni zabraní do práce,
nikdo si nevšiml, že se u nich skoro nic dalšího nevyrábí. Byli tak
rádi, že mají ještě nedávno nedostatkové maso, že si nevzpomněli
na vyprávění předků o bohatství a
pestré nabídce různých výrobků...
Jednoho dne se po boku premiéra a ministrů objevili další lidé.
Byla to komise. Jeden z komisařů,
jmenoval se Mydla, řekl cosi
o tom, že téměř vše, co se děje, neodpovídá sociálním a ekologickým standardům Společenství. To
ještě mnohokrát opakoval a nakonec požadoval dalších deset procent pazourků, aby dosáhl sociálního a ekologického cíle. Většina
pralidí to pasivně přijala. Postupem času daně dále rostly, Mydla
vymýšlel další a další standardy a
regulace...
Během dalších let se postupně
obchod úplně rozpadl. Kdysi
bohatá oblast se vrátila o stovky
let zpět a mezi rody a kmeny začaly války. Během jedné takové
veliké války se stalo něco neobvyklého. Jeden z pralidí vystoupil
na pahorek a zařval mohutným
hlasem. Byl to jeden z Járových
potomků. V ruce držel oštěp a
ukazoval jím na komisaře Mydlu.
Všichni se zastavili. Chvíli nikdo
nechápal. Ale po několika vteřinách se jako jeden muž všichni
vrhli na Mydlu a zabili ho i s celou
jeho komisí. Premiéra s ministry
vyhnali, protože už stejně k ničemu nebyli. Pak se zase všichni
řídili pravidly, která kdysi dávno
určil obchod. Nastal rozmach.
Jsem rád, že se toto stalo už tak
dávno a já mohu žít v době, v níž
jsou všichni příliš inteligentní na
to, než aby se historie opakovala.
Takže již žádní králové, premiéři,
ministři, nebo dokonce komisaři.
I když... Autor: Miroslav Cvrček
– 2 / 2007
Před mnoha tisíci lety žil
na Zemi jeden chytrý pračlověk. Pralidé z jeho tlupy ho oslovovali jménem,
které bychom dnes už ani
nevyslovili, a tak mu budeme říkat třeba Jára. Jára žil
v době, kdy se pralidé z různých tlup při potkání navzájem zabíjeli. Bez upozornění, bez vyhlášení války.
POHÁDKA
Z PRAVĚKU
economix
názor
12
í
n
á
v
o
ř
ě
Sm ého
česk ického
m
o
n
eko olství
šk
Ve středu 21. února
2007 proběhl na Vysoké škole ekonomické v Praze seminář na
téma „Směřování českého ekonomického
školství“ pod záštitou
CEFT. Hlavními hosty
byl doc. Jiří Schwarz
(děkan Národohospodářské fakulty), doc.
Štěpán Jurajda (zástupce ředitele CERGEEI) a prof. Milan Sojka.
Celou akcí nás provázel Filip Pertold.
economix
– 2 / 2007
Pan děkan Schwarz si
vzal po uvaděči úvodní slovo. Optimisticky nastartoval a řekl, že „české ekonomické školství směřuje do
Evropy a světa“. Nabídka
vzdělávacích programů se
stále zvyšuje. Samozřejmě
se zde objevují problémy, a
to především informační a
poté motivační. Tím, že se
vzdělání neplatí, studentům
chybí motivace dosáhnout
lepších výsledků. Zmínil
i nové přijímací řízení, které bude probíhat pomocí
SCIO testů. Tato změna se
mi osobně příliš nelíbí, a
proto mi to nedalo a zeptala
jsem se, proč si pan docent
myslí, že budou lepší. Pokud vezmu, že testy SCIO
jsou stejné jak na medicínu,
tak na právo, tak proč to má
ukázat talent na ekonomii?
Odpověď byla jednoduchá
a prostá, ale nevím, jestli
stačí. Hlavní nedostatek ve
starých přijímacích testech
vidí pan docent v nespravedlnosti. Každá varianta byla
jinak těžká a poté se třeba
někdo dostal na školu mnohem snadněji. Teď si musím
položit další otázku: „Testy
studijních předpokladů budou spravedlivé?“ Vezměme si, že dané testy vytváří
jen firma SCIO a v podstatě
je to monopol. Máme vůbec
šanci objevit talent na vybrané studium?
Nemluvil však pouze pan
Schwarz, následoval i příspěvek pana Sojky, který
vidí i problém v penězích,
které škola dostává na studenta. Následuje přeplnění
škol a snaha dotáhnout studenty k titulu magistra. Pan
Juránek ještě dodal, že ve-
řejné školství by se mělo
platit, aby se nestávalo, že
chytří studenti jdou na soukromé školy, ale stejně jsou
poté diskriminováni. Je známo, že soukromé školy nemají takový kredit. Popravdě: občas se není čemu divit.
Navíc i skripta občas nebývají úplně kvalitní a studenti
kupují ta horší, protože jsou
levnější. Není to pravidlo.
Hodně hostů se objevilo
také z Karlovy univerzity a
rozpoutala se dlouhá debata
týkající se kurzů matematiky. Předmětem byl nedostatek technických oborů. Pokud se zaměříme na VŠE,
tak zde je matematika v prvním ročníku, pak student
předloží bakalářskou práci
a nemusí matematiku nikdy
více vidět. V budoucnu by
se to mělo změnit.
Hodina a půl nestačí na
vyřešení všech nedostatků
ve školství, ale dává další
podněty k zamyšlení a snaze něco změnit. Je jasné, že
zlepšení nebude jen tak a
ještě nás čeká dlouhá cesta
a dlouhé diskuse. Text: Pavlína Máčalová
zpravodajství
Absolventi
na koni
MĚSÍC ABSOLVENTŮ ON-LINE
V DUBNU JIŽ POSEDMÉ
Počet míst pro absolventy roste!
Průzkum britské asociace zaměstnavatelů absolventů AGR (Associates of Graduates Recruiters) odhaduje letošní nárůst o 15 procent;
v celé Evropě pak až o 18% – přičemž tento trend trvá již několik
let. I v České republice. Podle manažerky recruitmentu Komerční banky Soni Planerové se počet míst pro
absolventy zvýšil v této společnosti
od roku 2002 téměř o 50 procent.
Virtuální veletrh pracovních příležitostí
Měsíc absolventů on-line (MAO), který
v dubnu na www. jobs.cz proběhne už posedmé, tento zájem o mladé vysokoškoláky
ze strany firem potvrzuje. Během této akce
se téměř čtyřicítka zaměstnavatelů bude
snažit v on-line diskuzích zaujmout studenty
a čerstvé absolventy pro to, aby po škole nastoupili právě k nim.
Firmy stojí samozřejmě pouze o ty, kteří
vyhovují jejich dost náročným požadavkům.
Nestačí jim jen odbornost – trvají na znalosti angličtiny a takzvaných měkkých dovednostech. Nemá je zdaleka každý absolvent.
Nicméně, profil mladých vysokoškoláků se
za posledních pár let proměnil k lepšímu – to
personální manažeři potvrzují. „Podíl na
tom mají zejména zahraniční stáže, na které
vyjíždí mnoho studentů a získává lepší jazykovou výbavu a samostatný přístup k práci,“ dodává Soňa Planerová.
Letos se MAO účastní od 2. dubna do
3. května třicet šest společností. Jejich seznam i prezentace, ale také seznam cen, které studenti mohou vyhrát při slosování účastníků, a přesný rozvrh on-line diskusí je od
konce března na www.jobs.cz/absolvent.
Poprvé se také jako zaměstnavatel představí
i samotný organizátor akce a provozovatel
www.jobs.cz společnost LMC.
Více informací vám rádi poskytnou:
Jana Skalová
manažerka pro komunikaci
LMC s. r. o.
Lighthouse Towers
Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7
tel. + 420 234 379 169, + 420 602 219 970
e-mail: [email protected]
Jitka Polanská
konzultantka pro komunikaci
LMC s. r. o.
Lighthouse Towers
Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 379 516, +420 602 233 774
e-mail: [email protected]
13
zpravodajství
Jaký je vlastně zájem o studium na jednotlivých fakultách VŠE?
F1 – Fakulta financí a účetnictví
Tato tradičně populární fakulta je letos na
2. místě v celkovém počtu uchazečů (za F3)
i v nárůstu uchazečů (+77,93 %) mezi roky
2004 a 2007 (za F5). U této fakulty se dá hovořit o vzestupném trendu. Stává se tak spolu
s F5 a F3 pilířem VŠE. Do budoucna lze předpokládat, že zaměření této fakulty bude i nadále lákat dostatečný počet studentů. Na F1 se
letos hlásilo výrazně více žen než mužů
(2.161/1.378) a celkem 624 cizinců, z toho
241 Slováků.
F2 – Fakulta mezinárodních vztahů
Tato fakulta zaznamenala od roku 2004 jen
minimální nárůst počtu uchazečů (+5,19 %)
a dlouhodobě v celkovém počtu uchazečů
stagnuje. Důležitý je však trend, který je více
než tristní. Vzhledem k rychlejšímu vývoji
ostatních fakult se v tomto ukazateli totiž propadla od roku 2004 z 2. místa (za F3) až na
Fakulta
F1
F2
F3
F4
F5
Celkem
2004
celk. poč.
uchazečů
1989
2909
2916
2090
1427
11331
2005
celk. poč. změna v %
uchazečů proti 2004
3450
+73,45
3250
+11,72
3900
+33,74
1980
-5,26
3060
+114,44
15640
F3 – Fakulta podnikohospodářská
Tato fakulta se, ve srovnání s ostatními fakultami VŠE, těší tradičně největšímu zájmu
uchazečů. Nárůst počtu uchazečů mezi roky
2004 a 2007 činí 46 %. Trend však není příliš
dobrý. Nárůst počtu uchazečů v jednotlivých
letech od roku 2004 totiž stále klesá a letos dokonce F3 zaznamenala pokles ve srovnání
s předchozím rokem (-5,04 %). Tento pokles
zaznamenala i přesto, že vypsala zcela nový
obor Arts management (viz. str. 10). Při vypsání nového oboru lze totiž předpokládat nárůst
v řádu stovek uchazečů a tak nezodpověditelnou otázkou zůstává, kolik tento nový obor nalákal uchazečů a o kolik procent tak snížil celkový pokles. Poměr žen a mužů ucházejících
se o studium na této fakultě je poměrně vyvážený (2.369/1.887). Na F3 se letos hlásilo 760
cizinců, z toho 303 Slováků. F3 je bohužel
provázena pověstí spíše „lehčí“ fakulty, s čímž
zřejmě souvisí i největší zájem uchazečů ze
všech fakult. Vzhledem k tomu však paradoxně má tato fakulta nejvyšší minimální bodový
limit pro přijetí uchazečů, čímž lze odvodit relativně vyšší úroveň jejích studentů.
F4 – Fakulta informatiky a statistiky
Tato fakulta se od roku 2004 potýká s největším úbytkem uchazečů ze všech fakult
(-18,75 %). V roce 2004 byla ještě na 3. místě
(za F3 a F2), avšak nyní je až na 5. místě a na
záda jí již dýchá F6. Trend je skutečně velmi
špatný, jelikož od roku 2004 zaznamenává F4
pouze pokles počtu uchazečů (celkem o cca
19 %). Tento pokles lze zřejmě přičítat i pověsti „náročné“ fakulty se zaměřením na statistiku a matematiku. Bohužel, tyto důležité
a nezbytné předměty, které jsou na školách
nižších stupňů velmi špatně popularizovány,
mnoho uchazečů odrazují. To vedlo na této fakultě v posledních dvou letech dokonce k prolomení minimální bodové hranice (50/50
2006
celk. poč. změna v %
uchazečů
proti 2005
2982
-13,56
3249
-0,03
4482
+14,92
1782
-10,00
2616
-14,51
15111
bodů) pro přijetí uchazečů ke studiu, což je
velmi nelichotivé a F4 je jedinou fakultou, která k takovému kroku byla nucena přistoupit.
Tato fakulta má rovněž jako jediná obrácený
poměr žen a mužů mezi uchazeči, a to výrazně
ve prospěch mužů (393/1.305). V roce 2007 se
na F4 hlásilo 251 cizinců, z toho 55 Slováků.
F5 – Národohospodářská fakulta
Tato fakulta zaznamenala od roku 2004 zdaleka nejdynamičtější vývoj v počtu uchazečů
(+129,57 %). Rekordní nárůst mezi roky 2004
a 2005 činil 114 %, o rok později však jako
ostatní fakulty (kromě F3) zaznamenala pokles (-14,51 %). V letošním roce však F5 zaznamenala největší nárůst uchazečů ze všech
fakult (+25,23 %), respektive kromě F5 a F1
zaznamenaly všechny pokles. V celkovém počtu uchazečů se dostala z 5. místa v roce 2004
na letošní 3. místo (za F3 a F1) a při odečtu cizinců by se dokonce dostala i před F1 na
2. místo. Tento vývoj je pozoruhodný zejména
proto, že jako jediná fakulta letos měla odlišné
přijímací zkoušky (SCIO) a tak se uchazeči
kromě jednotné přípravy pro přijímačky na
všechny ostatní fakulty, museli připravovat
speciálně na přijímačky této fakulty. Rovněž
také zrušila obor Environmentální ekonomie,
což mohlo způsobit úbytek i v řádu stovek
uchazečů. F5 v posledním období provedla
mnoho změn a pro vlastní popularizaci udělala
ze všech fakult evidentně nejvíce a tak slaví
úspěchy. Poměr žen a mužů ucházejících se letos o studium na F5 je poměrně vyvážený
(1.798/1.479). V roce 2007 se na F5 hlásilo
265 cizinců, z toho 106 Slováků.
F6 – Fakulta managementu
U této fakulty nemáme, bohužel, údaje
z předchozích let. Na tuto fakultu se hlásí
nejmenší počet uchazečů. Poměr žen a mužů
ucházejících se letos o studium na F6 je ze
všech fakult nejvyrovnanější (728/616). V roce 2007 se na F6 hlásilo 87 cizinců, z toho 57
Slováků. Tato fakulta přijímá ke studiu všechny uchazeče, kteří splnili alespoň minimální
bodovou hranici pro přijetí (50/50 bodů). Nevýhodou této fakulty, z hlediska počtu uchazečů, je evidentně její umístění v Jindřichově
Hradci a rovněž téměř žádná tradice. Jako jediná však nabízí distanční studium. [email protected]
2007
celk. poč.
uchazečů
3539
3060
4256
1698
3276
15829
F6
1344
Celkem
17173
změna v %
proti 2006
+18,68
-5,82
-5,04
-4,71
+25,23
-
z toho
Slováci
241
274
303
55
106
979
ženy
2161
2141
2369
393
1798
8862
muži
1378
919
1887
1305
1478
6967
ost. cizinci
383
216
457
196
159
1411
728
616
57
30
9590
7583
1036
1441
– 2 / 2007
Škola jako celek
Počet uchazečů o studium na VŠE v Praze
mezi roky 2004 (11.331) a 2005 (15.640) zaznamenal výrazný nárůst. Zasloužily se o to zejména fakulty F5 (nárůst o 114 %), F1 (nárůst
o 73,45 %) a F3 (nárůst o 33,74 %). Následující
rok (2006) naopak, kromě F3 (+14,92 %), zaznamenaly všechny fakulty pokles uchazečů.
V letošním roce však školu zachraňují pouze
fakulty F5 (+25,23 %) a F1 (+18,68 %), ostatní
zaznamenaly shodně pokles okolo 5 %. Na
VŠE se hlásí více žen než mužů, a to v poměru
cca 5:4. V roce 2007 se na VŠE hlásilo 2.390
cizinců, z toho 979 Slováků.
4. místo (za F3, F1 a F5). F2 se stává „ženskou“
fakultou, kdy poměr mezi ženami a muži mezi
uchazeči (2.141/919) je největší ze všech fakult. Cizinců se letos na F2 hlásilo 490, z toho
274 Slováků. Faktorem ovlivňujícím počet
uchazečů o tuto fakultu mohou být i přijímací
zkoušky, které se dělají, na rozdíl od ostatních
fakult, ze dvou jazyků. To ale vyplývá z podstaty fakulty a je to pro ní nezbytností.
economix
Jedním z měřítek, jak porovnávat
úspěšnost a úroveň jednotlivých fakult naší školy je bezesporu i pověst
fakult a s tím související zájem uchazečů, kteří se hlásí k přijímacím zkouškám na tyto fakulty. Podařilo se nám
získat údaje o počtech uchazečů na
jednotlivé fakulty od roku 2004, které
nabízejí skutečně zajímavý pohled na
skutečnosti, které mnozí ani netuší.
Údaje o vývoji počtu uchazečů o studium na Fakultě managementu (F6) se
nám podařilo získat pouze za letošní
rok, čili tyto údaje uvádíme v níže uvedené tabulce jen pro představu.
14
rozhovor
PŘEDNÁŠKA
Pavla Béma na VŠE
Ve čtvrtek 1. března přijel na pozvání sdružení Ekonom a časopisu Economix na VŠE přednášet pražský
primátor MUDr. Pavel Bém. Tématem přednášky byl význam hlavního
města Prahy v rámci Evropy.
Primátor nejprve uvedl, že Praha plní
úlohu metropole již 1100 let. Stručně připomněl historii města, jeho kulturní tradice a
vývoj od Přemyslovců až po dnešek. V současné době patří Praze druhé místo v žebříčku nejvyhledávanějších metropolí světa,
a to dokonce s nejvyšším relativním růstem.
Kromě jiného je Praha 12. nejbohatším regionem Evropské unie, což s sebou nese i
fakt, že Praha z fondů EU může čerpat jen
velmi málo peněz, a stává se tak donátorem
Unie. V rámci České republiky se Praha podílí na HDP více než čtvrtinou, a tím je také
výrazným přispěvatelem do státního rozpočtu.
Atraktivním tématem byly olympijské
hry. Pavel Bém zdůraznil, že stoupencem
myšlenky OH v Praze a ČR je z čistě racionálních ekonomických důvodů, jakým je
například zvýšený růst HDP. Dále uvedl, že
z olympijské vesničky by po skončení OH
mohl vzniknout kampus.
Poté již na řadu přišly nejrůznější ekonomické statistiky porovnávající Prahu s Českem i EU. Primátor Bém řekl, že u investorů
Praha vzbuzuje obrovský zájem a že naše
hlavní město je velice často voleno jako regionální sídlo pro velké mezinárodní společnosti.
Pražský primátor očekává, že evropský
navigační systém Galileo bude mít sídlo
v Praze.
Dalším velkým tématem byla doprava.
Podle Pavla Béma je v tomto směru Praha
unikátní hned v několika ohledech. MHD
přepraví 53 % celkového dopravního objemu, což jinde nemá obdoby. Dalším unikátem jsou výdaje rozpočtu magistrátu na dopravu ve výši 35 % celkových výdajů.
Dotace pražské dopravě také kryjí 75 % nákladů MHD, prodané jízdní doklady kryjí
náklady pouze z 25 %.
V závěru se primátor věnoval problému
kriminality. Řekl, že Praha patří mezi nejbezpečnější metropole na světě, co se týče
násilných trestných činů. Naopak, velkým
problémem jsou drobné krádeže kapsářů.
Z tohoto důvodu se magistrát rozhodl investovat do zařízení, které automaticky vyhodnotí podezřelé chování na základě záběrů
z kamer.
Nakonec Pavel Bém řekl, že přeceňovat
vliv politiků na rozvoj Prahy a její postavení
ve světě by bylo bláhové. Podle něho se
z Prahy během posledních sedmnácti let stalo živé a prosperující město díky neviditelné
ruce trhu. economix
– 2 / 2007
„Neviditelná ruka trhu by měla být tématem pravicových politiků!“
Pane primátore, na konci
března odjíždíte ke svému
vysněnému výstupu na Mount
Everest. Nepřipravoval jste na
to veřejnost už předvolebními
plakáty s nápisem „Pavel Bém
– primátor a horolezec“?
Touto otázkou jste mě pobavili. Ale vážně, nikdy by mě ani
ve snu nenapadlo použít předvolební plakáty jako avízo na
chystaný horolezecký výstup.
Heslem, o kterém mluvíte, jsem
chtěl veřejnosti připomenout,
že nežiji striktně politikou, ale
mám také koníčky, díky kterým
mám možnost vnímat svět
s potřebným odstupem či
nadhledem. Navíc si myslím,
že si má cesta na Everest nezaslouží tolik mediální pozornosti.
Jaký je váš největší dosavadní horolezecký triumf?
Lezu už 25 let a mám hodně
výstupů za sebou: nejvyšší
vrcholky Pamíru, Austrálie
a Oceánie, Severní Ameriky,
Afriky, peruánských And, těžké
stěny Alp, Vysokých Tater, Kavkazu. Všech si cením.
Kde vás můžeme vidět trénovat?
Myslím, že mě trénovat asi
neuvidíte, jedině kdybyste si
hodně přivstali. Začínám totiž
obvykle v pět hodin ráno. Běhám,
jdu do posilovny, na cvičnou
skalku. Jsem extrémně pracovně
vytížený a jinak to nejde.
Do kterých skal v Česku
jezdíte?
V Česku je spousta krásných
míst k lezení, nejraději mám pís-
kovcové skály v Českém ráji.
Ale i přímo v Praze máme nádherné skalní útvary v Divoké
Šárce, necelých 15 minut od
centra města.
Svoji přednášku na VŠE jste
zakončil zmínkou o neviditelné ruce trhu. To není populární téma pravicových politiků,
jako by se toho pojmu báli.
Patříte k obhájcům myšlenky
neviditelné ruky i před neekonomickým publikem?
Řekl bych, že neviditelná ruka
trhu by naopak měla být tématem pravicových politiků, tedy
zejména těch, kteří pravici chápou jako víru v jednotlivce spíše,
než ve stát a ve svobodný trh spíše, než v úřední regulaci. Pro mě
je neviditelná ruka trhu, tak jak
ji poprvé definoval Adam Smith
ve svém Bohatství národů,
naprosto přirozenou součástí
pravicové politiky a jsem přesvědčen o tom, že i neekonomické publikum je ze své životní
zkušenosti schopno pochopit, že
spontánní působení tržních sil je
základem bohatství každé společnosti.
V médiích jste prezentován
jako vášnivý obhájce olympiády v Praze, sám však říkáte, že
to tak není. Kde se ten obraz
vzal?
Nechci hodnotit mediální
interpretace mých vyjádření.
K olympiádě říkám stále to
samé: je to velká výzva pro Prahu i Českou republiku, ale je nutné k ní přistupovat s chladnou
hlavou. Tedy, mít k dispozici
závěry mnoha studií, analýz,
15
vají využitím objektů po olympiádě. Další analýzy se ještě zpracovávají.
Počítá se v té bilanci s náklady, které by byly vynaloženy
tak jako tak? V některých případech to musí být těžké oddělit.
Uvedu jedno číslo – 622 miliard korun. Jde o celkové náklady, z nichž 135 miliard, jak
jsem říkal, pokrývá samotná organizace her a zbytek, 487 miliard, představuje investice do
modernizace dopravní infrastruktury celé ČR, městských
okruhů, železničních spojů, telekomunikační infrastruktury
a potřebné dálniční sítě. Tyto investice státu a krajů musíme
v nejbližších 10 letech investovat bez ohledu na olympiádu,
protože jinak zůstaneme nenapravitelně pozadu v porovnání
s jinými zeměmi. Navíc projekt
velikosti olympijských her je
mimořádným stimulem pro růst
ekonomiky, což naposledy prokázalo Řecko.
Zmínil jste možnost využití
sportovních areálů i po olympiádě. Můžete dát nějaký příklad?
Dobrým příkladem je právě
Veletržní areál v Letňanech, kde
by mohl být umístěn hlavní ceremoniální stadion. Navržené řešení počítá s multifunkčním využitím – veletržním, kulturním
i sportovním. Ve vybudované
městské aréně by se konaly velké „open-air“ kulturní a společenské akce, pro které zatím
v Praze prostor není, veletržní
areál by sloužil kongresové turistice atd.
Olympijská vesnice se může
proměnit v moderní univerzitní
kampus s vysokoškolským zázemím a kolejemi, kterých se
v Praze zoufale nedostává, z mediální vesnice se stanou cenově
dostupné byty pro mladé rodiny
s dětmi atd. Dalším příkladem je
i nový plavecký areál, o jehož
výstavbě se uvažuje na Maninách a který Pražané už dlouhou
dobu potřebují, i bez olympiády.
Důležitá bude při olympiádě
(a nejen při ní) doprava. Na
přednášce jste mluvil o neobvykle vysokých nákladech při
dotování Dopravního podniku. Může v budoucnu (případně kdy) dojít alespoň k částečné privatizaci MHD v Praze?
Jak by vypadala?
Dopravní podnik už prošel
částečnou a ještě doplním úspěšnou privatizací. V současné době
prochází na základě personálního auditu razantním zeštíhlením.
Také probíhá ekonomický audit,
který ukáže, jestli by byla další
privatizace výhodná.
Na závěr se obvykle ptáme,
kde se člověk vidí tak v roce
2020. Vás se ale zeptám, kde se
vidíte v roce 2011?
Budete se asi divit, ale nevím.
Nepřemýšlím o tak vzdálené
budoucnosti, soustředím se na
dnešek, na současnou práci primátora, která mě čeká do roku
2010. Co bude pak, neřeším, ale
byl bych rád, kdyby byla Praha
v roce 2011 ještě modernějším
a pro život příjemnějším městem, než je teď. Miroslav Cvrček
– 2 / 2007
odborných diskusí a teprve na
jejich základě se kvalifikovaně
rozhodnout. Zatím se jasně ukazuje, že uspořádání her je reálné
a ekonomicky se vyplatí.
Za jakých podmínek jste
pro OH? A jak tedy vycházejí
studie, které si Praha dala udělat?
Jsem pro uspořádání letních
olympijských her za předpokladu, že budou splněny tři následující podmínky: a) hry musí být
ziskové, b) musí být komorní
a 3) zapojí se do nich nejen Praha, ale i regiony.
Co se týká studií, ekonomická
a marketingová analýza od společnosti Pricewaterhouse Coopers potvrdila reálnost uspořádání, dále navrhla konkrétní
řešení výstavby a rekonstrukce
potřebných sportovních, dopravních a ubytovacích zařízení
a vyčíslila náklady her na 135
miliard korun s tím, že by měly
být ziskové.
Na konci minulého a začátku
letošního roku byly navíc dokončeny základní urbanistické studie nejvýznamnějších olympijských staveb. Jde o studii
využitelnosti Veletržního areálu
v Letňanech pro potřeby olympijských her, urbanistickou studii zabývající se umístěním
olympijské a mediální vesnice
a nového plaveckého areálu.
Všechny se také detailně zabý-
economix
rozhovor
16
mladí a úspěšní
Jan Jedlička: Euro v roce 2013
Absolvent VŠE Jan
Jedlička byl jedním z hostů semináře Mladých konzervativců na VŠE
s názvem „ČR – čistý plátce EU?“ Zajímá se o Evropskou
unii a jako analytik
v Kanceláři pro EU České spořitelny
se jí také zabývá pracovně. Nejen o
EU, o euru a politice jsme se bavili
v rozhovoru pro Economix.
Na ekonomce jste vystudoval finance.
Jaký máte pocit z toho, jak vás škola připravila?
Jednotlivé obory a fakulty se dost lišily. Já
jsem byl na financích na první fakultě, jako
vedlejší specializaci jsem měl podnik. Profesoři na fakultě mi přišli erudovaní, na úrovni.
Myslím, že mě škola připravila dobře, hlavně
mě naučila ekonomicky, finančně přemýšlet.
Nejde o to, něco se nabiflovat, ale naučit se
uvažovat správným směrem a umět zacházet
s informacemi. Byl jsem spokojen.
fondu. Snažíme se vyhodnotit možnosti podpor z EU a předat informace našim klientům,
zejména malým a středním podnikům anebo
do komunální sféry. Pomáháme jim, aby na
tyto dotace také dosáhli. Druhou hlavní oblastí našeho zájmu je euro. Čím více se blížíme
vstupu do eurozóny, tím více podnikatele zajímá, co jim to přinese, jaké budou pozitivní
i negativní dopady. Snažíme se klientům předat tyto informace.
Prozraďte svůj osobní názor na euro.
Já jsem víceméně eurooptimista, jsem rád,
že jsme vstoupili do EU. Domnívám se, že to
přineslo více, než kolik to stálo. Myslím si, že
Po absolvování jste mimo jiné pracoval
jako redaktor v časopise Ekonom.
Byl jsem tam asi deset měsíců. Pracoval
jsem jako editor rubriky Peníze a finanční
trhy. Měl jsem tým pěti lidí.
Psal jste někdy předtím?
Málo. Předtím jsem pracoval ve společnosti Conseq finance. S Ekonomem jsem v té
době začal spolupracovat a pak jsem tam
i nastoupil.
economix
– 2 / 2007
Jak jste se dostal z Ekonomu do České
spořitelny?
Můj bývalý šéf v Consequ, pan Petr Zahradník, do spořitelny nastoupil. Já jsem zjistil, že
novinářská profese mě úplně nenaplňuje, že
bych chtěl spíše něco analyzovat a vytvářet,
a ne pouze popisovat, co dělá někdo jiný.
Nakonec jsem dostal nabídku, abych šel do
spořitelny, a přijal ji.
Nastoupil jste přímo do oddělení EU office?
Přímo tam. Tohle oddělení zakládal Petr
Zahradník, teď jsme v něm celkem tři.
Můžete přiblížit úlohu této kanceláře
v rámci České spořitelny?
Naším úkolem je sledovat události, které se
odehrávají na úrovni EU, zejména ty, které
mají dopad na banku a významné skupiny
našich klientů. Tyto události monitorujeme,
analyzujeme, vyhodnocujeme. Takové hlavní
nosné téma je, že sledujeme různé podpůrné
nástroje typu strukturálních fondů, kohezního
projekt společné měny euro není špatný. Jsou
tam výhody i nevýhody. Kdybychom vstoupili do eurozóny již k 1. lednu 2007, pravděpodobně by pořád převažovaly nevýhody. Mezi
nevýhody počítám zejména ztrátu autonomní
měnové politiky, koruna by nemohla oslabovat a posilovat, ČNB by nemohla určovat
krátkodobé úrokové sazby. Tyto nevýhody by
převýšily výhody, například eliminaci kurzového rizika pro podnikatele. Myslím si, že čím
více budeme konvergovat k průměru EU, čím
více budeme podobnější ekonomicky, tím
více budou převažovat přínosy. Do budoucna
proto přijetí eura smysl má. Ale skutečně je
potřeba načasovat ten krok z hlediska ekonomických zájmů. Rozhodně ne pořádat politické dostihy typu: Slováci tam jsou, tak tam
musíme být taky.
Který termín vstupu do eurozóny je podle vás nejvhodnější?
Kolegové z analýzy finančních trhů pod
vedením hlavního ekonoma Viktora Kotlána
se domnívají, že by to mohl být rok 2013.
S tím souhlasím.
Setkáváte se v České spořitelně s absolventy VŠE?
Ano, je jich tu hodně, ale nejen z ekonomky. Jsou tu lidé z ČZU i z ČVUT. Ale převažují ti z VŠE.
Vidíte rozdíl mezi absolventy VŠE
a jiných škol?
Když má někdo obecnější školu, tak je to
znát. Lidé ze zemědělky, z techniky, kteří
absolvují jen nějaký ekonomický kurz, nemají ten správný background. Ekonomku bych
pochválil, je znát rozdíl.
Ovlivňuje nějak současná politická situace
vaši práci nebo čerpání prostředků z fondů EU
(rozhovor probíhal v den, kdy se hlasovalo
o druhé Topolánkově vládě)?
Z hlediska strukturálních fondů částečně
ovlivňuje, protože EU plánuje na sedmileté
období. Jedno období právě skončilo a letos
začíná nové, takže se všechny operační programy musí znovu napsat, znovu připravit,
musí projít Evropskou komisí a pak se teprve
čerpá. V druhé polovině loňského roku, kdy
tady byla silná politická nejistota, ministři
neměli silný mandát, aby tlačili na úředníky
a dělali v programech nějaká radikální rozhodnutí. Tak naběhlo zpoždění. Ani jeden
operační program nebyl schválen Evropskou
komisí. Z hlediska eura by spousta podnikatelů uvítala, aby vláda dala jasnou kotvu, jestli to bude rok 2012, 2013, nebo 2014. Podnikatelé nejedou z roku na rok, mají dlouhodobé
plány, chtějí vědět, kdy mají přizpůsobit svoje informační systémy, kdy se jim uzavře kurzové riziko.
Můžete nějak ovlivnit politiku EU?
Nepatrně. Politiku EU ani nemáme ambici
ovlivňovat. Příležitostně plníme konzultační
úlohu vůči české vládě. V roce 2005 za vicepremiéra Jahna vznikl dokument Strategie
hospodářského růstu, který měl definovat rozvojové možnosti ČR. Na jeho přípravě jsem
se já a zejména Petr Zahradník poměrně aktivně účastnili. Takže takhle něco ovlivnit
můžeme. Spolupracovali jsme i s ministerstvem pro místní rozvoj, když stál v jeho čele
pan ministr Gandalovič. Přímo pro Evropskou komisi jsme nic nedělali.
Vraťme se ještě ke Strategii hospodářského růstu. Byl to výchozí materiál pro
tvorbu Národního rozvojového plánu plnění Lisabonské strategie. Jaký je váš názor
na „Lisabon“? Není to jen jakýsi nereálný
politický manifest?
V původní Lisabonské strategii šlo o to, že
do roku 2010 Evropská unie z hlediska konkurenceschopnosti musí překonat USA. Pak
to bylo revidováno: bude stačit zlepšit se
a zvýšit konkurenceschopnost. Každý větší
17
mladí a úspěšní
Myslíte, že je to nutné řídit centrálně?
Pravděpodobně ano. I v České republice,
než jsme vstoupili do EU, existovaly podpory
na to, aby investoři chodili na Mostecko, kde
je 20% míra nezaměstnanosti, aby Hyundai
šel do Nošovic, a ne do Prahy a okolí. Podpora regionů, které se z toho samy nevyhrabou,
pokud se nenastaví podmínky tak, aby pro
investory bylo výhodné chodit na Mostecko,
Chomutovsko a regiony na severní Moravě,
je dobrá. A strukturální fondy nejsou o ničem
jiném. V oblastech, kde je 20 % nezaměstnaných horníků, je dobré, aby se rekvalifikovali,
postavily se tam dálnice a byli přilákáni noví
zaměstnavatelé apod. Další věc je, aby se stavěly čističky odpadních vod, rekultivovaly
skládky...
Setkáváme se ale i s příklady projektů,
kdy jsou milióny korun utraceny na „školení“ několika málo lidí (například proti
diskriminaci v práci).
Já jsem pro, aby podpora plnila cíle regionální politiky, aby směřovala do zaostalých
regionů, které jsou zaostalé z objektivních
důvodů. Já mám část příbuzenstva v severních Čechách a tamější vysoká nezaměstnanost není o tom, že by ti lidé byli líní. Tam mají
často pouze dvě možnosti. Buďto budou nezaměstnaní, nebo přijmou špatnou, nekvalifikovanou práci. Část kvalifikovaných lidí pak utíká do Prahy. Podle mě nemá smysl, aby tihle
lidé odcházeli pryč a zbytek tam žil na sociálních dávkách. Podle mě má smysl podpořit
Jak si stojíme v čerpání prostředků
z těchto fondů v rámci EU?
Podle žebříčků do poloviny roku 2006 jsme
byli mezi horšími. Což není dáno nějakými
přehnanými pravidly z Bruselu, ale tím, že si
naši úředníci často vymýšlejí ještě spoustu
dalších papírů. Peníze tečou skrz operační
Například energetický projekt „elektřina
s vůní dřeva“. Truhlářská firma si pořídila
stroj, který spaluje dříve nevyužívaný odpad
ze zpracovaného dřeva, a tak vyrábí současně
elektřinu a teplo.
Říkal jste, že hlavním přínosem evropských fondů je vytváření infrastruktury
i v méně rozvinutých regionech. Co se toho
týče, panuje všeobecná shoda. Ale co tyto
přímé podpory podnikatelům? Nemyslíte
si, že to způsobuje distorze na trhu?
Ano, máte svým způsobem pravdu. Pokud
jsou dva podniky, které dělají totéž, a oba
zažádají o dotaci a komise vybere jednoho,
tak to je distorze. Hlavní je nastavení priorit
operačních programů. Když budeme dávat
peníze na vybudování větších výrobních
kapacit a tím si jeden podnikatel na úkor ostatních zvýší svůj podíl na trhu, tak to je přístup,
který mi nepřipadá úplně nejchytřejší. Jiný
přístup je podporovat obecně podniky při spolupráci s vysokými školami v oblasti vědy
a výzkumu. Z opačného pohledu: ať vědci
nedělají vědu jen pro to, aby se mohli pochlubit citací v odborném časopise, ale ať je jejich
vědecká práce aplikovaná. Pokud se malý
podnikatel rozmýšlí, zda má investovat do
výzkumu a čekat, zda to bude mít výsledek
nebo ne, tak má smysl ho popostrčit. Pokud to
bude realizovat s nějakou podporou, tak si
myslím, že to není úplně nesmyslný postup.
Co vás na vaší práci baví?
Že se pořád něco učím. Evropská unie představuje velmi mnoho informací týkajících se
spousty témat, což musím vstřebat. Tyto informace se navíc pořád nějak vyvíjejí.
programy, každý ten program řídí nějaké
ministerstvo. Často platilo, že když jste chtěl
žádat z operačních programů jednoho a druhého ministerstva na podobnou věc, tak na
všechno byly absolutně jiné formuláře, absolutně jiné brožury, které jste si musel nastudovat. Ta brožura je třeba 150stránková a psána
tím hrozným úřednickým jazykem. To je
neschopnost české veřejné správy dohodnout
se na jednoduchých pravidlech. Nicméně druhá polovina loňského roku byla údajně ve znamení velkého finiše a stačila se vyčerpat velká
část peněz.
Máte rovněž problémy s těmito nečitelnými dokumenty?
My s tím máme zkušenosti, tak se tím prokousáváme lépe. Ale smyslem je, aby tomu
rozuměl starosta malé obce, která chce vybudovat čističku, rekonstruovat silnici a podobně. Naši klienti se v tom ale ne vždy orientují.
Můžete dát nějaký konkrétní příklad
projektu, který ČS pomohla klientům získat?
Musel jste mít při působení v Ekonomu
větší přehled?
Tam se nešlo tolik do hloubky. Musel jsem
mít přehled o hodně věcech, ale na laické úrovni. Když si to promítnu, tak v Ekonomu měla
ekonomické vzdělání menšina redaktorů.
Jaké je pracovní prostředí v ČS?
I když jsme velká organizace s deseti tisíci
zaměstnanci, lidé ve vedení nejsou žádní
nedostižní bohové, jsou to lidé, se kterými
můžete normálně komunikovat. Máte pocit,
že vás respektují, že si cení práce všech
zaměstnanců.
Je ve firmě preferován konkrétní sport?
Žádný centrálně, ale je tu plno útvarů, které
na výjezdních zasedáních sportují. My taky,
přes den se schůzuje, večer se jde třeba na
bowling.
Závěrečná otázka: Kde se vidíte v roce
2020?
2020? To bude za třináct let, to mi bude pětačtyřicet. Tak v důchodu se ještě nevidím.
Mně se ve spořitelně líbí, takže možná budu
tady. Miroslav Cvrček
– 2 / 2007
Jaké jsou fondy EU z pohledu ekonoma:
je to dobrá věc, nebo je to jen přerozdělování navíc?
Je to přerozdělování. Ale fondy jsou nástrojem přerozdělovací regionální politiky. A ta
říká, že se bude podporovat meziregionální
solidarita. Jejím cílem je, aby celé území
Evropské unie rostlo vyváženě. Aby tady
nebyly extrémně chudé regiony, odkud lidé
budou utíkat, kde firmy budou krachovat,
a aby na druhé straně nebyly superbohaté regiony, v nichž zase obyvatelstvo bude nadměrně
přibývat, protože v důsledku toho mohou
vznikat problémy s dopravou či životním prostředím. Smyslem je vyvážený růst...
zde investice, aby se stavěly nové výrobní
kapacity a lidi se rekvalifikovali. Takto já chápu regionální politiku.
Řada těch příkladů je hloupých, jak jste
říkal, ale není to chyba EU, za to můžou spíše
úředníci na ministerstvech, kteří vytvoří hodnotící komisi a ta schvaluje konkrétní projekty. A když tam nějaký hloupý projekt projde,
tak z Bruselu už se na to nedosáhne. EU jen
schválí prioritní oblasti, konkrétní projekty se
schvalují na ministerstvech.
economix
podnik má rozvojové plány, cíle, kterých chce
dosáhnout, a způsoby, jak jich chce dosáhnout. Proto mně nepřijde úplně hloupé, když
si podobné rozvojové cíle vytkne instituce
mnohonásobně větší, jako je stát nebo mezinárodní společenství. Je ale důležité, aby
nezůstaly jenom na papíře a aby si je jak jednotlivé členské státy, tak i subjekty v rámci
států osvojily a realizovaly, jinak to zůstane
slohové cvičení. Myslím si, že když někdo
řekne, že budeme investovat více peněz do
vědy a výzkumu či zvýšíme zaměstnanost,
a dá tam nějakou hranici, tak to není úplně
bezcenné. Ale jde o to, jak to pojmou jednotliví realizátoři na nižších úrovních, zda to
nebudou ignorovat.
18
na baru s...
Gábou Al Dhábbou
S mladou sympatickou zpěvačkou,
jejíž první album bylo kritikou přijato velmi pozitivně, jsem si popovídal o její dosavadní kariéře,
o studiu a o muzice, kterou se obklopuje.
Nejčastější slovo objevující se v písničkách je slovo láska. Překvapuje Tě to?
Nepřekvapuje. V hektické a vystresované
současnosti si většina lidí ráda poslechne
uklidňující pozitivně naladěné písničky.
A nejde jen o slovo láska – naší scéně naprosto jasně vládnou hezké, klidné až pohádkové melodie – což je pravděpodobně pozůstatek dlouhých let degenerace lidí ko-
munismem, kdy se tu nic jiného nehrálo. Co
se týče nás jako kapely – láskování a pohádky v muzice se nám trošku příčí už z poslechu, takže při vlastní tvorbě se tomu podvědomě vyhýbáme.
První „Tvou jinou“ zkušeností bylo
v patnácti letech recitálové zpívání s klavírem. Lidé jedli, pili, více je nezajímalo.
Jakou máš „jinou“ zkušenost z poslední
doby?
Musím se přiznat, že v poslední době
jsou to zkušenosti jen pozitivního slova
smyslu. Jsem stoprocentně přesvědčená
o kapele, jejíž jsem součástí, o charakteru
muziky, kterou děláme, i o cestě, kterou se
ubíráme. Zkouška od zkoušky přináší nové
písničky a větší sehranost kapely jako celku, koncert od koncertu zažíváme na pódiu
i v propojení se sálem víc a víc bezprostředních hudebních i nehudebních zážitků
a když za námi po akci přijde partička naprosto našlápnutá z koncertu s díkem za super večer, odjíždíme s výtečným pocitem
prožitku natěšeni na další koncert. To se
s hraním pro kravaťáky na nóbl akcích
srovnat nedá. ☺ proto se takovým akcím
vyhýbáme.
Nebála ses, že po Superstar bude víc jiných zkušeností?
Nejsem předvídavý typ ani se o to nesnažím. Beru věci, jak přichází, a vyrovnávám
se s nimi ve chvíli, kdy jsou aktuální. Co mi
SS může přinést nebo vzít, jsem před ani
v průběhu soutěže neřešila. Hlavní problém, se kterým se teď ve spojitosti se SS
potýkám je ten, že z jakéhosi důvodu mě
mají všichni zafixovanou jako popovou
Gábu. Vzhledem k tomu, že hrajeme punk
rock, bývají pak lidé na koncertě trošku
překvapeni… ☺ Nehodlám strhávat nálepku SS, spíš bych se potřebovala zbavit té
popové.
economix
– 2 / 2007
Od sedmnácti do devatenácti jsi psala
vlastní písničky. O čem byly, o lásce?
Když se ohlídnu zpátky, pravdou je, že
jsem začínala klidnějšími, pohádkovějšími
motivy. Postupně jsem ale našla zálibu v textech ironických a dvojsmyslných, přičemž
už zmíněnému láskování se trochu podvědomě vyhýbám. Každopádně pro textování se
nechávám inspirovat každodenním životem.
Studenty VŠE asi bude zajímat, jestli
jsi někdy chtěla jít na vysokou školu?
Určitě chtěla. Vždycky jsem uvažovala
nad psychologií. Jsem přesvědčena o tom,
že je důležité, aby se člověk v životě rozvíjel, čemuž je po maturitě VŠ nejbližším
prostředkem. Ze mě se za posledních pár
let stalo individuum naprosto zabředlé
v muzice – a to nejen vlastním hraním, ale
i současnou prací, která se točí kolem dramaturgie a produkce klubu RETRO MUSIC HALL. Je to činnost, která rozšiřuje
mé obzory hudební i vědomostní, takže je
pro mě perfektní příležitostí rozvíjet a seberealizovat se i jiným způsobem ve světě
muziky. Proto v nejbližší době dokončení
studia neplánuju. ALE! Nezavrhuju to definitivně.
19
Je nějaký rozdíl mezi vysokoškolákem
a nevysokoškolákem?
Nesrovnávala bych to takhle souhrnně.
I nevysokoškolák může ve svém okruhu
zájmu nabýt ‚vysokoškolských‘ vědomostí
individuálním přísunem informací. Myslím,
že nakonec člověka stejně nejvíc naučí praxe.
Tvé album bylo velmi dobře přijato?
Docela příjemné překvápko, ne?
Jako nováčkovskou autorku mě rozhodně
potěšilo, že byla deska mezi kritiky dobře
přijata. Na druhou stranu z prodejnosti
vyplývá, že mezi lidi se moc nedostala. Za
debutem si stojím, ale současně dodávám,
že od jeho vydání se hodně změnilo. Contra
Factum bylo sólovým, stylově alternativním
projektem. Před rokem jsem se poznala se
svou současnou kapelou – z Gáby je kapela
Gába & Defacto, stylově jsme přitvrdili
a průběžně připravujeme nový repertoár na
společnou desku, která bude k vydání letos
na podzim.
Každý měsíc máš jeden koncert? Stačí
to tak? Chtěla bys koncertovat víc?
Jasně že nestačí! ☺ Ale ve své podstatě
začínáme a musíme si v téhle branži vyšlapat vlastní cestičku.
Zúžila jsi kapelu? Proč?
Uchýlili jsme se ke stylu, ve kterém by
klávesy nenašly plnohodnotné uplatnění.
Jsi Češka narozená v Praze, ale málokdo by tomu věřil, že?
No, jsem trošku ‚pouliční směska‘. ☺
Pamatuju se na vystoupení v Superstar... v jednom kole jsi působila jako
skvělá šansonová zpěvačka. Co bys dělala, kdyby ses narodila před 150 lety?
Byla bys barovou zpěvačkou?
Děkuju. K šansonům jsem měla, mám
a vždycky budu mít blízko. Vystoupení
barových zpěvaček v dané době měla obrovské kouzlo a atmosféru. Určitě bych si to
ráda prožila.
Prý jsi se jmenovala Sýkorová, ale jako
plnoletá ses vrátila ke jménu Al-Dhába.
To zní líp, než Sýkorová, nemyslíš?
V té době mi Sýkorová znělo blbě hlavně
proto, že patřilo člověku, se kterým jsem
nechtěla mít nadále nic společného.
Nezní Ti slovo showbyznys trochu pejorativně? Na koho se svou muzikou míříš?
Má vůbec skladatel mít svou cílovou skupinu?
Vlastně ani nevím, jak bych slovo showbyznys definovala. Možná showbyznys = parazit škodící čistému potenciálu muziky. Cíleně na nikoho nemíříme. Děláme muziku tak,
jak to baví nás. Nechceme se nikomu vnucovat. Záleží na lidech, jestli se jim to líbí nebo
ne. Každý má jiný vkus bez ohledu na věk,
vzdělání, víru nebo já nevím na co všechno.
Jak často Tě lidi na moderování objednávají?
Není to časté. Moderování mě baví, ale
není to pro mě stěžejní.
GÁBA AL DHÁBBA (20):
Už v 16 letech vystupovala v Lucerně. Působila jako vokalistka
skupiny Queen Revival, vokalistka skupiny Citron, sólistka plesového orchestru. Jejím idolem a interpretem, kterého si ráda poslechne je např. Shirley Bassey, No Doubt, Queen, Dusty Springfield. Její zájmy se točí také především kolem muziky – hra na
Jak často Tě uhání bulvár? Jaký nesmysl se o Tobě napsal?
Vzhledem k tomu, že žiju jako normální
člověk, nemám potřebu zviditelňovat se svým
soukromím, tak ho ani nikomu necpu a bulvár
muzika nezajímá – nemám s ním žádný problém. V době SS vyšla spousta nesmyslů, ale
to je spíš k zasmání. Kdyby se tím měl člověk
víc zabývat, asi by mu z toho hráblo.
Vzkaz studentům VŠE?
Všechny Vás zvu na RETROFEST 28. 3.
2007 v RETRO MUSIC HALL na náměstí
Míru. S naší kapelou na akci vystoupí také
Vilém Čok & ByPass a Eddie Stoilow a my
všichni Vás tam moooc rádi uvidíme a ještě
radši s Vámi řádně zapaříme!!! Jinak… Po
letošní depresivní skorozimě Vám přeju
krásné, teplé a pozitivní jaro a hodně dobrý
muziky!
Jiří Zábranský
piáno a na kytaru. Své jméno má Gába po otci, který je z Jemenu,
dříve vystupovala pod příjmením Sýkorová. Ale ve svých osmnácti
se svobodně rozhodla k navrácení svého původního jména.
Zúčastnila se soutěže Česko hledá Superstar II a následně natočila
výborné album Contra Factum. V současnosti pracuje jako
produkční v klubu Retro.
– 2 / 2007
CO BYS CHTĚLA S TUDOVAT?
economix
na baru s...
20
recenze
LET IT ROLL
PartyList
3. 4. 2007 – N2N – PREZENTACE KANADY
FACE2FACE
3. 4. 2007 – NIKOLAJKA.com – 1.all uni students night
SAFARI CLUB – Hradec Králové
10. 4. 2007 – N2N – NOVÝ ZÉLAND
EXIT
10. 4. 2007 – Koncert FAITHLESS
T-MOBILE ARÉNA
11. 4. 2007 – NIKOLAJKA.com – Dj Jakub Mildner, Tazz,
Cortezz
EL MAGICO
13. 4. 2007 – LET IT ROLL
KLUB ABATON
17. 4. 2007 – N2N – BELGICKÁ PARTY
RADOST FX
19. 4. 2007 – Koncert MEDELA 2007 – Skyline,
Lenka Dusilová, Madfinger a další
RETRO MUSIC HALL
22. 4. 2007 – KOSHEEN
KLUB ROXY
25. 4. 2007 – NIKOLAJKA.com
EXIT
13. 4. Praha – klub Abaton, Na košince 8
14. 4. Olomouc – Envelopa, U-klub
www.letitroll.cz, www.ytp.cz
TAK SCHVÁLNĚ,
JAK S TRÁVÍTE PÁTEK 13. DUBNA?
Měli bychom pro vás jeden tip – nedejte na pověry a běžte si zatančit na Let it Roll. Klubovka zaměřená na to nejlepší z drum’n’bass a
reggae ani tentokrát nezklame. Z Anglie přijede zahrát jeden z otců
drum’n’bass Shy FX. Prosadil se už v roce 1994 se svým velkým‘
reggaejungle hitem Original Nuttah. Od té doby založil několik labelů, vydal nespočet desek a stal se jedním z nejrespektovanějších dnb
DJs. V současnosti šéfuje vydavatelství Digital Soundboy, které
v roce 2005 založil. Jedním z jeho objevů je Benny Page, který s ním
v současnosti objíždí svět a vy ho můžete uslyšet právě na Let it Roll
a to hned dvakrát – v pátek 13. 4. v Pražském klubu Abaton a v sobotu 14. 4. v Olomouci, kde zahrají v klubu Envelopa. Na drum’n’bassové
stagi je doplní německý projekt Jungle Lion Sound aka D.I.S. &
Base, čeští DJs Deadly Viperz, Suki, Pixie, Wash, Rich, Basstien,
Shede a na reggae stagi vystoupí francouzský Touster Damalistic,
čeští Roccaflex crew, Brokka, Waddup!, Shin a Coltcharam. V Olomouci se navíc můžete těšit na party hned na dvou místech najednou,
hrát se bude v klubu Envelopa a U-klubu. Podrobnější informace
včetně audio ukázek, line-upu a soutěží naleznete na www.letitroll.cz
a ytp.cz Pavel Nádvorník
Recenze filmu Tenkrát na západě
(ONCE UPON A TIME IN THE WES T)
Dlouho jsem přemýšlela,
který film vybrat. Recenze na současné filmy v kinech jsou všude. Nakonec nabídnu pohled na
nesmrtelnou westernovou klasiku, kterou určitě ještě mnoho lidí nevidělo – a musím dodat:
bohužel. Navíc mi k tomu
nahrál i letošní Oscar za
celoživotní přínos, který získal skladatel Ennio
Morricone.
economix
– 2 / 2007
Film je dlouhý necelé tři hodiny, ale tento čas utíká neuvěřitelně rychle. Říká se, že scénář
měl něco přes třicet stránek. Jak
je pak možná taková délka filmu? V tom právě tkví ta geniali-
ta, s jakou je film natočen. Před
režisérem Sergiem Leonem
smekám klobouk a samozřejmě
také před herci. Děj začíná na
pustém nádraží, na němž trojice
chlapíků čeká na vlak, z něhož
má vystoupit muž s přezdívkou
Harmonika (Charles Bronson),
aby vyřídili jisté účty. Ty tři
chlapíky poslal pistolník Frank
(Henry Fonda). Samozřejmě dojde k přestřelce a Harmonika
přežije. Během této doby Frank
vyvražďuje celou rodinu McBainovu, ale je tu zádrhel. Pan McBaine se tajně oženil a během
jeho pohřbu přijíždí jeho krásná
žena Jill (Claudia Cardinalová).
Celý film je naplněný napínavou
atmosférou a jednotlivé postavy
se promíchávají, aby vyřešily
resty z minulosti i problémy přítomnosti. Nemohu zapomenout
ani na postavu Čejena (Jason
Robards), původně obviněného
z vraždy rodiny McBainovy, přidávající jistou dávku vtipu.
Ve filmu je důležité vnímání
pocitů herců a hudby a v tom je
krása. Nevadí, že minutu nikdo
nemluví. Tváře herců a jejich
postoj vysvětlí vše. Grády přidává úžasná hudba právě zmiňovaného Ennia Morriconeho. Každá
postava má svůj typ hudby.
Melodie vás samy vtáhnou do
děje a nechají vás prožít danou
situaci naplno.
Tenkrát na západě je perla
kinematografie a spousta filmařů
se jí inspiruje dodnes. Pavlína Máčalová
Recenzia knihy
PATRICK SUSKIND – PARFÉM – PRÍBEH VRAHA
Toto dielo je v súčasnosti možno známejšie vo svojej fil- že ako prísady do tohto parfému slúžia vône mladých dievčat, ktoré
movej podobe, ale vzhľadom k jeho metaforičnosti kniž- musí pred extrahovaním usmrtiť. Jean-Baptiste sa však v návale túžby
vytvoriť niečo, čo dosiaľ nikto nevytvoril, nezastaví pred nijakou prená predloha poskytuje silnejší emocionálny zážitok.
kážkou… Toto silne metaforické dielo navodzuje atmosféru páchnuJean-Baptiste Grenouille sa narodil za zvláštnych okolností na pa- ceho Paríža, ale zároveň nás pozýva do sveta krásnych vôní. Čitateľ
rížskom trhu v roku 1738. Jeho citová vyprahnutosť bola bohato vy- nadobúda pocit, že cíti všetky pachy, ktoré cíti hlavná postava, a nakompenzovaná citlivosťou čuchu. Cítil vône, o ktorých bežný smrteľ- priek zdeseniu z hrozných činov a takmer až hororovej atmosféry sa
ník nemá ani poňatia. Stáva sa parfumérskym učňom, aby mohol splniť dokáže vcítiť do Jean-Baptistovej zvrátenej mysle. Uvedomí si, že túžsvoju jedinú životnú túžbu – vytvoriť vôňu, ktorá ho spraví nadpozem- ba zanechať po sebe dielo môže byť silnejšia ako túžba po živote. Anna Kmeťová
sky príťažlivým a zbožňovania hodným. Jediný háčik spočíva v tom,
21
r uu bl tr ui k
k
ra
Divadlo
Divadelní (p)ohledy
Mimopražské muzikály v Praze
tvůrců Petra Ulrycha a Stanislava Moši na
motivy Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka inspirovaný vzrušivým vlivem civilizace 20. století a koexistence rozdílných
národností. Muzikál je komponován jako
balada s živým hudebním doprovodem skupiny Javory obohaceným o obsazení
klezmerské kapely charakteristické pro
židovskou lidovou hudebnost. Zpestřením
pak jsou také filmové dotáčky Dalibora Čermáka.
27. 3.–1. 4. 2007 KOLOČAVA
Nikola Šuhaj loupežník, krásná Eržika
a české čacké četnictvo, to vše se skrývá pod
názvem Koločava. Původní český muzikál
29. 5.–3. 6. 2007 OLIVER
Jaké to je, být malý, chudý, bez rodičů
a ještě se dostat do londýnského podsvětí,
kde žádný den není jistotou, vám osvětlí
muzikál Oliver. Pro divadelní prkna převedl
známý román Charlese Dickense Oliver
Twist britský libretista, textař a skladatel
Lionel Bart. V režii Stanislava Moši se
můžete také těšit na bezprostřednost dětských hrdinů, kterým je na jevišti dán velký
prostor.
12. 6.–17. 6. 2007
JESUS CHRIS T SUPERS TAR
Vyvrcholením budiž poslední týden
v červnu, kdy si můžete zavzpomínat na rok
1994. Tehdy měl v pražském divadle Spirála
premiéru nejslavnější muzikál všech dob
Jesus Christ Superstar s Bárou Basikovou,
Kamilem Střihavkou a Danielem Bártou
v hlavních rolích. Rocková opera Andrewa
Lloyda Webbera a Tima Rice inspirovaná
Novým zákonem a vyprávějící o posledních
sedmi dnech Ježíše Krista z pohledu zrádného Jidáše se vrací do Prahy v novém provedení a novém obsazení. Ježíš v podání Dušana Vitázka (držitel ceny Thálie) bude
milován Máří Magdalénou Ivany Vaňkové
a zrazen Jánem Jackuliakem v kůži Jidáše;
to vše v režii Stanislava Moši a na scéně
Emila Konečného.
ka – Chris Sa24. 4.–29. 4. 2007
JOSEF A JEHO ÚŽASNÝ
PES TROBAREVNÝ PLÁŠŤ
Josef, nejmladší syn Jákobův, dostane
plášť, který hýří všemi barvami, což se ale
vůbec nezamlouvá jeho dvanácti bratrům;
co se stane dál? To se dovíte v muzikálové
prvotině Andrewa Lloyda Webbera a Tima
Rice, tvůrců slavného Jesus Christ Superstar. Stejně jako Ježíš i Josef vychází z biblické předlohy. Muzikál plný barev a akce
v režii Stanislava Moši vznikal pouze pro
zahraniční produkci, a po české premiéře
v Brně se tak můžete těšit na inscenaci, kte-
Všechna představení začínají v 19.00 hodin, o víkendu pak v 15.00 hodin v Goja
Music Hall na pražském Výstavišti, kam se
dostanete metrem C (stanice Nádraží Holešovice), tramvajemi 5, 12, 14, 15 a 17 (zastávka Výstaviště) nebo autobusy 102, 112,
201, 210 (Nádraží Holešovice). Text: Lenka Líšková
Shakira v Praze
V sobotu 3. března nám přijela zazpívat kolumbijská
zpěvačka Shakira. Jako předkapelu si vybrala kalifornskou skupinu Cut Chemist, kteří začali koncert
ve stylu elektro, latino, hip-hop. DJ a producent Lucas
MacFadden se snažili show rozjet, ale české obecenstvo zůstalo celkem chladné. Možná nesedl styl muziky, který byl od Shakiry odlišný.
Sedm minut po deváté se už na pódiu objevila očekávaná hvězda
a svým „Dobrý večer, Praho“ přivítala fanoušky. Koncert nebyl plný
tanečníků a efektů, ale její taneční kreace a výborná kapela to vynahradily. Střídala španělské a anglické songy z alb Fijación Oral vol.
1 a Oral fixation vol. 2 a postupně si získávala české publikum.
V rychlých písních nezapřela divokou krev a její břišní tance neměly chybu. V pomalých písních si člověk vychutnával její jedinečný
hlas. Není nad písničku „La pared“ jen s doprovodem klavíru. Koncert zakončila písní „Hips don’t lie“, při níž na pódium vyskočilo
šest tanečnic. Určitě předvedla svoji show naplno a nebylo celkem
co vytknout. Pavlína Máčalová
– 2 / 2007
Nikolaj-
rou zatím na jiných prknech nemáte možnost zhlédnout.
economix
Není nic nového, že čas od času začne být
souborům v domácím divadle trochu těsno,
a tak se vydají hostovat do jiného divadla,
jiného města či jiného státu, čímž chtějí
divákům umožnit větší kulturní rozhled
a záběr. Nejinak tomu je u projektu Městského divadla v Brně, které už od ledna
vystupuje na prknech Goja Music Hall na
pražském Výstavišti, kde uvádí nejslavnější
světové i původní české muzikály.
Městské divadlo Brno se zaměřuje jak na
činoherní, tak na muzikálovou produkci,
a protože na jednu scénu by těch divadelních
děl bylo trochu moc a práce pro herecké
talenty není nikdy dost, zvláště v době boomu muzikálů, nechal Stanislav Moša, ředitel
divadla, zbudovat v roce 2001 novou divadelní budovu s názvem Soudobá hudební
scéna. V roce 2004 byla slavnostně otevřena
muzikálem Hair v režii Doda Gombára. Od
této chvíle se i Brno stalo centrem muzikálového dění. Za zmínku určitě stojí to, že
Moša nezůstal pouze na domácí půdě a svoje muzikálové počiny s úspěchy provezl po
všech koutech světa, některá představení
dokonce vznikala výhradně pro zahraniční
produkci.
Teď tedy ředitel Moša přiváží svou nenáročnou zábavu pro unaveného diváka i do
hlavního města. Soudobá hudební scéna se
(jak již bylo zmíněno) představuje od ledna
na prknech pražské Goja Music Hall. Zdá se
vám tato informace neaktuální? Není to tak
docela pravda, něco jsme sice propásli, ale
ta hlavní vlna muzikálové nadílky nás ještě
čeká, a to až do června 2007. Možnost srovnat a posoudit muzikály vzniklé mimo
pražskou produkci budete mít každý poslední týden v měsíci.
22
cestopis
v nich žili tie najchudobnejšie
vrstvy, dnes sa to obrátilo. Okupujú ich umelci, mecenáši,
bohatá mládež, ktorí si z nich
vytvorili oázy oddychu a kľudu
priamo v centre jednej z hlavných turistických atrakcií
západnej Európy.
Ak by som sa mal niekedy znovu rozhodnúť, či trasu Praha – Amsterdam absolvujem šestnásť hodín v autobuse,
alebo jeden a pol hodiny v lietadle, jednoznačne vyhrá
lietadlo. Nie len, že je cesta ním pohodlnejšia, rýchlejšia, ale v dnešnej dobe občas aj lacnejšia. Každopádne
oboma spôsobmi sa nakoniec dostanete k hlavnej stanici – Centraal Station.
economix
– 2 / 2007
Hneď ako dorazíte, uvedomíte si, že všetko je tu akési iné.
Menšie, cukríkovejšie, vlastne
úplne odlišné od Prahy. Obrovské paláce, akých sú v českom
hlavnom meste v centre kopy, tu
spočítate na prstoch oboch rúk.
I samotná architektúra nepripomína nič zo strednej Európy.
Domy sú tu úzke s maximálne
troma až štyrmi poschodiami,
okná veľké, že by ste nimi
dostali dovnútra i skriňu.
Popravde je práve toto účel ich
veľkosti. Vzhľadom na priúzky
pôdorys budov sú v nich drobné
i schodištia a pri sťahovaní by
nimi neprešlo kreslo a nie to
ešte šatník. Preto je na každej
streche každého amsterdamského domu primontovaný veľký
hák, pomocou ktorého sa dostá-
va nábytok cez okná priamo do
izieb. Ďalšou architektonickou
zvláštnosťou mesta sú kanály,
na ktorých je postavené. Miestni ich volajú gracht [chracht]
a je ich tu niečo cez 160. Pôvodne vznikli na odvodňovanie
nových stavebných pozemkov
a prepravu tovaru. Práve kvôli
nim dostal Amsterdam v minulosti prezývku Benátky severu.
Môžete sa popri nich prechádzať celé dni, obdivovať
mesto, posedieť pri káve či pive
(mimochodom práve z Amsterdamu pochádza obľúbený Heineken), ale nikdy sa ich nenabažíte. Pri nedostatku obytnej
plochy sa v minulosti na týchto
kanáloch rozmohol dnešný
moderný fenomén mesta –
bývanie v hausbótoch. Kedysi
UMENIE, HIS TÓRIA
A KULTÚRA
Amsterdam bol vďaka svojej
polohe stále metropolitným
mestom. Sústreďoval sa tu svetový obchod, miešali sa národnosti a bol i je inšpiráciou pre
mnohých svetoznámych umelcov. Za nespočetné množstvo
slávnych mien budú asi najviac
vypovedať Holanďania Rembrandt van Rijn alebo Vincent
van Gogh. Na ich (a nie len ich)
diela natrafíte v kultúrnom centre mesta – Museum Plein. Okrem Van Goghovho múzea sa tu
nachádza najväčšie múzeum ho-
Huis (dom židovskej hrdinky
z druhej svetovej vojny), Heineken Brewery (toto asi netreba
nijak bližšie predstavovať) či
Allard-Pierson Museum pre
tých, čo nachádzajú potešenie
v staroveku. Metrom sa zas
športoví nadšenci dostanú priamo k štadiónu Ajaxu Amsterdam v modernej štvrti výškových budov. To všetko a ešte
omnoho viac môžete nájsť
v Amsterdame. A ak vás múzeá
zaujímajú, určite sa oplatí obstarať si tzv. Museumkaart, s ktorou sa do väčšiny týchto kultúrnych stánkov dostanete zdarma.
Inú kultúru zažijete priamo
v uliciach mesta: pouliční umelci žiadajúci si vašu pozornosť na
každom rohu; tisíce blúdiacich
turistov s nosom zaboreným
v mape a prstom na spúšti fotoaparátu; divne vyzerajúce typy
mávajúce a kričiace po vás cez
pol ulice: „Hey mate, where
Amste
landskej histórie – Rijksmuseum, múzeum diamantov, Stedejlik s asi 5000 obrazmi, koncertná
hala (Concertgebouw) a mnoho
ďalších atrakcií. Popri tom sa tu
dá v lete príjemne posedieť na
pláni pri osviežujúcej fontáne či
v niektorej z kopy kaviarničiek.
Ak by ste ani po tomto všetkom
neboli kultúrne vyžitý, ponúka
centrum nepreberné množstvo
iných možností. Napríklad
FOAM (moderne pojatá fotografická galéria), Anne Frank
you’re from?“ ako prvý kontakt
predtým, než vám ponúknu hašiš, kokaín či čosi ešte tvrdšie;
domy, námestia, grachty hýriace
farbami, vôňami z reštaurácií či
predajní holandských syrov, tulipány, veselé i vážne výklady
obchodíkov každého druhu. Ak
hľadáte takýto Amsterdam, určite neobíďte najväčšie námestie Dam či Leidseplein alebo
Rembrantsplein a samozrejme
uzučké grachtové uličky. Ak
hľadáte ruch pouličných trhov
23
bom mestskej individuálne-hromadnej prepravy práve bicykel.
A verte, že vám to nedá, a budete chcieť aspoň na chvíľu tiež
byť súčasťou tohto organizovaného chaosu. V tom prípade veľmi dobre poslúži niektorá poži-
erdam
vorené iba do siedmej večer, na
čo sa rodeným Pražákom isto
ťažšie zvyká, ale ponúkajú výber od obyčajných značiek až po
ten najluxusnejší tovar. Na svoje
si prídete okrem uzavretých centier typu Bijenkorf i v uličkách
ako Kalverstraat hneď naproti
námestiu Dam. V blízkosti vyššie spomínaných múzeí zas určite objavíte amsterdamskú mutáciu Parížskej ulice, kde Armani
bol snáď jeden z najlacnejších
butikov.
ODDYCH
Keď už budete kultúrne vyžitý, chodenie peši vám už bude
liezť hore krkom a nákupných
tašiek budete mať v hotelovej
izbe plnú skriňu, je najvyšší čas
oddýchnuť si. Aj tu máte viacero
možností. Napríklad požičať si
bicykel. Hoci sa vraví, že Amsterdam sa najlepšie spoznáva
na nohách, pretože len tak sa
môžete pristaviť, nasať atmosféru či obzrieť si niečo detailnejšie, vždy pri tom budete nútení vyhýbať sa nekonečným
masám cyklistov. Pretože v Holandsku je najbežnejším spôso-
čovňa, kde vám za niekoľko eur
požičajú bicykel na celý deň
i s poistením.
Druhou možnosťou je výlet
loďkou po kanáloch. Spoločností ponúkajúcich tento komfort je rovnako viacero, stačí si
vybrať, zaplatiť (cca 10 eur)
a nalodiť sa. A stojí to za to.
Uvidíte mesto netradične
z podhľadu a milí kapitáni určite prezradia mnoho tajomstiev,
ktoré v sprievodcoch nenájdete
(napríklad, že najmenší dom
v Amsterdame je len meter a
pol široký a má jedno poschodie).
Ak neviete bicyklovať a už
pri pohľade na loď vás chytá
morská choroba, môžete si
zájsť posedieť niekam do parku či kaviarne. Úplne najväčší
park je pri štvrti s múzeami
a volá sa Vondelpark. Tu sa dokonca dajú skĺbiť obe možnosti
na vonkajšej terase Vertigo
Café. Budete tu mať pocit, že
ste uprostred prírody, dýchate
čerstvý vzduch, holuby okolo
vás zhadzujú prázdne poháre
zo stolov a ešte sa o vás kráľovsky postará aj milá obsluha.
Okrem Vondelparku sú v Amsterdame aj iné, trošku menšie,
no o nič menej zaujímavé parky. V jednom, blízko hlavnej
stanice, dokonca nájdete planetárium a zoo. Okrem parkov sa
však dá pohodovo oddýchnuť
i v Bejinghofe v centre. Je to
verejne otvorený dvor medzi
domami, ktorých obyvateľky
sú mníšky. Vnútri je nádherný
anglický trávnik, milá maličká
kaplnka a božský kľud (aj napriek tomu, že pár metrov vedľa
vedie najrušnejšia nákupná ulica).
RED LIGHT S
Nebudeme si nič nahovárať:
mnoho ľudí nepozná Amsterdam ako mesto nádhernej architektúry, umenia alebo multikulturalizmu. Ich návšteva máva
prostejší dôvod. Legálne mäkké
drogy a prostitúciu. Hlavným
ťahúňom tohto „zábavného“
priemyslu v hlavnom meste Holandska je Red Light District –
štvrť červených lucerien. V každom druhom okne sa tu vlní
sporo odetá dáma a za ostatnými
sa skrývajú svetoznáme CoffeeShopy. Aj keď zrovna neholdujete tomuto druhu nerestí, určite
by ste mali aspoň jeden navštíviť. Už len pre ich jedinečnú atmosféru. Určite si však vnútri
nepýtajte alkohol, žiaden vám
nenalejú, aby ste to náhodou nepomiešali s drogami a nemuseli
vám prípadne obstarávať odvoz
do najbližšej nemocnice.
Akokoľvek lákavá je atmosféra Red Light Districtu, nemala
by byť tým jediným dôvodom,
prečo Amsterdam navštíviť.
Toto mesto vie ponúknuť oveľa
viac vo všetkých smeroch, na
ktoré si len spomeniete. Či už
práve spomínanú umeleckú
stránku duše množstvom galérií
alebo zasýti vaše chuťové bunky záplavou syrov, uspokojí túžbu spoznávať históriu potulkami po múzeách či proste “iba“
poteší vášho objaviteľského ducha. Nech hľadáte čokoľvek,
Amsterdam je to správne miesto. Text: Marcel Bodnár
– 2 / 2007
s názvom second-hand každého
druhu, zamierte zas na Waterlooplein.
V prípade, že idete za nákupmi, je Amsterdam rovnako
schopný vás uspokojiť. Obrovské obchodné centrá sú síce ot-
economix
cestopis