Mezoamerika a Jižní amerika

VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
Kultury Mezoameriky a Jižní Ameriky
V případě osídlení Severní a Jižní Ameriky převládá názor, že k němu došlo mezi lety
40 tis. a 10 tis. př.n.l., kdy pravěcí lovci divoké zvěře přešli z nejvýchodnějšího výběžku
Sibiře na Aljašku a postupovali dále na jih. Když se ke konci poslední doby ledové zvýšila
hladina moře (asi 10 tis. př.n.l.), byla tato pevninská šíje zaplavena, vznikla Beringova
úžina a došlo k izolaci amerického kontinentu. V té době však již byly osídleny oba
americké kontinenty až po jih Jižní Ameriky a v relativní izolaci od okolního světa se zde
začínaly v důsledku rozvoje zemědělství vyvíjet svérázné kultury a civilizace.
Neolitická revoluce na území dnešního Peru a Mexika začala kolem roku 8 tis. př.n.l.
Velký význam pro NR ve střední Americe mělo především domestikování kukuřice, dále
tykví a dýní. V Jižní Americe pak sehrálo roli pěstování kořenové zeleniny a brambor. V 6.
tis. př.n.l. zde lidé ochočili divoké předky velbloudů, z nichž vyšlechtili dnešní lamy a
alpaky sloužící jako zdroj vlny a k nošení nákladů. Jejich maso se ovšem jedlo zřídka, jako
zdroj živočišných bílkovin sloužila domestikovaná morčata, krůty, malí psi a další zvířata.
Mezoamerika
Na území dnešního Mexika, Guatemaly, Hondurasu a sousedních států se od r. 1000
př.n.l. vystřídalo několik civilizací, které na sebe určitým způsobem navazovaly a měly
některé společné prvky: monumentální architekturu; náboženská centra, jimž vévodily
pyramidy; dokonalý kalendářní systém vzešlý z přesných astronomických pozorování a
hieroglyfické písmo.
Olmékové
V bažinaté nížině kolem Mexického zálivu se kol. r. 1000 př.n.l. začala rozvíjet první
mexická civilizace Olméků (jejich jméno pochází z aztéckého slova, které znamená „lidé ze
země kaučuku“, neboť na březích Mexického zálivu roste kaučukovník, který Olmékové
uměli využívat a zpracovávat). Tato civilizace byla založena na prosperujícím zemědělství;
ročně se sklízely dvě sklizně kukuřice. Z přebytků zemědělské produkce byli živeni
řemeslníci vyrábějící zboží pro čilý obchod, který Olmékové provozovali, a kteří byli
nezbytní pro budování masivních staveb a výzdobu mohutných náboženských center.
Pro olméckou civilizaci jsou typické kamenné sochy v podobě obřích hlav vysokých
kolem tří metrů (byly objeveny zejména v La Ventě, San Lorenzu a Tres Zapotes - hlavních
centrech olmécké civilizace). Váží až 20 tun nesly pravděpodobně tváře olméckých
panovníků (kupodivu s negroidními rysy). Olmékové stavěli též stupňovité pyramidy a
zhotovovali překrásné figurky z nefritu, který považovali za surovinu cennější než zlato. V
olméckých kultovních střediscích byly nalezeny desítky sošek vypadající jako tlusté plešaté
děti mnohdy s rysy kočkovitých šelem, které zřejmě hrály důležitou roli při náboženských
rituálech. Olmékové zakládali města, měli sluneční kalendář, číselnou soustavu a
hieroglyfické písmo. Jejich civilizace zanikla přibližně kol. r. 300 př.n.l.
1
VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
Teotihuacán
Další typickou kulturou v této oblasti, která v mnohém na Olméky navazovala, byla
kultura vzniklá v 1.st. n.l. v městě Teotihuacánu (název pochází z jazyka Aztéků a
znamená "Město bohů"), významném mexickém náboženském centru. Největší rozmach
této kultury spadá do 5. stol. n.l. Na území města bylo vybudováno množství chrámů, jimž
dominovaly dvě impozantní pyramidy: Pyramida Slunce a Pyramida Měsíce vysoká 42
metrů.
Teotihuacán nebyl jen náboženským centrem, ale i normálně fungujícím městem, v
němž podle odhadů v době největšího rozmachu žilo přinejmenším 200 tis. lidí, jimž vládla
vrstva kněží. Kolem r. 800 n.l. dochází k jeho úpadku a postupnému vylidnění (podle
archeologických nálezů bylo centrum města zničeno požárem, ale zůstalo po další staletí
významným poutním místem pro další mezoamerické kultury).
Mayové
Mayská civilizace se rozvíjela mezi lety 1800 př.n.l. až 900 n.l. na poloostrově
Yucatán a v dnešní Guatemale a přilehlých oblastech (Honduras, Belize). I tato civilizace
byla založena na zemědělství (zejména pěstování kukuřice a kakaa) a na obchodu.
Největšího rozkvětu dosáhla mezi léty 200-900 n.l.
Mayové budovali velká města s obdivuhodnou kamennou architekturou; dominovaly
jim náboženské stavby, několikapatrové paláce, pyramidy s chrámy na vrcholech vysoké až
30 m a míčové dvorce určené k rituálním míčovým hrám. Míčové hry měly důležitou
rituální funkci ve všech středoamerických kulturách; jejich dějištěm byla prostranství ve
tvaru písmene I se zešikmenými stěnami o délce až 150 m. Počet hráčů se pohyboval od tří
do sedmi; hrálo se tvrdým kaučukovým míčem odráženým různými částmi těla, míč se
ovšem zřejmě nesměl chytit do ruky. Na stěnách dvorce byly umístěny kamenné obruče a
účelem hry bylo míč jimi prohodit. Hráči byli chráněni chrániči, rukavicemi a dokonce
přilbami, hra ovšem nebyla sportem, ale symbolickým rituálem, kdy hřiště bylo obrazem
kosmu, míč symbolizoval slunce a představení bylo podobenstvím o oběti a smrti (poražení
hráči byli údajně vítěznými protihráči obětování bohu smrti).
Stavby byly soustředěny kolem centrálního náměstí. Takto bylo vybudováno mayské
město Copán ležící v dnešním Hondurasu, Palenque v dnešním Mexiku nebo Tikal v dnešní
Guatemale, kde žilo na 50 tis. lidí. Mayové provozovali rituály, zachycené na obrazech, při
nichž byla prolévána krev obětí, často válečných zajatců. Bohům však nebyla obětována jen
krev zajatců, ale i urozených Mayů, kteří veřejně při určitých rituálech prolévali vlastní krev
(muži si ostnem propichovali penis, ženy špičku jazyka).
Ideálem krásy bylo u Mayů ubíhající čelo, jehož dosahovali zejména u příslušníků
vyšších vrstev deformací hlav kojenců pomocí dřevěných destiček. Za jiný stejně žádoucí
znak krásy byla považována šilhavost, proto matky zavěšovaly dětem do vlasů nad čelo
kuličky pryskyřice, které dítě pohledem sledovalo až se tak naučilo šilhat. Uši, rty a nosní
přepážku si Mayové probodávali a zdobili je ozdobami z nefritu, obsidiánu (sopečné sklo),
kostí nebo lastur.
O životě Mayů vypovídají především výtvarné památky: figurky, obětní předměty,
keramika, šperky a masky. Pro mayskou civilizaci byla typická především vyspělá řemesla, z
nichž byla vysoce ceněná především řezba v jadeitu, z něhož se zhotovovaly ozdoby do uší,
2
VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
hrudní destičky, přívěsky, korále i malé stylizované lidské tváře. Zpracováváno bylo i
sopečné sklo (obsidián), z něhož byly zhotovovány rituální obětní nože. Ve stravě Mayů se
uplatňovaly i produkty kakaových bobů, zejména nápoj zvaný xocolatl (nápoj bohů), tedy
čokoláda.
Mayové měli tři kalendáře, jedním z nich byl i téměř přesně spočítaný solární rok
mající 365 a čtvrt dne a dělený na 18 měsíců. Díky důkladným astronomickým pozorováním
a záznamům dokázali mayští kněží také dosti přesně předpovědět viditelná zatmění Slunce.
Mayové byli jedinou americkou civilizací, která vyvinula písmo schopné vyjadřovat
abstraktní pojmy a zaznamenat tak dávné příběhy, přesto o mayské historii existuje jen málo
informací. Jejich písmo se nazývá hieroglyfické a nápisy byly tesány nebo ryty na kamenné
oltáře, stély, kamenné kruhy na hřištích a pokrývaly architekturu, ovšem většina z těchto
hieroglyfů není dodnes rozluštěna.
Mezi devátým a desátým stol. n.l. se mayská civilizace zhroutila, přičemž o příčinách
zániku mayských měst se dosud pouze spekuluje. Mezi nimi figuruje vyčerpání půdy,
epidemie, lidová povstání, nejčastěji ale o klimatické změny a dlouhotrvající sucho, které
způsobilo nedostatek potravin a sociální neklid, v jehož důsledku obyvatelstvo opustilo
města.
Toltékové
Mayská kultura částečně přežila v dalších kulturách, které se rozvíjely po jejím pádu
na Yucatánu. Především se jednalo o kulturu Toltéků, kteří kolem r. 1000 n.l. přestavěli
bývalé mayské středisko Chichén Itzá ve středu Yucatánského poloostrova. Vznikla
jedinečná kombinace mayské a toltécké architektury, jíž vévodí pyramida a na níž se
objevují motivy Opeřeného hada, jehož uctívali již Mayové pod jménem Kukulkan.
Toltékové jej uctívali pod jménem Quetzalcoatl (božstvo Jitřenky), který podle legendy
stvořil člověka z vlastní krve a k obživě mu dal kukuřici, dal mu kalendář, vynalezl umění a
stanovil dny svátků a slavností.
Toltékové opanovali bývalé mayské území a postupně si podmanili celé Mexiko.
Hlavním městem Toltéků a centrem jejich říše byla Tula, kde mezi lety 950-1150 n.l. žilo
přes 30 tis. obyvatel a jíž vévodila stupňovitá pyramida, na jejímž vrcholu stál chrám
zasvěcený Opeřenému hadu.
Aztékové
Aztékové byli sebevědomí a krutí bojovníci a do Mexického údolí připutovali ze
severozápadu až ve 13.st. n.l. K jejich vzestupu dochází ve 14. st. n.l., kdy Mexické údolí
ovládli a založili uprostřed jezerní oblasti hl. město Tenochtitlán.
Aztékové obdělávali kukuřičná pole i ovocné zahrady a provozovali svérázný způsob
pěstování plodin: plovoucí zahrady chinampas, vlastně umělé ostrůvky, na něž se vršila
vrstva úrodného bahna. Důležitou rostlinou v aztécké kultuře byla agáve, která byla uctívána
jako božstvo. Z její šťávy se kvašením vyrábělo pivo pulque užívané jako opojný rituální
nápoj. Vlákna agáve se spřádala a listy sloužily k zastřešení chýší.
Aztékové rozšířili svoji vojenskou nadvládu nad ostatní kmeny, které donutili odvádět
ohromné daně. Krutě trestali všechny, kdo jim kladli odpor. Krev jejich zajatých nepřátel
3
VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
byla prolévána na počest bohů. Oběť byla natažena před svatyní a bylo jí vyříznuto srdce,
které bylo nabídnuto bohu jako oběť. Tělo se pak kutálelo dolů po stupních pyramidy.
Porážku posledního aztéckého panovníka Montezumy II. usnadnila tradiční víra
v návrat boha Quetzalocoatla, kterého panovník omylem ztotožnil s dobyvatelem
Hernandem Cortésem. Cortés hostitele zajal a do konce r.1521 zničil s hrstkou vojáků
nejen hlavní město Tenochtitlán, ale i celou aztéckou civilizaci, jejíž kořeny sahaly do dávné
minulosti. Na troskách Tenochtitlánu pak začal budovat nové hlavní město - katolické
Ciudad de México.
Z odhadovaných asi 25 mil. obyvatel Mexika z r. 1519 jich španělský vpád do r. 1607
přežil pouhý jeden milion.
Jihoamerické kultury
V Jižní Americe se první lidská společenství musela přizpůsobit extrémním přírodním
podmínkám, vysokým nadmořským výškám, suchu nebo naopak vysoké vlhkosti. V oblasti
středních And přecházejí kočovníci k zemědělství kolem r. 2000 př.n.l. Rozvinuly se zde
pozoruhodné kultury, po nichž se zachovala monumentální architektura i množství artefaktů:
Chavín, Paracas, Nazca, Moche, Chimú, Tiahuanaco a dal.
V letech 400-300 př.n.l. dosáhla svého vrcholu chavínská kultura pojmenovaná podle
města Chavín de Huantar na východních svazích peruánských And. Bylo zde nalezeno okolo
200 velkých kamenných soch a zbytky systému vodních kanálů. Typická jsou vyobrazení
kočkovitých čelem, zejména jaguára, takže se dá usuzovat, že se pravděpodobně jednalo o
jejich kultovní uctívání.
Nedaleko se rozvíjelo centrum jedné z dalších jihoamerických kultur: Moche; odtud
mochická kultura (přelom letopočtu až 15.st. n.l.), která měla vyspělá řemesla a produkovala
pozoruhodnou keramiku. Její příslušníci holdovali žvýkání koky a alkoholu, nejčastěji
kukuřičnému pivu.
Na území dnešní Bolívie v blízkosti jezera Titicaca se rozvíjelo ve výšce 3800 m.n.m.
od r. 1500 př.n.l. do r. 1200 n.l. město Tiahuanaco. Bylo kultovním centrem a poutním
místem pro obyvatele celých And a bylo vybaveno monumentálními stavbami, veřejnými
prostranstvími, chrámy a sochami. Část komplexu se zachovala dodnes.
Inkové
Říše Inků se táhla ze severu na jih v délce pět tisíc km (od dnešního Ekvádoru až po
Chile). Inkové ji nazývali Tahuantinsuyu - Země čtyř světových stran. Jejím centrem bylo
město Cuzco (v překladu Pupek světa). Největší rozmach zaznamenala říše v 15. stol. n.l.
Tato civilizace navázala na předchozí andské kultury a převzala kult antropomorfního
božstva Virakochy, boha-stvořitele. Virakocha byl také stvořitelem Intiho, boha Slunce,
který podle mýtu stvořil Inky. Vládnoucí Inka byl považován za "syna Slunce" a kult Slunce
uctívaného v podobě zlatého sokola postupně zastínilo v Incké říši i kult všeandského boha
Virakochy.
V čele státu stál panovník, který měl označení Inka, přičemž podle pravidel se jím
mohl stát jen syn předcházejícího Inky. Nemusel ovšem být prvorozený ani legitimní, což
4
VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
mělo zajistit, že na trůn usedne ten nejschopnější Inkův potomek, který bude umět spravovat
říši. V důsledku toho ovšem docházelo často ke střetům o nástupnictví.
Jakmile byl vládce slabý a neschopný, došlo k jeho odstranění a trůnu se zmocnil jeden
z jeho bratrů. Součástí korunovace byl obětní rituál, při němž nový panovník obětoval
Slunci mimo jiné i dvě stovky dětí ve věku kolem pěti let. Byly omámeny výtažkem z koky
a poté uškrceny. Inkové se ženili přednostně se svými pokrevními sestrami, což udržovalo
výlučnost, čistotu krve a omezený počet členů šlechtického rodu. Tento sňatek opakoval
mytický příběh, v němž Slunce se svou sestrou Lunou zplodilo prvního Inku Mancu Capaca
a jeho sestru a později i manželku Mamu Occlo.
Jménem Inka se ovšem označovali nejen vládcové, ale všichni obyvatelé říše, kteří
mluvili jejím státním jazykem - kečuánštinou. Inkové byli vynikajícími staviteli, nejen
svatyň a měst, ale i zemědělských teras a zavlažovacích kanálů, měli vyspělá řemesla a jako
první v Americe začali odlévat bronz.
Společnost byla budována na přísném centralistickém a hierarchickém systému úřední
správy. Propojení mezi centrem (Cuzcem) a vzdálenými provinciemi zajišťoval dokonalý
systém cest doplněný visutými mosty a tunely. Cesty byly dlážděné a táhly se v celkové
délce kolem 40 tis. km. Hlavní dopravní tepna procházela přes Andy a spojovala Cuzco s
druhým nejdůležitějším městem říše, Quitem. Cesty zajišťovaly rychlý přenos informací a
zprostředkování obchodu, ale umožňovaly také rychlý přesun armády a výběr daní. Na
ovládaném území byla třetina vypěstovaných potravin a vyrobeného zboží formou daně
odváděna vládci, daně se odváděly také formou nucených prací.
Statistické a historické údaje byly zaznamenávány uzlovým písmem - quipu.
Principem byla šňůra, na níž bylo připevněno až sto uzlů v různé velikosti a vzdálenostech.
Conquistador Francisco Pizarro dorazil do této říše ve chvíli, kdy probíhal boj mezi
dvěma nevlastními bratry, Atahualpou a Huascarem o nástupnictví na trůn. Vítěz sporu
Atahualpa byl z rozkazu Pizarra v r. 1533 uškrcen a celá oslabená struktura největšího státu
Jižní Ameriky podlehla dobyvatelům rozpadla se. Svou významnou roli v pádu incké říše
sehrály nakažlivé choroby, které sem Evropané zavlekli: především to byly neštovice,
kterým náhle podlehl jak sám vládce Huayna Capac (otec obou znesvářených bratrů), tak
celé pluky incké armády.
Významným kultovním místem incké říše bylo i Machu Picchu postavené ve výšce 3
tis.m n.m., které bylo objeveno až v r. 1912 a je dodnes ukázkou stavitelského umění Inků,
neboť díky tomu bylo jako jedno z mála center uchráněno před španělskými dobyvateli.
Z celkem zhruba 67 milionů obyvatel obou Amerik jich sto let po vpádu Evropanů
zůstalo pouhých 10%. Na vině tomu bylo jednak kruté počínání dobyvatelů, ale především
nakažlivé nemoci, proti nimž původní obyvatelé neměli protilátky: neštovice, spalničky a
chřipka byly pro ně smrtelné. Na oplátku předali evropským dobyvatelům jinou zákeřnou
nemoc: syfilis.
Přesto, že civilizace amerických indiánů byly zničeny, jejich kultury se do značné míry
zachovaly a smísily se s křesťanskými vlivy: zachovaly se některé jazyky, hudba, tance,
způsob odívání, tradice a zvyky.
5