„Humor starých Anglosasů“: jedno přísloví a pár skrývaček (Jan

„Humor starých Anglosasů“: jedno přísloví a pár skrývaček (Jan Čermák) I. Nu hit ys on swines dome cwæð se ceorl sæt on eoferes hricge. Nunc in iudicio porci dixit maritus sedens in apro. (Durhamská přísloví, 11. století; přísloví č. 10) II. Holofernovi bojovníci se snaží probudit svého vojevůdce po jeho domněle probdělé noci s pannou Júdit (Júdit, v. 241b–268; překlad Helena Znojemská). Rázem se probrali ze spaní muži propadlí smrti, se srdcem ztěžklým běželi sborem k hrdému stanu, kde dlel Holofernes 245 krutovládce. Varovat chtěli svého pána, než jej přepadne nenadálá hrůza, útok Hebrejců. Všichni si mysleli, že ochránce mužů ve skvělém příbytku zůstává s pannou – se vznešenou Júditou že vilného najdou 250 sveřepého vůdce. Pro veliký strach si však netroufal nikdo z mužů válečníka vzbudit, nebo vyzvědět, jak u svaté panny, Boží služebnice, velitel uspěl. Izraelské voje 255 už byly na dohled; mocně bojovaly kalenými meči, nevolníci mstili zdobenou čepelí dávná příkoří, staré křivdy. Sláva Asyřanů toho dne pohasla, jejich pýcha 260 došla pokoření. Družina však stála kol vládcova stanu, v mužích vzrůstal hněv, temněla srdce. Nakonec v tísni začali všichni kašlat a lomozit, v bezmocné zlosti pak skřípěli zuby, 265 v čelistech drtili vztek. Nadešel čas konce slávy i hrdinských činů; nadarmo chtěli budit milého vládce – snažili se marně. III. Béowulf slibuje dánskému králi Hróðgárovi, že podstoupí souboj s netvorem Grendelem (Béowulf, v. 420b–451): Já porobil obry, patero jich spoutal, ve vlnách pobil netvory za noci, když o nesnáz stáli, 425 430 435 440 445 450 protivenství přečkal, pomstil Géaty,1 zdrtil soky své. Teď s Grendlem se srazím, s netvorem strašným spor nyní sám budu pořádat.2 Já v pravdě chci ti, jasný Dáne, jistou službu nyní prokázat; nebraň mi tedy, záštito a sílo zbrojnošů statečných, znamenitý králi, když zdáli přicházím, a dovol, ať smím s hrdou svou družinou, tímto houfcem, Heorot3 očistit. Slyšel jsem rovněž, že strašný netvor ve své zběsilosti zbraní se zříká. Též jimi pohrdnu, aby mě Hygelák, můj pán a vládce, dál choval v přízni: nezvednu kopí, kulatý štít ani meč v souboji, jen stiskem rukou stvůře se postavím. O život střetne se se sokem sok: tak svěřit se musí, kdo smrtí sejde, Božímu soudu. Silnou mám tuchu, že touží v Heorotu, kde změříme síly, géatskými syny živit se stejně, jak požíral Dány, výkvět hrdinů. Vezme‐li mě smrt, zastřít mi tvář4 nebude ti třeba – krví zbroceného mne Grendel zachvátí a krvavou kořist bude okoušet, sápat bez lítosti, až samotou se pokrade a močály ztřísní: pak nebudeš muset už starat se dál, jak sytit mé tělo. IV. Béowulf zápasí s mořskými obludami (v. 554b–569a). Mne v záhubu ke dnu vlek lítý tvor, krutě mě lapil 555 v těsné sevření. Leč souzeno mi bylo, aby ten běs sešel bodnutím meče v mé dlani. Smršť boje smetla mocné zvíře silou mé ruky, leč zlovolná sběř mne stále znovu 560 krutě soužila. Já sloužil jim tím vzácným železem, jak žádala si chvíle. Nebylo souzeno, aby ty stvůry 1 Béowulfův kmen. 2 spor ... budu pořádat: Béowulf zde o nadcházejícím souboji mluví řečí as. práva. Užití právního jazyka ostatně prostupuje líčením celého Béowulfova zápasu s Grendelem – obludným hostem na Heorotu, který se protiví řádu zvykového práva, a vrahem, jenž odmítá odškodnit Hróðgára jako pána svých obětí. 3 Dánská královská hodovní síň. 4 zastřít mi tvář: obrazný (synekdochický) výraz pro pohřbení těla, příp. podle některých badatelů odkaz k zakrytí hlavy jako součásti starogermánského pohřebního obřadu. zažily radost, že mnou se zasytí, v hlubině u dna že k hodům usednou: 565 zrána ležely mečem zraněné na místě odkrytém odlivem vln,5 uspané ostřím. Už nikdy víc neměly překážet lodníkům v plavbě přes stěny vod. V. Grendel táhne na Heorot (v. 710–736a) Z mokřin vybředl a pod mlžnými srázy Grendel se bral, nes Boží hněv:6 zlotřile zamýšlel, že v znamenité síni někoho z lidí znovu ulapí. Pod mračny mířil tam, kde medovina 715 zurčela v číše, k dvoraně zdobené planoucím zlatem. Nikoli ponejprv chystal se hledat Hróðgárův dům, leč dřív ani později potkat jej neměla lítější sudba ani síně stráž! 720 Vzápětí bojovník, jenž nepoznal blaha, dorazil k dvoraně. Dveře ve veřejích žárem tvrzených rozlétly se vráz: rukama zlovolně rozrazil bránu, dusil se vztekem. Soptící vrah 725 pramálo váhal, když vydal se napříč po pestré podlaze. Škaredý přísvit, požáru podobný, planul mu v očích. V hodovně spatřil houfec válečníků, jak, krví spřízněni, spolu tam spí, 730 chrabrá to družina. Tu zachechtal se v duchu: doufal, že oddělí, než vzejde den, těm, kdo tam dřímají, duši od těla. Strašnému běsu naděje svitla na skvělý hodokvas, však stát se nemělo, 735 že lidským stvořením bude se sytit, až skončí se ta noc. VI. Béowulfovi Géaté přicházejí spolu s Dány ke Grendelovu jezeru (v. 1425–1441a) 1425 Postřehli, že vodu víří početní divní plazové, draci z moře. Také na ostrozích ležely obludy, jež s novým dnem často se dávají na strašnou pouť tam, kde plachty plují,7 5 na místě...: opisné označení břehu. 6 ...nes Boží hněv: tj. byl jím stižen. Potenciálně však dvojznačné: Grendel je také poslem Božího hněvu. 7 na strašnou pouť…: míněny patrně útoky mořských oblud proti lodím a námořníkům. 1430 ti hadi a zvěř. Tu plny hněvu z břehu zmizely – zaslechli zvuk, jásání rohu. Jednoho Géat8 zbavil žití zásahem z luku – už neválčil s vlnami,9 v životě vázla mu 1435 kalená střela. Ve vodní spoustě ploval tím chaběji, že zchvátila ho smrt. Záhy byl zle ve vlnách zaskočen, jak kanec kopími krutě skolen, útokem vzat, na útes vyvlečen 1440 ten podivný plavec. Pohled na něho probouzel hrůzu. VII. Béowulf zápasí s Grendelovou matkou (v. 1518–1544) Když zase zahlédl tu na dno zavrženou, mocnou vod paní, mohutně máchl 1520 pochodní železnou.10 Paže poslechla a tepaný meč ženě v týle nenasytně pěl. Tu návštěvník zjistil, že pochodeň války pálit nebude, neohrozí žití, ostří pána 1525 v nouzi opustilo. Dříve nespočet přečkalo srážek, půlilo přilbice, zbroj oděnců vydaných zkáze, nyní však poprvé svou pověst zradilo. Hygelákův velmož11 zase se vzmužil: 1530 v síle se nemírnil, myslil na slávu. Soptě hněvem, na podlahu hodil meč ten krásný, klikatě tepaný, kalený a silný. Spolehl na sílu, moc svého stisku. Tak sluší se jednat, 1535 když v boji chce věčnou chválu dobýt si muž: o život nedbá. Mládenec z Géatů Grendlovu matku popadl za kštici, bojem nezkrušen; statečný válečník vztekle smýkl 1540 smrtelnou sokyní, až sesula se k zemi. Ona však vmžiku mu poskytla oplátku, hrábla po něm hroznými drápy. Tu zavrávoral znamenitý zbrojnoš a sklíčen tím soubojem sklesl zas on. 8 Géat: patrně míněn sám Béowulf. 9 ...už neválčil s vlnami: život ve vodním živlu podávají sta. básníci často jako zápas s ním. I samo moře bývá opisně označováno jako „místo, kde vlny se svářejí“. 10 pochodní železnou: jeden z básnických opisů pro „meč“. 11 Hygelákův velmož: Béowulf. VIII. Béowulfovi Géaté se vracejí od jezera Grendelova rodu: Putovali odtud pěšinami jak prve, s radostí v srdci stezky měřili, známé chodníky. Chrabře jak králové, 1635 všichni ti stateční v géatském voji nestvůrnou hlavu s námahou vlekli z mysu nad vlnami. Vždy čtyři válečníci nesnadno nesli ji na násadách kopí cestou na Heorot, do zlaté hodovny, 1640 až v síni nakonec znovu stanulo všech čtrnáctero mužů výborných z plemene géatského. Prostřed nich kráčel pláněmi k dvoraně sám pán družiny. Vešel dovnitř vůdce vladyků, 1645 odvážný v skutcích, slávou se skvící, hrdina bitev, Hróðgára pozdravit. Vzápětí sálem za vlasy vlekli Grendlovu hlavu kolem hodovníků: hrůza obešla zemany i paní,12 1650 lidé zírali na zjevení strašlivé. Prameny a literatura: Béowulf (2003). Překlad a komentář J. Čermák. Praha: Torst. Júdit (2009). Překlad a komentář H. Znojemská. In: Čermák, J. (ed.). Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100). Praha: Triáda, s. 262–278. Klaeberʼs Beowulf and The Fight at Finnsburg (2008). Edited, with Introduction, Commentary Appendices, Glossary, and Bibliography by R. D. Fulk, R. E. Bjork, J. D. Niles. 4th ed. Toronto – Buffalo – London: University of Toronto Press. Cloverová, C. (1980). „The Germanic Context of the Unferþ Episode“. Speculum 55, 3, s. 444–468 . Franková, Roberta (1986). „ʽMereʼ and ʽSundʼ: Two Sea‐Changes in Beowulf“. In: Modes of Interpretation in Old English Literature. Essays in Honor of Stanley B. Greenfield. Ed. P. Brown et al. Toronto: University of Toronto Press. Franková, Roberta (2006). „The Incomparable Wryness of Old English Poetry”. In: Inside Old English: Essays in Honour of Bruce Mitchell. Ed. John Walmsley. Oxford: Blackwell, s. 59–73. Risden, E. L. (2000). „Heroic Humor in Beowulf“. In: Humor in Anglo‐Saxon Literature. Ed. J. Wilcox. Cambridge: D. S. Brewer, s. 71–78. Shippey, T. A. (2000). „ʽGrim Sword‐Playʼ: Folly and Wisdom in Anglo‐Saxon Humor“. In: Humor in Anglo‐Saxon Literature. Ed. J. Wilcox. Cambridge: D. S. Brewer, s. 33–48. 12 paní: dánskou královnu Wealhðéow.