Právní a psychologické aspekty náhradního mateřství

Právní a psychologické aspekty náhradního mateřství

Literárně přehledová studie
Surogátní mateřství
Petr Vejsada
Praha, září 2014
Univerzita Karlova v Praze
Fakulta Filozofická
Katedra psychologie
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval jako seminární práci k atestaci z předmětu
Školní a poradenská psychologie.
Abstrakt
Práce podává stručný aktuální přehled novější literatury, týkající se surogátního
mateřství. Podstatná část je věnována legislativě, protože legislativa je celosvětově
velice nejednotná. V některých zemích se jedná o trestné činy, v jiných má náhradní
mateřství plnou legislativní podporu. S tím souvisí i tzv. „reprodukční turistika”,
která neslouží jen k minimalizaci nákladů, ale vůbec k možnosti surogátní mateřství realizovat. Poslední část práce a diskuse se věnuje psychosociálním aspektům
surogátního mateřství a představení sporadických výzkumů z této oblasti.
Klíčová slova
surogátní mateřství, náhradní mateřství, pronájem dělohy, adopce
Obsah
Úvod . . . . . . . . . . .
Právní aspekty v ČR . .
Právní aspekty ve světě
Reprodukční cestování .
Praktické zkušenosti . .
Diskuse . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Literatura
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 1
. 1
. 2
. 7
. 10
. 11
14
i
Úvod
Surogátním mateřstvím v této práci rozumíme proces, ve kterém je do dělohy náhradní matky vloženo embryo, vzniklé in vitro fertilizací (dále jen IVF). Tato náhradní matka má dítě donosit ve svém těle a po porodu předat osobám, pro které náhradní mateřství vykonává. Rozlišuje se náhradní mateřství tradiční, kdy náhradní
matka je současně dárkyní oocytů a náhradní mateřství gestační, kdy oocyty pocházejí ze zamýšlené (biologické) matky.
Pravděpodobně nejčastějším důvodem pro náhradní mateřství je stav, kdy žena ze
zdravotních důvodů nemůže dítě nosit ve svém těle. Existují i případy, kdy žena si
přeje dítě, ze zdravotního hlediska ho může donosit, ale nechce. Má strach z těhotenství, dává přednost svému pohodlí a komfortu či své profesi. Naprostá většina
pracovišť, svolných s transferem embrya do těla surogátní matky, striktně vyžaduje
výhradně zdravotní indikaci.
Náhradní mateřství obsahuje celý komplex rizik, kterých by si měly být zainteresované osoby vědomy. Jde o právní, etické a psychologické aspekty.
Právní aspekty v ČR
V České republice podle práva nic jako náhradní mateřství do konce roku 2013 neexistovalo. Nový Občanský zákoník obsahuje pojem „náhradní mateřství” v jediné
větě, a to v § 804: „Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé
linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.” (Občanský zákoník, 2012). Intence ministerstva zdravotnictví z roku 2009 vytvořit pro náhradní
mateřství legislativní rámec se tak prakticky nenaplnily (Policar et al., 2009; Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti, n.d.). Sám pojem náhradní mateřství nikde
definován není. Důvodová zpráva vysvětluje, že záměrem zákonodárců bylo pouze
umožnit osvojení dítěte biologickými rodiči od příbuzné náhradní matky a zákon nepředpokládá jinou formu řešení náhradního mateřství, než je cesta osvojení (Důvodová zpráva, 2012). Občanský zákoník tedy zachovává dosavadní stav, kdy náhradní
mateřství není zákonem upraveno a pouze odbourává překážku, bránící realizaci
náhradního mateřství formou osvojení mezi příbuznými. Zůstává v platnosti ustanovení, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Toto ustanovení prakticky
vylučuje vynutitelnost případných smluv o náhradním mateřství. Ačkoli v ČR platí,
1
že lze činit vše, co není zákonem zakázáno, některých práv se nelze vzdát a mezi
tato práva patří i rodičovství (rodičovská zodpovědnost). Nelze proto platně uzavřít
smlouvu o osvojení a osvojení musí být vždy schváleno příslušným soudem.
Rizika se týkají všech zúčastněných osob - biologických rodičů, náhradní matky,
jejího manžela, poskytovatelů zdravotní péče a v neposlední řadě i samotného dítěte.
Biologická matka nemůže nikterak uplatňovat své nároky na dítě. Paradoxně je
v této situaci ve výhodnějším postavení biologický otec, který může podat žalobu
na určení otcovství (žalobu na určení mateřství podat nelze). Náhradní matka sama
nemá žádnou možnost vynutit si, aby si po porodu dítě převzaly osoby, pro které
dítě nosila. Zdá se tedy, že jediná věta v zákoně, která určuje, kdo je matkou dítěte,
tvoří významnou překážku v uzavírání dohod o surogátním mateřství.
Právní nejistotu v ČR dále zvyšují některé interpretace trestního zákoníku. Podle
těchto interpretací v případě poskytnutí odměny za náhradní mateřství by se mohlo
jednat o trestný čin obchodování s dětmi (Klinika reprodukční medicíny a gynekologie Zlín, n.d.). Možné riziko pro poskytovatele zdravotní péče vyplývá i z povinnosti
zachovávat anonymitu dárců vajíček i spermií (Zákon o specifických zdravotních službách, 2011).
Právní aspekty ve světě
Ze stručného popisu situace v ČR by mohl vzniknout dojem, že české právo zaostává
za světem. Není tomu tak. Ve světě se můžeme setkat s velkou pestrostí řešení (či neřešení) této otázky. Není tedy nikterak výjimečné, že právo není schopno přizpůsobit
se vědeckému pokroku. Právní úprava náhradního mateřství ve světě je velmi pestrá
v celém rozsahu - od trestnosti takového počínání přes právní vakuum až po plnou
legalizaci, a to i za úplatu. Tato situace nasvědčuje, že vědecký pokrok v oblasti lidské reprodukce předstihl nejen právo, ale i myšlení celé lidské společnosti, že postoje
se teprve formují, že náhradní mateřství není předmětem velkého zájmu či že věc
nemá konečné řešení, akceptovatelné většinou lidí. Tato pestrost v zákonné úpravě
se týká i USA. Ačkoli jde o federaci, v jednotlivých státech nalezneme odlišnosti
v právní úpravě v celé šíři škály (obrázek 1).
Jako příklad státu, kde je surogátní mateřství podrobně regulované zákonem, se
často uvádí Izrael. Úprava z roku 1996 nastavuje detailně podmínky a postupy, které
musí být splněny pro povolení náhradního mateřství. Splnění podmínek zkoumá
2
Obrázek 1: Mapa právní úpravy surogátního mateřství v USA (Hinson, 2013)
komise, složená z lékařů, klinických psychologů, sociálních pracovníků a duchovního
příslušného náboženství. Všichni zúčastnění musí trvale pobývat v Izraeli, biologičtí
rodiče musí žít v manželství, musí být stejného náboženského vyznání jako surogátní
matka. Surogátní matka nesmí být, až na zvláštní, komisí povolené výjimky, vdaná.
Surogátní matka má právo se svolením soudu si narozené dítě ponechat. Pokud není
vdaná, má právo rozhodnout se pro potrat (Siegel-Itzkovich, 1996).
Přísně nastavené podmínky dlouhodobě, již od roku 1998, kritizuje nezisková organizace New Family a nyní, v roce 2014, se očekává, že by mohlo dojít ke změnám
v legislativě a tím ke zmírnění současných přísných požadavků (New Family, n.d.).
Izraelské ministerstvo zdravotnictví v prosinci 2013 vyjádřil svoji podporu legislativním změnám, které by měly vést k větší liberalizaci izraelského práva. Jedná se
3
například o umožnění surogátních smluv osobám nežijícím v manželství či homosexuálním párům (Wolf, 2014).
Opačnou cestou jde právo ve Francii. Nejvyšší soud ve Francii od roku 1991 interpretuje francouzské právo tak, že jakákoli dohoda o náhradním mateřství je neplatná a
dítě nelze předat biologickým rodičům. V roce 1994 byla tato interpretace potvrzena
zákonem o bioetice a občanským zákoníkem. Francie se dokonce aktivně brání proti
využívání surogátních matek v zahraničí. Jelikož je náhradní mateřství ve Francii
zakázané, Francie neuznává ani rodné listy dětí, vystavené v jiných státech, pokud
se tyto děti narodily náhradním matkám. Důsledkem pak je právní neexistence takových děti. Ačkoli biologičtí rodiče mohou být oba Francouzi, jejich dítě nezíská
francouzské občanství. Soudy tímto postupem chtějí zabránit obcházení francouzského práva vycestováním do zahraničí. V roce 2010 došlo k revizi zákona o bioetice,
kde bylo potvrzena nelegálnost náhradního mateřství a soudy konzistentně odmítají
uznat právní postavení dětí, narozených z náhradních matek (New York Unversity,
2012). Evropský soud pro lidská práva nyní nařizuje Francii, aby respektovala právní
status dětí, narozených ze surogátních matek. RFI ilustruje toto nařízení příběhem
francouzské rodiny, kde děti mají pouze občanství USA a pro francouzské úřady
neexistují (Radio France Internationale, 2014)
V Japonsku je právní situace podobná situaci české. Surogátní mateřství není nikterak
zákonem upraveno. Ačkoli IVF je v Japonsku dlouhodobě standardní praxí, je zde
velký nedostatek pracovišť, která by poskytovala příslušnou medicínskou podporu
v případě surogátního mateřství. Japonci tak nejčastěji volí cestu vycestování do
jiné země (Wolf, 2014).
Ve Velké Británii lze uzavírat surogátní smlouvy podle zákona, nikoli však na komerčním základě. Není povoleno uzavírat tyto smlouvy osamělé osobě. Do rodného
listu se zapisuje biologický otec dítěte a surogátní matka. Teprve po skončení šestinedělí rodičky lze surogátní smlouvu aplikovat a rodičovská práva plně přecházejí
na genetické rodiče. Náhradní matka tak má právo si dítě ponechat a své konečné
rozhodnutí může učinit až po skončení šestinedělí (Busby, 2013).
Austrálie částečně přebírá britský model. V letech 2006-2009 všechny australské
země provedly revizi zákonů, týkajících se náhradního mateřství. K britskému modely většinou přidaly další podmínky, jako například kdo mohou být žadatelé, kdo
se může stát náhradní matkou či že náhradní mateřství musí být schváleno k tomu
akreditovanou klinikou. Ustanovily se zásady dobré praxe při realizaci surogátního
4
mateřství, zahrnující zájmy dítěte1 , prošetřování sociální situace žadatelů i právní
ochrana jak žadatelů, tak surogátní matky (Busby, 2013). Podobně Nový Zéland
má své postupy pro náhradní mateřství. Všichni zúčastnění se musí podrobit lékařskému vyšetření a docházejí na sociální poradenství. Sociálního poradenství se
účastní obě strany nejprve individuálně a později všichni společně. Během sezení
jsou seznámeni s riziky a musí odpovídat řadu otázek k posouzení rizikovosti konkrétní dohody. Se všemi se probírají i možné scénáře dalšího vývoje, například jak by
reagovali na zjištění zdravotního postižení plodu. Dohoda podléhá schválení sociálněporadenského orgánu. Z právního hlediska je matkou dítěte žena, která jej porodila
a ani poradenským orgánem schválená dohoda není právně vynutitelná. O všech
věcech rozhoduje příslušný rodinný soud. Komerční dohody jsou trestné (Anderson,
Snelling, & Tomlins-Jahnke, 2012).
Pro ilustraci uvedu heslovitě některé evropské země. V Srbsku je náhradní mateřství zakázané (Bordas, 2013). V Rakousku, Německu, Itálii a Švýcarsku platí
rovněž zákaz, přičemž tvrdé postihy mohou zasáhnout i osoby, které se na činu podílí. Jde zejména o lékaře, ale i případné zprostředkovatele či jiné osoby, které by
této formě fertilizace napomáhaly. V Kanadě, Řecku a Jihoafrické republice existuje
určitá forma zákonné úpravy, a to pouze na nekomerčním základě. Čína představuje
šedou zónu; úřady dlouhodobě přivíraly oči nad fungujícími obchody. V posledních
letech se objevily zprávy, že některé surogátní matky byly úřady donuceny k potratu
(Svitnev, 2011).
V islámských zemích náhradní mateřství není zákonem regulované, ale bývá nepřípustné z pohledu náboženských autorit. Výjimkou je Írán. V této zemi je též absence
legislativy, avšak šíitská větev islámu se staví k náhradnímu mateřství v mnoha případech kladně. Sunnitská větev islámu ztotožňuje embryo se spermatem a chápe
implantaci embrya do dělohy jako transfer spermatu, což je, v případě neprovdané
ženy, kteroužto surogátní matka je, nepřípustné. Šíitská větev chápe embryo coby
entitu od spermatu odlišnou a tak nic nebrání transfer embrya provést. Uplatňuje
se princip „co Korán nezakazuje, to je dovolené”, a to včetně náhradního mateřství
za úplatu. Islámští učenci souhlasí se surogátním mateřstvím v případě, že surogátní matka není vdaná a zamýšlení rodiče v manželství jsou (Abu-Rabia, 2013;
Aramesh, 2009; Harrison, 2014).
1
Sousloví „zájmy dítěte” se vyskytuje velmi často jak v právnických textech, tak v psychologických, pedagogických, výchovných a podobných publikacích. Přitom jde o značně mlhavý pojem
a není zcela jasné, co se zájmem dítěte myslí, které podmínky života dítěte jsou důležité a které
méně.
5
Mezi nejliberálnější země na světě patří Indie, Ukrajina a především Rusko a některé
další postsovětské státy. V těchto zemích je surogátní mateřství legislativně upravené. Úprava je relativně liberální včetně možnosti náhradní matce zaplatit smluvenou odměnu. Liberálnost však neznamená chaos. Ruská úprava je velmi podrobná
a je třeba splnit řadu podmínek, jak je obvyklé v zemích se zákonnou úpravou.
Program se realizuje pouze pro sezdaný pár z přesně specifikovaných zdravotních
důvodů. Náhradní matka může a nemusí být vdaná, ve věku 20-35 let, musí mít alespoň jedno vlastní dítě a být fyzicky a psychicky zdravá. Ani v Rusku nelze sepsat
smlouvu o předání dítěte a náhradní matka se může rozhodnout si dítě ponechat.
Lze ovšem sepsat smlouvu, že v takovém případě musí vrátit všechny přijaté finanční
částky (Svitnev, n.d.). Koncem roku 2013 ruská státní duma ústy Jeleny Mizuliny
přišla s návrhem úplného zákazu náhradního mateřství s tím, že tyto praktiky zničí
celý svět Interfax (2013). S takovýmito argumenty pravděpodobně ke změně zákona
nedojde. V Rusku se někdy vyskytují absurdní návrhy zákonů, jako například zákaz
nošení bot s vysokým podpatkem (Agence France-Presse, 2014).
Do skupiny liberálních zemí ještě před několika týdny patřilo i Thajsko. V červenci
2014 provedla thajská vojenská vláda razii na největší klinice, poskytující medicínské
služby všem ostatním thajským IVF centrům. Klinika musela s okamžitou platností
zastavit medicínskou podporu ostatním centrům a zejména zastavit přenos embryí.
Stávající surogátní matky, které již plod nosí, byly přeřazeny do běžných zdravotnických zařízení. Vojenská vláda připravuje novou úpravu náhradního mateřství.
Lze očekávat, že minimálně bude zakázáno poskytování finančních odměn náhradním matkám, selekce embryí podle pohlaví a pravděpodobně též přeshraniční „IVF
turistika”. V současné době panuje v Thajsku nejistota ohledně právního postavení
dětí, které se surogátním matkám teprve mají narodit (Rosjurconsulting, 2014).
Ukrajinské právo nedává surogátní matce legální možnost ponechat si dítě po porodu. Do rodného listu dítěte jsou ihned po porodu zapsáni zamýšlení rodiče, a to
dokonce i tehdy, kdy nejsou s dítětem geneticky spojeni (vajíčka i spermie pocházejí
od dárců a dítě odnosí surogátní matka). Zamýšlení rodiče jsou považováni za rodiče
již od fertilizace. Není potřebné žádné soudní rozhodnutí. Všechny strany musí podepsat informovaný souhlas a je silně doporučováno sepsat písemné smlouvy. Vlastní
fertilizaci mohou provádět pouze akreditovaná pracoviště. Je možné použít sperma
a vajíčka zamýšlených rodičů či dárců či jakoukoli kombinaci těchto možností. V celém procesu tedy odpadá jakákoli adopce, svěřování do pěstounské péče a podobně.
Finanční odměna pro surogátní matku není nikterak omezena (Ukrainian Family
6
Law Group, 2012).
Nesčetné množství novinářských článků o Indii jako zemi, kde je surogátní mateřství
zákonem upravené, je značně zavádějící2 . V Indii není zvláštní zákon, který by surogátní mateřství upravoval. Vše se děje na základě doporučení indického ministerstva
zdravotnictví a rady pro výzkumy v medicíně. Existují už čtyři verze rozsáhlých
návrhů legislativy, upravující lidskou reprodukci, přičemž žádný se dosud nestal zákonnou normou. Návrhy byly připravované v letech 2005, 2008, 2010 a 2013. Verze
z roku 2013 se doposud nedostala na veřejnost (Malhotra, 2014). Jsou k dispozici toliko nedostatečně ověřené informace, že Indie připravuje regulovat surogátní
smlouvy a omezit je na sezdané indické páry (Nikki, 2014).
Situace v Indii je tedy značně nepřehledná, nicméně privátní kliniky, pokud je mi
známo, stále fungují a pro klienty se zatím nic nemění.
Návrh zákona z roku 2010 obsahuje řadu ustanovení, která jsou v souladu s obecně
pojímanými etickými zásadami, jako je například nutnost zachovávat anonymitu případných dárců spermatu či vajíček3 , oddělení případných zprostředkujících agentur
od medicínských pracovišť, nemá být dovoleno si vybírat pohlaví budoucího dítěte
s výjimkou rizika genetických poruch, týkajících se jen specifického pohlaví, zákaz
obchodování s embryi. Komerční báze náhradního mateřství má zůstat zachována.
Některá ustanovení návrhu jsou méně obvyklá, například ustanovení, že náhradní
matkou se nesmí stát žena, která je v příbuzenském vztahu ke genetickým rodičům
(Ministry of Health and Family Welfare Government of India & Indian Council For
Medical Research, 2010; Saxena, Mishra, & Malik, 2012; Singh, n.d.).
Reprodukční cestování
Nadpis této části jsem zvolil neutrální. Často se lze setkat spíše s označením „turistika”. Turistika však v tomto kontextu asi má mít hanlivou konotaci a záleží na
směru pohledu. Lze se setkat i - s opět emočně zabarveným - pojmem „vyhnanství”.
2
Novináři interpretují pojem „legální” v různých kontextech. Legálnost lze chápat buď jako absenci zákazu či jako existenci konkrétních legislativních předpisů, upravujících příslušnou oblast.
V zemích, kde Listina základních práv a svobod je součástí právního řádu, je jakékoli nezakázané jednání legalizované právě touto listinou - každý je oprávněn konat vše, co není zákonem
zakázáno.
3
Takové ustanovení ovšem dětem upírá právo znát své biologické rodiče
7
Jak vyplývá z již uvedeného přehledu práva ve světě, podmínky pro realizaci náhradního mateřství se v různých částech světa nesmírně liší. Vycestování za hranice
za účelem získat vytoužené dítě se tak stává v populaci neplodných párů téměř masovou záležitostí. Důvody tohoto cestování spočívají ve získání relativní legislativní
jistoty (či vyhnutí se trestu), nemožnost získání surogátní matky ve své zemi nebo
důvody ekonomické.
Mezinárodní surogační kontrakty tak umožňují narození dítěte, avšak vlivem neexistence konzistentní mezinárodní legislativy či mezinárodních dohod přinášení nové
problémy, jejichž řešení je obtížné. Obtížné je i předem odhadnout výsledek. Trimmings a Beaumont podávají tento příklad: Britský sezdaný neplodný pár uzavře na
Ukrajině surogační smlouvu s vdanou ukrajinskou ženou. Je jí implantováno embryo,
vytvořené ze spermie britského muže a vajíčka anonymní dárkyně. Podle ukrajinských zákonů se rodiči stane zamýšlený britský pár a takto to ukrajinské úřady
uvedou na rodném listu dítěte. Podle britských zákonů jsou rodiči ukrajinská surogátní matka a její manžel. Výsledkem je, že po právní stránce se rodičem nestane
nikdo a dítě nezíská žádné občanství. Právně je bez rodičů a bez vlasti. Britští rodiče
nemohou zůstat na Ukrajině a dítě nemohou převézt do Velké Británie (Trimmings
& Beaumont, 2011). Dokud nebude dosaženo alespoň elementárního konsensu na
mezinárodní úrovni, lze takovéto situace řešit soudními rozhodnutími, opírajícími se
o deklaraci práv dítěte (Lin, 2013).
Velká pozornost jak populárních médií tak odborných výzkumů je zaměřena na Indii.
Je tomu tak snad proto, protože Indie je považována za rozvojovou zemi a v případě
nemožnosti realizovat surogátní mateřství ve vlastní zemi, je Indie zvažovanou destinací minimálně z ekonomických důvodů. Tato praxe má své silné odpůrce. Přístup
některých indických IVF klinik je skutečně nejspíš za hranicí evropských etických
zásad.
Terénní výzkum v letech 2006-2008, provedený zejména formou rozhovorů, přinesl
kritický pohled. Popisuje manipulaci se surogátními matkami, celý proces popisuje
jako továrnu na děti. Ve zkoumaných klinikách či spojených hostelech žijí ženy po celou dobu těhotenství s minimem volného času a s nutností dodržovat poměrně přísný
režim. Vše je podřízeno (fyzickému) zdraví dítěte. Den ubytovaných náhradních matek se skládá z jídla, spánku a čekání na dávku vitamínů. Pokud chtějí opustit patro
ubytovacích prostor, nesmějí odejít po schodech (riziko potratu), ale musí počkat
na asistenci - obsluhu výtahu. Pokud se jedná o vícečetné těhotenství, musí pod-
8
stoupit chirurgickou redukci počtu embryí. Tato podmínka je uvedena ve smlouvě.
Smlouvy jsou v angličtině a do rodného jazyka jsou přeloženy jen „podstatné” části.
Ženy tedy podepisují smlouvy, aniž by měly možnost seznámit se s jejich obsahem.
Prvotní motivací pro tyto ženy jsou, samozřejmě, peníze (Pande, 2010)4 . Celá výzkumná práce je psaná velmi emotivním jazykem. Z prostředí indických „továren na
děti” byl natočen i dokumentární film Ma Na Sapna - A Mother’s Dream (Gudenus,
2013). Ve filmu je mimo jiné scéna, kdy ženu po porodu císařským řezem personál
na 45 minut opustí a věnuje se pouze dítěti, tedy tomu cennému. Surogátní matka
už svoji roli splnila. Film bylo možné shlédnout i v Praze na festivalu Jeden svět
v roce 2014.
Obrázek 2: Ukázka z filmu Mother’s Dream - ubytování v „továrně na děti”
Při hledání výzkumů, mapujících přeshraniční reprodukční cestování, jsem zjistil, že
prakticky všechny jsou cíleny na Indii. Nenalézám žádné zprávy o „továrnách na
děti” v Rusku, Gruzii či Ukrajině. Několik dokumentů v akademických databázích
podává zprávy o legislativních iniciativách politiků, ať už jde o snahy náhradní mateřství zakázat, omezit či naopak mu dát pevný rámec a tak poskytnou účastníkům
jistoty. Negativní zpráva je pouze z archívu rádia Svobodná Evropa. Zpráva říká,
že cestování na Ukrajinu za účelem reprodukce není bez rizika. Následně popisuje
příběh francouzského páru, který si chtěl odvézt svého novorozence. Francouzské vel4
Autorka ve své práci mylně zařazuje Českou republiku mezi státy, kde je surogátní mateřství
zakázané.
9
vyslanectví v Kyjevě odmítlo uznat občanství dítěte a odmítlo mu vydat cestovní
doklad (“Ukraine surrogacy boom not risk-free”, 2011). Jde tedy spíše o legislativní
problém na straně Francie, nikoli Ukrajiny.
Praktické zkušenosti
V předchozích dvou částech jsme se seznámili s postoji společnosti, jež se manifestují
v podobě zákonů a spíše s vnějším pohledem na celou problematiku. Pojďme se nyní
ponořit hlouběji a podívejme se, jak situaci náhradního mateřství prožívají samotní
participanti. Britský výzkum, provedený formou rozhovorů se surogátními matkami
jeden rok po porodu podává retrospektivní pohled na celý proces. Výsledky výzkumu jsou velmi optimistické. Motivace těchto žen byla v naprosté většině případů
altruistická, udržovaly pozitivní vztahy s biologickými rodiči, byly svým těhotenstvím přiměřeně zaujaté. Větší konflikty se vyskytly jen v jednom případě. Všechny
surogátní matky předaly děti biologickým rodičům a žádná svého rozhodnutí nelitovala (Jadva, Murray, Lycett, MacCallum, & Golombok, 2003). Výzkum se dočkal
pokračování v longitudinální formě až do deseti let věku dítěte. Frekvence kontaktu
surogátní matky s biologickými rodiči se postupně snižovala. To ovšem platí pouze
tehdy, pokud mezi biologickými rodiči a náhradní matkou neexistoval dřívější vztah.
Pokud se znali již dříve, nemělo náhradní mateřství na četnost kontaktů žádný vliv.
Vztahy jsou hodnoceny vesměs jako harmonické. Samo dítě bylo dotazováno ve věku
sedmi a následně ve věku deseti let. V sedmi letech hodnotily 32 dětí vztah ke své
náhradní matce jako harmonický. V deseti letech už pak 34 . Zbylé děti nebyly se
svojí náhradní matkou v kontaktu a tak se jiné než pozitivní hodnocení vztahu ve
výzkumu nevyskytlo. Děti byly přiměřenou formou informovány o surogátní matce.
V deseti letech mělo tuto informaci 90 procent dětí. Naprostá většina dětí také alespoň částečně chápala, jak přišly na svět. Nebyl zjištěn žádný případ, kdy by se dítě
cítilo nekomfortně či mělo psychické problémy v souvislosti s narozením z náhradní
matky (Jadva, Blake, Casey, & Golombok, 2012). Výzkum, zaměřený přímo na
děti, narozené ze surogátních matek, nezjistil žádné signifikantní rozdíly, týkající se
psychologického well-being (Jadva & Imrie, 2014).
Celá řada prací jsou teoretické úvahy, opírající se o ojedinělé případy nebo jde
o úvahy čistě teoretické či založené na metaanalýze jiných teoretických prací (LauferUkeles, 2013). Autoři především kritizují komerční stránku věci, obchodování s in-
10
timitou, tělesnými funkcemi (gestace) a s dětmi. Občas zaplní stránky novin „surogátní skandál”, který se dostane i do citací vědeckých prací. V poslední době
jde o již citovaný případ z Thajska nebo již starší ukrajinský „skandál”, kdy náhradní matka odmítla vydat dítě zamýšleným rodičům (Another "surrogate"scandal
in Ukraine. Ukrainian surrogate mother refused to give the children she had carried
to their legitimate parents, 2011).
Diskuse
Kdo je tedy matkou dítěte? Podle zákona je to v různých částech světa různé. Někde
je matkou žena, která jej porodila, tedy surogátní matka, jinde biologičtí či přesněji
zamýšlení rodiče. Bio-psycho-sociální a spirituální realita však názorům právníků
odolává a nachází se někde úplně jinde. Dítě přichází na svět determinované svými
geny (genotyp) a prostředím, ve kterém se nachází a vyvíjí (fenotyp). V gestačním období tedy rozhoduje o jeho budoucí podobě svým dílem otec a matka spolu
s prostředím, které se na budoucí podobě dítěte významně spolupodílí. V případě
surogátního mateřství se funkce a role matky rozdělují mezi dvě ženy. Jedna z těchto
dvou žen poskytla své geny, druhá po dobu těhotenství vytváří prostředí. Způsob,
jakým se gravidní žena pohybuje, její denní režim, výživa, emoční naladění, zvuky
z jejího těla i z okolí, její dech, tlukot srdce a hlas, to vše vytváří enviromentální a
sociální složku. Každá z těchto dvou žen tedy přispěla svým dílem k narození dítěte.
Co se děje dále ihned po narození? Jak vypadají tyto porody? Je vhodné položit
dítě na tělo surogátní matky nebo ho ihned předat biologické matce? A jaká je reálná praxe? Jsou biologické matky přítomny u porodu? Na tuto sadu otázek jsem
v literatuře uspokojivou odpověď dosud nenalezl. Jak bude novorozenec vyživován?
Má být přikládán k prsům náhradní matky? Domnívám se, že attachmentová vazba
by se měla vytvářet už od porodu k ženě, se kterou bude dítě žít, tedy s biologickou
(zamýšlenou) matkou. Biologická matka může použít suplementor a darované mléko.
Je tak zachován kontakt s prsy. U biologické matky lze vyvolat laktaci hormonální a
mechanickou stimulací a i když množství mléka nemusí postačovat, je takové mléko
velmi cenné.
Považuji za pozitivní existenci následného vztahu mezi novou rodinou a náhradní
matkou. Dítě se bude ptát, jak přišlo na svět a nemělo by být ochuzeno o informaci
o náhradní matce. Většina dětí z citovaných výzkumů byla v kontaktu s náhradní
11
matkou a měla s ní pozitivní vztah.
Mohlo by se zdát, že náhradní mateřství ohrožuje tradiční rodinné hodnoty, ovšem
je opravdu tak velký rozdíl mezi chůvou či kojnou a náhradní matkou?
Často můžeme slyšet o zanikání rodiny, snižování jejího významu, o přeměně společnosti, vzrůstajícím počtu jednočlenných domácností či singles rodičů. Můžeme
diskutovat o tom, zda je tento vývoj příznivý či není, ale v nejbližší době tyto tendence pravděpodobně nebude možné reálně změnit. Nejspíš tak ještě nějakou dobu
bude stoupat poptávka po alternativních možnostech rodičovství, surogátní mateřství nevyjímaje.
Rád bych se zmínil o „komerční” formě náhradního mateřství, tedy o stavu, kdy
finanční náhrada převyšuje náklady, spojené s těhotenstvím a slehnutím. Podle některých interpretací jde o trestný čin obchodování s dětmi. Ačkoli nejsem právník,
trestný čin obchodování s lidmi či dětmi má úplně jinou podstatu - jedná se například
o zavlečení za účelem odnětí biologického materiálu, což v případě náhradního mateřství nepřichází v úvahu - je tomu spíše naopak. Může se jednat o jiný trestný čin, a
to přenechání dítěte k adopci za úhradu. Zde se finanční náhrady opravdu pohybují
po velmi tenkém ledě. I když se domnívám, že platby nad rámec nákladů by neměly
být interpretovány jako platba za adopci, neboť fakticky se jedná spíše o platbu
za službu, za odnošení dítěte, naše soudy se nemusí s mojí interpretací ztotožnit.
Ono zákonné tvrzení, že matkou dítěte je žena, která jej porodila, z psychologického
pohledu neplatí. Sporné jsou i námitky vhodnosti altruistických a finančních motivů, jako by nemohla existovat kombinace těchto motivací. Kdybych to měl srovnat
s poskytováním služeb na pracovním trhu - pokud zaměstnance práce těší, mělo by
to snad znamenat, že by za ní neměl dostat zaplaceno? Jsem si vědom toho, že toto
srovnání není ideální, jako ostatně žádné srovnání není. Vytváření příliš pozitivního
emočního vztahu náhradní matky k dítěti může po porodu způsobit značné komplikace, ke kterému ovšem může dojít i v případě komerčního surogátního mateřství,
viz citovaný příklad ukrajinského „surogátního skandálu”.
Ve většině případů náhradní mateřství proběhne bez větších komplikací a ku spokojenosti všech participantů. Menší část případů, která neproběhne bez komplikací,
nemůže zůstat opomíjena, protože následky mohou být dosti závažné. Tato disciplina se tak stává velkou výzvou pro psychology. Tito by měli získat více zkušeností a pustit se do vývoje predikčních metod, polostandardizovaných rozhovorů,
dotazníků, či korelovat stávající psychodiagnostické metody s úspěšností průběhu
12
náhradního mateřství. Věřím, že psychologického pokroku v této disciplině je možné
reálně dosáhnout.
13
Literatura
Abu-Rabia, A. (2013). Infertility and surrogacy in Islamic society: Socio-cultural,
psychological, ethical, and religious dilemmas. The Open Psychology Journal ,
6 (10), 54-60.
Agence France-Presse. (2014). A new level of idiocy: Russia considers banning high
heels, foreign words, and condom ads. Retrieved 2014-08-22, from http://
www.rawstory.com/rs/2014/06/25/a-new-level-of-idiocy-russia
-considers-banning-high-heels-foreign-words-and-condom-ads/
Anderson, L., Snelling, J., & Tomlins-Jahnke, H. (2012). The practice of surrogacy in New Zealand. Australian and New Zealand Journal of Obstetrics and
Gynaecology, 52 (3), 253-257. doi: 10.1111/j.1479-828X.2012.01419.x
Another "surrogate"scandal in Ukraine. Ukrainian surrogate mother refused to give
the children she had carried to their legitimate parents. (2011). Retrieved
2014-09-11, from http://www.surrogacy.ru/eng/news/news11.php
Aramesh, K. (2009). Iran’s experience with surrogate motherhood. Journal of
Medical Ethics, 35 (5), 320-322. doi: 10.1136/jme2008.027763
Bordas, B. (2013). Elements for regulating surrogacy arrangements with crossborder effects. Zbornik radova Pravnog fakulteta, Novi Sad , 47 (4), 81-100.
doi: 10.5937/zrpfns47-5134
Busby, K. (2013). Of surrogate mother born: Parentage determinations in Canada
and elsewhere. Canadian Journal of Women and the Law/Revue Femmes et
Droit, 25 (2), 284-314. doi: 10.3138/cjwl.25.2.284
Důvodová zpráva. (2012). Retrieved 2014-09-11, from http://obcanskyzakonik
.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze
.pdf
Gudenus, V. (2013). Ma Na Sapna - A Mother’s Dream. Zurich University of the
Arts.
Harrison, C. (2014). Who is your mother? Who is your father? Assisted reproductive
14
technologies in the light of Sunni and Shi’a law. Journal of Shi’a Islamic
Studies, 7 (1), 23-36.
Hinson, D. S. (2013). State-by-state surrogacy law: Actual practices. Retrieved
2014-08-01, from http://www.creativefamilyconnections.com/state-map
-surrogacy-law-practices
Interfax. (2013, 11). Lawmaker wants surrogate motherhood banned in Russia. Retrieved 2014-08-22, from http://www.interfax-religion.com/?act=
news&div=10888
Jadva, V., Blake, L., Casey, P., & Golombok, S. (2012). Surrogacy families 10 years
on: Relationship with the surrogate, decisions over disclosure and children’s
understanding of their surrogacy origins. Human Reproduction, 27 (10), 30083014. doi: 10.1093/humrep/des273
Jadva, V., & Imrie, S. (2014). Children of surrogate mothers: Psychological wellbeingeing, family relationships and experiences of surrogacy. Human Reproduction, 29 (1), 90-96. doi: 10.1093/humrep/det410
Jadva, V., Murray, C., Lycett, E., MacCallum, F., & Golombok, S. (2003). Surrogacy: The experiences of surrogate mothers. Human Reproduction, 18 (10),
2196-2204. doi: 10.1093/humrep/deg397
Klinika reprodukční medicíny a gynekologie Zlín. (n.d.). Náhradní (surogátní) mateřství. Retrieved 2014-08-01, from http://www.ivf-zlin.cz/
24903-surogatni-materstvi
Laufer-Ukeles, P. (2013). Mothering for money: Regulating commercial intimacy.
Indiana Law Journal , 88 (4), 1223-1279.
Lin, T. (2013). Born lost: Stateless children in international surrogacy arrangements.
Cardozo Journal of International & Comparative Law , 21 (2), 545-587.
Malhotra, A.
(2014).
Ending discrimination in surrogacy laws.
Retrieved 2014-08-22, from http://www.thehindu.com/opinion/op-ed/ending
-discrimination-in-surrogacy-laws/article5970609.ece
Ministry of Health and Family Welfare Government of India, & Indian Council For
Medical Research. (2010). The assisted reproductive technologies (regulation)
bill - 2010. Retrieved 2014-08-24, from http://icmr.nic.in/guide/ART%
20REGULATION%20Draft%20Bill1.pdf
New Family. (n.d.). Surrogacy in Israel. Retrieved 2014-08-01, from http://
www.newfamily.org.il/en/surrogacy-in-israel/
New York Unversity. (2012, 1). The prohibition of surrogate motherhood in
15
France. Retrieved 2014-08-02, from http://nyujilp.org/the-prohibition
-of-surrogate-motherhood-in-france-2/
Nikki, B. (2014). Indian surrogacy law 2014. Ground Report. Retrieved 2014-08-24,
from http://groundreport.com/indian-surrogacy-law-2014/
Občanský zákoník. (2012).
Pande, A. (2010). Commercial surrogacy in India: Manufacturing a perfect motherworker. Signs, 35 (4), 969-992. doi: 10.1086/651043
Policar, R., Roztočil, A., Opatrná, M., Baziková, K., Příhoda, P., & SkřivanováBošková, V. (2009). Náhradní mateřství: zdravotní, etické, morální a
právní aspekty. Zdravotnické noviny, 58 (41), 18-21. Retrieved 2014-0823, from http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke
-noviny-zdn/nahradni-materstvi-zdravotni-eticke-moralni-a-pravni
-aspekty-447275
Radio France Internationale. (2014, 6). European human rights court orders France to recognise surrogate-mother children. Retrieved 2014-0802, from http://www.english.rfi.fr/europe/20140626-european-human
-rights-court-orders-france-recognise-surrogate-mother-children
Rosjurconsulting. (2014). Crackdown on surrogacy in Thailand. Retrieved 2014-0823, from http://www.jurconsult.ru/en/news/news29.php
Saxena, P., Mishra, A., & Malik, S. (2012). Surrogacy: Ethical and legal issues.
Indian Journal of Community Medicine, 37 (4), 211-213. doi: 10.4103/0970
-0218.103466
Siegel-Itzkovich, J. (1996). Israel legalises surrogate motherhood. BMJ , 312 (7033),
729-730.
Singh, M. P. (n.d.). Surrogacy and surrogacy laws in India. Retrieved 2014-08-22,
from http://wscpedia.org/index.php?option=com_content&id=264
Svitnev, K. (n.d.). Legal aspects of surrogacy. Retrieved 2014-08-22, from http://
surrogacy.ru/eng/legal/
Svitnev, K. (2011). Legal control of surrogacy - international perspectives. Retrieved
2014-07-21, from http://claradoc.gpa.free.fr/doc/441.pdf
Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti. (n.d.). Ministryně spravedlnosti a
zdravotnictví zahájily diskuzi o náhradním mateřství. Retrieved 2014-0822, from http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=
5067&d=309002
Trimmings, K., & Beaumont, P. (2011). International surrogacy arrangements: An
16
urgent need for legal regulation at the international level. Journal of Private
International Law , 7 (3), 627-647.
Ukraine surrogacy boom not risk-free. (2011). Radio Free Europe Documents
and Publications. Retrieved 2014-08-22, from http://search.proquest.com
.ezproxy.is.cuni.cz/docview/870359965?accountid=15618
Ukrainian Family Law Group. (2012). The ABC’S of Ukrainian family law. Retrieved 2014-08-23, from http://www.familylaw.com.ua/images/Family%
20Law%20Group%20Brochure.pdf
Wolf, T. A. (2014). Why Japan should legalize surrogacy. Pacific Rim Law & Policy
Journal , 23 (2), 461-493.
Zákon o specifických zdravotních službách. (2011).
17