Tvorba elektronické studijní opory Název studijního předmětu

Transkript

Tvorba elektronické studijní opory Název studijního předmětu
Tvorba elektronické studijní opory
Název studijního předmětu
Ošetřovatelská péče v gynekologii a porodnictví
Téma
Záněty v gynekologii
Název kapitoly
Klasifikace, etiologie, diagnostika a léčba gynekologických
zánětů, Endometrioza
Autor - autoři
Štěpánka Bubeníková
Motivační úvod ke kapitole
Zánětlivá onemocnění jsou v gynekologii poměrně častým problémem a trápí mnoho žen.
S problematikou zánětů se zdravotničtí profesionálové setkávají spíše v komunitním prostředí,
protože větší množství zánětů je léčeno konzervativně, bez potřeby hospitalizace. Některé
zánětlivé stavy, ale vyžadují i nemocniční péči, proto se s nimi může potkávat na oddělení
gynekologie.
Stejně jako záněty je i endometrióza velmi časté gynekologické onemocnění žen. Je to
přítomnost tkáně, která svým vzhledem, vlastnostmi, chováním odpovídá normální děložní
sliznici (endometriu), je však nalézána mimo děložní dutinu. Někdy se najde v děložní
svalovině (tzv. vnitřní endometrióza), častěji na pánevních orgánech. Typická jsou ložiska
endometriózy na vaječníku a pánevní pobřišnici, mohou se však objevit téměř kdekoli, včetně
dutiny hrudní, mozkových cévních splavů atd. – pouze ve slezině a v srdci nebyla dosud
endometrióza pozorována.
Je proto nutné, aby zdravotničtí profesionálové (všeobecné sestry, porodní asistentky) měly
teoretické znalosti o gynekologických zánětech a endometrióze, tak aby mohly být ženě
psychickou podporou, mohly jí zodpovědět její otázky a byly správnou edukátorkou před
onemocnění i v době po prodělaném onemocnění. Velmi důležitá je oblast prevence u zánětů,
sexuálně přenosných chorob a endometriózy. Tento text slouží jako stručný přehled
problematiky gynekologických zánětů. V rámci samostudia je důležité vše důkladně
prostudovat a obohatit se o poznatky z odborné literatury.
Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly
Studenti budou umět popsat klasifikaci zánětů, jejich příčiny, projevy, diagnostiku, léčbu,
prevenci a možné komplikace. Budou vědět, s jakými zánětlivými procesy se nejčastěji
mohou setkat; budou znát teorii vzniku endometriózy, budou umět definovat pojem
endometrióza, znát komplikace endometriózy, léčbu endometriózy, vliv endometriózy na
reprodukční zdraví ženy, ošetřovatelskou péči o ženu s endometriózou.
Studenti budou znát nejčastější pohlavní choroby, jejich příčiny, projevy, diagnostiku, léčbu
a prevenci.
Vlastní obsah kapitoly
Jednou z nejčastějších příčin návštěvy ženy u gynekologa je zpravidla zánět . Záněty
pohlavního ústrojí žen představují velmi pestrou a rozdílnou skupinu. Roztočil uvádí, že to je
proto, že ženské pohlavní ústrojí je složeno z několika orgánů. Může se zde tedy rozdělovat
zánětlivé onemocnění dolního segmentu (vulva, vagina, děložní čípek), kdy se může
vyskytnout ještě podskupina zánětů na kůži vulvy a onemocnění horního segmentu (děloha,
vejcovody, vaječníky, popřípadě pobřišnice). Tělo je osídleno miliony mikroorganismů, které
pro pohlavní ústrojí mohou představovat hrozbu. Častá zánětlivá onemocnění v gynekologii
jsou mimo jiné způsobeny specifickou anatomickou stavbou genitálu (komunikace zevního
prostředí s peritoneální dutinou skrz pohlavní orgány) a reprodukční funkcí ženy (pohlavní
styk, porod, šestinedělí, menstruace - děje, které jsou rizikové pro získání infekce). Obecně se
dá říct, že se zvyšuje počet mladých žen, které záněty trápí.
Zvýšení výskytu zánětů se odráží nejen v medicínské oblasti, ale nese s sebou i ekonomické a
sociální problémy. Může docházet k narušení partnerský vztahů (např. sexuální oblast), je zde
dyskomfort a psychický stres pro ženy i jejich partnery. Postižení to často buď tají, nebo
úplně zanedbávají. Častěji jsou postiženy ženy, riziko přenosu z muže na ženu je 2x častější
než z ženy na muže.
Obecně lze záněty rozdělit dle etiologie, dle průběhu, dle anatomické lokalizace. Zvláštní
skupinou jsou záněty po porodech a sexuálně přenosná onemocnění - STD (Sexually
Transmitted Diseases).
Klasifikace
Dle lokalizace
- zánět zevních rodidel (vulvitis),
- zánět pochvy (kolpitis),
- zánět děložního hrdla (cervicitis),
- zánět sliznice dělohy (endometritis),
- zánět svaloviny dělohy (myometritis),
- hluboké pánevní záněty (PID - pelvic inflammatory disease) - záněty nad úrovní děložního
hrdla,
zánět vejcovodu (salpingitis),
* zánět vaječníku (oophoritis),
* zánět vaječníku i vejcovodu (adnexitis),
* zánět malé pánve (pelveoperitonitis),
* zánět pánevního vaziva (parametritis),
Dle vyvolávající agens
- bakteriální,
- virové,
- plísňové,
- parazitární,
Dle časového průběhu
- akutní,
- subakutní,
- chronické,
- rekuretní (návratné),
Dle klinické souvislosti vzniku zánětu
- v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem,
- v souvislosti s gyn. operací,
- ostatní
Infekce se může rozšiřovat vzestupně (ascendetně) nebo sestupem (descendentně). Může se
šířit hematogenně (krevními cévami), lymfogenně (lymfatickými cestami) nebo přímým
kontakterm zánětlivých ložisek v trávicím ústrojí, v peritoneu nebo v močových cestách.
Nejznámější a asi i nejčastější cestou je vzestup mikroorganismů genitálem ženy. Za
normálních okolností je bakteriální osídlení v rovnováze, ale může dojít k její dysbalanci,
například pokud se objeví patogeny s vyšší virulencí nebo jsou poškozeny obranné sytémy.
Mezi obranné systémy lze zařadit
kožní a slizniční sekreční činnost, bakteriální osídlení povrchů, stav imunitního systému a
neporušený povrch kůže a sliznice pohlavního ústrojí. V šíření zánětlivého procesu mají také
značný vliv hormonální poruchy, krvácení, diabetes mellitus, onkologická onemocnění, únava
nebo podvýživa.
Projevy zánětu
Projevy zánětu často vykazují bez ohledu na jeho původ tyto znaky:
Lokální
- zarudnutí, hypertermie
- otok či jiné zvětšení
- bolestivost - buď spontánní, nebo při doteku, při pohlavním styku, při sezení
- poškození kožní či slizniční bariéry
Systémové
- odezva těla většinou odpovídá míře poruchy ochranných bariér, projevuje se jako únava,
malátnost, febrilie, tachykardie, tachypnoe, bolesti v podbřišku, pocení, nauzea aj.
Další příznaky
- mezi další příznaky zánětů lze zařadit výtok a krvácení mimo cyklus, dále pak propagaci
bolestí do stehen a třísel, zad či nohou .
Projevy zánětu se také odvíjejí od postiženého orgánu.
Diagnostika zánětu
V oblasti diagnostiky gynekologických zánětu má lékař celkem široké možnosti - využívá jak
klasické vyšetření, tak laboratorní a zobrazovací metody. V indikovaných případech se
přistupuje i k diagnostické operační metodě či k imunologickému vyšetření. V rámci
diagnostiky se provádí zevní vyšetření, vyšetření v gynekologických zrcadlech, palpace
(hodnotí se bolestivost). Ve výsledcích z laboratoře se hodnotí hlavně leukocyty (bývá
vzestup při zánětech), trombocyty (jejich snížení bývá u sepsí a rozvíjejícím se HELLP
syndromu), sedimentace (FW, velmi senzitivní, ale málo specifický marker), CRP
(nejdůležitější ve sledování vývoje zánětu a působení léčby), hodnoty hemokoagulace, jaterní
testy a renální fce - k jejich patologiím dochází při závažných stavech, mikroskopické
vyšetření nativního nebo barevného materiálu, kultivační vyšetření, histologické vyšetření
tkání.
Jako hlavní zobrazovací metoda se v gynekologii využívá jednoznačně ultrazvuk, ve
speciálních případech se využívá CT, magnetické rezonance aj. Dále se může využívat
diagnostická laparoskopie, což je endoskopická operační metoda .
Terapie zánětu
Léčbu gynekologického zánětu určuje několik ukazatelů, například patogen (druh,
virulence…), lokalizace zánětu, klinický průběh, věk ženy, anamnéza, snaha o uchování
fertility. U žen ve fertilním věku, které plánují těhotenství, je vždy snaha o co nejšetrnější
léčbu s maximálním zachováním fertility a tou je konzervativní léčba.
Konzervativní léčba
*Antibiotika dle citlivosti
*Antimykotika
*Antivirotika
*Medikamentózní úprava poševního pH
*Dle potřeby antipyretika, analgetika, vitamíny
Léky lze aplikovat celkově nebo místně, jedná se o různé vkládací tablety do pochvy, masti,
sedací koupele. Nesmí se zapomínat i na přeléčení partnera, protože je zde vysoké procento
možnosti reinfekce.
*Diatermie a lázeňská léčba - u chronických stavů
Chirurgická léčba
Většinou se operačně odstraňuje zánětlivé ložisko. Nejčastěji se chirurgicky řeší zánět
Bartholiniho žlázy nebo adnexitis, kdy se odstraňuje absces nebo se provádí salpingektomie
nebo adnexektomie .
Prevence zánětu
Prevence je jako u jiných zdravotních oblastí velmi důležitá. Existují obecné rady, které se
dají uplatnit pokaždé, jako například: dodržování hygienických zásad, bezpečný sex, včasná
léčba výtoků a nepravidelného krvácení .
Existují ale i určité oblasti, které určitým způsobem mohou ovlivňovat výskyt zánětů a které
lze svépomocí ovlivnit. Havlín (2012, online, cit. 7. 11. 2013) uvádí například nadužívání
antibiotik, která srážejí celkovou imunitu a mění poševní mikroflóru. V pochvě je pak málo
laktobacilů, které jsou pro poševní prostředí důležité. Je tedy důležité poučit ženy o nutnosti
užívat antibiotika pouze v indikovaných případech a možnostech prevence zánětu při užívání
ATB (např. dodávání laktobacilů do pochvy aj.). Pohlavnímu ústrojí ženy taktéž nesvědčí
příliš mnoho kosmetiky. Je vhodné používat produkty s nižším pH, která jsou menším zlem
než ostatní.
Televizní reklamy ženám neustále vnucují slipové vložky, jejichž každodenní nošení mimo
menses ale zvyšuje riziko zánětů- vložky tvoří živnou půdu pro anaerobní bakterie a pokud
žena trpí výtokem, je nutné to řešit.
Další možností prevence je nošení spodního prádla z přírodních materiálů, ne syntetiky.
Důležité je taky hodně pít, udržovat se v psychické rovnováze a přesně dodržovat pokyny
lékaře.
Gynekologické záněty jsou opravdu častým problémem žen různého věku, proto je i mnoho
negynekologických rad, které mají v oblasti zánětů pomáhat. Záleží na každé ženě, aby
vyzkoušela, co je jí příjemné a co jí pomáhá.
ZÁNĚTY VNĚJŠÍCH RODIDEL A POCHVY
Vulva je součástí zevního kožního pláště a proto u ní můžeme očekávat i kožní onemocnění
typické pro jiné části těla. Vulva se vyznačuje zvýšeným vylučováním tekutin (pot, poševní
sekrety). Při nedostatečné hygieně, špatném oblečení či při zvýšené psychické zátěži může
dojít k podráždění. Jedním z nejčastějších problémů je pruritus nebo-li svědění. Dalším
problémem postihujícím vulvu je nespecifická vulvitida, kdy se jedná o zánět postihující
vulvu a přední část pochvy. Projevuje se zarudnutím, bolestivostí, úporným svěděním,
obtížným močením (Breckwoldt, 1996, s. 418). Mezi další velmi časté onemocnění se také
řadí vulvitida, kolpitida a zánět glandulae vestibularis major. Vulvitida a kolpitida se poměrně
často spojují a vzniká vulvovaginitida, která vzniká pomnožením některého druhu z
fyziologické flory pochvy. Typickým příznakem je opět svědění, pálení, bolest a přítomný je i
výtok. Virové infekce se projevují rozvojem herpes nebo kondylomat (Kudela, 2004, s. 45).
Mikroskopický obraz poševní (MOP) je vyšetření, při kterém se hodnotí poševní fluor, jak
makroskopicky, tak mikroskopicky. Podle Petera, Málka, Jírovce a Wágnera se nálezy
rozdělují na I. až VI. obraz, přičemž jednotlivé obrazy se mohou kombinovat. Toto klasické
dělení již ale neodpovídá současnému chápání etiologie vulvovaginitid.
I. - normální sekret
II. - bakteriální nehnisavý fluor,
III. - bakteriální hnisavý fluor,
IV. - gonorrhoický fluor,
V. - trichomonádový fluor,
VI. - mykotický fluor (Roztočil, 1998, s. 71).
Velkou většinu vulvovaginitid lze zařadit do jedné z následujících jednotek, pokud zařadit
nelze, je nutné, aby lékař pátral dál, například po vzácných infekcích, alergiích nebo
psychických poruchách. Kudela (2004, s. 46-47) uvádí tyto typy vulvovaginitid:
Kandidóza
subjektivní potíže: svědění, pálení, tvarohovitý výtok
objektivní nález: zarudnutí pochvy a vulvy, typický fluor, nejčastější etiologický agens je
Candida albicans častější u diabetiček, po užívání ATB, u těhotných
Bakteriální vaginóza
změna poměru anaerobů a aerobů ve prospěch anaerobů, typicky rybí zápach charakteristicky
vodný výtok, pozitivní aminový test (rybí zápach při přidání 10% KOH), přítomnost
klíčových buněk v mikroskopickém preparátu
Trichomoniáza
za infekci je zodpovědná bičenka poševní (Trichomonas vaginalis). Přenáší se pohlavním
stykem, akutní fáze se projevuje zpěněným výtokem, bolestmi, záněty močových cest.
Herpes genitalis –
virus herpes simplex, chronické virové rekurentní onemocnění, které se projevuje typickou
herpetickou vyrážkou, kdy se posléze puchýřky mění ve vřídky. U žen lze nejčastěji nalézt na
vulvě, perineu, v pochvě, na děložním čípku. Přítomna je bolestivost, teploty.
Herpetická infekce je kontraindikací pro spontánní porod.
Laktobacilóza
klinický obraz je stejný jako u akutní kandidózy, jen mikroskopické vyšetření neprokazuje
kvasinky, ale vyšší množství laktobacilů.
Atrofická vaginitis
způsobena nedostatkem estrogenů v menopauze. To vede k atrofizaci epitelu a úbytku
laktobacilů. Je zde také vyšší citlivost k infekcím různého druhu včetně hnisavé kolpitidy.
Zánět glandulae vestibularis major - Bartholinitis
Zánět Bartholiniho žlázy postihuje spíše ženy mladšího věku a většinou bývá jednostranný,
mezi infekční činitelé patří anaeroby, E.coli a stafylokoky. Projevem je bolestivě zduřená
dolní polovina stydkého pysku, protože je „slepeno“ zevní ústí žlázy a tvoří se pseudocysta s
hnisajícím obsahem.
HLUBOKÉ PÁNEVNÍ ZÁNĚTY PID
Záněty vnitřního genitálu nad úrovní děložního hrdla jsou nejčastěji způsobeny polimikrobní
smíšenou anaerobní a aerobní flórou.
Klasifikace
Salpingitida
Adnexitida
Parametritida
Tuboovariální abces
Abces v malé pánvi
Projevy - lze rozdělit na akutní a chronické
Akutní Chronické
* Subfebrilie až febrilie * Bolestivost při sexu
* Bolesti propagující do stehen a beder * Chronické pánevní bolesti
* Krvácení * Příznaky mohou být podobné jako u akutní formy, mírnější
* Dysurie
* Nauzea
* Celková schvácenost
Diagnostika probíhá standardně, přes zevní a vnitřní gynekologické vyšetření, odběr
biologického materiálu, využití zobrazovacích metod a diagnostické laparoskopie.
Léčba probíhá nejčastěji ambulantně, při vážnějším průběh (TT nad 39°C, výrazný klinický
nález) se žena hospitalizuje. Je nutné dodržovat klidový režim, důležitá je dostatečná
hydratace, podávání antipyretik a analgetik, kombinace ATB dle citlivosti. Možností je i
chirurgická léčba a při přítomnosti nitroděložního tělíska se přistupuje k jeho vyndání.
Komplikace - mezi možné komplikace patří možnost anatomických a funkčních změn
genitálu, vytvoření abscesů, srůstů. Dále je riziko pozdějšího extrauterinního těhotenství,
sterility nebo pelvoperitonitidy (Slezáková, 2011, s. 48).
ETIOLOGIE ENDOMETRIÓZY
Etiologie endometriózy není zcela známa, objevuje se několik teorií o vzniku endometriózy.
Retrográdní menstruace- Sampsonova teorie - předpoklad vzniku endometriózy je
retrográdní tok menstruační krve z dutiny děložní do dutiny břišní přes vejcovody. Vznik
endometriózy je na podkladě implantace endometriálních buněk na tkáně v průběhu
menstruace.
Lymfatické a vaskulární metastázy- Halbanova teorie transportu endometria - vznik
endometriózy ve vzdálených orgánech - štítnice, mozek, plíce, páteř. Průkaz endometriózy,
dále jen (endom.) je u 30 % těchto žen v lymfatickcýh uzlinách.
Metaplázie - Mayerova metaplastická teorie- na podkladě metaplázie epitelu nebo
proliferací zbytků embryonálních tkání.
Merrilova indukční teorie- rozvinutí metaplastické teorie o neznámý biochemický faktor,
který podmiňuje transformaci peritoneálních buněk v endom.
Iatrogenní diseminace- vznik endom. jako následek operačních výkonů. Např. u žen po
císařském řezu, endom. v podkoží v laparotomii., dříve po HSG- hysterosalpingografii.
Imunologická teorie- porucha na úrovni celulární imunity. Endom. - autoimunní
onemocnění.
Genetická teorie- familiární výskyt, 7x častěji v příbuzenské linii.
DEFINICE A VÝSKYT ENDOMETRIÓZY
Jak uvádí Roztočil: "endometrióza je patologický stav v organismu ženy, kdy se sliznice
dutiny děložní, a to jak žlázy, tak stroma, vyskytuje mimo dutinu děložní."
Endom. je onemocnění estrogen- dependentní- dochází k pravidelnému měsíčnímu krvácení
do ložisek endom. Jedná se benigní onemocnění, ale progresivní.
Nejčastěji u žen v reprodukčním věku, ojediněle u adolescentních dívek a žen v
postmenopauze. U všech ras, nejvíce u rasy bílé. Často je u žen diagnostikován endom. jako
náhodný nález u laparoskopie, laparotomie z jiné indikace než gynekologické . tzv.
asymptomatická endom.
KLASIFIKACE ENDOMETRIÓZY
1. podle lokalizace:
A) na pohlavních orgánech - genitální endom.- vejcovody, vaječníky, děložní hrdlo, vulva..
B) mimo pohlavní orgány - endometrióza extragenitális- např. dutina břišní - stěna střeva,
omenta,, močový měchýř., mimo dutinu břišní - plíce, štítnice, mozek.
2. podle příznaků:
A) symptomatická endom. - mnoho příznaků
B) asymptomatická endom. - jediným příznakem může být neplodnost.
3. podle závažnosti:
dle Americké společnosti pro fertilitu (1985)
na základě laparoskopického nálezu, je dělení do 4 stádií- hodnotí se poškození endom.
peritonea, vaječníků, vejcovodů- rozlišení ložisek dle barvy, velikosti a adhezí. I- IV. stadium.
KLINICKÉ PŘÍZNAKY ENDOMETRIÓZY
Objevuje se mnoho subjektivních příznaků u žen,ale 1/3 žen je bezpříznaků - endom. je
zjištěna náhodně.
Klasické příznaky: cyklická pánevní bolest a neplodnost.
1. Chronická pánevní bolest:
sekundární dysmenorea (bolestivá menstruace), nebo dyspareunie (bolest při pohlavním
styku)
sekundární dysmenorea: bolest za 36- 48 hodin od počátku menstruačního krvácení, vznik na
podkladě krvácení do endom. ložisek.
dyspareunie: hluboká pánevní bolest, příčina - nepohyblivost pánevních orgánů v důsledku
srůstů v místech endom.
dyschezie: bolest při defekaci, při endom. rektovaginálního septa
2. Abnormální děložní krvácení
u 15 - 20 % žen, jakopremenstruační špinění, menoragie, anovulační cykly, poruchy ovulace
až v 15 % žen s endom.
3. Neplodnost
organické a funkční změny orgánů malé pánve, poruchy ovulace, zánětlivé a imunologické
mechanismy, často spontánní potrat v prvním trimestru.
4. Poruchy endokrinních funkcí
anovulace, abnormální folikulární růst, v oblasti gastointest. traktu- intermitentní zácpa,
průjem, poruchy trávení, nauzea, zvracení, v oblasti močového ústrojí- polakisurie, dysurie,
hematurie
DIAGNOSTIKA ENDOMETRIÓZY
stanovení diagnostiky endom.:
anamnéza - klinické příznaky- dyspareunie, dysmenorea, polakisurie, hematurie, chronická
pánevní bolest, neplodnost
ynekologické vyšetření- aspekce - ložiska na vulvě, v jizvě po epiziotomii, v pochvě na
vaginální porci čípku děložního
bimanuální gynekologické vyšetření - tuhé nepravidelné rezistence v oblast Douglasiova
prostoru, parametrií, adnex, bolestivost v období menstruace, fixovaná děloha
sonografické vyšetření- určí jen podezření, musí být doplněno o rentgenologické
zobrazovací vyšetření HSG- Hysterosalpingografie, počítačová tomografie, nukleární
magnetická rezonance
Endoskopie- laparoskopie- pohled do dutiny děložní, možnost odběru tkáně na další
vyšetření . cytologické, histologické.
Operační laparoskopie - elektrokoagulace ložisek endom., extirpace ložisek.
Hysteroskopie- pomocná metoda - pohled do dutiny děložní
Laboratorní metodyCa 125- u žen s endometriózou v období menstruace je zvýšena hladina, sleduje se při léčbě
endom.
zánětlivé markery- Leukocyty, C- reaktivní protein- hladiny bývají zvýšeny
histologické vyšetření- definitivní potvrzení endom.
LÉČBA A PREVENCE ENDOMETRIÓZY
Léčba
konzervativní - hormonální a nehormonální
chirurgická - dle příznaků a s ohledem na fertilitu pacientky, věku - cíl- odstranit bolest,
obnova plodnosti
Konzervativní léčba
antiestrogenní léčba- útlum růstu endom. atrofie
Hormonální antikoncepce- po dobu 6 - 12 měsíců- kontinuální aplikace, bez vynechání
období menstruačního krvácení, vznik pseudogravidity.
gestageny
antagonisté progesteronu
gestrin
Konzervativní nehormonální léčba: antibiotika, antiflogistika, analgetika, homeopatika,
rehabilitace, balneoterapie, psychoterapie
Chirurgická léčba
konzervativní, radikální, miniinvazivní, invazivní.
laparoskopie- resekce ložisek, elektrokoagulace
laparotomie- u pokročilých nálezů
Rekurence onemocnění je i po chirurgickém zákroku velice vysoká
Prevence
není jednoznačná, lze jen doporučit hormonální antikoncepci a pokud žena otěhotní a donosí
dítě je vhodná co nejdelší doba laktace.
Další informace vztahující se k této problematice najdete v doporučené literatuře.
SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ NEMOCI
Jako sexuálně přenosné nemoci (STD, ale můžeme se setkat i s označením STI - sexually
transmitted infectious) označujeme nemoci, které se přenášejí výhradně pohlavním stykem
nebo je sexuální styk s jednou z možností přenosu. Nemusí se jednat vždy pouze o pohlavní
styk, ale rizikové jsou i ostatní sexuální praktiky.
Sexuálně přenosné nemoci se v dnešní době stávají častým medicínským i společenským
problémem. Postihují všechny věkové generace, výskyt je častější u mužů jak u žen. STD
infekce nemusí postihovat pouze pohlavní orgány, ale i například oči, ústa. Důležité je léčit
všechny sexuální partnery/partnerky. Možností přenosu STD infekcí je pohlavní styk, přenos
krví, od matky na dítě v těhotenství a porodu, možný je i přenos transfúzí nebo u zdravotníků
poraněním o jehlu (Slezáková, 2011, s. 49).
Klasifikace STD - je možné rozlišit dle:
Infekce šířené výhradně pohlavním stykem, které patří ke klasickým pohlavním chorobám a
ty podle zákonů ČR podléhají povinnému epidemiologickému hlášení:
Přijíce (syphilis) - způsobené Treponema pallidum, primární afekt asi 3 týdny po primoinfekci
- vznik ulcus durum a zduření tříselných lymfatických uzlin, sekundární lues se projevuje
vyrážkou na trupu, vznikem condylomat na genitálu, terciální forma - projevem pozdního
stádia jsou granulomatózní zánětlivá ložiska, tzv. gummata, také jsou zaznamenávány
poruchy kardiovaskulárního systému nebo tzv. neurosyfilis.
Kapavka (gonorrhoea) - způsobené velmi citlivými bakteriemi, gramnegativními diplokoky.
Kapavka bývá často asymptomatická, u žen možný hnisavý výtok, u muže bolestivá uretritida,
při ascenzi těžká akutní adnexitida s pelveoperitonitidou (Breckwoldt, 1998, s. 463).
Při diagnostice těchto STD jsou nemocní poučeni o chorobě a o zákazu pohlavního styku do
vyléčení, je nutné kontaktovat všechny sexuální partnery a musí proběhnout jejich léčba.
Infekce šířené převážně pohlavním stykem, které nepodléhají hlášení:
Bakteriální infekce, urogenitální chlamydiové infekce
Infekce vyvolané prvoky
Infekce virové - herpes virus, papilloma virus HPV, cytomegalovirus, HIV (podléhá hlášení)
Infekce ektoparazitární (svrab, muňky aj.) (Slezáková, 2011, s. 49).
Projevy STD - záleží na typu STD
Výtoky, svědění, pálení genitálií
Bolest v podbřišku
Otoky, zduření genitálií, tvorba puchýřků, vřídků, bradavic
Časté močení, bolestivé močení
Bolestivost při sexu
Poruchy menstruačního cyklu
Celková schvácenost, únava, subfebrilie až febrilie, nauzea, zvracení, známky peritoneálního
dráždění, poruchy vyprazdňování
Diagnostika a terapie STD
Diagnostika obsahuje odběr anamnézy (důležité je zjištění všech sexuálních partnerů),
gynekologické vyšetření bimanuální, vaginální, serologické vyšetření krve (BWR, HIV aj.),
vyšetření fluoru, venerologické vyšetření, kolposkopické vyšetření, onkologická cytologie,
další vyšetření dle potřeby a typu infekce.
Terapie se také odvíjí od typu STD a individuálních potřeb pacientky, přednost se dává léčbě
konzervativní,
vhodná
je
někdy
i
psychologická
podpora
pacientky,
partnera,
rodiny…(Slezáková, 2011, s. 50).
Prevence STD
S prevencí STD by se mělo začínat již v útlém věku. Ideální prevencí STD je sexuální
zdrženlivost, jeden sexuální partner, zdravý sexuální život. Důležité je používání barierové
antikoncepce, u rizikových osob (prostitutky, narkomani) pravidelné kontroly, screening
těhotných (BWR, HIV), screening dárců krve a orgánů, povinná hlášení STD.
Další informace týkající se problematiky STD najdete v doporučené literatuře.
Shrnutí kapitoly
Všeobecná sestra i porodní asistentka se bude ve své praxi často setkávat s ženou, kterou trápí
gynekologické záněty a endometrióza. Musí umět jí vyslechnout, poradit a poučit ji. Je proto
důležité, aby měla dostatečné teoretické znalosti, které pak bude uplatňovat v praxi. Zároveň
se v komunitní péči může často setkat s jedinci ohroženými STD. Zvláště jsou problematikou
STD ohroženi mladí lidé, proto je důležité mít znalosti i v této problematice. Tyto texty jsou
oporou pro další samostudium v této oblasti.
Evaluační a autoevaluační a aktivizační prvky dle charakteru obsahu kapitoly
Do příští výuky si každý připraví v tištěné podobě návrh edukace k jednotlivým typům
gynekologických zánětů nebo k jednotlivým typům STD. Návrh edukace bude vytvořený pro
ženy/laiky. Vaše práce by měla být zaměřena na vznik šíření, diagnostiku, léčbu a prevenci
u vybraného typu zánětu, STD.
Pojmy k zapamatování

Zánět

Konzervativní léčba

Chirurgická léčba

Prevence

Kandidóza

Bakteriální vaginóza

Trichomoniáza

Herpes genitális

Laktobacilóza

Atrofická vaginitis

Hluboký pánevní zánět

Endometrióza
Základní literatura
Breckwoldt, Meinert a kol. Gynekologie a porodnictví. 1. čes. vyd. Martin: Osveta, 1996. 648
s. ISBN 80-88824-56-7.
CITTERBART, Karel a kol. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 278 s. ISBN 80-2460318-7.
HAVLÍN, Miroslav. Poševní záněty a jejich prevence. Gynweb.cz [online]. 2012 [cit. 201311-07]. Dostupné z: http://gynweb.cz/zanety/posevnizanetya-jejich-prevence
KUDELA, Milan a kol. Základy gynekologie a porodnictví pro posluchače lékařské fakulty.
1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 273 s.
ISBN 80-244-0837-6.
ROZTOČIL, Aleš a kol. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 508 s. ISBN 97880-247-2832-2.
ROZTOČIL, Aleš. Vyšetřovací metody v gynekologii a porodnictví. 1. vyd. Brno: Institut pro
další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1998.
179 s. ISBN 80-7013-255-8.
SLEZÁKOVÁ, Lenka a kol. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví. 1. vyd. Praha:
Grada, 2011. 269 s., 8 s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-3373-9.
Pro dostudování tématu je nutné vyhledat další odborné publikace dostupné v knihovně či v
databázích a využívat této literatury při samostudiu…

Podobné dokumenty

Začíná příprava na zimu

Začíná příprava na zimu zlepšení, ani tomu nevěří a očekávají další a další komplikace. A ty se skutečně dostavují, což posiluje   jejich pesimismus.

Více

Extraezofageální refluxní choroba

Extraezofageální refluxní choroba • Endoskopie může být případně doplněna o histologické Č A S O P I S L É K A Ř Ů Č E S K Ý C H 2 011 ; 15 0 ( 9 )

Více

Seznam výkonů u kterých se vyžaduje písemný

Seznam výkonů u kterých se vyžaduje písemný IS_OT_037 Operační řešení zlomenin čéšky kolene IS_OT_038 Operační řešení zlomenin dolního konce holenní kosti - hlezna IS_OT_039 Operační řešení zlomenin holenní kosti IS_OT_040 Operace zlomeniny ...

Více

terapeutické lasery

terapeutické lasery představují moderní velkoplošné zařízení pro efektivni léčbu velkých ploch kůže či tkání laserovym světlem. Svazek paprsků snadno ozáří i plochu větší než 50 cm2 homogenním polem v minimálním čase ...

Více

Gynekologie - DAHLHAUSEN

Gynekologie - DAHLHAUSEN 4DryField® PH neobsahuje Ïádné sloÏky zvífiecího nebo lidského pÛvodu. PouÏity jsou pouze rostlinné polymery. V˘sledek: 4DryField® PH rychle resorbuje, je biologicky kompatibilní a neobsahuje pyroge...

Více

2005

2005 dihydrotestosteronu 1,26 nmol/l (N 0,05 - 0,4). Kostní věk byl mírně urychlen (2 roky, GP). Sonograficky byl vpravo v prostoru mezi nadledvinou a játry nalezen kulovitý, hypoechogenní, nehomogenní ...

Více

Stahuj - rikta

Stahuj - rikta АССОЦИАЦИЯ «КВАНТОВАЯ МЕДИЦИНА»

Více