docPrázdniny - Časopis Život v Kristu
download 
Stížnost Transkript
Prázdniny - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve Ročník 21 Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz Prázdninové číslo Sloupek I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremjášovi podruhé, když byl ještě ve vazbě v nádvoří stráží: „Toto praví Hospodin, který to učiní, Hospodin, který vytvoří, co zůstane nepohnutelné, Hospodin je jeho jméno. Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“ (Jr 33,1–3) 2 M ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkuji tímto jménem redakce všem čtenářům, kteří nám pomohli svými příspěvky vytvořit letošní prázdninové dvojčíslo. Díky i vám, kteří se za nás modlíte či naši práci podporujete jiným způsobem. Již druhým rokem věnujeme toto číslo nejen křesťanským čtenářům, ale také všem těm, kteří se zajímají buďto o křesťanství samotné či duchovní rozměr našeho života obecně. V době dospívání mi bylo jasné, že za materiálním světem, který můžeme vidět svýma očima případně ohmatat rukama, je určitě skryt svět druhý – duchovní. Moji rodiče mne vychovávali jako ateistu a kromě příbuzných – tradičních katolíků v mém okolí nebyli lidé, kteří by mne vedli k „duchovním věcem“ neřku-li ke křesťanství. K výše u uvedenému závěru jsem dospěl prostým přemýšlen ním. Jak říká Bible: Boží hněv s zjevuje z nebe proti každé se bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlač pravdu. Vždyť to, co lze čují o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1,18–20) Přeloženo do jednoduššího jazyka: Jestliže se nezaujatě zamyslíme nad světem, který nás obklopuje, je nám jasné, že nemohl vzniknout náhodou – musel jej někdo stvořit. Otázka zní pouze „kdo“. Tuto sílu či bytost jsem začal hledat prostřednictvím „duchovních nauk“, ať již to byla magie, psychotronika či jóga. Od hledání v křesťanství mne odrazovalo přesvědčení, že Bible – Boží slovo obsahuje výroky typu „účel světí prostředky“. Teprve když jsem si Bibli opatřil, zjistil jsem, že jsem byl ovlivněn, jako většina lidí, „lidovou slovesností“. Opravdu jsem tento výrok ani jemu podobné v ní nenašel… Když jsem se následně seznámil s některými křesťany, kteří žili s Bohem, byl jsem zprvu překvapen, posléze potěšen jejich pohostinností a atraktivním rodinným životem. Netrvalo ani rok a odevzdal jsem Bohu svůj život a mohl jsem tak poznat osobně Toho, jehož existenci jsem do té doby jen tušil. Když se seznamuji s lidmi, jsou často překvapeni tím, že jsem opustil lákavé povolání lékaře a stal se pastorem. Ještě více žasnou, když se dozvědí, že i dnes Bůh mluví. Věta v záhlaví sloupku „Volej ke mně a odpovím ti“ platí i dnes. Buďte požehnáni. Aleš Navrátil 4 Úvodník 3 Říkejte mu Otče Bůh odpovídá 4 4 5 7 7 8 8 >>> 10 11 12 14 14 14 15 15 Existuje Bůh Bible? Bohu záleží na každém Volej ke mně... Křesťanství vs. náboženství? Mám strach, že ztratím svobodu Jak Bůh proměnil tvůj život? Lidé, kteří říkají, že jsou nevěřící, si spíše přejí, aby Bůh nebyl I ty můžeš poznat Boží lásku Co lze o Bohu poznat? Odkud? Hebký obláček nebo vroucí kotel? Síla lidské vůle a psychiky je úžasná. Nejsou křesťanská víra a zázraky náhodou jen autosugescí? Je víra v Boha jen berličkou pro hloupé a neschopné…? Je spasení opravdu zadarmo? To je až podezřele jednoduché. Různé pohledy na pojem víra Být sympatizant nestačí Chybějící kousek skládačky Bohu vděčíme nejen za spasení... Proč jsem uvěřil Evangelium není alternativa, ale ultimátum. 16 21 Bůh pracuje i „na konci světa“ >>> Filadelfie - přístav Oldřichovice 9 9 10 10 Ze života církve O B S A H 16 Úsměvné i poučné střípky z minulosti 23 Kámen Svědectví 24 25 StB a evangelium >>> Příběh bezproblémového jedince Výpravy do minulosti 10 26, 27 Období králů Saula a Davida 20 Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-27 sestavil Mgr. Pavel Slepička Ilustrace: Petr Fiurášek Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 21 Kč, pro předplatitele 20 Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 Říkejte mu Otče Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ (Lukáš 11,1–2) ilí čtenáři Života v Kristu, napadlo vás někdy, že existuje řada věcí, jež na první pohled vypadají obyčejně, avšak uvnitř skrývají nesmírnou hodnotu? Uvedu příklad: Znám člověka, který má svůj byt nádherně vybavený starožitným nábytkem. Kdybyste se jej zeptali, kolik peněz za to utratil, asi by se pousmál. Pracuje totiž jako pojišťovací agent – a když tak navštěvuje různé domy, s jejichž majiteli sepisuje pojištění, občas, aby lépe poznal stav nemovitosti, vyleze na půdu. A tam, zejména pokud jde o starší domy, nalezne pravé poklady. Totiž, spíše nepotřebné harampádí. Tu a tam nějaká stará skříň, křeslo či almara. Vždy špinavé, často i potlučené. Není divu, když se majitelé za drobný peníz těchto zbytečností rádi zbaví. Někdy dokonce i zadarmo. Náš pojišťovací agent ovšem není naivní, ví po čem sáhnout. Pak už stačí šikovné ruce a pár hodin práce a starožitný skvost je na světě. A téměř zadarmo. Co se nehodí do vlastního bytu, dá se dobře zpeněžit. Napadlo mne, že bych se mohl z této perspektivy podívat i na otázku křesťanství. Mám výhodu, křesťanem jsem se stal až v dospělosti a nános prachu na některých pravdách Bible jsem začal odstraňovat zcela systematicky. Třeba taková modlitba Páně, tak zvaný Otčenáš. Již tento název je sám o sobě zavádějící, jako by mělo jít o nějaký otčenáš, tedy jakýsi subjekt v mužském rodě. Tak jsem to až do okamžiku svého obrácení vnímal. Ve skutečnosti jde o modlitbu, a to velmi geniální. Pojďme se na ní krátce podívat. Náš text ukazuje, že Ježíš tuto modlitbu vyslovil v reakci na žádost učedníků: „Pane, nauč nás modlit se.“ Napadlo vás někdy, proč to učedníci řekli? Důvod je jednoduchý: Ježíš své učedníky neustále něčím fascinoval. Jeho moudrostí, s jakou čelil výpadům z řad nepřátel, tím, jak byl neustále „nad věcí“, mocí uzdravovat nemocné a činit zázraky, vnitřním pokojem, který jej neopustil ani na malé lodičce uprostřed bouře, dalo by se pokračovat. Rozumějte, učedníci museli M mít důvod, proč Ježíše následovali. Mohli následovat kohokoli jiného (potulných rabínů bylo v každé době dostatek), anebo jednoduše nemuseli dělat nic. Mohli se věnovat svým zaměstnáním. (Někteří z nich vydělávali dost peněz). Taková je realita. Ale oni dokázali opustit i výnosný obchod, dokonce své rodiny a chtěli být jako Ježíš. Stále zkoumali, co je zdrojem té podivné síly, která z Ježíše vyzařovala. A pak na to přišli: Byla to jeho modlitba. Pochopili souvislost jeho podivuhodného života a jeho skryté modlitby k Bohu. Proto přišli a řekli: „Chceme to taky. Nauč nás takhle se modlit“. Pochopit klíč na cestě k poznání, to je důležitý okamžik. Učedníci jasně viděli, že pokud se jejich životy mají jakkoli změnit, musí se naučit modlit. Abychom však dobře rozuměli, modlitba pro ně nebyla až tak něčím úplně novým. Vyrostli v prostředí, ve kterém se někteří lidé modlili doslova na každém rohu. Modlitba byla něčím, co provázelo jejich život od kolébky po smrt. Každý Žid se modlil. Po probuzení, před jídlem, při každé příležitosti. Nový byl ovšem způsob, jakým se tento Ježíš modlil. To, co učedníci vysledovali a co je tolik nadchlo, byla opravdovost, s jakou se jejich Mistr modlil. Nebylo zde stopy po oficiální obřadnosti, jak byli zvyklí vídat u svých náboženských představitelů. Učedníci byli prostí lidé, zvyklí živit se rukama. Jejich uvažování bylo praktické. Ale u Ježíše uviděli, že modlitba je více než obřad. Modlitba přináší změnu. Modlitba dává sílu. Na modlitbě lze nalézt odpověď. Modlitba je prvním krokem při hledání řešení. Oni viděli, že modlitba funguje. Proto ji chtěli. Napsal jsem v úvodu, že tuto Ježíšovu modlitbu často chápeme jako básničku. Mnozí lidé se jí modlí doslova. Někteří i několikrát po sobě. Jsou lidé, kteří se domnívají, že opakováním této modlitby si zajistí u Boha nějakou přízeň. (Jako by nevěděli, že Ježíš v souvislosti s uvedením této modlitby řekl, abychom nebyli mnohomluvní jako pohané). Modlitba je svým způsobem prostá i geniální současně. Člověk není zavázán k její doslovné citaci. Jde o vyjádření několika proseb, které jsou důležité pro život každého člověka. Můžeme je vyjadřovat klidně svými slovy (doslovnost není na škodu, pokud víme, co děláme). Všimněme si prvního slova této modlitby: Ježíš Boha oslovil „Otče“. Vlastně to bylo jediné oslovení, které náš Pán vzhledem k Bohu používal. Bůh mu byl Otcem, jeho učedníci viděli důvěrný vztah mezi ním a Bohem. Říkat Bohu Otec nebylo v té době zcela běžné. O to tragičtěji vyzní, když Ježíš poprvé Boha oslovil jinak. Bylo to v okamžiku, když umíral na kříži: „Bože můj, proč jsi mne opustil.“ Význam oslovení „Otče“ pochopíme, když srovnáme jiná oslovení běžná v té době. Vesměs vyjadřovala panství, moc, majestát. Bůh byl například „Vznešený“, „Panovník“, „Požehnaný“ a podobně. Každé jméno něco vyjadřuje. Ježíš svým oslovením klade důraz na osobní vztah. Otec je někdo, kdo nás zplodil, kdo nás zná a kdo nás miluje. Pravda, ne všichni pozemští otcové jsou dokonalí. Vlastně každý rodič chybuje, ale je zde určitý ideál dokonalého otce, který každý z nás očekává a po kterém touží. Je to někdo, kdo nás zná a kdo nás přijímá navzdory našim chybám. Někdo, kdo nám říká pravdu a přitom nás neopustí, ani když selžeme. Někdo, kdo nám věří, investuje do nás. Někdo, pro koho sami mnoho znamenáme. Myslím, že i tento důraz na Boží otcovství v úvodu nejznámější modlitby byl důvodem, proč se učedníci chtěli naučit modlit. Kdo z nás netouží po dokonalém otci! Navíc Ježíš často v modlitbě používal zdrobnělinu, Abba, což se překládá „Tatínku“. Ježíš nepřišel, aby dal lidem nové náboženství. Přišel, aby jim ukázal Otce. Ti, kdo to pochopili, se chtěli naučit modlit jako těch dvanáct učedníků. Náboženství je břemeno, ale Ježíš zval lidi do úžasného vztahu. Žijeme v době, kterou lze nazvat krizí otcovství. Kolik mladých lidí vyrostlo v rozbitých či nefunkčních rodinách! Kolik otců je nejistých ve svém postavení! A to nám ještě ke všemu dnešní doba nabízí variantu: Dva tatínkové či dvě maminky! Mnoho věcí ve svém životě změnit nemůžeme, ale to, co můžeme, spočívá v poznání Otce, který je bez chyb. Ježíš nás zve do takového vztahu. Jedním z tajemství víry je odvaha říkat Bohu Otče! Martin Moldan, biskup AC Úvodník Ročník 21, červenec - srpen 2009 3 ŽIVOT V KRISTU Bůh odpovídá Bůh odpovídá Existuje Bůh Bible? Čím jako křesťan můžete doložit, že Bůh opravdu existuje a že je takový, jak se píše v Bibli? Největším důkazem Boží existence je Boží jedinečný zásah do lidských dějin, který nemůže žádný člověk obejít nebo přehlédnout – příchod Božího Syna Ježíše Krista na tuto planetu. A protože se prohlásil za Boha, musíme v něm hledat důkazy, potvrzující toto tvrzení. A když se upřímně a poctivě podíváme podrobněji na jeho život, zjišťujeme, že to co dělal, jak jednal, co se s ním stalo, potvrzuje to, co o sobě prohlásil – že byl skutečně Božím Synem, že to byl Bůh v lidském těle. Milý čtenáři, pokud jsi stále ještě na pochybách, dovol mi jednu otázku. Jestli nevěříš, že Kristus byl skutečně tím, za koho se vydával, pak KÝM BYL?… Zbývají jenom tři další možnosti – buď byl lhář, podvodník, nebo náměsíčník anebo je dodnes pouhou legendou… 1) Lhář – k tomu se dá říct jedno – kdyby byl skutečně lhář, jedno je jisté – nikdy by nešel tak daleko, aby se pro svůj podvod nechal ukřižovat. Za pravdu lidé umírají. Za lež ještě nikdo vědomě nezemřel. 2) Náměsíčník, nevěděl, co vlastně dělá, mající pomatené pocity velikášství… Příznaky této choroby zvané „paranoia“, kterou trpěli např. Napoleon, César,… se vůbec neshodují s tím, co Ježíš dělal a říkal. Byl důsledný až do konce života a jeho reakce ani v hodině smrti nebyly reakcemi duševně chorého člověka. Pokud se s takovou otázkou setkám, nabídnu mu osobní modlitbu za to, aby se mu Pán Bůh dal osobně poznat. Mám zkušenost, že Pán Bůh tyto modlitby vyslýchá. V posledních patnácti letech je jiný problém. I po Božím doteku si lidé dál jdou vlastní cestou. Nechápu to. Sám jsem se takhle modlil, Pán Bůh se mi dal poznat, odpověděl mi na mé t. otázky a já jsem mu svěřil svůj živo On kde ě, Nechci totiž skončit v míst není. Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc 4 Bohu záleží na každém 3) Vše je jen legenda, dílo následovníků, kteří mu dali do úst slova, která nikdy nevyslovil, a popisují skutky, které nikdy neudělal… Moderní archeologie Jak Bůh projevuje svůj zájem o TEBE? nám tuto poslední možnost vyvrací. Bůh touží po hlubokém vztahu s čloStále více a více je zřejmé, že některé části Bible, Nového zákona byli na- věkem. To byl jeho záměr: Stvořit člověka psány ještě za života současníků Ježí- a mít s ním blízký vztah. Pavel Čep, še Krista. Legendy vznikají většinou až senior Středomoravské oblasti dost dlouho po smrti těch, jichž se týkají a všech těch, kteří by mohli dokáPřipravuje mi úkoly, ke kterým mi dává, zat, že ta či ona pověst není pravda… co potřebuji. Dává mi v Bibli číst přesně Nejsilnějším důkazem Božství Ježíše to, co potřebuji: povzbuzení, napomenuKrista je jeho vzkříšení, jeho zmrtvých- tí, potěšení vždy do situace, ve které jsem. vstání. Ježíš Kristus, Boží Syn skutečně Jak to dělá nevím, ale vím, že stejnou zkušenost mají i jiní Boží služebníci. vstal z mrtvých, Kristus žije. Marie Faldynová, Já dneska vím, že Bůh existuje ne pro AC České Budějovice přesvědčení nejrůznějšími argumenty, ale proto, že jsem prožil setkání s tímto Proč by měl stát o mě, když ví, jaký jsem? Kristem naprosto osobně a definitivně. Protože má zájem změnit můj život. Učinil jsem pokání ze své hříšnosti, vydal mu svůj život – a jak odpovíš ty, milý My lidé, co můžeme, to zpackáme. Někteří lidé, i když zpackají svůj život, ještě se čitateli? Z rozhlasových relací rádia TWR s tím chlubí, ale za určitý čas stejně vidí, převzal a částečně upravil že je to prohra. Pavel Čep, Pavel Kožina, AC Karviná senior Středomoravské oblasti Jak je poznat na vašem životě, že Bůh existuje? V Bibli apoštol Pavel píše, že biskup musí mít dobré svědectví i od lidí, se kteJakou hodnotu mám podle Bible v Borými bydlí. To znamená, že je dobré se žích očích? ptát těch lidí, se kterými opravdu žijeme, Hodnota je vysoká. Bů h nás hodmáme vztahy, pracujeme s nimi, sousenotově staví na roveň svého Syna, díme s nimi, a ti nám řeknou,… jestli je Pána Ježíše Krista. Jsme stvořeni skrv našem životě něco, co by mohli nazvat ze něho a pro něho, to je naše pravá hodnota. Boží slovo řík Bohem. á: „Ať máte to smýšlení, které bylo v Kr Svatopluk Dysmas, istu Ježíši. pastor AC Olomouc Pavel Čep, senior Středomoravské obl asti Plané filosofování nebo theologizování si nechte na jindy, můžete doložit nějaká věPokud Bohu na mně vážně záleží, proč tedy decky ověřitelná fakta?! Nejdřív mi sdělte, co považujete za na mě nechal dopadnout tolik problémů a boověřitelná fakta. Uvedu jeden z mnoha lestí? příkladů: V sedmdesátých letech se tvrdiNěkdy problémy a bolesti slouží lo, že dětem nejlépe slouží sunar, a bylo k tomu, abychom mohli začít Boha hledat, to vědecky dokázáno na faktech. Dnes- abychom si mohli uvědomit, že do těch ka víme, že to není pravda, a že dětem problémů nás nedostal Bůh, ale dostali nejlépe slouží mateřské mléko. My vel- jsme se do nich sami, my sami na nich mi často bazírujeme na faktech, ale co se máme podíl. Jestli si nebudu ošetřovat za nimi skrývá? Musíme si uvědomit, že zuby, koleduji si o bolesti, protože zuby buď věřím, že Bůh je, nebo nevěřím. Jeli- se budou kazit. Jestli budu lehkomyslně kož Bůh žije mimo fyzický svět, nelze ho kouřit, koleduji si o rakovinu. Jestli budu vědecky dokázat, ale ani vyvrátit. A proto lehkomyslně a nezodpovědně pít alkohol, musím věřit, buď v Boha, nebo v evoluci. koleduji si o cirhózu jater. Takže nemůžu Něčemu věřím. A fakta na to téma nechme stranou, protože je nejde potvrdit ani nikoho obviňovat z problémů a z bolestí, nemohu obviňovat Boha, ale sám sebe, vyvrátit. protože jsem byl pošetilý. Rudolf Bubik, Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti emeritní biskup Tady bych odlišila problémy, které jsem si sama zavinila od problémů, za které nemůžu. Mezi problémy, které jsem nezavinila, mohu počítat nemoci našich dětí. Synova ortopedická vada mne naučila trpělivému a vytrvalému cvičení, po němž se ortopedická vada výrazně zlepšila. Náhlé těžké onemocnění mé dcery mi ukázalo, že se svými syny nemám zdaleka tak pěkný vztah, jako s dcerou, a že to není správné. Přivedlo mne to k tomu, že k nim hledám cestu. Léčení astmatu a alergií u mého syna bylo prostorem pro Boží zaslíbení a pro jeho naplnění. V současné době syn nemá žádné problémy ani s astmatem, ani s alergiemi. Vyražené zuby naší dcery nám umožnily setkat se se zubní lékařkou, která je svědomitá, a jsme u ní všichni spokojeni. Psychické problémy syna mne přivedly na semináře o křesťanské psychiatrii a pastoraci, které mi pomohly se především vyznat ve svých vlastních problémech, a také to bylo setkání s mnoha lidmi, kteří mne povzbudili anebo s lidmi, kteří byli vděčni za mé zkušenosti a které jsem zase mohla povzbudit já. Zármutek podle Boží vůle působí pokání vedoucí ke spasení, jehož nelze litovat. Zármutek světa však působí smrt. (2K 7,10) Opravdu nevím, jak bych bez Božího vedení v těch všech zkouškách obstála a uvědomuji si, kolik jsem toho pochopila. Marie Faldynová, AC České Budějovice Volej ke mně... Komu Bůh odpovídá a komu ne, když volám a nic neslyším? Bůh odpovídá upřímným, k upřímnému se má upřímně. Odpovídá tomu, kdo ho hledá, aby ho mohl poznat – ale v upřímnosti. Bůh nám může odpovědět skrze Bibli, když jsme do něj ponořeni, může nám odpovědět skrze člověka, se kterým se začneme sdílet, naráz si uvědomujeme, že Bůh i skrze lidi odpovídá, s tím jsem se mnohokrát setkal, když jsem kázal, a lidé řekli: „To bylo o mně, to bylo kázání o mně, to bylo kázání do mých problémů, tady jsem dnes slyšel odpověď.“ Bůh je Bohem, který nemá jeden způsob. Je různorodý, originální, nedá se tady určit žádná šablona. Ale chce, abychom k němu v upřímnosti volali. Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti „Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“ Pro koho platí toto zaslíbení z Jr 33,3? V první řadě to bylo zaslíbení pro Izrael, ale můžeme je aplikovat individuálně každý sám na sebe, protože Bůh velmi rád jedná osobně. Bůh sice říká: „Jak je vzdáleno slunce od země, tak je vzdáleno mé myšlení od vašeho myšlení“, ale na druhé straně On nám chce mnohé věci ukázat, dát poznat, dát prožít. Mnohé věci jsou pro nás nedostupné a nerozumíme jim, protože je nehledáme. Ale pokud je začneme hledat, Bůh nám je začne odkrývat. To začne naplňovat náš život. Je to určitě i pro mě? Pavel Čep, V každém případě, protože tak jako senior Středomoravské oblasti měl Bůh zájem, aby lid izraelský napravil své cesty, aby se poddal cele pod Boží ochranu a Boží správu, tak má zájem i dnes, abychom my všichni bez rozdílu Bůh mluví s těmi, kteří mluví s ním . toto mohli prožívat v současnosti. Ale pamatujme, že On není žádná poPavel Čep, senior Středomoravské oblasti jišťovna. Jednou mi jeden člověk dal takovou otázku: „Když je ten Bůh tak Milující Otec slyší své děti, když prosí, dobrý, kde byl, když lidé, vojáci u Staa odpovídá na jejich potřeby. Bůh neslyší lingradu trpěli a křičeli k němu, kde ty, kteří chtějí hřešit. byl?“ A já jsem mu odpověděl: „A kde Je tomu 16 let, kdy zemřel můj manžel. byli ti lidé před válkou, když Bůh na ně volal a oni ho odmítali?“ Takže Obdělávali jsme spolu 0,5 ha pole. Odesi musíme uvědomit: Ano, kdo s ním šel a mně zůstalo pole oseté obilím. Byly je ve spojení, tomu odpovídá, způsobů žně, kombajn obilí pokosil a vymlátil, , jak to udělat, má hodně. A On řekl, ale ptala jsem se, co se slámou? Maminže k upřímnému se má upřímně, a prot ka radila spálit. Mně se to nelíbilo a tak o každá upřímná modlitba je vyslyšen jsem to ráno předložila k modlitbě, co a. Rudolf Bubik, emeritní biskup s ní. Odpoledne chodím po domě a slyším: „Sežrat!“. Za chvíli slyším zase: „Sežrat!“ Až dodatečně jsem pochopila, že je to Boží odpověď na slámu. Tak jsem šla na kolena do modlitby a zase říkám: „Ale já to nemám čemu dát sežrat.“ Potom jsem měla vidění hromady slámy na cestě k mému švagrovi. Šla jsem za ním a doma byla jenom dcera. O slámě jsem jí řekla, že se ji potřebuji zbavit. Tu slámu potřeboval její tchán a s radostí odvezl slámu k sežrání. Bůh opravdu mluví, odpovídá, když k němu s důvěrou voláme. Je náš skutečný milující Otec. Chce se starat o naše každodenní potřeby, když mu je v důvěře s díkůvzdáním předkládáme. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Filipským 4,6–7) Proto můžu říkat, že Boží slovo je pravda a Bůh jedná stále stejně, jak to dal zapsat ve svém slově – Bibli. Jiřina Malaníková, AC Zlín Bůh odpovídá Ročník 21, červenec - srpen 2009 5 Bůh odpovídá ŽIVOT V KRISTU 6 Jakými způsoby Bůh „mluví“? Neberte si to osobně, ale slyšitelné hlasy, taková ta znamení nebo zázračná vnuknutí mají docela běžně pacienti v léčebnách… Tím jen dokazujete, že o těchto projevech víte. A teď si položme otázku: „Kdo koho kopíruje, Bůh ďábla nebo ďábel Boha?“ Vy víte, že takové projevy existují, když démoni týrají člověka. To znamená, že to může být i opačně, že mluvit může i Bůh. Jak mluví? Především mluví skrze Bibli, to je první, základní způsob Boží řeči. Mnoha lidem jsem už řekl: „Chceš Boha poznat? Vezmi Nový zákon, Bibli, s modlitbou ho začni číst a zjistíš, že Bible najednou oživne.“ Bůh si může najít nejrůznější způsoby, jak k člověku promluvit. Uvedu příklad jedné ženy, která jako dítě chodila do křesťanského sboru na dětskou besídku, v dospělosti však s křesťany ztratila kontakt. Když pak později po několika letech činila pokání, přijala Ježíše a začala chodit s Bohem, vyvstal u ní jeden problém. Měla totiž nevěřícího manžela a nevěděla, jak se Bible staví k otázce sexu. Tak se začala modlit a měla sen. Zdálo se jí, že byla na té dětské besídce, ale už jako dospělá, seděla vzadu, a byl tam učitel, který ji kdysi učil. A během vyučování najednou přišel k ní a říká: ‚Co se týče toho tvého problému, vyhledej si první list Korintským sedmou kapitolu, v té první části si to prostuduj, tam najdeš odpověď.‘ Probudila se a honem šla pro Bibli a našla odpověď na otázky, které měla.“ Čili Bůh je vynalézavý. Takových podobných příkladů je víc, a každopádně mi nikdo neřekne, že ta žena patří do blázince. Rudolf Bubik, emeritní biskup Psychicky nemocný člověk slyší hlasy a vnímá vnuknutí, která jej vyděsí, nutí k nerozumným sebezničujícím činům, k sebevraždě. Vnuknutí od Boha povzbuzuje, potěšuje, napomíná, naopak člověka odvrací od toho, co mu škodí. Se zážitky psychicky nemocných se to opravdu srovnávat nedá. Marie Faldynová, AC České Budějovice Bůh mluví skrze Bibli, církev, ale to se dá interpretovat podle potřeby, že? (obava z manipulace) Já osobně se spíš setkávám s křesťany, kteří mají takovou bázeň před Bohem, že se obávají, zda poselství od Boha nějak nepopletli. Že by si na něco takového hráli, nepředpokládám. Marie Faldynová, AC České Budějovice Vždy znovu platí, co chci přijmout a co Jakými způsoby se Bůh dává poznat přínechci přijmout. Ano, On mluví i skrze mo, mě osobně? církev. Proč? Protože když se ukázal ješJá mám rád přírodu, v přírodě se moje tě nevěřícímu apoštolu Pavlovi, nesedl si srdce pro Boha velmi otvírá, mám rád s ním na mez a nevyučoval ho, ale řekl Boží slovo, tam poznávám Boží hlubokou mu: „Jdi do Damašku a tam ti řeknou, lásku, zjevenou v Pánu Ježíši, mám rád co máš dělat.“ On tam měl svou církev, divy a zázraky, skrze které se Bůh dává a proto s ním nediskutoval. Tím nechci lidem poznávat. Mám rád vztah s lidmi, říct, že později se Pán Pavlovi neukázal a rád se dívám na lidi, když mají zkušeznovu, když to viděl za potřebné. Ale ji- nosti s Bohem, obohacuje mě to, můžu nak On má tady pro tyto účely svou církev. růst, můžu mnoho poznávat. Pavel Čep, A manipulace – záleží na tom, o co senior Středomoravské oblasti se konkrétně jedná, protože na to téma se dá říct kde co: Se mnou v této zemi Zvažovala jsem, zda předčasný odchod všichni manipulují. Proč? No protože musím jezdit po cestě vpravo, musím dá- do důchodu je opravdu Boží vůle. Měla vat přednost na křižovatkách, nesmím jet jsem strach, že budu mít tak malý důrychlostí, jakou bych chtěl, a to nemlu- chod, že s ním nevystačím. Celou dobu vím o dalších manipulacích, všude je to jsem v Bibli četla, že Hospodin nenechá samý zákon, zákaz a příkaz, vždyť to je bez pomoci toho, kdo mu slouží. S důhrozná ta manipulace. Když člověk ne- chodem to nakonec dopadlo tak, že nesmí sousedovi vrazit ruku do kapsy a vy- byl tak nízký, jak jsem čekala. Díky volnu táhnout peněženku, aby si ji prohlédl v důchodu jsem si mohla udělat rekvalia podíval se, kolik tam je – hned řvou, že fikaci v kursu, který bych při zaměstnáje zloděj – to je manipulace. Záleží na ob- ní nemohla absolvovat. Nastoupila jsem do práce jako osobní asistentka postižesahu toho slovíčka. Rudolf Bubik, emeritní biskup ných dětí, v této práci jsem se našla, a tak nejen vydělám na synova studia, ale i děJo, Bůh mluví k Mojžíšovi a Prorokům… lám něco, co mě těší, s lidmi, kteří také proč by měl ale mluvit ke mně? rádi pomůžou druhým, a je nám spolu Protože tě miluje a záleží mu na tom, dobře. abys byl ve všem požehnaný a dařilo se ti Marie Faldynová, dobře i na věčnosti. AC České Budějovice Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc Ročník 21, červenec - srpen 2009 Podle vás je křesťanství vztah s živým Bohem a ne nějaké náboženství (prázdné rituály a dobré skutky). To se vážně tolik liší od všech ostatních náboženství? Náboženství je činnost, kterou se snažím ovlivnit Alláha nebo jiného boha tím, co já vykonám, bez záruky nějakého výsledku. Reinkarnace je trestání lidí za minulé životy nebo v budoucích životech za to, co dělali. Můj Bůh mi odpovídá na modlitbu a vede mne tady a teď. Mám jistotu spasení, dokud já sama od Boha neodejdu. Nemohu Boha svým jednáním k něčemu dostrkat, mám jen možnost pochopit, co ode mne chce a dělat to. To je opak náboženství. Marie Faldynová, AC České Budějovice Však hlavní je přece ta nezištná láska k druhým, ochota pomáhat a tak. Ne jen hrabat prachy… to je přece stejné jako v Buddhismu či jiných mírumilovných náboženstvích. Tak proč jste proti nim takoví vysazení? Ano, taková slova najdeme všude. Ale vždycky záleží na tom, jak tu nezištnou lásku prokazuji. Nedávno jsem četl výrok Marie Terezie, kde píše, že její manžel, ze své veliké laskavosti, byl ochoten vládnout v Čechách. Já bych klidně řekl, že tuhle laskavost si mohl nechat pro sebe, my jsme tu o tu jeho vládu až tak nestáli. Takže všechno je třeba vidět v trošku širším kontextu. Rudolf Bubik, emeritní biskup Kde se teda v Bibli píše, že křesťanství nemá být jedním z dobrých náboženství? Že je jediné správné? Křesťanství není náboženství. Náboženství je buddhismus, islám a jiné. Stejně tak jako manželství není náboženství, ale vztah dvou lidí, křesťanství je vztah Boha s člověkem. Takže nazývejme všechno pravým jménem. A proto biblická odpověď na tuto otázku je jediná, jednoduchá: Pán Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život“ (Jan 14,6). Na jiném místě říká: „Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči“ (Jan 10,8). Takže já si mohu vybrat ze dvou věcí: Buď budu věřit, že jen On je ta cesta, a pokud není jen On ta cesta, pak je lhář, a nechci s ním mít nic společného. Ale On není lhář, On je ta cesta. Rudolf Bubik, emeritní biskup Bůh odpovídá ´ Křestanství vs. náboženství? Mám strach, že ztratím svobodu Co bude dál, když vydám svůj život Bohu? To už nebudu já! Hřích člověka poznamená takovým způsobem, že jej staví na úroveň prasete. Na úroveň toho, že se lidé vrací ke svým vývratkům, nebo i v těch svých vývratcích spí a myslí si, že v tom mají svobodu, ale Boží slovo říká, že si máme vzít za vzor ten Boží obraz, čistý, obraz, který je neporušený, v tom je svoboda. Svoboda je v tom, že se můžu dobře rozhodovat. Že můžu říct: „Já už víc nechci být jako to prase, ani jako pes, který se vrací k svému vývratku, ale chci být synem, který má dobrý vztah s Bohem a volá k němu: ‚Otče, jsem svobodný.‘“ Svobodu člověk musí prožívat hluboce v srdci. Svobodu, že nemusím ničemu otročit. Svoboda je v tom, že dodržuji předpisy a chráním svůj život. Svoboda není v tom, že si můžu dělat, co chci, že můžu jezdit v silničním provozu na červenou a ohrožovat život svůj a svých spoluobčanů. V tom není svoboda, v tom je právě bezohlednost a velký omyl. Svoboda je v tom, když budu bdělý a ostražitý a když budu respektovat zákony, které chrání mě a chrání i mé spoluobčany. Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti Tady bych chtěl upozornit na jednu malinkou drobnůstku. Co to je svoboda? Poučil mě můj spolupracovník, který byl nevěřící, když jsem měl ve zvyku říkat: „Já teď musím…“ A on mi řekl: „Pamatuj, že v životě musíš jen jednu věc, a to zemřít. A v tom ostatním máš svobodu.“ Ano, my jsme svobodni. Ale pokud jednou vstoupím do smlouvy, tak si musím uvědomit, že ji budu plnit. Bůh mě stvořil svobodného, to je pravda, dal mi možnost se rozhodnout, ale i se zodpovědností. Jak je to s tou světskou svobodou, o kterou mnozí nechtějí přijít, názorně ukážu na drsném příběhu ze šachty: Každou chvíli se do mě mí spolupracovníci obouvali: Jak mě ta moje víra omezuje, jaký jsem ubožák proti nim, kteří mají absolutní svobodu ve všem. A tak jednou jsem toho největšího křiklouna zastavil a říkám: „Dobře, tak pojď: Jsou tři body, ve kterých mi říkáš, že nesmím. Zaprvé mi tvrdíš, že nesmím kouřit a ty můžeš. Kdybych já dneska chtěl začít kouřit, mohu. Můžeš ty dneska přestat?“ Říká mi: „No, tak to ne, to bych nemohl.“ „Kolik vykouříš za den? Za rok? Za deset let? Kolik tě to kouření stojí?“ „Ty, Rudo, ne abys to říkal mé ženské, ta by mě zabila.“ Říkám: „Počkej, půjdeme dál. Chlaščeš. Říkáš, že já nesmím. Kdybych chtěl, mohu dnes začít. Můžeš ty dneska skončit?“ „No, tak to bych nemohl.“ „Takže znovu: Kdo je tady svobodný a kdo je otrok? A za třetí: Říkáš, že nesmím chodit za cizíma ženskýma. Ty vymeteš kde kterou. Můžeš dneska přestat? Já bych mohl dneska začít, ale já svobodně nechci. Můžeš přestat?“ „No, to nemohu.“ Říkám: „Takže příteli, kdo z nás dvou je svobodný a kdo je otrok?“ Je potřebné, aby si lidé položili tuto otázku. Často jsou zotročeni hříchem, nenávistí, závistí a různými dalšími věcmi, ale vykřikují slova o svobodě. Tak teda zkus nebýt závistivý, zkus si odedneška říct, že už nikdy se nenecháš ničím vytočit, že končíš s tím, s tím… No tak to zkus. A zjistíš, že jsi pěkný otrok. Rudolf Bubik, emeritní biskup 7 Bůh odpovídá ŽIVOT V KRISTU 8 Záleží na tom, co si kdo představuje pod pojmem svoboda. V možnosti dělat to, co mi škodí (kouřením počínaje, alkoholem drogami a promiskuitou konče) žádnou svobodu nevidím. Bůh mi nabízí jinou svobodu: Svobodu rozhodnout se správně a sílu to správné rozhodnutí taky udělat. Že mě to mění tak, že už to nejsem já – to mne vlastně těší. Bez Boha jsem byla daleko protivnější, než jsem teď s Bohem. Na druhou stranu vidím, že na sto procent oddaná Boží služebnice být neumím a často zklamu sama sebe. Křesťanství není bojem po vzoru islámských radikálů, je to boj se svými vlastními selháními. Je to nikdy nekončící sebevýchova, ke které mi Bůh dá sílu, pokud si o to řeknu. Proč myslíte, že k Bohu přicházejí alkoholici, narkomani, kuřáci, lidé s bulimií? Proč myslíte, že od Boha dostanou sílu přestat s hříchem a začít jednat správně? Stali se loutkami bez vlastní vůle, nebo ti lidé konečně mohli začít objevovat své schopnosti a normálně žít? Marie Faldynová, AC České Budějovice Jak Bůh proměnil tvůj život? Můj tatínek byl prchlivý a maminka se utápěla v sebelítosti. Jako jejich dítě jsem s mateřským mlékem nasávala obojí. Jako dospívající jsem se od rodičů odstěhovala a své životní vzory hledala jinde. Jako dospělá jsem přišla na to, že přes veškerou snahu mám v manželství stejné problémy jako moji rodiče. Četla jsem chytré knihy, spolupracovala s manželskou poradnou a uvažovala o rozvodu. V této situaci jsem vydala svůj život Pánu Ježíši. Dnes je mi 60 let, sklony k prchlivosti a k sebelítosti mám vlastně pořád, ale Bůh mi dal tolik sebepoznání, že je umím správně pojmenovat. Když mi v životě chtějí dělat potíže, prosím Pána Ježíše, aby mne vedl. Pán Ježíš na tyto modlitby vždy odpovídá a já dostanu sílu chovat se správně. Teď jsem svobodný, můžu si dělat, co chci, Jestli si myslíte, že se stářím automatictak o jaké svobodě mluvíte vy? ky přichází zmoudření, já vidím ve svém „Dříve jste však neznali Boha a byli jste okolí, že ne vždy. Jsou staří rodiče, se otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy ne- kterými si jejich děti nevědí rady. Místo jsou.“ (Ga 4,8 ČEP) Ve skutečnosti není zmoudření ve stáří končí buď v závislosžádný člověk naprosto svobodný. Nespa- ti na alkoholu, nebo jako pacienti psysený člověk, ať už je to tzv. slušný člověk chiatrů. Marie Faldynová, AC České Budějovice nebo zločinec, patří moci temna, a jeho duše (rozum, city, vůle) je ovlivňována jeho vlastním sobectvím živeným bezbožnou lidskou společností, která je pod mocí toho Zlého. Poté, co se člověk staBůh proměnil můj život ve chvíli, ne křesťanem, tak se sice dostává z moci když jsem byl v koncích se svými velZlého do ochranné ruky Boží, ale svým kými schopnostmi, byl jsem v koncích každodenním rozhodováním stejně ur- s tím, že si vystačím sám. Um ěl jsem čuje, jestli bude žít podle Bible, nebo se- poradit druhým, ale neuměl jsem potrvávat ve starých způsobech. Neutrální radit sám sobě. Potřeboval jsem totá lní území – kdy člověk už není pod nadvlá- zlom a poddání se Bohu, aby On moh l dou satana, ale myslí si, že vše zvládne přijít a říct: „Tak, chci udělat v tvém žisám i bez Boha, – takové území ve sku- votě pořádek, to, co tam nepatří, vyhotečnosti neexistuje. Tento postoj – já si dit, a chci udělat všechno nové, absovystačím sám – totiž ještě patří na tu tem- lutně všechno.“ Pavel Čep, senior Středomoravské obla nou stranu. sti Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem Lidé, kteří říkají, že jsou nevěřící, si spíše přejí, aby Bůh nebyl. Protože na ně dopadá tíha viny za hřích. Každý člověk ví, že když krade, že to není v pořádku. Dostává se do rozporu se zákony své země, ale to nejdůležitější je, že se dostává do rozporu se zákony Božími. Když otec lže své ženě, děti poznají, že ten otec lže. On si to uvědomuje, že lže. Když lidé podvádějí, jsou si vědomi toho, že záměrně jdou, aby podváděli. Když lidé přestupují dopravní předpisy, většinou je přestupují taky vědomě. Všichni lidé vědí, že nemají sedat s alkoholem za volant, a přesto mnozí bezohledně tento předpis porušují, ohrožují tím druhé, mnozí i zabíjí druhé a zabíjí a ohrožují i sami sebe. Přitom mnozí lidé nejsou schopni přiznat si pravdu: „Já za to můžu.“ Raději chtějí tu vinu hodit někomu na hlavu. Často říkají: „Kdyby byl Bůh, nedopustil by to.“ Ale to není pravda. Bůh je, On to dopustí, protože my jsme bezohlední. Proto si lidé přejí, aby Bůh neexistoval. Protože jednou ta dokonalá spravedlnost si nás předvolá a budeme se zodpovídat. Bůh má pro nás slovo: „Dobře, služebníče věrný, byl jsi věrný v malém, nad mnohým můžeš vládnout.“ Ale má i druhé slovo: „Služebníče zlý a nevěrný, dal jsem ti málo, a byl jsi v tom nevěrný. Byl jsi nezodpovědný, jednal jsi svévolně.“ Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti Ročník 21, červenec - srpen 2009 šíme „Pane, odejdi ode mne, neboť jsem Bohu záleží na každém! hříšný.“ Židé procházeli z našeho pohleBůh má řešení i pro zrádce. Petrův přídu prazvláštním vzděláním. Zjednodu- běh pokračuje a učí nás, že k jeho došeně řečeno, učili se řemeslu a zároveň konalému obrácení byla třeba další zkuteologii. I kdyby Šimon byl špatným žá- šenost. Tou byla bolestná, niterná lítost kem, myslím, že to, že Bůh stvořil svět nad osobním selháním v okamžiku, kdy svým slovem, znal. A podle jeho reakce je vědomě zapírá Ježíše. Tato skutečnost Existuje Bůh Bible? zřejmé, že mu v tomto okamžiku zapadla nás učí, že nestačí uvěřit v Ježíše rozuNaštěstí nastává doba, kdy již i ve svět- slyšená slova kazatele a jeho prokázaná mem, ale musíme uvěřit celým srdcem. le dalších vědeckých důkazů „neochvějná“ moc nad stvořením do sebe, zděšeně mu Když vysvětlíme dítěti například, že nemá víra v hypotézu evoluce bere za své. Ra- dochází, s kým stojí v jedné lodi. přecházet na červenou, nebude nám to cionální člověk ví, že věda zkoumá fakta stačit. Až v okamžiku, kdy projeví v praxi, „Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti ozná- že to dodržuje, můžeme být klidní, když a na jejich základě nevytváří pravdu, ale hypotézu. Historie nám jasně ukazuje, mit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“ bude samo přecházet. Pokud i my úplně Jestliže již člověk ve svém srdci při- nerezignujeme na spoléhání na sebe, tujak se vědecké hypotézy mění v závislosti na nových objevech a osobním přesvěd- pustí existenci Boha, je pro něho důle- díž na svévoli, budeme mít problém s rečení vědce. Vědecké hypotézy tedy použí- žité, aby svou rodící se víru potvrdil zku- spektováním autority, byť je jejím předvají fakta stejně jako režisér herce a vsa- šeností. Bůh nelže, a tak vyzkoušej Boží stavitelem sám Bůh. zují je do předem připraveného scénáře, slovo – „Volej ke mně a odpovím ti. Chci Bůh nás dobře zná, ví, že nikdo nebude který je v srdcích lidí. Přestože jsou to ti oznámit veliké a nedostupné věci, kte- poslušný hned. Přistupuje k nám jako ke vědci, srdce mají jako všichni lidé zvrá- ré neznáš.“ znovu narozeným dětem. Učí nás novým Rybář Šimon přejmenovaný Ježíšem pravidlům a v našem životě prověřuje, cené. Bůh svou existenci dokazuje každému člověku, pokud ten přemýšlí nad na Petra měl při rybolovu zmíněném zda jsme se je zvládli naučit tak, že nestvořením a pokud zpytuje své svědomí. v minulém příběhu zkušenost, že se se- jen umíme pravidla memorovat, ale i žít. Tento důkaz je tak závažný, že každý člo- tkal s tím, který svým slovem stvořil svět, Myslím, že náš každodenní život dosvědvěk bude před Bohem bez výmluvy. Bible který se nyní prochází po světě a dává čuje při ohlédnutí zpět, že vůle Boží, a tedy nám to ilustruje příběhem rybáře Šimona. skrze sebe poznat Boha lidem. Petr i jeho autorita, je neoddiskutovatelná. Sebevědomý Šimon z Galileje slyší slo- a jeho přátelé jsou nyní v nesnázi, jsou Mgr. Otakar Novák, AC Lysá nad Labem va muže na břehu, pere u toho sítě po unavení nočním veslováním a vidí na jediaspora Planá nad Lužnicí marném celonočním rybolovu. Jeho se- zeře přízrak, postavu, jak k nim kráčí po bevědomí vzalo za své, letité zkušenosti vodě. Děsí se. Postava promlouvá: Nebojselhaly, nic neulovil. Na břehu je kaza- te se, jsem to já – Ježíš. Nyní Petr zkouší tel známý jménem Ježíš… Ta slova musí svou víru – Je to ten, jehož slovo panuje vyslechnout, ten muž je velice blízko nad stvořením nad přírodními zákony? a navíc o něm kolují velkolepé zvěsti, je Říká: „Pane, jsi-li to ty, řekni, ať k tobě zvědavý a napíná sluch… Muž se náhle přijdu po vodě.“ Následuje jedno slovo: k němu otáčí a nařizuje mu, aby šel zno- „Pojď!“ Petr vystupuje na hlubinu a kráčí vu lovit ryby. Co se ale Šimonovi honí po vodě. V listu Římanům apoštol Pavel píše: Milý čtenáři, není nutné, abys chodil „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim hlavou? „Ano Pane, kázat umíš, ale rybolovu rozumím já, nemůžeš být kápo ve po vodě, ale tvůj život ti přinese situace, (lidem) přístupné, Bůh jim to přece odvšem! Člověk musí strávit roky na jeze- kdy budeš moci zkoušet Boží slovo a sám halil. Jeho věčnou moc a božství, které ře, než se trochu v rybolovu zorientuje.“ uvidíš, že je nezávislé na okolnostech, má jsou neviditelné, lze totiž od stvoření „Támhle hoďte sítě.“ „No jak myslíš, zkla- moc přinést řešení, které je zaručeně od světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho mání tě nemine!“ Víme též, co následova- Boha. Co ti to přinese? Poznáš, že Bůh je díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, lo – plné sítě ryb. Reakce Šimona je pře- živý, má o tebe osobní zájem a veškerá ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu kvapivá, neříká totiž: „Byla to náhoda!“ zaslíbení o tvé spáse jsou pevná a platná nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zanebo „Začátečníkům štěstí přeje.“ ale sly- více nežli „beton“. vedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky!“ (Ř 1,19-25) Bůh odpovídá I ty můžeš poznat Boží lásku Co lze o Bohu poznat? Odkud? Přátelé, po celoživotním bádání jsem došel k závěru, že Bůh existuje! Boha poznávám v přírodě, rovněž když se podívám na sebe do zrcadla, uvědomuji si, jak mě Bůh geniálně stvořil: můj sluch, můj zrak, dvě ruce, dvě nohy, díky Bohu, že jenom jedna ústa, a i s těma je někdy mnoho problémů . Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti 9 ŽIVOT V KRISTU Bůh odpovídá Hebký obláček nebo vroucí kotel? Nebe není automaticky pro „ty dobré“, ale jen pro ty, kdo chtějí být s Bohem. Peklo není automaticky pro „ty zlé“, ale pro ty, kteří nechtějí být tam, kde je Bůh. Bůh připravil Nebe pro každého člověka, ale jsou lidé, kteří i dnes říkají: „Já půjdu rád do pekla.“ Když jsem v minulosti slyšel tady ty odpovědi z úst mých spolupracovníků, Bůh mi dal takovou myšlenku, že dal lidstvu v jistém smyslu milost v tom, že dal mnoha lidem prožít peklo na zemi. Byly to koncentrační tábory, a ti lidé, kteří jimi prošli, to nazvali „Peklo na zemi.“ Ani jeden z těch lidí by nechtěl, aby úsek života, těch několik let hrůzy, pekla, se znovu opakovalo. Ale lehkomyslní nezodpovědní lidé říkají: „Já chci být v pekle, bude tam teplo.“ To je krutý omyl, to je velká lež. To je nezodpovědný postoj lidí, chtít jít od pekla. Nebe je pro tebe, Ježíš ho pro tebe připravil. Ježíš má klíče od tvých místností v Nebi, ale vyzvedni si ty klíče. Vyznej Ježíši hříchy, přijmi očištění, odpuštění, On ti chce dát klíče od těch prostor, které jsou pro tebe připravené v Nebi. Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti Tady bych moc rád podtrhl jednu věc, že lidé pod pojmem ‚dobré‘ mají různé představy. Jednou jsem se v literatuře setkal s tímto pojmem, kdy se křesťané v Africe snažili naučit dvě děti něco o Bibli. Když pak toho chlapce zkoušeli, ptali se ho: „Co to je hřích?“ On odpověděl: „Když mi někdo ukradne krávu.“ „Výborně. A co to je dobrý skutek?“ „No když já někomu ukradnu krávu.“ Proto vždy podtrhuji: Pozor na slovíčko „dobré“. Jen Bůh je dobrý a jen On je normou pro dobré, ne to, že my si někdy něco namlouváme, protože je to dobré pro mě, to ještě nemusí být dobré. Nebe je skutečně jen pro ty, kteří chtějí být s ním, milují ho a touží po obecenství s ním. Často dostávám otázku, proč teda Bůh stvořil peklo a ohnivé jezero. On ho nestvořil pro člověka, ale pro ďábla a jeho anděly plus pro všechny, kteří se rozhodnou tam dobrovolně jít. A protože Bůh respektuje svobodnou vůli člověka, proto každého, kdo touží po pekle, tam klidně pustí. Ale není to jeho záměr. Rudolf Bubik, emeritní biskup 10 Síla lidské vůle a psychiky je úžasná. ´ Nejsou křestanská víra a zázraky náhodou jen autosugescí? Kdybych já měl na toto téma hovořit, tak díky silné vůli bych nikdy nebyl křesťanem, protože to mi vždy totálně scházelo. Ale já tím, že jsem přijal Ježíše Krista, jsem od něj přijal moc, abych mohl být jeho synem. Díky tomu, že jsem přijal křest Duchem svatým, jsem od něj přijal moc, abych mohl žít dle jeho rady. Čili pokud chceme mluvit o silné vůli a podobně, tu vidíme v buddhismu a jiných náboženstvích. Viděl jsem to ve vězení, když jsme seděli spolu s buddhistou. Ale Bible a evangelium mluví o moci nového života, života, který Bůh nabízí hlavně těm, co to nedokážou. Protože já se obávám, že lidé, kteří jsou schopní, se často stávají všeho schopní, a Nebe asi pro schopné není, jen pro ty neschopné, kteří musí spoléhat na Hospodina a jeho Slovo. Rudolf Bubik, emeritní biskup Taky mne to napadlo, ale udělala jsem zkušenost s tím, že moje síla vůle mi došla, moje síla psychiky měla své meze, a když jsem o sílu prosila Boha, dostala jsem ji. Mockrát. Marie Faldynová, AC České Budějovice Je víra v Boha jen berličkou pro hloupé a neschopné…? Tomu nevěřím, protože Isaac Newton nebyl hloupý člověk, byl to chytrý, vzdělaný člověk, a přitom byl věřící, miloval Boha, vyznával Pána Ježíše. Jan Amos Komenský nebyl z hloupých lidí, i když žil v době před několika stoletími, přesto ve své pedagogice, ve své vzdělanosti ani v současné době nemá mnoho konkurentů. Byl to člověk, který miloval Pána Ježíše, nenapsal v těch svých spisech ani jednu jedinou stránku bez citátu z Bible. To znamená: Víra je pro každého. A pro ty lidi, kteří totálně zpackali svůj život tím, že se dostali do alkoholismu, drog, pro ty je víra opravdu jediné, co je může z toho vytrhnout, Bůh chce učinit všechno nové i pro ně. Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti V dějinách bylo mnoho věřících lidí, kteří nebyli ani hloupí, ani neschopní. Albert Schweitzer vystudoval medicínu a opustil pohodlný život varhaníka v Německu, aby mohl nemocným černochům v pralese říci evangelium. Na provoz nemocnice si vydělával jako varhaník. Jan Amos Komenský byl také velice vzdělaný a pracovitý křesťan a jistě by se našlo ještě víc takových osobností. Marie Faldynová, AC České Budějovice Je spasení opravdu zadarmo? To je až podezřele jednoduché. Lidé zapomínají, že jsme spaseni z milosti, ne za zásluhy, ale současně, jakmile spasení přijmu, tak se dozvím, že na každý den musím vzít svůj kříž a následovat Pána Ježíše, a to už zadarmo není. Rudolf Bubik, emeritní biskup Není zadarmo. Spasení je to nejdražší, co může člověk na této zemi prožít. Protože to nejdražší obětoval Pán Ježíš: svůj svatý život. On řekl: „Já mám moc svůj život dát a mám moc svůj život vzít.“ On ho dal. Byla dána ta nejvyšší cena. A dnes, stejně jako v minulosti v historii církve, lidé pro Ježíše pokládají své životy. Pokládali a pokládají tu nejvyšší cenu, aby jim víra nebyla ukradena, protože se jí nechtěli zříct, protože milovali Ježíše. Poznali tu nejvyšší hodnotu a nejvyšší cenu na této zemi: Pán Ježíš Kristus a nový život skrze něj. To znamená, že spasení, ta záchrana člověka pro život věčný, je nejCo znamená být schopný a neschopný? vyšší hodnotou, kterou můžeme mít, kteV dnešní době, i když bych možná zvlá- rou můžeme prožívat, ale do které taky dl zajít pěšky do Vídně, nebudu se o to musíme investovat. Je to velký omyl, poani pokoušet. Máme různá pendolina, kud si lidé říkají, že je to zadarmo. Za co auta, letadla, tak proč se o to pokoušet? se neplatí, to se snadno znehodnotí. Pavel Čep, Ale do Nebe nelze dojít žádnou schopsenior Středomoravské oblasti ností, moudrostí, filosofií. Někteří lidé mi připadají jak malé děti na pískovišti, Proč by nám ty „viny“ Bůh nemohl prostě které si chtějí uplést z písku provaz a vyšplhat se po něm do Nebe. Pamatujme, jen normálně odpustit? Já po dětech přece že Ježíš musel sestoupit z Nebe a podat taky nechci krvavé oběti, když zlobí. Mám je nám ruku, aby nás tam vnesl. Takže pro- rád a taky s nějakými problémy počítám. Na to je jednoduchá odpověď. Proto o nějakých berličkách a schopnostech bych raději pomlčel. Schopnosti nechme blém se týká právě naší svobody. Jelikož na různé sportovní soutěže, olympiády jsme se svobodně rozhodli jít do pekla a podobně, ale pro život věčný bych ra- a svobodně hřešit, musíme s tím něco udělat. Názorný příklad můžeme vidět ději na toto téma nebásnil. Rudolf Bubik, v přírodě. Když jednou zasadím planou emeritní biskup jabloň, nemohu si myslet, že vírou budu trhat jablka. Protože mi uroste jen to, co Proč bych měl potřebovat Boží pomoc, když jsem zasadil. A jelikož jsem zasel hřích, chybí? se mám docela dobře a nic mi nechybí? tak mi roste smrt. A proto to nejde jen Bůh nám skutečně v životěě pomáhá tak odpustit, Bůh si přece do Nebe neo není hlav- může ten hřích vnést. Ten hřích musí být a naplňuje naše potřeby, ale to ní důvod, proč v Boha věříme. Ten hlavní mný lidský důvod naší víry je ten, že přítomný éně bezproživot, ať už může být více či méně končí. Lidblémový a úspěšný, jednou skončí. u věčnosti, ská osobnost je poté na prahu která může být buď strašným utrpením v ohnivém jezeře, nebo naopakk úžasnou radostí v přítomnosti Boží. avel Zelený Ing. Pavel AC Lysá nad Labem Zkuste mi to stručně shrnout… vysvětlit tyto pojmy: hřích – trest – milost – vykoupení – obrácení – nový život. hřích – to, co není Boží vůle pro mne. To že ráda vařím, není hřích. Hřích je přejídání. Není Boží vůle, abych trpěla nemocemi způsobenými nadváhou. trest – důsledek hříchu. Přejídáním a nadváhou vlastně trestám sama sebe. milost – mnou nezasloužené odnětí trestu. Milost může být důvodem k novému správnému začátku a může být i zneužita. Vykoupení: V tomto světě občas unesou někoho nevinného, aby za něj mohli vymáhat výkupné. Bůh to dělá obráceně: Nabízí vykoupení nám vinným a zadarmo. Stačí si uvědomit, že nejsem schopná žít tak, jak se Bohu líbí a poděkovat Pánu Ježíši za jeho oběť. Obrácení: Když chci jít jinam, musím se obrátit. Když chci přestat s hříchy, musím se rozhodnout, že budu poslouchat Boha a ne své tělo, špatné kamarády a svévolníky. Nový život: Novou věc si pořídím, když mi stará přestane dobře sloužit. Nový život je příležitost vyměnit starý způsob hodnocení sebe za takový, který mi bude více ku prospěchu. Marie Faldynová, AC České Budějovice Bůh odpovídá Ročník 21, červenec - srpen 2009 vykořeněn. Jak? Uvedu konkrétní příklad: Už v ráji byly hříchem stvořeny kopřivy. Na rozdíl od jahod kopřiva nepotřebuje ani pohnojit, ani okopat, a přesto roste všude. Mám takové malé nůžky, a tam, kde mi to hodně překáží, tam ji ustřihnu. A vy si myslíte, že tím, že jsem ji ustřihl, že jsem ji tím už zničil? Ne! Přijdu tam za čtrnáct dní, za tři týdny a ona už zase leze ze země. Musím ji vytrhnout i s kořenem. A tak i hřích se musí vykořenit, nejenom ustřihnout. Uvědomme si, že by v Nebi rostl znovu. Rudolf Bubik, emeritní biskup 11 ŽIVOT V KRISTU Bůh odpovídá Různé pohledy na pojem víra Nevýhodou jazyka je, že občas používá jedno slovo pro mnoho různých významů. Potom mohou snadno vznikat nedorozumění. azijh vnitřní fant é bytosti. Jejic ov ek, dk eč rt há K po tě “ os na realitou. Pr Děti „věří ní iv kt je ob s le Dospě jší usí krýt ou a hotovo. ní svět se nem js la ví á sk oř alá m avdy, rozumu Krakonoš či M ra, vítězství pr ne rt ápa o íh ln ideá uje v rovině př lidé „věří na“ bjektivní, fung su t je os ra ln ví vo to Ta ořivou či humanity… i a poskytuje tv ac ir ěk sp ov in í čl áš d in ku Po ní a snů, kde př daným lidem. a umělecky na ismu, zklamáým m iv si oř pe tv do em á vš ad up no ad sn o víru, nemá takovout é okolí. o pohledu na sv éh sk ar ní a such Když řeknu: „věřím, že“ mě lávka přes potok unese nebo že se vrátím domů ještě před deštěm, vycházím z rozumové úvahy, vlastní či obecné zkušenosti, popř. z (kvalifikovaného) odhadu situace. Pevnost této víry závisí na přesnosti „zpracovávaných údajů“, ale někdy i na příznivé souhře vnějších vlivů. Touto vírou žijeme všichni, aniž si to uvědomuje. Kdo z nás každý den počítá např. pevnost schodiště, na něž vstupuje nebo neustále znovu ověřuje, jestli cokoliv, co fungovalo včera, bude použitelné i dnes? „Věříme, že“ to tak bude, a pokud stojíme nohama na zemi, je to dobře. 12 Je možné „věřit v ni c“? Jednoduše, lidov ě se dá říct, že ano buď tam něco je, nebo není. Ale i kd – je to jako se sklen yž tam nic není, př icí: tíme, že je uvnitř i pozornějším ohled směs plynů (vzduc ání zjish), určitá vlhkost, ký ten mikroorgan pár prachových čá ismus. Prázdno bě stic a nějažně existovat nem člověk si myslí: „nev ůže. Podobně je to ěřím v nic“, ale mož i s vírou, ná by se ukázalo, znalosti, schopnos že přece jen věří ve ti či majetek. Ateis své síly, m us je také víra (nap tických filosofickýc ř. v pravdivost mat h názorů, v evoluč erialisní teo věřících“ a také jak rii…), formuje život o vše na tomto světě a rozhodování „svýc přináší své ovoce. h Jestliže „věřím v něco nebo někoho“, tak jinými slovy spoléhám, že to něco nebo někdo zafunguje, když to budu potřebovat. Většinou bychom si nevybrali nedůvěryhodný objekt víry, tak máme jakousi naději, že vše dopadne dobře. Pacient věří ve svého lékaře, děti věří ve své rodi- „Věř ím něčemu nebo někomu“, když to odpoče, závodník F1 věří v perfekt- vídá mému poznání, osobnímu přesvědč ení, ní formu svého vozu… S ta- pop ř. obecně uznávanému světovému názokovouto vírou odkládáme ru. Spokojím se s tím, nehledám, jestl i to je přirozené obavy, či zábrany opra vdu to pravé. Můj vnitřní postoj, výsl edky a uvolníme si ruce k vykoná- vědy anebo jen selský rozum mi dosvědču jí, že ní velkých věcí. Taková víra to, čemu věřím, je pravda (aspoň si to mys lím). nám napomáhá jít dál, dosa- S tímt o (povrchním) pocitem potom žiji v klihovat svých cílů. Ale pozor, du a bez pochybností, dokud nedojde ke kovše stojí a padá s důvěryhod- lizi (manželská krize, ztráta růžových brýl í, neností a spolehlivostí předmě- moc …). Německo věřilo Hitlerovi a zklamal o se. tu víry (člověk se může zmýlit, My dnes věříme v pokrok a blahobyt kon zum v horším případě zradí, stroj ní společnosti a uvidíme. Jistě je tako vá póza se pokazí), následky pak mo- snad ná, většinová a přináší mnoho výho d, ale hou být nedozírné. je „ta nejširší cesta s davem“ vždy správná? Vsadím na to život svůj a svých milý ch? „vztah Filosofové se stovky let přeli, jaký je soujen víra je ud mezi vírou a rozumem“. Pok h žnýc zbo a stav před , hrnem předpokladů je ěje Nad ěje. nad jí t říka í přání, je přesnějš í občas v životě nezbytná, ale přece jen stoj vědy, obv opozici k rozumu, výsledkům dějí sice jektivní jistotě. S takovou vírou-na doufám. m, věří ň mnohé nevím jistě, ale aspo prosrou, opo zi nou v Taková víra může být ale ná, přes sice je a Věd . tě to ještě nevzdám by je, ahu přes je co , tom o a má své hranice ic hran bez je ěje Nad lčet. pom mně měla skro ává: zůst a umírá poslední. Pro filosofy pak co je víc – víra nebo rozum? „Slepá víra“ nepotřebuje vidět důkazy, jde za svým cílem bez otázek, bez ohledu na okolnosti. Slepě věřit ve své pravdě se dá fanaticky, až do krajnosti (osobě, ideji, hnutí), následuje nesnášenlivost a vyčlenění se nebo agrese. Kompromis, dialog či sebekritika jsou nežádoucí. Pro tento způsob života člověk nebyl stvořen, pokud se formou slepé víry prosazuje (na první pohled) i dobrá myšlenka, konec bude plný zranění, zklamání a smrti. „Víra“ je všeobecně základem pro činy, které předcházejí plnému potvrzení, objasnění či zodpovězení všech otázek. Je postavená na důvěře – jako krok do tmy – nic nevidíme (nemůžeme se ani o nic opřít), jen slyšíme slovo: jdi (popř. skoč!). Je ten, komu věříme, důvěryhodný? Průměrně chytrý člověk si dokáže během chviličky vymyslet deset dobrých důvodů, proč zůstat stát a do tmy nejít. Ale v životě s Bohem jsou pro člověka „kroky víry“ neobyčejně cenné, neboť na nich zakouší 100% ryzí Boží charakter a prožívá mnohem intenzivněji jeho lásku. „Pochybující víra“ je paradox. Vzniká kombinováním rozumu, pocitů či zkušeností s vírou (přesněji s důvěrou). V podstatě nic takového ani nemůže existovat. Buď se rozhodneme důvěřovat, spolehnout se na charakter toho, komu věříme a pak jednáme (ve víře). Nebo to není víra, ale její protiklad – strach, pochybnost, nedůvěra. „Náboženská víra“ je přirozenou odpovědí na vrozené religiózní cítění člověka. Většina lidí instinktivně vnímá, že „něco je“. Snad jen vyhraněná materialistická filosofie předpokládá, že člověk je jen „maso a kosti“. Podvědomé tušení duchovního světa vede k otázkám, ke hledání odpovědí, odhalování tohoto (mystického) tajemství. Z tohoto základu vyrůstá „náboženská víra“, buď ji člověk vědomě popírá, nebo zastává nějaké vyznání. Taková víra obecně skrze sled náboženských rituálů, posvátných úkonů a tradic sleduje jediný cíl – poznat a naklonit si to „tajemství v pozadí“, z čehož čerpají i okultní mocnosti. Bible ale učí něčemu jinému: důrazně vyzývá k opravdovému hledání Boha, ne k náboženským úkonům, upřímnému člověku se Bůh dává poznat. Náboženství není cílem křesťanství – tím je živý vztah s Bohem, to je víc než oběti a rituály. Bůh odpovídá Ročník 21, červenec - srpen 2009 Konečně se dostáváme k pojmu „biblická víra“. Hebrejské slovní základy slov, které dnes překládáme slovem víra, vystihují jistota, pevnost, bezpečnost a důvěra. V biblickém kontextu nabývá vztah člověka s Bohem právní povahy – víra (důvěra…) je postave na na smlouvě. Bůh se zavazuje k plnění toho, co zaslibuje a od člověka je požadov aná právě jen ta upřímná důvěra Bohu, svobodná oddanost a nerozdělené srdce. Toto obrácení (vstup do smlouvy) je jediný skutek, který po nás Bůh žádá, opravdová víra je podmín kou spásy. Víra pochází ze slyšení Božího slova. Člověk přijme od svého Pána konkrét ní slovo (z Bible, působením Ducha svatého, … způsobů je nespočet), na základě toho slova vykoná (čin!) svou část a Bůh, protože je věrný a všemohoucí své slovo splní také. Zní to jednoduše, že? A svou podstatou to také jednoduché je. Jen nás někdy čekají „kroky víry“, některé situace od nás vyžadují přímo skok do neznáma a jediné, co máme, je Boží zaslíben í a slovo skoč! Tehdy se láme chleba. Víra je tedy naplňována něčím hlubším, než jen pouhým přijetím (rozumem, srdcem, vůlí) zjevených pravd např. z Bible. Víra je dokládána činy. Víra poukazuje na obousměrný vztah člověka s Bohem, je nezbytná komunikace, společný život vycházející z vzájemné důvěry a blízkého osobního poznávání se. Kdysi jsem se při pohledu na modlícího se muže dobře bavil, vypadal o to směšně: klečí si v prachu, cosi polohlasně říká a chce tak „změnit svět“. Posměšné myšlenk y mě opustily, když jsem si uvědomil a sám se pak mnohokrát setkal s tou obrovskou Boží mocí, která skrze modlitbu působí. „Změna světa“ je díky působení Boží moci možná. Bůh nám skrze „biblickou víru“ otevírá možnosti nejen ke změně světa, ale předevš ím k proměně svého vlastního života a okolí. Zaslibuje, že nás povede ve víře a že bude mocně působit, jen vykročit. Mgr. Pavel Slepička, AC Prostějov, stanice Olomouc 13 ŽIVOT V KRISTU Bůh odpovídá Být sympatizant nestačí Bibli jsem četl, Desatero respektuji, chovám se slušně, krmím kočky a ptáčky v zimě, křesťanům fandím – tak co by si Bůh ještě přál? Nesmíme zapomínat na jednu věc, že Bible je od počátku založena na smlouvě. Protože Bůh je Bohem smlouvy. On nebude s člověkem nikdy žít na psí knížku. Buď s ním půjdeš do smlouvy, anebo nepůjdeš. On stvořil tuto zem, vysadil zahradu v Edenu a pronajal ji Adamovi. Bezplatně, ale smluvně ho něčím zavázal. Jelikož Adam porušil smlouvu, propadl smrti. A dnes přišel Ježíš Kristus a přinesl Novou smlouvu, kde my můžeme znovu patřit jemu, ale opět smluvně. Proto je napsáno v prvním listě Petrově 3,21, že křest nás zavazuje. Proto si musíme uvědomit, že to není nic jednoduchého. Jenom chci doplnit, na co si musíme dát pozor: Zkuste udělat smlouvu, nebo oddat dva novorozence s tím, že řeknete, že to Ano řeknete za ně vy – jestli vám to někde na úřadě přijmou. Zrovna tak i křest nemluvňat je neplatný, protože to dítě do smlouvy vstoupit nemůže. Takže proto je potřebné vstoupit do smlouvy, a pak, jak už jsem řekl, vzít ten kříž. Rudolf Bubik, emeritní biskup Bible není román jen pro jedno čtení. O Bibli mnozí významní lidé v historii lidstva řekli: „To je kniha na celý život. To je kniha, se kterou nikdy nebudu hotov.“ Americký prezident Abraham Lincoln chodil dennodenně se svojí šestidílkou do svého prezidentského úřadu. On miloval takovým způsobem Boží slovo, že byl ochoten položit i svůj život. On miloval lidi takovým způsobem, že byl průkopníkem zrušení otrokářství. A kvůli tomu měl mnoho nepřátel, a proto taky Abraham Lincoln položil život. To znamená, že nebyl sympatizantem, ale člověkem, který vzal Bibli vážně. „Desatero respektuji“ – je málo lidí, kteří vědí, co těmito slovy opravdu říkají. Protože první přikázání říká: „…miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!“ (Marek 12,30) A vedle toho je další část této spojené nádoby: „Milovat bližního jako sebe.“ V tom je celé desatero. Pokud tyto dvě hodnoty jsou opravdu vyrovnané, pak to je víc než respektování. Přát si chci jedno: abych se líbil Bohu, abych měl s ním vztah jako syn s otcem. Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti 14 Chybějící kousek skládačky Vnímal jsem, že mám někde v srdci prázdné místo… V průběhu života se člověk dostane do situací, kdy zjistí, že má v mnoha oblastech prázdnotu. Potřebuje ji naplnit. Prázdnotu ve vztazích s lidmi, prázdnotu v poznání, prázdnotu ve vzdělání. Život je proto, abychom se na každý den učili. Učili poznávat, učili doplnit, učili měnit, aby se prázdnoty zaplňovaly. Pán Ježíš říká: „V tom je věčný život, aby poznali tebe, Otče, živého pravého jediného Boha, a toho, kterého ty jsi poslal na tuto zem, Ježíše Krista.“ On je jediný, kdo zaplní prázdnotu. Protože dává hodnoty, které my nejsme schopni vyprodukovat. Žádný člověk není schopen vyprodukovat lásku. I když se o ní zpívá, i když ji lidé rádi přetřásají ve svých ústech, ale my jsme schopni produkovat jen sobectví. Bůh je zdrojem lásky. On říká: „Já jsem láska.“ Bůh dává radost. Radost není v alkoholu, ale radost je v Duchu svatém. Pokoj nezajistíme tím, že jsou postaveny na dvou územích proti sobě zbraně hromadného ničení, ty lidem pokoj nezaručí. Pokoj nám přináší Pán Ježíš Kristus, když jsme otevřeni smířit se s Bohem. Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti Před Bohem se nejde schovat do stínu, On vidí vše. A proto, máš-li v srdci nějaký stín, tak nevyháněj stíny, ale vpusť tam to pravé světlo. A stíny utečou samy. Rudolf Bubik, emeritní biskup Bohu vděčíme nejen za spasení... Mnozí lidé se snaží svoji víru v to, že Bůh není, podložit argumentem: „Kdyby ten Bůh byl, nemohlo by se na Zemi dít takové a takové zlo, to by přece Bůh nedopustil.“ Tito lidé mají snahu kritizovat Boha za něco, za co není zodpovědný. Za všechno zlo na zemi jsme totiž zodpovědní my lidé – neposlechli jsme totiž Boha a dali jsme přednost tomu, že budeme konat zlo před tím, že budeme konat dobro. Naopak jsou věci, které my lidé často přijímáme jako samozřejmost, ale přitom samozřejmé nejsou, ale měli bychom za ně být Bohu vděční. To, že se lidé k sobě chovají dosud jakž takž slušně, že se doposud navzájem nepozabíjeli, že nezničili život na zemi jadernou válkou, to, že mají na zemi příznivé podmínky k životu, že teplota nestoupá ani neklesá do hodnot, které by nepřežili (což vědci označují za výjimku ve vesmíru a za mimořádnou shodu šťastných okolností), že mají co jíst – že na zemi je dostatek potravin, Bůh je totiž moc velký, moc bohatý že mají co pít, protože je na zemi voda, a velmi mocný. On nepůjde do mého ani že mají co dýchat, protože je na zemi do tvého srdce pouze na pronájem. Buď vzduch, to vše jsou dary, které Bůh dává mu to srdce dám, nebo raději bych řekl, člověku a měli bychom být i za ně vděčni. vrátím, protože je stejně jeho, anebo ho Bůh vytvořil zemi s příznivými podmínodmítnu… On je světlo, a pokud On je ve kami k životu, vytvořil ji proto, aby se na tvém srdci, pak mi nevyprávěj, že v tom ní lidé mohli rozmnožit a aby mohli přisrdci je ještě tma. Má to jeden háček: Boží jmout spasení v Ježíši Kristu. Petr Skřičil, světlo totiž nezanechává stín. Kdežto lidAC Olomouc ské světlo včetně slunce stín zanechává. Proč jsem uvěřil Ježíši. Ač jsem se bránil, věděl jsem, že je to pravda a věděl jsem, že se k tomu musím nějak postavit. Jednou jsem se na skupince mládežníků zeptala: „Z jakého důvodu jsi uvěřil“. A protože odpovědi byly velmi zajímavé, šla jsem i k některým dospělým. Renata L. – O Bohu jsem věděla, protože jsem byla katoličkou. Skrze kamarádku, která mi říkala, že Pán Ježíš se zajímá o jednotlivce, jsem poznala, že Bůh je osobní a zajímá se o můj problém a život. Marie La. – Byla ve mně touha po Bohu, chodila jsem do kostela a chtěla žít dobrý život. A to nešlo. Jitka F. – Věděla jsem o Bohu od dětství, ale až v dospělosti jsem pochopila, že mě také miluje, a uvěřila jsem tomu. Marie Ly. – chodila jsem do kostela a hledala Boha. Modlila jsem se k Duchu svatému a pak jsem ho uslyšela a uvěřila. Jirka V. – Skrze zhlédnutí filmu „Ježíš“. Eva K. – Věřila jsem jako dítě. V dospělosti jsem dostala strach, co bude, a tak jsem začala číst Bibli. Tam jsem se vše dozvěděla a uvěřila tomu. Richard L. – Viděl jsem život svojí sestry, která věřila Bohu. Ona mi řekla o Pánu Ilča P. – Hledala jsem ho, ale jinde. Bůh mě sám našel. Pavel J. – Byla to Boží vůle. Lenka M. – Poznala jsem Kristovu lásku. Převzato ze zpravodaje sboru AC Zlín Kapky 03/2009 Evangelium není alternativa, ale ultimátum Lidé si myslí – Konám dobré skutky, jsem lepší než soused nebo Hitler, tak i kdyby byl Bůh, projdu jeho soudem. Nedochází jim, že se porovnávají špatně. Jako když se porovnává hnědé uhlí s černým nebo antracitem na místo s bílým vápencem. Člověk byl Bohem stvořen k dobru, a tak konání dobrých skutků není zásluha, ale měla to být naše přirozenost, jako když dýcháme. V tomto zrcadle je každý člověk odsouzený, a pokud má rozum, tak by měl začít „sprintovat“ k nabídnuté milosti a chopit se Krista. Mgr. Otakar Novák, AC Lysá nad Labem diaspora Planá nad Lužnicí Bůh odpovídá Ročník 21, červenec - srpen 2009 BE THE TIGER! KidsQuest: tříměsíční kurs Prevence patologických jevů u žáků prvního stupně základních škol Rádi byste sloužili dětem? Nevíte jak začít? Cítíte se málo vyzbrojeni? Právě pro vás připravujeme krátkodobý kurz zaměřený na prevenci takových jevů, jako je drogová či alkoholová závislost mezi dětmi prvního stupně základních škol. Orientace na tuto věkovou skupinu je v naší zemi výjimkou a školy mají o program skutečně velký zájem! Máte tedy možnost být součástí projektu, který jen těžko hledá v současné době u nás obdobu. Během tří měsíců dostanete možnost oslovit stovky dětí na 1. stupni základních škol, zúčastníte se vyučování o práci s dětmi od osvědčených českých i zahraničních lektorů. Na program mohou místní sbory navázat i dalším z produktů kanceláře KidsQuestu, a to evangelizačním projektem KidsQuest Classic. Pokud vážně přemýšlíte o této nabídce, tak potřebujeme právě vás! Máte možnost obětovat celé 3 měsíce svého života pro konkrétní službu Bohu. V krásné přírodě vás čeká tým KidsQuestu a kolektiv pracovníků Teen Challenge. Právě v tomto místě zakládáme naše výcvikové středisko. Předpokládané náklady na stravu a ubytování jsou cca 3000 Kč/měsíčně. Více informací získáte na našich webových stránkách. Začátek kursu je 1. září 2009 v Císařském u Šluknova. Kurs pořádá: KidsQuest ve spolupráci s Teen Challenge, Save Europe Children a odbor AC pro práci s dětmi kontakt: Miroslava Smetanová, V Zídkách 402, Kolín, mobil : +420 731 504 356, e-mail: [email protected] Témata kursu: Porozumění dětem, Porozumění rozličným druhům závilostí, Pre-evangelizace, Bod obratu pro děti, Principy práce KidsQuest programu, Získávání dětí pro Krista skrze rodiče a místní sbor – biblická perspektiva, a další . . . Přiláška do kurzu je k dispozici ke stažení na stránkách www.kidsquest.cz. 15 ŽIVOT V KRISTU Ze života církve Bůh pracuje i „na konci světa“ Po dvaceti letech dal Pán milost setkat se v Etiopii s bratrem Tesfayem, kterého mnozí stále máme v čerstvé paměti. Tesfaye je v pořádku, jde za Pánem Ježíšem s celou svou rodinou. Zdraví srdečně všechny bratry a sestry v České republice. Pro čtenáře Života v Kristu jsme jej požádali o svědectví. Pro některé bude nové, pro jiné bude připomínkou toho, co už slyšeli. Karel Káňa, 2. pastor AC Břeclav Svědectví Tesfaye C jsem znal jen nominální ortodoxní křesťany. hodil jsem do 6. třídy. Můj tatínek Přišli jsme domů s Biblí a začali číst. byl často nemocný, měl astma. Pro- Příští týden jsme tam šli zase. Už nás tože jsem byl z dětí nejstarší, přebí- bylo šest. Ptali se, jestli chceme přijmout Tesfaye s Karlem Káňou v zahradní restauraci v Etiopii ral jsem zodpovědnost za rodinu. Musel jsem orat s voly. To, že byl tatínek tak často nemocný, mě ovlivnilo. Znal jsem člověka, za kterým lidé z venkova přicházeli 300 km daleko. Uctívali ho jako boha. Jeden večer jsem mu slíbil: „Jestli uzdravíš do roka mého tatínka, přinesu ti oběť.“ Rok uběhl a nic se nestalo. Řekl jsem: „To je k ničemu.“ Jedna holka z města, z mé třídy, dcera mé tety, vyprávěla o zázraku, který se ve městě stal. My jsme žili na vesnici. Ona prostě jen mluvila o tom, co se ve městě děje. Lidé jsou tam uzdravováni, z posedlých vycházejí démoni, atd. Čtyři od nás, z toho dva moji strýcové, jsme se tam rozhodli příští neděli jít. Bylo to od nás 8 km, přes týden jsme tam chodili do školy. Přišli jsme do církve. Byl to jiný svět. Lidé tam zpívali, modlili se. Seděli jsme tam celé shromáždění. Po skončení se všichni zdravili. Tu a tam někdo přišel, objal nás. „Jak se vám vede?“ Vyjádřili jsme překvapení. „Jsme křesťané, máme vás rádi“, říkali. Povídali také, že věří v Ježíše, že On nás miluje. Dokládali to svým svědectvím. Dali nám staré Bible. Poprvé v životě jsem měl Bibli v rukách. Předtím 16 Pána Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Já jsem nechtěl. Byl jsem unavený z modlářství, z toho, jak jsme pořád přinášeli oběti. Neměl jsem poznání. A tak jsem byl rád, že nám povídali o Ježíši. Bůh začal pracovat v našem životě a vysvobodil nás ze všeho. I ze závislos- ti na kávě. Byli jsme otroci kávy. Nechávali jsme stát voly na poli a místo práce jsme chodívali po sousedech na kávu. Ale když jsme uvěřili, hned jsme přestali. I s alkoholem. Mnoho dní v měsíci se nesmělo pracovat. Byly to svátky, obsazené ortodoxní církví. Práce na poli pak nebyla hotová a mělo to vážné důsledky. První den v měsíci byl svátek pro slavení Marie, sedmý den se nesmělo orat. Dvanáctý den byl zasvěcen andělu Michalovi, 16. den zase Marii, 19. den andělu Gabrielovi, 23. den svatému Jiří… Když jsme uvěřili, řekli jsme: „Kromě neděle budeme pracovat!“ Bůh s námi jednal. Žili jsme v chatrči. Moje postel byla u dveří. Když jsem se u postele modlíval, rodina mi šlapala po nohách, když chodili sem a tam. Mně to nevadilo, ale tátovi ano. Nechtěl, abych věřil. „Buď si věř, ale odejdi z domu!“ Dva z nás přestali brzo. Zůstali jsme čtyři kluci. Rozhodli jsme se udělat chýši na poli s ohništěm a postelí. Tam jsme se mohli modlit a zpívat. Spát jsem směl doma. Tatínek mi dával práci, aby mě v neděli zaměstnal. Nechtěli nám dovolit chodit na shromáždění. Vstávali jsme tedy hodně brzy, abychom si to stihli udělat. Z našich tet křičívali démoni, když jsme se modlili. My nevěděli, co s tím. Neznali jsme vymítání. Začal komunistický převrat. Moc v Etiopii převzala vojenská vláda. Všichni jsme museli do socialistické mládeže (SSM – pozn. překl.). SSM naplánovala schůze tak, aby se to překrývalo s časem shromáždění. Změnili jsme tedy čas shromáždění z 9.00 na 6.00. Tak jsme šli brzo do města, měli jsme tam shromáždění, a vraceli se zpátky. Schůze SSM byly na půli cesty. Viděli, že jdeme z druhé strany, ale nemohli nic dělat. Pak mne zvolili okresním předsedou SSM. Moje Tesfaye s rodinou sekretářka byla velmi zapálená pro socialismus. Chtěl jsem si s ní vyměnit místo, ale řekli, že ne. Někteří mladí lidé ze sboru, byli tuším tři, našli práci ve vzdáleném místě. Chtěli jsme se s nimi rozloučit, než odejdou. Připravili jsme na sobotu večer slavnost, společnou večeři. Sešli jsme se v domě jednoho bratra. Socialisté nás tam viděli jít. Ve 21 hodin se spustil liják; zrovna jsme začali s chvalami. Náhle někdo nervózně zabušil na dveře. Bratr, který vedl program, stál hned za dveřmi. Zabušili mu za zády. Než otevřel, schovali jsme Bible. Duchovně jsme cítili, že se něco děje. Bylo jich tam moc, tlačili se dovnitř, měli zbraně. „Ruce vzhůru! Co tu děláte?“ My na to: „Loučíme se s přáteli, jdou daleko.“ „Ne, vy děláte něco proti revoluci!“ Venku strašný liják. Nutili nás jít na policii. Bylo nás 29. Kvůli tomu dešti s námi nešli, šli jsme sami. Poblíž policejní stanice na nás křičeli policajti zevnitř: „Nepřibližujte se, jinak začneme střílet!“ Vyptávali se, proč tam jdeme, co a jak… Stáli jsme venku, dokud nepřestalo pršet. Pak přišli ti první policajti. Podali zprávu a šli jsme do vězení. Bylo nás 17 bratrů a 12 sester. Cela pro ženy byla moc malá. Neměly tam ani místo na stání. Tak jsme strávili noc, jeden na druhém. V neděli jsme chtěli domů, ale neměli jsme nikoho, kdo by se za nás zaručil. Tak jsme tam trčeli celou neděli. Celé pondělí. Vypadalo to, že to tak bude i v úterý. Nechtěl jsem, aby o tom rodiče věděli, ale už se to nedalo utajit. Táta přijel do města na soud. Byl nervózní, co je se mnou, a toužil se se mnou setkat. Objal mne a chtěli ho za to zastřelit. Odvezli nás z okresního soudu na krajský do Gore. Tam nás nechtěli a poslali zpátky na okresní soud. Předseda soudu byl ortodoxní křesťan. Měl tam velkou Bibli, k přísaze. Věděl už, proč jsme tam. „Kvůli Bibli?“ „Ano,“ my na to. „To není tak těžké, abych vás soudil, běžte zpátky na policii.“ Tak jsme tam došli a oni rozhodli, že tam ještě zůstaneme. Po 11 dnech vězení nás vzali na Revoluční radu. V té době byla Revoluční rada tak silná, že mohla rozhodovat o životě a smrti. Trestala vězně těžkými tělesnými tresty. Ale s námi byl Bůh. Okresní komisař mě osobně znal. Když mě uviděl mezi nimi, užasle se ptal: „Jak je to možné, že jsi mezi těmi lidmi? Čekali jsme, že z tebe bude velký pán!“ Odpověděl jsem: „Ato Mamo (Pane Mamo), co jsem udělal? Neukradl jsem, nezabil, nic protizákonného jsem neudělal. Věřím v Pána Ježíše a v tom budu pokračovat.“ To byl konec jeho argumentů. „Vím,“ pokračoval jsem, „že jste mě zvolili předsedou SSM. Navrhoval jsem, že budu pouze sekretářem. Nechtěli jste. Budu dál věřit v Pána Ježíše Krista a to je mé poslední slovo.“ Řekl jsem mu to veřejně do očí, před věřícími i komunisty. To bylo večer při západu slunce. Okamžitě nás dali do nejtěžšího žaláře, z jedné strany města na druhou. Šli jsme pěšky a se zavazadly. Celé město slyšelo, že nás jdou popravit. Lidé stáli kolem cesty a vyjadřovali lítost. Ptali jsme se: „Co je s vámi?“ „Prý vás zabijí.“ Odpověděli jsme: „To je dobře, jestli je to kvůli Pánu, je to pro nás výsada.“ Šli jsme do vězení. Tu první noc odvezli sestry na druhou stranu vězení, sedm na cele. Záchod měly přímo v cele. Bratry dali zvlášť po jednom, abychom spolu nemohli mluvit, s jinými nevěřícími vězni. Vězni byli navedení a u večeře se mne ptali: „Proč jste proti revoluci?“ Měli proti nám získat důkazy. Řekl jsem: „Nejsem a nejsme. Pravda je, že věříme v Boha Otce, Syna i Ducha svatého. To je naše jediná vina, pokud je to vina.“ „Opravdu?“ „Samozřejmě, vždyť nevím, jestli zítra budu. Mluvím pravdu.“ Na druhý den, protože jsme nebyli, jak čekali, proti revoluci, ostříhali nás dohola. I sestrám jejich krásné dlouhé vlasy. Jaksi jsem byl šťastný. Necítil jsem se jako ve vězení. Byli tam s námi i Boží služebníci a já jsem mohl s nimi sdílet stejný osud. Byl jsem šťastný, že tak jak Bůh miluje je, tak miluje i mne. Trestanci mi říkali: „Ty nevypadáš na to, že jsi ve vězení.“ Do vězení jsme vzali také Bibli. Maličkou, ale celou, a schovali ji pod kalhoty. Když nás ostříhali, dali nás do cel spolu, po šesti, po čtyřech… Sedli jsme si k sobě, přikryli se prostěradlem a s baterkou si četli Bibli. Časem začali dozorci i vězňové chápat, kdo vlastně jsme. Povolili nám vycházet z cely na chodbu, častěji jsme se potkávali spolu i s jinými vězni. Začali jsme veřejně děkovat za jídlo a svědčit jiným vězňům. Jednou nás chtěli vzít do vesnice vzdálené tři hodiny pěšky, abychom sbírali palmové listy. Každá skupina vězňů měla svého dozorce, který za ně byl zodpovědný. S námi křesťany nechtěl nikdo jít, z obavy, že utečeme. Toužili jsme jít, být spolu a vydělat nějaké peníze. Nakonec se jeden policajt uvolil, že to s námi Ze života církve Ročník 21, červenec - srpen 2009 Domky na vesnici 17 Ze života církve ŽIVOT V KRISTU Typický obchod s potravinami zkusí. Vděčně jsme šli celou tu cestu pěšky a asi dvě hodiny sbírali listy. Pak jsme všichni vyšli z lesa na asfaltku i s listím a nikdo nechyběl. Z ostatních vězňů však dva chyběli. Najednou se ukázala pravda. Ten, který si vzal nás, byl v pořádku, ale ostatní měli problém. To bylo velké svědectví, které se doneslo až k řediteli. Kdykoliv pak byla nějaká práce, ve škole, na poli, kdekoliv, ředitel vždycky uvolnil „ty protestanty“. To byla příležitost být spolu a svědčit. Po devatenácti dnech, strávených ve vězení, nás znovu zavolali před Revoluční radu a řekli nám: „Pustíme vás, ale nebudete chodit ani po dvou spolu. Ani ve městě, nikde!“ Odpověděli jsme: „Nevíme, jestli to můžeme dodržet. Přece se musíme pozdravit, když se potkáme.“ Dali nám dokumenty, že jsme volní. Podruhé jsem se dostal do vězení po skončení univerzity. Během studií jsme se vždy po vyučování scházeli v jednom domě a studovali Bibli. Se získanými vědomostmi jsme jedenkrát týdně učili spolužáky na kolejích. Pomohlo nám, že to, co učíme druhé, jsme sami žili. Bůh nám požehnal. A já jsem skončil s vyznamenáním. Vzali mě do výzkumného ústavu a poslali na detašované pracoviště do okresního města v pouštní oblasti. Ptal jsem se šéfa: „Proč do té pustiny?“ „Je tam nepořádek a potřebujeme někoho, kdo to tam spraví,“ zněla odpověď. Šel jsem tam ve funkci technického asistenta. Bylo tam horko k zalknutí. Teploty se pohybovaly kolem 41,5 stupňů Celsia. Ventilátory v místnostech jely na maximum, ale moc to nepomáhalo. Každý pátek nás nutili učit se marxismus – leninismus. My věřící jsme se tomu chtěli vyhnout. Všechny protestantské církve byly zavřeny a naše setkávání se přesunulo do ilegality. Měli jsme mezi sebou jednu sestru a jednoho bratra, kteří se chtěli vzít. On 18 byl zaměstnaný jako zahradní pracovník a ona mlela mouku. Neměli nic. On vydělával pouhých 90 birrů měsíčně a ona jen 62 birrů.* My ostatní křesťané jsme se rozhodli složit se a udělat jim svatbu. Bral jsem tehdy 350 birrů. Bůh nám pomohl a zařídili jsme svatbu. Uprostřed těžkého pronásledování. Pozvali jsme také všechny šéfy a i cizí lidi. Byla to pro nás šance se svobodně nadechnout. Otevřeně se radovat a zpívat. V tom městě každý ten pár znal. Lidé věděli, jak jsou chudí a byl to pro ně zázrak, že Matthew a Kuri budou mít svatbu. Udělali „špalír“ podél cesty jako pro krále. Jeden bratr nám propůjčil nádvoří své lékárny. Udělali jsme tam stan, kázali otevřeně a dokonce s mikrofonem… Druhý den přišel problém. Všichni politici slyšeli kázání z ulice. My jsme se shromáždili v onen druhý den večer v domě toho mladého páru. Pozvali nás totiž na symbolickou večeři. Dům měl jen hliněnou střechu. Byla to pouštní oblast. Kolem osmé, když jsme začali večeřet, někdo klepe. Dům byl obklopen vojáky se samopaly. Dva či tři důstojníci nám poručili dát ruce vzhůru. „Co se děje?“ ptali jsme se udiveně. „Čekáme vás na policii,“ odpověděli. „Ale proč? Zrovna večeříme!“ „To nic. Jen jděte na policii a pak se vrátíte na večeři.“ Šli jsme, věřili jsme jim. Byli mezi námi noví věřící, vzděláním inženýři. Jeden z nich býval opilec a před dvěma měsíci uvěřil. Jeho život se dramaticky změnil. Šel jsem vzadu. Byl tam policajt, který celou akci organizoval. Znal jsem ho. Dával jsem mu jídlo včera na svatbě. Ptám se ho znovu. „Tesfaye ne, buď klidný,“ ujišťoval mě. Na policejní stanici nás požádali, abychom sepsali vše, co máme při sobě. Řekl jsem jim: „Slíbili jste nám, že se vrátíme!“ „No, teď jste v naší moci.“ Neměli jsme na čem spát a co jíst. Bylo nás sedmnáct, pět sester a dvanáct bratrů. Všechny věci jsme sepsali a šli dovnitř. Na druhý den, v úterý, přišel velký šéf a zavolal nás do kanceláře. Byl to bývalý věřící, který odpadl a začal dělat politiku. Kádr. „Slyšel jsem, že se modlíte po večerech, a to je nelegální. Jste jako kost v krku. Nás nyní bůh vyslyšel a dal nám vás do rukou,“ prohlásil. Jedna sestra to nevydržela a vyprskla smíchy. „Co je vám k smíchu!?“ „Odpusťte, vletěla mi do krku moucha.“ Byly mezi námi sestry, které byly v minulosti mučeny elektrickými šoky. Pro mne už to bylo také druhé zatčení. Bos nás obviňoval a pak nás poslal zpět to vězení. Pokračovali jsme v modlitbách a povzbuzovali jsme ty nové věřící. Bratři a sestry odjinud se za nás modlili a postili. Velký šéf pak odjel do 500 kilometrů vzdáleného města ke svému nadřízenému, aby získal povolení nás zabít. Ale stal se zázrak. Nadřízený v centru provincie byl muslim, jmenoval se Umar. Býval kdysi šéfem toho pouštního okresního města. Spolupracoval s křesťany a měl k nim úctu pro jejich pracovitost a poctivost. Zastavil toho krvelačného. „Cože?“ zvolal. „Ztratili jsme už dost vzdělaných a čestných lidí! Zbytečně! Já jsem tam byl. Ti křesťané, které ty chceš teď zabít, ti tam vybudovali organizaci mládeže, organizaci žen, sociální programy… Už bylo dost omylů! Jdi a okamžitě je propusť!“ My jsme se mezitím povzbuzovali slovem ze Zj 2,10 „Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.“ Velký šéf přijel zpět, tvář zklamanou. My jsme se už smířili se smrtí. „Co je s ním?“ divili jsme se. „Je nešťastný!“ Přišli nás propustit. Evangelista, který byl mezi námi, řekl: „Ne, nepůjdeme odsud. Deset dní jsme ve vězení, bez viny, a teď nás chcete jen tak vypustit? Nepůjdeme!“ Nakonec nás museli propustit s omluvou. Šli jsme ven po deseti dnech, přesně podle toho slova ze Zjevení. Lidé, kteří byli proti politice, přijímali Ježíše, dokonce i ve vězení. To, co jsme se z toho naučili: Bůh je věrný vždy – k těm, kteří mu důvěřují. Na místě té chýše v poli, kde jsme kdysi pálili kukuřičné zbytky, abychom měli oheň ke čtení Bible, dnes stojí sbor. Jsou chudí, tělesně živoří, ale jsou dodnes věrní Bohu. Jsem vděčný za všecko, co Bůh dělal. Bylo to z jeho milosti. Chci říct: Bůh je věrný. Je Všemohoucí, je Láska. Vše, co potřebujeme, je být mu poddaní. Úplně. Je užitečné poslouchat Boha * 1 birr jsou dnes 2 Kč. Etiopský deník S Leoš Cásek a Jarek Bílý v národních krojích kmene Oromo. Z návštěvy sboru a školy v Koffele. bratrem Tesfayem jsme se znali z dob studií, chodili jsme na stejnou vysokou školu a do stejné mládeže. V posledních letech jsme si psali. Vzklíčila ve mně touha jet do Etiopie a vidět jej. Bratři z Nehemie, kteří tam jezdí kvůli sponzorovaným projektům, souhlasili, abych jel s nimi, pokud si sám zaplatím výlohy. A tak jsme Leoš Cásek, Jarek Bílý a já odletěli z Prahy 10. 3. přes Istanbul do Addis Ababy. (Nejde o překlep, opravdu se to takto píše a znamená to „Nový květ“). Ve středu 11. 3. jsme nad ránem přistáli a ovanul nás teplý vzduch a atmosféra Afriky. Hala velmi skromně vybavená, všude vojáci v dlouhých kabátech a podrobné kontroly. Asi jako u nás za socialismu. Čekal nás bratr Melkamu, vysoký, vzdělaný a obětavý Etiopan. Je zaměstnán v letniční církvi a koordinuje projekty, jako třeba podpora školy v Koffele. Odvezl nás ke krátkému spánku. Středu jsme strávili obědem s představiteli letniční církve. Její originální název je „Mulu wongel“, což znamená „Církev plného evangelia“. Současný vedoucí církve byl za komunistického režimu mnohokrát ve vězení, protože toto evangelium hlásal. Teď se stará o dva miliony členů v 1500 sborech. Ukázal nám ústředí církve, biblickou školu, plány do budoucna. Melkamu nám ukázal i město. Napěchované lidmi, většinou chudě, občas i luxusně oblečenými. Provoz hustý, až od výfukových kouřů štípou oči. Dozvídám se podrobnosti o etiopském křesťanství. Oficiálně tvoří polovinu osmdesátimilionové populace. Znovuzrozených lidí je hodně přes deset procent a protestantské denominace neustále rostou. Země je závislá na zahraniční pomoci. „Mulu wongel“ organizuje školy, sirotčince, zdravotnic- Kassahun uvěřil na univerzitě, bude se kou pomoc, zemědělské a lesnické pro- za měsíc ženit a miluje Pána Ježíše. Pojekty, cokoli, na co seženou peníze. Lidé sloucháme současné etiopské chvály, ktevidí, že církev je prospěšná. A tak naslou- ré se nám svou neopakovatelnou krásou chají evangeliu. Tím se Boží Slovo dosta- dostávají pod kůži. Přesněji do srdce. Odne i do muslimských oblastí. Muslimové poledne přijíždíme do Koffele. Muslimtvoří 45% obyvatelstva. Usilují o začleně- ská vesnice, nepřátelsky naladěné obyvaní Etiopie do Ligy arabských států, ale telstvo. Děti ze sponzorované školy nás vláda se tomu brání. Křesťané se modlí, vítají zpěvem a květinami. Jarek mluví aby si Liga nemohla ani postavit své síd- pozdravné slovo, Leoš a já fotíme a natálo v Addis Ababě, jak zamýšlí. číme. Do večera sedíme se staršími sboVe čtvrtek 12. 3. odjíždíme dopoledne ru, posloucháme zprávy o rozvoji školy, džípem „Mulu wongel“ v doprovodu tří svědectví, potřeby, prohlížíme si modlibratří do Koffele. Poprvé vidím venkov. tebnu a přilehlou školu, předáváme dary, Vyprahlá krajina, řídce roztroušené akáci- seznamujeme se s tímto milým venkovové stromy a kulaté hliněné domky s doš- ským sborem. Jedním ze zakladatelů sbokovou střechou. Chatrč by byla přiléha- ru je bratr Hanu. Menší muž kolem pětvějším pojmenováním, ale nechci urazit. apadesáti let. Bývalý muslimský imám. Ještě umí arabské litanie. Jeho tatínek je dosud naživu, má kolem 120 let. Hanu je věrný křesťan, pokorný muž a modlitebník. V noci přijíždíme do města Awassa, kde v hotelu přenocujeme. Poprvé v životě spím pod moskytiérou. Ráno 13. 3. je teplo a slunečno. Dopoledne trávíme v Awasse návštěvou střední školy, kde jako profesorka matematiky pracuje kamarádka Melkamovy ženy. Návštěva se protáhla na kávu v restauraci, návštěvu doma a tak zmeškáme známé termální prameny u Awassy. Zato v odpoledních hodinách přijíždíme do Ziway, kde konečně vidíme Tesfaye. Po srdečném vítání následuje oběd. Kozička, výborná, a inžera, etiopský chléb. Připomíná náš lívanec, jen má nakyslou chuť. Večer jsme v Tesfayově domovském shromáždění. Jarek Bílý sotva začal kázat, když v tom vypnuli proud. Ale dokončil! Krávy, kozy, ovce, osli, to jsou zde hlavní Za chabého světla kapesní baterky. hospodářská zvířata a zdroj obživy. Zde Sobotu 14. 3. věnujeme vzpomínkám lidé nedostanou ani těch 100 amerických na bratry a sestry, které Tesfaye pamadolarů na hlavu, což je průměrný roční tuje. Nad albem přes dvacet let starých příjem občana Etiopie. Cestou si poví- fotografií. Přesunujeme se do sboru, kde dáme s dalším z našich průvodců. Bratr v kanceláři předáváme do rukou starších Ze života církve Ročník 21, červenec - srpen 2009 Etiopský venkov 19 Ze života církve ŽIVOT V KRISTU sbírku z české církve. Při drahotě stavebních materiálů je to významná pomoc pro dostavbu jejich modlitebny. Uprostřed dne navštívíme italský rekreační objekt u jezera Langano. Nejsou tam ani krokodýli, ani bilharzie, tak se tam lze koupat. Odpoledne se loučíme, Leoš a Jarek pokračují do Tanzanie. Tesfayova žena Meaza přišla večer dát nám najíst. Sama se postila. Patří do týmu modlitebních bojovníků. S týmem strávili celou děti se modlí z celého srdce. Po příjezdu domů jsem zjistil, že všech pět bodů bylo vyslyšeno. V pondělí 16. 3. poznáváme Ziway. V restauraci nad sklenkou koly Tesfaye pastoračně slouží číšnici. Otcovsky jí domlouvá, ona stojí, oči sklopené, přikyvuje. Na ulici co chvíli potkáváme nějaké bratry. Zdravíme se po africkém způsobu a představujeme se. Tady je křesťanů oproti nám hodně. Kupuji domů stvol cukrové třtiny. Odpoledne se fotíme, celá Tesfayova rodina, jeho tatínek Alemu, rodní bratři a sestry. V podvečer u jezera za městem obdivuji hejna čápů marabu, kteří čekají na zbytky z úlovku rybářů. Úlovkem jsou okounovité ryby, které smažené chutnají výborně. Tesfayovy děti mě ještě jednou Chvály v Tesfayově sboru v Ziway překvapují. Ve věku od 10 do 16 let vstávají ráno ve čtyři a učí se do školy. Děti si buje si, že už jich není 120 jako dříve. v Etiopii studia váží a tak učitelé nemají Večer mne čeká ještě jedno překvape- problémy s kázní. ní. Tesfayovy děti, čtyři vlastní a jedno Úterý 17. 3. je dnem loučení. Tesfaye adoptované, vedou každý den rodinnou a Meaza se mnou jedou do Addis Ababy, Bohoslužbu. Jedno z dětí vede, druhé ale rodina a starší sboru se loučí a zůstámá krátkou úvahu. Další večer se střídají. vají. V hlavním městě poznávám rodinu Dělají to tak, i když rodiče nejsou doma. Meazy. Rodiče, sestry, jejich děti. TatíDnes jsou doma všichni. Úvaha výborná nek je téměř osmdesátiletý vysoký muž. a následují modlitby. Modlíme se za pět Sedí v křesle s Biblí na kolenou. Meaza modlitebních potřeb, dobrou půlhodinu. přinesla evangelium do své rodiny. Po Meaza je skutečný bojovník a i nejmenší ní uvěřili sourozenci i rodiče. S Tesfayem to bylo stejné. Navštěvujeme největší tržiště v Africe, Merkato. Vypadá to, že mnozí z okolojdoucích nemají tak zcela čistý trestní rejstřík. Noc trávíme u Meaziny sestry, architektky. Dlouho do noci povídáme s touto rodinou a pokukujeme po televizním přenosu shromáždění T. B. Joshuy. Vypadá jako nigerijská obměna Benny Hinna. Dvě hodiny spánku a autem na letiště. Všichni se loučíme a těšíme se tím, že Tesfaye a Meaza přijedou v červnu do Česka. Díky Pánu za Jeho neskonalou milost! Karel Káňa Čápi marabu u jezera Ziway sobotu na modlitbách. A když jsme povečeřeli, šla zpátky. Modlili se až do nedělního rána. To byl můj nejsilnější zážitek z Etiopie – modlitební boj a obrovské nasazení. Dlouho přes půlnoc si připravuji kázání. Dozvídám se, že musím mluvit v angličtině. Jde to však dobře. S takovou modlitební podporou v zádech… V neděli 15. 3. mám příležitost zažít jejich Bohoslužbu. Duch Boží se nás dotýká skrze modlitby a chvály. Lidé tančí a klanějí se Bohu. Mám mrazení v kostech. Takovou atmosféru Ducha ve shromáždění jsem nezakusil dlouhou dobu. Setkávám se s bratrem, středoškolským učitelem fyziky. Má ve třídě 90 žáků a li- 20 Klíčový pro život na venkově je chov dobytka Ročník 21, červenec - srpen 2009 P roč ten dlouhatánský název? je jedna z prvních otázek řady lidí, kteří se setkají s naším sdružením. Odpověď je jednoduchá: Jedno velké sdružení (Filadelfie) má pod sebou několik středisek. A jedno z nich je právě Přístav Oldřichovice. A kde se v Beskydech, pod vrcholem Javorového, vzal přístav? Dnes už tam dokonce nestojí jeden přístav, ale hned čtyři. Tedy čtyři domy, v nichž na- V těchto dnech pak rozjíždíme „Pěstounskou poradnu“. V rámci ní se snažíme pěstounům pomáhat s výchovnými problémy, pomůžeme zajistit hlídání dětí či asistentku, poradíme ve finančsi do své péče více dětí, ale jsou omezeni ních otázkách nebo se stavebními pracevelikostí svého bytu. Pro tyto vzácné lidi mi, pomůžeme i s využitím volného času stavíme velké rodinné domy, kde může dětí a v neposlední řadě nabízíme dupohodlně bydlet třeba osmičlenná pěs- chovní pomoc. Za každou tuto oblast odpovídá kompetentní a zkušený odborník. tounská rodina. Celkem má naše sdružení přes dvacet První dva domy byly dokončeny v roce 2006 přímo v Oldřichovicích. Další přibyl členů, z toho je sedm pěstounských roloni v oblasti zvané Třinec – Karpentná. din, které se starají o třicet dětí. O stavbě každého z těch čtyř domů A teď právě dokončujeme rekonstrukci staršího velkého domu, který jsme do- i o každém z těch třiceti dětí bychom mohli vyprávět příběhy plné Božích zázraků. A těšíme se na další. Takhle jsme se rozrostli v novém domečku šlo svůj bezpečný přístav celkem 15 dětí, konce dostali darem na opačném konci z toho 13 z dětských domovů a kojenec- Třince, v Osůvkách. kých ústavů. Je nám jasné, že nestačí postavit dům Hlavním posláním našeho sdružení a ponechat novou rodinu jejímu osudu. je totiž podpora náhradní rodinné péče Proto se snažíme rozvíjet i tu třetí oblast (NRP). Naše konkrétní činnost se ubírá – následnou péči. Sem patří například třemi směry: nejrůznější setkávání pěstounů. Každý • Propagace NRP a vyhledávání vhod- měsíc je možno přijít na menší, komorných pěstounských rodin nější setkání u Božího slova a modlitby. • Výstavba rodinných domů pro tyto ro- Hlavní devizou těchto schůzek je velká diny vzájemná otevřenost při sdílení se o pro• Následná péče o tyto rodiny blémech, jež jsou pro „normální smrtelníky“ jen těžko uchopitelné. A dvakrát Na začátku toho všeho byl „objev“, že ročně pak organizujeme velká celodenje řada lidí, jejichž problém se dá vyjádřit ní setkání s bohatým duchovním, odslovy: široké srdce, malý byt. Zpravidla se borným i zábavným programem, kde se jedná o začínající pěstounské rodiny, kte- sejde kolem dvaceti rodin a sedmdesáti ré mají chuť i lidské kvality k tomu, vzít dětí. Ze života církve Filadelfie – Přístav Oldřichovice: Co to je? Misie, nebo sociální práce? Jeden z nejznámějších veršů v Bibli říká: Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení.(Jk 1,27) Není úplně snadné zjistit, jak konkrétně vypadalo naplňování tohoto příkazu v prvním století. Ale poselství tohoto verše je zřejmé: Křesťanství, to nejsou jen teologické diskuze a pravidelné bohoslužby. Pravé křesťanství je velmi praktická a účinná pomoc potřebným. A mezi ty nejpotřebnější už několik tisíc let patří děti bez rodičů. Smutné je, že těchto dětí navzdory všem moderním vymoženostem neubylo – naopak. Možná není tolik sirotků, kterým oba rodiče zemřeli. Ale stále narůstá počet „nepravých sirotků“, tedy dětí, jejichž rodiče někde žijí, ale nestarají se o ně. Plné dětské domovy a kojenecké ústavy jsou obžalobou naší civilizace, našeho způsobu života, jsou otřesným svědectvím o krizi rodiny. Statistiky hovoří neúprosně: Zhruba 7.000 dětí v těchto zařízeních a dalších 17.500 v diagnostických, výchovných a sociálních ústavech. Celkem tedy přes 24.000 dětí, které žijí v naší republice mimo svou rodinu, bez otce, bez matky. A každým rokem řada dětí z těchto ústavů někam odchází, ale větší počet sem přichází (viz graf). To, jak se to podepíše na jejich životech, ukazují zase jiné statistiky. Například ta, která dokládá, že 51 % těchto dětí se po odchodu z ústavu dopustí nějaké trestné činnosti. K tomu je třeba připo- Vývoj poþtu klientĤ v pobytových zaĜízeních v letech 1989 - 2006 Poþty klientĤ 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 kojenecký ústav dČtský domov dČtský domov se školou výchovný ústav diagnostický ústav jiné 2 792 2 626 2 516 2 334 2 276 2 266 2 285 2 208 2 113 2 136 2 064 1 723 1 655 1 630 1 624 1 570 1 565 1 470 3 172 3 036 3 014 3 136 3 384 3 707 3 849 4 107 4 134 4 143 4 301 4 624 4 634 4 594 4 612 4 867 4 869 4 815 764 593 599 553 642 586 578 535 474 526 519 478 483 545 555 743 795 724 1 315 1 138 1 100 1 091 1 248 1 455 1 545 1 648 1 704 1 601 1 604 1 762 1 660 1 656 1 589 1 479 1 420 1 404 432 423 392 396 565 618 514 463 457 419 477 469 445 475 494 501 537 516 10 489 11 395 11 158 11 360 11 757 11 994 12 541 12 796 13 041 13 180 13 628 13 856 13 715 13 798 13 882 14 127 14 348 15 588 Celkem 18 964 19 211 18 779 18 870 19 872 20 626 21 312 21 757 21 923 22 005 22 593 22 912 22 592 22 698 22 756 23 287 23 534 24 517 21 ŽIVOT V KRISTU Ze života církve Vývoj poþtu klientĤ v pobytových zaĜízeních v letech 1989 až 2006 - graf 25 000 24 500 24 000 23 500 23 000 22 500 22 000 21 500 21 000 20 500 20 000 19 500 19 000 18 500 18 000 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Data pro graf byla zpracována za laskavé pomoci kolegů z Člověk hledá člověka, o. s. Děkujeme. číst takové důsledky jako neschopnost založit funkční rodinu, neschopnost budovat jakékoli hlubší a trvalé vztahy, chybějící motivace a tedy i nižší vzdělání, obtížná orientace v životě vůbec. Pro všechny tyto důsledky se už dokonce vžil pojem „ústavní deprivace“. Být „z děcáku“ je prostě celoživotní stigma, se kterým se jen málokdo vyrovná. Otázkou je, co bychom měli tváří v tvář těmto skutečnostem dělat my, křesťané. Přinášet jim do dětských domovů hračky, evangelium, nebo se vrhnout do sociální politiky a vymyslet takový systém, abychom mohli tyto ústavy postupně rušit? Nesení evangelia je samozřejmě klíčové. V konečném důsledku je totiž úplně jedno, jestli člověk skončí svůj život bez Boha a vyšel z dětského domova nebo z harmonické rodiny. I pro Ježíše to bylo hlavní náplní jeho života: „Proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě“. (Jan 18,37) Ale ruku v ruce s tímto posláním Ježíš nikdy neopomíjel ani to druhé: zmírňovat utrpení lidí. Mnohdy bez ohledu na to, zda v něho tito lidé věří, nebo jestli jsou za to vůbec vděční. Uzdravoval, křísil, sytil zástupy. Přinášel lidem úlevu od utrpení fyzického i duševního. Bylo to neoddělitelnou součástí jeho služby. To- též očekával od svých učedníků. Když je poprvé vyslal na misii, máme o tom toto svědectví: Ježíš svolal svých dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. (Lk 9,1,2) Co tedy můžeme udělat pro děti, které se skutečně trápí, byť je nikdo nebije (dokonce je ani nesmí zbít). Možná začnu tím, co je zbytečné dělat. Je zcela „mimo mísu“ posílat dětem do dětských domovů hračky a oblečení. V současné době činí státní dotace na jedno dítě v kojeneckém ústavu 486 000 Kč (!). Zkuste si spočítat, kolik vás stojí ročně vaše dítě včetně všech nákladů na bydlení. Tyto děti rozhodně netrpí materiálním nedostatkem. (To, čím začnou trpět, bude šok, až z tohoto blahobytu odejdou a budou se muset uživit sami). Tyto děti potřebují něco jiného, než nové kolo. Potřebují mamku, taťku, sourozence, babičku a dědu, strýčka a tetu, potřebují někde „zapustit kořeny“. A potřebují Krista. A to všechno jim můžeme dát my, když si tyto děti vezmeme domů. Říká se tomu náhradní rodinná péče. Náhradní rodinná péče je tak vlastně navýsost křesťanské opatření, které v sobě dokáže nádherně skloubit obě složky našeho poslání: Zvěstovat Boží království a uzdravovat. Můžeme dětem dvacet let, než vyrostou, přinášet Krista tím nejúčinnějším (a taky nejtěžším) způsobem – vlastním příkladem. A stejně tak se můžeme dvacet let snažit je uzdravit ze všech těch následků ústavní deprivace, o ostatních nemocech nemluvě. S Boží pomocí tak můžeme přispět k tomu, že namísto životní trosky, která směřuje do pekla, vyroste zralý Boží muž či žena, sebevědomý a radostný člověk s jasnou životní orientací. Určitě ne všichni si můžeme vzít dítě do pěstounské péče či do adopce. Ale určitě všichni můžeme náhradní rodinnou péči nějakým způsobem podpořit. I to je cesta, jak zvrátit tu strašnou křivku v grafu opačným směrem, a hlavně, jak naplnit tu Jakubovu výzvu: Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení. Ing. Ivo Sysala, AC Oldřichovice Jak nám můžete pomoci Zaujal vás náš projekt? Pokud ano a chtěli byste přispět k záchraně dalších dětí z „děcáku“, budeme vám vděčni za jakýkoli finanční příspěvek. Nejvíce si ceníme pravidelných dárců, kteří nás podporují dlouhodobě, byť menší částkou. S vaší pomocí se tak můžeme pustit do stavby dalších domů pro pěstounské rodiny. (V případě vašeho zájmu vám rádi vystavíme darovací smlouvu pro odpočet z daní) Za děti, které tak díky vám najdou svou novou rodinu, mnohokrát děkujeme číslo účtu: 1687 639 349 / 0800 Kontaktní údaje: o.s. Filadelfie – Přístav Oldřichovice 739 61 Třinec – Oldřichovice 249 tel: 777 249 001, 602 502 589 e-mail: [email protected] Za týden se může bydlet. Rok 2007.Karpentna. 22 Více se o nás můžete dozvědět na www.oldrichovice.filadelfie.cz O občanském sdružení Filadelfie – Přístav Oldřichovice jsme se dozvěděli před zhruba třemi a půl lety. V tu dobu jsme byli pěstouny devítiletého Roberta, který u nás bydlel už rok a půl. Manžel je profesí malíř-natěrač a firma, v níž pracoval, dostala zakázku vymalovat dva rodinné domy, které toto sdružení postavilo pro rodiny, jež se chtějí ujmout opuštěných dětí. Dostali jsme nabídku bydlet v jednom z nich, ale s tím, že si vezmeme celkem okolo šesti dětí. Situace byla ovšem zkomplikovaná tím, že ve stejnou dobu jsme zvažovali přijetí dva a půlročního Alexandra s velmi těžkým postižením, a nevěděli jsme, zda zvládneme výchovu většího počtu dětí. Naše bytová situace však byla velmi svízelná, takže se nejednalo o lehké rozhodování. Ale nějak jsme tušili, že jsme pro tohoto chlapce, který byl bez úspěchu nabízen i do mezinárodní adopce, poslední naděje a toto vědomí zvítězilo. Saša má velmi těžké postižení zraku, hybnosti i psychiky. S velkými obavami jsme se ho tedy ujali a s těžkým srdcem jsme se rozloučili s myšlenkou, že bychom se mohli nastěhovat do nového domku. Uběhl rok, v němž se výrazně zlepšila situace pěstounů po finanční stránce, takže manžel mohl opustit zaměstnání a stát se pěstounem „na plný úvazek“ vzhledem k Sašovu postižení. Velmi se mi tím ulevilo, protože Sašova hmotnost šla prudce nahoru, ale moje prudce dolů. Navíc starší chlapec také není bez problémů. A přiznám se, že péče o něj je pro mě častokrát větší zkouškou, než péče o Sašu, který je jinak velmi klidné dítě. Ale věřím, že je to Boží škola, ba přímo Kámen J istý kazatel evangelia měl značné potíže se členy jisté venkovské stanice. Diagnóza zněla: chroničtí spáči. Obětavý duchovní, který na shromáždění dojížděl vlakem – pochopitelně se značnými časovými ztrátami – byl bezradný! Přitom jako řečník rozhodně nepatřil mezi ty, kdo své posluchače svým nevýrazným přednesem uspávají. „Tu stanici bychom snad měli zrušit!“ zlobil se při jednom setkání staršovstva. „Už mě opravdu přestává bavit dívat se neděli co neděli na obracející se bělma a klimbající hlavy!“ „Musíš být vůči nim shovívavý,“ uklidňoval ho jeden ze starších. „To víš, sedláci… Přes den dřou do úmoru a v neděli neudrží oči.“ „Jenomže modlitebna není noclehárna!“ bouřil správce sboru. „Nikdo je nenutí na bohoslužby chodit! Když se jim chce spát, ať zůstanou doma!“ Od zrušení stanice sice ustoupil, ale začal daný problém více promýšlet. A pak dostal nápad vpravdě originální… Při nejbližší návštěvě spánkumilovného společenství požádal několik mladíků, aby mu pomohli vynést na kazatelnu pořádný balvan. Copak se to asi bude dít...? prohlíželi si jej zvědavě posluchači. Zřejmě je připraveno slovo o úhelním kameni, usoudili. Byla to snad první bohoslužba, na níž nikdo nezamhouřil oka. Všichni přítomní hleděli s napětím na šutr a čekali, co přijde. Nepřišlo nic. A stejně tak další neděli. Dopadlo to tak, že i ti nejzvědavější si časem na tu prazvláštní dekoraci zvykli a místností se opět neslo nejenom slastné oddychování, ale i pochrupování. Náhle se kazatel odmlčel a ze svého vyvýšeného místa přehlédl únavou zmožený dav. Zvedl ruku a prudkým švihem shodil kámen z kazatelny. Zapůsobilo to jako výbuch. Spáči vyskočili s úlekem na nohy a zmateně se rozhlíželi kolem sebe. „Spadnul kámen!“ oznámil kdosi po chvíli. „Nespadnul!“ opravil jej kazatel, kterému dalo při pohledu na vyjevené tváře značnou námahu promluvit vážně. „Dovolil jsem si vám s jeho pomocí udělat budíček.“ univerzita, v níž nás Pán chce naučit písni života. Asi v nás vidí něco cenného, jinak by si s námi nedával tolik práce. Uběhl tedy rok 2006, naše situace se zlepšila (ne ovšem ta bytová) a donesla se nám informace, že v Oldřichovicích zvažují pokračování výstavby domů pro pěstouny. Teď jsme byli už definitivně rozhodnuti ujmout se většího počtu dětí. Počátkem roku 2007 byl za zvláštních okolností zakoupen pozemek v podhůří Beskyd a koncem roku 2008 byl za necelý měsíc postaven domek, který nám firma předala 22. prosince. Na druhý den, tedy pár hodin před Štědrým dnem, jsme se přestěhovali. Nyní se postupně zařizujeme a hlavně očekáváme přijetí dalších dětí, pravděpodobně sourozenecké skupiny. Je před námi další semestr Boží univerzity. Dana Horeličanová Kdosi z přítomných se rozpačitě zasmál a ostatní se zahanbeně posadili na svá místa. Pochopitelně že o nějakém spaní už nemohlo být ani řeči. „Dlouho jim ale ta pozornost nevydržela,“ stěžoval si kazatel po čase na staršovstvu. „Většina už zase spí. To je zajímavé: někomu stačí tichý hlas Ducha svatého, aby se vzpamatoval, a druhými nehne ani rámus, při němž drnčí okenní tabulky!“ Problém tohoto společenství vyřešila až kolektivizace zemědělství, kdy se už na společném nikdo nepředřel, a tudíž odpočinku bylo podstatně víc. Dle vyprávění zaznamenali Dolejší. Úsměvné i poučné střípky z minulosti Svědectví Ze života církve Ročník 21, červenec - srpen 2009 23 ŽIVOT V KRISTU StB a evangelium Svědectví P sal se rok l985, když se jedné mladé V tomto roce, když jsem právě kojila rodince v Nivnici narodil na Veliko- svého nejmenšího, zazvonil prudce zvonoce třetí chlapec. Bude jistě požeh- nek a několikrát. Rychle jsem uložila Jenáním, a tak dostal jméno učedníka Jana, níka do postýlky a šla otevřít. Za dveřkterý šel s Petrem k otevřenému hrobu. mi byli dva příslušníci StB a žádali mne, Ale Pán Ježíš už tam nebyl, byl vzkříšen. abych je vpustila dovnitř. Řekla jsem, že Lidé ve vesnici i sousedé věděli, že žije manžel není doma. Byl totiž dopoledne v našich srdcích. ještě v práci. Proto jsem byla rozhodnuNikdy jsme se nechtěli za Pána Ježíše ta, že je nevpustím. Když jsem se v srdci stydět, a tak jsme o něm šířili svědectví, spojila s Nejvyšším, dostala jsem pokyn, kde se jen dalo. Manžel v práci, ve zbro- ať je jen pozvu dál, a to na kávu. Mezitím jovce v Uherském Brodě, kde už měl ma- se ukázala i babička, která s námi bydlelou skupinku mužů, s kterými se sdílel la. Asi byla zděšená, co se stalo. Příslušnís Božím Slovem a též se s nimi i modlil. ci StB se domluvili, že nepůjdou dál. Ale A já jsem šířila dobrou zprávu o Pánu Je- chtěli po mně všechny knížky zahraniční žíši mezi maminkami, s kterými jsem se literatury, kterou jsem doma měla. Stáli občas sešla v poradně nebo s kočárkem u kuchyňských dveří a čekali, až jim ji dovenku. nesu. Mezitím jsem jim řekla, že naše víra Otevřeli jsme dům pro lidi a měli pra- není založená na literatuře, ale na živém videlné shromáždění s bratry z Křes- Pánu Ježíši, našem Bohu a na jeho Slovu ťanských sborů a jednou za čas jsme se – Bibli svaté. scházeli s letničními bratry z Brna. Lidé Měla jsem knihovnu nabitou literatuk nám začali chodit i z dalekého oko- rou ze zahraničí a knihy byly i v krabilí, z různých denominací, protože viděli, cích. S modlitbou jsem šla ke knihovně že máme oheň Ducha svatého, a toužili do obývacího pokoje a vzala 6 knih, které po tom také. A tak byli lidé u nás uzdra- mluvily o znovuzrození. Muži byli spokovováni a křtěni Duchem svatým. Někdy jení a já jsem se jen modlila, abych nese shromáždění protáhlo až do půlnoci, musela lhát. Pak mi příslušník tajné poliale nám to nevadilo, ani bratřím z Brna. cie z Brna řekl, ať si nastoupím do jejich Všichni jsme byli hladoví a očekávající auta, že pojedu na policii v Uherském na Pána, co bude ten den konat. Duchov- Brodě k výslechu. Když jsme přijeli k poní dary proudily. Všichni vnímali pří- licejní stanici, zastavil, otevřel kufr auta tomnost Pána hmatatelně, takže i starší a prý, ať se podívám a řeknu, od koho chlapci, bratři Jendy, Daniel a Matouš, se- jsou ty knihy. Bylo jich tam k šedesátce. děli potichoučku a téměř nikdy nezlobili. Řekla jsem s klidem, jaký byl dán shora, Ačkoliv to byli chlapci jindy velice tem- že ty knihy poznávám a že jsou to knihy peramentní a akční. Také oni v raném moje. Hned mně také došlo, u koho ty dětství přijali dar Ducha svatého. Měli knihy objevili. Půjdu za to za mříže? jsme velikou pomoc v manželově babičPřivedli mne do místnosti, kde na mne ce, která vždy ochotně pomáhala chys- čekali další policisté z města. Zřejmě to tat pro hosty obědy a též i umývat ná- pro ně byla zábava. A pak se ptali, kde dobí. Byla to její služba pro Pána, kterou jsem ty knihy vzala. Řekla jsem po pravmilovala. dě, že jsem zdravotní sestra, která půso- 24 bila v Luhačovicích. O tom, že jsem věřící, si pacienti řekli mezi sebou a dostala jsem od nich veliký balík literatury bez zpáteční adresy. To se opravdu jedenkrát stalo, ale jak to bylo jindy, o tom jsem mlčela. Pak se ptali na moji církev. Tenkráte jsem byla ještě registrována v Církvi bratrské, to je uspokojilo. Dále chtěli vědět, kterého kazatele chodím poslouchat. Byla jsem ráda, že jsem nemusela ani jednoho bratra z letničních kruhů vyzradit. Doporučili mi, abych místo Bible svaté četla Marxův Kapitál. Usmála jsem se a řekla, že vím, komu věřím, kdo mi dal jistotu odpuštění hříchů a že znám cíl své životní cesty. A pak jsem je prosila, aby mi ty zabavené knížky vrátili, protože tam není žádná politika, ale jen svědectví vyslyšených modliteb. Asi po půl hodině mě tajný z Brna vezl zpět domů. Po cestě byl zamlklý a pak to z něho vypadlo: „Můžete mi říci, jak to, že máte tak pevnou víru, že nemáte žádný strach?“ Na zpáteční cestě, asi 6 km jsem mu mohla povídat o tom, že tady na zemi nic není náhoda, ani to, že naše Země je tak nakloněná, že Měsíc je tak vzdálen od Země a též ani to, že malé semínko má v sobě takový život, že nadzdvihne kus asfaltové cesty a naruší ji. Pak jsem přešla na to, jaký je rozdíl mezi východním, římským náboženstvím a skutečnou živou vírou v Pána Ježíše. Když jsem mluvila o významu Ježíšovy oběti, nemohl to už snést, protože Duch svatý na něm pracoval. Zvolal: „Už prosím raději přestaňte!“ A tak jsem hned přestala a jen jsem mu ještě popřála požehnání pro celou jeho rodinu a podala ruku, když jsem vystupovala před naším domem. Mezitím už naši malí kluci pobíhali po ulici a všem lidem řekli, že maminku odvezla policie. Přemýšlela jsem, jak je Pán dobrý, když jsem se mohla vrátit. Ne že bych odmítala trpět pro něho, ale je tu rodina, děti. Když jsem pracovala v Luhačovicích, také mě třikrát navštívil příslušník tajné policie z Brna, za přítomnosti ředitele lázní, hlavní a vrchní sestry a též primáře sanatoria. Proč? Říká se, že oslu nezavážeš hubu. A já měla takové bohatství, které jsem si nemohla nechat jen tak pro sebe. I když mi za trest snížili plat, vzali platové ohodnocení kvůli mé evangelizaci, tak té oslici to nevadilo, vždyť na sobě nesla Krále králů, Pána Ježíše, nejen před Velikonocemi, ale právě teď. Nevadilo jí, i když se jí všichni v práci vysmívali a ani u věřících neměla pochopení, prý není opatrná. Proč nesdílet evangelium i s komunisty v práci? Copak je Ježíš nemiloval? Co na tom, že to bylo nebezpečné! Proč nerozdávat Nové zákony? Není to poslání oslice? Ročník 21, červenec - srpen 2009 J Očima hledíš na svět vybijte je jako klaté… Co to je za Boha? Jak ho lidé mohou prohlašovat za chlácholivého „taťuldu“. Tady něco nesedělo. Četl jsem pak Bibli každý večer celý rok. Vždycky nějakou pasáž, podíval jsem se na odkaz příbuzných veršů a s těmi si to přečtené dával do souvislostí… Bible mne po roce přesvědčila, že má pravdu. Víte, já uvěřil, že to, co se tam píše o Ježíši Kristu, je pravda, uvěřil jsem také tomu, že každý člověk je před Bohem vinný. Ale nějak jsem nemohl v Boha uvěřit. Je to rozpor: rozum kapituloval, ale srdce ne. Šlo o to, že jsem připustil, že celý svět je vinný, ale jaksi svou osobní vinu jsem ještě úplně neuznal. Musel jsem prožít osobní setkání s Bohem a tam to vše bylo najednou jasné. Stalo se to asi v jednu hodinu ráno, když jsem po vyprchané zamilovanosti již byl po několikáté v konfliktu se svou ženou a rozhodl jsem se, že ji opustím. Bylo to gesto, ale tenkrát jsem to prožíval fatálně. Pár kilometrů za městem jsem se utvrzoval ve své křivdě. Naštvaně kráčeje noční krajinou, kopaje do nic netušících kamenů, jsem stejně naštvaně oslovil Boha, že to s ním zkusím, co On na to, jak mi bylo ukřivděno. Začal jsem odříkávat modlitbu Otče náš. V momentě, když jsem se dostal na místo „odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme“, setkal jsem se s Bohem. Bylo to, jako když dostanete na zadek metlou lásky, nevím jak to lépe vyjádřit. Zároveň jsem prožil usvědčení ze své sebespravedlnosti, ale i Boží lásku a přijetí. Nastala okamžitá změna mých emocí. Bůh se mi pak dával poznat osobně i potom, až jsem se rozhodl, že pozveme na návštěvu naše známé, kteří jsou křesťané. Při této návštěvě jsem se dva dny vyptával na věci z Bible, ale nemohl jsem pořád pochopit, jak to poznám, že jsem s Bohem. Petr mi tenkrát ukázal Boha jako Boha smluv a to, že s ním mohu vstoupit do smlouvy, mi konečně dalo odpověď. Smlouva je smlouva a ta něco zaručuje. Vstoupil jsem do smlouvy s tím, že Bohu skrze Ježíše odevzdám svůj život, neboť jsem si uvědomil, že mé vlastní hospodaření s životem za nic nestálo. Bůh nám zaslibuje, že bude naším pastýřem, že nás povede na travnaté nivy k vodám pokoje radosti, lásky a spravedlnosti v Duchu svatém. Činí to, na rozdíl od nás je Dobrý pastýř. Jsem Bohu vděčný za milost, že se prokopal i k tak sebespravedlivému srdci, které jsem měl já. Každého čtenáře těchto řádků zdravím a přeji vám, abyste poznali lásku Ježíše Krista k vám osobně. Ota Novák, AC Lysá nad Labem Svědectví Příběh bezproblémového jedince Dnes, když se ohlédnu, vidím, jaké to byly nádherné časy, plné dobrodružství i adrenalinu, když jsem se mohla pohybovat jako ta oslice po tenkém ledě s ramenuji se Otakar Novák. Narodil jsem dostí v srdci, že On mi za to stojí, abych se v roce 1974. Jsem příklad takzvapro něho naplno žila. A dodnes žijeme ného bezproblémového jedince. Dá se s manželem i pěti dětmi a už i jejich dvě- říci, že mi vše v životě vycházelo, studia ma ženami naplno. A uvidíme ovoce i na jsem zvládal převážně na jedničky, odmavnoučatech! Co Pán zaslíbil, splní. On turoval jsem na samé výborné a vlastním je věrný, jen ať jsme věrní vždy my, Boží červený vysokoškolský diplom. Mohu lid. Žijeme teď u Kroměříže. A dál pra- říci, že jsem byl i v kolektivu oblíbený, cujeme s manželem, naším synem Ma- nijak zvlášť jsem nevynikal ani v konzutoušem, jeho ženou Elizabeth s ohněm maci neřestí aspoň v porovnání se svým Ducha Božího pro lidi. I když nevidíme okolím, nekuřák… Zatím to vypadá spívelké ovoce, nevzdáme se, jsme tu na še jako inzerát na seznámení, že? Vnější správném místě a Pán nás tu potřebuje. slupka není ovšem k ničemu. Mé nitro A proto, drazí sourozenci v Kristu, mod- bylo osamělé, svědomí jsem měl značně lete se i za nás, jako my chceme za Vás. rozjitřené kvůli pocitu pokrytectví a přeAť nejdeme k Pánu s prázdnýma rukama, tvářky, rozehrával jsem a opouštěl vztahy ale s houfem lidí, kteří uvěřili na základě citově i fyzicky, vzbuzoval důvěru a pak našeho postoje k Pánu a k nim. „Velkou vycouval, neboť jsem nebyl ochoten skumoc má vroucí modlitba spravedlivého!“ Ep. tečné investice do druhých. Pomalu, přes Jakuba 5,16 všechny studijní i společenské úspěchy Vaši v Kristově lásce (měl jsem za sebou několik výstav obraPavel a Věra Čepovi. zů, které byly kladně hodnoceny), se ze mne stával podivín, který chodil v montérkách po městě a četl různé filosofy. Dokonce mne jednou stíhala a legiOčima hledíš na svět timovala policie, ale to bylo a vůbec nic ti nedochází spíše něco humorného a poco líbí se ti, chceš mít hned silovalo to mé ego. a nechápeš, co vlastně ti to schází. Když jsem prohlédl, svou neochotu investovat do druHoníš se pouze za pozlátkem, hých jako špatnou vlastnost, zcela, zcela bezcenným, rozhodl jsem se, že to není nevidíš, co vidět měl bys, v pořádku. Díky Bohu jsem a chodíš se srdcem kamenným. krátce na to mohl vstoupit do vztahu se svou součastnou Kamenná obruč ti srdce svírá, ženou. V době zamilovanosti nejsou téměř nikdy problémy. a proto se ti neotvírá. Ona však měla něco, co já ne. Stále víc do tmy se propadáš, Cítil jsem se vedle ní intelekkdy už ti dojde, že se jinam dívat máš. tuálně pozadu, protože přečetla Bibli a já ne. Mohu vám Srovnej si hodnoty ve své hlavě, říci, že mne křesťanství skrze a za světlem se podívej. různé filosofy docela zajímalo, Tomu světlu, jež zahlédl jsi právě ale vnitřně jsem k Bibli prožísvou vroucí prosbu vysílej. val pohrdání. Nedokážu to vysvětlit, ale jakmile jsem ji dříOdstraň mi prosím, kamenný okov, zbav mě pout, ve otevřel, měl jsem pocit, že ať mohu volně vydechnout, mne každý vidí a posmívá se ať přetrhne se krutá páska mi jako naivkovi, který se nea do srdce mi vstoupí láska. chá „opít rohlíkem“. Jednou jsem dokonce dostal Nový Pros o to, ať nemusíš jen oči používat, zákon od nějakých vrstevníať se smíš na svět i srdcem dívat. ků, mile jim poděkoval a za Pak otevřeš své srdce dokořán, rohem jsem ho hodil do koše. ať může do něj vstoupit Pán. Teď jsem tedy Bibli otevřel na začátku a řekl jsem si, že ji přečtu celou. Počítal jsem, Pán miluje tě, proto ti milost dává, tak neměj strach a věř mu, a dál své srdce otvírej, že za pár měsíců budu hotov. Nevěřil jsem při četbě Staréudělej první krok, a za ním na cestu se dej ho zákona svým očím: Jděte a vyvražděte tento národ, Miluška Kroupová, AC Čáslav 25 ŽIVOT V KRISTU ČASOVÁ OSA PODLE BIBLE SAUL A DAVID Saul pomazán Samuelem za krále První Saulovy válečné úspěchy 1041 * David Saulova neposlušnost a zavržení David pomazán Samuelem v ústraní za krále Od Saula odstoupil Duch Hospodinův David hraje na citaru pro krále Saula David vítězí nad Goliášem Saulova závist, David prchá Saul pronásleduje Davida, David neoplácí zlem před 1011 + Samuel 1011 Saul vyvolává ducha mrtvého Samuele 1011 + Saul i jeho synové 1011 David králem nad kmenem Juda v Chebrónu 1004 David uznán králem nad celým Izraelem Dobytí Jeruzaléma, porážka Jebúsejců Přenesení Boží schrány do Jeruzaléma Davidovo vítězství nad okolními nepřáteli Davidův hřích s Bat-Šebou a pokání * Šalomoun Vzpoura Davidova syna Abšalóma asi 981 – 971 Přípravy na stavbu chrámu 971 + David Izraelský národ chtěl být stejný jako okolní národy, vyžádal si proto na proroku Samuelovi, aby jim ustanovil krále. V Hospodinových očích byla tato žádost zlá, přesto jí však vyhověl, a na Samuelovu modlitbu odpověděl tím, že Izraeli dal za krále Saula. Král Saul, viděno lidskýma očima, byl vskutku reprezentativní král. Bible říká, že mezi Izraelci nebylo hezčího muže nad něj, od ramen vzhůru převyšoval všechen lid. Přesto však budoucnost ukázala, že mu něco podstatného scházelo. Víra v Boha. Saul Hospodinu nedůvěřoval a nespoléhal se na něj. Proto mu scházela bázeň před Hospodinem, proto lehkovážně neposlechl jasné příkazy, které mu Hospodin skrze proroka Samuele dal. V důsledku této neposlušnosti Hospodin Saula zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval, a vyvolil si jiného – Davida. Hned také poslal Samuele, aby Davida za krále pomazal. Král David Hospodina ctil a důvěřoval mu, a snažil se ho poslouchat. Jeho důvěra se projevila v tom, že se nebál postavit obrovitému pelištejskému bojovníku Goliášovi, když ten tupil Hospodinovo vojsko. David se spolehl na Hospodina a nezklamal se, Hospodin mu dal vítězství nad tímto protivníkem, kterého lidskými silami porazit nešlo. Král Saul si brzy všiml, že David má Hospodinovo požehnání, které on už ztratil. To vyústilo v Saulovu závist vůči Davidovi. Začal ho pronásledovat a usilovat mu o život. Hospodin však Davida chránil, nedovolil Saulovi, aby ho dopadl, naopak David sám měl možnost podvakrát Saula zabít a zbavit se tak nepřítele, který mu usiloval o život, zde se však opět prokázal Davidův charakter. Ač věděl, že právě on má kralovat po Saulovi nad Izraelem, nevzepřel se proti svému králi a ponechal vykonání soudu nad Saulem na Hospodinu, když řekl: „Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten. Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného.“ Na Davidova slova brzy nato došlo. Saul i se svými syny umírá v bitvě s Pelištejci. Nyní došlo na Hospodinova slova a David se stal králem nad izraelským národem. Prvních sedm let kraloval v Chebrónu pouze nad kmenem Juda, dalších třicet tři let nad celým Izraelem v Jeruzalémě. Protože David žil v Boží bázni, Hospodin mu žehnal a on porazil všechny své okolní nepřátele a Izraelské království se velmi rozšířilo a upevnilo. Ani král David nebyl dokonalý a nevyvaroval se pádu do těžkého hříchu cizoložství a vraždy. Čím se však od svého předchůdce Saula lišil, byla jeho ochota k pokání. David přiznal svůj hřích a prosil Hospodina o odpuštění, tuto jeho prosbu vystihuje Žalm 51, kde David říká: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!“ David považoval ve svém životě za nejvzácnější hodnotu tu skutečnost, že má s Hospodinem živý vztah, nechtěl o tento vztah přijít, a proto se rozhodl pro pokání. Hospodin Davidovu prosbu přijal, hřích mu odpustil, ale bez trestu ho neponechal. Nejenže dítě, které bylo počato ze smilstva, zemřelo, ale proti Davidovi povstalo zlo i z jeho vlastního domu. Abšalóm, jeden z jeho synů, se proti Davidovi vojensky vzepřel a chtěl se stát místo svého otce králem. David dokonce musel na nějakou dobu prchnout z Jeruzaléma. Hospodin však dal milost, že se David na izraelský trůn vrátil a v posledním úseku svého života se mohl věnovat přípravám na stavbu Hospodinova chrámu v Jeruzalémě, který vystavěl jeho syn Šalomoun. Davidova poslední slova „Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země“ ukazují, že bázeň před Bohem je nezbytnou složkou pro plnohodnotný život každého člověka, to platí dnes stejně jako v době krále Davida. 10 asi 1051 KRÁLOVSTVÍ SAULA A DAVIDA Aramejci Féničané 10 9 Středozemní moře Aramejci 8 7 2 Pelištejci Amónovci 1 6 Moábci 3 5 Edómci Izraelské království Saulovo království Území získané Davidem 4 Rudé moře 1 2 3 4 5 26 Jebús (pozdější Jeruzalém) Raba Kír-chereset Esjón-geber (pozdější Élat) Kádeš-barnea 6 Gat 7 Šílo 8 Megido 9 Týr 10 Damašek 10 O bdobí králů Saula a Davida navazuje na dlouhou dobu soudců, kteří pod vedením Hospodina spravovali izraelský lid. Nyní „Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi... ‚Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.‘“ To však byla touha lidské svévole o níž Hospodin Samuelovi řekl: „...zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.“ Prorok Samuel pomazal olejem Saula (1S 8,4-7) jako prvního krále Izraele. (Kde není uvedeno jinak, obrázek je dílem neznámého ilustrátora.) Kostěná pečeť se Saulovým jménem. Pastýř David, nejmladší syn Jišajův zvítězil nad obrovským válečníkem Pelištejců Goliášem. Davidovou zbraní byl jen vrhací prak a pár oblázků. G. L. Bernini Král Saul vyvoláním ducha mrtvého Samuele porušil Hospodinův příkaz. Druhý den zemřel v boji i se svými syny. David hrával Saulovi každý den. „Saula se zmocnil zlý duch ... Saul měl v ruce kopí. Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: ‚Přibodnu Davida ke stěně.‘ Ale David před ním dvakrát uhnul.“ (1S 18,10-11) V jeskyních Én-Gédí se David ukrýval před Saulem. Prorok Nátan obvinil krále Davida: „Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku.“ (2S 12,9) David jásá před Hospodinem. Goliáš byl mnohem silnější, ale s Davidem byl Hospodin. Davidovo pokání. Davidova hvězda – symbol Izraele. Ještě že jsem koupil ty diamanty! Jak mi to mohl udělat! Jak to asi se mnou dopadne? Vítej v klubu, kamaráde! Zase za mnou nikdo nepřijel! Krize nás úplně zničila! To víš, že tě miluju! Váš stav je velmi vážný! Dobrý den, exekuce! Bude se vám tu líbit, maminko! Každý z nás žije svůj život. Někomu se líbí více, jinému méně, většinou podle toho, jak se nám právě daří. Položili jste si někdy otázku, proč vlastně žijeme? Vidíme život náš, našich blízkých a známých. Je to opravdu to, pro co jsme se narodili? Žít několik let, postavit dům, zasadit strom, vychovat děti a tak různě? A pak umřít. To je vše, neschází tu něco? Bible k tomu dodává: „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 6,23) Smrt znamená oddělení od Boha a život je naplnění v blízkosti s ním. Bůh stvořil člověka nejen jako tělo, ale dal mu i ducha, aby s ním mohl rozvíjet vztah, jak dnes, tak i na věčnosti. Pokud se ti hroutí tvůj důvod žít, byl to TVŮJ důvod. Ne Boží. Bůh ti ve tvých trápeních nejen rozumí, ale má i řešení: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16) Tím, že Ježíš zemřel na kříži, byl naplněn spravedlivý trest za hřích každého člověka. Proto i TOBĚ již nic nebrání v obnovení toho Života, který Bůh od stvoření světa zamýšlel. Jestliže se dnes k Bohu v upřímnosti obrátíš, On ti odpoví.
Podobné dokumenty
zde ke stažení
sq rpi.ki
iihiry.
N.laly dolohq inhird
spo
nsjdu do!&'jcr tud
E
qtudeD tu 03 Doht dolhbt
bobl n4dL K l.u ,0r0 n v dlni
bd Blrdr d,br*,1ib 02r r \cdi r.007.70€90Kc, iiEiodni
MILOŠ BIČ ZE SVĚTA STARÉHO ZÁKONA
dobu zmatků označujeme jako první přechodné období, kdy se ve vládě prolínají 7. až 10. dynastie ( 22602130).
Nástupem 11. dynastie z hornoegyptského Vesetu (řecky Théb) dochází k novému rozkvětu z...
O Katolické Církvi
brzy ožije a to slavněji, než kdy před tím.
A tak s pomocí Boží bude se církev šířiti vždy více a více, a
jedenkrát, ovšem nikoli v době dohledné, vyplní se proroctví Páně
0 jednom ovčinci a o jedn...
Prázdniny - Časopis Život v Kristu
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
r...
Říjen - Časopis Život v Kristu
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 5...
12/2012 - Kulturní noviny
se lháři zaplétají do svých lží, rozumíme před‑
kům, kteří si lež ošklivili a měli ji za hřích. Sto‑
jí za úvahu, zda se nevydat proti proudu, zda
místo na lež nevsadit na pravdu. Ne že by nám
naše...
12/2011 - MusicData
se s kytarou a jejími odlišnostmi u jednotlivých typů nástrojů. Jinak samozřejmě stále
platí, že tu máme distortion jako víno, tedy
plné a ostré zkreslení, s dynamikou a citlivostí na práci s volum...
