Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY VŠE
BŘEZEN 2010 ČÍSLO 1
ZDARMA
PhDr. Miroslava Kopicová
Ekofórum 16. 3. 2010,
19:30 hodin
/ 15
Rozhovor
s Pavlem Kohoutem
/ 23
Ekofórum
a rozhovor
s Petrem Machem
/ 20
Rozhovor
s Milanem Štěchem
/ 27
Veron Smith
v Praze
/ 10
Latinskoamerická
knihovna na VŠE / 11
Nová knihovna FM VŠE v JH / 33
Ladislav Smoljak
na VŠE /
Cestopis
Barma – země tisíců mnichů, úsměvů a kastrůlků / 36
2
obsah
Editorial
Možná jste v tisku zahlédli tuto zprávu: „Hospodářská krize se dotkne i odborů. Svazy budou
propouštět funkcionáře i řadové úředníky.“ Je logické, že krize se dotkne všech. Snad by některý
odborář řekl, že to je i spravedlivé. O spravedlnost jim přece jde! Ale tato zpráva je obyčejnou
kachnou, odbory samy u sebe žádné propouštění
nepřipravují. To by musely samy začít stávkovat
a vedení odborů by začalo složité jednání s odboráři (se sebou), aby tento „úřad“ nebyl paralyzován stávkou. Nepomohlo by to naší ekonomice?
V Economixu si můžete přečíst rozhovor s odborářským předsedou Milanem Štěchem, ve kterém jsme zkoumali ekonomické opodstatnění jeho práce. Typické odborářské omyly se pokusila na
základě ekonomické teorie odhalit Lucie Kubečková. Milan Štěch upozornil
na jednu zajímavou věc. Prý se podle něj zaměstnanec a zaměstnavatel nikdy nedohodnou, „pořádný“ zákoník práce je nutný a politici, kteří chtějí
dát zaměstnavatelům volnost, jsou údajně ultrapravicoví. V žádném případě
nechceme polemizovat s tím, že lidé potřebují odbory a zákoník práce, aby
mohli vůbec pracovat. Bez odborů a zákoníků by pochopitelně nikdo nebyl
schopný se domluvit, na ulicích by byly davy nezaměstnaných a zbídačení zaměstnanci, kteří přece jen ještě v práci zůstali, „by pracovali v daleko
horších podmínkách“, jak v rozhovoru říká předseda Štěch. Nejodolnější
zaměstnanci by byli k sobě přivázáni řetězy a každou půlhodinu by je otrokář (průměrný český zaměstnavatel, který je z podstaty věci zlý a hamižný
vykořisťovatel) švihl bičem.
Naopak Petr Mach by zrušil i Český statistický úřad. Na Ekofóru vyjmenoval podniky, které by stát mohl prodat a nijak by to neohrozilo jeho „image“. Mach se zeptal, proč má stát vlastnit podnik na výrobu radiátorů, pivovar nebo hotel Thermal? Inspirovalo mě to. Rozhodl jsem se založit muzeum,
v němž by se schraňovaly artefakty dokazující, jak je státní iniciativa důležitá, neboť jinak bychom žili v zemanovsky „spálené zemi“. Chystám se
v noci ze Stromovky ukrást transparent „Lyžařské stopy pro vás připravila
MČ Praha 7“, to bude první výstavní kousek. Je dobře, že se Městská část
Praha 7 stará. Vždyť příprava běžkařských stop je tradiční doménou státu,
to uznává ekonomická teorie i veřejné mínění. V našem muzeu mohou být
i „děkovné“ desky, které na věky hlásají, že danou stavbu postavilo to a to
město a jedině díky tomu a tomu starostovi. I ty „děkovné“ desky jsou samozřejmě součástí projektu, je to poděkování sobě samému. A starostům je
třeba děkovat, vždyť oni danou stavbu naplánovali a perfektně organizačně
zajistili ve svém placeném pracovním čase a za městské/státní peníze. Je to
typický altruismus, a proto se těmto samaritánům poděkovat sluší!
Doporučit musím rozhovor s Pavlem Kohoutem. Je až překvapivé, že na
třech stránkách lze najít tolik inspirací, nejen z ekonomické oblasti. Čím nalákat? Třeba citátem: Dřívější panovníci vládli „z boží milosti“. Nyní je to
„nutnost integrace“.
Rád bych vás také pozval na promítání filmu Tvrdý chleba a následnou
besedu s režisérem Ladislavem Smoljakem. V rozhovoru pro Economix řekl,
že se snažil, aby všechno důležité bylo v jednom záběru. Tvrdý chleba tedy
záměrně neusiloval o jakékoliv ocenění v oblasti střihu – o to více můžeme Tvrdý chleba považovat za poctivou filmařinu – dva lidé si před kamerou povídají a stále je to zajímavé, příjemné a vzrušující. Podle Ladislava
Smoljaka je každé omezení přínosem a v tomto filmu dokázal pomocí velmi
skromných výrazových prostředků vytvořit překvapivě silné drama. Nejedná
se o záchranu světa ani lidského života, ale o „pouhou“ záchranu obrazu.
I do budoucna se budeme snažit promítat zajímavé (a nepříliš obvyklé filmy)
a zvát zajímavé režiséry. Přijďte do Vencovského auly! Vladimír Štípek, šéfredaktor
economix
Oikos – nový prezident, knihovna a více
košů na třídění odpadu / 3
Rektorát a studentské organizace
– poněkud zvláštní vztahy / 4
Aktuality / 8
Zahájení ostrého provozu dětského koutku NF VŠE
za přítomnosti prezidenta Václava Klause / 8
ROZHLEDNA – přezentace studentských
organizací na VŠE / 9
Majáles se blíží / 9
Držitel Nobelovy ceny za ekonomii
Vernon Smith přijel do Prahy / 10
1. Vánoční sbírka – studenti a učitelé
VŠE pomáhají seniorům / 10
VŠE má první latinskoamerickou knihovnu v ČR / 11
Přednáška prof. Benita Iradyho a Dayany
Frontadové o venezuelské kultuře na VŠE / 11
Rozhovor se znovuzvoleným děkanem
FFÚ VŠE Petrem Dvořákem / 12
Akademický senát FIS VŠE zvolil nového děkana / 13
VŠE má nově pět prorektorů / 13
Mezinárodní umístění webu VŠE: 7. a 705. místo / 14
Sloupek Tomáše Vorla jr. / 14
Rozhovor s ministryní školství Miroslavou Kopicovou / 15
Vladimíra Dvořáková oceněna „Pelikánem“ za rok 2009 / 16
Nakladatelství Oeconomica pro studenty VŠE / 17
Ohodnocení Národohospodářské fakulty
VŠE německou agenturou CHE / 18
Kvalita studia ekonomických věd v žebříčku
Hospodářských novin / 18
CEMS MIM ohodnocen jako nejlepší manažerský
magisterský program na světě / 19
Ekofórum s Petrem Machem: Jak vyrovnat
státní rozpočet bez zvyšování daní / 20
Petr Mach: Vadí mi zbytečné zákazy a nařízení / 21
Ekofórum s Miroslavem Kalouskem / 22
Pavel Kohout: Ekonomická integrace je dobrá, ale
politická je jednoznačně nebezpečná / 23
Korupční praktiky v Česku – rozhovor s podnikatelem
roku 2008 Vladimírem Kovářem / 26
Odborář Milan Štěch: Minimální mzda
nezpůsobuje nezaměstnanost / 27
Analýza rozhovoru: odborářské omyly / 29
Mladý a úspěšný Jiří Kadlec, KamPoMaturite.cz / 30
Zahraniční student Dmytro Trofymchuk / 31
Konference Znalosti 2010 / 32
Kurzy pro veřejnost na FM VŠE v Jindřichově Hradci / 32
Nové knihovnické a informační centrum
FM VŠE v Jindřichově Hradci / 33
S handicapem na Erasmus? / 34
Nové vybavení SHS VŠE / 35
Cestopis: Barma – země tisíců mnichů,
úsměvů a kastrůlků / 36
Reportáž z Prvního česko-německého skirogainingu / 38
VŠEsokolský slet na Prezidentské chatě / 39
Aktuality ze sportu / 39
Divadelní (p)ohledy: Spříznění volbou / 40
Divadelní soubor My to neřešíme / 40
Ladislav Smoljak na VŠE / 41
Vernisáž výstavy Kameramani fotografují / 41
Jeden svět na VŠE / 42
Recenze filmu: Erasmus a spol. (L´Auberge Espagnole) / 43
Recenze knihy: Racing Towards Excellence / 43
Šéfredaktor: Vladimír Štípek; Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová;
Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček,
Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová,
Štěpán Mejzlík, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená, Zuzana Žiačiková a další;
Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička;
Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.
3
zpravodajství
Oikos – nový prezident,
knihovna a více košů
na třídění odpadu
KNIHOVNA
V dubnu 2008 členové Oikos Praha vytvořili knihovnu, která obsahuje publikace s tematikou životního prostředí, environmentální ekonomie, trvale udržitelného
rozvoje, ekologie a dalších oborů. Knihy si
může půjčit kterýkoli student nebo zaměstnanec VŠE. Na internetových stránkách Oikosu najdete seznam 25 knih v češtině nebo
angličtině, které si je možné zdarma vypůjčit. Stačí si je objednat na e-mailu info@
oikos-praha.org nebo rovnou přijít do místnosti SB401. Vždy je ale lepší se nejprve domluvit přes e-mail. Knihy se půjčují
standardně na jeden měsíc a prodloužení
PŘÍPADOVÁ S TUDIE
– TŘÍDĚNÍ ODPADU
V rámci kurzu Ekonomické hodnocení životního prostředí byla vypracována případová studie Třídění odpadu na VŠE. Na studii
se podílelo sedmnáct studentů. Cílem práce bylo zjistit pomocí metody podmíněného
hodnocení, jak studenti vnímají třídění odpadu na VŠE. Studenti provedli na VŠE průzkum pomocí dotazníkového šetření, kterého
se zúčastnilo 148 respondentů. Vypovídací
schopnost dotazníků je dobrá, převážná většina studentů byla ve věku 20–25 let, ve škole
stráví 3–4 dny v týdnu průměrně 2–4 vyučovací hodiny. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že 82 % dotazovaných si v areálu VŠE
nakupuje nápoje v PET lahvích a 70 % si jde
o přestávkách koupit kávu, čaj či čokoládu
do automatu. Velká většina respondentů (92
%) souhlasila s pořízením více košů na plasty
a 71,5 % dotazovaných souhlasilo s pořízením 37 sběrných košů na tříděný odpad. Nejdůležitější částí případové studie a pravděpodobně i stěžejní otázkou byla ochota studentů
platit více peněz za to, že na VŠE bude více
košů na tříděný odpad. Platit navíc 1–10 Kč
v podobě zvýšené ceny nápojů v automatech
je ochotno 64 % dotazovaných. V závěru práce pomocí regresní analýzy bylo zjištěno, že
studenti, kteří více nakupují nápoje a potraviny ve škole, jsou ochotni platit více za třídění
odpadu (s každou dodatečnou korunou nákupu o osm haléřů). Studenti provedli rovněž
i cost-benefit analýzu, aby zjistili celkovou
ekonomickou efektivnost umístění dodatečných košů. Ta jim vyšla příznivě.
„DŮSLEDKY“ A KRITIKA
PŘÍPADOVÉ S TUDIE
Jak jste si zajisté všimli, v učebnách VŠE,
obzvláště ve Staré budově, byly umístěny
koše na tříděný odpad, což je důsledkem této
případové studie. Otázkou zůstává, do jaké
míry studenti skutečně odpad třídí, tedy zda
jsou tyto koše efektivně využívány. Umístění
košů má i své kritiky. Zpochybňován je efekt
tohoto třídění, protože do košů nelze odhodit úplně všechno. Někteří studenti nechtějí
mezi tříděný odpad vyhodit takové odpadky,
které se svým charakterem mezi tříděný odpad nehodí. Proto raději všechen odpad donesou najednou k jinému, obyčejnému koši.
Kritici také upozorňují na vyšší náklady spojené s pořízením vyššího počtu košů na jednom místě. I odpadkový koš ke své výrobě
potřebuje vstupní materiály a energii, tedy
i samotný koš zatěžuje životní prostředí. Vyšší jsou i náklady (čas nutný k odvezení odpadků je delší) pro firmy zabývající se úklidem. Oikos by také v budoucnu mohl zvážit
vypracování studie, jestli se v koších skutečně nalézá pouze tříděný odpad. Autor: Stanislava Černovská
– 1 / 2010
NOVÝ PREZIDENT
V listopadu 2009 bylo na valné hromadě Oikosu zvoleno nové vedení. Do funkce prezidenta byl vybrán Štěpán Trojánek,
který nahradil Kateřinu Krpatovou. Kateřina nemohla funkci prezidentky dále vykonávat, jelikož odcestovala na studijní pobyt
do Mexika. Jako viceprezidenti byli zvoleni
Kateřina Kolská a Matúš Strážnický, funkci webmastera zastává Michal Vrchota a PR
manažerkou je Petra Zíková.
výpůjčky záleží na dohodě a na tom, zda
někdo další má o publikaci zájem. Knihovna obsahuje knihy, jejichž autoři výše uvedenou problematiku učí na VŠE. Za všechny jmenujme alespoň doc. Petra Šauera.
Knihovna sestávající z 25 publikací sice
není velká, ale jde již o třetí knihovnu působící na VŠE (kromě CIKS a Chris Tame
Library v zasedací místnosti NF VŠE), nepočítáme-li možnost výpůjček z knihoven
jednotlivých kateder.
economix
Oikos je jednou z mezinárodních
studentských organizací působících na VŠE a zabývá se otázkami
životního prostředí a udržitelného rozvoje. V poslední době došlo
k některým změnám a novým událostem, projektům, které zdaleka
nejsou vnímány jednoznačně, jak
tomu už v oblasti ochrany životního
prostředí bývá.
4
kauza
Rektorát a studentské organizace
– poněkud zvláštní vztahy
Rektorát registruje působnost studentských organizací na VŠE. S některými organizacemi má
tuto působnost pokrytu
smlouvou, s některými nikoli. Působnost studentských organizací na VŠE
v podstatě nic neupravuje,
takže je to čistě na libovůli rektorátu. Působení studentských organizací na
vysoké škole je akademickou svobodou, a pokud se
pohybuje v legislativních
mantinelech, nemělo by
se jim nijak bránit, ale naopak je podporovat. Podpora studentských organizací může vypadat různě
– všichni jsou si rovni, někteří jsou si rovnější...
economix
– 1 / 2010
V následujících řádcích se
pokusím na konkrétních příkladech prokázat nejednotný
postup rektorátu vůči studentským organizacím, libovolný
výklad zákona o vysokých školách a vnitřních pravidel školy,
upřednostňování jedněch před
druhými, ba dokonce využívání
studentských organizací v boji
o moc na VŠE.
JE BUDDY SYS TEM
JEŠTĚ NEZÁVISLOU
S TUDENT SKOU
ORGANIZACÍ,
NEBO PRACOVIŠTĚM
REK TORÁTU?
Zcela specifický a unikátní
vztah s rektorátem má studentská organizace Buddy System
(BS). Tato organizace dostává od zimního semestru akademického roku 2006/07 každoročně samostatný grant přímo
od České spořitelny. Jeho současnou výši neznáme, ale lze
předpokládat, že jde o částku
minimálně ve stejné výši, jako
tomu bylo v roce 2006, tedy 200
tisíc korun. Do té doby BS žádal o grant rektora jako každá
jiná organizace a dostával částku řádově 20 tisíc korun ročně.
S možností přímého grantu od
České spořitelny přišla za BS
z vlastní iniciativy prorektorka
Hana Machková. Tehdejší prezidentka BS Pavla Šuchmová
nám k tomu uvedla: „S možností grantu od České spořitelny za
námi přišla prorektorka Machková a BS o tento grant zažádal. Prorektorka Machková celou věc prezentovala tak, že BS
je pro VŠE důležitá organizace, ,neoddělitelná část Oddělení
zahraničních styků VŠE (OZS
VŠE)‘, a že by měla dostávat tolik peněz, kolik ke svému fungování potřebuje. Na uzavření
smlouvy mezi BS a Českou spořitelnou se podílel i prorektor
Jindřich Soukup.“ Prorektorka
Machková si na tyto události pamatuje poněkud jinak, když nám
k tomu řekla: „V listopadu 2006
se Česká spořitelna rozhodla, že
na aktivity spojené s pobytem
zahraničních studentů vyčlení
v rámci Smlouvy o dlouhodobé spolupráci s VŠE prostředky ve výši 200 tisíc korun ročně. Toto rozhodnutí umožňuje
garantovat kontinuitu činností,
které nám pomáhají přijímat zahraniční studenty. Rozhodnutí
ČS je v souladu se základní strategickou prioritou VŠE a přispívá k rozvoji internacionalizace školy. Rektorát se v zajištění
zdrojů pro Buddy System od třetích osob neangažoval. Projekt
prezentovaly a podmínky vyjednaly tehdejší představitelky
Buddy Systemu Pavla Šuchmová a Martina Menoušková. Já
jsem rozhodnutí České spořitelny poskytnout grant v plné výši,
tj. 200 tisíc korun na podporu
internacionalizace, jako prorektorka pro zahraniční vztahy velmi uvítala.“ Pavla Šuchmová
k tomu dodala: „Že jsme vyjednaly podmínky, je diskutabilní.
Podmínky prakticky žádné nebyly, BS žádnou smlouvu neuzavíral, zavázal se jen k uvádění
loga ČS na tištěných materiálech, které by za pomoci grantu vznikly. Předložili jsme žádost o grant, ale ČS jej zamítla
s tím, že nebude podporovat pitky zahraničních studentů (jako
exkurze do pivovaru v Plzni).
Paní prorektorka Machková vyjednala ,obhajobu‘ a za její přítomnosti a za přítomnosti paní
Hákové z ČS a i prorektora Soukupa jsme činnost BS osobně prezentovaly a následně BS
grant získal. Takže není pravda,
že se neangažovala. Kdyby nám
to tenkrát nenabídla a nepřišla
s tím, tak se to nezrealizovalo.
Chtěla jsem totiž podávat běžnou žádost o grant rektora a tehdy mě informovala o možnosti
grantu od ČS.“
V té době šlo o stejný objem prostředků, jaký se rozděloval mezi všechny ostatní studentské organizace působící na
VŠE. Z žádosti BS o grant ČS
tedy vyplývá, že dostávají desítky tisíc ročně i na mejdany
svých členů.
Právě v roce 2006 jsem udělal
velmi zajímavou osobní zkušenost, když jsem neúspěšně žádal
asi o dva nebo tři granty rektora
(z prostředků České spořitelny)
na začínající aktivity studentského sdružení Ekonom. Když
jsem se ptal tehdejší studentské tajemnice rektorátu Barbory Kunstové, proč jsme nedostali vůbec nic, sdělila mi k mému
velkému překvapení, že to neprošlo výběrem v předkole, tedy
že se mé žádosti vůbec nedostaly k posouzení zástupci České spořitelny. Jinými slovy mi
dokonce dala najevo, že nemá
smysl, abych vůbec něco předkládal. Když jsem zjistil, na co
všechno šly tenkrát peníze, pochopil jsem, že pro přidělení peněz je ideální mít s rektorem vyjednánu záštitu daného projektu
nebo akce...
Vztahy BS s rektorátem se
i nadále úspěšně rozvíjely, zejména za předsednictví Tomáše
Borta, a to nepochybně k oboustranné spokojenosti. Činnost
BS má skutečně pro VŠE velký význam, protože se ročně
stará přibližně o 500 zahraničních studentů, zajišťuje pro ně
různé kulturní, sportovní a další akce, čímž této starosti rektorát zbavuje. Je nepochybné, že
tuto činnost provádí poměrně
dobře a značně tak přispívá ke
spokojenosti zahraničních studentů při pobytu na VŠE, čímž
dělá VŠE dobré PR. Má to vliv
na zájem dalších zahraničních
studentů strávit část svého studia na VŠE. Škola totiž může
umístit v zahraničí jen tolik našich studentů, kolik jich sama
přijme, takže čím větší zájem
ze zahraničí, tím větší možnost
uspokojit poptávku našich studentů o zahraniční semestrální
studijní pobyty.
Z akcí BS všichni určitě známe
minimálně Nation 2 Nation party, kterých se snad musel někdy
zúčastnit každý student VŠE.
Avšak nejvýznamnější aktivitou
BS z hlediska výměny studentů
mezi univerzitami je Buddy Program, v jehož rámci se student
VŠE stará o konkrétního zahraničního studenta. Tímto programem již prošlo mnoho studentů
VŠE (již mnohokrát jsme o tom
5
všichni studenti, kteří se zapojí do nějakých aktivit na škole?
Prospívá snad škole méně ten,
kdo pro studenty pořádá odborné přednášky, než ten, kdo
vyzvedne někoho na nádraží
a ukáže mu, kde co ve škole najde? Chápu však, že je potřeba
nějak zadarmo (to však neplatí
pro zprostředkovatele) donutit
někoho k tomu, aby se o zahraniční studenty postaral.
i bez podpory VŠE), nebo zda
by bylo výhodnější nabízet zahraničním studentům širší škálu v konkurenci stále se zlepšujících možností, které si na sebe
vydělají samy a poslouží škole
minimálně stejně, ale spíš lépe,
než je tomu dosud za monopolního postavení jedné organizace. Jenže to už zavání liberalismem a to je v některých kruzích
na VŠE téměř sprosté slovo.
BS má však ke všemu rektorátem garantován monopol pro
svou činnost. Rektorát totiž brání a znemožňuje ostatním subjektům konkurovat aktivitám
BS. Pokud někdo ze studentů
nebo z organizací chce cokoli na
škole dělat, skončí vždy u prorektorky Hany Machkové, která mu k tomu buď dá povolení,
nebo také ne. Samozřejmě s posvěcením rektora.
To, že nic není zadarmo, se
naplno ukázalo v posledních
rektorských volbách, při nichž
rektorát zmobilizoval BS a Centrální kolejní radu (CKR) na
podporu úřadujícího rektora Richarda Hindlse. Je samozřejmě
čistě vnitřní záležitostí každé
organizace, koho bude podporovat, a BS se v této situaci zachoval naprosto přirozeně a logicky, jelikož má od vedení VŠE
zajištěny příjmy, místnost v RB
VŠE na Žižkově, placené telefonní poplatky, kopírování zdarma, placené výdaje na výjezdy
do zahraničí, mimořádná stipendia a další ze smlouvy mezi BS
a rektorátem vyplývající výhody. O značně usnadněné činnosti ani nemluvě.
Tak se stalo i v případě studenta FMV VŠE (nepřeje si být
jmenován, i když už má studium na VŠE téměř ukončeno –
prostě nestojí o publicitu), který
za paní prorektorkou přišel asi
v září 2008 s nápadem založení nové studentské organizace,
která by v činnostech konkurovala právě BS. Paní prorektorka mu sdělila, že si nepřeje jakoukoli konkurenci BS, že BS
dělá svou činnost téměř profesionálně a že je to vlastně její
dílo – její dítě. Zajímavé bylo
(zejména na vysoké škole vyučující ekonomii) její tvrzení, že
konkurence není vždycky dobrá. Tento student přesto začal
pořádat studentské party, kterých se asi z 80 % účastní právě
zahraniční studenti. Jeho podnikání, na rozdíl od podnikání BS,
je samozřejmě podstatně těžší,
protože na rozdíl od BS nedostává od rektorátu přímé kontakty na zahraniční studenty na
VŠE a není u nich školou propagován. O aktivitách BS jsou
zahraniční studenti informováni ještě dříve, než k nám přijedou (což je samozřejmě dobře).
Přesto je úspěšný a nepotřebuje pro svou činnost žádné granty z veřejných ani soukromých
zdrojů. Nechť každý sám za
sebe posoudí, zda je pro školu výhodnější udržovat a dotovat monopol jedné organizace (i když třeba dobře fungující
a v mnoha činnostech profitující
BS a CKR oficiálně podporovaly společné kandidátky vybraných kandidátů do Akademického senátu VŠE blízké rektoru
Hindlsovi na čtyřech z pěti pražských fakult (kromě Národohospodářské fakulty, kde měli
jinou strategii). Jejich plakáty
s logem BS a CKR visely všude
po škole (viz obrázek plakátu).
Do AS VŠE se nakonec dostali jimi podporovaní kandidáti ze dvou fakult, a to na FMV
a FPH. Konkrétně jde o členky
BS Janu Vránovou a Barboru
Ondejčíkovou (mimochodem,
jsou to ta dvě sympatická děvčata na titulní straně webu VŠE
vpravo nahoře – viz stranu 14
tohoto čísla Economixu), dále
o Michala Bobka (tehdy předsedu CKR) a Petra Vančuru, studenta oboru Arts Management.
Velmi zajímavou skutečností je,
že se Michal Bobek, současný
místopředseda AS VŠE, který
tuto kampaň spoluorganizoval
a údajně vybíral od kandidátů
peníze na kampaň, po volbách
podíval, samozřejmě shodou
okolností, na semestrální studijní pobyt do Rakouska.
BS rovněž sehrál svou roli při
nahnání zahraničních studentů
z Centra studií střední a východní Evropy (CESP), spadajícího
pod rektorát, jeho ředitelem doc.
Mikulášem Pichaničem z FPH
k volební urně, u níž byli instruováni, koho z doktorandů mají
volit – čistě náhodou to byla Savina Finardi, studentská tajemnice rektorátu, která spolurozhoduje o přidělování grantů pro
studentské organizace. Manipulace těchto studentů se účastnilo
vedení BS, kteří pro ně, opět čistě shodou okolností, ve volební
den, uspořádali promítání filmu
(zřejmě Kolja) s občerstvením
v zasedací místnosti v Rajské
budově.
BS je rovněž s rektorátem
personálně propojený a jeho členové dostávají od rektora nebo
prorektorky mimořádná stipendia. Nám se podařilo zjistit, že
pracovní úvazek na VŠE má například bývalá předsedkyně BS
Jana Reháková (nyní má v BS
na starosti mezinárodní vztahy),
rovněž bývalá tisková mluvčí BS
a současná tisková mluvčí VŠE
Ing. Martina Slezáková. Členové BS se nyní podílejí i na chodu nového Informačního centra
VŠE v přízemí Nové budovy na
Žižkově. Informace studentům
tam poskytuje například členka
AS VŠE za FMV VŠE a členka BS Jana Vránová. Podle našich zjištění jsou obvyklé odměny pracovníků z řad studentů ve
výši sto korun na hodinu. Bylo
by zajímavé zjistit, jak rektorát
tyto pracovníky vybírá. Že by
proběhlo nějaké standardní výběrové řízení, je asi hodně naivní představa. Členové BS rovněž dostávají z rektorátu každý
rok mimořádná stipendia jako
– 1 / 2010
v Economixu psali). Mnozí se
programu účastní ze skutečného zájmu o tuto činnost, mnozí
však zcela nepochybně pouze
ze zištných důvodů a o zahraniční studenty se ve skutečnosti vůbec nestarají. Dělají to totiž v podstatě pouze z donucení
okolnostmi. Každý, kdo se tohoto programu zúčastní, dostane deset bodů do celkového
hodnocení jeho žádosti o zahraniční semestrální výměnný pobyt. Jelikož zájem o tyto pobyty
přesahuje jejich nabídku, rozhoduje doslova každý získaný
bod, a proto i deset bodů od BS
z celkových 200 možných může
sehrát zcela zásadní roli v tom,
zda se na výměnný pobyt dostanete nebo ne. Tyto body získáte automaticky za účast v Buddy Programu. To však způsobuje
další nestandardní situaci, protože vzniká přetlak v poptávce
po „péči“ o zahraniční studenty a BS nemůže všechny žádosti uspokojit. Je tedy otázkou,
podle jakého klíče k přidělování studentů dochází. Zde je nepochybně prostor pro manipulaci a dobývání renty. Zda se tak
skutečně děje, nevíme, ale několik studentů se nám svěřilo, že
podle nich dochází k upřednostňování osob blízkých BS nebo
osob, které jsou jim z rektorátu
doporučeny. O spravedlnosti takového systému a o jeho transparentnosti se asi hovořit moc
nedá.
Od příštího akademického
roku však mají studenti další
možnost, jak získat těchto deset
bodů. Stačí se stát členem organizace AIESEC a body vám budou přiděleny. Jaký je však smysl takovýchto pravidel? Proč jsou
studenti nuceni stát se členem
jakékoli organizace jen kvůli
tomu, aby mohli získat potřebné body a dostat se tak na studia
do zahraničí? Já ještě pamatuji
dobu, kdy byly v kádrových materiálech studentů pro přijímací
řízení na střední a vysoké školy
body za členství rodičů v KSČ
nebo za činnost v pionýrské organizaci či v SSM a jak mi tyto
body málem chyběly... Zajímalo by mě, zda by tuto možnost
měli i studenti, kteří píší do Economixu či do Studentského listu
nebo třeba hrají šachy, pořádají
výlety a další akce. Proč rektorát
VŠE nestanoví spravedlivá pravidla, že by tuto možnost měli
economix
kauza
6
„výraz uznání vedení VŠE za
přínos k rozvoji internacionalizace“. Podle sdělení prorektorky Machkové tato stipendia
činila v roce 2008 (vyplaceno
v lednu 2009) souhrnně pro 14
členů BS částku 36 400 Kč. Je
však potřeba říci, že studenti
z řad BS jsou ve velké většině
velmi schopní lidé a jejich zaměstnávání je škole prospěšné.
Alespoň tomu napovídají reference, které mám. V Informačním centru VŠE jsem osobně
dostal zcela jasné a kompletní
informace od velmi sympatické
Jany Vránové.
economix
– 1 / 2010
Je samozřejmě otázkou, zda
rektorát poskytuje obdobná mimořádná stipendia i členům jiných studentských organizací
(tedy nejen těm „spřáteleným“)
nebo zda si v takové míře vybírá spolupracovníky i z ostatních
studentských organizací či zda
mají vůbec podobnou příležitost i „neorganizovaní“ studenti VŠE. Je snad jejich činnost
méně hodnotná? To netuším.
Naší organizace, která pořádá
na VŠE zdaleka nejnavštěvovanější akce, jichž se za poslední
čtyři roky zúčastnilo něco kolem deseti tisíc studentů a akademických pracovníků a jejíž
akce dokonce v přímém přenosu přenášela Česká televize, vydává v pětitisícovém nákladu
zdarma šestkrát ročně magazín
pro studenty a umožňuje studentům na VŠE pod schody v RB na
Žižkově kopírovat zdarma, se
to netýká. Tomu, kdo čte tento
nebo mé předchozí články, jsou
důvody zřejmě jasné... Nikdo
z nás však na tuto možnost ani
nepomyslel.
NEZÁKONNÁ ČINNOS T
S TUDENT SKÝCH
ORGANIZACÍ NEBO
JEN ALIBISMUS
REK TORÁTU?
Některé studentské organizace totiž mají zcela opačné starosti. Rektorát jim dokonce v jejich činnosti někdy i brání. Tuto
zkušenost má podle našich poznatků kromě sdružení Ekonom
i Ekonomický klub Mladé občanské platformy (EK MLOP).
Obě tyto organizace totiž pořádají přednášky, kterých se účastní „politicky činné osoby“ – respektive známí politici.
kauza
EK MLOP pořádá politické diskuse na aktuální témata
s hosty napříč politickým spektrem, takže nelze hovořit o nějaké nevyváženosti. Ekonom
pořádá přednášky (Ekofóra) na
aktuální odborná témata a rozhodně nelze říci, že jde o politické agitky. Ekonom ani své hosty
neprezentuje jako představitele
nějaké politické strany, ale jako
lidi odpovědné za danou problematiku – premiéry, ministry,
poslance, senátory apod. Každý, kdo na těchto akcích někdy
byl, to ví. Kdo to neví, může
si na www.economix.cz pustit
zvukové záznamy téměř všech
Ekofór.
Tyto akce jsou rektorátem
povolovány a rektorát vychází
hodně vstříc při zajištění jejich
pořádání. To znamená, že poskytuje pro tyto akce prostory,
technický a další obslužný personál, umožňuje nám tyto akce
(i když z našeho pohledu ne
dostatečně) propagovat v prostorách VŠE. Kancléřka Alena
Jarkovská a prorektorka Hana
Machková, lidé z PR oddělení
VŠE, technici ve Vencovského
aule a další zaměstnanci školy
nám skutečně vycházejí maximálně vstříc. Problém však nastává, když se v České republice
konají jakékoli volby do zastupitelských úřadů – tedy volby
parlamentní, senátní, krajské,
komunální, evropské... To je najednou činnost těchto studentských organizací ve výkladu
rektorátu protizákonná.
O co jde? Rektorát vždy 66
dní před konáním výše uvedených voleb vyhlásí, že se na
VŠE nesmějí konat žádné akce,
na kterých by měli vystupovat
politici kandidující do nějakého zastupitelského úřadu. Tím
zlomovým okamžikem je údajně zveřejnění kandidátek politických stran. Letos už se tento
zákaz týká všech politicky činných osob. Důvod? Údajně je
to snaha zamezit politizaci školy a rektorát se domnívá, že je
to i v rozporu se zákonem o vysokých školách. Paní prorektorka Machková nám k tomu
v květnu 2009 uvedla: „Od okamžiku zveřejnění kandidátek
politických stran nepovažuje
vedení VŠE za možné organizovat prezentace jednotlivých
kandidátů politických subjektů
na půdě VŠE. Domníváme se,
že v předvolebním období by
se VŠE mohla dostat do rozporu s Vysokoškolským zákonem,
konkrétně § 2 odstavec (10). Na
vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí. Vzhledem k tomu,
že vedení VŠE odpovídá za činnost studentských organizací
ve svých prostorách, mohlo by
být kritizováno za to, že umožňuje organizaci činnosti politických stran na půdě veřejné
vysoké školy.“ Z toho jasně vyplývá, že rektorát buď neví, co
se na těchto akcích děje, nebo si
toto ustanovení zákona vysvětluje poněkud zvláštním způsobem. Nejsem právník, a tak jsem
se zeptal bývalého ústavního
soudce doc. Pavla Matese z katedry práva na NF VŠE. Sdělil
mi, že to je naprosté nepochopení smyslu litery zákona. Podle něj bylo úmyslem zákonodárce zabránit tomu, aby se činnost
politických stran na školách organizovala, jako tomu bylo například v případě závodních organizací KSČ, které byly i na
vysokých školách. Dále mi řekl,
že jakoukoli činnost lze považovat za politickou, jelikož každé téma lze označit za politické.
Doslova řekl: „To by se na škole
nemohlo nic přednášet.“ Pokud
někdo tedy považuje pořádání přednášek na témata Mikroekonomická politika, Význam
hlavního města Prahy v rámci
Evropy, Strategie hospodářského růstu, Ekonomie a globální
oteplování, Důchodová reforma, Slabosti demokracie - menšiny a vlivové skupiny, Kraje v.
stát, hejtmani v. ministři, S premiérem o reformách, Režim přístupu ČR do eurozóny, Budoucnost zdravotnické reformy, ČR
a světová hospodářská krize, Jak
rozšířit práva voličů, Postavení ČR v Evropě - předsednická
lekce, Státní rozpočet v prostředí ekonomické krize, Reforma
veřejných financí či Jak vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní za „organizování činnosti politických stran a politických
hnutí“, asi by si měl pořídit nějaký relevantní právní rozbor.
O tom, že jsou tato témata politická, samozřejmě není pochyb.
Ať mi někdo řekne nějaké téma,
které dnes není politické...
Výše uvedený výklad zákona je však o to neuvěřitelnější,
jelikož rektorát tak v podstatě
tvrdí, že zákon je možné porušovat – studentské organizace
jinak svou činnost s povolením
rektorátu mohou provozovat –,
pokud se tak neděje v termínu
do 66 dnů před nějakými volbami. Čili o tom, zda jde nebo
nejde o „organizování činnosti
politických stran a politických
hnutí“, rozhoduje datum, nikoli skutečnost jako taková. Myslím si, že toto by bylo divné i některým absolventům Právnické
fakulty Západočeské univerzity
v Plzni.
Pravidla hry samozřejmě určuje rektorát. Má odpovědnost za to, co se na škole děje,
a zřejmě musí občas čelit i různým tlakům zvenčí. O tom svědčí i obava rektorátu, že by mohl
být někým kritizován za „nevyváženost“ ve zvaní hostů na
obdobné akce. O tom, ze které
politické strany tyto výtky přicházejí, máme své informace.
Stačí se podívat, v jakém zastoupení jsou na našich akcích
jednotlivé parlamentní strany.
Rozhodně však není povinností
jakékoli studentské organizace
dbát na „vyváženost“ v zastoupení představitelů politických
stran, zejména v případě, že toto
kritérium vůbec není kritériem
pro výběr zvaných hostů.
Pravidla, i když se někomu
mohou zdát nesmyslná a neopodstatněná, by se měla dodržovat (i u nás). Přesto, když
nám bylo loni zamítnuto pořádání Ekofóra před krajskými
volbami, aniž rektorát věděl,
koho zveme, rektorát toho rozhodnutí přehodnotil, když jsme
zvali tehdejšího ministra školství Ondřeje Lišku (SZ). To najednou nebyl problém a laskavě
nám to bylo dovoleno... Bohužel, Ondřej Liška poté, co nám
toto Ekofórum rektorát povolil, svou přednášku zrušil, protože se chtěl věnovat své tehdy dvouměsíční dceři, kterou
kvůli pracovním povinnostem
téměř neviděl. Takže tato pravidla tedy prolomit jde! Perličkou bylo dokonce to, že rektor
v „zakázaném období“ pozval
na VŠE slovenského premiéra Roberta Fica, který tehdy ve
volební kampani vehementně
7
kauza
podporoval ČSSD. Fico však na
VŠE kvůli pracovní vytíženosti
vůbec nedorazil.
Má to ale určitou logiku, protože rektor Richard Hindls kandidoval v senátních volbách
2006 právě za ČSSD. V této
souvislosti si tedy můžeme položit otázku, zda školu politizuje více to, že jsou na její půdě
pořádány přednášky s politiky
k odborným tématům, nebo zda
školu politizuje politická angažovanost jejích představitelů.
Kromě rektora Hindlse do Senátu kandidoval, i když jako nezávislý, i děkan NF VŠE doc. Jiří
Schwarz. Ten byl donedávna
i členem vládního NERV a nyní
členem poradního orgánu ODS
s názvem ESO. Z logiky výkladu zákona rektorátem by to znamenalo, že tito lidé by v „zakázaném období“ nesměli vůbec
na VŠE přednášet. Sice nevím,
co je politického a politicky agitujícího třeba na statistice, ale
pravidla jsou pravidla...
Rektorát nám zakázal pořádat
Ekofórum i před letošními květnovými volbami. Na 26. dubna
jsme na VŠE pozvali senátora Karla Schwarzenberga, který měl vystoupit se svou přednáškou na téma Hlídač svobody
a pořádku – úloha pro USA nebo
Evropu? Toto Ekofórum nebylo povoleno, přestože Karel
Schwarzenberg v těchto volbách
vůbec nekandiduje a přednáška, i když je to politické téma,
rozhodně nemůže být vnímána
jako agitka nějaké politické strany. Ekofórum tedy budeme muset uskutečnit mimo VŠE, takže
o něj nepřijdete.
Abych neuváděl jen příklady
zákazů pro sdružení Ekonom,
uvedu též absurdní příklad zrušení akce EK MLOP. Před volbami do Evropského parlamentu (EP) pozvali na VŠE 6. dubna
2009 na přednášku s tématem
Budoucnost Evropské unie lídra
kandidátky ODS do EP Jana Zahradila, lídra kandidátky ČSSD
do EP Jiřího Havla (ten mimochodem na VŠE kdysi i učil)
a lídra kandidátky SSO do EP Jiřího T. Payna. O tom, že by snad
byla akce „politicky nevyvážená“, asi moc hovořit nelze. Rektorát z výše uvedených důvodů
akci nepovolil. Ta se tedy konala
mimo VŠE. Co se však nestalo...
O jedenáct dní později, tedy 17.
dubna 2009, se na FMV VŠE
pořádal seminář k červnovým
volbám do EP, na kterém byli
přítomni tito hosté: Jan Zahradil (ODS), Jiří Havel (ČSSD),
Zuzana Roithová (KDU-ČSL),
Jan Dusík (SZ) a Lukáš Macek
(SNK-ED). Akce se tedy zúčastnili dva ze tří hostů EK MLOP
z nepovolené přednášky na totéž téma. Platí tedy pravidla pro
všechny stejně? Je nutné podotknout, že o konání akce na
FMV VŠE rektorát vůbec nevěděl, ale dost obtížně by mohl
zrušit něco, co je čistě v kompetenci děkana fakulty. Paní prorektorka Machková nám k tomu
uvedla: „Domnívám se, že postoj vedení VŠE je konzistentní.
Za téměř čtyři roky nesouhlasilo vedení pouze s konáním několika akcí, kde bylo uvedeno,
že se jedná o prezentaci programu kandidátů politických stran.
Vystupovaní politiků na odborná témata byla vždy schválena.“
Mám z toho pocit, že my o voze
a rektorát o koze...
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že na nějaké akci se může říkat a dělat cokoli (v rámci zákona a morálky), ale jakmile se jí
účastní politik, je to akce politická a jde o politickou agitku,
a dokonce organizování činnosti
politických stran na vysoké škole. To, že jde třeba o odbornou
přednášku (ano, i politici mohou
být odborníky), je tedy úplně
jedno, protože to tak prostě nikdy nebude přijato. Rovněž lze
odvodit, že zákony v této zemi
lze vykládat naprosto libovolně.
Pokud chcete na škole provozovat jakoukoli zájmovou
činnost, VŠE má pro to stanovená pravidla, která najdete na
www.vse.cz/studentska-tajemnice/principy_podpory_studentskych_aktivit.pdf. Z těchto pravidel vyplývá, že se jimi
rektorát neřídí, protože je v nich
konstatováno: „Povoleny budou takové společenské aktivity, které neporušují zákon ani
vnitřní předpisy školy a které
neškodí zájmům státu ani školy. Konečné rozhodnutí provádí prorektor pro studijní a pedagogickou činnost (pozn. red.:
doc. Hana Mikovcová).“ O tom,
co škodí státu a škole, lze vést
diskusi, ale fakt, že o všem ve
skutečnosti rozhoduje tandem
rektor Richard Hindls a prorektorka pro zahraniční vztahy a PR
Hana Machková, nikoli prorektorka Mikovcová, je snad každému jasný.
Možná naivně doufám, že článek vyvolá věcnou diskusi o některých věcech na VŠE, která
povede k pozitivním změnám
a transparentnosti procesů a že
nevyvolá bohužel standardní reakci, tedy že je potřeba ty s jiným názorem eliminovat. Autor:
[email protected]
EKOFÓRA
www.economix.cz
economix
– 1 / 2010
Ekofóra pořádá pro studenty a zaměstnance VŠE
studentské sdružení Ekonom, o.s.
8
zpravodajství
VE DNECH 3. A 4.
BŘEZNA 2010
PROBĚHL DALŠÍ
ROČNÍK CAREER DAYS
NOVÍ PARTNEŘI
GNC
Již tradičně se akce konala
v Hotelu Diplomat. Studenti se
mohli setkat se zástupci významných společností, mohli využít individuálních konzultací,
účastnit se profesionálních tréninků či shlédnout panelové diskuse. V rámci letošních Career
Days se rovněž konal Entrepreneurship Day, kde s návštěvníky diskutoval mimo jiné majitel
společnosti Student Agency Radim Jančura. Další informace na
www.careerdays.cz.
Golf Networking Club získal
dva nové partnery. Prvním je Business IT Club, s tímto klubem
se můžete potkat na Rozhledně,
prezentaci studentských organizací na VŠE, která se bude konat
10. března 2010 v atriu Rajské
budovy. Druhým partnerem je
FreshGolf, který se specializuje na poskytování tzv. zimního
golfu (například hra na simulátorech). Podrobnější informace
najdete na golf.vse.cz.
ZAČALA SOUTĚŽ THE
EUROCAMPUS S TOCK
MARKET CHALLENGE
Kdo si chce vyzkoušet své
dovednosti v oblasti investování, má možnost se přihlásit do
soutěže The Eurocampus Stock
Market Challenge a obchodovat na skutečné burze s virtuální
částkou 100 tisíc euro. Nové kolo
této soutěže probíhá v období od
1. března do 30. dubna 2010. Na
vítěze čekají zajímavé ceny jako
MacBook Hero, iPod či finanční
odměna. Více informací najdete
na www.vse.cz/zpravy/soubory/
letak_souteze.pdf.
VÝKONNÝ ŘEDITEL
ČESKÉ SPOŘITELNY
NAVŠTÍVÍ VŠE
Výkonný ředitel České spořitelny Gernot Mittendorfer
vystoupí na VŠE s přednáškou o strategii na trzích střední a východní Evropy. Přednáška se koná v pondělí 29. března
od 11.00 do 12.30 hodin v posluchárně A. Více informací najdete na internetových stránkách
Fakulty mezinárodních vztahů
VŠE fir.vse.cz/ceska-sporitelnaerste-bank-ceo-guest-lecture.
PŘEDNÁŠKY CENTRA
EVROPSKÝCH S TUDIÍ
NA VŠE
PRVNÍ ROČNÍK
S TUDENT SKÉ GOLFOVÉ
LIGY A MOŽNOS T
ZÍSKÁNÍ ZELENÉ
KART Y
Studentský golfový klub,
Student Golf, pořádá první ročník Studentské golfové
ligy 2010, který proběhne 23.
března 2010 v Hodkovičkách.
Pro golfové nadšence připravil klub i možnost získání zelené karty, která opravňuje hrát
na různých golfových hřištích.
Více informací na www.studentgolf.cz.
V průběhu března 2010 je
možné navštěvovat přednášky
Centra evropských studií, které byly připraveny ve spolupráci s Konrád-Adenauer-Stiftung
a katedrou světové ekonomiky
Fakulty mezinárodních vztahů
VŠE. V druhé polovině března
můžete navštívit přednášky například na témata Systém strukturálních fondů v ČR a výhled
do budoucna, Wirtschaftspolitik
BRD nach den Bundeswahlen
a Sozialsystem und seine Reform. Přednášky se konají vždy
ve Staré budově VŠE, podrobnější informace o přednáškách
a přednášejících najdete na ces.
vse.cz.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZY
IP343 Směnné kurzy
v mezinárodním podnikání
V anglickém jazyce bude
přednášet prof. Ulrich Schüle
z německé univerzity FH Mainz.
Výuka bude probíhat 26. března 2010 (místnost RB435a), 27.
března 2010 (místnost SB126)
a 30. března 2010 (místnost
SB126) vždy v čase 9.00–12.00
a 13.00–16.30. Více na www.
vse.cz/zprava/11336.
5HD381 Principles
and Practice in Classical
World‘s Economy
Katedra hospodářských dějin
NF VŠE připravila mimosemestrální kurz Chapters on Economic
History – Principles and Practice in Classical World‘s Economy. Přednášet bude řecký historik Dr. Athanasios Sideris. Kurz
bude přednášen v angličtině, má
hodnotu 4 ECTS kreditů a proběhne v termínu 3.–14. května
2010 v 9.15–10.45 v místnosti
SB126. Více na khd.vse.cz/aktuality.php?id=31.
Mimosemestrální odborný
intenzivní seminář 1FU570
Financial Reporting
in Germany
V termínu 7.–11. června 2010
proběhne kurz Financial Reporting in Germany. Výuka bude
vždy v 9.00–13.00 v RB213.
V anglickém jazyce bude přednášet prof. Christoph Watrin
z univerzity v Münsteru. Více
na hwww.vse.cz/zpravy/soubory/1FU570_2010.pdf.
Autor: Štěpán Mejzlík
– 1 / 2010
V přízemí Nové budovy
VŠE proběhlo 13. ledna ve
14.00 slavnostní zahájení
ostrého provozu dětského koutku Národohospodářské fakulty VŠE. Otevření koutku se zúčastnil
i prezident České republiky prof. Václav Klaus.
economix
Zahájení ostrého provozu dětského koutku NF VŠE
za přítomnosti prezidenta Václava Klause
Klaus kladně ohodnotil snahu
představitelů fakulty o ulehčení
návratu do zaměstnání a skloubení role akademického pracovníka VŠE a rodiče. K tomu dětský koutek rozhodně přispěje.
Akademičtí i neakademičtí
zaměstnanci VŠE, ale i studenti
mají možnost nechat si v koutku
pohlídat dítě po dobu 120 minut,
což zahrnuje jednu vyučovací
hodinu spolu s přestávkou před
i po ní. Prostory dětského koutku v NB26 jsou vybaveny hračkami pro různé věkové kategorie dětí i malou kuchyňkou.
Stěny jsou ilustrované dětskými motivy a i díky tomu působí
prostředí čistě, příjemně a bezpečně. Je dobré dodat, že o děti
se stará kvalifikovaná zdravotní
sestra Renata Vašíčková.
Podrobnější informace najdete na nf.vse.cz/cze/nfvse/odkazy/
detsky-koutek. Konkrétní dotazy
mohou zájemci o tuto službu zaslat na e-mail RenataVasickova
@seznam.cz, nebo se lze zeptat
telefonicky na čísle 777 569 559.
Autor: Andrea Chovanová
9
zpravodajství
ROZHLEDNA
prezentace studentských organizací na VŠE
Více se o těchto organizacích dozvíte na www.economix.cz/rozhledna.html.
Ve středu 10. března
2010 se od 8 do 17 hodin v atriu Rajské budovy
VŠE na Žižkově uskuteční
již druhý ročník úspěšného jednodenního veletrhu aktivit studentských
organizací působících na
VŠE s názvem Rozhledna, tentokrát pořádaný
studentským sdružením
Ekonom. Studenti se tak
doslova budou moci rozhlédnout po VŠEch aktivitách!
ROZHLEDNY 2010
SE ZÚČAS TNÍ
T Y TO ORGANIZACE:
AEGEE-Praha
AIESEC Praha
Business IT Club
CEMS Club Prague
Debatní klub VŠE
EKONOM, sdružení studentů
ekonomie
Ekonomický klub MLOP
Folklorní soubor Gaudeamus
Golf Networking Club
iKnow Club
Jarov liga
Klub investorů
Klub mladých manažerů
Klub mladých politologů
oikos Praha
PROGRES
Spolek mladých statistiků
Sport.VSE.cz
Student Golf
Studentský list
VŠ LIGA
VŠTJ Ekonom Praha
YBPW CR - Young Business
and Professional Women CR Autor: Zuzana Stará
Zúčastněné studentské organizace budou zájemcům prezentovat svou činnost ve svých
stáncích. Studenti si tak budou
moci udělat přehled o nabídce školních i mimoškolních aktivit, ale i o možnostech svého
zapojení přímo v jednotlivých
organizacích.
Celá akce bude doplněna
o doprovodný program včetně
soutěží.
V rámci hlavního dne se uskuteční také již druhý Jarmark studentských spolků a organizací, které budou své aktivity
příchozím představovat třeba ve
formě workshopů. Letošní novinkou bude Jarmark národů, na
němž každá studenty zastoupená
národnost ukáže specifika své
kultury formou ochutnávek tradičních pokrmů či interaktivních her.
Významnou doprovodnou
akcí bude projekt Majáles Underground přicházející z Londýna, v jehož rámci během odpoledních hodin vystoupí v celkem
třech stanicích metra studentské
kapely, divadla nebo taneční
soubory.
Každý festival musí doprovázet dobrá hudba, letos se můžeme těšit na Monkey Business, Support Lesbiens, MIG 21,
Vypsanou fixu, vystoupí také
UDG, Xindl X a další. Samozřejmě v rámci hlavního programu proběhne volba krále majálesu. Autor: Jan Horák
economix
Na konci dubna se v pražské Stromovce uskuteční
již sedmý ročník tradičního studentského festivalu
Pražský majáles. Po úspěších v letech minulých studenti v pátek 30. dubna
2010 znovu bujaře oslaví
příchod máje. Jeho součástí budou open-air slavnosti a program zaměřený
na alternativní a netradiční studentské aktivity.
– 1 / 2010
Majáles se blíží
10
zpravodajství
Držitel Nobelovy ceny za ekonomii
Vernon Smith přijel do Prahy
„Setkali jsme se s nepřítelem a tím nepřítelem jsme
my sami.“ Takto komentoval jednu z příčin krize
americký profesor Vernon
Smith (82), nositel Nobelovy ceny za ekonomii, který
v pátek 26. února vystoupil v Praze v prostorách
České národní banky na
výroční přednášce Liberálního institutu na téma
Bubliny na hypotečních
trzích, které zaplavily ekonomiku.
Ve své přednášce rozebral důvody krize a především její průběh. Jak reagovaly vlády, zejména ta americká, a centrální
banky. Podle jeho názoru centrální banky zareagovaly lépe
než vlády, které se snažily oživit
ekonomiku velkými finančními stimuly. Problémem ale zůstává, co by se vlastně mělo doopravdy během krize dělat. Jaké
je řešení.
Vernon Smith naznačil, že
si bohužel nikdo z odborníků nevěděl rady a ani nepřišel
s žádným opravdu účinným receptem, jak vlastně po vypuknutí krize a prasknutí hypoteční bubliny postupovat. Hlavním
důvodem podle Smithe byla a je
nezkušenost.
„Všichni se učíme z minulosti
a nemáme dosud dostatek zkušeností, které bychom uplatnili. Zatím zažíváme druhou krizi
rozvahy domácností, bank a firem,“ prohlásil Smith. Největší první krizí byla takzvaná Velká deprese ve třicátých letech
minulého století. Dodal, že nejdůležitějším poznatkem – pokud se ocitneme v takové situaci jako nyní ekonomiky – je, že
žádné řešení není dobré.
Z dalších příčin hypoteční
krize byl také na jedné straně
vysoký deficit Spojených států,
který ještě zvyšovaly již zmiňované rozsáhlé stimuly na podporu prodeje nemovitostí. Velký
objem hypoték a z nich plynoucí závazky nebyly jejich dlužníky dostatečně zajištěny. „Lidé si
brali hypotéky, přičemž neměli dostatečné rezervy na jejich
economix
– 1 / 2010
1. Vánoční sbírka
– studenti a učitelé
VŠE pomáhají
seniorům
V rámci předmětu s příznačným názvem Ekonomie, filantropie, altruismus (5IE323) se v týdnu od 9. do 15.
prosince 2009 na VŠE uskutečnila
1. Vánoční sbírka na podporu Domova Sue Ryder pro seniory.
Mnozí si v prosinci loňského roku všimli některého z plakátů rozesetých po škole nebo zaznamenali přímo 1. Vánoční
sbírku, která probíhala v prostorách šatny v Rajské budově. Zde dary od studentů, pedagogů a veřejnosti přijímali studenti
splácení. To způsobilo zamrznutí úvěrových trhů a nepomohla
ani tehdejší akce centrální banky k posílení likvidity,“ uvedl
Smith.
A jaký je tedy recept na vyřešení krize? Podle Smithe musíme snížit státní dluhy, ale krizi
nevyřeší zvyšování daní. Podle
jeho názoru se musí především
vrátit zpět ceny, což by mělo mít
přímý důsledek v růstu inflace. Navýšení cen by mělo vést
i k vyrovnání nerovnováhy na
trhu nemovitostí. I když je nárůst cenové hladiny pro občany
bolestným řešením, je to podle Smithe pro občany a politiky
nejpřijatelnější řešení.
Vernon Smith se prosadil aplikací experimentů a laboratorních pokusů na ekonomické teorie, a proto je také považován za
zmíněného kurzu. Roli „ženy za pultem“ si
na vlastní kůži vyzkoušela i doc. Antonie
Doležalová, která kurz vyučuje.
Co všechno vlastně studenti, respektive seniorský Domov Sue Ryder, získali?
Oblečení, módní doplňky, knihy, obrazy,
hračky, cédéčka, nábytek, sportovní potřeby atd., a to v celkové hodnotě 10 500 korun. Všechny dary získané v rámci sbírky
byly předány do charitativních obchodů
Domova Sue Ryder a utržené peníze poputují přímo na financování péče o jeho klienty. Díky individuálním dárcům zejména
z řad studentů a pedagogů lze zmíněnou
částkou pokrýt 3150 minut osobní asistence nebo deset a půl dne denních nákladů na
lůžko pro jednoho klienta či deset a půl dne
denních nákladů na jednoho klienta denního stacionáře. Autor: Stanislav Janeček
zakladatele experimentální ekonomie. Právě za toto experimentální ověřování ekonomických
teorií dostal v roce 2002 Nobelovu cenu neboli Cenu Švédské
národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda
Nobela. Nobelovu cenu Smith
získal za užití psychologie a experimentální ekonomie v procesu rozhodování spolu s Danielem Kahnemanem.
Vernon Smith se přijel do Prahy také podívat na první českou
experimentální laboratoř, která
vznikla na Národohospodářské
fakultě Vysoké školy ekonomické. Najdete ji v Rajské budově
VŠE v učebně 337. Jejím zakladatelem a ředitelem je Miroslav
Zajíček. Autor: Pavlína Máčalová
11
zpravodajství
VŠE má první latinskoamerickou knihovnu v ČR
Mexická vláda věnovala 15. ledna 2010 Centru
latinskoamerických studií (CLAS) na Národohospodářské fakultě VŠE kolekci 600 knih a CD. Tento
dar předal zástupcům Národohospodářské fakulty
velvyslanec Mexika Jeho
Excelence José Luis Bernal.
Každý student nebo vyučující
VŠE má tak jedinečnou možnost
zapůjčení knih psaných ve španělštině z oblasti umění, literatury, dějin, politiky a ekonomie
v Latinské Americe. Kolekce
však zahrnuje knihy nejen z Mexika, z velké části je věnována
celé oblasti Latinské Ameriky
a Karibiku. Ještě není jasné, zda
bude tato kolekce knih součástí
knihovny VŠE, a tedy půjčována přes CIKS, nebo zůstane tato
knihovna samostatná.
Při slavnostním předání na
VŠE převzala dar výkonná ředitelka CLAS Lourdes Gabriela
Daza, která má na získání tohoto
daru nejvýznamnější podíl, dále
děkan NF VŠE Jiří Schwarz
a proděkan Zdeněk Chytil. Za
rektorát VŠE se předání zúčastnila prorektorka pro zahraniční
vztahy a PR Hana Machková.
Předání daru se zúčastnili i někteří velvyslanci a další v Praze akreditovaní příslušníci
diplomatického sboru latinskoamerických zemí. Přítomni byli:
velvyslankyně Brazílie Její Excelence Leda L. M. Camargová,
diplomatický zástupce argentinské ambasády Rubén Darío Vallejo, první tajemník velvyslance
Peru Luis Enrique Suarez, konzul Dominikánské republiky
Ramon Carreňo, velvyslankyně Kuby Její Excelence Barbara
Elena Montalvo Alvarezová,
konzulka Uruguaye Veronica
Ramírez Correa a velvyslanec
Venezuely Jeho Excelence Victor Julian Hernandez. Dalšími
hosty slavnostního předání byli
výzkumní pracovníci z jiných
univerzit a někteří studenti.
Kolekce knih nazvaná Bicentennial Collection (Kolekce
k dvoustému výročí) byla CLAS
a NF VŠE darována Národní radou pro kulturu a umění, Národním institutem antropologie
a historie, Národním institutem
výtvarného umění a Národní
autonomní univerzitou Mexika
u příležitosti 200. výročí nezávislosti Mexika a 100. výročí
mexické revoluce.
Kolekce se však 26. února
2010 ještě rozšířila o 12 knih,
které CLAS a NF VŠE věnoval
Národní generální konzulát Dominikánské republiky v Praze
při příležitosti oslavy 166. výročí nezávislosti Dominikánské
republiky. Jde o kolekci knih od
Juana Boshe, prvního demokraticky zvoleného prezidenta Dominikánské republiky po smrti
diktátora Rafaela Trujilla v roce
1961. Autor: Martin Steiner
Iradyho a ředitelky Muzea
výtvarných umění v Caracasu Mgr. Dayany Frontadové. Na úvod konference
vystoupí velvyslanec Venezuely v ČR Jeho Excelence
Víktor Julián Hernández
León.
Jako součást konference
bude promítnut dokumentární film o kulturní rozmanitosti
economix
Centrum latinskoamerických studií (CLAS) při Národohospodářské fakultě
VŠE a studentské sdružení EKONOM pořádají
k dvoustému výročí nezávislosti zemí Latinské Ameriky 23. března 2010 od
17.00 v Likešově aule konferenci prezidenta Centra
pro kulturní rozmanitost
ve Venezuele prof. Benita
ve Venezuele. K tomuto tématu
přednese svou přednášku prof.
Irady. Poté se svou přednáškou
na téma Realita muzea ve Venezuele vystoupí paní Frontadová.
Konference bude tlumočena
ze španělštiny do češtiny a povede ji výkonná ředitelka CLAS
Ing. Lourdes Gabriela Daza. Přítomni budou i velvyslanci a členové diplomatického sboru dalších latinskoamerických zemí.
Prof. Benito Irady je nejen
prezidentem Centra pro kulturní rozmanitost ve Venezuele,
ale i zástupcem stálého výboru
pro zachování nemateriálního
kulturního dědictví UNESCO
a náměstkem venezuelského
ministerstva kulturní identity
a rozmanitosti lidové moci pro
kulturu. Autor: Martin Steiner
– 1 / 2010
Přednáška prof. Benita Iradyho
a Dayany Frontadové o venezuelské kultuře na VŠE
12
rozhovor
Rozhovor se znovuzvoleným děkanem
FFÚ VŠE Petrem Dvořákem
Tento semestr se ponese
částečně v duchu děkanských voleb. Již proběhly
na FFÚ VŠE, kde byl jako
jediný kandidát na funkci děkana zvolen podruhé
doc. Petr Dvořák. Zeptali jsme se ho, jak hodnotí
své dosavadní působení,
vývoj fakulty i současné
vysoké školství.
economix
– 1 / 2010
Co považujete za největší
úspěch, kterého se vám, respektive fakultě podařilo
dosáhnout?
Ne každý to možná bude považovat úplně za zásadní, ale
já bych za hlavní úspěch označil to, že se mi ve spolupráci se
všemi kolegy podařilo na naší
fakultě udržet dobrou atmosféru
a vztahy mezi kolegy. Považuji
to za jednu z podmínek, aby se
fakulta mohla úspěšně rozvíjet.
Jakmile by na fakultě nepanovala dobrá atmosféra, vedlo by
to k tomu, že se lidé přestanou
soustředit, na co by měli, to znamená na kvalitní výuku a vědeckou činnost.
O vaší fakultě se hovoří jako
o jedné z nejlepších, co se
uplatnění ve studovaném oboru týče. Rozvíjíte dál tuto
přednost?
Naprostá většina našich absolventů odchází po ukončení
inženýrského studia do komerční sféry. Naší povinností je na
to studenty co nejlépe připravit. Výuka tedy musí být prakticky zaměřená. Slovo „praktická“ není vždy vykládáno
správně, praktičnost spočívá
v tom, že chceme, aby studenti
uměli přemýšlet, měli znalosti,
uměli řešit problémy, se kterými se v praxi budou setkávat,
a správně se rozhodovat. Základ
je tedy v obsahu výuky, ale jen
to nestačí. Podnikli jsme i další kroky, jako například navázání užší spolupráce s určitými
firmami, některé jsme získali
jako naše partnery, organizovali
jsme přednášky mimo výuku od
odborníků z praxe, i diplomové práce se snažíme orientovat
na řešení problémů z praxe, tak
aby pro studenty byly přínosné
a zajímavé.
Kde jste ve vaší práci naopak
viděl rezervy?
Těch vidím spoustu. Nyní
možná lépe než před čtyřmi
roky vidím, co všechno a snad
i jakým způsobem by se mělo
zlepšovat. Například ve studijní oblasti bude třeba dále zlepšit řadu předmětů, co do obsahu a náročnosti pro studenta.
Máme samozřejmě rezervy
v oblasti vědecké; myslím, že
toto bude kritérium, podle kterého bude naše fakulta stále více
hodnocena. Na pedagogy jsou
stále kladeny nadbytečné administrativní nároky. Jistě je nutné
vzhledem k velkému počtu studentů zachovat určité procesy,
ale výuka musí být na prvním
místě. Jako slabé místo vidím
také to, že stále relativně malé
procento studentů naší fakulty
vyjíždí na semestrální pobyty
do zahraničí. Je to velká příležitost pro studenty, a proto je třeba
tento počet zvýšit. Jsou tu stále
určité nedostatky v úpravě studijních záležitostí, ne vždy studenti vědí všechno tak, jak by
měli a především potřebovali
vědět. Je třeba zlepšit informovanost a celý systém studia dále
zjednodušit.
Chystá se reforma vysokého
školství. Na co by bylo třeba
zaměřit pozornost?
Já, když slyším slovo „reforma“, tak jsem na to již trošku
alergický, protože mám pocit,
že neustále žijeme v nějakých
reformách, ale výsledky nejsou
příliš vidět. Je pravda, že občas
je třeba udělat radikální reformu,
ale spíše bychom se měli snažit
řešit okamžitě ty problémy, které vidíme. Myslím, že kvůli snaze o zásadní reformu odkládáme
řešení problémů, které nazrály
a měly být řešeny třeba už před
5–10 lety. Nemyslím, že je naše
vysoké školství v zásadě špatné.
Příkladem je to, že když jedou
naši výborní studenti do zahraničí, nemají problém studovat
na prestižních školách. Potřebujeme určité změny ve vysokoškolském zákoně, stabilnější
a dlouhodobější pravidla ze strany MŠMT, šel bych cestou větší samostatnosti a odpovědnosti vysokých škol i fakult, a celá
vysoká škola by pak mohla fungovat efektivněji.
Studenti, jak jste sám zmínil,
odcházejí po dokončení fakulty do praxe. Nesetkáváte se
v důsledku toho s nedostatečným počtem vyučujících a vědeckých pracovníků?
V současné době se dá říci,
že fakulta má relativně stabilní kádr učitelů, kteří zde vyučují a mají to jako hlavní pracovní činnost, i když vedle toho
mají spoustu dalších aktivit. Oni
představují základ, na kterém
stavíme. Naším cílem je, aby
stěžejní povinné předměty vyučovali stálí docenti a profesoři
z naší fakulty. Nemáme problém
sehnat ani významné odborníky
z praxe, kteří mají zájem s fakultou spolupracovat a které využíváme zejména pro volitelné
předměty. Určitý problém může
nastat ve chvíli, kdy se ten stabilní kádr docentů a profesorů
dostane do věku, kdy už bude
potřeba vychovávat nástupce.
Někde se to daří, někde to je těžší. Máme zájem udržet na fakultě ty nejlepší studenty, u kterých
ovšem mnohdy platí, že když
nemají „vrozený“ zájem o akademickou půdu, tak jim nejsme
schopni nabídnout takové podmínky, abychom je u nás udrželi. Odcházejí do prestižních
firem, kde dostávají samozřejmě lukrativnější nabídky. Prostě dobrou a silnou školu dělají
kvalitní učitelé a dobří studenti, a pokud takové nepřilákáme
a neudržíme, škola nikdy nebude na vysoké úrovni. Autor: Anna Stejkozová
13
zpravodajství
Akademický senát FIS VŠE zvolil nového děkana
Akademický senát Fakulty informatiky a statistiky VŠE
zvolil v tajné volbě na svém zasedání 14. ledna 2010
do funkce děkana Doc. RNDr. Luboše Marka, CSc., vedoucího katedry statistiky FIS VŠE. Doc. Marek získal
11 ze 17 hlasů. Jeho protikandidát, prof. Ing. Jiří Voříšek, CSc., vedoucí katedry informačních technologií
FIS VŠE, tedy získal šest hlasů.
Doc. Markovi stačilo ke zvolení děkanem v podstatě jistých
devět hlasů senátorů ze statistických fakult (včetně zástupce VOŠIS), a to tří vyučujících
a šesti studentů. Jeho vítězství
však bylo nakonec přesvědčivější, když získal i dva hlasy od
senátorů z řad informatických
kateder. Mnohými očekávaný
těsný výsledek 9:8 se tedy nekonal. Přesto volbu děkana evidentně rozhodlo šest hlasů studentských senátorů, kteří se do
AS FIS VŠE dostali s neobvykle
vysokými počty získaných hlasů, díky nimž zcela bezprecedentním rozdílem porazili své
protikandidáty z informatických
oborů. O pochybnostech týkajících se regulérnosti těchto senátních voleb kvůli roli tehdejšího
vedoucího katedry ekonomické statistiky a proděkana fakulty a současného prorektora VŠE
doc. Jakuba Fischera, který měl
jako předseda volební komise
přes noc ve svém autě nezapečetěné volební urny s lístky, a mohl
s nimi tedy volně manipulovat,
jsme již psali několikrát (viz
Economix č. 1/2009, str. 4).
Volbě děkana 5. ledna předcházela prezentace programů
obou kandidátů a těsně před volbou byli oba kandidáti znovu dotazováni jednotlivými senátory. Oba kandidáti se na mnohém
shodli a deklarovali snahu rozvíjet fakultu jako celek, nikoli jako
fakultu o dvou táborech – statistiků a informatiků. Existenci této
skutečnosti si evidentně oba kandidáti uvědomují.
Děkan Marek ve svém volebním programu prezentoval svou
snahu dát fakultě na základě
konsenzu kateder koncepci přesahující jedno nebo dvě volební
období. Zmínil, že chce dosáhnout dohody fakult na společném základu, který se bude dodržovat. V této souvislosti zmínil
snahu o návrat výuky matematiky na Národohospodářské fakultě katedře matematiky FIS
VŠE. Připustil, že je ale potřeba nabízet ostatním fakultám
kurzy vyučované na míru, aby
o ně vůbec měly zájem. Rovněž se jasně vyjádřil k situaci na
KMAT FIS VŠE, kde považuje
za nepřípustné, aby tato katedra byla takto rozštěpena na dva,
nebo dokonce tři tábory, a že
uvažuje i o změně na postu vedoucího katedry. Chce rovněž
analyzovat některé skutečnosti,
jako je výrazná „úmrtnost“ studentů FIS VŠE. Bude se zabývat
formou přijímacího řízení a oddělením bakalářského a magisterského studia. Jeho cílem je
zavedení kombinovaného studia,
čímž by vyšel vstříc a motivoval
by k setrvání na fakultě velký
počet studentů, kteří odcházejí
předčasně do praxe za lukrativními podmínkami. Za důležitou
považuje vědu, kterou chce výrazně finančně podporovat. Ačkoli studenti jeho fakulty mají
často problémy s jazyky, chce
zvýšit počet předmětů vyučovaných v angličtině. Chce propojit
výuku s praxí, přilákat odborníky z praxe a studenti by se měli
zapojovat do reálných projektů
firem. Jako další svůj úkol vidí
odbourávání administrativy. Zajímavým bodem jeho programu
je i věkové omezení pro vedení
pracovišť. Autor: Martin Steiner
Hindls představil nové prorektory Akademickému senátu
VŠE (AS VŠE) na jeho prvním
letošním zasedání 1. února 2010.
Jako důvod pro jmenování dalšího prorektora uvedl, že vysoké
školy s více než dvaceti tisíci studenty mají pět prorektorů. Rektorovi nepochybně jde i o využití skutečnosti, že doc. Fischer je
vedoucím týmu na MŠMT, který
má na starosti přípravu reformy
terciárního vzdělávání v ČR.
Jednotliví senátoři položili
rektoru Hindlsovi několik otázek
na tělo, ze kterých vyplynulo, že
v danou chvíli nemá vyjasněnou
přesnou představu o náplni práce
jednotlivých prorektorů. Ačkoli
se po senátorech chtělo, aby vzali jmenování prorektorů na vědomí, prorektoři jim vůbec neprezentovali své plány pro další
volební období rektora, nad čímž
se někteří ze senátorů pozastavovali. Svou obecnou představu
o náplni své práce prezentoval až
na dotazy senátorů nový prorektor Fischer.
Náklady na úřad nového prorektora údajně nepůjdou z rozpočtu fakult, nýbrž budou
nalezeny zdroje z úspor v rozpočtu rektorátu. Senátoři se však
nedočkali jakékoli odpovědi na
to, kolik vlastně bude VŠE nový
prorektor a jeho úřad stát. Rektor
Hindls to prostě nevěděl.
Velmi zajímavou skutečností
je to, že rektor Hindls svůj úmysl
jmenovat nového prorektora pro
strategii podle svých slov konzultoval pouze s děkanem FPH
VŠE Jaromírem Veberem a prý
ještě s dalšími děkany, které však
odmítl jmenovat. Ze zápisu AS
VŠE vyplývá, že dalším konzultujícím děkanem měl být děkan
FIS VŠE. Není však známo, zda
šlo o bývalého nebo nového děkana této fakulty. Děkanka FMV
VŠE Dana Zadražilová, děkan
FFÚ VŠE Petr Dvořák a děkan
NF VŠE Jiří Schwarz nám sdělili, že to s nimi nikdo nekonzultoval, ani jim to nikdo neoznámil a že se to dozvěděli buď
z nějakého zápisu, nebo na chodbě školy. Děkan Dvořák k tomu
uvedl: „Dělat strategii školy bez
děkanů prostě nejde.“ Faktem
zůstává, že jmenování prorektorů je plně v kompetenci a odpovědnosti rektora a s děkany to
konzultovat nemusí. Tato skutečnost však poněkud koliduje
s proklamací rektora Hindlse, že
všechna zásadní rozhodnutí bude
činit v konsenzu se všemi fakultami, tedy děkany. Zřejmě strategie školy podle rektora mezi takováto rozhodnutí nepatří.
Jedna z otázek senátorů na
doc. Fischera zněla, zda bude
všechny funkce, které dosud vykonává, vůbec stíhat. Fischer deklaroval, že se po jmenování prorektorem vzdá funkce proděkana
na FIS VŠE. Dále k tomu uvedl, že to pro něj nebude žádný
problém, jelikož už teď pracuje
od šesti ráno do půlnoci. Z toho
zřejmě vyplývá, že na práci prorektora bude mít šest hodin denně. Kdy bude spát, však již neuvedl. AS VŠE poté vzal záměr
rektora jmenovat prorektory na
vědomí. Autor: Martin Steiner
economix
Rektor Richard Hindls jmenoval do funkce
pět prorektorů. VŠE má tedy nově pátého
prorektora, kterým je doc. Jakub Fischer,
vedoucí katedry ekonomické statistiky
a proděkan FIS VŠE. Staronovými prorektory jsou i pro další období prof. Stanislava
Hronová, prof. Hana Machková, doc. Hana
Mikovcová a prof. Jindřich Soukup. Fischer bude mít na
starosti strategii VŠE a zpracování klíčových dokumentů.
– 1 / 2010
VŠE má nově pět prorektorů
14
zpravodajství
Mezinárodní umístění
webu VŠE:
7. a 705. místo
Internetové stránky Vysoké školy ekonomické obsadily v hodnocení světových ekonomických škol „Ranking Web of World Business School“ skvělé
sedmé místo. Mezi evropskými ekonomickými školami skončily třetí. Cílem
hodnocení je podpora volného přístupu k vědeckým publikacím v elektronické podobě. Umístění VŠE mezi ekonomickými i neekonomickými vysokými
školami je ale značně odlišné a pro VŠE o poznání méně příznivé.
economix
– 1 / 2010
Žebříček sestavil španělský výzkumný
ústav Cybermetrics Lab na základě následujících kritérií: počet dostupných stránek ve
čtyřech největších vyhledávačích (Google,
Yahoo, Live Search, Exalead) – váha 40 %,
počet souborů v Adobe Reader – váha 5 %,
počet unikátních odkazů vedoucích na strán-
ky (z Yahoo Search a Exalead) – váha 5 %
a množství vědeckých prací publikovaných
v letech 2001–2008 (databáze Google Scholar) – váha 5 %.
V hodnocení webů evropských vysokých
škol a univerzit (tedy nejen ekonomického zaměření – Ranking Web of World Universities)
se stránky VŠE umístily až na začátku osmé
stovky. Univerzita Karlova je 111., Masarykova univerzita 176., ČVUT v Praze 279., VUT
v Brně 488., Západočeská univerzita 533.,
Univerzita Palackého 578., Technická univerzita Ostrava (VŠB-TU Ostrava) 601., Vysoká
škola ekonomická 705.. Hned za VŠE na 706.
místě skončila argentinská Universidad Nacional de La Plata. V rámci střední a východní
Evropy se stránky VŠE umístily na 26. místě (těsně před VŠE se dostala estonská Technologická univerzita v Tallinnu), přičemž
první místo patří portálu Univerzity Karlovy. Internetové stránky VŠE tak v konkurenci ostatních vysokých škol příliš neuspěly.
Jsou-li hodnoceny pouze ekonomické školy, je výsledek pro VŠE příznivý. Vyšší konkurence neekonomických škol ale dokázala
zdánlivě úspěšné umístění VŠE srazit značně
nízko. Stránky VŠE neobstály v konkurenci
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
ani těch vysokých škol, které jsou v českých
poměrech vnímány jako regionální (Univerzita Palackého), některé dokonce v poslední
době s velmi diskutabilní pověstí (Západočeská univerzita). Je nutné uvést, že většina
českých vysokých škol s celkovým umístěním před VŠE má samostatnou fakultu, kte-
Autor si před Vánocemi dovolil odpočinout si od České kotliny a vydal se na dovolenou.
V duchu „alternativního“ cestování si vzal s sebou malý batůžek
o objemu 30 litrů, Lonely Planet
a přítelkyni.
rou lze označit za „ekonomickou“. Hodnoceno bylo celkem 57 škol působících na území
České republiky (www.webometrics.info/
university_by_country.asp?country=cz). Důvod nízkého umístění internetových stránek
VŠE lze hledat ve vysoké úrovni internetových stránek univerzit, které nejsou přímo
zaměřeny pouze na ekonomickou problematiku. Široké rozpětí oborů totiž vyžaduje
propracovanější informační systém. Lze také
zmínit, že vysoké školy výhradně ekonomického zaměření nepatří k těm největším, a na
systém tedy neklade nároky příliš vysoký počet uživatelů. Neúspěch může zčásti vysvětlit
relativní velikost VŠE ve srovnání s velkými
západními univerzitami. Platí přímá úměra
mezi počtem studentů (velikostí školy) a počtem nalezených stránek v různých internetových vyhledávačích. Fakt, že se před VŠE
umístily i menší školy, naopak poukazuje na
nedostatečnou kvalitu stránek. Celkové hodnocení škol lze nalézt na www.webometrics.
info, hodnocení ekonomických škol pak na
business-schools.webometrics.info/top400_
mba.asp. Autoři: Zuzana Žiačiková,
Vladimír Štípek
Kdo se vydává na cesty s Lonely Planet,
může si být jist, že na své cestě nebude nikdy sám a vždy se domluví anglicky, jelikož
zde propagovaná místa nejenže nepřipomínají původní zemi, ale také je těžko k potkání místní obyvatelstvo. Tedy člověk vyráží za odlišnou kulturou, aby zjistil, že ji
už dávno pohltila kultura západní. Na jednu
stranu příjemný fakt vzhledem k tomu, že
jídelní lístek je k rozluštění, na druhou stranu objevování nových zážitků bývá značně
složitější.
Aby ovšem autor uvedl vše na pravou
míru: má rád pohodlí, bezpečnou stravu
a v hotelu klimatizaci a teplou sprchu. Sám
na sebe se pak zlobí, když chce objevit zdánlivě nepoznané a přitom svou přítomností
nepoznané mění v poznané a původní kulturu zabíjí tím, že si s sebou nese tu svou. Ve
světle toho pak zní až destruktivně věta, kterou autor použil při svých cestách hned několikrát. Totiž: „Musím to vidět, dokud to ti
turisti nez***ví...“ Paradoxní, že?
Na druhou stranu je ale jisté, že existence
turismu cílovým destinacím prospívá, minimálně po ekonomické stránce. Jak by asi
dnes vypadalo Thajsko či Portugalsko nebýt čilého turistického ruchu? Autor se tedy
může směle sám před sebou očistit pomyšlením na zlepšování životní úrovně místních
obyvatel. I když lze namítnout otázkou, zda
zvýšená spotřeba nevede spíše k větším
škodám na životním prostředí, potažmo zda
zvyšování životní úrovně a vnímání kvality
života jsou přímo úměrné tomu, kolik peněz
cizinci do místní ekonomiky nasypou.
Otázka tedy zní – jak cestovat bez toho,
aby člověk neničil místní kulturu? Jak to
udělat, aby nechal svou kulturu doma? Vyrazit nahý? Nechat si před cestou resetovat
mozkové centrum výchovy? Autor těchto
řádků to neví. Vy ano? Autor: Tomáš Vorel
15
ekofórum, rozhovor
Rozhovor s ministryní školství Miroslavou Kopicovou
Uznávané univerzity v Evropě nebo v USA jsou většinou soukromé a svou úroveň
si získaly postupem času. Jak
řešit v České republice problém s problematickým vnímáním úrovně soukromých
škol?
Myslím, že nelze paušalizovat. Uchazeči o studium velmi
dobře rozlišují přednosti a nedostatky jednotlivých soukromých
vysokých škol a vědí, že mezi
soukromými vysokými školami
jsou už dnes velké rozdíly a že,
podobně jako v případě veřejných vysokých škol, existují
soukromé vysoké školy dobré
i slabší. S tzv. problematickým
vnímáním úrovně soukromých
vysokých škol se lze setkat nejen v České republice, ale v celé
střední Evropě. Vždyť podobný
problém řeší třeba i v Rakousku
a vlastně všude tam, kde soukromé vysoké školství nemá dlouholetou tradici. Jinak je tomu
pochopitelně ve Velké Británii
či v USA, kde taková tradice
existuje. Musíme si uvědomit,
že české, moravské a slezské
soukromé školství má za sebou
teprve první dekádu své existence. A doba deseti let je přece
jen k plnému zavedení soukromých vysokých škol v našem
prostředí trochu krátká – z hlediska velikosti, zázemí, kultury
akademického prostředí. Dosažení úrovně špičkových univerzit, našich i zahraničních, je
proto spíše otázkou přirozeného vývoje.
České školy podle kritiků připomínají „tereziánské“ školství. Na základních a středních školách se údajně klade
malý důraz na iniciativu, samostatné a kritické uvažování. Za jak dlouho je možné
tento trend změnit? Není to
práce pro několik generací?
Je podle vás třeba vůbec něco
takového měnit, co kdyby se
později ukázaly některé prvky „tereziánského“ školství
jako přínosnější?
Opět bych se bránila takové
paušalizaci. Je pravda, že naše
školství je tradičně více zaměřeno na znalosti a méně na dovednosti a kompetence. Přitom v dnešním světě potřebuje
trh práce především samostatné myšlení, rychlé rozhodování, informační gramotnost a samozřejmě iniciativu a kritické
uvažování, jak uvádíte. České, moravské a slezské školství se ale vyvíjí, dávno není
stejné jako před rokem 1989.
Autor: Vladimír Štípek
– 1 / 2010
Veřejné školy mají část svého
renomé díky státem garantované úrovni a státem garantovaným titulům. Tituly jsou
všude stejné, jen na některých lépe hodnocených školách je třeba k titulu přidat
také název alma mater. Systém státem garantovaných titulů ale zažil otřes, například
kauzou plzeňských práv. Je
možné nějak vyřešit rozdíl
mezi úrovní titulů jednotlivých škol?
Nemyslím, že veřejné vysoké školství zažilo nějaký fatální otřes, aféra poškodila spíše
pověst Západočeské univerzity a speciálně její Fakulty
právnické. Tím netvrdím, že
je v systému našeho terciárního vzdělávání všechno v pořádku, nač bychom pak potřebovali jeho reformu. Mnohé
nepochybně pomůže zpřehlednit diverzifikace vysokých škol
– jejich rozdělení na výzkumné, vzdělávací a profesní. Standardizace, jakou ve středoškolském vzdělávání provede
jednotná státní maturita, ale
v terciárním vzdělávání určitě
není možná ani žádoucí, to jen
pro objasnění.
Už několik let probíhá na základních a středních školách
kurikulární reforma. Rámcové
vzdělávací programy, na nichž
spočívá, stojí především na
zvýšeném důrazu na dovednosti a kompetence, na samostatnou práci. Reforma dala také
školám a pedagogům dosud
nevídanou metodickou a didaktickou pluralitu. Naše školy tedy rozhodně nejsou rigidní
a uniformní, ale mění se. Nesmíme situaci vidět černobíle: „tereziánské“ školství (mimochodem dost zavádějící
označení) je špatné, „moderní“ školství (taky zavádějící)
je dobré. Nelze popřít, že naši
žáci a studenti mají ve srovnání
s jinými zeměmi dobře vyvinuté studijní návyky. V řadě ukazatelů ale začínáme zaostávat,
a to i v těch oborech, v nichž
jsme dříve vynikali. Na zlepšení všichni společně pracujeme
a já věřím, že se výsledky dostaví. economix
Hostem Ekofóra konaného v úterý 16. března 2010
od 19.30 ve Vencovského
aule VŠE bude ministryně
školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová se svou přednáškou
na téma Jak zlepšit inovační potenciál českých
vysokých škol? Ještě před
Ekofórem jsme ji tedy pro
vás vyzpovídali.
16
zpravodajství
Vladimíra Dvořáková
oceněna „Pelikánem“ za rok 2009
Vedoucí katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE získala
na sklonku minulého roku
(15. 12. 2009) cenu Pelikán za zásluhy o politickou kulturu a občanský
dialog. Ocenění uděluje
od roku 2004 výbor jako
uctění památky novináře a zakladatele Listů Jiřího Pelikána. Mezi členy výboru patří redaktoři
časopisu Listy, dále Karel
Skalický, A. J. Liehm, Jiří
Vančura a Jan Šimsa.
Poslední dobou se o Vladimíře Dvořákové píše spíše jako
o předsedkyni Akreditační komise, což možná mírně zastiňuje její práci politoložky. Prof.
Dvořáková vystudovala historii
na FF UK, ve vědecké činnosti
se zpočátku věnovala moderním
dějinám Latinské Ameriky, přes
něž se dostala k problematice
přechodů k demokracii a k politologii. V období let 2003 až
2006 působila na pozici viceprezidentky Mezinárodní politologické asociace (IPSA).
S Vladimírou Dvořákovou
jsme si povídali o chybějící důvěře v naší společnosti, hluboké
krizi stranického systému v ČR
a trendech ve vrcholícím předvolebním boji.
Gratulujeme vám k ceně Pelikán. Co pro vás znamená?
Je to samozřejmě pro mne
velká pocta, stačí se jen podívat, kdo cenu přede mnou dostal, a také, kdo ji uděluje. Nechci zde dělat výčet jmen, jde
o to, že jsou mezi nimi lidé nejrůznějších politických přesvědčení, lidé nejrůznějších povolání, náboženského vyznání.
Jsou to lidé, kteří ve středoevropském prostoru psali dějiny,
přispívali k rozvoji kultury, a to
i politické. Všichni tito lidé, ať
na straně oceněných či na straně těch, kteří o ceně rozhodují,
se vyznačují obrovskou tolerancí vůči ostatním, schopností naslouchat a komunikovat s lidmi,
podněcovat i kultivovat občanský dialog.
economix
– 1 / 2010


Vnímáte udělení ceny v jakési návaznosti na aktuální
kauzu plzeňských práv?
I při udělování této ceny, šéfredaktor časopisu Listy Václav
Žák uvedl, že tato cena nesouvisí s kauzou plzeňských práv, ale
s mou dlouhodobou prací v oboru politologie a také s mediálním
vystupováním, které přispělo ke
„zvýšení úrovně diskuse o politice v českých médiích“. Myslím,
že nešlo jen o to. Václav Žák tam
zmínil mého dlouholetého přítele a spolupracovníka, profesora
Jiřího Kunce, který před třemi
zveřejňovala v městské hromadné dopravě. Tehdy jsem uvedla,
že v této společnosti chybí důvěra. Nepodařilo se nám obnovit
důvěru v instituce, v politickou
reprezentaci, ve slova – v jejich
obsah, smysl a poselství. Je to
důsledek neúcty k právu, k dodržování pravidel, k fair play. Snaha vyhrávat za každou cenu posiluje aroganci a zneužívání moci,
reprodukuje černobílé vidění
světa a hledání „nepřítele“. Někam nám zmizel člověk a zůstaly
jen celebrity, jejichž pseudopříběhy plní všudypřítomný bulvár.
lety zemřel. S ním jsme nejenom patřili ke skupině asi deseti
až patnácti osob, které zde politologii jako obor fakticky zakládaly, ale také jsme realizovali
vzdělávací a diskusní programy
pro učitele občanské výchovy.
Tam jsme se právě snažili podnítit občanský dialog, respektive
přes učitele naučit mladé lidí být
aktivními občany, sebevědomými a s kritickým myšlením, otevřenými a tolerantními vůči jiným. Vlastně dodnes zůstávám
v silném kontaktu s učiteli, protože právě ve výchově a vzdělávání mladých lidí vidím naši
budoucnost.
 Vaší specializací je mimo
jiné problematika přechodu k demokracii. Můžete vytknout nejpodstatnější neduhy české
demokracie po dvou dekádách od revoluce?
Já jsem vlastně hlavní problém
pojmenovala pro studentskou
aktivitu Inventura demokracie,
která názory různých osobností
Proč mnozí voliči přistupují i po dvaceti letech demokracie u nás k volbám, jako
by opět a zase šlo o zásadní
společenskou změnu, o záchranu svobody?
To hodně vypovídá o naší
společnosti. Je běžné, že první,
někdy i druhé volby jsou jakýmsi referendem o minulosti a budoucnosti, nejsou zcela ještě
jasné programy, není zcela profilovaný stranický systém a voliči spíše vyjadřují to, že nechtějí návrat k minulosti. Jestliže ale
dvacet let po změně systému se
používá jako argument hrozba
návratu k minulému režimu (navíc ve zcela jiných mezinárodních souvislostech), ukazuje to
na slabost politické společnosti, na neschopnost pochopit skutečné aktuální problémy společnosti a navrhovat jejich řešení.
 Jak hodnotíte prosazovaní
demokracie ve vnitrostranických strukturách českých politických stran?
Lze říci, že politické strany

i celý stranický systém je v hluboké krizi. Nejde jen o situaci u nás, v posledním desetiletí
mnohé příznaky vidíme i v dalších středoevropských postkomunistických zemích. Nemáme
zatím jasnou odpověď, jestli jde
o generační výměnu, nebo hlubší chyby v rámci systému. Mám
obavy, že problémy jsou hlubší. Hodně jsem očekávala, že po
dvaceti letech nastane obměna
politické elity, té, která (nikoli
vlastní vinou) se počátkem 90.
let dostávala do vrcholné politiky bez jakýchkoli předchozích zkušeností z lokální politiky. Očekávala jsem, že postupně
budou přicházet do politiky lidé,
kteří se vypracují od nejnižších
funkcí, což je běžné na západě.
Bohužel se zdá, že místo toho,
aby do politiky přicházeli lidé,
kteří jsou blízko reálným problémům každodenního života, se do vyšších pater politiky
dostávají lidé, pro něž se vžívají pojmy jako kmotři, velrybáři,
šibalové...
 V nejbližších měsících vyvrcholí předvolební kampaň. Jaké očekáváte trendy
v boji o voličské hlasy?
Bohužel spíše negativní strategii. Nelze tomu zabránit asi
nikde na světě, ale u nás se tím
kampaň často vyčerpává. Zabránit tomu můžeme jen my
sami, když si řekneme, že nebudeme volit ty, kteří jsou arogantní. Můžeme využít všech možností – jak při výběru strany, tak
třeba při možnosti zakroužkovat
osoby, které jsou pro mne přijatelné a které mohou například
přeskočit kandidáta, kterého nechci. I když to nevyjde, političtí analytici uvnitř stran tyto informace vždy pečlivě analyzují.
Může to zeslabit pozici takového politika a může to vést k postupné proměně chování politické elity. Svým způsobem platí,
že společnost má takové politiky, jaké si zaslouží.
 Půjdete volit? Chodíte pravidelně?
Chodím pravidelně a určitě
půjdu. Autor: Zuzana Žiačiková
17
zpravodajství
Nakladatelství Oeconomica pro studenty VŠE
v nakladatelství po celou dobu
svého prodeje.
 Které tituly jsou nejžádanější a které fakulty nejvíce
publikují?
Nejžádanější jsou: Henzler
a kol. – Matematika pro ekonomy, Sirůček – Ekonomie pro
přijímací zkoušky, Vošta – Změny v rozmístění světového hospodářství, Cihelková – Evropská integrace – Evropská unie.
Dá se říci, že v posledních letech
nejvíce publikuje FFÚ a FMV.
 Kdo rozhoduje o honorářích a ceně?
O výši autorského honoráře
rozhoduje děkan nebo jím pověřený proděkan fakulty, který
po projednání podkladů v ediční
komisi posoudí ekonomické parametry titulu a rozhodne o výši
autorského honoráře, požadovaném nákladu a eventuální odměně recenzentů (aby byla publikace uznatelná jako vědecká
monografie, musí mít posudek
– 1 / 2010
Základní literaturu často tvoří publikace z produkce různých
komerčních nakladatelství, neboť cílová skupina studentů VŠE
je velice lákavá. Můžete se ale
setkat i s knihami Nakladatelství
Oeconomica, které patří Vysoké
škole ekonomické v Praze. Nakladatelství Oeconomica vytváří
skripta (publikace v měkké vazbě, které neprocházejí redakční
úpravou a studenti platí hlavně
náklady na tisk knihy, případně
honorář autora) a knihy (mají
i pevnou vazbu, barevně tištěné
obrázky apod.).
Prodejny nakladatelství najdete v přízemí atria Rajské budovy
(RB) a v přízemí budovy VŠE
na Jižním Městě (pod schody).
Kromě prodejen provozuje Nakladatelství Oeconomica také
internetový obchod www.eshopoeconomica.cz, kde si můžete
najít a koupit publikace z jeho
produkce. Nakladatelství vydává i některé odborné časopisy VŠE (vybraným časopisům
se podrobněji věnoval magazín
Economix ve vydáních 1/2009
a 2/2009). Nakladatelství ve
svých prodejnách prodává i knihy jiných vydavatelů týkající
se ekonomické problematiky.
V prodejnách je možné zakoupit i reklamní předměty s logem
VŠE. Na otázky magazínu Economix odpověděla ředitelka nakladatelství Oeconomica PhDr.
Libuše Doubravová.
 Co se děje s penězi, které
studenti za knihy utratí?
Výnosy z prodeje skript jako
celek slouží jako podklad pro
přidělování prostředků na ediční činnost pro jednotlivé fakulty z rozpočtu VŠE. Letos se dělí
podle následujícího klíče: 75 %
fakulta, 15 % tvoří režie VŠE,
10 % jde do rozpočtu prorektorky pro vědu a výzkum na pokrytí dalších případných výdajů
na celoškolské úrovni. S přidělenými prostředky hospodaří fakulta při plnění vlastního edičního plánu. Snahou je, aby v celku
nakladatelská činnost nebyla
ztrátová. Většina titulů se prodává několik let a sleduje se
economix
Studijní literaturu pro kurzy VŠE lze sehnat různým
způsobem. Je-li nějaká publikace v sylabu předmětu
označena jako „základní“,
studenti mají částečnou
jistotu, že jim prostudování takové publikace pro
složení zkoušky bude ku
prospěchu. Další literatura
je označena jako „doporučená“, což je jakási kolonka, kde mohou vyučující
vyjmenovat knihy, o nichž
si myslí, že mohou danou
problematiku také doplnit.
Občas se stává, že v „doporučené“ literatuře se
hromadí díla slavných zahraničních ekonomů, aby
daný vyučující ukázal, jak
je jeho předmět náročný.
recenzenta, tedy uznávaného akademického specialisty
v oboru, pozn. red.) a po projednání s nakladatelstvím i o výši
ceny. Prodejní cena je navržena na základě celkových nákladů. U malonákladových titulů,
za které jsou považovány tituly
s nákladem 200 až 300 kusů, je
ovšem cena natolik vysoká, že
především u těchto titulů potřebuje nakladatelství spoluúčast
fakult či sponzorský příspěvek.
 Jak je to u objednávek z jiných vysokých škol?
Autoři působící na VŠE jsou
často považováni za špičky ve
svém oboru. Mnoho regionálních škol proto vyučuje podle
skript a knih od těchto autorů.
Nakladatelství Oeconomica má
právo dotisku v případě zajištěného odbytu například u objednávky od mimoškolního zadavatele. U dotisků je navržena
odměna autorovi ve výši 20 %
z původního honoráře po vyprodání titulu, která bude hrazena
z rozpočtu příslušné fakulty na
ediční činnost.
Obdobná nakladatelství mají
i ostatní univerzity. Nakladatelství VŠE má tu výhodu, že knihy některých autorů mají šanci
se uplatnit i jinde, nikoli pouze
pro předmět, který je daným pedagogem vyučován. Část knih
se ale samozřejmě nikdy za
brány VŠE nedostane, protože
jsou určeny přímo jen pro určitý kurz.
Autor: Lucie Cepáková
18
zpravodajství
Ohodnocení Národohospodářské fakulty VŠE
německou agenturou CHE
Ke konci roku 2009 byla
Vysoká škola ekonomická vybrána mezi nejlepší
evropské vzdělávací instituce v oboru ekonomie. Za
VŠE však byla hodnocena
pouze Národohospodářská fakulta (NF VŠE). Průzkum provedlo německé
Centrum pro rozvoj vysokých škol (CHE – Das Centrum für Hochschulentwicklung) a NF VŠE byla
v hodnocení zařazena
do kategorie „Excellence
Group“. Hodnocení bylo
zveřejněno v týdeníku Die
Zeit.
Ze středoevropských škol se
do užšího výběru dostaly jen tři
instituce, a to Univerzita Karlova, za niž byl hodnocen pouze Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd (IES
FSV), budapešťská Korvínova
univerzita a Vysoká škola ekonomická v Praze, za kterou byla
hodnocena, jak již bylo zmíněno, Národohospodářská fakulta.
Vybírání institucí pro hodnocení probíhalo podle dostupných
relevantních informací (publikační činnost, nejvíce citovaní autoři a knihy, mobilita studentů a pedagogů, participace
na vzdělávacích programech
apod.). Výběr podle těchto charakteristik ukázal na některé
adepty, kterým byla zaslána žádost o uvedení detailnějších informací potřebných k dalšímu
hodnocení (například informace o fakultě, o magisterských a
doktorských programech atd.).
Agenturou byli dotazováni také
studenti dotyčné školy.
JAK SE HODNOTILO
Hodnotící centrum CHE využilo ve svém výzkumu více
než jedno sto různých hodnotících kritérií, která jsou rozčleněna do šesti základních skupin.
Z toho pouze jedna skupina kritérií byla využita v prvním kole.
Nejprve se školy seřadily podle
jednotlivých kritérií a následně
se určila mezní hodnota pro získání hvězdičky, která má značit vynikající hodnocení školy
podle daného kritéria. Hodnocení nemá vést k určení jedné nejlepší školy, ale nabízí pohled na
školu z různých dimenzí.
V prvním kole byly školám přidělovány body například podle počtu publikovaných
prací, počtu citací jako měřítko viditelnosti školy nebo dle
zapojení školy do programu Evropské unie Erasmus Mundus,
jehož cílem je zvyšování kvality
evropského vysokoškolského
vzdělávání. Dále byla v prvním
kole zohledňována i studentská
mobilita, která pracuje s počtem
studentů, kteří vyjeli za studiem
do zahraničí během posledních
tří let. Kritérium tak měří potenciální příležitosti pro postgraduální studenty. Pro získání hvězdičky stačil počet 35 studentů,
přičemž Národohospodářská
fakulta dosáhla hodnoty 61 studentů. Do hodnocení se promítla
i mobilita vysokoškolských zaměstnanců, která se měřila analogicky dle počtu profesorů vyjíždějících do zahraničí. Zde již
NF VŠE hvězdičku neobdržela.
Kromě „pořadových“ kritérií
pracuje CHE i s dalšími kritérii,
jako jsou velikost fakulty, podmínky pro přijetí na danou školu nebo struktura magisterských
programů.
Specifikem hodnocení CHE je
i on-line průzkum mezi studenty
dané univerzity. Otázky se týkaly jak spokojenosti studentů se
studiem či s vybavením, tak přítomnosti vhodných poradců pro
plánování budoucí kariéry.
HODNOCENÍ
NF VŠE
Vrcholem hodnocení, které
kvalifikovalo vzdělávací instituce k zařazení do „Excellence
Group“, je získání hvězdičky
v dané sledované charakteristice. Národohospodářské fakultě
VŠE se povedlo získat tři hvězdičky. Nejvíce bodů dosáhla v
publikační činnosti, přesně 243
bodů. IES FSV získal hvězdičky čtyři – hvězdičku navíc získal za vysokou mobilitu učitelů,
kteří buď vyjíždějí za hranice,
nebo zahraniční učitelé přijíždějí na domácí školu. V porovnání s IES FSV získala NF VŠE
v již zmíněné publikační činnosti o 36 bodů více. Hodnocení
publikační činnosti probíhalo na
základě sledování databáze Web
of Science v období 1997–2004.
Dalšími kategoriemi, v nichž NF
VŠE (stejně jako IES FSV) obdržela hvězdičku, je internacionalizace a nabídka zahraničních
pobytů Erasmus.
Nejvíce hvězdiček se podařilo získat Maastricht University
School of Business and Economics, které bylo přiděleno hned
osm hvězdiček. V porovnání s
VŠE (respektive NF VŠE) se
například v publikační činnosti
vyšplhala na 445 bodů. Podrobnější informace o hodnocení najdete na www.excellenceranking.org/eusid/EUSID. Autoři: Soňa Vlasáková,
Pavlína Máčalová
economix
– 1 / 2010
Kvalita
Kvalita studia
studia ekonomických
ekonomických věd
věd vv žebříčku
žebříčku
Hospodářských
novin
Hospodářských novin
Z aktuálního výzkumu,
který letos na začátku
roku opět provedly Hospodářské noviny, vyplývá,
že nejlepší českou ekonomickou fakultou je Institut
ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V těsném
závěsu za ním se umístila Národohospodářská
fakulta, Fakulta podnikohospodářská, Fakulta mezinárodních vztahů a Fakulta financí a účetnictví
Vysoké školy ekonomické v Praze. Fakulta informatiky a statistiky VŠE se
umístila až na desátém
místě, Fakulta managementu v Jindřichově Hradci dokonce až na patnáctém místě.
V hodnocení hrálo zásadní roli pět základních faktorů.
První z nich, označený jako
„světovost školy“, se zaměřil na to, kolik studentů je vysíláno na studijní pobyty v zahraničí (v poměru k celkovému
počtu studentů), kolik předmětů, které jsou určeny českým
studentům, se vyučuje v cizím
jazyce a jaká je možnost navštěvovat jazykové kurzy.
Dále bylo zjišťováno, jaký je
o studium na dané fakultě zájem. Zahrnut byl počet přijatých, počet skutečně zapsaných
ke studiu, počet doktorandů
a podíl docentů do 40 let a profesorů do 50 let.
Třetím cílem studie bylo
zjistit, zda se školy zajímají
o uplatnění a spokojenost svých
absolventů. V rámci výzkumu byli rovněž osloveni ekonomičtí odborníci s prosbou,
aby se pokusili seřadit dané fakulty od nejlepší po nejhorší.
V metodice výzkumu však není
19
zpravodajství
zmíněno, kolik expertů bylo
dotazováno, a tudíž nelze jednoznačně posoudit, zda má toto
kritérium skutečnou výpovědní hodnotu. Hodnocení může
samozřejmě ovlivnit „náhodný“ výběr odborníků, protože
přední ekonomové se v České republice rekrutují z několika málo akademických pracovišť, která pochopitelně získala
v hodnocení přední místa.
Poslední informací, která
byla brána v potaz, je celkový
pořadí
název fakulty
1.
2.
3.
4.
5.
10.
15.
Institut ekonomických studií FSV UK
Národohospodářská fakulta VŠE
Fakulta podnikohospodářská VŠE
Fakulta mezinárodních vztahů VŠE
Fakulta financí a účetnictví VŠE
Fakulta informatiky a statistiky VŠE
Fakulta managementu VŠE v JH
počet vědeckých výstupů
a množství bodů, jež jednotlivým fakultám přidělila Rada
vlády ČR pro výzkum a vývoj
pro rok 2009. Oba údaje byly
posuzovány v přepočtu na jednoho pedagoga.
světovost školy zájem o školu
16,2
7
11,8
14,6
4,9
6,7
1,2
9,4
14,8
12,2
8,8
11,8
7,8
7
průzkum
absolventů
1
0
1
1
1
1
1
Podrobnější zhodnocení
fakult spolu s kompletním
žebříčkem najdete na adrese hn.ihned.cz/c1-40548710spickova-ekonomie-na-fakultesocialnich-ved.
věda
celkem
10,5
15
10,5
10,5
17
13
10,5
37,1
36,8
35,5
34,9
34,7
28,5
19,7
Autor: Michaela Kalátová
Zdroj: iHNed.cz
Podle zprávy PR oddělení VŠE získal program CEMS
MIM ocenění hlavně díky tomu,
že se věnuje dostatečná pozornost mobilitě studentů, programu se účastní studenti mnoha
národností, kteří tvoří mezinárodní studijní týmy (každý student programu má povinnost
strávit jeden semestr v zahraničí). Tomu odpovídají i výsledky, neboť v internacionalizaci
je program CEMS MIM úspěšnější než ostatní hodnocené programy. V ostatních charakteristikách (například pracovní
podmínky a ohodnocení absolventů) měl výsledky s ostatními
již vyrovnanější.
Ocenění bylo uděleno celému programu. VŠE má na ocenění stejný podíl jako ostatních
27 členů programu. Přestože je
CEMS MIM tvořen 27 univerzitami z 27 zemí (25 řádných členů a dva přidružení; v době zveřejnění hodnocení v loňském
roce bylo přidružených členů
o jednoho více), hodnocení manažerských magisterských programů na stránkách Financial
Times, kde je CEMS uveden na
prvním místě, uvádí nepřesné
informace. Výstup hodnocení
za rok 2009 obsahuje informaci,
že CEMS MIM byl v roce 2006
vyučován v 17 různých zemích.
Je tedy diskutabilní, zda pořadí
programu CEMS MIM (v roce
2007 na 2. místě, v roce 2008 na
3. místě, v roce 2009 na 1. místě) bylo hodnoceno na základě aktuálních informací a jestli
byly při hodnocení k dispozici
například počty participujících
univerzit na programu CEMS za
poslední tři roky. Výstup Financial Times se vůbec nezmiňuje
o tom, že CEMS MIM se skládá
z řádných a přidružených členů
(mezi kterými může existovat
kvalitativní rozdíl, navíc hodnocení neuvádí, jestli se ocenění vztahuje i na přidružené, nebo
jen na řádné členy).
Některé hodnotící charakteristiky si zaslouží pozornost.
Nejvíce do hodnocení přispívá
vážený příjem absolventů, který
je vypočítán na základě „dnešního příjmu“ absolventů upraveného podle příjmů jednotlivých odvětví (váha v hodnocení
20 %). Zjišťování příjmu absolventů tři roky po absolvování
programu (plat po dobu tří let
od konce studia byl v hodnocení
mimo jiné sledován) je ale velmi
náročné a Financial Times mohou zjistit skutečné platy všech
absolventů hodnocených programů jen velice obtížně. Problém je v tom, že hodnocení neuvádí, jakým způsobem k těmto
vstupním údajům přišlo (není
uvedeno, jestli jde o výzkum Financial Times, nebo jestli tyto
informace poskytly hodnocené
studijní programy). Není tedy
zcela jisté, s jakými vstupními
údaji hodnocení pracovalo a do
jaké míry údaje odrážejí skutečnost (uvedení způsobu získání jednotlivých informací může
o kvalitě hodnocení mnohé vypovědět).
Do hodnocení zasahuje, sice
jen malým dílem, například procento žen zastoupených mezi
pracovníky fakult (váha 3 %),
procento žen mezi studenty
(váha 3 %). Je pravděpodobně
obtížné hodnotit různorodé studijní magisterské manažerské
programy v různých zemích,
ale procento žen na škole o kvalitě studia příliš nevypovídá.
Část „bodů“ do hodnocení bylo
také možné získat úrovní internacionalizace studia, tedy jaké
je zastoupení studentů z ciziny v dané škole. Tyto charakteristiky jsou jistě důležité, ale
o kvalitě studia vypovídají jen
zprostředkovaně. Jiné charakteristiky vypovídají o kvalitě studia více, například počet cizích
jazyků nutných k absolvování
programu (váha 5 %) nebo počet členů fakulty s doktorským
titulem.
Hodnocení Financial Times
bylo zaměřeno hlavně na pracovní úspěchy absolventů (výše
platu, kariérní postup, rychlost
nalezení zaměstnání), což zahrnovalo téměř polovinu všech
bodů celkového hodnocení.
Druhou nejvýznamnější charakteristikou byla míra internacionalizace (do míry internacionalizace lze zahrnout i počet cizích
jazyků nutných k absolvování
předmětu a například již zmíněný počet zahraničních studentů
na dané škole), která se na hodnocení projevuje více než 30 %.
Hodnocení programu Financial Times najdete na rankings.
ft.com/businessschoolrankings/
masters-in-management, více
informací o programu CEMS
MIM na VŠE je na cemsmim.
vse.cz. Autor: Vladimír Štípek
economix
Mezinárodní program
CEMS Master’s in International Management
(CEMS MIM) byl na základě hodnocení Financial Times vyhlášen nejlepším
magisterským programem roku 2009. Od roku
1998 je VŠE také členem
programu CEMS. Na VŠE
tento program realizuje Fakulta podnikohospodářská. Program CEMS je
tvořen 27 vysokými školami, v každé zemi může
program CEMS zajišťovat
pouze jedna vzdělávací instituce. VŠE každý rok přijímá do tohoto programu
asi 50 studentů.
– 1 / 2010
CEMS MIM ohodnocen jako nejlepší manažerský
magisterský program na světě
20
ekofórum
Ekofórum s Petrem Machem:
Jak vyrovnat státní rozpočet
bez zvyšování daní
economix
– 1 / 2010
Hostem prvního Ekofóra aktuálního
semestru byl předseda Strany svobodných občanů Petr Mach, který
mimo jiné působil několik let jako
externí poradce prezidenta Václava
Klause a výkonný ředitel Centra pro
ekonomiku a politiku (CEP). Petr
Mach je absolventem Fakulty financí a účetnictví VŠE, od roku 1998 vydává časopis Laissez Faire a byl členem takzvané Bezděkovy komise
pro důchodovou reformu.
Ekofórum se konalo v úterý 24. února
2010 od 19.30 již tradičně v prostorách Vencovského auly VŠE. Mach vystoupil před
zhruba třemi sty návštěvníky s přednáškou
na téma Vyrovnaný státní rozpočet bez zvyšování daní.
V první části přednášky host nastínil problematiku deficitu státního rozpočtu s důrazem na narůstání úrokových nákladů dluhu. S problémem deficitního financování
se Česká republika potýká od roku 1998.
V loňském roce stát jenom na pokrytí úroků vynaložil až padesát miliard korun, uvedl
Mach. Česká republika tak musí čelit nelehké situaci – mezi základní příčiny narůstání
dluhu patří dluh samotný.
Petr Mach podrobil kritice přístup politických stran k financování veřejných výdajů
a jejich nevůli ke schvalování vyrovnaného státního rozpočtu. Díky krátkozrakosti
politiků se tak budoucí generace musí popasovat mimo jiné s letošním plánovaným
schodkem ve výši 160 miliard korun. Mach
shrnul tři možné postoje k problému narůstajícího zadlužení veřejného sektoru: škrtání
výdajů, zvyšování daní anebo nicnedělání.
Ve druhé části vystoupení Mach prezentoval svůj návod na realizaci vyrovnaného
státního rozpočtu spočívající v krácení položek na jeho výdajové stránce. Uvedl několik konkrétních příkladů, jak mohou politické strany bezbolestně snížit výdaje státní
kasy. Záměrně uváděl politicky prosaditelná
opatření, mezi jeho návrhy nepatřily žádné
radikální ani sporné kroky. Za nesmyslnou
označil dotaci na stavební spoření. Zrušením tohoto transferu by se ušetřilo až 15
miliard korun. Další dvě miliardy by bylo
možné ušetřit zrušením letošního sčítaní
lidí. Petr Mach považuje za podstatné také
snížení sociálních výdajů nedůchodového
typu, speciálně zmínil rodičovský příspěvek a příspěvek na péči. Host Ekofóra nezavrhl myšlenku sociálního státu, ovšem pod-
mínkou musí být vyrovnaný státní rozpočet.
Pozornost byla věnována také příjmové
stránce rozpočtu a jejímu navýšení. Mach
přítomným návštěvníkům Ekofóra připomněl, že zvýšení daňového zatížení nemusí zákonitě vést k nárůstu daňového výnosu. Poté představil návrh na zavedení daně
na víno a hazard („daně“ se nyní sice vybírají, ale vybrané prostředky nejdou do
státního rozpočtu, nýbrž si je rozdělují nejrůznější zájmové skupiny), čímž by stát vybral o pět miliard korun více. Jistého zvýšení příjmů státního rozpočtu by se podle
Macha mohlo docílit i zrušením deváté třídy základní školy, což by umožnilo rychlejší ukončení vzdělávacího procesu, dřívější zařazení na trh práce a z toho plynoucí
výnos z daně z příjmu v objemu 12 miliard
korun. Spojitost mezi narůstáním veřejných
výdajů a byrokratizací publiku ilustroval
na počtech zaměstnanců jednotlivých úřadů. V časopisu Laissez Faire uveřejňuje Petr
Mach pravidelně nominace úřadů na zrušení. Problematice přerostlých, nepotřebných
úřadů se věnoval i při své přednášce. Zmínil
několik vážných adeptů, mezi jinými Český
statistický úřad s 2074 zaměstnanci, územní
finanční orgány Ministerstva financi ČR (15
598 zaměstnanců) nebo úřady práce (8000
zaměstnanců). Průměrný náklad na jednoho úředníka představuje jeden milion korun
ročně. Celní úřady zaměstnávají i po otevření hranic v Schengenském prostoru 8000
lidí.
V další části vystoupení se soustředil na
odbourání úrokových nákladů státního dluhu. Navrhl tři řešení: zastavit zadlužování,
privatizovat a provést takzvaný dluhový
swap. Mach vybral státní podniky, jejichž
privatizace by podle jeho slov nezpůsobila
politickým stranám žádnou újmu na voličských hlasech. Konkrétně jmenoval firmy
Korado (výrobce topení a radiátorů), čerpací stanice Euro Oil, Hotel Thermal v Karlových Varech či Jihomoravské pivovary
(Vyškovské pivo). V případě ČSA doporučil nechat společnost zbankrotovat a ušetřit
na financování neperspektivní společnosti
s nejvyššími platy letušek a pilotů v Evropě. Petr Mach zmínil i citlivější problémy,
například privatizaci společnosti Lesy ČR,
Letiště Praha, ČEZ a dalších státem ovládaných společností, což by ale podle jeho slov
bylo závažné politické rozhodnutí, přičemž
cílem jeho přednášky bylo ukázat, že šetřit
je možné i na méně kontroverzních věcech.
Na závěr Petr Mach zdůraznil, že vyrovnaného státního rozpočtu lze dosáhnout jen
přijetím ústavního zákona, který by jeho vyrovnanost vynucoval. Jedině ústavní zákon
může umravnit politické rozhodování předurčené čtyřletým volebním cyklem. Jedním
ze systémových opatření by mohlo být i zavedení práva veta prezidenta republiky při
schvalování státního rozpočtu se schodkem.
Mach varoval před nástupem České republiky na takzvanou řeckou cestu. Za vzor příkladného hospodaření se státními financemi označil Švýcarsko. V neposlední řadě by
se na změně měla podílet i společnost a požadovat zastavení deficitního financování.
Po přednášce následovala diskuse, ve které Mach odpovídal na četné dotazy publika.
Zvukový záznam z Ekofóra a jeho prezentaci v PDF najdete www.economix.cz. Autor: Zuzana Žiačiková
21
rozhovor
Vstoupil jsem do ODS v roce
1997. Tehdy preference ODS
spadly pod deset procent a voliči vynesli do politiky Unii svobody. ODS byla hodně oslabená,
ale odhodlaná hájit svobodu proti regulacím. Byl jsem jen řadovým členem v Praze na Smíchově, kde bydlím, pořádal jsem pro
místní členy besedy s různými
ekonomy. Situace se ale za deset let hodně změnila. Moc nad
smíchovskou ODS uchopil pan
Jančík a celostátní ODS začal
pan Topolánek s panem Dalíkem
odvádět od obhajoby myšlenek
svobody k politickému oportunismu. Vystoupil jsem v roce
2007 v reakci na politickou dohodu Béma, Jančíka a Laudáta, která Jančíkovi zaručila post
starosty.
 Svobodní jsou liberální
pravicovou euroskeptickou
stranou. Můžete říct hlavní
body programu a co vám na
EU tolik vadí?
Hájíme svobodu volby proti přerozdělování a regulacím.
Dnes velká část zákazů a regulací pochází z EU, přitom jako voliči na jejich přijetí nebo nepřijetí nemáme prakticky žádný vliv.
Řekl bych, že mi na EU vadí asi
totéž co většině lidí – zbytečné
zákazy a nařízení. Jeden příklad
z mnoha: směrnice EU, které
zdražují elektřinu a benzín jen
kvůli tomu, že si zájmové skupiny prosadily za hranice rozumu
jdoucí podporu solárních elektráren nebo biopaliv.
 Přišlo vám líto, že jednou
z věcí, kterých jste se musel vzdát před založením
Strany svobodných občanů,
byl post ředitele CEP?
Na podzim 2008 jsem přišel
za Václavem Klausem a oznámil jsem mu, že chystám založení politické strany a žádám ho
o ukončení pracovní smlouvy
v CEP. I kdybych se nerozhodl
založit politickou stranu, stejně bych odešel. Pracoval jsem
v CEP už deset let. Je to přece
jen dlouhá doba.
Nyní jste tedy předsedou
nově vzniklé Strany svobodných občanů. Jak se zpětně
díváte na založení vlastní
strany? Jste se současnou
situací spokojen? Změnil
byste dnes nějaký postup
při vzniku strany? Myslím,
že se vám povedlo ustanovit
krajské orgány v rekordně
krátkém čase.
Máme funkční stranu s jasnou
politickou filozofií, prošli jsme
si prvním politickým testem –
volbami do Evropského parlamentu. Jsem si vědom toho, že
bez finanční podpory velkých
zájmových skupin není možné
krátkodobě zajistit masivní politickou reklamu a podporu médií.
Není to nic, co bych dopředu nevěděl. Máme v plánu pokračovat stejnou cestou. Nemůžeme
si koupit ani tisíc billboardů ani
pozornost médií, ale věříme, že
dlouhodobou obhajobou politických principů, které nikdo jiný
nehájí, jednou získáme politickou podporu, která nám umožní
ovlivňovat zákony.
 Pokud vím, narážíte často na ignorování ze strany
médií, například opomíjení
některých vámi organizovaných akcí. Z posledních
to bylo přivítání prezidenta
EU na Hradě, z nejzajímavějších a společensky nejbližších zase rozdávání žárovek. Proč tomu tak je?
Rozdávání „ilegálních žárovek“ jsme naplánovali na 1. září
2009, což byl pro nás start volební kampaně a současně den, kdy
vstoupil v platnost tento absurdní bruselský zákaz. Věřil jsem,
že média budou referovat o tomto zákazu a že by současně mohla zmínit i politickou zajímavost
– rozdávání zakázaných žárovek jako symbolu zbytečných
regulací. Ten den však Ústavní
soud vyhověl stížnosti poslance
Melčáka, která vedla ke zrušení voleb. Tato událost samozřejmě mediálně přebila rozdávání
žárovek. Média zveme na naše

akce, posíláme jim denně formou tiskových zpráv naše stanoviska. Faktem je, že média je
většinou ignorují.
 Ve volbách do Evropského
parlamentu jste měli zhruba 1,3 %, jaké šance podle
vás máte v jarních volbách?
S jakým výsledkem ještě
„půjdete dál“?
Pro nás výsledek nad jedno
procento znamenal nárok na 30
korun za hlas ze státního rozpočtu. Získali jsme tak milion
korun na kampaň pro další volby. Sice jsme část promarnili
na zrušené volby, ale zase jsme
vybrali členské příspěvky na
nový rok. Chystáme se tedy na
květnové volby a utratíme opět
zhruba milion korun. Kampaň
zahájíme na začátku května.
Potřebovali bychom získat alespoň 1,5 % hlasů, to je hranice
pro státní příspěvek. Pomohlo
by nám to v našem dlouhodobém úsilí.
 Mimo vedení strany píšete pravidelně blogy a stále vydáváte časopis Laissez Faire. Prý připravujete
novou knihu. O čem bude
pojednávat?
Ta kniha bude o krizi naší demokracie. Vláda předkládá do
sněmovny stále častěji zákony, které musíme schválit pod
hrozbou pokuty od EU. Vliv demokratických voleb na podobu těchto bruselských směrnic
je minimální. Hlavní politické
strany se proto prakticky neliší
v obsahu politiky, kterou hájí,
a volby se zvrhávají jen v soutěž
peněz. Voliči hlasují pro své politické strany, jako by to byl souboj Sparta – Slavia. V chystané
knížce ukážu, jak z této podivné situace, z této pochroumané
demokracie, ven. Popíšu, co by
znamenalo pro Českou republiku, kdyby existovala vedle EU
jako nezávislý stát zapojený do
evropského volného obchodu,
ale vyvázaný z povinnosti přijímat evropská nařízení. Autor: Kristýna Straková
– 1 / 2010
Petr Mach:
Vadí mi
zbytečné zákazy
a nařízení
economix
Při studiu jste začal vydávat
časopis Laissez Faire, který
vychází s roční přestávkou
dodnes. Co vás k tomu vedlo?
Ve škole jsem v roce 1995 začal
pod hlavičkou studentské organizace Mladí konzervativci organizovat semináře Ekonomického klubu a vydávat časopis Pravý
úhel, který přinášel články obhajující svobodný trh. Když jsem
ztratil v roce 1997 na toto sdružení vliv, založil jsem časopis
Laissez Faire. Prostě mě ekonomie a obhajoba svobody bavila.
 Byl jste poradcem Václava
Klause. Jak jste se dostal do
poradního týmu prezidenta republiky? Proč jste se
poté rozhodl přejít přímo
do politiky?
Václav Klaus byl jedním
z prvních předplatitelů časopisu Laissez Faire a požádal mě,
abych vedl jeho nově založené
Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Později, když se
Klaus stal prezidentem, pracoval jsem – vedle CEP – na částečný úvazek jako jeho poradce. Nebylo to nic abstraktního.
Analyzoval jsem zákony, které
mu šly k podpisu, a dával doporučení podepsat/vrátit sněmovně. Klaus měl kolem sebe
asi sedm takovýchto poradců.
Ta práce se dobře dala skloubit s řízením CEP – protože studium všech těch přerozdělovacích a regulačních zákonů bylo
inspirací pro semináře a články.
Upřímně mě štvaly všechny ty
zbytečné regulace, neefektivní daně a přerozdělování peněz
skrze přebujelou byrokracii. Neviděl jsem už stranu, která by to
viděla stejně, proto jsem se rozhodl založit Stranu svobodných
občanů – nebo spíš stranu občanů, kteří chtějí být svobodní.
 Byl jste dlouholetým členem ODS. S čím jste byl
v ODS nespokojený a proč
jste se rozhodl založit vlastní stranu? Pokud vím, bylo
to rozhodnutí poměrně
impulzivní.

22
ekofórum
Ekofórum s Miroslavem Kalouskem
Hostem Ekofóra byl v úterý 15. prosince 2009 Miroslav Kalousek, bývalý ministr financí vlády Mirka Topolánka, poslanec Parlamentu ČR
a místopředseda nové strany TOP
09. Ekofórum se uskutečnilo v náhradním termínu. Kalousek se totiž
musel v původním termínu na poslední chvíli omluvit, jelikož musel
zůstat ve sněmovně kvůli schvalování státního rozpočtu až do pozdních večerních hodin. Vencovského
aulu VŠE i přes změnu termínu a náročnost třináctého výukového týdne
semestru naplnilo asi 500 návštěvníků.
economix
– 1 / 2010
Miroslav Kalousek se za změnu termínu
konání Ekofóra na úvod všem přítomným
omluvil a dodal, že z hlasování o rozpočtu,
které se ve čtvrtek 10. prosince 2009 nečekaně protáhlo, odejít opravdu nemohl.
Dále se už věnoval tématu přednášky s názvem Reforma veřejných financí. Ve veřejných financích podle Kalouska není místo
pro spravedlnost. S nadsázkou uvedl, že ji
raději přenechává Bohu, kdežto on sám je
jen přerozdělovatel. Problémy přerozdělování jsou velice složité a je možné je řešit
pouze společnou dohodou. Neexistuje však
žádný ekonomický výpočet, záleží pouze
na celospolečenské dohodě. Hospodářská
krize je kromě jiných obtíží dar – odkrývá
problém, který byl více než pět let přehlížen, a tím je deficit veřejných rozpočtů. Krize vznikla kvůli všudypřítomným dluhům,
které nám byly dokonce i vnucovány, život
na dluh se stal na různých úrovních společnosti standardem. Poté ale pomyslná bublina praskla a objevily se mnohé problémy nezodpovědného chování v minulosti. Poučili
jsme se? Státy se v rámci fiskální podpory
opět zadlužují.
Hlavní problém českého deficitu vidí Kalousek v nastavení mandatorních výdajů,
které rostou rychleji než veřejný příjem. Dříve šlo z každé stokoruny 51 korun na mandatorní výdaje a zbytek mohlo ministerstvo
financí rozdělit na jiné účely. Dnes je poměr
již 81:19. Tento trend má rostoucí charakter. Až budou naše mandatorní výdaje větší než příjmy, je velká pravděpodobnost, že
se dostaneme do dluhové pasti. Pak nám už
pomůže pouze Mezinárodní měnový fond,
který je možné přirovnat k „měnovému protektorátu“. ČR by si měla uvědomit, že Janotův balíček je velmi šetrný oproti tomu,
co by zde zavedl MMF. Je třeba přijmout
taková opatření, aby zde nenastala situace
jako v Maďarsku nebo Lotyšsku.
Mandatorní výdaje se skládají z pěti balíků (penzijní systém, zdravotní péče, vládní
spotřeba, sociální dávky, podpora stavebního
spoření) a jejich současný stav je dlouhodobě neudržitelný. Musíme snížit náročnost
takto ekonomicky nákladných systémů.
Například nynější penzijní systém nedokáže zvládnout klesající natalitu a stárnutí
populace. Systém funguje tím způsobem, že
28 % z platu ekonomicky aktivního jedince
jde okamžitě důchodcům. Systém lze sice
značit za „nevytunelovatelný“ a generačně
solidární, ale nepočítá se zmíněnými problémy demografického vývoje. Dlouhodobým
řešením je snížení státní dotace důchodů
o více než polovinu a nutnost individuálního spoření na důchod. Mladí lidé však musí
dostat informace, zda si mají spořit už teď.
České zdravotnictví prý patří k nejlepším
na světě. Pokud si budeme chtít udržet tuto
přednost, nemůže být nadále zadarmo. Dříve lidé umírali na „levnější“ choroby. Dnes
se v souvislosti se zvyšujícím se věkem
obyvatelstva objevují nové a drahé choroby.
Musíme se rozhodnout, jestli je lepší snižování dostupnosti zdravotní péče, nebo naše
vlastní účast na financování.
Miroslav Kalousek uvedl k problematice
vládních výdajů, že snížení vládní spotřeby o 20 % nijak neublíží, neboť ve státních
službách je vysoká přezaměstnanost.
V souvislosti se sociálními dávkami vyjádřil Kalousek také nesouhlas se současným
systémem. Údajně 50 % české populace má
absurdní nárok na sociální dávky. Peníze by
měly připadnout jen těm potřebným a nikoliv parazitům na sociálním systému.
Kalousek rovněž nesouhlasí se stavebním spořením. Podle něj jde sice o zanedbatelnou, ale zbytečnou částku ve vládních
výdajích.
Řešení Miroslava Kalouska spočívá hlavně ve zvyšování individuální zodpovědnosti,
změně legislativy, vlastní účasti na zdravotní péči či na našich důchodech a v informacích určených hlavně pro mladé lidi, kterých
se reformy přímo týkají. „Řešení není na politicích, ale je to problém nás všech,“ dodal
na závěr Miroslav Kalousek.
Zvukový záznam a fotogalerii z Ekofóra
najdete na www.economix.cz. Autor: Hana Prchlíková
23
rozhovor
Pavel Kohout:
Ekonomická integrace je dobrá,
ale politická je jednoznačně nebezpečná
2009 bylo možné vydělat desítky procent
nejen v akciích, ale i v sektoru high yield
dluhopisů. Je vidět, že některé mechanismy
fungují stejně v 19. i ve 21. století.
Státní dluhopisy tentokrát fungovaly jako
„bezpečný přístav“, ale i na jejich růstu se
dalo mírně vydělat. V knize Finance po krizi
jsem mimochodem tento výrok připsal Nathanovi. Rodině Rothschildů i čtenářům se
tímto omlouvám.
V minulosti jste pracoval jako ekonomický analytik pro řadu firem (PPF, Komero, s.r.o., ING) V letech 2002–2003 jste
působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD),
v období 2004–2006 jste byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého
(ODS). Jak se liší práce v soukromém a ve
státním sektoru z pohledu časového plánu vytvářených doporučení a strategií?
Ve skutečnosti jsem pro stát pracoval jen
jako externista. Jako externista zdarma, což
se skoro stydím přiznat, protože to možná
vypovídá něco podivného o mém IQ. Zkušenosti se ale vyplatily. Stát je zdaleka nejmocnější korporace, jaká existuje. Vždy je
užitečné alespoň nahlédnout dovnitř. Člověk si pak uvědomí, jak vlastně slabý je soukromý sektor, který nemá na své straně ozbrojené síly a jiné donucovací prostředky.
Byla to užitečná exkurze jak po stránce
zkušeností, tak po stránce kontaktů. S Vláďou Bezděkem, který tehdy Sobotkův tým
fakticky řídil, jsme nyní přátelé a dobří obchodní partneři. Pokud jde o NERV, jeho
hlavní role vlastně nebyla vidět: spočívala v tom, že NERV vládě doporučil neprovést některá opatření, která nebyla právě
optimální.
Užitečné bylo i poznání podstaty střetu civilizací. Pamatuji si na jedno sezení na
téma zvýšení daně z nemovitostí. Jeden náměstek obhajoval zavedení nového systému slovy „sice to bude hodně stát, ale brzy
se to vyplatí“. Do češtiny jsem si to přeložil: „nás poplatníky to bude stát hodně a pak
ještě víc.“ Pochopil jsem, že existuje „my“
a „oni“, přičemž „oni“ se na nás, soukromý
sektor, dívají jako na poddané.
Jste také spoluzakladatelem firmy Partners, v níž v současné době působíte jako
ředitel strategie. Jaký je vůbec historický
vývoj poptávky ekonomických subjektů
po finančním poradenství v České republice za posledních dvacet let?
Finanční poradenství je poněkud zprofanovaný termín. Většinou to znamená „pojišťovák“. My se mu snažíme dát skutečný
význam. Z tohoto hlediska je finanční poradenství relativně v začátcích.
Předpokládejme, že změna poptávky po
produktech finančního poradenství reflektuje probíhající změny v ekonomice
dané země. Jak byste v současnosti popsal
souvislost mezi finanční krizí a produkty
finančního poradenství, které jsou za této
situace klienty poptávány?
Nejsou žádné „produkty finančního poradenství“. Jsou investice, spoření, hypotéky a pojištění. U investic platí, že klienti
mají vždy největší zájem nakupovat, když
akcie jsou drahé, a prodávat, když jsou levné. Úkolem poradce je klienta krotit – mírnit
jeho nadšení i jeho paniku. Trh hypoték je
nyní slabší, ale to byla jen přirozená reakce
na překotný růst během let 2002–2007. Pojišťovnictví se daří dobře.
Zakladatel rodového finančního impéria
Nathan Rothschild radil před dvěma sty
lety nakupovat, když na ulicích teče krev,
šlo však o jistou nadsázku. Jak by zněla
vaše doporučení, jak vydělat na finanční
krizi?
Byl to ve skutečnosti Nathaniel Rothschild z pařížské větve a šlo o doporučení
klientovi, aby nakupoval francouzské státní
dluhopisy, „rentes“, v průběhu povstání Komuny v roce 1871. Měl samozřejmě pravdu, dluhopisy se tehdy prodávaly jen asi za
50 procent nominální hodnoty. Také v roce
V roce 2004 držela čínská centrální banka devizové rezervy v hodnotě 470 miliard dolarů. Vysoké zásoby znamenají
nízký kurz čínského jüanu a tím i levnější čínské zboží. Spojené státy dovážejí
mnohem více zboží, než jsou schopny vyvézt, a tak vzniká nerovnováha. Profesor
ekonomie a ředitel Institutu Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku Jeffrey
D. Sachs konstatoval, že Ameriku čeká
úpadek. Vy tvrdíte, že „ve skutečnosti je
největším věřitelem Spojených států federální vláda a vládní agentury. Kdy je
ve vlastnictví federálních úřadů celkem
43 procent federálního dluhu (březen
– 1 / 2010
O EKONOMICKÉ
PROBLEMATICE
„Vědět znamená mít moc“ – to je heslo ředitele strategie společnosti Partners. Analogicky: může být vědění klíčem k vytvoření světové velmoci? A jak významnou
roli pak hraje existující politický systém
v zemi, například při porovnání USA
a Číny?
Není to moje heslo. Jen jsem si ho půjčil.
Řekl to jako první Sir Francis Bacon.
Čína je zajímavý případ. Kdyby neměla
extrémně centralizovaný politický systém,
patrně by již několik století byla světovou
supervelmocí a čínština hlavním světovým
jazykem. Číňané měli šanci objevit Ameriku před Kolumbem a podle některých názorů i objevili – jenže potom císař zakázal
námořní plavby a Čína upadla do bezvýznamnosti. V šedesátých letech zase centrálně řízená „kulturní revoluce“ zničila civilizaci, která se vyvíjela tisíce let.
Centrální vláda je největší překážkou
ekonomickému i jinému rozvoji. Když udělá vláda jednoho evropského státu závažnou
chybu, je to možnost pro ostatní se z ní poučit. Když ale udělá chybu velký celek, může
to mít fatální následky. Čína je dnes na 122.
místě podle HDP per capita v paritě kupní
síly. Hongkong je na 16. místě, Singapur na
10. místě – tyto ekonomiky nepatřily pod
centrální vládu v Pekingu, což bylo jejich
velké štěstí.
economix
Významný ekonom, člen NERV a europesimista Pavel Kohout sbíral své
zkušenosti nejen v soukromém sektoru, ale také ve státní správě jako
poradce vládních orgánů. Možná
právě poznání, jak funguje stát,
z něj udělalo europesimistu. V rozhovoru se ale dotkl mnoha dalších
oblastí a jeho postřehy v žádném
případě nezůstávají na povrchu nejen ekonomických problémů současnosti.
24
rozhovor
2009).“ Pokud by se Čína a Japonsko čistě hypoteticky zbavily všech devizových
rezerv v USD, jaký by dle vašeho názoru
byl vzniklý kurz dolaru? Vedla by tato situace k úpadku Ameriky?
Kdyby Čína a Japonsko začaly vyprodávat svá portfolia amerických státních dluhopisů, rostly by americké úrokové sazby na
delším konci výnosové křivky a dolar by
klesal, asi ne dramatičtěji než doposud. Čínský renminbi ale také, protože čínská měna
je derivátem amerického dolaru. Růst yieldů
na delším konci výnosové křivky by mohl
způsobit jisté zpomalení americké ekonomiky, tedy i pokles dovozu z Číny. Číňané
by střelili sami sebe do nohy, kdyby udělali
něco takového.
Vztah Číny a USA je vnímán hodně emocionálně. Pokud se emocí zbavíte, dojdete
k názoru, že Amerika by se bez čínského
textilu, hraček a nekvalitní elektroniky obešla, ale Čína bez amerického trhu, kapitálu
a technologií nikoli.
economix
– 1 / 2010
O EUROSKEPTICISMU
A EUROOPTIMISMU
Z hlediska přijetí eura jste na vašem blogu uvedl, že „prozatím není důvod ‚utíkat
z koruny‘, protože česká měna stále patří mezi nejtvrdší měny na světě, byť se
to může zdát velmi překvapivé“. Měli bychom tedy vůbec usilovat o přijetí eura?
A pokud ano, jaké je podle vašeho názoru
reálné datum přijetí této měny?
To doporučení mělo investiční charakter,
abychom si rozuměli. Jinak – ano, umím si
představit českou ekonomiku v rámci eurozóny. Ale i mimo ni.
Euro je opět velmi emocionálním tématem. Má některé nesporné a snadno viditelné
výhody, ale také některá závažná (a skrytá)
rizika. Do deseti let od přijetí euro nafouklo
snad největší úvěrové bubliny za posledních
sto let v Irsku, Španělsku a Řecku. Následovaly těžké recese, nebo dokonce finanční
krize. Itálie také dvakrát nejásá. Slovinsko,
donedávna plakátový obrázek úspěšné postkomunistické země v eurozóně, také řeší
problémy s příliš vysokým kurzem a ztrátou
konkurenceschopnosti.
Zda česká ekonomika má na to, aby se vyhnula podobným osudům, opravdu nevím.
Ale i ti největší eurooptimisté by měli rozumově vzít na vědomí nejen přínosy, ale
i možné náklady přijetí eura. Podívejte se na
Řecko nebo na Irsko: vážně chcete riskovat
něco podobného?
Může být podle vašeho názoru snižování
pravomocí jednotlivých států ve prospěch
fungování Evropské unie jako politické
unie efektivní? A to zejména v případě,
kdy za každým státem EU stojí jiný ekonomický, politický a historický vývoj?
Zvýšená akceschopnost a efektivita unijních orgánů se pokládá za výhodu. Dobrá.
Ale co když se Evropská komise rozhodne velmi akceschopně a přitom chybně? Co
když půjde o strategickou chybu s fatálními a trvalými následky pro celý kontinent?
Máme snad věřit, že členové Evropské komise jsou neomylní? I dogma o papežské neomylnosti snad bylo odvoláno, a my máme
věřit tvrzení, že se Evropská komise v budoucnosti nedopustí žádné chyby se závažnými důsledky pro celý kontinent? Máme
zcela rezignovat na kritické myšlení a slepě věřit?
Vnucuje se nám nové pseudonáboženství, které má svá dogmata, o nichž se nepochybuje: že trend ke stále hlubší integraci je
„nutný“, že centralizace je „zákonitá“ a tak
dále. Odkud pochází ta údajná „nutnost“
a „zákonitost“? Nemá za sebou žádný matematický důkaz. Dokonce ani přesvědčivou
dějinnou zkušenost. Nemá za sebou nic kromě osobních ambic evropských integrátorů, kteří sami sebe pověřili rolí nové šlechty.
Dřívější panovníci vládli „z boží milosti“.
Nyní je to „nutnost integrace“.
Po Evropanech se žádá, aby poslali k šípku kritické uvažování, které z jejich kontinentu kdysi udělalo intelektuální vrchol světa. Jak velmi smutné.
Lisabonská smlouva alias směřování
Evropské unie více k unii politické než
ekonomické – existují podle vašeho názoru euroskeptika alespoň nějaké výhody vyplývající ze schválení Lisabonské
smlouvy?
Důkazní břemeno v tomto směru leží na
zastáncích Lisabonské smlouvy. Zatím nedokázali nic kromě chrlení nadávek, urážek,
propagandy a slovního balastu.
Mimochodem, k označení „euroskeptik“:
mám rád Evropu. Je to můj oblíbený kontinent, prožil jsem zde téměř celý život, a pokud se nepromění v tyranii, pak zde asi prožiju i jeho zbytek. Jsem velmi rád, že jsem
se narodil zde, a nikoli třeba v Číně. Ekonomická integrace je dobrá, ale politická je
jednoznačně nebezpečná.
Podle některých názorů právě přijetí Lisabonské smlouvy a současné směřování Evropské unie vedou k primárnímu
snížení transakčních nákladů (jednotná
měna, jednotný právní řád, unifikace)
v rámci EU. Není právě z tohoto důvodu
důležitější forma Evropské unie než její
obsah?
Jeden evropský lobbista mi před časem
vysvětloval, jak vlastně blahodárné jsou evropské regulace typu zakřivení okurek nebo
rozměrů banánů. Věřím, že pro něho osobně
blahodárné jsou, protože klienti mu určitě
dobře platí už jen za poradenství, co ty regule vlastně znamenají a jak se vyhnout maléru. Snížení transakčních nákladů? Dobrá,
a teď tu o perníkové chaloupce.
Nedávno jsem nocoval v jednom menším městě. Skvělý nový penzion, ale žádná
kuchyně. „Zařídit kuchyni, aby splňovala
všechny předpisy, by stálo milion,“ vysvětlovala majitelka. Měl jsem naštěstí k večeři
aspoň tatranku. Jak jsem ji chroupal, myslel
jsem na evropskou integraci. Mimochodem,
mimo Prahu je extrémně obtížné najít dobrou restauraci. Přežívají ty, které byly založeny už dříve. Nové podniky nevznikají, je
to prohibitivně drahé. Lobbisté ve službách
evropského ocelářského průmyslu udělali
vše, aby zvýšili nucený prodej nerez oceli.
Na nákladech je to znát.
Asi před deseti lety jsem byl eurooptimista. Mylně jsem věřil, že až vstoupíme do EU,
přičinliví, kompetentní a nepodplatitelní evropští úředníci nám doma udělají pořádek.
Ale nestalo se to. Klasická korupce ještě nabyla na objemu, protože za pár let od vstupu
se zjistilo, že Evropské unii nevadí. A kvůli EU jsme museli zavést krajské samosprávy, což je korupce a nekompetence na další
úrovni – jako by jí už nebylo dost na úrovni
Prahy a jednotlivých měst a obcí!
EKONOMIE JAKO VĚDA
Oddělení odpovědnosti a řízení od vlastnictví firmy dle teorie „pána a správce“
vede k neefektivnostem a mnohdy i bankrotu firem v soukromém sektoru. Lze
tuto teorii a její dopady aplikovat na fungování Evropské unie?
Velké podniky přebírají určité rysy státu
a je to jen konkurence, která je nutí udržovat náklady a efektivitu na jisté přijatelné
úrovni. Evropa po celou svoji historii těžila z konkurence mezi státy – pravda, někdy vedla k válkám, ale těm se nevyhnula
ani centrálně řízená Čína. Ale hlavně, mezistátní konkurence byla motorem pokroku. Když vyslanci Sienské republiky viděli, že Florencie má stometrovou radniční
25
rozhovor
zvolit, ostatně jinou možnost nemáte, kacířské alternativy jsme zakázali. A plaťte desátky – totiž, kdepak desátky, řádově polovinu svých příjmů. Nebo více.
věž, musela mít Siena věž vysokou 102
metrů. To je samozřejmě legrační historka, ale na tomto principu funguje západní
myšlení.
Co se stane, až se z EU stane s konečnou
platností jeden stát? Nejprve kartelová dohoda mezi provinciemi (bývalými státy)
zvýší všechny daně, na jaké si jen vzpomenete. A pak nastane dlouhá éra stagnace. Na
jejím konci už Evropa nebude tím, čím bývala, ale statickým, zaostávajícím gigantem
jako Čína v 16. až 19. století.
Nemyslím, že nám z Bruselu hrozí nový
komunismus, to je hloupost. Spíše určitá forma nového papežství: lidé, poslouchejte své
neomylné vůdce, buďte poslušnými ovečkami a nezapomeňte je příště zase dobrovolně
Na svém blogu jste v souvislosti s hodnocením projevů Otmara Issinga (zastánce
a jednoho z hlavních „architektů“ eura),
který se v listopadu v Praze účastnil konference o euru, uvedl, že: „Víra v lidskou
racionalitu je ve skutečnosti projevem
velkého romantismu.“ Lze tímto tvrzením kontrovat ekonomické teorii, která
popisuje člověka „homo oeconomicus“
zjednodušeně jako člověka hospodařícího a racionálního? Jsou tedy ekonomové
romantici?
Hypotetické stvoření zvané „homo oeconomicus“ je užitečný teoretickým modelovým předpokladem, podobně jako ve fyzice
například hmotný bod nebo absolutně černé
těleso. Fyzika by se bez nich neobešla. Ekonomie bez předpokladu racionality rovněž
ne. George Akerlof na jedné přednášce řekl:
„Neviditelná ruka trhu vysvětluje mnohé.
Dokáže vysvětlit, proč i během Velké deprese bylo zaměstnáno zhruba 75 procent práceschopných obyvatel. Ale nedokáže už vysvětlit, proč Velká deprese vznikla.“
Kdyby se každé těleso chovalo jako hmotný bod, nemohla by například existovat letadla těžší vzduchu. A kdyby se každý člověk – soukromá či veřejná osoba – choval
čistě racionálně, nevznikaly by finanční krize. Předpokládat, že všechny členské vlády
eurozóny budou disciplinovaně dodržovat
restriktivní fiskální politiku v podmínkách
monetární expanze, vyžaduje velkou dávku
romanticky idealizovaného smýšlení o racionalitě vlád a voličů.
Issing měl mimochodem na mysli Španělsko, které provozovalo současně měnovou
a fiskální expanzi a které na ni nakonec doplatilo. Někdy je prostě touha po vděku voličů silnější než ekonomická racionalita.
Ačkoli mě napadá, že i toto se dá možná vysvětlit racionální cestou.
Když jsme u těch ismů, podívejme se blíže
na tradicionalismus. Dle odborníků jsou
tradiční hodnoty a principy tím, k čemu se
lidé v období hospodářských krizí uchylují. Domníváte se, že ekonomická teorie
a praxe dokážou s takovými hodnotami
pracovat, případně je implementovat?
Myslím, že tvrzení v druhé větě není pravda. Ve 30. letech se například Němci uchýlili
k nacionálnímu socialismu, to má být nějaká
tradiční hodnota?
Problém časové preference a racionality je jinými slovy řečeno stav, kdy jedinec dává mnohem větší přednost službám
a statkům získaným dnes před službami
a statky, které by mohl získat zítra. Jak
podle vás lze řešit problematiku trvale
udržitelného rozvoje právě při zohlednění časové preference a racionality ekonomických subjektů?
Tento problém není snadno řešitelný a je
otázka, zda vůbec. Je to konflikt, který má
člověk v sobě „zadrátovaný“ od přírody. David Laibson zkoumal, kolik zaplatí za jednu
návštěvu fit centra klient s roční permanentkou a kolik návštěvník s měsíční vstupenkou. První zaplatí za návštěvu průměrně 17
dolarů, druhý 10 dolarů. Proč: lidé mají tendenci odsouvat nepříjemné věci na později,
i když si uvědomují, že jsou pro ně prospěšné a zaplatili za ně nemalé peníze. Taková je
skutečnost. Předpoklad racionality je proti
realitě velmi romantický. Autor: Lucie Kubečková
Česká republika se tak stane
již osmnáctým státem na světě, ve kterém bude tento projekt uveden. Podle Jiřího Karpety, ředitele divize vývoje ve
společnosti Microsoft, vychází
uvedení tohoto projektu ze
studie analytické společnosti IDC, která vyšla v prosinci
2009 a ukazuje, že v horizontu
pěti let budou na devět z deseti
pracovních míst kladeny mnohem širší nároky ohledně znalostí v oboru informačních
technologií.
Cílem projektu je pomocí
vytvoření rozsáhlých databází studentů firmám umožnit
jednodušší vyhledávání vhodných kandidátů například
pro práci na částečný úvazek
nebo jinou spolupráci již během studia. Studenti zase dostávají zpětnou vazbou cenné
informace o tom, co zaměstnavatelé v dnešní době vyžadují a na co se mají během
studia předem připravit a zaměřit. Zájemci v rámci všech
oborů si mohou na stránkách
www.s2bp.cz vytvořit vlastní
profil. Autor: Jan Horák
economix
Světový lídr v oblasti
poskytování softwaru
– americká společnost
Microsoft – rozjíždí v České republice program
Student to Business. Nabízí oboustranné informační kanály pro zúčastněné studenty i pro firmy
a jeho cílem je propojení
výuky s praxí.
– 1 / 2010
Rozjezd kariéry prostřednictvím Microsoftu
26
rozhovor
Korupční praktiky v Česku
rozhovor s podnikatelem roku 2008 Vladimírem Kovářem
Vladimír Kovář získal v roce 2008
prestižní titul Podnikatel roku. Ocenění mu bylo uděleno v souvislosti
s úspěchy jeho softwarové firmy Unicorn, která se specializuje hlavně na
vytváření softwaru pro velké organizace na zakázku a je velmi úspěšná po celé Evropě. Do povědomí se
Kovář dostal, kromě svých podnikatelských aktivit a ocenění, také kritikou výběrového řízení na zakázku
Českého statistického úřadu (ČSÚ).
Podle Kováře byla zakázka ČSÚ na
software, který by měl zajistit sčítání lidu v roce 2011, zmanipulovaná a zakázku nezískal nejlepší kandidát s nejnižší cenou. V souvislosti
s problémem korupce ve státní sféře
odpověděl Vladimír Kovář magazínu
Economix na několik otázek.
V prosincovém rozhovoru pro Hospodářské noviny jste vyjádřil své pohoršení nad výsledky a praktikami spojenými
s tendrem vypsaným ČSÚ na informační systémy pro připravované sčítání
lidu. Řadí se tato vaše zkušenost se získáváním státních zakázek již mezi předchozí neblahé zkušenosti?
Se situací ve státních zakázkách v oblasti
informačních a komunikačních technologií
jsem samozřejmě obeznámen. Vím, respektive jsem si téměř jist, že řada z nich je manipulována. Bohužel, systém je nastaven tak,
že je velmi obtížné v jednotlivých konkrétních případech pochybení, případně trestné
činy, exaktně doložit. Kdykoli bych se s tímto jevem takto setkal, předal bych ho policii. Unicorn dělá ze svého obratu 1,3 miliardy korun pro stát pouhá tři procenta – jsou
to tedy téměř bezvýznamné štěky. Výjimku
tvoří pouze softwarová řešení v oblasti energetiky, kde však prokazatelně nabízíme velmi výjimečné produkty a služby, které jsou
v současnosti implementovány po celé Evropě, a vítězíme na základě jednoduchého
principu cena/výkon. Náš produkt DAMAS
je nasazen pro řízení energetické soustavy
v Česku, na Slovensku, v Rumunsku, Srbsku, Belgii, Nizozemsku, Irsku, Itálii a ve
Francii. V loňském roce jsem se zúčastnil
dvou výběrových řízení ve veřejných zakázkách v České republice. První byl projekt pro
Ústav sociálního zabezpečení, kde se Unicorn Systems umístil na třetím místě. První společnost nabídla cenu 40 milionů, druhá společnost 70 milionů, Unicorn Systems
economix
– 1 / 2010

72 milionů korun. Tuto skutečnost jsem bez
mrknutí oka přijal. Ve výběrovém řízení pro
Český statistický úřad jsem nabídl celkovou
cenu o 109 milionů nižší než v případě konkurenční nabídky a velmi mě udivilo, že již
předem byly známy výsledky soutěže. Své
pochybnosti a zkušenosti z průběhu výběrového řízení jsem poskytl novinářům a na základě zveřejnění jsem byl v této věci vyslechnut i policií. I když jsem o nekalosti soutěže
přesvědčen, nemám žádné exaktní důkazy,
kterými to můžu prokázat, ale jsem rovněž
přesvědčen, že by mé domněnky mohli vyvrátit nebo potvrdit členové výběrové komise, pokud by nalezli odvahu se k mým připomínkám veřejně vyjádřit.
 V letošním roce se podle indexu vnímání
korupce (CPI – Corruption Price Index)
Česká republika umístila na 52. místě
s hodnocením 4,2 (podle stupnice 0–10,
na níž 0 znamená vysokou míru korupce a 10 označuje zemi téměř bez korupce). Podle tohoto hodnocení organizace
Transparency International se tak Česká republika umístila hůře než Maďarsko a Polsko. Jaké faktory podle vás přispívají k takovému výsledku?
Na manipulaci s informacemi, která ústí
v korupci, lze pohlížet i jako na byznys –
způsob, jak utržit peníze. Pokud tedy vypracujete systém, který je vám tolerován, tak jej
můžete rozvíjet a zdokonalovat. Jak jste slyšeli například na mých přednáškách, já sám
požaduji po své firmě v současné fázi jejího vývoje dlouhodobý růst minimálně 20
%. Tak nějak podobně se ti, kteří rozhodují o utrácení veřejných prostředků, mohou
stavět k systému, kterým se jejich činnost
řídí. Pokud se tento systém nezmění, korupce velmi pravděpodobně poroste. Ve Slovinsku jsem například prohrál výběrové řízení
na energetickou zakázku ve veřejné soutěži
v ceně cca 1,5 miliardy eur o 1200 eur. Výběrové řízení bylo podle mého soudu naprosto
transparentní. Proběhlo dvoukolově. V první fázi všichni účastníci předali své nabídky, v nichž měli vyhovět věcné specifikaci,
termínům a akceptované maximální možné
ceně a dokumentaci poptávky. Tyto nabídky
byly vyhodnoceny a bylo výběrovou komisí
rozhodnuto, které splňují, případně nesplňují
kritéria. Pokud by po této fázi nebyly alespoň
tři nabídky, úvodní fáze by se opakovala. Ve
druhé fázi byla k akceptovaným nabídkám
účastníky doplněna pouze cena. Ta nejnižší
vyhrála. Bohužel, byl jsem o 1200 eur dražší,
ale takový je život ve férovém konkurenčním
prostředí. V ostatních evropských zemích vyhrála moje společnost Unicorn Systems.
 Ředitel TIC (Transparency International) David Ondráčka zmiňuje toto:
„Protikorupční strategie vlády u nás
prakticky neexistuje, chybí ambicióznější plán změn, není vyčleněn dostatek lidí na jejich prosazování. Jen velmi
málo politiků je ochotno v této oblasti
něco udělat. Bojí se, že prosazováním
nepopulárních opatření šlápne na prsty řadě vlivných skupin. Bez jasné politické vůle vlády a parlamentu se nepohne nic.“ Myslíte, že ambicióznější plán
změn by něco změnil? Kdo by jej měl
připravovat?
Myslím, že změna systému a pravidel je
třeba, musí vycházet z vlády, z parlamentu,
od voličů. Sami snad chápete, jak je to těžké.
Toto je slabá stránka demokracie, avšak jsem
přesvědčen, že žádné lepší uspořádání společnosti než demokratické není. Vzdělávejte
se a buďte rovní lidé.
 V poslední době jsme byli svědky hned
několika vládních rozhodnutí, která veřejnost přijala s nemalými rozpaky. Například Student Agency nedostala regionální vlaky, a tak zaplatí kampaň proti
ČSSD. Zaplatí ji podnikatel Radim Jančura, jehož firmě Student Agency nedovolila hejtmanství ovládaná ČSSD
vstoupit do regionální vlakové dopravy.
Žluté autobusy pana Jančury jsou podle
mého názoru dobrou službou. Domnívám se,
že by to dokázal i s vlaky.
 Jak zajistit transparentnost zadávání
veřejných zakázek?
Jak jsem výše uvedl, změnou systému
a jeho soustavným a důsledným zdokonalováním ve prospěch daňových poplatníků.
To však není jednoduché udělat, ale rozhodně to není výmluva k tomu, abychom s tím
nezačali.
 Některé ekonomické teorie zabudovávají náklady korupčních praktik do celkových nákladů na navrhovaný projekt. Lze korupční praktiky považovat
za pouhé zvýšení nákladů nebo skutečně
jde o fenomén, který částečně reflektuje
stav české společnosti?
Korupční praktiky vymýtit nelze, ale lze je
efektivně omezovat. Činnost je to však soustavná a náročná, dle mého názoru se však
vyplatí. Zejména bych se zaměřil na první
derivaci růstové funkce korupce. Snažme se
tedy, ať korupce již neroste a ať začne klesat. Domnívám se, že Češi jsou velmi inteligentní a vynalézavý národ. Pokud jim systém
umožní dělat takové věci, ze kterých mohou
snadno profitovat, i když jejich konání nepřináší společnosti žádnou přidanou hodnotu,
tak tomu někteří bohužel neodolají, ba navíc
se z nich stanou experti. Tedy paradoxně to,
že někteří lidé umějí ve svůj prospěch využívat slabých míst systému, je z mého pohledu pro Čechy spíš pochvala, ale správné to
není.
Autor: Lucie Kubečková
27
rozhovor
Odborář Milan Štěch:
Minimální mzda nezpůsobuje
nezaměstnanost
Zastáváte funkci předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů a zároveň místopředsedy Senátu Parlamentu
ČR. Považujete se spíš za politika, nebo za odboráře?
Musím říci, že vlastnější je mi
odborařina. Pramení to z toho, že
jsem celý život pracoval v průmyslu. Rovněž mě provokují
k reakci a aktivitě hlasy lidí mluvící o nespravedlnosti nebo nepořádku. Ovšem najít čistou hranici
mezi odborovou prací a politikou je úloha těžká, ne-li nemožná, protože všechny společenské
procesy jsou podle mého procesy v podstatě politické. Můj přístup k politice hodně ovlivňují
zkušenosti z odborových svazů.
To je asi přirozené, já jsem měla
na mysli spíše to personální
propojení.
My taky nevyčítáme, že prezident Hospodářské komory ČR
pan Kužel zastává funkci zastupitele ODS za hlavní město Prahu. To však neznamená, že by
odbory nebo podnikatelé nehájili své zájmy. Naším úkolem
je ovlivňovat politiky, aby brali
naše názory v potaz.
nečistého. Já si naopak myslím,
že je to mnohem čistší než pokoutný zákulisní lobbing. Určité názorové propojení tam jistě
existuje. My zastáváme model
sociálně-tržního hospodářství
a usilujeme o spravedlivější
přerozdělení vyprodukovaného
bohatství.
Když názor strany ČSSD koliduje s postojem odborů, kam se
přikláníte? Nepociťujete jistou
schizofrenii?
Vůbec ne. Já samozřejmě usiluji o to, aby se takovým situacím předcházelo.
Co znamená spravedlivější?
Myslíme si, že lidé pobírající průměrné a podprůměrné
mzdy přispívají k bohatství společnosti velmi často nepoměrně
více, než jak je ohodnocena jejich práce.
Takové situace už určitě nastaly.
Když názor odborů stál proti názoru sociální demokracie, jak tomu bylo například
v době vlády premiéra Špidly,
odbory neměly problém vyjádřit svůj protest a pořádaly demonstrace. Tehdy nás podpořilo třicet tisíc lidí a já v čele té
demonstrace stál. Odbory dokonce častěji demonstrují proti levicovým stranám, protože
od nich očekávají více. To vůbec není schizofrenie, to je spíše jenom snaha rozehrávat proti nám hru a hledat v tom něco
V dlouhodobé strategické koncepci odborů se uvádí, že usilujete o vydobytí spravedlivé
hodnoty ze zisku firmy pro zaměstnance. Lze spravedlivou
hodnotu kvantifikovat?
Závisí od úhlu pohledu. Spravedlivou hodnotu možno kvantifikovat tak, aby uspokojila základní lidské potřeby jedince
a osob na něm závislých. Můžou
nám napovídat různé průzkumy veřejného mínění, ve kterých pracující vyjadřují svoji
spokojnost nebo nespokojnost
se svým finančním zabezpečením. My nechceme zisk firmy,
Pojďme se blíže věnovat vaší
odborářské funkci. Nedávno jste ohlásil odchod z postu
předsedy konfederace, nepovažujete za netradiční odejít v období hospodářské krize a zvyšování nezaměstnanosti, kdy
z pohledu odborů možná existuje naléhavější potřeba hájit
práva zaměstnanců a ochraňovat pracovní místa?
Moje rozhodnutí se neodehrálo z měsíce na měsíc. Své kolegy
jsem informoval již před rokem.
Je pravda, že krize už tehdy probíhala. Člověk může kvalitně
působit v manažerských, ale
i společenských funkcích jen po
omezenou dobu a musí si uvědomit, kdy je čas odejít a přenechat místo i dalším s novými
myšlenkami. Dvě volební období je v čele odborové centrály na
evropské poměry docela dlouhá
doba.
Popularita odborů dlouhodobě klesá. Čím si to vysvětlujete?
Kde děláte chybu?
Popularita odborů neklesá,
ale kolísá, pohybuje se mezi třiceti a padesáti procenty. Například podle výsledků průzkumu
dělaného v roce 2008 v rámci
evropského šetření odbory v ČR
podporovalo dokonce šedesát
procent společnosti – díky kampani. Tehdy jsme ostře vystoupili proti záměrům vlády Mirka
Topolánka vytvořit ze zdravotních pojišťoven a fakultních
nemocnic akciové společnosti
a následně je privatizovat.
Považujete práci odborových
svazů za úspěšnou v prosazo-
– 1 / 2010
Stále tam existuje minimálně
personální a názorové propojení ve vaší osobě.
Musíme taky přihlížet k historickému vývoji a podmínkám
vzniku stran. Politická strana
se přirozeně soustřeďuje na jisté cílové skupiny, nemůže hájit
zájmy všech. Při pohledu na západní země s hlubšími kořeny
demokracie zjistíte, že nikdo se
tam nepozastavuje nad tím, že
odbory inklinují k středolevému politickému spektru, zatímco podnikatelé mají převážně
blíže k středopravému proudu.
To je ale hodnocení založené na
subjektivních preferencích.
Samozřejmě, že existují věci,
které není možné objektivně
změřit, ale průzkumy nám poskytují informace a dle toho si
tvoříme určitou představu.
economix
Dle stanov svazu musí být odbory nezávislé na politických
stranách. Může být tato deklarovaná nezávislost zabezpečena, když předseda svazu je zároveň místopředsedou Senátu
za politickou stanu, konkrétné
ČSSD?
Nezávislost na politických
stranách se posuzuje nejen
v českém, ale i evropském prostředí podle toho, zda strany financují odbory a existuje mezi
nimi majetkové propojení. To
vylučuji.
my chceme vyšší cenu za práci
a o to se zisk může snížit.
28
vání vašich cílů? Jak hodnotíte
aktuální spolupráci v rámci tripartity? Proč české odbory nejsou schopny prosazovat svoje
cíle tak razantně, jako je tomu
například ve Francii?
Spokojený samozřejmě úplně
nejsem, to člověk ani nesmí být.
Musíme si uvědomit, v jakých
podmínkách působily odbory
zejména v období vlád Václava
Klause a Mirka Topolánka, kdy
se česká pravice dokonce vyčlenila i v Evropském parlamentu
a nabrala podobu ultrapravice.
Mám na mysli například Topolánkovy výroky o nepotřebnosti zákoníku práce, o tom, že zaměstnanec a zaměstnavatel se
dohodnou. Těmto trendům se
nám podařilo úspěšně zabránit
a ochránit tak střední a nižší příjmové skupiny. Rozhodně můžu
tvrdit, že nebýt odborů v ČR, zaměstnanci by pracovali v daleko
horších podmínkách.
economix
– 1 / 2010
V jednom svém vystoupení jste
celkem ostře odsoudil protekcionismus, tedy zásahy státu do
mezinárodního obchodu. Proč
tedy schvalujete státní intervence do domácího trhu. V čem
vidíte rozdíl?
Podle mého názoru má soukromý sektor v domácí ekonomice významné postavení,
ale existují strategické oblasti,
ve kterých je nutná přítomnost
státu. Například energetické
zdroje, dopravní infrastruktura
a zdroje a odvětví, ve kterých se
odehrává nejmodernější technologický pokrok a mají pro naši
zemi bezpečnostní význam.
Takže protekcionismus ne, státní zásahy do domácí ekonomiky ano?
Ano. Česká republika podle
mého provádí zásahy v současné době v nedostatečné míře zejména v porovnání se západními
státy, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je výpadek veřejných zdrojů, způsobený takzvaným batohem Mirka Topolánka.
Druhým důvodem je postoj české reprezentace, která se rozhodla, že ČR se nebude podílet
na oživení evropské ekonomiky.
ČR se tak přiživuje na pozitivních impulzech ze zahraničí, viz
šrotovné.
A není příjemné, že zahraniční daňoví poplatníci pomáhají
rozhovor
českému automobilovému průmyslu a jeho subdodavatelům?
Jistěže může být takovéto přiživování jednou z metod. Mně
ovšem přijde takový postup jako
nefér vůči ostatním členským
státům Evropské unie. V takových momentech jsem zastáncem koordinovanější hospodářské politiky v rámci evropských
struktur. Zavedení šrotovného
by bylo serióznější vůči EU,
protože jenom společným postupem může EU na světových
trzích konkurovat USA, Indii
a Číně. Dokonce schvaluji nastavení jistých daňových mantinelů v EU, protože i daně můžou
být zdrojem nefér hospodářské
soutěže.
Takže schvalujete koordinaci daňových politik členských
států EU? Co kdyby Evropská
unie dospěla k rozhodnutí snížit daně třeba na polovinu? Budete souhlasit navzdory vašemu
přesvědčení o nutnosti zvyšovat
příjmy státního rozpočtu?
Tomu by musel předcházet
většinový souhlas všech zemí,
a pokud by EU zabezpečila
spravedlivou alokaci bohatství
a tím vysokou životní úroveň
občanů, a zmizela-li by potřeba financovat zajištění obrany
a podobných činností, tak bych
souhlasil.
Jedním ze státních zásahů do
domácího trhu je ustavení práva na minimální mzdu. Tento
výdobytek odborů však působí
kontraproduktivně proti jinému vašemu cíli, a to snižování
nezaměstnanosti.
Ekonomika a práce vůbec
slouží k uspokojování lidských
potřeb. Našim cílem je, aby
člověk, který pracuje osm hodin a vykonává to, co od něj zaměstnavatel požaduje, byl řádně
ohodnocen a dokázal uživit sebe
a osoby na něm závislé. Když
toto trh nedokáže zabezpečit,
musí nastoupit stát. Stát přece
nemůže nechat lidi trpět hmotnou nouzí. Minimální mzda nezpůsobuje nezaměstnanost, to
jsou překonané učebnicové teorie obdobné těm z padesátých
let. Nemůžeme se domnívat, že
minimální mzda ve výši osm tisíc korun způsobuje někomu nezaměstnanost. Naopak, existují
firmy s matkami v Německu,
které během krize uzavřely své
brány v ČR a vrátily se podnikat
nazpět navzdory vyšším mzdovým nákladům.
Oproti většině území ČR je
v Praze možné hovořit o určité
deformaci trhu.
Předpokládám, že nepřesunuly podnikání zpět do Německa z důvodu tamějších vyšších
mzdových nákladů.
Tvrdit, že minimální mzda
pohybující se na úrovni čtyřiceti procent průměrné mzdy v hospodářství způsobuje nezaměstnanost, je účelová demagogie.
Navrhuji, aby si teoretici hlásající tyto názory zkrátili platy a zčásti svoje místa nabídli
nezaměstnaným.
Mají odbory svou teorii o příčinách hospodářské krize?
Samozřejmě. Podle našeho názoru to není krize cyklická, ale systémová. Důvodem je
enormní nárůst zisků finančních
společností a daňových rájů za
posledních třicet let. Příjmově
nejsilnější skupiny neustále zvyšují podíl bohatství soustředěného v jejich rukou a reálné mzdy
se propadají. Další příčinou je
neúměrné zvyšování nabídky
zboží z Číny a Indie propagovaného velmi silnou reklamou,
které lidé podléhají a nákupy financují úvěrem. Namísto slušné mzdy za svou práci si berou
úvěr. Velká část peněz funguje pouze jako zdroj k získávání dalších peněz. Rovněž koupěschopnost lidí je nepoměrně
nižší než nabídka tohoto levného zboží.
Jaký význam má minimální
mzda například v Praze a jaký
v méně rozvinutých regionech
republiky?
Minimální mzda má sloužit
k pokrytí základních životních
potřeb zaměstnance, jejichž
cena, dovoluji si tvrdit, je v celé
zemi velice podobná. Samozřejmě náklady na bydlení jsou
v Praze vyšší. Ovšem cena práce
je v hlavním městě taky vyšší.
Takže to vyřešil trh?
No, trh... Praha je výjimečná, zde je velké množství centrálních úřadů, sídel firem,
bank a poradenských institucí,
které tlačí cenu práce nahoru.
A východiska?
Rozhodně vyšší regulace finančních trhů a daňových rájů.
Co se týče krátkodobých řešení,
tak obnovení důvěry v ekonomiku a stimulace (posílení) koupěschopnosti obyvatelstva. Autor: Zuzana Žiačiková
29
analýza
Z ROZHOVORU:
Milan Štěch uvádí, že Evropská unie by měla zabezpečit
spravedlivé rozdělení bohatství
a tím vysokou životní úroveň
občanů.
Z TEORIE:
Z teoretického hlediska existují vcelku dva odlišné pohledy
na spravedlnost. Spravedlnost
může být vnímána skrze zásluhy. Jinými slovy: jedinec má to,
co si zaslouží, a to na základě své
ekonomické činnosti, schopností a dovedností. Na druhé straně
existuje pohled na spravedlnost
z hlediska potřeb. Každý jedinec má to, co potřebuje.
Analýza
rozhovoru:
odborářské
omyly
ODBORY
Z ROZHOVORU:
Podle Milana Štěcha odbory
zastávají model sociálně-tržního hospodářství a usilují zejména o spravedlivější přerozdělení vyprodukovaného bohatství.
Dále předseda odborářů tvrdí, že lidé pobírající průměrné
a podprůměrné mzdy přispívají k bohatství společnosti velmi
často nepoměrně více, než jak je
ohodnocena jejich práce.
Z TEORIE:
Z teoretického hlediska odbory chrání práva zaměstnanců,
zejména pak kolektivními dohodami. Snižují transakční náklady na vyjednávání jednotlivých
zaměstnanců s vedením společnosti například ohledně výše jejich mzdy. Na druhou stranu odbory způsobují rigiditu mezd
směrem dolů (mzdy tudíž nemají klesající trend) a vynucují nárůst mezd, který nemusí odpovídat zvýšené produktivitě práce.
Z tohoto hlediska odbory způsobují rigiditu pracovního trhu
a v konečném důsledku mohou
snížit poptávku firem po pracovní síle.
NÁZOR:
Svobodný a plně konkurenční
trh, na němž je mzda cenou práce,
která prezentuje množství vyrobeného produktu v určitém čase,
NÁZOR:
Tento systém je ovšem nejen
neudržitelný, ale také založen
na hodnocení individuálních
potřeb jedinců. Bohatství vytváří celá společnost a neexistuje relevantní důvod, proč realokovat bohatství schopnějších
těm méně schopným.
MINIMÁLNÍ
MZDA
Z ROZHOVORU:
Milan Štěch uvádí, že je mylné se domnívat, že minimální mzda pohybující se na úrovni čtyřiceti procent průměrné
mzdy v hospodářství způsobuje
nezaměstnanost.
Z TEORIE:
Minimální mzda stanovená
státem určuje zaměstnavatelům,
kolik nejméně musí zaměstnancům zaplatit za jejich práci. Tento fakt pro firmy znamená vyšší náklady na práci, které
tak poptávají méně. Vzniká tak
NÁZOR:
Pokud se jakýkoliv odborář
domnívá, že právě vysoký rozdíl
mezi minimální mzdou a průměrnou mzdou nečiní z minimální
mzdy jeden z faktorů způsobujících nerovnováhu na trhu práce, pak se hrubě mýlí. Ač v praxi existuje obrovský rozdíl mezi
průměrnou a minimální mzdou,
z teoretického hlediska jde o nástroj, který nerovnováhu způsobuje, a v extrémních případech
právě vysoké náklady na mzdy
mohou vést k restrukturalizacím podniků, a tedy k propouštění, případně až k zániku firmy.
Je naprosto zřejmé, že některý
zaměstnavatel může chtít někoho zaměstnat i za menší částku,
než je minimální mzda. Je to jen
otázka skutečné hodnoty dané
práce. Může to být třeba i z toho
důvodu, že pracovník není dostatečně kvalifikovaný, je méně
spolehlivý nebo jeho produktivita práce je nižší, čímž přináší zaměstnavateli o něco menší
užitek, který by mohl být kompenzován právě nižší mzdou. Pokud je užitek z dané práce nižší
než minimální mzda, zaměstnavatel raději nikoho nezaměstná.
Proč by to také dělal, když by na
tom prodělal. Zaměstnavatel tak
přichází o možnost vytvářet další hodnoty a snižuje se jeho konkurenceschopnost, potenciální
zaměstnanec o možnost výdělku
a stát přichází o zdroje, protože
musí člověku, který by mohl jinak pracovat, vyplácet podporu v nezaměstnanosti nebo jiné
dávky. Tratí tím i odboráři, protože za onoho nezaměstnaného
nemohou „bojovat“. Možná, že
ho svým „bojem“ dokonce připravili o práci... Autor: Lucie Kubečková
economix
Hledáme nové redaktor(k)y a fotograf(k)y!
[email protected]
Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom
www.economix.cz
– 1 / 2010
SPRAVEDLNOST
nerovnováha na trhu, neboť na
straně nabídkové dochází k přebytku pracovní síly, která by
byla ochotna za takovou minimální mzdu pracovat.
economix
nevytváří nůžky mezi produktivitou a výší mzdy, ale plně reflektuje konkurenceschopnost odvětví.
30
mladý
a úspěšný
Mladý a úspěšný Jiří Kadlec,
KamPoMaturite.cz
Píše se rok 1998 a Jiří Kadlec, tehdy
student prvního ročníku VŠE, začíná
vlastní podnikání. Zeptejte se dnes,
o 12 let později, absolventa střední
školy, jak se připravoval na přijímací zkoušky na vysokou školu, a dost
pravděpodobně dojde řeč na jeden
z projektů Jiřího Kadlece. Ať už to
bude vzdělávací agentura a nakladatelství Amos, server KamPoMaturite.cz či adresář škol.
Jiřího jsme se zeptali na začátky jeho podnikání a na to, jak se dá skloubit s osobním
životem, či proč se rozhodl ukončit studia na
VŠE a věnovat se svým projektům naplno.
Máte spoustu projektů – agenturu
Amos, časopis a internetový portál
KamPoMaturite.cz, adresář škol v ČR.
Jak si organizujete čas, aby všechny
projekty běžely naplno?
V podnikání jsem se musel naučit delegovat práci. Vymyslet, rozjet a pak rychle předat agendu na své spolupracovníky.
Nejdůležitější je domýšlet všechny procesy
a dotahovat věci. Stále se to ale ještě učím.
 Kterým projektem se nyní zabýváte
nejvíc?
Všechny naše aktivity jsou propojené. Náš
obor je vzdělávání, tedy příprava na přijímací zkoušky a maturitu. Abychom studentům
poskytli „full service“, vydáváme učebnice,
pořádáme přípravné kurzy, tiskneme časopisy, provozujeme vzdělávací portály a adresáře škol atd. Prostě, když se řekne maturita
nebo přijímací zkoušky, měl by každý student skončit u nás. To je naše snaha a cíl.
 Jak vypadá provozování internetového portálu? Máme si vás představit, jak od rána do večera sedíte před
monitorem?
Ano, několik lidí u nás v kanceláři sedí
každý den od 8 do 17 hodin před počítačem.
Já osobně hlavně v noci, protože jsem noční
tvor. A jak provozovat portál? Úspěšný portál musí být jasně zaměřený, mít co nejvíce
aktuálních informací, které pro své čtenáře přehledně roztřídí. U nás studenti najdou
nejen informace, ale zároveň si mohou zakoupit učebnice, přípravné kurzy, vybrat si
školu, stáhnout seminárku. Vše na jednom
místě, jasná cílová skupina rovná se dobrá
návštěvnost, dobré prodeje a zajímavé inzertní médium.
 Můžete nám popsat začátky svého
podnikání?
Byl jsem vždycky podnikavý. V jedenácti letech jsem prodával tátovy brouky na entomologických burzách, „exportoval“ jsem
šťávy do socialistické Jugoslávie a odtud
zase „dovážel“ časopis Bravo. Věděl jsem
economix
– 1 / 2010

od prvního ročníku na gymnáziu, že chci jít
na VŠE. Dokonce jsem tehdy založil Ekonomický klub na naší škole. Na VŠE jsem
už v prvním ročníku zjistil, že je poptávka
po kvalitních materiálech k přípravě na přijímací zkoušky. Sám jsem se učil z rukou
psaných, které se na VŠE dědily a byly od
samého kopírování nečitelné. Takže mne
přirozeně napadlo, že bych mohl vydat kvalitní podklady od respektovaných autorů.
 Jak vypadal onen moment, kdy se ze
studentské zábavy stal zdroj obživy?
Podnikal jsem několik let z koleje. Mělo
to své výhody, jako nulový nájem a pocit výjimečnosti. Brzdilo to ale rozlet mého podnikání, protože mne nic netlačilo dopředu.
Zisk jsem přepočítával na měsíční náklady
na koleji. Měl jsem nesmírnou radost, když
jsem si třeba vydělal na 18 měsíců života na
koleji. Studoval jsem současně s VŠE sociologii na FF UK a bydlel jsem na filozofické koleji Větrník, kde jsem byl za totálního
„exota“. Peníze a vydělávání bylo u tamějších studentů považováno za něco nekalého
a krajně podezřelého. Pamatuji si, že jsem
nakazil i spolubydlícího, také filozofa. Stal
se rovněž podnikatelem.
 Velmi podobný začátek podnikání měl
i Radek Stavinoha ze společnosti Tutor, s. r. o. Stejně jako vy, ani on kvůli svému podnikání nedokončil studia
na VŠE. Proč ve vašem případě nešlo
skloubit studium a podnikání?
Ano, Radka Stavinohu znám, chodil
o ročník níže. Začali jsme studovat v devadesátých letech. Viděl jsem rychlé kariéry svých spolužáků, kteří měli to štěstí, že
ukončili školu na začátku devadesátých let.
Tehdy byl nesmírný hlad po lidech se znalostí jazyka a počítačů. Viděli jsme spousty
podnikatelských příležitostí a měli jsme pocit, že nám unikají. Proto jsme při první příležitosti skočili po naší šanci a věřím, že
jsme jí využili. Obecně se trochu zapomíná, že VŠE je business school. Chybí mi tam
větší důraz na podnikání, podpora a iniciace
podnikatelského ducha. VŠE určitě vychovává jedny z nejlepších zaměstnanců, ale
také by se měla snažit vychovávat budoucí
kapitalisty, zaměstnavatele.
 Z čeho jste financoval začátky podnikání?
Mám bohaté rodiče, kteří mne naučili,
že si musím vydělat každou korunu. Pracoval jsem jako babysitter v Rakousku, učitel
němčiny, v bance, v Procter and Gamble,
uklízeč na koleji, pokladník v Německu, asistent fotografa a to všechno během studií.
Nešlo mi jen o peníze, ale strašně jsem chtěl
zkušenosti a jak se říká „být u toho“.
 Jak se vám dařilo v začátcích skloubit
pracovní nasazení a studentský a osobní život?
Má přítelkyně bydlela o patro výš na stejné koleji a právě slavíme 13. výročí a 7. měsíc života našeho syna. Byl jsem hodně aktivní student – AIESEC, studentský senát,
organizoval jsem konferenci, chodil po soutěžích a hlavně cestoval po Asii. Vybral jsem
si dobrý obor podnikání, protože i my máme
školní prázdniny a pravidelně odjíždíme se
ženou na cesty s batohem a letenkou.
 Jaká je společná myšlenka všech vašich
projektů?
Pod logem KamPoMaturite.cz máme napsaný slogan „Vaše brána ke vzdělání“, který zůstává platný i po 11 letech podnikání.
 Nedávno jste získal tituly Živnostník
roku 2009 a Byznys rebel roku 2009. Je
to pro vás důkazem, že vaše podnikání
má smysl? Jak si ocenění vážíte?
Jsem soutěživý, takže každé ocenění potěší. Při této soutěži jde spíš o nové kontakty,
možnost porovnání se s ostatními podnikateli a o mediální ohlas. Rozhodně doporučuji účast na podobných soutěžích, protože
zjistíte, kolik dobrých podnikatelů v okolí
máte.
 Doporučil byste současným studentům
VŠE, aby následovali váš příklad?
Studenti si musí předem říct, zda chtějí být bílé límečky, to jest dobře placení profesionálové, ale vždycky jen zaměstnanci,
či draví, řídící a ovládající manažeři, nebo
zda se chtějí stát podnikateli. Tedy realizátory myšlenky, která vede k zisku. Podle toho
si pak musí uzpůsobit studium. Mně se při
studiu osvědčila studentská organizace AIESEC, dělal jsem hodně brigád a internshipů,
účastnil jsem se různých ekonomických soutěží a neustále koukal po příležitostech.
Autor: Štěpán Mejzlík
Co tě vedlo k rozhodnutí
opustit Ukrajinu a vydat se
studovat do zahraničí?
Byla to pro mě jediná možnost, jak získat kvalitní vzdělání. Na Ukrajině je tahle možnost
bohužel jen pro bohaté. Buď si
musíš platit drahé školné, nebo
zvolit cestu uplácení. Lidé z nižší a střední vrstvy sice mají možnost sehnat si jakéhosi sponzora, který jim pomůže studium
spolufinancovat, nicméně i když
se tím pádem náklady sníží třeba
o polovinu, stále zůstávají pro
většinu lidí příliš vysoké, nehledě na obtíže se sháněním takového sponzora.
 Takže studium v zahraničí
byla jasná volba?
V podstatě ano. Výhodou
České republiky je bezplatné
školství, proto jsem také zvolil
Prahu a VŠE. Původně jsem se
hlásil kromě FPH ještě na Fakultu mezinárodních vztahů.
Tam ale přijímačky nevyšly,

Zahraniční
student
Dmytro
Trofymchuk
nakonec jsem byl šťastný, že to
dopadlo, jak to dopadlo.
 Jsi s úrovní VŠE spokojený? Uplatňuješ poznatky ze
školy v praxi?
VŠE je kvalitní škola a naučila mě toho hodně. Studuji obor
Podniková ekonomika a management a i u zdánlivě nezáživných předmětů zpětně zjišťuji,
že se v životě hodí. Například
taková Saatyho metoda – neuměl jsem si představit, kdy něco
takového v budoucnu použiju. A kupodivu o nějakou dobu
později jsem v práci dostal úkol,
který jsem právě Saatyho metodou vyřešil. To je myslím nejlepší odpověď na otázku, jaký
přínos má VŠE pro praxi.
 Zmiňuješ se o práci. Jaké
s ní máš během studia
zkušenosti?
Své první zaměstnání jsem si
sehnal díky veletrhu ŠANCE,
který se koná na VŠE. Poctivě
jsem obešel každý stánek, vyptal
se na možnosti a klaplo to. Pohybuji se v oblasti IT. Měl jsem
dokonce i příležitost několikrát
pracovně vycestovat na východ,
konkrétně do Moskvy, což byla
určitě dobrá zkušenost. Momentálně pracuji pro Hewlett-Packard a nemůžu si stěžovat.
 Jak se ti líbí bydlení v Praze? Dáváš přednost privátu
nebo bydlíš na koleji?
Bydlím v bytě se spolubydlícími. Metrem jsem v centru za
pár minut, takže je to ideální.
Ale není to jediný způsob bydlení, který jsem v Praze vyzkoušel. Na začátku druháku jsem
nemohl sehnat žádný podnájem
ani kolej, a tak mi nezbylo nic
jiného než bydlet na Zahradním
Městě s dělníky. Dva měsíce
poté jsem dostal místo na koleji
v Hostivaři a od třetího ročníku
už bydlím na privátu.
 Vidím, že jsi Prahu poznal
z více stran, minimálně co se
bydlení týče...
To ano. Na Praze je nejlepší, že tu jsou ceny příznivé pro
všechny a i student si může dovolit bydlet kousek od centra.
Podle mě jsou zde dobře vyvážené ceny bydlení, jídla i náklady na volný čas.
 Cestuješ? Lákají tě jiné
země?
Cestuji moc rád. S kamarády
lezeme na horolezecké stěně,
a pokud to jde, jezdíme i do Alp
vyzkoušet lezení v terénu. Jinak
jsem se před dvěma lety vydal
do Spojených států a strávil nějaký čas v Kalifornii. Vyzkoušel
jsem tam všemožné druhy výdělků od řidiče rikši po dělníka
na stavbě a myslím, že to byla
velká zkušenost.
 Máš možnost se účastnit
také zahraničních výměnných pobytů? Pokud ano,
využil jsi ji?
Rád bych se zúčastnil zahraničního pobytu v jiné zemi, ale
většina programů pro zahraniční pobyt vyžaduje občanství
EU. Jednou se mi taky stal překážkou nízký průměr ze studia.
Nikdy jsem nestudoval kvůli
známkám a tím pádem se nemůžu pochlubit jedničkami
v indexu.
 Jak trávíš volný čas?
Zajímám se o psychologii.
Společně se dvěma dalšími kolegy rozjíždíme v Čechách projekt RMES (Ruský model efektivního svádění). Projekt spojuje
muže, kteří na sobě chtějí pracovat. Organizujeme tréninky různých úrovní, které jsou zaměřené na rozvoj komunikačních
a psychologických dovedností. Hlavní prioritou je neustálý osobní rozvoj a růst (úspěch
u děvčat). Velký důraz klademe
na to, že je potřeba věnovat pozornost partnerce a jejímu vnitřnímu světu. V dnešní době to
mnoho lidí neumí nebo nepovažuje za důležité.
 Zanedlouho z tebe bude
inženýr. Co plánuješ do
budoucna?
Zpátky na Ukrajinu se vrátit
nechci. Jedině jako zaměstnanec
nějaké západní firmy. Přemýšlím o samostatném podnikání na
poli tréninků osobního rozvoje.
 Plánuješ i další studium
(například Ph.D.) na VŠE
nebo na jiné škole? Nebo
bys chtěl rovnou začít naplno pracovat?
Ideální by pro mě bylo spojení doktorandského studia a práce. Titul Ph.D. je světově univerzálně uznávaný, takže to
určitě v kariéře vadit nebude.
Co se týče VŠE, podmínky pro
studium v roli doktoranda na
naší škole jsou dost spravedlivé
a přijatelné. Autor: Lucie Kozáková
– 1 / 2010
Je to pět let, co Dmytro
Trofymchuk opustil rodnou Ukrajinu a vydal se do
Prahy za vzděláním, novými zkušenostmi a zážitky.
Za tu dobu se v jeho životě mnohé změnilo. Česky
hovoří plynně, v Praze je
jako doma, a pokud vše
půjde podle plánu, zanedlouho bude na Podnikohospodářské fakultě VŠE
promovat. Tvrdí, že každý
muž by si měl vyzkoušet
život na nejnižším stupni
společenského žebříčku,
aby se pak mohl vypracovat na ten nejvyšší. „Člověk se hlavně nesmí bát
všeho nového a neznámého,“ říká Dmytro a s chutí
se pouští do vyprávění.
31
economix
zahraniční student na VŠE
32
Jindřichův Hradec
Ve dnech 3.–5. února
2010 byla na Fakultě managementu VŠE uspořádána konference Znalosti 2010. Šlo o devátou ze
série konferencí Znalosti.
Předchozí se konaly postupně v Praze, Ostravě,
Brně, Staré Lesné, Hradci Králové, Ostravě, Bratislavě a v loňském roce
opět v Brně. Hlavním organizátorem konference
Znalosti 2010 byla Fakulta
managementu VŠE v Jindřichově Hradci, partnerem pak Sociální síť informatiků v regionech České
republiky.
Cílem letošní konference bylo
utváření platformy pro komunikaci mezi výzkumem a praxí
v oblastech získávání, zpracovávání, zpřístupňování a správy
znalostí. Mezi témata konference patřilo například získávání
a reprezentace znalostí od expertů, extrakce informací z textu, inteligentní e-technologie,
ce
n
e
r
e
Konf ti 2010
s
o
l
a
n
Z
sociální sítě a spolupráce v prostředí webu či znalostní systémy a jejich aplikace a mnoho
dalších.
Na naše otázky odpověděl
jeden z členů organizačního
výboru ročníku 2010 Bc. Lukáš Novotný – student čtvrtého
ročníku Fakulty managementu
VŠE:
Jak bys zpětně zhodnotil proběhlou konferenci?
Podle mě byla příliš teoretická. Líbila se mi prezentace
Podnik chycený v sociální síti
významů, která byla zaměřená
do praxe. Dále mě zaujala prezentace Sémantika na webových
stránkách, kterou přednesl Jiří
Kosek.
Kde by se případní zájemci mohli dozvědět o konferenci Znalosti 2010 bližší
informace?
Existují webové stránky, kde
jsou uvedeny nejen informace z letošní konference (program, organizátoři, fotodokumentace a další), ale jsou
zde také odkazy na webové
stránky konferencí předchozích.
Odkaz na tyto stránky je
www2.fm.vse.cz/znalosti.
Autor: Lucie Váchová
Foto: Bc. Lukáš Novotný,
Mgr. Václav Urban
Kurzy pro veřejnost
na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci
economix
– 1 / 2010
V rámci Centra celoživotního vzdělávání (CVV) Fakulty managementu VŠE
jsou nabízeny kurzy určené pro veřejnost, které
mají pomoci doplnit potřebné vzdělání nebo získat novou kvalifikaci. Kurzy probíhají mimo rámec
studijních programů fakulty.
Nabídka kurzů je zaměřena
na oblast managementu, ekonomie, jazyků, výpočetní techniky,
psychologie a podobně. Mezi
typy nabízených vzdělávacích
aktivit patří mimořádné studium (určené pro zájemce, kteří
nejsou studenty FM VŠE), Univerzita třetího věku, jednodenní
a semestrální kurzy, workshopy,
školení, semináře, rekvalifikační kurzy a kurzy „šité na míru“,
v jejichž rámci lze například přizpůsobit seminář či školení požadavkům organizace nebo jedinců. Kurzy se liší časovou
náročností, je pro ně určeno od
12 do 25 hodin výuky a na tom
také záleží cena kurzů, která se
pohybuje od 1800 Kč do 3400
Kč.
Mimořádné studium, jak již
bylo zmíněno, umožňuje za
úplatu studovat aktuálně vyučované předměty na fakultě. Zájemci o studium se mohou také přihlásit na přípravné
kurzy k přijímacímu řízení.
V poslední době stále oblíbenější formou studia je Univerzita třetího věku (U3V), která
je určena jak seniorům, tak zájemcům v invalidním důchodu,
nezaměstnaným lidem nebo rodičům na mateřské dovolené.
Posláním této „univerzity“ je
nejen vzdělávat zájemce, ale
také se snaží o rozvoj kontaktů, výměnu názorů a zkušeností mezi lidmi. V rámci Asociací univerzit třetího věku České
republiky uspořádala fakulta
Letní školu U3V, kde studenti absolvovali například kurzy
výpočetní techniky, pracovali v keramické dílně nebo navštívili společně s RNDr. Oldřichem Syrovátkou krajinu
takzvané České Kanady a zúčastnili se přednášky na téma
„Krajina, kultura a povodně“. Také U3V vyžaduje od
studentů poplatky, které jsou
stanoveny pro informatické a zdravotně-tělovýchovné
předměty 350 Kč za semestr
a pro ostatní předměty je cena
200 Kč za semestr.
V tomto semestru fakulta nabízí veřejnosti následující kurzy: Základy podvojného
účetnictví, Základy výpočetní
techniky pro úplné začátečníky,
MS Excel 2007 pro pokročilé,
Základy práce s internetem, Německý jazyk – autentický mluvený jazyk (nácvik poslechu německého textu a porozumění),
Německou gramatiku a německou konverzaci pro pokročilé,
Anglickou konverzaci pro pokročilé, Ruštinu pro začátečníky a konverzaci. Podrobnější informace o kurzech a aktivitách
Centra celoživotního vzdělávání naleznete na internetových
stránkách www.fm.vse.cz/verejnost/centrum-celozivotnihovzdelavani/. Autor: Veronika Zelená
Foto:
RNDr. Oldřich Syrovátka
33
Jindřichův Hradec
Nové knihovnické
a informační centrum
Fakulty managementu
v Jindřichově Hradci
Knihovna bude nabízet i jiné
možnosti využití. Nyní je zde
umístěna výstava historických
dokumentů a fotografií. To, jaké
jsou další možnosti využití prostor, a několik dalších bližších
informací o knihovně nám v rozhovoru sdělila vedoucí knihovnického centra Pavla Přibylová.
 Jak dlouho zde pracujete
a jak s odstupem času vidíte změny, které potkaly
knihovnu?
Pracuji zde od začátku, tedy
od roku 1992. Všechny změny, které nastaly, jsem si musela
vymyslet a odpracovat. V roce
1995 přišla kolegyně Alena
Nouzová a knihovna měla druhého pracovníka. Změny probíhaly podle toho, jak se nesla
doba. S růstem počtu studentů
a s přibývajícími předměty se
rozrůstal náš knihovní fond.
Vždycky jsme se stěhovali podle možností, probourávali jsme
i místnosti, až jsme se nakonec
dostali do této budovy.
 V čem je podle vás největší přednost nového knihovnického centra oproti minulé knihovně?
Je tu vytyčený prostor pro
studium ve studovnách a návštěvníci si mohou vybírat
knížky z regálu a nemusí hledat
v katalogu, je to daleko jednodušší. Když není zrovna ten titul, který hledáte, a je tam něco
jiného, prostě se sáhne a vezme
se něco jiného, aby si k tomu
předmětu mohli alespoň něco
nastudovat. Navíc je tu příjemné prostředí.
– 1 / 2010
Knihovnické centrum se třemi podlažími bylo navrženo
Ing. arch. Milanem Špulákem
a podle vyjádření studentů-uživatelů působí moderně a komfortně. V prvním podlaží se nachází recepce a půjčovna knih.
Ve druhém a třetím podlaží je
umístěna studovna, jejíž součástí jsou speciální prosklené
boxy, ve kterých studenti mohou pracovat na svých týmových pracích, aniž by byli rušeni okolím. Tento nápad se zrodil
v hlavě prof. Pavla Pudila, který několik let pobýval na zahraničních univerzitách, na nichž
byl takový prostor pro studium
zcela běžný. Ve třetím patře mohou uživatelé relaxovat v šesti sedacích pytlích a pročítat si
například denní tisk. Rovněž je
zde k dispozici prostor s 24 počítači; v každém patře knihovny
je k dispozici tiskárna a kopírka.
Knihovnické centrum umožňuje
také meziknihovní a mezinárodní výpůjční službu, konzultace,
rešerše a poradenství.
Knihovna disponuje knihovním fondem, jenž čítá 31 519
knihovních jednotek, které zahrnují skripta, knihy, videokazety, CDromy a také přes 80
titulů časopisů z oblasti ekonomických a společenských věd,
oblasti statistiky, matematiky
a jazyků. Knihovnu v současné
době navštěvuje 1036 studentů,
a to jak z Fakulty managementu,
tak z ostatních fakult VŠE. Z veřejnosti je registrováno 75 uživatelů. Celkem tedy 1111 čtenářů. Jen za loňský rok eviduje
knihovna 14 405 výpůjček.
Se začátkem letního semestru došlo k prodloužení provozní doby studovny. Původně fungovala do 17.00, nyní do 20.00.
V této době se návštěvníci budou řídit pokyny studentů, kteří
budou po tento čas dohlížet na
udržování pořádku.
Máte možnost sledovat,
jestli vzrostla návštěvnost
knihovny?
Program pro sledování návštěvnosti nemáme, proto žádáme studenty, aby při vstupu do
knihovny načítali identifikační kartu. Je to jediný způsob,
jak zjistíme, kolik návštěvníků
přišlo.
 Jaké jiné využití budou nabízet prostory knihovny?
Knihovna je knihovna, poslání je budovat fond tak, aby zde
bylo co nejvíce literatury a materiálu ke studiu. Jinak jsou zde
vytvořeny podmínky pro výstavy a přivítali jsme aktivity studentů pro pořádání takzvané
kulturně-výchovné činnosti.
 Jak by se podle vašich přání měla knihovna v nejbližší
době vyvíjet?
Chceme, aby sem chodilo co
nejvíce studentů, aby sem chodili rádi a neustále se rozrůstal náš
knihovní fond. Jinak čekáme na
to, co přinese věda a informatika, a musíme držet krok.
A abychom vám představili nové knihovnické centrum
i z jiného úhlu pohledu, vyzpovídali jsme ve společném rozhovoru dvě studentky fakulty
Marcelu Revayovou a Lucii
Váchovou.
 Jak se vám líbí nová knihovna? Jak často ji využíváte?
Knihovna se nám líbí, protože
si samy můžeme vybírat knížky
z regálů a kromě studia knihovna nabízí i možnost vydechnout
si v sedacích pytlích s výhledem
na město. Také jsme rády, že se
při psaní týmových prací nemusíme scházet, kde se dá, ale můžeme využít skleněné kóje ve
studovně.
 Co považujete za největší přednost a největší
nedostatek?
Jak už jsme zmiňovaly, přednost je především v tom, že si
můžeme samy brát knížky z regálu a před tím, než si je půjčíme, si je můžeme prohlédnout
a zjistit, jestli se nám hodí. Dřív
nám vadila krátká provozní doba
ve studovně, která však byla se
začátkem tohoto semestru prodloužena, takže tento nedostatek už není aktuální. Co nám ale
ještě vadí, je, že ve studovně nemůžeme pít kávu, která k našemu studijnímu životu neodmyslitelně patří. Autor: Veronika Zelená

economix
Od 1. prosince loňského
roku má Fakulta managementu VŠE novou moderní knihovnu a informační
centrum. Nejen studenti, ale i veřejnost mohou
využívat tyto nové prostory, které nabízejí jak
typické služby knihovny
a informačního centra,
tak možnost odpočinku
s krásným výhledem na
město.
34
handicapovaní studenti
S handicapem na Erasmus?
Téměř každý student někdy přemýšlel o tom, že by mohl vyjet na studijní
pobyt do zahraničí. Porovnával přitom výnosy (nabytí jazykových znalostí, poznání nových kultur, získání
nových přátel, poznání sebe sama)
a náklady (opuštění známého prostředí, strávení času přípravou na
přijímací zkoušky, finanční nároky).
Někteří studenti však musí do nákladového výčtu připočíst i omezení vyplývající ze svého zdravotního
handicapu.
ERASMUS
Zahraniční studijní pobyty handicapovaných studentů jsou specifickou oblastí vzdělávání. V letošním akademickém roce ze
všech tuzemských univerzit přes Erasmus
(program mezinárodní mobility vysokoškolských studentů) vyjelo nebo vyjede na
studijní pobyt na zahraniční univerzity pouze 13 handicapovaných studentů. Tendence
je v tomto ohledu sice rostoucí – počet zdravotně handicapovaných studentů využívajících možnosti studia přes Erasmus až na
výjimky rok od roku stoupá –, ovšem stále
v zanedbatelných přírůstcích. A to přes proklamace, že Národní agentura pro evropské
vzdělávací programy (NAEP), jež koordinuje právě program Erasmus, se zdravotně
handicapovaným studentům snaží vycházet
stále více vstříc.
economix
– 1 / 2010
Akademický
Počet
rok
studentů
1
1999/2000
2000/2001
2001/2002
2002/2003
2003/2004
2004/2005
2005/2006
2006/2007
2007/2008
2008/2009
2009/2010
Zdroj: NAEP
Speciální
grant (€)
450
2
1125
2
8539
4
14 400
2
2761
4
6020
6
16 574
7
14 039
15
22 071
14
37 038
13
21 939
Handicapovaní studenti totiž mají od
NAEP možnost získat – kromě regulérního
stipendia pro každého účastníka Erasmu –
také speciální grant. Výše grantu se různí,
protože odpovídá míře a druhu handicapu
studenta (pozn.: dosud nejvyšší grant, který byl NAEP poskytnut, činil zhruba 100
tisíc Kč). O grant je možné požádat dvakrát ročně, a to jednou za semestr. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že Řídící výbor Erasmu v tomto ohledu vyhovuje všem
opodstatněným žádostem. Při schvalování
přidělení grantu výbor zkoumá lékařskou
zprávu a kalkulaci nákladů (co konkrétně
bude grantem financováno – nutné ubytování v blízkosti školy, zvláštní doprava, nákup
speciálních potravin apod.). O grant se nejčastěji hlásí studenti se zrakovým handicapem a studenti na invalidním vozíku.
jsou často více fixováni na domácí zázemí
než ostatní, možnost studia v zahraničí využívají opravdu výjimečně. Žádný projekt,
který by byl zaměřen na studium v zahraničí, pro handicapované studenty proto nepřipravujeme.“ Handicapovaní studenti, kteří
projeví zájem o studium v zahraničí, jistě
získají podporu a pomoc SHS VŠE i Oddělení zahraničních vztahů VŠE (OZS VŠE).
Žádná ucelená kampaň určená k poskytnutí
specifických informací pro cílovou skupinu
handicapovaných na VŠE však není. I studenty bez zdravotního omezení je nutné do
výběrových řízení na zahraniční výměnné
pobyty téměř nutit, protože jim pobyt na zahraniční vysoké škole může připadat náročný a výsledek výběru nejistý (představitelé
fakult VŠE neustále apelují na své studenty,
aby se řízení účastnili). Pro handicapované
Škola
Zkušenosti s vyjížděním handicapovaných studentů
Studenti VŠE nevyužívají této možnosti příliš často. Grant obdržela
Vysoká škola
například studentka, která měla zažívací problémy a speciální dietu,
ekonomická
a dále student s amputovanými prsty po těžkém napadení meningokov Praze
kem.
V roce 2008 vyjelo na zahraniční pobyt 7,93 % studentů bez zdravotního handicapu (vzhledem k celkovému počtu studentů). Studentů se
Univerzita Karlova
speciálními potřebami vyjelo 1,63 % (z celkového počtu studentů se
zdravotním handicapem).
V současné době má VŠFS tři handicapované studenty a stejně jako
všichni ostatní studenti mají i oni možnost přihlásit se do výběrového
Vysoká škola
řízení programu Erasmus – studijní pobyty. Zatím se žádný z nich nefinanční a správní
přihlásil do výběrového řízení ani jinak neprojevili zájem o studium
v zahraničí.
Metropolitní
V rámci programu mezinárodní mobility studentů Erasmus využilo
univerzita Praha
této možnosti pět studentů (Brémy, Dublin, Tampere atd.).
KDE JE PROBLÉM?
Problémem nízkého počtu zájemců o studium v zahraničí z řad handicapovaných studentů pravděpodobně nejsou pouze nedostatečně nastavené podmínky ze strany škol
či relevantních organizací; přece jen vzdělávání znevýhodněných skupin – handicapovaných studentů – je jednou z velkých priorit Evropské komise. Problém zřejmě vězí
také na straně studentů se zdravotním handicapem. Vždyť ani pro zdravého studenta
není snadné odhodlat se a vynaložit veškeré
náklady zmíněné na začátku tohoto článku.
Příčinou nízkého zájmu zdravotně handicapovaných studentů může být také prostá neinformovanost o zabezpečení svých potřeb
během studijního pobytu. Prostřednictvím
oddělení PR VŠE se k problematice vyjádřil
Martin Ctibor, ředitel Střediska handicapovaných studentů VŠE (SHS VŠE): „Zahraniční pobyty jsme studentům nabízeli také
(konkrétně z programu Erasmus). Ze strany studentů byl ale nulový zájem. Vzhledem k tomu, že zdravotně handicapovaní
studenty je pochopitelně výměnný pobyt daleko náročnější – do jaké míry tomu tak je, si
zdraví studenti mohou představit jen obtížně. Ovšem i na jiných vysokých školách se
spíše na handicapované zájemce čeká a nabízí se pouze „možnost“ přihlásit se.
INFORMACE A INS TITUCE
Kromě útvarů, které mají na jednotlivých univerzitách v gesci agendu zahraničních pobytů, lze získat potřebné informace na stránkách zmíněné Národní agentury
pro evropské vzdělávací programy (www.
naep.cz), na portálu Evropské agentury pro
rozvoj vzdělání se speciálními potřebami
(www.european-agency.org, v ČR zastřešovanou MŠMT) nebo na webu organizace Study abroad without limits (www.studyabroadwithoutlimits.eu). Bez náležité
informovanosti se totiž počet handicapovaných studentů zapojujících se do programu
mezinárodní mobility Erasmus, ale ani do
dalších možností studia v zahraničí, nijak
rapidně nezvýší. Autor: Stanislav Janeček
35
handicapovaní studenti
Nové
é vybavení
y
SHS VŠE
Středisko handicapovaných studentů VŠE (SHS
SHS VŠE)
V
působí na VŠE od roku 2007 a má za úkol poskytovat
kytova
at komplexní poradenskou činnost, pomáhat připravovat
ravov
vat individuální vzdělávací plány a také zprostředkovat
kovat služby
osobní asistence.
economix
předává ke schválení materiál s žádostí
o poskytnutí finančních prostředků na svůj
provoz. Podle vyjádření PR oddělení VŠE
pořídilo SHS VŠE v roce 2009 například
mechanický a elektrický vozík celkem za 76
tisíc Kč. Dále byl pořízen notebook a speciální vybavení pro zrakově postižené, jako
fuser (přístroj pro vytváření hmatových mapek, plánků, schémat atd.), full-screen čtečku supernova, embosser (tiskárna vytvářející text v Braillově písmu) či thermo-pen
(přístroj pro tepelnou úpravu obrázků) v celkové hodnotě 445 tisíc Kč.
Služeb SHS mohou využívat nejen handicapovaní studenti, ale také akademičtí pracovníci. K dispozici jim je studovna v přízemí Nové budovy (číslo 35b). Na zvláštní
potřeby znevýhodněných studentů myslí také Centrum tělesné výchovy a sportu (CTVS), které pro ně vypisuje upravené
možnosti sportovního vyžití. Podle druhu handicapu je možné navštěvovat různé
sportovní kurzy, například zdravotní plavání
nebo zdravotní tělesnou výchovu (společná
i individuální kompenzační cvičení na podložce, na velkých míčích, s využitím pružné
gumy apod.). Handicapovaní studenti se mohou zúčastnit i výcvikových kurzů v Dobronicích u Bechyně, kde je pro ně každé léto
připravován speciální program. Autor: Jan Horák
– 1 / 2010
V poslední době se postupně rozrůstá například počet skript a odborných publikací,
které má SHS VŠE k dispozici v elektronické podobě, a prostřednictvím speciální techniky může tuto literaturu zpřístupnit
nevidomým nebo částečně zrakově handicapovaným klientům SHS VŠE z řad
studentů. Seznam těchto publikací najdete na shs.vse.cz/co-nabizime/seznamelektronickych-skript-a-publikaci.
Peníze pro připravované projekty SHS
VŠE putují výhradně z rozvojového projektu MŠMT, kam každoročně SHS VŠE
36
cestopis
Barma – země tisíců mnichů,
Oblast Bagan
Dostali jsme víza! To není
možné! Psal se říjen 2007
a v Barmě, jednom z nejchudších států jihovýchodní Asie, právě skončila takzvaná šafránová
revoluce. Bohužel neúspěšně. Protesty v Barmě
na konci září roku 2007
byly vyvolány především
extrémním zdražením pohonných hmot, k němuž
tamní vojenská vláda přistoupila v polovině srpna.
economix
– 1 / 2010
Hlavním cílem však bylo
volání po obnově demokracie
v jedné z nejtužších diktatur světa. Tyto největší protivládní protesty za posledních dvacet let,
vedené buddhistickými mnichy,
ke kterým se přidala i široká veřejnost, armáda tvrdě potlačila
a několik desítek lidí při zásahu zahynulo. Po demonstracích
následovala rozsáhlá vlna zatýkání. V otřesných podmínkách
barmských věznic je v současné době drženo více než 2100
politických vězňů, v domácím
vězení zůstává i vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij. Aby toho
Mniši při svém každodenním ranním rituálu - „žebrání“
MYANMAR V ČÍSLECH:
Poloha:
JV Asie
Sousední země:
Bangladéš, Thajsko,
Čína, Indie, Laos
Hlavní město:
Najpjido (Nay Pyi Daw/
Pyinmana) – do listopadu
2008 to byl Rangún
Rozloha:
678 000 km2
Počet obyvatel:
50 milionů (2006)
HDI (Index lidského rozvoje): 0,585 (135. na světě, ze 179)
Náboženství:
buddhisté 89 %, křesťané 5 %,
muslimové 4 %, natové
jeden z nejchudších států světa neprodělal málo, zasáhl ho
v květnu roku 2008 cyklon Nargis. Tato katastrofa si vyžádala kolem 130 tisíc obětí na životech a až 2,5 milionu lidí se
ocitlo ve stavu nouze. I v této
chvíli se vojenská junta „vyznamenala“ a dlouhou dobu bránila
vstupu humanitárních organizací do země.
Chtělo se mi tam jet i nechtělo. Chtěla jsem poznat zemi,
o které máme jen málo informací a pouze mlhavou představu, „jaké by to tam mohlo být“.
Na druhou stranu jsem nechtěla
Práce na polích,
Kalaw,
střední Barma
dát jediný kyat (barmská měna)
do kapsy vládnoucí junty. Nejrůznější poplatky, vysoké daně
z ubytování, vstupy do buddhistických chrámů či státní aerolinky jsou jedním z malých, ale
jistých příjmů do chatrného rozpočtu vládnoucích generálů.
Zvědavost nakonec přece jen
zvítězila, a tak jsme po menších
problémech (letecké společnosti tou dobou pochopitelně rušily mnoho letů) seděli v brzkých
ranních hodinách v malém letadle společnosti AirAsia a směřovali z thajského Bangkoku do
bývalého hlavního, ale stále největšího města Barmy, Rangúnu.
Barmská generalita nyní sídlí
v Najpjidu. V Barmě (v současnosti nazývané Myanmar, eventuálně Myanma) jsme měli strávit měsíc (nebylo to mnoho, ale
lepší než nic).
Přivítal nás vlhký a teplý
vzduch velkoměsta a za několik
hodin i dvě igelitové tašky kyatů. Vyměnit dolary se dalo pouze na dvou třech místech země
a jediná bankovka byla „tisíci-
kyatovka“ (něco málo přes dolar). Takže jsme ze začátku ani
nevěděli, kam tolik bankovek
poskládat. Naštěstí je Barma, ač
se to mnohým může zdát zvláštní, jednou z nejbezpečnějších
zemí světa. Batohy si zde můžete odložit v podstatě kdekoli a v pořádku je na shodném
místě i najdete. Ke konci našeho putování jsem se cítila tak
bezpečně, že jsem si na dálkových cestách autobusem při občasných zastávkách nechávala
na sedadle opravdu vše. Tedy
kromě fotoaparátu, neboť k fotografování je toho v Barmě neskutečně mnoho: Rangún s nejznámější pagodou Šweitigoum,
nejdelší týkový most na světě
poblíž Mandalaje, horské kmeny okolo Kalawu, stovky pagod v Baganu, zajímavé kačjinské vesnice okolo Myisťiny,
socha „Čtyřsedícího“ Buddhy
v Bagu, práce slonů v pralese
okolo Bhama, kde tato zvířata
tahají stovky kilogramů vážící
týkové klády, jezero Inle se svými zvláštnostmi, plovoucími
ostrovy rajčat a rybáři pádlujícími vestoje nohou, poutní místo
Rangún,
Šweitigoumská
pagoda
37
cestopis
úsměvů a kastrůlků
se budeme zpovzdálí tiše dívat
a jež se budeme nenápadně pokoušet fotit. Jaký omyl! Pohlední mladíci v šafránových látkách
umně omotaných kolem těla se
s námi sami pouštěli do hovorů, zvali nás do klášterů, ukazovali své místnůstky. „Tady pod
postelí mám skryté rádio na poslech BBC,“ potutelně se chlubil
mnich z kláštera nedaleko Mandalaje a vytahoval starý tranzistorák omotaný provázkem, aby
vůbec držel pohromadě. Nad
postelí měl pověšený plakát se
spoře oděnou krasavicí. Jednou
mi dva mniši pomáhali vylézt
na pagodu za jejich klášterem.
„Ale vy se přece nemůžete dotýkat ženy, nebo ano?“ se zvědavostí jsem se zeptala. „No, když
si přestavuji, že jste moje sestra,
tak to nevadí,“ usmál se na mě
Původní název tohoto státu je Myanma. Britové ho za své nadvlády (Myanma byla anglickou kolonií) přejmenovali podle hlavní etnické skupiny Barmánců na Barmu. Od roku 1989
je oficiálním názvem opět Myanma. Britové pro lepší výslovnost přidali „r“, a tak je Myanmar v současnosti oficiálním
názvem této země, ještě přesněji se tato země nazývá Myanmarský svaz.
Rangún,
ruch velkoměsta
pohledný mladý mnich a odplivl si vyžvýkaný betel.
Třetí odpovědí by bylo:
„úsměvy místních lidí i mnichů“. Ty mi dlouho zůstanou
v paměti. Neboť lidé, kteří strádají hladem, nesvobodou a žijí
desítky let pod vojenskou diktaturou, a přesto umějí být šťastní, umějí se smát a užívat si života, jsou mi velkým vzorem
a podporou.
Čtvrtou odpovědí, již trochu pod čarou a s nadsázkou,
by bylo slovo „kastrůlky“. Vidět jsme je mohli všude, kovové, lesklé – unifikovaná výroba,
bohužel možná čínská. Lidé si
v nich nosí obědy do práce, na
pole, do chrámu po motlitbách.
Některé šťastné děti zase obědy
do školy. Nezřídka jsme s nimi
viděli i mnichy.
Myanmar – země tisíců mnichů, úsměvů i kastrůlků. Pro
většinu neznámý stát někde v jihovýchodní Asii. Pro mě však
překrásná země plná přírodních,
kulturních, duchovních i lidských krás, která si jistě zaslouží lepší budoucnost. Autor: Mgr. Jana Troupová
Život
na jezeře Inle
– 1 / 2010
v Kyaiktiyo – obrovský pozlacený kámen s pagodou na svém
vršku balancující na hraně skály
– či zemědělství nejen v horské
oblasti kolem městečka Heho,
kam bratranci Veverkové ještě
nedorazili.
Velmi jsem se těšila také na
hory, respektive severní část
Barmy, kam zasahuje jedno
z pásem Himálaje. Možnost, že
se nám do této zakázané části Barmy povede podívat, však
byla malá. Téměř všechny pohraniční oblasti jsou pro cestovatele, ale i běžné občany Barmy uzavřené. Svoboda pohybu
je zde velmi omezená, pro místní však mnohem více než pro
turisty. Zaprvé na jakékoli cestování nemají peníze a zadruhé
i pouhé navštívení příbuzných
je značným byrokratickým počinem. Například při cestě za rodiči by hodný syn musel nejprve vyplnit formulář, kam a proč
jede, čekat, zda mu cesta bude
schválena, a poté by ani u vlastních rodičů nemohl přespat. My
jsme tolik omezováni nebyli, i když check-pointů (hlídky
na silnicích) jsme absolvovali
Práce slonů, pralesy v okolí Bhama, severní Barma
economix
Prodavačka občerstvení
bezpočet. Stejně tak byla monitorována i naše cesta. Často
se stalo, že „místní“ již věděli,
že přijedeme, kde přesně jsme
předtím byli... Občas za námi
dlouhé kilometry jeli „muži
v zeleném“.
Kdybych měla odpovědět na
otázku, co mě na Barmě zaujalo nejvíce, neváhala bych ani
sekundu. Jednoznačně její lidé!
S tak přívětivým, usměvavým
a přátelským národem jsem se
na svých cestách snad ještě nesetkala (Mongolové mi, doufám,
prominou). V podstatě ani nejde o jeden národ. Obyvatelstvo
Myanmaru je tvořeno mnoha etnickými skupinami – Barmánci, Šanové, Karenové, Arakánci
či Monové. Především v severní a střední Barmě, kde na turisty nejsou vůbec zvyklí, byla
setkání s místními velmi přirozená a bezprostřední. Škoda jen,
že jsme, kromě několika základních výrazů, neuměli tamní jazyk, angličtina zde není rozšířená. Naštěstí se téměř v každé
vesnici našel nějaký člověk
(vnuk po zbloudilém vojákovi
z druhé světové války), místní
intelektuál či vzdělaný mnich,
který nám poradil, pomohl a se
kterým jsme si mohli zajímavě
popovídat. Samozřejmě řeč těla
na řadu přišla také velmi často.
Druhou odpovědí by bezpochyby bylo „mniši“. Ti jsou srdcem Barmy. Čekala jsem starší konzervativní pány, na které
38
sport
Reportáž z Prvního česko-německého skirogainingu
economix
– 1 / 2010
Kdo nezná webový portál
Honzy Tojnara, ten jako
by v Krušných horách nežil. Na něm jsem se dozvěděl o plánovaném Prvním
česko-německém skirogainingu, orientačním závodě v klasickém lyžování,
který se konal (po posunutí prosincového termínu kvůli nedostatku sněhu) 16. ledna 2010. Šlo
o šestihodinovku s volným
pořadím kontrol na perfektní mapě – skirogainingové speciálce 1:50 000.
Sehnat dvojici nebylo těžké, Karel od Tygrů je pro
každou ulítlost, takže přemlouvání netrvalo dlouho.
Vlastně jsem ho ani nepřemlouval...
V sobotu ráno Karla vyzvedávám na nádraží v Ústí nad Labem a vyrážíme vstříc stadionu
na Novém Městě. Čím víc se blížíme centru závodu, tím víc klesá venkovní teplota. Jakmile vylezeme z auta, praští nás suchý
mráz do tváří a prstů na rukou.
Viditelnost je díky bílé mlze
také neslavná. Zavelím k rychlému přesunu z parkoviště do
vyhřátého bufetu na startu. Sotva se zaregistrujeme, dostáváme
do rukou mapu, na její prostudování máme sotva deset minut.
Hned do ní kreslím otazník, a to
ke kontrole nad Litvínovem za
90 bodů, která je hodně mimo
trasu (kontroly byly ohodnoceny 30, 60 nebo 90 body). Sotva se trochu zahřejeme v bufetu,
pořadatel Honza Tojnar upozorňuje na několik špeků, které se
nedají vyčíst z mapy (například
na možnost přejezdu zamrzlé
přehrady Fláje na vlastní nebezpečí), a nažene nás do startovního koridoru.
CLEAR–CHECK–S TART
Volíme společně s několika
dalšími týmy variantu postupu směr jih k vrcholu Bouřňák.
Reálně se nabízel ještě postup
strmým stoupáním na západ
k protějšímu vrcholu Pramenáč,
který zvolila nejspíš většina
startovního pole. Stopa k Pramenáči ale byla dle kuloárních
informací neprojetá, tak jsme ji
vychovaně přenechali ostatním.
Mapu jsem dostal do ruky já
(jako znalec místních... spíš poměrů než terénů), ale ukazuje se
to jako výhoda, protože na první kontrolu pod Bouřňák dorážíme s náskokem na další týmy.
Během dalších postupů nás už
stahují někteří, kteří mazali jen
na skluz.
My (já) jsme zvolili variantu klasika, protože šest hodin
je šest hodin a přece jen znám
profily místních tratí. Trochu
mě uzemnilo, když jsme při
postupu přes lyžařský hraniční přechod minuli v protisměru fenomenální manžele Horovy (veteráni) – k mojí nevíře
závodili náročnou volnou technikou. Sněhové podmínky byly
výborné, což dokazuje i 77 %
tratí najetých rolbou. Rozhodnutí namazat na klasiku nebylo
nijak špatné, stopa byla rychlá.
Skating by byl určitě na dlouhých postupech přes krušnohorské pláně rychlejší, v protivětru
se ale ukázal o dost pomalejší.
Kromě asi 300metrové hančovačky (brodění hlubokým
sněhem a neprošlapaným terénem) sbíráme jednu kontrolu za
druhou a krásně nám to sviští.
Hodinu a půl po startu zjišťujeme, že máme odjeto daleko za
čtvrtinu plánované trasy, a po
desetivteřinovém váhání u kontroly nad přehradou Fláje se rozhodneme, že vezmeme i tu mizernou diváckou kontrolu za 90
bodů nad Litvínovem, co kdyby
nám pak chyběla... Toto rozhodnutí se po půlhodině trápení se
silným protivětrem, následným
sjezdem asi 200 výškových metrů a navazujícím strmém stoupání v půli metru prašanu ukázalo jako fatální. Nic se už ale
dělat nedalo, diváckou kontrolu s přihlížejícími fanoušky,
množstvím fotografů a novinářů, která nakonec divácká vůbec
nebyla (pusto, mlha a hluboký les), jsme se zlostí cvaknuli
a jeli jsme dál.
KARBOŠ
ZAPITÝ TURBEM
A DESÁTÉ MÍS TO
Psychika je prevít a při pohledu na hodinky – těch 90 bodů nás
stálo skoro 2 hodiny ze šesti – už
bylo jasné, že nevezmeme minimálně jednu ze dvou devadesátek v Německu. Obě byly přitom
plánovaným pilířem našeho vytouženého bodového skóre. Nepomohl ani karboš (tedy Carbosnack – energetická výživa ve
formě gelu) zapitý turbem (Turbosnack – energetická výživa ve
formě tekuté ampule), obě devadesátky v Německu pod tlakem
časového limitu vynecháváme.
Poslední kontrola nad hraničním
potokem nebyla za 30 bodů, ale
spíš za trest. Po necelých sedmdesáti kilometrech razíme s desetiminutovou rezervou cíl.
Body na jednotce SI (to jest čip,
který má závodník během závodu připevněn na ruce a označuje do něj průchod kontrolou)
k nám nebyly příliš nakloněny,
po finálním přepočtení výsledků
končíme v kategorii muži open
na desátém místě. Po jednoduché kalkulaci zjišťujeme, že divácká nedivácká kontrola nás
stála minimálně pět příček.
Neomezené množství guláše v cílovém bufetu nás nechá
rychle zapomenout a po krátké
after party odjíždíme domů s pocitem dobře odvedené fyzické
práce ve stopě. Už jen ta mapa
a ta hlava. Akce to byla skvělá,
122 závodníků z Čech i Německa, to mluví samo za sebe. Autor: Martin Mec
39
sport na VŠE
VŠEsokolský slet na Prezidentské chatě
Čtyřicítka cvičenců a cvičenek se na přelomu ledna a února 2010 vydala do
Bedřichova v Jizerských
horách na VŠEsokolský
slet. Bratři a sestry zde
celý týden poměřovali své
síly v duchu sokolských zásad. Přes den trénovali své
lyžařské dovednosti a večery trávili zaujati bohatým
kulturním programem. Nepřinášíme však nejnovější
informace ze sdružení založeného Miroslavem Tyršem
a Jindřichem Fügnerem.
Sokolské slety a československé spartakiády byly totiž tématem letošního zimního kurzu s názvem KPR.
Tento kurz se již tradičně specializuje na běžecké lyžování. Učí
a zdokonaluje se zde technika
klasická i „bruslení“. Podle výkonnosti jsou první den sestavena čtyři družstva, od pokročilých
až po úplné začátečníky. V těchto
družstvech ale nezůstanete stále.
Protože zimní kurz není jen tvrdá
se žádný z účastníků kurzu nezalekl, ale hluboký sníh dal pořádně zabrat stehnům a potrápil
paty odřené z běžkařských bot.
Tato drobná zranění však musela být rychle zapomenuta, neboť
se chystalo válení sudu ve sněhu,
fotbal a publikem velice oblíbená sportovní disciplína „dámské
ragby“. Ač se čerstvě napadlý
prašan zdál měkký jako peřina,
při ragby došlo i na trochu krve.
Mé družstvo „mužnost“ se nevzmužilo ani v lyžařském orientačním běhu (k jehož úspěchu
jsem ztrátou naší dvojice v lese
a zapadnutím v kopci hlubokého
prašanu také příliš nepřispěla),
ani v závěrečné štafetě. Hrdě se
však chlubí vítězstvím ve vědomostním testu. Družstvo „síla“
se ukázalo jako nejvíce herecky
a pěvecky nadané. Vytrvalost se
vytrvale snažila šlapat činnosti na paty, ale porazila ji pouze
v pivní štafetě, nikoli v celkovém hodnocení. A co na to bratr
náčelník? Zkuste se ho za rok zeptat sami! Autor: Tereza Voborníková
dřina a trénink, jsou utvořena ještě speciální družstva, která mezi
sebou soupeří nejen na lyžích.
Letos družstva nesla názvy v duchu nejlepších sokolských zásad:
činnost, vytrvalost, síla a mužnost. Jaká vlastnost se nakonec
ukázala jako nejdůležitější? Která vlastnost nakonec přispěla
k vítězství? Kdo byl nejchytřejší
a kdo nejvíc „pařil“? A co na to
bratr náčelník, ředitel CTVS Miloš Pádivý?
První soutěžní disciplínou
byl noční orientační běh. Tmy
obuv a visací zámeček. Další informace najdete na ctvs.vse.cz/
wp-content/uploads/2010/02/
Tajci-sobota20_3_20101.pdf.
VOLNÁ MÍS TA
NA ZÁJMOVÝCH
HODINÁCH
Přes velký zájem zbývají na
některých zájmových hodinách volná místa. Stále tak máte
možnost si ve volném čase zacvičit aerobik, taiči, naučit se
orientální nebo západoafrické
tance. Konkrétní volná místa zjistíte na nástěnkách CTVS
(vedle knihovny ve Staré budově a u šatny v Nové budově)
nebo na ctvs.vse.cz/wp-content/
uploads/2010/02/Zajmove-hodiny.pdf.
ZAPLŇOVÁNÍ
VOLNÝCH MÍS T
V KURZECH CT VS
V „regulérních“ semestrálních kurzech tělesné výchovy CTVS je možné stále najít
volná místa. Získání zápočtu
(nebo kreditu pro studenty NF
VŠE) bude sice obtížnější, protože si musíte všechny scházející hodiny od začátku semestru nahradit, ale i bez zápočtu
si můžete zdarma zasportovat
pod vedením a dohledem profesionálních vyučujících. Volné
kurzy můžete najít a rovnou se
i přihlásit na ctvs.vse.cz/prihlasovani. Autor: Tereza Voborníková
economix
UVOLNĚNÍ TĚLA,
UKLIDNĚNÍ MYSLI
Cvičení, které zvládne každý
bez ohledu na fyzickou kondici,
je připraveno na sobotu 20. března. V tělocvičně nad menzou na
Žižkově se totiž bude cvičit taiči (více o taiči se můžete dočíst
v našich minulých číslech). Zúčastnit se mohou zaměstnanci,
absolventi a studenti VŠE. Studenti zaplatí 50 Kč, ostatní 100
Kč. S sebou je nutné si přinést
vhodné volné oblečení, sálovou
– 1 / 2010
Aktuality ze sportu
40
divadlo
Divadelní (p)ohledy: Spříznění volbou
Divadelní představení Spříznění volbou, které Dejvické divadlo uvádí již
od 2. listopadu 2006, je názornou
ukázkou, že i klasické drama od
světoznámého geniálního umělce
lze zpracovat velice originální a moderní formou, tak aby zaujalo i diváka, který je zvyklý v divadle spíše
relaxovat u nenáročných (v poslední době stále oblíbenějších) konverzačních komedií.
Už samotná výprava a scénografie je
vlastně tvořena zajímavými kontrasty a záměrně plná faktických a dobových nesrovnalostí. Zároveň však svou minimalistickou
kompoziční vybroušeností, tolik typickou
pro malé jeviště Dejvického divadla, umožňuje rozehrát nenásilnou formou odvážné
obrazy, které působí mnohem monumentálněji, než se na první pohled jeví.
Hra je postavena na bravurně napsaných
a pochopitelně i brilantně přeložených dialozích hlavních postav, které jsou nosné pro
celou hlavní dějovou linku příběhu. Jsou filozoficky hluboké, ale zároveň jsou pravidelně odlehčovány rozvernými, skoro až
infantilními hříčkami, snad proto, aby se
lépe udržela divákova pozornost. Do jisté
míry přehnaná intelektualita dialogů však
postavám dodává jakýsi punc vznešenosti,
díky kterému nepůsobí směšně, přestože by
k tomu mohla svádět například stylizace jejich kostýmů či poněkud „loutkové“ pohyby po jevišti.
Z dialogů je patrná Goethova všestrannost a smysl pro rigorózně jasné vyjádření
a pojmenování jednotlivých problémů, které záměrně do svých hrdinů promítá a tím
celý příběh obohacuje. S vývojem dějové
linky se však postavy postupně stále více
zcivilňují a jsou najednou mnohem věcnější ve svých sděleních, jako by z čista jasna
mnohem více věděly, co vlastně chtějí. Ve
skutečnosti však pouze dokážou říci hlasitěji a jednoznačněji to, co chtěly od samého
počátku, od samotného jádra zápletky.
V hlavních rolích excelují zejména Jaroslav Plesl jako Eduard, který si svou postavu až živelně vychutnává, je energický a nespoutaný, někdy až nekompromisní, zároveň
však dokáže být i citlivý a nakonec i na výsost zodpovědný. Dále pak Lenka Krobotová v roli Charlotty, která je naopak klidným,
rozumným a sebejistým ženským protipólem Eduarda, nemá ji co vyvést z míry, nakonec však přece jenom podlehne fatálním
okolnostem. Naopak Otýlie v podání Marthy Issové je sice od počátku velice naivní, prostořekou, skoro až hloupou dívkou,
ale na druhou stranu dokáže velice spontánně projevovat své emoce, asi nejprůzračněji ze všech postav. Postupem času její postava také do jisté míry zmoudří, avšak i ji
k tomu donutí dějové peripetie. A nakonec
Otto v podání Václava Neužila, geniální architekt se všeobecným rozhledem, citově
však velice nevyrovnaný a roztržitý, který
svou počáteční skoro až grotesknost projevu postupem děje přetaví v zodpovědné jednání, v potřebu být nablízku milované osobě
a starat se o ni i na úkor vlastního štěstí.
Režisérem představení je Jan Antonín Pitínský, který opět dokazuje, že i velké téma
lze přenést na malé jeviště, pokud jsou k dispozici kvalitní herecké individuality. Spříznění volbou opravdu stojí za zhlédnutí, jen
se připravte na poněkud delší kulturní zážitek, než je obvyklé – hra i s přestávkou totiž
trvá přesně tři hodiny. Autor: Martin Bílek
Divadelní soubor My to neřešíme
economix
– 1 / 2010
Že VŠE a kultura nejdou moc dohromady? Poslední dobou se toto tvrzení pomalu, ale jistě daří vyvracet.
Děje se tak i za přičinění studentů
oboru Arts Management, kteří založili vlastní divadelní soubor. Jmenuje se příznačně – My to neřešíme. Nejbližší představení souboru
se koná 25. března od 20 hodin v divadelním sále Karlínského Spektra.
Na programu bude hra Pot Pourri
Party.
K myšlence založení divadelního souboru vedla soukromá iniciativa studentek Báry
Beťákové, Olgy Košťálové a Kristýny Liškové. V roce 2006 se přihlásily na kurz pantomimy a pohybového divadla při Domu
dětí a mládeže – Karlínské Spektrum. V té
době kurz otevřel a lektoroval tehdejší vedoucí divadelního oddělení Miloš Samek.
Nynější režisérka a vedoucí souboru My
to neřešíme Kateřina Molčíková byla tehdy Milošem Samkem přizvána k pohybové
spolupráci na připravovaném představení,
a tak to vše začalo.
Po roční odmlce se ve školním roce
2008/09 sešly všechny tři dívky společně
s Kateřinou Molčíkovou v čele a soubor se
začal scházet pravidelně. Soubor do současné doby fungoval pouze jako divadelní
a dramatický kroužek, divadelní soubor lze
považovat za vyšší stupeň amatérské divadelní činnosti. Později se ansámbl rozrostl
i o zástupce z řad mužské populace – o Jiřího Andrše a Jakuba Cyraniho.
NA ČINNOS T SOUBORU
JSME SE ZEPTALI
KRIS TÝNY LIŠKOVÉ:
Jak často se scházíte na zkoušky?
Na zkoušky se scházíme jednou týdně
vždy v Karlínském Spektru. Bylo by potřeba samozřejmě více. Většinou jde o improvizace, divadelní průpravu a rozcvičky, které poté střídáme se zkoušením představení.
 Co máte v repertoáru?
Jsme na počátku naší cesty... Zatím tedy
hrajeme jen jednu hru – Pot Pourri Party. Je o třech mladých děvčatech na pomezí puberty a dospělosti. Hledají se, řeší
svou sexuální orientaci, mají potřebu někam patřit, poznat spoustu lidí a nedat na
sobě znát, jak jsou ztracené. Ve hře jsou
si postavy rovné – jsou tam gayové, lesby
i heterosexuálové.
 Která témata vás nejvíce zajímají?
Zajímá nás moderní člověk a způsoby, jakými se vyrovnává s kladenými nároky, požadavky a pravidly moderní generace. Ve
hře Pot Pourri Party nás také zajímá rozpor
mezi „maskou“ podávanou veřejnosti a skutečnou povahou a pocity člověka.
 Existuje možnost se k vám přidat?
Určitě taková možnost je. Záleží na rozdělané práci, dalších plánech a na osobní domluvě. Autor: Lucie Kozáková

41
kultura
Ladislav Smoljak na VŠE
V pondělí 29. března 2010
od 19.30 pořádá studentské sdružení EKONOM ve
Vencovského aule promítání filmu Tvrdý chleba s následnou besedou
s režisérem filmu Ladislavem Smoljakem. Televizní film Tvrdý chleba
byl natočen v roce 1990
a vypráví o útrapách života umělců ve finální
fázi socialismu. Ladislav
Smoljak do hlavních rolí
obsadil Zdeňka Svěráka,
Ivanu Chýlkovou a několik členů ansámblu Divadla Járy Cimrmana.
Film vypráví o malíři, jenž
se zamiloval do svého obrazu.
Pro obraz, hledající inspiraci ve
slavném obrazu s názvem Dívka s perlou od Jana Vermeera
van Delft, měl ale slabost i americký galerista, který se rozhodl, že jej za každou cenu získá.
Jak tento střet milovníků umění
dopadl, se dozvíte právě na promítání filmu.
Díky filmu pochopíte i některé malířské postupy, například jak se dělá takzvaná lazura.
Při besedě s režisérem se můžete
zeptat nejen na okolnosti vzniku
tohoto filmu, ale i na jeho proslulé filmové komedie a divadelní tvorbu.
 Vaše filmy se podle kritiků
vyznačují tím, že herectví
není přehnané, že je téměř
civilní. Ani s kamerou ve
svých filmech příliš neexperimentujete, jsou založeny
na zajímavém ději a pečlivě
konstruovaných dialozích.
Co vás na tomto stylu lákalo? Dá se najít nějaká podobnost s vaší divadelní režijní prací?
Pokud jde o výběr a vedení
herců, tady jsem byl ovlivněn
zřejmě filmy Miloše Formana
a Ivana Passera. Ti právě přinesli
do práce s herci úplně nový pohled a také rádi obsazovali role
zajímavými neherci nebo aspoň
neokoukanými tvářemi. Pečlivé
dialogy, na tom jsme si se Zdeňkem Svěrákem dávali vždycky
záležet. Iritovalo nás, jak herci
v některých filmech mění dobře napsané dialogy svými banálními úpravami. Proto jsme
vždycky trvali na tom, aby herci dodržovali napsaný text. Má
divadelní zkušenost ovlivnila
mou filmovou režii v tom smyslu, že jsem se snažil, aby se situace dobře odehrála před kamerou v jednom záběru, aby nebyla
rozstříhána. Což se dneska v klipové době už nenosí.
 Film Tvrdý chleba vypráví o životě umělců, hlavním
hrdinou je malíř. Působil
jste například jako učitel ve
večerní škole a z toho vznikl námět k filmu Marečku,
podejte mi pero! Kde jste
našel inspiraci pro Tvrdý
chleba?
Tvrdý chleba byl inspirován mým přátelstvím s malířem
Bedřichem Dlouhým. Jeho obrazy jsou také ve filmu použity. On dovede o svých obrazech
zajímavě debatovat. Nestydí se
třeba hořekovat, jak se mu něco
povedlo, a že něco stejně dobrého už se mu asi nikdy nepovede. A mimochodem – nejsem
sám, kdo ho pokládá za nejlepšího současného malíře.
 Film Tvrdý chleba byl jedním z vašich prvních televizních filmů natočených
po samotové revoluci. Jak
se lišila práce v České (Československé) televizi v době
socialismu a po příchodu
svobody?
Neřekl bych, že se v televizi
projevil nějaký výraznější rozdíl. To spíš ve filmu. Z režiséra,
který měl všechno ekonomicky
nařízeno a po stránce technické
si nemohl moc vyskakovat, se
stal filmový podnikatel. A ten,
když si sežene peníze, má úplnou tvůrčí volnost. Autor: Vladimír Štípek
Vernisáž byla realizována
pod záštitou rektora VŠE prof.
Richarda Hindlse, vedoucí katedry politologie prof. Vladimíry Dvořákové a Josefa Hanuše,
předsedy Asociace českých kameramanů. Na vernisáži byl přítomen i fotograf Jiří Stach, který
byl v roce 2006 vyhlášen „osobností české fotografie“. Stach při
zahájení výstavy dokonce zahrál
na saxofon. Autor: Andrea Chovanová
economix
V atriu Rajské budovy VŠE
se 15. února 2010 uskutečnila vernisáž výstavy
Kameramani fotografují. Výstava se letos uskutečnila již posedmé a nabízí pohled na fotografie
i malířská díla z různých
oblastí života. Pro studenty VŠE i širokou veřejnost
je výstava přístupná do 5.
března 2010.
– 1 / 2010
Vernisáž výstavy Kameramani fotografují
42
kultura
Jeden svět na VŠE
dynamicky střižený dokumentární debut Havany Markingové Afghánská superstar, oceněný na festivalu v Sundance,
který dopodrobna zaznamenává celý průběh tříměsíční pěvecké soutěže, jejíž finálový večer sledoval každý třetí obyvatel
Afghánistánu. Vtipné momenty
přibližující celonárodní pěvecké šílenství, adepty „afghánské
hvězdné pěchoty“ a pětici finalistů střídají mrazivé chvíle, kdy
je Seratě, ale i další ženské soutěžící Limě za jejich vystoupení vyhrožováno smrtí. Zpívat na
veřejnosti totiž stále ještě není
v zemi zásadním způsobem
ovlivňované kmenovými vůdci
pro ženu dvakrát bezpečné.
V prostorách Vysoké školy ekonomické se poprvé uskuteční jedinečný
filmový projekt, v jehož
rámci budou promítány
dokumentární filmy z programu festivalu Jeden
svět. Ve dnech 15.–18.
března 2010 budou k vidění dokumenty o globalizaci, rozvojové pomoci,
mezinárodní politice, ekologii a dalších tématech
úzce spojených s tematikou lidských práv a života
člověka v dnešním světě.
economix
– 1 / 2010
Po vybraných filmech budou
následovat diskuse, do kterých
se mohou zapojit všichni návštěvníci promítání. Více o letošním ročníku nám řekl tiskový
mluvčí festivalu Filip Šebek.
Bude letošní ročník Jednoho
světa v něčem odlišný od těch
předchozích?
Novinka Jednoho světa 2010
je spojena s podobou i sloganem
letošního vizuálu, kterým chceme upozornit na náš nový program, jenž komukoliv umožní
aktivně se zapojit do šíření dokumentárních filmů Jednoho
světa. Každoročně nás oslovují lidé, které na festivalu zaujal
některý z filmů. Chtěli ho promítnout svým známým či kamarádům a letos se taková možnost otevírá. V duchu sloganu
Jak získáš své diváky ty? chceme zájemce motivovat k aktivnímu přístupu k tématům „jednosvětových“ filmů. Z divácky
nejúspěšnějších dokumentů vybereme tituly, k nimž zajistíme
distribuční práva, a ty si diváci
budou moci spolu s informačněmetodologickým balíčkem půjčit
k projekcím. Filmy mohou pouštět v oblíbené kavárně, klubu, ve
škole nebo třeba doma v obýváku, jediná podmínka je, že se nebude vybírat vstupné. Registrace do programu bude probíhat
po skončení festivalu prostřednictvím webové přihlášky.
Jak vznikl nápad uspořádat
filmová promítání jinde než
na tradičních místech?
Každý rok se snažíme filmy z našeho programu dostat
i k divákům, kteří se z nejrůznějších důvodů na festival nedostanou. Proto také letos nebude
chybět sekce Jeden svět on-line,
v jejímž rámci mohou zájemci
vidět vybrané dokumenty online prostřednictvím streamování na stránkách www.ceskatelevize.cz/specialy/jedensvet,
a to od 15. února do 31. března
2010. Vedle filmů z dílen našich
letošních porotců budou promítnuty úspěšné filmy z minulých
let, například vítězný film loňského ročníku Pod úrovní moře,
Afghánské ženy za volantem, Japonský příběh lásky a nenávisti
či snímek Barcelona, nebo smrt.
Kromě toho se každý rok
snažíme zorganizovat projekce
„jednosvětových“ filmů i mimo
kinosály, v letošním roce budou
moci diváci navštívit projekce
filmů z našeho programu například v KC Zahrada (Malenická
1784, Praha 11) nebo právě na
VŠE.
Myslíte si, že bude na Vysoké škole ekonomické vysoká
účast?
Doufáme, že ano, protože filmy z letošního programu opravdu stojí za vidění. A to nejen po
filmařské stránce. My se každý rok prostřednictvím silných
a autentických příběhů z míst,
kde jsou ve velké míře porušována lidská práva, z míst, kde
lidé ještě touží po svobodě,
spravedlnosti, důstojnosti a po
vymanění se z chudoby a usilují
o to, snažíme vzbudit u diváků
emoce a pochopení a inspirovat
je k činům a solidaritě. Stojí za
tím naše přesvědčení, že v globálně propojeném světě by si
lidé měli všímat zločinů a utrpení jiných a pokusit se s nimi
něco, byť sebemenšího, dělat.
Který z filmů byste studentům
doporučil?
Mě osobně velmi zaujal snímek Byl jednou jeden ostrov,
který se odehrává na malém
korálovém ostrově obývaném
čtyřmi stovkami Polynésanů.
Vinou globálního oteplování je
v posledních letech stále častěji
zaplavován stoupající hladinou
Tichého oceánu. Tamní vláda
chce proto ostrovany raději přestěhovat na pevninu. Tento novozélandský dokument poutavě
zachycuje přímý dopad ekologických změn na komunitu původních obyvatel a je zařazen
do kategorie Zelené výzvy, jejímž hlavním tématem je ekologie a životní prostředí. Stejně tak bych ale chtěl doporučit
PROGRAM FES TIVALU
NA VŠE
15. 3. 2010
18.00 Mizející ryby
(Akademický klub)
19.45 Bombajská spojka
(Akademický klub)
19.45 Hlad (učebna A)
16. 3. 2010
18.00 Deset podmínek lásky
(Akademický klub)
19.30 Tibet zpívá
(Akademický klub)
19.45 Štěstí v neštěstí
(učebna A)
17. 3. 2010
18.00 Země bez lidí
(Akademický klub)
19.30 Vysněný odpad
(Akademický klub)
19.45 Afgánská superstar
(učebna A)
18. 3. 2010
18.00 Chemo
(Akademický klub)
19.30 Nevítaní
(Akademický klub)
19.45 Byl jednou jeden ostrov
(učebna A)
Organizační tým festivalu
Jeden svět na VŠE.
Dominika Fáberová,
Hana Kubovcová,
Hana Matoušová,
Lucie Šebánková.
Autor. Hana Kubovcová
43
kultura
Recenze filmu: Erasmus a spol. (L’Auberge Espagnole)
Existují filmy, na které se
těšíme již dva roky dopředu a ve finále odcházíme s otázkou, proč měl
proboha někdo potřebu
natočit něco takového?
Pak jsou ale filmy, které
předem nikdo nezná, nic
od nich neočekává a ještě
se od ostatních musí nechat přemluvit, aby se na
ně vůbec šel podívat, ale
nakonec se nám vryjí do
paměti natolik, že na ně
určitě nikdy nezapomene.
Řeč je o francouzském filmu z roku 2002 Erasmus
a spol. (L´Auberge Espagnole).
Francouzský film je sice světově proslulý, má však svá specifika, která každému po chuti nejsou, což je i můj případ. Humor
francouzských filmů je od toho
našeho odlišný. Někdo by mohl
říci, že je občas příliš „směšný“,
víc než je zdrávo prostoduchý,
dokonce snad hrubý. Erasmus
a spol. je ale výjimkou a mohou ho ocenit i ti, kteří podobný
studentský život nezažili. Hlavní postavou je Francouz Xavier
(Romain Duris), který se snaží
v Paříži získat práci. Podmínkou
je však výborná znalost španělského jazyka, a tak se Xavier
rozhodne zažádat o studentský
pobyt ve Španělsku – Erasmus
(jako ostatně 98 % všech ostatních francouzských studentů).
Xavier opouští svou přítelkyni,
kterou si mimochodem zahrála
známá herečka Audrey Tautouová, a odjíždí strávit dva semestry do Barcelony, kde ho čekají nové zážitky, noví kamarádi,
nová milenka a nový život. Po
roce se však vrací zpět do Paříže jako někdo úplně jiný, a jak
sám říká, ztracený a nešťastný
opět doma, kde už doma není.
V roce 2005 se Cédric Klapisch
rozhodl natočit pokračování
této úspěšné komedie Erasmus
2 (Les Poupées Russes), která
vypráví o Xavierových dalších
osudech, ale stejně jako spousta jiných pokračování už se druhý díl s tím prvním nedá srovnávat a stejné kvality už bohužel
nedosáhl.
Tím, co dělá tento film natolik jiným a originálním od ostatních, je to, jakým způsobem Klapisch dokázal vystihnout střet
národnostních kultur, což se mu
samozřejmě povedlo především
díky vlastním zkušenostem ze
studia v rámci programu Erasmus. Není snadné žít a studovat
v zemi, která je naprosto rozdílná od vaší, a to nemluvím jen
o jazyku, jemuž ze začátku téměř nerozumíte. Film je nejen
dlouhou povídkou o tom, jaké
to je, bydlet v jednom malém
bytě s Němcem, Angličankou,
Dánem, Brazilkou a lesbickou
Francouzkou. I když jste nikdy
nic podobného nezažili, díky tomuto snímku si dokážete naprosto přesně představit, jak jsme
rozdílní a jak není snadné žít
v zemi, která je natolik odlišná
od té naší. Po pár týdnech problémů si to však natolik zamilujete, že je téměř nemožné vrátit
se zpět domů a žít „normálně“
zpět svůj starý život, přesně jako
Xavier. Přes snahy mnoha režisérů natočit důvěryhodný film
z pobytu studentů v zahraničí
(viz například stupidní americký Eurotrip) je tento zatím jediný, který za to stojí! Závěrem jen
dodávám – děj filmu je přesný,
charaktery postav zcela odpovídají jejich národnostem, spád je
sice místy pomalý, ale rozhodně
ne nudný a hlavně zcela netuctový. Ten, kdo v zahraničí dosud
nestudoval, rozhodně po tomto
filmu zalituje, protože přesně tohle je Erasmus! Autor: Pavla Kačmárová
Recenze knihy: Racing Towards Excellence
Již první řádky napoví, že
v ruce nedržíte tuctovou příručku „Mladým a úspěšným
account) okruhu pak podle rad
autorů vede k posunu vpřed.
Další část knihy osvětluje,
jak nově chápat pojmy inspirace, vize nebo zodpovědnost.
Tím tvoří živnou půdu pro, troufám si říci nejzajímavější, třetí
část. V ní autoři představují konkrétní rady a dokumentují je na
příkladech z každodenního života. Právě tato část je zlatým
dolem pro nás studenty. Dovídáme se o významu našich návyků v dlouhodobém měřítku,
o důležitosti zdravé životosprávy, efektivní komunikaci či networkingu. V neposlední řadě
Šrámek popisuje i několik studijních strategií, které vedou
k vytouženému titulu, ale i ke
skutečnému poznání.
Hlavní silou knihy je její racionální a velmi logické uchopení pojmů, se kterými se setkáváme denně. Pomocí situací, které
každý den prožíváme, ukazuje,
jak dosáhnout vnitřní spokojenosti a zároveň intenzivního
osobního a profesního růstu. Životopisy autorů jsou důkazem,
že popisované principy fungují.
Více informací o knize najdete
na http://racing-towards-excellence.com.
Nakladatelství: Leveraged
Publishing Autoři: Marek Ehrenberger,
Štěpán Mejzlík
– 1 / 2010
snadno a rychle“. Jan Šrámek
se spolu s Muzaffarem Khanem, finančníkem z Wall Street,
rozhodl podělit o své zkušenosti v oblasti osobnostního rozvoje. Z velké části oslovuje právě
studenty vysokých škol, kterým
se snaží nabídnout lekci takzvaných life skills. Tyto schopnosti se upotřebí jak během studia,
tak v pozdějším zaměstnání.
Life skills si podle autorů studenti ve škole neosvojí, přestože jsou klíčové pro pozdější
profesně úspěšný a zároveň vyrovnaný život.
V úvodu je představen koncept
čtyř vzájemně závislých okruhů
(four accounts), jež dohromady
tvoří základnu, kterou je třeba
vyrovnaně rozvíjet pro dosažení stabilního a zdravého pokroku. Rozvoj tělesného (physical
account), duševního (mental account), citového (emotional account) a materiálního (material
economix
Nedávno se na
pulty dostala
kniha Racing
Towards Excellence. Mou pozornost vzbudila hned dvakrát. Zaprvé
kniha novým a neotřelým
způsobem popisuje cestu
za úspěchem a zadruhé je
jejím autorem český student Jan Šrámek, bývalý
student univerzity v Cambridgi a London School
of Economics a dnes, ve
svých 22 letech, Emerging
Markets Trader banky Goldman and Sachs v londýnské City. Stojí za to si novou knihu přečíst? Řekl
bych, že už kvůli Janovu
příběhu ano...
Vlakem do Prahy
Rychleji, výhodn®ji a jist®ji
PÚím®stská doprava pro Vás
tram
Esko
metro
www.cd.cz/esko
bus