Prázdniny - Časopis Život v Kristu

Komentáře

Transkript

Prázdniny - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve
Ročník 21
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Prázdninové číslo
Sloupek
I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremjášovi podruhé,
když byl ještě ve vazbě v nádvoří stráží: „Toto praví
Hospodin, který to učiní, Hospodin, který vytvoří, co
zůstane nepohnutelné, Hospodin je jeho jméno. Volej
ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“ (Jr 33,1–3)
2
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj
vám.
Děkuji tímto jménem redakce všem čtenářům, kteří nám pomohli svými příspěvky vytvořit letošní prázdninové dvojčíslo. Díky i vám, kteří
se za nás modlíte či naši práci podporujete jiným
způsobem.
Již druhým rokem věnujeme toto číslo nejen
křesťanským čtenářům, ale také všem těm, kteří se
zajímají buďto o křesťanství samotné či duchovní
rozměr našeho života obecně.
V době dospívání mi bylo jasné, že za materiálním světem, který můžeme vidět svýma očima
případně ohmatat rukama, je určitě skryt svět druhý – duchovní. Moji rodiče mne vychovávali jako
ateistu a kromě příbuzných – tradičních katolíků
v mém okolí nebyli lidé, kteří by mne vedli k „duchovním věcem“ neřku-li ke křesťanství. K výše
u
uvedenému
závěru jsem
dospěl prostým přemýšlen
ním.
Jak říká Bible: Boží hněv
s zjevuje z nebe proti každé
se
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svou nepravostí potlač pravdu. Vždyť to, co lze
čují
o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství,
které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět,
když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1,18–20)
Přeloženo do jednoduššího jazyka: Jestliže se
nezaujatě zamyslíme nad světem, který nás obklopuje, je nám jasné, že nemohl vzniknout náhodou
– musel jej někdo stvořit. Otázka zní pouze „kdo“.
Tuto sílu či bytost jsem začal hledat prostřednictvím „duchovních nauk“, ať již to byla magie,
psychotronika či jóga. Od hledání v křesťanství
mne odrazovalo přesvědčení, že Bible – Boží slovo obsahuje výroky typu „účel světí prostředky“.
Teprve když jsem si Bibli opatřil, zjistil jsem, že
jsem byl ovlivněn, jako většina lidí, „lidovou slovesností“. Opravdu jsem tento výrok ani jemu podobné v ní nenašel…
Když jsem se následně seznámil s některými
křesťany, kteří žili s Bohem, byl jsem zprvu překvapen, posléze potěšen jejich pohostinností a atraktivním rodinným životem.
Netrvalo ani rok a odevzdal jsem Bohu svůj život a mohl jsem tak poznat osobně Toho, jehož
existenci jsem do té doby jen tušil.
Když se seznamuji s lidmi, jsou často překvapeni tím, že jsem opustil lákavé povolání lékaře
a stal se pastorem. Ještě více žasnou, když se dozvědí, že i dnes Bůh mluví. Věta v záhlaví sloupku
„Volej ke mně a odpovím ti“ platí i dnes.
Buďte požehnáni.
Aleš Navrátil
4
Úvodník
3
Říkejte mu Otče
Bůh odpovídá
4
4
5
7
7
8
8
>>>
10
11
12
14
14
14
15
15
Existuje Bůh Bible?
Bohu záleží na každém
Volej ke mně...
Křesťanství vs. náboženství?
Mám strach, že ztratím svobodu
Jak Bůh proměnil tvůj život?
Lidé, kteří říkají, že jsou nevěřící, si spíše přejí,
aby Bůh nebyl
I ty můžeš poznat Boží lásku
Co lze o Bohu poznat? Odkud?
Hebký obláček nebo vroucí kotel?
Síla lidské vůle a psychiky je úžasná. Nejsou křesťanská
víra a zázraky náhodou jen autosugescí?
Je víra v Boha jen berličkou pro hloupé a neschopné…?
Je spasení opravdu zadarmo? To je až podezřele jednoduché.
Různé pohledy na pojem víra
Být sympatizant nestačí
Chybějící kousek skládačky
Bohu vděčíme nejen za spasení...
Proč jsem uvěřil
Evangelium není alternativa, ale ultimátum.
16
21
Bůh pracuje i „na konci světa“ >>>
Filadelfie - přístav Oldřichovice
9
9
10
10
Ze života církve
O
B
S
A
H
16
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
23
Kámen
Svědectví
24
25
StB a evangelium >>>
Příběh bezproblémového jedince
Výpravy do minulosti 10
26, 27 Období králů Saula a Davida
20
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-27 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Ilustrace: Petr Fiurášek
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 21 Kč,
pro předplatitele 20 Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě
č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit
zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356
Říkejte mu Otče
Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho
učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako
tomu učil své učedníky i Jan.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš,
jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“
(Lukáš 11,1–2)
ilí čtenáři Života v Kristu,
napadlo vás někdy, že existuje
řada věcí, jež na první pohled vypadají obyčejně, avšak uvnitř skrývají nesmírnou hodnotu? Uvedu příklad: Znám
člověka, který má svůj byt nádherně vybavený starožitným nábytkem. Kdybyste
se jej zeptali, kolik peněz za to utratil, asi
by se pousmál. Pracuje totiž jako pojišťovací agent – a když tak navštěvuje různé
domy, s jejichž majiteli sepisuje pojištění,
občas, aby lépe poznal stav nemovitosti,
vyleze na půdu. A tam, zejména pokud
jde o starší domy, nalezne pravé poklady.
Totiž, spíše nepotřebné harampádí. Tu
a tam nějaká stará skříň, křeslo či almara. Vždy špinavé, často i potlučené. Není
divu, když se majitelé za drobný peníz
těchto zbytečností rádi zbaví. Někdy dokonce i zadarmo.
Náš pojišťovací agent ovšem není naivní, ví po čem sáhnout. Pak už stačí šikovné ruce a pár hodin práce a starožitný
skvost je na světě. A téměř zadarmo. Co
se nehodí do vlastního bytu, dá se dobře
zpeněžit.
Napadlo mne, že bych se mohl z této
perspektivy podívat i na otázku křesťanství. Mám výhodu, křesťanem jsem se stal
až v dospělosti a nános prachu na některých pravdách Bible jsem začal odstraňovat zcela systematicky.
Třeba taková modlitba Páně, tak zvaný Otčenáš. Již tento název je sám o sobě
zavádějící, jako by mělo jít o nějaký otčenáš, tedy jakýsi subjekt v mužském rodě.
Tak jsem to až do okamžiku svého obrácení vnímal. Ve skutečnosti jde o modlitbu, a to velmi geniální. Pojďme se na ní
krátce podívat.
Náš text ukazuje, že Ježíš tuto modlitbu vyslovil v reakci na žádost učedníků:
„Pane, nauč nás modlit se.“ Napadlo vás
někdy, proč to učedníci řekli? Důvod je
jednoduchý: Ježíš své učedníky neustále
něčím fascinoval. Jeho moudrostí, s jakou čelil výpadům z řad nepřátel, tím,
jak byl neustále „nad věcí“, mocí uzdravovat nemocné a činit zázraky, vnitřním
pokojem, který jej neopustil ani na malé
lodičce uprostřed bouře, dalo by se pokračovat. Rozumějte, učedníci museli
M
mít důvod, proč Ježíše následovali. Mohli následovat kohokoli jiného (potulných
rabínů bylo v každé době dostatek), anebo jednoduše nemuseli dělat nic. Mohli
se věnovat svým zaměstnáním. (Někteří
z nich vydělávali dost peněz). Taková je
realita. Ale oni dokázali opustit i výnosný
obchod, dokonce své rodiny a chtěli být
jako Ježíš. Stále zkoumali, co je zdrojem
té podivné síly, která z Ježíše vyzařovala. A pak na to přišli: Byla to jeho modlitba. Pochopili souvislost jeho podivuhodného života a jeho skryté modlitby
k Bohu. Proto přišli a řekli: „Chceme to
taky. Nauč nás takhle se modlit“. Pochopit klíč na cestě k poznání, to je důležitý
okamžik. Učedníci jasně viděli, že pokud
se jejich životy mají jakkoli změnit, musí
se naučit modlit.
Abychom však dobře rozuměli, modlitba pro ně nebyla až tak něčím úplně
novým. Vyrostli v prostředí, ve kterém se
někteří lidé modlili doslova na každém
rohu. Modlitba byla něčím, co provázelo jejich život od kolébky po smrt. Každý
Žid se modlil. Po probuzení, před jídlem,
při každé příležitosti. Nový byl ovšem
způsob, jakým se tento Ježíš modlil. To, co
učedníci vysledovali a co je tolik nadchlo,
byla opravdovost, s jakou se jejich Mistr modlil. Nebylo zde stopy po oficiální
obřadnosti, jak byli zvyklí vídat u svých
náboženských představitelů. Učedníci
byli prostí lidé, zvyklí živit se rukama. Jejich uvažování bylo praktické. Ale u Ježíše uviděli, že modlitba je více než obřad.
Modlitba přináší změnu. Modlitba dává
sílu. Na modlitbě lze nalézt odpověď.
Modlitba je prvním krokem při hledání
řešení. Oni viděli, že modlitba funguje.
Proto ji chtěli.
Napsal jsem v úvodu, že tuto Ježíšovu
modlitbu často chápeme jako básničku.
Mnozí lidé se jí modlí doslova. Někteří
i několikrát po sobě. Jsou lidé, kteří se
domnívají, že opakováním této modlitby
si zajistí u Boha nějakou přízeň. (Jako by
nevěděli, že Ježíš v souvislosti s uvedením této modlitby řekl, abychom nebyli
mnohomluvní jako pohané).
Modlitba je svým způsobem prostá
i geniální současně. Člověk není zavázán
k její doslovné citaci. Jde o vyjádření několika proseb, které jsou důležité pro život každého člověka. Můžeme je vyjadřovat klidně svými slovy (doslovnost není
na škodu, pokud víme, co děláme).
Všimněme si prvního slova této modlitby: Ježíš Boha oslovil „Otče“. Vlastně to
bylo jediné oslovení, které náš Pán vzhledem k Bohu používal. Bůh mu byl Otcem,
jeho učedníci viděli důvěrný vztah mezi
ním a Bohem. Říkat Bohu Otec nebylo
v té době zcela běžné. O to tragičtěji vyzní, když Ježíš poprvé Boha oslovil jinak.
Bylo to v okamžiku, když umíral na kříži:
„Bože můj, proč jsi mne opustil.“
Význam oslovení „Otče“ pochopíme,
když srovnáme jiná oslovení běžná v té
době. Vesměs vyjadřovala panství, moc,
majestát. Bůh byl například „Vznešený“,
„Panovník“, „Požehnaný“ a podobně. Každé jméno něco vyjadřuje. Ježíš svým oslovením klade důraz na osobní vztah. Otec
je někdo, kdo nás zplodil, kdo nás zná
a kdo nás miluje. Pravda, ne všichni pozemští otcové jsou dokonalí. Vlastně každý rodič chybuje, ale je zde určitý ideál
dokonalého otce, který každý z nás očekává a po kterém
touží. Je to někdo,
kdo nás zná a kdo
nás přijímá navzdory našim chybám. Někdo, kdo
nám říká pravdu
a přitom nás neopustí, ani když selžeme. Někdo, kdo
nám věří, investuje do nás. Někdo, pro
koho sami mnoho znamenáme.
Myslím, že i tento důraz na Boží otcovství v úvodu nejznámější modlitby byl
důvodem, proč se učedníci chtěli naučit
modlit. Kdo z nás netouží po dokonalém
otci! Navíc Ježíš často v modlitbě používal zdrobnělinu, Abba, což se překládá
„Tatínku“. Ježíš nepřišel, aby dal lidem
nové náboženství. Přišel, aby jim ukázal
Otce. Ti, kdo to pochopili, se chtěli naučit modlit jako těch dvanáct učedníků.
Náboženství je břemeno, ale Ježíš zval
lidi do úžasného vztahu.
Žijeme v době, kterou lze nazvat krizí otcovství. Kolik mladých lidí vyrostlo v rozbitých či nefunkčních rodinách!
Kolik otců je nejistých ve svém postavení! A to nám ještě ke všemu dnešní doba
nabízí variantu: Dva tatínkové či dvě maminky!
Mnoho věcí ve svém životě změnit
nemůžeme, ale to, co můžeme, spočívá v poznání Otce, který je bez chyb. Ježíš nás zve do takového vztahu. Jedním
z tajemství víry je odvaha říkat Bohu
Otče!
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 21, červenec - srpen 2009
3
ŽIVOT V KRISTU
Bůh odpovídá
Bůh odpovídá
Existuje Bůh Bible?
Čím jako křesťan můžete doložit, že Bůh
opravdu existuje a že je takový, jak se píše
v Bibli?
Největším důkazem Boží existence je
Boží jedinečný zásah do lidských dějin,
který nemůže žádný člověk obejít nebo
přehlédnout – příchod Božího Syna Ježíše Krista na tuto planetu. A protože se
prohlásil za Boha, musíme v něm hledat
důkazy, potvrzující toto tvrzení. A když
se upřímně a poctivě podíváme podrobněji na jeho život, zjišťujeme, že to co dělal, jak jednal, co se s ním stalo, potvrzuje
to, co o sobě prohlásil – že byl skutečně
Božím Synem, že to byl Bůh v lidském
těle.
Milý čtenáři, pokud jsi stále ještě na
pochybách, dovol mi jednu otázku. Jestli
nevěříš, že Kristus byl skutečně tím, za
koho se vydával, pak KÝM BYL?… Zbývají jenom tři další možnosti – buď byl
lhář, podvodník, nebo náměsíčník anebo
je dodnes pouhou legendou…
1) Lhář – k tomu se dá říct jedno – kdyby byl skutečně lhář, jedno je jisté – nikdy by nešel tak daleko, aby se pro svůj
podvod nechal ukřižovat. Za pravdu
lidé umírají. Za lež ještě nikdo vědomě
nezemřel.
2) Náměsíčník, nevěděl, co vlastně dělá,
mající pomatené pocity velikášství…
Příznaky této choroby zvané „paranoia“, kterou trpěli např. Napoleon, César,… se vůbec neshodují s tím, co Ježíš
dělal a říkal. Byl důsledný až do konce
života a jeho reakce ani v hodině smrti
nebyly reakcemi duševně chorého člověka.
Pokud se s takovou otázkou setkám, nabídnu mu osobní modlitbu
za to, aby se mu Pán Bůh dal osobně
poznat. Mám zkušenost, že Pán Bůh
tyto modlitby vyslýchá. V posledních
patnácti letech je jiný problém. I po
Božím doteku si lidé dál jdou vlastní
cestou. Nechápu to.
Sám jsem se takhle modlil, Pán Bůh
se mi dal poznat, odpověděl mi na mé
t.
otázky a já jsem mu svěřil svůj živo
On
kde
ě,
Nechci totiž skončit v míst
není.
Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc
4
Bohu záleží
na každém
3) Vše je jen legenda, dílo následovníků,
kteří mu dali do úst slova, která nikdy
nevyslovil, a popisují skutky, které nikdy neudělal… Moderní archeologie
Jak Bůh projevuje svůj zájem o TEBE?
nám tuto poslední možnost vyvrací.
Bůh touží po hlubokém vztahu s čloStále více a více je zřejmé, že některé části Bible, Nového zákona byli na- věkem. To byl jeho záměr: Stvořit člověka
psány ještě za života současníků Ježí- a mít s ním blízký vztah.
Pavel Čep,
še Krista. Legendy vznikají většinou až
senior Středomoravské oblasti
dost dlouho po smrti těch, jichž se týkají a všech těch, kteří by mohli dokáPřipravuje mi úkoly, ke kterým mi dává,
zat, že ta či ona pověst není pravda…
co potřebuji. Dává mi v Bibli číst přesně
Nejsilnějším důkazem Božství Ježíše to, co potřebuji: povzbuzení, napomenuKrista je jeho vzkříšení, jeho zmrtvých- tí, potěšení vždy do situace, ve které jsem.
vstání. Ježíš Kristus, Boží Syn skutečně Jak to dělá nevím, ale vím, že stejnou zkušenost mají i jiní Boží služebníci.
vstal z mrtvých, Kristus žije.
Marie Faldynová,
Já dneska vím, že Bůh existuje ne pro
AC České Budějovice
přesvědčení nejrůznějšími argumenty,
ale proto, že jsem prožil setkání s tímto
Proč by měl stát o mě, když ví, jaký jsem?
Kristem naprosto osobně a definitivně.
Protože má zájem změnit můj život.
Učinil jsem pokání ze své hříšnosti, vydal mu svůj život – a jak odpovíš ty, milý My lidé, co můžeme, to zpackáme. Někteří lidé, i když zpackají svůj život, ještě se
čitateli?
Z rozhlasových relací rádia TWR s tím chlubí, ale za určitý čas stejně vidí,
převzal a částečně upravil že je to prohra.
Pavel Čep,
Pavel Kožina, AC Karviná
senior Středomoravské oblasti
Jak je poznat na vašem životě, že Bůh
existuje?
V Bibli apoštol Pavel píše, že biskup
musí mít dobré svědectví i od lidí, se kteJakou hodnotu mám podle
Bible v Borými bydlí. To znamená, že je dobré se
žích očích?
ptát těch lidí, se kterými opravdu žijeme,
Hodnota je vysoká. Bů
h nás hodmáme vztahy, pracujeme s nimi, sousenotově staví na roveň
svého Syna,
díme s nimi, a ti nám řeknou,… jestli je
Pána Ježíše Krista. Jsme
stvořeni skrv našem životě něco, co by mohli nazvat
ze něho a pro něho, to
je naše pravá
hodnota. Boží slovo řík
Bohem.
á: „Ať máte to
smýšlení, které bylo v Kr
Svatopluk Dysmas,
istu Ježíši.
pastor AC Olomouc
Pavel Čep,
senior Středomoravské obl
asti
Plané filosofování nebo theologizování si
nechte na jindy, můžete doložit nějaká věPokud Bohu na mně vážně záleží, proč tedy
decky ověřitelná fakta?!
Nejdřív mi sdělte, co považujete za na mě nechal dopadnout tolik problémů a boověřitelná fakta. Uvedu jeden z mnoha lestí?
příkladů: V sedmdesátých letech se tvrdiNěkdy problémy a bolesti slouží
lo, že dětem nejlépe slouží sunar, a bylo k tomu, abychom mohli začít Boha hledat,
to vědecky dokázáno na faktech. Dnes- abychom si mohli uvědomit, že do těch
ka víme, že to není pravda, a že dětem problémů nás nedostal Bůh, ale dostali
nejlépe slouží mateřské mléko. My vel- jsme se do nich sami, my sami na nich
mi často bazírujeme na faktech, ale co se máme podíl. Jestli si nebudu ošetřovat
za nimi skrývá? Musíme si uvědomit, že zuby, koleduji si o bolesti, protože zuby
buď věřím, že Bůh je, nebo nevěřím. Jeli- se budou kazit. Jestli budu lehkomyslně
kož Bůh žije mimo fyzický svět, nelze ho
kouřit, koleduji si o rakovinu. Jestli budu
vědecky dokázat, ale ani vyvrátit. A proto
lehkomyslně a nezodpovědně pít alkohol,
musím věřit, buď v Boha, nebo v evoluci.
koleduji si o cirhózu jater. Takže nemůžu
Něčemu věřím. A fakta na to téma nechme stranou, protože je nejde potvrdit ani nikoho obviňovat z problémů a z bolestí, nemohu obviňovat Boha, ale sám sebe,
vyvrátit.
protože
jsem byl pošetilý.
Rudolf Bubik,
Pavel
Čep, senior Středomoravské oblasti
emeritní biskup
Tady bych odlišila problémy, které
jsem si sama zavinila od problémů, za
které nemůžu. Mezi problémy, které jsem
nezavinila, mohu počítat nemoci našich
dětí. Synova ortopedická vada mne naučila trpělivému a vytrvalému cvičení, po
němž se ortopedická vada výrazně zlepšila.
Náhlé těžké onemocnění mé dcery mi
ukázalo, že se svými syny nemám zdaleka tak pěkný vztah, jako s dcerou, a že
to není správné. Přivedlo mne to k tomu,
že k nim hledám cestu. Léčení astmatu
a alergií u mého syna bylo prostorem
pro Boží zaslíbení a pro jeho naplnění.
V současné době syn nemá žádné problémy ani s astmatem, ani s alergiemi.
Vyražené zuby naší dcery nám umožnily setkat se se zubní lékařkou, která je
svědomitá, a jsme u ní všichni spokojeni. Psychické problémy syna mne přivedly na semináře o křesťanské psychiatrii
a pastoraci, které mi pomohly se především vyznat ve svých vlastních problémech, a také to bylo setkání s mnoha lidmi, kteří mne povzbudili anebo s lidmi,
kteří byli vděčni za mé zkušenosti a které
jsem zase mohla povzbudit já.
Zármutek podle Boží vůle působí pokání
vedoucí ke spasení, jehož nelze litovat. Zármutek světa však působí smrt. (2K 7,10)
Opravdu nevím, jak bych bez Božího
vedení v těch všech zkouškách obstála
a uvědomuji si, kolik jsem toho pochopila.
Marie Faldynová,
AC České Budějovice
Volej ke mně...
Komu Bůh odpovídá a komu ne, když volám
a nic neslyším?
Bůh odpovídá upřímným, k upřímnému se má upřímně. Odpovídá tomu,
kdo ho hledá, aby ho mohl poznat – ale
v upřímnosti. Bůh nám může odpovědět
skrze Bibli, když jsme do něj ponořeni,
může nám odpovědět skrze člověka, se
kterým se začneme sdílet, naráz si uvědomujeme, že Bůh i skrze lidi odpovídá, s tím jsem se mnohokrát setkal, když
jsem kázal, a lidé řekli: „To bylo o mně,
to bylo kázání o mně, to bylo kázání do
mých problémů, tady jsem dnes slyšel odpověď.“ Bůh je Bohem, který nemá jeden
způsob. Je různorodý, originální, nedá se
tady určit žádná šablona. Ale chce, abychom k němu v upřímnosti volali.
Pavel Čep,
senior Středomoravské oblasti
„Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“
Pro koho platí toto zaslíbení z Jr 33,3?
V první řadě to bylo zaslíbení pro Izrael, ale můžeme je aplikovat individuálně každý sám na sebe, protože Bůh velmi
rád jedná osobně. Bůh sice říká: „Jak je
vzdáleno slunce od země, tak je vzdáleno mé myšlení od vašeho myšlení“, ale na
druhé straně On nám chce mnohé věci
ukázat, dát poznat, dát prožít. Mnohé
věci jsou pro nás nedostupné a nerozumíme jim, protože je nehledáme. Ale pokud je začneme hledat, Bůh nám je začne
odkrývat. To začne naplňovat náš život.
Je to určitě i pro mě?
Pavel Čep,
V každém případě, protože tak jako
senior Středomoravské oblasti měl Bůh zájem, aby lid izraelský napravil své cesty, aby se poddal cele pod Boží
ochranu a Boží správu, tak má zájem
i dnes, abychom my všichni bez rozdílu
Bůh mluví s těmi, kteří mluví s ním
.
toto mohli prožívat v současnosti.
Ale pamatujme, že On není žádná
poPavel Čep, senior Středomoravské oblasti
jišťovna. Jednou mi jeden člověk
dal
takovou otázku: „Když je ten Bůh
tak
Milující Otec slyší své děti, když prosí,
dobrý, kde byl, když lidé, vojáci u Staa odpovídá na jejich potřeby. Bůh neslyší
lingradu trpěli a křičeli k němu, kde
ty, kteří chtějí hřešit.
byl?“ A já jsem mu odpověděl: „A kde
Je tomu 16 let, kdy zemřel můj manžel.
byli ti lidé před válkou, když Bůh
na
ně volal a oni ho odmítali?“ Takže
Obdělávali
jsme spolu 0,5 ha pole. Odesi
musíme uvědomit: Ano, kdo s ním
šel
a
mně
zůstalo
pole oseté obilím. Byly
je
ve spojení, tomu odpovídá, způsobů
žně,
kombajn
obilí
pokosil a vymlátil,
,
jak to udělat, má hodně. A On řekl,
ale
ptala
jsem
se,
co
se slámou? Maminže
k upřímnému se má upřímně, a prot
ka
radila
spálit.
Mně
se to nelíbilo a tak
o
každá upřímná modlitba je vyslyšen
jsem to ráno předložila k modlitbě, co
a.
Rudolf Bubik, emeritní biskup
s ní. Odpoledne chodím po domě a slyším: „Sežrat!“. Za chvíli slyším zase: „Sežrat!“ Až dodatečně jsem pochopila, že
je to Boží odpověď na slámu. Tak jsem
šla na kolena do modlitby a zase říkám:
„Ale já to nemám čemu dát sežrat.“ Potom jsem měla vidění hromady slámy na
cestě k mému švagrovi. Šla jsem za ním
a doma byla jenom dcera. O slámě jsem
jí řekla, že se ji potřebuji zbavit. Tu slámu
potřeboval její tchán a s radostí odvezl
slámu k sežrání. Bůh opravdu mluví, odpovídá, když k němu s důvěrou voláme.
Je náš skutečný milující Otec. Chce se
starat o naše každodenní potřeby, když
mu je v důvěře s díkůvzdáním předkládáme. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte
své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce
i mysl v Kristu Ježíši. (Filipským 4,6–7)
Proto můžu říkat, že Boží slovo je pravda
a Bůh jedná stále stejně, jak to dal zapsat
ve svém slově – Bibli.
Jiřina Malaníková, AC Zlín
Bůh odpovídá
Ročník 21, červenec - srpen 2009
5
Bůh odpovídá
ŽIVOT V KRISTU
6
Jakými způsoby Bůh „mluví“? Neberte
si to osobně, ale slyšitelné hlasy, taková ta
znamení nebo zázračná vnuknutí mají docela běžně pacienti v léčebnách…
Tím jen dokazujete, že o těchto projevech víte. A teď si položme otázku:
„Kdo koho kopíruje, Bůh ďábla nebo
ďábel Boha?“ Vy víte, že takové projevy
existují, když démoni týrají člověka. To
znamená, že to může být i opačně, že
mluvit může i Bůh. Jak mluví? Především mluví skrze Bibli, to je první, základní způsob Boží řeči. Mnoha lidem
jsem už řekl: „Chceš Boha poznat? Vezmi Nový zákon, Bibli, s modlitbou ho
začni číst a zjistíš, že Bible najednou
oživne.“
Bůh si může najít nejrůznější způsoby, jak k člověku promluvit. Uvedu
příklad jedné ženy, která jako dítě chodila do křesťanského sboru na dětskou
besídku, v dospělosti však s křesťany
ztratila kontakt. Když pak později po
několika letech činila pokání, přijala
Ježíše a začala chodit s Bohem, vyvstal
u ní jeden problém. Měla totiž nevěřícího manžela a nevěděla, jak se Bible
staví k otázce sexu. Tak se začala modlit a měla sen. Zdálo se jí, že byla na
té dětské besídce, ale už jako dospělá,
seděla vzadu, a byl tam učitel, který ji
kdysi učil. A během vyučování najednou přišel k ní a říká: ‚Co se týče toho
tvého problému, vyhledej si první list
Korintským sedmou kapitolu, v té první části si to prostuduj, tam najdeš odpověď.‘ Probudila se a honem šla pro
Bibli a našla odpověď na otázky, které
měla.“ Čili Bůh je vynalézavý. Takových
podobných příkladů je víc, a každopádně mi nikdo neřekne, že ta žena patří
do blázince.
Rudolf Bubik, emeritní biskup
Psychicky nemocný člověk slyší hlasy
a vnímá vnuknutí, která jej vyděsí, nutí
k nerozumným sebezničujícím činům,
k sebevraždě.
Vnuknutí od Boha povzbuzuje, potěšuje, napomíná, naopak člověka odvrací
od toho, co mu škodí. Se zážitky psychicky nemocných se to opravdu srovnávat
nedá.
Marie Faldynová, AC České Budějovice
Bůh mluví skrze Bibli, církev, ale to se
dá interpretovat podle potřeby, že? (obava
z manipulace)
Já osobně se spíš setkávám s křesťany,
kteří mají takovou bázeň před Bohem, že
se obávají, zda poselství od Boha nějak
nepopletli. Že by si na něco takového
hráli, nepředpokládám.
Marie Faldynová,
AC České Budějovice
Vždy znovu platí, co chci přijmout a co
Jakými způsoby se Bůh dává poznat přínechci přijmout. Ano, On mluví i skrze mo, mě osobně?
církev. Proč? Protože když se ukázal ješJá mám rád přírodu, v přírodě se moje
tě nevěřícímu apoštolu Pavlovi, nesedl si srdce pro Boha velmi otvírá, mám rád
s ním na mez a nevyučoval ho, ale řekl Boží slovo, tam poznávám Boží hlubokou
mu: „Jdi do Damašku a tam ti řeknou, lásku, zjevenou v Pánu Ježíši, mám rád
co máš dělat.“ On tam měl svou církev, divy a zázraky, skrze které se Bůh dává
a proto s ním nediskutoval. Tím nechci lidem poznávat. Mám rád vztah s lidmi,
říct, že později se Pán Pavlovi neukázal a rád se dívám na lidi, když mají zkušeznovu, když to viděl za potřebné. Ale ji- nosti s Bohem, obohacuje mě to, můžu
nak On má tady pro tyto účely svou církev. růst, můžu mnoho poznávat.
Pavel Čep,
A manipulace – záleží na tom, o co
senior Středomoravské oblasti
se konkrétně jedná, protože na to téma
se dá říct kde co: Se mnou v této zemi
Zvažovala jsem, zda předčasný odchod
všichni manipulují. Proč? No protože
musím jezdit po cestě vpravo, musím dá- do důchodu je opravdu Boží vůle. Měla
vat přednost na křižovatkách, nesmím jet jsem strach, že budu mít tak malý důrychlostí, jakou bych chtěl, a to nemlu- chod, že s ním nevystačím. Celou dobu
vím o dalších manipulacích, všude je to jsem v Bibli četla, že Hospodin nenechá
samý zákon, zákaz a příkaz, vždyť to je bez pomoci toho, kdo mu slouží. S důhrozná ta manipulace. Když člověk ne- chodem to nakonec dopadlo tak, že nesmí sousedovi vrazit ruku do kapsy a vy- byl tak nízký, jak jsem čekala. Díky volnu
táhnout peněženku, aby si ji prohlédl v důchodu jsem si mohla udělat rekvalia podíval se, kolik tam je – hned řvou, že fikaci v kursu, který bych při zaměstnáje zloděj – to je manipulace. Záleží na ob- ní nemohla absolvovat. Nastoupila jsem
do práce jako osobní asistentka postižesahu toho slovíčka.
Rudolf Bubik, emeritní biskup ných dětí, v této práci jsem se našla, a tak
nejen vydělám na synova studia, ale i děJo, Bůh mluví k Mojžíšovi a Prorokům… lám něco, co mě těší, s lidmi, kteří také
proč by měl ale mluvit ke mně?
rádi pomůžou druhým, a je nám spolu
Protože tě miluje a záleží mu na tom, dobře.
abys byl ve všem požehnaný a dařilo se ti
Marie Faldynová,
dobře i na věčnosti.
AC České Budějovice
Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc
Ročník 21, červenec - srpen 2009
Podle vás je křesťanství vztah s živým Bohem a ne nějaké náboženství (prázdné rituály a dobré skutky). To se vážně tolik liší od
všech ostatních náboženství?
Náboženství je činnost, kterou se snažím ovlivnit Alláha nebo jiného boha tím,
co já vykonám, bez záruky nějakého výsledku. Reinkarnace je trestání lidí za minulé životy nebo v budoucích životech za
to, co dělali.
Můj Bůh mi odpovídá na modlitbu
a vede mne tady a teď. Mám jistotu spasení, dokud já sama od Boha neodejdu.
Nemohu Boha svým jednáním k něčemu
dostrkat, mám jen možnost pochopit, co
ode mne chce a dělat to. To je opak náboženství.
Marie Faldynová,
AC České Budějovice
Však hlavní je přece ta nezištná láska
k druhým, ochota pomáhat a tak. Ne jen hrabat prachy… to je přece stejné jako v Buddhismu či jiných mírumilovných náboženstvích.
Tak proč jste proti nim takoví vysazení?
Ano, taková slova najdeme všude. Ale
vždycky záleží na tom, jak tu nezištnou
lásku prokazuji. Nedávno jsem četl výrok
Marie Terezie, kde píše, že její manžel, ze
své veliké laskavosti, byl ochoten vládnout v Čechách. Já bych klidně řekl, že
tuhle laskavost si mohl nechat pro sebe,
my jsme tu o tu jeho vládu až tak nestáli.
Takže všechno je třeba vidět v trošku širším kontextu.
Rudolf Bubik, emeritní biskup
Kde se teda v Bibli píše, že křesťanství
nemá být jedním z dobrých náboženství? Že
je jediné správné?
Křesťanství není náboženství. Náboženství je buddhismus, islám a jiné. Stejně tak jako manželství není náboženství, ale vztah dvou lidí, křesťanství je
vztah Boha s člověkem. Takže nazývejme
všechno pravým jménem. A proto biblická odpověď na tuto otázku je jediná, jednoduchá: Pán Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život“ (Jan 14,6). Na jiném
místě říká: „Všichni, kdo přišli přede mnou,
jsou zloději a lupiči“ (Jan 10,8). Takže já si
mohu vybrat ze dvou věcí: Buď budu věřit, že jen On je ta cesta, a pokud není jen
On ta cesta, pak je lhář, a nechci s ním
mít nic společného. Ale On není lhář, On
je ta cesta.
Rudolf Bubik,
emeritní biskup
Bůh odpovídá
´
Křestanství
vs. náboženství?
Mám strach,
že ztratím svobodu
Co bude dál, když vydám svůj život Bohu?
To už nebudu já!
Hřích člověka poznamená takovým
způsobem, že jej staví na úroveň prasete.
Na úroveň toho, že se lidé vrací ke svým
vývratkům, nebo i v těch svých vývratcích
spí a myslí si, že v tom mají svobodu, ale
Boží slovo říká, že si máme vzít za vzor
ten Boží obraz, čistý, obraz, který je neporušený, v tom je svoboda. Svoboda je
v tom, že se můžu dobře rozhodovat. Že
můžu říct: „Já už víc nechci být jako to
prase, ani jako pes, který se vrací k svému vývratku, ale chci být synem, který
má dobrý vztah s Bohem a volá k němu:
‚Otče, jsem svobodný.‘“ Svobodu člověk
musí prožívat hluboce v srdci. Svobodu, že nemusím ničemu otročit. Svoboda je v tom, že dodržuji předpisy a chráním svůj život. Svoboda není v tom, že si
můžu dělat, co chci, že můžu jezdit v silničním provozu na červenou a ohrožovat
život svůj a svých spoluobčanů. V tom
není svoboda, v tom je právě bezohlednost a velký omyl. Svoboda je v tom, když
budu bdělý a ostražitý a když budu respektovat zákony, které chrání mě a chrání i mé spoluobčany.
Pavel Čep,
senior Středomoravské oblasti
Tady bych chtěl upozornit na jednu
malinkou drobnůstku. Co to je svoboda?
Poučil mě můj spolupracovník, který byl
nevěřící, když jsem měl ve zvyku říkat: „Já
teď musím…“ A on mi řekl: „Pamatuj, že
v životě musíš jen jednu věc, a to zemřít.
A v tom ostatním máš svobodu.“ Ano, my
jsme svobodni. Ale pokud jednou vstoupím do smlouvy, tak si musím uvědomit,
že ji budu plnit. Bůh mě stvořil svobodného, to je pravda, dal mi možnost se
rozhodnout, ale i se zodpovědností.
Jak je to s tou světskou svobodou,
o kterou mnozí nechtějí přijít, názorně
ukážu na drsném příběhu ze šachty: Každou chvíli se do mě mí spolupracovníci
obouvali: Jak mě ta moje víra omezuje,
jaký jsem ubožák proti nim, kteří mají
absolutní svobodu ve všem. A tak jednou
jsem toho největšího křiklouna zastavil
a říkám: „Dobře, tak pojď: Jsou tři body,
ve kterých mi říkáš, že nesmím. Zaprvé mi
tvrdíš, že nesmím kouřit a ty můžeš. Kdybych já dneska chtěl začít kouřit, mohu.
Můžeš ty dneska přestat?“ Říká mi: „No,
tak to ne, to bych nemohl.“ „Kolik vykouříš za den? Za rok? Za deset let? Kolik tě
to kouření stojí?“ „Ty, Rudo, ne abys to
říkal mé ženské, ta by mě zabila.“ Říkám:
„Počkej, půjdeme dál. Chlaščeš. Říkáš, že
já nesmím. Kdybych chtěl, mohu dnes začít. Můžeš ty dneska skončit?“ „No, tak to
bych nemohl.“ „Takže znovu: Kdo je tady
svobodný a kdo je otrok? A za třetí: Říkáš, že nesmím chodit za cizíma ženskýma. Ty vymeteš kde kterou. Můžeš dneska
přestat? Já bych mohl dneska začít, ale
já svobodně nechci. Můžeš přestat?“ „No,
to nemohu.“ Říkám: „Takže příteli, kdo
z nás dvou je svobodný a kdo je otrok?“
Je potřebné, aby si lidé položili tuto otázku. Často jsou zotročeni hříchem, nenávistí, závistí a různými dalšími věcmi, ale
vykřikují slova o svobodě. Tak teda zkus
nebýt závistivý, zkus si odedneška říct,
že už nikdy se nenecháš ničím vytočit,
že končíš s tím, s tím… No tak to zkus.
A zjistíš, že jsi pěkný otrok.
Rudolf Bubik,
emeritní biskup
7
Bůh odpovídá
ŽIVOT V KRISTU
8
Záleží na tom, co si kdo představuje
pod pojmem svoboda. V možnosti dělat
to, co mi škodí (kouřením počínaje, alkoholem drogami a promiskuitou konče)
žádnou svobodu nevidím. Bůh mi nabízí jinou svobodu: Svobodu rozhodnout
se správně a sílu to správné rozhodnutí
taky udělat.
Že mě to mění tak, že už to nejsem já
– to mne vlastně těší. Bez Boha jsem byla
daleko protivnější, než jsem teď s Bohem.
Na druhou stranu vidím, že na sto procent oddaná Boží služebnice být neumím
a často zklamu sama sebe. Křesťanství
není bojem po vzoru islámských radikálů,
je to boj se svými vlastními selháními. Je
to nikdy nekončící sebevýchova, ke které
mi Bůh dá sílu, pokud si o to řeknu.
Proč myslíte, že k Bohu přicházejí alkoholici, narkomani, kuřáci, lidé s bulimií?
Proč myslíte, že od Boha dostanou sílu
přestat s hříchem a začít jednat správně?
Stali se loutkami bez vlastní vůle, nebo
ti lidé konečně mohli začít objevovat své
schopnosti a normálně žít?
Marie Faldynová, AC České Budějovice
Jak Bůh proměnil
tvůj život?
Můj tatínek byl prchlivý a maminka se
utápěla v sebelítosti. Jako jejich dítě jsem
s mateřským mlékem nasávala obojí.
Jako dospívající jsem se od rodičů odstěhovala a své životní vzory hledala jinde. Jako dospělá jsem přišla na to, že přes
veškerou snahu mám v manželství stejné problémy jako moji rodiče. Četla jsem
chytré knihy, spolupracovala s manželskou poradnou a uvažovala o rozvodu.
V této situaci jsem vydala svůj život Pánu
Ježíši.
Dnes je mi 60 let, sklony k prchlivosti a k sebelítosti mám vlastně pořád, ale
Bůh mi dal tolik sebepoznání, že je umím
správně pojmenovat. Když mi v životě
chtějí dělat potíže, prosím Pána Ježíše,
aby mne vedl. Pán Ježíš na tyto modlitby
vždy odpovídá a já dostanu sílu chovat
se správně.
Teď jsem svobodný, můžu si dělat, co chci,
Jestli si myslíte, že se stářím automatictak o jaké svobodě mluvíte vy?
ky přichází zmoudření, já vidím ve svém
„Dříve jste však neznali Boha a byli jste okolí, že ne vždy. Jsou staří rodiče, se
otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy ne- kterými si jejich děti nevědí rady. Místo
jsou.“ (Ga 4,8 ČEP) Ve skutečnosti není zmoudření ve stáří končí buď v závislosžádný člověk naprosto svobodný. Nespa- ti na alkoholu, nebo jako pacienti psysený člověk, ať už je to tzv. slušný člověk chiatrů.
Marie Faldynová, AC České Budějovice
nebo zločinec, patří moci temna, a jeho
duše (rozum, city, vůle) je ovlivňována
jeho vlastním sobectvím živeným bezbožnou lidskou společností, která je pod
mocí toho Zlého. Poté, co se člověk staBůh proměnil můj život ve chvíli,
ne křesťanem, tak se sice dostává z moci když jsem byl v koncích
se svými velZlého do ochranné ruky Boží, ale svým kými schopnostmi, byl jsem
v koncích
každodenním rozhodováním stejně ur- s tím, že si vystačím sám. Um
ěl jsem
čuje, jestli bude žít podle Bible, nebo se- poradit druhým, ale neuměl jsem
potrvávat ve starých způsobech. Neutrální radit sám sobě. Potřeboval jsem totá
lní
území – kdy člověk už není pod nadvlá- zlom a poddání se Bohu, aby On moh
l
dou satana, ale myslí si, že vše zvládne přijít a říct: „Tak, chci udělat v tvém žisám i bez Boha, – takové území ve sku- votě pořádek, to, co tam nepatří, vyhotečnosti neexistuje. Tento postoj – já si dit, a chci udělat všechno nové, absovystačím sám – totiž ještě patří na tu tem- lutně všechno.“
Pavel Čep, senior Středomoravské obla
nou stranu.
sti
Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem
Lidé, kteří říkají,
že jsou nevěřící,
si spíše přejí,
aby Bůh nebyl.
Protože na ně dopadá tíha viny za
hřích. Každý člověk ví, že když krade, že to není v pořádku. Dostává se
do rozporu se zákony své země, ale
to nejdůležitější je, že se dostává
do rozporu se zákony Božími. Když
otec lže své ženě, děti poznají, že ten
otec lže. On si to uvědomuje, že lže.
Když lidé podvádějí, jsou si vědomi
toho, že záměrně jdou, aby podváděli. Když lidé přestupují dopravní
předpisy, většinou je přestupují taky
vědomě. Všichni lidé vědí, že nemají
sedat s alkoholem za volant, a přesto mnozí bezohledně tento předpis
porušují, ohrožují tím druhé, mnozí i zabíjí druhé a zabíjí a ohrožují
i sami sebe. Přitom mnozí lidé nejsou schopni přiznat si pravdu: „Já
za to můžu.“ Raději chtějí tu vinu
hodit někomu na hlavu. Často říkají: „Kdyby byl Bůh, nedopustil by
to.“ Ale to není pravda. Bůh je, On to
dopustí, protože my jsme bezohlední. Proto si lidé přejí, aby Bůh neexistoval. Protože jednou ta dokonalá
spravedlnost si nás předvolá a budeme se zodpovídat. Bůh má pro nás
slovo: „Dobře, služebníče věrný, byl
jsi věrný v malém, nad mnohým můžeš vládnout.“ Ale má i druhé slovo: „Služebníče zlý a nevěrný, dal
jsem ti málo, a byl jsi v tom nevěrný. Byl jsi nezodpovědný, jednal jsi
svévolně.“
Pavel Čep,
senior Středomoravské oblasti
Ročník 21, červenec - srpen 2009
šíme „Pane, odejdi ode mne, neboť jsem
Bohu záleží na každém!
hříšný.“ Židé procházeli z našeho pohleBůh má řešení i pro zrádce. Petrův přídu prazvláštním vzděláním. Zjednodu- běh pokračuje a učí nás, že k jeho došeně řečeno, učili se řemeslu a zároveň konalému obrácení byla třeba další zkuteologii. I kdyby Šimon byl špatným žá- šenost. Tou byla bolestná, niterná lítost
kem, myslím, že to, že Bůh stvořil svět nad osobním selháním v okamžiku, kdy
svým slovem, znal. A podle jeho reakce je vědomě zapírá Ježíše. Tato skutečnost
Existuje Bůh Bible?
zřejmé, že mu v tomto okamžiku zapadla nás učí, že nestačí uvěřit v Ježíše rozuNaštěstí nastává doba, kdy již i ve svět- slyšená slova kazatele a jeho prokázaná mem, ale musíme uvěřit celým srdcem.
le dalších vědeckých důkazů „neochvějná“ moc nad stvořením do sebe, zděšeně mu Když vysvětlíme dítěti například, že nemá
víra v hypotézu evoluce bere za své. Ra- dochází, s kým stojí v jedné lodi.
přecházet na červenou, nebude nám to
cionální člověk ví, že věda zkoumá fakta
stačit. Až v okamžiku, kdy projeví v praxi,
„Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti ozná- že to dodržuje, můžeme být klidní, když
a na jejich základě nevytváří pravdu, ale
hypotézu. Historie nám jasně ukazuje, mit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“ bude samo přecházet. Pokud i my úplně
Jestliže již člověk ve svém srdci při- nerezignujeme na spoléhání na sebe, tujak se vědecké hypotézy mění v závislosti
na nových objevech a osobním přesvěd- pustí existenci Boha, je pro něho důle- díž na svévoli, budeme mít problém s rečení vědce. Vědecké hypotézy tedy použí- žité, aby svou rodící se víru potvrdil zku- spektováním autority, byť je jejím předvají fakta stejně jako režisér herce a vsa- šeností. Bůh nelže, a tak vyzkoušej Boží stavitelem sám Bůh.
zují je do předem připraveného scénáře, slovo – „Volej ke mně a odpovím ti. Chci
Bůh nás dobře zná, ví, že nikdo nebude
který je v srdcích lidí. Přestože jsou to ti oznámit veliké a nedostupné věci, kte- poslušný hned. Přistupuje k nám jako ke
vědci, srdce mají jako všichni lidé zvrá- ré neznáš.“
znovu narozeným dětem. Učí nás novým
Rybář Šimon přejmenovaný Ježíšem pravidlům a v našem životě prověřuje,
cené. Bůh svou existenci dokazuje každému člověku, pokud ten přemýšlí nad na Petra měl při rybolovu zmíněném zda jsme se je zvládli naučit tak, že nestvořením a pokud zpytuje své svědomí. v minulém příběhu zkušenost, že se se- jen umíme pravidla memorovat, ale i žít.
Tento důkaz je tak závažný, že každý člo- tkal s tím, který svým slovem stvořil svět, Myslím, že náš každodenní život dosvědvěk bude před Bohem bez výmluvy. Bible který se nyní prochází po světě a dává čuje při ohlédnutí zpět, že vůle Boží, a tedy
nám to ilustruje příběhem rybáře Šimona. skrze sebe poznat Boha lidem. Petr i jeho autorita, je neoddiskutovatelná.
Sebevědomý Šimon z Galileje slyší slo- a jeho přátelé jsou nyní v nesnázi, jsou
Mgr. Otakar Novák, AC Lysá nad Labem
va muže na břehu, pere u toho sítě po unavení nočním veslováním a vidí na jediaspora Planá nad Lužnicí
marném celonočním rybolovu. Jeho se- zeře přízrak, postavu, jak k nim kráčí po
bevědomí vzalo za své, letité zkušenosti vodě. Děsí se. Postava promlouvá: Nebojselhaly, nic neulovil. Na břehu je kaza- te se, jsem to já – Ježíš. Nyní Petr zkouší
tel známý jménem Ježíš… Ta slova musí svou víru – Je to ten, jehož slovo panuje
vyslechnout, ten muž je velice blízko nad stvořením nad přírodními zákony?
a navíc o něm kolují velkolepé zvěsti, je Říká: „Pane, jsi-li to ty, řekni, ať k tobě
zvědavý a napíná sluch… Muž se náhle přijdu po vodě.“ Následuje jedno slovo:
k němu otáčí a nařizuje mu, aby šel zno- „Pojď!“ Petr vystupuje na hlubinu a kráčí
vu lovit ryby. Co se ale Šimonovi honí po vodě.
V listu Římanům apoštol Pavel píše:
Milý čtenáři, není nutné, abys chodil „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim
hlavou? „Ano Pane, kázat umíš, ale rybolovu rozumím já, nemůžeš být kápo ve po vodě, ale tvůj život ti přinese situace, (lidem) přístupné, Bůh jim to přece odvšem! Člověk musí strávit roky na jeze- kdy budeš moci zkoušet Boží slovo a sám halil. Jeho věčnou moc a božství, které
ře, než se trochu v rybolovu zorientuje.“ uvidíš, že je nezávislé na okolnostech, má jsou neviditelné, lze totiž od stvoření
„Támhle hoďte sítě.“ „No jak myslíš, zkla- moc přinést řešení, které je zaručeně od světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho
mání tě nemine!“ Víme též, co následova- Boha. Co ti to přinese? Poznáš, že Bůh je díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha,
lo – plné sítě ryb. Reakce Šimona je pře- živý, má o tebe osobní zájem a veškerá ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu
kvapivá, neříká totiž: „Byla to náhoda!“ zaslíbení o tvé spáse jsou pevná a platná nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zanebo „Začátečníkům štěstí přeje.“ ale sly- více nežli „beton“.
vedlo do marnosti a jejich scestná mysl
se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří,
ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu
nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků
a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal
na pospas nečistým vášním jejich srdcí,
takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží
tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky!“ (Ř 1,19-25)
Bůh odpovídá
I ty můžeš poznat
Boží lásku
Co lze o Bohu poznat?
Odkud?
Přátelé, po celoživotním bádání jsem došel k závěru, že Bůh existuje!
Boha poznávám v přírodě, rovněž když
se podívám na sebe do zrcadla, uvědomuji si, jak mě Bůh geniálně stvořil: můj
sluch, můj zrak, dvě ruce, dvě nohy, díky
Bohu, že jenom jedna ústa, a i s těma je
někdy mnoho problémů .
Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti
9
ŽIVOT V KRISTU
Bůh odpovídá
Hebký obláček nebo
vroucí kotel?
Nebe není automaticky pro „ty dobré“, ale
jen pro ty, kdo chtějí být s Bohem. Peklo není
automaticky pro „ty zlé“, ale pro ty, kteří nechtějí být tam, kde je Bůh.
Bůh připravil Nebe pro každého člověka, ale jsou lidé, kteří i dnes říkají: „Já půjdu rád do pekla.“ Když jsem v minulosti
slyšel tady ty odpovědi z úst mých spolupracovníků, Bůh mi dal takovou myšlenku, že dal lidstvu v jistém smyslu milost
v tom, že dal mnoha lidem prožít peklo
na zemi. Byly to koncentrační tábory, a ti
lidé, kteří jimi prošli, to nazvali „Peklo
na zemi.“ Ani jeden z těch lidí by nechtěl,
aby úsek života, těch několik let hrůzy,
pekla, se znovu opakovalo. Ale lehkomyslní nezodpovědní lidé říkají: „Já chci
být v pekle, bude tam teplo.“ To je krutý
omyl, to je velká lež. To je nezodpovědný postoj lidí, chtít jít od pekla. Nebe je
pro tebe, Ježíš ho pro tebe připravil. Ježíš
má klíče od tvých místností v Nebi, ale
vyzvedni si ty klíče. Vyznej Ježíši hříchy,
přijmi očištění, odpuštění, On ti chce dát
klíče od těch prostor, které jsou pro tebe
připravené v Nebi.
Pavel Čep,
senior Středomoravské oblasti
Tady bych moc rád podtrhl jednu věc,
že lidé pod pojmem ‚dobré‘ mají různé
představy. Jednou jsem se v literatuře
setkal s tímto pojmem, kdy se křesťané v Africe snažili naučit dvě děti něco
o Bibli. Když pak toho chlapce zkoušeli, ptali se ho: „Co to je hřích?“ On odpověděl: „Když mi někdo ukradne krávu.“
„Výborně. A co to je dobrý skutek?“ „No
když já někomu ukradnu krávu.“ Proto
vždy podtrhuji: Pozor na slovíčko „dobré“. Jen Bůh je dobrý a jen On je normou
pro dobré, ne to, že my si někdy něco namlouváme, protože je to dobré pro mě,
to ještě nemusí být dobré. Nebe je skutečně jen pro ty, kteří chtějí být s ním,
milují ho a touží po obecenství s ním.
Často dostávám otázku, proč teda Bůh
stvořil peklo a ohnivé jezero. On ho nestvořil pro člověka, ale pro ďábla a jeho
anděly plus pro všechny, kteří se rozhodnou tam dobrovolně jít. A protože Bůh
respektuje svobodnou vůli člověka, proto každého, kdo touží po pekle, tam klidně pustí. Ale není to jeho záměr.
Rudolf Bubik, emeritní biskup
10
Síla lidské vůle
a psychiky je úžasná.
´
Nejsou křestanská
víra a zázraky
náhodou
jen autosugescí?
Kdybych já měl na toto téma hovořit, tak díky silné vůli bych nikdy nebyl
křesťanem, protože to mi vždy totálně
scházelo. Ale já tím, že jsem přijal Ježíše Krista, jsem od něj přijal moc, abych
mohl být jeho synem. Díky tomu, že
jsem přijal křest Duchem svatým, jsem
od něj přijal moc, abych mohl žít dle
jeho rady. Čili pokud chceme mluvit o silné vůli a podobně, tu vidíme
v buddhismu a jiných náboženstvích.
Viděl jsem to ve vězení, když jsme seděli spolu s buddhistou. Ale Bible a evangelium mluví o moci nového života, života, který Bůh nabízí hlavně těm, co
to nedokážou. Protože já se obávám, že
lidé, kteří jsou schopní, se často stávají
všeho schopní, a Nebe asi pro schopné
není, jen pro ty neschopné, kteří musí
spoléhat na Hospodina a jeho Slovo.
Rudolf Bubik, emeritní biskup
Taky mne to napadlo, ale udělala
jsem zkušenost s tím, že moje síla vůle
mi došla, moje síla psychiky měla své
meze, a když jsem o sílu prosila Boha,
dostala jsem ji. Mockrát.
Marie Faldynová,
AC České Budějovice
Je víra v Boha jen
berličkou pro hloupé
a neschopné…?
Tomu nevěřím, protože Isaac Newton
nebyl hloupý člověk, byl to chytrý, vzdělaný člověk, a přitom byl věřící, miloval
Boha, vyznával Pána Ježíše. Jan Amos
Komenský nebyl z hloupých lidí, i když
žil v době před několika stoletími, přesto
ve své pedagogice, ve své vzdělanosti ani
v současné době nemá mnoho konkurentů. Byl to člověk, který miloval Pána Ježíše, nenapsal v těch svých spisech ani jednu jedinou stránku bez citátu z Bible. To
znamená: Víra je pro každého. A pro ty
lidi, kteří totálně zpackali svůj život tím,
že se dostali do alkoholismu, drog, pro ty
je víra opravdu jediné, co je může z toho
vytrhnout, Bůh chce učinit všechno nové
i pro ně.
Pavel Čep,
senior Středomoravské oblasti
V dějinách bylo mnoho věřících lidí,
kteří nebyli ani hloupí, ani neschopní.
Albert Schweitzer vystudoval medicínu
a opustil pohodlný život varhaníka v Německu, aby mohl nemocným černochům
v pralese říci evangelium. Na provoz nemocnice si vydělával jako varhaník. Jan
Amos Komenský byl také velice vzdělaný
a pracovitý křesťan a jistě by se našlo ještě víc takových osobností.
Marie Faldynová,
AC České Budějovice
Je spasení opravdu
zadarmo? To je až
podezřele jednoduché.
Lidé zapomínají, že jsme spaseni z milosti, ne za zásluhy, ale současně, jakmile
spasení přijmu, tak se dozvím, že na každý den musím vzít svůj kříž a následovat
Pána Ježíše, a to už zadarmo není.
Rudolf Bubik,
emeritní biskup
Není zadarmo. Spasení je to nejdražší,
co může člověk na této zemi prožít. Protože to nejdražší obětoval Pán Ježíš: svůj
svatý život. On řekl: „Já mám moc svůj
život dát a mám moc svůj život vzít.“ On
ho dal. Byla dána ta nejvyšší cena. A dnes,
stejně jako v minulosti v historii církve,
lidé pro Ježíše pokládají své životy. Pokládali a pokládají tu nejvyšší cenu, aby
jim víra nebyla ukradena, protože se jí
nechtěli zříct, protože milovali Ježíše. Poznali tu nejvyšší hodnotu a nejvyšší cenu
na této zemi: Pán Ježíš Kristus a nový život skrze něj. To znamená, že spasení, ta
záchrana člověka pro život věčný, je nejCo znamená být schopný a neschopný? vyšší hodnotou, kterou můžeme mít, kteV dnešní době, i když bych možná zvlá- rou můžeme prožívat, ale do které taky
dl zajít pěšky do Vídně, nebudu se o to musíme investovat. Je to velký omyl, poani pokoušet. Máme různá pendolina, kud si lidé říkají, že je to zadarmo. Za co
auta, letadla, tak proč se o to pokoušet? se neplatí, to se snadno znehodnotí.
Pavel Čep,
Ale do Nebe nelze dojít žádnou schopsenior Středomoravské oblasti
ností, moudrostí, filosofií. Někteří lidé
mi připadají jak malé děti na pískovišti,
Proč by nám ty „viny“ Bůh nemohl prostě
které si chtějí uplést z písku provaz a vyšplhat se po něm do Nebe. Pamatujme, jen normálně odpustit? Já po dětech přece
že Ježíš musel sestoupit z Nebe a podat taky nechci krvavé oběti, když zlobí. Mám je
nám ruku, aby nás tam vnesl. Takže pro- rád a taky s nějakými problémy počítám.
Na to je jednoduchá odpověď. Proto o nějakých berličkách a schopnostech
bych raději pomlčel. Schopnosti nechme blém se týká právě naší svobody. Jelikož
na různé sportovní soutěže, olympiády jsme se svobodně rozhodli jít do pekla
a podobně, ale pro život věčný bych ra- a svobodně hřešit, musíme s tím něco
udělat. Názorný příklad můžeme vidět
ději na toto téma nebásnil.
Rudolf Bubik, v přírodě. Když jednou zasadím planou
emeritní biskup jabloň, nemohu si myslet, že vírou budu
trhat jablka. Protože mi uroste jen to, co
Proč bych měl potřebovat Boží pomoc, když jsem zasadil. A jelikož jsem zasel hřích,
chybí?
se mám docela dobře a nic mi nechybí?
tak mi roste smrt. A proto to nejde jen
Bůh nám skutečně v životěě pomáhá tak odpustit, Bůh si přece do Nebe neo není hlav- může ten hřích vnést. Ten hřích musí být
a naplňuje naše potřeby, ale to
ní důvod, proč v Boha věříme. Ten hlavní
mný lidský
důvod naší víry je ten, že přítomný
éně bezproživot, ať už může být více či méně
končí. Lidblémový a úspěšný, jednou skončí.
u věčnosti,
ská osobnost je poté na prahu
která může být buď strašným utrpením
v ohnivém jezeře, nebo naopakk úžasnou
radostí v přítomnosti Boží.
avel Zelený
Ing. Pavel
AC Lysá nad Labem
Zkuste mi to stručně shrnout… vysvětlit
tyto pojmy: hřích – trest – milost – vykoupení
– obrácení – nový život.
hřích – to, co není Boží vůle pro mne.
To že ráda vařím, není hřích. Hřích je
přejídání. Není Boží vůle, abych trpěla
nemocemi způsobenými nadváhou.
trest – důsledek hříchu. Přejídáním a nadváhou vlastně trestám sama
sebe.
milost – mnou nezasloužené odnětí trestu. Milost může být důvodem
k novému správnému začátku a může
být i zneužita.
Vykoupení: V tomto světě občas
unesou někoho nevinného, aby za něj
mohli vymáhat výkupné. Bůh to dělá
obráceně: Nabízí vykoupení nám vinným a zadarmo. Stačí si uvědomit, že
nejsem schopná žít tak, jak se Bohu
líbí a poděkovat Pánu Ježíši za jeho
oběť.
Obrácení: Když chci jít jinam, musím se obrátit. Když chci přestat s hříchy, musím se rozhodnout, že budu
poslouchat Boha a ne své tělo, špatné
kamarády a svévolníky.
Nový život: Novou věc si pořídím,
když mi stará přestane dobře sloužit.
Nový život je příležitost vyměnit starý
způsob hodnocení sebe za takový, který mi bude více ku prospěchu.
Marie Faldynová,
AC České Budějovice
Bůh odpovídá
Ročník 21, červenec - srpen 2009
vykořeněn. Jak? Uvedu konkrétní příklad:
Už v ráji byly hříchem stvořeny kopřivy.
Na rozdíl od jahod kopřiva nepotřebuje
ani pohnojit, ani okopat, a přesto roste
všude. Mám takové malé nůžky, a tam,
kde mi to hodně překáží, tam ji ustřihnu.
A vy si myslíte, že tím, že jsem ji ustřihl,
že jsem ji tím už zničil? Ne! Přijdu tam za
čtrnáct dní, za tři týdny a ona už zase leze
ze země. Musím ji vytrhnout i s kořenem.
A tak i hřích se musí vykořenit, nejenom
ustřihnout. Uvědomme si, že by v Nebi
rostl znovu.
Rudolf Bubik,
emeritní biskup
11
ŽIVOT V KRISTU
Bůh odpovídá
Různé pohledy
na pojem víra
Nevýhodou jazyka je, že občas používá jedno slovo pro
mnoho různých významů. Potom mohou snadno vznikat
nedorozumění.
azijh vnitřní fant
é bytosti. Jejic
ov
ek,
dk
eč
rt
há
K
po
tě
“
os
na
realitou. Pr
Děti „věří
ní
iv
kt
je
ob
s
le
Dospě jší
usí krýt
ou a hotovo.
ní svět se nem
js
la
ví
á
sk
oř
alá m
avdy, rozumu
Krakonoš či M
ra, vítězství pr
ne
rt
ápa
o
íh
ln
ideá
uje v rovině př
lidé „věří na“
bjektivní, fung
su
t
je
os
ra
ln
ví
vo
to
Ta
ořivou
či humanity…
i a poskytuje tv
ac
ir
ěk
sp
ov
in
í
čl
áš
d
in
ku
Po
ní a snů, kde př
daným lidem.
a umělecky na
ismu, zklamáým
m
iv
si
oř
pe
tv
do
em
á
vš
ad
up
no
ad
sn
o víru,
nemá takovout
é okolí.
o pohledu na sv
éh
sk
ar
ní a such
Když řeknu: „věřím, že“ mě lávka přes
potok unese nebo že se vrátím domů ještě před deštěm, vycházím z rozumové
úvahy, vlastní či obecné zkušenosti, popř.
z (kvalifikovaného) odhadu situace. Pevnost této víry závisí na přesnosti „zpracovávaných údajů“, ale někdy i na příznivé
souhře vnějších vlivů. Touto vírou žijeme
všichni, aniž si to uvědomuje. Kdo z nás
každý den počítá např. pevnost schodiště, na něž vstupuje nebo neustále znovu
ověřuje, jestli cokoliv, co fungovalo včera, bude použitelné i dnes? „Věříme, že“ to
tak bude, a pokud stojíme nohama na
zemi, je to dobře.
12
Je možné „věřit v ni
c“? Jednoduše, lidov
ě se dá říct, že ano
buď tam něco je,
nebo není. Ale i kd
– je to jako se sklen
yž tam nic není, př
icí:
tíme, že je uvnitř
i pozornějším ohled
směs plynů (vzduc
ání zjish), určitá vlhkost,
ký ten mikroorgan
pár prachových čá
ismus. Prázdno bě
stic a nějažně existovat nem
člověk si myslí: „nev
ůže. Podobně je to
ěřím v nic“, ale mož
i s vírou,
ná by se ukázalo,
znalosti, schopnos
že přece jen věří ve
ti či majetek. Ateis
své síly,
m
us je také víra (nap
tických filosofickýc
ř. v pravdivost mat
h názorů, v evoluč
erialisní
teo
věřících“ a také jak
rii…), formuje život
o vše na tomto světě
a rozhodování „svýc
přináší své ovoce.
h
Jestliže „věřím v něco nebo
někoho“, tak jinými slovy spoléhám, že to něco nebo někdo
zafunguje, když to budu potřebovat. Většinou bychom
si nevybrali nedůvěryhodný objekt víry, tak máme jakousi naději, že vše dopadne
dobře. Pacient věří ve svého
lékaře, děti věří ve své rodi- „Věř
ím něčemu nebo někomu“, když to
odpoče, závodník F1 věří v perfekt- vídá
mému poznání, osobnímu přesvědč
ení,
ní formu svého vozu… S ta- pop
ř. obecně uznávanému světovému
názokovouto vírou odkládáme ru.
Spokojím se s tím, nehledám, jestl
i to je
přirozené obavy, či zábrany opra
vdu to pravé. Můj vnitřní postoj, výsl
edky
a uvolníme si ruce k vykoná- vědy
anebo jen selský rozum mi dosvědču
jí,
že
ní velkých věcí. Taková víra to,
čemu věřím, je pravda (aspoň si to mys
lím).
nám napomáhá jít dál, dosa- S tímt
o (povrchním) pocitem potom žiji
v klihovat svých cílů. Ale pozor, du
a bez pochybností, dokud nedojde
ke kovše stojí a padá s důvěryhod- lizi
(manželská krize, ztráta růžových brýl
í, neností a spolehlivostí předmě- moc
…). Německo věřilo Hitlerovi a zklamal
o se.
tu víry (člověk se může zmýlit, My
dnes věříme v pokrok a blahobyt kon
zum
v horším případě zradí, stroj ní
společnosti a uvidíme. Jistě je tako
vá póza
se pokazí), následky pak mo- snad
ná, většinová a přináší mnoho výho
d, ale
hou být nedozírné.
je „ta nejširší cesta s davem“ vždy
správná?
Vsadím na to život svůj a svých milý
ch?
„vztah
Filosofové se stovky let přeli, jaký je
soujen
víra
je
ud
mezi vírou a rozumem“. Pok
h
žnýc
zbo
a
stav
před
,
hrnem předpokladů
je
ěje
Nad
ěje.
nad
jí
t
říka
í
přání, je přesnějš
í občas
v životě nezbytná, ale přece jen stoj
vědy, obv opozici k rozumu, výsledkům
dějí sice
jektivní jistotě. S takovou vírou-na
doufám.
m,
věří
ň
mnohé nevím jistě, ale aspo
prosrou,
opo
zi
nou
v
Taková víra může být
ale
ná,
přes
sice
je
a
Věd
.
tě to ještě nevzdám
by
je,
ahu
přes
je
co
,
tom
o
a
má své hranice
ic
hran
bez
je
ěje
Nad
lčet.
pom
mně
měla skro
ává:
zůst
a umírá poslední. Pro filosofy pak
co je víc – víra nebo rozum?
„Slepá víra“ nepotřebuje vidět důkazy, jde za
svým cílem bez otázek,
bez ohledu na okolnosti.
Slepě věřit ve své pravdě se dá fanaticky, až do
krajnosti (osobě, ideji,
hnutí), následuje nesnášenlivost a vyčlenění se
nebo agrese. Kompromis, dialog či sebekritika
jsou nežádoucí. Pro tento způsob života člověk
nebyl stvořen, pokud se
formou slepé víry prosazuje (na první pohled)
i dobrá myšlenka, konec
bude plný zranění, zklamání a smrti.
„Víra“ je všeobecně základem pro činy, které předcházejí plnému potvrzení, objasnění či zodpovězení všech
otázek. Je postavená na důvěře – jako krok do tmy – nic
nevidíme (nemůžeme se ani
o nic opřít), jen slyšíme slovo:
jdi (popř. skoč!). Je ten, komu
věříme, důvěryhodný? Průměrně chytrý člověk si dokáže během chviličky vymyslet deset
dobrých důvodů, proč zůstat
stát a do tmy nejít. Ale v životě
s Bohem jsou pro člověka „kroky víry“ neobyčejně cenné, neboť na nich zakouší 100% ryzí
Boží charakter a prožívá mnohem intenzivněji jeho lásku.
„Pochybující víra“ je
paradox. Vzniká kombinováním rozumu,
pocitů či zkušeností s vírou (přesněji
s důvěrou). V podstatě nic takového ani
nemůže
existovat.
Buď se rozhodneme
důvěřovat,
spolehnout se na charakter
toho, komu věříme
a pak jednáme (ve
víře). Nebo to není
víra, ale její protiklad
– strach, pochybnost,
nedůvěra.
„Náboženská víra“ je přirozenou odpovědí na vrozené religiózní cítění člověka.
Většina lidí instinktivně vnímá, že „něco
je“. Snad jen vyhraněná materialistická filosofie předpokládá, že člověk je jen
„maso a kosti“. Podvědomé tušení duchovního světa vede k otázkám, ke hledání odpovědí, odhalování tohoto (mystického)
tajemství. Z tohoto základu vyrůstá „náboženská víra“, buď ji člověk vědomě popírá,
nebo zastává nějaké vyznání. Taková víra
obecně skrze sled náboženských rituálů,
posvátných úkonů a tradic sleduje jediný cíl – poznat a naklonit si to „tajemství
v pozadí“, z čehož čerpají i okultní mocnosti. Bible ale učí něčemu jinému: důrazně vyzývá k opravdovému hledání Boha,
ne k náboženským úkonům, upřímnému
člověku se Bůh dává poznat. Náboženství
není cílem křesťanství – tím je živý vztah
s Bohem, to je víc než oběti a rituály.
Bůh odpovídá
Ročník 21, červenec - srpen 2009
Konečně se dostáváme k pojmu „biblická víra“. Hebrejské slovní základy
slov, které dnes
překládáme slovem víra, vystihují jistota, pevnost, bezpečnost a důvěra.
V biblickém kontextu nabývá vztah člověka s Bohem právní povahy – víra (důvěra…) je postave
na na smlouvě. Bůh se zavazuje k plnění toho, co zaslibuje a od člověka je požadov
aná právě jen ta
upřímná důvěra Bohu, svobodná oddanost a nerozdělené srdce. Toto
obrácení (vstup do
smlouvy) je jediný skutek, který po nás Bůh žádá, opravdová víra je podmín
kou spásy.
Víra pochází ze slyšení Božího slova. Člověk přijme od svého Pána konkrét
ní slovo (z Bible, působením Ducha svatého, … způsobů je nespočet), na základě toho
slova vykoná (čin!)
svou část a Bůh, protože je věrný a všemohoucí své slovo splní také. Zní
to jednoduše, že?
A svou podstatou to také jednoduché je. Jen nás někdy čekají „kroky víry“,
některé situace
od nás vyžadují přímo skok do neznáma a jediné, co máme, je Boží zaslíben
í a slovo skoč!
Tehdy se láme chleba. Víra je tedy naplňována něčím hlubším, než jen
pouhým přijetím
(rozumem, srdcem, vůlí) zjevených pravd např. z Bible.
Víra je dokládána činy. Víra poukazuje na obousměrný vztah člověka
s Bohem, je nezbytná komunikace, společný život vycházející z vzájemné důvěry a blízkého
osobního poznávání se.
Kdysi jsem se při pohledu na modlícího se muže dobře bavil, vypadal
o to směšně: klečí
si v prachu, cosi polohlasně říká a chce tak „změnit svět“. Posměšné myšlenk
y mě opustily,
když jsem si uvědomil a sám se pak mnohokrát setkal s tou obrovskou
Boží mocí, která
skrze modlitbu působí. „Změna světa“ je díky působení Boží moci možná.
Bůh nám skrze „biblickou víru“ otevírá možnosti nejen ke změně světa, ale předevš
ím k proměně svého vlastního života a okolí. Zaslibuje, že nás povede ve víře a že bude
mocně působit, jen
vykročit.
Mgr. Pavel Slepička,
AC Prostějov, stanice Olomouc
13
ŽIVOT V KRISTU
Bůh odpovídá
Být sympatizant
nestačí
Bibli jsem četl, Desatero respektuji, chovám se slušně, krmím kočky a ptáčky v zimě,
křesťanům fandím – tak co by si Bůh ještě
přál?
Nesmíme zapomínat na jednu věc, že
Bible je od počátku založena na smlouvě. Protože Bůh je Bohem smlouvy. On
nebude s člověkem nikdy žít na psí knížku. Buď s ním půjdeš do smlouvy, anebo nepůjdeš. On stvořil tuto zem, vysadil
zahradu v Edenu a pronajal ji Adamovi.
Bezplatně, ale smluvně ho něčím zavázal.
Jelikož Adam porušil smlouvu, propadl
smrti. A dnes přišel Ježíš Kristus a přinesl Novou smlouvu, kde my můžeme znovu patřit jemu, ale opět smluvně. Proto
je napsáno v prvním listě Petrově 3,21, že
křest nás zavazuje. Proto si musíme uvědomit, že to není nic jednoduchého.
Jenom chci doplnit, na co si musíme
dát pozor: Zkuste udělat smlouvu, nebo
oddat dva novorozence s tím, že řeknete,
že to Ano řeknete za ně vy – jestli vám
to někde na úřadě přijmou. Zrovna tak
i křest nemluvňat je neplatný, protože to
dítě do smlouvy vstoupit nemůže. Takže
proto je potřebné vstoupit do smlouvy,
a pak, jak už jsem řekl, vzít ten kříž.
Rudolf Bubik, emeritní biskup
Bible není román jen pro jedno čtení.
O Bibli mnozí významní lidé v historii
lidstva řekli: „To je kniha na celý život. To
je kniha, se kterou nikdy nebudu hotov.“
Americký prezident Abraham Lincoln
chodil dennodenně se svojí šestidílkou
do svého prezidentského úřadu. On miloval takovým způsobem Boží slovo, že
byl ochoten položit i svůj život. On miloval lidi takovým způsobem, že byl průkopníkem zrušení otrokářství. A kvůli
tomu měl mnoho nepřátel, a proto taky
Abraham Lincoln položil život. To znamená, že nebyl sympatizantem, ale člověkem, který vzal Bibli vážně.
„Desatero respektuji“ – je málo lidí, kteří vědí, co těmito slovy opravdu říkají. Protože první přikázání říká: „…miluj
Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!“ (Marek
12,30) A vedle toho je další část této spojené nádoby: „Milovat bližního jako sebe.“
V tom je celé desatero. Pokud tyto dvě
hodnoty jsou opravdu vyrovnané, pak to
je víc než respektování. Přát si chci jedno: abych se líbil Bohu, abych měl s ním
vztah jako syn s otcem.
Pavel Čep, senior Středomoravské oblasti
14
Chybějící kousek
skládačky
Vnímal jsem, že mám někde v srdci prázdné místo…
V průběhu života se člověk dostane
do situací, kdy zjistí, že má v mnoha oblastech prázdnotu. Potřebuje ji naplnit.
Prázdnotu ve vztazích s lidmi, prázdnotu v poznání, prázdnotu ve vzdělání. Život je proto, abychom se na každý den
učili. Učili poznávat, učili doplnit, učili
měnit, aby se prázdnoty zaplňovaly. Pán
Ježíš říká: „V tom je věčný život, aby poznali tebe, Otče, živého pravého jediného Boha, a toho, kterého ty jsi poslal na
tuto zem, Ježíše Krista.“ On je jediný, kdo
zaplní prázdnotu. Protože dává hodnoty,
které my nejsme schopni vyprodukovat.
Žádný člověk není schopen vyprodukovat lásku. I když se o ní zpívá, i když ji
lidé rádi přetřásají ve svých ústech, ale
my jsme schopni produkovat jen sobectví. Bůh je zdrojem lásky. On říká: „Já
jsem láska.“ Bůh dává radost. Radost není
v alkoholu, ale radost je v Duchu svatém.
Pokoj nezajistíme tím, že jsou postaveny
na dvou územích proti sobě zbraně hromadného ničení, ty lidem pokoj nezaručí.
Pokoj nám přináší Pán Ježíš Kristus, když
jsme otevřeni smířit se s Bohem.
Pavel Čep,
senior Středomoravské oblasti
Před Bohem se nejde schovat do stínu,
On vidí vše. A proto, máš-li v srdci nějaký
stín, tak nevyháněj stíny, ale vpusť tam
to pravé světlo. A stíny utečou samy.
Rudolf Bubik, emeritní biskup
Bohu vděčíme nejen
za spasení...
Mnozí lidé se snaží svoji víru v to, že
Bůh není, podložit argumentem: „Kdyby ten Bůh byl, nemohlo by se na Zemi
dít takové a takové zlo, to by přece Bůh
nedopustil.“ Tito lidé mají snahu kritizovat Boha za něco, za co není zodpovědný.
Za všechno zlo na zemi jsme totiž zodpovědní my lidé – neposlechli jsme totiž
Boha a dali jsme přednost tomu, že budeme konat zlo před tím, že budeme konat dobro.
Naopak jsou věci, které my lidé často
přijímáme jako samozřejmost, ale přitom
samozřejmé nejsou, ale měli bychom za
ně být Bohu vděční. To, že se lidé k sobě
chovají dosud jakž takž slušně, že se doposud navzájem nepozabíjeli, že nezničili život na zemi jadernou válkou, to, že
mají na zemi příznivé podmínky k životu,
že teplota nestoupá ani neklesá do hodnot, které by nepřežili (což vědci označují za výjimku ve vesmíru a za mimořádnou shodu šťastných okolností), že mají
co jíst – že na zemi je dostatek potravin,
Bůh je totiž moc velký, moc bohatý že mají co pít, protože je na zemi voda,
a velmi mocný. On nepůjde do mého ani že mají co dýchat, protože je na zemi
do tvého srdce pouze na pronájem. Buď vzduch, to vše jsou dary, které Bůh dává
mu to srdce dám, nebo raději bych řekl, člověku a měli bychom být i za ně vděčni.
vrátím, protože je stejně jeho, anebo ho Bůh vytvořil zemi s příznivými podmínodmítnu… On je světlo, a pokud On je ve kami k životu, vytvořil ji proto, aby se na
tvém srdci, pak mi nevyprávěj, že v tom ní lidé mohli rozmnožit a aby mohli přisrdci je ještě tma. Má to jeden háček: Boží jmout spasení v Ježíši Kristu.
Petr Skřičil,
světlo totiž nezanechává stín. Kdežto lidAC Olomouc
ské světlo včetně slunce stín zanechává.
Proč jsem uvěřil
Ježíši. Ač jsem se bránil, věděl jsem, že je
to pravda a věděl jsem, že se k tomu musím nějak postavit.
Jednou jsem se na skupince mládežníků zeptala: „Z jakého důvodu jsi uvěřil“.
A protože odpovědi byly velmi zajímavé,
šla jsem i k některým dospělým.
Renata L. – O Bohu jsem věděla, protože jsem byla katoličkou. Skrze kamarádku, která mi říkala, že Pán Ježíš se zajímá o jednotlivce, jsem poznala, že Bůh je
osobní a zajímá se o můj problém a život.
Marie La. – Byla ve mně touha po Bohu,
chodila jsem do kostela a chtěla žít dobrý
život. A to nešlo.
Jitka F. – Věděla jsem o Bohu od dětství,
ale až v dospělosti jsem pochopila, že mě
také miluje, a uvěřila jsem tomu.
Marie Ly. – chodila jsem do kostela
a hledala Boha. Modlila jsem se k Duchu
svatému a pak jsem ho uslyšela a uvěřila.
Jirka V. – Skrze zhlédnutí filmu „Ježíš“.
Eva K. – Věřila jsem jako dítě. V dospělosti jsem dostala strach, co bude, a tak
jsem začala číst Bibli. Tam jsem se vše
dozvěděla a uvěřila tomu.
Richard L. – Viděl jsem život svojí sestry, která věřila Bohu. Ona mi řekla o Pánu
Ilča P. – Hledala jsem ho, ale jinde. Bůh
mě sám našel.
Pavel J. – Byla to Boží vůle.
Lenka M. – Poznala jsem Kristovu lásku.
Převzato ze zpravodaje sboru AC Zlín
Kapky 03/2009
Evangelium není
alternativa,
ale ultimátum
Lidé si myslí – Konám dobré skutky,
jsem lepší než soused nebo Hitler, tak
i kdyby byl Bůh, projdu jeho soudem.
Nedochází jim, že se porovnávají špatně. Jako když se porovnává hnědé uhlí
s černým nebo antracitem na místo
s bílým vápencem.
Člověk byl Bohem stvořen k dobru,
a tak konání dobrých skutků není zásluha, ale měla to být naše přirozenost,
jako když dýcháme.
V tomto zrcadle je každý člověk odsouzený, a pokud má rozum, tak by
měl začít „sprintovat“ k nabídnuté milosti a chopit se Krista.
Mgr. Otakar Novák, AC Lysá nad Labem
diaspora Planá nad Lužnicí
Bůh odpovídá
Ročník 21, červenec - srpen 2009
BE THE TIGER!
KidsQuest: tříměsíční kurs
Prevence patologických jevů u žáků prvního stupně základních škol
Rádi byste sloužili dětem? Nevíte jak začít? Cítíte se málo vyzbrojeni?
Právě pro vás připravujeme krátkodobý kurz zaměřený na prevenci takových jevů, jako je drogová či alkoholová závislost mezi dětmi
prvního stupně základních škol. Orientace na tuto věkovou skupinu je v naší zemi výjimkou a školy mají o program skutečně velký zájem!
Máte tedy možnost být součástí projektu, který jen těžko hledá v současné době u nás obdobu. Během tří měsíců dostanete možnost
oslovit stovky dětí na 1. stupni základních škol, zúčastníte se vyučování o práci s dětmi od osvědčených českých i zahraničních lektorů.
Na program mohou místní sbory navázat i dalším z produktů kanceláře KidsQuestu, a to evangelizačním projektem KidsQuest Classic.
Pokud vážně přemýšlíte o této nabídce, tak potřebujeme právě vás! Máte možnost obětovat celé 3 měsíce svého života pro konkrétní službu Bohu. V krásné přírodě vás čeká tým KidsQuestu a kolektiv pracovníků Teen Challenge. Právě v tomto místě zakládáme naše výcvikové
středisko. Předpokládané náklady na stravu a ubytování jsou cca 3000 Kč/měsíčně. Více informací získáte na našich webových stránkách.
Začátek kursu je 1. září 2009 v Císařském u Šluknova.
Kurs pořádá: KidsQuest ve spolupráci s Teen Challenge, Save Europe Children a odbor AC pro práci s dětmi
kontakt: Miroslava Smetanová, V Zídkách 402, Kolín, mobil : +420 731 504 356, e-mail: [email protected]
Témata kursu: Porozumění dětem, Porozumění rozličným druhům závilostí, Pre-evangelizace, Bod obratu pro děti,
Principy práce KidsQuest programu, Získávání dětí pro Krista skrze rodiče a místní sbor – biblická perspektiva, a další . . .
Přiláška do kurzu je k dispozici ke stažení na stránkách www.kidsquest.cz.
15
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve
Bůh pracuje i „na konci světa“
Po dvaceti letech dal Pán milost setkat se v Etiopii s bratrem Tesfayem, kterého
mnozí stále máme v čerstvé paměti. Tesfaye je v pořádku, jde za Pánem Ježíšem s celou svou rodinou. Zdraví srdečně všechny bratry a sestry v České republice. Pro čtenáře Života v Kristu jsme jej požádali o svědectví. Pro některé bude nové, pro jiné bude
připomínkou toho, co už slyšeli.
Karel Káňa, 2. pastor AC Břeclav
Svědectví Tesfaye
C
jsem znal jen nominální ortodoxní křesťany.
hodil jsem do 6. třídy. Můj tatínek
Přišli jsme domů s Biblí a začali číst.
byl často nemocný, měl astma. Pro- Příští týden jsme tam šli zase. Už nás
tože jsem byl z dětí nejstarší, přebí- bylo šest. Ptali se, jestli chceme přijmout
Tesfaye s Karlem Káňou v zahradní restauraci v Etiopii
ral jsem zodpovědnost za rodinu. Musel
jsem orat s voly. To, že byl tatínek tak často nemocný, mě ovlivnilo. Znal jsem člověka, za kterým lidé z venkova přicházeli
300 km daleko. Uctívali ho jako boha. Jeden večer jsem mu slíbil: „Jestli uzdravíš
do roka mého tatínka, přinesu ti oběť.“
Rok uběhl a nic se nestalo. Řekl jsem: „To
je k ničemu.“
Jedna holka z města, z mé třídy, dcera mé tety, vyprávěla o zázraku, který
se ve městě stal. My jsme žili na vesnici. Ona prostě jen mluvila o tom, co se
ve městě děje. Lidé jsou tam uzdravováni,
z posedlých vycházejí démoni, atd. Čtyři
od nás, z toho dva moji strýcové, jsme
se tam rozhodli příští neděli jít. Bylo to
od nás 8 km, přes týden jsme tam chodili
do školy. Přišli jsme do církve. Byl to jiný
svět. Lidé tam zpívali, modlili se. Seděli
jsme tam celé shromáždění. Po skončení
se všichni zdravili. Tu a tam někdo přišel, objal nás. „Jak se vám vede?“ Vyjádřili
jsme překvapení. „Jsme křesťané, máme
vás rádi“, říkali. Povídali také, že věří v Ježíše, že On nás miluje. Dokládali to svým
svědectvím. Dali nám staré Bible. Poprvé
v životě jsem měl Bibli v rukách. Předtím
16
Pána Ježíše jako svého Pána a Spasitele.
Já jsem nechtěl. Byl jsem unavený z modlářství, z toho, jak jsme pořád přinášeli
oběti. Neměl jsem poznání. A tak jsem
byl rád, že nám povídali o Ježíši.
Bůh začal pracovat v našem životě
a vysvobodil nás ze všeho. I ze závislos-
ti na kávě. Byli jsme otroci kávy. Nechávali jsme stát voly na poli a místo práce jsme chodívali po sousedech na kávu.
Ale když jsme uvěřili, hned jsme přestali. I s alkoholem. Mnoho dní v měsíci se
nesmělo pracovat. Byly to svátky, obsazené ortodoxní církví. Práce na poli pak
nebyla hotová a mělo to vážné důsledky.
První den v měsíci byl svátek pro slavení
Marie, sedmý den se nesmělo orat. Dvanáctý den byl zasvěcen andělu Michalovi,
16. den zase Marii, 19. den andělu Gabrielovi, 23. den svatému Jiří… Když jsme
uvěřili, řekli jsme: „Kromě neděle budeme pracovat!“ Bůh s námi jednal. Žili
jsme v chatrči. Moje postel byla u dveří. Když jsem se u postele modlíval, rodina mi šlapala po nohách, když chodili
sem a tam. Mně to nevadilo, ale tátovi
ano. Nechtěl, abych věřil. „Buď si věř, ale
odejdi z domu!“ Dva z nás přestali brzo.
Zůstali jsme čtyři kluci. Rozhodli jsme se
udělat chýši na poli s ohništěm a postelí.
Tam jsme se mohli modlit a zpívat. Spát
jsem směl doma. Tatínek mi dával práci,
aby mě v neděli zaměstnal. Nechtěli nám
dovolit chodit na shromáždění. Vstávali jsme tedy hodně brzy, abychom si to
stihli udělat. Z našich tet křičívali démoni, když jsme se modlili. My nevěděli, co
s tím. Neznali jsme vymítání.
Začal komunistický převrat. Moc v Etiopii převzala vojenská vláda. Všichni
jsme museli do socialistické mládeže
(SSM – pozn. překl.). SSM naplánovala schůze tak, aby se to překrývalo s časem shromáždění. Změnili jsme tedy čas
shromáždění z 9.00 na 6.00. Tak jsme šli
brzo do města, měli jsme tam shromáždění, a vraceli se zpátky. Schůze SSM
byly na půli cesty. Viděli, že jdeme z druhé strany, ale nemohli nic dělat. Pak mne
zvolili okresním předsedou SSM. Moje
Tesfaye s rodinou
sekretářka byla velmi zapálená pro socialismus. Chtěl jsem si s ní vyměnit místo,
ale řekli, že ne.
Někteří mladí lidé ze sboru, byli tuším
tři, našli práci ve vzdáleném místě. Chtěli jsme se s nimi rozloučit, než odejdou.
Připravili jsme na sobotu večer slavnost,
společnou večeři. Sešli jsme se v domě
jednoho bratra. Socialisté nás tam viděli jít. Ve 21 hodin se spustil liják; zrovna
jsme začali s chvalami. Náhle někdo nervózně zabušil na dveře. Bratr, který vedl
program, stál hned za dveřmi. Zabušili
mu za zády. Než otevřel, schovali jsme
Bible. Duchovně jsme cítili, že se něco
děje. Bylo jich tam moc, tlačili se dovnitř,
měli zbraně. „Ruce vzhůru! Co tu děláte?“ My na to: „Loučíme se s přáteli, jdou
daleko.“ „Ne, vy děláte něco proti revoluci!“ Venku strašný liják. Nutili nás jít
na policii. Bylo nás 29. Kvůli tomu dešti
s námi nešli, šli jsme sami. Poblíž policejní stanice na nás křičeli policajti zevnitř:
„Nepřibližujte se, jinak začneme střílet!“
Vyptávali se, proč tam jdeme, co a jak…
Stáli jsme venku, dokud nepřestalo pršet.
Pak přišli ti první policajti. Podali zprávu
a šli jsme do vězení. Bylo nás 17 bratrů
a 12 sester. Cela pro ženy byla moc malá.
Neměly tam ani místo na stání. Tak jsme
strávili noc, jeden na druhém. V neděli
jsme chtěli domů, ale neměli jsme nikoho, kdo by se za nás zaručil. Tak jsme tam
trčeli celou neděli. Celé pondělí. Vypadalo to, že to tak bude i v úterý. Nechtěl
jsem, aby o tom rodiče věděli, ale už se
to nedalo utajit. Táta přijel do města na
soud. Byl nervózní, co je se mnou, a toužil se se mnou setkat. Objal mne a chtěli
ho za to zastřelit.
Odvezli nás z okresního soudu na krajský do Gore. Tam nás nechtěli a poslali
zpátky na okresní soud. Předseda soudu
byl ortodoxní křesťan. Měl tam velkou
Bibli, k přísaze. Věděl už, proč jsme tam.
„Kvůli Bibli?“ „Ano,“ my na to. „To není
tak těžké, abych vás soudil, běžte zpátky na policii.“ Tak jsme tam došli a oni
rozhodli, že tam ještě zůstaneme. Po
11 dnech vězení nás vzali na Revoluční radu. V té době byla Revoluční rada
tak silná, že mohla rozhodovat o životě
a smrti. Trestala vězně těžkými tělesnými
tresty. Ale s námi byl Bůh. Okresní komisař mě osobně znal. Když mě uviděl
mezi nimi, užasle se ptal: „Jak je to možné, že jsi mezi těmi lidmi? Čekali jsme, že
z tebe bude velký pán!“ Odpověděl jsem:
„Ato Mamo (Pane Mamo), co jsem udělal?
Neukradl jsem, nezabil, nic protizákonného jsem neudělal. Věřím v Pána Ježíše a v tom budu pokračovat.“ To byl konec jeho argumentů. „Vím,“ pokračoval
jsem, „že jste mě zvolili předsedou SSM.
Navrhoval jsem, že budu pouze sekretářem. Nechtěli jste. Budu dál věřit v Pána
Ježíše Krista a to je mé poslední slovo.“
Řekl jsem mu to veřejně do očí, před věřícími i komunisty. To bylo večer při západu slunce.
Okamžitě nás dali do nejtěžšího žaláře, z jedné strany města na druhou. Šli
jsme pěšky a se zavazadly. Celé město slyšelo, že nás jdou popravit. Lidé stáli kolem cesty a vyjadřovali lítost. Ptali jsme
se: „Co je s vámi?“ „Prý vás zabijí.“ Odpověděli jsme: „To je dobře, jestli je to kvůli Pánu, je to pro nás výsada.“ Šli jsme
do vězení. Tu první noc odvezli sestry na
druhou stranu vězení, sedm na cele. Záchod měly přímo v cele. Bratry dali zvlášť
po jednom, abychom spolu nemohli mluvit, s jinými nevěřícími vězni. Vězni byli
navedení a u večeře se mne ptali: „Proč
jste proti revoluci?“ Měli proti nám získat důkazy. Řekl jsem: „Nejsem a nejsme.
Pravda je, že věříme v Boha Otce, Syna
i Ducha svatého. To je naše jediná vina,
pokud je to vina.“ „Opravdu?“ „Samozřejmě, vždyť nevím, jestli zítra budu. Mluvím pravdu.“
Na druhý den, protože jsme nebyli, jak
čekali, proti revoluci, ostříhali nás dohola.
I sestrám jejich krásné dlouhé vlasy. Jaksi
jsem byl šťastný. Necítil jsem se jako ve
vězení. Byli tam s námi i Boží služebníci
a já jsem mohl s nimi sdílet stejný osud.
Byl jsem šťastný, že tak jak Bůh miluje je,
tak miluje i mne. Trestanci mi říkali: „Ty
nevypadáš na to, že jsi ve vězení.“
Do vězení jsme vzali také Bibli. Maličkou, ale celou, a schovali ji pod kalhoty.
Když nás ostříhali, dali nás do cel spolu,
po šesti, po čtyřech… Sedli jsme si k sobě,
přikryli se prostěradlem a s baterkou si
četli Bibli.
Časem začali dozorci i vězňové chápat,
kdo vlastně jsme. Povolili nám vycházet
z cely na chodbu, častěji jsme se potkávali
spolu i s jinými vězni. Začali jsme veřejně
děkovat za jídlo a svědčit jiným vězňům.
Jednou nás chtěli vzít do vesnice vzdálené tři hodiny pěšky, abychom sbírali palmové listy. Každá skupina vězňů
měla svého dozorce, který za ně byl zodpovědný. S námi křesťany nechtěl nikdo
jít, z obavy, že utečeme. Toužili jsme jít,
být spolu a vydělat nějaké peníze. Nakonec se jeden policajt uvolil, že to s námi
Ze života církve
Ročník 21, červenec - srpen 2009
Domky na vesnici
17
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
Typický obchod s potravinami
zkusí. Vděčně jsme šli celou tu cestu pěšky a asi dvě hodiny sbírali listy. Pak jsme
všichni vyšli z lesa na asfaltku i s listím
a nikdo nechyběl. Z ostatních vězňů však
dva chyběli. Najednou se ukázala pravda.
Ten, který si vzal nás, byl v pořádku, ale
ostatní měli problém. To bylo velké svědectví, které se doneslo až k řediteli. Kdykoliv pak byla nějaká práce, ve škole, na
poli, kdekoliv, ředitel vždycky uvolnil „ty
protestanty“. To byla příležitost být spolu a svědčit. Po devatenácti dnech, strávených ve vězení, nás znovu zavolali před
Revoluční radu a řekli nám: „Pustíme vás,
ale nebudete chodit ani po dvou spolu.
Ani ve městě, nikde!“ Odpověděli jsme:
„Nevíme, jestli to můžeme dodržet. Přece
se musíme pozdravit, když se potkáme.“
Dali nám dokumenty, že jsme volní.
Podruhé jsem se dostal do vězení po
skončení univerzity. Během studií jsme
se vždy po vyučování scházeli v jednom
domě a studovali Bibli. Se získanými vědomostmi jsme jedenkrát týdně učili
spolužáky na kolejích. Pomohlo nám, že
to, co učíme druhé, jsme sami žili. Bůh
nám požehnal. A já jsem skončil s vyznamenáním.
Vzali mě do výzkumného ústavu a poslali na detašované pracoviště do okresního města v pouštní oblasti. Ptal jsem se
šéfa: „Proč do té pustiny?“ „Je tam nepořádek a potřebujeme někoho, kdo to tam
spraví,“ zněla odpověď. Šel jsem tam ve
funkci technického asistenta. Bylo tam
horko k zalknutí. Teploty se pohybovaly kolem 41,5 stupňů Celsia. Ventilátory
v místnostech jely na maximum, ale moc
to nepomáhalo. Každý pátek nás nutili
učit se marxismus – leninismus. My věřící jsme se tomu chtěli vyhnout. Všechny
protestantské církve byly zavřeny a naše
setkávání se přesunulo do ilegality.
Měli jsme mezi sebou jednu sestru
a jednoho bratra, kteří se chtěli vzít. On
18
byl zaměstnaný jako zahradní pracovník
a ona mlela mouku. Neměli nic. On vydělával pouhých 90 birrů měsíčně a ona
jen 62 birrů.* My ostatní křesťané jsme
se rozhodli složit se a udělat jim svatbu.
Bral jsem tehdy 350 birrů. Bůh nám pomohl a zařídili jsme svatbu. Uprostřed
těžkého pronásledování. Pozvali jsme
také všechny šéfy a i cizí lidi. Byla to pro
nás šance se svobodně nadechnout. Otevřeně se radovat a zpívat. V tom městě
každý ten pár znal. Lidé věděli, jak jsou
chudí a byl to pro ně zázrak, že Matthew
a Kuri budou mít svatbu. Udělali „špalír“ podél cesty jako pro krále. Jeden bratr
nám propůjčil nádvoří své lékárny. Udělali jsme tam stan, kázali otevřeně a dokonce s mikrofonem…
Druhý den přišel problém. Všichni
politici slyšeli kázání z ulice. My jsme
se shromáždili v onen druhý den večer v domě toho mladého páru. Pozvali nás totiž na symbolickou večeři. Dům
měl jen hliněnou střechu. Byla to pouštní oblast. Kolem osmé, když jsme začali
večeřet, někdo klepe. Dům byl obklopen
vojáky se samopaly. Dva či tři důstojníci nám poručili dát ruce vzhůru. „Co se
děje?“ ptali jsme se udiveně. „Čekáme vás
na policii,“ odpověděli. „Ale proč? Zrovna večeříme!“ „To nic. Jen jděte na policii
a pak se vrátíte na večeři.“ Šli jsme, věřili jsme jim. Byli mezi námi noví věřící,
vzděláním inženýři. Jeden z nich býval
opilec a před dvěma měsíci uvěřil. Jeho
život se dramaticky změnil. Šel jsem vzadu. Byl tam policajt, který celou akci organizoval. Znal jsem ho. Dával jsem mu
jídlo včera na svatbě. Ptám se ho znovu. „Tesfaye ne, buď klidný,“ ujišťoval
mě.
Na policejní stanici nás požádali, abychom sepsali vše, co máme při sobě. Řekl
jsem jim: „Slíbili jste nám, že se vrátíme!“
„No, teď jste v naší moci.“ Neměli jsme
na čem spát a co jíst. Bylo nás sedmnáct,
pět sester a dvanáct bratrů. Všechny věci
jsme sepsali a šli dovnitř. Na druhý den,
v úterý, přišel velký šéf a zavolal nás do
kanceláře. Byl to bývalý věřící, který odpadl a začal dělat politiku. Kádr. „Slyšel
jsem, že se modlíte po večerech, a to je
nelegální. Jste jako kost v krku. Nás nyní
bůh vyslyšel a dal nám vás do rukou,“
prohlásil. Jedna sestra to nevydržela a vyprskla smíchy. „Co je vám k smíchu!?“
„Odpusťte, vletěla mi do krku moucha.“
Byly mezi námi sestry, které byly v minulosti mučeny elektrickými šoky. Pro mne
už to bylo také druhé zatčení. Bos nás
obviňoval a pak nás poslal zpět to vězení.
Pokračovali jsme v modlitbách a povzbuzovali jsme ty nové věřící. Bratři a sestry
odjinud se za nás modlili a postili.
Velký šéf pak odjel do 500 kilometrů
vzdáleného města ke svému nadřízenému, aby získal povolení nás zabít. Ale
stal se zázrak. Nadřízený v centru provincie byl muslim, jmenoval se Umar. Býval
kdysi šéfem toho pouštního okresního
města. Spolupracoval s křesťany a měl
k nim úctu pro jejich pracovitost a poctivost. Zastavil toho krvelačného. „Cože?“
zvolal. „Ztratili jsme už dost vzdělaných
a čestných lidí! Zbytečně! Já jsem tam
byl. Ti křesťané, které ty chceš teď zabít,
ti tam vybudovali organizaci mládeže, organizaci žen, sociální programy… Už bylo
dost omylů! Jdi a okamžitě je propusť!“
My jsme se mezitím povzbuzovali slovem ze Zj 2,10 „Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do
vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít
soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt,
a dám ti vítězný věnec života.“
Velký šéf přijel zpět, tvář zklamanou.
My jsme se už smířili se smrtí. „Co je
s ním?“ divili jsme se. „Je nešťastný!“ Přišli nás propustit. Evangelista, který byl
mezi námi, řekl: „Ne, nepůjdeme odsud.
Deset dní jsme ve vězení, bez viny, a teď
nás chcete jen tak vypustit? Nepůjdeme!“
Nakonec nás museli propustit s omluvou. Šli jsme ven po deseti dnech, přesně
podle toho slova ze Zjevení. Lidé, kteří
byli proti politice, přijímali Ježíše, dokonce i ve vězení.
To, co jsme se z toho naučili: Bůh je
věrný vždy – k těm, kteří mu důvěřují. Na
místě té chýše v poli, kde jsme kdysi pálili kukuřičné zbytky, abychom měli oheň
ke čtení Bible, dnes stojí sbor. Jsou chudí, tělesně živoří, ale jsou dodnes věrní
Bohu. Jsem vděčný za všecko, co Bůh dělal. Bylo to z jeho milosti. Chci říct: Bůh
je věrný. Je Všemohoucí, je Láska. Vše, co
potřebujeme, je být mu poddaní. Úplně.
Je užitečné poslouchat Boha
* 1 birr jsou dnes 2 Kč.
Etiopský deník
S
Leoš Cásek a Jarek Bílý v národních krojích kmene
Oromo. Z návštěvy sboru a školy v Koffele.
bratrem Tesfayem jsme se znali
z dob studií, chodili jsme na stejnou
vysokou školu a do stejné mládeže.
V posledních letech jsme si psali. Vzklíčila ve mně touha jet do Etiopie a vidět
jej. Bratři z Nehemie, kteří tam jezdí kvůli sponzorovaným projektům, souhlasili,
abych jel s nimi, pokud si sám zaplatím
výlohy. A tak jsme Leoš Cásek, Jarek Bílý
a já odletěli z Prahy 10. 3. přes Istanbul
do Addis Ababy. (Nejde o překlep, opravdu se to takto píše a znamená to „Nový
květ“).
Ve středu 11. 3. jsme nad ránem přistáli a ovanul nás teplý vzduch a atmosféra Afriky. Hala velmi skromně vybavená,
všude vojáci v dlouhých kabátech a podrobné kontroly. Asi jako u nás za socialismu. Čekal nás bratr Melkamu, vysoký,
vzdělaný a obětavý Etiopan. Je zaměstnán v letniční církvi a koordinuje projekty, jako třeba podpora školy v Koffele.
Odvezl nás ke krátkému spánku. Středu
jsme strávili obědem s představiteli letniční církve. Její originální název je „Mulu
wongel“, což znamená „Církev plného
evangelia“. Současný vedoucí církve byl
za komunistického režimu mnohokrát ve
vězení, protože toto evangelium hlásal.
Teď se stará o dva miliony členů v 1500
sborech. Ukázal nám ústředí církve, biblickou školu, plány do budoucna. Melkamu nám ukázal i město. Napěchované
lidmi, většinou chudě, občas i luxusně
oblečenými. Provoz hustý, až od výfukových kouřů štípou oči. Dozvídám se podrobnosti o etiopském křesťanství. Oficiálně tvoří polovinu osmdesátimilionové
populace. Znovuzrozených lidí je hodně
přes deset procent a protestantské denominace neustále rostou. Země je závislá na zahraniční pomoci. „Mulu wongel“
organizuje školy, sirotčince, zdravotnic- Kassahun uvěřil na univerzitě, bude se
kou pomoc, zemědělské a lesnické pro- za měsíc ženit a miluje Pána Ježíše. Pojekty, cokoli, na co seženou peníze. Lidé sloucháme současné etiopské chvály, ktevidí, že církev je prospěšná. A tak naslou- ré se nám svou neopakovatelnou krásou
chají evangeliu. Tím se Boží Slovo dosta- dostávají pod kůži. Přesněji do srdce. Odne i do muslimských oblastí. Muslimové poledne přijíždíme do Koffele. Muslimtvoří 45% obyvatelstva. Usilují o začleně- ská vesnice, nepřátelsky naladěné obyvaní Etiopie do Ligy arabských států, ale telstvo. Děti ze sponzorované školy nás
vláda se tomu brání. Křesťané se modlí, vítají zpěvem a květinami. Jarek mluví
aby si Liga nemohla ani postavit své síd- pozdravné slovo, Leoš a já fotíme a natálo v Addis Ababě, jak zamýšlí.
číme. Do večera sedíme se staršími sboVe čtvrtek 12. 3. odjíždíme dopoledne ru, posloucháme zprávy o rozvoji školy,
džípem „Mulu wongel“ v doprovodu tří svědectví, potřeby, prohlížíme si modlibratří do Koffele. Poprvé vidím venkov. tebnu a přilehlou školu, předáváme dary,
Vyprahlá krajina, řídce roztroušené akáci- seznamujeme se s tímto milým venkovové stromy a kulaté hliněné domky s doš- ským sborem. Jedním ze zakladatelů sbokovou střechou. Chatrč by byla přiléha- ru je bratr Hanu. Menší muž kolem pětvějším pojmenováním, ale nechci urazit. apadesáti let. Bývalý muslimský imám.
Ještě umí arabské litanie. Jeho tatínek je
dosud naživu, má kolem 120 let. Hanu je
věrný křesťan, pokorný muž a modlitebník. V noci přijíždíme do města Awassa,
kde v hotelu přenocujeme. Poprvé v životě spím pod moskytiérou.
Ráno 13. 3. je teplo a slunečno. Dopoledne trávíme v Awasse návštěvou střední školy, kde jako profesorka matematiky
pracuje kamarádka Melkamovy ženy. Návštěva se protáhla na kávu v restauraci,
návštěvu doma a tak zmeškáme známé
termální prameny u Awassy. Zato v odpoledních hodinách přijíždíme do Ziway,
kde konečně vidíme Tesfaye. Po srdečném vítání následuje oběd. Kozička, výborná, a inžera, etiopský chléb. Připomíná náš lívanec, jen má nakyslou chuť.
Večer jsme v Tesfayově domovském
shromáždění. Jarek Bílý sotva začal kázat,
když v tom vypnuli proud. Ale dokončil!
Krávy, kozy, ovce, osli, to jsou zde hlavní Za chabého světla kapesní baterky.
hospodářská zvířata a zdroj obživy. Zde
Sobotu 14. 3. věnujeme vzpomínkám
lidé nedostanou ani těch 100 amerických na bratry a sestry, které Tesfaye pamadolarů na hlavu, což je průměrný roční tuje. Nad albem přes dvacet let starých
příjem občana Etiopie. Cestou si poví- fotografií. Přesunujeme se do sboru, kde
dáme s dalším z našich průvodců. Bratr v kanceláři předáváme do rukou starších
Ze života církve
Ročník 21, červenec - srpen 2009
Etiopský venkov
19
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
sbírku z české církve. Při drahotě stavebních materiálů je to významná pomoc
pro dostavbu jejich modlitebny. Uprostřed dne navštívíme italský rekreační objekt u jezera Langano. Nejsou tam
ani krokodýli, ani bilharzie, tak se tam
lze koupat. Odpoledne se loučíme, Leoš
a Jarek pokračují do Tanzanie. Tesfayova
žena Meaza přišla večer dát nám najíst.
Sama se postila. Patří do týmu modlitebních bojovníků. S týmem strávili celou
děti se modlí z celého srdce. Po příjezdu
domů jsem zjistil, že všech pět bodů bylo
vyslyšeno.
V pondělí 16. 3. poznáváme Ziway. V restauraci nad sklenkou koly Tesfaye pastoračně slouží číšnici. Otcovsky jí domlouvá,
ona stojí, oči sklopené, přikyvuje. Na ulici
co chvíli potkáváme nějaké bratry. Zdravíme se po africkém způsobu a představujeme se. Tady je křesťanů oproti nám
hodně. Kupuji domů stvol cukrové třtiny. Odpoledne se fotíme, celá Tesfayova
rodina, jeho tatínek Alemu, rodní bratři
a sestry. V podvečer u jezera za městem
obdivuji hejna čápů marabu, kteří čekají
na zbytky z úlovku rybářů. Úlovkem jsou
okounovité ryby, které smažené chutnají
výborně. Tesfayovy děti mě ještě jednou
Chvály v Tesfayově sboru v Ziway
překvapují. Ve věku od 10 do 16 let vstávají ráno ve čtyři a učí se do školy. Děti si
buje si, že už jich není 120 jako dříve. v Etiopii studia váží a tak učitelé nemají
Večer mne čeká ještě jedno překvape- problémy s kázní.
ní. Tesfayovy děti, čtyři vlastní a jedno
Úterý 17. 3. je dnem loučení. Tesfaye
adoptované, vedou každý den rodinnou a Meaza se mnou jedou do Addis Ababy,
Bohoslužbu. Jedno z dětí vede, druhé ale rodina a starší sboru se loučí a zůstámá krátkou úvahu. Další večer se střídají. vají. V hlavním městě poznávám rodinu
Dělají to tak, i když rodiče nejsou doma. Meazy. Rodiče, sestry, jejich děti. TatíDnes jsou doma všichni. Úvaha výborná nek je téměř osmdesátiletý vysoký muž.
a následují modlitby. Modlíme se za pět Sedí v křesle s Biblí na kolenou. Meaza
modlitebních potřeb, dobrou půlhodinu. přinesla evangelium do své rodiny. Po
Meaza je skutečný bojovník a i nejmenší ní uvěřili sourozenci i rodiče. S Tesfayem to bylo stejné. Navštěvujeme největší
tržiště v Africe, Merkato. Vypadá to, že
mnozí z okolojdoucích nemají tak zcela
čistý trestní rejstřík. Noc trávíme u Meaziny sestry, architektky. Dlouho do noci
povídáme s touto rodinou a pokukujeme po televizním přenosu shromáždění
T. B. Joshuy. Vypadá jako nigerijská obměna Benny Hinna. Dvě hodiny spánku
a autem na letiště. Všichni se loučíme
a těšíme se tím, že Tesfaye a Meaza přijedou v červnu do Česka. Díky Pánu za
Jeho neskonalou milost!
Karel Káňa
Čápi marabu u jezera Ziway
sobotu na modlitbách. A když jsme povečeřeli, šla zpátky. Modlili se až do nedělního rána. To byl můj nejsilnější zážitek
z Etiopie – modlitební boj a obrovské nasazení. Dlouho přes půlnoc si připravuji kázání. Dozvídám se, že musím mluvit
v angličtině. Jde to však dobře. S takovou
modlitební podporou v zádech…
V neděli 15. 3. mám příležitost zažít
jejich Bohoslužbu. Duch Boží se nás dotýká skrze modlitby a chvály. Lidé tančí
a klanějí se Bohu. Mám mrazení v kostech. Takovou atmosféru Ducha ve shromáždění jsem nezakusil dlouhou dobu.
Setkávám se s bratrem, středoškolským
učitelem fyziky. Má ve třídě 90 žáků a li-
20
Klíčový pro život na venkově je chov dobytka
Ročník 21, červenec - srpen 2009
P
roč ten dlouhatánský název? je jedna z prvních otázek řady lidí, kteří
se setkají s naším sdružením. Odpověď je jednoduchá: Jedno velké sdružení (Filadelfie) má pod sebou několik
středisek. A jedno z nich je právě Přístav
Oldřichovice. A kde se v Beskydech, pod
vrcholem Javorového, vzal přístav? Dnes
už tam dokonce nestojí jeden přístav, ale
hned čtyři. Tedy čtyři domy, v nichž na-
V těchto dnech pak rozjíždíme „Pěstounskou poradnu“. V rámci ní se snažíme pěstounům pomáhat s výchovnými problémy, pomůžeme zajistit hlídání
dětí či asistentku, poradíme ve finančsi do své péče více dětí, ale jsou omezeni ních otázkách nebo se stavebními pracevelikostí svého bytu. Pro tyto vzácné lidi mi, pomůžeme i s využitím volného času
stavíme velké rodinné domy, kde může dětí a v neposlední řadě nabízíme dupohodlně bydlet třeba osmičlenná pěs- chovní pomoc. Za každou tuto oblast odpovídá kompetentní a zkušený odborník.
tounská rodina.
Celkem má naše sdružení přes dvacet
První dva domy byly dokončeny v roce
2006 přímo v Oldřichovicích. Další přibyl členů, z toho je sedm pěstounských roloni v oblasti zvané Třinec – Karpentná. din, které se starají o třicet dětí.
O stavbě každého z těch čtyř domů
A teď právě dokončujeme rekonstrukci
staršího velkého domu, který jsme do- i o každém z těch třiceti dětí bychom
mohli vyprávět příběhy plné Božích zázraků. A těšíme se na další.
Takhle jsme se rozrostli v novém domečku
šlo svůj bezpečný přístav celkem 15 dětí, konce dostali darem na opačném konci
z toho 13 z dětských domovů a kojenec- Třince, v Osůvkách.
kých ústavů.
Je nám jasné, že nestačí postavit dům
Hlavním posláním našeho sdružení a ponechat novou rodinu jejímu osudu.
je totiž podpora náhradní rodinné péče Proto se snažíme rozvíjet i tu třetí oblast
(NRP). Naše konkrétní činnost se ubírá – následnou péči. Sem patří například
třemi směry:
nejrůznější setkávání pěstounů. Každý
• Propagace NRP a vyhledávání vhod- měsíc je možno přijít na menší, komorných pěstounských rodin
nější setkání u Božího slova a modlitby.
• Výstavba rodinných domů pro tyto ro- Hlavní devizou těchto schůzek je velká
diny
vzájemná otevřenost při sdílení se o pro• Následná péče o tyto rodiny
blémech, jež jsou pro „normální smrtelníky“ jen těžko uchopitelné. A dvakrát
Na začátku toho všeho byl „objev“, že ročně pak organizujeme velká celodenje řada lidí, jejichž problém se dá vyjádřit ní setkání s bohatým duchovním, odslovy: široké srdce, malý byt. Zpravidla se borným i zábavným programem, kde se
jedná o začínající pěstounské rodiny, kte- sejde kolem dvaceti rodin a sedmdesáti
ré mají chuť i lidské kvality k tomu, vzít dětí.
Ze života církve
Filadelfie – Přístav Oldřichovice:
Co to je?
Misie, nebo sociální práce?
Jeden z nejznámějších veršů v Bibli říká: Pravá a čistá zbožnost před Bohem
a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení.(Jk 1,27)
Není úplně snadné zjistit, jak konkrétně vypadalo naplňování tohoto příkazu
v prvním století.
Ale poselství tohoto verše je zřejmé:
Křesťanství, to nejsou jen teologické
diskuze a pravidelné bohoslužby. Pravé
křesťanství je velmi praktická a účinná
pomoc potřebným. A mezi ty nejpotřebnější už několik tisíc let patří děti bez rodičů. Smutné je, že těchto dětí navzdory
všem moderním vymoženostem neubylo
– naopak. Možná není tolik sirotků, kterým oba rodiče zemřeli. Ale stále narůstá počet „nepravých sirotků“, tedy dětí,
jejichž rodiče někde žijí, ale nestarají se
o ně. Plné dětské domovy a kojenecké
ústavy jsou obžalobou naší civilizace, našeho způsobu života, jsou otřesným svědectvím o krizi rodiny. Statistiky hovoří
neúprosně: Zhruba 7.000 dětí v těchto
zařízeních a dalších 17.500 v diagnostických, výchovných a sociálních ústavech.
Celkem tedy přes 24.000 dětí, které žijí
v naší republice mimo svou rodinu, bez
otce, bez matky. A každým rokem řada
dětí z těchto ústavů někam odchází, ale
větší počet sem přichází (viz graf).
To, jak se to podepíše na jejich životech, ukazují zase jiné statistiky. Například ta, která dokládá, že 51 % těchto dětí
se po odchodu z ústavu dopustí nějaké
trestné činnosti. K tomu je třeba připo-
Vývoj poþtu klientĤ v pobytových zaĜízeních v letech 1989 - 2006
Poþty klientĤ
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
kojenecký ústav
dČtský domov
dČtský domov se školou
výchovný ústav
diagnostický ústav
jiné
2 792 2 626 2 516 2 334 2 276 2 266 2 285 2 208 2 113 2 136 2 064 1 723 1 655 1 630 1 624 1 570 1 565 1 470
3 172 3 036 3 014 3 136 3 384 3 707 3 849 4 107 4 134 4 143 4 301 4 624 4 634 4 594 4 612 4 867 4 869 4 815
764
593
599
553
642
586
578
535
474
526
519
478
483
545
555
743
795
724
1 315 1 138 1 100 1 091 1 248 1 455 1 545 1 648 1 704 1 601 1 604 1 762 1 660 1 656 1 589 1 479 1 420 1 404
432
423
392
396
565
618
514
463
457
419
477
469
445
475
494
501
537
516
10 489 11 395 11 158 11 360 11 757 11 994 12 541 12 796 13 041 13 180 13 628 13 856 13 715 13 798 13 882 14 127 14 348 15 588
Celkem
18 964 19 211 18 779 18 870 19 872 20 626 21 312 21 757 21 923 22 005 22 593 22 912 22 592 22 698 22 756 23 287 23 534 24 517
21
ŽIVOT V KRISTU
Ze života církve
Vývoj poþtu klientĤ v pobytových zaĜízeních v letech 1989 až 2006 - graf
25 000
24 500
24 000
23 500
23 000
22 500
22 000
21 500
21 000
20 500
20 000
19 500
19 000
18 500
18 000
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Data pro graf byla zpracována za laskavé pomoci kolegů z Člověk hledá člověka, o. s. Děkujeme.
číst takové důsledky jako neschopnost
založit funkční rodinu, neschopnost
budovat jakékoli hlubší a trvalé vztahy,
chybějící motivace a tedy i nižší vzdělání, obtížná orientace v životě vůbec. Pro
všechny tyto důsledky se už dokonce vžil
pojem „ústavní deprivace“. Být „z děcáku“
je prostě celoživotní stigma, se kterým se
jen málokdo vyrovná.
Otázkou je, co bychom měli tváří v tvář
těmto skutečnostem dělat my, křesťané.
Přinášet jim do dětských domovů hračky,
evangelium, nebo se vrhnout do sociální politiky a vymyslet takový systém, abychom mohli tyto ústavy postupně rušit?
Nesení evangelia je samozřejmě klíčové. V konečném důsledku je totiž úplně
jedno, jestli člověk skončí svůj život bez
Boha a vyšel z dětského domova nebo
z harmonické rodiny. I pro Ježíše to bylo
hlavní náplní jeho života: „Proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě“.
(Jan 18,37)
Ale ruku v ruce s tímto posláním Ježíš
nikdy neopomíjel ani to druhé: zmírňovat utrpení lidí. Mnohdy bez ohledu na
to, zda v něho tito lidé věří, nebo jestli
jsou za to vůbec vděční. Uzdravoval, křísil, sytil zástupy. Přinášel lidem úlevu od
utrpení fyzického i duševního. Bylo to
neoddělitelnou součástí jeho služby. To-
též očekával od svých učedníků. Když je
poprvé vyslal na misii, máme o tom toto
svědectví: Ježíš svolal svých dvanáct a dal
jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. Poslal je zvěstovat Boží království
a uzdravovat. (Lk 9,1,2)
Co tedy můžeme udělat pro děti, které
se skutečně trápí, byť je nikdo nebije (dokonce je ani nesmí zbít).
Možná začnu tím, co je zbytečné dělat. Je zcela „mimo mísu“ posílat dětem
do dětských domovů hračky a oblečení.
V současné době činí státní dotace na jedno dítě v kojeneckém ústavu 486 000 Kč
(!). Zkuste si spočítat, kolik vás stojí ročně vaše dítě včetně všech nákladů na
bydlení. Tyto děti rozhodně netrpí materiálním nedostatkem. (To, čím začnou
trpět, bude šok, až z tohoto blahobytu
odejdou a budou se muset uživit sami).
Tyto děti potřebují něco jiného, než nové
kolo. Potřebují mamku, taťku, sourozence, babičku a dědu, strýčka a tetu, potřebují někde „zapustit kořeny“. A potřebují
Krista. A to všechno jim můžeme dát my,
když si tyto děti vezmeme domů. Říká se
tomu náhradní rodinná péče.
Náhradní rodinná péče je tak vlastně navýsost křesťanské opatření, které
v sobě dokáže nádherně skloubit obě
složky našeho poslání: Zvěstovat Boží
království a uzdravovat. Můžeme dětem
dvacet let, než vyrostou, přinášet Krista
tím nejúčinnějším (a taky nejtěžším) způsobem – vlastním příkladem. A stejně tak
se můžeme dvacet let snažit je uzdravit
ze všech těch následků ústavní deprivace,
o ostatních nemocech nemluvě. S Boží
pomocí tak můžeme přispět k tomu, že
namísto životní trosky, která směřuje do
pekla, vyroste zralý Boží muž či žena, sebevědomý a radostný člověk s jasnou životní orientací.
Určitě ne všichni si můžeme vzít dítě
do pěstounské péče či do adopce. Ale určitě všichni můžeme náhradní rodinnou
péči nějakým způsobem podpořit. I to je
cesta, jak zvrátit tu strašnou křivku v grafu opačným směrem, a hlavně, jak naplnit
tu Jakubovu výzvu: Pravá a čistá zbožnost
před Bohem a Otcem znamená pamatovat
na vdovy a sirotky v jejich soužení.
Ing. Ivo Sysala,
AC Oldřichovice
Jak nám můžete pomoci
Zaujal vás náš projekt? Pokud ano
a chtěli byste přispět k záchraně dalších
dětí z „děcáku“, budeme vám vděčni za
jakýkoli finanční příspěvek. Nejvíce si ceníme pravidelných dárců, kteří nás podporují dlouhodobě, byť menší částkou.
S vaší pomocí se tak můžeme pustit do
stavby dalších domů pro pěstounské rodiny. (V případě vašeho zájmu vám rádi
vystavíme darovací smlouvu pro odpočet
z daní)
Za děti, které tak díky vám najdou svou
novou rodinu, mnohokrát děkujeme
číslo účtu: 1687 639 349 / 0800
Kontaktní údaje:
o.s. Filadelfie – Přístav Oldřichovice
739 61 Třinec – Oldřichovice 249
tel: 777 249 001, 602 502 589
e-mail: [email protected]
Za týden se může bydlet. Rok 2007.Karpentna.
22
Více se o nás můžete dozvědět na
www.oldrichovice.filadelfie.cz
O občanském sdružení Filadelfie – Přístav Oldřichovice jsme se dozvěděli před
zhruba třemi a půl lety. V tu dobu jsme
byli pěstouny devítiletého Roberta, který
u nás bydlel už rok a půl. Manžel je profesí malíř-natěrač a firma, v níž pracoval,
dostala zakázku vymalovat dva rodinné
domy, které toto sdružení postavilo pro
rodiny, jež se chtějí ujmout opuštěných
dětí. Dostali jsme nabídku bydlet v jednom z nich, ale s tím, že si vezmeme celkem okolo šesti dětí. Situace byla ovšem
zkomplikovaná tím, že ve stejnou dobu
jsme zvažovali přijetí dva a půlročního
Alexandra s velmi těžkým postižením,
a nevěděli jsme, zda zvládneme výchovu
většího počtu dětí. Naše bytová situace
však byla velmi svízelná, takže se nejednalo o lehké rozhodování. Ale nějak jsme
tušili, že jsme pro tohoto chlapce, který
byl bez úspěchu nabízen i do mezinárodní adopce, poslední naděje a toto vědomí zvítězilo. Saša má velmi těžké postižení zraku, hybnosti i psychiky. S velkými
obavami jsme se ho tedy ujali a s těžkým
srdcem jsme se rozloučili s myšlenkou,
že bychom se mohli nastěhovat do nového domku.
Uběhl rok, v němž se výrazně zlepšila situace pěstounů po finanční stránce,
takže manžel mohl opustit zaměstnání a stát se pěstounem „na plný úvazek“
vzhledem k Sašovu postižení. Velmi se
mi tím ulevilo, protože Sašova hmotnost
šla prudce nahoru, ale moje prudce dolů.
Navíc starší chlapec také není bez problémů. A přiznám se, že péče o něj je pro
mě častokrát větší zkouškou, než péče
o Sašu, který je jinak velmi klidné dítě.
Ale věřím, že je to Boží škola, ba přímo
Kámen
J
istý kazatel evangelia měl značné potíže se členy jisté venkovské stanice.
Diagnóza zněla: chroničtí spáči.
Obětavý duchovní, který na shromáždění dojížděl vlakem – pochopitelně se
značnými časovými ztrátami – byl bezradný! Přitom jako řečník rozhodně nepatřil
mezi ty, kdo své posluchače svým nevýrazným přednesem uspávají.
„Tu stanici bychom snad měli zrušit!“
zlobil se při jednom setkání staršovstva.
„Už mě opravdu přestává bavit dívat se
neděli co neděli na obracející se bělma
a klimbající hlavy!“
„Musíš být vůči nim shovívavý,“ uklidňoval ho jeden ze starších. „To víš, sedláci… Přes den dřou do úmoru a v neděli
neudrží oči.“
„Jenomže modlitebna není noclehárna!“
bouřil správce sboru. „Nikdo je nenutí
na bohoslužby chodit! Když se jim chce
spát, ať zůstanou doma!“
Od zrušení stanice sice ustoupil, ale
začal daný problém více promýšlet. A pak
dostal nápad vpravdě originální…
Při nejbližší návštěvě spánkumilovného společenství požádal několik mladíků,
aby mu pomohli vynést na kazatelnu pořádný balvan.
Copak se to asi bude dít...? prohlíželi si
jej zvědavě posluchači. Zřejmě je připraveno slovo o úhelním kameni, usoudili.
Byla to snad první bohoslužba, na níž
nikdo nezamhouřil oka. Všichni přítomní hleděli s napětím na šutr a čekali, co
přijde. Nepřišlo nic. A stejně tak další neděli. Dopadlo to tak, že i ti nejzvědavější
si časem na tu prazvláštní dekoraci zvykli
a místností se opět neslo nejenom slastné oddychování, ale i pochrupování.
Náhle se kazatel odmlčel a ze svého
vyvýšeného místa přehlédl únavou zmožený dav. Zvedl ruku a prudkým švihem
shodil kámen z kazatelny. Zapůsobilo to
jako výbuch. Spáči vyskočili s úlekem na
nohy a zmateně se rozhlíželi kolem sebe.
„Spadnul kámen!“ oznámil kdosi po
chvíli.
„Nespadnul!“ opravil jej kazatel, kterému dalo při pohledu na vyjevené tváře
značnou námahu promluvit vážně. „Dovolil jsem si vám s jeho pomocí udělat
budíček.“
univerzita, v níž nás Pán chce naučit písni života. Asi v nás vidí něco cenného, jinak by si s námi nedával tolik práce.
Uběhl tedy rok 2006, naše situace se
zlepšila (ne ovšem ta bytová) a donesla
se nám informace, že v Oldřichovicích
zvažují pokračování výstavby domů pro
pěstouny. Teď jsme byli už definitivně
rozhodnuti ujmout se většího počtu dětí.
Počátkem roku 2007 byl za zvláštních
okolností zakoupen pozemek v podhůří
Beskyd a koncem roku 2008 byl za necelý
měsíc postaven domek, který nám firma
předala 22. prosince. Na druhý den, tedy
pár hodin před Štědrým dnem, jsme se
přestěhovali. Nyní se postupně zařizujeme a hlavně očekáváme přijetí dalších
dětí, pravděpodobně sourozenecké skupiny. Je před námi další semestr Boží univerzity.
Dana Horeličanová
Kdosi z přítomných se rozpačitě zasmál a ostatní se zahanbeně posadili na
svá místa. Pochopitelně že o nějakém
spaní už nemohlo být ani řeči.
„Dlouho jim ale ta pozornost nevydržela,“ stěžoval si kazatel po čase na staršovstvu. „Většina už zase spí. To je zajímavé:
někomu stačí tichý hlas Ducha svatého,
aby se vzpamatoval, a druhými nehne ani
rámus, při němž drnčí okenní tabulky!“
Problém tohoto společenství vyřešila
až kolektivizace zemědělství, kdy se už
na společném nikdo nepředřel, a tudíž
odpočinku bylo podstatně víc.
Dle vyprávění zaznamenali Dolejší.
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
Svědectví
Ze života církve
Ročník 21, červenec - srpen 2009
23
ŽIVOT V KRISTU
StB a evangelium
Svědectví
P
sal se rok l985, když se jedné mladé
V tomto roce, když jsem právě kojila
rodince v Nivnici narodil na Veliko- svého nejmenšího, zazvonil prudce zvonoce třetí chlapec. Bude jistě požeh- nek a několikrát. Rychle jsem uložila Jenáním, a tak dostal jméno učedníka Jana, níka do postýlky a šla otevřít. Za dveřkterý šel s Petrem k otevřenému hrobu. mi byli dva příslušníci StB a žádali mne,
Ale Pán Ježíš už tam nebyl, byl vzkříšen. abych je vpustila dovnitř. Řekla jsem, že
Lidé ve vesnici i sousedé věděli, že žije manžel není doma. Byl totiž dopoledne
v našich srdcích.
ještě v práci. Proto jsem byla rozhodnuNikdy jsme se nechtěli za Pána Ježíše ta, že je nevpustím. Když jsem se v srdci
stydět, a tak jsme o něm šířili svědectví, spojila s Nejvyšším, dostala jsem pokyn,
kde se jen dalo. Manžel v práci, ve zbro- ať je jen pozvu dál, a to na kávu. Mezitím
jovce v Uherském Brodě, kde už měl ma- se ukázala i babička, která s námi bydlelou skupinku mužů, s kterými se sdílel la. Asi byla zděšená, co se stalo. Příslušnís Božím Slovem a též se s nimi i modlil. ci StB se domluvili, že nepůjdou dál. Ale
A já jsem šířila dobrou zprávu o Pánu Je- chtěli po mně všechny knížky zahraniční
žíši mezi maminkami, s kterými jsem se literatury, kterou jsem doma měla. Stáli
občas sešla v poradně nebo s kočárkem u kuchyňských dveří a čekali, až jim ji dovenku.
nesu. Mezitím jsem jim řekla, že naše víra
Otevřeli jsme dům pro lidi a měli pra- není založená na literatuře, ale na živém
videlné shromáždění s bratry z Křes- Pánu Ježíši, našem Bohu a na jeho Slovu
ťanských sborů a jednou za čas jsme se – Bibli svaté.
scházeli s letničními bratry z Brna. Lidé
Měla jsem knihovnu nabitou literatuk nám začali chodit i z dalekého oko- rou ze zahraničí a knihy byly i v krabilí, z různých denominací, protože viděli, cích. S modlitbou jsem šla ke knihovně
že máme oheň Ducha svatého, a toužili do obývacího pokoje a vzala 6 knih, které
po tom také. A tak byli lidé u nás uzdra- mluvily o znovuzrození. Muži byli spokovováni a křtěni Duchem svatým. Někdy jení a já jsem se jen modlila, abych nese shromáždění protáhlo až do půlnoci, musela lhát. Pak mi příslušník tajné poliale nám to nevadilo, ani bratřím z Brna. cie z Brna řekl, ať si nastoupím do jejich
Všichni jsme byli hladoví a očekávající auta, že pojedu na policii v Uherském
na Pána, co bude ten den konat. Duchov- Brodě k výslechu. Když jsme přijeli k poní dary proudily. Všichni vnímali pří- licejní stanici, zastavil, otevřel kufr auta
tomnost Pána hmatatelně, takže i starší a prý, ať se podívám a řeknu, od koho
chlapci, bratři Jendy, Daniel a Matouš, se- jsou ty knihy. Bylo jich tam k šedesátce.
děli potichoučku a téměř nikdy nezlobili. Řekla jsem s klidem, jaký byl dán shora,
Ačkoliv to byli chlapci jindy velice tem- že ty knihy poznávám a že jsou to knihy
peramentní a akční. Také oni v raném moje. Hned mně také došlo, u koho ty
dětství přijali dar Ducha svatého. Měli knihy objevili. Půjdu za to za mříže?
jsme velikou pomoc v manželově babičPřivedli mne do místnosti, kde na mne
ce, která vždy ochotně pomáhala chys- čekali další policisté z města. Zřejmě to
tat pro hosty obědy a též i umývat ná- pro ně byla zábava. A pak se ptali, kde
dobí. Byla to její služba pro Pána, kterou jsem ty knihy vzala. Řekla jsem po pravmilovala.
dě, že jsem zdravotní sestra, která půso-
24
bila v Luhačovicích. O tom, že jsem věřící, si pacienti řekli mezi sebou a dostala
jsem od nich veliký balík literatury bez
zpáteční adresy. To se opravdu jedenkrát
stalo, ale jak to bylo jindy, o tom jsem mlčela. Pak se ptali na moji církev. Tenkráte jsem byla ještě registrována v Církvi
bratrské, to je uspokojilo. Dále chtěli vědět, kterého kazatele chodím poslouchat.
Byla jsem ráda, že jsem nemusela ani jednoho bratra z letničních kruhů vyzradit.
Doporučili mi, abych místo Bible svaté četla Marxův Kapitál. Usmála jsem se
a řekla, že vím, komu věřím, kdo mi dal
jistotu odpuštění hříchů a že znám cíl
své životní cesty. A pak jsem je prosila,
aby mi ty zabavené knížky vrátili, protože
tam není žádná politika, ale jen svědectví
vyslyšených modliteb.
Asi po půl hodině mě tajný z Brna vezl
zpět domů. Po cestě byl zamlklý a pak to
z něho vypadlo: „Můžete mi říci, jak to, že
máte tak pevnou víru, že nemáte žádný
strach?“ Na zpáteční cestě, asi 6 km jsem
mu mohla povídat o tom, že tady na zemi
nic není náhoda, ani to, že naše Země je
tak nakloněná, že Měsíc je tak vzdálen od
Země a též ani to, že malé semínko má
v sobě takový život, že nadzdvihne kus
asfaltové cesty a naruší ji. Pak jsem přešla na to, jaký je rozdíl mezi východním,
římským náboženstvím a skutečnou živou vírou v Pána Ježíše. Když jsem mluvila o významu Ježíšovy oběti, nemohl
to už snést, protože Duch svatý na něm
pracoval. Zvolal: „Už prosím raději přestaňte!“ A tak jsem hned přestala a jen
jsem mu ještě popřála požehnání pro celou jeho rodinu a podala ruku, když jsem
vystupovala před naším domem. Mezitím už naši malí kluci pobíhali po ulici
a všem lidem řekli, že maminku odvezla
policie. Přemýšlela jsem, jak je Pán dobrý, když jsem se mohla vrátit. Ne že bych
odmítala trpět pro něho, ale je tu rodina, děti.
Když jsem pracovala v Luhačovicích,
také mě třikrát navštívil příslušník tajné policie z Brna, za přítomnosti ředitele
lázní, hlavní a vrchní sestry a též primáře sanatoria. Proč? Říká se, že oslu nezavážeš hubu. A já měla takové bohatství,
které jsem si nemohla nechat jen tak pro
sebe. I když mi za trest snížili plat, vzali
platové ohodnocení kvůli mé evangelizaci, tak té oslici to nevadilo, vždyť na sobě
nesla Krále králů, Pána Ježíše, nejen před
Velikonocemi, ale právě teď. Nevadilo jí,
i když se jí všichni v práci vysmívali a ani
u věřících neměla pochopení, prý není
opatrná. Proč nesdílet evangelium i s komunisty v práci? Copak je Ježíš nemiloval? Co na tom, že to bylo nebezpečné!
Proč nerozdávat Nové zákony? Není to
poslání oslice?
Ročník 21, červenec - srpen 2009
J
Očima hledíš na svět
vybijte je jako klaté… Co to je za Boha?
Jak ho lidé mohou prohlašovat za chlácholivého „taťuldu“. Tady něco nesedělo.
Četl jsem pak Bibli každý večer celý rok.
Vždycky nějakou pasáž, podíval jsem se
na odkaz příbuzných veršů a s těmi si to
přečtené dával do souvislostí… Bible mne
po roce přesvědčila, že má pravdu.
Víte, já uvěřil, že to, co se tam píše
o Ježíši Kristu, je pravda, uvěřil jsem také
tomu, že každý člověk je před Bohem vinný. Ale nějak jsem nemohl v Boha uvěřit.
Je to rozpor: rozum kapituloval, ale srdce
ne. Šlo o to, že jsem připustil, že celý svět
je vinný, ale jaksi svou osobní vinu jsem
ještě úplně neuznal. Musel jsem prožít
osobní setkání s Bohem a tam to vše bylo
najednou jasné. Stalo se to asi v jednu
hodinu ráno, když jsem po vyprchané zamilovanosti již byl po několikáté v konfliktu se svou ženou a rozhodl jsem se,
že ji opustím. Bylo to gesto, ale tenkrát
jsem to prožíval fatálně. Pár kilometrů za
městem jsem se utvrzoval ve své křivdě.
Naštvaně kráčeje noční krajinou, kopaje do nic netušících kamenů, jsem stejně
naštvaně oslovil Boha, že to s ním zkusím, co On na to, jak mi bylo ukřivděno.
Začal jsem odříkávat modlitbu Otče náš.
V momentě, když jsem se dostal na místo „odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme“, setkal jsem se s Bohem. Bylo
to, jako když dostanete na zadek metlou
lásky, nevím jak to lépe vyjádřit. Zároveň
jsem prožil usvědčení ze své sebespravedlnosti, ale i Boží lásku a přijetí. Nastala
okamžitá změna mých emocí.
Bůh se mi pak dával poznat osobně
i potom, až jsem se rozhodl, že pozveme na návštěvu naše známé, kteří jsou
křesťané. Při této návštěvě jsem se dva
dny vyptával na věci z Bible, ale nemohl jsem pořád pochopit, jak to poznám,
že jsem s Bohem. Petr mi tenkrát ukázal Boha jako Boha smluv a to, že s ním
mohu vstoupit do smlouvy, mi konečně
dalo odpověď. Smlouva je smlouva a ta
něco zaručuje. Vstoupil jsem do smlouvy s tím, že Bohu skrze Ježíše odevzdám
svůj život, neboť jsem si uvědomil, že mé
vlastní hospodaření s životem za nic nestálo. Bůh nám zaslibuje, že bude naším
pastýřem, že nás povede na travnaté nivy
k vodám pokoje radosti, lásky a spravedlnosti v Duchu svatém. Činí to, na rozdíl
od nás je Dobrý pastýř. Jsem Bohu vděčný za milost, že se prokopal i k tak sebespravedlivému srdci, které jsem měl já.
Každého čtenáře těchto řádků zdravím
a přeji vám, abyste poznali lásku Ježíše
Krista k vám osobně.
Ota Novák, AC Lysá nad Labem
Svědectví
Příběh bezproblémového jedince
Dnes, když se ohlédnu, vidím, jaké to
byly nádherné časy, plné dobrodružství
i adrenalinu, když jsem se mohla pohybovat jako ta oslice po tenkém ledě s ramenuji se Otakar Novák. Narodil jsem
dostí v srdci, že On mi za to stojí, abych
se v roce 1974. Jsem příklad takzvapro něho naplno žila. A dodnes žijeme
ného bezproblémového jedince. Dá se
s manželem i pěti dětmi a už i jejich dvě- říci, že mi vše v životě vycházelo, studia
ma ženami naplno. A uvidíme ovoce i na jsem zvládal převážně na jedničky, odmavnoučatech! Co Pán zaslíbil, splní. On turoval jsem na samé výborné a vlastním
je věrný, jen ať jsme věrní vždy my, Boží červený vysokoškolský diplom. Mohu
lid. Žijeme teď u Kroměříže. A dál pra- říci, že jsem byl i v kolektivu oblíbený,
cujeme s manželem, naším synem Ma- nijak zvlášť jsem nevynikal ani v konzutoušem, jeho ženou Elizabeth s ohněm maci neřestí aspoň v porovnání se svým
Ducha Božího pro lidi. I když nevidíme okolím, nekuřák… Zatím to vypadá spívelké ovoce, nevzdáme se, jsme tu na še jako inzerát na seznámení, že? Vnější
správném místě a Pán nás tu potřebuje. slupka není ovšem k ničemu. Mé nitro
A proto, drazí sourozenci v Kristu, mod- bylo osamělé, svědomí jsem měl značně
lete se i za nás, jako my chceme za Vás. rozjitřené kvůli pocitu pokrytectví a přeAť nejdeme k Pánu s prázdnýma rukama, tvářky, rozehrával jsem a opouštěl vztahy
ale s houfem lidí, kteří uvěřili na základě citově i fyzicky, vzbuzoval důvěru a pak
našeho postoje k Pánu a k nim. „Velkou vycouval, neboť jsem nebyl ochoten skumoc má vroucí modlitba spravedlivého!“ Ep. tečné investice do druhých. Pomalu, přes
Jakuba 5,16
všechny studijní i společenské úspěchy
Vaši v Kristově lásce (měl jsem za sebou několik výstav obraPavel a Věra Čepovi. zů, které byly kladně hodnoceny), se ze
mne stával podivín, který chodil v montérkách po městě
a četl různé filosofy. Dokonce mne jednou stíhala a legiOčima hledíš na svět
timovala policie, ale to bylo
a vůbec nic ti nedochází
spíše něco humorného a poco líbí se ti, chceš mít hned
silovalo to mé ego.
a nechápeš, co vlastně ti to schází.
Když jsem prohlédl, svou
neochotu investovat do druHoníš se pouze za pozlátkem,
hých jako špatnou vlastnost,
zcela, zcela bezcenným,
rozhodl jsem se, že to není
nevidíš, co vidět měl bys,
v pořádku. Díky Bohu jsem
a chodíš se srdcem kamenným.
krátce na to mohl vstoupit
do vztahu se svou součastnou
Kamenná obruč ti srdce svírá,
ženou. V době zamilovanosti
nejsou téměř nikdy problémy.
a proto se ti neotvírá.
Ona však měla něco, co já ne.
Stále víc do tmy se propadáš,
Cítil jsem se vedle ní intelekkdy už ti dojde, že se jinam dívat máš.
tuálně pozadu, protože přečetla
Bibli a já ne. Mohu vám
Srovnej si hodnoty ve své hlavě,
říci,
že
mne křesťanství skrze
a za světlem se podívej.
různé
filosofy
docela zajímalo,
Tomu světlu, jež zahlédl jsi právě
ale
vnitřně
jsem
k Bibli prožísvou vroucí prosbu vysílej.
val pohrdání. Nedokážu to vysvětlit, ale jakmile jsem ji dříOdstraň mi prosím, kamenný okov, zbav mě pout,
ve otevřel, měl jsem pocit, že
ať mohu volně vydechnout,
mne každý vidí a posmívá se
ať přetrhne se krutá páska
mi jako naivkovi, který se nea do srdce mi vstoupí láska.
chá „opít rohlíkem“. Jednou
jsem dokonce dostal Nový
Pros o to, ať nemusíš jen oči používat,
zákon od nějakých vrstevníať se smíš na svět i srdcem dívat.
ků, mile jim poděkoval a za
Pak otevřeš své srdce dokořán,
rohem jsem ho hodil do koše.
ať může do něj vstoupit Pán.
Teď jsem tedy Bibli otevřel
na začátku a řekl jsem si, že
ji přečtu celou. Počítal jsem,
Pán miluje tě, proto ti milost dává,
tak neměj strach a věř mu, a dál své srdce otvírej, že za pár měsíců budu hotov.
Nevěřil jsem při četbě Staréudělej první krok, a za ním na cestu se dej
ho zákona svým očím: Jděte a vyvražděte tento národ,
Miluška Kroupová, AC Čáslav
25
ŽIVOT V KRISTU
ČASOVÁ OSA PODLE BIBLE
SAUL A DAVID
Saul pomazán Samuelem za krále
První Saulovy válečné úspěchy
1041
* David
Saulova neposlušnost a zavržení
David pomazán Samuelem v ústraní za krále
Od Saula odstoupil Duch Hospodinův
David hraje na citaru pro krále Saula
David vítězí nad Goliášem
Saulova závist, David prchá
Saul pronásleduje Davida, David neoplácí zlem
před 1011
+ Samuel
1011
Saul vyvolává ducha mrtvého Samuele
1011
+ Saul i jeho synové
1011
David králem nad kmenem Juda v Chebrónu
1004
David uznán králem nad celým Izraelem
Dobytí Jeruzaléma, porážka Jebúsejců
Přenesení Boží schrány do Jeruzaléma
Davidovo vítězství nad okolními nepřáteli
Davidův hřích s Bat-Šebou a pokání
* Šalomoun
Vzpoura Davidova syna Abšalóma
asi 981 – 971 Přípravy na stavbu chrámu
971
+ David
Izraelský národ chtěl být stejný jako okolní národy, vyžádal si
proto na proroku Samuelovi, aby jim ustanovil krále. V Hospodinových očích byla tato žádost zlá, přesto jí však vyhověl, a na
Samuelovu modlitbu odpověděl tím, že Izraeli dal za krále Saula.
Král Saul, viděno lidskýma očima, byl vskutku reprezentativní král. Bible říká, že mezi Izraelci nebylo hezčího muže nad něj,
od ramen vzhůru převyšoval všechen lid. Přesto však budoucnost ukázala, že mu něco podstatného scházelo. Víra v Boha.
Saul Hospodinu nedůvěřoval a nespoléhal se na něj. Proto mu
scházela bázeň před Hospodinem, proto lehkovážně neposlechl
jasné příkazy, které mu Hospodin skrze proroka Samuele dal.
V důsledku této neposlušnosti Hospodin Saula zavrhl, aby nad
Izraelem nekraloval, a vyvolil si jiného – Davida. Hned také poslal Samuele, aby Davida za krále pomazal.
Král David Hospodina ctil a důvěřoval mu, a snažil se ho poslouchat. Jeho důvěra se projevila v tom, že se nebál postavit
obrovitému pelištejskému bojovníku Goliášovi, když ten tupil
Hospodinovo vojsko. David se spolehl na Hospodina a nezklamal se, Hospodin mu dal vítězství nad tímto protivníkem, kterého lidskými silami porazit nešlo.
Král Saul si brzy všiml, že David má Hospodinovo požehnání,
které on už ztratil. To vyústilo v Saulovu závist vůči Davidovi.
Začal ho pronásledovat a usilovat mu o život. Hospodin však
Davida chránil, nedovolil Saulovi, aby ho dopadl, naopak David
sám měl možnost podvakrát Saula zabít a zbavit se tak nepřítele, který mu usiloval o život, zde se však opět prokázal Davidův
charakter. Ač věděl, že právě on má kralovat po Saulovi nad Izraelem, nevzepřel se proti svému králi a ponechal vykonání soudu
nad Saulem na Hospodinu, když řekl: „Jakože živ je Hospodin, jistě
jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde
do boje a bude smeten. Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku
na Hospodinova pomazaného.“ Na Davidova slova brzy nato došlo.
Saul i se svými syny umírá v bitvě s Pelištejci.
Nyní došlo na Hospodinova slova a David se stal králem nad
izraelským národem. Prvních sedm let kraloval v Chebrónu pouze nad kmenem Juda, dalších třicet tři let nad celým Izraelem
v Jeruzalémě. Protože David žil v Boží bázni, Hospodin mu žehnal a on porazil všechny své okolní nepřátele a Izraelské království se velmi rozšířilo a upevnilo.
Ani král David nebyl dokonalý a nevyvaroval se pádu do těžkého hříchu cizoložství a vraždy. Čím se však od svého předchůdce Saula lišil, byla jeho ochota k pokání. David přiznal svůj
hřích a prosil Hospodina o odpuštění, tuto jeho prosbu vystihuje Žalm 51, kde David říká: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov
v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha
svého svatého mi neber!“
David považoval ve svém životě za nejvzácnější hodnotu tu
skutečnost, že má s Hospodinem živý vztah, nechtěl o tento
vztah přijít, a proto se rozhodl pro pokání. Hospodin Davidovu
prosbu přijal, hřích mu odpustil, ale bez trestu ho neponechal.
Nejenže dítě, které bylo počato ze smilstva, zemřelo, ale proti
Davidovi povstalo zlo i z jeho vlastního domu. Abšalóm, jeden
z jeho synů, se proti Davidovi vojensky vzepřel a chtěl se stát
místo svého otce králem. David dokonce musel na nějakou dobu
prchnout z Jeruzaléma. Hospodin však dal milost, že se David na
izraelský trůn vrátil a v posledním úseku svého života se mohl
věnovat přípravám na stavbu Hospodinova chrámu v Jeruzalémě, který vystavěl jeho syn Šalomoun.
Davidova poslední slova „Kdo člověku vládne spravedlivě, ten,
kdo vládne v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez
mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země“ ukazují, že bázeň
před Bohem je nezbytnou složkou pro plnohodnotný život každého člověka, to platí dnes stejně jako v době krále Davida.
10
asi 1051
KRÁLOVSTVÍ
SAULA A DAVIDA
Aramejci
Féničané
10
9
Středozemní
moře
Aramejci
8
7
2
Pelištejci
Amónovci
1
6
Moábci
3
5
Edómci
Izraelské království
Saulovo království
Území získané Davidem
4
Rudé moře
1
2
3
4
5
26
Jebús (pozdější Jeruzalém)
Raba
Kír-chereset
Esjón-geber (pozdější Élat)
Kádeš-barnea
6 Gat
7 Šílo
8 Megido
9 Týr
10 Damašek
10
O
bdobí králů Saula a Davida
navazuje na dlouhou dobu soudců, kteří pod vedením Hospodina spravovali izraelský lid. Nyní „Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi... ‚Hle,
ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil,
jako je tomu u všech národů.‘“ To však byla touha lidské svévole o níž Hospodin Samuelovi
řekl: „...zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.“
Prorok Samuel pomazal olejem Saula
(1S 8,4-7)
jako prvního krále Izraele.
(Kde není uvedeno jinak, obrázek je dílem
neznámého ilustrátora.)
Kostěná pečeť se
Saulovým jménem.
Pastýř David,
nejmladší syn
Jišajův zvítězil
nad obrovským
válečníkem Pelištejců
Goliášem.
Davidovou
zbraní byl jen
vrhací prak
a pár oblázků.
G. L. Bernini
Král Saul vyvoláním ducha mrtvého Samuele
porušil Hospodinův příkaz.
Druhý den zemřel v boji i se svými syny.
David hrával Saulovi každý den. „Saula se zmocnil
zlý duch ... Saul měl v ruce kopí. Náhle Saul kopím
mrštil. Řekl si: ‚Přibodnu Davida ke stěně.‘ Ale
David před ním dvakrát uhnul.“ (1S 18,10-11)
V jeskyních Én-Gédí se David ukrýval
před Saulem.
Prorok Nátan obvinil
krále Davida: „Proč jsi
pohrdl Hospodinovým
slovem a dopustil ses
toho, co je v jeho očích
zlé? Chetejce Urijáše
jsi zabil mečem a jeho
ženu sis vzal za
manželku.“ (2S 12,9)
David jásá před Hospodinem.
Goliáš byl mnohem silnější, ale s Davidem
byl Hospodin.
Davidovo pokání.
Davidova hvězda – symbol Izraele.
Ještě že jsem koupil ty diamanty!
Jak mi to mohl udělat!
Jak to asi se mnou dopadne?
Vítej v klubu, kamaráde!
Zase za mnou nikdo nepřijel!
Krize nás úplně zničila!
To víš, že tě miluju!
Váš stav je velmi vážný!
Dobrý den, exekuce!
Bude se vám tu líbit, maminko!
Každý z nás žije svůj život. Někomu se líbí více, jinému méně,
většinou podle toho, jak se nám právě daří. Položili jste si někdy
otázku, proč vlastně žijeme? Vidíme život náš, našich blízkých
a známých. Je to opravdu to, pro co jsme se narodili? Žít několik
let, postavit dům, zasadit strom, vychovat děti a tak různě? A pak
umřít. To je vše, neschází tu něco? Bible k tomu dodává: „Mzdou
hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši,
našem Pánu.“ (Římanům 6,23) Smrt znamená oddělení od Boha
a život je naplnění v blízkosti s ním.
Bůh stvořil člověka nejen jako tělo, ale dal mu i ducha, aby s ním mohl
rozvíjet vztah, jak dnes, tak i na věčnosti. Pokud se ti hroutí tvůj důvod
žít, byl to TVŮJ důvod. Ne Boží. Bůh ti ve tvých trápeních nejen rozumí,
ale má i řešení: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna,
aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16)
Tím, že Ježíš zemřel na kříži, byl naplněn spravedlivý trest za hřích
každého člověka. Proto i TOBĚ již nic nebrání v obnovení toho Života,
který Bůh od stvoření světa zamýšlel. Jestliže se dnes k Bohu v upřímnosti obrátíš, On ti odpoví.

Podobné dokumenty

zde ke stažení

zde ke stažení sq rpi.ki iihiry. N.laly dolohq inhird spo nsjdu do!&'jcr tud E qtudeD tu 03 Doht dolhbt bobl n4dL K l.u ,0r0 n v dlni bd Blrdr d,br*,1ib 02r r \cdi r.007.70€90Kc, iiEiodni

Více

MILOŠ BIČ ZE SVĚTA STARÉHO ZÁKONA

MILOŠ BIČ ZE SVĚTA STARÉHO ZÁKONA dobu zmatků označujeme jako první přechodné období, kdy se ve vládě prolínají 7. až 10. dynastie ( 22602130). Nástupem 11. dynastie z hornoegyptského Vesetu (řecky Théb) dochází k novému rozkvětu z...

Více

O Katolické Církvi

O Katolické Církvi brzy ožije a to slavněji, než kdy před tím. A tak s pomocí Boží bude se církev šířiti vždy více a více, a jedenkrát, ovšem nikoli v době dohledné, vyplní se proroctví Páně 0 jednom ovčinci a o jedn...

Více

Prázdniny - Časopis Život v Kristu

Prázdniny - Časopis Život v Kristu Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, r...

Více

Říjen - Časopis Život v Kristu

Říjen - Časopis Život v Kristu Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 5...

Více

12/2012 - Kulturní noviny

12/2012 - Kulturní noviny se lháři zaplétají do svých lží, rozumíme před‑ kům, kteří si lež ošklivili a měli ji za hřích. Sto‑ jí za úvahu, zda se nevydat proti proudu, zda místo na lež nevsadit na pravdu. Ne že by nám naše...

Více

12/2011 - MusicData

12/2011 - MusicData se s kytarou a jejími odlišnostmi u jednotlivých typů nástrojů. Jinak samozřejmě stále platí, že tu máme distortion jako víno, tedy plné a ostré zkreslení, s dynamikou a citlivostí na práci s volum...

Více